Monetární makroanalýza

prof. Jan Kodera

literatura: Kodera – Měnová analýza (2. vydání)
2 testy:
- průběžný
o na 7. přednášce (látka 1. – 6. přednáška), 4 ot. (2 teoretické, 2 příklady), min 20b., max
40b.
- závěrečný
o až ve zkouškovém, 3 příklady, 3 otázky, 1 otázka je z první půlky semestru, minimálně
30b., maximálně 60b.
o vždy v pondělí ve zkouškovém
- za 50b. je 4+
na semestru jsou dokumenty a příklady k předmětu

Monetární analýza
- předmět
o de facto celá ekonomika
 komoditní sektor
 peněžní sektor – ten nás bude zajímat především
 finanční sektor – včetně CB a vlády
- metody pro přístup k modelu
o makroekonomická
 formulujeme makroekonomické proměnné
 exogenní proměnné ovlivní systém, ale nejsou jím zpětně ovlivňovány (např.
světová poptávka, RF, MS, …)
 endogenní proměnné ovlivňují systém a jsou systémem ovlivněny (Y, L, K, C, S,
…)
 zpravidla je počet endogenních proměnných a počet rovnic stejný
 takové soustavy mají většinou právě jedno řešení, systém je plně determinován
o mikroekonomická
 systém se rozporcuje na firmy, domácnosti, finanční instituce, vládu a CB
 heterogenní struktura: každá firma i domácnost je individualitou – specifické
chování
 homogenní struktura: každá firma a každá domácnost se chová stejně (jako další
firmy a domácnosti)
 domácnost je většinou charakterizována užitkovou funkcí a rozpočtovým omezením
a firma ziskovou funkcí a technologickým omezením
 CB a vláda jsou charakterizovány ztrátovými funkcemi
o věda postupuje takto: realita  postuláty  věty teorie  realita (ověření zda platí věty
teorie)
o my vždy půjdeme takto: realita  postuláty  matematický model  věty matematiky 
věty teorie  realita, resp. můžeme z vět matematiky udělat ekonometrické model, který
porovnáme přímo s realitou
- cíle
o poznání
o chceme získat přesné nástroje předpovídání ekonomického vývoje

Ekonomická dynamika
- diskrétní
Des Grieux 1
 o t ∈{..., −2,−1,0,1,2,... }
o statický přístup: C t = c 0 + cYt
o dynamický přístup: C t = c0 + cY t + c1C t −1 (diferenční rovnice, obsahuje zpoždění)
o C t = c 0 + cY t + c1C t −1 + c 2 C t −2 + ... – rozložené časové zpoždění
o Z t − Z t −1 – velikost růstu veličiny
Z t − Z t −1
o – tempo růstu veličiny
Z t −1
o z t = ln Z t
ln Z t Z − Z t −1
o z t − z t −1 = = ln(1 + t ) , kde v závorce je 1+tempo růstu a víme, že pro x0
ln Z t −1 Z t −1
Z t − Z t −1 Z − Z t −1
platí ln( 1 + x) ≅ x , čili ln(1 + )= t  tempo růstu veličiny může být
Z t −1 Z t −1
vyjádřeno jako rozdíl logaritmů za předpokladu, že veličina neroste hodně (přbližne
např. míra inflace MI = pt – pt-1
- spojitá
o t ∈{− ∞, ∞}
o Mt, Kt, … bez problémů, hodnoty se zjišťují k danému okamžiku (okamžikové veličiny,
zásobní)
o horší jsou intervalové veličiny, mají povahu toku za určité období – např. Yt, Ct, It,…
o měříme od t=0 do t, čili Yt t =0
1
t− 1
Yt 4 t−
o roční vyjádření čtvrtletní produkce = 4 * Yt 4
1
4
o anualizovaná okamžiková produkce: lim Yt t −θ = Yt
θ →0
≈ t

o roční produkt: Yt = ∫Yτ dτ

t −1

Diskrétní očekávání
- adaptivní očekávání
o teď je čas t, očekávám obecnou veličinu Zt
o Z te+1 (např. předpověď počasí na zítřek, kterou vytvářím dnes)
o Z te+1 = Z te + θ ( Z t − Z te ) , kde
e
 Z t je předpověď na dnešek z předvčerejška
 θ - parametr přizpůsobení, interval (0,1)
 když Z t > Z t , podhodnotil jsem skutečnost, předpověď je vyšší
e

 když Z t < Z t , nadhodnotil jsem skutečnost, předpověď je menší

e

o čili takto adaptujeme svá očekávání

- extrapolativní očekávání
o Z te+1 = Z t + β ( Z t − Z t −1 )
 β většinou v intervalu (0,1), ale tady už to není zásadní
 rostli-li jsme v minulosti, porostem i v budoucnosti a naopak
- regresní očekávání
o úloha ve spekulativní tradiční keynesovské teorii poptávky po penězích
o Z te+1 = Z t +ϑ( Z − Z t )
 ϑzase (0,1)

Des Grieux 2
  Z rovnovážná hodnota veličiny, kterou znám
 předpoklad, že Zt směřuje ke své rovnovážné hodnotě
 když jsme v minulosti pod rovnováhou, tak v současnosti budeme stále pod
rovnováhou, ale budeme ji blíž
- racionální očekávání
o Zt je náhodná veličina, Zt+1 také
o předpokládá se, že jsem schopen předpovědět pravděpodobností rozdělení pro čas t+1, to
záleží na informacích, které mám teď
o Z te+1 = E ( Z t +1 X t )
 očekává se střední hodnota s daným pravděpodobnostní rozdělením

Národohospodářské agregáty
- Y, P, M, K (zásoba kapitálu, většinou není nikde ve statistikách, veličina problematická na měření)
- Y = produkce
N
o většinou HDP, teoretický výpočet: NGDP = ∑ p j y j = YN (nominální)
j =1

 yj jsou jednotlivé druhy zboží spotřebovaného domácnostmi, vládou, investovaného

nebo tvořícího přírůstek zásob nebo exportovaného (pozor, zde se musí odečíst
import
N
o teoreticky reálný produkt: RGDP = ∑ p j y j
0

j =1
N

NGDP
∑p
j =1
j yj
YN
o = N
= GDPD (deflátor, cenový index) = P (cenová hladina) = 
RGDP Y
∑p
j =1
0
j yj

YN = Y * P, resp. Y = YN/P (deflace nominálního produktu, proto deflátor - dělitel)

- P = cenový index
N

∑p
j =1
j yj
P=
o pro vyjádření cenové hladiny lze použít deflátor: N pj yj
∑j =1 pj
p 0j
N N pj
∑ p j x 0j
j =1
∑p j =1
0
p 0j x 0j
o cenový spotřební koš: P =
j
N po úpravě P = N
∑p
j =1
0
j x 0j ∑p 0
j x 0j
j =1

 xj je zboží spotřebované průměrnou rodinou

 v druhé vzorci jen zjišťuji, kolik lidé vydali za jednotlivé zboží
 používá se častěji než deflátor, jednodušší výpočet

Neoklasický přístup k poptávce po penězích (statika)

- 3 základní modely:
o Fischerův
o Marshallův
o Friedmanův
- všechny jsou dost zastaralé, ale tvoří východisko pro moderní teorie
Des Grieux 3
Fischerův model
- Md – zamýšlené a potřebné množství peněz v oběhu (poptávka po penězích, ale Fischer pojem
poptávka neznal)
- racionální poptávka
- MS – skutečné množství peněz v oběhu
1
- Md = PT
VT
N
o T – reálné transakce, stabilní, T = ∑ p j x j
0

j =1
N

∑p
j =1
j xj
o P – cenová hladina, proměnlivá, P = N

∑p
j =1
0
j xj

o VT – průměrný počet transakcí, které zprostředkuje jedna peněžní jednotka (transakční

rychlost obratu peněz)
- M = Md
S

o existují síly, které vyrovnávají peněžní nabídku s peněžní poptávkou – adaptační

mechanismy (Marshallův a Ricardův?)
- Marshallův mechanismus
o MS > Md  nadbytek peněz v rukách subjektů  růst poptávky na komoditním trhu  růst
cen  růst Md, dokud není MS = Md
o MS < Md  nedostatek peněz  šetří  pokles poptávky na komoditním trhu  pokles
cenové hladiny  pokles Md, dokud není MS = Md
- Ricardův mechanismus
o teoretická cena nekonečné obligace B = C/R; MS > Md nákup obligací způsobí růst
poptávky a růst cen obligací a pokles úrokových měr  porostou úvěry a investice 
porostou ceny investičního zboží a globálně cenový index  poroste poptávka po penězích
- původní Fischerova rovnice: VT*MS = P*T
Y
- a= , opodstatněný předpoklad, že tento poměr je konstantní
T
1 Y 1 1
- Md = P = PY = PY  Fischerova poptávka po penězích v důchodovém tvaru
VT a VT a V
o kde V je důchodová rychlost obratu peněz
o jen tahle poptávka pro nás bude na dále podstatná (ke zkoušce ale znát obojí)

Marshallova teorie poptávky po penězích

- M d = kY N = kPY , kde
o k je Cambridgeská konstanta, která je technologicky určená
1
o porovnáním Fischera a Marshall zjistíme, že k =
V
- ale určité rozdíly jsou:
Md
o následovníci Marshalla si řekli, že když MS = Md, pak by mělo = k , ale to neplatí,
YN
zjistili že k závisí i na IRN(-), podobně i na očekávané inflaci(-) a bohatství(+)
o M d = k ( IR N , π , W ) PY
1
- Md = PY
V (π )
+

Des Grieux 4
 o ??? růst inflace vede ke snížení poptávky po penězích ???

Friedmanův model
- trochu odbočka, aby bylo všechno pochopitelnější (moc jsem to ale nepobral…  )
o 1956 – sborník vydaný Chicagskou univerzitou – reformulace kvantitativní teorie peněz
o neoklasický přístup k poptávce po penězích (podle úlohy spotřebitele v neoklasické
ekonomii)
o spotřebitel maximalizuje užitek, utrácí celý svůj důchod
λu
o užitek je λ násobkem cen, = λpi
λxi
- spotřebitel se chová tak, že bohatství (W) rozhazuje mezi jednotlivá aktiva tak, aby maximalizoval
svoji užitkovou funkci
- užitková funkce je definována pro tato aktiva: peníze (M), obligace (B), akcie (E), fyzické zboží
(F, zejména nemovitosti), lidský kapitál (H)  U(M,B,E,F,H) (1)
o M+B+E+F+H=W
P rB rE π  výnosnosti (H není, resp. hodně špatně substituabilní, nemusím
posuzovat jeho parametry)
- výnosnost peněz je P, jde o to, aby peníze zprostředkovaly nominální transakce ve výši X*P (X je
konstanta), výnosnost lze psát jako XP/M  výnosnost je přímo úměrná na cenové hladině
- rB, rE – celkové výnosnosti
- bohatství – W
o oceňuje se současnou hodnotou
o předpokládáme, že důchod plynoucí z bohatství je stálý proud ne jen peněžních výnosů, ale
i jiných požitků oceněných v penězích  permanentní důchod Y
o W = Y/r (perpetuita)
o r je závislá na rB a rE
Y Y Y
o W = = E + H = W F + WH (pozn: velmi podobné rozpočtovému omezení u teorie
r r r
spotřebitele)
o WH je lidké bohatství – vypotřebovává se jen na lidský kapitál
o WE je fyzické bohatství – rozhozené do ostatních aktiv
o M + B + E + F + H = W (2) – bohatství rozhozeno do všech aktiv, důležité jsou výnosnosti
P rB rE π (3)
- celková výnosnost obligací – rB
o dělí se na výnosnost běžnou a výnosnost kapitálu
o běžná
 b(0) – cena věčné obligace v t=0 (teď)
 rb(0) – výnosnost v t=0
 kuponová platba = 1 
1 1
 rb = → b(0) = b
b(0) r (0)
 to platí pro každý časový okamžik
o kapitálová
 b(t) – budoucí očekávaná cena
b(t ) −b(0)
 b ( 0) * t
= anualizovaná kapitálová výnosnost
.
 = okamžitá anualizovaná kapitálová výnosnost (kde b(0) je derivace podle t)

Des Grieux 5
 1
− *rb
(r )
. .
b 2
1 b rb
 rB = + = rb + = rb − b  celková výnosnost obligace vyjádřená
b b 1 r
rb
v běžné výnosnosti
1
 b= (kde 1 reprezentuje kuponovou platbu)
r
- celková výnosnost akcií
o předpokládáme nejdříve, že se ceny nemění
o běžná výnosnost
.
e
 analogicky: r E = r e − r
re
1
 re = (1 je dividenda)
e
o kapitálová
. .
 
okamžitá anualizovaná kapitálová výnosnost: l im  e(t ) − e(0)  = e − r e
e

t →0
 e(0) * t  e r
o nyní předpokládejme, že se P mění – P(0), P(t)
o běžná
1 P (t )
 ve vzorci dále 1t * vyjadřuje anualizovanou dividendu za čas t, P (0)
t
zhodnocení podle cenového indexu
P (t ) 1  P (t ) 1 
1t * * 1t * * 
P ( 0) t P (0) t  1
 r (0) =
e
≈ r (0) =lim 
e
=  okamžitá => za
e ( 0) t→0 e(0)  e(0)
 
 
krátký časový okamžik se běžná výnosnost nemění, je rovna e(0)
o kapitálová
 P (t )  P (t )
 e(t ) − e(0) 
l im 
P (0)  / úprava * P (0) / = l im  
P (t )e(t ) − e(0) P (0) 

 t →0 e ( 0) * t  P (t )  P (0)e(0) * t =
t →0
 
 
  P ( 0 )
. . . .
P (0)e(0) + P (0) e(0) e(0) P (0)  vyjádřím v běžných výnosnostech 
= = +
P ( 0) e ( 0) e ( 0) P ( 0)
. .
e
 r =r −r +P
E e

re P
- výnosnost F (nemovitostí)
o cena (X) nemovitostí se mění jen v souladu s inflací, reálné ceny se nemění
P (t )
X −X
o P (0)  anualizovaná výnosnost nemovitostí
X *t
 P (t ) 
 X −X  .
P (0)  P (t ) −P (0)  P
o okamžitá: l im   / úpravy : X , * P (0) / =l im  
= =>
0 X *t  0
t→ t→
 P (0) * t  P
 
 
výnosnost je rovna inflaci
- => poptávka po jednotlivých druzích aktiv je dána jako řešení optimalizační úlohy, které závisí na
jednotlivých parametrech
- M = F(P,rB,rE,π,YN/r,h) – Friedmanova funkce poptávky po nominálních penězích

Des Grieux 6
 + – – – + +
o h=WH/WE – při vysokém podílu lidského bohatství nelze dělat dobře substituci lidského
bohatství do fyzického  nelze okamžitě získat peníze (WH je nesměnitelné do ostatních
majetkových aktiv)  raději rovnou držíme větší množství peněz v hotovosti (čím vyšší h,
tím větší poptávka po penězích, platí samozřejmě i naopak)
o při růstu inflace π existuje obava ze znehodnocení peněz  nákup B nebo E, pokles MD
- v souladu s těmito neoklasickými teoriemi se přijímá jeden předpoklad: při růstu cen λ-krát
(λ > 0) a růstu YN také λ-krát, M roste také λ-krát (platí i u Walrasových modelů – ty ale nejsou
ve zkoušce, zatím )
- funkce F je tedy lineárně homogenní (1. stupně) pro proměnné P a YN (předpoklad pro následující
úpravy)
M Y M Y
- pokud λ = 1/P  = F (1, r B , r E , π , , h)  = f ( r B , r E , π , , h) – funkce reálné
P r P r
poptávky po penězích
- souvislost s Fischerovou teorií:
o u Friedmana máme permanentní důchod, u Fischera není – určitý kvalitativní rozdíl
λPY
o λM = F (λP, r B , r E , π , , h)
r
M 1 B E 1
o λ = 1/Y  = F ( , r , r , π , , h)
PY Y r
M 1
o původní Fischerova rovnice: MV = PY  =
PY V
1
F =
o porovnáme-li obě teorie: 1 B E 1 
V ( , r , r , π , , h)
Y r
o Fischerova rovnice poptávky po penězích je formálně stejná jako Friedmanova až na to, že
u Friedmana je V závislé na daných parametrech (u Fischera je V technologicky určené)
o Friedman jde navíc ještě dále  porovnává s empirií – při zvýšení např. rE je spíše
tendence prodávat obligace a přesouvat je okamžitě do akcií a M na změnu rE moc
nereaguje, také nereaguje ani na očekávanou změnu inflace (pokud nejde o hyperinflaci)
o pokud se rB a rE zvyšují proporcionálně, tak pak může nastat úbytek poptávky po penězích
o proti tomu je ale fakt, že banky mají peníze jakou součást svého portfolia  chtějí udržet
zůstatky na běžných účtech, při růstech výnosností zvyšují úročení běžných účtů, případně
zvyšují doplňkové služby  ke změně M opět nemusí dojít
o  peníze nereagují na změnu rB, rE, r, π 
1
F =
o 1  závislost M je pouze na reálném důchodu (h bereme jako konstantu)
V ( , h)
Y

Zjednodušený neoklasický model poptávky po penězích (Samuelsonův)

- jednoduchý dynamický přístup
- c1 – reálné výdaje na spotřebu v současném období
- c2 – reálné výdaje na spotřebu v příštím období
- m1 – poptávka po penězích v prvním období (peníze jsou prvním období jako výdaj, v druhém je
použiji na spotřebu)
- p1 – cenová hladina prvního období
- p2 – očekávaná cenová hladina (mám ale perfektní odhad)
- m0 – peněžní zásoba z minulosti
- y1 – zboží k dispozici v prvním období
- y2 – disponibilní zboží v budoucnosti
- užitková funkce: (1) u(c1,c2) – vstupuje do ní pouze spotřeba (v tomto modelu)

Des Grieux 7
 o dynamická funkce, užitek se měří za více období
o omezení:
 (2) p1c1 + m1 = p1y1 + m0 – peníze spotřebováváme a vytváříme peněžní zásobu,
používáme disponibilní zboží a minulou peněžní zásobu
 (3) p2c2 = p2y2 + m1
 podmínky: c1,c2 ≥ 0, m1 ≥ 0  0 ≤ m1 = p2c2 – p2y2  p2c2 – p2y2 ≥ 0  c2 ≥
y2
- využijeme toho, že peníze nejsou v užitkové funkci  vypočteme je z 1. a 2. rovnice
o m1 = p1y1 + m0 – p1c1
o m1 = p2c2 – p2y2  dosadím do 3. rovnice
o p1c1 + p2c2 = p1y1 + p2y2 + m0
- úlohu přeformulujeme:
o (I)
 (1) u(c1,c2)
 (2) p1c1 + m1 = p1y1 + m0
 (3) p2c2 = p2y2 + m1
o (II)
 p1c1 + p2c2 = p1y1 + p2y2 + m0
- řešení: použijeme užitkovou funkci pro dvě období – u(c1,c2) = u0

∆c 2
- omezíme spotřebu prvního období (o ∆c1), zvýší se c2 (o ∆c2)  poměr − je mezní míra
∆c1
časové preference
- čím je sklon vyšší, tím je mezní míra časové preference také vyšší
∂u
 ∆c 2  ∆c ∂c
- okamžitá: l ∆im −  = − 2 = −ϕ ′(c1 ) = 1 , kde −ϕ(c1 ) je funkce té tečny
c1 →0 ∂u
 ∆c1  ∆c1
∂c 2
o c2 = f(c1) – funkci počítám z u(c1,c2) = u0 => c2 = φ(c1)
o pro řešení máme dvě možnosti:
 spočítat φ  derivovat
 derivovat u podle c1 a podle c2 a podělit, nemusím zkoumat φ – jednodušší způsob
 obojí udává mezní míru časové preference
- rozpočtová přímka (kombinace bodů c1 a c2, některé body jsou nerealizovatelné v ekonomickém
slova smyslu)

Des Grieux 8
 - pokud je c1 = y1 , pak celé y1 spotřebujeme v 1. období
- předpokládejme nejdřív, že y1 je relativně malé (jen proto, aby byl obrázek přehledný ) 
m
c2 = y 2 + 0
p2
m0
- nyní y 2 je relativně malé  c1 = y1 +
p1
- E[ c ~ , c~ ]  řešení úlohy (na nejvyšší indiferenční křivce)  dopočítáme m 
1 2 1
~ ~
m1 = p1 y1 + m0 − p1 c1  dělíme p1
-
m~ m
-
1
= y1 + 0 − c~1  reálná peněžní zásoba (viz graf)
p1 p1
- pokračuje v úloze na hledání vázaného extrému – pomocí Lagrangeovy funkce 
- L = u (c1 , c 2 ) − λ[ p1c1 + p 2 c 2 − p1 y1 − p 2 y 2 − m0 ] , kde [ ] je anulovaná vazba ( p1c1 + p 2 c 2 =
= p1 y1 + p 2 y 2 + m0 )
o nejdříve derivujeme podle λ  [ ] = 0  dostaneme se zpětně k (II) (vazba – nutná
podmínka pro extrém)
∂u ∂u
− λp1 = 0 → = λp1
∂c1 ∂c1
-
∂u ∂u
− λp 2 = 0 → = λp 2
∂c 2 ∂c 2
-  celkový výsledek jsou 3 rovnice o 3 neznámých (vazba + 2 rovnice s proměnnými) 
- ~ a c
když jsou c ~ optimální, pak optimum spočteme ze 3 rovnic o 3 neznámých  λ je pro nás
1 2
∂u
∂c1 p1
celkem zbytečné, stačí 2 rovnice o 2 proměnných  ∂u = 
p2
∂c 2
- ~ ~
jsou-li c1 a c 2 optimálním řešením, pak se mezní míra časové preference v daném bodě
rovná poměru cen (implikace, obráceně nemusí platit)

- komparativní statika řešení

Des Grieux 9
 o zkoumá bod rovnováhy spotřebitele – jak se mění v závislosti na parametrech (jen
některých – y1, y2, m0, p2), čili co se stane s c1, c2, p1 a m1 při změně těchto parametrů
o změna y1 – zvýšení
 na pravé straně rozpočtové rovnice (II)  posun rozpočtové přímky směrem
nahoru, který je rovnoběžný (sklon určují p1 a p2)  hledáme novou indiferenční
křivku („vhodnou“, nenastane to, že by se c1 nebo c2 zmenšilo)
 momentální přírůstek disponibilního zboží mi umožní rozložit bohatství na c1 i c2

z původní úsečky, která měří m1, jsem sice kus ukrojil  ale linie se posunula o ∆y1
 celé to jde posunout  změna y1 je větší než c1  nová peněžní zásoba je větší
∂c~1 ∂c~ ∂m~ ∂c~
 > 0, 2 > 0  1
= ( p2 c2 − p2 y 2 ) ' = p2 2 > 0
∂y1 ∂y1 ∂y1 ∂y1
o změna y2 – zvýšení
 opět se mění jen pravá strana  posun rozpočtové křivky stejně jako u y1
~ m
 ale nominální i reálná peněžní zásoba se zmenší ( c 1 se posune doprava,
y1 + 0
p1
se nijak nemění)
∂c~1 ∂c~2
 > 0, >0
∂y 2 ∂y 2
~ = p y +m − p c
m ~
 1 1 1 0 1 1

∂m~ ∂c~

1
= − p1 1 < 0
∂y 2 ∂y 2
o změna m0 – zvýšení
 v podstatě to samé jako u y1
∂m~

1
>0
∂m0
o změna p2 – zvýšení

Des Grieux 10
  ovlivněny obě strany (II)  změna sklonu  rotace rozpočtové křivky
 předpokládejme, že je indiferenční křivka málo prohnutá
 c1 roste, c2 klesá  růst budoucích cen prudce omezí budoucí spotřebu, ale protože
substituabilita je snadná, tak se současná spotřeba zvýší (tzv. uspíšení nákupů)
∂c~
1
>0
∂p 2
 ~
∂c 2
<0
∂p 2
∂m~ ∂c~

1
= − p1 1 < 0
∂p 2 ∂p 2
  poptávka po penězích se zmenší, projevuje se obava ze znehodnocení

- substituabilita
o 2 křivky, tečnu mají obě stejnou

o ale substituce u prohnutější je snazší, není nutné se vzdát tolik c2 pro získání určitého
množství c1
o projev v optimálním řešení: nové c1 i c2 jsou menší než původní (u prohnutější indiferenční
křivky)

- příklad:
o bude v tesu, užitková funkce bude asi složitější (zopakovat derivace!)
o u = α ln c1 + (1 − α ) ln c 2
o p1c1 + p 2 c 2 = p1 y1 + p 2 y 2 + m0 (tohle zadáno nebude, nutno znát)
o m1 = p1 y1 + m0 − p1c1 nebo m1 = p 2 c 2 − p 2 y 2
o nutné podmínky extrému:
 1) p1c1 + p 2 c 2 = p1 y1 + p 2 y 2 + m0
 2) derivace L:
1
• podle c1: α c = λp1
1

Des Grieux 11
 1
• podle c2: (1 − α ) c = λp 2
2

α c p 1 − α p1
o vydělíme  * 2 = 1  c2 = * * c1
1 − α c1 p2 α p2
1 −α 1
o dosadíme do vazby  p1c1 + p1c1 = p1c1 = p1 y1 + p 2 y 2 + m0 
α α
( p y + p 2 y 2 + m0 )
o c~1 = α 1 1
p1
1 − α p1 α ( p1 y1 + p 2 y 2 + m0 ) ( p y + p 2 y 2 + m0 )
o c~2 = = (1 − α ) 1 1
α p2 p1 p1
o dosadíme do vzorce výše a získáme také m1
o vynásobíme-li k-krát ceny a nominální veličiny, tak se poptávka po reálných veličinách
nezmění (homogenní funkce nultého stupně)
~ (k * p1 y1 + k * p 2 y 2 + k * m0 )
 c1 = α
k * p1
o u m1 když vynásobí k-krát ceny a nominální veličiny, tak m1 vzroste také k-krát
(homogenní funkce prvního stupně)
 k * m1 = k * p 2 c 2 − k * p 2 y 2
- optimální spotřeba na dvě období:
- u(c1,c2,m1) – čím větší m1, tím větší užitek, to samozřejmě platí i pro obě c
- všechny faktory jsou spjaty s omezeními
b
- 1. období: p1c1 + m1 + 1 = p1 y1 + m0 + b0
1+ r
o výdaje jsou hrazeny prodejem disponibilního zboží, prodejem obligací, peněžními zůstatky
o obligace jsou buď kladné (nákup obligací), když jsou záporné, bereme je jako půjčku
(emise obligací)
- 2. období: p 2 c 2 = p 2 y 2 + m1 + b1
- b1 není v užitkové funkci, snažím se ho eliminovat z obou rovnic
- b1 ∈(−
∞ , ∞)
- b1 = (1 + r )( p1 y1 + m0 + b0 − p1c1 − m1 ) nebo b1 = p 2 c 2 − p 2 y 2 − m1
p2
- druhou rovnici vynásobíme a obětovnice sečteme  rozpočtová rovnice pro obě období 
1 +r
p c b p y 1 b b1
p1c1 + 2 2 + m1 + 1 = p1 y1 + 2 2 + m1 + 1 + m0 + b0 , se vykrátí a m1
1+ r 1+ r 1+ r 1+ r 1+ r 1+r
přesuneme na levou stranu rovnice:
p r p
(1) p1c1 + 2 c 2 + m1 = p1 y1 + 2 y 2 + m0 + b0
1+ r 1+ r 1+ r
 rovnice pro obě období obsahující současné hodnoty (vlevo výdaje, vpravo zdroje)
- sestrojíme Lagrangeovu funkci a spočítáme optimální proměnné c1, c2, m1 a zpětně dopočítáme i b1
pro maximální u (proměnné tedy vyhovují nutným podmínkám extrému) s parametry p1, p2, r, y1,
y2, m0, b0
- Lagrangeovu funkci derivujeme podle λ a položíme rovnu 0  po úpravě zpětně dostaneme
podmínku
- poté funkci derivujeme podle:
∂u
o c1  ∂c = λp1
1

∂u p
o c2  = λ 2 (opět současná hodnota)
∂c 2 1+ r
- předpoklad: u je striktně konkávní  nutná podmínka pro extrém je také postačující

Des Grieux 12
 ~,c ~ ,m ~
~ a pak i b  zpětně dosadíme a vyjde identita
- z derivací vypočteme optimální řešení c 1 2 1 1

- optimální řešení závisí na parametrech úlohy, proměnné jsou funkcemi těchto parametrů
- nevyjádříme přímo optimální řešení, ale jen citlivosti proměnných na změnu parametrů (zda je
∂c~
1
reakce kladná nebo záporná), např.
∂p 2
- parametrů je hodně, vybereme jen některé
o m0 (vyřeší i reakci na b0, y1, y2)
o p2 (reakce na očekávanou inflaci)
o r
~
- 4 základní rovnice o 4 neznámých c~1 , c~2 , m
~ ,λ
1 :
p r p
o (1) p1c1 + 2 c 2 + m1 = p1 y1 + 2 y 2 + m0 + b0
1+ r 1+ r 1+ r
~
∂u ~
o (2) ~ = λp1
∂c1
∂u~ ~ p2
o (3) ~ = λ
∂c 2 1+ r
~
∂u ~ r
o (4) ~ =λ
∂m1 1+r
- reakce na m0:
o (1) derivujeme podle m0
∂c~1 p 2 ∂c~2 r ∂m ~
~
 p1 + + 1
=1 / * λ (pro pozdější počítání s U)
∂m0 1 + r ∂m0 1 + r ∂m0
o (2) derivujeme jako složenou funkci o 3 proměnných podle c1
~
∂ 2 u~ ∂c~1 ∂ 2 u~ ∂c~2 ∂ 2 u~ ∂m ~ ∂λ
 + + ~ ∂m = ∂m p1  pravou stranu rovnice
1

∂c~12 ∂m0 ∂c~1∂c~2 ∂m0 ∂c~1∂m 1 0 0

převedeme vlevo (stejně i u dalších rovnic, kde úpravu provedeme rovnou) 

~
∂λ ∂ 2 u~ ∂c~1 ∂ 2 u~ ∂c~2 ∂ 2 u~ ∂m ~
 − p1 + ~ + ~ ~ + ~ ~
1
=0
∂m0 ∂c1 ∂m0 ∂c1∂c 2 ∂m0 ∂c1∂m1 ∂m0
2

o (3) derivace podle c2, protože je u spojitá, můžeme zaměnit pořadí derivací
~
∂λ p 2 ∂ 2 u~ ∂c~1 ∂ 2 u~ ∂c~2 ∂ 2 u~ ∂m ~
 − + ~ ~ + ~2 + ~ ~ =0
1

∂m0 1 + r ∂c1∂c 2 ∂m0 ∂c 2 ∂m0 ∂c 2 ∂m1 ∂m0

o (4) derivace podle m1
~
∂λ r ∂ 2 u~ ∂c~1 ∂ 2 u~ ∂c~2 ∂ 2 u~ ∂m ~
 − + ~ ~ + ~ ~ + ~2 =0
1

∂m0 1 + r ∂c1∂m1 ∂m0 ∂c 2 ∂m1 ∂m0 ∂m1 ∂m0

o  lineární nezávislá soustava s právě jedním řešením
o pro výpočet si zavedeme matici U koeficientů soustavy 4 rovnic (jednotlivé koeficienty
substituujeme podle původních rovnic (1) – (4))
 ∂u~ ∂u~ ∂u~ 
 0 ∂c~1 ∂c~2 ∂m~ 
 ~ 1

 ∂u ∂ 2 u~ ∂ 2 u~ ∂ 2 u~ 
 ∂c~ ∂c~12 ∂c~1∂c~2 ∂c~1∂m ~ 
U =  ~1 1
 (pamatovat , bude v testu)
 ∂u ∂ 2 u~ ∂ 2 u~ ∂ 2 u~ 
 ∂c~2 ∂c~1∂c~2 ∂c~22 ∂c~2 ∂m ~ 
1
 ∂u~ ∂ 2 u~ ∂ 2 u~ 2~ 
∂ u
 ~ 
 ∂m1 ∂c~1∂m ~
1 ∂c~2 ∂m ~
1 ∂m~2 
1 
o soustavu si napíšeme maticově 
Des Grieux 13
 ~
 1 ∂λ 
− ~ 
 λ ~∂ m0 
 ∂ c1   1
 ∂m   0
U *  ~0  =   * λ~  zde je 1. matice tzv. reakční vektor a 2. reprezentuje vektor
 ∂ c2   0
 ∂ m0   
 0
 ∂ m~ 
 1

 ∂ m0 
pravých stran  pro formální řešení vynásobíme inverzní maticí U-1 

~
 1 ∂λ 
− ~ 
λ
 ~  ∂ m 0
 ∂ c1   1
 ∂m   
−1  0 ~
 ~  = U * *λ 
0

 ∂ c2   0
 ∂ m0   
 0
 ∂ m~ 
 1

 ∂ m0 

~
 1 ∂λ 
− ~ 
λ
 ~  ∂ m 0
 ∂ c1   w00 w01 w02 w03   1
 ∂m  w w11 w12 w13   0 ~
 ~0  =  10 * *λ
 ∂ c2   w20 w21 w22 w23   0
 ∂ m0     
 w30 w31 w32 w33   0
 ∂m ~ 
 1

 ∂ m0 
o uvažujeme jen takové funkce, kde U-1 má určitá pravidla, vznikla z maximalizační úlohy 
prvky wii na diagonále jsou záporné kromě w00 (to je nejisté, ale stejně ho nepotřebujeme)
o u je také složená funkce více proměnných  F ( x1 ,..., x n ) = G (ϕ1 ( x1 ) +... +ϕn ( x n )) ,
kde ϕ i jsou vnitřní aditivní funkce s 1 proměnnou v každé funkci  pod diagonálou i nad

ní jsou všechny prvky wij kladné

o U je také symetrická matice, wij = wji
o pokud všude výše místo ∂m0 použijeme ∂b0 , tak je jasné že reakce budou úplně stejné
~  ~ p2 
λp1 
  λ 1 + r 
0   
o platí i pro y1 a y2, akorát vektor pravých stran je u y1 roven   0 
a u y2 roven  0 
   0 
 0 
   0 
 
- reakce na p2:
o (1) derivujeme podle p2
∂c~1 p 2 ∂c~2 r ∂m ~ 1
 p1 + + 1
= ( y 2 − c~2 )
∂p 2 1 + r ∂p 2 1 + r ∂p 2 1 + r

Des Grieux 14
  u spořícího subjektu je b1 ≥ 0 ⇒ c 2 > p 2 y 2 − m1 , kde m1 ≥ 0 ⇒ y 2 > c~2  ( y2 − c~2 )
je záporné
o (2) derivace
~
∂λ ∂ 2 u~ ∂c~1 ∂ 2 u~ ∂c~2 ∂ 2 u~ ∂m ~
 − p1 + ~ 2 + ~ ~ + ~ ~ =0
1

∂p 2 ∂c1 ∂p 2 ∂c1∂c 2 ∂p 2 ∂c1∂m1 ∂p 2

o (3) derivace
~ ~
∂λ p 2 ∂ 2 u~ ∂c~1 ∂ 2 u~ ∂c~2 ∂ 2 u~ ∂m ~ λ
 − + + + 1
=
∂p 2 1 + r ∂c~1∂c~2 ∂p 2 ∂c~22 ∂p 2 ∂c~2 ∂m ~ ∂p
1 2 1+ r
o (4) derivace
~
∂λ r ∂ 2 u~ ∂c~1 ∂ 2 u~ ∂c~2 ∂ 2 u~ ∂m ~
 − + ~ ~ + ~ ~ + ~2 =0
1

∂p 2 1 + r ∂c1∂m1 ∂p 2 ∂c 2 ∂m1 ∂p 2 ∂m1 ∂p 2

~
o vynásobíme (1) λ a opět provedeme substituci podle jednotlivých rovnic
~ ~ ~ ~ ~ ∂m~ ~
∂u ∂c1 ∂u ∂c ∂u λ ~ )
o (1) ~ + ~ 2
+ ~ 1
= ( y2 − c 2
∂c1 ∂p 2 ∂c 2 ∂p 2 ∂m1 ∂p 2 1+r
~
1 ∂λ ∂u~ ∂ 2 u~ ∂c~1 ∂ 2 u~ ∂c~2 ∂ 2 u~ ∂m ~
o (2) − ~ + + + ~ ∂p = 0
1

λ ∂p 2 ∂c~1 ∂c~12 ∂p 2 ∂c~1∂c~2 ∂p 2 ∂c~1∂m 1 2

~ ~ 2~ ~ 2~ ~ 2~ ~ ~
1 ∂λ ∂u ∂ u ∂c1 ∂ u ∂c 2 ∂ u ∂m1 λ
o (3) − ~ + + + ~ ∂p = 1 + r
λ ∂p 2 ∂c~2 ∂c~1∂c~2 ∂p 2 ∂c~22 ∂p 2 ∂c~2 ∂m 1 2
~ ~ 2~ ~ 2~ ~ 2~ ~
1 ∂λ ∂u ∂ u ∂c1 ∂ u ∂c 2 ∂ u ∂m
o (4) − ~ ~ + ~ ~ + ~ ~ + ~2 1
=0
λ ∂p 2 ∂m1 ∂c1∂m1 ∂p 2 ∂c 2 ∂m1 ∂p 2 ∂m1 ∂p 2
o matice U opět matice parametrů (parciální derivace funkce u) 
 1 ∂λ%
− % 
 λ ∂p2   λ% * ( y − c%) 
 ∂c%  1 + r 2 2 


1
  
∂ p  0 
U * 2 =
  / *U 
−1
 ∂c%  λ %
 2
  
 ∂p2   1+ r 
 ∂m%   0 

 1

 ∂p2 
 1 ∂λ%
− % 
 λ ∂p2   λ%
* ( y − c% )

 ∂c%   w00 w01 w02 w03  1 + r  2 2 

1
    
 ∂p 2 = w10 w 11 w12 w 13   0 
    w20 w21 w22 w23   
∂c%  λ% 
 2
  
 ∂p2   w30 w31 w32 w33   1+ r 
 ∂m%   0 
 
 1

 ∂p2 
o reakce:
∂c% λ% λ%
 ∂p
2
= w20 * ( y 2 − c%2 ) + w 22 * < 0 , protože v případě spořícího subjektu jsou
2 + 1+ r − − 1+ r
+ +

oba členy záporné  spotřeba druhého období s růstem cen klesá

∂c% λ% λ% ?

1
= w10 * ( y2 − c%
2 ) + w12 * > 0  výsledný efekt pravděpodobně kladný
∂p2 + 1+ r − + 1+ r
+ +

Des Grieux 15
 • w12 – relativně veliké, substituce c1 a c2 je snadná (viz zjednodušený model)
∂m% λ% λ% ?

1
= w30 * ( y2 − c%
2 ) + w32 * < 0  výsledek pravděpodobně záporný
∂p2 + 1+ r − + 1+ r
+ +

• w32 – substituce peněz a c2 je relativně menší

- reakce na r:
o (1) derivace
∂c% p2 ∂c% r ∂m% p2 p2 p2
 p1 ∂ + 1 + r ∂r + 1 + r ∂r = − * y2 + 2 −
* c% * m%
1 2 1

(1+ r) (1+ r) (1+ r)

2 2 2 1

∂c% p ∂c% r ∂m% 1

2 [ 2 2 1 − p2 y2 ]

1
p1+ 2 2
+ 1
= p c%− m%
∂ 1 + r ∂r 1 + r ∂r ( 1 + r )
o (2) derivace
∂λ% ∂ 2 u%∂c% ∂ 2 u% ∂c% ∂2 u% ∂m%
 − p1 + 1
+ 2
+ 1
=0
∂r ∂c%1
2
∂ r ∂c%1 ∂ %
c2 ∂ r ∂c%1 ∂ m% 1 ∂r
o (3) derivace
∂λ% p2 ∂ 2 u% ∂c% ∂ 2 u%∂c% ∂2 u% ∂m% λ%p2
 − + 1
+ 2
+ 1
= −
∂r 1 + r ∂c% 1 ∂c2 ∂r
% ∂c% 2 ∂r ∂c% 2 ∂m1 ∂r
% (1+ r)
2 2

o (4) derivace
∂λ% r ∂ 2 u% ∂c% ∂2 u% ∂c% ∂2 u%∂m% λ%
 − + 1
+ 2
+ 1
=
∂r 1 + r ∂c% 1 ∂m1 ∂r
% ∂c%2 ∂m1 ∂r
% ∂m% 1 ∂r (1+ r)
2 2

~
o vynásobíme (1) λ a opět provedeme substituci
∂u%∂c% ∂u%∂c% ∂u%∂m% λ2
o (1)
1
+ 2
+ 1
= * b%
(1+ r)
1
∂c%1 ∂ r ∂c%
2 ∂r ∂ %
m1 ∂ r 2

1 ∂λ%∂u% ∂ 2 u%∂c% ∂ 2 u% ∂c% ∂2 u% ∂m%

o (2) − % + 2 1
+ 2
+ 1
=0
λ ∂r ∂c%1 1 ∂r
∂c% ∂c%
1 ∂c2 ∂r
% ∂c%
1 ∂m1 ∂r
%
1 ∂λ%∂u% ∂ 2 u% ∂c% ∂ 2 u%∂c% ∂2 u% ∂m% λ%p2
o (3) − % + + 2 2 + =−
1 1

λ ∂r ∂c% ∂c%
1 ∂c2 ∂r
% ∂c% 2 ∂r ∂c%2 ∂m1 ∂r
% (1+ r)
2
2

1 ∂λ%∂u% ∂ 2 u% ∂c% ∂ 2 u% ∂c% ∂2 u%∂m% λ%

o (4) − % + + + =
1 2 1

λ ∂r ∂m% ∂c%
1 ∂m1 ∂r
% ∂c%
2 ∂m1 ∂r
% ∂m% 1 ∂r (1+ r)
2 2
1

 ∂u~ ∂u~ ∂u~ 

 0 ∂c~1 ∂c~2 ∂m~ 
 ~ 2~ 
1

 ∂u ∂ 2 u~ ∂ 2 u~ ∂ u 
 ∂c~1 ∂c~12 ∂c~1∂c~2 ~
∂c1∂m ~ 
o matice koeficientů U =  ~
1

 ∂u ∂ 2 u~ ∂ 2 u~ ∂ 2 u~ 
 ∂c~2 ∂c~1∂c~2 ∂c~22 ∂c~2 ∂m ~ 
1
 ∂u~ ∂ 2 u~ ∂ 2 u~ 2~ 
∂ u
 ~ 
 ∂m1 ∂c~1∂m ~
1 ∂c~2 ∂m ~
1
~
∂m1 
2

Des Grieux 16
  1 ∂λ%  λ %
2

−  * b1
 % 
 λ ∂r   (
1+ r)
2

 ∂c% 1   0 
 ∂r   
U * = λ%p2  (opět uvažujeme spořící subjekt) / * U-1
 ∂c%   − 2 
 ∂r 
2
 ( 1 + r ) 
   
∂m%  λ% 
 1 
 ∂r   ( 1 + r ) 
2

 1 ∂λ%  λ2 
* b%
− %   1
(1+ r )
2
 λ ∂r  
 ∂c%   w00 w01 w02 w03  
0 
 ∂r   w10 w13  
1
w11 w12 
 =  %
λ p2 
 ∂c%   w20 w21 w22 w23   − 2 
  (1+ r) 
2
 ∂r   w30 w31 w32 w33  
  
λ% 
 ∂m% 1  
 ∂r   (1+ r) 2 
 
o reakce:
∂c% λ% % λ%p2 λ%
2
= w20 b − w + w >0
 ∂r (1+ r) (1+ r) (1+ r)
2 1 22 2 32 2

+ + +

• s růstem r roste spotřeba c2

∂m% λ% % λ%p2 λ% ?

1
= w30 b − w + w <0
(1+ r) (1+ r) (1+ r)
2 1 32 33
∂r 2 2

• w32 a w33 nejsou moc vysoké, ale přesto nejspíše převáží w30  růst r
pravděpodobně ovlivní poptávku po penězích negativně
- typový příklad do testu:
o jaká je reakce obligací na jednotlivé parametry?
o b% 1 = p2 c2 − p2 y2 − m1
% %
∂b% ∂c% ∂m% ?
o
1
= p2 2 − 1 > 0
∂r ∂r ∂r
+ +

∂m%
 i kdyby 1
> 0 , tak jen málo
∂r
- existují i úlohy, kde je horizont delší nebo nekonečný – mají jednodušší užitkovou funkci, ale zase
je tam více období

Keynesovské modely poptávky po penězích

- peníze jsou nevýnosové aktivum, a proto bychom je vůbec neměli držet, ale snažit se je hned
směnit za jiná aktiva (spotřebu, výnosová aktiva)
- motivy pro držbu peněz podle Keynese:
o důchodový
 spotřeba je de facto nepřetržitá, ale důchody se vyplácejí periodicky v dávkách
o opatrnostní
 nepředvídatelné výdaje
 oba tyto motivy jsou úměrné důchodu Y, dokonce předpoklad lineární závislosti
(k*YN – k je cambridgeská konstanta)
Des Grieux 17
 oba motivy dohromady dávají transakční motiv a peníze držené z tohoto motivu
jsou transakční peníze
o spekulační
 souvisí s očekáváním
 při očekávání poklesu úrokové míry (růst ceny obligací)  nakupuji je

Baumalův – Tobinův model držby transakčních peněz

- primitivní model ukazující, že transakční peníze nejsou jen funkcí důchodu, ale i úrokové míry
- nesouvisí se spekulativním motivem

- Y/2 = průměrná peněžní zásoba (horní přímka)

- dolní přímka: Y/4 (resp. K) peněz si nechám, za 3Y/4 nakoupím obligace, v t=1/4 čtvrtinu (resp.
K) obligací prodám  netratím na úrokové míře, ale na brokerských poplatcích
- obecně:
o K – počáteční peníze  K/2 = průměrné množství peněz v peněžence (předpoklad Y/K je
celé kladné číslo)
o K/2 * r = ztráty z úrokové míry (náklady z neuložení peněz)
o počet transakcí n = Y/K  b*Y/K = transakční náklady (b je aproximovaný brokerský
poplatek, neaproximovaný s rostoucím počtem operací roste pomaleji)
K Y
o TC = * r + * b  chceme TC co nejmenší, derivujeme podle K 
2 K
r bY 2bY
o TC ′ = + 2 = 0  po úpravách dostaneme K =
2 K r
o Y/K pravděpodobně nebude celé číslo  opustíme od podmínky
bY
- průměrné množství peněz v peněžence = M d =  roste s růstem Y a klesá s růstem r
2r
1 1 1 1
m d = ln b − ln 2 + ln y + ln r
- po zlogaritmování  2 2 2 2
m =
d
b0 + b1 y + b2 ln r
- pokud jsou úročené běžné účty úrokovou mírou i, která je menší než tržní úroková míra r 
K Y bY
snížení ztráty z neuložení  TC = * (r − i ) + * b  M =
d
 poptávka po
2 K 2(r − i )
penězích se zvýší
- v případě, že subjekt neminimalizuje náklady, ale maximalizuje zisk
o předpoklad, že peníze jsou ve formě vkladů na běžných účtech, které jsou úročeny
i r bY
o π = K + (Y − K ) − (výnosy mínus brokerské náklady)  derivace podle K 
2 2 K

Des Grieux 18
 i r bY 2bY bY
o π′ = − + 2 =0  K =  M =
d
 matematicky stejné řešení 
2 2 K r −i 2(r − i )
minimalizuje-li subjekt náklady, tak je to totéž, jako když maximalizuje zisk

Akerlofův model transakční poptávky po penězích

- vznik 1980
- není zde maximalizace užitku ani minimalizace nákladů, ale model vychází z realistických
předpokladů
- smyslem je ukázat, že když se zvýší důchod, tak ne vždy vzroste transakční poptávka po penězích,
ale někdy může naopak i klesnout

- princip je ten, že subjekt má na běžném účtu určitý zůstatek, průběžně prostředky čerpá a na
začátku dalšího období mu vždy přijde další důchod, který zase postupně čerpá, přesto vždy
subjekt něco uspoří a pokud celkový zůstatek na BÚ překročí určitou hranici, subjekt většinu
prostředku přesune na účet termínovaný a proces běží opět od začátku a takto se to dokola opakuje
- předpokládáme, že výdaje jsou lineární
- konstantní příjem Y = C + S  z prvního příjmu si hned uložím úspory  výchozí pozice

- v t=1 přijde příjem  posun o C+S nahoru  C spotřebuji, S je zůstatek  tak to jde dokud
nepřekročím práh H  pak přesun prostředků na TD a zpět do výchozí situace
- teoretická peněžní zásoba M%d je průměr průměrných peněžních zásob za jednotlivá období
 
% 1  C   C  C  C  C   C (n − 1) * S
- M =  +  + S +  + 2 S +  + 3S + ... +  + (n − 1) S  = +
d

n  2   2  2  2  2  2 2
 1. 2. 3. 4. n. 
- spotřebu lze spočítat snadno, problém je zjistit počet období n, než dosáhnu prahu H
- ale dá se spočítat průměrný práh H (tedy i průměr zůstatků na běžném účtu)
Des Grieux 19
 - C + n * S ≥ H – v n-tém období dosahují nebo překračují zůstatky práh H poprvé, čili vždy
H −C H −C
předtím byly pod H (tedy C + (n − 1) S < H )  +1 > n ≥
S S
- dolní odhad teoretické poptávky po penězích M % d

 H −C 
− 1 * S
o
% C (n − 1) * S C  S  C H C S H S
M = +
d
≥ + = + − − = − =M
2 2 2 2 2 2 2 2 2 2
- horní odhad teoretické poptávky po penězích M % d

H −C
*S
o %d C (n − 1) * S C S H
M = + < + = =M
2 2 2 2 2
1 H S
skutečná poptávka po penězích M = ( M + M ) = −
d
-
2 2 4

Sprenkle–Millerův model opatrnostní poptávky po penězích

- A – množství peněz, které chce subjekt držet
- X – nepředvídané výdaje, náhodná veličina s normálním rozdělením  pokud nastane, hrozí
nebezpečí nelikvidity
- ale pokud X nenastane, držíme zbytečně mnoho peněz a máme ztráty z neuložení
A ∞

- TC = r ∫ ( A − X ) f ( x)dx + (r0 − r ) ∫ ( X − A) f ( x) dx
−∞ A
o A–X – přebytek peněz
o X–A – nedostatek, musím si půjčit za r0 (vysoká úroková míra), ale část prostředků mám
na vkladových účtech, kde jsou úročeny r, proto r0 – r
o f(x)d(x) – pravděpodobnost
- TC = ztráty z neuložení + transakční náklady
- neznámá je A, X je náhodná veličina
- odvození (není nutné znát v testu):
A A ∞ ∞
TC = rA ∫ f ( x)dx − rA ∫ Xf ( x)dx + (r0 − r ) ∫ Xf ( x)dx − (r0 − r ) A∫ f ( x )dx  derivuji podle A
−∞ −∞ A A
A ∞
TC ′ = r ∫ f ( x)dx + rAf ( A) − rAf ( A) − (r0 − r ) Af ( A) + (r0 − r ) Af ( A) − (r0 − r ) ∫ f ( x )dx
−∞ A

Des Grieux 20
 A ∞
TC ′ = r ∫ f ( x)dx − (r0 − r ) ∫ f ( x)dx
−∞ A
∞ A ∞ ∞ A

pozn: 1 = ∫
−∞
f ( x)dx = ∫
−∞
f ( x) dx + ∫ f ( x)dx 
A
∫ f ( x)dx = 1 − ∫
A −∞
f ( x)dx = 1 − F ( A)

TC ′ = 0 
0 = rF ( A) − (r0 − r )(1 − F ( A))
0 = rF ( A) − (r0 − r ) + r0 F ( A) − rF ( A)
r −r r
F ( A) = 0 = 1−
r0 r0

- závěr:
o růst r (zlomek se zvětší)  držím méně peněz (ztráty z neuložení jsou větší)
o růst r0  držím více peněz

Tradiční model spekulativní poptávky po penězích

C C N +C C C C
- BT = + + ... + n  aproximace
B∞ = + + ... =
1 + r (1 + r ) 2
(1 + r ) 1 + r (1 + r ) 2
r
- budoucí očekávaná úroková míra ru – čekávání je regresivní (tedy včetně opravy)
- ru = r + α i ( ri − r )
o ri – představa i-tého subjektu o budoucí úrokové míře
o α i ∈ ( 0,1) – koeficient přizpůsobení
o r – tržní úroková míra
o když ri > r , pak subjekt očekává růst a obráceně
o např: 0,07 = 0,08 + ½ (0,06 – 0,08)  pokles
- očekávání poklesu úrokové míry je to samé, jako kdyby subjekt očekával růst cen obligací a proto
je drží (samozřejmě platí i obráceně)
- člověk část svého bohatství drží v obligacích nebo v penězích a zbytek jako transakční peníze
- 10 subjektů

Des Grieux 21
 - při vysoké úrokové míře jen málo subjektů drží hotové peníze (poptávka po penězích je malá),
s nízkou úrokovou mírou je naopak spjata velká poptávka po penězích
tradiční Keynesova funkce: M = L1 (Y ) + L2 (r )
d
-
modifikovaná funkce: M = L1 (Y , r )
d
-

Tobinův model spekulativní poptávky po penězích

- pro pochopení je důležitá teorie dvouaktivového portfolia (není ale ve zkoušce)
o aktiva: obligace (1) a akcie (2)
C + B1 − B0 C B1 − B0
o celková výnosnost obligací r1 = = +
B0 B0 B0
běžná kapitálová

nC + nB1 − nB0 W1(1) − W0(1)

o pro portfolio n (kladné reálné číslo) obligací r1 = =
nB0 W0(1)
D + E1 − E0 nD + nE1 − nE0 W1 (2) − W0(2)
o pro akcie pak r2 = = =
E0 nE0 W0(2)
o portfolio W0 = W0(1) + W0(2)
o výnosnost portfolia:
W1 − W0 W1(1) + W1(2) − W0(1) − W0(2) W1(1) − W0(1) W0(1) W1(2) − W0(2) W0(2)
rp = = = +
W0 W0(1) + W0(2) W0(1) W0(1) + W0(2) W0(2) W0(1) + W0(2)
pozn: X 1 ≥ 0, X 2 ≥ 0 – podíly aktiv v portfoliu; X1 + X2 = 1
rp = r1 X 1 + r2 X 2  vážený průměr výnosností obou aktiv
o za očekávané výnosnosti dosazujme zprůměrovaná historická data
o očekávaná výnosnost portfolia: rp = r1 X 1 + r2 X 2
o rozptyl výnosností se počítá výběrovým rozptylem, zajímá nás i výběrová směrodatná
odchylka σ1 a σ2
o zjistíme i výběrovou kovariance cov(r1,r2) a pak i výběrový korelační koeficient
cov( r1 , r2 )
ρ (r1 , r2 ) = , který měří těsnost lineární závislosti
σ 1σ 2

Des Grieux 22
 - (1) rp = r1 X 1 + r2 X 2 , r1 a r2 jsme schopni získat z minulosti, považujeme je za konstantu, X1 a X2
jsou proměnné (platí, že X 1 ≥ 0, X 2 ≥ 0 ; X1 + X2 = 1)
1/2
- riziko portfolia (2) σ p =  X 12σ 12 + 2 X1 X 2 ρ12 σ1σ 2 + X 22 σ 22 
o riziko jednotlivých aktiv známe, korelační koeficient umíme spočítat
o lze vyjádřit jako jednoparametrickou (X2 = 1 – X1) soustavu z (1) a (2), jako výsledek
dostaneme křivku – množinu přípustných portfolií

1/2
ρ12 = 1 → σ p = ( X1σ1 + X 2 σ 2 ) 
2
- = X1 σ1 + X2 σ2  rovnice úsečky (viz obrázek)
 
1/2
ρ12 = −1 → σ p = ( X1σ1 − X 2 σ 2 )  = X1 σ1 − X2 σ2  v tomto případě je možné vytvořit
2
-
 
bezrizikové portfolio
X 1σ 1 − X 2σ 2 = 0 / X1 = 1 − X 2
(1 − X 2 )σ 1 − X 2σ 2 = 0
σ 1 − X 2σ 1 − X 2 σ 2 = 0
σ 1 = X 2 (σ1 + σ 2 )
σ1 σ2
X2 = → X1 =
σ1 + σ 2 σ1 + σ 2
- dále budeme předpokládat ρ12 < 1
- obecně lze pro každé portfolio vytvořit množinu dominujících portfoliích

o výchozí portfolio symbolizuje prázdný kroužek, toto portfolio je dominováno ostatními

portfolii, které se nachází v prostoru vymezeném dvěmi kolmicemi
o tato dominující portfolia mají buď stejný výnos při nižším riziku nebo stejné riziko při
vyšším výnosu nebo nejlépe vyšší výnos při nižším riziku

Des Grieux 23
 - část množiny přípustných portfolií, ke které nelze nalézt žádná dominující portfolia, tvoří množinu
efektivních portfolií

- užitková funkce investora:

o investor je schopný danému portfoliu přiřadit užitkový index
o u = (rp , σ p )
o funkce je rostoucí ve výnosnosti a klesající vzhledem k riziku
o vhodné portfolio zvolíme pomocí indiferenčních křivek

o 3D model by vypadal zhruba takto

Des Grieux 24
  ve směru rp funkce roste, ve směru σ p klesá
o rizikově aversní investor má strmější indiferenční křivky

o rizikově absolutně aversní investor má svislé rovnoběžné indiferenční křivky

 růst funkce je směrem do leva (vyšší užitek při nižším riziku)

 portfolia se stejným výnosem hodnotí stejně
o rizikově neutrální investor
 vodorovné indiferenční křivky
 nerozlišuje portfolia se stejným rizikem
o  rizikově aversnější investor vybírá portfolio s nižším výnosem a nižším rizikem
o  absolutně aversní investor vybírá portfolio s minimálním rizikem
o  neutrální investor vybírá portfolio s největším výnosem
- upravíme portfolio tak, že první aktivum bude bezrizikové (σ1 = 0)
rp = r1 X 1 + r2 X 2 (r1 je determinovaná, není potřeba ji průměrovat)
1/2
σ p = σ 22 X 22  = σ2 X2

Des Grieux 25
 - další zjednodušení: X 1 = 1 − X 2 , kde X 2 ∈ 0,1
o rp = r1 (1 − X 2 ) + r2 X 2 = r1 + (r2 − r1 ) X 2
( r2 > r1 )

σp (r2 − r1 )
o X2 = , kde σ p ∈ 0, σ 2  rp = r1 + σp
σ2 σ2
(r2 − r1 )
o maximalizace u = (rp , σ p ) při vazbě rp = r1 + σp
σ2

- zpět k Tobinově modelu spekulativní poptávky po penězích

- uvažujeme portfolio složené ze dvou aktiv
o peníze (M) – bezrizikové a nevýnosové
 rm = 0
 σm = 0
o obligace (B) – rizikové a výnosové
C b1 − b0 C
 rb = + , pokud = c  rb = c + 0 = c (0 protože střední hodnota
b0 b0 b0
kapitálové výnosnosti je rovna právě 0)  rb = c (odteď dále bude celková
očekávaná výnosnost obligací rovna běžné výnosnosti)
 σb > 0
- celkové bohatství W = M + B
M
o = Xm
W
B
o = Xb
W
- užitková funkce (POZOR: v testu je vždy u každého modelu nutné uvést užitkovou funkci!!!)
o u = (rp , σ p )
o u0  odpovídá maximální indiferenční křivce
(r2 − r1 ) c
- původní rp = r1 + σ p lze upravit  rp = σ p
σ2 σ2
- řešení pomocí Langrangeovy funkce:
 c 
L = u (rp , σ p ) − λ  rp − σ p   derivujeme 
 σb 
anulovaná vazba

∂L ∂u c ∂u c
= +λ =0⇒− =λ
∂σ p ∂σ p σb ∂σ p σb

Des Grieux 26
 ∂L ∂u ∂u
= −λ = 0⇒ =λ
∂rp ∂rp ∂rp
o uvažovat dále λ není třeba, vykrátí se 
∂u
∂σ p c
− =
∂u σb
∂rp
drp
o místo výrazu na levé straně lze psát i  rp v závislosti na σp – explicitní vyjádření
dσ p
indiferenční křivky

o tak jsme získali bod optima (σ, r), ale ještě potřebujeme míchací poměry – obecně
σp
X2 =
σ2
σp
o konkrétně: X b =  spočítám z údajů z bodu optima
σb

- příklad:
1
o zadání: u = rp − σ p2 , c = 0,12 (12%), σb = 0,4 (40%)
2
0,12
o nejdříve sestrojíme vazbu: rp = σ p = 0,3σ p  řešíme pomocí Lagrangeovy funkce 
0, 4

Des Grieux 27
 1
L = rp − σ p2 − λ  rp − 0,3σ p 
2

1 2 1 2
 pozn: u0 = rp − σ p  rp = u0 + σ p  rovnice paraboly (indiferenční křivky),
2 2
zlomek ½ určuje strmost paraboly – jde o tzv. koeficient rizikové averze;
indiferenční křivky se posouvají paralelně
∂L
= −σ p + λ 0,3 = 0
∂σ p
∂L
= 1 − λ = 0  λ =1 (dosadíme do první rovnice) 
∂rp
o riziko optimálního portfolia σ p = 0,3 (30%)
o výnosnost optimálního portfolia rp = 0,3* 0,3 = 0, 09 (9%)
0,3
o míchací poměry: X b = = 0, 75 ⇒ X m = 0, 25
0, 4
o pokud např. W = 1 000 000  M = 250 000 a B = 750 000
- obecné zadání:
o k – koeficient rizikové averze
o u = rp − kσ p2 , c, σb
c
o vazba: rp = σp
σb
 c 
L = rp − kσ p2 − λ  rp − σ p 
 σb 
∂L c
= −2kσ p + λ =0
∂σ p σb
∂L
= 1− λ = 0
∂rp
c
2 kσ p =
σb
c
o obecné řešení rizika: σ p =
2 kσ b
c c c2
o výnosnost: rp = =
σ b 2kσ b 2kσ b2
σp c
o míchací poměry: X b = = , kde X b ∈ 0,1
σ b 2kσ b2

Des Grieux 28
 o M = (1 – X2)  poptávka po spekulativních penězích
 c 
o M = 1 − 2 
W
 2 k σ b 

 růst σb  růst M
 růst c  pokles M
 růst k  růst M
- reakce M na změnu výnosnosti obligací c:

o při růstu c poptávka po penězích (Xm) klesne

- reakce M na změnu rizikovosti obligací σb:

Des Grieux 29
 o růst rizikovosti obligací vyvolá růst poptávky po penězích
- reakce M na změnu velikosti koeficientu rizikové averze k:

o růst koeficientu vyvolá růst poptávky po penězích

- reakce M záleží především na tvaru u, výsledky nemusí být vždy jednoznačné
rp rp
o u= 2 
u0 = 
1 + kσ p 1 + kσ p2
o rp = u0 + u0 kσ p2

Des Grieux 30
 o vyšší indiferenční křivka má také vyšší sklon (u0 = 0 = horizontální osa)
o čím vyšší křivka a čím větší výnos, tím je investor více aversnější k riziku
c
o rp = σp
σb
rp  c 
L= − λ  rp − σ p 
1 + kσ 
2
p σb 
c
2k σ 2p
∂L rp c σb
c
=
∂σ p ( 1 + kσ 2 )
( −2 k σ p ) + λ =0→ =λ
σb ( 1 + k σ2p ) σb
2 2
p

∂L 1
= −λ = 0
∂ rp 1 + kσ p2
c
2k σ 2p
σb c 1
=
( 1 + kσ ) 2 2
p
σ b 1 + kσ 2p
2k σ p2 = 1 + k σ p2
k σ 2p = 1
1
o riziko portfolia: σ p =
k
σp 1
o míchací poměry: X b = =
σb σb k
 1 
o poptávka po penězích: M = 1 −  W  nezávisí na c
 σ b k 
σ
 růst b  růst M
 růst k  růst M
 růst c  M se nemění

Des Grieux 31
Modely dílčího přizpůsobení (partial adjustment models)
- dynamické modely
- klasický keynesovský přístup
- optimální případ dlouhodobé poptávky po transakčních i spekulativních penězích
M t* = k0 + k1Yt + k2 Rt
o kde Y je důchod, R úroková míra (k2 je negativní – předpoklad)
*
- pokud je ale M t odlišná od skutečné Mt
o M t > M t*  máme zbytečné peníze navíc (ztráty z neuložení)
o M t < M t*  potíže s likviditou nebo špatná velikost spekulačních peněz (transakční ztráty)
-  vznik ztrát z nerovnováhy – nekalkulujeme, ale měříme ztrátovou funkcí C
C = a ( M t − M t* ) + b ( M t − M t −1 )
2 2
-
o první sčítance symbolizuje ztráty z nerovnováhy, druhý ztráty ze změny kvůli ztrátě
rovnováhy (transakční náklady, náklady přizpůsobení)
*
- hledáme minimum nákladové funkce  derivujeme podle Mt ( M t je dáno exogenně)
dC
= 2a ( M t − M t* ) + 2b ( M t − M t −1 ) = 0  optimální reakce: vážený aritmetický průměr
dM t
dlouhodobé peněžní poptávky a její předchozí úrovně
a b
Mt = M t* + M t −1
a+b a+b
- rozhoduje vztah mezi a a b, ne jejich absolutní hodnota
a
= µ0
a+b
b
= µ1
a+b
µ0 > 0, µ1 > 0
µ0 + µ1 = 1
- M t = µ0 M t* + µ1 M t −1
o kde µ0 > 0, µ1 > 0 a µ0 + µ1 = 1
o dosadíme do původní rovnice modelu 
- M t = µ0 k0 + µ0 k1Yt + µ0 k2 Rt + µ1 Mt −1  vytvoříme ekonometrické model
Des Grieux 32
 - M t = c0 + c1Yt + c2 Rt + c3 M t −1  odhadneme parametry a doufáme, že vyjde c2 < 0 a c3 ∈ (0,1) 
- M t = cˆ0 + cˆ1Yt + cˆ2 Rt + cˆ3 M t −1
- M0 – počáteční stav  pro predikci musím vytvořit předpovědi exogenních proměnných Y1 – Yt, R1
– Rt a dosadíme do modelu
*
- pro zjednodušení budeme uvažovat Yt a Rt konstantní  M t = konst. (dlouhodobá poptávka se
nemění) 
dynamický autonomní systém: M t = µ0 M + µ1 M t −1
*
-
o autonomní reprodukce
o stačí počáteční stav M0 (díky odmyšlení exogenních proměnných)
o zkoumáme rovnováhu a stabilitu
- rovnováha
o takový stav, kdy se proměnné charakteristické pro systém nemění v čase
o řešíme, zda existuje konstantní řešení diferenční rovnice M t = µ0 M * + µ1 M t −1
o konstantní řešení = rovnovážné = M
M = µ0 M * + µ1 M
(1 − µ1 )M = µ0 M *
µ0
M = M *  ano, rovnovážný stav existuje, lze ještě zjednodušit 
1 − µ1
M = M *  rovnovážným stavem je dlouhodobá poptávka
o lim M t = M  systém je v rovnováze, pokud se v průběhu času do rovnováhy dostane
t →∞

(limita generuje trajektorii)

o „malá“ nerovnováha – systém je lokálně asymptoticky stabilní
o „velká“ nerovnováha, velké vychýlení a systém se stejně vrátí  je globálně asymptoticky
stabilní
o odchylka od rovnováhy M t − M = fluktuace = mt (počáteční fluktuace m0 = M 0 − M )
o fluktuace je ekvivalentní s rovnováhou, fluktuace totiž časem vymizí
lim mt = 0 ⇔ lim M t = M
t →∞ t →∞

- M t = µ0 M + µ1 M t −1
*

M = µ0 M * + µ1 M – odečteme od 1. rovnice 
mt = µ1 mt −1  systém lze zapsat jako trajektorii informací, nese všechny podstatné informace
m1 = µ1 m0
m2 = µ1 m2 = µ12 m0
...
mt = µ1t m0 
o µ1 > 0 – systém směřuje do rovnováhy
o µ1 = 1 – systém je trvale vychýlený
o µ1 = −1 – systém alternuje m0 a –m0
o µ1 ∈ ( −1, 0 ) – systém osciluje, ale oscilace jsou stále menší, směřuje do rovnováhy
o my budeme uvažovat µ1 ∈ ( 0,1) – fluktuace se stále změnšuje

Model dílčího přizpůsobení s rychlostí přizpůsobení

- definujeme nákladovou funkci
C = a ( M t − M t* ) + b ( M t − M t −1 ) + c ( ∆Mt − ∆Mt −1 ) 
2 2 2

(ztráty z neuložení + přizpůsobení Mt-1 současnému stavu Mt + „náklady z nepredikovatelnosti“)

Des Grieux 33
 C = a ( M t − M t* ) + b ( M t − M t −1 ) + c ( Mt − 2Mt −1 + Mt − 2 ) , kde Mt je jediná neznámá 
2 2 2

derivace podle Mt 
dC
= 2a ( M t − M t* ) + 2b ( M t − M t −1 ) + 2c ( Mt − 2 Mt −1 + Mt − 2 ) = 0
2
/:2
dM t
a b + 2c c
Mt = M t* + Mt −1 − Mt − 2  přeznačíme 
a+b+c a+b+c a+b+c
- M t = µ0 M t* + µ1 M t −1 − µ2 M t −2
o a, b, c > 0
o µ0 ∈ ( 0,1)
o µ1 ∈ ( 0, 2 )
o µ 2 ∈ ( 0,1)
o µ0 + µ1 − µ2 = 1
- dílčí poptávka po penězích
o M t* = k0 + k1Yt + k2 Rt  dosadíme do rovnice výše 
M t* = µ0 k0 + µ0 k1Yt + µ0 k2 Rt + µ1 Mt −1 − µ2 Mt −2  přeznačíme 
M t* = c0 + c1Yt + c2 Rt + c3 M t −1 − c4 Mt −2  odhadneme parametry 
M t* = cˆ0 + cˆ1Yt + cˆ2 Rt + cˆ3 M t −1 − cˆ4 Mt −2
o pro predikci potřebuji znát M0, M-1 a scénář vývoje exogenních proměnných –dosadíme do
modelu a získáme predikce
- autonomizace modelu
o předpokládáme konstantní Yt a Rt  M * je v čase konstantní
o autonomní model
M t = µ0 M * + µ1 M t −1 − µ2 M t −2
o za jakých podmínek je model v rovnováze (Mt se nemění v čase = M )
M = µ0 M * + µ1 M − µ2 M
µ0
M = M *  explicitní vyjádření rovnovážného stavu, závisí na známe
1 − µ1 + µ2
dlouhodobé poptávce a parametrech)  po úpravě 
M = M*
- nastolování rovnováhy v systému s dvojnásobným zpožděním
o M t = µ0 M * + µ1 M t −1 − µ2 M t −2
M = µ0 M * + µ1 M − µ2 M
o systém ve fluktuaci 
mt = M t − M
m0 = M 0 − M
m−1 = M −1 − M
o mt = µ1 mt −1 − µ2 mt −2  diferenční rovnice 2. řádu 
mt = cλ t  předpokládejme řešení, tvar fluktuace  dosadíme pro ověření 
cλ t = µ1cλ t −1 − µ2 cλ t − 2  pro c=0 nebo λ=0 dostaneme triviální řešení
o c, λ ≠ 0
cλ t = µ1cλ t −1 − µ2 cλ t − 2 / : cλt − 2
λ 2 = µ1λ − µ2  charakteristická rovnice  pokud λ řeší tuto rovnici, pak bude řešit i
diferenční rovnici mt = µ1 mt −1 − µ2 mt − 2 pro libovolné c (lze dokázat, že jiné řešení není)
Des Grieux 34
 λ 2 − µ1λ + µ2 = 0  obecný tvar charakteristické rovnice  řešení v komplexním oboru
o pokud λ1 ≠ λ2 , pak mt = µ1 mt −1 − µ2 mt −2 má řešení:
mt = c1λ1t + c2 λ2t  vyberu ta řešení, která splňují počáteční podmínky:
 prochází m0
 prochází m1
 dostanu partikulární řešení
- M t = µ0 M * + µ1 M t −1 − µ2 M t −2
M = µ0 M * + µ1 M − µ2 M
mt = µ1 mt −1 − µ2 mt −2
λ 2 = µ1λ − µ2  λ 2 − µ1λ + µ2 = 0
nutno rozlišovat, zda je diskriminant D = µ1 − 4 µ2 charakteristické rovnice je D>0, D=0, D<0
2
-
- D>0

o µ1 µ12 − 4 µ2
λ1 = − >0
2 2
µ1 µ12 − 4µ2
λ2 = + >0
2 2
0 < λ1 < λ2 < 1
o důkaz, že λ2 < 1
µ1 µ12 − 4 µ2
+ <1
2 2
µ12 − 4 µ2 < 2 − µ1
µ12 − 4 µ2 < 4 − 4 µ1 + µ12
0 < 1 − µ1 + µ2
0 < µ0  λ2 < 1
o mt = c1λ1t + c2 λ2t  zkoumáme, zda je systém asymptoticky stabilní, zda lim mt = 0 
t →∞

0 < λ1, λ2 < 1  fluktuace monotónně vymizí  asymptotická stabilita (pro libovolná c1 a
c2)
o určíme c1 a c2  najdeme partikulární řešení (prochází počátečními podmínkami)
m0 = c1 + c2 (z mt = c1λ1 + c2 λ2 po dosazení t=0)
t t

m−1 = c1λ1−1 + c2 λ2−1

(z mt = c1λ1 + c2 λ2 po dosazení t=–1)
t t

m0, m-1, λ1, λ2 známe, c1, c2 spočítáme  získáme partikulární řešení

o potencionální testové otázky:
 je zadaný systém asymptoticky stabilní?
 jde o systém dílčího přizpůsobení?
 je D>0?
- D=0
µ
o λ1 = λ2 = λ = 1 ∈ ( 0,1)
2
o rovnice pro vývoj fluktuací (složitě se dokazuje):
mt = ( c1 + c2 t ) λ t

Des Grieux 35
 o  systém j rovněž asymptoticky stabilní, ale nikoli monotónně, to až od určitého času T
o partikulární řešení:
m0 = c1 + c2 (po dosazení t=0)
m−1 = ( c1 − c2 ) λ −1 (po dosazení t=–1)
- D<0
>0

o µ µ − 4 µ2 µ1
2
( −1) ( 4µ2 − µ12 ) µ1 4µ2 − µ12
λ1 = 1 − = 1
− = − ( 1) = α − i β = λ1
2 2 2 2 2 2
>0

µ1 µ − 4µ2 µ1 2
( −1) ( 4µ2 − µ12 ) µ1 4 µ2 − µ12
λ2 = + = 1
+ = + ( 1) = α + i β = λ2
2 2 2 2 2 2
o  komplexní kořeny (imaginární, β ≠ 0 )

µ12 4 µ22 − µ12

o absolutní hodnota λ1 , resp. λ2 ρ = α 2 + β 2 = + = µ2
4 4
o nyní dokážeme, že je systém překvapivě schopný oscilací
o λ1 = α − i β
λ2 = α + i β
o obecné řešení:
(pozn: c1 a c2 jsou také imaginární čísla; c1 = a1 + ib1 , c2 = a2 + ib2  obecně nemusí být
komplexně sdružená, čili nemusí jako u λ1 a λ2 platit α1 = α 2 a β1 = − β 2 )
mt = c1λ1t + c2 λ2t = c1 ( α − i β ) + c2 ( α + i β ) =
t t

t
 cos sin  t
 α β   α β 
= c1 ρ 
t
−i  + c2 ρ
t
 −i  =
 α2 + β2 
 α +β α2 + β2 α2 + β 2
2 2
  
 také ρ 
= c1 ρ t ( cos ϕ − i sin ϕ ) + c2 ρ t ( cos ϕ + i sin ϕ ) =
t t

 množina komplexních řešení, my ale potřebujeme jen reálnou podmnožinu  za c1 a c2

zvolíme čísla komplexně sdružená  c1 = a + ib a c2 = a + ib  navíc ještě upravíme
pomoci Moivreovy věty 
= ( a + ib ) ρ t ( cos ( ϕ t ) − i sin ( ϕ t ) ) + ( a − ib ) ρt ( cos ( ϕ t ) + i sin ( ϕ t ) ) =
= ρ t  2a cos ( ϕ t ) + 2b sin ( ϕ t )  = ρ t  k1 cos ( ϕ t ) + k2 sin ( ϕ t ) 

Des Grieux 36
 o dá se dokázat, že žádné jiné reálné řešení není  tato řešení řeší diferenciální rovnici 2.
řádu při diskriminantu charakteristické rovnice D < 0
o mt = ρ t  k1 cos ( ϕ t ) + k2 sin ( ϕ t ) 
o partikulární řešení:
m0 = k1 (po dosazení t=0)
 cos ϕ − sin ϕ

m−1 = ρ −1  k1 cos ( −ϕ ) + k2 sin ( −ϕ )  = ρ −1 [ k1 cos ϕ − k2 sin ϕ ] (po dosazení t=–1)
 
o je systém stabilní?
 ρ = µ 2 ∈ ( 0,1) → lim ρ = 0 → lim m = 0  rovnováha, asymptoticky stabilní
t t
t →∞ t →∞

systém
o vyjádření v původní proměnné:
o M t = M + mt = M + ρ t  k1 cos ( ϕ t ) + k2 sin ( ϕ t )   fluktuace mt v sobě nese všechny
potřebné informace
- rekapitulace:
o D > 0  fluktuace  mt = c1λ1 + c2 λ2
t t

o D = 0  mt = ( c1 + c2 t ) λ
t

o D < 0  oscilace  mt = ρ  k1 cos ( ϕ t ) + k2 sin ( ϕ t ) 

t

- 2 typy příkladů:
o a = 2, b = 5, c = 3, M* = 10  systém s rychlostí přizpůsobení
 napište c
 spočtěte bod rovnováhy M (=M*)
 spočtěte μ0, μ1, μ2
 zapište rovnici ve fluktuacích
 osciluje systém nebo ne? pokud ne, spočítejte λ1 a λ2 (i pro D = 0)
 D < 0 – oscilace?
3 1
o nebo obráceně, zadáno mt = mt −1 + mt − 2
2 8
 jedná se o systém dílčího přizpůsobení?
3 1
µ1 = , µ 2 =  OK, viz podmínky μ1, μ2
2 8
3 1
µ0 = 1 − µ1 + µ2 = 1 − + < 0  NE, nejde o systém dílčího přizpůsobení
2 8
5 1
o mt = mt −1 − mt − 2
4 2
5 1 1
 µ0 = 1 − µ1 + µ2 = 1 − + = > 0  OK
4 2 4
5 1
 charakteristická rovnice: λ − λ + = 0
2

4 2
25 25 − 32 −7
 diskriminant: D = −2= = < 0  systém osciluje
16 16 16
3 1
o mt = mt −1 − mt − 2
4 16
3 1 5
 µ0 = 1 − µ1 + µ2 = 1 − + = >0
4 16 16
5 1 9 4 5
 λ − λ + = 0→ D = − = >0
2

4 2 16 16 16

Des Grieux 37
 3 5 3− 5
• λ1 = − = > 0 <1
8 8 8
3 5 3+ 5
• λ1 = + = <1
8 8 8

Mikroekonomická nabídka peněz

1. model
- bilance banky

- R jsou rezervy, E úvěry a D depozita

- R+E=D  ρ D + E = D
- bilanční rovnice: E = (1 − ρ ) D
- zisková funkce: π = r E E − r D D
o rE banka neovlivní ať poskytne úvěrů kolik chce – volně konkurenční banka
o rD – opět volná konkurence, tržní sazby
- π =  r E (1 − ρ ) − r D  D

2. model
- bilance banky

- B jsou obligace, nehrají roli v rezervách

- E+R=D+B  E + ρ D = D + B  E = (1 − ρ ) D + B
- π = r E E − r D D − r B B =  r E ( 1 − ρ ) − rD  D + ( rE − rB ) B

1. model s nákladovou funkcí

- provozní náklady: C(D)
o esovitě prohnutá
o D%jsou optimální náklady

- R+E=D  ρ D + E = D
Des Grieux 38
 - bilanční rovnice: E = (1 − ρ ) D
- zisková funkce: π = r E E − r D D − C ( D)
π =  r E (1 − ρ ) − r D  D − C ( D)
- příjmy z úrokového rozpětívlastní
provozní
náklady

- derivujeme podle D a upravíme

- mezní příjmy z úrokového rozpětí = mezní náklady
r E ( 1 − ρ ) − r D = C ′ ( D )  optimum – tam kde se rovnají směrnice křivek v grafu výše

- je vidět, že banka se od běžné firmy moc neliší

Model s obligacemi a nákladovou funkcí

- π = r E − r D − r B − C ( D, B )
E D B

- π =  r E ( 1 − ρ ) − r D  D + ( r E − r B ) B − C ( D, B )  provedeme parciální derivace

∂π ∂C
= r E ( 1 − ρ ) − rD − =0
∂D ∂D
∂π ∂C
= rE − rB − = 0  soustava dvou rovnic o dvou neznámých
∂B ∂B

Příklad do testu
r E = 0, 08
r D = 0, 06
-
ρ = 0,1
C = 10−6 D 2
- řešení:
R+E = D
0,1D + E = D
E = 0,9 D 
π = [ 0, 08 * 0,9 − 0, 06] D − 10−6 D 2  derivace
0, 012 = 2 *10−6 D  D = 6000

!!!
Zde jedna přednáška chybí (v pátek odpadla)!
1. Mikroekonomická nabídka peněz (a) Montiho-Kleinův model, (b) řízení rezerv
2. Makroekonomická nabídka peněz (a) multiplikátor, (b) křivka nabídky peněz
Zmíněná témata najdete v Měnové analýze v kapitole 5, v sekcích 5.1 a 5.2
!!!
Des Grieux 39
Připomenutí: multiplikátor
1 + kc
- M = B , kde B je báze
kc + ρ0 + ρT kT + ρ0 ( R )
- R (úroková míra) se pohybuje od nuly do nekonečna, M je v určitém pásu
- pro dané Y a P situace vypadá takto:

Řízení peněžní zásoby

Deterministický model
- statický model
- neokeynesovksý model peněžního trhu:
M tS = µ ( Rt ) Bt , kde µ ( Rt ) je multiplikátor závislý na Rt
M td = Pt L ( Yt , Rt )  nominální poptávka po penězích (L je reálná)
o 2 behaviorální rovnice
M t = M td – rovnice rovnováhy (existují vyrovnávací procesy)
S

- 3 endogenní proměnné modelu: Rt, Mdt, MSt

- exogenní proměnné (stanovené mimo systém): Pt, Yt, Bt
- Pt, Yt jsou stanoveny mimo peněžní sektor, určeny v reálném sektoru, nemůžeme je ovlivňovat 
exogenní autonomní proměnné
- B = HOT + REZ  lze ji ovlivňovat  exogenní řídící proměnná
- předpoklad: peněžní zásobu lze nějakým způsobem řídit
- nejdříve předpokládáme, že ji řídíme monetárně (pomocí báze) v deterministickém modelu
o na našem modelu definujeme řídící (regulační) úlohu:
 nutno znát v testu!
 v čase t-1 řídím (počítáme Bt* ) úlohu pro čas t
 M t = µ ( Rt ) Bt
*

M t* = Pt e L ( Yt e , Rt ) (předpokládáme dokonalý odhad P a Y, ne střední hodnotu)

cílová peněžní zásoba Mt*  dosadím do modelu (rovnici rovnováhy mohu
vynechat)
 jde o spočítání endogenní proměnné Rt a pak Bt
 z druhé rovnice vyjádříme Rt a dosadíme do první, odkud vypočteme potřebnou
úroveň báze Bt*
o spočtené hodnoty implementujeme do reálné ekonomiky
M tS = µ ( Rt ) Bt*
M td = Pt e L ( Yt e , Rt )
o proces se rozběhne (v t–1) a ekonomika se ustálí (v t)  Rt* a Mt*
Des Grieux 40
 o graficky: (pozor: křivka peněžní nabídky neprotíná nikdy vertikální osu, vždy vychází
z osy horizontální, v grafu je doleva posunutá křivka peněžní nabídky nakreslená nepřesně)

- řízení pomocí úrokové míry v deterministickém modelu

o stanovíme REPO sazbu, za kterou jsme ochotni nakupovat nebo prodávat jakékoliv
množství CP
o tato sazba bude teoreticky rovna tržní úrokové míře (prakticky to tak samozřejmě
nefunguje)
o model bude stejný, ale regulační úloha jiná
 cíl: M t = Pt L ( Yt , Rt )  spočítáme Rt*
* e e

o CB nasadí (implementuje) tuto úrokovou míru 

M td = Pt e L ( Yt e , Rt* ) = M t*  nabídka se přizpůsobí poptávce (nejde o objem obchodů)

Stochastický model
- MtS, Mtd, Rt, Yt, Rt – náhodné veličiny, neznám jejich pravděpodobnostní rozdělení
- model:
M tS = µ ( Rt ) Bt + ζ t
o ζ t je náhodná veličina
o σζ
o Eζ t = 0
M = Pt L ( Yt , Rt ) + ξt
t
d

o ξt je náhodná veličina, nesystematická chyba poptávky po penězích

o σξ
o Eξt = 0
o předpoklad: σ ζ < σ ξ
M tS = M td
- řízení pomocí monetární báze
o řídící úloha
 cíl Mt*
 model kolísá, řídím jakoby k průměru, ke střední hodnotě
 M t = µ ( Rt ) Bt + 0
*

M t* = Pt e L ( Yt e , Rt ) + 0 ( Pt e a Yt e jsou střední hodnoty náhodných veličin Pt a Yt)

  vyřeším z druhé rovnice Rt*  dosadíme do 1. rovnice a získáme Bt*
o pomocí obchodů na objem jsem schopen do původního modele dosadit Bt* (jako výše), ale
už jsem ve stochastickém prostředí, nepředpovídám přesnou hodnotu, ale zase jen v
průměru  perfektně fungující trh se vyrovná (3. rovnice MtS=Mtd ), vznikne skutečná
Des Grieux 41
 peněžní zásoba Mt, ale M t ≠ M t (rovnají se jen v průměru, E ( M t ) = M t , to je ale slabá
* *

útěcha)
o graficky:
 předpokládáme normalitu rozdělení náhodných veličin – velké odchylky nastávají
jen s 5% pravděpodobností  na 95% bude peněžní poptávka i nabídka ve
vymezeném pásu (u Mtd je pás širší, protože σ ζ < σ ξ )
 plné křivky reprezentují takový stav, kdy jsou mé odhady absolutně perfektní

 délka intervalu Mt = riziko nedosažení cíle

o Rt také kolísá, ale to nás v tomto modelu moc nezajímá (kdyby nás to zajímalo, je vhodné
změnit model)
- řízení pomocí úrokové míry
o řídící úloha
 cíl Mt*
 M t = Pt L ( Yt , Rt )  spočítáme Rt*
* e e

 předpoklad je, že centrální banka tuto úrokovou míru udrží

o rovnovážný proces funguje normálně, poptávka se vždy vyrovná s nabídkou, nabídka se
tedy vždy srovná s cílem, protože zde nejsou objemové obchody
o implementace Rt*  M t = Pt L ( Yt , Rt ) + ξt ≠ M t
* *

o graficky:

o riziko nedosažení cíle je mnohem větší, ale je to zase kompenzováno stabilitou Rt*
- když je širší pás peněžní poptávky než nabídky, tak je riziko nedosažení cíle přiřízení pomocí
měnové báze menší než při řízení pomocí úrokové míry (obráceně to ale platit nemusí; platí jen
když to trochu přeženeme)
Des Grieux 42
 - nyní budeme předpokládat, že multiplikace není lineární
- model:
M tS = e k0 ( 1 + Rt ) 2 Btk1 eζ t
k
-
o pozn: A = e a0 , A je kladné číslo
o k2, k1 > 0
o σ ζ > 0, E (ζ t ) = 0
Yt ( 1 + Rt )
− a2
M td = Pe
t
a0 a1
eξt
M tS = M td
- zlogaritmujeme:
o pozn: ln(1+Rt) = Rt
- mt = k0 + k1bt + k2 Rt + ζ t
S

mtd = pt + a0 + a1 yt − a2 Rt + ξt
mtS = mtd
o mtS , mtd , Rt  endogenní proměnné
o yt , pt  exogenní autonomní proměnné
o bt  exogenní řídící proměnná
- řízení pomocí měnové báze
o řídící úloha
 cíl mt*
 mt = k0 + k1bt + k2 Rt + 0
*

mt* = pte + a0 + a1 yte − a2 Rt + 0  vyřeším z druhé rovnice Rt*  dosadíme do 1.

rovnice a získáme bt*
o implementace  výsledná hodnota bude rovnovážná, ale obecně mt ≠ mt
*

o existuje riziko nedosažení cíle

mt − mt*  chyba  Eb ( mt − mt* ) – průměrná chyba nebo-li riziko nedosažení cíle při
2
o
řízení pomocí měnové báze
o převedeme původní soustavu logaritmických rovnic na redukovaný tvar (endogenní
proměnné jsou vyjádřeny jako funkce exogenních proměnných)
?
o mt = mtS = mtd
mt = k0 + k1bt + k2 Rt + ζ t / *a2
Des Grieux 43
 mt = pt + a0 + a1 yt − a2 Rt + ξt / *k2  sečteme (zbavíme se Rt)
( a2 + k2 ) mt = a2 k0 + a0 k2 + k2 pt + k2 a1 yt + a2 k1 bt + a2 ζt + k2 ξt
a2 k0 + a0 k2 k2 ( pt + a1 yt + ξt ) a2 k1 bt aζ
mt = + + + 2 t
a2 + k2 a2 + k2 a2 + k2 a2 + k2
o u regulační úlohy provádíme tytéž úpravy
a2 k0 + a0 k2 k2 ( pt + a1 yt + 0 ) a2 k1 bt
e e

m = *
t + + +0
a2 + k2 a2 + k2 a2 + k2
o při implementaci bt  bt*
E ( mt ) = mt*
k2 ( pt − pte ) + a1 ( yt − yte ) + ξt  a2ζ t
mt − m = *
t +
a2 + k2 a2 + k2
k22 ( pt − pte ) + k22 a12 ( yt − yte ) + k22 ξt2 + a22 ζ t2
2 2 ko var iance
2 AB
(m −m * 2
) = +
( a2 + k2 ) ( a2 + k2 )
t t 2 2

(podle předpokladů cov( pt , yt ) = 0 )

o Eb ( ( m − m ) ) = střední kvadratická chyba =
t
* 2
t

2
k22 σ 2p + a12 k22σ y2 + k22 σ ξ2 a22σ ζ2  2 AB 
= + + E  =
( a2 + k2 ) ( a2 + k2 )  a2 + k2 
2 2

(pozn: všechna rizika na straně poptávky = σ = mimobankovní riziko)

2
Z
σ Z2

=
k 2
2 (σ 2
p + a σ + σ ξ2 )
2 2
1 y
+
a22σ ζ2
=
k22σ Z2 + a22 σζ2
= riziko nedosažení cíle při řízení
( a2 + k2 ) ( a2 + k2 ) ( a2 + k2 )
2 2 2

pomocí B
 σ Z = mimobankovní riziko
2

 σ ζ = bankovní riziko
2

- řízení pomocí úrokové míry

o z modelu výše si vezmu funkci poptávky
o mtd = pt + a0 + a1 yt − a2 Rt + ξt
mt = mtS = mtd
o řídící úloha:
 mt = pt + a0 + a1 yt − a2 Rt  Rt vypočteme a dosadíme Rt*  implementace
* e e

o mt − mt* = ( pt − pte ) + a1 ( yt − yte ) + ξt

(m − mt* ) = ( pt − pte ) + a12 ( yt − yte ) + ξt2 + 2 AB

2 2 2
t

o ER ((m −m ) ) =σ
t
* 2
t
2
p + a12 σ y2 + σ ξ2

o původní předpoklad: σ ξ > σ ζ  σ Z > σ ζ

2 2 2 2

o Eb ((m t −m * 2
t ) ) =
k22σ Z2 + a22σ ζ2
( a2 + k2 )
2
<
k22 + a22
( a2 + k2 )
2
σZ2  (a2, k2 > 0)

k +a k +a 2
((m −m ) ) 
2 2 2 2
2
σ Z2 <
2
σ Z = σ Z2 = ER
2 2 2
t
*
t
a + 2a2 k2 + k2
2
2
2
a +k 2
2
2
2

Des Grieux 44
 ER ((m −m ) ) > E ((m −m ) )
t
* 2
t b t
* 2
t

- příklad:
o a0 = 0,1 mt* = 5
a1 = 0,5 yte = 10
a2 = 5 pte = 0,4
k0 = 2,8
k1 = 0,6
k2 = 4
o řešení:
 mt = 2,8 + 0, 6bt + 4 Rt + ζ t
S

 mt = 0,1 + pt + 0,5 yt − 5 Rt + ξt
d

 mt = mtS = mtd
 mt* = 5 = 2,8 + 0, 6bt + 4 Rt + 0
 mt* = 5 = 0,1 + pt + 0,5 yt − 5 Rt + 0
 Rt = 0,1
*

 bt = 3  ln B = 3 ⇒ Bt = e (riziko se počítat nebude, bylo by to zbytečné)
* * 3


Rovnováha na peněžním trhu – model IS-LM

- definiční rovnice: Y = C + S
- rovnice makrorovnováhy v otevřené ekonomice: Y = C + I + G + X
- lze „ztotožnit,“ kdyby byl čistý export exogenní konstantou
- my v našich úvahách budeme považovat G + X za konstantní, G + X = A – autonomní investice
- Y=C+S
- Y = C + I + A  1. rovnice makroekonomické rovnováhy
- porovnáme  C + S = C + I + A 
- S = I + A  úspory = investice podnikatelské (soukromé) + investice autonomní  2. rovnice
makroekonomické rovnováhy
- závislosti veličin:
o C(Y)
 když je nelineární, tak je rostoucí konkávní a prochází počátkem
 když je lineární, tak i při nulovém důchodu existuje určitá autonomní spotřeba
o S(Y) = Y – C(Y)
 lineární i nelineární konvexní prochází počátkem
o mezní sklon ke spotřebě c = C’(Y) – derivace C v Y
o mezní sklon k úsporám s = S’(Y) – derivace S v Y (s = 1 – c)
o I(R)
 investice klesají s růstem R

- komoditní trh
o Y > I + A + C nebo S > I + A
  nerovnováha na komoditním trhu (nabídka je větší než poptávka)
 cenová hladina je stabilní

Des Grieux 45
  vyrovnávací proces je jen na straně nabídky (na komoditním trhu)
 výrobci nemohou prodat své produkty  omezí produkci
o Y < I + A + C nebo S < I + A
 předpokládáme volné výrobní kapacity
 výrobci mohou rozšířit výrobu a přizpůsobit se poptávce
- peněžní trh
o MS = MD(Y,R)
o přizpůsobovací faktor bude na straně poptávky úroková míra
- model
o komoditní trh: Y = I + A + C
o peněžní trh: MS = L(Y,R)
- komoditní trh
o Y = C + G + I + X (nabídka = poptávka)
G + X = nezávislé autonomní investice A
Y = C(Y) + S(Y)
o C+S=C+I+A
S = I + A  rovnice makroekonomické rovnováhy, kterou budeme používat nadále
o S(Y) = Y – C(Y)

o možný je i tento případ, který ale uvažovat nebudeme

Des Grieux 46
 o S=I+A
S(Y) = I(R) + A – rovnice rovnováhy

o rovnice rovnováhy vymezuje úlohu, kdy hledáme dvojice R a Y, které vyrovnávají

komoditní trh  křivka IS (velmi důležitá při cílování inflace)
o R je zadána nejdříve, Y dorovnává trh (vyrovnávací faktor na komoditním trhu) – v reálu to
nemusí vždy fungovat
o v našem pojetí tedy Y(R)
o graf:

o při R=0  celkové investice jsou maximální  přeneseme na graf úsporové funkce 
zjistíme Y0 (odpovídá R=0)  první bod křivky IS
o R% Y%, R1  Y1
o R1 pak volím pohyblivé, dostanu křivku IS
o explicitní vyjádření IS: Y=Y(R)
o při růstu autonomních investic o ∆A se křivka celkových investic posune nahoru  dané
úrokové míře bude podle úsporové funkce odpovídat vyšší produkt  křivka IS se posune
doprava
- peněžní trh
o L1 (transakční) roste skoro lineárně s Y, ale ne úplně
o L2 (spekulativní)
o L1(Y) + L2(R) = M
 L1 je určená
Des Grieux 47
  L2 se určí šikovně, aby MS = Md
o čili vyrovnávacím činitelem je R (zatímco na komoditním trhu Y)
o transakční poptávka

 křivka je skoro lineární

 při Ŷ vše transakční poptávka
o spekulativní poptávka

 křivka prudce klesá

o křivka LM

o růst M vyvolá růst Ŷ (přesný popis viz kniha)

- model IS-LM

Des Grieux 48
 o lze ukázat účinnost fiskální politiky a neúčinnost měnové politiky

Vytěsňovací efekt v modelu IS-LM

- implicitně:
o IS: I(R) + A = S(Y)
o LM: L(Y,R) = M (zobecnění)

- Y1 nevyrovnává peněžní trh

- fiskální expanze  R je stejná, ale Y se přizpůsobí rychle  nakonec i růst R  I(R) klesají 
Y klesá  posun po IS  B – rovnováha IS-LM
- 1) vysoká (přemrštěná) reakce Y
o derivace I(R) + A = S(Y) podle A
∂Y
1 = S ′( A) +
∂A
∂Y
Y1 − Y = ∆A
∂A
- 2) narušení rovnováhy na peněžním trhu
o R(A), Y(A)
o R, Y jsou funkcemi A definované soustavou rovnic
I(R) + A = S(Y)
L(Y,R) = M
o derivace:
dR dY
I ′( R ) + 1 = S ′(Y )
dA dA
∂L dY ∂L dR
+ =0
∂r dA ∂r dA

Des Grieux 49
 ∂L
dY dY
− I ′( R) ∂Y + 1 = S ′(Y )
∂L dA dA
∂R
 ∂L 
  dY
1 =  S ′(Y ) + I ′( R) ∂Y 
 ∂L  dA
 ∂R 
∂Y 1
=  při narušení rovnováhy
∂A S ′( A)
dY 1
=
dA ∂L
S ′(Y ) + I ′( R) ∂Y
 po obnovení rovnováhy
∂L
∂R
∂Y
o Y1 − Y = ∆A
∂A
dY
Y2 − Y = ∆A (menší)
dA
1 1
>
S ′( A) +
∂L
o  v 2. zlomku kladné + kladné  ano nerovnost platí
S ′(Y )+ I ′( R) ∂Y
+ − ∂L
∂R
−

- 3) obnova rovnováhy peněžního trhu, aniž by byla porušena rovnováha na komoditním trhu
- 4) B  redukce Y
- příklady:
o 2 typy – rovnovážný stav a vytěsňovací efekt
o rovnovážný stav
 I = 4 – 50R  citlivost I na R
S = 0,01Y2
L = 0,4Y – 50R  citlivost L na R (nesouvisí s I, rovnost koeficientů je náhodná)
M=6
A=2
 úkol: sestavit IS-LM
 komoditní trh:
• 4–50R+2 = 0,01Y2
 peněžní trh:
• 0,4Y–50R = 6  vyjádříme R = (0,4Y – 6)/50 a dosadíme do 1. rovnice
 0, 4Y − 6 
 4 − 50   + 2 = 0, 01Y
2

 50 
4 − 0, 4Y + 6 + 2 = 0, 01Y 2
0, 01Y 2 + 0, 4Y − 12 = 0
Y 2 + 40Y − 1200 = 0
D = 1600 + 4800 = 6400
D = 80
−40 + 80
Y= = 20 ⇒ Y = 20 a R = 1/25 = 0,04  R = 4%
2
Des Grieux 50
 o vytěsňovací efekt
 rovnováha viz příklad výše, nyní jde o vyjádření vytěsňovacího efektu
 vzorce buď můžeme odvodit nebo si je musíme zapamatovat
∂Y 1 1 1 1
 = = = = = 2,5  reakce
∂A S ′(Y ) 2 * 0, 01Y 2 * 0, 01* 20 0, 4
dY 1 1 1
= = = = 1, 25
dA ∂L 0, 4 0,8
0, 4 + ( −50 ) ∂Y
S ′(Y ) + I ′( R) ∂Y 50  reakce (menší než )
∂L ∂A
0,4

∂R
 ∂Y dY 
 vytěsňovací účinek:  −  = 1, 25
 ∂A dA 
 vytěsnění investic v případě, že se A zvětší o 10%:
∆A = 0, 2
 ∂Y dY 
 −  ∆A = 1, 25 * 0, 2 = 0, 25
 ∂A dA 
- pozn: (nebude v testu)
∂Y 1
o = → S (Y ) = 1 − C (Y )
∂A S ′(Y )
C (Y ) = c0 + cY
∂Y 1 1
o = =  lineární investiční multiplikátor = reakce, než se obnoví
∂A 1 − C ′(Y ) 1 − c
rovnováha

Dynamický model IS-LM

- nelineární
- předpoklad: A = 0 (nejsou moc platné)
- předrovnovážný stav:
o podnikatelské investice: I(Rt) = S(Yt)
o peněžní trh: L(Yt-1, Rt) = M (je nutné mít napozorováno Y0)
 přizpůsobuje se pomalu, ale Rt se přizpůsobuje Yt-1 tak šikovně, že takto určená
L=M
- model v rovnováze (proměnné charakteristické pro systém se nemění v čase)
I ( R ) = S (Y )
L(Y , R ) = M
o předpokládáme, že systém má právě jedno řešení
- předpoklad: napozorované Y0 < Y

Des Grieux 51
 - podle Y0 určíme R1 (se zpožděním)  na to zareagují investoři  stanoví I, S = I  v závislosti na
R1 se okamžitě na IS ustanoví Y1  se zpožděním R2  okamžitě Y2  se zpožděním R3 
okamžitě Y3  atd.
- systém spěje do rovnováhy, protože IS je více skloněná než LM (kdyby tomu tak nebylo,
rovnováha se neustanoví)
- lineárně:

o symbolické řešení:
 I = i0 − i1 Rt
S = s0 + s1Yt
L = l0 + l1Yt −1 − l2 Rt (l0 by mělo být větší než 0)
M
 předrovnovážný stav
i0 − i1 Rt = s0 + s1Yt
l0 + l1Yt −1 − l2 Rt = M
 rovnovážný stav
i0 − i1 R = s0 + s1Y
l0 + l1Y − l2 R = M
 systém ve fluktuacích (ne logaritmizovaný)
rt = Rt − R
yt = Yt − Y
y0 = Y0 − Y ⇒
 −i1 rt = s1 yt
l1
l1 yt −1 = l2 rt  rt = yt −1  dosadíme do první rovnice 
l2

Des Grieux 52
 l1
−i1 yt −1 = s1 yt 
l2
i l
yt = − 1 1 yt −1
s1 l2
i1 l1
 podle − usoudíme, zda oscilace časem vymizí, pokud ano, systém je
s1 l2
asymptoticky stabilní
o ekonomická interpretace:
o R je závisle proměnná, Y nezávisle
o zajímají nás sklony IS a LM vzhledem k vodorovné ose  R = f(Y)
o l0 + l1Y − l2 R = M
l0 − M l1 l
R= + Y  1 určuje sklon LM
l2 l2 l2
o i0 − i1 R = s0 + s1Y
i0 − s0 s1 s
R= − Y  1 určuje sklon IS
i1 i1 i1
 l1 
 l 
o yt =  − 2  yt −1
 s1 
 i 
 1 
t
 l1 
 l  s1 l1
yt =  − 2  y0  systém osciluje k rovnováze, pokud > (sklon IS > sklon LM)
 s1  i1 l2
 i 
 1
o pokud by se sklony rovnaly, oscilace jsou setrvačné
s1 l1
o v případě, že < , tak dochází k explozivní oscilace
i1 l2
- zpět k nelineárnímu modelu
- pokud vyhladíme investiční křivku, získáme také „vyhlazenou“ křivku IS

- uvažujme nelineární cyklus, kde je křivka IS vyhlazená

Des Grieux 53
 - v tomto modelu existuje limitní stabilní cyklus (silný rámeček)
- pokud začneme „mimo“ cyklus, neomezeně se k němu blížíme
- to samé platí, pokud začneme uvnitř cyklu  explozivní oscilace konvergující k cyklu (nerozpíná
se donekonečna)
- limitní stabilní cyklus může vzniknout jen v nelineárních systémech
- bod rovnováhy je nestabilní (vzdalujeme se od něj)

Dynamický model IS-LM (pokračování)

- komoditní trh:
Y&= α  I ( Y , R ) − S ( Y , R ) 
- peněžní trh:
R&= β  L ( Y , R ) − M  , kde M je konstantní nabídka peněz
- počáteční podmínky:
Y (0) = Y0
R (0) = R0
- stav rovnováhy:
0 = α  I ( Y , R ) − S ( Y , R )   I(Y,R) = S(Y,R)
0 = β  L ( Y , R ) − M   L(Y,R) = M
o pozn: geometrické přizpůsobení peněžního trhu
β
 L ( Y , R)  &
 R = β  L ( Y , R ) − M   rovnováha, pokud je na levé straně rovnice 1
R&
e =
 M 
- transformace – první rovnici vydělíme Y
Y&  I ( Y , R) S ( Y , R) 
=α  −   tempo růstu produkce = α (míra investic – sklon k úsporám)
Y  Y Y 
- další transformace
y = ln Y ⇔ Y = e y
Y&
y&= (derivace zlogaritmovaného důchodů)
Y
 I ( (e y , R ) S ( (e y , R ) 
- y =α
& − 
 ey ey 
 i 

Des Grieux 54
 (
R&= β ln L ( e y , R ) − m )
- přejmenujeme:
y&= α i ( y, R ) − s ( y, R ) 
R&= β l ( y , R ) − m 
- rovnovážný stav
o počáteční podmínky
 y ( 0 ) = y0
 R ( 0 ) = r0
o i ( y, R ) = s ( y, R )
l ( y, R ) = m
o tento rovnovážný stav je ekvivalentní s tím výše
- předpoklad: bod rovnováhy je jediný  y , R
- funkce investiční míry v závislosti na y (R je pevné, řekněme R )
y&= α i ( y, R ) − s ( y, R ) 
R&= β l ( y , R ) − m 

o pozn: rovnice a graf v testu stačí 

o pozn: (nepodstatné)
 s ( y, R ) = s0 + s1 y + s2 R
S 
 Y = s0 + s1 y + s2 R 
 
 S = s0Y + s1 yY + s2 YR 
 l ( y, R ) = l0 + l1 y − l2 R

( vznik z : L = L Y
0
e1
(1+ r)
− e2
)
- rovnováha na komoditním trhu
- snímek (0)

Des Grieux 55
 o s > i  omezení produkce
s < i  růst produkce
o y vyrovnává i peněžní trh, na komoditní trhu jde o nestabilní bod  situace spěje buď do
y1 (depresivní rovnováha) nebo y3 (konjunkturní rovnováha)
- snímek ( –1 )
o y malé, jsme tedy v y1
o R klesá

- snímek ( –2 )
o l je malé  R stále klesá

o y1 se ztratí
Des Grieux 56
 o l > m  produkce poroste až do y3
- teď jsme v bodě y3 (na obrázku vpravo)

- snímek (+1)
o po růstu R

- snímek (+2)
o stále růst R

o l je stále moc vysoká, R pořád roste

- snímek (+3)

Des Grieux 57
 o y3 se ztratí
o produkce klesá a ustálí se na y1  pokles l a R klesá také  malé y, l  R klesá  s jede
dolů, i se napřimuje  snímek (–1) a situace se celá opakuje
- nyní budeme dynamiku sledovat v souřadnicích R a y

o pozn: kuriozita – IS může i růst

o 0 = α i ( y , R ) − s ( y , R )  ⇔ i ( y, R ) = s ( y, R ) ⇔ y&= 0
- dynamika:
o nejprve zvolíme libovolné y a R a potom určíme vektory y& a R&

Des Grieux 58
 o A
 R je relativně nízká
 I > S  produkce poroste  y&> 0 (platí vždy pod IS i LM)
 úrok je relativně nízký, l je vysoká  R&> 0
o B
 I < S  y&< 0
 nízká R  l je vysoká  R&> 0
o C
 IS – R je vysoká  I < S  y&< 0
 LM – R je vysoká  l malá  R&< 0
o D
 y&> 0
 R&< 0
o pozn: na IS y&= 0 a na LM R&= 0  protnutí křivek trajektorií je kolmé
o máme definované směry pohybu v jednotlivých oblastech
o podle Bendinxonovy-Poincareovy věty existuje trajektorie, která se vrací do bodu svého
počátku = cyklus
o tento cyklus je navíc limitní, ostatní trajektorie se na něj „navíjí“, limitně se k němu blíží
o cyklus reprezentuje ustálený stav – výkyvy y a R se časem ustálí do určitých intervalů

Des Grieux 59
Inflace
Neoklasický statický model inflace
- teorie inflace jako peněžního jevu
- 1) Y = C (Y − T , r ) + I (Y , r ) + A
o kde Y–T je disponibilní důchod, r reálná úroková míra
o pozn: Y − C = I + A → S = I + A → IS
M
- 2) = L(Y , R )
P
o R je reálná úroková míra, L reálná poptávka po penězích
- 3) R = r + π
o reálná výnosnost obligací  r
o reálná výnosnost peněz  –π
o r − (−π ) = r + π = R
- 4) Y = f ( N )
o produkce dána jednofaktorovou produkční funkcí
o N je zaměstnanost
W
- 5) = f ′( N d )
P
o poptávka po práci je zadána implicitně, Nd počítáme

W 
6) N = h  
S
-
P
o nabídka práce

- 7) N S = N d = N  nabídka = poptávce  de facto rovno i zaměstnanosti

- NS a Nd vyhodíme, nahradíme N, dáme do rovnice rovnováhy  model se zredukuje o dvě rovnice
a 2 proměnné (rovnice je nutné umět!)
o Y = C (Y − T , r ) + I (Y , r ) + A
M
o = L(Y , R )
P

Des Grieux 60
 o R = r +π
o Y = f (N )
W
o = f ′( N )
P
W 
N = h 
P
 tyto rovnice reprezentují trh práce, rovnici rovnováhy jsem odstranili
W
- výsledkem na trhu práce je N (exogenní proměnná) a  tyto proměnné se přenesou do
P
produkčního sektoru a vyrobí se reálný produkt Y  ten se přenese na komoditní trh (exogenní
proměnné: T, A; endogenní proměnné: Y, r (zde vyrovnává komoditní trh)  Y, r se transformuje
na R (endogenní proměnná)  přesun na peněžní trh (M je exogenní proměnná, π také) 
poslední endogenní proměnná P vyrovnává peněžní trh
- N  Y  r  R  P  W – takhle se ty proměnné postupně určují
W
- nebo: trh práce  N ,  produkční trh  Y  komoditní trh  r  z definice  R 
P
peněžní trh  P  reálná nominální mzda W se dopočítá
- do modelu vneseme inflaci
- čas (ale nejedná se o dynamizaci modelu)
M (t ) = Me µt  růst peněžní zásoby (v 1. rovnici se neprojeví)
P (t ) = Pe µt  2. rovnice se nemění
W (t ) = We µt
R  nominální úroková míra není nominální (přesně podle slov Kodery…), nemá charakter
nominální veličiny (neroste tempem e µt )
- zlogaritmujeme: (tenhle konec jsem nějak nepobral…)
m (t ) = m + µ t
p (t ) = p + µ t

- subjekty mají racionální očekávání: π = µ (ceny rostou tempem peněžní zásoby)

- v t1: CB změní tempo růstu M  µ1 > µ  π 1 = µ1 ⇒ R roste na R1, P na P1
- m(1) = m(t1 ) + p1 (t − t1 )

Dynamický nespojitý model inflace

- zkoumá dynamiku produkce a dynamiku cen
- základní rovnice:
M tV = PY
t t

o t je tam, kde předpokládám změnu

Des Grieux 61
 o zatím bez dynamiky (model je bez zpoždění)
- po zlogaritmování:
mt + v = pt + yt
- zpoždění:
mt −1 + v = pt −1 + yt −1  rovnice od sebe odečteme 
- mt − mt −1 = pt − pt −1 + yt − yt −1
o předpoklady: M t = ( 1 + µ ) M t −1 , kde M0 známe a tempo růstu µ je konstantní 
o mt = ln ( 1 + µ ) + mt −1 , kde µ není moc velké  tempo růstu peněžní zásoby mt − mt −1 ≅ µ
 přibližně nahradíme přesností  µ je historická inflace (rozdíl logaritmů peněžní
zásoby, je napozorovaná, ne očekávaná)  µ = it 
- µ = it + ∆yt , kde ∆yt je tempo růstu produktu 
- 1. základní rovnice (1)
∆yt = µ − it
o konkrétně např: µ = 8% , it = 6%  ∆yt = 2%  růst reálné produkce pohltí část peněz,
inflace neroste o celých 8%
- 2. základní rovnice (2)
∆it = β ( yt − y * )
o kde yt je skutečný produkt a y* potencionální (ten je konstantní)
o β > 0 – koeficient přizpůsobení
o roste-li ekonomika rychleji než potenciál, projeví se to v růstu inflace (ne cen)
- rovnováha a stabilita
- rovnováha: (bez t – nemění se v čase)
o (1)’: 0 = µ − i  µ = i  inflace roste jako peněžní zásoba
(2)’: 0 = β ( y − y )  y = y *  ekonomika roste jako potenciál
*

- stabilita:
o v (2) ∆it = it − it −1
it − it −1 = β ( yt − y * )
it −1 − it − 2 = β ( yt −1 − y * )  odečteme 
o it − 2it −1 + it − 2 = βµ − β it ( yt − yt −1 = ∆yt = µ − it )
( 1 + β ) it − 2it −1 + it −2
= βµ  jedna diferenční rovnice 2. řádu (místo 2 původních rovnic)
o rovnovážný stav: it = µ
( 1 + β ) µ − 2µ + µ = βµ
 identita  OK
o rovnice ve fluktuacích: xt = it − µ
( 1 + β ) xt − 2 xt −1 + xt −2 = 0  normuji / ( 1 + β )
2 1
xt − xt −1 + x =0 β >0
(1+ β ) ( 1 + β ) t −2 , kde
4 4
D= − <0 
(1+ β ) 1+ β
2

1
o < 1  systém osciluje a je asymptoticky stabilní
1+ β
- fázový portrét
o 1) vytvořím osy souřadnic, určím bod rovnováhy
o 2) dílčí rovnováhy
 µ =i
Des Grieux 62
  y = y*
o 3) A:
 it < µ ⇒ ∆yt > 0
 yt < y * ⇒ ∆it < 0
o 4) B:
 it < µ ⇒ ∆yt > 0
 yt > y * ⇒ ∆it > 0
o 5) C:
 it > µ ⇒ ∆yt < 0
 yt > y * ⇒ ∆it > 0
o 6) D:
 it > µ ⇒ ∆yt < 0
 yt < y * ⇒ ∆it < 0
o 7) F:
 výchozí bod F [ y0 , i0 ]
o skáče se po celých číslech (celočíselných časových okamžicích)  obrazem jsou jednotlivé
body a ne celá spirála

Caganův model inflace s adaptivním očekáváním (v nespojité verzi)

- pozn: podle původního článku je model spojitý
- výchozí rovnice je rovnice rovnováhy na peněžním trhu
Mt
= K 0Yt k1 ( 1 + R ) 2
−k

Pt
o kde Mt je exogenní proměnná, která se mění rozhodnutím centrální banky
o Yt je reálný produkt
o celá pravá strana reprezentuje poptávku
- je-li poptávka konstantní, růst Mt způsobí růst cenové hladiny (ta je přizpůsobovací faktor)
- rovnici zlogaritmujeme:
mt − pt = k0 + k1 yt − k2 Rt , kde Rt = rt + π t
- mt − pt = k0 + k1 yt − k2 rt − k2 πt
o k2 přeznačíme na α
o k0 + k1 yt − k2 rt = γ – konstantní 
- (1) mt − pt = γ − απ t
o změna mt při konstantním očekávání π t  pt se mění jako mt (kopíruje ho) tak, aby rozdíl
logaritmů byl konstantní
- (2) π t − π t −1 = β ( ∆pt − π t −1 )
o π t je očekávání tvořící se v čase t pro čas t+1
o π t −1 je očekávání cenového vývoje, které se tvoří v čase t–1
o 0 < β <1
- 2 rovnice modelu
o (1) je rovnice peněžního trhu
o (2) je pravidlo pro očekávání
- upravená verze
(3) π t = ( 1 − β ) π t −1 + β∆pt  dynamický systém s 2 vnitřními proměnnými π t a ∆pt
- model je neautonomní, ovlivňovaný exogenní proměnnou Mt
- eliminujeme π t a π t −1 , jde o nepozorovatelné proměnné, proto je lepší pracovat jen s ∆pt
Des Grieux 63
 - zpožděnou (3) vynásobíme ( −α )
(4) −απ t = −α ( 1 − β ) π t −1 − αβ ∆pt
mt −1 − pt −1 = γ − απ t −1
- mt − pt = γ + ( 1 − β ) ( mt −1 − pt −1 − γ ) − αβ ( pt − pt −1 )
mt − pt = βγ + ( 1 − β ) ( mt −1 − pt −1 ) − αβ ( pt − pt −1 )  základní rovnice Caganova modelu
o pt je endogenní proměnná, je na obou stranách rovnice (nedostatek modelu)
- mt − pt = C0 + C1 ( mt −1 − pt −1 ) + C2 ( pt − pt −1 )
o ekonometrický odhad (včetně Caganových chyb, které my zanedbáme)
Ĉ0 = βγ
Cˆ = ( 1 − β )
1

Ĉ2 = −αβ
o postupujeme tak, že spočítáme β , z něj γ a nakonec α
- stabilita systému:
o upravíme základní rovnici, pt doleva, ostatní napravo
( αβ − 1) pt = βγ + ( 1 − β ) mt −1 − mt + ( αβ + β − 1) pt −1
βγ − mt + ( 1 − β ) mt −1 1 − β − αβ
pt = + pt −1
αβ − 1 1 − αβ
o stabilní mt – kdyby nebylo očekávání π t , zastaví se růst cen, ale očekávání zde existuje
o mt je konstantní, p0 máme 
1 − β − αβ
pt = C + pt −1 , kde C je konstanta
1 − αβ
- rovnováha
1 − β − αβ
o p=C+ p
1 − αβ
o rovnice ve fluktuacích
1 − β − αβ
xt = xt −1
1 − αβ
o podmínka stability
1 − β − αβ
< 1  fluktuace vymizí
1 − αβ
- aplikace Caganova modelu na hyperinflaci v Maďarsku, Rakousku a Německu (po světových
válkách)  zjistil, že podle modelu je Maďarská inflace stabilní (kdyby bylo mt konstantní, tak by
se cenová hladina stabilizovala)
- ale jsou i jiné inflace, které zastavení růstu mt nezastaví

Caganův model inflace s racionálním očekáváním

- spojitý model
- základem je Fischerova rovnice rovnováhy na peněžním trhu
M (t )V (t ) = P (t )Y (t )
o Y je jediná reálná veličina, předpokládáme konstantu ve výši 1
- M (t )V (t ) = P(t ) 
M (t ) = M d (t )
P (t )
o kde M (t ) =
d

V (t )

Des Grieux 64
 o V (t ) = f ( π (t ) )  rostoucí funkce, růst očekávané inflace zmenšuje poptávku po penězích
(ceny P(t) jsou na chvíli stabilní)
o uvažujme V (t ) = eαπ ( t )  rychlost peněžního oběhu roste exponencionálně s očekávanou
inflací

 pozn: ekonomika je v rovnováze, když π = 0 a V je normováno k 1

P (t )
- M (t ) = απ ( t )
e
- zlogaritmujeme a získáme základní rovnici
m(t ) = p(t ) − απ (t )
- p(t) je funkce cenové hladiny, jejíž D = ( −∞, ∞ )
>0

- okamžitá historická inflace: P (t ) − P (t − θ )

θ P (t )
P (t + θ ) − P (t )
- očekávaná inflace:
θ P (t )
o jsme v t, ale P (t + θ ) nemáme napozorovanou
- předpoklad: jaká byla v minulém okamžiku inflace historická, takovou inflaci očekáváme i v
budoucím okamžiku – racionální očekávání  π (t ) = p&(t )
- z m(t ) = p(t ) − απ (t ) tedy vyplývá zásadní (hlavně pro test ) přechod:
m(t ) = p(t ) − α p&(t )
- rovnici zjednodušíme tak, že m(t) bude funkce po částech konstantní  zvolíme určitý interval,
kde m je konstantní 

- m = p(t ) − α p&(t )
- řešení:
p (t ) − α p&(t ) = 0
1 − αλ = 0  příslušná charakteristická rovnice
1
λ=
α
- obecné řešení:
t
o p (t ) = ce α
o pravá strana:
p (t ) − α p&(t ) = m
t

p (t ) = m + ce  dosadíme
α

Des Grieux 65
 t t
1 α
o m + ce α − α ce = m  identita, čili jde o obecné řešení
α
- řešíme v ( −∞,t1 ) – čili neřešíme s počáteční, ale s koncovou podmínkou
o v t1 bude p1
o obecně:
t

p (t ) = ce α + m
o v t1:
τ
p1 = ce + m
α

−τ
c = ( p1 − m ) e α  zpětně dosadíme 
o p (t ) = ( p1 − m ) e( t −τ ) /α + m  partikulární řešení, které v t1 končí v bodě p1
- graficky

- kdyby bylo m > p1

- nyní budeme uvažovat různé politiky a jejich vliv na p(t)

- m se nemění
o  ceny se nemění  očekávání je nulové  m = p(t)

- neočekávané budoucí zvýšení m

o v t1 CB oznámí, že v θ zvýší m, m0 je stejná až do θ

Des Grieux 66
 o subjekty očekávají růst cenové hladiny
p (t ) = ( p1 − m ) e( t −t1 ) /α + m
o koncová podmínka: p1 = mθ
o p (t ) = ( mθ − m0 ) e( t −θ ) /α + m0
o před t1 a po θ ceny kopírují m0 resp. mθ
o pokud by m0 > mθ , situace vypadá takto

- dočasné zvýšení peněžní zásoby

o ( )
p (t ) = m0 − mt 1 e( t −θ ) /α + mt1
- neočekávané okamžité zvýšení peněžní zásoby
o ceny vyskočí a kopírují peněžní zásobu

Des Grieux 67
Spojitý model inflace s adaptivním očekáváním
- základem je opět Fischerova rovnice, ale „rozdělená“
- M (t )V ( π (t ) ) = P (t )Y (t )
d

1
M d (t ) = P (t )Y (t )
V ( π (t ) )
- zlogaritmujeme
m d (t ) = p (t ) + y (t ) − v ( π (t ) )

o kde v ( π (t ) ) = k0 + θ ( π (t ) )  odlogaritmováno: V ( π (t ) ) = K 0 + e ( )
θ π (t )
funkce

- funkce θ :
o V se zvyšuje, ale ne do nekonečna, existuje určitá technická bariéra

- m d (t ) = p (t ) + y (t ) − k0 − θ ( π (t ) )
- rovnice modelu
p&= σ  m(t ) − p(t ) − y (t ) + k0 + θ ( π (t ) ) 
o p&je přírůstek cenové hladiny
o m(t) je peněžní nabídka
o − p (t ) − y (t ) + k0 + θ ( π (t ) ) je peněžní poptávka
- adaptivní očekávání
π&= ω [ p&(t ) − π (t ) ]
- počáteční podmínky
p (0) = p0
π (0) = π 0
- m(t ) > m d (t )  růst cen (nadbytečné peníze jsou používány na komoditním trhu)
- p&(t ) > π (t )  v příštím období se zvýší očekávání

Determinace úrokové míry

Des Grieux 68
 - uvažujeme racionálního spotřebitele
- p1 – cenová hladina, c1 – výdaje na zboží a služby  p1c1 – nominální výdaje na nákup zboží a
služeb
- 1. období
o p1c1 Y1– p1c1 Y1
výdaje úspory příjmy
- 2. období
p2c2 Y2+(1+R)(Y1- p1c1)
zhodnocené úspory (R je nominální úroková míra)
- z bilance uděláme bilanční rovnici a po úpravách dostaneme:
p1c1 + p2 c2 = Y1 + Y2 + R (Y1 − p1 c1 )
(1 + R ) p1c1 + p2 c2 = (1 + R )Y1 + Y2
p Y
p1c1 + 2 c2 = Y1 + 2  spořící subjekt, SH výdajů = SH příjmů
1+ R 1+ R
- půjčující si subjekt
o 1. období
 p1c1 Y1 + p1c1 – Y1
výdaje na spotřebu výpůjčka ve výši deficitu
o 2. období
 p2c2+(1+R)( p1c1-Y1) Y2
splátka
o rovnice
p1c1 + p2 c2 + R( p1 c1 − Y1 ) = Y1 + Y2
(1 + R ) p1c1 + p2 c2 = (1 + R )Y1 + Y2
p Y
p1c1 + 2 c2 = Y1 + 2  rozpočtová rovnice
1+ R 1+ R
- nespořící a nepůjčující si subjekt:
o p1c1 Y1
o p2c2 Y2
Y
o c1 = 1
p1
Y
c2 = 2
p2
- úloha spotřebitele (spotřebitelská úloha)
o u = (c1 , c2 )
u0 = (c1 , c2 ) → c2 = f (c1 )
pc Y
o rozpočtová rovnice: p1c1 + 2 2 = Y1 + 2
1+ R 1+ R
o Lagrangeova funkce:
 pc Y 
L = u (c1 , c2 ) − λ  p1 c1 + 2 2 − Y1 − 2 
 1+ R 1+ R 
o derivujeme podle λ , c1 , c2
o derivací podle λ dostaneme rozpočtovou rovnicí
∂L ∂u ∂u
o derivací podle c1  = − λ p1 = 0 ⇒ = λ p1
∂c1 ∂c1 ∂c1
∂L ∂u p ∂u p
o derivací podle c2  = −λ 2 = 0⇒ =λ 2
∂c2 ∂c2 1+ R ∂c2 1+ R

Des Grieux 69
 o získáme 3 rovnice  sloučíme do jedné a zbavíme se λ
∂u
∂c1 1 + R
= = 1+ r
∂u p2
∂c2 p1

o když ∆c1 < 0  omezíme spotřebu 1. období – o kolik je potřeba zvýšit c2 , aby u zůstal
∆c2
konstantní?  o ∆c2 
∆c1
 ∆c  dc
o lim  − 1  = − 2 = f ′(c1 )  obecně mezní míra substituce, zde mezní míra časové
∆c1 → 0
 ∆c2  dc1
preference (MMČP)
o strmější křivky mají MMČP větší (uberu stejný kousek, ale náhrada je větší)
∂u
∂c
o − 1 = f ′(c1 ) / *(-1)
∂u
∂c2
∂u
∂c1
= − f ′(c1 ) , kde − f ′(c1 ) = MMČP
∂u
∂c2
∂u
∂c1 1 + R
o =  je-li v c1 a c2 maximální u, pak v [ c1 , c2 ] je MMČP rovna reálnému
∂u p2
∂c2 p1
úrokovému součiniteli
- u = (c1 , c2 )
- 2 nutné podmínky pro maximum spotřebitele:
pc Y
o p1c1 + 2 2 = Y1 + 2
1+ R 1+ R

Des Grieux 70
 ∂u
∂c1 1 + R
o =
∂u p2
∂c2 p1
- pozn: c1 a c2 jsou proměnné úlohy, p1 , p2 , Y1 , Y2 , R jsou parametry úlohy ( p2 a R v budoucnu
uvolníme)
- komparativní statika spotřebitele na Y1 , Y2 , p2 , R
- reakce na změnu Y1 :

Y1 Y1
o bod reprezentuje, co se skutečně vyrobilo, c% 1 = spotřeba 
− c%
1 = S = nominální
p1 p1
S
úspory  = reálné úspory
p1
Y1 Y
o když subjekt nespoří a ani si nepůjčuje, tak c1 = ⇒ c2 = 2  B je bod rozpočtové
p1 p2
rovnováhy pro spotřebitele, který nespoří a ani si nepůjčuje
′ %
1 − c1  rozdíl je menší než ∆Y1
o c%
 Y1 ′  posun o ∆Y  zvětší se nominální úspory
o   1
 p1 
- reakce na změnu Y2:

Des Grieux 71
  Y1 
o růst Y2  S poklesnou  − c% ′ ′
1 = S  , protože subjekty očekávají, že v budoucnu na tom
 p1 
budou lépe, v současnosti tedy nakupují více, úspory nejsou nutné
- reakce na změnu p2:

o zvýšíme spotřebu v současnosti a prudce omezíme tu budoucí (očekáváme růst cen, inflace)
 reálné úspory se zmenší
- reakce na změnu R:

Des Grieux 72
 o lehké snížení c% %
1 , prudké zvýšení c2  růst reálných úspor

- racionální výrobce
o omezen technologií
o množina výrobních možností je implicitně daná rovnicí f ( c1 , c2 ) = 0
v v

o zisková funkce
p
Z = p1c1v + 2 c2v
1+ R
o Lagrangeova funkce:
p
L = p1c1v + 2 c2v − µ f ( c1v , c2v )
1+ R
∂L
= f ( c1v , c2v ) = 0
∂u
∂L ∂f ∂f
= p1 − µ v = 0 ⇒ p1 = µ v
∂c1 v
∂c1 ∂c1
∂L p ∂f p ∂f
= 2 −µ v =0⇒ 2 =µ v
∂c2 1 + R
v
∂c2 1+ R ∂c2
p
o Z = p1c1v + 2 c2v
1+ R
f ( c1 , c2 ) = 0
v v

∂f
∂c1v 1 + R
=
∂f p2
∂c2v
p1

Des Grieux 73
 I
o růst I  zmenšení produkce nabídnuté na trh  ∆ = −∆c1v  zvýšení produkce
p1
v dalším období
∆c ∆c2 ∆c
− 2 = = 2
o ∆c1 I R
∆
p1
∂f
∂c1v dc dc
= − 2 = 2  okamžitý mezní produkt kapitálu (MPK)
∂f dc1 dK
∂c2v
o mezní produkt kapitálu = reálný úrokový součinitel 
o MPK = MMČP = RÚS
p
o Z = p1c1v + 2 c2v – jedna z vrstevnic Z
1+ R

Des Grieux 74
 I
o c%
v
1 výrobce nabídne na trhu, zainvestuje
p1

Model determinace úrokové míry

- spotřebitel
o u = (c1 , c2 )  užitková funkce
pc Y
o p1c1 + 2 2 = Y1 + 2  1. nutná podmínka pro extrém
1+ R 1+ R
∂u
∂c1 1 + R
=  2. nutná podmínka pro extrém
∂u p2
∂c2 p1
- výrobce
p
o Z = p1c1v + 2 c2v  zisková funkce
1+ R
o f ( c1 , c2 ) = 0
v v

∂f
∂c1v 1 + R
=  2 nutné podmínky pro extrém
∂f p2
∂c2v p1
o dvojice nutných podmínek spotřebitele a výrobce tvoří 2 individuální rovnováhy
- rovnováha na obou trzích
o c1 = c1v  / * p1 ⇒ p1 c1 = p1 c1v (cen. hl. stejná pro spot. i výr.)
c2 = c2v  2 rovnice
v v
- celkově máme 6 rovnic, proměnné c1 , c2 , c1 , c2 a uvolníme R a p2 (cenová hladina 2. období)
- fígl 1:
p1c1 = p1 c1v
Y1 = Y1
Y1 − p1c1 = Y1 − p1 c1v
S = I čili platí c1 = c1v ⇔ S = I
- fígl 2 – 2. rovnici nahradíme jinou
p
c2 = c2v /* 2
1+ R
p2 p
c2 = 2 c2v / + p1c1 nebo + p1c1v
1+ R 1+ R

p2 p Y
p1c1 + c2 = p1 c1v + 2 c2v = Y1 + 2 (viz. 1 rovnice spotřebitele) 
1+ R 1+ R 1+ R
p Y
- p1c1v + 2 c2v = Y1 + 2
1+ R 1+ R
- z didaktických důvodů budeme uvažovat:
c1 = c1v , resp. S = I / R vyrovnává tento trh
p Y
p1c1v + 2 c2v = Y1 + 2 / p2 vyrovnává tento trh
1+ R 1+ R
- 2. rovnice de facto: AS za obě období = AD za obě období
- tyto rovnice reprezentují globální rovnováhu
Des Grieux 75
 - vyrovnávací činitelé – předpokládejme, že R a p2 vyrovnávají oba trh
- symbolicky L = P (levá strana = pravé straně)
- když P > L  růst p2 v L, dokud nenastane L = P
- determinace rovnovážné úrokové míry
- (1)

o c1 > c1v  poptávka po spotřebě je větší než poptávka

Y1
o  produkce 1. období = vyplacené důchody 1. období
p1
o výrobce a spotřebitel jsou v individuální rovnováze, jiná rovnováha neexistuje (rozpočtová
přímka leží nad nejvyšší vrstevnicí ziskové funkce)
o pozn: v testu pozor, ať jsou vrstevnice ziskové funkce rovnoběžné s rozpočtovou funkcí
o P > L  růst p2
- (2)

Des Grieux 76
 Y1
o  stejně veliké (alespoň teoreticky )
p1
Y2
o  pokles
p2
o c2v  vzrostlo, větší nabídka
o existuje zde globální rovnováha, ale ne celková, protože I > S  R je moc nízká
o R proto poroste, aby se rozpočtová přímka otočila, až se „přilepí“ na množinu výrobních
možností  poroste i p2, ale pomaleji (viz rovnice, aby byla zachována rovnováha)
- (3)

o celková rovnováha (I = S a L = P)
o nezapomenout v testu vždy každou křiku přesně popsat
- vzorový příklad
o užitková funkce spotřebitele: u = ln c1 + 0,9 ln c2 (1)
p 0, 4
o rozpočtová rovnice: c1 + 2 c2 = 2 + ( p1 = 1 )
1+ R 1+ R
p
o zisková funkce výrobce: Z = c1v + 2 c2v
1+ R
1 v 2
o f ( c1v , c2v ) = ( c1v ) + 2c2v − 4 = 0 (3)  c2 = − ( c1 ) + 2 (parabola, její část v I. kvadrantu
2 v

2
symbolizuje množinu výrobních možností)
∂u 1
∂c1 1 + R c 1+ R c2 1+ R
o =  1 =  = (2)
∂u p2 0, 9 p2 0,9c1 p2
∂c2 p1 c2
o (1) a (2) jsou nutné podmínky spotřebitele
∂f
∂c1v 1 + R 2 c1v 1 + R
o =  = (4)
∂f p2 2 p2
∂c2v p1
o musíme znát podmínky rovnováhy:
c1 = c1v
c2 = c2v 
o c12 + 2c2 − 4 = 0

Des Grieux 77
 1+ R
o abychom se zbavili , tak propojíme (2) a (4)
p2
c2
= c1
0,9c1
c2 = 0,9c12  potřebujeme vazbu, která bude bez parametrů, čili upravíme (3)
o c12 + 1,8c12 = 4
4
c12 = = 1, 429
2,8
c1 = 1, 429 = 1,195  c2 = 1, 286
o 1 + r = c1 = 1,195 ⇒ r = 19,5%
0, 4
o z (1)  1 p  vyjádříme p2 = 1, 234 
c1 + c2 = 2 + 2
1+ r 1+ r
o ( 1 + R ) = ( 1 + r ) p2  1 + R = 1,195 *1, 234 = 1, 475

Des Grieux 78