PETR INTERVIEW

JARCHOVSKÝ
Scenáristy nikdo nezná

20 OTÁZEK

DAVID
KOLLER Lucie
vstala
z mrtvých

Lia +
míří za teplem
DOBRODR UZI ) NEJŠÍLENĚJŠÍ POUŠTNÍ MARATON
www.playboy.cz

TÉMA ) DIGITÁLNÍ STOPA Co na vás prozradí váš počítač

HITPARÁDA ) OSUDOVÉ ŽENY NOVODOBÉ HISTORIE
SEX ) JAK POCHOPIT MUŽE?
SVĚT ) PLANETA ODPADŮ
KNOW - HOW ) VENUŠE ÚTOČÍ ZÁŘÍ / 09 32013
99 Kč 3,99 €
3
 EDITORIAL

Ať to všechno funguje
Když zabrousíte na stranu 104, najdete tam článek o ženách, který
se jmenuje Venuše útočí. Chvíli jsem o něm přemýšlel. Jak to vlastně
dnes s námi je? Muži odcházejí do věčných lovišť dřív než ženy.
To je fakt. Nějak jsme se s tím smířili a vracíme jim to v jiných částech společného hřiště –
třeba jako jsou svaly nebo peníze. I když někdy ani tam… Nicméně v poli, na kterém záleží
nejvíc – a to je délka a kvalita života –, nám to průměrná žena tvrdě nandává. A my děláme,
co můžeme. Nejrůznější knížky nám radí, jak přežít, co dělat pro záchranu, kdy cvičit a kdy
běhat, co jíst… Pro klasického playboye by asi nebylo jednoduché dodržovat všechno, co

58

J
nám autoři – občas i s nadhledem – doporučují, ale… Když dobře vypadáte a všechno vám
bezvadně funguje, mělo by to vydržet co možná nejdéle.
LIA
e skvělé, když dnes proháníte soupe-
ře po tenisovém kurtě jako králíka. Ale
byla by škoda začít už příští sezonu
skučet, že vás bolí loket, drhnou vám
kolena a vržou klouby.
Je fascinující dívat se s vášní do hlubokých
dívčích očí a cítit jemné doteky ženských
rtů na dokonale oholené nebo interesantně
zarostlé opálené tváři. Ale bylo by k zlosti
podobat se za pět let špatně upečenému
vrásčitému jablku.
Je jistě příjemné bavit společnost trefnými
bonmoty a skvělými vtipy a sklízet za to obdiv
přítomných dam. Je ovšem smutné, když začne-
te zapomínat, jak se která jmenuje, a jeden vtip
(byť úžasný) opakujete tentýž večer už počtvrté.
Je to nádherný pocit, sledovat dlouhou
a dokonalou trajektorii golfového míčku, který
jste odpálil téměř až do vedlejší vesnice. pořád čeká“. Je jasné, že někdy za to může až
Ale bude vás deprimovat, když budete kvůli nesnesitelně intenzivní atraktivnost partnerky.
slábnoucímu zraku potřebovat rojnici vojáků, Anebo předchozí dlouhodobá abstinence.
která za vás míček najde. Anebo kombinace obojího. Proto naše heslo
Je chvályhodné, že jste vysoce potentní letošního podzimu zní: „Vydržme co nejdéle!“
a plný libida – ale k čemu to bude, když Nenechme se zmást otráveným klimatem
příště při milování nerozpoznáte partnerku, doby a užijme si podzim přesně tak, jak si to
zlomíte si kyčel, zemřete na infarkt a ještě se zasloužíme. Zatím vás zdravím z krásné jachty
zapomenete omluvit. (věřili byste, že jsem na ní poprvé v životě?)
Ostatně když mluvíme o tom, že by „to a přeji hezké babí léto.
mělo vydržet co nejdéle“, může se to týkat
i krátkodobé činnosti, jakou je sex. Je až
neuvěřitelné, jak vysoké procento mužů není
schopno uspokojit partnerku právě proto,
že nevydrží dost dlouho. Potom se nedivme
průpovídkám v ženských časopisech o tom,
že „průměrný muž dosahuje orgasmu po
14 minutách, zatímco průměrná žena ještě

86 OBSAH 09/2013 ŠÉFREDAKTOR

26
Abychom oslavili
pár jednoduchých
a drobných radostí
života, vyfantazírovali
jsme si fiktivní klub,
kde slunce pořád svítí,
led ve vašem drinku
nikdy neroztaje
a členství má jen pár
vyvolených jedinců...

Josef Škvor, občan

pražských Modřan, si
v osmapadesáti letech
střihl nejtěžší pouštní
ultramaraton na
planetě...
1
 PETR

OBSAH 09/2013
INTERVIEW

JARCHOVSKÝ
Scenáristy nikdo nezná

20 OTÁZEK

DAVID
KOLLER Lucie
vstala
z mrtvých
FOTO TITUL MARTIN ŠEBESTA
LIA BALANOVSKAYA
Lia +
míří za teplem
DOBRODR UZI ) NEJŠÍLENĚJŠÍ POUŠTNÍ MARATON
bere Prahu jako přestupní stanici
www.playboy.cz

TÉMA ) DIGITÁLNÍ STOPA Co na vás prozradí váš počítač

HITPARÁDA ) OSUDOVÉ ŽENY NOVODOBÉ HISTORIE
SEX ) JAK POCHOPIT MUŽE?
SVĚT ) PLANETA ODPADŮ
KNOW - HOW ) VENUŠE ÚTOČÍ ZÁŘÍ / 09 32013
99 Kč 3,99 €
3

003 DOPISY ČTENÁŘŮ

KOKT E J L
006 Pocta ženské kráse
008 Ovládněte noc!
010 V roli nekompromisního společníka
012 Golf and Tennis Tour by Purum 2013
014 Komorní koncerty Uriah Heep

016 PICTORIAL MONIKA PIETRASIŃSKA

PEOPLE
026 DOBRODRUZI |
Muž, který zvládl Saharu
Josef Škvor si v necelých osmaapadesáti
střihl nejtěžší pouštní závod planety
032 TALENTY | Marie Blahynková
Recept na úspěch? Vášeň a tvrdá dřina
036 PROFIL | Jiří Tlustý
Hokejové wellness na vsi

44
038 TÉMA | Digitální stopy
Jsou všude, kam se podívám. Dokonce i tam, kam
nemám při nejlepší vůli šanci dohlédnout...
044 INTERVIEW | PETR JARCHOVSKÝ
V Hollywoodu si člověk uvědomí své limity
aneb Údělem scenáristů je zůstat v pozadí
050 SEX | Jak pochopit muže
054 20 OTÁZEK | DAVID KOLLER
Hraje se nám spolu stejně jako dřív
Událostí roku, alespoň pro fanoušky Lucie,
je vzkříšení této slavné kapely

058 PLAYMATE | LIANA BALANOVSKAYA

72 070 CARTOONS & PLAYBOY SE SMĚJE | Vtipy

HIGHTECH
108 072

076
AUTO MĚSÍCE | Mercedes CLA
Módní policie tleská
HRAČKA SNŮ | Praga R1
Legenda se vrací ve velkém stylu
078 ZÁKULISÍ | Tadeáš Marek
082 BYZNYS | Lucia Čáková
Na trhu se stříbrem je jako ryba ve vodě

086 PICTORIAL | BABÍ LÉTO NA TRÁVĚ

LIFESTYLE
092 HITPARÁDA | 13 slavných femmes fatales
096 Z PRVNÍ RUKY | Odpady – kšeft století
100 LUXUSNÍ ÚNIKY | Farma Čapí hnízdo
104 KNOW-HOW | Venuše útočí

16
108 PICTORIAL | VAL KEIL

P L AY B O Y
114 HRY | 116 KNIHY | 118 HUDBA | 120 FILMY
114 PŘIPRAVUJEME, co vás čeká v příštím čísle?

2
 C Z E C H E D I T I O N (D O P I S )
20 OTÁZEK

Dobrý den, ANDREJ

INTERVIEW
MICHAEL
Vydává P L A Y P R E S S, Ohradní 1440/2a RITTSTEIN

BABIŠ
„Člověk se pořád učí“
„Kýč má svou

mám k vám dotaz ohledně soutěží ve

140 00 Praha 4-Michle
+
souvislost“

TÉMA )

vašem magazínu. Jsem stálá čtenářka FORENZNÍ

GENETIKA
SEX )

Redakční příprava časopisu JAK POCHOPIT

a někdy se účastním vašich soutěží. ŽENU

VLADO OLEXA vlado.olexa@playpress.cz

SVĚT )
ČERNOŠI,
BAVLNA

MILAN KAPEC milan.kapec@playpress.cz Občas se mi stává, že je má odpověď A BLUES

HITPARÁDA )
20 NEJSLAVNĚJŠÍCH

Grafická příprava časopisu na soutěžní otázku odstraněna bez DOBRODRUHŮ

KNOW-HOW )
ZBRUSU

JAN KRATOCHVÍL jan.kratochvil@playpress.cz otevření a přečtení... Pochopím, když

NOVÝ SEX

MICHAL BOHÁČ michal.bohac@playpress.cz

/(21$
je odpověď nesprávná a není zařazena
do slosování, ale jak si mám vysvětlit,

www.playboy.cz
Obrazová redaktorka a office manager
LINDA TRUHLÁŘOVÁ linda.truhlarova@playpress.cz že jednou je zpráva zobrazena a pak perla Jadranu SRPEN / 08 32013
99 Kč 3,99 €
3

Externí spolupracovníci
se dotyčný neobtěžuje ji ani otevřít
Petr Bošnakov, Martin Buček, Jana Holoubková, Ondřej Horák, a odstraní ji bez přečtení. Kde se stává chyba, jak si mohu být jista, že
Kristina Janová, Patrície Kolohnátková, Marek Kožušník, Milan Hladil, soutěž probíhá regulérně a čestně podle pravidel? Kupuji si váš magazín
Petr Prošek, Dagmar Sedlická, Jan Tůma již pěknou řádku let a jsem opravdu spokojena s obsahem i co se týče
Redakce a administrativa soutěží, a když nezapomenu, tak se zúčastňuji. Štěstí se občas musí
playboy@playpress.cz pokoušet. Na jistém blogu a facebooku jsem zjistila, že nejsem sama a že
Ohradní 1440/2a, Praha 4-Michle to není jediný případ... Žádám vás proto o vysvětlení. S pozdravem
tel./fax: 241 430 355
HANA LANDOVÁ, DUCHCOV
Inzerce
Sales Director JOHANA PERNECKÁ, mobil: 602 388 155 Milá paní Landová,
johana.pernecka@playpress.cz
inzerce@playpress.cz vysvětlení je velice jednoduché. Soutěže a vše kolem nich mám na
Sales Moravia MARIE KEMROVÁ, mobil: 603 431 494 starosti já a ostatní v redakci kvůli množství a kolikrát zahlcené e-mailové
marie.kemrova@playpress.cz schránce ji musí „promazávat“ každý den. Ani vy, ani další soutěžící se
Marketing
nemusíte obávat, že by se jejich soutěžní odpovědi jen tak zbůhdarma
IVAN PERNECKÝ, mobil: 602 610 449 vyhazovaly a nedostaly se do konečného slosování...
ivan.pernecky@playpress.cz MILAN KAPEC, EDITOR
Tisk KAVKA PRINT, a. s., Klecany

PLAYBOY ENTERPRISES, INTERNATIONAL
HUGH M. HEFNER, Editor-in-Chief
U. S. PLAYBOY: SCOTT FLANDERS, Chief Executive Officer;
DAVID ISRAEL, Chief Operating Officer; JIMMY JELLINEK, Editorial Director;
MAC LEWIS, Art Director; REBECCA BLACK, Photo Director
PLAYBOY INTERNATIONAL PUBLISHING: TOM FLORES, Business
Manager Playboy Media; MARY NASTOS, Publishing Services Manager;
GABRIELA CIFUENTES, Digital Asset Manager; ADAM PODOLSKI, Coordinator
Playboy, Playmate, Rabbit Head Design, Playmate of the Year, Femlin and Femlin
Design are marks owned by Playboy Enterprises International, Inc.
VÝSLEDKY SOUTĚŽÍ: V červencovém vydání jste se mohli zúčastnit
dvou soutěží. V první šlo o to, uhodnout původní povolání lovce lidí Kinga
Schultze... Blu-ray disk putuje k Renátě Lacinové z Kopřivnice, Jaroslavě
Odehnalové z Kralovic a k Petru Krátkému z Holčovic. Steelbook míří za
Jiřím Honzíkem do Zruče-Sence. Ve druhé soutěži v rubrice Hry šlo o di-
gitální fotoparát od společnosti Canon. Ten putuje k Heleně Ševčíkové
z Roztok u Prahy.

© 2009 Playpress, s. r. o., Prague, ISSN 0862-9374

Vše o Playboyi se dozvíte na
PODEPSANÉ ČLÁNKY VYJADŘUJÍ NÁZORY AUTORŮ A NEMUSÍ BÝT VŽDY TOTOŽNÉ SE
STANOVISKEM VYDAVATELSTVÍ A REDAKCE. NEVYŽÁDANÉ RUKOPISY A OBRAZOVÝ
MATERIÁL NEVRACÍME. KOPÍROVÁNÍ, ZNOVUPUBLIKOVÁNÍ NEBO ROZŠIŘOVÁNÍ
KTERÉKOLIV ČÁSTI ČASOPISU SE POVOLUJE POUZE S PÍSEMNÝM SOUHLASEM
VYDAVATELE. OCHRANNÉ ZNAČKY PLAYBOY, PLAYMATE, RABBIT HEAD DESIGN, PLAYMATE
www.playboy.cz
OF THE YEAR, FEMLIN A FEMLIN DESIGN PATŘÍ PLAYBOY ENTERPRISES, INC. A JEJICH
VYUŽÍVÁNÍ JE MOŽNÉ POUZE NA ZÁKLADĚ LICENČNÍ SMLOUVY.
Posílejte nám své názory a připomínky na adresu:
PLAYBOY CZECH EDITION (REG. ČÍSLO MK ČR E 19079 MIČ 47 133), Playpress, s. r. o., Playboy ČR, Ohradní 1440/2a,
ZÁŘÍ 2013, ROČNÍK 19 (23), ČÍSLO 9
140 00 Praha 4-Michle, e-mail: playboy@playpress.cz.
VYDÁVÁ MĚSÍČNĚ Playpress, s. r. o. My se je budeme snažit vzít v potaz a uvést v praxi.
jednatel VLADO OLEXA Vždyť PLAYBOY tu je pro čtenáře.
Ohradní 1440/2a, 140 00 Praha 4-Michle
INFORMACE PRO SOUTĚŽÍCÍ: Při e-mailové korespondenci
PŘEDPLATNÉ ČR
SEND Předplatné, s. r. o.
s redakcí, zejména když odpovídáte na soutěžní otázku,
Ve Žlíbku 1800, hala A3, 193 00 Praha 9-Horní Počernice, nezapomeňte uvést zpáteční adresu. Jinak nebudete moci být
tel.: 225 985 225, fax: 225 341 425, www.send.cz, e-mail: send@send.cz zařazeni do slosování.
Předplatné je možné si objednat i prostřednictvím SMS na čísle 605 202 115
ve tvaru název časopisu, jméno a příjmení, adresa, PSČ, roční nebo půlroční
ZASLÁNÍM NEVYŽÁDANÉ FOTOGRAFIE, KRESBY ČI PŘÍSPĚVKU NA ADRESU REDAKCE (POŠTOU ČI E-MAILEM) AUTOR UDĚLUJE
předplatné. SOUHLAS K TOMU, ABY JEHO DÍLO BYLO ZVEŘEJŇOVÁNO, POUŽÍVÁNO, UPRAVOVÁNO A UCHOVÁVÁNO REDAKCÍ PODLE
POTŘEB. AUTOR PŘÍSPĚVKU NESE VEŠKEROU PRÁVNÍ ODPOVĚDNOST ZA OBSAH A PŮVOD SVÉHO DÍLA. PŘÍSPĚVKY NEJSOU
HONOROVÁNY. NÁROKY HONOROVÁNÍ PŘÍSPĚVKŮ PODLÉHAJÍ VÝLUČNĚ PŘÍPADNÉ SMLOUVĚ S AUTOREM. PŘÍSPĚVKOVÉ
PŘEDPLATNÉ SR MATERIÁLY PODLÉHAJÍ SOUHLASU REDAKCE. SOUHLAS JE VYDÁN JEN TĚM PŘÍSPĚVKŮM, KTERÉ NEOBSAHUJÍ REKLAMU,
Magnet Press Slovakia, s. r. o., Šustekova 8, POX 169, 830 00 Bratislava, VULGARISMY, PORNOGRAFII ČI JINÉ OBDOBNĚ ZÁVADNÉ MATERIÁLY A JSOU OPATŘENY JMÉNEM A PŘÍJMENÍM AUTORA,
tel./fax: 004212/67 20 19 31–33 – předplatné, e-mail: predplatne@press.sk PŘILOŽENÝM FUNKČNÍM KONTAKTEM NA JEHO OSOBU (ADRESA, MAIL, TEL.). REDAKCE SI VYHRAZUJE PRÁVO PŘÍSPĚVEK
ODMÍTNOUT. PRO UDĚLENÍ SOUHLASU NEEXISTUJE TEDY PRÁVNÍ NÁROK A JEHO PŘÍPADNÉ VYMÁHÁNÍ JE TAK IRELEVANTNÍ.
NEVYŽÁDANÉ PŘÍSPĚVKY NEVRACÍME.
V ČR rozšiřuje společnost KAPA, a. s., Štěrboholská 1404/104, 102 00 Praha 10
POVOLENO MK ČR 19079, ISSN 0862-9374

3
Předplatné časopisu
(P Ř E D P L A T N É )

Předplatné 12 čísel Playboye jen za 999 Kč.

Doručením do vaší schránky ušetříte 189 Kč.
Tím dostáváte 2 čísla a dárek zdarma!
Všichni noví předplatitelé a také ti, kteří si předplatné prodlužují o dalších 12 čísel,
si navíc mohou vybrat jeden z hodnotných dárků ZDARMA! Ve vydání ZÁŘÍ,
které je na trhu od 27. SRPNA 2013, jsme pro vás připravili ŠEST DÁRKŮ...

PHOTODERM BRONZ
Produkty od společnosti Bioderma na pokožku obličeje i celého těla, které
podporují zhnědnutí pokožky a prodlužují odstín opálení.
Máme pro vás nabídku v podobě balíčku obsahujícího Photoderm Bronz Sprej
SPF 50+, Bronz Sprej SPF 30 a bronz Fluid SPF 50+.
Při objednávce celoročního předplatného uveďte prosím heslo BIODERMA.

1600 Kč
DÁMSKÁ SLUCHÁTKA CRESYN
Kč
390
Sluchátka Bijoux zdobená krystaly ELEGANTNÍ KOVOVÝ
Swarovski (bílostříbrná verze) FLASH DISK 8 GB
za 500 Kč. Při objednávce S LOGEM PLAYBOYE
celoročního předplatného za 390 Kč.
uveďte prosím heslo BIJOUX. Při objednávce celoročního
předplatného uveďte
500 Kč prosím heslo FLASH DISK.

4
 SPECIÁLNÍ NABÍDKA!
Předplaťte si 18 čísel Playboye za 1499 Kč
a dostanete tento skvělý dárek
v hodnotě 2250 Kč!
NEJMENŠÍ KAPSLOVÝ KÁVOVAR NA SVĚTĚ
CAFISSIMO DUO OD FIRMY TCHIBO
Díky jedinečnému systému dvou tlaků si snadno připravíte
dokonalé espreso anebo caffé crema i v pohodlí domova.
Jednoduché ovládání otočením a stisknutím jednoho
tlačítka. Káva 100% Tchibo Arabica v aroma kapslích
zaručuje jedinečnou čerstvost. Balíček obsahuje navíc
držák na kapsle. Víc na www.tchibo.cz.
Při objednávání uveďte prosím heslo TCHIBO.

2250 Kč
EXKLUZIVNÍ BUTYLKA
S LOGEM PLAYBOYE
za 349 Kč. Při objednávce
celoročního předplatného
uveďte prosím heslo BUTYLKA.

349 Kč

AUTOKOSMETIKA SONAX
Při panujícím počasí motoristé určitě uvítají balíček od
Sonaxu na údržbu svých čtyřkolých miláčků. Každý balíček
obsahuje ubrousky jak na plastové části, tak kožené sedačky
a dvě utěrky na exteriér i interiér. Při objednávání uveďte
prosím heslo SONAX.

599 Kč
NABÍDKA VŠECH DÁRKŮ
J E O M E Z E N A A P L AT Í
J E N D O V Y Č E R PÁ N Í Z Á S O B .

NOVINKA! Objednávku zasílejte na adresu:

Studentské předplatné
se slevou 50 %
po zaslání naskenova-
ného potvrzení o studiu.
Víc na www.playboy.cz.
SEND Předplatné, s. r. o., Ve Žlíbku 1800, 193 00 Praha 9.
Předplatné si lze také objednat prostřednictvím SMS
na čísle 605 202 115 nebo na www.send.cz.
Pokud jste aktivním předplatitelem a o dárek máte zájem hned,
můžete si své předplatné do budoucna prodloužit na telefonním
čísle 225 985 225 nebo na mailové adrese send@send.cz.

5
 7(-
2.

/
  . (C O N E P Ř E H L É D N O U T )

3RFWD
 ÞHQVNpNUiVH
WLSER\H Dvoubarevný plášť hodinek
\
OD
ALACRIA TWOTONE hodinářské značky
S CARL F. BUCHERER má obdélníkový
tvar, který je ve středu ladně zúžený.
Elegantní vzhled vlastního těla hodinek
zůstává věrný luxusní dámské kolekci
Alacria. Nadčasový design kombinuje

REVOLUCE Produkce filmů ve 4k rozlišení,

profesionální projekce v kinosále či
film s až čtyřnásobně většími detaily
v porovnání s rozlišením Full HD v obývacím
pokoji? Už to není sen, o čemž jsme se
přesvědčili na nedávném filmovém festivalu
ve Varech. Právě tam se představila jako
partner festivalu společnost SONY se svým
modelem televize, který je k dispozici ve
dvou rozměrech obrazovky (55 a 65 palců).
V ROZLIŠENÍ
Nejnovější technologie pro dokonalý obraz
i zvuk (procesor X-Reality PRO, reproduktory
Magnetic Fluid a displej Triluminos),
to je Ultra HD LED televizor BRAVIA X9.
Televizor zkonvertuje jakýkoliv audio-
vizuální obsah do 4K rozlišení, a to včetně
filmů z Blu-ray Disc médií, TV vysílání či
dokonce internetového videa. Cena je asi
120 000 Kč, respektive skoro 180 000 Kč.
Více na www.sony.com.
ostré rysy s jemnými detaily, které tak
tvoří harmonický celek. Číselník dělí tři
podélné pruhy – dva užší stříbrné
a jeden široký tmavý – vše v dokonalé
souhře. Dvoubarevný plášť hodinek
má obdélníkový tvar, který je ve středu
ladně zúžený. Alacria TwoTone, to jsou
dva tóny, které se ve spojení s elegantní
a úspěšnou ženou stanou dokonalým
akordem. Cena je asi 122 000 Kč, verze
s brilianty je za asi 174 000 Kč. Více na
www.carl-f-bucherer.com.

9ROšQ¦ 
SRVYRERGWÏ
)UHHGRP6SRU
7RPP\+LOILJa,HU
oslavuje
zvýrazňuje ch
dobrodružného du
dy, kte ré při po mínají nadšení
přísa
dá va jí vítězství
a snahu a do
nam. Takový
v podstatě nový výz
ud ržu je svo u sebedůvěru
muž si
na ce stách. Miluje
a vyrovnanost
volnou přírodu,
nové zkušenosti a
ad ren ali nu , nicméně
libuje si v
ný . Energizující
stále zůstává klid
tón y ex tra čis té esence
vrchní
jso u ob oh aceny
z šalvěje luční
rom ati ck é list y koriandru,
o a
í krev v žilách.
které vám rozproud
momu, skořice
Pikantní tóny karda
ho pe pře jso u doplněny
a černé
kla d vů ně tvoří
o karmaflor. Zá
rm on ie pa ču li, ve tivertu
ha
odhaluje vůni
a nirvanolidu, který
jen ž si dláždí
pouze pro muže,
svou vla stn í ce stu .
PO 
&HQD(GWÄ
MH D VL .

6
 Ikona v barvách francouzské vlajky
Tašky z kolekce Défi Carbon
francouzské značky S. T. Dupont
odpovídají potřebám aktivního a moderního
muže, který často cestuje a svá zavazadla
rozhodně nešetří. Styl těchto kožených
výrobků je inspirován historií značky
s ohledem na aktuální trendy. Nová
kolekce je zpracována z nejkvalitnější
W
D \ LS
odlehčené jemné teletiny a je zdobena
výraznými diagonálními linkami, SO
inspirovanými technologií karbonových ER
vláken. Kolekce Défi Carbon přináší \H
kompletní sortiment tašek a zavazadel
pro ty nejnáročnější cestovatele.
Ultraodolný černý nylon opatřen fluor-
karbonovým povrchem má mimořádné

1(-/(+ć»
vlastnosti a je vysoce odolný vůči
oděru, skvrnám, vodě a UV záření.
Více na www.stdupont.cz.
QDWUKX
To je Acullon AL11, výkonný měřicí přístroj od Nikonu.
Díky hmotnosti pouhých 125 gramů jej mezi svým vybavením
pro venkovní aktivity nebo fotografování (či golf) ani
nezaznamenáte. Přístroj je extrémně kompaktní a snadno se
vejde do kapsy. Navzdory svým malým rozměrům je spolehlivý
a snadno použitelný. Je vybaven režimem priority vzdáleného
objektu Nikon, který zobrazuje vzdálenost nejvzdálenějšího
objektu určenou z několika hodnot získaných během jediného
měření. Dálkoměr umožňuje okamžité a přesné měření
vzdáleností do 500 m v krocích po 1 m. Vysoce kvalitní optika
s 6násobným zvětšením a vícenásobnými antireflexními
vrstvami zaručuje jasný a brilantní obraz. Dálkoměr vám
umožní přesně změřit vzdálenost jedním stisknutím tlačítka,
odstraní nutnost odhadů při nastavování fotoaparátu a zaručí
dosažení ještě lepších výsledků. Cena je asi 6000 Kč.
Více na www.nikon.cz.

Inzerce

2%-(969286,/128675É1.8

ZZZUHQRFDUFRPPLQL

0,1,&28175<0$1/,0,7('%<5(12&$5
&28175<0$1&223(5LN:
.ā Yā'3+ 

5HQRFDU0,1,%UQRļLSVNiF%UQR6ODWLQD*DEULHOD.\]OLQNRYiJDEULHODN\]OLQNRYD#UHQRFDUF]-DQ.ĽLYNDMDQNULYND#UHQRFDUF]
5HQRFDU0,1,3UDKD.RQJUHVRYpFHQWUXP3UDKD²3DQNUiF2QGĽHMńLQGHOiĽRQGUHMVLQGHODU#UHQRFDUF]
 7(-
2.

/
  . (C O N E P Ř E H L É D N O U T )

BOB
MARLEY
IN MEMORIAM
Kdo byl Bob Marley, nemá cenu
zmiňovat, ale málokdo ví, že se
jednou chtěl vrátit ke svým kořenům,
k farmaření. Bohužel mu v tom
zabránila předčasná smrt, ale jeho
velký sen naplnil hudebníkův syn Rohan se značkovou
vynikající kávou MARLEY COFFEE, jež vznikla na jeho
počest. Jedná se o gourmet kávu s příchutí kakaa, tmavé
čokolády, borůvek, kandovaného ovoce a sladkého
karamelu. Stoprocentní Arabica a stoprocentní bio káva
je směsí pečlivě vybraných kávových zrn z celého světa,
která spolu tvoří dokonalý mix. Káva Marley Coffee se
drží filozofie rastamanů: je nejen bio, ale také etická...
Fair trade káva pochází výhradně z udržitelných zdrojů

WLSER\H
a nemalá část zisku putuje na charitu. Všechny
příchutě mají opojné aroma, bohatou, sametovou chuť
D\ a jsou pojmenovány po slavných Bobových hitech.
SO Více na WWW.GOOD-MOOD.CZ.

6287Îě
SOUTĚŽTE S NÁMI O FOTOAPARÁT
OD SPOLEČNOSTI MEGAPIXEL

Fotoaparát značky
2YOšGQÏWHQRF
Playboy je svět, kde se může stát cokoliv. To samé platí
NIKON D3200 profesionální i o jeho nejnovějších vůních pro něj i pro ni. Jste připarveni
kvality vám zaručí, že na dobrodružství impozantních rozměrů? Ze stínu noci
vaše fotografie budou vystupuje zcela nový hrdina, mistr ve svádění. Přichází
dokonalé. Pokud budete VXSHUSOD\ER\, kdy pro vás obvyklá pravidla
hledat i zkušené rady, určitě neplatí. Schopnost uchvátit je je nečekaný výbuch šumivého
zavítejte do Social Store bergamotu, šťavnatého červeného jablka a pikantního
společnosti MEGAPIXEL, kde pepře. Čistá chladivá levandule v kombinaci s hřejivými listy
naleznete vše potřebné, co se skořicovníku a ananasu ji rozveselí a díky cedrovému dřevu
k fotografování potřebujete v kombinaci s výrazným pačuli a smyslným jantarem
dozvědět a navíc můžete příjemně posedět v kavárně, která je součástí ji nadchnete. Teď už ví, že to myslíte vážně...
Social Store MEGAPIXEL. Prodejna není určena pouze pro pokročilé &HQDWRDOHWQ¦LYRG\PO
fotografy. Na své si přijdou i začátečníci, které se MEGAPIXEL snaží vést MHDVL.Ä
a učit formou pravidelných workshopů. Více na www.megapixel.cz.

SE SPOLEČNOSTÍ MEGAPIXEL JSME PRO VÁS PŘIPRAVILI SOUTĚŽ

O TENTO SKVĚLÝ FOTOAPARÁT NIKON D3200.
Stačí pouze správně zodpovědět naši soutěžní otázku
a pak už jen čekat, zda zrovna vás políbí štěstěna.
SOUTĚŽNÍ OTÁZKA
KDE TENTO SOCIAL STORE SPOLEČNOSTI
MEGAPIXEL NALEZNETE?
A) Karlín | PRAHA 8 B) Holešovice | PRAHA 7 C) Smíchov | PRAHA 5
Odpovědi pod heslem MEGAPIXEL se svou adresou
zasílejte do 13. září na adresu: PLAYPRESS Ohradní 1440/2a,
140 00 Praha 4, e-mail: playboy@playpress.cz

8
 -HWRMHËWČFK\WUÐWHOHIRQ"
Řada skvělých aplikací 41megapixelový senzor Nokia Lumia 1020
u nejnovějšího telefonu disponuje špičkovou optikou Zeiss se šesti
LUMIA 1020 od NOKIE fyzickými čočkami a optickou stabilizací obrazu,
posouvají hranice fotografování která umožňuje pořizovat ostré snímky i za
s chytrými telefony špatných světelných podmínek. S využitím nové
do jiných sfér. funkce Dual Capture se dá pořídit snímek
s 38megapixelovým rozlišením a zároveň
vytvořit 5megapixelový snímek, který lze snadno
sdílet na sociálních sítích s využitím nativních
funkcí systému Winows Phone 8. A to je jen
zlomek toho, co Lumia 1020 umí. Vývojáři
u Nokie chtějí zkrátka lidi vést po úžasné
Spojt
ev
cestě od pouhého pořizování fotografií

co potřebujeteše,
k zaznamenávání a sdílení jejich životů.
Cena zatím stanovena nebyla.
Více na www.nokia.cz.
Máte-li mít pod kontrolou navigaci i ovládání svého
počítače, je ideálním pomocníkem novinka od
Logitechu v podobě klávesnice Logitech Wireless
All-in-One Keyboard TK820. Nejenže má ultraštíhlý
design, čímž zabírá méně místa, navíc se k počítači
připojuje bezdrátově, ale ulehčuje ovládání počítače
díky vestavěnému touchpadu. Ten je na rozdíl od
vestavěných touchpadů v noteboocích výrazně větší,
takže hladce a pohodlně můžete ukazovat, zoomovat
a ovládat švihem. Systém konstrukce kláves
rozkládá tlak při stisku rovnoměrně na celou plochu
klávesy, takže každý úhoz je tichý a jemný. Cena je
asi 2600 Kč. Více na www.logitech.com.

W
D \ LS
SO
ER
\H
NETRADIČNÍ ŘEŠENÍ
KAŽDODENNÍCH STRASTÍ
Trápí vás nedostatek prostoru ve sprchovém koutě nebo
nepohodlná vana, do které se stěží sami vměstnáte?
SPOLLU CZ na základě mnohaletých zkušeností
přizpůsobí koupelnu jakýmkoliv potřebám a vkusu.
Ať už si užívaté bezstarostného života playboye, nebo
požitků vztahu, navrhneme ideální řešení pro každého
bez ohledu na rozpočet. Minimálně v oblasti koupelen
opravdu platí, že na velikosti nezáleží, a proto se na
designéry SPOLLU CZ neváhejte obrátit bez ohledu na
rozměry, kterými disponujete. S výběrem jednotlivých
komponent ochotně poradí při bezplatné konzultaci
přímo v místě realizace a následně zdarma vypracují
detailní vizualizaci s možností přepracování na
trojrozměrný model. Na vás zbyde jen výběr vhodného
protějšku a následný úklid. Pokud se chystáte na
rekonstrukci nebo začínáte stavět, přesvědčte se
sami, že realizace luxusní koupelny nemusí být drahou
noční můrou. Jedinou nevýhodou může být, že pokud
vaše drahá polovička tráví dlouhé hodiny v koupelně,
s řešením od SPOLLU CZ to rozhodně lepší nebude.

www.spollu.cz
 7(-
2.

/
  . (C O N E P Ř E H L É D N O U T )

.DPVQtP"
Určitě už jste nejednou v kuchyni či třeba autě řešili
zapeklitou otázku, kam umístit telefon nebo tablet tak, abyste
dobře viděli na displej, ale zároveň přístroj nepřekážel a zůstal
na svém místě. Jistě, existuje množství univerzálních držáků
různých tvarů, rozměrů a funkčnosti, ale ne vždy je úplně
QRPm je řešeníms,nkětetomu
ré
M H G snadné do nich elektronického miláčka spolehlivě připevnit,

LDYotykovým dinsípdleomácnosýtik. rPořmě jinéhžoiště.

je e nebo jej naopak sejmout. Občas je to dokonce překvapivě
¢ G vyrovnaný souboj mezi věcí a lidskou bytostí. Musí to tak být?
WLP
0XO počítač s vezlapadne do mt od To s h i báylního datovékhnihovny
d o úlo
kým oder , kter Na tuto i úvodní otázku jsou odpovědí nové, plně
polohovatelné stojany z dílen firmy ICY BOX disponující
-One ení a i o P X 3 0 kci centr rozsáhlé íčkou
All-in í víc zaříz sm un ožit opř
revolučním magnetickým systémem. Telefon, tablet či
r a d a č Qo plní f ze ul s úhl kem navigaci prostě jen položíte na magnetickou plochu stojanu
nah
í d á počít zní tuner a tě na něj l brazovka hým doty lmů
d p o v l e v i p a c i l k á o i p o u á ní fi a přístroj zůstane jako přikovaný. Jeho sejmutí je pak stejně
o i te vé ka at. Ve cnos
t ledov
huje disko dalších d m v domá žitek při s an Kardo urace
n snadné. Tento systém je ověřený a pro elektronická zařízení
obsa T B
až 3 by a í vše u . Zá H arm nfig naprosto bezpečný. Stojany jsou vhodné pro využití doma,
Díky k, h u d m o ž n b s a h kt o r ů er é k o
, fote ase u volnému o oreprodu em. Někt a HD
. v kanceláři i ve vozidle a lze je snadno připevnit na téměř
filmů a 60 cm z l ibo s t ere s tup e n í Ultr z .
á l t k h v ý l i š a. c všechny materiály –  třeba keramiku, sklo, dlažbu, dřevo,
bezm řistupova výkonnýc ově 20W porou roz
p cí ), cel em s pod www.t
k oshib plasty, kov. Cena modelu IB-AC634 určeného pro menší
prstu en čtveři 5 W
síl W+ stup e na přístroje (telefony, méně rozměrné tablety a navigace) je asi
je po tním 2× (5 HDMI vý e n a . Víc
n i k á v e n y n o v 700 Kč. Větší IB-AC635 pak stojí přibližně 1200 Kč.
s u vyb a a st a
také ebyl Více na www.bostar.cz.
jsou a tím n
z
Cena

V roli nekompromisního
společníka
Plně vybavený tablet (8,1 palce) zacvaknout naplocho
s operačním systémem pro ochranu displeje
Windows 8 ICONIA W3 od ACERU při přenášení, přičemž
má schopnosti klasického má klávesnice stejné
počítače, přitom není problém rozměry jako u 13,3palco-
jej držet v jedné ruce. Tablet má vého notebooku.
předinstalován balík Microsoft Cena nadupanější verze
Office 2013 pro studenty (64 GB) je asi 10 000 Kč.
a domácnosti v hodnotě 3500 Kč, Více informací na
a není tak potřeba cokoliv www.acer.cz.
dokupovat. Elegantní zařízení váží
pouhých 540 gramů a je tenké
jen 11,35 mm. K tabletu je možné
dokoupit plnohodnotnou Bluetooth
klávesnici, která jej drží ve
vzpřímené poloze pro pohodlnější
psaní. Tablet lze do klávesnice

10
 7(-
2.

/
  . (S P O L E Č N O S T )

*2/)$1'7(11,67285E\38580
9Ÿ32ď$'»8Ý'58+Ï7851$-
=Ÿ7e72-(',1(ć1e6e5,(-60(
2'(+5¸/,9Ÿ.5¸61e02.2/»
6/$36.e3ď(+5$'<.'(6(
3ď»021$%»=(/21(75$',ć1»
632-(1»*2/)8$Ÿ-$&+7,1*8
32'/28+Ï&+Â9$+¸&+-60(
6(52=+2'/,$Ÿ8632ď¸'$/,
'928'(11»63257291»./¸1»
Zatímco někteří .'<-60(-('(1'(1+5¸/,
se snažili *2/)29Ï7851$-9Ÿ*2/)
odhadnout
rychlost a kvalitu
3$5.86/$3<69-$1$Ÿ'58+Ï
greenů, jiní dávali '(10»67275$',ć1»+2
přednost stínu. Na 7(1,629e+2./¸1»-60(
několika jamkách %5¸=',/,92'<6/$36.e
čekalo všechny
příjemné osvěžení
3ď(+5$'<6('0326¸'(.
v podobě stánků 6(=Âć$671,/227(9ď(1e+2
s ochutnávkami 0,67529679»6/$39Ÿ5¸0&,
vína a šunky. 6/$36.e+2),ć¸.8
*2/) 
Golfový turnaj se uskutečnil v polovině
července v krásném resort Golf Park Slapy.
Všechny golfisty čekala snídaně a registrace,
FOTO JAN MALÝ / WWW.JANMALY.CZ

I když byla možnost se na hřiště

při které se rozdávali drobné dárky a především
podívat z ptačí perspektivy
speciální balíček s občerstvením od
a obhlédnout problematická místa
společnosti SOHO+ .
z malého dvoumístného vrtulníku,
Pavel Poulíček zahájil turnaj přípitkem
některým se takovým záludnostem
a pak již všichni spěchali na své jamky.
na hřišti nepodařilo vyhnout.
Po celý den bylo báječné slunečné počasí.
Ale většina záchran se povedla.
Hru všem zpříjemnila ochutnávka výborného
vína, prémiové kávy Filicori Zecchini
a argentinské šunky. Dále mohli hráči využít
šikovných rukou masérek ze společnosti
Tawan, které měly plné ruce práce dát všechny
účastníky po dlouhém boji na hřišti dohromady.
Po ukončení turnaje se všichni hráči
přesunuli na Farmu Michael, která je v blízkosti
golfového klubu. Zde proběhlo i vyhlášení
výsledků. Ceny vítězům předaly krásné
Playboy Bunnies, což polichotilo každému
vítězi mužského pohlaví. Na večírku zazpívali
hvězdy z Divadla Kalich muzikálové hity, ale
i vlastní tvorbu. Na Farmě Michael probíhala
také tolik vychvalovaná ochutnávka doutníků
od společnosti Cigar Point. Jedlo se, tančilo
a zpívalo až do časných ranních hodin.
Účastníky turnaje převážela na Farmu Michael
flotila vozů Rychlá Želva.

12
 -$&+7,1*
V sobotu ráno jsme se všichni přesunuli do prostorů Hotelu Atlantida na Staré
Živohošti, kde probíhal už čtvrtý ročník závodu kajutových plachetnic pod názvem
SLAPSKÝ FIČÁK. Tento závod je součástí Slapského poháru a je zároveň mistrovstvím
Slap, kterého jsme se s naší flotilou plachetnic označených logem PURUM
účastnili. Letos celé mistrovství pod taktovkou agentury RUBIO brázdilo celkem
39 lodí. Za slunného letního počasí se závodilo ve třech okruhových rozjížďkách za
nepravidelného větru 2–4 m/s SZ až SV směru.
Všichni závodníci z naší firemní flotily předvedli pod vedením zkušených kapitánů
velice slušné výkony. Někteří ani po mnoha hodinách na vodě nechtěli za žádnou cenu
lodě opustit, což svědčí o tom, že nejen golf chytne každého, kdo jej vyzkouší, ale také
jachting může být i při slabším větru též opravdovou zábavou a hlavně i sportovním
výkonem. Děkujeme všem, kteří se podíleli na organizaci Slapského Fičáku i za
možnost startovat s naší firemní flotilou...

Dostatek jídla a pití

poskytlo zázemí
Farmy Michael. Platilo
to i o stánku Cigar
Point s nabídkou
doutníkových lahůdek.
Došlo i na taneční
kreace. Vyhlášení
výsledků se neobešlo
bez našich Bunnies.
Ve vložené soutěži
bylo dost hráčů, kteří
přestříleli v přesnosti
limitovaného profíka
Pavla Pokorného.

I když se „jel“ Slapský fičák, moc ten den nefičelo, takže to vypadalo na
poklidnou projížďku na všelijakých plachetničkách. Někteří to brali jako
poklidnou plavbu a oddech po úmorném vedru den předtím na golfu, jiní
závodili a i se jim v konečném pořadí dařilo. Důkazem toho je sada medailí...

3$571(ď,7285 
 7(-
2.

/
.
(C O S E D Ě J E )

Komorní koncerty Uriah Heep

Uriah Heep vznikli v roce 1969 a vedle Deep Purple,
Black Sabbath, Led Zeppelin, Whitesnake či Judas Priest patří
k zakladatelům hard rocku a heavy metalu. Britská skupina
zvažuje po nedávném úmrtí svého baskytaristy Trevora Boldera,
který 21. května ve věku 62 let podlehl rakovině, konec kariéry.
Čeští fanoušci se jich letos ale ještě dočkají, a to na menších
pódiích, aby byli posluchačům blíž. VE ČTVRTEK 19. ZÁŘÍ
VYSTOUPÍ V PRAŽSKÉ LUCERNĚ A O DEN POZDĚJI POTĚŠÍ
I FANOUŠKY V BRNĚNSKÉM BOBYCENTRU.

Hokejová sezona začíná

Stejně jako před čtyřmi roky, i letos zahájí reprezentační
výběry Finska, Ruska, Švédska a České republiky olympijskou
sezonu turnajem v Čechách. Místem konání Českých
hokejových her se po třech úspěšných brněnských
8ULDK+HHS ročnících stanou Pardubice. Hokejoví fanoušci budou mít
šanci sledovat nejen jednu z posledních prověrek evropských
hráčů před olympijskými hrami v Soči, ale také odvetu
českého a ruského týmu soupeřům ze Skandinávie za
FOTO PROFIMEDIA.CZ, ARCHIV

nepovedené vzájemné duely na posledním mistrovství světa.

UTKÁNÍ JSOU STANOVENA NA 29. A 31. SRPNA A 1. ZÁŘÍ.

Premiéra českého filmu Colette

Colette je milostný příběh z prostředí osvětimského
koncentračního tábora o dvou odlišných podobách lásky
i o tenké hranici mezi dobrem a zlem, pravdou a lží, láskou
a nenávistí. Film je inspirován osudem slovenských vězňů
ČESKÉ HOKEJOVÉ HRY Alfreda Weltzera a Rudolfa Vrby, kterým se podařilo uprchnout
z Osvětimi a světu poprvé odhalili pravdu o zločinech proti
COLETTE lidskosti. Režisér Milan Cieslar obsadil do hlavních rolí
snímku inspirovaného knihou Arnošta Lustiga Jiřího Mádla
a francouzskou herečku Clémence Thioly.
PREMIÉRA COLETTE JE NAPLÁNOVÁNA NA 12. ZÁŘÍ.

Pop-art v Hluboké
Do Alšovy galerie dorazil výstavní projekt Andy Warhol
– Zlatá šedesátá. Originální obrazy, sítotisky i slavné
obaly hudebních alb od jedné z největších osobností umění
20. století. Jde o největší Warholovu výstavu na jihu Čech jak
rozsahem, tak obsahem a rozmanitostí. Díla zapůjčili soukromí
čeští sběratelé a galerie. Podstatnou část expozice
tvoří kuriózní předměty a artefakty z Warholovy dílny.
NA VÝSTAVU SE MŮŽETE PODÍVAT V ALŠOVĚ GALERII
V HLUBOKÉ NAD VLTAVOU AŽ DO 6. ŘÍJNA.

Zrní + Poletíme?
Ačkoliv žánrově odlišní, touží si společně zahrát už dlouho.
Zrní pokřtí vinyl své třetí nahrávky Soundtrack ke konci světa
včetně remixu. Pro tento akt si pozvali spřízněnou duši, své
kamarády, hravé Poletíme? – originál banjo punk, kteří
začínají hned následující den nahrávat čtvrtou desku, a tak
je můžete doprovodit do studia. Folkrockoví Zrní hrají již
12 let a loni obdrželi hudební cenu Anděl za objev roku.
DVOJKONCERT ZRNÍ A POLETÍME? PROBĚHNE 25. ZÁŘÍ
ZRNÍ & POLETÍME? V LUCERNA MUSIC BARU.

•
Japan LP Vinyl Shop Pouze Japonec ma ten nejlepší zvuk Váš nejlepší shop •
•
na LP vinyl desky a CD Prodej raritních LP desek a CD... jazz, blues, rock, pop a klasická
• •
hudba Výběr přes 5000 LP desek a CD v našem shopu Desky jsou importovány přímo
•
z japonských LP shopů Výběr LP desek a CD přímo na místě naším nejlepším odborníkem
ANDY WARHOL – •
na tento typ a druh hudby Tímto vás srdečně zveme na návštěvu našeho špičkového Japan
•
LP shopu v centru Prahy Věříme, že si každý svoji LP desku určitě najde
ZLATÁ ŠEDESÁTÁ Kontakt: Japan LP Vinyl Shop Pasáž Černá růže, 1. patro, Malá dvorana, Na Příkopě 12, 110 00 Praha 1.
Telefon: 733 42 29 29, www.japanlpshop.cz, e-mail: japanlpshop@seznam.cz
14
(P I C T O R I A L )

16
Vítejte v ráji
Na tropickém ostrově s polskou modelkou
MONIKOU PIETRASIŃSKOU FOTO MARZENA BUKOWSKA-FILUK

„Jsem otrokem svých emocí, svých zálib, své nenávisti k nudě,

jsem otrokem většiny svých tužeb,“ napsal F. Scott Fitzgerald ve svém
prvním románě Tato strana ráje. Hovořil určitě za velkou část nás mužů. Co by asi
Fitzgerald dělal, kdyby uviděl pětadvacetiletou modelku Moniku Pietrasińskou
z Lublinu v Polsku? Zřejmě by si nalil velkou skotskou a okořenil by ji vlastními
slzami. Tak neváhajte a nalejte si také!
17
 Moniku jsme fotografovali

na běloskvoucích karibských

plážích, což je naše vlastní

verze pozemského ráje. Vstupte

na chvíli do našich fotografií.

Zeptejte se Moniky na její

velkou lásku a ona vám odpoví:

„Všichni moji přátelé.“ A co dělá

nejradši ve volném čase? „Ráda

dělám lidi šťastnými.“ A koho

nesnáší? „No, to je velké slovo!

Neexistuje nikdo, koho bych

nesnášela!“

Je rozkošná uvnitř i zvenku. Je to

přesně typ ženy, se kterou byste

toužili strávit alespoň jeden den

v ráji jako my. Fitzgerald by se

asi zbláznil...

Co ty na to, Scottie?
18
19
20
21
22
23
24
25
 (D O B R O D R U Z I )

Muž, který zvládl

Víte, jak rozlišit muže bojujícího s běžnými
nástrahami života od playboye? Muž klasik
si v nejlepších letech, tedy ve věku těsně
předdůchodovém, užívá života obklopen
rodinou na chatě postavené v potu tváře.
Playboy si v necelých osmapadesáti
s úspěchem střihne nejtěžší pouštní
ultramaraton planety. V tomto případě
je playboyem občan pražských Modřan
JOSEF ŠKVOR.
TEXT PETR BOŠNAKOV FOTO ARCHIV JOSEFA ŠKVORA, MARTIN MARCILIS
Hlavně přežít
Než se pustíme s ultramaratoncem menší, leč na dál-
kového běžce svalnaté postavy do boje se saharským
pískem, nebude od věci uvést několik základních
údajů. První ročník šestidenního Marathon des Sab-
les se uskutečnil v marocké poušti v roce 1986. Od té
doby se koná každoročně. Podle mnohých je 251 km
dlouhý ultramaraton nejtěžším závodem svého druhu
na světě. Už proto, že například v  roce 2007 zemře-
li v  jeho průběhu dva účastníci. Deset let předtím
se během závodu ztratil italský policista Mauro Pro-
speri. Pouští bloudil devět dnů a zhubl o třináct kilo.
Historicky nejúspěšnějším běžcem je desetinásobný
vítěz Lahcen Ahansal z  Maroka, zatímco jeho bratr
Mohamed vyhrál pětkrát. Držitelem nejrychlejšího

Setkání s Mohamedem Ahansalem, který i v poušti

běhá průměrnou rychlostí 12 km za hodinu, českého
závodníka před druhou etapou výrazně motivovalo.
Saharu
času 20:58.19 hodiny je opět domácí závodník Rachid
Morabity. Veřejnosti nejznámější účastník prestižní-
ho klání je zřejmě dvojnásobný olympijský vítěz (Syd-
ney 2000, Atény 2008) ve veslování James Cracknell.
V roce 2010 skončil dvanáctý, což je historicky nejlepší
umístění anglického závodníka. Letos se začínalo eta-
pou dlouhou 37,2 km, následovala etapa o 200 metrů
kratší. Pak byla na řadě etapa o délce 38 km a dvou-
denní závod dlouhý 75,7 km. Končilo se klasickým
maratonem – 42,2 km. Závěrečných 7,7 kilometru se
běželo na podporu organizace UNICEF, výsledky se
proto do celkové klasifikace nezapočítávaly. Na zákla-
dě výše uvedeného je jasné, proč u  této akce neplatí
heslo barona de Coubertina, že není důležité zvítězit,
ale zúčastnit se. Nejdůležitější je totiž ve zdraví přežít.
Láska na první pohled
Všechno to začalo v  roce 1996. Absolvent FTVS, bývalý novinář
a zaměstnanec kanceláře starosty, v současné době na volné noze,
se díval na televizi. Na Eurosportu vysílali pořad o Marathonu des
Sables, který horolezce, cyklistu a  běžce lidově řečeno dostal na
první ránu. V  roce 2004 následovala cesta do Maroka, kde Josef
Škvor testoval saharský písek na kole. V  tom okamžiku měl před
sebou jasný cíl. Tím byl právě zmiňovaný ultramaraton. Na roz-
díl od mnoha našich spoluobčanů začal okamžitě dělat všechno
možné i  nemožné pro jeho zdárnou realizaci. V  první řadě zahá-
jil přípravu vedoucí k  vylepšení zdravotního stavu. Certifikát
o prohlídce v angličtině a francouzštině je totiž vedle startovného
2850 eur základním předpokladem připuštění na start. „Chodil
jsem k  panu docentovi Brandejskému do Ústavu tělovýchovného
lékařství. Je to bývalý sportovní chodec. Pořád mě griloval, kolik
musím shodit. Dostal jsem se do stavu, kdy jsem se styděl něco
nedělat přesně podle jeho doporučení,“ vzpomíná Josef Škvor.
Vynaložené úsilí se vyplatilo. Před odletem na pouštní ultramara-
ton měl náš borec vytrvalost na 145 procentech svého věku, silová
vytrvalost byla o šest procent vyšší. „Možná na to nevypadám, ale
ve všem, co dělám, jsem strašně soutěživý. Závodil jsem v kategorii
50 až 59 let, takže když jsem během závodu zjistil, že předbíhám
mnohem mladší kluky, měl jsem ze sebe dobrý pocit. Navíc jsem se
na základě výkonnostních tabulek fyzické kondice dozvěděl, že i na
kategorii 30 až 35 let jsem ještě hodnocen jako dobrý.“
27

(D O B R O D R U Z I )
Josef Škvor na dlouhé
plošině pod skalním
hřbetem.
Josef Škvor
s Kateřinou Švagr,
Češkou žijící ve
Francii, která závod
úspěšně dokončila.
V marockém městě Quarzazate, kterému se říká vstupní brána do pouště, jsou
ubytováni všichni účastníci závodu včetně doprovodu a všech automobilů.
Trať pro koně a oranice
Je zřejmé, že před premiérovým startem na pouštním ultramara-
tonu patřil Josef Škvor do kategorie fyzicky velmi dobře připrave-
ných závodníků. Za sebou měl v té době mimo jiné uběhnutých 62
kilometrů v rámci krkonošské Horské výzvy Rock Point. Nebo 238
kilometrů dlouhou cyklistickou jízdu v Polabí. A také poučení, kte-
rého se mu dostalo během Krakonošovy stovky, tedy sto kilometrů
dlouhého závodu v prostředí Krkonoš. Tehdy se totiž nechal strh-
nout atmosférou závodu, opomíjel nezbytné protahování, takže
měl ještě týden po skončení akce problémy s rychlejším pohybem.
Prvnímu startu na akci světového kalibru předcházela poctivá
a komplikovaná příprava. Marathon des Sables se totiž konal v dub-
nu a letošní zima ve středoevropském regionu byla nebývale dlou-
há. Na trénink v přijatelnějších klimatických podmínkách nebyl čas
a dostatek financí. Josef Škvor ovšem dokázal znovu uplatnit jednu
z našich typických národních vlastností, a to schopnost improvizo-
vat. „Babička, ke které jsem v dětství jezdíval, pocházela z Lysé nad
Labem, kde jsou podle závodiště vyběhané trati pro koně. Navíc to
odtamtud není daleko do vesnice Sojovice, tam jsem trénoval v ora-
nici. V Maroku jsem ale zjistil, že kromě vylepšení fyzické kondice
jsem si zase až tak moc nepomohl. Běhání v  písku je prostě něco
jiného,“ přiznává. Jak však vzápětí dodává, do jisté míry to byla
změna k lepšímu. „Doma jsem kolikrát trénoval ve vichru a minus
deseti stupních. V  Maroku jsem se sice občas brodil pískem, ale
jinak krásné bezvětří. Na druhou stranu Rusové naměřili v  jedné
z etap 54 stupňů Celsia, to končila legrace.“
28
Takhle vypadá
ochrana bot
před pronikáním
všudypřítomného
písku.
Radost z úspěšného
dokončení svého
snu a smutek
nad tím, že je vše
u konce. Josef Škvor
se svým španělským
přítelem, bývalým
boxerem Franciskem
Monterem.
Skalnatý terén byl pro českého závodníka, který se
v něm umí pohybovat, příjemným zpestřením etapy.
Chyby se neodpouštějí
Teoretická příprava se ukázala být velmi užitečná.
V první řadě spočívala v hodinách strávených u inter-
netu a analýze záběrů pouštního maratonu. „Zatímco
při klasickém běhu se závodníci srovnávají za sebou
a běžci se střídají v čele při rozrážení větru, na poušti
je to jinak. Písek není asfalt. Proto je výhodné běžet
svou originální stopu, člověk má pocit, že se pohy-
buje alespoň po trochu tvrdém povrchu. Jinak jsem
závodil ve standardních běžeckých botách, na kterých
jsem měl speciální návleky, takže se do bot nedostával
písek.“
Josef Škvor rovněž oceňuje informační podporu,
kterou mu poskytl Ivan Szábó, slovenský běžec bydlící
v Anglii. S ním mohl prakticky kdykoli probrat všech-
no spojené se závodem. „Vždycky když se mi v hlavě
nahromadily nějaké otázky, bez problémů mi na ně
odpověděl. Sledoval závod, v  průběhu jsem od něj
dostal i pozdravný mail. Podle všeho mu vůbec neva-
dilo, že i když je podstatně mladší, dopadl jsem v cel-
kovém pořadí líp než on. Jsem mu vděčný za všechny
rady,“ říká se smíchem.
V  době svého novinářského působení zvládl náš
ultramaratonec ve Vyškově speciální kurz přežití
určený profesionálním vojákům. Po zdárném ukon-
čení maratonu konstatoval, že ve srovnání s  tímto
pouštním dobrodružstvím to byla nepříliš náročná
hra. „Setkal jsem se názorem, že zatímco u klasického
maratonského běhu se jedná o sportovní výkon, před-
 Pořadatelé v cíli každé
etapy vítali úsměvem
a uznáním všechny
závodníky...
stavuje Marathon des Sables spíš bojovou hru, která
neodpouští chyby. Souhlasím. Na startu byla jedna
velmi sympatická Francouzka, která závod několikrát
vyhrála. Skončila ve třetí etapě. Prostě se zapomně-
la napít a běžela čtyři kilometry bez vody. Stačí malá
chybička a je po nadějích.“
Show se vším všudy
Přestože je náš borec muž zocelený životem, ani
jemu se nevyhnula předstartovní horečka. Nejdřív
byla spojena s  nakonec bezproblémovou zdravot-
ní prohlídkou. Panika v  mezích normy se dostavila
v okamžiku, kdy u příslušného okénka na pařížském
letišti Orly zjistil, že místo tisícovky lidí u  něj stojí
sám. Naštěstí se brzy ráno objevili další účastníci.
A mozek samozřejmě permanentně řešil, jak se bude
v  nezvyklém prostředí chovat tělesná schránka. Po
startu se věci rázem obrátily k lepšímu. „Všechno to
ze mě najednou spadlo. I přes svou soutěživost jsem
do toho šel s tím, že se nesmím pustit do bezhlavého
závodění. Díky neuvěřitelné atmosféře to není vůbec
jednoduché. Vyběhnete, nad vámi vrtulníky s kame-
ramany, najednou si člověk uvědomí, že je vtažen
do velké sportovní show se vším všudy,“ říká Josef
Škvor. „Před první etapou jsem se docela bál, vůbec
jsem totiž netušil, co mě čeká. V  cíli jsem ke svému
překvapení zjistil, že na tom nejsem vůbec špatně.
I když jsem měl v sobě přece jen jistou brzdu, dobrý
začátek mě strašně nakopl. Navíc byla na řadě etapa,
která se běžela do kopce v mírně skalnatém terénu. Najednou jsem
byl ve svém živlu, zatímco na některých, především francouzských
běžcích bylo vidět, že nikdy nestáli na skále a mají respekt i ze tří-
metrové výšky.“
Základním předpokladem úspěchu je podle Josefa Škvora v první
řadě dodržení taktiky. „Každou etapu jsem rozbíhal postupně, když
to bylo jen trochu možné, snažil jsem se držet vlastní stopu. Tem-
po jsem nikomu nepřizpůsoboval. Proto jsem se ani jednou během
celého závodu ‚nezatavil‘. Síly mi zbyly až do konce. Závěrečný
maraton jsem v  písku běžel za šest hodin a  dvanáct minut. Mezi
dvacátým a  třicátým kilometrem jsem předběhl sto lidí. Všichni
se shodovali na tom, že vzhledem k věku a tomu, co jsem měl za
sebou, je to velmi dobrý čas. Dá se říct, že mírné obavy přišly před
začátkem třetí etapy. Čekala na nás nepříjemná desetikilometrová
rovina, takže jsem si říkal, jestli jsem to předtím nepřepálil. Obavy
se naštěstí nepotvrdily.“
Prakticky jediný kritický moment v celém závodě přišel v nejdel-
ší, 75,7 km dlouhé dvojité etapě. „Na nohách se mi udělaly velké
puchýře. Stál jsem před dilematem, jestli poběžím dál s tím, že se
to může zhoršit, nebo vsadím na jistotu. Zvolil jsem druhou vari-
antu,“ vysvětluje Josef Škvor. „Čekal jsem 55 minut, protože dok-
tor měl na starosti důležitější případy. Přitom jsem si říkal, jestli
přece jen nebylo lepší riskovat. Kdybych ošetřením neztratil sko-
ro hodinu, mohl jsem se celkově posunout výš. Na druhou stranu
jsem pokorný člověk a  mám radost z  toho, že to všechno dobře
dopadlo.“
29

(D O B R O D R U Z I )
Přátelé spolu s dcerami připravili na Letišti Václava Havla v Praze hlučné přivítání, které připomínalo příjezd olympioniků z Nagana.
Zdravotní zabezpečení hodnotí jako takřka dokonalé. „V úsecích
s  patřičnou šířkou jezdila auta s  posádkami záchranářů tak, aby
byla nablízku, ale zároveň nevířila písek. Na nebezpečných místech
hlídkoval na vrcholu vrtulník, který všechno monitoroval z výšky
a byl připraven v případě potřeby kdykoli zasáhnout.“
Voda nad zlato
Zatímco nohy držely nad očekávání dobře, mírné komplikace, přes-
něji řečeno bolest zad, způsoboval malý batoh o váze 11 kg obsahující
povinnou výbavu. Ta se skládala mimo jiné z  bezpečnostní světlice
pro případ nouze, tablet soli, magnézia a  potravinových doplňků.
Každý ze závodníků měl na jeden den předepsán minimální příjem
2000 kalorií. Jednalo se o různé energetické tyčinky, gely, rychlé cuk-
ry. Prostě o  nezbytné „palivo“. „Vyplatila se mi stravovací strategie
postavená na tom, že jsem jedl vždycky na stanovištích, na kterých
se doplňovala voda. Ušetřil jsem tak docela dost času.“ Postupně jsme
se v našem článku propracovali k tomu nejdůležitějšímu. Tím je na
poušti voda a dodržování optimálního pitného režimu. „Každých 11
až 12 kilometrů fungovalo stanoviště určené k doplnění zásob vody.
Každý z nás měl kartičku, na které byl zaznamenán příjem tekutin. Za
každou láhev, kterou by závodník požadoval nad stanovenou normu,
se k celkovému času přičetlo třicet minut,“ vysvětluje Josef Škvor.
Pokud si ovšem závodník zvolil správné tempo a striktně dodržo-
val pitný režim, nebyl podle úspěšného běžce problém s přidělenou
vodou vystačit. „Základem bylo dívat se pravidelně na hodinky
a každou čtvrthodinu se napít. Na jednu stranu bylo dobré zbavit
30
Každý ze stanu, v němž bydlel český závodník, se snaží
zastřít předstartovní nervozitu. Zleva Nizozemec Detlef,
Norka Anita, Čech Josef, Švýcar Alex, Jihoafričanka
Sanet, Bulhar Krasimir a vpředu Rumun Paul.
Maročan Omar, jehož matka pochází z Československa,
s Josefem Škvorem ve vytouženém cíli třetí etapy.
se každého kila, ale na druhou stranu měla jediná
absence pravidelného příjmu tekutiny nepříjemné
důsledky. Poměrně brzo se mi podařilo vychytat věci
tak, že jsem do každého stanoviště přibíhal s prázd-
nou lahví.“
Výzvy plné písku
Úspěšný absolvent nejslavnějšího pouštního marato-
nu planety se drží rčení jednoho z klasiků české litera-
tury, podle kterého je malý pouze ten, kdo má v sebe
malou víru. A Josef Škvor si přes vrozenou skromnost
docela věří. V  médiích se objevila informace o  pří-
pravě na běh okolo nejvyššího vrcholu Evropy Mt.
Blanku. A  také o  tom, že si Pepa hodlá k  šedesátým
narozeninám nadělit další Marathon des Sables. „Po
splnění snu, který trval šestnáct let, mám teď v duši
prázdno. Dělám ale všechno pro to, abych se prázd-
noty co nejdřív zbavil. Nejčastější vítězové Maratho-
nu des Sables, bratři Lahcen a  Mohamed Ahansalo-
vé z  Maroka, pořádají v  poušti maraton přes pohoří
Atlas. Vzhledem k  struktuře trati bych závod nazval
horsko-pouštním maratonem. A rovněž mě láká Trans
Oman Maraton dlouhý 200 kilometrů,“ prozrazuje náš
úspěšný ultramaratonec. Kromě toho sbírá informace
o bězích pořádaných v Himálaji. „Je to lákavá vidina,
na druhou stranu se ale chci v nejbližší době věnovat
‚písečným výzvám‘. Pak se uvidí. A nemá cenu zastírat,
že tu také hrají roli peníze.“ +
 MARIE BLAHYNKOVÁ
(T A L E N T Y )

Holka z  moravského Kyjova s  vystudovanou

Fakultou sportovních studií…Jak ses proboha zje-
vila v muzikálové branži? Pomohla mi v tom tele-
Recept na
vizní castigová soutěž Robin Hood – Cesta ke
slávě, kterou v roce 2010 vysílala televize Prima
ve spolupráci s pražským divadlem Kalich. Moje
úspěch? Vášeň
sestra je vystudovaná herečka. Byla po mateř-
ské a chtěla se k téhle práci vrátit. Moc si přála
do téhle soutěže jít.
a tvrdá dřina
Takže tě poprosila, abys ji doprovodila? Tak totiž
Na první pohled je milá, skromná a
začínají příběhy mnoha slavných… Odmalič- veselá. Na druhý pak profesionálka,
ka jsem zpívala a tančila, byla jsem dítě, co se
rádo předvádí. Tak jsem tam šla. Postupovala
která o věcech přemýšlí. Nechce je
jsem v  jednotlivých kolech, až jsem se dostala dělat na půl plynu jen proto, že z nich
do finále, které se vysílalo živě v televizi. A pak,
přestože jsem soutěž nevyhrála, mě režisér Ján kápne víc peněz. Marie Blahynková
Ďurovčík s  ředitelem divadla Kalich Michalem odešla z poklidného Kyjova, aby
Kocourkem oslovili, jestli bych nechtěla v Robi-
nu Hoodovi vedlejší roli. udělala štěstí v Praze. Anebo aby si
prostě jen splnila velký sen.
Nepodobala se ta soutěž svým rozměrem spíš
Superstar než divadelní castingové show? Kde-
pak, mně to dnes zpětně opravdu připomíná
klasické konkurzy do muzikálu. Před finálový-
mi večery probíhala spousta tanečních kol, ve
kterých se postupně vyřazovalo. Do sálu naběh-
ne spousta lidí, udělá se choreografie a během
ní se začnou lidi vyhazovat. Pak se zpívá, pak
zase tančí, adeptů je pořád méně a méně.

Pořád mi to nějak nevychází – kde se v  téhle

divadelní soutěži ztratilo herectví? Máš pravdu.
Muzikál v  ideální formě musí vycházet z  čino-
TEXT MAREK KOŽUŠNÍK FOTO LENKA HATAŠOVÁ, PETR MAREK, RICHARD KOCOUREK

herního herectví. Nejdřív musí být člověk herec.

A až ze sebe takto vydá absolutně všechny emo-
ce a nemůže jít dál, přesně tam začíná muzikál.
ZPÍVÁNÍ V DEŠTI na divadelních prknech.
Teprve pak řekne zbytek hudbou a zpíváním. To
není z mé hlavy, parafrázuji myšlenky zkušeněj- Kateřina Katchaba Nováková, odstoupila, a tak jsem do finá-
ších. Ale takový přístup se dnes trošku vytrácí. le nakonec pronikla. Já mám vždycky všechno z druhé šance.
Nic víc k  tomu říct nemůžu, jsem vychovaný Stejné to bylo se Zpíváním v dešti v libereckém divadle. Tu
sportovec, ne herečka. Ale možná právě to mi krásnou roli Kathy Seldenové měla hrát Zuzana Vejvodová,
dává schopnost nahlížet na tu věc trochu jinak. jenže otěhotněla. Až roli v  Pomádě jsem dostala normálně
Mimochodem, v téhle soutěži byla i herecká kola. z konkurzu – i když jinou, než jsem chtěla.

Jak vypadala tvá sportovní kariéra? Vystudo- V Pomádě zazářil i tvůj partner Jan Kříž, který za roli Dannyho
vala jsem sportovní gymnázium, pak jsem šla získal cenu Thálie. Jakou roli jsi chtěla ty? Toužila jsem po roli
na brněnskou Masarykovu univerzitu studo- Rizzo. Opravdu moc jsem si ji přála zahrát. Jenže režisér Ján
vat Fakultu sportovních studií a Pedagogickou Ďurovčík mi nabídl jinou roli Frenchy. V tu chvíli jsem z toho
fakultu. Jsem vlastně vystudovaná učitelka byla trochu špatná, ale nakonec jsem s touto rolí hodně spo-
tělesné a občanské výchovy na základní škole. kojená. Opravdu mi sedla, Jano ze mě vychoval komediální-
ho herce a mě to hrozně baví.
Když jsi šla na první konkurz do soutěže Robin
Hood – Cesta ke slávě, říkala sis, že se právě teď Já jsem do konce představení nepoznal, že tuhle roli hraješ ty.
něco může opravdu hodně změnit? Vůbec ne. Ale Jasně, máš docela výraznou paruku, ale Frenchy ve tvém podání,
když už někam člověk přijde, nechce si trhnout to je tajfun na jevišti. Malé tornádo. Hraješ to – anebo taková
ostudu a  snaží se. Vždyť já se vlastně ani do
té finálové sedmičky holek nedostala, skonči-
la jsem osmá. Jenže pak jedna ze soutěžících,
33
 (T A L E N T Y )

opravdu jsi? Jak kdy. Moje máma vždycky říkala, že když

viděla velkou skupinu lidí, věděla, že stojím uprostřed.
Že mě tam určitě najde. A  když viděla Pomádu, vzpo-
mněla si na to. Jak člověk stárne, energie musí trochu
ubývat, protože by si lidi mysleli, že jsem blázen. Ale ta
role vychází ze mě.

Jaké to je pro sportovkyni z Kyjova stát na jevišti? První

takovou příležitostí byl právě Robin Hood s rolí komor-
né Kitty. Bylo to úžasné. Poprvé na jevišti, všechno to
zažívat poprvé. Člověk má takový zvláštní pocit zodpo-
vědnosti. Nevím, jestli jsem si to nepřinesla ze sportu
– tu pokoru a klid. Je to nádhera.

Co je nejdůležitější pro mediálně neznámou muzikálovou

herečku, aby přežila v  tomhle světě? Být dobrá. Člověk
na sobě musí pracovat. Musí umět zpívat a tančit. Musí
v sobě mít vášeň, aby mohl hrát. Kdo chce tuhle práci
dělat dobře, musí v sobě tohle mít.

A co štěstí? To taky. Štěstí se hodí vždycky.

Nelituješ někdy toho, že neděláš sportovní trenérku?

Chvilku jsem ji dělala a jednou se k tomu určitě vrátím.
Muzikálovému herectví se chci věnovat, dokud to pů-
jde, dokud budou nabídky. Dokud mě lidi budou chtít.
Teď jsem navíc poznala, co je seriál. Ale až mi něco za-
čne chybět, nemám důvod nezačít se svou profesí. Mám
Ideál vysokoškolský titul, před několika měsíci jsem si navíc

muže dodělala kurz poradce pro výživu. Tyhle dveře jsou pro
mě pořád otevřené.
Ideální muž pro mě
musí mít krásné Naťukla jsi seriál. Ve kterém tě můžeme vidět? Dosta-
ruce, kterými se la jsem epizodní roli v  sitcomu Helena. Pro příznivce:
mě bude dotýkat. budu hrát novou přítelkyni Michala Hrušky, velmi
Musí mít krásné ambiciózní herečku. Objevím se asi v šesti dílech příští
oči, kterými se na
rok na jaře.
mě bude dívat.
A musí mít čisté
1. a 3. POMÁDA. V téhle roli režisér Ďurovčík objevil pro divadlo Jaký je rozdíl mezi prací v  divadle a  na seriálu? Veliký.
boty, protože tak
komediální talent Marie Blahynkové. 2. Role komorné Kitty
poznám, že se Před kamerou člověk nemusí tolik hrát velkými gesty
v ROBINU HOODOVI byla její první hereckou příležitostí.
o sebe stará. do prostoru. Jak se říká – v divadle hrajeme pro posled-
1 2 ní řady. Natáčení je komornější a intimnější, má úplně
jiné kouzlo. Je hodně rychlé. Člověk musí být přesněj-
ší a přesvědčivější, protože na to má jenom tu krátkou
chvilku před kamerou. Na jevišti si může diváka získat
během spousty scén. V seriálu to musí vystřihnout na
první dobrou.

Začalo to muzikály, pak přišel seriál… co plánuješ dál?

Byla bych moc ráda, kdyby to pokračovalo v tom správ-
3 ném tempu. Mít šanci dělat každý rok jeden muzikál,
na který budu mít čas. Nehrát najednou v osmi titulech,
nestíhat a dělat ty role nepoctivě.

Chtěla bys být slavná? Nemám takovou ambici. Samo-

zřejmě, každý z nás dělá tuhle práci proto, že chce mít
pocit uznání. Ale myslím si, že ho svým způsobem mám
už teď – ve chvílích, kdy stojím na jevišti. Je to pro mě
veliká čest. +
34
 (P R O F I L )
Jak si užil prázdniny hokejový
objev roku? JIŘÍ TLUSTÝ sice
jezdil ve ferrari, ale dovolenou
trávil v chatkách na Máchově
jezeře u piva. Umí utrácet, ale
v pětadvaceti letech už ví, že
zážitky, pohodu a kamarády si
jen tak nekoupí.
Hokejové wellness na vsi
36
J aké bylo vaše léto, rozmarné? Trošku dlouhý, skončili jsme v Americe dvacátého
května. Doma začínáme vždycky třemi týdny úplného volna. Sportuju, ale bez
dřiny a drilu. Musím se odreagovat a užít si legraci s kamarády.
Hokejisty? S namíchanou partou od nás z Kladenska. Jsme silný hokejový ročník, vyrostli
jsme s Ondrou Pavelcem, Jakubem Voráčkem a Michalem Frolíkem, který to potvrdil letos
Stanley Cupem. Trošku k nám patří i o rok starší Radek Smoleňák. Držíme pohromadě.
V jiném městě by se hráč NHL považoval za celebritu, v Kladně a okolí to je u hokejisty skoro
povinnost, že? Proto jsme silná parta. Letos jsme si moc užili s Froldou. Všichni fandili
ve finále Stanley Cupu Jardovi Jágrovi, ale on ho už přece vyhrál. Teď to dokázal jeden
JIŘÍ TLUSTÝ TEXT TOMÁŠ NOHEJL
FOTO PROFIMEDIA.CZ, MÁRIA RUŠINOVÁ (BLESK)
z  nás, navíc se postaral o  poslední gól. Neuvěřitelný
zážitek, naše malé vítězství. My jsme spolu seděli v lavi-
cích na základce i na střední, známe se s rodiči, spávali
jsme u sebe jako malí kluci. Máme mnoho zážitků, to se
nedá ani popsat.
Zkuste to. Během sezony nám vydrží ty z  posledního
léta. A když dojdou, už plánujeme další. To nám dodá-
vá energii. Nejdřív proběhne přivítací oslava. Zajdeme
na pivo, máme ho všichni rádi. Posedíme, popovídáme,
probereme celý rok a  zasmějeme se. Pak se courneme
Prahou, vystřídáme pár lokálů, vyjdeme si za hudbou.
Máte domácí půdu? Pražské centrum, okolo Staromá-
ku. Nevydržíme v jednom podniku celou noc. Střídáme
to, abychom někde náhodou nestrádali. Proběhneme
kolečko.
Jezdíte i  společně na dovolenou, po Čechách na „čundr“
nebo za exotikou? Jezdíme na Mácháč na pánskou jíz-
du. Letos nás bylo skoro čtyřicet najednou. Někteří do
chatiček, jiní do hotelu a scházíme se. Jezdí Kladeňáci,
kluci z Litvínova, Pražáci, z Liberce. Hokejisti, fotbalis-
ti, kamarádi. To je pro nás vrchol léta. Začala to starší
generace Pavla Patery a spol., ten už ale teď jezdí s dce-
rou trénovat na Floridu. Když si v Americe voláme, pro-
bíráme hlavně zážitky z Mácháče, abychom se rozesmá-
li. Teprve pak dojde na to, jak se daří na ledě.
Vzali byste i Jardu Jágra? Nevím, jestli by jel… Nebo spíš,
jestli by to s námi zvládnul. Na ledě to dokáže, ale tady
na pláži?
Jaký máte vztah? Hráli jste spolu, ale on už je přece jen jinde, starší genera-
ce, majitel klubu, legenda… Nás z Kladna je v NHL hodně, ale jen jeden je
největší. Všichni ho strašně uznáváme, všichni jsme se snažili ho napo-
dobovat. To, co jsme loni na podzim vedle něho prožili v  české lize, bylo
úžasný. Nejen pro nás, ale i pro naše rodiny. Patříme tady všichni k sobě.
Přitom v Americe si zase nevoláme. Jsem v kontaktu s naší partou skoro
každý den, víme o sobě všechno. Pak s Tomášem Kaberlem, se kterým jsem
hrál, s Tomášem Plekancem šest let přes léto trénuju. Jarda má svůj režim,
nevím, kdy přesně odpočívá, nechci ho rušit.
Daleké cestovatelské výpravy čekají až na pořádnou partnerku? Až bude něco
vážnějšího, jednou… Já bych chtěl určitě na Bora Bora. Až skončím, budu
hodně cestovat. Keňa, Madagaskar, něco poznat, zajímala by mě Indie, Aus-
trálie musí být nádherná. Teď si raději odpočinu než cestovat přes půlku
světa. Nalítáno mám za sezonu dost.
Máte to spočítané přesně? Nejvíc lítá Vancouver, přes sto tisíc mil za rok. My
z východní strany míň, průměrné lety kolem hodiny, osmi set kilometrů.
Jak se žije v  Raleigh, kde sídlí váš klub Carolina Hurricanes? Velké město,
ale hodně roztahané s  menším centrem. Sídlí tam tři velké univerzity,
je velmi zajímavé sledovat jejich rivalitu ve sportu. Řeknete si, pitomá
škola… Jenže oni mají osmdesát tisíc diváků na zápase. Kdo tam cho-
dil, nadosmrti drží tradici, oblíká se tak, fandí, žije tím. Viděl jsem zatím
jen basketbal a chystám se na americký fotbal, jejichž stadion leží vedle
našeho.
Dostanou se k  vám do NHL absolventi z  univerzitních týmů? Školy tady se
nezaměřují hlavně na hokej. Ale poznal jsem hodně hokejistů z univerzit,
kteří přerušili školu, když dostali smlouvu v NHL. Každý rok se jich pode-
píše několik. Teď jeden Čech, Andrej Šustr v  Tampě (25letý plzeňský hráč
studoval na Univerzitě Nebraska v Omaze, pozn. red.).
Ale čemu se chcete jednou věnovat vy? Těžko teď přemýšlet. Rád bych se
motal okolo hokeje, dělal třeba agenta, až budou děti, možná trenéra. Nebo
měl něco vlastního. Restauraci? Ale spíš menší, abych měl čas na život.
Teď jste bral milion a půl dolarů za rok. Točíte peníze, nebo je řešíte? První rok
v Torontu, to jsem se pobavil, trošku tomu utrhnul drápky. Ale od té doby
se mi stará o peníze firma, víc než půlku dávám na stranu. Život v Ameri-
ce něco stojí, na vyblbnutí mám. Až skončím, nechci se tolik honit, pak si
nedokážeš tolik užít život.
Za co utrácíte? Všichni hokejisti se hezky oblíkáme, dopřejeme si nějaký
luxus. Já mám rád hodinky, to mi leze do peněz. Mám ty nabíječky s nimi za
vitrínkou, točí se mi tam, rád se na ně dívám. A taky na auta. Hezký, spor-
tovní, rychlý. To určitě není dobrá investice, ale dělá mi radost.
Přifrčel jste nadupaným bílým Porsche Carrera. Mám ho upravené, větší kola,
tvrdší. Díry na silnici jsou nepříjemné, ale jinak se krásně svezu.
Zkoušel jste ho i na dráze? Tohle svoje ne, ale jednou jsem v Mostě testoval
bavoráky pětkové řady, to bylo taky příjemný. Jel jsem asi dvě stě padesát,
víc to tam nejde, v ostrém esíčku se člověk bojí. Rychlost je pro mě adrenalin.
Takže, kolik máte rekord? To bych radši neuváděl.
Dobře, tak jelo se jistě v Německu na dálnici… Tři sta devět. Pak jsem si řekl,
že to víc není nutné.
Jirka Tlustý patří
mezi naše velmi
talentované
hráče a při
výluce NHL
nechyběl
v kladenské
sestavě...
Jak široký si držíte vozový park? V osmnácti jsem si kou-
pil Octavii RS, s  tou jsem vyrostl, to je moje srdeční
záležitost. Teď ji má táta, ale pořídil jsem mu tuarega
a  tak uděláme škatulata batulata a  pošleme ji sestře.
Přes léto mi tady půjčují auta, můžu si ledacos vyzkou-
šet, včetně ferrari. A to mě trošku nahlodává… V Ame-
rice mám Mercedes ML, ale taky si chci udělat znovu
radost. Jenže brzdí mě tamní velké rychlostní omezení
a solidní pokuty. A taky vozím na přední sedačce velké-
ho kamaráda, svůj hokejovej bágl.
Jaké si vybíráte další fajnovosti, jídlo, pití? Zkouším být
na víno, chystám si tady doma vlastní sklípek. V zimě
červené ke steaku, v létě bílé na osvěžení.
A  golfové táčky? Golf jsem zkoušel, ale ještě mě to
nechytlo. Musím na něj zestárnout, vyzrát. Nemám na
to teď čas. Radši si dám tenis, squash, badminton, fot-
bal. Potřebuju se hecovat s klukama, abych se pak večer
mohl u piva zeptat mezi řečí: Jak jsi hrál dneska…
Mohl byste natrvalo přesídlit za oceán? Neumím si to
představit. Taky jsem měl přítelkyni Kanaďanku, ale
najednou jsem se toho začal bát. Nechtěl bych tam
někdy žít. Pojedu tam rád na dovolenou, ale patřím sem.
Jsem z malé vesnice, tam je pohoda, klídek. Pro mě úpl-
né wellness. Hodím nožky nahoru, máma uvaří oběd,
s tátou a strejdou, co mají spolu firmu, zajdeme na pivo.
Po vzoru Jágra, který se objevil ve filmu Náhlá smrt s Van
Dammem, jste se stal hercem. V létě jste točili „vesnické“
Babovřesky 2. Co vám dali za posty? Sebe samotné. My
kladenská partička…
V  roli barové, či hokejové? Proběhlo to všechno, namí-
chali jsme hezký koktejl. Osm dní v  jižních Čechách
jsme si docela mákli, od osmi ráno do šesti do večera
na place, žádná brnkačka. Jen paní Žilková měla víc,
jedenáct natáčecích dní. Pořád říkají výborně, ale chtějí
to tak mít třikrát. Pak ještě z jiného úhlu… Ale pobavili
jsme se, bude sranda, tímto zvu všechny do kina.
A  pokud byste si mohl vybrat režii dívky na titulní stra-
nu Playboye? Třeba Pauline, dcera Wayna Gretzkého.
Vždycky se mi líbila herečka Mila Kunis (Američanka
ruského původu, mj. oceněná za film Černá labuť, pozn.
red.). Ale holek je hodně… +
Rozhovor vznikl za spolupráce se společností Spollu.cz.
37
(T É M A )

Jsou všude,
kam se
podívám.
Dokonce
i tam, kam
nemám při
nejlepší
vůli šanci
dohlédnout.

Digitální
TEXT PETR BOŠNAKOV FOTO PROFIMEDIA.CZ

38
 Řeč je
o digitálních
stopách, které
toho o nás
prozradí při
vydařeném
stopování takřka
tolik co stopy
genetické.
A vzhledem
k tomu, že
digitální stopy po
sobě zanechávají
veškeré
technologie
fungující na
základě moderní
elektroniky, musí
se prakticky
každý z nás smířit
s existencí

stopy
digitálního

S
šmírování.
Spějeme k hmyzí organizaci?
Jedno je jisté, vědecký pokrok zastavit nelze.
K  vymoženostem vědy a  techniky však občas
přistupujeme v  rozporu se zdravým rozumem.
Zatímco nemalá část společnosti sveřepě boju-
je proti tomu, aby pomocí výsledků vědeckého
výzkumu nepřicházely na svět děti s  těžkými
genetickými vadami, je většina lidí smířena
s tím, že je v čím dál větší míře snadným objek-
(T É M A )
tem digitálního sledování. „Je to dáno tím, že si člověk
tuto skutečnost moc neuvědomuje. Bere to jako něco
samozřejmého,“ reaguje předseda představenstva spo-
lečnosti T-Soft Jaroslav Pejčoch, odborník na trendy
v internetové bezpečnosti.
Objektem digitálního šmírování je dnes
prakticky každý z nás. Stačí si koupit počí-
tač, tablet, mobilní telefon, případně mít
kreditní kartu. Po jejich prvním použití po
sobě začínáme zanechávat digitální stopy.
Jsou definovány jako informace s vypoví-
dající hodnotou, která je přenášena nebo
uložena v digitální podobě. A jak se praví
v jistém článku kriminalistů specializova-
ných na tuto oblast, představují personál-
ní počítače a nezbytné periferie dokonalou
pokladnici konání každého z nás. Pokud si
někdo dá tu práci – a jak se ukáže, nemusí
se vždy jednat o  aktivity orgánů činných
v  trestním řízení – a  rozhodne se vydat
po digitálních stopách vlastníka obyčej-
ného PC či neobyčejného (tzv. chytrého)
mobilního telefonu, může obrazně řečeno
svléknout dotyčného do naha. Díky naši
touze sdílet informace s  okolím stopař
brzy zjistí, jak jsme na tom v konkrétním
okamžiku psychicky, jaké jsou naše zájmy,
sexuální představy, zdravotní stav. Rovněž
preference v oblasti jídla a pití, kdy jedeme
na dovolenou a co náš šéf. Digitální stopy
mají v  řadě případů vysokou informační
hodnotu o osobních zájmech a aktivitách
uživatele digitálního zařízení. Jsou proto
přímo předurčeny k  sestavení psycholo-
gického profilu.
Objektem digitálního šmírování se stáváte i  teh-
dy, kdy místo digitálních technologií používáte tužku
a papír a přitom se držíte hesla filmu bratří Coenů: Po
přečtení spal. „Stačí vyjít z  domu nebo někam vejít.
Digitální doba je totiž charakterizována i  bezpočtem
kamer, před kterými není úniku. Už proto, že existují
programy na rozeznávání tváří, stačí k přesné identifi-
kaci fotografie. Mimochodem, nejdál pokročili v tomto
směru v jedné z kolébek demokracie, Anglii. Takže kudy
chodíme, tudy po sobě zanecháváme digitální stopy,“
vysvětluje Jaroslav Pejčoch. „Nacházíme se v prodráto-
vané a proinformované společnosti. Na jedné straně se
lidé nechtějí namáhat s hloubavým myšlením. Na straně
druhé dokážou díky moderní technice lépe komuniko-
vat. Může to vypadat tak, že společnost spěje k nějaké
hmyzí organizaci, kdy vzniká něco velikého, jakási
superstruktura. Zároveň ale klesá role samotného jedin-
ce ve společnosti.“
40
Už po prvním použití kreditní karty začínáme po sobě zanechávat digitální
stopy a tím dáváme zelenou digitálnímu šmírování...
Nevybočovat z řady
Laicky vzato lze digitální stopy rozdělit do dvou kategorií. V první jsou sto-
py obrazové, které nemůžeme ve většině případů ovlivnit. Možná pomocí
plastického chirurga. Nebo pokud budeme chodit po ulicích s  kuklou na
hlavě a  pečlivě zvládneme nepřirozený pohyb. Mimochodem, na policejní
akademii v Praze přišel profesor Straus s metodou, která na základě snímání
pohybů dokáže člověka identifikovat. Vychází z toho, že veškerý pohyb je
charakteristický, lze proto hovořit o pohybovém otisku.
V druhé kategorii jsou digitální stopy, které lze zčásti ovlivnit. Stačí si být
při komunikaci s okolím vědom toho, že všechno, co pošlu po síti, může být
použito proti mně. „Veškerá zaslaná data se díky propojení po internetu roz-
prsknou. Jakmile pustíte po síti jakoukoli informaci, musíte počítat s tím,
že se mnohonásobně multiplikuje, převede někam jinam a někde uloží. Jako
její autor vlastně ani nevíte, kam,“ vysvětluje Jaroslav Pejčoch. „Na druhé
straně existují lidé, kteří touží po tom, aby se o nich vědělo. Pokud k tomu
mají patřičné schopnosti, dokážou v rámci uplatnění vlastní strategie posí-
lat informace s tím, že budou vypátrány a protistranou možná i nevědomky
využity v jejich prospěch.“
Když už se musíme smířit s tím, že takřka na každém kroku zanecháváme
digitální stopu, je otázkou, jak minimalizovat následky. Odpověď je jedno-
duchá. Stačí nedráždit velkého digitálního bratra bosou nohou. Jak? Jedno-
duše. Stačí žít životem běžného daňového poplatníka. Nemít žádné ambice,
nevyjadřovat se k věcem veřejným. Prostě nikoho nezajímat, nevybočovat
z řady. Máme-li nějaké ambice, je nutné je pečlivě utajit. Důležitý je rovněž
výběr profese. Je vysoce pravděpodobné, že digitální stopy pasáka domácí
zvěře, popeláře či uklízečky zaujmou digitální šmíráky v menší míře, než je
tomu u vrcholového sportovce, hvězdy showbyznysu, politika či aktivisty na
poli lidských práv. Ovšem i člověk, který se rozhodl prožít život v šedi, musí
být v rámci své digitální komunikace srozuměn s tím, že může přijít den,
kdy začne své okolí proti své původní vůli zajímat. Stačí si například poří-
dit paterčata. Nebo nechat ukrást dítě do Německa. Poslední dva konkrétní
případy jsou názornou ukázkou toho, jak se objektem zájmu, tedy potenciál-
ním cílem digitálního šmírovaní, mohou stát i lidé veskrze průměrní.
Digitální stopa je charakteristická nízkou životností, u  ztráty fyzické-
ho propojení (obličej, fotografie, místo) jsou data k  ničemu. Vyznačuje se
extrémní dynamičností prostředí, neboť sítě poskytují možnost rychlých
přesunů téměř kamkoli. V některých případech lze digitální stopu restarto-
vat. Je ovšem nezbytné najít několik kousků skládanky.
 Ochrana versus krádež dnes existují kontrolní mechanismy, kte-
Existují-li digitální stopy, musí logicky fungovat i  digitální stopaři. Před ré velké finanční transakce automaticky
několika měsíci se v  této souvislosti hovořilo o  skupině investigativních zdržují. Pokud vám některá banka slibuje
novinářů, kteří nejdřív vypátrali a pak zveřejnili jména majitelů bankovních absolutní anonymitu, existují dvě varian-
kont v daňovém ráji na Panenských ostrovech. Z této informace lze usou- ty. Buď vám vědomě lže, nebo musí pod-
dit, že pokud se k datům dostali novináři, byť investigativní, podle všeho niknout nějaký krok, který je v rozporu se
se silným finančním zázemím, může se totéž podařit právníkům, soukro- zákonem.“ A jak je to s ochranou případ-
mým detektivům všeho druhu, soukromým bezpečnostním službám. Také né anonymity bankovního klienta? Podle
zaměstnavatelům či žárlivým partnerům. Zároveň se ovšem naskýtá otázka, Jaroslava Pejčocha nelze stoprocentně
jestli v tomto konkrétním případě nestál za ziskem informací z banky lidský zaručit nic. „Spíš jde o to, že kvůli maxi-
zdroj, který zmiňované údaje za úplatu či z přesvědčení jednoduše práskl. málnímu možnému zabezpečení může
I  v  digitálním věku totiž platí, že největší bezpečnostní riziko představu- někdo dojít k  přesvědčení, že čas a  pení-
jí lidé. Není proto vyloučeno, že teorie o zdařilém rozkrytí digitálních stop ze, které je nutné vynaložit k  zajištění
se má rovnat zastíracímu manévru na ochranu skutečného informátora. digitální stopy, nejsou úměrné konečné-
„Neznám konkrétní případ. To, že po někom zůstane digitální stopa, auto- mu výsledku. A  platí to nejen v  oblasti
maticky neznamená, že se k ní dostanou novináři. Nelze to vyloučit, i když bank. Zároveň ale nesmíme zapomenout
obecně platí, že to, co je dobře chráněno, nemůže být ukradeno. Pokud měli na vývoj v  čase. Ještě před několika lety
novináři dostatečné množství peněz, mohli si pořídit špičkové odborníky, se hovořilo o tom, že je prakticky nemož-
kteří dovedou vytáhnout z banky potřebné údaje,“ soudí Jaroslav Pejčoch. né vysledovat komunikaci přes skype.
V  poslední době prosákly informace, po-
Bez zajímavosti není v této souvislosti ani názor specia- dle kterých lze skype rozkódovat.“
listy na bankovní zabezpečení, který si nepřeje být jmeno-
ván. „V některých arabských zemích existují banky, které
při jistém druhu transakcí počítače vůbec nepoužívají. Jak svést ze stopy
Osobní data veškerých klientů jsou na papírech, jednání Shrňme si doposud zjištěné. Každý z nás za sebou zane-
probíhají v místnostech bez kamer. V klasických bankách chává digitální stopy. Na rozdíl od těch fyzických je mož-

Inzerce

/PW©
#.8
ăBEZ

(SBO
5VSJTNP

XXXSFOPDBSCNXD[ 3BEPTU
[
K­[EZ

/07
'03."
13045036
3FWPMVÍO­
LPODFQU
/PW©
#.8
ăBEZ

(SBO
5VSJTNP
TQPKVKF
OFWĉFEO­
EFTJHO
EZOBNJLV
B
LPNGPSU
T
QSBLUJÍOPTU­
QSPTUPSO©IP
JOUFSJ©SV
1ăFETUBWVKF
UBL

EPLPOBM©
ăFĉFO­
J
UÙDI
OFKO¡SPÍOÙKĉ­DI
QPĜBEBWLđ
4UBOEBSEO­
W½CBWPV
LBĜE©IP
WP[V
KF
OBW­D
TFSWJTO­
CBM­ÍFL
#.8
4FSWJDF
*ODMVTJWF
LUFS½
QPLS½W¡
TFSWJTO­

Q©ÍJ
QP
EPCV

MFU
OFCP
EP
VKFU­


LN
7­DF
JOGPSNBD­
OB
XXXSFOPDBSCNXD[

/07‰
#.8
Ă"%:

(3"/
563*4.0

3FOPDBS
#SOP

Ă­QTL¡
$
#SOP

4MBUJOB
UFM



*WP
%SOPWTL½



FNBJM
JWPESOPWTLZ!SFOPDBSD[
1FUS
0EW¡ăLB



FNBJM
QFUSPEWBSLB!SFOPDBSD[
0UFWăFOP

EO­
W
U½EOV

3FOPDBS
1SBIB

,POHSFTPW©
DFOUSVN
UFM



0OEăFK
ĈJOEFM¡ă



FNBJM
POESFKTJOEFMBS!SFOPDBSD[
3BEFL
0OES¡ÍFL



FNBJM
SBEFLPOESBDFL!SFOPDBSD[
0UFWăFOP
1P

1¡

,PNCJOPWBO¡
TQPUăFCB
QBMJWB
B
FNJTF
$0
OPW©IP
#.8
ăBEZ

(SBO
5VSJTNP
 ѭ 
M
LN
ѭ
HLN
'PUPHSB趑
F
WP[V
KF
JMVTUSBÍO­

41
(T É M A )
né stopy digitální dohledat v čase. Zatímco fyzická stopa
mizí, digitální zůstává. Je otázkou, jak se proti digitální-
mu šmírování bránit. Není od věci být si vědom existen-
ce digitálních stopařů a stopy upravovat k obrazu své-
mu. U telefonních odposlechů je to docela snadné. Stačí
komunikovat o banalitách a ve skrytu duše se bavit tím,
jak to vyhodnotí odposlouchávací týmy. Jaroslav Pej-
čoch hovoří v této souvislosti o svedení z digitální stopy.
Pronásledovatelé konstatují, že stopa existuje, a  jdou
po ní. Je otázkou, jak brzo a zdali někdy vůbec zjistí, že
naletěli a byli ze stopy vlastně svedeni. Věc má ovšem
jeden zádrhel. K svádění ze stopy pomocí telefonu stačí
vytočit číslo a hovořit. U digitálních stop je to poněkud
komplikovanější. „Musíte umět si vytvořit novou identi-
tu. Virtuální svět je ‚dobrý‘ v tom, že ho vnímáte podle
dat. Vůbec nemusíte přijít na to, kde a  jak informace
vznikly. Pokud nedojde k  fyzickému propojení vašeho
těla a  karty, například když si u  bankomatu vybíráte
peníze a  monitoruje vás nějaká kamera, můžete se ve
virtuálním světě vydávat prakticky za kohokoli,“ uvádí
specialista na internetovou bezpečnost.
Dočetl jsem se, že pokud vytisknete tex-
tové soubory v digitální podobě o velikosti
3,2 GB na papír formátu A4 a papír nasklá-
dáte na sebe, vznikne stoh o výšce takřka
tří Petřínských věží. Je tedy možné při
svádění ze stopy zahltit pronásledovatele
nepodstatnými, nepravdivými, ale nesnad-
no ověřitelnými informacemi. Možná to
jde, ale bez předem zaručeného konečného
efektu. Pokud jde o strukturovaná data, je
poměrně snadné je kvalifikovaným dota-
zem najít.
Zametání a maskování
Pokud člověk nechce zanechat daktyloskopické stopy,
stačí si vzít rukavice nebo kusem hadru otřít místo činu.
S likvidací biologických stop to není tak snadné, pomo-
42
ci ovšem může neoprenový oblek, v  komplikovanějších případech skafan-
dr. Zametání digitálních stop představuje ještě komplikovanější proces. Už
proto, že dokonalá a konečná varianta neexistuje. Podle Jaroslava Pejčocha
se jedná o expertně velmi náročnou činnost. „Předpokládá to nalezení děr
v  systémech. Z  praktického hlediska je to hodně komplikované. I  člověk
s nadprůměrnými znalostmi z oblasti informačních technologií nemá šanci.
Proražení kódu je technicky mimořádně náročné. Pokud se nejedná o ope-
raci ve státním zájmu, kdy do hry vstoupí superpočítače.“ Proto odborná
literatura hovoří v této souvislosti o kvalifikovaném pachateli, podle úrovně
„zametení“ digitálních stop lze hned v počáteční fázi odhadnout sílu proti-
hráče. „Záleží na tom, jak komu záleží na kvalitě uklizení digitálních stop
a kolik je ochoten do tohoto procesu investovat. Zametat po sobě digitál-
ní stopy můžete i tak, že si v zastavárně bez kamerového systému koupíte
použitý mobil. Tímto způsobem svádíte stopu na předchozího pachatele.
Nebo si koupíte několik simkaret, po každém zavolání vytáhnete simku
z mobilu a fyzicky ji zničíte. Ostatně, takřka zaručená likvidace digitálních
stop je možná pouze v případě, že veškeré údaje máte pouze na fyzickém
médiu a toto médium zlikvidujete. Třeba rozbijete kladivem na padrť.“ Na
skutečně vymakanou operaci na zahlazení digitálních stop je nezbytné
najmout si špičkového profesionála. Jenže i  v  tomto případě vstupuje do
hry lidský faktor, může se objevit lepší nabídka, která přebije tu původní.
Dál není příliš vhodné teorii o  kvalitním zahlazení digitálních stop rozví-
jet. Zákonitě bychom totiž došli k tomu, že po zametení stop by musel být
nějakým způsobem zameten i původní zametač.
Digitální stopu lze rovněž zamaskovat, a to prostřednictvím populárních
metod. Nezbytná informace se dá například zakódovat do obrázku. Jen
málo z nás si uvědomuje, že pokud někam posílají fotky, jsou součástí každé
fotografie explicitní data. Například kde, kdy a za jakých podmínek se fotilo.
Kromě toho v sobě mobily mají GPS.
Variantou pustý ostrov
Na základě výše uvedeného je zřejmé, že jako poskytova-
telé digitálních stop všeho druhu digitálnímu šmírování
neunikneme. Přesto nebude od věci se zamyslet, jestli pře-
ce jen neexistují místa, na kterých lze alespoň na krátký
časový úsek uniknout. Například pustý ostrov s vlastním
zdrojem vody a  obživy. V  takovém případě na vás sice
dosáhnou družicové technologie, ty ale zatím nevidí člo-
věku do obličeje. Možná ideální tip pro cestovní kancelá-
ře. Je ovšem otázkou, zdali by se našel dostatečný počet
zájemců, kteří jsou schopni vzdát se kvůli ochraně svého
soukromí možnosti komunikace s okolním světem. Těžko
říct, osobně jsem v tomto ohledu skeptický. +

352)(61»7,78/"
3227(9ď(1e'9(ď(.Ÿ9<61ċ1e.$5,eď(
&+<67¸7(6(%8'29$7.$5,e58
9Ÿ=$+5$1,ć»1(%29Ÿ1ċ.7(5e=$+5$1,ć1»
632/(ć1267,3ē62%»&»9Ÿć(6.8"
.520ċ.9$/,71»-$=<.29e9Ï%$9<$Ÿ%2+$7e
35$;(9¸03ď,9Ï%ċ529e0ď»=(1»1$9<61ċ128
0$1$Ý(56.2832=,&,0ēÝ(32'67$71ċ3202&,
-(Ê7ċ-('1$9ċ&352)(61»7,78/0%$
(P R )
/HSËtRKRGQRFHQtDŸ]NXËHQRVWL]ŸSUD[H
Profesní tituly se v Česku etablovaly velmi úspěšně. Podle
výzkumů zaznamenali studenti MBA do pěti let od absolvování
tohoto programu nárůst platu až o 40 %. „Titul MBA je jak mezi
zaměstnavateli, tak mezi zájemci o studium vnímán jako významný
faktor, který otevírá dveře ke kariérnímu růstu,“ vysvětluje studijní
referentka pro MBA program Ing. Andrea Kočková, Ph.D., MBA,
z Univerzity Jana Amose Komenského Praha. „Studium MBA je
orientováno na reálné manažerské problémy a co největší propojení
s praxí. Při studiu se setkávají lidé, kteří již mají zkušenosti na
manažerských pozicích – a díky práci v malých skupinkách je výuka
velice efektivní a zaměřená na relevantní a aktuální problémy
v oblasti managementu.“
Prestižní titul MBA nepatří mezi tituly akademické – jeho
akreditaci neprovádí Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy,
proto je potřeba mezi poskytovateli pečlivě vybírat, aby pro vás
studium bylo maximálním přínosem. „Kvalitu programu garantuje
organizace, která MBA akreditaci danému vzdělávacímu subjektu
udělila – v případě MBA programu na Univerzitě Jana Amose
Komenského Praha je touto organizací prestižní Foundation for
International Business Administration Accreditation (FIBAA, www.
fibaa.org) se sídlem v německém Bonnu a švýcarském Curychu,“
přibližuje doktorka Kočková.
9ODVWQtSURJUDPÞiGQi´IUDQËt]D§
Univerzita Jana Amose Komenského Praha je specifická tím, že
zájemcům nabízí vlastní program MBA – Řízení lidských zdrojů
a Evropská unie, který u FIBAA zmíněnou prestižní akreditaci získal.
Častou praxí totiž je, že MBA programy v Česku jsou nabízeny
formou jakési „franšízy“, kdy někteří ostatní poskytovatelé pouze
přebírají programy zahraničních univerzit. Vlastní program UJAK
tak lépe reflektuje aktuální potřeby a specifika v daném segmentu
v Česku. Samozřejmostí je přitom výuka zajišťovaná špičkovými
odborníky s mnohaletou praxí a kvalitní studijní zázemí.
A pro koho je MBA program Řízení lidských zdrojů a EU vlastně
určen? Zejména pro vedoucí pracovníky a manažery s odbornou
praxí, kteří chtějí dále budovat svou vrcholovou kariéru v řídících
strukturách na rozmanité úrovni, především v rámci EU. Absolvent
studia se stává špičkovým expertem v oblasti řízení lidských zdrojů
v evropském institucionálním, ekonomickém a právním prostředí.
Studium trvá tři semestry a je realizováno kombinovanou formou
ve víkendových blocích – je proto časově velice efektivní i díky
individuálnímu přístupu a využívání online výukových technologií.
Univerzita Jana Amose Komenského Praha je první soukromou
vysokou školou v České republice, která získala statut univerzity.
Nabízí studium širokého spektra společenskovědních oborů.
Pilíři studia jsou Speciální pedagogika, Vzdělávání dospělých,
Andragogika, Evropská hospodářskosprávní studia, Sociální
a mediální komunikace, Management cestovního ruchu, Právo
v podnikání, Manažerská studia, Audiovizuální komunikace a tvorba
a Scénická a mediální studia. Nedávno byly otevřeny obory
Pojišťovnictví a Bezpečnostní studia.
V současné době má UJAK akreditováno 11 bakalářských oborů,
6 oborů magisterských, 2 obory doktorské, je oprávněna udělovat
titul PhDr. a současně nabízí již zmíněnou možnost studovat
v programu Master of Business Administration. UJAK nabízí
možnost studovat prezenční i kombinovanou formou s víkendovými
soustředěními.
VÍCE INFORMACÍ NAJDETE NA www.ujak.cz.
43
 J
Údělem scenáristů
je zůstat v pozadí.
Jsou to oni, v jejichž
hlavách se rodí ty
nejkrásnější nebo nej-
dobrodružnější filmy,
přesto se o nich příliš
nemluví. Víte, kdo napsal
scénáře k seriálům Přátelé
nebo Ztracení? Podle Petra
Jarchovského je to v pořád-
ku. Krásou i prokletím jeho
řemesla není psaní, ale
fascinující proces, kterým se
z písmenek a stránek
dostává příběh na plátno.
Petr
(I N T E R V I E W )
Jarchovský:
TEXT MAREK KOŽUŠNÍK FOTO ARCHIV
V Hollywoodu si člověk
uvědomí své limity
44
Je velký rozdíl mezi literárním a scenáristickým talentem? Scenárista je spe-
cifickou odrůdou literáta. Má blízko k dramatu, ale musí odrážet specifika
ostatních filmařských profesí. Scenárista musí myslet na obraz, počítat
s filmovým časem, rytmem, střihem. Poetika výsledného filmu je součtem
všech uměleckých výkonů – hereckých, střihačských, režijních a  mnoha
dalších. S tím se musíme jako scenáristé naučit žít. Umět předjímat, nabí-
zet, ale přímo nepředepisovat. Nechat dost prostoru všem ostatním tvůr-
cům, ale v  momentě, kdy potřebují oporu, musí ji ve scénáři najít. Film
je kolektivním dílem. Jde o vpád do vašeho tvůrčího soukromí a vy s tím
musíte počítat. Pokud jste samotář, zádumčivý lyrik a  ručíte si za každé
písmenko, nedělejte scenáristiku. Protože ve scénáři budujete stavbu na
vodě. Musíte umět rychle přestavět scénu, být flexibilní. Umět věci opouš-
tět pro jiné, netrýznit se každým škrtem. Někdy to bývají velmi radikální
zásahy. A vy musíte doufat, že výsledek posílí, a ne oslabí.
Dá se vůbec kritizovat nebo hodnotit scénář podle zhlédnutého filmu? Jsem
v  téhle branži pětadvacet let a  za tu dobu byla vždycky „kinematografie
v krizi“ a vždycky byl „problém ve scénářích“. Vždycky. Číst jsme se všichni
naučili v první třídě. Všichni jsme četli knížky, poslouchali příběhy. Všichni
máme pocit, že se k  tomu, co je napsané, můžeme vyslovit. „Já bych to
převyprávěl jinak.“ Hůř se už řekne, já bych ten film jinak sestříhal nebo
ozvučil… To je první prokletí našeho řemesla, všichni vědí, jak to udělat
líp. Jenže nikdo z nich nečetl scénář, všichni viděli až výsledný film. Scénář
je totiž určený pro velmi poučené čtenáře, a sice pro filmové tvůrce. Úko-
lem scenáristy je zaujmout a nadchnout profesionály: od producentů, kteří
vám na film dají peníze, až po herce, kostýmní návrháře, architekta, režisé-
ra, kameramana. A všichni mají na scénář svůj úhel pohledu. Všichni by se
pro ten projekt měli nadchnout – věnují mu přece rok svého profesního
života! To je úkol scénáře. Až pak se scénář tlumočí do úplně jiného média.
A to, jak se z písmenek a stránek dostává na plátno, je vlastně krásou i pro-
kletím našeho řemesla.
Filmy podle vašich scénářů by se mohly rozdělit na dvě skupiny – v první řadě
výjimečné a kvalitní filmy, a pak velice inteligentní zábava, která nemá vyšší
ambice. Dělali jste je s takovým záměrem? Myslím, že naše filmy odpovídají
tomu, jak jsme zráli a co nás v jednotlivých etapách našich životů zajíma-
lo, čím jsme žili. Šakalí léta jsme natočili jako čerství absolventi FAMU.
Je v nich porevoluční optimismus – filmový muzikál s hudbou, která tady
byla léta zakazovaná. Cítíte z nich určitou nostalgii – a to nám tehdy bylo
sotva ke třicítce. Jak člověk stárne, zajímají ho jiné věci. Rozdíl v  autor-
ském postoji mezi Šakalími lety a  nejnovějšími Líbánkami je markantní
už ve volbě žánru: v  prvním případě muzikálová retrokomedie, v  dru-
hém případě psychologické drama. Obojí je ale naší autorskou výpovědí.
Určitě bych neřekl, že u psaní scénáře k jednomu filmu budu mít umělec-
ké ambice a  u  druhého ne. Když dělám komedii, neznamená to, že se ji
nesnažím udělat poctivě po umělecké stránce. Pokládám komedii za jeden
z nejtěžších žánrů – proto je dobrých komedií tak málo. Kromě výborné-
ho řemesla totiž dobrá komedie musí mít poezii. Dívat se na svět s humo-
rem je poetický přístup, zaujímáte poetický úhel pohledu. Většina věcí,
 NEVINNOST
V psychologickém dramatu dostala
kromě osvědčených tváří první velkou
hereckou příležitost Anna Linhartová
(stojí vedle Petra Jarchovského).

45
(I N T E R V I E W )
kterým se v  komediích smějeme, jsou v  realitě velice
tristní a  smutné záležitosti. Svět stojí za prd, ale my
jsme schopni se tomu zasmát. Své trapnosti například.
Použijete poetickou stylizaci a tou je humor.
Jak vznikají náměty filmů v  tvůrčí dvojici Hřebejk–Jar-
chovský? Je dobré, že Honza vystudoval stejně jako já
scenáristiku, a ne režii. Sám je velmi dobrý dramaturg,
naše společná práce nad scénářem je intenzivní. Komu-
nikace mezi námi začíná často už od námětu. Velice
dobře rozumí literární stránce věci. Navíc – je pilný čte-
nář stejně jako já, který čerpám inspiraci daleko více
z literatury než z filmů. Neustále si doporučujeme, co si
má ten druhý přečíst, co vyšlo zajímavého. A ten zájem
o  vypravěčství příběhů je pro naši spolupráci hrozně
důležitý. Vedle toho je Honza také pilným divadelním
divákem, což přirozeně souvisí s jeho profesí režiséra.
Scenáristé bývají většinou v  pozadí, diváci často jejich
jména ani neznají. Proč je to u  vás jinak? Honza kdysi
udělal pro naši spolupráci velmi dobrý tah. Už někdy po
našem třetím společném filmu je začal uvádět titulkem
„Film Jana Hřebejka a Petra Jarchovského“. Jednoduše
tak odstranil scenáristův mindrák. Na druhou stranu
jsem se tak stal spoluručitelem filmu. Přebírám rizika
i zásluhy ve větší míře, než je u scenáristy běžné. To je
podstatné pro klima mezi autorem a režisérem. Z těch-
to důvodů naše filmy vnímáme jako autorská díla, jako
společnou výpověď. A  vedle toho samozřejmě pracuji
i  s  jinými režiséry – Ondřejem Trojanem, Viktorem
Taušem, rýsuje se možná spolupráce s Bohdanem Slá-
mou… Honza Hřebejk také točí podle jiných autorů.
Nicméně naše spolupráce je výjimečná právě tím fak-
tem společné autorské výpovědi.
Velkého úspěchu dosáhl film Želary s  režisérem Ondře-
jem Trojanem. Jak jste se k té látce dostali? Pamatuji si,
že mě někdy kolem roku 2001 mimořádně zaujala kniha
Květy Legátové, která vám později sloužila jako předlo-
ha. Krásná historie vzniku Želar začala už v roce 1995,
osm let před natáčením. Nechal jsem se tehdy exter-
ně zaměstnat na Barrandově. Po Šakalích letech jsme
nic netočili a já potřeboval z něčeho žít. Probíral jsem
se tam hromadami scénářů, které tam porůznu tlely.
Objevil jsem mezi nimi fantastickou literární povíd-
ku s názvem Jozova Hanule od jakési Květy Legátové.
Říkal jsem si, že ji musel napsat nějaký zkušený literát
pod pseudonymem. Ten byl zjevný – Květa Legátová,
to znělo jako z první republiky. Jméno jako z červené
knihovny. Říkal jsem si, že by stálo za to udělat adap-
taci téhle povídky a natočit podle ní film. Nějak to ale
vyšumělo a rukopis dál ležel v té skříni.
Ale vy jste na tu povídku v hromadách ostatních scénářů
na Barrandově nezapomněl... Pak šla historie. Konečně
jsme v České televizi získali koproducenta pro Pelíšky,
46
které produkoval Ondřej Trojan. To byl rok 1999. Pelíšky měly nečekaný
úspěch. Ondra díky němu mohl financovat náš další film, Musíme si pomá-
hat. U nás tenhle film sice neměl takový divácký úspěch jako Pelíšky, ale
zabodoval ve světě: byli jsme nominovaní na Oscara. Na základě toho začal
Ondřej Trojan uvažovat o  tom, že by si kromě práce producenta natočil
také vlastní film. Tehdy jsem mu řekl o  té fascinující povídce, která leží
v jedné skříni na Barrandově. Našel ji, přečetl a zamiloval se do ní. Násled-
ně se rozjela úplná detektivka: potřebovali jsme zjistit, kdo Jozovu Hanuli
skutečně napsal. Byli jsme velmi překvapeni, že v  případě Květy Legáto-
vé o pseudonym slavného autora nešlo. Zjistili jsme, že autorkou je velmi
vzdělaná stará dáma, která žije v Brně v malém bytečku se spoustou koček.
Druhým ohromným překvapením bylo, že měla v šuplíku ještě osm dalších
povídek z  téhle zapadlé beskydské vesničky jménem Želary, které dosud
nikdo nečetl!
Jak se kniha Želary dostala k nakladatelům? Dal jsem rukopis přečíst redak-
torům nakladatelství Paseka, které vydává knihy Petra Šabacha a  mám
s nimi dobré vztahy. Chvíli to tam leželo, nečekali, že by prvotina osmdesá-
tileté učitelky z Brna mohl být nějaký literární objev. Pak to tam ale přečetli
– a dál už je to legenda.
Proč jste chtěli tu knihu vydat? Nestačilo natočit film? Dílo Květy Legáto-
vé bylo natolik literárně kvalitní, že si prostě zasloužilo získat pozornost
a slávu na literárním poli. Nejen tu, která se případně bude pojit s filmem.
Ondřej Trojan byl tehdy tak velkorysý, že umožnil povídkovou knihu Žela-
ry vydat ještě před realizací filmu. Mimochodem, Květa Legátová nebyla
jen tak nějaká neobjevená paní učitelka ze ztracené jednotřídky v horách.
Vystudovala filozofickou fakultu a učila na brněnské konzervatoři. Během
kulturního pogromu v padesátých letech ji pak komunisti vyhodili a posla-
li do pohraničí učit kopaničářské děti. Zde tak získala materiál pro svoje
pozoruhodné prózy.
Nakolik je příběh Elišky, Jozovy Hanule, autobiografický? Květa Legátová
v těch pomyslných Želarech, v Beskydech mezi kopaničáři, žila v 50. letech.
A dosadila své literární alter ego v těch povídkách o dekádu dřív, do období
2. světové války. Za rok od svého vydání dostala kniha Želary Státní cenu
za literaturu. Vzpomínám si, že paní Legátová ani nešla na pódium. Styděla
se, když kolem ní najednou stáli takoví uznávaní autoři jako Ludvík Vaculík
nebo Ivan Klíma. Celý ten příběh kolem Květy Legátové je jako z americ-
kého filmu…
A ten americký příběh pokračuje nominací na Oscara... Měl jsem to štěstí, že
jsem se mohl jak s filmem Musíme si pomáhat Jana Hřebejka, tak s Žela-
ry Ondřeje Trojana slavnostního večera v Hollywoodu zúčastnit. To vůbec
není obvyklé, aby scenáristé jezdili na Oscary, ale Ondřej jako producent
obou filmů mi to umožnil. Jsem mu vděčný za ten zážitek i za tu zkuše-
nost. Asi už se nebude opakovat.
Šakalí léta a Pelíšky vznikly na motivy knih Petra Šabacha. Pak jste najednou
přišli s tématem okupace a silným příběhem židovského uprchlíka. Jak vznikl
námět k  filmu Musíme si pomáhat? U  všech mých scénářů je na začátku
několik původních příběhů, situací, historek nebo zážitků. Ty se vzájemně
potkají a  nějakým způsobem oplodní. Někdy na počátku stojí historický
fakt. Třeba se dozvíte, že v  určité pražské čtvrti někdo za války ukrýval
Žida, který by jinak skončil v transportu. A on tak díky odvaze těch, kdo
jej ukrývali, přežil. Ptáte se – je to absolutní výjimka, nebo se něco tako-
vého stalo víckrát? Pátráte po tom a  zjistíte, že podobně zachráněných
bylo v protektorátu víc. Zaujme vás to jako dramatická situace. Pak zjistíte
jinou zajímavou informaci z  té doby. Například to, že nacisté byli velmi
 KARLOVY VARY
Filmy tvůrčího tandemu Hřebejk–Jarchovský
(úplně vlevo) můžete pravidelně vídat na festivalu
v Karlových Varech.
důslední v dodržování svých zrůdných zákonů. Když měl někdo větší byt,
a tudíž nadměrné metry podle německých tabulek, mohli mu do bytu dosa-
dit nájemníka – protektorátního úředníka nebo německého vojáka. Když
ale rodina čekala dítě, nájemníka do takové rodiny nedosadili. Mnoho dětí
přišlo na svět v těchto zlých časech, které vůbec nepřály tomu plodit dal-
ší generaci, právě z těchto důvodů. Zajímavý paradox. A tak si ho v hlavě
uložíte.
To ale na námět filmu pořád nestačí. Velmi podstatnou inspirací pro Pelíšky
i Musíme si pomáhat byl náš kamarád Honza Halas, syn básníka Františ-
ka Halase. Narodil se 8. května 1945 na Hanspaulce, kam František Halas
během Pražského povstání uklidil svou těhotnou manželku. Doufal, že
v periferní vilové čtvrti k bojům nedojde a jeho žena bude v bezpečí. Na
Kulaťák ale přijeli Rusové a ukrytý německý odstřelovač po nich začal pálit
právě z vikýře jedné z hanspaulských střech, která byla v sousedství domu,
kde se ukrývala paní Halasová. Sověti otočili kanon a ustřelili tomu baráku
s odstřelovačem střechu. Paní Halasová z toho otřesu začala rodit. Nikdo
z přítomných přátel jí neuměl pomoci. Pak si někdo vzpomněl, že v jedné
ze sousedních vilek je celou válku schovaná kdesi pod bramborami ve skle-
pě ruská židovská chůva, k jejíž kvalifikaci patřila i profese porodní báby.
Sousedé pro ni doběhli, aby odrodila malého Honzíka Halase. Jenže ruská
„ňáňa“ vůbec nechtěla ze svého úkrytu vylézt! Rusové pro ni, příslušni-
ci bělogvardějské emigrace, byli stejně nebezpeční jako před nimi Němci.
A najednou se vám tohle všechno v hlavě potká a proplete. Chůva tehdy
odrodila malého Honzíka Halase a zase zmizela ve svém úkrytu pod bram-
bory. A vy si říkáte – to je teda finále! Nevíte ještě čeho, ale už se vám to
začíná spojovat se všemi ostatními informacemi a příběhy. Každý náš film
má nějaký takový předobraz, takovou reálnou situaci. Někdy takto zvlášt-
ní, osobní a vyhrocenou, jindy třeba úplně banální.
Třeba článek v  novinách? Ano. Můžu si třeba přečíst zprávu, že někdo na
sídlišti v Ústí nad Labem našel u popelnic nemluvně v krabici. Vyšetřování
ukázalo, že šlo o  dítě utečenců z  nějakého krizového místa v  Asii, kteří
se snažili dostat na západ. Dítě se narodilo na útěku a zoufalá matka ho
musela odložit. Začnete vymýšlet příběh druhé rodiny, která po dítěti touží
a  nemůže ho mít – a  tyhle dva příběhy se snažíte dát k  sobě. Tak třeba
vznikl scénář k filmu Horem pádem.
Vaše náměty tedy vycházejí z autorského popudu? Nikdy
to není tak nějak na objednávku? Že si řeknete – musíme
natočit další film, dáme dohromady Geislerovou s Duškem
a nějak to dopadne? Nikdy. Scenárista je pořád pod tla-
kem, protože chce, aby s ním kolegové dál spolupraco-
vali. A když nic nepřinesu, budou dělat s někým jiným.
Na začátku jsme tu chybu udělali. Úspěch Šakalích let
pro nás byl taková pecka, že jsme tím žili ještě rok a půl
po premiéře. Jezdili jsme s filmem po republice, hrálo
se to rok, uvádění v kinech provázela spousta přídav-
ných akcí, hudebních produkcí a tak dále. Tenkrát ještě
nebyla multikina, filmy vydržely v  kinech déle. Přišla
spousta nečekané publicity a já vůbec nebyl mentálně
připravený na to, že musím plánovat rok dva dopředu.
Mezi Šakalími lety a  Pelíšky pak uběhlo šest let, kdy
jsme společně nenatočili nic. Pelíšky byly sice v prvních
verzích napsány nějaké dva roky po Šakalích letech, ale
nedokázali jsme na ně sehnat peníze.
Přitom byla Šakalí léta nejúspěšnějším filmem roku 1993.
Kde se stala chyba? Určitě to nebylo proto, že bych pře-
stal psát nebo Honza přestal točit. Oba dva jsme se
tenkrát ocitli docela na dně. Z  nějakého důvodu nám
zkrátka nepřálo štěstí. Honza se musel živit prací pro
televizi, dokonce i  tím, že v  televizi natáčel losování
Sazky! Já byl zase zaměstnán v  tom barrandovském
studiu, kde jsem později objevil povídku Květy Legá-
tové. Bylo to docela frustrující. Natočíte úspěšný film
– a pak nezavadíte několik let o práci. Sledujete, jak se
vašim kolegům daří, jak Honza Svěrák točí Jízdu, Petr
Zelenka Knoflíkáře – a my stále nic. Bylo to tak těžké
období, že si od té doby nikdy nedovolím nebýt připra-
vený na to, čím se budu zabývat v  budoucnosti. Teď
jdou do kina Líbánky a já se snažím pracovat na dalších
námětech.
Legendární jsou vaše scény kolem stolu. To už je něco jako
autorská značka tandemu Hřebejk–Jarchovský... Základ-
ním polem, na kterém se pohybujeme, jsou rodinné
vztahy. A kde se obvykle odehrávají konfrontace v rodi-
ně? Kolem stolu. Není to tak, že bych si řekl: ještě tam
napíšu stolovou scénu... Přirozeně vyplývají z  drama-
tických situací. Když je někdo za války zavřený v bytě
a  nemůže z  něj vyjít ven, maximálně ke stolu, tak se
drama odehrává u stolu, jako je to v Musíme si pomá-
hat. Vždycky mě bavilo pracovat s  nějakým rituálem.
Svatby, pohřby, Vánoce, které jsme tak či onak prožili
všichni. Dotýkám se něčeho důvěrně známého úplně
všem, a  tak s  divákem komunikuji. Na Marsu nikdo
z  nás nebyl, nikdy jsme nezachraňovali planetu. Ale
hádku u stolu jsme zažili všichni.
Dalším fenoménem vašich filmů jsou hlášky. Spousta hlá-
šek z Pelíšků a dalších filmů zlidověla. Vytvářely se už ve
scénáři, nebo vznikly spontánně? Termín „hláška“ nesná-
ším. Mám pocit, že to sem zavanulo odněkud z reklam-
47
(I N T E R V I E W )
MEDVÍDEK Konverzační
tragikomedii mnozí přirovnávají
ke snímku Americká krása (1999)
nebo filmu Woodyho Allena
Hana a její sestry (1986).
U MĚ DOBRÝ 90. léta očima
Jarchovského a Hřebejka. Oba
tvůrci se vracejí k povídkám
osvědčeného Petra Šabacha (Šakalí
léta, Pelíšky, Pupendo, později ještě
Občanský průkaz). MEDVÍDEK
ního průmyslu. My scenáristé píšeme dialogy. Může se
stát, že si některé později publikum přivlastní. To se
děje ve štědré míře například Cimrmanům. „Já bych si
s dovolením také vzal…“ nebo „…obyčejně u sebe dva
až tři nosím…“ Takové věty se pak stanou veřejným
majetkem. Pokud se ale pokoušíte dopředu uhadovat,
co si publikum přivlastní, tak pravděpodobně po záslu-
ze pohoříte.
Mě spíš zajímalo, jestli jste napsal ty zlidovělé věty už do
scénáře, nebo někoho napadly během natáčení. Obojí.
Dám vám příklad: pracujete s literární předlohou Pet-
ra Šabacha, ve které stojí: „Lžička se protáhla do tvaru
nekonečné špagety a otcovy oči se ptaly – kde udělali
soudruzi z  NDR chybu?“ Jako autor adaptace stojíte
před úkolem, jak kouzlo této věty dostat do filmu. Prv-
ní část věty vám umožní rozehrát scénu se lžičkami.
Nestane se to jenom tatínkovi, na kterého kouká syn,
jako je to u Šabacha v knížce. To by bylo pro film málo.
Umístíme tam velkou návštěvu, každý má na situaci
jiný pohled. Někdo je k soudruhům kritický, jiný je na-
opak sám soudruh. Někdo se bojí, aby se tatínek neroz-
čílil, aby ho netrefil šlak. Jsou tam děti. A  teď se to
stane – umělohmotné lžičky se v horkém kafi rozpustí.
Zbývá druhá část té věty – o chybě soudruhů z NDR.
Musí ji říct někdo, kdo má podobně skeptický pohled
jako náš hlavní hrdina v knížce.
A  opačný případ? Vymýšlejí podobné věty nebo situace
i samotní herci? Sovětská invaze v roce 1968 znamenala
pro mnohé herce-pamětníky z Pelíšků zásadní emocio-
nální otřes. Každý si ten okamžik pamatoval. Rozpráví-
te nad scénářem o jejich osobním prožitku té konkrét-
ní dějinné situace a často se stane, že z takové debaty
vyplyne něco jedinečného, něco, co byste těžko sám
vymyslel. Bolek Polívka například vyprávěl, že se rok
před okupací spřátelil v Rusku na divadelním festivalu
s místními herci. Chtěl jim jejich pohostinnost oplatit,
a tak je pozval na návštěvu do Československa: „Kluci,
až budete mít cestu, tak se určitě stavte. Uděláme u nás
mejdan. Serjožo, Ivane, přijeďte!“ Asi za rok nato, jed-
48
U MĚ DOBRÝ
né srpnové noci roku 1968, přiběhne za Bolkem maminka a zoufale volá
– „Bolečku, Rusové jsou tady!“ „Rusové přijeli? Tak ať jdou nahoru!“ odpoví
rozespalý Polívka. „Ať jdou Serjoža s Ivanem dál!“ Tuhle paradoxní histor-
ku jsme třeba ve filmu použili. Nebo jiný případ z Pelíšků: natáčela se scéna
kolem vánočního stromečku a nerozbitných skleniček. Dvě klapky se jelo
přesně podle scénáře a ve třetí Stella Zázvorková nabídne větu: „A skláři
nebudou mít co žrát.“ Ukázka naprostého hereckého pochopení postavy
dělnické babičky se silným sociálním cítěním!
Na co z toho, co jste napsal, jste nejvíc pyšný? Každá ta věc je vaše dítě, cítí-
te za ni zodpovědnost. Někdy se trochu stydíte, někdy jste naopak pyšný.
Nejlepší je, když si u některých scén řeknu, že jsou lepší, než jak jsem je
napsal. To je pak největší scenáristovo štěstí. A troufám si říct, že v každém
filmu takové oblíbené momenty mám. Ale platí to i opačně, kdy vidím, kde
jsem nedostřelil. Nebo jsme nedostřelili všichni. Ale kdybych měl jmeno-
vat, takovým nejcelistvějším kouskem je pro mě film Musíme si pomáhat.
Mluvili jsme o Želarech, o Musíme si pomáhat. Oba tyhle filmy dosáhly mimo-
řádného světového úspěchu – byly nominovány na Oscara za nejlepší cizoja-
zyčný film. Jaké to bylo v Hollywoodu? Byli jsme čtvrtí na olympiádě, Oscara
jsme nezískali. Tenkrát byl ale člověk samozřejmě omráčený. Jsem z gene-
race, která do svých pětadvaceti let nevystrčila nos na západ od našich
hranic. A najednou jsem byl v Americe, najednou jsem vstoupil do svého
amerického snu. Na druhou stranu si člověk okamžitě uvědomí své limi-
ty. Konglomerát skepse a silných zážitků. Vzpomínám si třeba, jak nás na
prvních Oscarech nechali vystoupit z limuzín na červený koberec. Stál tam
veliký černoch s  naslouchátkem v  uchu od security. Museli jsme položit
všechny věci z kapes na tácky, jestli nechceme pronést zbraň nebo drogy.
Podobně jako na letišti. Teprve pak vás pustí dovnitř, teprve pak jste mezi
vyvolenými. A najednou vidím, že si na ten stejný tácek se mnou pokládá
své věci sám Harvey Weinstein, majitel z Miramaxu, slovutný producent,
který produkoval filmy jako Anglický pacient, Sin City, Kill Bill, trilogii
Pána prstenů nebo Dobrý Will Hunting. Položil na tác svoje rolexy, brili-
antový zapalovač a zlaté pero Parker. Já vedle toho položil umělohmotný
zapalovač za deset korun a tužku, kterou jsem ráno štípl v hotelu, chápete,
kdyby chtěl náhodou někdo autogram… To přesně odpovídalo mé situaci
a postavení v té Mekce showbyznysu.
Setkal jste se tam s  hollywoodskými hvězdami? Kolem červeného koberce
byly tribuny. Když jsme na něj vstoupili, na tribunách se nadšením roz-
ječely desítky holek. V tu chvíli jsem si říkal – takhle se asi cítili Beatles.
Nebo Elvis! Fanynky ječí, když vstoupím na koberec! Zeptal jsem se našeho
tlumočníka, co to křičí. Odpověděl, že na nás volají, ať uhneme, protože jim
překážíme ve výhledu na drobného Toma Cruise, který se batolil za námi.
Já ho svým velkým tělem zakrýval. Zastínil jsem Toma Cruise! +
(S E X )

Muži potřebují vizi

Pro většinu žen je centrem jejich života šťastný, chcete-li
úspěšný milostný vztah. Jejich životy sice také ovlivňují
(a dnes rozhodně víc než dřív) další aspekty, jako je prá-
ce, seberealizace, kariéra či soběstačnost. V každém pří-
padě však láska, zvláště její nedostatek, většinou zásad-
ně limituje životní pocit ženy.

Otázka Jak pochopit muže
je pro většinu žen ve většině
životních peripetií klíčová.
Bohužel! Někdy si říkám,
proč my ženy ztrácíme čas
takovými zbytečnostmi
(v očích mužů), když
nám eventuální odpovědi
nepřinášejí takřka žádný
praktický efekt, kromě toho,
že muže svými dotěrnými
otázkami, natož přáními
po změně jejich chování
rozladíme, často přímo
rozběsníme. Ano, stane
se nám přesně to, po čem
toužíme nejmíň, přes to
Mužské směřování i sebehodnocení je intenzivně propojeno se schop-
ností zvládnout vlastní úkoly. V  jádru mužova života jsou vize, mise,
výboje, výpravy, hledání. Intimní vztah se ženou může být pro muže rov-
něž důležitý, nicméně vize a  hledání jsou pro podstatu mužství priori-
tou. Pokud směřování muže, tedy cestu muže za naplněním vize, cokoli
vyruší, muž se zalekne a cítí se oslabený. Tak oslabený, že se to zpravi-
dla projeví i  na jeho sexuálním apetitu, elánu, výkonu i  vášni. Jestliže
pro většinu žen je nejlepším lékem na depresi láska, zvláště ta erotická
(mnohdy stačí pouhý sex), mužův sexuální potenciál v  depresi obvykle
klesá na bod mrazu. V milostném vztahu je to nebezpečná situace nabitá
nedorozuměním. Je docela pochopitelné, že se v ní žena cítí odmítnutá
a nemilovaná, zraněná i opuštěná. Přesto by moudrá a zralá žena měla
svého partnera v  takovéto situaci pochopit – přesněji řečeno být na ni
připravená. Pokud se muži nedaří naplňovat vlastní vize, obvykle mu
nejde ani sex. Není ochoten být ženě k dispozici, nevnímá ji, nemůže jí
poskytnout lásku, dokonce většinou nemá ani náladu nechat se ženou
utěšovat. Jeho mužská energie je totiž soustředěna na obranu bytostné
podstaty muže, a vše ostatní jde stranou. Pokud se tedy žena na situaci
dokáže dívat mužovým zrakem, nemusí se cítit odstrčená ani zraněná.
Začne chápat mužovu odtažitost a přestane ji vnímat jako útok proti své
osobě. Je to těžké pro ženu i muže, ale výsledky stojí za to.
Muž svou mužskou energii cítí naplno pouze v případě, že vede svůj
život v souladu se svou životní vizí, jen tehdy může být skutečně potentní
– obrazně i doslovně řečeno. Mnohé příběhy dočasných sexuálních selhá-
ní pramení právě z této jednoduché magie. Mužský charakter je účelový
a zaměřený jedním směrem a ženě nezbývá nic jiného než to přijmout.
I když i tady existují hranice. Tolerovat paličatost malého dítěte dospělé-
mu muži se rozhodně nedoporučuje ani nevyplácí.

všechno děláme nové Muži se bojí omezování

výpravy té nepochopitelné Jestliže je pro ženu nejdůležitější láska, pro muže to
bývá svoboda. Myšlenka, že obětuje své životní poslá-
změti nazývané mužský ní jakékoliv ženě, ho děsí. Ta představa se, jak známo,
podobá kastraci a  snad nic jiného muže neznejistí tak
svět. Tento sloupek je silně jako takovýto konec mužství.
dalším, pravděpodobně
Pro ženu je přirozené milovat a zvládat přitom další povinnosti a život-
chabým pokusem o totéž.
TEXT DAGMAR SEDLICKÁ FOTO PROFIMEDIA.CZ

ní úkoly. Muž potřebuje nejprve zvládnout všechny své činnosti, aby

Jak
POCHOPIT
50
muže
51
(S E X )
měl pak dostatek volné energie pro lásku. Do té doby
vnímá ženu jako omezující element, je plný pochyb-
ností, obvykle i  pocitů viny. Pouhá přítomnost ženy
rozptyluje jeho pozornost od zásadního poslání, od
jeho životní vize a v takovém rozpoložení ženu odmí-
tá. Pro ženu je těžké takový postoj pochopit, ale pro
většinu mužů je milostný vztah opravdu břemenem.
Ústřední vztah ženina života – láska – je pro muže
pouze jedním z  aspektů jeho životního horizontu.
Pokud má muž plnou mužskou energii, má svou prá-
ci, kterou vykonává s plným nasazením i s potřebou
být za ni adekvátně finančně i jinak oceněn. Zároveň
je pro něj nemožné cítit se dobře se ženou, kvůli níž se
vzdal životního poslání a životní vize. Vzdát se toho
všeho kvůli vášnivé lásce znamená životní prohru.
Obětovat svobodu proto, aby mohl být se ženou, zna-
mená pro muže vzdání se základní touhy. Ještě lépe
má žena šanci toto dilema pochopit, když si předsta-
ví, že by se ona sama vzdala touhy po lásce jen proto,
aby mohla být se svým mužem. To zní jistě absurdně,
protože s mužem chce žena být proto, aby prožila lás-
ku. I muž chce se ženou být proto, aby prožil lásku, je
toho ale schopen, až když život drží pevně v rukou a je
mu jasné, co od života chce. V tomto smyslu jsou muži
sobečtí, jak ženy často deklarují.
Je ovšem velký rozdíl mezi mužem, který jde za
svou vizí, a tím, který neví, za čím jít. Mužů bez vize
je dnes dost a  žena by před nimi měla prchat. Jsou
úzkostní a podráždění, duchem nepřítomní. Nevěnují
se ani vztahu, ani svému poslání a mají setrvalý pocit,
že se jim nic nedaří. Poznáme je podle toho, že si ne-
ustále stěžují, co všechno by vykonali, kdyby… Zmate-
né a nesoustředěné muže v jejich rozpolcení není rad-
no podporovat, většinou je i nabídnutá pomocná ruka
ženy zbytečná, i  když tito zoufalci po ni rádi sahají,
aby se na energii ženy přiživili.
Muže děsí blízkost
Když dá muž najevo nelibost, že ho žena
vyrušila, ještě to neznamená, že ženu
odmítá. Odmítá jen její vyrušení, nikoli
ženu samotnou. Odmítá ženino zasa-
hování do chodu jeho života, což ovšem
žena obvykle není schopna, přesněji řeče-
no ochotna, rozlišovat a akceptovat.
Muže děsí blízkost, a  čím víc se zamilovává, tím víc
se bojí ztráty svobody. Největší strach ze závazku má
obvykle ve chvílích harmonického intimního pro-
pojení a ještě krátce po něm. Žena se diví: „Co jsem
udělala špatně?“ Pravdivou odpověď „Důvěrnost mě
děsí“ od muže uslyší jen stěží. Muž přijímá ženinu lás-
ku obvykle s obtížemi, a když se ženy mužova úseč-
nost dotkne, obvykle je to muž, kdo se diví, co že se
to vlastně stalo. Ženám nezbývá než obrnit se trpěli-
vostí a naučit se brzdit své emoce. Ne každá žena je
52
ale ochotna takovou eskapádu proti své bytostné přirozenosti podnikat.
Zejména žena, která je ztělesněním emocí, na kompromisy tohoto dru-
hu nepřistupuje a odchází s konstatováním, že mužovy problémy řešit
nehodlá.
Každý z nás reaguje jinak a každý si v sobě nese jiné vzory chování. Ty
se zvlášť nápadně projevují, když se cítíme nemilováni. Své pocity odmít-
nutí zažité v dětství snadno nezapomínáme a většinou si je nezpracované
neseme celým životem. Už tehdy jsme si vypracovali nevědomé strate-
gie, jak se s  pocitem odmítnutí vyrovnat. Naučili jsme se nevyjadřovat
strach či zklamání, protože zranitelnost se obvykle považuje za slabost.
Naučili jsme se schovávat do ženské ulity nebo se uchylujeme k mužské
tvrdosti typu „Já tě vlastně vůbec nepotřebuju“. Ostré výroky z úst ženy
ale v milostném vztahu příliš nezabírají. Muž začne s ženou jednat spíš
jako s mužem a takové setkání končí bojem, srážkou, jiskřením, bohužel
nikoli erotickým. Muži se bojí blízkosti, ale přitom ji bytostně potřebu-
jí. Muži žena nejvíc pomůže tím, že ho nebude nutit vyjadřovat emoce.
Ty přicházejí a odcházejí, ale mužova vize, ta je stálá. Když žena podpoří
základní mužovo směřování, muž ji začne vyhledávat a sám začne emoce
hledat a  toužit po nich. Většina mužů touží žít v  souladu se svou vizí,
nikoli v souladu se svými emocemi či dokonce se svým penisem. Většina
mužů je promiskuitních pouze ve své mysli a  reál si chtějí užít v  klidu
a dokonce i s láskou. Většině mužů stačí pocit, že by sex mohli mít s kte-
roukoliv ženou, i proto se rádi vracejí k té své jediné.
Muži rádi rámusí
Muži jsou odmalička zvyklí soutěžit. Ženy podobnou
zkušenost nemají. Mnoho žen proto pro muže před-
stavuje snadný terč, protože nevěnují pozornost útoku
nebo ho vůbec nepoznají.
Muži rádi používají agresivní taktiky, ať už skryté, či otevřené, jak proti
mužům, tak proti ženám – zvláště na pracovišti. Souvisí to se způsobem,
jakým si chlapci vytvářejí svou identitu. Děje se tak prostřednictvím čin-
ností typicky mužských, ze kterých jsou dívky vyloučeny. A později, na
pracovišti, se muži občas pokoušejí o totéž. Muži se přítomností žen cítí
instinktivně zaskočeni a ohroženi a rádi, i když nepřímo, ženy odkazují
do tzv. ženské role. Takové odkazování může mít velmi rafinované for-
my. Může jít o skryté či otevřené flirtování nebo o galantnost používanou
jako zbraň k tomu, aby kolegyně vypadala spíš jako dívka či žena než jako
profesionálka. Mezi manipulativním flirtováním a  normálně galantně
pojatým, příjemným chováním bývá tenká hranice.
Skryté nepřátelství mužů vůči ženám bývá obsaženo ve všech formách
vylučování žen, kdy se ženy například nepouštějí k některým klientům,
a tudíž k moci, či na jakoukoliv jinou „pánskou“ jízdu. Co řekne žena, to se
přehlíží, přičemž tento druh vylučování dělají muži často bezděčně. Jiní
muži ovšem ženy přehlížejí záměrně a dělají to obvykle tak dlouho, až si
žena začne skutečně připadat bezvýznamná.
Muži jsou rovněž mistry v  odvádění pozornosti. Dělají to kladením
nepodstatných, často velmi osobních otázek nebo kousavými či snižují-
cími poznámkami, které nesouvisejí s tématem. Muži dokážou zneužívat
i pečující sklon ženské povahy. Mnoho žen pilně pracuje v zákulisí, aby
slávu sklidili šéfové.
Muži dokážou také umně zastrašovat. Vztekají se a řvou či jinak rámu-
sí. Jsou to ale všechno zbraně nejistých mužů, z toho je třeba vycházet.
Vždycky řve ten, kdo se víc bojí. Mezi zastrašovací taktiky patří také sexu-
ální obtěžování a sexuální diskriminace. Motiv je vždy jen jeden. Potřeba
moci. Sex je zbraní, kterou muži používají, aby ženy vyděsili a lépe s nimi
manipulovali. Samozřejmě že totéž dokážou dělat ženy mužům. +
Příště: SCHOPNOST MILOVAT
 David
54
 Událostí roku, alespoň pro fanoušky Lucie, je vzkříšení této
slavné kapely. David Koller hrál v mezidobí s vlastní kapelou
a zakotvil v jihomoravském Mikulově, kde má vinohrad.
Nesmrtelné písně skupiny Lucie navíc právě v těchto dnech
ožívají na prknech Karlínského divadla v muzikálu Lucie,
větší než malé množství lásky. Dalo by se říct, že David
Koller má dobrý rok.
TEXT MAREK KOŽUŠNÍKFOTO ONDŘEJ PÝCHA, PROFIMEDIA. CZ
Hraje se nám spolu
stejně jako dřív
 Ve filmu Dobrý ročník přijíždí Russel Crowe jako dravý a úspěšný finanč-
ník na vinici na jihu Francie, kde prožil dětství. Změní to jeho přístup k životu.
Jaké jsou vaše důvody k podobnému životu v Mikulově? No, Russel je určitě
v pohodě, já tam dost makám. A vinohrad navíc na rozdíl ode mě zdědil.
Když tam jsem, tak pracuju a žiju. Russel tam navrch balil nějakou mladič-
kou dívku. Nebo ne? Na tu já stále čekám.
 Staráte se o vinohrad? Kolik je s tím práce? Přináší mi uspokojení, že
na něm s chutí dělá, aspoň doufám, můj soused.
 Byl jste i  dřív milovník vína? Nebo vás osud tímto krokem dohnal?
Nemám oblíbený alkohol, jen zvyk či návyk. Takže… sejdeme se na léčení.
 Na jaké víno z vlastních vinic jste nejvíc pyšný? Ty růžovky se mi jak-
si pozdávají. I ryzlink vlašský je na Pálavě dobrý, řekl bych. Můj kamarád
a skvělý kuchař Marcel Ihnačák všechna moje vína u souseda vyplival a až
pak mi došlo, že degustoval.
  Když jste před dvěma lety přebírali v kompletní sestavě na Andělech
cenu za desku desetiletí, napadlo vás, že k obnovení činnosti skupiny jednou
dojde? Trochu jsem se lekl, když PBCh s Robertem nešli na
pódium, seděli na baru a  ani nesledovali dění. Pak jsem
nepoznal PBCh, protože se oholil a já ho nikdy oholeného
neviděl. Myslel jsem si, že někdy něco dáme a děkuju za
to i agentuře LEWRON. To oni nás tam myslím dokopali.
 V tu dobu už jste spolu několik let nehráli a realizovali jste každý své
vlastní hudební projekty. Jak se zpětně díváte na důvody vašeho rozkolu? Nor-
mální ponorka. Pár kohoutů na jednu slepici. Byli jsme spolu dost intenziv-
ně osmnáct let.
 Na konci roku 2012 se kapela Lucie zase dala dohromady, plánujete
turné, chystá se muzikál z  vašich písniček. Co bylo tím hlavním impulzem, že
se vaše cesty opět sešly? Sentiment? Pragmatická úvaha? Shoda okolností?
Všechno je ve vzduchu, ale když hrajeme, je to jako to bylo vždycky. Zatím
je to dobrý. Já se hlavně těším na koncerty a na to, jak uděláme muzikál.
4 
 Kdo přišel s nápadem, že se dáte dohromady? Pár
kámošů se rozhodlo, že nás zase rozhejbají. Kamarádi
nebo známí, hlavně asi Evžen Hart a  jeho kámoš, co
chodil do třídy se sestrou Roberta Kodyma.
  Jaká bude nová Lucie? Poznají ji staří fanoušci,
nebo půjde hudebně o  něco jiného, daného hudebním
vývojem vás všech? Jdeme po tom původním zvuku,
takže si myslím, že to budou koncerty tak, jak si nás
lidi pamatují. Hraje se nám spolu stejně jako dřív. To se
nedá zapomenout, asi jako plavání.
 Proč jste přijali nabídku hrát na firemním večírku
PPF Petra Kellnera? Dobrá nabídka na dobrej mejdan.
Nic víc. Žádná další spolupráce.
 Plánovali jste už tehdy o  Vánocích 2012 obnove-
ní kapely? Anebo byla právě tahle příležitost impulzem
ke společnému hraní? Byla to po půlročních jednáních
nabídka právě od Evžena Harta na první hraní. Snad po
osmi letech.
 Máte rád hudební divadlo? Divadlo je přítelem
všech možných nápadů: scénářem začínaje přes výkony
herců, scénu nebo prostor, který je vytvořen, po hudbu,
světla, speciální efekty nebo tanec.
  Kdo přišel s  nápadem na muzikál Lucie, větší než
malé množství lásky? Už si to nepamatuji přesně, ale
dostal jsem jeden námět ze Slovenska a pak, i když jsme
se pro ten první nerozhodli, se začaly dít věci.
  Lucie je velice úspěšná a  známá kapela. Zřizova-
telem Hudebního divadla Karlín je hlavní město Praha.
55

Založením kapely Kollerband navázal zpěvák David Koller
na svůj sólový projekt z roku 1993.
V Hudebním divadle Karlín, 
a myslím, že i v každém jiném S  mou kapelou zkoušíme hledat nové
velkém divadle, se hrají jen formy.
Petr Kofroň je velmi nekonformní
skladatel a  byla výzva jít do zcela nových
věci, které jsou rentabilní. oblastí. Už poslední deska, kterou jsme
s ním dělali, je úplně jiná. Měl jsem radost,
Lucie, větší než malé množství lásky
– ambiciózní projekt nejpopulárnější české
hudební skupiny a Hudebního divadla Karlín.
56
(2 0 O T Á Z E K )
Všichni Pražané si tedy vlastně předplácejí formou daní
program tohoto divadla. Myslíte, že je vaše spojení z tako-
vého úhlu pohledu dobrou volbou? Jinými slovy – nápad
udělat muzikál s velice známou kapelou je rozhodně legi-
timní pro divadelního podnikatele. Je podle vás legitimní
i pro „veřejnoprávní“ divadlo? Já věřím, že naopak něco
přineseme nazpět. V Hudebním divadle Karlín, a mys-
lím, že i  v  každém jiném velkém divadle, se hrají jen
věci, které jsou rentabilní. Věřím, že to bude dobré.
  Někde jsem se dočetl, že v rámci příprav na tom-
to muzikálu jsou členové kapely jakýmisi supervizory, aby
se z představení nestalo něco, co by vám nekonvenovalo.
Jak říkal Robert Kodym, máme jen jeden
výstřel. Jedná se o  naše nejlepší písně za
dvacet let a tak věřím, že si to ošéfujeme.
 Zkoušky jsou v plném proudu. Je pro vás tento svět
muzikálu něčím nový? Překvapil vás něčím? Počkáme si.
 Spousta vašich kolegů z  hudební branže v  muzi-
kálech účinkuje. Nenapadlo vás někdy, že byste to taky
zkusil? Ne, i když hraji už třetí sezonu ve Studiu dva ve
Vánoční koledě od Charlese Dickense. Je tam spousta
profesionálních hercu a já elév. Reagovat třeba na Kar-
la Rodena mi bralo chvíli dech. Jsme tu ale jen jednou
a divadlo má různé formy. Navíc je ve Studiu dva skvělá
parta.
 Nedávno jste odehrál několik koncertů s  Agon
Orchestra. Nakolik je pro vás klasická hudba inspirují-
cí?
když se Haně Petřinové podařilo zreali-
zovat asi sedm koncertů s  Agonem. Bylo
to psané jako souboj dvou kapel a sólistů
Lenky Dusilové a Jiřího Bárty. Této hudeb-
ní formě se říká concerto grosso a vznikla
už v polovině 16. století. Nicméně nás to,
jak říkáte, inspirovalo dál k sérii koncertů
Unplugged, které hrajeme letos od jara až
do zimy.
 Vzpomínáte na dobu, kdy se během sametové
revoluce stala píseň Už se nechcem nikdy vracet jakousi
hymnou toho období? Co ve vás v té souvislosti vyvolává
dnešní stav politiky? Musím to znovu říct. Naši předsta-
vitelé dokážou za rok podle Transparency International
předražit zakázky o neuvěřitelných 150 miliard. A to je
děs a bída. Musíme volit jen lidi, kteří pro ostatní něco
opravdu dělají, a  ne jména nebo eseróčka, co si říkají
politické strany.

 Jak se žije rockerovi po padesátce? Co říkáte na Len-
nonovo „Nevěř nikomu přes třicet“? Nevěř nikomu, když
neznáš jeho rodiče, řekl bych. A mně radši taky ne. +
(P L A Y M A T E )

58
 Lia BALANOVSKAYA

Kde se vzala, tu se vzala… Před 11 lety se v Čechách až z dalekého

Kyrgyzstánu objevila dívenka Liana, a jelikož její matka si u nás našla
dobré zaměstnání, rozhodly se zůstat… „Tohoto rozhodnutí si vážím
dodnes,“ vzpomíná Lia po letech a perfektní češtinou pokračuje:
„Praha mě od začátku zaujala, byl to strašně velký rozdíl ve
FOTO MARTIN ŠEBESTA
MAKE-UP LUCIE PRŮŽKOVÁ

způsobu života v Asii a Evropě, nicméně jsem tak trochu po

mamce a rozhodně nehodlám zůstávat dlouho na jednom
místě. Po studiích plánuji stěhovat se za teplem do ještě větších měst,
než je Praha.“ Že je Lia lačná po teplých krajích, nám seplo v momentu,
kdy jsme zjistili, že Kyrgyzstán se rozkládá ve značné nadmořské
výšce částečně v pohoří Ťan-Šanu a Pamíru a ze všech států má
rodná zem Liany s největšími teplotními výkyvy nejdál k moři.
Takže než nám Lia Balanovskaya za rok po maturitě na
střední podnikatelské akademii zmizí nejspíš
za velkou louží v lidském mraveništi
zvaném Velké jablko, podívejte se,
co za jedenáct let vyrostlo
z kyrgyzské dívenky…
60
61
62
63
64
 (P L A Y M A T E )

miss září Lia Balanovskaya

 JMÉNO
LIA BALANOVSKAYA
NAROZENÁ
25. červenec 1994
MÍSTO NAROZENÍ
Biškek
(Kyrgyzstán)
KDE ŽIJU TEĎ
Praha
VÝŠKA
175 cm
VÁHA
58 kg
PRSA – PÁS – BOKY
95–62–92 cm

MÁM RÁDA
západ slunce,
písečné pláže a moře

NEMÁM RÁDA
negativní, ukňouraný
a nudný lidi, obzvlášť muže

CO MĚ NAPLŇUJE
dosahování stále
nových cílů

MÉ AMBICE
úspěšně dokončit vzdělání
a pak zmizet někde
v teplých krajích

VYSNĚNÁ DOVOLENÁ
Bahamy

MOJE MOTTO
žít naplno
(V T I P Y )

Pane kolego, stranickou kolegyni musíte

brát jako politikum, ne erotikum.

Zatímco muži se stále chovají divošsky, To je v pořádku, kdybyste viděl, co já musím

u žen se už začínají projevovat civilizované návyky... mít v puse doma.

Kondomy
Němý muž přijde do lékárny a chce si
koupit kondomy. Na pultě však žádné
nejsou, takže nemůže ukázat, co by rád
koupil, a musí se s lékárníkem domlouvat
pomocí posunků.
To však už nějakou dobu trvá
a lékárník pořád vůbec netuší, co od něj
němý pán chce.
Ten si nakonec naprosto zoufalý
rozepne kalhoty, vytáhne penis na pult
a vedle něj položí stokorunu.
Lékárníkovi se na tváři rozhostí úsměv,
teď už chápe.
Udělá to samé. Kalhoty, penis,
bankovka. Pak sebere obě bankovky
a strčí si je do kapsy.
Rozhořčený zákazník začne na
lékárníka hrozivě gestikulovat. Ten
znechuceně zakroutí hlavu a prohlásí:
„Podívejte se, pane, když neumíte
prohrávat, tak se už příště nesázejte.“
PŘIJDE CHLÁPEK
DO KABINY NA
VEŘEJNÝCH WC.
Sedne si a najednou se
z vedlejší kabinky ozve:
„Ahoj!“
Chlapík vykulí oči,
ale protože má slušné
vychování, odpoví:
„No, ahoj...“
Od vedle se zase ozve:
„A jak se vůbec máš?“
Chlápek říká: „Ale jo,
teď už to docela ujde…“
A vedle se ozve:
„Zavolám později, nějakej
debil mi tu odpovídá…“
Vrchní počítá útratu
„Tak to máme jedna polívka dvacet jedna, dva rohlíčky po pěti,
štěpánská s rejží devadesát sedm, dvě pivečka dvakrát po
třiceti, když to půjde sedmnáct, kávička s mlíčkem třicet tři…“
...a host povídá: „Moment – co to bylo, to ‚když to půjde‘?“
...a vrchní nevzrušeně pokračuje: „Tak to nejde... dvakrát
fernet osmdesát osm...“
POTKAJÍ SE V DOMĚ NA SCHODECH
DVA SOUSEDI
„Mám podezření, že mě manželka
podvádí s Pepou, jak se před pár měsíci
přistěhoval do druhého patra...“
„Cože? Myslíš tu upocenou bečku sádla
s mastnýma vlasama?“
„Jo. Divný, že?“
„To bych teda řekl, proč by se chtěl Pepa
s někým takovým spouštět?“
Před usnutím
Muž leží se ženou v posteli a ta žadoní: „Řekni mi něco hezkého.
Pařba Pověz třeba, ty moje zlatíčko nejkrásnější.“
„Ty moje zlatíčko nejkrásnější.”
Čtyři kamarádi se už dávno dohodli, že
pojedou na pořádnou pařbu pod stany.
„Ach, a teď mi pověz, ty poklade můj nedražší.“
„Ty můj poklade nejdražší.“
Dva dny před odjezdem najednou říká
„A teď pověz něco sám, ze svojí hlavy.“
jeden z nich: „Sorry, kluci, ale manželka
„Sklapni už a spi, ty můro!“
mě nechce v žádném případě pustit, tak
si to užijte beze mě...“
Ostatní jsou samozřejmě pořádně
PTÁ SE DCERA MATKY: „MAMI, JARDA
namíchnutí. Ale mají už všechno
MĚ POŽÁDAL O RUKU. CO MYSLÍŠ,
nakoupené, a tak se rozhodli, že jedou.
MÁM SE VDÁT, NEBO JEŠTĚ POČKAT
Za dva dny přijedou na místo, čtvrtý
A KOUPIT SI PSA?“
kamarád už je tam, stan postavený,
Matka: „To víš, holka, to je hodně
v ohništi hoří oheň, pivo se chladí
závažné rozhodnutí, v takovéto věci těžko
a dřevo nachystané na celý víkend.
radit, to záleží hlavně na tobě. Sama se
Ptají se ho, jak je to možné, když jim
musíš rozhodnout, jestli si chceš nechat
říkal, že nemůže.
podělat koberec, nebo radši celý život.“
„No, páni, včera večer si sedím na
gauči, popíjím pivo, koukám na fotbal.
Najednou se manželka přikradla, zakryla
mi oči, a když mě pustila, tak tam stála
v průsvitném spodním prádle. Potom mě
vzala do ložnice. Tam hořely svíčky, po
zemi plátky růží a na posteli pouta. Řekla
mi, ať ji přivážu k posteli. Když jsem to
udělal, pokračovala:
‚Teď si můžeš dělat, co jen chceš.’
Chlapi, tak jsem tady!“
PŘIJDE CHLAP RÁNO
DO PRÁCE A HNED
POVÍDÁ KOLEGŮM:
„Tak si, volové,
představte, dnes ráno jsem
měl orální sex!“
Kolegové na to uznale:
„No, ty vole, to je paráda,
bomba... super!“
A on: „No... jestli je to
zrovna super, to opravdu
nevím, ale jistě vím, že
už nikdy neusnu ve vlaku
s otevřenou hubou…“
71
(A U T O M Ě S Í C E )

72
 =šNODGQ¦³GDMH
0HUFHGHV&/$&',
Zdvihový objem 2143 cm 3 // Výkon 125 kW (170 k)
Točivý moment 350 N.m // Maximální rychlost 230 km/h
Zrychlení 0–100 km/h 8,2 s // Spotřeba 4,2 l/100 km
Základní cena 943 800 Kč

Módní policie tles

0HUFHGHV%HQ]&/ ká
$&',(GLWLRQ
Když se v roce 2004 objevil
Mercedes-Benz CLS, koukali jsme
na něj jako na zjevení. Luxusní
limuzína se siluetou sportovního
kupé neměla konkurenci. Zdánlivě
nelogické spojení u zákazníků skvěle
zabodovalo a od té doby kopíruje
stuttgartský recept na krásu
kdekdo. Ani sám Mercedes nezahálí
a hledá další nevyšlapané cestičky.
NEJNOVĚJI ZKŘÍŽIL GENY
KUPÉ A SEDANU SE SVOU
NEJMENŠÍ TŘÍDOU A – TAK
SE ZRODIL MERCEDES CLA.
VÝSLEDEK TÉHLE MUTACE
JE NAPROSTO K SEŽRÁNÍ.
KDYŽ SE NAVÍC DO KOKTEJLU
PŘIMÍCHAJÍ AERODYNAMICKÉ
DOPLŇKY Z DÍLNY TOVÁRNÍHO
LADIČE AMG, NENÍ CO ŘEŠIT.

ejen u  Mercedesu jsme si poslední

dobou zvykli na to, že dvě auta v rám-
ci jedné modelové řady mohou být na
pohled i charakterem úplně jiná. Mož-
nosti individualizace jsou dnes tak širo-
ké, že si v podstatě každý může postavit
auto na míru. V případě nového Mercedesu CLA to například
znamená, že může jezdit na komfortním podvozku a posád-
ku hýčkat luxusní výbavou s interiérem kombinujícím dřevo
a bílou kůži.

TEXT JIŘÍ BABORSKÝ FOTO ARCHIV

73
(A U T O M Ě S Í C E )
Nebo využijete třeba lákavé nabídky Edition 1, která
u Mercedesu tradičně platí prvních dvanáct měsíců pro-
deje nového modelu. Za 150 000 Kč tak CLA dostane
snížený sportovní podvozek, černá osmnáctipalcová
kola, spoilery od AMG, zdvojené výfuky, vrtané brz-
dové kotouče a  místo chromovaných ozdob doplňky
v leskle černém laku.
Uvnitř temně černého interiéru se pak usadí parádní
sedadla s kontrastním žlutým proužkem, kůží potažená
palubní deska i  volant a  to vše prošité efektní žlutou
nití. Pak už zbývá jen zvolit správně agresivní lak karo-
serie a máme tu čtyřdveřové kupé, které člověku náleži-
tě zvedne tep i náladu. A pak že o design u auta zas až
tak nejde. U CLA hraje naprosto klíčovou roli, což si plně
uvědomíte až po čase, když na jeho těle objevíte a pro-
zkoumáte všechny důmyslně navržené křivky a plochy.
Už jen ta bezrámová okna kolik nadělají parády…
V našem případě se o mírné zchlazení postará pohled
pod kapotu, kde si vrčí naftový čtyřválec 220 CDI kom-
binovaný se sedmistupňovým automatem. U sporťáku
trochu nečekaná kombinace, Mercedes tím ale dokazu-
je, že své zákazníky nelimituje a nestaví jim při specifi-
kaci vozu prakticky žádné mantinely. Kdo chce vypadat
navenek jako drsňák, ale ve skutečnosti je mu bližší
ekonomická jízda, nechť si poslouží.
Nám by dynamické CLA chutnalo o něco víc s benzi-
nem, přestože samotný motor 220 CDI považujeme za
výbornou volbu. Dá se s ním jezdit kolem šesti litrů naf-
ty a síly má na rozdávání. V tomto případě ho ale trochu
brzdí v rozletu dvouspojková automatická převodovka,
která má při práci ráda svůj klid, občas trošku zmatkuje
a  při pomalé jízdě jí chybí očekávaná jemnost. V  dra-
vějším jízdním stylu si zrovna nelibuje, přitom už když
k  CLA přicházíte, začnou vás vzrušením svrbět dlaně.
A  jakmile se usadíte do pohodlných sedaček s  příjem-
ným vedením těla, prsty omotají silný věnec volantu
74
Přístrojová deska kombinuje tradiční luxusní
styl Mercedesu s moderními prvky. Vetknutý
displej multimediálního centra a navigace
umožňuje i přístup na internet.
a oči sklouznou po krásné přístrojové desce, hned je nad slunce jasné, že
tohle auto je o emocích. Na nic jsme si nemuseli zvykat, CLA nám na první
dobrou padlo úžasně do ruky.
Design interiéru hlásí příbuznost s „obyčejnou“ třídou A, což ale není tře-
ba vnímat nijak negativně. Naopak. Mercedes geniálním způsobem zkom-
binoval svůj typický luxusní rukopis s moderními prvky, jako jsou kruhové
výdechy ventilace nebo vetknutý displej multimediálního centra, vypadající
spíš jako tablet. Díky tomuto řešení působí přístrojová deska velmi čistě
a  elegantně, což ještě umocňuje absence voliče převodovky. Ten hledejte
pod volantem mezi ostatními páčkami.
Předním sedadlům jsme neměli ani po stovkách kilometrů co vytknout.
Na ta zadní už je potřeba pohlížet ze dvou úhlů. Pokud budeme CLA vnímat
jako skutečné kupé, jak se samo nazývá, pak musíme chválit. Místa nad hla-
vou i pro kolena mají zadní cestující sice poskrovnu, ale v rámci sportovních
vozů to na kratší vzdálenosti stačí a bonusem je zde přítomnost zadního
páru dveří, a  tedy pohodlné nastupování. Samozřejmě srovnáme-li CLA
s běžnými sedany stejné třídy, taková sláva už to není. Záleží na prioritách.
Zato jízdní vlastnosti žádné diskuze nepřipouštějí. CLA zdolává sebeos-
třejší zatáčku bez náklonu a s nepochopitelnou přilnavostí. V táhlém oblouku
tlačíme na plyn víc a víc a kola se drží asfaltu jako klíště. Svým dospělejším
bráškům s pohonem zadních kol se tahle předokolka přiblížila nečekaně na
dostřel. Najděte si kvalitní okresku zamotanou jako klubíčko a nebude se vám
chtít domů. V každém případě je ale potřeba sebrat automatické převodov-
ce vládu nad řazením a ujmout se moci manuálně, pádly pod volantem. Pak
teprve začne automat dynamicky založenému řidiči alespoň trochu šmakovat.
Každá radost bývá něčím vykoupena a v případě CLA se sportovním pod-
vozkem a velkými koly je to cestovní komfort. V tomto případě spíš nekom-
fort, protože poskakování karoserie na nerovnostech a  rány při přejetí
většího výmolu jsou vážně až nezdravé. Vzhledem k realitě českých silnic
se tedy jeví volba komfortního odpružení jako jediná správná, samozřejmě
s výjimkou masochistických řidičů.
Námi testovaná kombinace dieselu a automatu je pochopitelně jen jednou
z mnoha verzí. Většina z nich ujíždí místo nafty na benzinu, což nám připa-
dá u tohoto typu auta jako podstatně lepší volba. Spořivé nátury by mohl
oslovit třeba základní motor 1.6/122 koní v provedení CLA 180, ty divoké
zase brutální CLA 45 AMG s výkonem 360 koní a pohonem všech kol. Ceno-
vé rozpětí odpovídá stádu koní pod kapotou: od 713 900 Kč do 1 414 490 Kč.
Cenu můžete dál ladit pomocí dlouhého seznamu příplatkové výbavy, která
je na poměry kompaktního segmentu mercedesovsky štědrá. +
 (H R A Č K A S N Ů )

3UDJD5

Legenda se vrací
ve velkém stylu
TEXT JIŘÍ BABORSKÝ FOTO TADEÁŠ MAREK

Se závodním
jezdcem týmu
Lotus Praga LMP2
JANEM CHAROUZEM

P
raga. Zdánlivě uzavřená kapitola české-
jsme si povídali ho autoprůmyslu, během které vznikly
o ambiciózním projektu nejen nesmrtelné nákladní speciály V3S,
česko-slovenského ale také celá řada osobních aut, moto-
závodního speciálu cyklů, autobusů, trolejbusů, letadel a  tanků.
PRAGA R1. Honza se Tradiční značka vstala před pár lety z  popela
a v rukou nového majitele Petra Ptáčka o sobě
podílel na testování začala dávat vědět na závodních tratích. Nejpr-
a mimochodem už má ve ve světě motokár, nyní se posouvá do světa
na kontě VÍTĚZSTVÍ dospělého závodění.
PRAGY R1 V ZÁVODU
Můžete Pragu R1 trochu představit?
MEZINÁRODNÍ
Cílem projektu je lehké a dostupné auto s níz-
SÉRIE SUPERCAR kými provozními náklady, které funguje jako
CHALLENGE. To není přestup od motokár do světa závodění, ve kte-
špatný začátek… rém se využívá aerodynamika. Ať už se bavíme
o formulích, autech kategorie LMP, nebo GT.
Praga R1 je dítětem společnosti PRAGA Cars,
jejímž polovičním vlastníkem je česká Praga.
76
A teď trochu techniky...
Auto využívá komponenty osvědčených doda-
vatelů, ale celý vývoj, výroba a montáž probíhají
na Slovensku. Karoserie a šasi využívají v maxi-
mální míře lehký karbon, dvoulitrový motor
pochází od Renaultu, převodovka je závodní
sekvenční s pádly pod volantem.
Stačí výkon 200 koní na vyhrávání závodů?
V  Assenu jsme dokázali, že ano. Výkon není
všechno, auto váží necelých 600 kg a v co nej-
větší míře využívá aerodynamický přítlak, takže
má v zatáčkách obrovskou výhodu proti silným,
ale těžkým „gé-téčkům“. Na Slovakia Ringu
zajíždíme časy na úrovni Porsche 911 GT3
Cup, Ferrari 458 Italia GT3 nebo Lamborghini
Gallardo. To auto funguje vážně skvěle. V něk-
terých detailech může směle konkurovat vozu,
se kterým jsme jeli 24 hodin Le Mans.
 =šNODGQ¦³GDMH
3UDJD5
Atmosférický benzinový čtyřválec 2,0 l
Výkon 210 koní
Točivý moment 220 N.m
Suchá hmotnost 592 kg
Základní cena 119 000 eur

Praga R1 čeká na homologaci FIA, aby mohl naplno rozjet

Mimochodem už se pracuje na pře-
plňované verzi, která bude mít okolo
300 koní.
svou závodní kariéru. Už teď ale sbírá vavříny, Jan Charouz
zvítězil v závodu série Supercar Challenge v holandském
Assenu. S fungováním R1 je nadmíru spokojený.

V jaké fázi se projekt Pragy R1 nachází?

Byla vyrobena první série 10 vozů, plá-
nuje se roční objem 20 až 30 kusů se
základní cenou kolem 119 000 eur. Výho-
dou Pragy je dlouhá životnost motoru
i  pneumatik a  celkově příznivé náklady
na sezonu. U velkých závoďáků se baví-
me o mnohonásobně dražším provozu.

Vyrazí Praga R1 také na silnice?

Vzhledem k  tomu, že se pracuje na
dvoumístné verzi s homologací pro sil-
niční provoz, dá se to předpokládat.
Petr Ptáček se netají tím, že by rád viděl
značku Pragu i mimo závodní tratě. +
77
 (Z Á K U L I S Í )

TEXT MONIKA DVOŘÁČKOVÁ

FOTO TADEÁŠ MAREK / WWW.TADEASMAREK.CZ

Marek
V hledáčku Playboye se z času
na čas objeví nové fotografické
talenty, které jsou příslibem
pro naši spolupráci do budouc-
nosti. Jedním z nich je Tadeáš
Marek, kterého nejčastěji
potkáte na nejrůznějších
automobilových závodech.

„Nejraději fotím holky, akční fotky a reklamu“

Jak ses k  fotografování dostal? Kdo ti byl či je inspirací Jaká jiná práce nabízí navíc
a  vzorem? A  proč ses vůbec stal fotografem? Fotografie možnost cestovat, potkávat
má jedinečnou vlastnost – dokáže okamžitě zapůso- krásné dívky a  číst Playboy
bit, během vteřiny navázat kontakt a přenést emoce či v rámci pracovní náplně.
myšlenku – to dělá z fotografie v době sociálních médií Jaké byly tvé začátky foto-
a všeobecného shonu velice silný komunikační prostře- grafování? Měl jsem obrov-
dek. To je pro mě hlavní důvod, proč jsem se rozhodl ské štěstí, že jsem těsně po
naplno věnovat a zdokonalovat v tomto oboru. střední škole dostal šanci

TADEÁŠ MAREK
Tam, kde se něco děje, hledejte
fotografa Tadeáše Marka,
jenž vyznává absolutní tvůrčí
svobodu bez jakýchkoli alibismů
a kompromisů...

79
(Z Á K U L I S Í )
fotit pro úspěšnou firmu Praga, českou značku auto-
mobilu s  dlouhou historií, která se nyní prosazuje ve
světovém motosportu a  letecké dopravě. Díky tomu
jsem mohl fotit jejich úžasné projekty, jako například
nový závodní speciál Praga R1, u kterého mi pózovala
Playmate Eva Perkausová. Nebo vítězství teamu Praga
na světovém poháru motokár. Reklamní fotky s  Miss
World Taťánou Kuchařovou. A závody jedné z nejpres-
tižnějších světových sérií FIA WEC, kde Jan Charouz
hájí v teamu Praga Lotus české barvy. Mohl jsem se tak
soustředit na focení, pracovat na sobě a rozšiřovat své
portfolio.
Pro mě je ale každé nové focení začátek nové cesty
– touhy udělat perfektní fotku – snahy o dokonalost.
Ta pro mě ale spočívá v neustálém a nikdy nekončícím
80
učení a snaze. Proto v tomto duchu při vší svojí egocentričnosti mohu říci,
že jsem stále na začátku.
Zabývá se fotografiemi někdo z okruhu tvých blízkých lidí? Pocházím z umě-
lecké rodiny, ale u  nás se všichni zabývají scénickým uměním, táta má
divadelní soubor, ségry tancují, nikdo se ale nezabývá přímo fotkou. Jejich
práce je mi ale velkou inspirací – pozorovat, jak se buduje světelná scé-
na v  divadle, slyšet, jak nejlepší čeští divadelní režiséři trápí své svěřen-
ce, nebo zjistit, jak použít řeč těla k  předávání emocí při tanci. Všechny
tyto zkušenosti se mi potom při foceni hodí a pomáhají mi skrze mé fotky
vyjádřit to, co chci. Scénická umění a malířství mají daleko větší historii
a zaběhlejší principy než relativně mladá fotografie. Proto věřím, že je dob-
ré z nich čerpat.
Máš vzdělání z fotografického oboru? Fotografii a videotvorbu jsem studoval
na Novém Zélandě, na střední škole i teď na vysoké, kde právě dodělávám
anglický diplom HND v oboru nových médií (tedy i například počítačové
hry, webové stránky a jejich marketing). Paradoxně mi ale nejvíc přines-

V hledáčku objektivu
Tadeáše Marka kromě
aut a automobilových
závodů uvízla i Lia
Balanovskaya (vlevo),
která se v tomto čísle
může pyšnit titulem
Playmate...
lo studium humanitních oborů na English College in Prague, kde se dává
důraz na to, proč a jak umělci komunikují s okolím, než na to, kdy se naro-
dili a zemřeli... Od firmy Adobe mám také oficiální certifikaci Photoshop
Certified Expert, ale říkám to spíš proto, že to byla sakra těžká zkouška,
než že by mi to k něčemu bylo. Myslím, že pro kreativní práci je důležitější
nápad a cit než razítko od jakékoliv instituce.
Jak dlouho se fotografování věnuješ? Fotografování se věnuji od rána do
večera sedm dní v týdnu s krátkými přestávkami na jídlo a sprchu a s velmi
krátkými přestávkami na sex...
Co je momentálně tvým zaměstnáním a  tvým koníčkem? Mám tu nejlep-
ší práci na světě, dělám fotky a  videa pro firmu Praga, jezdím po světě,
fotím a natáčím závody motokár, aut a závodních speciálů. Také se starám
o jejich marketing, webové stránky a facebook, kde jsme za minulý rok zís-
kali víc než 30 tisíc fanoušků.
Také fotím pro časopisy a  vlastním několik webových projektů, jako
například www.fotogohome.cz, kde si můžete objednat tisk fotek a my je
vám obratem zašleme obyčejnou zásilkou až do schrán-
ky. Nemusíte tak nikam chodit a  dopravu máte prak-
ticky zdarma.
Na co se hlavně ve svých fotografiích zaměřuješ? Co nejra-
ději fotíš? Nejraději fotím holky, akční fotky a reklamu.
U akčních fotek má člověk úžasné zážitky, ale královská
disciplína fotografie je pro mě focení modelek pro časo-
pisy. Tam musíte zpacifikovat modelku, stylistku i asi-
stenty u světel – snad mě teď někdo nepochopí špatně
–, navíc je to výzva kvůli velké a kvalitní konkurenci.
Mám rád tvůrčí svobodu a jsem zastáncem toho, že
když už má fotka něco říct, ať to řekne naplno, žádný
alibismus a kompromisy.
Podle čeho vybíráš prostředí, kde fotografuješ? Snažím
se co nejvíc fotografovat v exteriéru a na lokacích, kte-
ré mohou podpořit myšlenku fotky. Mám set blesků,
který mohu vzít všude, a baterky mi vydrží bleskat tře-
ba celý den. Mám tak svobodu, nemusím se spoléhat
na to, že najdu elektrickou zásuvku, mohu fotit všude.
V ateliéru má člověk všechno pod kontrolou, ale samot-
né prostředí není nijak zajímavé.
Kde bereš nápady na fotografování? U každé zakázky se
snažím nejdřív maximálně pochopit klientovo přání, co
by chtěl na fotkách zdůraznit, jakou myšlenku předat
a snažím se vymyslet originální koncept, který by mohl
zaujmout. Inspiraci hledám hlavně v  dalších umělec-
kých disciplínách, ve filmech, PC hrách, obrazech...
Mám vždycky radost, když u větších zakázek mohu
pracovat v týmu – modelka, stylista a další. Všichni při-
spívají velkým dílem k finálnímu výsledku a jejich práce
je hodně vidět.
Například na nedávném focení u  luxusních letadel
společnosti Praga Aviation, kde mi pózovala Lia Bala-
novskaya, mi moc pomohla výborná stylistka Lucka
Lichtenbergová, která trpělivě připravovala Liu do
extrémních dešťových podmínek, a  fotograf David
Prouza, který mi maximálně pomáhal se svícením.
Co myslíš, že je nejdůležitější na fotografiích? Technika,
či sám fotograf? Nejdůležitější je, aby fotka dokázala
zaujmout a předat myšlenku nebo emoci.
Technika a digitální úpravy to mohou jen podpořit,
proto se je snažím využít vždy jen v souladu s originál-
ním nápadem a ne zcela bezmyšlenkovitě...
Fotograf podle mě většinou nikoho nezajímá, dokud
mu nemusí platit. Snažím se ale dělat svoji práci vždy
tak, aby mohla být mou vizitkou. Doufám, že se to
časem projeví a že brzy začnu zajímat hodně lidí... +
81
82
(B Y Z N Y S )

Na trhu se stříbrem je jako ryba ve vodě

 Ještě neoslavila ani

LUCIA
třicítku a už má ve
správě desítky milionů

Čáková
korun. Její specialitou
TEXT BORIS TOMČIAK
FOTO ARCHIV je obchodování futures
na stříbro, přičemž
v klidnějších dnech
dokáže vytvořit až jedno
procento celkových
obchodů s touto
komoditou na burze
v New Yorku.

S vět financí je plný mužů. Jak ses dostala na

post významné portfolio manažerky, která
spravuje desítky milionů korun? Po vyso-
ké škole jsem si našla práci v  makléřské
společnosti, kde jsem se poprvé setkala
s  obchodováním s  akciemi. Netrvalo dlouho a  oblíbila
jsem si finanční trhy. Jejich každodenní vývoj a s ním
ní i  externí zdroje a  utvářím si představu o  vývoji na trhu. Ze získaných
informací následně vytvořím obchodní plán pro daný den a ten zadám do
vnitřního systému. Obchodní plán se dále upravuje s  příchodem nových
signálů, informací a  ekonomických statistik. Pokud je trh klidný, pracuji
na optimalizaci parametrů strategie nebo vyvíjím nové obchodní systémy
v matematické aplikaci Matlab.

spojený neustálý přísun informací nutí obchodníka být
ve střehu. Později jsem přešla do společnosti Colosse-
um, a. s., kde pracuji na pozici portfolio manažerky.
Colosseum, a. s., se specializuje na finanční a komodit-
ní deriváty. Při jejich obchodování se využívá zejména
technická analýza cenových grafů. To mi umožňuje
uplatnit mimo jiné i znalosti nabyté během studia.
Kde se vzal tvůj vztah k  penězům? Je vrozený? Nemůžu
říct, že bych k  penězům měla vřelý vztah odmalička,
ale přiznám se, že jako malá jsem si rovnala bankovky
do dětského kufříku a  mince třídila do pokladniček.
Byl v tom systém – nejmenší mince do modré, střední
do oranžové a velké do červené. Líbil se mi zvuk min-
cí cinkajících v prasátku stejně jako zvuk kladiva, kte-
rým jsem ho pak rozbila. Ale teď vážně – víc než vlastní
peníze mě na mé práci baví technická analýza trhů a její
využití v praxi.
Dostáváš se do osobního kontaktu s klienty, jejichž peníze spravuješ? Většinou
se do kontaktu s klienty nedostávám. Od toho máme zaměstnance v oddě-
lení prodeje. Při současném množství našich investorů by to ani prakticky
nebylo možné. Neměla bych čas na vlastní práci. Ale s klienty, které znám ze
své předchozí pozice a se kterými jsem si vybudovala dlouholetý přátelský
vztah, si vždy ráda promluvím.
Na čem je postavena tvá investiční strategie? Jednoduše se dá říct, že inves-
tiční strategie Silver Queen spočívá v  intradenním obchodování vyražení
ceny stříbra. Jde o poměrně komplexní soubor pravidel pro vstup a výstup
z trhu, který je doplněn o řízení množství peněz vkládaných do jednotlivých
obchodů.
Mým přáním je být stabilně nejlepší
portfolio manažerkou v Čechách i na Slovensku.

Proč jsi odjela ze Slovenska do Prahy? Nestýská se ti po

rodné zemi? O prázdninách jsme s dědečkem a sestrou
jezdili za příbuznými do Počapel u Berouna. Podnikali
jsme výlety do okolí a Prahu jsme, samozřejmě, nemohli
minout. Oslovila mě její atmosféra. Když jsem po stu-
diích nemohla najít perspektivní zaměstnání v rodném
Trenčíně, byla Praha logickou volbou. Chybí mi přede-
vším rodina, která mě vždy velmi podporovala a podpo-
ruje. Za osamělých večerů se mi stýská i po mém beag-
lovi Arkovi.

Jak vypadá tvůj pracovní den? Mojí primární aktivitou

je intradenní obchodování se stříbrem. K tomu je tře-
ba shromáždit každý den velké množství informací.
Proto hned po příchodu do kanceláře procházím inter-
83
 (B Y Z N Y S )
Jak ses k ní dopracovala? Musím přiznat, že budování
této investiční strategie nebylo lehké. Narazila jsem
na mnoho překážek a  slepých vývojových uliček, což
každý aktivní investor určitě dobře zná. Přestože to
bylo vysilující, nemohu říct, že by to bylo zbytečné –
na základě získaných zkušeností jsem našla optimál-
ní nastavení pravidel a  parametrů. Tato strategie by
se dala využít i pro jiné trhy, ale stříbro mi vyhovuje
z hlediska velikosti, rozsahu cenových pohybů a celko-
vé povahy trhu. Na tomto místě však musím přiznat,
že se zvětšujícím se spravovaným kapitálem začíná být
trh se stříbrem z hlediska likvidity malý. Krátkodobě
dokážu v dopoledních hodinách, když na trhu nejsou
američtí obchodníci, pohnout jeho cenou i  o  několik
centů. Na výkonnosti strategie se skluzy projevují spíš
negativně.
Obchodování na burze může být i  ztrátové. Jak reaguješ
na ztráty a  jak se případně zbavuješ stresu? Snažím se
dodržovat zlaté pravidlo: věř v  nejlepší, ale buď při-
praven na nejhorší. Základem je neporušit obchod-
ní systém, což může být těžší, než se na první pohled
zdá. Každopádně, vypjatým situacím se nelze úplně
vyhnout. Momentálního stresu se proto zbavuji pomocí
Lucia žije vyváženě.
Přes den obchoduje
s býky a medvědy.
odpoledne relaxuje
na koni.
84
dechových cvičení. Je to jednoduchá, ale poměrně účinná metoda. Po práci
se odreagovávám jízdou na koni, cvičím jógu a chodím pravidelně do fitness
centra.
Proč zrovna koně? Máš svého vlastního? Koně jsem měla vždy ráda. Myslím,
že to je nádherné a  ušlechtilé zvíře. V  současnosti svého vlastního koně
nemám, ale někdy v budoucnu bych si ráda nějakého pořídila.
Teď trochu zákeřná otázka. Kdyby sis měla vybrat mezi prací portfolio manažer-
ky a prací na farmě s koňmi, čemu bys dala přednost? Tyto dvě aktivity ne-
lze zaměnit, obě jsou pro mě důležité a život bez nich si jen těžko dovedu
představit – vzájemně se doplňují. Bohužel jsou to časově náročné záliby.
Bylo by krásné spojit je dohromady. Má představa harmonického života je
vysunuté pracoviště umístěné na mé farmě.
Jak dlouho se věnuješ józe? Proč ses pro ni rozhodla? Józe se věnuji čtyři roky.
Po nástupu do společnosti Colosseum, a. s., mi kolega poradil, že jóga je
účinný nástroj na odbourávání stresu a  zvládání těžkých životních situa-
cí. Tak jsem ji vyzkoušela a zjistila jsem, že pomocí jógy dostávám své tělo
i duši do vyrovnaného celku.
Proč se podle tebe pohybuje tak málo žen v oblasti investic? Máte pravdu – za
naši společnost mohu říct, že většina makléřů, prodejců i klientů jsou muži.
Myslím si, že je to tím, že ženy jsou víc materiálně založené, a proto hůř
Propracovaná
Ú
spěšné investování je náročné a kdo tvrdí
opak, ten se v investičním světě nepohy-
buje dostatečně dlouho. I  když na dru-
hé straně je nutné uvést, že nezřídka
jsou nejlepší ty nejjednodušší strategie.
Úspěšní investoři musí mít znalosti trhů, zkuše-
nosti, dostatek peněz a v krátkém období je nutná
i určitá dávka štěstí.
Na začátku je nezbytné stanovit si cíle na základě osobních preferen-
cí. Pokud investorovi stačí výnosnost pokrývající inflaci a nechce riskovat
snížení hodnoty majetku, tak může dát většinu portfolia do bezpečných
bankovních vkladů nebo do státních dluhopisů. V současnosti jsou však ve
většině zemí výnosy zmíněných dvou investic po odečtení inflace zápor-
né. Když chce investor dosáhnout vyšší zhodnocení, musí už podstupovat
větší riziko investováním například do akcií, komodit, nemovitosti nebo
vlastních podnikatelských záměrů. Preference se samozřejmě mohou
v čase a prostoru měnit. V mládí investoři vyhledávají rizikovější instru-
menty, protože případné ztráty je možné „přečkat“. Ve stáří, kdy většina
lidí hledá klid, se naopak dává přednost bezpečnějším aktivům.
Investiční proces dále pokračuje výběrem vhodných aktiv. Zde je nutné
poměřovat očekávaný užitek s  náklady, což všichni podvědomě děláme
každodenně. Když jdeme třeba do divadla, srovnáváme cenu lístku s tím, jak
se nám pravděpodobně bude představení líbit. Pak následuje vyhodnocová-
ní výsledků. Při této aktivitě musí být investoři objektivně kritičtí, protože
není nic horšího než tvrdohlavé setrvání v neúspěšné investici.
Důležitou fází investičního procesu je volba vhodného partnera. Společ-
 snášejí nečekané výkyvy na finančních trzích. Ze společenského hlediska je
ale škoda, že ve finančním sektoru není víc žen.
Když jsi pracovala jako makléřka, co ti víc pomáhalo v  kontaktu s  klienty:
znalosti o  investování, nebo ženský šarm? Mám docela hluboký hlas, proto
si mnoho lidí, se kterými jsem komunikovala jako makléřka po telefonu,
zpočátku myslelo, že jsem muž. Jednou jsem si od postaršího investora
vyslechla celkem vtipný postřeh: „Víte co, chlape, já vám řeknu jednu věc.
Nic není věčné, ani ženy.“ Proto si myslím, že jsem asi spíš zaujala znalostmi
o trzích. Zajímavé je, že mnoho mužů mi řeklo, že ženě by do správy své
peníze nedali.
Máš nějaký nesplněný sen? Čeho bys chtěla v  životě ještě dosáhnout? V prá-
ci mám poměrně jasný cíl. Chci být stabilně nejlepší portfolio manažerka
v  Čechách i  na Slovensku. V  osobním životě mám několik cestovatelských
snů. Mimo jiné mě láká Antarktida s rozsáhlými sněhovými pláněmi a tuč-
ňáky.
Co tě v  životě motivuje? Hlavně musím mít dobrý pocit sama ze sebe, ze
všech činností, které vykonávám. V práci mě motivuje dlouhodobá spokoje-
nost klientů. Někde v podvědomí mám ale stále zakotveného koně z Orwel-
lovy Zvířecí farmy, jak se chudák upracoval až k  smrti. Život není jenom
jít ráno do práce, makat jako mezek a pak jít spát. Důležitý je i odpočinek,
rodina a přátelé.
strategie a silný partner
jsou klíčem k investičnímu Olympu
nost Colosseum, a. s., je na českém trhu předním obchodníkem s cennými
papíry se specializací na vytváření dynamických investičních strategií. Kro-
mě strategie Silver Queen, kterou má na starosti Lucia Čáková, má společ-
nost Colosseum, a. s., momentálně v nabídce pět dalších strategií: PEMM
Trading, Mini PEMM Trading, Premium Harvesting, Trender a  Spread
Open. Každá z nich má za cíl generovat nadprůměrné zhodnocení peněž-
ních prostředků. Při vývoji strategií byly použity matematické modely,
u nichž historická simulace nebo reálné obchodování na klientských účtech
ukázaly přidanou hodnotu oproti strategiím zaměřeným na kopírování trž-
ních indexů.
Automatické investiční strategie nabízené společností Colosseum,
a. s., mají několik unikátních charakteristik:
1 / Klient si může vybrat tu strategii, která je pro něj vhodná, zejména
s přihlédnutím k jeho vztahu k riziku, očekávanému výnosu a finanč-
ním možnostem.
2 / Ne každý může do těchto strategií investovat. V praxi nastává i taková
situace, že společnost potenciálního klienta odmítne, pokud z dotazníku
není zřejmé, že nabízené investiční strategie jsou pro něj vhodné na základě
vyhodnocení jeho znalostí, zkušeností, požadavků a finanční situace. Jenom
spolupráce, která je postavena na společných zájmech a  cílech, může být
podle našeho názoru dlouhodobě přínosná pro obě strany.
Jak tě vnímají kolegové? Jako rovnocennou partnerku,
nebo atraktivní mladou ženu? Jako každé ženě i mně
polichotí, když mě kolegové hýčkají anebo se lehce
poperou o  moji přízeň. Ještě se mi ale nestalo, že
by mě nebrali jako rovnocennou partnerku. V  roz-
hovorech pozorně poslouchají a  nad mými nápady
se zamýšlejí. Tato atmosféra důvěry a  vzájemného
respektu je jeden z významných faktorů, proč zůstá-
vám ve společnosti.
Co bys poradila začínajícím investorům? Nelezte na trhy,
pokud si myslíte, že za týden z  vás budou milionáři.
Investování je dlouhodobý a náročný proces, ve kterém
člověk poznává nejenom finanční trhy, ale i sám sebe.
Úspěšní investoři jsou vyrovnaní jedinci s jasně stano-
veným realistickým cílem a definovanými postupy, jak
se k němu dostat. Kdo se na to „necítí“, ať raději svěří
peníze správcovské společnosti.
Které vlastnosti jsou podle tebe nejdůležitější pro člověka,
který chce uspět ve finančním sektoru? Trpělivost, smysl
pro realitu, nepoddajnost, odhodlanost, zdravé sebevě-
domí a  akční přístup k  životu. Rozhodně by se neměl
nechat paralyzovat strachem. +
3 / Odměna společnosti je vázána na výkonnost kli-
entského portfolia. Jinak řečeno, když klient vydě-
lává, dostanou portfolio manažeři odměnu. Pokud je ve
ztrátě, tak nárok na výkonnostní odměnu nemají. Ten-
to prvek je férový vůči klientovi a rovněž působí moti-
vačně pro společnost a její zaměstnance, aby nadále roz-
víjeli současné investiční strategie a vyhledávali nové.
4 / Neúčtují se žádné vstupní ani výstupní poplat-
ky. Investor tak může oproti jiným produktům na
trhu bezplatně investici zahájit a kdykoliv si své peníze
vybrat bez jakýchkoliv sankcí.
Proč je společnost Colosseum, a. s., silným partnerem
investora? Její akcionáři a  zaměstnanci se nevzdáva-
jí a  vždy se snaží dosáhnout maximální spokojenosti
klientů. Společnost si udržuje rating ČEKIA Stability
Award na úrovni AAA, který mají jenom nejstabilnější
firmy v České republice, a obhájila první místo v anketě
Broker roku v kategorii komodity. +
85
86
(P I C T O R I A L )

Vyleštěte si koule (na pétanque),

natáhněte tětivu a připojte se k nám
– čeká nás pár přátelských soutěží
na zahradě.
Léto pomalu odchází, ale trávník stále láká (hlavně když
se po něm pohybují dívky tohoto formátu). Stačí si pozvat
pár přátel a znát základní pravidla civilizovaných sportů
jako boccia, badminton, lukostřelba a croquet. Abychom
oslavili pár jednoduchých a drobných radostí života,
vyfantazírovali jsme si fiktivní klub, kde slunce pořád
svítí, led ve vašem drinku nikdy neroztaje a členství má
jen pár vyvolených jedinců. V tomto případě jsi členem
klubu ty, milý čtenáři, a snový tým složený z dívek
pyšnících se titulem Playmate: Ciara Price, Kassie Lyn
Logsdon, Jaclyn Swedberg, Ashley Hobbs, Nikki Leigh
a Amanda Cerny. Sport nikdy nevypadal tak přitažlivě.

FOTO TONY KELLY

87
 FYZIČKA NADEVŠE
Soutěžní badminton je nesmírně rychlá
a fyzicky náročná hra. Navíc patří mezi
nejstarší hry na světě. Někdy se hraje uvnitř,
ale nám se nejvíc líbí na trávě a s doprovod-
ným cinkotem skleniček na podnose.

88
 PALICE NAHORU
Kdysi byl croquet neboli kroket
olympijským sportem, později
se z něj stala spíše prázdninová
kratochvíle. A takový se nám
líbí. Fyzicky nenáročná hra vás
skvěle pobaví. A nejsme žádní
puristé – pravidla si klidně
měníme a vymýšlíme vlastní
variace. Hlavně když soutěžící
stojí za to…

89
 ZA LUKEM HLEDEJ ŽENY
Tak tady máme sport, u kterého se nevyplatí ztrácet sou-
středění. Pár drobných pravidel: terč si postavte někam
před plot anebo před jinou neproniknutelnou strukturu.
Nechcete přece trefit souseda u bazénu. Nikdy na nikoho
nemiřte, nestojí to za to. A když někdo míří, stůjte za
ním. I tam je snad dobrý výhled, ne?

90
 SEJDEME SE U CÍLOVÉHO MÍČKU
Boccia (neboli pétanque, boules atd.) je
tradiční rekreační sport s jednoduchý-
mi pravidly. Soutěžící postupně házejí
těžké barevné koule směrem k cílovému
míčku a mezitím popíjejí koktejly. Hráč,
který dostane své koule nejblíže k cíli,
vítězí. V tom je boccia velmi podobná
klasickému randění.

91
13
(H I T P A R Á D A )

slavných

FEMMES
FATALES
JAK PRAVÍ ZNÁMÝ SLOGAN, ZA VŠÍM
HLEDEJ ŽENU. TAKÉ SE TVRDÍ, ŽE KAM
NEMŮŽE ČERT, TAM NASTRČÍ ŽENSKOU.
A existují případy, kdy zástupkyně
něžného pohlaví dokážou zdatně nahradit
i vládce pekel Lucifera. A platí to nejen
pro expremiéra Nečase.

92
01 0DULO\Q 
0RQURH 
 
86$
Nejvíc sexy
herečka všech dob
měla na počátku
60. let minulého
století chodit jak
s prezidentem USA
J. F. Kennedym,
tak s jeho bratrem
Robertem. Poměr
s J. F. K. dostal
oficiální podobu
v květnu 1962.
Marilyn tehdy náhle
zmizela z natáčení,
aby se v hodně
sexy šatech zjevila
na narozeninách
prezidenta a zapěla
Happy Birthday,
Mr. President. Podle
některých zdrojů
vlétla manželka
baseballové hvězdy
Joea DiMaggia
(1954) a dramatika
Arthura Millera
(1956) do vztahu
s prezidentem
s takovou razancí, že
Kennedymu nezbylo
než vztah ukončit. TEXT PETR BOŠNAKOV FOTO PROFIMEDIA.CZ
V roce 1962 byla
Marilyn Monroe
nalezena ve svém
bytě mrtvá a v této
souvislosti se
objevily spekulativní
teorie, podle kterých
mohl stát za jejím
doposud ne zcela
vyjasněným úmrtím
státní zájem.

93
(H I T P A R Á D A )

02 0LOGUHG%DHQD
86$

Díky své hospodyni zažil bývalý kulturista, guvernér Kalifornie
a stále aktivní herec to, co se poštěstí jen málo mužům. Během
několika dnů se mu na podzim 1997 narodili dva synové –
Christopher a Joseph. Z druhého, nemanželského, ovšem neměl
taťka Arnold Schwarzenegger tak velkou radost. Paní Mildred
ovšem nejdřív vzorně spolupracovala, jako otce svého synka MONICA LEWINSKY
uvedla manžela Rogera. Postupem času se ovšem Joseph začal MILDRED BAENA
stále víc podobat slavnému biologickému otci. Kromě toho se po
rozvodu rodičů odstěhoval s matkou na rodinné poměry do docela že pokojská nepatří zrovna mezi důvěryhodné osoby. Obžaloba pro změnu sází na
luxusního domku s bazénem. Svalovcova choť Marie Shriver, svědkyně, které měl vilný Strauss-Kahn znásilňovat. Jedná se o pestrou směsici, od
jinak neteř J. F. K., se proto jednoho dne vypravila k hospodyni na spisovatelky po prostitutku. Po třech měsících je sice stíhání zastaveno, z favorita
návštěvu a obě dámy si popovídaly o životě. Potom nebylo co řešit. francouzských prezidentských voleb se ovšem mezitím stala politická mrtvola.
Týden po rozchodu v květnu 2001 přišel Arnold s prohlášením, ve
kterém se přiznal k nemanželskému synovi a všem se omluvil.
Zejména choti a čtyřem dětem. Podle posledních informací tají
ledy a naděje na obnovení vztahu superpáru ožila.
05 .DULPD0DKU³J
0DURNR

Na konci května 2010 se opravdu hezká, původním povoláním břišní tanečnice zvaná

03 3DXOD%URDGZHOO
86$

Do osidel lásky spadl i šéf CIA, tedy předpokládaný tvrďák. Nejdřív
začal generál David Petraeus se studentkou, která si ho vybrala za
objekt diplomové práce, běhat kolem řeky Potomac. Pak se šťastně
ženatý veterán z Iráku dozvěděl, že o něm sličná Paula napíše rovnou
knihu. Kvůli té ho několikrát navštívila v Afghánistánu. V roce 2011
se generál Petraeus stal šéfem CIA a na scéně se objevila další
osudová žena, vdaná matka tří dětí a manželka úspěšného chirurga
Jill Kelly. Spolu s chotěm patří mezi společenskou smetánku, mezi
známými je i generál Petraeus. Dochází k zajímavé zápletce. Paní
Jill začne dostávat od neznámého zdroje výhružné maily. Do věci
se vloží FBI a zjistí, že autorkou zpráv je Paula. Ta žije v představě,
že jí paní doktorová „dělá“ do šéfa CIA, který odmítá dál akceptovat
její nekonečné milostné vzplanutí. Agenti objevují při zkoumání
jejího počítače mnohdy velmi lechtivou korespondenci s generálem
Ruby ocitla na policii. Důvodem nedobrovolné návštěvy bylo podezření z krádeže
drahého šperku. Vzápětí se policisté dozvídají, že se má jednat o neteř tehdejšího
egyptského prezidenta Mubaraka. Ve prospěch dívenky ovšem neintervenuje
ministerstvo zahraničí, ale přímo kancelář premiéra Berlusconiho. Ruby je
propuštěna, po několika týdnech však následuje výslech. Při něm vypovídá, že
se spolu s kamarádkami účastnila večírků pořádaných Silviem Berlusconim.
Policie napíchne patřičné telefony, příběhu italského premiéra a nezletilé slečny se
chopí média. Kolem politika, mediálního magnáta a majitele týmu AC Milán se začíná
stahovat smyčka. Přehnaný intelekt totiž nepatří mezi Rubyiny silné stránky a děvče
do telefonu ochotně sdílí informace o tom, co všechno jí grande Silvio nabízí.
Vzduchem létají miliony. Policie získala 50 tisíc odposlechů, vyšetřovací spis má přes
800 stran. Proces začal v roce 2011, v červnu letošního roku dostal Silvio Berlusconi
za placený sex s prostitutkou zatím nepravomocně sedm let natvrdo.
06 )H]HND.X\ZD\R
Petraeusem. Mimo jiné vychází najevo, že Paula „běhala“
v generálově pracovně i pod stolem. David Petraeus loni v listopadu
na svou funkci jednoho z nejmocnějších mužů planety rezignoval.
04 1DILVVD'LDOOR
-$5

Současný prezident JAR Jacob Zuma je opravdový bourák. A nejen proto, že
zvládá čtyři manželky a dvacet dětí. Neznám totiž jiného politika, který ustál obvinění
ze znásilnění a ještě to dotáhl na prezidenta. V roce 2006 virem HIV nakažená slečna
Fezeka před soudem prohlásila, že ji charizmatický politik znásilnil. Zuma pochopitelně
*XLQHD

tvrdil, že všechno bylo jinak, dokonce přiznal, že nakaženou dívku obšťastnil v plném
souladu s jejími tužbami. Navíc bez kondomu! Žádný totiž nebyl zrovna po ruce a jako
gentleman z kmene Zulů nemohl nechat rozpálené děvče napospas osudu. Obhajobě
14. května 2011 oznámila dvaatřicetiletá pokojská luxusního hotelu se navíc podařilo prokázat, že Fezeka ukázala Jacobovi stehno, což přece slušná
Sofitel v New Yorku policistům, že se stala obětí sexuální agrese. děvčata nedělají. Kromě toho se budoucí prezident po sexu s dívkou nakaženou HIV
Za viníka označila jednoho z nejvlivnějších bankéřů světa, šéfa osprchoval, tudíž nemohl dostat AIDS, natož rozšiřovat nemoc dál. Soud shledal jeho
Mezinárodního měnového fondu Dominiqua Strausse-Kahna. argumenty relevantními a Jacob Zuma se stal v roce 2009 prezidentem.
Nejdřív měl pokojské předvést své tělo v plné nahotě a požadovat
orální sex. Po odmítavé reakci nebohou uprchlici podle jejího
vyjádření sexuálně napadl a pak ji znásilnil. Šéf MMF byl zatčen na
letišti, protože se na jeho čin nevztahovala diplomatická imunita. Do
07 0RQLFD/HZLQVN\
té doby takřka všemocný bankéř angažoval právnické eso Benjamina
Brafmana a po složení kauce pěti milionů dolarů mu bylo dovoleno
opustit vězení. Součástí jeho garderoby byl však povinný náramek na
monitorování pohybu. Rozjíždí se cirkus. Obhajoba se snaží prokázat,
94
86$

Hned při prvním setkání nejvlivnějšího muže světa a jednoho z nejúspěšnějších
prezidentů historie USA Billa Clintona s mladou stážistkou v roce 1995 to
zajiskřilo. Po několika měsících se Monica stává pravidelnou návštěvnicí
prezidentovy soukromé studovny v oválné pracovně. V dubnu 1996 je snaživá
stážistka přesunuta z Bílého domu do Pentagonu a pro prezidenta tím románek
končí. Zhrzené děvče to ovšem vidí jinak. O svém vztahu vypráví jedné z kolegyň.
Ta si dojemný příběh nahrála a s jeho obsahem seznámila natěšeného ambiciózního
 11 :DOOLV6LPSVRQ
JANA NAGYOVÁ
WALLIS SIMPSON
státního zástupce Kennetha Starra. Při prvním výslechu Monica intimní vztah
s prezidentem sveřepě popírá, Bill činí totéž. Starr však s pomocí FBI vyvíjí na dívku
nátlak, nakonec jí nabízí imunitu. Za tu dostane v červenci 1998 šaty potřísněné
spermatem. Analýza DNA prokáže, že se jedná o sperma Billa Clintona. Prezident
ovšem přichází s neskutečnou obhajobou. Monica mu poskytovala pouze orální sex
a ten přece nemá nic společného s pohlavním stykem. V únoru 1999 má stejný názor
většina senátorů. Impeachment neboli sesazení prezidenta se proto nekoná.
08 -DQD1DJ\RYš 
86$

Američanka, která přepsala dějiny Anglie. Podruhé vdaná
dáma se totiž na jedné společenské akci potkala s následníkem
trůnu Eduardem, princem z Walesu. Příběh jako z červené
knihovny. Na jedné straně žena pocházející z nuzných poměrů,
na straně druhé jeden z nejžádanějších svobodných mužů
světa. Nějaký čas to Wallis hrála na obě strany, když se ale
v roce 1936 její milenec stal králem Anglie Eduardem VIII.,
manželství skončilo. Láska nového krále impéria, nad kterým
nezapadalo slunce, byla ovšem natolik spalující, že se kvůli
Wallis v prosinci 1936 vzdal trůnu. Manželství krále s neurozenou,
dvakrát rozvedenou cizinkou totiž naprosto nepřicházelo
v úvahu. Eduardova choť nepřišla úplně zkrátka, neboť se z ní
stala vévodkyně z Windsoru. V reakci na negativní postoj
britské aristokracie začali bývalý král a jeho choť sympatizovat
s Hitlerem. Vévodkyně byla dokonce podezřelá z toho, že v době
německé invaze do Francie předávala tajné informace říšskému
ministrovi zahraničí von Ribbentropovi.

ÃHVNR
Ještě před pár měsíci si mohla paní vrchní ředitelka kabinetu expremiéra
Petra Nečase o tom, že se ocitne ve společnosti osudových žen světového
12 0DULH7K¢U¡VH:DOWHU
kalibru, nechat pouze zdát. V červnu však byla zatčena a její osoba se stala
hlavním důvodem pádu vlády premiéra Petra Nečase, jmenování úřednického
kabinetu a věcí následujících. S bývalým premiérem se paní Jana seznámila jako
asistentka karlovarského senátora Kulhánka. Pak působila jako provozní šéfová
v hlavní kanceláři ODS, ředitelka kanceláře ministra práce a sociálních věcí
Nečase a poradkyně ministra obrany Bartáka. Po volbách 2010 se stala nejbližší
spolupracovnicí premiéra Petra Nečase. Po zatčení byla na Janu Nagyovou
uvalena vazba, je obviněna z trestných činů podplácení a organizátorství zneužití
pravomocí veřejné osoby. Za nejskandálnější je považováno obvinění, podle
kterého měla pověřit vojenské zpravodajství sledováním soukromých osob, včetně
Nečasovy manželky Radky.
09 <RNR2QR 
)UDQFLH

Múza jednoho z nejslavnějších umělců 20. století Pabla Picassa.
Pětačtyřicetiletý malíř potkal sedmnáctiletou dívenku v lednu 1927.
Oslovil ji s tím, že má zajímavou tvář, proto by rád udělal její portrét.
A dodal, že spolu dokážou velké věci. Po půl roce se stali milenci.
Přestože ženatý Picasso vztah tajil, začal se na jeho obrazech
objevovat do té doby neznámý monogram M. T. Podle znalců ovlivnil
blonďatý vamp celou Picassovu surrealistickou tvorbu. V roce
1935 se Marii-Thérèse narodila dcera Maja a malíř se ke vztahu
přiznal. V náručí osudové ženy hledal Picasso útěchu v těžkých
časech, její existence mu prý byla obrazem vesmíru. Zřejmě proto
ustála se ctí veškeré malířovy milenky a obě manželky. Čtyři roky po
Picassově smrti spáchala sebevraždu. Letos v únoru se dílo Žena
-DSRQVNR
sedící u okna, zobrazující Marii-Thérèse, vydražilo za rekordních
28,6 milionu liber, což je asi 850 milionů korun.

Dáma, které ortodoxní fanoušci Beatles stále nemohou přijít na jméno. Prakticky
všichni se totiž shodují v tom, že se Yoko stala hnacím motorem rozpadu
nejslavnějšího bandu historie. V roce 1966 se seznámila s Johnem Lennonem
13 /LOD=LGDQH
a od té doby nabral život slavného brouka nový směr. Jak se nechal John několikrát
slyšet, až s ní konečně poznal, co je to skutečná láska. Jeho závislost na partnerce
sílila, Yoko se především k značné nelibosti Paula McCartneyho stále ve větší míře
účastnila zkoušek. A když John a jeho láska založili Plastic Ono Band, bylo prakticky
po Beatles. Kapela se rozpadla v roce 1970.
10 YDQHVVD3HUURQFHO
")UDQFLH

Veřejnosti přísně utajená sestra dvojnásobného nejlepšího
fotbalisty planety, mistra světa a vítěze Ligy mistrů, se stala,
nepochybně proti své vůli, stěžejní postavou sportovního skandálu
desetiletí. V prodloužení finále MS 2006 se do konverzace pustili
oba úspěšní střelci Zinedin Zidane (Francie) a Marco
Materazzi (Itálie). Jak italský rabiát po roce přiznal listu Gazetta
$QJOLH

Modelka specializovaná na předvádění spodního prádla, kvůli níž přišel John Terry
v roce 2010 o pásku kapitána anglické reprezentace. Na mimomanželském poměru
stopera Chelsea by nebylo nic tak neobvyklého, kdyby Vanessa v době románku
zároveň nechodila s jeho spoluhráčem Waynem Bridgem, kterému dokonce
porodila synka Joydona. Novináři se chytili návnady a po čase přišli na to, že v silách
svůdné Vanessy bylo rozložení pracně budovaného týmu miliardáře Abramoviče.
Kromě dvojice Bridge–Terry totiž prošly jejím ložem další dvě hvězdy londýnského
velkoklubu – Eidur Gudhjonson (Island) a Adrian Mutu (Rumunsko).
dello Sport, nejdřív zatahal Zidana za dres. Francouz odsekl,
že pokud po něm Marco tolik touží, dá mu ho po zápase.
Materazzi reagoval větou, že by si raději vzal jeho sestru.
Vzápětí dostal od Zidana hlavičkou do hrudníku. Následovala
červená karta, Zidane pak týmu chyběl v penaltovém rozstřelu
a Itálie slavila čtvrtý titul mistra světa. Jak se nechal Materazzi
slyšet, v době slovního ataku vůbec netušil, že Zidane nějakou
sestru má. +
95
(Z   P R V N Í R U K Y )
 Ten vrak ležel v hloubce 472 metrů
zhruba třicet kilometrů od pobřeží
Itálie. Kromě 120 barelů s toxickým
odpadem se v něm rozkládaly dvě
mrtvoly. Pravděpodobně šlo
o popravené svědky. O svědky
v jednom z největších kšeftů
poslední doby – nelegálním obchodu
s odpady. Točí se v něm miliardy,
ve hře je sicilská a kalábrijská mafie
i pomalé zamoření planety.

F
rancesco Fonti býval bossem kalábrijské mafie
’Ndrangheta. Dnes žije pod policejní ochranou a je
informátor. Práskač. Právě on ukázal v  září 2009
vyšetřovatelům místo, kde leží vrak lodi Cunsky
se dvěma rozkládajícími se těly. Během posledních
dvaceti let mafie potopila u italského pobřeží nejmé-
ně třicet dalších lodí s radioaktivním, farmaceutic-
kým a toxickým odpadem. Obětí mafiánských kšeftů se stala mimo
jiné loď Mikigan, která beze stopy zmizela v roce 1986, Rigel v roce
1987 a Rosso o tři roky později. Kalábrijská mafie tímto způsobem
nelegálně likvidovala chemikálie evropských farmaceutických firem.
Francesco Fonti, který se na potápění plavidel s toxickým odpadem
osobně podílel, tvrdí, že k potápění lodí používali výbušniny. Mafiá-
ni si touto svéráznou likvidací odpadu přišli na miliony dolarů.

Kdo zaplatí tuhle žranici

Likvidovat odpad, zvláště ten nebezpečný, není dnes v  byrokraty
přeplněné Evropě nic jednoduchého. Existuje ale způsob, jak můžou
vydělat obě strany – producenti i likvidátoři toxického nebo dokonce
radioaktivního odpadu. A protože každou žranici nakonec musí někdo
zaplatit, na odpadový byznys dojíždí třetí hráč – naše rodná planeta.
Dnešní svět už je takový. Ačkoliv žijeme na dvorku, který je ne-
uvěřitelně komplikovaně pospojován a  všechno v  něm souvisí se
vším (mluvím o  našem vesmíru a  především o  Zemi), chováme se
zde, jako bychom nebyli úplně malí, neviditelní a pokorní mraveneč-
ci, ale přinejmenším stádo slonů, které právě našlo klíč k největšímu
velkoskladu porcelánu v okolí.

Chytráci mravenečci
Můžeme v  akademických debatách hodiny diskutovat o  tom, co se
TEXT MAREK KOŽUŠNÍK FOTO PROFIMEDIA.CZ, JAN KRATOCHVÍL

stane se vším tím radioaktivním a  chemickým hnusem, který se

povaluje na dně moří. Co na to ryby, které pak jíme, co na to poča-
sí, na které pak nadáváme, co na to nemoci, kvůli kterým si platíme
zdravotní pojištění. Co na to kyslík, bez kterého se ještě pořád (na
rozdíl od peněz) neobejdeme. Nikdy to nikdo nevyčíslí ani nepředpo-
ví. Takoví chytráci my mravenečci ještě nejsme. Ale jednou se to pros-
tě stane a pak bude pozdě. Jednu věc ale umíme skvěle – zapomenout
na zdravý rozum (zvláště když jde o něco tak neprodejného, jako je
s prominutím životní prostředí) a snažit se urvat co nejvíc.
Urvat co nejvíc znamená realizovat zisk. To nás totiž baví nejvíc.
A čím větší zisky budou mít firmy likvidující odpad (mafie) a vytvá-
řející odpad (všechny ostatní včetně mafie), tím víc parádních věcí si
budou moct chlápci vlastnící tyto firmy koupit. Mimochodem, všech-
ny tyto věci se prodávají v obalech (důvodem je reklama a marketing,
aby byl prodej ještě větší) a obaly se po rozbalení okamžitě a vesele
stávají odpadem.
A tak dále a tak dále.
97
 (Z   P R V N Í R U K Y )
Jak funguje tenhle byznys
Když se vrátíme k  našim potopeným lodím s  barely
extrémně nebezpečného odpadu, je princip průzračně
jasný – velké a  seriózní společnosti kličkují před eko-
logickými zákony, které pro likvidaci odpadu stanovují
přísná a nákladná pravidla. Platí mafii velké peníze (ale
daleko menší, než kdyby dodržovaly zákony) za to, aby
je odpadu zbavila. A protože kalábrijskou mafii zajímají
pojmy jako „naše hezká modrá planeta“ nebo „trvale
udržitelný rozvoj“ ještě méně než kupříkladu jezevce,
nakoupí lodě, nacpou je až po okraj barely s něčím, co
by vyhladilo větší okresní město, a pošlou to ke dnu.
Jediným, kdo už v 80. letech upozorňoval na záhadné
mizení lodí u italských břehů, byli aktivisté Greenpea-
ce, ale těm se všichni smějí, protože neumějí vytvářet
zisk jako nadnárodní společnosti. „Mohly by nastat
problémy kvůli jedovatým látkám a  těžkým kovům.
Je to téma pro celé mezinárodní společenství,“ varoval
v této souvislosti ředitel agentury pro životní prostředí
Kalábrie Silvestro Greco. Myslím, že se příliš nepletu,
když řeknu, že se mu všichni zasmáli a šli si koupit další
výrobky zabalené v lákavých pestrobarevných obalech.
Televize, ohromné mobily, iPody.
Jemné finesy definice štěstí
Tím se dostáváme k elektroodpadu. Princip jeho likvi-
dace spočívá v půvabné myšlence, že my, vyspělé země,
dáme práci podvyživeným černouškům. Když si totiž
dnes koupíme nový počítač nebo mobil, po několika
měsících zjistíme, že už je zastaralý. A že si proto potře-
bujeme rychle koupit nový. Jakkoliv je tato úvaha v jád-
ru dementní (zde vstupujeme na tenkou hranici mezi
užitečností výrobku a  stádovým reflexem, že musím
mít přesně takový počítač nebo mobil, jaký mi dopo-
ručuje reklama a  především klan, ve kterém musím
obstát), stojí na ní kompletně celá globální ekonomika
s  výjimkou arabských fundamentalistů, buddhistic-
kých pohodářů, saharských kočovných Tuaregů a zhu-
lených rastafariánů. Ve zkratce: nakupuj, zadlužuj se
ČESKÁ VYCHYTRALOST OPĚT VÍTĚZÍ
Problémy s odpadem se nevyhýbají ani České republice. Podle nedáv-
no zveřejněných analýz se až 20 procent nebezpečného odpadu ukládá
na hraně zákona a bez odvedených poplatků do státní pokladny. Tento
odpad je často velmi nebezpečný. Jde o špatně napsaný nejednoznač-
ný zákon o odpadech, který různým filutům umožnil uložit na skládky
více než 25 tisíc tun nebezpečných odpadů včetně toxických
a hořlavých látek. Ty by se přitom měly odborně odstranit pokročilejší-
mi likvidačními technologiemi, například v řízené spalovně nebezpeč-
ných odpadů.
„Je alarmující, že současný právní předpis umožňuje vydávat
toxické látky za materiál na technické zabezpečení skládky, aniž by
z toho pro provozovatele ze zákona vyplynula jakákoli sankce,“ tvrdí
Petr Špičák, technický ředitel firmy SITA CZ, která se likvidací odpadů
zabývá.
Jde samozřejmě o peníze. Zatímco správné uložení nebezpečného
odpadu stojí zhruba 7000 korun za tunu, v režimu zabezpečení skládky
se zaplatí 700 až 2000 korun. V takovém režimu mohou firmy ukládat
až 20 procent odpadu z každé skládky. Odstranění ekologických škod
vzniklých státem tolerovaným nezodpovědným skládkováním přijde
stát na desítky miliard korun.
98
ROPA I sebevětší ropná skvrna se dá po delší době
nakonec vyčistit... Plastové ostrovy nikoliv!
(to tě vyděsí), vydělávej, nakupuj, zadlužuj se… Tyto jemné finesy definice
štěstí pohánějí celosvětovou ekonomiku a není radno s nimi polemizovat.
40 milionů vyřazených počítačů za rok
V zemích šťastných majitelů elektronických výrobků se pak všechny nepo-
třebné, trapně nemoderní a nevýkonné dva roky staré počítače samozřej-
mě hromadí a nikdo je nechce. Spásná klíčová myšlenka likvidace elektro-
odpadu zní: Co uděláme, když v Německu stojí likvidace jednoho monitoru
3,50 eura a jeho vývoz do Ghany pouze 1,50 eura? Odpověď je nasnadě:
pošleme monitory do Ghany.
Děti v rovníkové Africe, ale i ve Vietnamu, Číně a na Filipínách, tak zís-
kají práci, a to je velmi humanitární. Mohou živit rodinu tím, že kamenem
rozbíjejí počítače a monitory. Plastové díly a vnitřní součástky pak házejí
do ohně. To, že dýchají jedovaté a  rakovinotvorné látky a  za svou dřinu
dostávají v přepočtu necelých třicet korun denně, je jedinou vadou na jinak
geniální myšlence. Práce je to ale velice potřebná – jen v USA se za rok vyřa-
dí kolem 40 milionů počítačů, ale americké děti tato alternativní forma
přivýdělku nikdy příliš nezaujala.
Ohromné bohatství asijského dělníka
Německo zásobuje malé černoušky a jejich ohníčky až 100 000 kusy elek-
tronických zařízení ročně. Podle Evropského recyklačního fóra (ERP) se
recykluje jen 30 procent elektroodpadu, zbytek se „prodává jiným oso-
bám“. To znamená mafiánům, černouškům a  chudákům v  přelidněných
asijských zemích.
Když si takový dělník v Číně, Indii nebo Pákistánu rozebere základní des-
ku počítače, může z ní získat ohromné bohatství – kovy v hodnotě dvou
dolarů. Čtyřiceti korun. Pravděpodobně ale brzy i  se svým bohatstvím
umře, protože se vystavuje silnému působení rtuti a  dioxinů. „Striktní
předpisy pro nakládání s  toxickým odpadem v  USA a  v  Evropě zakazují
jeho skládkování. Export do Asie je proto nejlehčím řešením,“ uvedl deník
Asia Times. Jen do Indie se každý rok doveze několik milionů tun elektro-
odpadu.
Co vymysleli brilantní vědci
Přitom se stačí jen trochu zamyslet a hromada nerozkládajícího se jedova-
tého planetárního odpadu by mohla být o trochu menší. Je ale nutné povo-
lat na pomoc brilantní vědecké mozky. To by ovšem znamenalo financovat
základní vědecký výzkum, protože, jak známo, věda je pro lidstvo naprosto
nedůležitá právě proto, že nevytváří zisk. Na rozdíl od výrobců počítačů
a monitorů. Výjimkou jsou vědci zaměstnaní ve velkých nadnárodních far-
maceutických a zbrojařských firmách, ty zisk generují. Proto důležité jsou.
Ti nám ale nepomůžou s odpady, protože mají plnou hlavu starostí s tím,
jak vyvinout ještě dražší léky a zbraně.
První vlaštovky se už ale slétají – vědci z Univerzity v Yorku například
vymysleli nový způsob využití nefunkčních LCD obrazovek. Místo na
skládky by mohly takové displeje s tekutými krystaly zamířit do nemocnic.

NEAPOL 2007 Protest proti
odpadovému systému. AMSTERDAM 2010
Jejich klíčovou složkou je totiž polyvinylalkohol (PVA), který se dá využít
při výrobě implantátů nebo při podávání léků jako součást kapaliny, která
je určena k transportu léku do konkrétní části těla. Vědci z Yorku už podob-
nou techniku vyvinuli, pomocí mikrovln se z PVA stane expandovaný PVA.
Ten nevyvolává odezvu lidského imunitního systému (když veze na hřbetě
účinnou látku, tělo neprotestuje). Možná se jednou naše děti budou učit
o  tom, jak staré LCD obrazovky způsobily ohromný rozvoj biomedicíny
právě díky expandovanému PVA (pokud nevíte úplně přesně, o  čem teď
mluvím, je to tím, že nejste brilantní vědec v mizerně placeném univerzit-
ním ústavu).
Hory odpadků v ulicích Neapole
Pokud se ještě na chvíli vrátíme do prosluněné jižní Itálie, zjistíme, že
problém zdaleka není jen s uskladněním toxických a radioaktivních látek.
Ohromným byznysem je běžný komunální odpad. V Neapoli řešili v roce
2007 kuriózní případ, který se dostal až na titulní stranu slavného americ-
kého deníku New York Times – v ulicích města se najednou objevily ohrom-
né hromady smetí, kterými chtěli rozhořčení obyvatelé protestovat proti
systému, jakým se k problematice odpadů místní úřady staví. Ten systém
totiž neexistuje. Tedy existuje, ale ne tak, jak by si lidé přáli. Odpadovému
byznysu totiž tvrdou rukou vládne opět… mafie. A  nikdo se jí nedokáže
postavit. Odvoz a skladování jedovatých látek je pro místní mafiány, kte-
rým se zde říká Camorra, stejně důležitý jako drogy, prostituce a  herny.
Místní klany skoupily pozemky kolem měst, podmázly nebo zastrašily
úředníky a pak už na tyto plochy vesele vozily odpad z kožedělných tová-
ren v Toskánsku, sicilských chemiček anebo čistíren odpadních vod z okolí
Benátek.
Nádory a vrozené vady
Camorra jede v tomhle byznysu od 80. let. Toxické látky pak končí na čer-
ných skládkách a  polích, dělníci pracující pro mafii zakopávají odpad do
země nebo ho někde za městem pálí. Důsledky už se začínají projevovat.
V  okolí Neapole, kde je nelegálních skládek nejvíc, lékaři dlouhodobě
zaznamenávají zvýšený počet zhoubných nádorů a vrozených vad. V roce
2003 musely úřady vybít 6000 kusů dobytka, který se choval na mléko pro
výrobu mozzarelly. Krávy byly totálně prolezlé dioxiny.
V celém civilizovaném světě se na odpady používají spalovny. Nebezpeč-
né látky se v nich likvidují přesným a bezpečným postupem, od skládek se
celosvětově upouští. Postavit takovou spalovnu ale není levná záležitost,
a dokud bude mít Camorra dlouhé prsty a krutou pověst, svého odpadové-
ho byznysu, ve kterém se točí miliardy, se nevzdá. Přestože hned za rohem
v severní Itálii fungují spalovny bez problémů.
Trocha čísel nikoho nezabije
Spojené státy vytvoří každý den 620 tisíc tun odpadu. Do této sumy se
přitom nezapočítává průmyslový a zemědělský odpad ani suť. Papír, plasty,
sklo a kovy z domácností, kanceláří nebo obchodů vyprodukované Ameri-
PRAŽSKÝ ODPAD
BY ZASYPAL VÁCLAVÁK
Obyvatelé hlavního města v roce
2012 vyprodukovali 264 tisíc tun
odpadu. Podle mluvčího společ-
nosti Pražské služby, která odpad
z celé Prahy sváží, by se takovým
množstvím odpadu dalo zasypat
celé Václavské náměstí do výše
Petřínské rozhledny. Denně je
v pražských ulicích asi stovka
popelářských aut.
Co s vyřazenými počítači,
kterých se jen v USA ročně
vyhodí přes 40 milionů?
čany za jediný den váží
stejně jako dvě budovy
Empire State Building
od sklepa po špičku. Druhá Čína se svými 520 tisíci
tunami příliš nezaostává. Ročně lidstvo v současnosti
vyprodukuje 1,3 miliardy tun odpadů. Vědci z washing-
tonského institutu Worldwatch přitom tvrdí, že do
roku 2025 vzroste objem odpadů dvojnásobně.
Plastové ostrovy plující oceánem
Největší skládkou odpadů ve známém vesmíru ale ne-
jsou pozemky kolem Neapole nebo předměstí nejchud-
ších indických měst. Jsou jimi světové oceány. Na první
pohled to vypadá jako skvělé řešení – oceány jsou přece
ohromné, a když do nich hodíme několik tisíc tun plas-
tu (který se nikdy nerozloží), nikdo to nepozná. Tohle
naivní a krátkodobé řešení má zhruba stejný konečný
efekt, jako bychom šli do luxusní restaurace, objednali
si skvělé jídlo a pak na něj vylili kanystr benzinu a láhev
saponátu.
Nejspíš to nebude dlouho trvat a oceány, naše ledni-
ce plná ryb, naše spižírna, se stanou mrtvou zónou. Už
dnes se na hladině vytvářejí ohromné ostrovy odpadů
z plastů. Dostávají se do potravinových řetězců mnoha
organismů, které umírají na otravu toxiny. Každý rok
zahubí na milion ptáků. Největší mořský shluk odpadů
na světě pluje severním Pacifikem. Za posledních deset
let se jeho velikost zdvojnásobila a  podle některých
odhadů je šestkrát rozlehlejší než celé území Velké Bri-
tánie.
Nejdřív ryby, pak lidé
Plast vyhozený do moře se v  sedmdesáti procentech
případů uloží na dně. Zbytek tvoří ohromné plastové
ostrovy, které mají všechny světové oceány. A protože
se plast přirozeně nerozkládá, ostrovy nikdy samy
nezmizí. Plast se rozpadne na malé kuličky plné jedo-
vatých látek, které se dostanou do potravního řetězce
ryb. Nejprve umřou ony, pak zprostředkovaně i  my
lidé, kteří se rybami živíme. „Nemůžeme nic dělat.
Plastové ostrovy jsou příliš velké, zůstanou tady,“ tvr-
dí Simon Boxall z Národního oceánografického centra
USA. „Dokonce i ropná skvrna, jakkoliv katastrofická,
se nakonec může vyčistit. Plasty ne.“ +
99
(L U X U S N Í Ú N I K Y )

kde hnízdí
...

100
 Srst jihotyrolských haflingů se
leskne ve slunci jako vyzrálé
sauternské, klisna s rozpustilou
plavou ofinou se rozbíhá, za ní
jeden z hřebců. Sednete si na
trávu a koukáte na ty námluvy
za ohradou. Ze zvířat na vás přechází

čápi
pohoda a klid. Vítejte NA ČAPÍM HNÍZDĚ.
Pasoucí se stáda, rybník, lesy. A nad komí-
nem zakrouží povědomá silueta.
TEXT RADANA VÍTKOVÁ FOTO PAVEL VÍTEK, ARCHIV FČH

N
a vysokém komíně bývalého lihovaru
hospodářského dvora Semtín nedaleko
Benešova totiž čápi hnízdí každý rok,
už víc než sedmdesát let. A nic na tom
nezměnil ani fakt, že zchátralý areál
prošel zásadní přestavbou v  moderní provoz, hotel,
vzdělávací středisko a  kongresové centrum, s  jehož
dominantou vznikla jejich ptačímu obydlí konkurence.
Víceúčelová hala v podobě obřího čapího hnízda slouží-
cí též jako jízdárna a citlivě usazená v krajině na okraji
přírodního parku Džbány-Žebrák poutá pozornost už
zdálky.
Klády promotané do sebe jako větvičky jen v trochu
větším měřítku tvoří obal unikátní stavby symbolizující
pokoru k přírodě, ale i jistotu a zázemí – prostě správné
hnízdo. V noci tlumeně září do tmy na břehu rybníka,
kde kuňkají žáby, občas hladinu zčeří podlouhlá těla
ryb, ze stájí se ozývají zvuky dobytka. Rákosí jemně
šumí, vzduch je svěží a sbírají se v něm všechny vůně
venkova – seno, les, mokřady, růže... A taky stáj a kozí
bobky.

Takový „obyčejný“ relax

Pro někoho je dovolená snů třeba Mauricius, Maledivy,
Seychelly, pro jiného Dubaj, Himálaj... Hledáme nej-
krásnější moře, exotiku, adrenalin.
„Víš, že už skoro nevím, jak voní tráva?“ svěřil mi
před časem můj známý, profesí vytížený manažer. Za
prací létá po celém světě, ale v lese už prý nebyl několik
let. „Mít chvíli volna, nejradši bych se svalil na trávník
a ležel tak tři čtyři dny. Večer bych si dal dobré červené,
ještě by mi někdo musel uvařit supr večeři.“
Kouknu na komín. Jeho obyvatelé sem přiléta-
jí až z  Afriky. Mimochodem tam prý frčí zajímavý
byznys – vyhořelé manažery odvážejí do oáz na
poušti, bez mobilu, počítače, jako terapii. Možná by
nemuseli jezdit tak daleko, říkám si, když později,
zabalená v huňatém županu, kráčím přes decentně
nasvícený dvůr. Zvuky zvířat utichly. Téměř abso-
lutní ticho a klid. Chvíli zvažuji, zda v teplém veče-
ru neskočit do rybníka, ale pak přece jen zamířím
k  budově, která sloužila dřív jako stodola, dnes
je v  ní kromě konferenčního sálu i  moderní well-
ness, prostorný bazén a fitness. Mučit se nehodlám,
nořím se do bublající vířivky v  patře. Pode mnou
šplouchají v bazénu tempa osamělého plavce, mož-
ná se za chvíli přidám.
101
(L U X U S N Í Ú N I K Y )

Kdo si hraje, nezlobí

„Nejde jen o to, že tu máme pouze krásné koně. A roz-
hodně tu hosté nejedí zlatými vidličkami. Jde o poho-
du, relax. Aby tu klient cítil uvolnění, ocitl se v jiném
světě, než je chaos města. Pak se lidé vracejí. Líbí se jim
ten klid, zájem personálu zařídit vše tak, aby si mohli
užít všechny aktivity farmy, jak jim to vyhovuje. Děti
tu mohou strávit den mezi zvířaty, samy si nased-
lat s  ošetřovateli koně, rodiče se tak mohou na chvíli
věnovat svým koníčkům, zahrát si tenis, golf. Lidé se
tu za chvíli cítí jako doma,“ říká provozní ředitel Jan Obytný dům s balkonem nad jezírkem uprostřed dvora
Gavenda, který nám dělá osobního průvodce. Ostatně prošel stejně jako protější lihovar citlivou rekonstrukcí.
individuální přístup je jedním ze základních principů,
oč tu běží. A  tak nasedáme do tichého elektromobilu
a startujeme okružní jízdu.
Vyjíždíme starou bránou ze dvora, kde je v  prosto-
rách bývalého lihovaru recepce a restaurace se zahrád-
kou, kuchyní, několika sály s klenutými stropy, malými
romantickými salonky, ale i  knihovnou, do níž vstu-
pujete po robustním ocelovém schodišti. Rekonstruk-
ce zachovala původní ráz budovy z  19. století – silné
stěny, kámen, dřevo, kov, industriální prvky související
s jejím původním účelem. Krásná architektura, vkusně dině se kolébají loďky, a v jejím „zrcadle“ se odráží hnízdo jízdárny v celé
a uváženě volené doplňky. kráse. Na šířku pětatřicet, na výšku přes dvanáct metrů, zvenku člověk
Dvoru dominuje dvojpodlažní moderní část s luxus- obdivuje promotaný dřevěný plášť, uvnitř konstrukci z mohutných lepe-
ními dvaatřiceti pokoji, která je nově vybudovaným ných vazníků. Průsvitným polykarbonátem tvořícím vnitřní kupoli s prů-
zázemím pro hotelové hosty. hledným vrchlíkem proniká světlo.
„Jděte doprostřed a zakřičte si,“ říká náš průvodce. Nenechám se pobí-
Aréna nad nebesákem zet. Kruhová aréna, kde se prohánějí koně, pořádají společenská setkání,
První zastávka je opravdu za rohem. U hráze rybníka slouží jako „mokrá varianta“ pro venkovní rauty či jako přehlídkové „molo“
Slavníč. Je to takzvaný nebesák – nemá žádný stálý luxusních vozů, má zvláštní atmosféru. A teď vím, že i akustiku. Nejdřív si
přítok. Nebesák, to zní pěkně. A ryb je tu prý spous- jen tak houknu, ale pak mi to nedá.
ta, kapříci tak akorát, ale i candáti, štiky, sumci, velké
trofejní ryby včetně více než patnáctikilových jesete- Na tom našem dvoře
rů, sumců i kaprů. Skoro bych si na chvilku dala říct, Podél golfové akademie s kompletním tréninkovým zázemím projíždíme
naštěstí nemáme pruty. Jenomže „k  softwaru tu prý dál. Je tu i  restaurace, která má prý tu nejromantičtější terasu na ranči,
mají i hardware“ – půjčí mi od golfových holí, tenisové protože z  vyvýšeného sezení koukáte přes louky a  pastviny na zvlněné
rakety přes kolo, nač si vzpomenu, až po ten prut. Není panoráma kopců.
to problém. Stejně jako nechat si rybu upravit šéfku- Je z  ní vidět i  zdánlivě neobdělávaný pás půdy. Jak se dozvídáme od
chařem Pavlem Vokounem přímo v místní kuchyni. našeho průvodce, jde o část tzv. naučné stezky, kde probíhají výukové pro-
Rybník působí romanticky. I on prošel „rekonstruk- gramy pro děti a ostatní hosty.
cí“, vodu v  něm provzdušňují perforované hadice. Pomalu opouštíme rekreační část areálu a  dostáváme se do srdce hos-
Písečné pláži s  dětským hřištěm vévodí barevný vrak podářství. Vlevo krávy, vpravo kozy, ovce. Nejsem z těch, kdo by šílel nad
starého škuneru s  prsatou mořskou pannou. Na hla- jehňátky a kůzlátky, přesto huňatí mrňousové ovce suffolské, vřesové nebo

GASTRONOMICKÝ ZÁŽITEK Ve stylové restauraci bývalého lihovaru si mohou jeho kuchařské kreace
vychutnat nejen hoteloví hosté, kterým je k dispozici i komorní prostředí
Na venkově rychle tráví a kuchyně zkušeného šéfkuchaře salonků, ale také příchozí z ulice. A co je v nabídce? Samozřejmě záleží
Pavla Vokouna nabízí pokrmy, které zasytí, ale zároveň na sezoně, nicméně vše je čerstvé, z pečlivě vybraných surovin. „Mám
jsou připraveny v souladu s nejmodernějšími trendy rád ryby a mořské plody, ale nabízím je spíš jako navýšení, nadstandard
vyvážené a odlehčené mezinárodní kuchyně. jídelního lístku, protože příchozí většinou preferují steaky. Naopak
hosté už často volí ryby,“ říká šéfkuchař.
Například divoké lososy si nechává vozit
z Dánska, na steaky zpracovává české
maso, ovšem nikoli ze zdejší farmy. „Zdejší
zvířata nejsou chována na maso, přesto
díky partnerství s Agrofertem máme kvalitní
maso z vlastních zdrojů, takže i steaky
jsou z mladých českých býků,“ tvrdí Pavel
102 Vokoun.

maličké kozy búrské jsou k  sežrání. Stejně jako rošťák osel... Kolem sto
padesáti kusů zvířat, u některých jde o nejlepší chovy v republice. Třeba
taková černá kravička plemene Wagyu neboli Kobe – maso tohoto plemene
znám jen na talíři a je tak mramorované a křehké, že se dá téměř mazat na
chleba, ale živé zvíře vidím poprvé. Mají tu dva kusy, vedle mladé jalovičky
i plemenného býka, jednoho z nejperspektivnějších u nás. Na pastvině se
pasou i plemena Charolais, Aberdeen angus, Galloway, Bazadaise, Limou-
sine nebo Highland, tedy skotský náhorní skot, chlupatý, s výraznými čup-
řinami. Plemeníkovi, kterého pozorujeme ve stáji, se pro sestřih dokonce
přezdívá Travolta. Je třeba říct, že vám ale zde z  místních zvířat steaky
nepřipraví… Dokonce ani plemeno Belgické modrobílé. Což se zdá být cel-
kem škoda. Je totiž vyšlechtěné tak, že má už od telátek zadní stehna not-
ně zbytnělá. Lidově řečeno prostě dva zadky.
A  vůbec nejlepší jsou koně. Hlavně Haflingové. S  plavou hřívou, rezatí,
temperamentní, nádherní, když se rozběhnou po pastvině. V tu chvíli jste
jen vy a tihle tyrolští fešáci, jejichž svalnatá těla nezapřou pracanty. Nebo
„cikánský kůň“, tedy Irish cob, černobílý, kterého údajně do Evropy dovedli
kočovníci. A taky kladrubský kůň s typickým klabonosem. Ty tu většinou
zapřahují do kočárů, ale nejde jen o  to, že jsou velcí a  silní. Menší kočár
hlavně dětem pro radost tu občas tahají i sportovní poníci nebo minihorse.
A tak v podvečer elektrické autíčko měníme za trochu drncavější jízdu.
Mladá kobylka Cameta je ještě trochu svéhlavá, ale kočí František ji v páru
s valachem Sacramosem hravě zvládá. Dokonce si dáváme kolečko rybní-
kem. „Občas se stane, že tu někteří hosté chtějí vysedat,“ směje se Franti-
šek. Máme štěstí, je teplo, slunce začíná zapadat.
Romantika? Jak jinak, když vás kočár veze podvečerní krajinou. Trošku
kočího hecnu a  on pustí koně loukou pěkně do cvalu. Je to nádhera, ale
raději zavírám oči. A  pak už kopyta cvakají o  asfalt. Připadám si při pro-
jížďce vesnicí trochu velkopansky, ale lidi se usmívají, na kočáry z  farmy
už jsou tu zvyklí. Farma i zdálky přirozeně splývá s krajinou a má zvláštní,
neokázalé kouzlo. Pár lidem dala práci, řadě zvířat domov, návštěvníkům
zážitky i  potěšení. Když vidím rozchechtané děti v  Ekocentru, perfektně
opečovávaný dobytek, personál, který je věčně usměvavý a v pohodě, dívám
se na klidnou hladinu rybníka a  tu lehce rozčepýřenou stavbu vedle něj,
cítím zvláštní klid a je mi tu fajn. Jen po té jízdě začínám mít trochu hlad.
„Chcete prostřít v salonku, v restauraci nebo venku,“ ptá se servírka. Je
Voda, golf, zvířata. V souznění s přírodou nabízí farma luxusní
zázemí pro rodinnou rekreaci, pracovní setkání, romantický
výlet ve dvou, ale třeba i pánskou jízdu s rybařením, bowlingem,
tenisem... a samozřejmě perfektním jídlem a pitím.
NEJEN PRO SLAVNÉ A BOHATÉ
Farma Čapí hnízdo v sobě spojuje několik možností využití pro různé
druhy návštěvníků bez ohledu na to, jakým majetkem či společen-
ským postavením disponují.
Jako hotelový host si tu můžete užívat komfortu čtyř, kvalitami
služeb však nepsaných pěti hvězd. Hýčkáni budete od nadstandard-
ního vybavení minibaru po gastronomickou nabídku luxusní restau-
race; od perfektního spaní po wellnes, golf, tenis, rybaření, jízdu na
koni, bowling a další kratochvíle. V rozlehlém areálu farmy je dost
prostoru pro soukromí hostů, i tenhle komfort je k nezaplacení. A kdo
s sebou vezme jednou děti, není tu naposled. „V lanovém centru se
často mrňousové zmítají pevně zaklesnutí v provazech a protestují,
že nechtějí domů. A od zvířat už je občas vůbec nejde odtrhnout,“
dozvídám se od personálu.
Návštěvník kongresů či firemních podniků zase ocení dokonale
funkční, atraktivní a stylové zázemí pro práci, oddech i společenské
akce. V designovém prostředí, přitom v přírodě, nedaleko od Prahy.
Kdo by se bál, že nezaparkuje, může být v klidu, prostory jsou skuteč-
ně velkoryse dimenzované, s větším počtem hostů se tu počítá.
Samostatnou bránou vstoupíte do Ekocentra, kde je vedle ves-
nického dvorku s domácími zvířaty a holubníkem i malá zoo s divokou
zvěří a ptáky, kteří už se nemohou vrátit do přírody, s dřevěnými
stezkami a vyhlídkou na výběh vydry a rybníček. V ceně stokorunové
vstupenky pro dospělého a poloviční pro děti je i exkurze farmou
s průvodcem, která vede mezi stájemi a pastvinami přes vodní dílka
v mokřadech i unikátní biotop.
Ať už tedy přicházíte do Čapího hnízda jen tak se projít a třeba
na chvíli posedět v restauraci, chcete dětem ukázat chovaná zvířata,
přijíždíte sem na pracovní setkání, nebo jako hoteloví hosté užít si
luxusu a možností moderního ranče, zdejší genius loci ve vás ještě
dlouho zůstane.
krásně, zůstáváme na terase. Sklenička vychlazené-
ho rosé jde skvěle ke grilovanému kozímu sýru s listy
mladého špenátu, piniemi a  balzamikovou redukcí.
Moc pěkná kombinace. A to jsme teprve u předkrmu.
Steaky z  křehkého telecího a  šťavnatého hovězího
šéfkuchař připravil přesně medium rare, jak je máme
rádi, k nim vynalézavě volené přílohy a sametově heb-
ká španělská crianza.
„Jaké tu vlastně máte nejdražší víno,“ ptám se poz-
ději sommeliéra na poklady vinného sklepa. „Château
Petrus, 60 000 korun za láhev,“ odvětí. Ale prý se ještě
žádné neprodalo.
Nedivím se. Jsou různá místa, kam se lidé jezdí před-
vádět, ale tady jde o trochu jiné zážitky. +
103
(K N O W - H O W )

OP
ER FOT
PERKN
É, AVI
D
OMNLE
D
TEXT
Ř Í T Á
Š U DYP Y A ST TY.
V M ES
J SOU ŠÍ NEŽ U DO C ují naše
Y TNĚJ LETO Podmiň i city.
.
ŽEN E P .
POČ NÁM še ambice í si s naši luštění
m
S E a a j o z
čují
n hráv od r
. Za tačí
Ur ou o. S
i j í d éle.
n í d ráhy ší záhad cky byl jejich
Ž nál ět ždy na
esio nejv ak v než vní
prof však tou stně to t out dál rovokati k
í . Vla n ili, ja
ávaj hléd hy, p
Zůst eroglyfů ívat, do adné no om zjist nost
hi zad al ch leč
a ž eny o u z lo, n prsí, aby nás spo a pár
se n ozené k omé po se až n nás
přir ě d b ě, kdy báme ( d
íl e v d o d o se o
ř i v k y a c míme. V se jim po e, proč jí jinak?
k ozu že žem díva u
á l o jim r svědčit, pak uká na věci touhy jso í
m ř e a o se h aj
o k o uší p ), vám n jste, že ž e jejic ě podob
p ilů li ?A tn vou
deta Postřeh uvažují a se vlas ije ve d l:
liší. dlišn
ě en ýž dá
tolik ž a ž hu, kter ou ještě še.
Jak o né… Mu r u j d nu
r o z díl j n é mu d i planet ny z Ve E
e e
tak st
c
al
h. Zn Marsu
c až
A T NAŠ Ů
t e V L
svě jí z DO ÚH
ých háze SLE ŠECH UACI.
různ stě poc M E V
muž
i pro
K P OJĎ KY ZE TNÍ SITTOTIŽ
T A E R VO Y
TN ŽI
PAR KAŽDÉ KÉ ZÁH
AD
V Ě DI.
A V Y ŽENS Í
J O D PO
N
CH YŽAD U
VŠE V

PROČ ŠÍLÍ PO VOŇAVKÁCH?

Stejně jako srnky (a vlčáci) mají i ženy mnohem jemnější čich než muži. Je zbytečné rvát
do sebe kila hašlerek na cestě z hospody. Protože jsou citlivější na pachy, víc se starají
o vůně, které vydává jejich tělo. Kvůli tomu utrácejí takové částky za šampony a kosmetiku.
Vycházejí z předpokladu, že vůně je pozitivní věc a zlepšuje životní podmínky. Mužům
naopak vůně často brání v soustředění. To je možná i pravým významem parfému. Tato
jemná chemická zbraň znemožňuje mužům soustředit se na běžné záležitosti, takže ženy
můžou využít situaci ve svůj prospěch.

PROČ MILUJÍ ČOKOLÁDU?

Pouhé slovo bonbon může okamžitě snížit hladinu testosteronu kteréhokoli běžně
reagujícího muže. Čokoláda však obsahuje složky, které stimulují centrum lásky ženského
mozku. Výzkum odhalil tři nové chemické látky zvané N-acetyletanolaminy, na které reagují
některé receptory v ženském mozku a poskytují mu podobné vjemy jako marihuana. Pozor:
v kakau je jich spousta, ale v bílé čokoládě ani ťuk!

104
(K N O W - H O W )

NEVYSVĚTLENÁ PROČ SE RADŠI MILUJÍ PŘI TLUMENÉM OSVĚTLENÍ?

TAJEMSTVÍ a prapodivná Pokud jde o sex, je muž tvorem nízce „vizuálním“. Tak to prostě je. Aby se vzrušil,
musí všechno vidět. Proto jej tolik přitahují erotické obrázky. Průzkumy ukazují, že
chování ženského druhu
76 procent mužů a jenom 36 procent žen dává přednost milování při rozsvíceném
…KTERÁ JSME ZATÍM světle. Kde muž potřebuje obrázky, žena vyžaduje slova. Proto se radši mazlí
NEROZLOUSKLI v tlumeném světle, případně v úplné tmě. Ženy tak mohou popustit uzdu své
fantazii a zapojit množství senzorických receptorů, kterými disponují...

Proč ženy… PROČ JE TAK FASCINUJE NÁŠ ZADEK?

...čekají, až bude mít pokladní načtené všechny
položky nákupu, než vytáhnou peněženku
...jsou vedle z malých
chundelatých zvířátek
(třeba z králíčka), ale umírají
hrůzou při pomyšlení na
setkání s myší
...vždycky odcházejí jako první
...sbírají boty namísto něčeho
podstatnějšího, třeba známek
anebo plechovek od piva
...dlouze si vytrhávají obočí, aby si ho
vzápětí opět namalovaly
...do posilovny se oblékají
velmi sexy a pak se diví,
že je někdo balí
...říkají „všechno je v pořádku“, když je na
první pohled jasné, že něco nehraje
...vždy mají pocit, že musí po
vás přerovnat nádobí v myčce,
než ji spustí
...celé hodiny telefonují s kamarádkami s mnohem
větším nadšením, než když mluví s námi
...dožívají se vyššího
věku než my
Je jasné, že ženám se nesmírně zamlouvají „malé mužské zadky“. Jestli se vám
dívají hlavně na pozadí, je to tím, že obvykle poskytuje velmi věrné vysvědčení
o vaší fyzické kondici. Pokud jste ve formě, je hrdě vztyčené. Naopak zplihlý zadek
svědčí o skutečném zanedbání tréninku (jakéhokoli). Pro vás z toho plyne jediný
závěr: když si obstaráte malý pevný zadek, nakonec budete na koni vy.
PROČ MILUJÍ NÁKUPY?
Už jste si všimli, že ženy nikdy nechodí nakupovat s jasným cílem? Dokážou se
procházet od jednoho krámu k druhému a přitom ani nevědí, jestli něco potřebují.
Je to prosté – nákupy jsou pro ně formou relaxace. Zatímco my šílíme po prvních
třiceti minutách, ony se naopak cítí lépe, když v hlavě nemají žádný program.
Pokud je už žena v obchodě, vyzkouší si hned několikery šaty, protože každé
odrážejí jiný rys její povahy, jinou náladu. Sekáče, bleší trhy a hlavně obchodní
centra zapadají do strategie ženských toulek.
PROČ SI PŘEHAZUJÍ NOHU PŘES NOHU?
Ženy mají jinak posazené boky než my, což jim zkřížení nohou v kolenou
náramně usnadňuje. Tento pohyb jim navíc umožňuje zachovat si vizuální
kontakt s muži během celého hovoru. Sharon Stone to dokonale pochopila.
Muž si nedokáže představit, že by si vybudoval kariéru na základě přehození
nohy přes nohu. Žena ano.
PROČ JIM NIC NEUNIKNE?
Představte si to: zoufale stojíte před skříní, protože nedokážete najít svou
oblíbenou červenou kravatu. A už začínáte: „Miláčku, kam jsi ji dala?“ Odpověď
přiletí jako šíp: „Na její místo do skříně...“ Pořád nic nevidíte. Potom přijde
a s ponižujícím gestem chytne kravatu, kterou jste měl po celou dobu před nosem.
Stále ženy obviňujeme, že nám schovávají předměty, které celé hodiny hledáme
(klíče, ponožky, peněženku atd.). Ve skutečnosti nám nejen nic neschovávají, ale
navíc disponují širším periferním viděním. Díky tomu dokážou zkontrolovat veškerý
obsah skříně, aniž by otočily hlavu. Vysvětlení sahá do pravěku. Na počátku měli
muži-lovci za úkol sledovat pohyblivé objekty (srny, ptáky, ženy), zatímco ženy,
pověřené sběrem, si rozvinuly smysl pro statické pozorování (třeba zatoulaných
kožešinových ponožek).

PROČ VZDYCHAJÍ, KDYŽ SLYŠÍ DÉMONICKÉ TENORY A BARYTONY?

Ženy reagují na krásný hlas jako pes na píšťalku. Ženy si přejí romantikou
pocukrovat všechno, každou součást života (film, knihy, televizi, sexuální
fantazie…). Je to vedlejší projev úsilí, jež vynakládají na pátrání po partnerovi,
který bude s radostí vychovávat miminko, aniž by padl do náruče dívky na hlídání.
I když se romantika objevuje v různých podobách, tenorové ji umějí nabídnout
v náramně lákavém balení. A někdy velmi otravném. Ten hlas, a někdy i ta hudba,
to vše tvoří jedno velké srdce z marcipánu.

PROČ UKLÍZEJÍ LÉPE NEŽ MY?

Nejenže vědí, kde co je, ale také kam to patří. Uklízení mají v krvi. Tato schopnost
prý plyne z dávného hnízdění. Od nepaměti potřebují uspořádané a bezpečné
prostředí pro výchovu dětí. Díky této téměř vrozené vlastnosti jsou v domácnosti
mnohem zdatnější (a rychlejší).
106

PROČ JIM KYTKY DĚLAJÍ TAKOVOU RADOST?
Říkáte si, že se jí bude víc líbit fíkus, který dlouho vydrží? Chyba. Chce pouze
řezané květy, růže, narcisy, kompozice, to je jedno, hlavně kytky, a ne trvalku
v květináči. Když dostane kytici, pocítí okamžité uspokojení. Květiny také každým
dnem vadnou, což dává partnerovi šanci dokázat jí dalším květinovým darem
svou náklonnost.
PROČ SE S NÁMI ROZCHÁZEJÍ KVŮLI VĚTŠÍM CHLAPŮM?
Výzkumy ukazují, že ženy sní o ideálním partnerovi, který je o 12 až 25 cm
převyšuje. U ostatních parametrů ke konsenzu nedochází, ale v otázce výšky
ano. Ta je samozřejmě v přímé souvislosti s mocí a ženy rády obdivují muže ve
vysokém postavení. Pozitivní na tom je, že pokud jste velký a zároveň plešatíte,
dámy to z podhledu nemohou zjistit.
PROČ CHODÍ NA TOALETU VE SKUPINĚ?
Taky jste si toho všimli? Tyhle hromadné odchody od stolu a následné zástupy
na záchodcích jsou ženským ekvivalentem oddechového času hokejistů. Pokud
byste měl šanci vyslechnout si tam jejich rozhovory, zjistíte, že i téma je podobné:
hovoří se tam o výkonu, strategii a o dalším tahu...
PROČ CHTĚJÍ MILOSTNÉ PŘEDEHRY?
Muž se uspokojí, když se uvolní. U ženy je to jiné. Musí cítit nárůst touhy, který
vyžaduje čas. Většina žen potřebuje alespoň půlhodinovou předehru, aby se
připravila. Tajný důvod? Vyzkouší přitom dobrou vůli svého milence. Muž, který
věnuje předehře čas, dokazuje, že je kvalitním partnerem.
PROČ RÁDY TANČÍ?
Co říci o této vertikální činnosti, která symbolizuje zcela horizontální rozkoše?
Většina mužů po ní zrovna nešílí. Ne že by snad muži neradi tancovali. Je to spíš
tím, že jejich pravá mozková hemisféra má menší schopnost dodržovat rytmus.
Ať se kroutí za zvuků techna nebo rocku, neustále rytmus dohánějí.
Ženy mnohem lépe koordinují pohyby, což jim umožňuje harmonicky se vlnit i ve
světle stroboskopů. Tanec je ženským výrazovým prostředkem, který vyžaduje
zvláštní gesta. Muži jsou ve své kůži spíše u jiných pohybových aktivit, zejména
ryze sportovních.
PROČ SI NEČTOU NA ZÁCHODĚ?
Pokud necítí potřebu číst si na tak bizarním místě, je to tím, že jim přiznáváme
právo na soukromí, když o něj žádají. Pro muže je mnohem těžší mít chvilku jen
pro sebe. Toaleta je v domě často jedinou oázou klidu. I když... Známe ženy,
které si chtějí povídat se svým partnerem i tam.
PROČ JSOU PŘED MENSTRUACÍ NESNESITELNÉ?
Mezi 21. a 28. dnem po menstruaci dochází k rapidnímu poklesu hladiny ženských
hormonů, který vyvolává nepředstavitelné změny. Woody Allen tomu říká
„předmenstruační tenze velikosti vodíkové pumy“. Ženy trpí pocitem neúspěchu,
jsou nevrlé, a co je horší, některým se absolutně mění osobnost. Víte, že většina
trestných činů spáchaných ženami se stává během předmenstruačního období,
právě mezi 21. a 28. dnem? V některých zemích to soudci dokonce berou jako
polehčující okolnost! A víte, jaký je rozdíl mezi ženou trpící předmenstruační tenzí
a teroristou? S teroristou se dá vyjednávat...
PROČ MAJÍ VELMI CITLIVÉ SLZNÍ KANÁLKY?
Zdá se, že některé ženy dokážou plakat na požádání. Pramení to z uspořádání
jejich mozku. Existuje nadmíru zajímavý výzkum, který podrobil muže i ženy
magnetické rezonanci. Vědci požádali účastníky pokusu, aby se celou dobu
oddávali smutným myšlenkám. Ženské mozky se „rozsvítily“ osmkrát častěji než
mozky mužské! Ženy totiž vyjadřují své pocity mnohem snáz než muži. Ženský
mozek dokáže spojit emoce se všemi ostatními funkcemi.
Ženy mají navíc citlivější senzorické schopnosti: dostávají víc
podrobných vjemů než muži a dokážou verbálně i emočně
vyjádřit, co cítí. Žena se rozpláče po urážce (emocionálně
zabarvené), zatímco muž si ani neuvědomí, že jste ho urazil.
PROČ JIM DIAMANTY NOSÍ ŠTĚSTÍ?
Šperky jsou závazkem a zároveň mocným nástrojem, který
brání mužům utrácet za zbytečnosti (sportovní kupé nebo
pánský golfový pobyt na Algarve). Někdy se ovšem zdá,
že „slabší“ pohlaví je na světě jen proto, aby nás dostalo
do nesnází. Stačí se podívat do říše zvířat. Rajka si třeba
zakládá na svém dlouhém peří. Křiklavá výzdoba samečků
přitahuje pozornost dravců, ale také svádí samičky.
Ty si totiž řeknou: „Hele, jestli ten frája dokáže přežít takhle
trapnej zevnějšek, musí to být sakra osobnost!“ Stejnou
teorii můžete vztáhnout na ženské chování vůči diamantům.
Když se zruinujete nákupem drahokamu, dokážete, že
zdaleka převyšujete ostatní samce – že i toto finanční
zemětřesení dokážete přežít! Když jí ovšem nekoupíte
diamanty, bude si myslet, že nedokážete zabezpečit její
potřeby. Pokud na to nemáte, zbývá jediná možnost:
zkuste zirkon nebo rozvod.
PROČ JE PRO NĚ FOTBAL ŠPANĚLSKOU VESNICÍ?
Je to záhada. Fotbal by se jim přece měl zamlouvat: hraje
se v přírodě (skoro), fotbalisté mají pevná stehna a zadky,
dresy jsou krásně barevné. Stejně však většina žen fotbal
ignoruje. Zase to souvisí s mozkem. V kopané (hluboko
zakotvené ve struktuře mužského mozku) se snoubí
neochvějná láska k práci odpovídající dané hierarchii,
týmový duch a myšlenka vítězství a porážky. Pro ženy nemá
taková soutěž žádný význam. Důležitější je citová zápletka,
která se rozpoutá v televizním seriálu. Proto ženy zůstanou
přikovány ke gauči, když běží další pokračování Ordinace.
PROČ DŮVĚŘUJÍ HOROSKOPŮM?
V horoskopech se setkáváme se spoustou zašifrovaných
zpráv, které ženy přesně instruují, jak dohnat chlapy
k šílenství. Předpověď formulovanou slovy „očekávejte
velké změny“ si vyloží jako „odveďte ho do obchodu
a nechte si koupit novou garderobu“. Ženy také milují
horoskopy, protože se vymykají veškeré logice, zatímco
muži mají rádi jasná fakta. Právě proto už deset minut čtete
tenhle článek, a ne knihu horoskopů.
PROČ DĚLAJÍ NĚKOLIK VĚCÍ NAJEDNOU?
Všichni dobře víme, že žena si stihne přečíst několik stránek
románu 50 odstínů šedi a současně si lakovat nehty nebo
si s někým povídat. Nebo se maluje a zároveň klábosí
s kamarádkou. Jindy poslouchá zprávy na Frekvenci 1
a přitom se prochází bytem a čistí si zuby. Naproti tomu když
si muž čistí zuby, obvykle se sklání nad umyvadlem. Takový
muž ztlumí televizi, když zazvoní telefon. Ženský mozek je
prostě naprogramován na polyfunkčnost. Má mnohem víc
spojů mezi oběma hemisférami. +
107
(P I C T O R I A L ) VAL KEIL

108
 Zrodila
se hvězda
FOTO JOSH RYAN
Ani hvězdní
hokejisti, ani
šťavnatý steak
vás ve Filadelfii
nerozpálí tak
jako křivky sexy
dívky Val Keil.
Dvaadvacetiletá brunetka
je napůl tvrdou Němkou
a napůl hravou Hispánkou,
která se chová přesně tak,
jak ji příroda stvořila – a ví,
co muži potřebují. Televizi
nesleduje a nabušené muže
moc nemusí. Středoškolská
královna roztleskávaček
a šikovná barmanka se
jen tak nedá, ale my
víme, jak na ni zapůsobit.
Když jí koupíte frajerské
kovbojské boty, jste napůl
cesty k cíli. A když přidáte
country muziku, romantiku
při táboráku, padne vám
109
k nohám...
110
111
112
113
 WX
XO U

D
  N (H R Y ) W
D \ LS
SO
ER
\H
Návrat klasické fantasy
Přichází další onlinovka, která bere útokem všechny
příznivce fantasy. NEVERWINTER se navíc předvádí zcela
zdarma a potěší nejen fanoušky Dungeons & Dragons.

TEXT PETR PROŠEK FOTO ARCHIV

Neverwinter není převratným MMORPG a v rámci herního systému
se bohužel drží poslušně při zemi. Akční souboje nepostrádají potřebnou dávku
taktiky, a to jak při samostatném hraní, kdy ruku k dílu přidává počítačem řízený
pomocník, tak v partě ostatních hrdinů. Největším lákadlem je možnost vytvářet
vlastní dobrodružství v intuitivním
editoru Foundry, která dále navyšují
již tak dlouhou herní dobu, typickou
pro žánr online her na hrdiny.
Audiovizuální zpracování nepatří
k současné špičce, ale rozhodně
je nadprůměrné a D&D univerzu
nedělá ostudu. Některé lokace
přímo vybízejí k prozkoumání, ale
celkový dojem trochu kazí přílišné „instancování“. I přes strašáka v podobě
mikrotransakcí si Neverwinter lze užít bez jakékoliv investice, tak s chutí do toho!
Platformy: PC Cena: zdarma + mikrotransakce l l l l

Tak trochu jiná detektivka

Nové videohry nepřináší pouze vylepšené audiovizuální pozlátko, ale občas
také netradiční ovládání, jež hráčům umožňuje odlišnou interakci s fantastickými
světy. Majitelé knihy Wonderbook, kamerky PlayStation Eye a pohybového
ovladače Move mohou nyní okusit roztomilou noir detektivku
DIGGS NIGHTCRAWLER a trochu si pohrát s virtuální realitou.
Knihopolis ohrožuje neznámý padouch
a hráči pomocí pohybů knihy-ovladače
+5$PÏV¦FH asistují soukromému detektivovi Diggsovi,
který je podezřelý z vraždy vlastního šéfa.
PÁLÍME GUMY Jednoduchá zápletka, dětské provedení a
pestrobarevná grafika můžou odrostlejší
Závodní série GRID ve střehu. Hře by ovšem hráče odradit, ale netradiční ovládání
se v aktuálním pokračování neškodilo mnohem větší prostřednictvím knihy snímané kamerou je
ubírá agresivnější stopou, množství tratí, které se často zajímavým zážitkem nejen pro drobotinu.
ale zároveň hráče krotí opakují a působí stereotypně. Diggs Nightcrawler obsahuje povedený
nejistým jízdním modelem. Celkové hratelnosti nepřidává český dabing, ale celkový zážitek kazí krátká herní doba. Příště bychom prosili
Roztřesený palec na ani dlouhé nahrávání a zamrzí rovnou trilogii na jedné placce – Diggs by si to zasloužil i za cenu vyšší investice.
analogové páčce, trocha rovněž absence kokpitů, ale
nepozornosti v zatáčkách žánroví nadšenci se i přesto Platformy: PlayStation 3 Cena: 394 Kč l l l l
a závod se mění v noční nechají pohltit skvělou
můru. Ještě štěstí, že autoři atmosférou adrenalinových
umožnili přetáčení chyb. honiček s obstojným vizuálem.
Multiplatformní GRID 2 je Nakonec si s gustem osahají

6287Îě
příjemným závodním titulem, multiplayerová klání, která
který však za ostatními jim ukrátí dlouhé chvilky
velikány lehce zaostává při čekání na chystané
a nedokáže udat vlastní směr. závodní pecky.
Příjemným zpestřením okruhů
Platformy: PC, PS 3, Xbox 360
jsou tzv. LiveRoutes, kdy se
Cena: 595 Kč
průběh závodu dynamicky
mění a udržuje závodníky l l l l O KINGSTON M L
WIRELESS
OBILE ITE

Je libo pohodlné streamování hudby, filmů, fotografií

a dokumentů na mobilních zařízeních Apple a Android?
Se společností KINGSTON DIGITAL jsme
připravili soutěž o ČTYŘI KUSY NOVÉ
BEZDRÁTOVÉ PAMĚŤOVÉ ČTEČKY
KINGSTON MobileLite WIRELESS.
Stačí, když správně zodpovíte soutěžní
otázku a usměje se na vás štěstí.
SOUTĚŽNÍ OTÁZKA
KOLIK UŽIVATELŮ MŮŽE SOUČASNĚ STREAMOVAT DATA Z KINGSTON MobileLite WIRELESS?
A) dva uživatelé B) tři uživatelé C) sedm statečných
Odpovědi pod heslem KINGSTON se svou adresou zasílejte do 13. 9. na adresu:
PLAYPRESS, Ohradní 1440/2a, 140 00 Praha 4, E-mail: playboy@playpress.cz

114
 WX
XO U

D
  N W
D \ LS
(K N I H Y ) SO
ER
\H
.QLKDPÏV¦FH
HARMONIA CAELESTIS
„No, hrabě – děl přátelským tónem
mladý lékař u odvodu – taky máš jenom
jiný prozaikův předek – skladatel
působící v 18. století. Konečně tedy
Italské
jeden ocas.“ Jeden citát a hned je
jasno, o čem maďarský
vychází i opus magnum oblíbeného,
lehkým perem
hodiny
prozaik PÉTER píšícího spisovatele, Kniha na léto jak stvořená, neboť pojednává cestopisně
ESTERHÁZY (1950) jenž je českému o hojně navštěvované destinaci – Itálii. Příběhů, které napsali
ve své zásadní knize čtenáři již znám autoři z různých koutů světa a jsou přitom zasazené do italského
Harmonia caelestis tituly Malá maďarská prostředí, by se dalo vypočítat opravdu hodně a bůhví, jestli by
(vydala Academia) pornografie, Itálie v tomto směru neměla vůbec celosvětový primát
vypráví. Jde o život ve Pomocná slovesa – stačí namátkou vzpomenout Mannovu Smrt v Benátkách,
střední Evropě v době, srdce či Hrabalovou román Zapal tento dům Williama Styrona či také film Woodyho
kdy se v ní rozmohl knihou – poctou Allena Všichni říkají: Miluji tě. Taktéž původně Američan
komunismus – a kdy českému autorovi. HENRY JAMES (1843–1916), jenž ale prožil čtyřicet let
tedy šlechtický A protože jsme v Evropě, zasadil řadu příběhů Američanů do Itálie – počínaje
původ byl přítěží. opravdu ve střední novelou Daisy Millerová a románem Portrét dámy konče.
A proto se autor Evropě, nedlouho V souboru Italské hodiny (vydala Leda) byly sebrány texty
vrací raději do po vydání Harmonie věnované řadě italských měst a míst. V průběhu let – a také
minulosti a vypráví caelestis se Péter knihy – se Jamesův pohled mění a prohlubuje. Už to není
především o svém Esterházy dozvěděl, prvotní, turistický náhled, nýbrž vidění hlubší, usazenější.
otci: „Tohle je taky že jeho otec byl více To ale nebrání Henrymu Jamesovi být suverénním autorem
docela fajn ženská, než dvacet let tajným již od první stránky, kde, v roce 1882, píše: „Benátky byly
řekl můj otec, a vydrželo mu to na celý informátorem komunistického vykresleny a vylíčeny už mnohotisíckrát; na světě přitom není
život. Tak se s mou matkou seznámili.“ ministerstva vnitra – a tak musel vydat druhého města, které by se dalo tak snadno navštívit,
Samotný název románu pak odkazuje dodatek Opravené vydání. aniž by do něj člověk skutečně zavítal.“
k hudebnímu dílu, které vytvořil l l l l l l l l

Tygrova žena
Zatímco z hlediska asijského průmyslového
rozmachu se Evropa jeví jako pouhý turistický
skanzen, americkou literaturu ještě dokáže
evropský element oživit. Alespoň tak to vypadá
v případě TÉY OBREHTOVÉ (1985), která se
narodila v bosensko-slovinské rodině – a poté
se v důsledku válčení rodina přesunula
nejprve na Kypr a do Egypta a nakonec se
usadila ve Spojených státech. Po krátkém
oťukávání prostřednictvím publikování povídek
v časopisech se objevil
autorčin románový debut
Tygrova žena (vydalo
Argo), jenž se umístil
v žebříčcích bestsellerů
TEXT ONDŘEJ HORÁK FOTO ARCHIV
Úzkost brankáře
při penaltě
Rakouský spisovatel PETER HANDKE (1942) je
dnes především ten, kdo řekl, že Srbsko bylo
obětí jugoslávského válečného konfliktu, a kdo
pronesl řeč na pohřbu Slobodana Miloševiće.
Ale co se týče samotného psaní, před čtyřmi
lety v Praze převzal Cenu Franze Kafky a je
spoluautorem scénáře k filmu Wima Wenderse
Nebe nad Berlínem. Česky již bylo publikováno
několik jeho próz, nyní došlo na novelu z roku
1970 s názvem Úzkost brankáře při penaltě
(vydalo Rubato). A název
je zde opravdu charak-
teristikou samotného
díla. Hlavní hrdina,
bývalý fotbalový brankář
Koupelna
Jedním ze slavných nakladatelských domů
v Paříži je i Éditions de Minuit. To proslulo
nejen vydáváním francouzských textů Samuela
Becketta, ale i podporou skupiny autorů,
která se v padesátých letech formovala pod
heslem „nový román“. Co toto heslo znamená
či neznamená, přenecháme moudřejším –
včetně toho, jestli ještě vůbec něco může být
opravdu nové. Jisté však je, že v osmdesátých
letech pak totéž nakladatelství začalo vydávat
mladé prozaiky, jejichž
tvorba dostala pro změnu
nálepku „nový nový román“.
Patřil mezi ně i Belgičan
JEAN-PHILIPPE TOUSSAINT

a také v roce 2011 obdržel
prestižní Orange Prize,
kterou získává nejlepší
román od anglicky píšící
autorky. V Tygrově ženě
Téa Obrehtová použila vše, co měla k dispozici
– nemalou sečtělost a oblibu v magickém
realismu, který smíchala s balkánským
folklorem. A tak vznikl příběh o dívce, jež jede
na očkovací misi ve válkou poznamenané
Jugoslávii a zároveň se dozvídá o záhadné
smrti svého dědečka, který jí vyprávěl spoustu
přitažlivých, ale podivných příběhů – třeba
o člověku, který vydržel celou noc pod
hladinou. Magie, či realita?
l l l l
Bloch, přijde o práci,
bloumá po městě a poté
se vydává do pohraničí,
kde se zrovna pátrá po
zmizelém dítěti. A z textu
opravdu dýchá specifická rakouská zatuchlost
a z ní plynoucí úzkost. Novela předvádí jakousi
distancovanost, ale pod ní to tepe zvyšujícím se
neklidem. Je to klid před bouří – ne, je to neklid
před penaltou. Protože v samotném závěru
Bloch opravdu stojí u fotbalového hřiště, na
němž se právě hraje, a nejdřív vypráví o údělu
brankáře a pak také o jeho uvažování před
pokutovým kopem. Je sice o jeden krok před
střelcem, ale co když s tím on právě počítá?
l l l l
(1957), který vydal knihy
Koupelna, Fotoaparát či
Televize, a potom, aby toho
nebylo málo, napsal rovněž
scénář k filmu Kluziště.
Toussaintovy knihy byly do češtiny již hojně
přeloženy, na prvotinu s názvem Koupelna
(vydala Fra) však došlo až nyní. Ta nabízí
prostý příběh inspirovaný citátem z Myšlenek
Blaise Pascala, pravícím, že všechno neštěstí
pochází z toho, že lidé nedokážou setrvat
v jedné místnosti. Hlavní hrdina se překvapivě
rozhodne přebývat v koupelně – občas odtud
vyjde, dokonce odjede i do Benátek, ale žádné
velké štěstí mu to opravdu nepřinese.
l l l l

116
 WX
XO U

D
  N (H U D B A )

Primal Scream jeho nového studiového alba MAGNA CARTA

HOLY GRAIL. I když je to solidní hiphopové album
Desáté studiové album
W
D \ LS
skotských Primal Scream se s hvězdnými hosty i producenty, pořád mu chybí SO
něco navíc, co Blueprint III zvládal stoprocentně.
ER
TEXT PATRÍCIE KOLOHNÁTKOVÁ FOTO ARCHIV

může pochlubit řadou hostů:

pozvání tentokrát přijali
Robert Plant, Kevin Shields
z My Bloody Valentine či Mark Stewart. Desku
MORE LIGHT objímá pop, který se ale, jak je jejich
dobrým zvykem, občas zapomene v jazzu, punku,
elektronice a leckde jinde. Primal Scream práce ve
studiu bavila a na výsledku je to znát.
l l l l
Jay-Z  Nese název Ice on the Dune, a i když je lehce
Postavení amerického
rappera Jay-Zho není vůbec
záviděníhodné. Pokud
nesčetněkrát prokážete
svoje vysoké kvality, jsou
na vás ostatní až moc tvrdí. A přesně to je i případ
DOEXPPÏV¦FH
TANEČNÍ TSUNAMI PET SHOP BOYS
Electric
Hvězdný producent Stuart
Price, hostující Example,
jedna trochu neuvěřitelná
předělávka, která přivádí
Bruce Springsteena přímo
pod discokouli, a notná dávka Kraftwerk, retra
a trendů, které hýbou taneční hudbou v roce
2013. To je nové album britských Pet Shop Boys.
Překvapí netradičně dlouhá stopáž jednotlivých
skladeb, potěší fakt, že vám nemusí být zrovna
dvacet, aby si z vás dvacetileté roštěnky sedly na
zadek. Což si z tak dobré desky, jakou Electric je,
musí sedat nejen zástupkyně něžného pohlaví.
l l l l
Nezbývá než počkat na Blueprint IV. \H
l l l l
Poeta
Empire
i k
of the Sun
Dávku letních pecek si pro
nás připravili australští
obdivovatelé sci-fi a fantasy
EMPIRE OF THE SUN.
v Praze
Představit své nové
prvoplánová a místy možná až teatrální, slibuje album Push The Sky Away
zábavu od začátku do konce. Po skvělé debutové přijíždí skvělý skladatel,
Walking on a Dream bylo asi těžké přijít s něčím textař a jedinečný písničkář
dalším, novinka ale potvrzuje, že Empire of the Sun NICK CAVE.
mají místo na hudební scéně celkem jisté. Množství strunných
aranží, dechových
l l l l nástrojů a velkolepých
doprovodných vokálů je na
nové desce, která vyšla na
počátku roku, ohromující.
Zajímavé to ale začíná být
teprve ve spojení s na síle
nabírající, probublávající
basou a drsným Caveovým
barytonem. Co je na Push
POKUD SE NA PRAHU ŠEDESÁTKY The Sky Away ale to nejlepší,
ROZHODNETE NATOČIT JEDINEČNÉ TANEČNÍ je skutečnost, že tahle deska
ALBUM, JE SKORO JISTÉ, ŽE DOPADNETE je sestavena jako dílo, které
by se mělo poslouchat od
JAKO OBSTAROŽNÍ PÁPRDA, CO JE PRO SMÍCH
začátku do konce. Nejenže
NEJEN SVÝM POTOMKŮM. PET SHOP BOYS
na sebe jednotlivé skladby
JSOU ALE VÝJIMKOU, KTERÁ POTVRZUJE
hudebně navazují, když
PRAVIDLO. ELECTRIC JE SKVĚLÉ! ale jedna končí, dostáváte
Po předchozí desce Elysium asi nikdo nečekal, že by se tohle neodolatelnou chuť
britské duo nechalo nějak vytrhnout ze své poklidné letargie. zaposlouchat se do té další.
Stačil ale jeden Stuart Price, producent, který už měl co do Jestli budou skladby
činění s Madonnou, Kylie, ale i The Killers či Scissor Sisters, obohacené i na koncertě,
a výsledkem je kolekce dvanácti nových skladeb, ze kterých který se Nick Cave spolu
závistí slézají nehty nejednomu hudebnímu uchu, které má s Bad Seeds chystají odehrát
ambici okupovat vrchní příčky tanečních hitparád. v Praze, jisté není. Chybět
Krom Stuarta si kamarádi z vysoké Neil Tennant a Chris by ale neměly ani jeho další
Lowe vzali na pomoc rappera Exampla (hostujícího v retro hity, jako As I Sat Sadly By
singlu Thursday), předělali Springsteenův protiválečný mani- Her Side, Get Ready For Love
fest The Last To Die a... nic dalšího na albu Electric vlastně
nebo provařená Where The
zajímavého není. Tedy až na to, že natočili jednu z nejlepších
Wild Roses Grow.
tanečních desek, kterou jsme tohle léto měli možnost slyšet.
Nick Cave se netají tím,
Británie je fascinující zemí v mnoha ohledech. Není snad
že je ze staré školy, má
jiný evropský trh, který by tak bavilo vše nové. Kde v metru
rád staré pořádky a hudbu,
uvidíte nejvíc kravaťáků s Nintendem na klíně? Ve Spojeném
která byla ceněna před
království. Kde si snad nikdo nekoupí jiný telefon než iPhone?
Ve Spojeném království. A kde je nejrozjetější a nejprogresiv- lety stejně jako dnes.
nější kulturní scéna Evropy? Ano, ve Spojeném království. Zažít tuhle obdivuhodnou
Proto ani nepřekvapí, že tak revoluční, poslouchatelné, rezistenci můžete na vlastní
nadupané, inteligencí a nápady hýřící album natočili dva kůži, příležitost se naskytne
chlapíci, o kterých asi správně soudíme, že večery tráví radši už za pár týdnů.
doma u dobrého vína než na diskotéce někde v Soho. NICK CAVE TO SPOLU S BAD
Poslech Electric vás bude bavit nejen kvůli velké dávce SEEDS ROZBALÍ V TIPSPORT
retra a na první poslech nadupaným hymnám. Když nakonec ARENĚ V PRAŽSKÝCH
zjistíte, že se královsky bavíte už jen kvůli té nonšalanci, HOLEŠOVICÍCH
s jakou dokáže duo dělat taneční hudbu v roce 2013, budete UŽ 22. LISTOPADU.
chtít mačkat play pořád dokolečka.
 WX
XO U

D
  N (D V D )

Velký Gatsby
LEONARDO DI CAPRIO a režisér BAZ LUHRMANN
už spolu stvořili novou a vizuálně strhující podobu
romantického dramatu Romeo a Julie, která dokázala
k shakespearovské klasice přitáhnout originálním pojetím
i teenagery, a nyní mají za sebou další spolupráci,
která stvořila nejnovější podobu slavného románu
FRANCISE SCOTTA FITZGERALDA. Příběh jazzového
věku z pera jednoho z největších představitelů tzv.
ztracené generace vypráví o americkém snu, nenaplněné
lásce, promarněných šancích, falši, vášni i hrách
osudu způsobem, který filmaře inspiroval už několikrát.
A pro režiséra Luhrmanna nadaného mimořádnou
¦FH
ILOPPÏV obrazotvorností, jenž svou pověst osobitého tvůrce

O N M A N3 potvrdil i náročnými atraktivními projekty Moulin Rouge

R
a Austrálie, se stal další platformou pro opulentní tah na
I oscarovou branku. Jenomže byť je obrazové

WLS
a hudební pojetí snímku strhující,
tentokrát se pod krásně třpytivým SO
NENÍ ČASTÉ, ABY POKRAČOVÁNÍ DO TÉ DOBY NEPŘÍLIŠ
ZAPAMATOVATELNÉ, BYŤ VYSOKONÁKLADOVÉ SÉRIE PŘINESLO
pozlátkem poněkud ztrácí větší D\
ER
ZÁSADNÍ OBRAT V JEJÍ KVALITĚ. KOMIKSOVÝ SUPERHRDINA
naléhavost a přirozená síla obsahu. \ H
IRON MAN PATŘÍ K TĚM VÝJIMKÁM, KTERÉ MĚLY TO ŠTĚSTÍ.
l l l l
Režisér a scenárista SHANE BLACK je a precizně natočené akce se totiž tato
podepsaný pod filmy, jejichž drsní hrdinové blockbusterová akční sci-fi protíná
jsou cyničtí, svéhlaví, mají smysl pro s aktuálními otázkami dnešní mocenské
humor a dodnes diváky baví svými kousky politiky, pojetím dobra a zla v nepřehled-
i nedostižnými hláškami – vzpomeňte na ném světě, ale žádné mentorování, žádná
Smrtonosnou zbraň s dvojicí policajtů, zbytečná klišé. Tahle „trojka“ má grády
kteří se špičkují způsobem, jenž si zejména zásluhou zábavného, inteligent-
nakonec vyžádal další a další pokračování, ního sebeironického scénáře, který když
nebo na Posledního skauta s Brucem už máte pocit, že vás vede po vyšlapaných
Willisem. A teď Black vykopl v tomto stezkách, nápaditě uhne jinam a zajímavý
stylu do výrazně vyššího patra i železného prostor dává i mnohem propracovanějším
superhrdinu, čímž tuto marvelovskou hlavním postavám, čehož ROBERT
atrakci proměnil na výrazně temnější, DOWNEY JR., GWYNETH PALTROW, PAUL
realističtější dospělejší a vrstevnatější BETTANY či BEN KINGSLEY v hlavních
podívanou, která má hlavu, patu, ale rolích umějí samozřejmě využít.
i myšlenku. Vedle vybroušených triků l l l l

Z cizího krev neteče Jako za starejch časů Velká svatba

Představte si, že jste příkladně spořádaný Taková dědkovská gangsterská oddychovka Když vidíte na plakátu tak sympatickou hvězdnou
chlap a najednou se začnete topit v pěkně s frajery, kteří pořád mají co nabídnout, i když je sestavu, máte dojem, že tahle komedie nemůže
hluboké louži podvodů, přestupků, průšvihů, stáří dohání mílovými kroky. Legendy AL PACINO mít chybu. Bohužel její režisér a scenárista
TEXT KRISTINA JANOVÁ FOTO ARCHIV

a to vůbec ne vlastní vinou. Respektive (Val), CHRISTOPHER WALKEN (Doc) a ALAN JUSTIN ZACKMAN, který před časem potěšil
nebýt toho hloupě zženštilého jména Sandy ARKIN (Hirsh) se vydávají na zběsilou pánskou jiskřivým komediálním duelem Jacka Nicholsona
Patterson. Díky němu se totiž tenhle důvěřivý jízdu, kterou odstartuje Valovo propuštění a Morgana Freemana Než si pro nás přijde, ve
vzor ctností z vězení po své autorské
stane obětí osmadvaceti komedii občas
krádeže letech. Doc mu klopotně chytá
identity, na chystá na uvíta- dech a zavděk
níž si postaví nou povyražení bere berličkami
byznys ve velkém stylu, klišé. Přesto
ordinérní a startuje tak je příběh
zlotřilá příběh jedné rodičovského
obézní podvodnice Diana, které není žádná noci, kterou hrdinové prosviští na plný plyn bez milostného trojúhelníku a jedné předsvatební
špinavost cizí. A domluvit se po dobrém? ohledu na šouravou chůzi i na to, co přinese habaďury milou nenáročnou jednohubkou.
Na to zapomeňte. Vkus občas za hranicí, další den. Díky hereckému koncertu, vkusnému A s kořením hereckých výkonů ROBERTA DE
nicméně kdo si potrpí na bláznivý černý scénáři a citlivé režii FISHERA STEVENSE NIRO, SUSAN SARANDON, KATHERINE HEIGL
humor, své si tu najde. starosvětsky přitažlivá, milá a zábavná komedie. či DIANE KEATON to zas není tak špatné.
l l l l l l l l l l l l

120
 10/2013 vychází 24. 9.
Karen Kounrouzan
BRAZILKA

INTERVIEW )

JUDr. JOSEF LŽIČAŘ

Doba právního bezvědomí
DOBRODRUZI ) V KABINĚ ZÁVODNÍHO TRUCKU
FOTO MARLOS BAKKER

TÉMA ) ČEKÁ NÁS MALÁ DOBA LEDOVÁ?

HITPARÁDA ) EROTIKA VE FILMU Od Švorcové po Johansson
SEX ) SCHOPNOST MILOVAT
SVĚT ) NIČIVÉ VIRY A KYBERVÁLKA
KNOW-HOW ) SEX, LŽI A PORNOPRAVDY

KONTAKTY: ACER, www.acer.cz | ALTMAN AZ (CARL F. BUCHERER), Václavské náměstí 28, Praha 1, www.altman.cz | BOSTAR (ICY BOX),
www.bostar.cz | ESTEÉ LAUDER CZ (TOMMY HILFIGER), v síti parfumerií Sephora | LOGITECH, www.logitech.cz |MARLEY COFFEE, www.god-mood.cz,
www.marleycoffee.com | NIKON, www.nikon.cz |NOKIA, www.nokia.cz |SONY, www.sony.cz |S. T. DUPONT BOUTIQUE, Havířská 5, Praha 1,
www.stdupont.cz | TOSHIBA, www.toshiba.cz

122