NĚMECKÉ

INSIGNIE
ÚPLNÝ PRŮVODCE NĚMECKÝMI NACISTICKÝMI INSIGNIEMI
Z OBDOBÍ TŘETÍ ŘÍŠE. URČENO PRO MUZEA, SBĚRATELE
A ORGÁNY STÁTNÍ SPRÁVY.
 Symbolem SS se stala umrlčí lebka
podložena zkříženými hnáty,
původně symbol pirátů a lupičů.
Pro Němce však byla vojenským
symbolem s mnohem starší historií

Vlevo: Kurt „Panzer" Mayer byl Nahoře: Dobrovolnici z pravicových

nejmladším velitelem divize v SS. Na
snímku je v hodnosti majora
(Sturmbannführer) na východní frontě. Na
čepici staršího typu bez podbradníku má
původní umrlci lebku pruského vzoru.
Freikorps sehráli důležitou úlohu
v politických nepokojích po porážce
Německa v první světové válce. Mnoho
těchto jednotek použilo jako symbol
právě umrlčí lebku.
 D POČÁTKU
nacistického údobí
byla umrlčí lebka
bezprostředně
spojena s oddíly SS.
Původní, tzv. útočná
skupina (Stosstrupp
Adolf Hitler), která chránila
Hitlera, se od masy příslušníků
úderných oddílů SA v hnědých
košilích odlišovala černou čepicí
s umrlčí lebkou z bílého kovu.
Obdivované elegantní černé
stejnokroje Hitlerovy Tělesné
stráže SS (Leibstandarte SS
Adolf Hitler) z doby stranických
sjezdů v třicátých letech se
výjimečně nosily ještě na konci
války, kdy ovsem příslušníci
Zbraní SS v maskovacích
stejnokrojích bránili
7. posledních sil Berlín proti
zdrcující přesile Rudé armády.
Lebka byla také zvolena jako
charakteristický hrůzný symbol
pro útvary Umrlčích lebek SS
{SS-Tolenkopfverbände), které
měly za úkol střežit a likvidovat
vězně v koncentračních
táborech.

VOJENSKÝ VÝZNAM
Umrlčí lebka nebyla jako
symbol vybrána pro svou
démonickou podobu. Bylo to
spíše proto, aby umožnila
začlenit oddíly SS mezi elitní
vojenské jednotky německých
dějin. Symbol lebky a hnátů je
možné nalézt na hrobech
a náhrobcích po celém světe. Jde
také o starobylý vojenský
symbol s jednoznačným
významem, který nezná nic mezi
porážkou a vítězstvím. Pro
každého vojáka umrlčí lebka
vyjadřuje dvě poselství - smrt
nebo slávu. Odznak lebky na
čepici příslušníků elitních
jednotek znamená, že jsou
připraveni bojovat až do smrti.

HISTORICKÝ SYMBOL
V 18. století byl v Prusku
zaveden pro husary Tělesné
stráže černý stejnokroj s velkým
odznakem umrlčí lebky na
čepicích jako čestné pamětní
označení a upomínka na krále
Bedřicha Viléma I. Husaři
tohoto pluku byli též mezi
 NĚMECKÉ INSIGNIE
Nahoře: Pod symbolem umrlci
lebky bojovalo mnoho udatných
mužů, podíleli se však i na zloči-
nech, například zmasakrování více
než 70 amerických zajatců, které
provedla jednotka SS u Malméd.
pruskými oddíly, které rozhodly
bitvu u Waterloo v roce 1815.
Umrlčí lebku odlišného typu
však nosili také příslušníci
některých brunšvických pluků.
V průběhu první světové války
elitní jednotky německé armády
užívaly umrlčí lebku jako svůj
symbol, jmenovitě I. a II. prapor
17. pěšího pluku a II. korouhev
13. jezdeckého pluku.
V posledním roce války šly do
boje útočné a plamenometné
oddíly s emblémem umrlčí
lebky stejně jako první tankové
jednotky. To byl důvod, proč
i v době druhé světové války se
umrlčí lebka stala základním
symbolem německých
tankových jednotek.
V chaotické situaci v Německu
po skončení první světové války
ozdobilo umrlčí lebkou mnoho
jednotek Freikorps svá vozidla
i přilby. První nacistický oddíl,
který tento symbol použil, byla
Útočná .skupina A. Hitler
(Stosstrupp Adolf Hitler), což
byla Hitlerova osobní stráž,
založená v roce 1923
a začleněná do jednotek SS.
Symbol nebyl tehdy spojován
jen s elitními vojenskými
útvary, ale též s bojem proti
bolševismu a socialismu.
VÁLEČNÝ PŘEBYTEK
Nadbytečné původní exempláře
pruských odznaků umrlčí lebky
používaly SS do roku 1934, kdy
obnovená německá armáda
založila první tankové jednotky.
Jejich příslušníci nosili černé
stejnokroje, růžové
lemovky a aluminiovou
umrlčí lebku podle
pruského vzoru. Tehdy
SS vyvinuly vlastní
variantu lebky, odlišnou
od armádní. Během druhé
světové války se
odznakem umrlčí lebky
honosil i 5. jezdecký
pluk, pobřežní
dělostřelectvo v Gdaňsku
a 54. bojová skupina
vojenského letectva.
Vlevo: Sepp Dietrích se
v jednotkách SS postupně
vypracoval z pouličního
rváče na velitele armádní
skupiny. Na snímku v zimní
výstroji s umrlci lebkou vz.
1934 na ušance.
UMRLČÍ
LEBKA SS
dyž v polovině 20. let vznikla
K Útočná skupina Adolf Hitler
(Stosstrupp Adolf Hitler) jako
Hitlerova osobni stráž, nosili její
příslušníci černou čepici
s umrlčí lebkou, aby se odlišili
od Úderných oddílů SA
(Sturmabteílungen). Po nárůstu
počtu členů nacistické strany se
osobni stráže staly zárodkem
malých ochranných skupinek,
které se brzo rozrostly na
stranické bezpečnostní síly
známé jako ochranné oddíly
(Schutzstaffeln čili SS).
Zpočátku jednotky SS použí-
valy tradiční vzor pruské umrlčí
lebky, ale v roce 1934 byl zave-
den nový typ s dolní čelistí, aby
bylo možné odlišit označeni SS
od armádních vzorů. Původně se
označení vyráběla z postříbře-
ného bronzu, později se razila
z hliníku nebo ze zinkové slitiny,
byla vyšívána textilními nebo hli-
níkovými vlákny, např. pro ozna-
Do/e: První umrlčí lebka použitá
u SS byla původně vyrobena za
první světové války pro
nejhouževnatější, tvrdě bojující
jednotky císařské armády, mezi
které patřily útočné skupiny,
plamenometné jednotky a první
tankové osádky.
čení oddílů SS na polních čepi-
cích vz. 1943, Umrlčí lebka se
objevila i na trubkových závěs-
ných praporcích, na bubnových
závěsech, na prstenech SS, na
dýkách a na vlajkách, standar-
tách a praporech,
S rozšířením počtu příslušní-
ků se jednotky SS vlastně roz-
štěpily na dvě složky. Zbraně SS
(Waffen SS) bojovaly na frontě
v Rusku, Itálii a v severozápadní
Evropě. Všeobecné SS (Allgemei-
ne SS) zajišťovaly vnitřní bezpeč-
nost v Německu a na okupova-
ných územích včetně zlověst-
ných jednotek Umrlčích lebek SS
(SS-Totenkopfverbände), které
střežily koncentrační tábory
a později likvidovaly vězně ve
vyhlazovacích táborech.
Jednotky Umrlčích lebek SS
připravovaly též značné síly pro
polní divize, které byly zformová-
ny v roce 1939. Zatímco většina
příslušníků Zbraní SS nosila runy
SS na pravé a svou hodnost na
levé výložce, muži z divizí Umrl-
čích lebek měli na výložce místo
run lebku a podle manžetové
pásky bylo možné určit jejích
původní jednotku.
 NĚMECKÉ INSIGNIE

ŮSOBIVOU DOMI- nabubřelými výpady proti v Mnichově v roce 1923 hlídky pochodovalo na 80 000
NANTOU norim- Židům, marxistům, bolševikům, a zúčastnilo se ho na 20 000 příslušníků SA a ve Výstavní
berských stranických pacifistům, versailleskému diktá- návštěvníků a Členů strany. hale pronesl Adolf Hitler čtyři-
sjezdů byly sešiko- tu, Výmarské republice, Francii Oddíly SA (Sturmabteilung) krát stejnou řeč vždy k 2000
vané masy mužů a Sovětskému svazu. tehdy požadovaly neokázalou posluchačů.
SA, SS a členů Tento obraz nacistického hnutí přehlídku. Byly nejpočetnější
nacistické strany, vznikl z větší části zásluhou složkou nacistického hnutí, zalo- HITLEROVO UVĚZNĚNÍ
rámované stovkami vlnících se působivého dokumentárního ženou již v roce 1921 jako „gym- Za svou účast na mnichovském
červenobílých praporů s černým filmu Leni Rietenstahlové Triumf nastická a sportovní složka" stra- puči v listopadu 1923 byl Hitler
hákovým křížem, zatímco tisíco- vůle (Triumph des Willens), který ny. Ve skutečnosti Šlo o polovo- odsouzen k pětiletému trestu věze-
vé shromáždění jednohlasně byl natočen v průběhu sjezdu jenskou organizaci určenou ní v pevnosti Landsberg na Lechu,
skandovalo „Sieg Heil!" v roce 1934. Nevěnoval se však k pouličním bojům a zastrašení odkud však byl po devíti měsících
Dalším nezapomenutelným původním počátkům skromných politických protivníků. propuštěn. Po puči výrazně
dojmem působil zpocený Hitle- výročních srazů nacistické strany. Na naléhání Julia Streichera poklesla členská základna NSDAP
rův obličej zářící ve světle reflek- Tato shromáždění byla oficiál- byl druhý sraz strany uspořádán a také Hitlerova politická aktivita
torů a jeho řečnické umění, ovlá- ně známa jako sjezdy strany v říjnu 1923 v Norimberku. byla, zvláště ve větších městech,
dající omámené posluchače (Parteitag). První z nich se konal V průběhu dvouhodinové pře- značně omezována, takže další

STRANICKÉ SJEZDY
V NORIMBERKU
Dole: Na prvním stranickém sjezdu
po uchváceni moci v roce 1933
hovoří Adolf Hitler k více než čtvrt
milionu svých příznivců.
sraz mohl být uspořádán až v čer-
venci 1926 ve Výmaru.
Tento sraz byl poprvé oficiál-
ně označen jako sjezd strany. Byl
zahájen 3.července a skončil
v poledne následujícího dne.
Ceremoniál s památečním „krví
zbroceným praporem" (Blutfah-
ne) proběhl v tajnosti, neveřejně.
Byly též ustaveny zvláštní výbo-
ry pro získávání mládeže, dělní-
ků a žen do řad strany. Shromáž-
dění bylo poznamenáno aktivitou
dr. Josefa Goebbelse, který byl
hlavní postavou sjezdu.
V srpnu 1927 se konal v No-
rimberku v poklidném ovzduší
Ohromující podívané, které
probíhaly v Norimberku,
zmizely navždy v propadlišti
dějin stejně jako předválečná
podoba Třetí říše.
po celé tři dny 4. sjezd strany.
Hitler měl opět povolenou poli-
tickou činnost, a tak ceremoniál
s „krví zbroceným praporem"
mohl proběhnout veřejně. Vyvr-
cholením sjezdu byl malebný
pochodňový průvod v úzkých
středověkých ulicích města. Na
sjezdu se objevilo další jméno
prominentní osobnosti, která
pronikla do čela nacistického
hnutí, Heinricha Himmlera.
STRANICKÉ DIVADLO
Hospodářská krize vedla k nárůs-
tu počtu členů strany a jejich
příznivců, a tak sjezd strany ve
Nahoře: Hitler zdraví příslušníky SA
při slavnostním pochodu na sjezdu
Dole ve výřezu: První skutečný
stranický sraz se konal v Mnichově
v roce 1927. Setkání bylo ještě v lednu 1923, jedenáct měsíců před
relativně skromnou záležitostí- pokusem nacistů o uchopení moci.
alespoň ve srovnání s následujícími Hlavni událostí byla přehlídka
sjezdy. polovojenských oddílů SA.
NĚMECKÉ INSIGNIE
stranické sjezdy rok po roku opětovně
„•••
završují trvalé spojení mezi NSDAP a lidem,
dnech 2. až 5. srpna 1929 byl
první skutečně okázalou událostí.
Hlavním tématem byla „vyrov-
nanost" . Všechny velké budovy
ve městě, včetně Domu kultury
(Kulturvereinhaus), volné pláně
na Zeppelinwiese (přistávací plo-
cha pro vzducholodě) a památní-
ku v Luitpoldhainu byly využity
ke stranickým akcím NSDAP.
Shromáždilo se více než 2000
delegátů, aby vyslechli projevy
Hitlera, Goebbelse a Streichera.
Mezi atrakce patřili atleti s hoří-
cími pochodněmi, pochodující
útvary cvičenců v podobě háko-
vých křížů a oslňující ohňostroje.
Uchvácení moci Hitlerem
v roce 1933 bylo oslaveno „sjez-
dem vítězství"'. Stále narůstající
rozsah těchto politických mani-
festací nutil organizátory zabez-
„Hákový kříž
na přilbě, černo-
-bílo-červená
rukávová páska,
Hitlerův úderný
oddíl je naše
jméno..."
z bojové pochodové písně SA
z počátečního obdob
pečit ubytování a stravování pro
půl milionu nacistů zbudováním
stanových táborů, nasazením pol-
ních kuchyní a záborem kostelů,
veřejných budov a továren.
V květnu 1933 podal mladý
úspěšný architekt Albert Speer
návrh na úpravu berlínského
letiště v Tempelhofu k sjezdo-
vým účelům s použitím mnoha
praporů a se speciálními světel-
nými efekty. Hitler si uvědomil
jeho talent a pověřil ho, aby
organizoval stranický sjezd
Vlevo: Dva tisíce starých členů
strany se v průběhu sjezdu v roce
1929 sešly v norimberském
Kulturním domě, aby vyslechly
projevy Hitlera, Goebbelse a dalších
stranických řečníků. Po údobí
politické izolace začala členská
základna opět narůstat a každoroční
sjezdy byty stále okázalejší.
Svěcení praporců a standart
Vzájemné spojení s krví mučedníků -prapor zbrocený krví - Blutfahne
líčovým symbolickým momentem všech
K nacistických sjezdů bylo vynesení a předvedení
nejuctívanéjšího symbolu Třetí říše - krví
zbroceného nacistického praporu s hákovým
křížem použitého při neúspěšném pokusu o puč
v Mnichově v roce 1923. Při pochodu od
mnichovského pivovaru byli pučisté na náměstí
Odeon napadeni střelbou bavorské zemské
policie. Zabito bylo 16 mužů, při čemž krev
Andrease Bauriedla zkropila list praporu, tehdy
neseného Heinrichem Trambauerem, V roce 1926
byla SS pověřena péčí o tuto vzácnou památku
a praporečníkem byl určen Jakob Grimminger,
který byl veteránem světové války i pouličních
bojů s komunisty. Svůj úkol spolehlivě plnil až do
konce druhé světové války. Tento památný prapor,
tzv. Blutfahne, se zúčastnit všech Hlavních
nacistických slavností, z nichž nejdůležitější bylo
svěcení nových praporů SA a standart SS, což se
konalo většinou při stranických sjezdech
v Norimberku. Při slavnostním rituálu, který se
podobal žehnáni vojenských praporů u armád
křesťanských států, působit Adolf Hitler jako
jakýsi velekněz. Zatímco v jedné ruce třímal
tradiční prapor zbrocený krví, druhou rukou spojil
vždy list nového praporu či standarty s listem
původního praporu, čímž měl působit jako
prostředník, přenášející magickou silou svatou
symboliku mezi novými nacistickými jednotkami
a starými bojovníky a mučedníky z počátků
nacistického hnutí.
Tento rituál byl jedním z nejdůležitějších norim- Nahoře: Čtyři první nacistické bojové
berských ceremoniálů a býval vždy intenzivně fil- standarty v Mnichově na Martově poli
v roce 1923.
mován a fotografován.
NĚMECKÉ INSIGNIE
Nahoře: Od roku 1934
hrála v Norimberku Říšská
pracovní služba význam-
nou roli: Na snímku
„Armáda práce" při
slavnostním nástupu na
sjezdu v roce 1935.
Vpravo: Členové motorizo-
vaných SA projíždějí starý-
mi ulicemi Norimberka.
Po roce 1934 se tato
organizace přejmenovala
na Nacionálně socialistický
motorizovaný sbor
(NSKK - Nationalsoziali-
stische Kraftfahrkorps).
Dole: Přestože byly „černé"
jednotky SS početně
mnohem slabší než oddíly
SA, získaly v nacionálně
socialistickém Německu
mnohem větší vliv.
10
v Norimberku v roce 1934.
Sjezd v Norimberku v roce 1934
probíhal od 3. do 10.září. Bývalá
herečka Leni Riefenstahlová roz-
místila třicet kameramanů
a pomocí speciálních zařízení
natočila dramatické záběry
z průběhu sjezdu. Její film je
pravděpodobně nejsilnějším pro-
pagandistickým dílem všech
dob. Vylíčila Hitlera jako wagne-
rovského hrdinu přilétajícího
letadlem bouřlivými mračny.
Nezapomenutelné filmové zábě-
ry Riefenstahlové zachycují
davové pochodňové průvody,
rozvinutí 21 000 praporů
a pohled na 50 000 mužů z Říš-
ské pracovní služby (RAD),
jejichž rýče se leskly v paprscích
slunce. Triumf vůle získal
německou Národní státní cenu,
zlatou medaili na benátském fil-
movém festivalu a Grand Prix na
pařížském filmovém festivalu.
PROTIŽIDOVSKÉ ZÁKONY
Stranický sjezd v roce 1935 vyu-
žil Hitler k vyhlášení norimber-
ských zákonů omezujících
občanská práva podle rasových
kritérií. Zákony byly zaměřeny
především proti Židůrn, ale záro-
veň poskytly světové veřejnosti
důkaz o skutečném charakteru
nového režimu v Německu.
Nacisté také poprvé při příleži-
tosti sjezdové přehlídky před-
vedli tanky, obrněná vozidla
a vojenské letectvo.
V roce 1936 se konal stranic-
ký sjezd pod názvem „Cest
a svoboda" s ještě větším
podílem vojenských přehlídek.
O rok později Hitler nabubřele
prohlásil, že Třetí říše potrvá
tisíc let.
Poslední a největší stranický
sjezd v Norimberku proběhl ve
dnech 5. až 12. září 1938. Každý
den byl věnován samostatnému
tématu: uvítání, kongresu práce,
přátelství, politice, mládeži, SA
a německé branné moci. Sjezd
využil zkušeností z posledních
deseti let s přehlídkami.
Sjezdu se zúčastnilo přes
milion Udí a stovky reportérů
z celého světa líčily události,
které se jevily jako triumf nacis-
mu, zatímco šlo vlastně o rekvi-
em za nacistickou říši.
 Vlevo: Norimberk nebyl
jediným místem, kde se konaly
vetší nacistické akce. Na sním-
ku Hitler řeční na shromáždění
v Brunšviku v době narůstají-
cího vlivu nacistů v letech před
uchopením moci.
Nahoře: Hitler přichází na
Bückenberg vítán desítkami
tisíc rolnických rodin. Bez
ohledu na křesťanské tradice
každoroční dožínky se konaly
vždy měsíc po sjezdu strany.
pole: Hitler při přehlídce své
čestné jednotky, součásti
Tělesné stráže Adolf Hitler,
elitního útvaru SS, který
vznikl z původní osobni stráže
z roku 1920.
11
NĚMECKÉ INSIGNIE

Příslušníci úderných oddíl v hnědých košilích byli

jakousi pěstí nacionálně socialistického hnutí.
Jejich úkolem bylo v případě nutnosti nesmlouvavě
a tvrdě zasazovat rány nepřátelům strany.
A byla polovojenskou
organizací nacistické
strany - NSDAP. Byla
určena k tvrdým
akcím proti politickým
oponentům v drsné
a zmatené politické
situaci poválečného Bavorska.
Rozšíření Členské základny
nacistické strany bezprostředně
souviselo s nárůstem poctu členů
SA. V roce 1933, kdy Hitler u-
chvátil moc v Německu, měly
jednotky SA více než dva miliony
mužů, čili dvacetkrát více, než
měla tehdy německá pravidelná
armáda. Oddíly SA se svým štva-
vým velitelem Ernstem Röhmem
byly potenciální hrozbou i pro
samotného vůdce Adolfa Hitlera.
Dny vlivu SA však byly sečteny.
V průběhu „noci dlouhých nožů"
v roce 1934 bylo spolu s Röhmem
vyvražděno nespolehlivé vedení
SA a jednotky S A již nikdy nedo-
sáhly svého dřívějšího významu.

POČÁTKY SA
Vznik jednotek SA spadá do
roku 1921. Výraznou část členů
strany tvořili původně vojáci
a většina z nich patřila k pravému
křídlu Freikorps, které bojovalo
v mnichovských ulicích proti
levicovým elementům. Jejich
jediným označením byly rukávo-
vé pásky v říšských barvách, tzv.
Kampfbinde, nebo rukávové

12
pásky s hákovým křížem na
levém rukávu.
Hitler pouliční rváče začlenil
do samostatné organizace, původ-
ně označované „Gymnastická
a sportovní složka"; ve skutečnos-
ti ovšem šlo o polovojenskou ile-
gální organizaci, která byla podle
podmínek Versailleské smlouvy
zakázána. Zanedlouho však byla
tato složka přejmenována na SA.
Úkolem oddílů SA bylo chránit
stranická shromáždění a naopak
narušovat a rozhánět schůze
jiných politických stran. Na veřej-
nost měli muži SA naopak působit
svou ukázněností a masovostí při
slavnostních pochodech ulicemi.
Po porážce puče v roce 1923 byly
sice SA zakázány, ale již od polo-
viny 20. let stály opět v čele
nacistické expanze.
Vzrůstající síla SA pod velením
Ernsta Röhma znepokojovala
vedoucí představitele armádních
i nacistických kruhů koleni Adolfa
Hitlera. Po „krvavé očistě" v roce
1934, kdy byli vůdci SA povraž-
děni, získala moc Himmlerova SS.
Remilitarizace Německa
umožnila převést množství mužů
SA do armádních složek. Oddíly
SA byly sice zachovány, ale jejich
Činnost byla redukována na před-
vojenskou přípravu a brannou
výchovu.

Nahoře: Zpočátku nosili příslušníci

SA často své staré vojenské
stejnokroje bez hodností
a označení, ale doplněné
o rukávové červeno-bílo-černé
pásky s hákovým křížem. Odznaky a označeni SA (shora zleva):
Čepice, zpěvník, dýka vz. 1933, výložka
lékaře 7. myslivecké standarty, opasek
s přezkou, pamětní odznak srazu SA v roce
1931 v Brunšviku, rukávová páska, pamětní
Vlevo: Adolf Hitler obklopen svými odznak sjezdu strany v Norimberku v roce
věrnými následovníky, frekventanty 1929 a textilní sportovní označeni SA pro
Vůdcovské Školy NSDAP. Většina župu Vestfálsko.
z nich má hodnost Scharführer
nebo Truppführer.
NĚMECKÉ INSIGNIE

nědé košile jako základní vázanku, kalhoty do vysokých bot

H stejnokrojová součást byly
zavedeny v roce 1924. Hitler,
a čepici se štítkem a vyztuženým
dýnkem, tzv, kepi, odlišnou od
jemuž byly vždy blízké vnější typů užívaných komunisty
efekty a dojmy, si dobře uvědomil i armádou.
propagandistický význam jedno- Od listopadu 1926 se začaly na
duchého a jednoznačného odliše- límcích košil používat barevné
ní mužů SA od ostatních občanů. výložky, na levé byla hodnost
Nesporně byl také inspirován a podle pravé bylo možno zjistit,
úspěchem Mussoliniho fašistické- ke kterému oddílu příslušník SA
ho hnutí „černých košil". náleží. Barva lemovek výložek
Volba hnědých košil jako pak odpovídala příslušné župě čili
Nahoře: Šéf štábu SA
Ernst Röhm pracuje ve symbolu nacistického hnutí však zemi. Černá a bílá byly pro Berlín,
své luxusní kanceláři. Byl byla spíše dílem náhody zásluhou červená a bílá pro Hamburk,
to bývalý armádní důstoj- Gerharda Rossbacha, který byl modrá a bílá pro Bavorsko atd.
ník, který za 10 let vybu-
doval z tlup pouličních jedním z nejvlivnějších vedoucích Na výložkách byla někdy
rváčů dvoumilionovou SA. V roce 1924 totiž objevil i označení specializací, např.
bojovou organizaci v armádních skladech nadbytečné letců, zdravotníků, ženistů, nebo
s ambicemi nahradit
německou armádu. zásoby košil bývalé císařské příslušníků námořních, horských
armády původně určené pro či mysliveckých jednotek, které
Vpravo: Vyšší velitelé SA
pochodují ulicemi Norim- tropické oblasti tehdy již byly vlastně jakousi lehkou
berka na zasedání sjezdu. ztracených kolonii a skoupil je. pěchotou.
V 30. letech byla původní Jakmile byl Adolf Hitler Některé jednotky nosily na
základní uniforma tvořená
hnědou košilí již doplněna propuštěn z landbergského úzkých manžetových páskách
řadou stejnokrojů, navr- vězeni, rozhodl, že hnědá košile čestný název podle některého
žených pro každou pří- bude základem nového z padlých nacistických
ležitost.
stejnokroje SA. Navrhl též „mučedníků".
Dole: Poté, co se nacisté
chopili moci, vyrazili
příslušnici SA na svého
nepřítele. Na snímku
střeží komunisty, kteří
byli zadrženi při noční
kontrole. Většina z nich
skončila v koncentračním
táboře.
ÚDERNÉ ODDÍLY
 POLNÍ VÝSTROJ

A VÁLKY tráví
pěšáci většinu svého
času na pochodu.
Nemohou se příliš
spoléhat na bezpro-
střední zásobování
vlaky a automobilovými zásobo-
vacími kolonami. Každý pěšák
musí být schopen přesouvat se na
kratší vzdálenosti se vším, co
potřebuje k boji a krátkodobému
přežití. Od římských dob museli
pěšáci pochodovat s těžkým
nákladem a podstatná část jejich
výstroje sloužila vždy k tomu,
aby se mohli optimálně pohybo-
vat se všemi nezbytnými bojový-
mi prostředky.

ZVYŠOVÁNÍ ZÁTĚŽE
Pěšák musí mít především bojové
vybavení: pusku, náboje, bodák
nebo útočný nůž, polní lopatku,
granáty a ochrannou masku.
Navíc musí být v dobré tělesné
kondici, aby s tímto vybavením
mohl vůbec bojovat. Především
musí mít zásobu vody v polní
láhvi, nutnou dávku stravy
a osobní zdravotnický balíček.
Někteří specialisté se musí starat
navíc o radiostanici, střelivo do
těžkých kulometů a nářadí pro
ženijní práce. A protože pěšáci
musí být schopni bojovat za kaž-
dého počasí, potřebují navíc
pokrývky, pláště, pláštěnky a sta-
nové dílce.
V německé armádě se veškerý
výstrojní materiál kombinoval
s koženými doplňky, které jej
zesilovaly, zpevňovaly. Kůže
však není vždy ideálním materiá-
lem do všech klimatických pod-
mínek. V té době ovšem nebyl
čas, aby modernější tkané mate-
riály našly svou cestu na bojiště.

Vlevo: Bohatě dekorovaný poddů-

stojník pěchoty se svými kamarády
krátce po vyznamenání Rytířským
křížem Železného krize. Podle stej-
nokroje a výstroje jde o snímek
z počáteční fáze války. Má kožený
opasek s pouzdrem na pistoli,
řemeny od tlumoku, triedr, mapové
pouzdro, buzolu a baterku. Jeho
spolubojovnici mají různé typy pro-
tichemických pláštěnek.
Vpravo: Téměř kompletní soubor
výstroje německého pěšáka po
raněném evakuovaném přísluš-
níkovi SS z Normandie v roce 1944.
Armádní pěšák měl až na maskova-
cí tkaninu prakticky stejnou výstroj.

81
NĚMECKÉ INSIGNIE

Vlevo nahoře: Německá armádní

předpisová polní láhev vz. 31
o objemu 0,8 l byla vyráběna
z hliníkového plechu a nosila se
v plstěném obalu. Její součásti byt
pohárek, z vnějšku černě natřený
a přichycený k hrdlu láhve.
Vojáci Afrikakorps dostali
obdobný typ, ale vyrobený ze
speciálně upraveného dřeva
s bakelitovým pohárkem.
Nahoře: Bodák vz. 84/98 se nosil
k pušce Mauser vz. 98, aby ji bylo
možné v případě potřeby
přeměnit na kopí. Bodák byl na
východní frontě strašnou zbraní
v boji muže proti muži. Jeho
kovová pochva se zavěšovala
na kožený závěsník, navlékaný
na opasek. Na snímku opasek
příslušníka SS. Bodák se nosil
na levém boku.

Vlevo: Klasické německé

polovysoké boty (Halbstiefel)
se v průběhu války nahrazovaly
jinými typy, jejichž hlavním rysem
byla menši spotřeba kůže. Na
snímku velice kvalitní okované
boty pro horskou pěchotu vhodné
do vlhkého terénu, sněhu a ledu
se zkušebními kamašemi
štýrského typu, které byly
testovány v divize SS „Sever"
(SS-Gebirgs-Division Nord).

82
 POLNÍ VÝSTROJ

Vlevo: Torna byla vyrobena

z pevného plátna a opatřena
příklopem z teletiny nebo koňské
kůže. Původní torna vz. 34 měla
našité nosné popruhy, torna vz. 39
na snímku má již polní závěsné
řemení v podobě písmene „Y",
které bylo možné v boji použít
k upevněni další výstroje. Na
počátku války měla ocelová přilba
vz. 35 lesklý povrch, později se
dodávala s matným povrchem
v různých odstínech šedozelené
barvy. V polních podmínkách si
vojáci povrch přileb nejrůznějším
způsobem zdrsňovali.

Vlevo dole: Pár sumek vz. 1911

z černé kůže pro pušku Mauser
vz. 98. Sumky na snímku mají
označení „RZM", takže je používal
příslušník SS.

Dole: Pouzdro na mapy vz. 35

nejčastěji používali důstojníci
německé armády. Pouzdro na
snímku, které patřilo spojovacímu
důstojníkovi vojenského letectva,
mělo několik základních součásti:
vlastni celuloidové pouzdro na
mapy, zápisník, pravítka, měřidlo
vzdáleností, buzolu na šňůrce
a různé psací a rýsovací náčiní
v kapsičkách na předním dílu
pouzdra z hnědé kůže.

POLNÍ
VÝSTROJ

83
NĚMECKÉ INSIGNIE

Norimberk, 10. září 1934. Říšský

pracovní vedoucí Konstantin
Hierl sleduje, jak
50 000 příslušníků RAD
pochoduje před Adolfem
Hitlerem. Hierl, původně
armádní plukovník, má na své
blůze vyznamenání za zásluhy
v první světové válce. Zlatě
vyšívaný rýč na rukávovém
štítku mohl nosit pouze on
a členové nejvyššího vedeni
Říšské pracovní služby.

PRACOVNÍ SLUŽBA
 RAD - ŘÍŠSKÁ PRACOVNÍ SLUŽBA

áklady této organiza- Nahoře: V souvislosti s pojetím RAD jako pracovní

organizace nosili její příslušnici místo dýky nebo meče Dole: Typické fotoalbum běžně prodávané
ce pocházejí ještě jako poboční zbraň tesák. Exemplář pro řadové členy v kantýnách nacistických a vojenských objektů. Patřilo
z doby Výmarské na snímku měl střenku z rohoviny; důstojnický tesák mladé dívce, která si do něj nalepovala fotografie
republiky, kdy její byl užší, s výraznější a zdobnější hlavicí v podobě orlí ze své povinné pracovní služby. Na deskách jsou
hlavy a s jílcem ze slonoviny. Na čepelí byl vždy nápis odznaky a kosočtverečné rukávové označeni RAD.
vláda v roce 1931 „Práce šlechtí" (Arbeit adelt).
ustavila dobrovolnou
pracovní službu (Freiwilliger
Arbeirsdienst).
Ta měla po státní linii koordino-
vat množství stavebních projek-
tů, jejichž cílem bylo bojovat
proti masové nezaměstnanosti
na konci 20. let. Do čela této
nové nacistické organizace
byl postaven člen NSDAP
Konstantin Hierl.

NACIFIKACE
V roce 1933 se tato organizace
přejmenovala na Nacionálně
socialistickou pracovní službu
a o rok později na lépe znějící
Říšskou pracovní službu
(Reichsarbeitsdienst). V roce
1935 byla šestiměsíční pracovní
služba již povinná pro všechnu
mládež ve věku od 18 do 25 let.
Před válkou se RAD podílela na
značném počtu pracovních akti-
vit a projektů, ovšem po vypuk-
nutí války bylo jejím prvotním
úkolem zabezpečovat armádu.

85
NĚMECKÉ INSIGNIE
Nahoře: Osobní pletený nárameník a výložka nošené říšským vedoucím RAD
(Reichsarbeitsführer) Konstantinem Hierlem. Původně byl plukovníkem generálního
štábu a členem Freikorps. Spolu s Ludendorffem se zúčastnil mnichovského puče
v roce 1923. Do NSDAP vstoupil v roce 1927 a od roku 1929 byl pověřován
důležitými funkcemi. Říšským vedoucím RAD byl jmenován v roce 1935.
Nárameník byl zaveden v roce 1942, stejnou výložku nosili i generální vedoucí
RAD {Generalarbeitsführer).
Nahoře: Říšská pracovní služba se dělila na 40 pracovních
žup (Arbeitsgau) označených římskými číslicemi. Každá z nich
měla kolem osmi pracovních skupin (Arbeitsgruppe).
Rukávová označení pro ženy v podobě štítků značila župy.
Župa IX zahrnovala Brandenbursko - Západ a župa XVIII Dolní
Sasko - Východ. Dole základní odznak pro ženy, postříbřená
brož.
Většina německých uniformovaných organizací, používajících
vozidla, označovala vozy vyšších důstojníků autostandartami.
Stejně tomu bylo i u RAD. Na snímku obdélníková
autostandarta používaná inspektory, župními vedoucími
a šéfy pracovních úřadů.
PRAČE
Nahoře: Příslušníci RAD nosili
charakteristickou měkkou čepici
se štítkem lesnického či horského
typu. Stejně jako na jiných soudo-
bých německých stejnokrojích
byly í u RAD barevné lemovky
důležitým rozlišovacím prvkem.

UDC
Stříbrné nosili důstojnici, generá-

PRO
lové měli čepice lemované zlatou
dracounovou šňůrkou, zatímco
ostatní příslušnici RAĎ měli jen
černé lemovky. Stříbrně vyšívané
výložky a pletené stříbrné nára-
meniky nosili vedoucí,

Vlevo: Symboly rýče a klasu na

označeních RAD značily spojitost
této nacistické organizace
s fyzickou práci a venkovem.
Na snímku nahoře textilní náprsní
označeni ze sportovního oblečení,
plechový čepicový odznak pro
poddůstojníky a textilní čepicový
odznak pro mužstvo. Štítek
s bílou runou života nosil
zdravotnický personál na rukávu.

Zcela vlevo: Písmena „TS" na

rukávovém štítku znamenala, že
majitel byl frekventantem Školy
pro velitele pracovních čet
(Truppenführerschule).
Další označení nosil příslušník
6. pracovního oddílu 76. pracovní
skupiny, která byla součástí
pracovní župy VII Šlesvicko-
Holštýnsko. Kovovou nití vyšité
čepicové označeni bylo pro
důstojníky RAD.
NĚMECKÉ INSIGNIE

Odbojní a nezávislí kozáci strádali

pod útlakem Moskvy. Mnoho z nich
proto bojovalo na německé straně
pod velením generála Vlasová.
Původně byli součástí německé
armády, ale v listopadu 1944 je
převzala SS a vytvořila z nich
Kozáčky jezdecký sbor se dvěma
divizemi.
 ZAHRANIČNÍ DOBROVOLNICI

en málo lidí si umí

představit, jak meziná-
rodní charakter měly
jednotky německé
armády na konci drahé
světové války. Odhadu-
je se, že pod hákovým křížem
sloužilo kolem dvou milionů
mužů jiné než německé národ-
nosti. Mnozí z nich byli sice dob-
rovolníci , ale značný počet byl
odveden více méně nuceně.
V roce 1944 sloužilo - podle
prohlášení říšského vedoucího SS
Heinricha Himmlera - v armádě
a ve Zbraních SS více než
800 000 sovětských občanů
a dalších asi 100 000 ve vojen-
ském letectvu a válečném loď-
stvu. Mnozí z nich nechtěli bojo-
vat ani tak za Hitlera, jako spíše
proti Stalinovi a bolševismu,
zatímco další si zvolili německou
vlajku jako vhodnější alternativu
než brutalitu zajateckých táborů.

ANTIKOMUNISTÉ
Tisíce dobrovolníků přicházely
i ze západní Evropy. Tito muži
se hlásili ke křížovému tažení
proti bolševismu z různých
důvodů. Dobrovolníci z Výcho-
du měli přímou zkušenost
ze života pod sovětským útlakem.
Mladí muži z Nizozemska, Fran-
cie, Španělska a Norska toužili
bojovat z přesvědčení, protože
jako pravicoví idealisté chtěli
zadržet zdánlivé neúprosný
postup bolševismu. Několik
málo z těchto prvních dobrovol-
níků z německé armády po skon-
čení své smluvní dvouleté služby
odešlo, ale další pokračovali ve
společném boji až do konce
a mnozí z nich položili své živo-
ty při beznadějné obraně Berlína
v roce 1945.
Nahoře: Tmavě vínově červený fez, výložka a rukávové označení patřily
příslušníkovi 13. horské divize SS Handžár, čili 1. chorvatské divize SS
(13. Gebirgs Division Waffen SS Handschar). Handžár, zvláštní turecko-bal-
kánská chladná zbraň, byla symbolem tohoto útvaru. Vznikl v roce 1943
z bosenských muslimů jako protipartyzánská jednotka. Ještě během výcvi-
ku se však některé muslimské oddíly během výcviku vzbouřily a pobily své
německé instruktory.
Dole: Heinrich Himmler věřil, že muslimové by mohli vytvořit bojeschopné
úderné jednotky, a proto je podporoval při jejich pokusech o založeni
islámských SS. 1. muslimský pluk Zbraní SS (Osttürkischer Waffen-Ver-
band der SS) vznikl z bývalých sovětských muslimských vojáků z Turk-
ménie, kteří přeběhli na německou stranu.
NĚMECKÉ INSIGNIE
Nahoře: 21. horská divize SS Skanderbeg (21.Gebirgs Division Waffen
SS Skanderbeg) vznikla převážně z albánských a kosovských muslimů.
Nevynikala bojovými schopnostmi a mohla být využívána jen k zabezpe-
čovacím akcím. Navíc většina muslimských oddílů dávala přednost vyři-
zováni svých účtů se Srby, než boji za hitlerovské Německo.
Dole: Rukávový štítek a výložka příslušníka 24. pluku pancéřových gra-
nátniků Zbrani SS Danmark (24. Panzergrenadier Regiment Waffen SS
Danmark), který byt součásti 11. divize pancéřových granátníků Zbrani
SS Nordland (11. Panzergrenadier Division Waffen SS Nordland). První
jednotka, jejíž příslušnici nosili na rukávu štítek v barvách dánské vlajky,
byl Freikorps Danmark založený v roce 1940 a rozpuštěný po značných
ztrátách v roce 1943. Jejich následovnici nosili na výložce zaoblenou
podobu hákového kříže.
Nahoře: Nizozemští dobrovolníci sloužili od roku 1941 v Dobrovolnické
legii SS Nizozemsko (SS-Freiwilligen Legion Niederland). Legie byla roz-
puštěna v roce 1943 a byla ustavena Dobrovolnická brigáda SS Nizo-
zemsko (SS-Freiwilligen Brigade Nederland), která se později přeměnila
v 34. granátnickou divizi Zbraní SS Nizozemská domobrana (34.Grena-
dier Division Waffen SS Landstorm Nederland). Její příslušnici nosili na
levém rukávu štítek v národních barvách a na límci speciální runu, nazý-
vanou „vlčí hák".
Dole: Flanderští dobrovolníci původně sloužili v Dobrovolnické legii SS
Flandry (SS-Freiwilligen Legion Flandern) a nosili na límci výložku s troj-
ramenným hákovým křížem, nazývaným „trifos". Legie byla zrušena
v roce 1943, část jejich příslušníků přešla do divize Zbrani SS Říše (Das
Reich), přesněji do jejího pěšího pluku Langemarck.
 Z A H R A N I Č N Í DOBROVOLNICI

ůvodně většina zahraničních nacionálně socialistických dobrovolníků

P sloužila v armádě. Východoevropští se převážně používali k méně důle-
žitým úkolům, sloužili v policejních praporech nebo jako strážní v zajatec-
kých táborech, plnili různé pracovní úkoly nebo hlídali dlouhé komunikační
a zásobovací linie německé armády. Vzhledem k rostoucímu nedostatku
lidských záloh byli později stále častěji nasazováni do boje. Některé jednot-
ky bojovaly velmi dobře, jiné však byly téměř nepoužitelné. Část dobrovol-
nických oddílů bylo možné nasadit v operačních skupinách
Einsatzgruppe), které měly za úkol potlačovat partyzánský odboj, nebo
sloužily jako strážní jednotky v ghettech a koncentračních táborech,
kde se jejich příslušníci často dopouštěli nejhorších válečných zločinů.
Mnoho západních dobrovolníků sloužilo v armádě, někteří i ve větších
samostatných polních jednotkách na úrovni divize, jiní vstoupili do Zbraní
SS, Himmler byl při doplňování SS limitován nejen čistým áríjským
původem, ale především potřebami německé branné moci. Proto viděl
možnost doplnění elitních jednotek v náboru dobrovolníků z okupovaných
„nordických" zemí. V souvislosti s obrovskými ztrátami na frontě
a potřebou získat další lidské zdroje upustila SS od přísných rasových
požadavků a do jednotek SS běžně zařazovala muslimy, Slovany,
příslušníky různých asijských národů a dokonce Indy. Některé z těchto
jednotek bojovaly dobře, ale to byly spíše výjimky.
NĚMECKÉ INSIGNIE

Fotografie s osobním
věnováním Čelného
rakouského nacisty Arthura
Seyss-lnquarta, který
nechvalně proslul jako říšský
komisař Nizozemska v letech
1942 až 1945.

OSOBNI
PAMÁTKY SS
 OSOBNI PAMÁTKY

EZI SBĚRATELI,
kteří se zajímají
o období druhé
světové války,
patří osobní pa-
mátky příslušníků
SS mezi nejvyhledávanější a ob-
chod s nimi k nejvýnosnějším.
Zdroje těchto specifických
památek jsou různé. Značná část
se dostala do rukou vítězným
spojeneckým vojákům, kteří
koncem války okupovali
Německo. Suvenýry po letech
vyhrabali z prachu půd a sklepů
a výhodné je prodali. Menší část
se objevila na trhu od původních
vlastníků, kteří přežili válku,
byli ve druhé polovině 40.
a v 50. letech potrestáni za
válečné zločiny a denacifiková-
ni. Po svém propuštění potřebo-
vali finanční prostředky. Více
předmětů se však podařilo získat
od jejich rodin.

NÁKLADNÉ
SBĚRATELSTVÍ
Velká poptávka po osobních
památkách na příslušníky SS
a jejich vysoké ceny neumožňují
sběratelům vytvoření větších
systematických sbírek. Nejprve
je vždy třeba získat podrobné
znalosti o době a materiálu, vést
několikaletý průzkum a dlouze
a diskrétně jednat s majiteli
památek. Ovšem i nejzkušenější
sběratelé se mohou občas zmý-
lit, a tak jen porovnání nově zís-
kávaného materiálu s ověřenými
předměty ze starších sbírek
a samozřejmě i nákup od reno-
movaných dodavatelů je záru-
kou pravosti a autentičnosti.
Vpravo nahoře: Na snímku je spolu
s jednotnou rukávovou páskou pro
příslušníky SS unikátní výložka říš-
ského vedoucího SS Heinricha
Himmlera. Zavedl ji v roce 1934
po definitivním oddělení SS od SA
a nosil ji v nezměněné podobě až
do konce Třetí říše.
Vpravo: Lišta s vyznamenáními,
která nosil SS-Brigadeführer August
Frank. Byla to jedna z mála osob-
ních památek, která mu zůstala po
prohlídce jeho domu americkými
vojáky. Pod vyznamenáními je jeho
fotografie s osobním věnováním
americkému důstojníkovi. Frank byl
původně policejním prezidentem
a v SS se stal vysoce postaveným
úředníkem v hospodářsko-správním
úřadu, který vedl Oswald Pohl.
NĚMECKÉ INSIGNIE

Nahoře: Osobní„vůdcovský" průkaz SS-Oberführera

Benno Martina. Jako vyšší vedoucí SS a policie
v Norimberku v letech 1941 až 1945 byl povýšen
až do hodnosti SS-Obergruppenführer.
Při poválečném procesu s nim svědčil v jeho prospěch
papež - dokazoval, že se zasloužil o záchranu
norimberské katedrály před zničením.
Dole: Rytířský křiž Válečného záslužného kříže s meči
udělený Oswaldu Pohlovi, který jako SS-Obergruppen-
führer vedl Hlavní hospodářský a správní úřad SS.
Pohl přišel o svá vyznamenání, když byl po válce
uvězněn jako válečný zločinec. Jeho vězeňský dozorce
Richard G. Raabe, si je přivlastnil spolu s dalšími
památkami a měl je v držení až do roku 1991,
kdy je prodal na aukci, která vzbudila mezi sběrateli
nacistických památek veliký zájem. Na téže aukci
se prodával Rytířský kříž, jimž byl dekorován
SS-Obergruppenführer Gottlob Berger.
Nahoře: Na míru ušitá blůza
s otevřeným límcem, kterou
nosil SS-Obergruppenführer
Oswald Pohl. Zachovalo se
mnoho jeho osobních uniforem.
Po válce je jeho manželka
prodávala místním divadelním
společnostem. Blůzu na snímku
zakoupil v 50. letech vojenský
historik Andrew Mollo. Na blůze
je Zlatý stranický odznak,
Říšský odznak tělesné výchovy
a Železný kříž I. tř. z první
světové války.

Vlevo: Nárameník a výložka,

které nosil říšský vedoucí
NSDAP a SS-Obergruppen-
führer Martin Bormann.
Ačkoliv byl především přesným
a strohým stranickým
úředníkem, patřil k úzkému
kruhu lidi, kteří měli na Hitlera
největší vliv, a i proto dostal
vysokou hodnost SS.
Hodnostní označeni na snímku
sundali američtí vojáci jako
válečnou kořist z jeho letního
stejnokroje v Obersalzbergu.

94
 OSOBNI PAMÁTKY

Vlevo: Zlatý stranický odznak Nahoře: Za první světové války

s dekretem, jehož majitelem byl
SS-Obergruppenführer Karl,
baron von Eberstein, dlouholetý
Himmlerův přítel. Eberstein byl
vyšším vedoucím SS a policie
v Mnichově od dubna 1938 až do
posledních měsíců války. Na roz-
kaz Mariina Bormanna byl
v únoru 1945 pro defétismus
odvolán ze své funkce.
Eberstein sloužil u dělostřelectva.
Na snímku jsou jeho nárameníky
poručíka 17. pluku polního dělo-
střelectva, vycházkový a polní
nárameník mužstva 75. pluku pol-
ního dělostřelectva, jeho osobni
jmenovka jako poddůstojníka
a dva kapesní zápisníky. Eberstein
byl rodinným přítelem Heydricha,
kterého představil Himmlerovi.

SLUŽEBNÍ PAMÁTKY
Dole: Ručně psaný pamětní list, který dostal SS-Standartenführer Hen-
ning von Nordeck od příslušníků svého štábu v roce 1936. Nordeck tehdy
Dole: Po nástupu NSDAP k moct se starší nacisté, jako byl právě Ebers-
tein, chovali i nadále stejným aristokratickým způsobem jako byli dopo-
velel 1. motorizovanému pluku SS (1 .SS-Motorstandarte). Tento útvar byl sud zvyklí. Profesor hudby v Mnichově Gustav Adolf Bunge mu osobně
součásti Všeobecných SS a stal se vlastně první obměnou jednotkou věnoval vojenský pochod, složený pro pluk SS Deutschland, který se stal
Zbraní SS. Nordeck později přešel do vojenského letectva, kde dosáhl později součástí divize SS Das Reich.
hodnosti podplukovníka.
NĚMECKÉ INSIGNIE

Klasická busta „Německy voják" byla vytvořena ve

30. letech. Na hlavě má přilbu vz. 16 pocházející
z první světové války, která se používala až do
konce 30. let. Podobných bust vznikalo velké
množství a byly určeny jako čestné dary, často
doplněné o štítky s pamětním nápisem
upevněným na mramorovém podstavci.
 STRANICKÉ UMĚNÍ

Orlice s hákovým křižem patřila k nejčastějším a nejobvykleji

nacistickým symbolům. Orlice se svěšenými křidly se masové
objevovala na norimberských stranických sjezdech a s ním;
upomínkových předmětech. Postříbřen
dolním snímku je na mramorovém podstavci, vysoká 22 cm a je
opatřená štítkem, dokládajícím, že byla udělena
SA Franken, do které spadal i Norimberk. Menši orlice
je z patinovaného bronzu, 15 cm vysoké a je typ

norimberských obchodech, kontrolovaných NSDAP.

NACISTICKÉM
STÁTĚ bylo umění
pod přísným dozo-
rem. Hitler jedno-
značně rozhodoval,
jaké umění je přija-
telné. Tvrdé prosazoval realis-
mus a hrdinské militaristické
náměty. Přestože jiní vlivní
nacisté, jako byli Goering nebo
Goebbels, měli odlišná umělec-
ká kritéria, na veřejnosti prosa-
zovali jednotnou stranickou linii
danou Hitlerem.

SOCHAŘSTVÍ
Nejcharakterističtějším ze všech
druhů nacistického umění bylo
právě sochařství, favorizující
realistické ztvárňování osob
a monumentální tvorbu.
Zámožnější Němci si mohli
pořídit reprodukce impozantních
děl Arna Brekera nebo Josepha
Thoraka, stejně jako zmenšené
kopie význačných památníků
a symbolů.
Jedinou výjimkou ve
vládnoucím realismu bylo lidové
umění inspirované Himmlerem
a SS. Díla. obvykle vytesaná ze
dřeva, byla přijatelná, jestliže
navazovala na dávnou
germánskou minulost nebo se
jevila jako tradičně německy
lidová.
97
NĚMECKÉ INSIGNIE

Nahoře: Vyřezávaný dřevěný talíř,

který novomanželé dostávali jako
upomínkový dar při svatebním
obřadu. Na takových talířích se
v německých domácnostech při
různých výročích a jiných
slavnostních příležitostech podával
chléb. Na okrajích jsou vyryty
symboly plodnosti - klasy pšenice,
uprostřed talíře jsou propletené
svatební prsteny s runou života
a letopočet sňatku - 1943.
Vlevo nahoře: V zemědělských
oblastech Německa byly vždy
v oblibě dřevěné vyřezávané
upomínkové předměty. Nacisté
se svou filozofii „návratu k půdě"
v nich viděli ideální druh dárků.
Talíř na snímku dostal velitel 27.
dobrovolnické granátnické divize
Zbrani SS Langemarck
(27. Freiwilliger Grenadier Division
Waffen SS Langemarck) k Julfestu
čili slavnosti zimního slunovratu
v roce 1944. O několik dní později
byla tato slabá jednotka ve
Východním Prusku rozdrcena.
Symbolem tohoto útvaru byla runa
trifos - trojramenný hákový kříž,
který byl vyřezán do středu talíře
na třech spojených koňských
hlavách.
Vlevo: Replika masivní bronzové
desky postavené nacisty
v Mnichově vedle Dvorany
vojevůdců (Feldherrenhalle)
u vyústěni Residenzstrasse na
náměstí Odeon. Pomník připomíná
památku 16 zabitých nacistů, kteří
tu byli při neúspěšném puči
9. listopadu 1923 zastřeleni. Ve
výroční den se u památníku konala
každý rok pietní vzpomínková
slavnost a zároveň se
v mnichovských obchodech
prodalo mnoho miniatur pomníku.
STRANICKÉ UMĚNI
NĚMECKÉ INSIGNIE

NACISTICKÉ DÝKY,
TESÁKY A KORDÍKY OBOČNÍ chladné zbraně
patřily v Třetí říši ke kaž-
dodennímu životu pří-
slušníků nejrůznějších
uniformovaných organi-
zací. Térněr každá orga-
nizace měla své vlastní nože, dýky,
meče, tesáky a bodáky určitého typu
od složek branné moci až po hochy
v Hitlerově mládeži. Dýky patřily
k základním součástím výzbroje pří-
slušníků SS a SA, ale krátké chladné
zbraně nosili i členové tak různoro-
dých organizací, jako byl Německý
Červený kříž, nebo úředníci diplo-
matické služby, lesníci, frekventanti
politických škol, železničáři, celníci
a poštovní úředníci.

ČESTNÉ SYMBOLY
Poboční chladné zbraně mely rozdíl-
ný význam u různých organizací.
V armádě, námořnictvu a vojenském
letectvu to byly symboly válečnické
a často se nosily místo šavlí či
mečů. Pro jednotky SA byly dýky
jednoduše doplňkem stejnokroje,
a proto se vyráběly ve značném
počtu. V jednotkách SS však mely
dýky speciální rozlišovací funkci.
Příslušníkem SS (SS-Mann) s prá-
vem nosit dýku se mohl stál jen
ten, kdo prošel náročným zkušebním
obdobím jako čekatel SS
(SS-Anwarter). Úspěšní čekatelé se
9. listopadu zúčastnili shromáždění
k výročí mnichovského puče, kde
slavnostně převzali dýku SS jako
symbol vstupu do této organizace.
Každý budoucí člen SS si musel pře-
dem tuto čestnou zbraň zaplatit,
a pokud by někdy z SS vystoupil,
byl povinen dýku vrátit do jednoho
z výstrojních středisek v Mnichově,
Berlíně nebo v Drážďanech.
Vlevo: Příslušníci Nacionálně socialis-
tického motoristického sboru (NSKK)
přihlížejí svěcení nacistických standart
v Norimberku. Protože NSKK, stejně
jako SS, byly původní součástí SA,
byla i jejich poboční zbraň stejného
typu jako dýka SA.
 NACISTICKÉ DÝKY, TESÁKY A KORDÍKY

Nahoře: Původní služební dýka SS (Dienstdolch) byla zavedena v roce

1933. Dýka na snímku je vzor, který původní typ nahradil v roce 1936.
Rozdíl byl vlastně pouze v závěsníku a ve způsobu jeho přichycení na
pochvu a navíc byl tento typ určen jen pro důstojníky a „staré" členy SS.

Vlevo: Dýky s vyrytým věnováním na čepeli se používaly jako čestné

upomínkové dary. Na snímku je unikátní dýka SA s osobním věnová-
ním Ernsta Röhma důstojníkovi SS, který se později podílel na jeho
zavraždění.

101
NĚMECKÉ INSIGNIE

Vlevo: Praktický tesák používaný pří-

slušníky Německého Červeného kříže
nižších hodností. Byl snadno rozezna-
telný podle druhého pilovitého ostří,
rukojeť měl z tvrzeného bakelitu.

Dole: Druhý typ kordíku vojenského

letectva (Luftwaffe) od firmy Alcoso
vz. 37. Barva celuloidového držadla
kolísala od oranžovohnědé na snímku
až do světle žluté.

Nahoře: Policisté nosili místo dýky

předpisový bodák. Střenka s poli-
cejním odznakem byla vyložena
parožím, hlavice a záštita byly
chromované a zdobené orlí hlavou
a dubovými listy. Exemplář na
snímku byl vyroben firmou Alcoso
v Solingenu.

Vpravo: Kordík důstojníka válečné-

ho loďstva se závěsníkem na slav-
nostní opasek. Pochva a kovové
součásti závěsníku jsou pozlacené.

102
 NACISTICKÉ DÝKY, TESÁKY A KORDÍKY

Nahoře: Vysoce kvalitní ukázka

armádního kordíku spolu
s nestandardním kordíkem
stejného typu. Oficiální slavnostní
poboční zbraní armádních
důstojníků byla šavle s hlavicí
v podobě lví hlavy a zaoblenou
zdobenou záštitou.

Dole: Nepoužity armádní kordík

v kazetě. Má ještě původní pečeť
výrobce, jímž byla prestižní firma
Carl Eickhorn ze Solingenu.
NACISTICKÁ
ACIONÁLNĚ socia-
listická výchova byla
založena na značném
počtu stranických
Škol, které existovaly
mimo běžný německý

VÝCHOVA A ŠKOLENÍ školský systém. Jednotliví promi-

nentní vedoucí strany, SA či SS se
snažili zakládáním různých stra-
nických školících institucí vycho-
vat své následovníky. Školy vzni-
kaly celkem nahodile a ani osnovy
jejich výuky nebyly nijak koordi-
novány. Zakládali je Hess, Röhm,
Ley a Himmler, z nichž každý se
je snažil využít v boji o moc ve
straně.
Jako první byly založeny
Nacionálně politické výchovné
ústavy (Nationalpolitische Erzie-
hungsanstalten) neboli Napola.
Metodicky navazovaly na staré
pruské vojenské akademie a zpo-
čátku je vedly SA a SS ve spolu-
práci s ministerstvem školství.
Postupně nad nimi získala výluč-
nou kontrolu SS a koncem 30. let
již existovalo na 40 ústavů Napo-
la. Školící středisko určené
výlučně pro členy SA vzniklo ve
Feldafingu nedaleko Mnichova,
ale po Röhmově likvidaci bylo
pod přímou kontrolu NSDAP.
V roce 1936 založili Baldur
von Schirach a Robert Ley Školu
Adolfa Hitlera. Byla bezprostřed-
ně napojena na Hitlerovu mládež,
škola byla čistě stranickou záleži-
tostí, do níž ministerstvo školství
nemělo co mluvit. Všechny
nacistické školy měly společný
základ: Kladly důraz na sport
a brannou výchovu spojenou
s vojenským výcvikem, zatímco
vzdělávací stránka byla omezena
na německé dějiny a „arijskou"
biologii. Náboženská výchova
byla naprosto pominuta.

Vlevo: Heinrich Himmler při pře-

hlídce žáků jedné ze Škol Adolfa
Hitlera, nacistické instituce, založe-
né Robertem Leyem a podporova-
né Hitlerovou mládeží. Žáci těchto
škol se mohli těšit na kariéru v SS,
ovšem i tak museli soutěžit s absol-
venty Národně politických výchov-
ných ústavů, kteří byli jejich konku-
renty.
Vlevo ve výřezu: Říšský vedoucí
mládeže Baldur von Schirach při
návštěvě školy. Stejné jako vše
ostatní ve Třetí říši byl i školský
systém nikdy nekončícím bojem
o moc ve straně.
 NACISTICKÁ VÝCHOVA A ŠKOLENÍ

Blůza člena NSDAP, junkera (název studenta podle pruské

tradice) stranické školy v Řádovém hradě v Krösingsee, kde se
vzdělávala budoucí stranická elita Velkoněmecké říše.
Krösingsee bylo v Pomořanech, nyní na území Polska. Další
Řádový hrad byl v Sonthofenu v Bavorských Alpách a třetí ve
Vogelsangu v Severním Porýní Vestfálsku.
NĚMECKÉ INSIGNIE

Nahoře: Jednotná horská

čepice, kterou nosili junkeři
Řádového hradu v prvních
letech druhé světové války.
Junkeři se na každém hradě
věnovali po dobu jednoho roku
určité specializaci. Sonthofen
v Alpách byl zaměřen na
lyžařský výcvik, lze tedy
předpokládat, že čepice se
používala na tomto Řádovém
hradě.

Vlevo nahoře: čepice se

štítkem, již nosil jeden z junkerů,
pravděpodobně ještě před
válkou. Její konstrukce
odpovídá čepicím členů strany
a vedoucích Hitlerovy mládeže.
Žluté lemovky znamenají, že jde
o nositele z instituce podřízené
přímo říšskému vedení strany.
Vlevo: Školní vysvědčení
z Říšské školy NSDAP ve
Feldfingu, spolu s legitimací
žáka gymnázia NSDAP
v Starnbergersee. Oba
dokumenty patřily Klausu
Fobkemu, který byl synem
Hermanna Fobkeho. Starší
Fobke byl jedním z původních
osobních tělesných strážců
Adolfa Hitlera v tzv. Útočné
skupině Adolf Hitler (Stosstrupp
Adolf Hitler) a podobně jako
mnoho Hitlerových starých
kamarádů-spolubojovníků, byl
odměněn za svou věrnost
vysokou stranickou funkcí, stal
se župním vedoucím (Gauleiter)
v Pomořanech. Říšská škola
NSDAP ležela jihozápadně od
Mnichova. Původně ji založil
Ernst Röhm jako školící zařízení
SA. Po „noci dlouhých nožů"
ji vedl Franz Xavier Schwarz,
po něm Rudolf Hess a nakonec
Martin Bormann. Jako první
z politických škol ji řídilo
nejvyšší stranické vedení a její
ředitel byl bezprostředně
odpovědný přímo Vůdci.

106
 NACISTICKÁ VÝCHOVA A ŠKOLENÍ

Vpravo: Polní čepice-lodička

patřila junkerovi na Řádovém
hradě, spolu s párem nárameníků.
Tyto stejnokrojové součástky se
používaly na Řádovém hradě
Vogelsang v pohoří Eifel.
Vogelsang byl vlastně největším
gymnáziem na světě a jeho žáci se
věnovali více tělesné přípravě na
zdravém vzduchu než výuce ve
školních lavicích. Původním
záměrem bylo po absolvování
Školy Adolfa Hitlera vycvičit mladé
spolehlivé členy strany kolem 20
let na Řádovém hradě, nechat je
projít Říšskou pracovní službou
a vojenskou základní službou.
Po dvou až třech letech by se pak
stali profesionálními stranickými
funkcionáři. Disciplína v Řádových
hradech byla tvrdá, jedním
z nejtvrdších trestů byt půst, který
na sportem fyzicky vyčerpané
organismy působil velice
nepříznivě.

Vpravo: Polní čepice-lodička

a nárameníky junkera z Nacionálně
politického výchovného ústavu
(Napola). Tyto ústavy byly vlastně
internátní školy založené podle
pruských učilišť pro kadety, ovšem
s naprosto jasnou nacistickou
koncepci. Jejich osnovy byly
obdobné jako v běžných školách,
ovšem nacionálně socialistická
výchova zcela nahradila výuku
náboženství a také v nich byl
kladen mnohem větší důraz na
tělesnou výchovu a sport.
Výběr do těchto škol se prováděl
na základě členství v HJ, fyzických
schopnosti, arijského a rodinného
původu. Nadání a talent byly
druhořadé. Nebylo překvapivé,
když SS-Gruppenführer August
Heissmeyer po převzetí těchto škol
v roce 1936 zjistil, že akademická
úroveň žáků nedosahuje úrovně
ostatních německých středních
škol.

Vpravo: Polní čepice-lodička

a nárameníky žáka Školy Adolfa
Hitlera. Tuto školu založil Robert
Ley a do roku 1941 ji financovaly
německé odbory. Pro Napola
vybírala z druhého ročníku dětské
organizace HJ, zvané Jungvolk,
vhodné žáky, ovšem především
z hlediska jejich vůdcovských
schopnosti a rázného vystupování.
Jednotlivé třídy se považovaly za
mužstva, která spolu soutěžila.
Učitelé se vybírali z řad vedoucích
Hitlerovy mládeže a junkerů, kteří
prošli školením na některém
Řádovém hradě. Sám August
Heissmeyer řekl: „Znalosti žáků
škol Adolfa Hitlera jsou v každém
směru menší než v odpovídajících
běžných německých školách."
V roce 1939 se změnily osnovy
a od té doby se kladl větší důraz
i na akademickou výuku.
NĚMECKÉ INSIGNIE
HÁKOVÝ KŘÍŽ E VĚTRU VLAJÍCÍ
červené prapory
s černým hákovým
křížem v bílém
kruhovém poli byly
nejpůsobivějším
a nejzřetelnějším emblémem
charakterizujícím Hitlerovu
Třetí říši. Za války se vlajky
s hákovým křížem, vyvěšené na
veřejných a státních budovách
okupovaných měst, staly
symbolem podmanění
evropských národů.
Již v roce 1933 byl původně
čistě nacistický stranický
symbol - červený prapor
s čemým hákovým křížem
108
v bílém kruhovém poli —
zaveden jako vlajka obchodních
plavidel a zároveň jako
výsostné označení na
směrových kormidlech civilních
letadel. V roce 1935 byla pak
vlajka s hákovým kříženi
úředně vyhlášena za státní
vlajku.
Na meziválečných
politických shromážděních,
především na stranických
sjezdech v Norimberku, sloužily
na budovách a provizorních
dřevěných konstrukcích vlající
prapory a vlajky s hákovým
křížem jako efektní pozadí
k vojenským přehlídkám.
pochodňovým průvodům
a Hitlerovým projevům.
ČERVENÁ, BÍLÁ, ČERNÁ
Německé císařství, vzniklé sjed-
nocením německých států v roce
1871, zavedlo jako říšské barvy
černou, bílou a červenou. Nacis-
tický hákový kříž se původně
nosil na rukávových páskách
občanského oděvu jako výraz
politického stranictví. Později se
rukávové pásky staly nedílnou
součástí stejnokrojů různých
organizací NSDAP.
V nacistické mythologii měl
své zvláštní postavení tzv. „krví
zbrocený prapor" (Blutfahne),
Joseph Goebbels obklopen ze
všech stran hákovými kříži ozna-
muje na shromáždění vedoucích
činitelů nacistické strany v březnu
1938 připojení Rakouska k Říši.
Nacisté si přisvojili staroindický
symbol štěstí, ale dodali mu zcela
jiný smysl a význam.
pod nímž padlo v Mnichově šest-
náct nacistů při pokusu o uchvá-
cení moci v listopadu 1923.
Při každoročním sjezdu NSDAP
v Norimberku Hitler vždy „svě-
til" nové prapory a standarty
dotykem s tímto původním pra-
porem.
V roce 1933, v průběhu první-
ho sjezdu po uchvácení moci,
četl vedoucí SA Ernst Röhm před
ztichlým auditoriem dlouhý
seznam v minulosti padlých
nacistů. Nemohl však vědět, že
již o rok později bude při likvida-
ci vedení SA, v průběhu tzv. noci
dlouhých nožů, zavražděn pří-
slušníky SS na Hitlerův rozkaz.
 H Á K O V Ý KŘÍŽ

Nahoře: Členský odznak NSDAP byl zaveden v roce 1920, definitivně byl
upraven o deset let později. Vyskytoval se ve dvou typech, větší se nosil
na levé kapse stejnokroje, menší na klopě občanského oděvu. Celkem
bylo vyrobeno více než 12 milionů stranických odznaků.

Vlevo: Rukávová páska vysokého funkcionáře nacistické strany měla

okraje hákového kříže vyšité zlatou nití. Podobné vylepšováni stejnokrojů
vedlo k přezdívce „zlatí bažanti".
Dole: Nacistické standarty s nápisem „Německo, probuď se!"
(Deutschland erwache!), patřily k nejdůležitějším symbolům v době vzestu-
pu nacionálního socialismu. První byly zavedeny v roce 1923 a brzy se
staly nejpočetnějším symbolem prezentovaným při celoříšských stranic-
kých sjezdech, které se konaly vždy na počátku záři každého roku.
NĚMECKÉ INSIGNIE
Říšská válečná vlajka (Reichs-
kriegsflagge) spojila hákový kříž
s prvky bývalé německé říše
a především se Železným kří-
žem, zavedeným jako řád již
v roce 1813 pruským králem
Fridrichem Vilémem. Vlajky
a prapory se Železným křížem se
staly oficiálními symboly němec-
ké branné moci a vlály na váleč-
ných lodích, kasárnách, pevnos-
110
tech a při všech slavnostních pří-
ležitostech.
Nacistická válečná vlajka
zavedená v listopadu 1935 mela
červený obdélníkový list s čer-
ným, dvakrát bíle lemovaným
křížem, v jehož středu bylo bílé
kruhové pole s černým, opět
bílo-černě konturovaným a na
koso položeným hákovým kří-
žem. V horním rohu listu čili
Nahoře: Soubor památek na sportovní činnost SA,
včetně rukávové pásky a sportovních odznaků ve stříbře
a v bronzu. SA vesměs používala na koso postavený hákový kříž,
někdy nazývaný jako „mobilní".
Dole: Protipartyzánský bojový odznak (Bandenkampfabzeichen), osobně
předávaný říšským vedoucím SS Heinrichem Himmlerem, byl jedním
z mála bojových odznaků se zaobleným hákovým křižem. Byl označován
také jako „sluneční kolo" a užívaný i jako divizní označení.
v kantonu, byl bílo-černě lemo- Po vypuknutím války se pra-
vaný Železný kříž. pory s hákovým křížem začaly
Hákový kříž neboli svastiku uplatňovat jako identifikační zna-
bylo možné nalézt kdekoli. Pou- mení pro piloty vlastních bojo-
žíval se jako půdorys při stavbě vých letadel, protože rychlý
kasáren i při sázení stromů. Při postup nacistických motorizova-
Německé slavnosti letního sluno- ných jednotek je Často znemož-
vratu 21. června 1938 vytvořily ňoval rozeznat od nepřítele. Při
tisíce mužů s pochodněmi živý bleskových operacích na bojiš-
hákový kříž na olympijském sta- tích Francie, Řecka, Ruska
dionu v Berlíně. a severní Afriky byly proto
nacistické prapory upevňovány
VŠUDYPŘÍTOMNÝ na střechy bojových vozidel
a tanků.
SYMBOL Hákový kříž je v moderní
Říšská pracovní služba, RAD, době spojen s nacistickým hnu-
v níž mladí muži sloužili tím, ale svastika je mnohem star-
povinně před nástupem do ší symbol než Německo. Hákový
základní vojenské služby, měla kříž, někdy odborně nazývaný
na svém odznaku s rýčem „fylfot", je v heraldice popisova-
a klasy přirozeně i hákový kříž, ný jako „rovnoramenný kříž
stejně jako Říšský svaz rolníků, s kolmo lomenými rameny".
který měl v návaznosti na heslo Název „svastika" pochází ze
„Krev a půda" (Blut und sanskrtu, vyobrazení různých
Boden) svůj odznak v podobě typů hákového kříže se objevují
hákového kříže, doplněný již ve starověku, např. na íránské
dýkou a klasem. keramice ze 4. století př. n. 1., ale
Nahoře: Ve 30. letech, než si nacisté začali vojensky podmaňovat evrop-
ské země, existovaly spolky pěstující německo-americké a německo-ang-
lické přátelství. Jejich úkolem bylo podporovat styky s anglicky hovořícími
zeměmi a jejich členové nosili vyobrazené odznáčky.
Vpravo: Odznak Spolku německých myslivců. Jeho hlavou byl říšský
mistr lovu Hermann Goering, který patřil k nejvášnivějším lovcům
v Německu.
Dole: Hákový křiž přirozeně doplňoval záhlaví mnoha časopisů a novin
vydávaných nacistickými organizacemi. Na snímku ukázky novin vydáva-
ných pro Hitlerovu mládež.

také na předmětech ze starověké

Troje, Řecka. Kréty, Tibetu
a Japonska. Svastiku používali
i severoameričtí indiáni jako
motiv při vyšívání korálkových
ozdob. U některých primitivních
kultur sloužila svastika jako
ochrana před uřknutím. V Indii
byla svastika vždy symbolem
pohybu slunce. Je zajímavé, že
na vazbách předválečných Kip-
lingových děl, vydávaných
v Indii, se často objevovala právě
svastika.

VZNIK „ÁRIJSTVÍ"
V 19. století se objevily některé
politicko-rasistické názory, které
spojily indoevropskou skupinu
jazyků bezprostředně s teorií
o indoevropské rase. Ve druhé
polovině 19. století použil
Friedrich Max Muller, anglo-
německý filolog, termínu
„árijský" pro označení
indoevropské jazykové skupiny.
Zdůrazňoval však, že toto Slovo „svastika" pochází ze V poválečných nepokojích ve Skandinávii. Jeho výsledkem
označení platí výlučně pro sanskrtu, což je nejstarší původ- a zmatcích v Německu si pří- bylo užití run jako stejnokro-
jazyky, protože rasa a jazyk byly ní indoevropský jazyk, který slušníci pravicových Freikorps jového označení jednotek SS
vždy dva velice odlišné pojmy. používali starověcí Árijci Erhardt malovali na přilby velké a různých grafických
Muller tak bezděčně poskytl (někdy také Árjové), obývající bílé hákové kříže jako rozlišující rozlišovacích označení pro
německým rasistům termín Irán. Němečtí vědci je označili označení v bojích proti levico- divize. Typ hákového kříže,
a koncepci, na níž vybudovali za nejstarší indogermánský vým silám. Od nich je pak pře- nazývaný sluneční kolo, byl
svou rasistickou teorii. Z rasové- národ, který později osídlil vzalo nacistické hnutí. přidělen 11. divizi pancéřových
ho hlediska byl árijský původ střední a severní Evropu. Háko- Jedním z výtvorů nacistic- granátníků Zbraní SS Nordland
považován za nejlepší a všechny vý kříž jako rasistický symbol kého omámení arijskou rasou a byl použit i na
ostatní rasy byly chápány jako se začal v Německu používat byl i pseudovědecký výzkum Protipartyzánském bojovém
méněcenné. kolem roku 1910. run a staronordických památek odznaku.
111
NĚMECKÉ INSIGNIE
ŽELEZNÝ KŘÍŽ ROCE 1813 založil
Fridrich Vilém m.
řád Železného kříže,
který se stal nejzná-
mějším a nejvíce
ceněným německým
vyznamenáním za statečnost.
Rád se uděloval výlučně
v období válek, respektive vždy
při zahájení nové války byl
obnoven. Stejně to učinil i Adolf
Hitler při vypuknutí druhé svě-
tové války. Původně existovaly
čtyři třídy - kříž II. tř., kříž
I. tř., rytířský kříž a velkokříž.
Jediným nositelem velkokříže
ze druhé světové války byl Her-
mann Goering.
Železný kříž byl udělován za
projevenou statečnost tváří
v tvář nepříteli, nebo za vynika-
jící úspěšné vedení podřízených
jednotek. Celkem bylo vyrobeno
na 3 miliony Železných křížů II.
tř. (EKII), z nichž část byla udě-
lena i vojákům německých spo-
jenců. Udělení Železného kříže
II. tř. bylo nezbytným předpo-
kladem k udělení Železného
112
kříže I. tř. (EKI). Přesný počet
není znám, ale předpokládá se,
že křížem I. tř. bylo dekorováno
na 500 000 bojovníků.
Rytířský kříž Železného kříže
byl mostem mezi křížem I. tř.
a velkokřížem. Bylo mnohem
obtížnější jej získat, neboť byl
udělován za mimořádnou osobní
statečnost nebo rozhodující
úspěch při vedení bojových
operací.
Rytířský kříž Železného kříže
(Ritterkreuz des Eisernen Kreu-
zes) se členil vlastně na pět tříd.
Bylo uděleno na 7200 Rytíř-
ských křížů. Při dalších stateč-
ných činech byl Rytířský kříž
doplňován postupně závěsem
s dubovými listy (853 vyzname-
naných), s dubovými ratolestmi
a meči (150 odměněných),
s dubovými ratolestmi, meči
a brilianty (pouhých 27 vyzna-
menaných) a konečně se zlatými
dubovými ratolestmi, meči
a brilianty (jediným nositelem
byl pilot střemhlavých letounů
Hans-Ulrich Rudel).
Nahoře: Adolf Hitler se vědomě
a uvážlivě objevoval ve zcela
jednoduchém stejnokroji. Jediné
vyznamenáni, které vždy nosit, byl
Železný kříž I. tř., který získal jako
spojka v zákopech první světové
války na západní frontě.
Vlevo: Polní maršál Erwin Rommel
při kontrole stavu opevnění
v Normandii se svým šéfem štábu,
nositelem Železného kříže Hansem
Speidelem. Rommel byl
vyznamenán Rytířským křižem
v roce 1940, dubovými ratolestmi
1941, meči v lednu 1942 a brilianty
v březnu 1943.
 ŽELEZNÝ KŘÍŽ

Nahoře: Blůza stejnokroje generálporučíka Eugena Heinricha Bleyera,

který byt vyznamenán Rytířským křížem v prosinci 1941. Tehdy měl
hodnost podplukovníka a velel 379. pěšímu pluku. Nositelé vyznamenání
používali nejrůznější metody k jejich upevnění; nechávali je přichytit háčky,
přišít nebo zachytit gumičkou. V poli většinou neriskovali ztrátu a originály
nahradili kopiemi z obecného kovu.

Vpravo: Železný křiž I. tř. z období první světové války s iniciálou „ W"
císaře Viléma II., kterou ve druhé světové válce nahradil hákový kříž.
Nositelé tohoto vyznamenání mohli původní kříž nosit na nacistickém
stejnokroji, ale častěji jej podle třídy nahrazovali zvláštní sponou na levé
kapse, nebo na stuze.
NĚMECKÉ INSIGNIE

Vlevo: Udílecí dekret k Rytířskému kříži byl vázán v deskách z červené

kůže, text byl napsán ručně hnědým inkoustem a jméno nositele bylo
vyzlaceno. Text zní: „Jménem německého lidu uděluji podplukovníka
Eugenu Breyerovi Rytířský kříž Železného kříže.
Ve Vůdcově hlavním stanu 14. prosince 1941.
Vůdce a vrchní velitel branné moci Adolf Hitler."
Vyznamenání předával vždy osobné příslušný nadřízený generál.

114
 ŽELEZNÝ KŘÍŽ

Vlevo: Železný křiž II. tř. se

uděloval za jednotlivý hrdinský čin,
který však nemusel být vykonán
přímo v bojově linii. Při slav-
nostním předávání byla stuha kříže
provléknuta druhou knoflíkovou
dírkou blůzy. Tímto způsobem
zavěšený kříž se nosil pouze při
slavnostních příležitostech,
jinak byl nahrazen jen stuhou
v knoflíkové dírce nebo příslušnou
stužkou nad kapsou.

Dále vlevo: Předpokladem uděleni

Železného kříže I. tř. bylo předcho-
zí uděleni kříže II. tř. Kříž se nosil
vždy „in natura" na levé kapse
stejnokroje, v polních podmínkách
jej ovšem nahrazovala kopie.
Vpravo: Řád Německého kříže byl
založen 28. září 1941. Měl vyplnit
mezeru při odměňování zásluh
mezi Železným křížem I. tř.
a Rytířským křížem. Uděloval se ve
zlatě nebo ve stříbře, obě třídy se
mohly nosit ve dvou provedeních -
jako běžná kovová hvězda, nebo
jako hvězda vyšitá zlatým
a stříbrným dracounem, která se
přímo přišívala na blůzu.
Předpokladem udělení bylo
předchozí vyznamenáni Železným
křižem I. tř. a účast na sedmi až
deseti bojových akcích. Tímto
řádem, převážné ve zlatě, bylo
odměněno na 25 000 osob.
Vlevo dole: V roce 1941 byl
Rytířský křiž doplněn závěsem
v podobě dubových ratolesti,
udělovaným jako vyšší třída tohoto
vyznamenáni za mimořádnou
statečnost nebo za opakované
úspěchy při velitelské činnosti.
Ratolesti předával vyznamenané-
mu osobně Adolf Hitler.

Nahoře: Řetízek s miniaturami se nosil na večerním oděvu. Vyobrazený

patřil veteránovi první světové války, který se vyznamenal nebo
dlouhodobě sloužil v hasičském sboru a za druhé světové války byl
dekorován Železným křížem II. tř.
Vpravo: Lišta s nacistickými vyznamenáními se nosila při slavnostních
příležitostech. Patřila vojákovi, který sloužil na zapadni i na východní
frontě. Je na ní Železný kříž II. tř., Válečný záslužný křiž s meči, Medaile za
zimní tažení do Ruska 1941-42 a Čestný odznak západního valu.

115
NACISTICKY TISK
A PROPAGANDA DOLF HITLER si
byl velice dobře
vědom významu
publicity ještě dříve,
než získal do svých
služeb mistra
propagandy Josepha Goebbelse.
Již v roce 1923 bylo založeno
ústřední nakladatelství NSDAP
Eher pod vedením Maxe
Amanna, Hitlerova kamaráda ze
zákopů.
Po vzniku Třetí říše se
Amann stal říšským tiskovým
vedoucím s pravomocí ovlivňo-
vat a řídit veškerý tisk vycháze-
jící v Německu. V roce 1937
116
byla jeho funkce a náplň práce
definována v Organizační knize
NSDAP následovně: „Je pově-
řen vybudováním takového uvě-
domělého tisku pro německý lid,
který je lidu zodpovědný a který
odráží život a zkušenosti němec-
ké národní pospolitosti. Říšský
tiskový vedoucí má za úkol pro-
vádět nutná omezení, související
se zveřejňováním politických
požadavků ve smyslu 23. bodu
stranického programu NSDAP
a mít konečný dozor nad prove-
dením těchto zásahů."
Příslušný 23. bod zněl: a)
„ Všichni vydavatelé novin
Nahoře: Vydávání Časopisů představovalo až do konce války značnou část
nacistického propagandistického úsilí. Zatímco ilustrovaný Signál vycházel
v jazykových mutacích po celé Evropě, časopisy jako Německá branná
moc (Die Wehrmacht) se omezovaly na domácí a uniformované čtenáře.
a jejich zaměstnanci musí být bojovat proti výše uvedeným
příslušníky německé národní omezením, budou potlačeny."
pospolitosti; b) občan jiné Říšský tiskový vedoucí tak
národnosti než německé má nejen dokonale kontroloval stra-
zakázáno se finančně podílet nický tisk, ale měl zároveň za
nebo jinak ovlivňovat vydávání úkol ovlivňovat všechen
novin; c) vydávání tiskovin, v Německu vydávaný tisk podle
které nejsou v národním zájmu, zásad nacionálně socialistické
je zakázáno; d) tendence ideologie. Amann tak získal roz-
v umění nebo v literatuře, které sáhlé pravomoce a dokonale je
by mohly vést k narušení našeho využil. Do roku 1942 řídil přes
národního života, budou soudné 80 % všech německých vydava-
stíhány; e) instituce, které budou telů novin.
 NACISTICKÝ TISK A PROPAGANDA

Nahoře: Völkischer Beobachter byl

ústředním tiskovým orgánem NSDAP.
Byl založen ještě před rokem 1920
a v dalších deseti letech se stal nejdůle-
žitějším nástrojem nacistické propagan-
dy. Od roku 1922 byl řízen nakladatel-
stvím Eher, v jehož čele stál Max
Amann. vydavatelem novin byl Dietrich
Eckart, jehož v roce 1923 nahradil Alfred
Rosenberg. Vydávání Völkischer Beo-
bachter bylo po mnichovském puči
zastaveno. Bylo obnoveno v roce 1925,
kdy se jeho vydavatelem stal sám Adolf
Hitler. Náklad vzrostl z původních 4000
výtisků na 126 000 v roce 1932 a po
uchvácení moci nacisty dosáhl jako ofi-
ciální noviny rekordního nákladu. V roce
1938 vycházelo denně přes 600 000
výtisku tištěných v Berlině, Mnichově
a Vídni, ovšem počet skutečných čtená-
řů byl podstatně nižší.
Vpravo: Jednotliví příslušníci štábů stra-
nických orgánů se označovali zvláštními
rukávovými páskami. Na snímku rukávo-
vá páska s plechovým oválným označe-
ním pro zpravodaje-fotografa a páska
Hlavního tiskového vedoucího stranické-
ho tisku.

117
NĚMECKÉ INSIGNIE

Nahoře: Legitimace čtena NSDAP, který byl zaměstnancem Völkischer

Beobachter s vylepenými příspěvkovými stranickými známkami.
Prosazováni stranické linie v nacisty ovládaném tisku mělo však za
následek pokles čtenářského zájmu, který se stále snižoval až do
vypuknuti války, kdy mezi obyvatelstvem stoupl průběžný zájem
o informace.

Nahoře: Noviny byly dlouho nedílnou součástí vybavení kaváren

mnoha evropských mést Výtisky nejrůznějších novin se dennodenně
upevňovaly do speciálních drátěných nebo dřevěných držáků, aby si je
kavárenští hosté mohli pohodlně přečíst. Na snímku držák používaný
pro ilustrovaný časopis Der Führer, jehož vydavatelem v Bádensku byla
NSDAP a její župní vedoucí a říšský místodržící Robert Wagner.

Vpravo: Ústřední vydavatelství NSDAP se nazývalo Eher Verlag a mělo

za úkol vydávat oficiální stranické materiály. Vycházel tu Völkischer
Beobachter, tiskly se stranické časopisy, jako byl Das Schwarze Korps,
nebo Hitlerovy životopisy a samozřejmě jeho základní dílo - Mein
Kampf, Na snímku dva účty vydavatelství a nabídkový seznam základ-
ních prací nacionálního socialismu.

118
NACISTICKÝ TISK A PROPAGANDA

Nahoře: Reprezentační obrazové

publikace o Vůdci. Jejich
autorem byl jeho osobní fotograf
Heinrich Hoffmann, který patřit
k původním členům strany, tzv.
„starým kamarádům". Byl jediný,
kdo směl oficiálně Hitlera
fotografovat, a jeho snímky jej
vždy zobrazovaly v nejlepším
světle. V Třetí říši patřil proto
Hoffmann k nejprominentnějším
fotografům.

Vlevo: Odporně odpudivé, ale

bohužel mezi německou mládeži
velmi oblíbené, byly kreslené
komiksové příběhy vydávané
nakladatelstvím Julia Streichera
Der Stürmer - Verlag, Jejich
názvy prozrazuji neskrývaně
antisemitské zaměřeni:
„Jedovatá houba", „Nevěřte lišce
na lovu - nevěřte Židovu slovu!",
„Jak židovští obchodníci šidili",
„Židům jde vždy jen o peníze",
„Jak sedlák přišel o svůj grunt".

119
NĚMECKÉ INSIGNIE

NACISTÉ V ZAHRANIČÍ
Mussolini
byl vzorem
předválečných
fašistických
Němečtí nacisté na Slo-
vensku vytvořili své Dob- vůdců, ale jen
rovolné ochranné jedno-
tky (Freiwillige Schutz- někteří z nich
před válkou
staffel). Na snímku jsou
při slavnostním nástupu
v dubnu 1939. Rozpa-
dem Československa zís-
kalo Slovensko samostat-
nost, ale ve skutečnosti
politicky
se stalo loutkovým stá-
tem podřízeným nacistic-
kému Německu. Čechy
uspěli.
a Morava byly jako pro-
tektorát připojeny k Vel-
koněmecké říši pod
říšským protektorem
Konstantinem von Neu- rvní fašistická
rathem. Klíčovou úlohu politická strana
při rozbiti Československa vznikla v Itálii
sehrála Sudetoněmecká
strana (Sudetendeutsche v roce 1919 a měla
Partei). brzy řadu
následovníků.
Mussoliniho hnutí bylo v mnoha
směrech vzorem, podle něhož
pravicoví nacionalisté vytvářeli
své organizace. Stejně jako
v Německu se autoritativní,
antikomunistická
a antidemokratická hnutí dostala
k moci v Maďarsku, Rakousku,
Polsku, Rumunsku, Španělsku,
Portugalsku a Argentině.
Fašisté měli největší úspěchy
v zemích s katolickým
obyvatelstvem, protože
katolická církev vždy
podporovala centrální moc
a hiearchický stát.

NĚMECKÝ NACISMUS
Úspěchy Hitlera a nacistů ve
30. letech inspirovaly fašisty
i v zemích s demokratickou
tradicí. Sir Oswald Mosley
založil „Novou stranu", a podle
vzoru nacistů vedl své muže
v černých košilích do pouličních
bojů proti komunistům
a socialistům v londýnském East
Endu. Tito extrémisté však,
vzhledem ke svému příliš
pravicovému a antisemitskému
120
 NACISTÉ V ZAHRANIČÍ

Nahoře: Sudetoněmecká vlastenecká fronta (Sudetendeutsche Heimat-

front) byla založena v říjnu 1933 Konrádem Henleinem. V roce 1935 byla
přejmenována na Sudetoněmeckou stranu (Sudetendeutsche Partei).
V té době to byla již zjevně nacistická organizace, silně podporovaná
z Berlína. Na snímku stranický průkaz, rukávová páska pro pořádkové
oddíly SdP, tzv. „ordnery" a dva klopové odznaky.
Vpravo: Nasjonal Samling byla norská fašistická organizace, v jejímž čele
stál bývalý armádní důstojník Vidkun Quisling. Na rozdíl od sudetských
nacistů měl jen velmi malou podporu mezi obyvatelstvem a nebyl ničím
jiným než německou figurkou. Na snímku výložka, Čepicové označeni na
horskou čepici a služební kříž.

zaměření, neměli v Anglii šanci ovšem pod dozorem svých

uspět. Obdobné tomu bylo
i u americké nacistické
organizace Fritze Kuhna.
Podobné nevýznamné strany
vznikaly v evropských zemích,
např. v Belgii, kde Leon Degrell
založil s nevelkým úspěchem
Stranu rexistů, stejně jako
v Norsku Vidkun Quisling
stranu Nasjonal Samling Či
Anton Mussert Nationaal-
Socialistisch Beweging
v Nizozemsku. Teprve po
okupaci těchto zemí německou
armádou se mohli tyto místní
nacistické organizace rozvinout.
německých protektorů.
Německému nacismu se
podařilo proniknout pouze
do Rakouska a také do
československého pohraničí,
kde získali jeho přívrženci
masovou podporu. V roce 1934
se rakouští nacisté pokusili
o neúspěšný puč, ale moc
získali až po připojení
rakouského státu k Německu
v březnu 1938 (Anschluss).
O několik měsíců později se
Konrád Henlein, vůdce
sudetských nacistů, přičinil
o rozbití Československa.
121
NĚMECKÉ INSIGNIE

Vlevo: Nizozemští nacisté se organizovali do Útočných oddílů (Weer

Afdeeligen), které vytvářely divize (Vendel). Ve své symbolice využívali
tradiční oranžovou barvu místo nacistické červené a součásti mnoha jejich
odznaků a označení byla runa „vlčí hák". Na snímku hodnostní označení,
nárameník, čepicové označení a manžetová páska příslušníka divize
Vendel.

Vpravo: Čepice se štítkem příslušníka NSB. Ve středu okolku je trojúhel-

níkové označení s „vlčím hákem". Tato runa byla odvozena ze staroger-
mánské magie, kdy tento symbol měl zastrašovat vlky. Runa byla později
i odznakem divize Das Reich a nakonec i diverzních skupin tzv. „vlkodlaků"
(Werwolf).

122
 NACISTÉ V ZAHRANIČÍ

Holandští domácí nacisté

NĚMECKÉ INSIGNIE

ŘÍŠSKÁ BEZPEČNOSTNÍ SLUŽBA

Nacistické
Německo bylo
policejní stát,
jehož početný
bezpečnostní
aparát měl za
úkol sledovat
a likvidovat
nepřátele.
ÍŤ bezpečnostních
služeb, které
pracovaly
v nacistickém
Německu, nemůže
být lépe
charakterizována než faktem,
že příslušníci jedné
bezpečnostní složky mohli
za určitých podmínek nosit
stejnokroj zcela jiné složky, jíž
byli osobními nebo kolektivními
Členy.
Když začala Bezpečnostní
služba SS (SS-Sicherheits-
dienst), zkráceně SD, svou
působnost rozšiřovat, její
pravomoce se počaly překrývat
s kompetencemi Gestapa čili
Tajné státní policie. Obě
organizace sledovaly stejné
nepřátele státu, a tak z hlediska
státních a stranických zájmů
bylo dekretem z 23. června 1938
stanoveno, že všichni příslušníci
Gestapa a Kripa (Kriminal-
polizei), tedy ne uniformovaní
detektivové, se musí začlenit
do SS.
Po ukončení polského tažení
29. září 1939 byly všechny
německé neuniformované
policejní složky podřízeny
Heydrichovi. Vzniklo tak Sipo
(Sicherheitspolizei) neboli
Bezpečnostní policie, která od
té doby podléhala přímo
124

Hlavnímu říšskému bezpečnost-
nímu úřadu.
Vznikaly pochopitelně
problémy, zvláště při nasazení
tajných bezpečnostních agentů
v okupovaných zemích.
Výsledkem bylo rozhodnutí, že
pracovníci bezpečnosti mohli
používat stejnokroj, Í když
nebyli příslušníky SD, SS nebo
NSDAP.
Základním stejnokrojem
příslušníků SD byl původní
šedozelený stejnokroj SS z roku
1938 s hodnostním označením
na levé výložce a s prázdnou
pravou výložkou. Na levém
rukávu nosili černý kosočtverec
s vyšitými písmeny „SD", který
byl zaveden krátce po uchopení
moci nacisty pro příslušníky
Hlavního bezpečnostního úřadu
SS v Berlíně na Wilhelmstrasse.
ŘÍŠSKÁ BEZPEČNOSTNÍ SLUŽBA
Dole: Stejně jako byl pro gestapáky příznačný kožený plášť, byla pro
Ve 30. letech byl tento příslušníky SD typická pistole Walther PP (Polizei Pistole), zavedená
Hlavní úřad rozdělen na tři v roce 1929. Byla to vynikající zbraň, vyráběná i pod názvem PPK ve
úřady, organizační, pro boj zkráceném provedeni (Kurz) pro agenty v civilním oblečení.
s opozicí a zahraniční. Tyto
úřady byly jakýmsi štábem pro
výzvědnou a kontrarozvědnou
činnost. Podléhalo mu sedm
oblastí (Oberabschnitt), každá
oblast se dělila na dva až tři
okruhy (Unterabschnitt), které
koordinovaly práci okresních
oddělení (Aussenstelle) na
venkově i ve městech.
Bezpečnostní služba SS byla
hlavním a ústředním
vyhodnocovatelem informací ze
všech podřízených složek,
včetně gestapa. Koncem 30. let
měla po celém Německu na
30 000 informátorů, ačkoli stav
jejich kádrových zaměstnanců
v té době byl pouze kolem
3000 mužů.
125
NĚMECKÉ INSIGNIE

Nahoře: Rukávová páska, již koncem války nosili dočasní dobrovolní

spolupracovníci Bezpečnostní policie a Bezpečnostní služby SD.
Páska nese nápis „Ve službě Bezpečnostní policie" a pochází ze srpna
roku 1944.

Dole: Jako většina nacistických organizaci měla Bezpečnostní policie

a Bezpečnostní služba SS vlastní noviny. Ačkoli šlo původně o Čistě
stranickou instituci, postupně se provázala s dalšími státními
bezpečnostními organizacemi, jako byla kriminální policie a gestapo,
takže i název novin byl obecné sjednocující Německá policie
(Die Deutsche Polizei).

Nahoře: Nárameniky, hodnosti a rukávové označení pro poddůstojníka

ochranných družstev (Schutzmannschaft). Tyto Schumas byly tvořeny
z dobrovolníků různých národností, kteří pomáhali SD a Bezpečnostní
policii potlačovat odboj na okupovaných východních územích. Heslo
v opisu rukávového označeni znělo „ Věrně, statečně, poslušně"
(TREU, TAPFER, GEHORSAM).

126
 ŘÍŠSKÁ BEZPEČNOSTNÍ SLUŽBA

Zpravodajská službaSS
NĚMECKÉ INSIGNIE
CIVILISTÉ VE STEJNOKROJI
Německo bylo vždy zemí uniforem,
takže nepřekvapil nástup polovojenských
oddílů SA, které vlastně vznikly oblečením
pouličních rváčů do hnědých košil. Poté, co
nacisté ovládli stát, oblékli do stejnokrojů
i pracovníky občanských organizaci.
128
V době, kdy
byl Hitler na
vrcholu své
moci, se
zdálo, že
každý Němec
má vlastní
uniformu.
O SE TYKÁ STYLU
stejnokrojů, je
možné, že by se Ita-
lové mohli urazit, ale
Němci byli mistři
v umění, jak využít
stejnokrojů ke stanovení místa
každého jednotlivce ve společ-
nosti. Všechny státy používají
stejnokroje a odznaky k rozliše-
ní hodností a postavení osob, ale
Němci maximálně rozvinuli
systém spojující stejnokroje
organizací vojenských a politic-
kých. Pro nacisty byly stejno-
kroje důležité i z hlediska psy-
chologického: masové užívání
nacistických symbolů pomohlo
straně ovládnout a ovlivňovat
všechen veřejný život.
NĚCO TAK SAMOZŘEJMÉHO
Pro většinu lidí v Německu
byly stejnokroje, hodnosti
a vyznamenání vojska. Zbraní
SS, policie a politických organi-
zací, jako SA a HJ, zcela běžné
a samozřejmé. Byla to ale jen
špička ledovce. V nacistickém
státě totiž existovalo 64 různých
uniformovaných organizací. Od
celostátních, typu Říšské pra-
covní služby a Říšských drah,
přes velké dobrovolné organiza-
ce německého Červeného kříže,
k nevelkým sdružením, jako byl
Německý spolek sokolníků
 CIVILISTÉ VE STEJNOKROJI

Nahoře: Čepice se štítkem důstojní-

ka Technické záchranné služby
(Technische Nothilfe). TeNo vznikla
již v roce 1919 jako protistávková
organizace, jejímiž členy byli bývali
vojenští inženýři a technici. Vyvinula
se ve sbor expertů, kteří získali pozi-
ce v mnoha důležitých podnicích.

Vpravo: Za nacistů byla Technická

záchranná služba začleněna k policii
a za války byla dána k dispozici
Zbraním SS k budováni objektů za
bojovou linií. Na snímku pravá a levá
výložka poddůstojníka TeNo, manže-
tová páska a trojúhelníkové čepico-
vé označení.

(Deutsche Falkenorden) nebo

Německý spolek myslivců
(Deutscher Jägerschaft), které
měly za úkol pečovat o rozvoj
sokolnictví a honitby, až po
Státní hřebčíny ve Východním
a Západním Prusku - a všechny
měly vlastní specifické unifor-
my a označení.
129
NĚMECKÉ INSIGNIE

Dole: Čepice se štítkem důstojníka Německého Červeného kříže. l když

šlo vlastně o odnož mezinárodní organizace, založené již v roce 1869,
nacisté ji v roce 1938 převzali a jako centralizovanou státní organizaci
podřídili přímo Adolfu Hitlerovi.

Nahoře: Soubor památek Německého Červeného kříže - kovová přezka

pro dobrovolníky a nižší hodnosti, čepicové látkové označeni a stříbřitě
lemovaná výložka pro důstojníky do hodnosti Generalführer.

Dole: V roce 1937 se Německé říšské dráhy (Deutsche Reichsbahn) dostaly

do přímé podřízenosti nacistického státu. Za války byly jejich stejnokroje
doplněny o rukávovou pásku pro neuniformované pomocníky a úředníky,
či rukávovou pásku a manžetovou pásku pro pracovníky Vojenského
dopravního ředitelství v Bruselu (WVD Brüssel, Wehrmacht-Verkehrsdirektion
Brüssel) a výložku pro úředníky střední úrovně z roku 1942.

130