Masarykova Univerzita

Filozofická fakulta

Ústav jazykovědy a baltistiky

Obecná jazykověda

Stylistický rozbor písně Děkuji Karla Kryla

(Seminární práce do předmětu: OJ446 Stylistika a poetika)

Bc. Doman Kučera

OJ446 Stylistika a poetika

16. 6. 2017
 V této práci se pokusíme o stylistický rozbor písně Děkuji Karla Kryla. Na úvod
uvedeme samotný text písně:

DĚKUJI
Stvořil Bůh
stvořil Bůh ratolest
bych mohl věnce vázat
děkuji
děkuji za bolest
jež učí mne se tázat
děkuji
děkuji za nezdar
jenž naučí mne píli
bych mohl
bych mohl přinést dar
byť nezbývalo síly
děkuji děkuji děkuji

Děkuji
děkuji za slabost
jež pokoře mne učí
pokoře
pokoře pro radost
pokoře bez područí
děkuji
děkuji za slzy
ty naučí mne citu
k živým, již
k živým, již žalují
a křičí po soucitu
děkuji děkuji děkuji

Pro touhu
pro touhu po kráse
děkuji za ošklivost
za to že
za to že utká se
láska a nevraživost
pro sladkost
pro sladkost usnutí
děkuji za únavu
děkuji
za ohně vzplanutí
i za šumění splavu
děkuji děkuji děkuji
Děkuji
děkuji za žízeň
jež slabost prozradila
děkuji
děkuji za trýzeň
jež zdokonalí díla
za to že
za to že miluji
byť strach mi srdce svíral
Beránku
děkuji
marně jsi neumíral
děkuji děkuji děkuji
děkuji děkuji

(KRYL, Karel. Písně Karla Kryla: od A do Ž. Brno: Hitbox, 1995. ISBN 8085648121.)

I. Induktivní přístup

Na úrovni hláskosloví zvolený komunikát neobsahuje žádné příznakové jazykové

prostředky se stálou stylovou hodnotou. Z hlediska stylové charakteristiky na úrovni
morfologie si můžeme všimnout v rámci frekvence slovních druhů příznačnosti v tom, že se
v celé básni objeví pouze jediné adjektivum živý ve dvou slovních tokenech a ještě ke všemu je
substantivizované. Pro adverbium marně platí také to, že je jediným adverbiem celého
komunikátu.
V rámci stylové charakteristiky použitých pádů je příznačné použití genitivu
záporového (nezbývalo síly), který má knižní, až zastaralý ráz oproti neutrální vazbě s
akuzativem. Dativní vazba slovesa (na)učit se má také knižní charakter (učit pokoře, naučit píli,
naučit citu). Intuitivně se u některých uživatelů jazyka vnímají tvary sloves 3. třídy v 1. os. sg.
na -i (děkuji a miluji) jako knižní, avšak ve shodě s kodifikací jsou hodnoceny jako neutrální a
tvary na -u jako hovorové.
U předložky pro existuje jistá konkurence s nepůvodními předložkami kvůli a se
zřetelem k. V písni použitá spojení pro touhu, pro radost, pro sladkost můžeme hodnotit jako
knižní. Užití slovesné vazby křičet po něčem také napovídá tomu, že některá užití předložky po
mají specifický stylový charakter.
 Protože se slovotvorba často zařazuje pod morfologii, zmíníme na tomto místě také
použití deminutiva Beránek. O zdrobnělině Beránku se dá říct, že je užita také proto, aby autor
vyjádřil kladný citový vztah ke Kristu. Jedná se o symbol, předobraz Krista.
Pokud si všímáme na tomto místě také slohové charakteristiky spojek, přecházíme tak
volně do úrovně syntaktické. Níže uvádíme, že spojky jež a jenž mají knižní stylový příznak.
Tedy uvození vedlejších vět těmito spojkami je stylově příznakové. Příznakové bych, místo
náležitého abych pro vedlejší větu účelovou, je zastaralé, knižní. Za příznakový jazykový
prostředek na úrovni syntaktické lze také považovat způsob spojení vět.
Na úrovni lexika si všímáme užití jazykových prostředků se stylovými příznakem
knižním: mne, jež, jenž, již, žalovat, vzplanout, tázat se, trýzeň, byť. Dále užití jaz. prostředků
se stylovými příznakem náboženským: Beránek, stvořit. Dále se nám jeví podle intuice také
nezdar, píle jako slova s příznakem knižním, ale kodifikace nás v tomto nepodpoří.
Dovolujeme si však toto uvést, protože také zpracovatelé SSJČ a SSČ se spoléhali často na
svou vlastní intuici. U všech příkladů knižních lexémů lze konstatovat, že jejich užití v rámci
uměleckého stylu je automatizované.
Členění textu do veršů a slok můžeme také označit jako příznakový jazykový prostředek
se stálou stylovou hodnotou. Píseň je členěna do čtyř slok. První tři sloky obsahují 13 veršů,
poslední sloka 14. Pozorujeme absenci interpunkce, což je praxe básníků od 20. let 20. st. Je
tím zvýrazněn princip veršový před principem syntaktickým. Na jednom místě by však absence
čárky vedla k polysémní interpretaci, proto se nevynechává čárka před vztažným zájmenem
v 1. os. pl. již.
Verše č. 2, 5, 8, 11 v prvních třech slokách mají pravidelné schéma. Obsahují vždy 6
slabik s metrem dvou po sobě následujících daktylových stop. Tyto verš jsou spojeny také
rýmem. (stvořil Bůh ratolest, děkuji za bolest, děkuji za nezdar, bych mohl přinést dar / pro
touhu po kráse, za to že utká se, pro sladkost usnutí, za ohně vzplanutí / děkuji za slabost, pokoře
pro radost, děkuji za slzy, k živým, již žalují). V poslední sloce je schéma narušeno. 11 verš zde
obsahuje pouze tři slabiky. Rým však zůstává neporušený (děkuji za žízeň, děkuji za trýzeň, za
to že miluji, děkuji).
Verše 1, 4, 7, 10 mají v prvních třech slokách pravidelné schéma. Obsahují vždy tři
slabiky daktylového typu metrické stopy (Stvořil Bůh, děkuji, děkuji, bych mohl / děkuji,
pokoře, děkuji, k živým již / pro touhu, za to že, pro sladkost, děkuji). V poslední sloce je tato
pravidelnost porušena, protože se k tomuto schématu přidává také 11. verš (děkuji, děkuji, za
to že, Beránku, děkuji). Tyto verše na rozdíl od ostatních nejsou spojeny rýmem.
 Verše 3, 6, 9, 12 mají jambický charakter a jsou spojeny rýmem (bych mohl věnce vázat,
jež učí mne se tázat, jenž naučí mne píli, byť nezbývalo síly / jež pokoře mne učí, pokoře bez
područí, ty naučí mne citu, a křičí po soucitu / děkuji za ošklivost, láska a nevraživost, děkuji za
únavu, i za šumění splavu / jež slabost prozradila, jež zdokonalí díla, byť strach mi srdce svíral,
marně jsi neumíral).
U rýmu typu a dochází k pravidelnému opakování slov, nebo celé fráze. Tato
pravidelnost je porušena ve druhé sloce u pátého verše ve prospěch rýmu děkuji - žalují (Děkuji,
za slzy děkuji). Dále je pravidelnost porušena v 7 verši třetí a čtvrté sloky.
Mezi příznakové jazykové prostředky s kontextově stylovou hodnotou ve zvoleném
komunikátu řadíme hojné využití anafory a epizeuxe. Příklady na anaforu (Stvořil Bůh, stvořil
Bůh; děkuji, děkuji; bych mohl, bych mohl; pokoře, pokoře; k živým, již, k živým, již; Pro touhu,
pro touhu; za to že, za to že; pro sladkost, pro sladkost). Slovo děkuji se objeví v celé písni 30x.
Dvakrát je užita elipsa (byť nezbývalo síly; k živým, již žalují). Často se v písni setkáme také s
personifikací: slabost učí, nezdar učí, bolest učí, slzy učí, slzy křičí, slzy žalují, láska a
nevraživost se utkávají, žízeň prozrazuje, trýzeň zdokonaluje, strach svírá.

Volba výrazových prostředků odpovídá předpokladům, které souvisí s uměleckým

stylem, proto můžeme mluvit o tzv. sourodosti.

II. Deduktivní přístup

Pro náš komunikát určujeme umělecký funkční styl, neboť je zaměřen na vyjádření
samo. To, co komunikát vyznačuje je vedlejší, hlavní je zaměření na samotný znak. Jedná se o
estetickou funkci jazyka, která je ale vždy nerozlučně spjata s funkcí sdělnou, proto se říká také
„esteticko-sdělná“ funkce.
Text písně je podle horizontálního členění řazen k poezii, nebo lyrice. Podle
vertikálního členění jej řadíme k vyššímu stylu.
Protože se jedná o poezii, nepodléhá píseň gramatickým pravidlům. Např. negramatické
míšení budoucího a minulého času pozorujeme ve větě: Děkuji, děkuji za nezdar, jenž naučí
mne píli, bych mohl, bych mohl přinést dar, byť nezbývalo síly.
Aktualizace textu se děje pomocí různými formami a opakováním lex. prvků (tropy a
figury).
Výše popsané jazykové prostředky autor zřejmě mimo jiné používá také proto, aby se
co nejvíce přiblížil vysokému stylu bible, pro kterou jsou typické například děkovné žalmy atp.
 Ze stylové normy uměleckého stylu v této písni vybočuje zejména vysoká frekvence
sloves, která je typická spíše pro prostěsdělovací styl, nebo v rámci uměleckého stylu pro
drama, nikoliv pro lyriku.

III. Interpretace zjištěných faktů

Pro námi zvolený komunikát je z hlediska subjektivních slohotvorných činitelů

zřejmé, že na výběr a organizaci jazykových prostředků měly vliv autorovy biologické faktory
(věk, pohlaví), profese (K. Kryl jako básník a písničkář), náboženský postoj, zkušenost s žalmy
a církevními hymny, speciální vzdělanost.
Z hlediska objektivních slohotvorných faktorů výběr jazykových prostředků
komunikátu podmiňovala a organizovala především estetická funkce, dále veřejnost, oficiální
ráz a vysoký styl, připravenost, psanost, nepřítomnost adresáta, počet adresátů, politická
situace, prostředí, monologičnost a téma.
I když je komunikát uzavřený, vzhledem k délce komunikátu nelze moc dobře určit
typické rysy singulárního stylu autora Karla Kryla.

Použitá literatura:

HUJER, Oldřich, Emil SMETÁNKA, Miloš WEINGART, Bohuslav HAVRÁNEK,

Vladimír ŠMILAUER a Alois ZÍSKAL. Příruční slovník jazyka českého [online].
Praha, 1957 [cit. 2016-06-13]. Dostupné z: http://psjc.ujc.cas.cz/

HAVRÁNEK, Bohuslav, J. BĚLIČ, M. HELCLA a A. JEDLIČKA. Slovník spisovného

jazyka českého [online]. Praha, 1971 [cit. 2016-06-13]. Dostupné z:
http://ssjc.ujc.cas.cz/

KARLÍK, Petr, Marek NEKULA a Jana PLESKALOVÁ, ed. Nový encyklopedický slovník
češtiny. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2016. ISBN 978-80-7422-480-5.

ČECHOVÁ, Marie, Marie KRČMOVÁ a Eva MINÁŘOVÁ. Současná stylistika. Praha:

NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. ISBN 978-80-7106-961-4.