Rozpolcený mezi láskou pro svou rodinu a pro Blaire musí Rush najít způsob, jak zachránit jedno, aniž by ztratil druhé. Na konci je jenom jedno důležité. A nechat něco jít nebude lehké. Blaire věřila ve svou pohádku … ale nikdo nemůže žít ve fantazii. Její láska pro Rushe a touha mít rodinu jí drží ve víře, že dokážou najít cestu, jak vše vyřešit. Dokud není nucena učinit správné rozhodnutí pro ni i její dítě. I když jí to láme srdce. Dokážou najít společnou budoucnost, kterou si oba přejí, anebo je to už prostě pryč … příliš daleko? Prolog
Kdybych nebyl tak unešený Blaire a způsobem jak
rozzářila celé místo, viděl bych ho vejít dovnitř. Ale to se nestalo. Hovor, který mě obklopoval najednou utichl a všechny oči se zaměřily na dveře za mnou. Podíval jsem se dolů na Blaire, která stále mluvila s Woodsem a změny v místnosti si nevšimla, jako ochranné opatření jsem si jí posunul za sebe než jsem se otočil, abych viděl co upoutalo pozornost celého baru. Dívaly se na mě stejné stříbrné oči, které jsem vídal každé ráno v zrcadle. Už to byla nějaká doba co jsem otce viděl. Normálně jsme byli v kontaktu víc, ale do světa mi vkročila Blaire a kompletně ho otočila kolem své osy a já neměl čas ani energii stopovat ho, abych s ním mohl mluvit. Vypadalo to, že tentokrát přišel najít o mě. "To je tvůj táta," řekla vedle mě tiše Blaire. Přesunula se z místa kam jsem jí zastrčil za sebe a držela se mě teď za ruku. "Jo, to je." 1. Kapitola Blaire Bez jevištního makeupu a koženého oblečení vypadal jako starší verze Rushe. Musela jsem se hýbat rychle, abych udržela krok s Rushem, který svíral mojí ruku pevně ve svojí, když šel rychle ven, pryč od ostatních hostů v baru. Jeho otec šel první. Nebyla jsem si jistá jestli měl Rush radost, že ho vidí, nebo ne. Jedinou interakci, kterou měli bylo Rushovo kývnutí hlavou směrem ke dveřím. Očividně nechtěl, aby mělo tohle představování publikum. Dean Finlay, světově nejznámější bubeník, se cestou ven několikrát zastavil, aby podepsal předměty, které před něj lidé strkali. A nebyly to jen ženy. Jeden muž dokonce pokročil dopředu a zeptal se ho o podpis na ubrousek. Výhružný výraz v Rushových očích, když se snažil dostat otce ven z baru udržel zbytek z nich stranou. Místo toho zůstali všichni zticha a sledovali jak bubeník ze Slacker Demon míří ven ze dveří. Večerní vítr byl teď chladný. Okamžitě jsem se zachvěla a Rush se zastavil a omotal kolem mě ruku. "Musíme jet domů. Nenechám jí tu stát venku a povídat si. Je zatraceně moc zima," řekl Rush otci. Dean se konečně zastavil a podíval se na mě. Pomalu si mě prohlížel a já viděla moment, kdy si všiml mého břicha. "Deane, tohle je Blaire Wynn. Moje snoubenka. Blaire, tohle je Dean Finlay, můj otec," řekl Rush napjatým hlasem. Nezněl jakoby chtěl tohle představení dělat. "Nikdo mi neřekl, že budu děda," řekl pomalým tónem. Nebyla jsem si jistá jaký z toho mám pocit, protože se mu na obličeji neodrážela žádná emoce. "Byl jsem zaneprázdněný," byla Rushovo jediná odpověď. To bylo divné. Styděl se to svému otci říct? Udělalo se mi zle od žaludku a začala jsem se od něj odtahovat pryč. Jeho paže se kolem mě utáhly a cítila jsem jak na mě zaměřil plnou pozornost. "Co se děje?" zeptal se, otočil se k otci zády a sklonil se, aby se mi mohl podívat přímo do očí. Nechtěla jsem mít tuhle konverzaci před Deanem. Cítila jsem oči jeho táty na nás obou. Zavrtěla jsem hlavou, ale tělo jsem měla stále napjaté. Nemohla jsem si pomoct. Fakt, že to svému otci neřekl mě trápil. "Beru jí do auta. Sejdeme se v domě," řekl Rush přes rameno, ale očima se dál soustředil na mě. Sklopila jsem pohled, teď jsem si přála, abych nereagovala. Dělala jsem scénu. Dean si bude myslet, že jsem ufňukaná princezna. Otevřela jsem pusu, abych se hádala, když mi Rush omotal ruku kolem pasu a vedl mě k Range Roveru. Byl nervózní. Neměl rád, když jsem byla rozčílená, což bylo něco na čem jsme potřebovali zapracovat. Budu se rozčilovat. To nemohl ovládat. Rush otevřel dveře spolujezdce, zvedl mě nahoru a usadil mě dovnitř jakoby mi bylo pět. Když si myslel, že jsem rozrušená, začal semnou zacházet jako s dítětem. Na tomhle opravdu potřebujeme zapracovat taky. Ještě ani nezavřel svoje dveře, když se na mě podíval. "Něco je špatně. Potřebuju vědět co, abych to mohl napravit." Povzdychla jsem si a zajela hlouběji do sedačky. Asi bude dobrý dostat tohle ze sebe ven, i když jsem byla trochu přecitlivělá. "Proč jsi svému tátovi neřekl o dítěti?" Rush se natáhl a sevřel moje ruce ve svých. "O tom to je? Jsi naštvaná, protože jsem to neřekl Deanovi?" Přikývla jsem a dívala se na naše ruce položené na noze. "Neudělal jsem si čas, abych ho hledal. A věděl jsem, že se ukáže, když mu to řeknu, protože tě bude chtít poznat. Ještě jsem nebyl připravený na společnost. Zvláště tu jeho." Byla jsem trochu hloupá. Poslední dobou jsem měla emoce ve vysokých obrátkách. Zvedla jsem oči a setkala se s jeho ustaraným pohledem. "Dobře. Chápu to." Rush se naklonil a jemně mě políbil na rty. "Mrzí mě, že jsem tě naštval," zašeptal než mi do koutku úst vtiskl poslední polibek a odtáhl se. Byly to chvíle jako tahle, kdy jsem byla na omdlení. "Teď je tady. Tak se pojďme podívat co ho sem přivedlo, než to zjistí moje matka. Chci tě mít jen pro sebe. Nelíbí se mi mít nablízku mojí podělanou rodinu." Rush mi nepustil ruku, když nastartoval motor a vyjel na silnici. Položila jsem si hlavu na sedadlo a otočila se tak, abych se na něj mohla dívat. S neoholenou čelistí vypadal starší a nezkrotný. Velmi sexy. Přála jsem si, aby se neholil častěji. Také se mi líbil ten pocit. Vyndal si z uší náušnice a už je skoro nenosil. "Proč si myslíš, že tu je?" zeptala jsem se. Rush se na mě podíval. "Doufal jsem, že tu je, aby se s tebou seznámil. Ale myslím si, že o tobě ještě nevěděl. Vypadal překvapeně. Takže to znamená, že by tohle mohlo být velmi pravděpodobně o Nan." Nan. Jeho sestra se od propuštění z nemocnice do Rosemary nevrátila. Zdálo se, že Rushovi to starosti nedělá, ale svojí sestru miloval. Nenáviděla jsem, že to já jsem důvod proč zůstala mimo. Teď když věděla kdo je její skutečný otec a že jsem jí nic nevzala, jsem doufala, že bychom mohly být kvůli Rushovi kamarádky. Nevypadalo to, že se to stane. "Myslíš si, že šla Nan za Kirem?" zeptala jsem se. Rush pokrčil rameny. "Nevím. Zdá se od té nehody jiná." Auto zastavilo před velkým domem na pláži, který Rushovi koupil otec, když byl ještě dítě. Rush mi stiskl ruku. "Miluju tě, Blaire. Jsem zatraceně hrdý, že budeš matka mého syna. Chci, aby to všichni věděli. Nikdy o tom nepochybuj." V očích mě pálily slzy a přikývla jsem, pak jsem zvedla jeho ruku a políbila jí. "Jsem přecitlivělá. Musíš mě ignorovat, když jsem takováhle." Rush zavrtěl hlavou. "Nemůžu tě ignorovat. Chci tě uklidňovat." Dveře na straně spolujezdce se otevřely a já trhla hlavou, abych uviděla, že tam stojí Dean Finlay s úsměvem na tváři. "Pusť tu ženu ven z auta, synku. Je na čase poznat matku mého vnoučete." Dean mi podal ruku a já do ní položila svojí, nebyla jsem si jistá co dělat. Omotal mi kolem dlaně dlouhé prsty a pomohl mi dolů z Range Roveru. Rush byl okamžitě tam, vzal otci mojí ruku a přitáhl mě k sobě. Jeho táta se zasmál a zavrtěl hlavou. "Ať se propadnu." "Pojďme dovnitř," odpověděl Rush. 2. Kapitola Rush Dean došel ke gauči a než se na něj svalil vytáhl krabičku cigaret. Do prdele. On právě teď nebyl to, čím jsem se chtěl zabývat. "Nemůžeš tu kouřit, nebo kolem Blaire. Není to dobré pro dítě." Dean nadzdvihl obočí. "Sakra kluku, jsem si zatraceně jistej, že tvoje máma kouřila, když tě čekala." Nepochyboval jsem o tom, že to dělala a ještě mnohem víc. Ale ani náhodou tomuhle nebudu vystavovat svoje dítě. "To neznamená, že je to zdravé. Blaire není vůbec jako máma." Při zmínce jejího jména vešla Blaire do obýváku a nesla dvě piva. Nežádal jsem po ní, aby je donesla. Nerad jsem se díval jak někoho obsluhuje. Ale stejně to dělala. Šel jsem a setkal se s ní napůl cesty. "Nemusela jsi je nosit," řekl jsem jí, vzal od ní láhve a políbil jí na spánek. "Já vím. Ale máme hosta. Chci aby se cítil vítaný." Sladký úsměv na jejích rtech mi ztěžoval soustředění na otce. Chtěl jsem jí vzít nahoru do ložnice. "Přines mi to pivo, chlapče a přestaň být tak zatraceně panovačný. Ty tu holku zadusíš. Nechápu co to do tebe kurva vjelo." Z Blaiřiných rtů vyšel lehký bublavý smích a já se rozhodl, že jeho slova přehlédnu, ale jen protože jí rozesmál. "Tady," řekl jsem a strčil mu pivo. "Teď mi řekni proč jsi tu?" "Cože? Nemůže se otec přijet podívat za synem kdy se mu zachce?" "Tohle je Rosemary. Nikdy sem nejezdíš." Dean pokrčil rameny a napil se piva, pak si přehodil ruku přes zadní opěradlo gauče a dal si obě nohy na konferenční stolek. "Tvoje setra je bláznivá mrcha. Je zasraně šílená. Potřebujeme pomoc." Bylo to o Nan. To mě mohlo napadnout. Posadil jsem se na židli naproti němu a natáhl ruku po Blaire. Nechtěl jsem aby stála a chtěl jsem, aby se v našem rozhovoru cítila vítaná. Došla ke mně a já si jí stáhl dolů na klín. "Co Nan provedla?" zeptal jsem se, skoro jsem se bál slyšet odpověď. Dean se znovu dlouze napil. Pak si projel rukou v dlouhých střapatých vlasech. "Otázka je, co neprovedla. Tu zatracenou holku nám byl čert dlužen. Vůbec si neodpočineme. Přede dvěma týdny jsme dokončili turné a vrátili se do LA, abychom si užili trochu klidu. Ona se ukázala a propuklo peklo. Nikdo si neoddychne. Kiro neví co si s ní počít. Potřebujeme pomoc." Věděl jsem, že Nan vyklidila pole, ale nečekal jsem že odjela do LA, aby našla Kira. Věděla, že se táta a Kiro dělí o obrovský dům v Beverly Hills. Celý můj život tam bydleli, když zrovna nebyli na šňůře. Kiro se párkrát oženil a během té doby se odstěhoval, ale po každém rozvodu se zase vrátil. Bylo to známe jako panství Slacker Damon. Nikdo si nikdy nebyl jistý, který člen kapely je v danou dobu v residenci. "Zůstává v domě?" zeptal jsem se. Táta nadzvedl obočí. "Připadám ti jako idiot? Kurva ne, nebydlí tam. Jen tam pořád chodí. Vykřikuje požadavky a takový hovna. Kiro se snažil věci uklidnit a vytvořit si s ní nějakou formu vztahu, ale nenechala ho. Neposlouchá a ona … no, zjistila, že on má další dceru. Nešlo to moc hladce." Zjevně ještě nevěděla o Kirovo synovi, ale Mase nebyl nikdy nablízku. "Musí být tak smutná," řekla Blaire se skutečnou starostí v hlase. Jak mohla Blaire cítit k Nan jakékoliv sympatie jsem nechápal. "Musíš jet za ní. Pomoct jí se s tím vyrovnat a zjistit jestli můžeš pomoct jí a Kirovi vytvořit si mezi sebou nějaký vztah." Chystal jsem se nesouhlasit, ale Dean mě utnul. "Už teď jí mám rád. To je přesně to co musíš udělat. Tvůj pokoj je prázdný a ty víš, že je pohodlný. Vezmi Blaire sebou, dá mi to šanci jí poznat a strávit s tebou trochu času. Když to neuděláš, Kiro Nan možná zabije." Blaire mi stiskla rameno. "Myslím, že bychom měli jet. Nan tě potřebuje." Zaklonil jsem hlavu a podíval se na ní. "Proč tě zajímá co Nan potřebuje?" zeptal jsem se užasle. "Protože jí miluješ," byla její jednoduchá odpověď. "To děvče skóruje. Teď, dost o Nan. Chci vědět kdy se má tohle dítě narodit a kdy bude svatba," řekl Dean veselým hlasem. Mnohem odlišnějším než tím, který používal, když mluvil o Nan. Blaire se podívala na mého otce a usmála se. "Jsem těhotná dvacet týdnů. Dítě se má narodit v polovině dubna. Co se svatby týče, měli jsme se brát za dva týdny, ale nechci aby to Rushovi přidělávalo starosti. Raději bych svatbu odložila a nechala ho se napřed vypořádat s rodinnými problémy. Stejně jsme ještě nerozesílali pozvánky ani nic takového. Takže změnit termín nebude problém." "Ne. Nebudu čekat ani o chvíli déle, abych ti změnil přímení," hádal jsem se, ale Blaire mi položila prst na rty. "Pššt. Nechci se o tom hádat. Neužiju si naší svatbu s vědomím, že máš rodinné problémy. Užijeme si díkuvzdání z přáteli jak jsme měli v plánu a pak pojedeme do LA a vyřešíme Nan. Jakmile budeš mít tohle všechno za sebou, můžeme se soustředit na naší svatbu." Nechtěl jsem čekat. Nenáviděl jsem představu, že je pořád Blaire Wynn, zatímco v ní roste naše dítě. Chtěl jsem, aby měla moje jméno, a aby svět věděl, že jí i naše dítě chci. Ale odhodlaný lesk v její očích mi říkal, že tuhle hádku nevyhraju. "Chci, abys byla šťastná," odpověděl jsem nakonec. Blaire mě políbila na špičku nosu. "Já vím, že ano. To je jeden z mnoha důvodů proč tě miluju." "Jestli budeš čekat až po Díkuvzdání než zamíříš do LA a postaráš se o sestru, tak já taky. Kromě toho už jsou to roky co jsem s tebou trávil Díkuvzdání," oznámil otec. Nebyl jsem si jistý jaký z toho mám pocit. "Budeme moc rádi, když tu zůstanete, pane Finlay," informovala ho Blaire se zářivým úsměvem, jakoby to myslela vážně. Kurva. Budu muset dovolit, aby se tohle stalo. "Říkej mi jen Deane, zlatíčko. Už jsme rodina." Radostný výraz v jejích očích mě přinutil k úsměvu. Možná nakonec nebude zase tak špatné mít tu otce na Díkuvzdání. Jestli bude Blaire rozesmívat, pak se s tím vyrovnám. 3. Kapitola Blaire Mluvení o Díkuvzdání mi připomnělo mámu. Tohle budou první svátky bez ní. Čím víc jsem si to uvědomovala, tím těžší pro mě bylo dýchat. Donutila jsem se k úsměvu a omluvila se, než jsem spěchala nahoru do sprchy. Rush stejně potřeboval nějaký čas o samotě s otcem. Když jsem se svlékala a šla do sprchy, nechala jsem zadržované slzy volně padat. Pršela na mě dolů horká voda a ze mě se vydral vzlyk. Loni jsem uvařila naše jídlo na Díkuvzdání a snědly jsme ho společně v jídelně. Žádní přátelé ani rodina. Jen my dvě. Také jsem tu noc brečela. Protože hluboko uvnitř jsem věděla, že je to moje poslední Díkuvzdání s mámou. Vzpomínky na uplynulé roky, kdy tam byli i Valerie s tátou byly hořko sladké. Bolelo mě srdce ze všeho co jsme ztratily. Nemyslela jsem si, že něco může tak strašně bolet, ale teď jsem věděla, že jsem se mýlila. Postavit se tváří v tvář svátkům bez mamky bude těžké. Milovala Díkuvzdání a Vánoce. Vždycky jsme začínali vánoční výzdobu domu už na Díkuvzdání. Pak jsme se ten večer posadili a sledovali společně Bílé vánoce, zatímco jsme jedli zbytky krocana a sladké brambory. Byla to naše tradice. Dokonce i potom co jsme ztratily Valerii a táta nás opustil. Tenhle rok bude všechno jiné. Vědomí, že semnou bude Rush a že zakládám novou rodinu zmírňovalo bolest. Jen jsem si přála, aby tu mamka byla a viděla mě takhle šťastnou. Dveře se otevřely a já se otočila a uviděla dovnitř vejít Rushe. Mračil se. Zastavil se a chvíli si mě prohlížel než si stáhl tričko a hodil ho na mramorovou podlahu. Pak si rozepnul džíny a svlékl si je i s boxerkami. Sledovala jsem jak vešel do sprchy. "Proč brečíš?" zeptal se a vzal můj obličej do dlaní. Věděla jsem, že sprcha smyla slzy, ale musela jsem mít stále červené oči. Zavrtěla jsem hlavou a usmála se na něj. Nechtěla jsem mu přidělávat starosti svými emocemi. "Slyšel jsem tě, když jsem otevřel dveře do ložnice. Potřebuju vědět proč, Blaire." Povzdychla jsem si, položila si mu hlavu na hruď a pak mu omotala ruce kolem pasu. Ztratila jsem hodně, ale Bůh mi to vynahradil tím, že mi dal Rushe. Musím si přesně pamatovat jak jsem ve skutečnosti požehnaná. "Fakt, že tohle je první Díkuvzdání bez mámy mě trochu dostal," přiznala jsem. Rush kolem mě utáhl paže. "Mrzí mě to, miláčku," zašeptal mi do vlasů, zatímco mě objímal. "Mě taky. Kéž bys jí potkal, myslím teď, když jsi starší. Přeju si, aby vás všechny viděla vyrůstat." "Taky si to přeju. Jsem si jistý, že byla stejně dokonalá jako ty." S úsměvem jsem chtěla nesouhlasit. Ani zdaleka jsem nebyla tak dokonalá jako moje mamka. Byla jeden z těch výjimečných lidí, které svět nevidí často. "Jestli je pro tebe těžké, že je tu můj táta, pošlu ho pryč. Chci z tohohle pro tebe udělat hezkou vzpomínku. Ať musím udělat cokoliv, prostě mi to řekni a já to udělám." Po tváři mi znovu dolů volně stékaly slzy. Pitomý těhotenský hormony ze mě poslední dobou dělaly prýštící vodotrysk. "Mít tě u sebe všechno zlepšuje. Jen povídání to zmírňuje. Mamka Díkuvzdání milovala. Věděla jsem, že to loňské je poslední, které spolu strávíme. Celý den jsem dělala co jsem mohla, abych ho pro ní udělala speciální. A pro mě. Věděla jsem, že tu vzpomínku potřebuju." Rush mě hladil po zádech v malých kroužcích a tiše mě držel. Stáli jsme tam několik minut, zatímco na nás stékala voda. Nakonec se odtáhl, aby se na mě mohl podívat. "Můžu tě vykoupat?" zeptal se. Přikývla jsem, nebyla jsem si jistá co má na mysli. Sáhl pro jednu z žínek naskládaných před sprchou a zvedl láhev mého mýdla. Pak mi začal mýt záda a ramena. Zvedl mi jednu ruku po druhé jako bych byla dítě a důkladně je umyl. Stála jsem tam a dívala se na něj, když se soustředil na mytí každičkého centimetru mého těla. Nedělal to sexuálně, což mě překvapilo. Místo toho to bylo sladší a nevinnější než cokoliv co jsme do teď dělali. Jeho ruka se nezdržela, když mě umýval mezi nohama. Jen mě políbil na břicho, když přede mnou klečel a myl mi nohy a chodidla. Jakmile skončil, vstal a rukama mě opláchl. Každé dotek se zdál téměř zbožný. Jakoby mě uctíval místo umýval. Když bylo moje tělo čisté, přesunul se k vlasům. Zavřela jsem oči, když mi rukama masíroval hlavu. Z toho potěšení jsem trochu zeslábla v kolenou. Rush mi rychle z vlasů vypláchl šampón, pak použil balzám a věnoval tomu stejnou pozornost jako předtím, než mě znovu opláchl čistou vodou. Tělo jsem měla z rozmazlování uvolněné. Sotva jsem se držela na nohách. Rush vypnul vodu a vzal dva velké ručníky. Jedním mi zabalil vlasy a druhý mi omotal kolem těla. Pak mě zvedl, odnesl do postele a položil mě. "Jen odpočívej. Hned se vrátím," zašeptal než mě políbil na čelo a šel zpátky do koupelny. Pohled na jeho nahý zadek byl lákavý a já chtěla zůstat vzhůru. To jak se mě dotýkal mě nažhavilo, i když to nebyl jeho záměr. Snažila jsem se na něj počkat, ale oči mi těžkly a já usnula. Přitulila jsem se hlouběji do tepla. Vonělo po slunci a mořském vzduchu. Spokojeně jsem si povzdychla a třela si tvář o uklidňující teplo. Zasmálo se. Otevřela jsem oči a k obličeji jsem měla přitisknutou Rushovo holou hruď. S úsměvem jsem jí políbila a koukla se na něj. Pobavený úšklebek na jeho rtech mě rozchichotal. "Po ránu jsi jako kotě," řekl hlubokým chraplavým hlasem. Taky se musel zrovna probudit. "Kdybys nebyl tak pohodlný, nehledala bych tě, abych se o tebe ve spánku třela." Rush mrkl. "Pak jsem rád, že jsem pohodlný, protože se tvůj sladkej zadek o nikoho jinýho třít nebude. Vraždil bych." Milovala jsem tohohle muže. "Omlouvám se, že jsem minulou noc tak rychle usnula." Rush zavrtěl hlavou. "To nemusíš. Miluju vědomí, že jsem tě tak uvolnil a bylo pro tebe snadné usnout. Nerad tě vidím smutnou." Milovala jsem tohohle muže ještě mnohem víc. Protáhla jsem se proti němu, vklouzla mu oběma rukama za krk a přitiskla tělo k jeho. Při mravenčení z očekávám jsem stiskla nohy k sobě, když se mi erekcí otřel o stehno. Dnes ráno jsem ho potřebovala. Po tom včerejším sladkém momentu jsem se s ním potřebovala cítit kompletně spojená. "Miluj se semnou," zašeptala jsem, strkajíc mu hlavu do ohybu mezi krkem a ramenem. "Bude mi potěšením," zamumlal a zasunul mi ruku mezi stehna. Zvedl mi jednu nohu nahoru a položil si jí na bok. Byla jsem doširoka otevřená a pocit vystavení mě vzrušoval. Prsty mě hladil po vnitřní straně stehen a škádlil mě lehkým otíráním o potřebou nateklý vstup. Zakňourala jsem, doufala jsem, že si pospíší, ale nepřitlačil. Místo toho se zdálo, že se jen zhoršil. Jeho hrubé prsty sledovaly vzory na mých kolenou a nahoru k samému vrcholu stehna a pak zase zpátky. Byla jsem si jistá, že tahle hra způsobí mojí až zahanbující vlhkost. "Rushi, prosím." "Prosím, co, sladká Blaire? Co chceš, abych dělal?" Už jsem mu řekla co chci. Zjevně ode mě chtěl slyšet víc. Rush a jeho sprosté řeči mě vždycky vzrušovali. "Dotkni se mě." "Dotýkám se tě," odpověděl. "Dotkni se mě výš," prosila jsem. Chtěl, abych mluvila sprostě. Taky ho budu škádlit. Zajel mi prstem do ohybu stehna a já ho pevně chytila za ruku a zachvěla se. Byl tak blízko. "Tady?" zeptal se. Posunula jsem se, takže jeho prst sklouzl blíž. Začal odtahovat ruku pryč a zastavil se. "Kurva," zasténal a pomalu do mě zasunul prst. "Tak vlhká. Nemůžu tě dráždit, když už jsi tak vlhká," zašeptal. Zanaříkala jsem, když mi prstem přejel přes klitoris. Měl mě doširoka otevřenou a doteky jeho rukou mě jen víc přiváděly k šílenství. Chtěla jsem víc. "Moje sladké děvče pro mě bylo tak připravené," řekl, posunul prsty dovnitř mě a zatlačil na můj bod g. Hlasitý výkřik rozkoše, který se ze mě vydral byl víc než dokázal zvládnout. Popadl mě v pase a přemístil si mě na sebe, pak si mě pomalu posadil na penis. "Sakra, jak to, že jsi ještě užší?" zavrčel, stiskl mi boky a vyrazil proti mně, když jsem se na něj posadil a vzala dovnitř každý centimetr. Tohle bylo přesně to co jsem chtěla. Být plná. Rushe. 4. Kapitola Rush Blaire nesouhlasila s mým nápadem zůstat celý den nazí v našem pokoji. Trvala na tom, že se oblékneme a navštívíme Deana. Měl jsem tušení, že by rozuměl mojí touze zůstat s Blaire pod zámkem, ale ona nesouhlasila. Jen ukázka toho, jak málo toho ví o životě rockové hvězdy jako je můj otec. Nechal jsem jí nahoře sušit si vlasy a zamířil jsem dolů, abych začal připravovat snídani. Včera večer toho na párty moc nesnědla, pak přišla domů a šla spát dřív než se stihla najíst. Dean stál v mojí kuchyni, vytahoval věci z lednice a pokládal je na pult. Stál jsem tam a chvíli ho sledoval, pokoušejíc se přijít na to co dělá. Vyndal mléko, zastavil se a podíval se na mě. "Dobré ráno. Nebyl jsem si jistý jestli dneska vylezeš z ložnice, při způsobu jakým jsi jí včera pronásledoval, když odešla. Chystal jsem se vás oba vylákat snídaní." Opřel jsem se o linku a zkřížil si ruce na prsou. "Snažil jsem se jí udržet semnou nahoře. Trvala na tom, že se na tebe půjdeme podívat," vysvětlil jsem. Dean se zasmál. "Jaký otec, takový syn." "Vůbec nejsem jako ty. Žena, která semnou otěhotněla je zároveň i moje srdce. Vezmu si jí a strávím zbytek života děláním všeho, co jí na tvář přinese úsměv." Dean zavřel dveře lednice a studoval mě. Mohl jsem říct, že nečekal, že z mojí pusy vyjdou takováhle slova. Naposledy, když jsem s ním trávil čas jsem měl každou noc v posteli jinou holku. "Čím je jiná? Byl jsi se spoustou holek. Proč ona?" Pokud by nebyl upřímně zvědavý, byl bych nasrenej. Ale on mě znal jen před Blaire. "Když poprvé vešla do mého domu a já se na ní podíval, přitahovala mě. Tahle část byla snadná. Ale pak jsem jí poznal. Nebyla jako žádná z holek co jsem potkal. Byla tak odhodlaná, když měla být sražená na kolenou. Měla život na hovno a bojovala o přežití. Neustoupila a nevzdala se. Obdivoval jsem jí. Pak jsem ochutnal a byl jsem nahranej. Ona je všechno co chci být." Deanovi se po tváři pomalu rozšířil úsměv a pak přikývl. "No, tak teda dobře. Hádám, že toho o životě víš víc než tvůj starej otec, protože já jsem tohle ohledně žádný ženy nikdy necítil. Jsem rád, že jsi to našel. Je to vzácné, chlapče, takže se toho pevně drž. Znovu to nepřijde." Nikdy jsem neměl v úmyslu to nechat jít. Dean se rozhlédl po místnosti. "Kde je mísa na míchání? Udělám mamce mýho vnoučete míchaný vajíčka." Sevřelo se mi srdce. "Druhá police nalevo od kamen." "Ty připrav slaninu. Potřebuje proteiny," řekl, když pokládal mísu. Nehádal jsem se. Vždycky jsem dával pozor jestli ráno pořádně jí. "Bude chtít taky vafle. Mám na ně vaflovač," řekl jsem mu. Dean přikývl. "Rád vidím, že se o ní dobře staráš." Pár minut jsme pracovali v tichosti. Chtěl jsem se zeptat na Nan a Kira, ale nechtěl jsem, aby Blaire přišla dolů a tohle bylo první co uslyší. Měl jsem rád, když si snídani užívá. Rozhovory o Nan nebyly niky příjemný zážitek. "Hádám, že víš, že se Grant vídal s Nan," řekl Dean, když šlehal vejce. Ztuhl jsem. Cože? Slyšel jsem ho právě dobře? "Varoval jsem ho, že je stejně šílená jako její matka a měl by utíkat jak o život. Vím, je to tvoje sestra a miluješ jí, ale ta holka je jak jed. Kluk jako Grant tohle nepotřebuje. Vždycky byl hodný dítě. Nerad se dívám jak ho rozkousala a vyplivla." Pořád jsem nemohl najít slova. Grant a Nan … jak se tohle kurva stalo? Jestli někdo věděl jak je Nan nestabilní, byl to Grant. Vyrůstal při sledování sraček, který jí naservírovala naše matka a otec, který jí nikdy nevzal na vědomí. "Grant se s ní snažil přijít promluvit, ale utekla s nějakým klukem, kterýho potkala v klubu přímo před ním. Myslím, že je hotový. Umyl si nad tím ruce. Doufám." Konečně jsem položil mix na vafle, se kterým jsem tam stál v ruce a zíral jsem na otce jako by mluvil hebrejsky. "Grant … byl s Nan?" Nevíra v mém hlase upoutala Deanovo pozornost. Otočil se, aby se na mě podíval. "Jo. Z výrazu na tvým obličeji hádám, žes to nevěděl. Podle toho co můžu říct spolu chvíli chodili. Chudák kluk do ní vypadal opravdu udělanej. Ale ona je přesně jako její matinka. Má štěstí, že z toho vyvázl ven teď." "Jak?" Dean zavrtěl hlavou. "Uvažoval jsem o tom samém." Nemohl jsem s ním o tomhle mluvit. Šel jsem ven z kuchyně směrem k dvojitým dveřím vedoucím na zadní terasu. Jakmile jsem byl venku vytáhl jsem mobil a vytočil Grantovo číslo. Říkali jsme jeden druhému všechno. Přesto chodil s mojí sestrou a nikdy mi neřekl ani slovo. "Čau, brácho," přivítal mě jeho veselý hlas. "Vím o Nan," bylo vše co jsem řekl. Grant si povzdychl. "Doufal jsem, že ti o tom budu schopný říct. Chtěl jsem. Já jen…nechtěla to a pak měla tu nehodu. Potom, no…je konec. Dala mi velmi jasně najevo, že semnou nechce nic vážného. Nevyrovnám se s jejím chrápáním se všema kolem. Nebylo to jen povyražení. To bych s Nan nikdy neudělal. To víš. Opravdu jsem jí měl rád. Možná mi na ní záleželo až příliš." Klesl jsem na židli vedle mě a zíral na oceán. "Proč jsi mi to neřekl?" "Chtěl jsem. Prosila mě, abych to nedělal. Záleželo mi na ní, Rushi. Chtěl jsem, aby to fungovalo. Udělal jsem, co žádala. Ale cítil jsem se na hovno, že jsem ti o tom lhal." Záleželo mu na Nan? Páni. "Dean říkal, že teď už jsi s ní skončil." "Ona skončila se mnou. Nemůžu hrát její hry." Miloval jsem svojí sestru, ale taky jsem miloval Granta. Zlomila mu srdce. Nebyla pro něj dobrá. Můj táta měl pravdu. Grant potřeboval někoho, kdo ho bude milovat. Nebyl jsem si jistý, že to Nan umí. Úleva, že to s ní ukončil nebyla protože bych je nechtěl spolu, ale nenáviděl jsem pomyšlení, že Nan dělá Grantovi to samé, co dělala v minulosti moje matka mužům, kteří jí milovali. Grant si zasloužil víc než to. "Nemůže udělat nikoho šťastným, dokud nenajde způsob jak být sama šťastná. Právě teď má v sobě tolik vzteku, že sebou stáhne do mizérie každého, kdo se k ní dostane příliš blízko. Nedovol jí tohle udělat tobě." Grant minutu mlčel. "Není pořád mrcha. Část mě se do ní začala na chvíli zamilovávat. To ukončila tím, že mi připomněla jak těžké vždycky bude jí milovat." "Miluju svojí sestru. Ale ty si zasloužíš víc. Nan není celá. Ne opravdu. Má příliš mnoho problémů." "Děkuju ti. Myslel jsem si, že se tahle konverzace bude odvíjet úplně jinak. Nečekal jsem, že si budeš dělat starosti o mě." "Jsi můj bratr. Taky pro tebe chci to nejlepší. Chci, abys měl to co já. Jdi to najít." Grant se zasmál tak, jakoby si nemyslel, že je to možné. "To je pěkně těžký rozkaz k vyplnění." 5. Kapitola Blaire Vešla jsem do kuchyně, kde Dean Finlay smažil slaninu a hvízdal si melodii jednoho z největších hitů Slacker Deamon. Nedokázala jsem zadržet úsměv. Otočil hlavu a podíval se mi do očí. Výraz, který jsem mu uviděla na tváři nebyl jeden z těch jaké bych čekala u slavné rockové hvězdy. Připomínal mi mého tátu. "Dobré ráno, sluníčko. Dělám tobě a vnoučkovi nějakou snídani. Měl jsem pomocníka, ale obávám se, že jsem Rushovi řekl něco, co nevěděl a trochu ho vystrašil. Šel si ven zavolat. Za pár minut bude zpátky," řekl, napíchl slaninu na vidličku a položil všechny kousky na papírovými ubrousky vystlaný talíř. Podívala jsem se za něj k oknu a viděla Rushe jak s někým soustředěně mluví. "Co jsi mu řekl?" zeptala jsem se, uvažovala jsem jestli bych ho neměla jít zkontrolovat. "Grant a Nan spolu něco měli. Nan věci nakonec podělala a je konec. Rush o tom nevěděl." Když jsem vstřebala jeho slova klesla mi brada. Grant a Nan? Vážně? "Taky mě to sakramentsky šokovalo. Nemyslel jsem si, že je ten kluk pitomej. Myslím, že se tím nejhorším způsobem naučil, že když je něco hezký neznamená to, že je to dobrý." Podívala jsem se zpátky na Rushe. Vstával a zastrkoval si telefon do kapsy. Přemýšlela jsem jestli volal Nan nebo Grantovi. "Proč se neposadíš ke stolu a já ti připravím talíř? Máš ráda pomerančový džus, mléko, nebo obojí? Dítě nejspíš potřebuje trochu od obojího." Přesunula jsem pozornost zpátky k Deanovi, který tam stál a v ruce držel talíř se slaninou, vajíčky a vaflemi. Uvařil zrovna tohle všechno pro mě? "Páni, to vypadá úžasně," odpověděla jsem. "Taky je. Dělám zabijácký snídaně. Teď jsi jdi sednout a nech mě tě nakrmit." Kousla jsem se do spodního rtu, abych se nekřenila jako idiot a sedla jsem si ke stolu. Rush otevřel dveře a vrátil se zpátky dovnitř zrovna když přede mě jeho otec položil talíř s jídlem. "O svojí hezkou, malou snoubenku se neboj. Všechno jsem jí připravil." Rush se na tátu usmál a pak zamířil ke mně. Sklonil se a dal mi pusu do vlasů. "Vypadáš krásně," zašeptal. "Jsi v pořádku?" zeptala jsem se, nebyla jsem schopná potlačit obavy. Potřebovala jsem vědět, že není kvůli Nan a Grantovi naštvaný. "Jo, jsem v pohodě. Myslím si, že Grant zmoudřel a všechno bude dobrý." Zamračila jsem se. Grant zmoudřel? Co tím myslí? "Promluvíme si o tom později. Jez," řekl s mrknutím a šel si nandal jídlo. Dean přede mě položil sklenici pomerančového džusu a sklenici mléka, pak si sedl po mé levici. Držel v ruce obrovské hrnek kafe, ale to bylo všechno. "Nebudeš jíst?" zeptala jsem se, když se napil z kouřícího hrnku. Zavrtěl hlavou. "Ne. Svojí snídani piju." Rush si položil talíř z druhé strany vedle mě. Nakupil si na talíř všechno co zbylo. Zjevně byl hladový. "Promiň, že jsem ti to nepomohl dodělat, ale díky za uvaření." "Rádo se stalo. Už je to dlouho co jsem ti vařil snídani," odpověděl Dean. Líbilo se mi vidět Rushe s tátou. Zdáli se normální. Tímhle způsobem jsem se stávala součástí jeho rodiny. Pochybovala jsem, že tuhle šanci někdy dostanu s jeho matkou a sestrou, ale zdálo se, že táta mě přijal. "Teď když vím, že umíš vařit, budu s tebou počítat jako s dobrovolníkem co mi pomůže uvařit večeři na Díkuvzdání," informovala jsem Deana. Dean se usmál. "Moc rád. I to už bude dlouho co jsem jednu takovou večeři měl. Těším se, že jí strávím s vámi dvěma." Potěšený výraz na Rushově tváři mě zahřál. "Dneska půjdu do obchodu a nakoupím zbytek věcí." "Půjdu s tebou," odpověděl Rush. "Ne, ty tu zůstaneš se svým tátou. Mohli by jste si jít zahrát golf, nebo něco. Všechno co potřebujeme zvládnu vyzvednout sama. Krom toho myslím, že se ke mně chce připojit Bethy. Dělá na zítra dušenou kukuřici a dýňový koláč." "Odmítám hrát zasranej golf. Ale strávit den doháněním času zní dobře. Mohli by jsme jít do Destin a zkouknout tu novou Bondovku. Chtěl jsem to vidět. Dokonce tě i pozvu na oběd." Z Rushovo výrazu jsem mohla říct, že se mu jít nechce a věděla jsem, že je to jen protože nesnáší, když je ode mě moc daleko. Natáhla jsem se a pevně mu stiskla ruku. "To zní zábavně. Jděte na to a já strávím nějaký čas s Bethy." Rush kývl, mohla jsem říct, že se nechce vzdát. Dala jsem si sousto vajec a usmála se na Deana. "Jsou moc dobrý. Děkuju." Zářivě se na mě usmál. Byla jsem ráda, že tu je. Tyhle svátky nebudeme úplně bez rodičů. "Prosím, Blaire. Já škemrám, prosím." Bethy stála přede mnou a poskakovala na špičkách se sepnutýma rukama jakoby se modlila. Prosebný výraz v jejích očích mě téměř rozesmál. "Copak jsi tu nevyrostla? Jak to, že jsi Deana nikdy předtím nepotkala?" zeptala jsem se, když jsem si vzala tašku s nákupem z kufru Range Roveru. "Jsem z chudých kruhů. To víš! Pro bohatý pracuju; nestýkám se s nima. No tak, vím že ho zítra uvidím, ale chci se s ním seznámit hned. Zatímco tu není Jace, aby mě viděl omdlít." Udělala jsem zvuk zvedání žaludku. "Je pro tebe moc starý. Hnus!" "Děláš si ze mě srandu, že jo? Poslední přítelkyni Deana Finlaye bylo asi dvacet jedna. Někdo jako on není nikdy moc starý." Nesouhlasila jsem. Deanovi bylo skoro padesát. Muselo být. Proč chodil s někým, kdo je mladší než jeho syn? To bylo nechutné. "Máš v plánu opustit Jace, aby ses stala zářez na Deanovo posteli?" popichovala jsem jí a zamířila k předním dveřím domu. "Samozřejmě, že ne. Jen chci," zastavila se, popadla tašku a pak za mnou klopýtala nahoru po schodech. "Jen ho chci potkat. Vidět ty oči a dýchat stejný vzduch." Tentokrát jsem se zasmála. Nemohla jsem si pomoct. Rozesmívala mě. "Je to normální chlap. Taky je to Rushovo táta a já pochybuju, že by Rush chtěl, abys přišla do domu a chovala se jako naprostá a totální bláznivá fanynka. Takže se musíš dát před Díkuvzdáním dohromady. Není na místě, abys omdlívala nad mým budoucím tchánem." "Tohle je prostě šílený. Víš to, že jo? Prostě zvráceně šílený! Mít za tchána Deana kurva Finlayho. Ženy po celým světě se s tím chlapem chtějí vyspat. Ty budeš jeho rodina." Přikrčila jsem se a odemkla domovní dveře. Občas na mě byla Bethy příliš. Tohle byla jedna z těch chvil. "Pojďme vybalit nákup a probrat o zítřejší menu. Pak ti řeknu všechno o tom jak tenhle víkend odjíždím, abych s Rushem a jeho tátou zamířila do LA. Nan dělá Kirovi problémy." Bethy za mnou spěchala dovnitř. "Odjíždíte? Tenhle víkend? Nemůžeš mě opustit! Dokonce ani kvůli Deanovi! Ne!" Alespoň jsem jí odvedla myšlenky od žvanění o Deanovi. Položila jsem tašku na linku a otočila se, abych se na ní podívala. "Rush potřebuje jet, takže jedu s ním. Kromě toho si myslím, že by nejel, kdybych nejela s ním. Jeho otec ho požádal o pomoc zvládnout Nan." Bethy našpulila pusu a sesunula se na stoličku naproti mně. "To je na prd. Nechci, abys odjela." Čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc se mi odjet nechtělo. Ale nenechám Rushe jet do LA beze mě. Hrozně by se mi po něm stýskalo. Tohle pro mě taky mohla být šance jak lépe poznat jeho tátu. Budeme mít vlastní rodinu a já chtěla, aby jí byl jeho táta součástí. O svém tátovi jsem od doby co mi přišel říct, že Nan není jeho dcera slyšela jen jednou. Týden potom co odjel mi volal, že míří do Florida Keys, aby si našel loď na které bude bydlet. Chtěl být sám. Také mi řekl, že mě miluje. Snažila jsem se na tátu moc nemyslet. Jen jsem z toho byla smutná. Měla jsem mu říct, že ho ve svém životě chci, ale neudělala jsem to. Nechala jsem ho jít. Teď jsem se dívala na svátky bez něj a cítila jsem smutek. Našla jsem domov, ale on ten svůj ztratil. "Slyšela jsi něco z toho co jsem teď řekla?" zeptala se Bethy, přerušujíc tok mých myšlenek. Podívala jsem se na ní. "Promiň. Přemýšlela jsem o mém tátovi," přiznala jsem. Pak jsem popadla plechovku zelených fazolek a začala jí uklízet. "Ach. Přemýšlíš, že ho pozveš?" Teď už bylo příliš pozdě. Ani jsem si nebyla jistá jestli by s tím Rush byl v pohodě, kdybych to udělala. Moc jsme se o mém tátovi nebavili. Zavrtěla jsem hlavou a otočila se, abych vyndala krabici moučkového cukru. "Ne. Jen o něm přemýšlím tak obecně. Uvažuju co dělá," odpověděla jsem. 6. Kapitola Rush Táta si prozpěvuje v kuchyni, zatímco připravuje krocana. Stál jsem vzadu a sledoval jak Blaire míchá něco v míse a šťastně se usmívá. Táta se jí snažil přimět zpívat s ním a ona se jen smála a vrtěla hlavou. Dnešek pro ní bude těžký a já jsem jí rád viděl se usmívat. Celý týden jsem přemýšlel jestli jí říct, že jsem pozval Aba. Měl by tu být za hodinu. Dostal jsem od něj textovku, když jeho letadlo přistálo. Nedokázal jsem se rozhodnout jestli byl dobrý nápad jí překvapit. Chtěl jsem pro ní tohle udělat výjimečné. Bylo to naše první společné Díkuvzdání. Věděl jsem, že na to bude vrhat stín fakt, že je to první Díkuvzdání bez její matky a chápal jsem to. Ale jestli jsem z toho mohl udělat dobrou vzpomínku, takovou kterou bude opatrovat, pohnul bych nebem i zemí, aby se to stalo. "Ty se tam vzadu schováváš, protože se bojíš ušpinit si ruce, chlapče?" zeptal se táta, ohlédl se přes rameno a mrkl na mě. Blaire se otočila v jedné ruce se lžící a s úsměvem na tváři. Zástěra co měla na sobě byla kolem krajů zřasená a s růžovými puntíky. Byla roztomilá. Šel jsem k ní a přitáhl si jí blízko k sobě, abych jí mohl políbit na její krásné rty. "My tady vaříme. Na tyhle věci není čas," řekl se smíchem Dean. Blaire přerušila polibek a stiskla rty k sobě. Třpyt v jejích očích mi říkal, že se snaží nerozesmát. Miloval jsem jí takhle vidět. Zvláště v den jako tento. Ale Blaire zase dokazovala, že je tvrdší než většina mužů co znám. Znovu a znovu mě překvapovala svojí sílou. "Můžu pomoct?" zeptal jsem se a sklonil se, abych jí do koutku úst vtiskl poslední pusu. "Jo, můžeš mi pomoct dostat tohohle zatraceně velkýho krocana do trouby aniž bych ho upustil, nebo si popálil blbou ruku," vyštěkl Dean. Blaire ode mě ustoupila. "Pomoz svému tátovi," odpověděla, stále v dobré náladě. Dobře. Pokud jí Dean bude bavit, pak byl alespoň k něčemu dobrý. Ozvalo se krátké zaklepání na dveře a pak dům naplnil Bethyn hlas. "Jsem tady!" "Už bylo na čase," zavolala zpátky Blaire. Bethy vešla do kuchyně s Jacem v patách. Ruce měl plné nákupních tašek. Nebyl jsem si jistý jak se nám mohlo hodit víc jídla. "Kam to můžu položit?" zeptal se bez dechu. "Přímo támhle na linku." Blaire ukázala na jediný volný prostor v kuchyni. Jace položil tašky a povzdychl si úlevou, pak se na mě podíval. "Potřebuju pivo a chci se dívat na fotbal." Otevřel jsem lednici, vyndal dvě piva a jedno mu podal. "Pojď. Mizíme odsud." Jace se ohlédl na Bethy, která stáhla zmražená na místě a zírala na mého tátu. Zavrtěl hlavou a podíval se zpátky na mě. "Jo, vypadneme odtud než se z Bethy stane staroušovo totální fanynka." "Taky tě zase rád vidím, Jaci," zavolal Dean, když jsme odešli z kuchyně. "Já tebe taky, Deane. Prosím, přehlédni mojí holku. Je trochu ohromená hvězdama," odpověděl. Přešel jsem kolem obýváku a sto tří palcové ploché obrazovky a Jace se toužebně zadíval zpátky. Věděl jsem, že chce sledovat hru, ale potřeboval jsem si s někým promluvit o Grantovi. Vyšli jsme na terasu a já se posadil na jedno z křesel. "Sedni si. Budeme se dívat na hru, ale napřed se tě musím na něco zeptat." Jace si sedl vedle mě a napil se piva. "Vypadáš vážně." "Víš o Nan a Grantovi?" zeptal jsem se a pozorně ho sledoval. Jace nedokázal lhát. Vytřeštění jeho očí mi řeklo, že věděl. Dokonce jsem ani nečekal až mi to potvrdí. "Myslel sis, že není důležitý mi to říct?" zeptal jsem se. Jace položil pivo a frustrovaně zasténal. "Do prdele. Věděl jsem, že budeš nasranej až to zjistíš. Nechtěl jsem být ten co ti to řekne. Kromě toho jsi se vyrovnával se ztrátou Blaire a pak jsi jí získával zpátky. Pak její těhotenství. Grant ani nevěděl, že to vím. Myslel si, že to před všemi udržuje v tajnosti. Jen jsme tehdy byli pozornější než ty. Všechno cos viděl ty byla Blaire. Zbytek z nás si všímal věcí …" Měl pravdu. Bojoval jsem za svojí budoucnost. Byl jsem zaměřený na to dostat Blaire zpátky a pak chránit jí i dítě. Neměl jsem čas všímat si něčeho, nebo někoho jiného. Možná bylo nejlepší, že jsem to nevěděl. Nepotřeboval jsem se ničím rozptylovat. "Máš pravdu. Je lepší, že jsem to nevěděl. Potřeboval jsem se soustředit na Blaire. Na nic jiného." Jace zavrtěl hlavou. "Ale nešlo to moc dobře. Nan prostě za sebou nechává chaos. Grant byl opravdu zničený, ale teď už se s věcmi vyrovnává líp. Myslím, že se chce na chvíli na trvalo přestěhovat zpátky do Rosemary. Chce od ní odstup." Moje sestřička rozhodně ví jak způsobit problémy. Už jsem byl unavený z toho jí pořád zachraňovat. Ale pro Granta jsem to zlepšit nemohl. Měl vědět, že si s ní nemá nic začínat. Ona se k nikomu neváže. V kapse mi zavibroval telefon a já ho vytáhl ven, abych uviděl zprávu od Aba. Byl tady. Modlil jsem se, aby jeho pozvání sem byla dobrá věc. Chtěl jsem tenhle den pro Blaire speciální. Už se natrápila dost. 7. Kapitola Blaire Rush se vrátil do domu s nervózním výrazem v očích. Nepodíval se mým směrem, když procházel kuchyní. Přestala jsem hníst těsto na sušenky a utřela si ruce do zástěry, pak jsem se vydala za ním. Něco bylo špatně. Spěchala jsem chodbou a pak do haly. Rush otevřel přední dveře. Odchází? Nikdo neklepal. Když Rush otevřel dveře úplně, uviděla jsem za něj a tam stál můj táta s malým kufrem v jedné ruce a papírovým pytlem v druhé. Byl hubenější a měl vousy. Vymydlený byl pryč. Teď vypadal jako námořní kapitán. Nemohla jsem se nadechnout, když se mi přes Rushovo rameno podíval do očí. Byl tady. Můj taťka byl tady. Oči se mi naplnily slzami a vykročila jsem k němu. Nestrávili jsme spolu svátky od mých patnácti let. Ale letos byl tady. Rush se na mě ohlédl a já hned pochopila výraz co měl předtím v očích. Nechtěl mě rozrušit. Snažil se mě překvapit, ale nebyl si jistý jestli je to správná věc. Všechny lži a zrada se najednou zdály nedůležité, když jsem se dívala do tátovi tváře. Také trpěl. Pořád trpěl. Možná si to zasloužil. Ale možná už za svoje chyby zaplatil. Protože právě teď vše na co jsem dokázala myslet byl muž, který se mnou zpíval vánoční koledy, zatímco jsme plnili krocana, muž, který vždycky udělal karamelový koláč, protože jsem ho měla raději než dýňový, muž, který každý víkend Díkuvzdání strávil hodiny rozvěšováním vánočních světýlek po domě. Na ostatní jsem nemyslela. Vzpomínala jsem jen na to dobré. "Tati," řekla jsem hlasem plným slz. Rush ustoupil a pustil ho dovnitř. Vrhla jsem se mu do náručí a nadechla se vůně, která mi vždycky připomínala rodinu, bezpečí a lásku. "Ahoj, medvídku Blaire," odpověděl. Hlas měl plný emocí. "Šťastné Díkuvzdání." "Šťastní Díkůvzdání. Hlas mi tlumila jeho kožená bunda. Ještě jsem nebyla připravená ho pustit. "Bál jsem se, že nebudeš mít svůj karamelový koláč. Takže když Rush zavolal, napadlo mě, že jeho nabídku raději přijmu a ujistím se, že moje děvče dostane svůj koláč." Unikl mi přidušený vzlyk a následně jsem se zasmála. "Neměla jsem ho už hrozně dlouho." "No, tak to musíme hned napravit, ne?" řekl s poplácáním po zádech. Přikývla jsem a ustoupila z jeho objetí. "Jo, musíme." Nadzvedl pytel, který držel. "Koupil jsem přísady." "Dobře." Natáhla jsem se a vzala ho od něj. "Můžeš si jít dát kufr do žlutého pokoje jestli chceš. Vezmu tohle do kuchyně." Táta kývl hlavou a pak se podíval na Rushe. "Díky," řekl než se otočil a zamířil ke schodům. Nepočkala jsem dokud byl úplně z dohledu než jsem omotala paže kolem Rushovo pasu a políbila ho na hruď. "Miluju tě," řekla jsem mu. Protože to bylo víc než poděkování. Udělal pro mě něco, o čem jsem věděla, že pro něj nebylo snadné. Rush nebyl fanda mého táty, ale odložil to stranou a přivedl ho sem. "Taky tě miluji. Víc než sám život," odpověděl, držel mě u sebe a políbil mě na vršek hlavy. "Jsem rád, že ti to udělalo radost. Nebyl jsem si jistý …" Zaklonila jsem hlavu tak, abych mu viděla do tváře. "Na tohle Díkuvzdání nikdy nezapomenu. Co měly být nejtěžší svátky jaké jsem zažila, nejsou. Všechno děláš lepší." Rush mi věnoval pokřivený úsměv. "Dobře. Snažím se jak nejvíc můžu omotat si tě kolem sebe, abys nikdy neodešla." Se smíchem jsem se postavila na špičky a přitiskla rty k jeho. "Nikdy. Život bez tebe si nedokážu ani představit." "Mmmmm, pokračuj a půjdeme nahoru," zašeptal mi proti ústům. Odtáhla jsem se a přejela mu rukama nahoru po hrudi, abych ho jemně odstrčila. "Na to bude čas později. Musím připravovat jídlo a tobě dávají fotbal." Rushovo obočí vystřelilo nahoru. "Sladká Blaire, nejsem z těch co sedí stranou a užívají si akci. Raději akci zažívám. Sledování fotbalu se nedá srovnat s tím, svléknout tě do naha a mít tě pod sebou." Zrudly mi tváře, když mi hlavou probleskl živý obraz Rushe na mě jak se pohybuje dovnitř a ven. Ano, taky se mi to líbilo. Hodně. Rush se zasmál a natáhl se, aby mi vzal obličej do dlaní a pohladil mě palcem po tváři. "Teď vypadáš vzrušeně … To pro tebe můžu napravit. Slibuju, že to bude rychlý, aby ses mohla vrátit zpátky k vaření." Ztišil hlas do chraplavého šepotu. Zadrhl se mi dech a podařilo se mi zavrtět hlavou. Musím jít vařit. Zrovna dorazil můj táta a Bethy s nejvyšší pravděpodobností přivádí Deana v kuchyni k šílenství. "Musím se tam vrátit," odpověděla jsem. Rush mi posunul ruku do pasu a přitáhl zpátky k sobě. Sklonil hlavu dokud se mi jeho ústa nevznášela nad uchem. "Můžeme jít jen tady do kanceláře a já vklouznu rukou nahoru do těchle roztomilých, malých šatu co máš na sobě a budu si hrát s tvojí vlhkou kundičkou dokud mě nebudeš kousat do ramene, abys utlumila výkřiky. Nebude to trvat dlouho. Nechci, aby mě moje holka potřebovala. Chci jí uspokojenou." Ach bože. Byla jsem si jistá, že mám promáčený kalhotky. Už tak bylo dost zlý, že jsem pořád nadržená kvůli těhotenství. Pak se přidá Rush a jeho sprostá pusa a jsem na kaši. "Pět minut," řekl a pak mě lehce kousl do ucha. Popadal jsem ho za paže a držela se ho než se rozteču na loužičku. "Teď ne. Teď nemůžeme. Potřebuju vše dokončit v kuchyni a zrovna sem přijel táta," řekla jsem bez dechu. Rush si poraženě povzdychl. "Dobře. Ale sakra, chci se tě dotýkat a cítit jak se mi pod rukama rozpadáš na kousky." "Rushi. Prosím," řekla jsem a zhluboka se nadechla na uklidnění. "Už tak bych si na šaty potřebovala vylít kýbl ledové vody. Nezhoršuj to." S tichým smíchem ode mě spustil ruce a ustoupil. "Fajn. Utíkej ode mě, sladká Blaire. Máš pět vteřin než se rozhodnu, že mě nezajímá co říkáš." Pohnout nohama bylo těžké, ale podařilo se mi otočit a utéct do kuchyně. Rushův smích zesílil a já si nemohla pomoct a taky se rozesmála. 8. Kapitola Rush Krocan byl skvělý a musím uznat, že na mě udělalo dojem jak umí Dean vařit. Blaire se zdála skutečně šťastná, když během večeře mluvila se svým a mým tátou. Dokonce se rozesmála, když Bethy požádala mého tátu o podpis na ubrousek. Dean si vedle mě přišel sednout na gauč a spokojeně si povzdychl. Taky si to užíval. Tohle bylo první Díkuvzdání, kdy jsem opravdu jedl v mém domě s rodinou a přáteli. Poprvé co jsem měl krocana, dýňový koláč a dušenou kukuřici. Normálně jsem svoje Díkuvzdání trávil ve Vail. Jedl jsem s přáteli a opíjel se v barech. Nic pamatování hodného. Dnešek byl jiný. Byla to ochutnávka budoucnosti s Blaire. "Našel sis zlatíčko," řekl Dean. "Jo, já vím." "Je tam a myje nádobí se svým tátou. Napadlo mě, že je nechám o samotě. Dopřeju jim společný čas. Je na hovno co jí udělal, ale jsem rád, že nachází cestu jak to napravit. Abe byl kdysi dobrý chlap. Když jsem slyšel, že je zpátky s tvojí matkou, uvažoval jsem co se s ním kruci stalo." Taky jsem Blaire zradil. Ublížil jsem jí. Ale odpustila mi. Zdálo se, že je toho schopná. Nebyl jsem si jistý jestli zvládnu to samé. "Nezasloužím si jí. Jsem nejspíš ten nešťastnější bastard na světě." Dean se zasmál. "Jsem rád, že to takhle cítíš, protože synku, ani tvůj život nebyl zrovna nejlehčí," odmlčel se a zavrtěl hlavou. "Přeju si, abych pro tebe udělal víc. Kirovo děvce, Harlow, byla poslední dobou kolem. Část problému s Nan je Harlow. Není zrovna šťastná, že má Kiro dceru, o kterou se staral. Kiro se možná nezdržoval s Harlow moc často, ale ujistil se, že je o ní dobře postaráno. Její babička jí vychovala dobře. Je to hodná holka. Těžko věřit, že je Kirovo. Chudák holka, její babička před pár měsíci zemřela. Není ze života v LA šťastná, ale právě teď je trochu ztracená." Potkal jsem Kirovu dceru jen dvakrát. Byli jsme děti a Kiro přivedl Harlow domů na návštěvu. Taky jsem tam byl a všechno co si pamatuju jsou velké nevinné oči a způsob jakým jen šeptala, když mluvila. Pak o pár let později jsem se s ní setkal znovu, když jsem byl na návštěvě u Deana. Pěkně vyrostla a pořád byla hodně nevinná. Ten víkend jsme spolu vycházeli dost snadno. Většinu času zůstávala v domě. A Kiro taky. Bylo to jedinkrát, kdy jsem chodil s kapelou pařit a Kiro zůstával doma. Dean říkal, že je k Harlow velmi ochranitelský. Dovedl jsem si představit, že Nan nezvládá Harlowinu existenci moc dobře. Jen další věc, o kterou se musím postarat. "Jakmile bude Blaire připravená, odjedeme a já Nan zvládnu. Potřebuje jen, aby si s ní promluvil někdo, komu na ní záleží. Je raněná a nejistá. Jako byla celý svůj život." "Mám koláč a kávu. Chce někdo?" zeptala se Blaire vcházející do pokoje zase ve své zástěře. Vidět obrys její malého bříška ve mně probudilo neandrtálský instinkt odnést jí pryč a ochraňovat jí všemi silami. Vstal jsem a šel k ní. "Můžou si dát kafe a koláč sami. Chci s tebou o něčem mluvit. Všechny už jsi krmila a bavila dost dlouho," řekl jsem jí a vklouzl jí rukou kolem pasu. "Dobře, ale mě to nevadí," odpověděla. Věděl jsem, že jí to nevadí. Ale mě jo. Vidět jí celou usměvavou a šťastnou mě nutilo chtít jí potěšit ještě víc. "Jen pár minut," ujistil jsem jí, odvedl jí zpátky do chodby a nahoru po schodech. "Rushi, co se děje?" zeptala se. Držel jsem jí ruku nízko na zádech a vedl nás do kanceláře, kam jsem slíbil, že jí vezmu už předtím. Tenhle pokoj už nikdo nepoužíval. Hodlal jsem ho využít. "Nabízela jsi tam desert. Já chci můj," řekl jsem jí a zamkl za sebou dveře, než jsem jí donutil odcouvat k velkému koženému křeslu. "Sedni si," zavrčel jsem a Blaire rychle klesla dolů do kůže. Klekl jsem si před ní a vytáhl jí krátké šaty nahoru po stehnech, jak jsem o tom snil celý den. Ochotně mi rozevřela nohy. Růžové, hedvábné kalhotky co měla na sobě měly v rozkroku viditelné vlhké místo. Nadechl jsem se a nasál jí do sebe. Vždycky tak dobře voněla. "Rushi," zašeptala a opřela se na židli. "Neměli by jsme být pryč dlouho. Máme společnost." Přál jsem si, aby kurva odešli. "Nebude mi to trvat dlouho. Přísahám. Jen se potřebuju postarat o malou mamku," odpověděl jsem a přejel jsem prstem po vlhkém místě na kalhotkách. "Moje děvče potřebuje trochu speciální pozornosti." Blaire zakňučela. Miloval jsem ten zvuk. Natáhl jsem se a stahoval jí z nohou kalhotky. Když jsem se dostal k jejím sandálům, vyzul jsem jí obě boty, pak jsem kalhotky svlékl úplně a upustil je na podlahu. Teď jsem cítil její vzdušení. Položil jsem jí ruce na kolena a roztáhl je ještě víc od sebe, abych se mohl podívat na její růžové záhyby. Přímo tam byl nateklý klitoris a prosil mě ať se ho dotknu. Podíval jsem se na Blaire. "Lehni si dozadu," pokynul jsem jí a ona udělala co jsem řekl. Tělo se jí chvělo a já věděl, že to chce stejně moc jak jsem jí to chtěl dát. "Dej si tuhle nohu na opěradlo židle a tuhle na zem," řekl jsem, sledujíc jak se pro mě kompletně otevírá. Posunul jsem se mezi její rozevřené nohy a přejel špičkou nosu nahoru po vnitřní straně stehna, abych si k ní přivoněl. Užíval jsem si to a cítil jsem jak se jí noha pod mými doteky chvěje. Když jsem se dostal k jejímu nedočkavému místečku, přejel jsem přes něj prstem a ona vykřikla, pak si zakryla pusu rukou, aby zvuk ztlumila. "Jsi připravená až tohle všechno zlepším?" zeptal jsem se, tisknouc palec ke klitorisu. "Ach, bože, prosím, prosím, Rushi, potřebuju tě," škemrala a zvedla boky, aby byla blíž k mému obličeji. "Voníš zasraně neuvěřitelně," odpověděl jsem a zhluboka se nadechl. "Prosím," naříkala zoufale. Nechtěl jsem, aby mě moje holka prosila tak moc. Vyplázl jsem jazyk a přejel jím od růžové, stažené, nedotknuté díry k té pulsující, vlhké a nateklé, která pro mě byla tak připravená. Několikrát jsem zasunul jazyk do horkého otvoru, zatímco se vzpírala a tlumila zvuky vlastníma rukama. Blaiřina chuť byla jedinečná. Vždycky byla, ale teď na ní bylo něco ještě víc žádoucího, když byla těhotná. Byla bohatší a sladší. Mohl jsem jejím chutnáváním a děláním jí jazykem strávit hodiny. Nikdy to nezevšednělo. Byla to spíš závislost. "Žádný desert nechutná tak kurevsky dokonale," zasténal jsem proti jejímu pošťeváku než jsem ho vtáhl do pusy a sál. Přejel jsem po něm několikrát piercingem v jazyku a Blaiřino chvění a sténání mi řeklo, že je blízko. Tak moc blízko. "Šššš, bude to dobrý. Klidně. Budu svojí holku lízat dokud to už nebude moct vydržet. Udělám tě pusou. Chci to cítit." Věděl jsem, že nemravný řeči jí dostanou přes okraj a taky že jo. Blaire přiškrceně vykřikla, zvedla boky a třásla se mi proti jazyku. Ta návyková chuť, které jsem se nemohl nabažit mi proudila do pusy a já jí nasával, dokud se neodtahovala dozadu a dělala zoufalé zvuky bolesti z rozkoše. "Rushi, ne, ach bože, ne. Nemůžu," sténala, posouvajíc se pryč, zatímco jsem jí dál držel v klidu a ochutnával každý kout, pak jsem jazykem nevklouzl zpátky do její otvoru. "Rushi, tohle nebudu schopná ztlumit. Chce se mi křičet. Cítím další. Ach … ach … Rushi," škubla sebou a zhoupla boky, když jsem jí držel. Její reakce mě přiváděla k šílenství. Vědět, že tak brzy znovu vyvrcholí bylo víc vzrušující než jsem si dokázal představit. Penis už mě bolel z naběhlé a neuspokojené špičky, která se tlačila o zip džínsů. Jestli se znovu udělá, byl jsem si zatraceně jistej, že si zasviním kalhoty. Jedním pohybem jsem vstal a strhl ze sebe džíny. Pak jsem jí popadl za boky a vrazil do ní. "Kurva," vykřikl jsem, když mě sevřela svýma pevnýma stěnama. Blaire znovu vyvrcholila a tentokrát si nezakrývala pusu. Byla ztracená v blaženosti. Hlavu měla zakloněnou, prudce pode mnou zvedala tělo a znovu a znovu opakovala moje jméno. Pohled na ní mě poslal přes okraj. Chytil jsem se zadního opěradla židle a vystříkl do ní. Z každého silného výbuchu mého uvolnění Blaire přidušeně zanaříkala rozkoší. Někdy v průběhu zvedla nohy, aby mi je omotala kolem pasu, ale teď když byla přesycená a vyčerpaná, je nechala spadnout zpátky na židli. Na rtech měla spokojený úsměv a její oči byly těžké. "Je to špatné, že mi ani nezáleží na tom jestli nás někdo slyšel? Bylo to příliš úžasné na to starat se o něco jiného," zeptala se. Sklonil jsem se dokud jsem jí nemohl políbit na rty. "Nebyli by v mým zatraceným domě pokud by nás nechtěli slyšet," odpověděl jsem. Blaire se zachichotala. "Bože, Rushi. Šílím z tebe." Nemohl jsem zadržet úsměv. "Dobře." 9. Kapitola Blaire Rozloučit se s tátou nebylo tak snadné jak mělo. Mít ho tady pomohlo vyléčit tolik bolesti. Doprovodila jsem ho ven a dolů ze schodů. V ruce měl kufr a mířil zpátky na jih Floridy, kde teď žil na lodi. "Je hezké vidět tě šťastnou. Lépe se mi v noci spí, když vím, že je o tebe dobře postaráno a jsi milovaná. Nepočítám, že ten kluk kdy čekal, že ho budeš mít tak omotaného kolem prstu, ale je to tak a já nemůžu být šťastnější." "Přijedeš sem zase na svatbu a až se dítě narodí? Chci tě tady." Táta přikývl. "To bych nezmeškal ani za celý svět." Odmítala jsem ho odstřihnout. To nebylo fér. Už tak byl úplně sám. Nechtěla jsem ho mást svými emocemi. "Rozhodni se jak si od něj necháš říkat. Dean už prohlásil, že chce být děda Dean. Taky si musíš vybrat jméno." Táta se usmál. Líbilo se mi vidět ho skutečně nadšeného. "Promyslím to a dám ti vědět. Potřebuju pohodovější než má Dean." Omotala jsem mu ruce kolem pasu a objala ho. "Díky, žes přijel. Stýskalo se mi po tobě." "Taky se mi po tobě stýskalo, medvídku Blaire, ale je to moje vina. Jsem vděčný, že mi Rush zavolal." Taky jsem byla. Rush byl v centru všeho dobrého co se mi stalo. Věřila jsem, že vždycky bude. Bylo zvláštní jak odlišně to začalo. "Bezpečný let a zavolej až budeš doma ať vím, že jsi v pořádku." Táta přikývl a já od něj ustoupila. "Mám tě rád," řekl s neprolitými slzami lesknoucími se mu v očích. "Taky tě mám ráda, tati." Otevřel dveře pronajatého auta a já tam stála, zatímco odjížděl. Tentokrát jsem neměla zlomené srdce. Jen jsem doufala, že jednoho dne znovu najde štěstí. Už bylo na čase. Dveře od domu se otevřely a já se otočila a našla na přední verandě stát Rushe. Díval se na mě. Dělal si starosti, že budu z tátovo odjezdu smutná. Vykročila jsem za ním a on sešel z verandy a setkal se semnou na půli cesty. "Jsi v pořádku?" zeptal se v momentě, kdy byl dostatečně blízko, aby se mě dotknul. "Ano. Ještě jednou ti za to děkuju. Znamenalo to pro mě víc, než můžeš vědět," řekla jsem mu. "Kdykoliv ho budeš chtít vidět, prostě mi řekni. Přivedu ho zase zpátky. Stačí slovo." "Chci ho tady na svatbu a až se děťátko narodí. Chci, aby viděl svého vnuka. Kromě mě mu nikdo jiný nezbyl. Náš syn bude také jeho rodina." "Zařízeno. Koupím mu letenku, která bude připravená v momentě, kdy jí bude potřebovat." Jen jsem tam stála a dívala se na Rushe. Když jsem ho poprvé uviděla, byla jsem v úžasu z jeho krásy. Nikdy jsem si nemyslela, že by v sobě ten náladový playboy mohl skrývat tak obrovské srdce. "Co tě změnilo? Jsi tak naprosto odlišný od kluka, kterého jsem poznala v červnu," řekla jsem a usmála se jeho zmatené tváři. Rush se natáhl, zasunul mi ruku do vlasů a zamotal si prsty do pramenů. "Tahle sladká, odhodlaná, sexy jak samo peklo blondýnka mi vešla do života a dala mi důvod žít." Stáhl se mi hrudník a chystala jsem se mu znova říct jak hrozně moc ho miluju, když jsem to ucítila … dítě. Natáhla jsem se a popadla Rushovo ruku. "Rushi. On mě kope," řekla jsem užasle. Už několik týdnů jsem uvažovala jestli to malé chvění v žaludku byly jeho pohyby. Chtěla jsem věřit, že ano. Ale teď jsem to skutečně cítila. Nebylo pochyb. Rush mi přesunul ruku z vlasů na břicho. Držel ho oběma rukama a v úžasu na něj shlížel. "Cítím ho," řekl Rush jemným šeptem jakoby se bál, že by se dítě mohlo přestat hýbat. Místo toho při zvuku jeho hlasu dítě znovu koplo. "Mluv na něj, Rushi," řekla jsem, sledujíc ten nejkrásnější pohled jaký jsem kdy viděla. Rush padl na kolena, aby byl blíž k mému břichu. "Ahoj ty tam," řekl a dítě se okamžitě pod Rushovýma rukama pohnulo. Prudce zvedl hlavu nahoru a s nadšeným úsměvem se na mě podíval. "Slyší mě," řekl s obdivem v hlase. Přikývla jsem. "Ano, slyší. Mluv s ním." "Tak jak tam je? Je mámino bříško zevnitř stejně tak roztomilé jako z venku?" Zasmála jsem se a on kopl. "Myslel jsem si, že je. Máš štěstí. Maminka je krásná, ale to dost brzy uvidíš sám. Budeme dva nejšťastnější kluci na světě." Znovu se pohnul, tentokrát s menší silou. "Buď tam hodný. Všechno tu venku pro tebe připravujeme. Pro teď si užívej svoje útulné místečko." Rush mě rukama pohladil po břiše a pak se na mě podíval. "Opravdu tam uvnitř je. Slyší nás." Zasmála jsem se a kývla. "Už chvíli jsem si myslela, že ho cítím, ale ne tak jako teď." "Bože, Blaire, to je úžasné," řekl Rush, pak mi dal pusu na břicho a vstal. "To je, viď?" odpověděla jsem, pořád jsem žasla nad tím, že je tohle moje. Tenhle muž přede mnou a život uvnitř mě. "Řekni mi až to udělá znovu. Chci to cítit," řekl Rush a vzal mě za ruku. Ruku v ruce jsme se spolu vraceli nahoru po schodech. 10. Kapitola Rush Už to bylo dlouho co jsem naposledy vkročil do tátova domova v Beverly Hills. Když jsem tu byl na návštěvě naposledy, byl jsem většinu času opilý a pařil jsem s tátou. Tentokrát to bude jiná návštěva. Už jsem nebyl ten kluk. Položil jsem Blaiřiny kufry na zem v pokoji, který táta nazýval mým. Tady jsem vždycky spal, když jsem ho přijel navštívit. "Tohle je prostě … páni," řekla za mnou Blaire. Zastavovala se a prohlížela si tohle místo od chvíle co jsme prošli předními dveřmi. Naštěstí, Nan a Kiro nebyli doma, aby nás přivítali. Chtěl jsem čas, abych Blaire zabydlel. Let byl dlouhý a já jí ve tváři viděl vyčerpání. "Brzy si zvykneš, že rockové legendy jsou trochu okázalé. Rádi se předvádějí svými úspěchy," vysvětlil jsem. "To vidím. Na tomhle místě odvedli dobrou práci v předvádění," řekla, došla k posteli a pak si uvědomila, že je pro ní příliš vysoká. Ohlédla se na mě přes rameno a zamračila se. "Jak se mám kruci na tuhle věc dostat?" Nedokázal jsem zadržet smích. Vypadala tak zatraceně zmateně. "Pořídím ti malou stoličku." Blaire se usmála a zavrtěla hlavou. "To je prostě bláznivý. Takže pokud bych si chtěla lehnout hned teď … jak to mám dělat?" Přešel jsem k ní, položil jí obě ruce na rozšiřující se pas a zvedl jsem jí na postel. "Takhle," odpověděl jsem a posadil se vedle ní, pak jsem přehodil nohu přes obě její a položil jí. "Kdybys nevypadala tak unaveně, otestovali by jsme jí," dělal jsem si z ní legraci. Zakryla si pusu, když zívla a ospale se na mě usmála. "Můžu zůstat vzhůru," ujistila mě a točila hruď k mojí. Bylo to lákavé, ale věděl jsem, že její tělo potřebuje odpočívat. Dal jsem jí pusu na nos. "Jsem si jistý, že bys mohla, sladká Blaire. Ale právě teď, všechno co chci je namasírovat ti nohy a lýtka, zatímco se uvolníš a usneš." Oči se jí potěšeně rozzářily. "Ach, to bys pro mě udělal? Mám je po letu tak ztuhlé." "Polož si hlavu na polštář a já se zbavím těchhle bot, které mimochodem, nejsou zrovna nejlepší pro těhotnou ženu. Měla bys nosit tenisky, ne podpatky." Blaire znovu zívla a s povzdychem se uvelebila na polštáři. "Já vím. Jen jsem nechtěla dorazit do LA a vypadat nevkusně." Nikdy nemohla vypadat nevkusně. "To by bylo nemožné." Usmála se a když jsem jí začal masírovat chodidlo, zavřela oči. "Jen mě miluješ." "Víc než život. Ale to ze mě nedělá slepce. Byla bys sexy i v pytli od brambor." Neodpověděla na to. Oči měla zavřené a na tváři se jí stále držel úsměv. Přesunul jsem pozornost k masáži jejích unavených nohou a pak jsem si propracovával cestu nahoru po lýtku. V čase kdy jsem byl hotový už dýchala pomalu a pravidelně. Přikryl jsem jí dekou a nechal jí odpočívat. Dean se rozvaloval na černém koženém gauči, který zabíral největší část zábavní místnosti. Jejich poslední album vyřvávalo z repráků a on hrál na XBoxu Halo s cigaretou visící mu z pusy. "Zatímco jsme tady, prosím, nekuř v blízkosti Blaire," řekl jsem, když jsem vešel do pokoje. Dean se ohlédl přes rameno a usmál se. "Nebudu. Nechci ublížit dítěti." Stopnul si hru a hodil ovladač dolů na dlouhý, elegantní, červený stolek před gaučem, pak zvedl svojí sklenici. Nemusel jsem se ptát, abych věděl, že to byla čistá whisky. "Naše děvče si šlo zdřímnout?" zeptal se, dávajíc si nohy na stůl. Fakt, že nazval Blaire 'naším děvčetem' jsem dost těžko skousával. Nebyla nikoho jiného než moje. Ale takhle můj otec prostě mluvit. Choval se jak bychom se o věci dělili. Vždycky byl takový. "Moje děvče spí. Byla vyčerpaná," odpověděl jsem a sedl si na druhý konec pohovky. Dean se jen zasmál a napil se svojí whisky, pak si potáhl z cigarety. "Jsi ohledně ní trochu majetnický, co? To po svém starém otci nemáš." Nemám po něm hodně věcí, ale nic jsem neřekl. "Udělám cokoliv bude potřeba, aby byla šťastná. Ale budu ten jediný, kdo jí bude dělat šťastnou. Vždycky. Jen já." Dean zahvízdal a zavrtěl hlavou, když si vytáhl cigaretu z pusy a odklepl popel do popelníku. "Hodně vysoký požadavky na splnění. Hodně štěstí. Ženský dokážou být občas mrchy, jen protože se jim prostě chce. Nikdo nedokáže udělat ženskou šťastnou, když je to mrcha." Tahle konverzace byla zbytečná. Nikdy ve svém životě neměl Blaire. Neměl tušení jaká je. Byl jsem tu z určitého důvodu, chtěl jsem vyřešit problém a jít domů. "Kde je Nan?" Dean si povzdychl a obrátil oči v sloup. "Právě teď ne tady, díky bohu. Kurva. Je to šílená děvka." "Kde je Kiro?" zeptal jsem se, rozhodnutý jeho prohlášení o Nan ignorovat. "Jsem kurva přímo tu! Tady je ten chlap! Podívej se na sebe, vyrost jsi a je z tebe muž. Jak se to stalo jen během několika zatracených měsíců?" Kirův hlas byl nezaměnitelný. Vešel do místnosti s nějakou holkou co vypadala stejně stará jako já, omotanou kolem ruky. Výstřih jí div nevypadl z těsného vázaného topu, který vypadal jako korzet. Mrkla na mě. Její řasy byly stoprocentně falešné. Žádné řasy nejsou tak zatraceně dlouhý. "Přijel jsem se vypořádat s Nan," odpověděl jsem, dívajíc se zpátky na otce, který si znovu dlouze potáhl z cigarety a očima se potuloval po ženě, kterou sebou přivedl Kiro. Věděl jsem, že se čas od času dělí. Tohle nebyl zrovna ten druh sraček, který bych v blízkosti Blaire chtěl. "Do prdele, dlužím ti svojí zatracenou levou kouli. Už z ní lezu po pojebaným stropě. Prosím, zklidni její šílenou prdel a pomoz mi najít způsob jak s ní mluvit. Vždycky byla takhle bláznivá?" Věděl jsem, že má Nan problémy, ale slyšet chlapa co byl jejich hlavní příčinou jak o ní takhle mluví mě nasralo. Vstal jsem a otočil se, abych se na něj podíval. "Kdyby měla rodiče, co na ní kurva jenom neserou, možná by byla normální jako Harlow. Ale takový štěstí neměla. Nechal jsi jí samotnou s mojí matkou. Tomu by nemělo být podrobený ŽÁDNÝ dítě. Můj táta si pro mě alespoň jezdil. Trávil se mnou čas. Dával mi pocit, že jsem chtěný. Ty jsi pro Nan tohle nikdy neudělal. Je ve sračkách kvůli tobě." Neměl jsem v úmyslu na něj vyjet ve chvíli kdy vejde do domu, ale otevřel si svojí zkurvenou hubu na mojí sestru. "Je to její bratr, Kiro. Dávej si bacha na hovadiny co říkáš," varoval ho Dean. Taky na Nan nadával, ale jemu jsem za to jaká je vinu nedával. Holka se přitiskla ke Kirovi. "Říkal jsi, že tohle bude sranda. Chci se bavit, zlato. Moje kundičku díky tobě v limuzíně úplně zvlhla. Jsem připravená si zašukat," zapředla. Tohle taky nebylo něco co jsem chtěl, aby viděla a slyšela Blaire. Dělali sex levný a špinavý. Já chtěl, aby ho Blaire viděla jen tím způsobem jaký byl mezi námi. Ne tuhle zvrácenou sračku. "Buď hodná holka a svlékni se, zatímco si promluvím s tím klukem tady. Hraj milou a možná ho taky nechám tu kluzkou kundu políbit." "Aaaaah, dobře. Dva místo jednoho," zahihňala se, když zatáhla za provázek na topu, takže spadl na podlahu a odhalil její prsa přímo tady před námi všemi. Znova, tohle bylo normální chování, když jsem přijel za tátou na návštěvu, ale věci teď byly jiné. "Kruci - - - um, má propíchnutý bradavky," řekl táta než vyprázdnil skleničku whisky a vstal. "Vracím se do pokoje zkontrolovat Blaire. Promluvím si s váma až tahle odejde," řekl jsem znechuceně než jsem zamířil ke dveřím. "Co ho kouslo do prdele? Normálně miluje užívat si se žhavejma kurvičkama, který sem vodíme," zeptal se Kiro, když jsem odcházel z místnosti. Neztrácel jsem čas, abych se vrátil k Blaire. Pořád byla stočená na posteli. Zul jsem si boty a šel si lehnout vedle ní. Přitáhl jsem si jí k sobě a užíval si její blízkost. Tohle bylo o tolik víc než měl kdy v životě můj otec. Bylo mi ho líto za povrchnost jeho vztahů. Věděl jsem co propásl. Dokonce i se všemi těmi úspěchy to v životě nějak propásl. Tolik promarněných let. 11. Kapitola Blaire Když na nás ze sprchy nad našimi hlavami stříkala voda jakoby pršelo, Rush mi kladl polibky dolů po krku. Chtěla jsem takovou sprchovou hlavici v našem domě. Obě Rushovo ruce mi vklouzly kolem pasu a zakryly mi břicho. Dávalo mu zabrat udržet ruce od mého bříška od chvíle co cítil kopání dítěte. Bylo to jakoby potřeboval pravidelně uplatňovat svůj nárok. Kdyby nebyl tak zatraceně sladkej, když přišlo na mojí ochranu, lezlo by mi to na nervy. Než jsem si mohla kompletně užít Rushovo tělo zakrývající mě zezadu a jeho ruce všude na mě, oba nás zastavil vysoký, pronikavý výkřik, o kterém jsem věděla, že patří Nan. Rushovo tělo za mnou ztuhlo. "Nan?" zeptala jsem se i když jsem odpověď znala. "Jo. Myslím že už zjistila, že jsem tady," odpověděl a vtiskl mi jeden poslední polibek na krk. "Ty se vysprchuj. Já se o to potřebuju jít postarat. Ona a můj otec spolu moc dobře nevycházejí." Přikývla jsem a dál stála pod teplou vodou, zatímco on vyšel ze sprchy a vzal si jeden z velkých, nadýchaných ručníků, složených na mramorovém stolku. Chtěla jsem jít s ním, ale nežádal o to. Neudělal by to. Tolik se bál toho, že mě někdo rozruší. V odpověď na Nanin jekot začal křičet mužský hluboký hlas. To byl kdo? Znala jsem Deana jen krátce, ale nemyslela jsem si, že toho muže někdy něco emocionálně tak zasáhlo, aby kvůli tomu zvýšil hlas. Vypnula jsem vodu a popadla ručník, pak jsem šla za Rushem do ložnice. "Kdo další tam je?" zeptala jsem se, když si natahoval přes nahý zadek džínsy a vzal si tričko. "Hádám, že to bude Kiro. Zjevně mají chvilku upevňování vztahů otce a dcery," odpověděl frustrovaným tónem. Kiro. Rockového boha jsem viděla jen na fotkách. Ale teď byl tady. V tomhle domě … "Jen zůstaň tu. Tohle je proč jsme přijeli. Takže bych se s ní měl jít vypořádat. Dělá jim tu peklo a Kiro jí nemůže přijít na kloub. Čím dřív jí uklidním a dostanu pod kontrolu, tím dřív budeme zpátky v Rosemary." Přikývla jsem a držela si ručník pevně kolem těla. Rush se vydal ke dveřím, pak se zastavil a otočil se. Na rtech mu pohrával pokřivený úsměv a kráčel zpátky ke mně. Rukama mi vklouzl do mokrých vlasů, vzal mi obličej do dlaní a díval se na mě. "Chci tu prostě zůstat s tebou," zašeptal než sklonil pusu k mojí. Popadla jsem ho za obě ruce a držela se ho, když mě ústy jemně hladil po mých a pak mi lehce olízl spodní ret. Otevřela jsem pusu, aby mohl ochutnat víc, když se ze zdola ozval další pronikavý křik. Rush se odtáhl a povzdychl si. "Zatracená bláznivá rodina," zamumlal. "Jdi to vyřídit. Já jsem tu v pohodě." Překvapilo mě zaklepání na dveře a přitáhla jsem si ručník pevněji kolem sebe. Rush se postavil přede mě a blokoval tak výhled na mě ať už byl za dveřmi kdokoliv. "Co?" zavolal. Vykoukla jsem mu zpoza zad, když se dveře pomaličku otevřely. Psychicky jsem se připravovala až do pokoje vtrhne Nan. Místo toho ve dveřích stála dívka mého věku. Nevypadala jako někdo koho bych si představovala, že žije v tomhle domě. Dlouhé hnědé vlasy jí v jemných vlnách sahaly až k pasu a byly rozdělené pěšinkou. Neměla žádnou ofinu. Všechny vlasy byly stejné délky. Tmavé řasy jí rámovaly smyslně vypadající hnědé oči, ale neměla na sobě žádný makeup. Rovné šortky jí sahaly přesně ke kolenům a měla na sobě světle růžovou halenku v předu na knoflíčky. Bylo to jednoduché a elegantní. "Ahoj, Harlow," řekl Rush a překvapil mě ještě víc. "Už jsem na cestě dolů. Slyšel jsem jí." Jedno z dívčiných perfektně tvarovaných obočí se nadzvedlo. "Doufala jsem, že se tu budu moct schovat s vámi. Opravdu se tím jdeš tam dolů zabývat?" Její jižanský přízvuk mě zaskočil. Kdo byla a proč měla jižanský přízvuk? Byli jsme v Beverly Hills. "Kvůli tomu jsem tady. Abych situaci pomohl," odpověděl Rush. Dívka přikývla a pak přesunula oči z Rushe ke mně. "Ty musíš být Blaire." "Ano," řekla jsem, dívajíc se nahoru na Rushe. Rush si mě přitáhl blíž za sebe. "Blaire, tohle je Harlow. Je to Kirovo druhá dcera. Harlow, tohle je moje snoubenka Blaire." "Vím o Blaire všechno. Dean mě zasvětil. Nebude ti vadit, když zůstanu tady nahoře s tebou, Blaire? Nan není zrovna můj fanda a já si od vzteklých lidí raději držím odstup." "Musí se obléknout a nejsem si jistý, že -" "Ano, to se mi líbí. Jen si něco vytáhnu z kufru a hodím to na sebe. Bude to minutka," odpověděla jsem, přerušujíc Rushe. Normálně jsem uměla dobře posoudit charakter a Harlow se mi líbila. Zdála se skoro stydlivá. Mluvila tiše a z očí jí nekoukaly žádné špatné úmysly. Taky když se dívala na Rushe, tak ho neokukovala. To u mě bylo obrovské plus. "Jsi si jistá? Chtěl jsem ti nahoru nechat poslat nějaké jídlo a -"" "Jídlo zní báječně. Pošli i něco pro Harlow, prosím," řekla jsem než mohl pokračovat. Harlowin smích mě překvapil a podívala jsem se na ní. "Omlouvám se. To jen, že je to úplně jiný Rush. Je vtipné ho takhle sledovat." Jo. Líbila se mi. "Obléknu se a ty jdi vyřešit Nan, než tě přijde hledat. Ještě se s ní nechci vidět." Zdálo se, že to Rushe vytrhlo z jeho odhodlání držet mě přivázanou k posteli jako invalidu. Nechtěl Nan v mojí blízkosti, zatímco byla v jedné z jejích nálad. Přikývl a zamířil ke dveřím. Jakmile byl venku, pokynula jsem Harlow ať jde dovnitř. "Jen na sebe něco hodím. Udělej si pohodlí." "Děkuju. Nikdy předním jsem v Rushovo pokoji nebyla. Normálně zůstávám u sebe a čtu si. Ale když mi o tobě Dean řekl, byla jsem zvědavá," přiznala se stydlivým úsměvem. "Taky jsem na tebe zvědavá. Nevěděla jsem, že má Kiro další dceru. Ta kterou znám není moc milá. Ty vůbec nejsi jako Nan." Harlow vypadala na moment smutně. "Byla jsem vychovaná mnohem odlišněji než Nan. Babička by mi vyprášila kožich, kdybych se chovala jako Nan. Nesměla jsem být náročná, nebo umanutá, když jsem vyrůstala. Babička se ujistila, že budu dobře vychovaná. Myslím si, že proto si pro mě táta rád jezdil. Když jsem tu, nemotám se pod nohy. Zůstávám ve svém pokoji a většinu času si čtu. Když na mě měl čas, dojel si pro mě a vzal mě do kina, nebo do zábavního parku. Ale krom toho byl můj život s babičkou v Jižní Karolíně." Tak odtud ten přízvuk. "Já vyrostla v Alabamě. Uvažovala jsem nad tvým přízvukem," přiznala jsem. Usmála se. "To většina lidí. Nikdo nečeká, že Kirovo dcera bude venkovská holka." Přikývla jsem, protože měla pravdu. Nečekali by to. Se jménem jako Harlow a slavným otcem by jste si jí představovali rozmazlenou a elitářskou. Nic z toho nebyla. Vytáhla jsem si z kufru letní šaty. Teď když bylo moje břicho příliš velké na džínsy, nosila jsem šaty mnohem častěji. "Hned budu zpátky," řekla jsem jí a spěchala se do koupelny převléknout. 12. Kapitola Rush Kiro byl bez trička a mával kolem sebe potetovanýma rukama, s cigaretou prsty a lahví rumu v druhé ruce. "Co máš kurva pořád za problém? Kruci, máš problém s matkou, tak jdi píčovat na zajebanou Georgiannu. Proč jsem jediný kdo musí řešit tyhle šílený sračky?" zakřičel Kiro na Nan, když jsem vešel do pokoje. Na kulečníkovém stole se válely černé krajkové kalhotky, ale žena, se kterou jsem ho tady před pár hodinami nechal nebyla nikde k vidění. Malý zázrak. "Rushi! Slyšíš ho? Nezáleží mu na mě. Je mu jedno, že mě většinu života ignoroval a víš, že má dceru? Nějakou upjatou děvku, která se na mě ani nepodívá," ječela pořád Nan. Přešel jsem k ní a vzal jí za obě ruce. "Několikrát se zhluboka nadechni, Nan. Musíš se uklidnit, abychom si mohli promluvit. Tvůj křik nic nespraví." Zírala na mě, ale udělala co jsem jí řekl. Počkal jsem až se dvakrát zhluboka nedechne, pak jsem jí stiskl ruce. "Dobře. Teď se jdi posadit támhle na gauč a nemluv. Nech mluvit mě. Dobře?" Zamračila se, ale přikývla hlavou a šla se posadit na bílou koženou pohovku, která obíhala kolem dvou ze čtyř stěn místnosti. Jakmile se usadila otočil jsem se zpátky ke Kirovi. Dával si další dlouhý doušek rumu. Ten muž potřeboval přestat pít a něco sníst. Mohli jste mu vidět žebra. Jeho fetiš na kůži sahal dál než jen k nábytku. Také jí nosil. Na potetovaných bocích mu visely kožené kalhoty. "Nemůžu uvěřit, žes jí přiměl na celou zatracenou minutu zmlknout," zamumlal Kiro a dal si cigaretu zpátky ke rtům. Podíval jsem se na Nan a zavrtěl hlavou. Byli si až příliš podobní. Oba měli rádi poslední slovo. "Ona je rozrušená. Prosím, jen si hlídej slova a pokus se si pamatovat, že je to tvoje dcera. Ta, kterou jsi nechal žít s nejhorší matkou jakou dítě může mít. Teď," podíval jsem se na Nan. "Nemůžeš nenávidět Harlow protože on si vybral, že se o ní bude starat. Ze stejného důvodu jsi nenáviděla Blaire. Ona ti nikdy nic neudělala, ale tys jí stejně nesnášela. Za to jak věci skončily jsou tu na vině jen dva lidé. Kiro a máma. Musíš svojí nenávistnou zlobu zaměřovat na ně. Ne na nikoho jiného kolem nich." "Kvůli ní mě nenávidíš. Nikdy jsi mi nenadával nenávistnými slovy. Nenávidím jí, protože mi tě vzala. Můžu jí dávat vinu. Sebrala mi jediného člena rodiny co jsem měla, který mě miloval. Vše co teď děláš je, že mě opravuješ a mluvíš semnou svrchu. Dokonce jsi mi ani nezavolal co jsem odešla z nemocnice," vyštěkla a prudce vstala. "Už se vás nebudu snažit přimět, abyste mě milovali. Neměla bych se snažit tak tvrdě. Doufám, že jste všichni šťastní!" Vyběhla z pokoje a její podpatky klapaly po chodbě a nahoru po schodech. Nebyl jsem si jistý jestli skutečně odchází, nebo spustí na každého kdo se jí pokusí následovat. Já jí následoval příliš dlouho. Pomohl jsem z ní udělat to co je. "Kurva. Budu tě tu potřebovat pořád. Bez problému se jí dokážeš zbavit. Sakra, to bylo snadný," řekl Kiro, když klesl na gauč, natáhl si nohy nahoru a překřížil si je v kotnících. V ruce pořád držel rum a z pusy mu visela cigareta. "Posaď se a řekni mi o tý holce co jsem ještě neviděl. Vyběhl si odtud pěkně rychle, když Princezna upustila svoje tričko." Jméno té holky nebylo Princezna. Tak říkal všem ženám, které píchal. Když jsem byl mladší tak mi řekl, že pokud jim všem říkáš stejným jménem, tak když pak vykládáš svůj náklad, nepřistihnout tě při sténání špatného jména. Tenkrát jsem si myslel, že je génius. Možná byl v kategorii umělec, ale k ženám se choval jako idiot. Byl zázrak, že měl pořád ještě péro. Strčil ho už na tolik míst, až jsem se bál, že mu upadne. "Princezna měla taky fajn číču. Měl jsi jí vidět. Celou růžovou a depilovanou. Myslím, že si tu věc pro mě i naolejovala." "O tomhle slyšet nechci. Proto tu nejsem," přerušil jsem ho než mohl zajít dál. Kiro se zasmál a napil se z láhve. "Sála jako zatracenej vysavač," řekl. "Tati, prosím. Nepotřebuju mentální obraz toho co je s tím spojený." Při zvuku Harlowina hlasu jsem otočil hlavu a podíval se na Blaire. Stála vedle Harlow v bledě modrých a bílých pruhovaných šatech s dlouhým rukávem. Výstřih měly vykrojený příliš hluboko, ukazujíc její dekolt, který se těhotenstvím zvětšoval a lepšil. Také končily několik centimetrů nad koleny a byla bosa. "No, ať se propadnu, to je soustíčko k nakousnutí. Nabídl bych ti svůj klín zlatíčko, ale myslím, že by mě tvůj chlap okamžitě vykastroval, kdybych se dostal příliš blízko." "Udělal bych víc než to," zavrčel jsem a střelil po Kirovi varovný pohled, pak jsem šel k Blaire. "Neposlal jsi nám nahoru jídlo, tak jsme si šly dolů najít něco samy. Všude bylo ticho, takže nás napadlo, že Nan odešla," vysvětlila Harlow. Do prdele. Zapomněl jsem na jídlo. "Omlouvám se, miláčku. Nan ječela a já zapomněl. Pojď, nakrmím tě." "Už jsem řekla nové kuchařce, paní Brandersové. Připravuje nám kuřecí salát," odpověděla Harlow. Blaire mi stiskla ruku. "Jsem v pořádku. Přestaň se tvářit tak smutně." Zabývat se rodinou nebylo to co jsem zrovna teď potřeboval. Potřeboval jsem se starat o Blaire a naše dítě. Proč jsem souhlasil, že sem pojedu? Blaire do tohohle životního stylu nepatřila. K nosu mi zavanul cigaretový kouř, otočil jsem Blaire a přesouval jí směrem ke dveřím. "Pojďme tě dotud dostat. Kouří tu," vysvětlil jsem. "Opravdu jí odvedeš pryč, protože kouřím?" zeptal se pobaveným tónem Kiro. Ani jsem mu neodpověděl. Jen jsem Blaire postrkoval dál ke dveřím. Byl jsem v pokušení jí říct ať nedýchá dokud jí nedostanu na čerstvý vzduch. Musím tenhle problém s Nan urovnat a to rychle. Blaire potřebuje čerstvý, čistý vzduch v Rosemary, ne tohle nikotinem zamořené místo. "Nech ho být," pokárala Kira tiše Harlow. "Dean si ze mě nedělal prdel. Náš kluk je pryč a místo péra má frndu," zavolal za námi se smíchem Kiro. Zatnul jsem zuby a pokračoval s Blaire do kuchyně. "Zní zajímavě. Nikdy jsi nás řádně nepředstavil," řekla Blaire. "Nechceš se s ním seznamovat. Není to někdo, koho bych chtěl, aby se kolem tebe motal." Blaire se na mě ohlédla a zamračila se. "Proč?" "Protože nemá žádnou morálku. Žádnou. Vůbec. Meze jsou pro něj cizí slovo. Ženy se mu vrhají k nohám a on je využije, zahodí a přesune se k další. Nechci, aby se na tebe díval." "Opravdu si přeju, abych mu mohla potvrdit, že ve skutečnosti penis máš. Velmi velký a hezký penis," zašeptala Blaire. Zašklebil jsem se. "Prosím, říkej mu jen velký. Nenazývej ho hezký. Zraňuje to jeho city." Blaire se zachichotala a spěchala přede mnou. 13. Kapitola Blaire Nebyla jsem ji jistá, že rodinná večeře v tomhle domě byl dobrý nápad. Rush byl nicméně odhodlaný najít způsob jak Nan a Kirovi pomoct spolu vycházet. Strávila jsem den venku u bazénu. Ačkoliv byl konec listopadu bylo venku pořád dvacet pět stupňů. Byla jsem zvyklá na bláznivě teplé počasí v Alabamě, ale slunce se tady zdálo ještě teplejší. Rush ležel vedle mě a pak si dal úžasně záležet na roztírání opalovacího krému po mém těle. Potom co jsem se osprchovala jsem se cítila svěže a připravená na tuhle šílenou rodinu, kvůli Rushovi. Líbila se mi Harlow, alespoň během toho krátkého času co jsem s ní strávila. Nedělala si legraci, když mluvila o tom, že zůstává zavřená ve svém pokoji. Málokdy vycházela ven. Skoro mi jí bylo líto. Zdálo se to jako osamělý život. Uvažovala jsem jaký byl její život v Jižní Karolíně. Měla tam přátelé, po kterých se jí stýskalo? Do ložnice vešel Rush, ale zastavil se v momentě, když se na mě podíval. "Ne. Blaire, miláčku, vypadáš úžasně. Neuvěřitelně. Ale na večeři si tyhle šaty vzít nemůžeš. Prsa máš celý tam nahoře až se mi z toho chce večeři zrušit a svlíknout tě. Pak ty nohy a podpatky. Nemůžeš jít takhle dolů. Kiro je perverzák a skončí to tak, že ho zabiju. Prosím, vezmi si něco co ukazuje míň z výstřihu a nohou. Sakra, obleč si džínsy, svetr a nějaký tenisky." Kdyby nevypadal tak rozrušeně byla bych naštvaná. Milovala jsem tyhle šaty. Navzdory svému břichu jsem se v nich cítila sexy. Čím větší dítě bylo, tím méně atraktivní jsem se cítila. Rychle mi mizel pas. "Žádné džíny už mi nejsou a mám tyhle šaty ráda. Cítím se v nich hezká." Rush zasténal a přešel ke mně. "Vypadáš zasraně nádherně. Hezká není slovo, který by člověk použil, aby tě v těchhle šatech popsal. Potřebuju, abys vypadala míň orgasmus způsobujíc sexy a víc jako moje těhotná snoubenka. Nechci u večeře poslouchat jak o tobě Kiro říká vulgární věci. Chci se zaměřit na hledání nějakého míru mezi ním a Nan." Dobře. "Fajn, když to řekneš takhle, myslím, že bych se mohla převléknout," odpověděla jsem. "Ano, prosím. Kvůli mně," žadonil Rush. "Můžeš mě rozepnout? Už tak mi dalo dost zabrat tuhle věc zapnout." Rush sáhl za mě a stáhl zip dolů, pak mi šaty odhrnul z ramen až mi spadly kolem pasu. Neměla jsem na sobě podprsenku, protože záda byla nízko vykrojená a zdálo se, že moje nahá prsa upoutala jeho pozornost. "A vezmi si podprsenku," řekl ochraptělým šepotem. Sklonil hlavu a vtáhl jednu bradavku do úst. Třel kov v jazyku o citlivé místo a já ho popadla za ramena a pevně se držela. "Rushi, brzy musíme na večeři," připomněla jsem mu, když mi stahoval šaty přes boky dokud nespadly na podlahu. "Právě teď je mi to naprosto u prdele," zamumlal a přesunul pozornost ke druhé bradavce. Ze předu mi vklouzl rukou do kalhotek a jedním jemným pohybem do mě vklouzl prstem. Podlomila se mi kolena. "Prosím, já … prosím." "Prosím, co?" zeptal se Rush, zvedl mě a položil mě na toaletní stolek za mnou. "Roztáni nohy," nařídil. Udělala jsem co řekl. Jeho ruka mi sklouzla dolů a v pravidelném rytmu začal posouvat prst dovnitř a ven. Pokaždé když vyjel ven, přejel mi vlhkostí na prstě přes klitoris, pak do mě znovu zapumpoval. Byla jsem velmi blízko orgasmu. Zdálo se, že Rush ví jak je snadno vyvolat. "Je to dobrý pocit? Někdo byl celý vlhký a připravený," řekl mi do ucha a já se zachvěla, když vytáhl prst ven a tentokrát ho posunul dozadu před můj další otvor. Zakroužil kolem něj a to mě dost překvapivě vzrušilo, než aby mi to vadilo. Myslela jsem si, že by mi to mělo vadit. Zasténání, které mi vyklouzlo neuniklo Rushově pozornosti. "Líbí se ti to?" zeptal se, když prstem jemně šťouchl do otvoru. Cítila jsem to až v klitorisu. Pevně jsem zavřela oči a jen přikývla. "Kurva, lásko. Nebudu schopný přežít tu zatracenou večeři, když budu myslet na to jak jsi celá nažhavená a roztoužená, kdy si hraju s tvým zadkem." Teď už jsem na žádnou večeři jí nechtěla. Chtěla jsem vyvrcholit. Rush přesunul prst zpátky na klitoris a několikrát ho obkroužil, pak do něj štípl palcem a ukazováčkem, zatímco do mě prsteníčkem vnikl. Popadla jsem ho za paže a hlasitě vykřikla, když ve mně vybuchl orgasmus. Ochabla jsem mu v náručí, držel mě blízko u sebe a vyndal mi ruku z kalhotek. Jeden po druhém si začal olizovat prsty a mě se při tom pohledu zachvěl žaludek. Rtů se mi dotkl úsměv, když mu z pusy vyskočil poslední prst. "Tohle by mi mělo vystačit než bude ta noční můra za námi. Ale udělej mi laskavost a nech si tyhle kalhotky. Chci se tam dolů vrátit s vědomím, že jsem je celý zmáčel." Z jeho slov mě znova zabolela prsa. Pokud nepřestane nikdy se dolu na večeři nedostaneme. "Oblékni si něco co mě udrží v klidu a pojďme čelit tomu peklu co na nás čeká," zašeptal Rush a vytáhl mě nahoru. "Tedy pokud nechceš zůstat tady. Přinesl bych ti jídlo kdybys to raději vynechala." Ani náhodou se tu nebudu nahoře schovávat, zatímco se on půjde dolů zabývat Nan. Jdu taky. I když jsem měla v úmyslu držet jazyk za zuby, budu tam jako morální podpora. "Jdu s tebou. Jen mi dej minutku. Jsem trochu bez dechu a zesláblá." Rush se usmál. "Přesně tak si tě rád udržuju." Zvedla jsem zamítnuté šaty a hodila je po něm. Pak jsem šla do šatníku kde jsem měla pověšené věci a našla si další šaty, které mi sahaly těsně nad kolena a měly vyšší výstřih. K těm jsem mohla mít svoje kozačky vysoké až ke kolenům a bude to vypadat dost roztomilé. Oblékla jsem je a otočila se, abych si vzala boty. "Bereš si kozačky? Tyhle kozačky?" zeptal se Rush, když jsem strkala nohu do první boty. "Ano," odpověděla jsem. Rush zasténal a zavrtěl hlavou. "Zatracený kozačky nutí chlapa myslet na to, že na sobě nemáš nic jinýho kromě nich." "Rushi. Musíš s tím přestat. Myslíš si, že mě každý chce vidět nahou. V případě že sis nevšiml, mám břicho vyčnívající ven. Žádný muž mě nechce vidět nahou … kromě tebe." Obě Rushovo obočí vyletěly vzhůru. "To si opravdu myslíš, že jo?" "Nemyslím si to, vím to." Rush si poraženě povzdychl. "A to je jeden z důvodů proč jsi tak zatraceně neodolatelná. Pojď, moje sladká Blaire. Jdem si dát večeři." 14. Kapitola Rush S Blaire během večeře po mém boku se nebudu schopný soustředit na Nan. Budu chránit Blaire. Když se Nan vzbudila z komatu a dozvěděla se o dítěti, skoro se zdálo, že vůči Blaire trochu roztála. Pak zjistila, že Abe není její otec. Byl to Kiro. Od té doby se Nan vymykala kontrole. Chápal jsem její touhu mít rodiče, který jí miluje. Roky jsem Aba Wynna nenáviděl kvůli faktu, že je moje sestra tak zlomená. Ale nebyla to Abovo vina. Moje matka měla být upřímná a zasranej Kiro měl zakročit stejně jako můj otec a něco udělat. Blaire mi pevně stiskla ruku, když jsme vešli do jídelny. Rozhlédl jsem se po pokoji jen abych zjistil, že tu Nan ještě není. Chtěl jsem Blaire usadit a uvolnit než se moje sestra ukáže. "Vyžádal sis tuhle rodinou sešlost a ukážeš se pozdě," protáhl Kiro, když se opřel zády o židli a podíval se na Blaire. Začínal jsem toho chlapa nenávidět. Z mnoha důvodů. "Nan tu ještě není. Nemáme zpoždění," odpověděl jsem, odvedl jsem Blaire na druhý konec stolu, kde jsem jí usadil vedle Deana a sám se posadil z její druhé strany. "Je v nezvyklém stavu. Začal nasávat rum příliš brzo," vysvětlil Dean Blaire. Omluvný pohled na otcově tváři mi připomněl, že není tak bezcitný jako jeho kamarád. To už jsem věděl. Neignoroval mě. Ale na druhou stranu ani Kiro neignoroval Harlow. Nicméně jsem uvažoval jak by to bylo, kdyby jí její matka neodvedla. Kiro jen dodával peníze. Vychovala jí její babička. On se jen ukazoval s poníky a sliby, které nikdy nedodržel. "Jsem jen sám sebou," zavolal z druhého konce stolu Kiro. "Držíš si tu svojí pěknou holku daleko ode mě, co?" řekl se smíchem Kiro. "Já se jen dívám, chlapče. Není to tak, že bych se jí dotýkal. Nosí tvoje dítě. Od těhotných se držím dál. Nechci, aby na mě někdo házel vinu za cizí děti." Blaire se vedle mě napjala a já jí položil ruku na nohu. Tohle nebylo něco co by jí mělo rozrušit. Byla to dobrá věc. I když bych chtěl, aby na ní přestal koukat. "Tati, nech Rushe a Blaire být. Tvoje dobírání jen všechny znervózňuje," řekla Harlow. Seděla tiše nalevo od Kira. Málokdy mluvila, takže jsem na její tichý hlas nebyl zvyklý. Pořád mě udivovalo, že jí dokázal stvořit tenhle muž. Vůbec nebyla jako Kiro. Také to byl jediný člověk, který dokázal Kira zklidnit. Zdálo se, že ho její hlas mírnil. "Dobře, drahoušku. Nebudu kazit vaší večeři. Jen jsem si dělal legraci." "Žádnou legraci," odpověděla s mírným příkazem. Blaire sklonila hlavu vedle mě. "Líbí se mi," zašeptala tak tiše, že jsem jí sotva slyšel. Usmál jsem se. V Harlow jsem se nemýlil pokud ji měla Blaire ráda. Byla to skutečně hodná holka. Nan jí udělá ze života peklo. Do jídelny dolehlo hlasité klapání podpatků na mramorové podlaze. Napjal jsem se a připravil se na Nan. Připlula do pokoje v krátkých, ledově modrých, nadýchaných šatech, lodičkách a dlouhé zrzavé vlasy měla stažené nahoru s uvolněnými kudrnami kolem tváře. Ujistila se, že na tohle bude vypadat dobře. To byla Nan. Sledoval jsem jak očima povýšeně spočinula na každém u stolu. Podrážděný lesk v očích, když si všimla Blaire nebyl nic v porovnání s nenávistným pohledem věnovaným Harlow. Čekal jsem jestli řekne něco co budu muset utnout. Harlow držela oči sklopené a hrála si s ubrouskem v klíně. Napětí v pokoji bylo silné a já nesnášel, že si Nan myslela, že tohle musí dělat, aby upoutala pozornost. "Posaď se a přestaň tam stát a vrčet. Chceme se najíst," řekl uštěpačně Kiro a Nan v očích vzplál vztek. Podívala se na druhé místo vedle Kira a pak kolem něj prošla, aby se posadila na druhé straně vedle Deana. Malá holka v ní se stále bála odmítnutí. Věděla, že můj táta jí neodmítne. "Nevěděla jsem, žes jí přivedl," vyštěkla Nan. Blaire byla vedle mě tak napjatá, že jsem si jí k sobě chtěl přitáhnout dokud se neuklidní. "Samozřejmě, že ano. Jde tam kam jdu já." Nan obrátila oči v sloup. "Stýská se mi po starém Rushovi." "Mě ne," odpověděl jsem. "Tohle je rodinná záležitost. Nemyslíš, že bys od něj zvládla být na chvíli pryč, nebo ho plánuješ po zbytek života dusit?" Nanina bolest se rychle obrátila v hořkost. Ale na Blaire si to rozhodně vylévat nebude. Naklonil jsem se přes stůl dopředu a upřeně se jí podíval do očí. "Už s ní takhle nikdy znovu nemluv. Kdyby nesouhlasila, že semnou pojede, nebyl bych tu. Nepodceňuj její důležitost. Ona je moje. Respektuj to." Nan se zavrtěla a opřela se o židli. Nenáviděl jsem, že s ní takhle musím mluvit, když je zraněná. Ale Blaire byla první. Vždycky. "Umírám hlady. Kde je to zatracený jídlo?" zavolal hlasitě Kiro. Dovnitř s tácy přispěchaly dvě dívky něco málo přes dvacet let. Normálně tu u jídla obsluha nebývala. Dean a Kiro si na formální jídlo moc nepotrpěli. Ale dnes Dean zavolal cateringovou společnost, aby se o večeři postarala. Ženy měly v očích pohledy oslněné hvězdami, když začaly pokládat předkrmy na stůl a braly si objednávky na pití. "Podívejme na tebe," řekl Kiro, když jednu hladil nahoru po noze. "Tati, ne," zašeptala Harlow. Kiro se rozesmál a mrkl na servírku. "Později." "Bože. Nemůžu uvěřit, že s tímhle mužem moje matka spala," řekla trochu moc na hlas Nan. "Nezačínej s tím, Nannette," varoval jí Dean. Bylo příliš pozdě. Viděl jsem Kirovi v očích rozmrzelé pobavení. "A proč ne? Jsem zasranej rockovej bůh, holčičko. Zasrenej. Rockovej. Bůh." Napil se a usmál se. "Všechny ženy chtějí ochutnat. Tvoje matka nebyla jiná." "Tati prosím," řekla Harlow, natáhla se a lehce se dotkla jeho paže. "Moje máma byl příliš mladá, aby věděla co dělá," odsekla Nan. "Tak mladá zase nebyla. Jen se setsakramentsky snažila vyspat se s náma všema. Myslím, že by se oficiálně mohla vyhlásit rekordmankou v 'Ošukala všechny ze Slacker Demon' a to není snadný výkon. Dean je většinou vybíravý." Nan zbledla a já věděl, že musím zakročit než se tohle vymkne z ruky. "Díky Kirovi, že se ujistil, že se dozvíme o sexuálních zvycích naší matky, když byla mladší. Teď, můžeme změnit téma a pokusit se všichni vycházet?" Kiro přikývl. "Samozřejmě. Pojďme sníst něco z těchhle sraček." Kolem stolu začaly rychle obcházet servírky s tácy a ptaly se nás co chceme. Blaire odmítla většinu předkrmu. Vzala si jen plátek chleba. "Proč nesníš víc než tohle?" zeptal jsem se starostlivě. Naklonila se ke mně, aby jí nikdo neslyšel. "Protože nemůžu jíst syrové maso, nebo sýr z nepasterizovaného mléka, když jsem těhotná." Do prdele. Něco dalšího co jsem nevěděl. Odstrčil jsem svojí židli od stolu a zamířil do kuchyně. Budou jí muset udělat něco co bude moct jíst. 15. Kapitola Blaire Nemusela jsem se Rushe ptát co dělá. Věděla jsem to. Vrátí se s jídlem co budu moct jíst. Pokud bych nebyla tak hladová pokusila bych se ho zastavit, ale opravdu jsem chtěla sníst víc než jen chleba. "Udělala sis z mého bratra svojí děvku. To je ubohý," zasyčela Nan přes stůl. "Zatáhni drápy, Nan. Blaire je těhotná a potřebuje jíst. Rush se stará o to co je jeho," odpověděl Dean a pak si ze skořápky nechal do otevřené pusy sklouznout sirovou ústřici. "Nevíš co je to antikoncepce? Nebo to byl celou dobu tvůj plán? Uvázat si ho dítětem?" Bylo velmi pravděpodobné, že se s tímhle Naniným postojem budu vyrovnávat po zbytek života. Naštvat se a vycouvat nebude moje životní volba. Připouštím, neměla jsem v úmyslu znovu jí do obličeje strčit pistoli, ale nenechám jí se mnou takhle mluvit jen protože je Rushovo sestra. "Uvědomuju si, že jsi zraněná a naštvaná. Ale já jsem ti nic neudělala. Takže prosím přestaň." Dean se vedle mě zasmál. Nan se jen víc rozzářily oči. Skvělé. Neudělala jsem nic jiného než jí ještě víc naštvala. "Teď mě poslouchej, ty malá děvko. Nezáleží na tom co si myslíš, že máš, nemáš. Já jsem jeho sestra. Jsem jeho krev. Když na to přijde vybere si mě. Takže se neopovažuj mi vyhrožovat." Přesto jak moc jsem chtěla jít nahoru do Rushovo pokoje a před tímhle vším se schovat, věděla jsem, že by to věci s ní jen zhoršilo. Musela jsem jí ukázat, že necouvnu. "Tohle není soutěž. Jsi jeho sestra. Já jsem matka jeho dítěte. Nemusí milovat jen jednu z nás, Nan. Je nesmyslné a dětinské si tohle myslet. Rush je tady protože tě má rád a chce ti pomoc. Nevracej mu to fackou do obličeje tím, že mi budeš takhle vyhrožovat." Nan otevřela pusu a zase jí zaklapla. Čelist měla od všeho toho zatínání zubu celou ztuhlou. "To je holka, Blaire," vykřikl Kiro a z bolesti, která Nan probleskla v očích mi jí bylo líto. Věděla jsem jaké to je mít otce, který o vás nestojí. Ale také jsem věděla jaké to je mít otce, který vás zbožňuje. Ona ne. "Nevím proč se vůbec snažím. Nikdo mě tady neakceptuje. Rush byl všechno co jsem měla a teď si našel tebe a ty mě nenávidíš," zaječela, když vstala a hodila ubrousek na stůl. "Tys mi sebrala Rushe," ukázala na mě prstem a pak přesunula pozornost k Harlow. "A ty, ty máš lásku mého otce. Já nemám nic." Otočila se a vyběhla z pokoje. Rush vešel dovnitř zrovna když její podpatky hlasitě klapaly na podlaze a podíval se na Kira. Vztek v jeho obličeji byl evidentní. "Co jsi udělal? Byl jsem pryč jen pět minut." Kiro pokrčil rameny a ukázal na mě. "Na mě se nedívej. Byla to tvoje žena, kdo jí poslal na úprk." Rushův vztek se změnil ve zmatek, když přesunul pohled ke mně. "Blaire? Co se stalo?" Zavrtěla jsem hlavou. "Vyčítala mi věci a já jí prostě musela říct pravdu." Rush si povzdychl a vydal se za svojí sestrou. Seděla jsem tam a uvažovala jestli bych neměla taky odejít. Nebo jestli mám zůstat tady. Můj chleba ležel zapomenutý na talíři a žaludek jsem teď měla stažený v uzlu. "Tahle rodinná večeře se pomalu zmenšuje. Ještě někdo chce utéct, než budeme mít salát?" Zeptal se žoviálně Kiro. Jak mohl vtipkovat potom co se právě stalo, to jsem fakt nechápala. Dean se natáhl a stiskl mi ruku. "On se vrátí. Někdy Nan prostě Rushe potřebuje. On to ví." Bohužel jsem to věděla taky. Rush se do konce večeře nevrátil. Kiro teď servírce pod šaty kompletně osahával zadek. Harlow to ignorovala a tiše dopila svoje víno. Dean soustředil pozornost na druhou servírku. Byla jsem si víc než jistá, že pro oba muže byly součástí menu. Ta na kterou se díval Dean se pořád chichotala a hledala si důvody proč kolem něj procházet. Naštěstí se ještě nepustil do žádných částí těla. Byla jsem víc než připravená vstát a odejít. "Myslím, že je možná na čase, aby jste šly s Blaire nahoru do postelí," řekl Kiro Harlow aniž by se na ní podíval. Soustředil se na servírčina prsa a ruku měl pořád pod její sukní. "Naprosto souhlasím," odpověděla Harlow, vstala a s omluvným úsměvem se na mě podívala. Vstala jsem a chystala se Kirovi a Deanovi poděkovat za večeři, když jsem si všimla, že teď už má Dean ruku mezi servírčinýma nohama. Rozhodla jsem se spěchat za Harlow. "Je mi líto, že jsi to musela vidět. Táta teď víc pije, když tu Nan dělá bordel. Když pije, on … ehm … vyžaduje hodně žen." Jinými slovy, častěji souloží. Přikývla jsem. Nicméně, co byl Deanův problém? Hádám, že byl prostě jen nadržená rocková legenda co je zvyklá dostat co se mu zachce. "Myslela jsem, že bude Rush touhle dobou už zpátky," odpověděla jsem, chtěla jsem změnit téma. Harlow přikývla. "Jo, já taky. Uvědomuju si, že Nan umí být pěkný kvítko." Kvítko bylo pro Nan slabé slovo. Já myslela na něco víc v duchu "děvka". "Nenávidí mě. Hádám, že to potřebuju akceptovat a naučit se s tím žít. Jen se mi nelíbí pozice, do které to staví Rushe." Z jídelny se ozvalo hlasité vypísknutí a pak zasténání. Harlow napodobila dávení. "Fuj, jdeme. Můžeme jet výtahem místo jít do schodů. To přehluší zvuky." "Oni to zrovna…dělají v jídelně?" zeptala jsem se, udivená nedostatkem soukromí a faktem, že je mohou v kuchyni slyšet ostatní zaměstnance cateringu. "Budou to dělat všude. Věř mi. Nechceš vědět co jsem tu za ty roky viděla. Myslím si, že to je důvod proč jsem pořád panna. No, to a fakt, že jsem kolem kluků příliš stydlivá." Byl zázrak, že s takovým druhem chování jejího otce byla Harlow stále nevinná. "Já byla panna dokud jsem nepotkala Rushe. Někdy je nejlepší počkat dokud nepřijde ten pravý." Harlow se usmála a přikývla. "Jo. Ale pak je tu ta šance, že se to nikdy nestane. Nejsem moc společenská. Můj život tady je hodně uzavřený. Vždycky jsem sex nenáviděla, díky tomu jak jsem ho viděla dělat svého otce. Ale poslední dobou začínám uvažovat, jestli ho jen nepotřebuju vidět v jiném světle. Ty a Rush se spolu zdáte šťastní." Bylo mi z ní smutno. Zdálo se, že vyrostla s velmi ochranitelskou babičkou a pak viděla jen druhou stranu spektra z Kirova života. Musela být velmi zmatená. "Chodila jsi s někým v Jižní Karolíně?" zeptala jsem se. Pokrčila rameny. "Moc ne. Moje babička nebyla moc fanoušek randění. Říkala, že to jen vede k sexu. Že musím počkat než se vdám, abych mohla mít sex. Říkalo se to tak v bibli. Ale když nerandím, jak se mám vdát?" Harlow se tiše zasmála. "Ale na tom nezáleží. Nikdy nemůžu najít slova, když jsem v blízkosti kluka co se mi líbí. Jsem trapně plachá a divná. Myslím, že se s věkem zlepšuju." Harlow byla klasicky krásná. Byla elegantní a dokonalá. Těžko uvěřitelné, že moc nerandila. "Půjdu do svého pokoje. Jsem u konce knížky. Nedávno jsem na Kindle našla indie autory a jsem trochu závislá." "Indie?" zeptala jsem se. Harlow přikývla. "Vlastní publikace ebooků. Našla jsem tam pár skvostů." Možná si budu muset pořídit Kindle. "Užij si to," odpověděla jsem a zamířila do Rushovo pokoje." 16. Kapitola Rush Nan nemohla přestat vzlykat. Přesto jak moc byla zlá mi to lámalo srdce. Pořád byla moje malá sestřička a špatně se s ní zacházelo. Od obou rodičů. Celý život jsem se snažil být tou osobou, se kterou může počítat, ale nebyl jsem dost. Potřebovala cítit lásku a přijetí od těch dvou chabých náhražek rodičů. "Ona mě nenávidí," popotáhla a škytla Nan. "Přímo tam před Kirem ze mě udělala blázna. Ani jí nezáleží na tom, že se pokouším najít cestu, abych ho přiměla mě chtít." Byl jsem si jistý, že Nan Blaire dotlačila k vyřčení věcí, které řekla, ale nepoukázal jsem na to. Trčel jsem tu už hodinu a uklidňoval Nan dost na to, aby semnou mluvila. Právě teď někoho potřebovala a bylo mi dost jasný, že jsem jediný člověk na planetě, koho její problémy zajímají. "Já vím, že jí miluješ, ale ona je zlá. Je chladná a zlá. Pamatuješ si když na mě vytáhla zbraň," Nan popotáhla a utřela si tváře zmáčené slzami. "To bylo trochu jiné. Máma a Abe jí zrovna vytrhli svět z pod nohou. Byla rozrušená a ty ses jí vysmívala." Nan se tvrdě zasmála. "Vždycky se jí budeš zastávat. Dokonce i když si přímo tam přede všemi dělá legraci ze mě a mojí potřeby mít rodiče, který mě chce. Před Harlow. Deanem. Kirem. Moje pocity jí nezajímají." Blaire byla těhotná a její emoce se těžko ovládaly. Nicméně jsem si s ní potřeboval promluvit o tom ať je kolem Nan prostě tiše. Čím dřív přiměju být Nan a Kira za dobře, tím dřív odjedeme. Nerad jsem žongloval mezi Blaire a mojí sestrou. Bylo to na mě příliš. "Neměla říkat co řekla. Ačkoliv ani ty jsi jí neměla nic říkat." "Jen jsem jí připomínala, že mě máš rád taky. Tak nenávistně na mě civěla." Blaire měla mnoho důvodů Nan nenávidět. Věděl jsem to. Jen jsem si přál aby se naučila nechat to všechno plavat. Když trvala na tom, abychom sem jeli, myslel jsem si, že je to její způsob odpuštění Nan. Vypadalo to, že jsem se mýlil. "S Blaire to vyřídím. Tohle se znovu nestane. Ale musíš se začít snažit najít způsob jak se zbavit téhle hořkosti, Nan. Nemůžu ti pomoct, když se před Kirem budeš dál takhle chovat. Je zvyklý na chování Harlow. Ne tvoje. Harlow je tichá a uzavřená. To je všechno s čím se Kiro zvládne smířit a jsem si jistý, že ona na to jako dítě rychle přišla. Musíš si uvědomit, že Kiro tě nepřijme takovou jaká jsi. Je rozmazlený a sobecký. Je to legenda. Lidé ho obdivují a on si v tom libuje." "Nenávidím svůj život. Já … Občas si myslím, že by pro všechny bylo jednodušší, kdybych to prostě ukončila." Cítil jsem v hrudi ostrou bolest, natáhl jsem se a přitáhl si jí do náruče. "To nesmíš udělat, protože tě miluju. Chci tě na blízku. Potřebuješ šanci najít štěstí, Nan. Tohle sama sobě nedělej. A nikdy, a tím myslím NIKDY už něco takového neříkej." Na prsou mi přikývla a začala tiše plakat. Uvažoval jsem jestli se moje zraněná sestra vůbec někdy vyléčí. Bylo to o několik hodin později kdy jsem se konečně dostal do domu. Nan byla ve svém hotelu. Odmítala zůstat v domě s Kirem a Harlow. Dvakrát jsem Blaire psal a nedostal od ní odpověď. Dělal jsem si starosti. Pořád jsem si říkal, že spí. Spěchal jsem nahoru do našeho pokoje, otevřel dveře a našel jí spát stočenou na posteli. Pořád na sobě měla šaty a vypadalo to, že jí je zima. Šel jsem k ní a začal jí opatrně svlékat. Nechtěl jsem jí vzbudit, ale taky jsem nechtěl, aby jí bylo nepohodlně. Jakmile jsem jí svlékl, odtáhl jsem přikrývky a uložil jí. Nemohl jsem uvěřit, že řekla Nan něco zraňujícího. Ale na druhou stranu, Nan byla přesvědčená, že na ní Blaire zaútočila. Byly to nejspíš těhotenské hormony. Sklonil jsem se a políbil Blaire na hlavu, pak jsem zamířil do sprchy. Nebyli jsme tu ani jeden den a už jsem byl vystresovaný a připravený odjet. Hned po tom co jsem položil hlavu na polštář začalo bušení na dveře. Nebo jsem alespoň měl takový pocit. Blaire se mi zavrtěla v náručí a já si všiml, že dovnitř okny proudí slunce. Možná jsem se přece jen trochu prospal. "Kdo je to?" zeptala se Blaire ospalým šepotem. Nebyl jsem si jistá, ale nechtěl jsem, aby se Blaire takhle budila. Věděl jsem, že na mě včera dlouho čekala. "Nejsem si jistý. Zůstaň tu," odpověděl jsem a políbil jí do vlasů než jsem vylezl z postele a natáhl si odložené džíny. Prudce jsem otevřel dveře, našel svého otce co vypadal, že má kocovinu a je pěkně naštvaný. "Máš tu k vyřešení nějaký sračky. Ať si včera večer řekl Nan kurva cokoliv, nepomohlo to. Stěhuje se sem," zavrčel Dean. To byl krok správným směrem. Potřebovala šanci si na Kira zvyknout. Tohle bude pro oba dobré. "Pak můj rozhovor pomohl. Je na čase, aby jí Kiro přijal a dohnal ztracený čas." Dean se tvrdě zasmál. "To se nestane, Rushi. Zapaluješ jí koudel pod zadkem jestli je tohle to co jí říkáš. Kiro je Kiro. Není to zasranej tatínek a to je přesně to co ona chce." Možná. Ale musím jí to přinejmenším pomoct zkusit. "Jen jdi dolů a pomoz, než propukne peklo," řekl Dean než se otočil a odpochodoval. Zavřel jsem dveře a otočil se k Blaire. S rozcuchanými vlasy od spánku seděla v posteli a deku měla přitaženou přes nahou hruď. Co jsem opravdu chtěl bylo zalézt si s ní zpátky do postele a zapomenout na tuhle hovadinu s Nan. "Omlouvám se," řekl jsem jí, když jsem šel zpátky k posteli. Zamračila se. "Kdy ses včera vrátil?" "Pozdě. S Nan to bylo těžké." Blaire ztuhle přikýval, pak ode mě spustila pohled. Šel jsem k její straně postele a posadil se vedle ní, pak jsem jí vklouzl prstem pod bradu a nadzvedl jí, aby se na mě podívala. "Hej, co se děje?" Unaveně si povzdychla. "Mohl jsi zavolat. Čekala jsem až zavoláš. Usnula jsem se starostmi o tebe." "Volal jsem," ujistil jsem jí. "Nezvadala jsi to." Blaire sáhla pro telefon a podívala se na něj. "Volal jsi po jedenácté. V té době jsem usnula. Myslela jsem, že jsi mohl zavolat dřív." Měla pravdu. Měl jsem. Zatracená Nan a Kiro. Před nikým už Blaire znovu nepřesunu na druhou kolej. Přísahal jsem jí, že bude první a myslel jsem to vážně. Přesto jsem jí minulou noc zklamal. 17. Kapitola Blaire Hodně jsem se snažila neznít jako dítě, ale byla jsem naštvaná. "Měl jsem ti zavolat dřív. Omlouvám se. Nan začala vyhrožovat, že si ublíží a já zpanikařil. Byl jsem v režimu velkého bratra." S Nan byl vždycky v režimu velkého bratra. Věděla jsem, že přijet sem bude znamenat hodně Nan, ale bylo to těžší než jsem si představovala. Zvláště po způsobu jakým se ke mně včera chovala. Ani na minutu jsem jí nevěřila, že by se zabila. "Manipuluje tebou. Nesnáším, když vidím jak ti tohle dělá." Rush vstal, projel si rukou ve vlasech a přešel k oknu. Nesouhlasil se mnou. Poznala jsem to ze ztuhlého držení jeho ramen. Vypadal defenzivně. "Ona je rozrušená a zraněná. Vím, že se k tobě v minulosti chovala jako mrcha, ale právě teď tě potřebuju. Kvůli mně, mohla bys jí prosím neříkat zraňující věci? Opravdu mám v tuhle chvíli strach o její mentální stabilitu." Zraňující věci? Nic jsem Nan neřekla. Myslel si, že se k tomu chytám? "To já jsem řekla, že bychom měli přijet. Chápu, že potřebuje tvojí pomoc. Proč si myslíš, že bych jí říkala zraňující věci?" zeptala jsem se a vstala. Rush nechal hlavu klesnout dozadu a pevně zavřel oči jakoby tuhle konverzaci opravdu nechtěl vést. Něco bylo špatně. "Vím co jsi jí včera večer řekla u stolu. Pověděla mi o tom. A jo, máš všechny práva jí tohle říct, ale právě teď prostě potřebuju, abys to nedělala. Čím dřív tohle napravím, tím dřív zamíříme zpátky do Rosemary a opustíme tuhle noční můru." "Co jsem jí včera večer u stolu řekla? Vůbec ti nerozumím," odpověděla jsem a cítila jsem nevolnost v žaludku. Lhala mu o mě Nan? To ona mi u stolu říkala odporné věci. Ne já. "Má pocit, že sis z ní dělala legraci. Jen … bude pravděpodobně nejlepší pokud na ní nebudeš vůbec mluvit." Posadila jsem se zpátky na postel a nechala si v hlavě proběhnout včerejší konverzaci. Z čeho měla pocit, že si z ní dělám srandu? Napadla mě. Tiché zaklepání na dveře přerušilo co jsem se chystala říct a Rush frustrovaně zavrčel než šel otevřít dveře. "Promiňte. Nechci vás rušit, ale Nan chce vědět, který pokoj je tátův. Nemůže ho budit. To by bylo zlé," Harlowin tichý hlas zněl vystrašeně. "Do prdele," zamumlal Rush. Ohlédl se na mě. "Promiň. Vrátím se za pár minut. Jen se vrať do postele a odpočiň si. Nenechám tě nikým dalším rušit." Jakmile se dveře zavřely nechala jsem slzy spadnout. Když jsem mu řekla ať se jde vyrovnat s Nan, myslela jsem si, že to bude jednodušší. Po její nehodě a komentáři, že chce být součástí života našeho dítěte jsem doufala, že bude zvládnutelnější. Mýlila jsem se. Přijet sem byl špatný nápad. Stáhl se mi žaludek a ztuhla jsem. Klidně jsem seděla a čekala až dítě kopne a ujistí mě, že je vše v pořádku. Nic se nestalo. Položila jsem si na břicho obě ruce a křeč se ozvala znovu. Se zašklebením jsem se snažila uklidnit svoje srdce, když začalo bušit jako o závod. Něco bylo špatně. Zasáhla mě vlna nevolnosti, lehla jsem si a zavřela oči. Možná jsem dnes ráno vstala moc rychle. Potřebovala jsem začít být opatrnější. Všechno vysoké napětí v tomhle domě na mě začínalo doléhat. Zavřela jsem oči a zhluboka dýchala. Žádné další křeče nepřišly a cítila jsem na ruce slabé kopnutí. S tímhle malým ujištěním jsem znovu usnula. Když jsem otevřela oči, slunce se přesunulo a zářivě svítilo do oken. Muselo být po obědě. Natáhla jsem se pro telefon a zkontrolovala čas. Byla jedna. Musela jsem být unavenější než jsem si myslela. Překulila jsem se, abych vstala a vedle postele na stolku ležel tác s jídlem. Omotala jsem si kolem sebe deku a šla k němu. Usmála jsem se, když jsem zvedla malý vzkaz psaný Rushovo písmem. Omlouvám se za dnešní ráno. Byla jsi unavená a já si to na tobě vylil. Nic z toho není tvoje chyba. Jen už chci mít všechno za sebou a vzít tě zpátky domů. Sněz něco. Jdu se podívat jestli budu moct promluvit s Kirem. Miluju tě víc než život, Rush. Zvedla jsem stříbrný poklop, který chránil talíř a našla jsem tam čerstvé jahody a šlehačku, lososa a plátek toastu. Pořád mi nebylo skvěle od žaludku, takže jsem se rozhodla vynechat lososa, ale vzala jsem si jahodu a namočila si jí do šlehačky. Sladká chuť na jazyku mi hned udělala líp. Posadila jsem se na okraj postele a snědla jsem všechny jahody a toast, pak jsem vstala a šla do sprchy. 18. Kapitola Rush Na konec listopadu bylo abnormálně teplo. Oblékl jsem si šortky a tílko a šel si ven užít teplého Kalifornského slunce. Blaire pořád ještě nevyšla z pokoje. Jestli brzy nevstane obstarám jí nový talíř jídla a dojdu jí nakrmit sám. Byl jsem rád, že se pořádně vyspí, ale taky potřebovala jíst. Harlow říkala, že si nemyslí, že toho Blaire včera u večeře moc nesnědla. Měl jsem s ní zůstat a jít za Nan až když bych jí uložil do postele. Pokud by moje přehnaně dramatická sestra nebyla tak zatraceně náladová, nepokoušel bych se jí pomoct. Prostě bych sám se sebou nedokázal žít, kdybych jí ignoroval a něco se jí stalo. Přesto jaká to byla osina v zadku to byla moje sestra. Pořád jsem viděl malou holčičku s culíky a bezzubým úsměvem. Když jsme vyrůstali byla moje. Nikdo jiný se o ní nestaral. Bylo pro mě těžké na to zapomenout. "Kde je to tvoje děvče?" zeptal se mě Kiro, když napochodoval na zadní terasu, kde jsem se rozhodl schovat před Nan. "Spí," odpověděl jsem, byl jsem rád, že Kiro kouří venku místo uvnitř. "Je sladká. Připomíná mi mojí Harlow," řekl předtím než si cigaretu co držel v ruce strčil zpátky mezi rty. "Jo. Je celkem vzato dokonalá," souhlasil jsem. "Musíš jí před Nan trochu víc chránit. Včera v noci pro ní plivala jed. Tvoje holka to zvládla dobře. Zapůsobilo to na mě. Ale musíš se o ní lépe starat," protáhl a odklepl popel z cigarety, pak se otočil a šel zpátky do domu. Chystal jsem se ho zeptat o čem to mluví, když se do dveří vřítila Nan jen v bikinách a lodičkách. "Co děláš, holka?" zeptal se jí otráveně Kiro. "Jdu trochu na slunce. Proč? Chceš se přidat? Možná si semnou popovídat?" vyprskla nenávistně Nan. Chtěl jsem s ní zatřást a zeptat se jí proč musí být tak zatraceně komplikovaná. "Ne. Chci vědět, kdy se odstěhuješ z mýho domu. Pořád vyvoláváš drama. Harlow ani nevychází ze svého zatraceného pokoje. Je na čase, abys šla zase na chvíli otravovat matku a nechala mě na pokoji." Při pohledu na bolest v Naniných očích jsem sebou škubl. Zatraceně, Kiro byl bezcitný. "Proč se vůbec snažím? Nechceš mě poznat. Je ti jedno jestli mě poznáš. Máš Harlow a to je všechno co chceš. Já jsem pro tebe vzduch," ječela Nan. "Harlow není zlá děvka, Nan. Pokus se být normální člověk a pak tě možná budu chtít poznat. Nezůstal jsem s tvojí matkou z určitých důvodů. Hádej z jakých," zavrčel a protáhl se kolem ní do domu. Naniny oči vypadaly prázdné jak tam tak stála a civěla na dveře. Kruci. Vstal jsem a šel k ní. Všimla si mě a zavrtěla hlavou. "Ne. Nechci ani tebe. Taky mě nenávidíš. Vybral jsi si jí. Všichni si vybírají někoho jiného. Mě nikdo nechce," brečela Nan, otočila se a rozeběhla se do domu. Zastavil jsem se u dveří a poslouchal její podpatky hlasitě klapat na podlaze dokud nezmizely. Měl bych za ní jít a promluvit si s ní, ale chtěl jsem jí dopřát čas na uklidnění. Potřebovala nějaký čas o samotě. "To neznělo dobře," řekla Blaire, přerušujíc moje myšlenky. Otočil jsem se a viděl jí scházet schody. Dlouhé blond vlasy měla vyčesané nahoru a oblékla si modré plavky s bílou průsvitnou tunikou, která ji visel na ramenou a dosahovala do půli stehen. Vypadala odpočatě, ale to co právě slyšela jí na tváři způsobilo zamračení. "Jo, bylo to brutální," odpověděl jsem, uzavřel prostor mezi námi a přitáhl jsem si jí k sobě, pak jsem políbil ty růžové, plné rty. Nerad jsem jí viděl tak moc se mračit. Objala mě kolem pasu a otevřela pro mě ústa. Ochutnal jsem mátovou chuť zubní pasty a užíval si hedvábné teplo její teplé pusy. Pohybovala rty proti mým a uniklo jí tiché zasténání. Vzít jí zpátky nahoru do ložnice znělo dobře. Začala se odtahovat a já jsem se podíval dolů do jejích očí lemovaných ztěžklými víčky. Spokojeně se usmívala. "Harlow říkala, že je dnes teplo. Myslela jsem, že si užiju trochu sluníčka. Byla jsem uvnitř už příliš dlouho," řekla. Potřebovala čerstvý vzduch. "Myslím, že je to dobrý nápad. Proč jsi nelehneš na jedno z těch lehátek a já ti namasíruju nohy." Oči se jí rozzářily nadšením a já se málem rozesmál. Poslední dobou milovala masáže nohou. Věděl jsem, že je to protože s dítětem nosí víc váhy, na kterou nebyla zvyklá. "To zní úžasně," souhlasila a spěchala se usadit na nejbližší lehátko. V kapse mi zazvonil telefon a já se ho chystal ignorovat. Blaire ke mně vzhlédla, když jsem se nad ní postavil. "Nezvedneš to?" zeptala se. Sáhl jsem do kapsy a uviděl na obrazovce svítit Nanino číslo. Měl bych to ignorovat. Tohle nemohlo být dobrý. Chtěl jsem čas s Blaire. Chtěl jsem jí namasírovat nohy a sledovat sexy obličeje co u toho dělala. "Jen to zvedni, Rushi. Když to neuděláš, budeš si dělat starosti," řekla. Zamumlal jsem nadávku, kliknul na odpovědět a dal si telefon k uchu. Než jsem stihl říct haló, přivítal mě Nanin hlasitý vzlyk. "Nechoď za mnou. Včera v noci jsem ti řekla, že to chci ukončit a udělám to. Tohle je ono. Všichni mě nenávidí a skončila jsem. Sbohem, Rushi," vykřikla do telefonu než ukončila hovor. "Kurva," zavrčel jsem a nacpal si telefon zpátky do kapsy. Musel jsem za ní jít. Chtěl jsem věřit, že má Blaire pravdu a Nan by si neublížila, ale nemohl jsem se na to spoléhat. "Zase vyhrožuje, že se zabije," řekl jsem, podíval se dolů na Blaire a na její zklamaný výraz. Zase jsem jí zazdil. Nenáviděl jsem to. Kéž bychom sem nikdy nejezdili, ale pak bych si to nikdy nedokázal odpustit, kdyby se Nan něco stalo. "Do toho. To je dobrý. Potřebuje tě, takže se takhle chová, aby získala tvojí pozornost," odpověděla Blaire. Její slova dávala smysl. Nejspíš měla pravdu. "Nevíme, že se opravdu o nic nepokusí. Nemůžu prostě jen věřit, že je to planá výhružka." "Já to vím." "Jsem všechno co má, Blaire," odsekl jsem aniž bych to měl v úmyslu. Nebyl jsem na Blaire naštvaný. Štvalo mě, že byla k mojí rodině tak chápavá a nemusela být. Byl jsem naštvaný, že mě s mojí rodinou udržuje pohromadě. Nenáviděl jsem, že mě pokaždé jen tak nechá jít aniž by mě nutila cítit se provinile. Tohle všechno jsem nenáviděl. "Já vím," odpověděla znova. Tentokrát jsem jí v hlase slyšel bolest a nenáviděl jsem se za to, že jsem jí způsobil. "Omlouvám se, já jen -" "Jen potřebuješ jít zkontrolovat svojí sestru. Chápu," dokončila za mě Blaire. Tvrdý tón jejího hlasu mi dělal starosti, ale právě teď jsme neměli čas to řešit. Čím dýl tady budu stát, tím horší to bude. Ještě dneska jí to vynahradím. Také jsem se chystal vyhrožovat, že nechám Nan zavřít do psychiatrické léčebny dokud ona nepřestane vyhrožovat, že si ublíží. Pak se vrátíme do Rosemary. Chtěl jsem zpátky svůj život. 19. Kapitola Blaire Během několika dalších dnů to šlo od napjatého ke špatnému a k horšímu. Rush sotva kdy zůstával v domě. Když už tu byl tak jen na skok. Nan a Kiro se vždycky pohádali a ona utekla. Rush byl hned za ní. Věděla jsem, že je to důvod proč jsem tady, ale tohle jsem nečekala. Nan byla opravdu víc nezralé dítě než jsem si uvědomovala. Kiro byl vůl. Harlow to věděla a vyrovnala se s tím. Neběhala kolem domu a nevztekala se, že je nemilovaná. Většinou zůstávala schovaná ve svém pokoji a četla si. Jednou za čas semnou šla ven, když bylo dost teplo. Stýskalo se mi po Rushovi. Chyběl mi jeho úsměv. Už to moc často nedělal. Minulou noc jsem zmínila, že by měl možná dát Nan trochu prostoru a ukázat jí že za ní nepoběží. Ukázat jí, že to zvládne sama. Byl ze mě frustrovaný. "Vyhrožuje, že se zabije, Blaire. Nemůžu to ignorovat. Ani já nevěřím, že to udělá, ale stejně to nemůžu ignorovat. Někdo se musí starat. Ten někdo jsem já. Nikdo jiný to neudělá." Potom už jsem nic jiného neřekla. Nechtěl mě poslouchat a já nechtěla, aby na mě štěkal. Dopadalo to na mě. Celá tahle situace. Začínala jsem chápat proč se Harlow schovává. Teď už to bylo dvakrát co jsem narazila na Kira jak píchá nějakou holku asi tak mého věku. To nebyl zrovna mentální obrázek co jsem chtěla. Prostě si dělal co se mu zachtělo. Poučila jsem se, abych se držela sakra daleko od herny. Ten kulečníkový stůl se nepoužíval na kulečník. Do myšlenek se mi vkradlo zaklepání na dveře a pro jednou jsem byla ráda. Nechtěla jsem teď přemýšlet o odstupu mezi mnou a Rushem. Znervózňovalo mě to. Harlow strčila hlavu do pokoje. "Chceš se mnou jít ven k bazénu? Táta není doma, takže se tam nedějou žádný sexkapády," řekla s plachým úsměvem. Také jsme narazily na Kira nahého v bazéně, hned se dvěma holkama. Bylo to nepříjemné. Smál se tak hlasitě až jsem mohla přísahat, že ho slyšeli i sousedé. Místo toho, aby byl v rozpacích, nebo se styděl si myslel, že je to k popukání. "Zní to dobře. Vezmu si plavky a sejdeme se tam," řekla jsem jí. Harlow byla na tomhle místě jediná dobrá věc. Byla jsem připravená vrátit se do Rosemary a byla jsem připravená mít zpátky svého Rushe, místo tohohle vzteklého a podrážděného, který zaujal jeho místo. Ale bude se mi stýskat po Harlow. Rychle jsem se převlékla do plavek a vzala si tuniku než jsem zamířila k bazénu. Byl komplikovaně propracovaný. Vodopády a vodní fontána uprostřed byly jen třešnička. Detail a myšlenka tomu dodali vzhled něčeho exotického z deštného pralesa. Bylo uklidňující jen se na něj dívat. Když jsem sešla dolů, Harlow už seděla na lehátku a četla si ze čtečky. Posadila jsem se vedle ní a natáhla si nohy. Dnešek byl nejteplejší den co jsme tu do teď měli. Bylo dvacet sedm stupňů. Šílenost s ohledem na to, že do prosince zbývaly dva dny. Začala jsem se Harlow ptát jak slaví vánoce, když mě něco zastavilo. Křeče se vrátily. Přitáhla jsem si kolena nahoru a tiskla jsem si břicho, opravdu hodně jsem se snažila, abych nebrečela. Potom co se to stalo naposledy jsem o tom chtěla říct Rushovi, ale než jsem dostala šanci zase odešel s Nan. "Blaire? Jsi v pořádku?" zeptala se vedle mě Harlow. "Nejsem si jistá," odpověděla jsem upřímně. Slzy vyklouzly ven a já se nenáviděla za to, že mě takhle vidí. Chtěla jsem jet domů. Harlow se přesunula, aby si sedla na okraj mého lehátka a prohlížela si mě. "Máš bolesti?" zeptala se. Jen jsem přikývla. Harlow se zamračila a rozhlédla se. "Kde je Rush?" "Pryč, dohlíží na Nan," odpověděla jsem zrovna když se mi znovu sevřelo břicho a já se zašklebila. Harlow vstala. "Nemyslím si, že se mají těhotné ženy kroutit a brečet bolestí. Musíme tě nechat zkontrolovat. Odvezu tě k mému doktorovi. Je to tátův opravdu velký fanoušek, takže se na tebe podívá bez objednání. Cestou zavolám do ordinace." Nechtěla jsem být ta co přehání. Takže nechat se odvézt od Harlow mi usnadnilo rozhodnutí. Přikývla jsem, nechala jsem se od ní vzít za ruku a pomoct mi vstát. "Napřed se musím jít převléknout," řekla jsem, dávajíc se dolů na plavky a tuniku, které jsem si zrovna oblékla. "Převlékni se a já půjdu taky. Pak zajedu autem k přednímu vchodu. Doktorovi zavolám cestou." "Děkuju," odpověděla jsem než jsem zamířila dovnitř a nahoru do Rushova pokoje. Napadlo mě mu zavolat, ale rozmyslela jsem si to. Už tak měl jednu ženu co ho potřebovala. Co já vím, tohle nemusí být nic víc než plyny. Zavolám mu pokud si bude doktor myslet, že bych měla. Není důvod mu přidávat víc stresu. Hlásek v hlavě mi pošeptal co jsem si sama nechtěla přiznat. "Bojíš se, že ty a dítě nebude na prvním místě. Nechceš, aby si musel vybírat." Odehnala jsem tu myšlenku pryč. Vyměnila jsem si spodek plavek za kalhotky a pak jsem si rychle oblékla letní šaty než jsem zamířila zpátky dolů. Budu se cítit lépe až mi doktor řekne, že jsem v pořádku. Akorát jsem sešla schody, když mě zasáhla další bolest a musela jsem se chytit zábradlí, abych se nesvalila. Z křečí jsem zanaříkala. "Jsi v pořádku?" ustaraný tón Deanova hlasu mě překvapil. Přinutila jsem se k úsměvu a přikývla. "Jo, jsem v pohodě. Jen se jdu nechat zkontrolovat od Harlowina gynekologa. Brzo budu zpátky. Řekni Rushovi, že zavolám, když bude třeba." "Kde je Rush?" zavolal za mnou Dean, když jsem vyrazila ke dveřím. "S Nan," odpověděla jsem, pak jsem otevřela dveře a nastoupila k Harlow do Audi kabrioletu. Harlow se nemýlila, když řekla, že se na mě doktor podívá hned. Dorazily jsme a sestra mě odvedla dozadu aniž by mě požádala o vyplnění papírů, nebo jen o podpis. "Počkám venku," řekla mi Harlow. Byla jsem ráda, že nechce jít dovnitř semnou. Měla jsem Harlow ráda, ale ještě jsme si nebyly tak blízké, aby semnou šla do ordinace. "Jdete napřed a svléknete si spodek. Vršek si můžete nechat na sobě. A zakryjte se dekou na stole. Doktor tu bude za chviličku," informovala mě paní. Přikývla jsem a poděkovala jí. Jakmile se za ní zavřely dveře, šla jsem do kabinky a sundala si spodek. Zarazil mě červený pruh na kalhotkách a zhluboka jsem se nadechla. Hrůza pomalu mi naplňující myšlenky mi ztížila dýchání. Stála jsem tam, zírala na kalhotky a uvažovala jestli je tohle normální. Jestli to může být v pořádku. Měla jsem zavolat Rushovi. Dopřála jsem si chvíli na motlitbu. Nedělala jsem to často, ale právě teď jsem potřebovala, aby někdo ochránil moje dítě. Po mé tiché prosbě jsem vyšla z převlékárny, přešla ke stolu a zakryla si nahou spodní polovinu. Rychlé zaklepání na dveře a pak pauza než se dveře otevřely a už jsem se cítila o maličko lépe. Dostane se mi pomoci. Tenhle doktor bude vědět co dělat. Doufala jsem. Dovnitř vešel mnohem mladší muž než jsem čekala, následovaný sestrou, která mě sem přivedla. "Slečno Wynn, jsem doktor Sheridan. Harlow mi řekla, že máte křeče a jste daleko od svého lékaře na Floridě." Přikývla jsem. "Ano, pane. Také trochu krvácím." Slova ze mě vyletěla s přidušeným vzlykem, který jsem nečekala. "No tak, mohlo by to být něco tak jednoduchého jako dehydratace. Nebojte se, to věcem nepomůže," řekl, sedl si a uložil mi nohy do třmenů. "Co děláte tak daleko od domova?" zeptal se, když mě začal vyšetřovat. "Můj snoubenec a já jsme přijeli navštívit jeho otce," vysvětlila jsem a nechala to tak. Nebylo třeba říkat mu skutečný důvod proč jsme tady. "Jak se znáte s Harlow?" zeptal se. "Otec mého snoubence je Dean Finlay," napadlo mě, že jestli je ten muž fanoušek Kira, bude schopný to dost snadno rozlousknout. Zastavil se. "Opravdu? Takže tohle dítě co tady vyšetřuji je vnouče Deana Finlaye?" Přikývla jsem a přála si, aby se přestal tak vyptávat a pohnul si s vyšetřením. Potřebovala jsem vědět, že je moje dítě v pořádku. Zdál se u vyšetření mnohem vážnější. "Nechci vás vylekat, slečno Wynn, ale musíme udělat ultrazvuk, abychom dítě zkontrolovali. Potom chci vás a dítě pár hodin sledovat tady v kanceláři. Tohle se stává často. Dělám jen preventivní opatření a ujišťuji se, že je všechno dobré. Také chci, aby jste pro mě vypila nějaké tekutiny. Jakmile dokončíme ultrazvuk, Melanie vám přinese něco k pití. Vzadu máme pro tyto případy pokoj. S pohodlnou postelí. Melanie ztlumí světla a pustí relaxační hudbu, zatímco budete odpočívat." Neposílal mě do nemocnice. To bylo dobře … ne? Znovu se mi podařilo jen přikývnout. "Řeknu Malanii ať to vyřídí Harlow pro případ, že by zatím chtěla jet někam jinam dokud jí nezavoláte. Je to tak pro vás v pořádku?" zeptal se. Úplně jsem na Harlow zapomněla. "Ano, samozřejmě. Vyřiďte jí, že vzkazuji ať odejde. Dám jí vědět kdy se vrátit. Nechci, aby tu celou dobu seděla." Doktor přikývl a zamířil ke dveřím. Sestra, která byla podle mě Melanie mi pomohla vstát. "Oblékněte se a já vás pak vezmu na ultrazvuk." 20. Kapitola Rush V době kdy jsem dorazil do Nanina hotelového pokoje jsem byl pěkně nasraný. Opustil jsem Blaire rozrušenou a všechno to byla Nanina zasrnaná vina. Kdyby nebyla tak zatraceně sobecká, ani bych tu nebyl. Musel jsem jí říct, aby dospěla a zvládla to. Já skončil. Nemohl jsem tohle dál dělat. Musí si na to přijít sama. Byl jsem její berlička. Zaklepal jsem na dveře hotelového pokoje a čekal. Mluvil jsem s vrátným a ten říkal, že se Nan vrátila asi před patnácti minutami, takže jsem věděl, že je tam. Čekal jsem pár minut, zaklepal znovu a nic. Další zatracený hry. Začal jsem na její dveře bušit silněji. "Nannette, otevři ty dveře," zavolal jsem. Poslíček se zastavil, když mě uviděl bušit na Naniny dveře. "Je tam moje sestra a neodpovídá. Mám o ní strach," lhal jsem. "Mohl by jste otevřít dveře?" Muž si mnou pořád nebyl moc jistý. Podle výrazu na jeho tváři jsem mohl říct, že nemá daleko k tomu, aby zavolal ochranku. To by se Nan líbilo. Sáhl jsem do zadní kapsy a vytáhl peněženku. "Zkontrolujte řidičák. Jsem Rush Finlay. V tomhle pokoji je moje sestra Nannette. Nechat mě odtud vyvést je opravdu hodně špatný nápad." "Ano, pane," odpověděl poslíček. Poznal moje příjmení. V LA se to stávalo o hodně častěji než na Floridě. Otevřel dveře a já napochodoval do pokoje, připravená na Nan ječet, že je jako dítě, když jsem uviděl její zmačkané tělo na pohovce. Ležela tam v nepřirozené pozici. Běžel jsem k ní, nahmatal jsem puls a zjistil, že je velmi slabý. Chtěl jsem vykřiknout úlevou. "Potřebuju záchranku, HNED," zařval jsem na poslíčka stojícího ve dveřích a zírajícího na Nan. "Ano, pane," odpověděl, vytáhl telefon a začal říkat někomu na druhé stran co se přesně stalo. "Cos to udělala, Nan?" zeptal jsem se, srdce mi bolestivě bušilo v hrudi. Krk jsem měl stažený a sotva jsem mohl zhluboka dýchat. Nevěřil jsem jí. Myslel jsem si, že se snaží získat pozornost. Byl jsem stejný jako všichni ostatní v jejím životě. Ignoroval jsem jí. Byl jsem příšerný bratr. Držel jsem si jí na prsou, když mi v kapse zavibroval telefon. Vytáhl jsem ho ven, uviděl jsem na obrazovce Harlowino jméno a hodil ho stranou. Neměl jsem náladu mluvit s Harlow. Byla součástí toho co Nan mučilo. V tuhle chvíli jsem jí neměl co říct. Jemně jsem jí houpal v náručí. Tohle byla Kirovo vina. Za tohle zaplatí. Jestli se jí něco stane, zaplatí za to. "Miluju tě, Nan. Neopustím tě, ale ty nesmíš opustit mě," šeptal jsem, zatímco jsem čekal na pomoc. Byla to věčnost než jsem na chodbě uslyšel dunět kroky a vrátný řekl, "Tady." Dovnitř vběhli tři záchranáři a já jim Nan předal. Začali kontrolovat její životní funkce a já tam stál a bezmocně přihlížel. Z místa na podlaze kam jsem odhodil telefon jsem uslyšel jeho zvonění. Měl bych to vzít. "Něco si vzala. Víte co?" zeptal se mě jeden z mužů. "Ne, zrovna jsem se sem dostal," odpověděl jsem otupěle. Předávkovala se. Do prdele. Běžel jsem do koupelny a našel v umyvadle dvě prázdné lahvičky léků na předpis. Velmi silné prášky na bolest. "KURVA!" zařval jsem. Zdravotník ode mě vzal lahvičky. "Musíme jí vypumpovat žaludek. Jste rodina?" zeptal se. "Bratr," podařilo se mi za sebe dostat. "Dobře. Pojďme jí odsud dostat. Můžete jet v sanitce," odpověděl. Jako v mlze jsem sledoval jak nakládají Nanino bezvládné tělo na nosítka a vynášejí jí z pokoje. Následoval jsem je. Opodál vyzváněl můj telefon, ale nechal jsem ho. Právě teď jsem musel zachránit sestru. O šest hodin později jsem seděl vedle Naniny nemocniční postele. Ještě se nevzbudila, ale lékaři říkali, že si myslí, že se plně zotaví. Zjevně jsem jí našel právě v čas. Akorát omdlela z prášků, když jsem dorazil. Neměl jsem svůj telefon a potřeboval jsem zavolat Blaire. Už si o mě bude dělat starosti. Předtím jsem s ní ještě nebyl připravený mluvit. Tohle nebyla Blaiřina vina, ale byl jsem příliš přecitlivělý, abych s někým mluvil. Potřeboval jsem, aby mi řekli, že Nan bude žít, než budu moct myslet na někoho, nebo něco jiného. Teď jsem se cítil provinile, že jsem Blaire nezavolal. Nechat telefon v hotelovém pokoji nebylo chytré. Byl jsem v šoku a nic v tu chvíli nedávalo smysl. Seženu Nan pomoc a pak dostanu Blaire z LA zpátky do Rosemary. Potřeboval jsem zavolat matce. Tohle by měla řešit ona. Ne já. Kiro s tím nic nenadělá. Nan chtěla něco, co nikdy mít nebude. Bylo na čase, aby to nechala plavat. Otevřely se dveře a dovnitř vešla sestra. Vzhlédl jsem k ní a rozhodl se, že je čas vzdát pokusy být pro Nan všechno, protože jsem v tom selhal. "Potřebuju mluvit s doktorem. Až bude připravená, chci jí hospitalizovat do zařízení, které jí pomůže věci zvládnout. Potřebuje pomoc, kterou jí já dát nemůžu," řekl jsem poprvé v životě nahlas. Přiznával jsem, že jsem se svojí sestřičkou selhal. Místo abych se cítil provinile, jsem cítil jak se mi z ramen zvedla obrovská tíha. "Doktor Jones tu bude za chvíli. Také jí chce hospitalizovat. Potřebuje pomoc; Jsem ráda, že souhlasíte. To tyhle věci vždy ulehčuje." Nic na tomhle nebude jednoduché, ale bylo to pro všechny to nejlepší. 21. Kapitola Blaire Rush se pořád nevrátil. Neodpovídal mi na hovory ani na textovky. Byla jsem u doktora přes čtyři hodiny a on mě ani jednou nezkontroloval. Moje dítě bylo v pořádku, ale doktor řekl, že musím odpočívat, pít víc tekutin a eliminovat stres. Jestli tohle nedodržím, bude další krok postel. Zůstávat tady a řešit Nan mi nepomůže. Musím odejít. Podívala jsem se na telefon, abych se ujistila, že jsem nezmeškala hovor od chvíle co jsem to před třemi minutami kontrolovala. Pokoušela jsem se o Rushe nebát. Potřebovala jsem zmírnit stres. Moje dítě to ode mě potřebovalo. Harlow byla v autě tak tiše. Věděla jsem, že neví co říct. Rush se neukázal ani nezavolal. Také se mu snažila dovolat. Její ticho bylo přesně to co jsem potřebovala. Nechtěla jsem o tom mluvit. Vrátit se do Rosemary neznělo lákavě. Právě teď jsem chtěla od Rushe odstup. V Rosemary bych o něm ještě víc přemýšlela a stýskalo by se mi. Z myšlenek mě vyrušilo zaklepání na dveře a já je otevřela. Na druhé straně stál Dean a vypadal unaveně. "Rush volal Kirovi a dal mu vědět, že zavolal Georgiannu, aby sem přijela. Měli by jsme jí brzy očekávat. Nejsem si jistý jak dlouho jí bude trvat se sem dostat, nebo s kým bude. Jen jsem si myslel, že bys měla vědět, že zlá královna je na cestě sem." Rush volal Kirovi bylo vše co jsem slyšela. Na zbytku nezáleželo. "Kdy mu Rush volal?" zeptala jsem se. "Asi před hodinou nebo tak, myslím. Zrovna mi to řekl." Rush byl v pořádku. Měl telefon. Jen se rozhodl mi neodpovídat. Znovu jsem čelila kruté pravdě, že Nan byla důležitější. Přikývla jsem a zavřela dveře. Listovala jsem seznamem kontaktů dokud jsem nenašla tátovo číslo. Zvedl to po druhém zazvonění. "Blaire?" Jeho překvapený hlas mi připomněl jak zřídka jsem mu volala. Slyšela jsem vítr na lodi. "Tati. Potřebuju se dostat pryč. Můžu přijet na návštěvu?" zeptala jsem se, odmítajíc brečet. Už jednou jsem takovýhle telefonní hovor vedla a on mě neodmítl, na konci jsem si myslela, že jsem našla skutečné štěstí. Už jsem si tím ale nebyla tak jistá. "Samozřejmě. Co se děje?" "Už to prostě neunesu. Potřebuju někam, kde můžu přemýšlet." "Přileť na letiště Key West, budu tam na tebe čekat. Jen mi dej vědět, kdy budeš přistávat." "Dobře, zavolám ti info jakmile ho budu vědět. Děkuju." "Neděkuj mi. Jsem tvůj táta. Od toho jsem tady." Pevně jsem zavřela oči a zavěsila. Opravdu jsem se chystala Rushe opustit. Při té myšlence se mi lámalo srdce. Zapnula jsem si v telefonu Delta aplikaci a našla první let z LA mířící do Atlanty. Tam přestoupím na let do Key West. Po zarezervování letu jsem si rychle sbalila oblečení a zavolala taxi. Věděla jsem, že by bylo dospělé nechat Rushovi vzkaz, ale byla jsem na něj zrovna teď příliš naštvaná. Napíšu mu později. Možná potom co se rozhodne, že bylo důležité odpovědět na moje telefonáty. Nikdo mě neviděl, když jsem opustila dům a nastoupila do taxíku. Byla jsem vděčná. Nechtěla jsem se ospravedlňovat. Neměla bych. 22. Kapitola Rush Georianna byla na cestě do LA. Půjde Nan přihlásit do zařízení, které pro ní doktor navrhl. Jakmile tam budou, naše matka se nejspíš ujistí, že je moderní. Já už se ubezpečil, že je lékařsky nejlepší. Georgianna bude víc dbát na zdání než na to co je dobré pro Nan. Něco nebylo s Nan v pořádku a ona potřebovala pomoc. Já se musel starat o rodinu. Nemohl jsem být dál zodpovědný za sestru. Hned jak se Nan vzbudila a trochu se mnou mluvila, tak jsem jí řekl, že matka je na cestě. Když znovu usnula, odešel jsem a vrátil se pro telefon. Blaire mi volala několikrát, stejně tak Harlow. Dělal jsem jí starosti a musel jsem jí toho hodně vynahradit. Otevřel jsem první zprávu od Blaire. Harlow mě vzala ke svému doktorovi. Mám křeče. Udělali mi ultrazvuk a jsem v pokoji připojená na monitory. Klesl mi žaludek. Dítě. Ach, bože ne. Rozeběhl jsem se k výtahům, zatímco jsem přejel na další SMSku. Kde jsi? NE! Potřeboval jsem vědět, že je v pořádku. Jsi v pořádku? Kurva! Byla v pořádku ona? To bylo všechno. Žádné další zprávy od Blaire. Kliknul jsem na první od Harlow. Blaire má křeče a krvácí. Vzala jsem jí k doktorovi a oni si jí tu pár hodin nechají na pozorování, aby se ujistili, že je v pořádku. Zavolej mi, řeknu ti kde jsme. To bylo před osmi hodinami. KURVA! Také to byla jediná zpráva od Harlow. Proto se mi pokoušela dovolat. VÍC UŽ NE! VÍC UŽ KURVA NE! Dnes večer beru Blaire domů. Poslední textovka od Blaire přišla před pěti hodinami. Kde byla? Vytočil jsem její číslo a spadnul rovnou do hlasovky. Byla v nemocnici? Ne, ne, nemohla být v nemocnici. Musí být v pořádku. Naše dítě musí být v pořádku. Vytočil jsem Harlow. "Halo." "Tady Rush, jak je Blaire, kde je Blaire? Neměl jsem telefon. Bože, řekni mi, že je v pořádku. Prosím," blábolil jsem nesouvisle, když jsem běžel z hotelu k autu. "Je v pořádku. Myslím, že se o tebe bojí a možná je … raněná," odpověděla Harlow. V krku se mi vytvořil knedlík a těžko se polykal. "Jsem na cestě. Prosím, řekni jí, že jsem na cestě. Nan se předávkovala práškama a já s ní byl v nemocnici. Museli jí vypumpovat žaludek," vysvětlil jsem. Nechtěl jsem, aby na mě byla Blaire naštvaná, ale ještě víc jsem nechtěl, aby byla raněná. "Ah, to mě mrzí," odpověděla jednoduše Harlow. "Prosím, řekni to Blaire. Už jsem na cestě," zopakoval jsem. "Nepřišla dolů na večeři. Klepala jsem jí na dveře, aby si vzala talíř, ale neodpověděla. Nechci tam dovnitř chodit pro případ, že by spala. Měla dlouhý den." Nejedla. Neotevírala dveře. Vyděsil mě strach z toho, že se jí něco stalo, že jí najdu jako jsem našel Nan. "Prosím, jdi otevřít dveře a zkontroluj jí. Ujisti se, že je v pořádku," prosil jsem. "Dobře," odpověděla pod odmlce Harlow. Zavěsil jsem a hodil telefon na druhou sedačku, zatímco jsem se řítil po Sunset Drive. Když jsem otevřel dveře do domu a našel v hale stát Harlow s tátou, ztuhl jsem. "Co?" zeptal jsem se a bál i se jen pohnout. "Je pryč. Její tašky jsou pryč. Není v jiném pokoji, dívala jsem se," odpověděla Harlow. Zavrtěl jsem hlavou a vešel dovnitř. "Pryč? Nemůže být pryč! Kam by šla?" "Nejspíš někam kde se nebude muset zabývat Naninýma sračkama a snoubencem, který utíká, opouští jí a nezvedá jí zatracenej telefon. To je můj odhad. Jsi pitomej sráč, přesně jako já, synu," řekl Dean se znechucením v hlase, než odešel pryč. "Musela jsem mu říct proč kolem pobíhám z pokoje do pokoje. Přistihl mě," zašeptala Harlow. "Nechala vzkaz?" zeptal jsem se, znovu jsem vytočil její číslo jen abych se dostal do hlasovky. Harlow zavrtěla hlavou. Prošel jsem kolem ní a bral schody po dvou, než jsem se zase rozeběhl. Tenhle den byl zasraná katastrofa. Prudce jsem otevřel dveře do pokoje a ticho, které mě obklopilo mi podlomilo kolena. Viděl jsem na posteli malý otisk na místě kde dnes ležela. Harlow měla pravdu. Byla pryč. Každá malá stopa Blaire byla pryč. Potřebovala mě. Naše dítě mě potřebovalo a já byl zase s Nan. Zasloužil jsem si být opuštěný. Zavřel jsem za sebou dveře, pak jsem se opřel o zeď a sklouzl na podlahu, kde jsem brečel. Strach ze ztráty Nan byl hrozivý, ale představa, že ztratím Blaire a naše dítě byla neúnosná. Nezasloužil jsem se Blaire. Slíbil jsem jí, že tu pro ní vždycky budu a přesto mě moje rodina odtahovala pryč. Bylo na čase, abych to zarazil. Ale co když už bylo příliš pozdě? Zavrtěl jsem hlavou a utřel si z tváře slzy. Najdu jí a budu prosit. Budu se plazit. Udělám co bude potřeba. A pak už jí nikdy neopustím. Kvůli nikomu. 23. Kapitola Blaire "Tady to je. Není to moc, ale je to moje," řekl táta, když vkročil na loď s malou kajutou, o které jsem si byla jistá, že má jen jednu postel. Doufala jsem, že je tam také nějaký gauč. Tolik se mi ulevilo, když jsem na malém letišti vystoupila z letadla a našla tam Aba už čekat. Bála jsem se, že jsem utratila zbytek svých úspor za letenku, abych viděla muže, který se neukáže. Tentokrát pro mě ale přišel. "Dobrá zpráva je, že má dvě palandy a velkou postel. Já si vezmu palandu a ty budeš mít postel. Bude to tak pro tebe a dítě jednodušší. Zajel jsem do obchodu a nakoupil ti pár věcí, které vím, že máš ráda. Lednička je dost malá, ale taky tu mám chlaďák s ledem, který udržuje věci studené." Stála jsem na opotřebené lodi a viděla doteky svého otce. Jeho oblíbený rybářský klobouk, ten který mu mamka dala na den otců, když jsem byla malá holka. Skládací krabice, kterou jsme mu s Valerií koupily jednou k Vánocům stála v rohu s rybářským prutem co si koupil jedno léto, když jsme byli na rodinné dovolené v Severní Karolíně. Neuvědomila jsem si, že tyhle věci pořád má. "Je to dokonalé, tati. Díky, žes mě sem nechal přijet. Jen jsem potřebovala vypadnout," řekla jsem a otočila se, abych se na něj podívala. Jeho knír a vousy potřebovali zastřihnout, ale stejně jsem viděla jak zamračeně svěsil koutky úst. "Co se děje, medvídku Blaire? Před týdnem ses zdála tak šťastná. Jak to, že se věci tak rychle pokazily?" Ještě jsem o tom nechtěla mluvit. "Spala jsem v letadle a nebyl to dobrý spánek. Už je to dobře přes dvacet čtyři hodin co jsem byla v posteli. Můžu se napřed prospat?" zeptala jsem se. Táta mojí únavou vypadal ještě víc rozrušený. "Neměla by ses takhle přemáhat. Proč jsi letěla přes noc? Nevadí, řekneš mi to později. Jen jdi dovnitř a dolů po schodech do zadního pokoje. Přinesu ti dolů tašku. Není tam moc místa, ale vejdeme se." Nestarala jsem se o pokus vykoupat se v malé koupelně, nebo si převléct oblečení. Byla jsem příliš unavená, abych se starala o cokoliv. "Chci se jen trochu vyspat," ujistila jsem ho. Postel zabírala celou 'ložnici'. Dotýkala se každé zdi. Vylezla jsem si na ní ze dveří a odkopla boty, než jsem se stočila do klubíčka a rychle usnula. Když jsem se vzbudila bylo pozdní odpoledne. Jemné pohupování lodi bylo uklidňující. Byla jsem vděčná, že jsem netrpěla mořskou nemocí. To by bylo zlý. Protáhla jsem se, posadila se a natáhla se pro telefon, abych ho zapnula. Tomuhle jsem se vyhýbala. Rush už touhle dobou bude vědět, že jsem pryč a bude naštvaný. Ještě jsem na něj nebyla připravená. Pořád jsem potřebovala čas, abych se rozhodla co budu dělat. Jakmile jsem zapnula telefon, nekontrolovala jsem hlasovou schránku ani zprávy. Prostě jsem si ho zastrčila do kapsy a vyšla schody nahoru do malé místnůstky na hlavní palubě. Táta nikde nebyl, ale na letišti zmiňoval, že má práci v přístavu a potřebuje tam dnes odpoledne zajít. Na oplátku mu dovolovali kotvit tu loď zdarma. V malé ledničce bylo pár lahví z vodou, jedu jsem si vyndala a z košíku s ovocem položeného na ní jsem si vzala banán, pak jsem se šla posadit ven na sluníčko. Bylo svěže a slunečno. Podobná teplota jako v LA. "Abe ví, že jsi na jeho lodi? Nepřijde mi jako typ co si povyrazí se sotva plnoletou ženou," zeptal se za mnou hluboký hlas. Otočila jsem se a uviděla na vedlejší lodi stát asi pětadvacetiletého kluka. Byl bez trička a džíny mu visely nízko na bocích. Bylo očividné, že vykonává manuální práce. Byl štíhlý, ale pevný. Dlouhé hnědé vlasy měl vybledlé od slunce a svázané v nízkém culíku. Několik pramenu se mu uvolnilo. Neviděla jsem mu oči, protože měl na sobě sluneční brýle pilotky. "Umíš mluvit?" zeptal se s úšklebkem a napil se vody z lahve v ruce. "Ano," odpověděla jsem stále trochu překvapená. Nečekala jsem, že táta bude mít sousedy. Tohle byla loď pro boha. Kolik lidí žije na lodích? "Kde je Abe? Nebo ses sem vloupala?" Byl ve svých otázkách neúnavný. "Já nevím. Zrovna jsem se vzbudila a byl pryč," odpověděla jsem. Kluk zvedl jedno obočí. "Takže on ví, že jsi tady?" Co byl zač, zatracený policajt? "Abe je můj otec. Je si velmi vědom toho, že jsem tady," odpověděla jsem trochu víc naštvaně než jsem měla v úmyslu. Po tváři se mu rozlil úsměv a měl dokonale bílé zuby. Ne co jsem čekala od kluka žijícího na lodi s takovými vlasy. "Ty jsi Blaire. Rád tě poznávám. Já jsem Kapitán," odpověděl a znovu se napil. "Kapitán?" zeptala jsem se než jsem se stihla zarazit. Věděla jsem, že to zní nevychovaně. "Jo," odpověděl. "To je jen … je to zvláštní jméno," odpověděla jsem. Tiše se zasmál. "Ani ne. Žiju na téhle lodi od šestnácti. To už teď dělá deset let. Hádám, že jestli je někdo Kapitán tak já." Mrknul na mě, pak se otočil a šel zpátky do kajuty. Znovu sama, jsem se opřela do křesla a natáhla si před sebe nohy na kbelík postavený vzhůru nohama. Začal mi zvonit telefon a já rozebírala jestli se na něj vůbec podívat. Jestli to byl Rush, budu to chtít zvednout. Možná už bylo na čase. Potřeboval vědět kde mě najde. Podívala jsem se dolů a samozřejmě, na obrazovce bylo Rushovo jméno. Přihnula jsem hovor a dala si telefon k uchu. Nebyla jsem si jistá co mu říct. Byla jsem emocionálně rozhozená, když jsem utíkala. Potřebovala jsem prostor a čas. Teď se mi po něm stýskalo. Jak si ho můžu vzít, pokud při něm ani nedokážu stát, když mě potřebuje? Budu vždycky takhle rozrušená, když nebude při mně až ho budu potřebovat? "Blaire? Prosím, bože, řekni mi, že jsi ten telefon zvedla ty," Rushův hlas byl protkaný panikou. Cítila jsem se provinile. "Jsem to já," odpověděla jsem. "Kde jsi, miláčku? Prosím, řekni mi kde jsi. Přísahám, že už tě nikdy znovu neopustím. Skončil jsem s řešením Naniných sraček a s nahrazováním jí rodiče, kterým nejsem. Potřebuju jen tebe. Prosím, kde jsi? Jsem v Rosemary a tady nejsi." Měl takový strach. Vyděsila jsem ho. Stáhlo se mi hrdlo a pálily mě oči. "Jsem v Key West u táty," odpověděla jsem. "Kurva. Přijel pro tebe na letiště? Bydlíš na jeho lodi? Dal ti najíst?" Rush se odmlčel od jeho mnoha otázek a zhluboka se nadechl. Mohla jsem říct, že se snaží uklidnit. "Přijel mě vyzvednout a jsem v pořádku. Nakoupil mi nějaké potraviny než jsem sem dorazila, takže jsem jedla," odmlčela jsem se a stiskla oči pevně k sobě v pokusu zadržet slzy. Nechtěla jsem brečet. Rush by kompletně zešílel, kdyby mě slyšel plakat. "Omlouvám se. Byla jsem naštvaná a musela jsem od všeho vypadnout. Potřebovala jsem čas na přemýšlení." "Já vím, že jsi naštvaná. Máš na to každý zasraný právo. Prošla sis beze mě pěknou hrůzou a já se za to nenávidím. Měla jsi mě opustit. K čertu, já bych se opustil," odmlčel se a zhluboka se nadechl. "Můžu pro tebe přijet? Prosím? Potřebuju tě, Blaire." Bude to vždycky takhle? Budu vždycky až druhá za Nan? Bude naše dítě druhé? Věděla jsem, že věřil, že s ní skončil, ale věděla jsem svoje. Miloval svojí sestru a zabilo by ho jí ignorovat, když ho potřebovala. Hádám, že jsem se sama sebe potřebovala zeptat, můžu bez něj žít? Ne. To bylo snadné. Dokonce i když mě pořád bolelo srdce z toho, že tam pro mě a dítě nebyl, když jsem ho potřebovala, pořád jsem si život bez něj nedovedla představit. "Nan se předávkovala. Našel jsem jí v bezvědomí v hotelovém pokoji. Nechal jsem tam telefon, když jsem spěchal se zdravotníky do nemocnice. Proto jsem ti neodpovídal. Tolik mě to mrzí, Blaire. Je mi to tak zatraceně líto." Prosba v jeho hlase mi lámala srdce. Měla jsem vědět, že to bylo něco takhle vážného. Rush vždy odpovídal na moje volání a zprávy. "Je Nan v pořádku?" zeptala jsem se. Ne protože by mi záleželo na Nan, ale protože mi záleželo na Rushovi. "Jo. Vypumpovali jí žaludek. Matka jí bere do centra v Montaně, aby jí tam pomohli. Nemůžu se dál pokoušet jí kontrolovat. Musím se soustředit na tebe a naše dítě." Vzhlédla jsem, když na loď vstoupil táta. V jedné ruce nesl papírový pytel a v druhé galon sladkého čase. Ještě jsem nebyla připravená ho opustit. Zrovna jsem se sem dostala a líbilo se mi vidět ho šťastného. Nebo alespoň spokojeného. "Chci tu s tátou zůstat trochu déle," řekla jsem mu s vědomím, že se bude hádat. Hodně se mi po něm stýskalo a věděla jsem, že to cítí stejně. "Dobře. Můžu tam přijet taky?" zeptal se. Táta mě sledoval a na rtech se mu usadil lehký úsměv. Nemusela jsem mu říkat na co se Rush ptal. Už to věděl. "Řekni tomu klukovi ať přijede. Mám tu místo ještě pro jednoho." "To bych byla ráda. Chybíš mi," odpověděla jsem. Rush si povzdychl. "Bože, lásko, taky mi chybíš. Tak zatraceně moc. Budu tam hned jak seženu let." 24. Kapitola Rush Potřeboval jsem se k Blaire dostat. Potřeboval jsem jí držet, ujistit se, že jsem jí neztratil a že jsou oba s naším dítětem v pořádku. Pak jí přesvědčím, aby se mnou odjela domů a okamžitě si mě vzala. Už jsem nechtěl čekat. Neměl jsem čekat takhle dlouho. Moje letadlo přistálo o třicet minut dříve. Odstartovali jsme dřív než bylo v plánu. Nechtěl jsem čekat až sem přijede v dobu, kterou jsem jí řekl a také jsem nechtěl, aby jela na letiště sama. Chytil jsem si taxíka a řekl mu ať mě odveze do přístavu. Najdu Abovo loď sám. Key West nebylo velké místo. Najdu jí než stihne odejít. Vešel jsem na molo vedoucí mezi dvěmi řadami lodí a rozhlížel jsem se po Blaire nebo Abovi. Volal jsem jí, ale spadl jsem rovnou do hlasovky. Na tomhle místě kotvily plachetnice, rybářské lodě i houseboaty. Na některých palubách byli lidé. Dostával jsem se na konec, když jsem zahlédl kluka stojícího blízko zádi své lodi. Měl ruce zkřížené na nahé hrudi a zíral na loď vedle. Už jsem se ho chystal zeptat kde je loď Aba Wynna, když jsem se koukl kam se dívá. Dolů po zádech jí splývaly dlouhé blond vlasy a sem tam jí je rozfoukal vítr. Povědomé šaty co měla na sobě byly v poslední době její oblíbené, protože byly jedny z mála věcí, které jí stále seděly. Malé bříško, které jí v posledních pár týdnech narůstalo, zabíralo větší prostor a zkracovalo šaty víc než se mi líbilo. Při pohledu na ní jsem se opět cítil celý … dokud mi nedošlo, že to ona je to na co civí kluk bez trička. Neuvědomovala si to protože stála zády a dívala se na čistou modrou vodu, na které západem slunce odrážely škály barev. Ale já to viděl. Můj vnitřní neandrtálec ho chtěl jít strhnout z lodi a hodit jeho prdel do vody. Ale to jsem udělat nemohl. Přesto jak moc mě sralo, že se dívá na to co patří mě jsem dokázal chápat proč. Byla nádherná. Chtěl jsem se zastavit a taky se na ní jen dívat. Zachoval jsem se jiným barbarským způsobem, zamířil jsem přímo k lodi jejího otce, naskočil na ní a vtáhl si jí do náruče dřív než se stihla otočit kolem a vidět kdo to je. "Rushi," řekla se spokojeným povzdychem a já měl pocit jakoby se neandrtálec bušil do prsou. Věděla, že jsem to já. Miloval jsem to. Zabořil jsem jí noc do ohybu krku a zhluboka se nadechl. Voněla tak zatraceně dobře. Dnes byla její sladká vůně smíchaná s mořem. Chtěl jsem jí svléknout do naha a zjistit jestli voní jako moře i všude jinde. Položil jsem jí obě ruce na břicho a připomínal si, že je naše dítě v pořádku. Byl zdravý a Blaire bylo fajn. Pokaždé když jsem pomyslel na její krvácení a křeče, měl jsem pocit jakoby se mi zastavilo srdce. V podstatě jsem jí v posledních pár dnech opustil, abych dostal Nan pod kontrolu a mohl odejít. Poslední slova co jsem Blaire řekl byla tvrdá a to bylo všechno na co jsem dokázal myslet, když jsem zjistil, že je pryč. Dostala křeče kvůli tomu co jsem řekl? Nezasloužil jsem si jí, ale nehodlal jsem jí nechat jít. "Omlouvám se. Bože, Blaire, tak zatraceně mě to mrzí. Miluju tě. Tohle už se nikdy nebude opakovat," slíbil jsem přestože mi ta slova přišla povědomá. Trhl jsem sebou, když jsem si uvědomil, že už jsem jí je říkal. Nikdy jsem neměl jet do LA. "Miluju tě," odpověděla jednoduše. "Taky tě miluju," odpověděl jsem a držel jí, zatímco jsme sledovali západ slunce nad vodou. Když se konečně usadil soumrak, sklonil jsem jí hlavu k uchu. "Je tu nějaký hotel kde by jsme dnes mohli přespat? Budu tě potřebovat a nebude to tiché." Blaire se mi otočila v náručí a objala mě kolem pasu. Zelené oči jí jiskřily pobavením. "Já zvládnu být tiše," odpověděla. Sáhl jsem nahoru a zastrčil jí pramen vlasů za ucho, pak jsem jí pohladil po čelisti, než jsem se dostal k měkkému, plnému spodnímu rtu. "Já ne." Za koutky úst jí zatahal potěšený úsměv a postavila se na špičky, aby mi vtiskla polibek na ústa. "Můžeš mi svoje sprostý slova šeptat do ucha," řekla. Vtáhl jsem její spodní ret do pusy a sál ho, pak jsem vklouzl jazykem dovnitř a ochutnal jí. Držela se mě za paže, tiše zasténala a zhoupla se do mě. Kurva, nepřipadalo v úvahu, že bych byl dnes v noci potichu. "Pokud nechceš, aby mě tvůj táta slyšel sténat ze sladký chuti mezi tvýma nohama a křičet tvoje jméno až se uvnitř tebe udělám, pak potřebujeme zasranej hotel." Blaire se ke mně ještě víc přitiskla a uniklo jí další zasténání. "Bože, Rushi. Přísahám, že jestli v tomhle mluvení budeš pokračovat, budu mít orgasmus přímo tady." Popadl jsem jí za zadek a přitáhl si jí k sobě, pak jsem jí začal znovu líbat. Jestli byla nateklá a vzrušená tak, že je jí mohly dostat jen slova, pak to kurva zařídím. Hlasitý kašel způsobil, že mi Blaire ztuhla v náručí, pak se ode mě pomalu odtáhla a nakoukla mi přes rameno. Tváře měla zářivě růžové a opřela si mi hlavu o hruď. Fakt, že se za mě schovávala byla jediná věc co mě zadržel před tím, abych ztratil nervy. Nelíbilo se mi, že jí to jak nás viděl pohromadě uvádělo do rozpaků. Ohlédl jsem se přes rameno, abych se podíval na kluka co jí pozoroval, když jsem sem přišel. Mít Blaire zase v náručí mě nechalo zapomenout na všechno kolem nás. Ne že by na tom záleželo. Chtěl jsem, aby věděl, že je moje. Chtěl jsem, aby to věděl každý. "Myslel jsem, že by jste si možná chtěli obstarat pokoj," řekl kluk s úšklebkem a zapálil si cigaretu. "Jsme v pohodě. Možná se jen potřebuješ dívat jiným směrem," odpověděl jsem. Ujistil jsem se, že mám v hlase varování. Kluk se zasmál a vyfoukl obláček kouře. "Mám slabost pro sledování západu slunce. Škoda, když chlap nemůže z vlastní lodi pozorovat něco tak krásného." Z poblikávání v jeho očích, když se podíval dolů na Blaire v mojí náruči, mi vřela krev. Blaire musela moje napjetí vycítit, protože se ke mně okamžitě přitiskla a dala mi pusu na prsa. "Pojďme dovnitř. Chci s tebou být chvíli o samotě," řekla tak, abych jí slyšel jen já. Podíval jsem se na ní a uvolnil se. Byla moje. Potřeboval jsem kurva vychladnout. "Veď mě." Blaire mě vzala za obě ruce a odtáhla mě do malé kuchyně. Viděl jsem dveře vedoucí dolů do lodi a představa, že se tam dole s Blaire někam zašijeme byla dost lákavá. "Za jak dlouho se tvůj táta vrátí?" řekl jsem a vedl jí pozpátku ke schodům. "Nejsem si jistá," odpověděla se smíchem. "Má ta ložnice dveře se zámkem?" 25. Kapitola Blaire "Ano, ale nejsem si jistá kdy se táta vrátí. Nemůžeme tam jen tak jít," odpověděla jsem, neschopná se zadržet, abych se mu nesmála. "Sladká Blaire, jestli se do tebe nedostanu opravdu zatraceně rychle, tvůj táta bude víc než vědět, že spolu máme sex. Ten malý kuchyňský stůl právě teď vypadá velice pěkně." Nedočkavě jsem se zachvěla, když mě táhl do dolejšího pokoje. "Jen postel," řekl, když se rozhlédl po malé místnosti. "Sakra, jo." Vylezla jsem na neustlanou postel a on mě následoval potom co se otočil, zavřel dveře a zamkl je. Jeho řeči a můj nadržený stav mě tak nabudili, že to nebude moc co mě vyšle vzhůru. Třásla jsem se potřebou, aby se mě dotkl. "Svlékni to," řekl a podíval se záměrně dolů na moje šaty. Sáhla jsem pro lem a přetáhla si je přes hlavu, pak jsem je hodila bokem na matraci. Netrápila jsem se s nošením podprsenky, ale měla jsem kalhotky. V očích mu zaplálo horko, když se mi zadíval na prsa. Milovala jsem, že mě při pohledu na moje nateklé břicho nechtěl o nic méně. Jestli něco, tak ho to ke mně ještě víc přitahovalo. Svlékl si tričko, pak se přesunul, aby si klekl přede mě. Vzal mi prsa do svých velkých dlaní a dráždil mi bradavky až jsem zasténala a přitiskla se mu víc do rukou. Posouval ruce dolů dokud mi oběma nezakrýval břicho a jemně mě hladil. "Moje," řekl prostě s úžasem v hlase. Pak vklouzl rukou mezi nohy do kalhotek. Přesně zjistil jak jsem vzrušená. "Mmmm, moje sladká Blaire mě potřebuje. Líbí se mi to. Kurevsky to miluju," zabručel, položil mě na matraci a stáhl mi kalhotky. Přejel mi palcem po chodidle, pak mi omotal ruce kolem každého kotníku a přetáhl si je přes ramena. "Rushi." Pokoušela jsem se ho zastavit než začne jen protože jsem ho chtěla uvnitř. Ale jazykem mi přejel přes záhyby a olízl cestičku nahoru ke klitorisu, způsobujíc že všechny rozumné myšleny vyletěly oknem. Popadla jsem plné ruce deky, nadzvedla se mu proti obličeji a vykřikla jeho jméno. Už jsem se nestarala o to kdo mě uslyší. Hladký kov v jeho puse mi vytrvale škádlil klitoris, když mi jím přejížděl sem a tam po opuchlém pohlaví. "Tak zatraceně sladká," zamumlal proti mně a já se rozpadla na kousky. Tělo se mi křečovitě svíralo a byla jsem si jistá, že jsem jeho jméno křičela dost na hlas, aby to slyšeli i sousedé. Když se mi podařilo znovu otevřít oči byl nahý a posouval se mi nahoru mezi nohama. Nadzvedla jsem se, abych mu vyšla vstříc a milovala jsem sledovat jak se mu obličej zkroutil rozkouší, když zašeptal moje jméno. Rush sáhl dolů a zvedl mi boky, abych se setkávala s jeho přírazy, zatímco se v pravidelném rytmu pohyboval dovnitř a ven. Cítila jsem jak se ve mně buduje rozkoš a začala jsem být zoufalá, abych to cítila znovu. Začala jsem zvedat boky výš a popadla ho za ruce, abych se přitahovala rychleji. Rush zastavil, položil mě zpátky a zpomalil tempo. Jeho ústa zakryla moje a začal mě líbat jakoby měl všechen čas na světě, i když já ve skutečnosti byla pár přírazů od dalšího orgasmu. Jeho jazyk přejížděl po mém, zamotával se s ním a olízl mi rty než mi přitiskl lehký polibek do koutku úst a pak vsál horní ret. "Už mě znovu neopouštěj. Nemůžu tě ztratit," prosil. Jeho boky se pohnuly, naposledy se do mě hluboko vtiskly a zasténal. Když jsem vystřelila vzhůru, lepila jsem se k němu a slibovala mu všechno co chtěl. Jeho výkřik rozkoše mě znovu svrhl přes okraj. Když jsem byla konečně zase schopná dýchat, Rush si mě přitulil do náruče a zastrčil si hlavu do ohybu mého krku. Jeho teplý dech lechtal a zároveň mě uklidňoval. "Miluju tě. Tak zasraně moc," řekl ochraptělým šepotem. "Taky tě miluju. Tak zasraně moc," odpověděla jsem se šťastným úsměvem. Zasmál se, ale nepodíval se na mě. Dál měl obličej zabořený do mojí kůže. "Budu tě potřebovat znovu. Promiň," řekl. Zmateně jsem se zamračila a odtáhla se, abych se na něj mohla podívat. "Proč se omlouváš?" "Protože budu dnes v noci nenasytný. Bylo to dlouhých dvacet-čtyři hodin." "Máš tím na mysli, že chceš víc hned?" zeptala jsem se. Rush mi vsunul ruce mezi nohy. "Jo, lásko, chci." **** Rush spal, když jsem slyšela tátu vejít na loď. Byla jsem vděčná, že zmeškal všechnu akci. Rush konečně usnul vyčerpáním. Ale já byla kompletně spokojená. Bojovala jsem s ospalostí, protože jsem chtěla počkat až se táta vrátí domů. Natáhla jsem se pro šaty a vyklouzla Rushovi z náruče, pak jsem si je přetáhla přes hlavu. Potřebovala jsem mu jít říct, že je Rush tady. Moc jsem mu toho neřekla, takže si nějaké vysvětlení zasloužil. Odemkla jsem a ohlédla se na Rushe, který stále nerušeně spal. Odšoupla jsem se z postele a po špičkách šla nahoru po schodech. Táta seděl v kuchyni u stolu a připravoval si sklenici mléka. Vzhlédl ke mně a usmál se. "Nechtěl jsem tě vzbudit," řekl. "Nevzbudil. Byla jsem vzhůru," odpověděla jsem. Kývla jsem směrem k přídi lodi, z venku se naše hlasy neponesou dolů tak hlasitě. "Můžeme si promluvit?" Táta se podíval ke schodům a zamračil se, pak přikývl a vstal, aby vyšel ven z kabiny. Zavřela jsem dveře, abych utlumila vše co řekneme, pak jsem se otočila k tátovi. "Rush je tady," vysvětlila jsem. "Spí." Tátovi se na tváři rozsvítilo pochopení a přikývl. "Dobře. Jsem rád, že je ten kluk dost chytrý a přijel si pro tebe." Měl Rushe rád. Na začátku mě Rushovi předhodil. Byla jsem ráda, že ho schvaloval. Věci pak byly mnohem snazší. Chtěla jsem si s tátou udržovat vztah a Rush ho dlouho neměl rád. "Odjela jsem kvůli jeho rodině. Nan, z většiny. Ona je … občas až příliš." "Je to noční můra. Není moje dcera; můžeš být otevřená. Strávil jsem s ní dost času, abych věděl, že od svého otce vyžaduje hodně pozornosti." Přikývla jsem, posadila jsem se na lavičku podél boku lodi a zastrčila si nohy pod sebe. "Nechci jí nenávidět, protože ji Rush miluje. Ale je to těžké. Je odhodlaná ho ode mě odloudit. Občas si myslím, že může vyhrát." Táta se posadil na vybledlou barevnou židli. "Ten chlapec tě miluje víc. Vždycky tě bude milovat víc. Každý to vidí, holčičko. Jen se musíš naučit jak se od Nan nedat zastrašit." "Snažím se. Ale pak když ho potřebuje, on je tam. Většinu času na úkor mých potřeb. Vždycky vyhraje. Vím, že to zní hloupě a jsem sobecká, ale potřebuju, aby si vybral mě. Potřebuji, aby si vybral mě a naše dítě nad všemi ostatními. Já ne … nevím jestli to někdy udělá." Říct ta slova nahlas mi stáhlo hrdlo. Přiznat svůj největší strach bylo těžké. Ale potřebovala jsem, aby mě někdo vyslechl. "Zasloužíš si být číslo jedna. Prošla sis příliš mnoha sračkami, díky mě, a je na čase, aby ti muž dopřál pocit, že jsi nejdůležitější osoba v jeho světě. Není to sobecké. Je to normální. Ta jeho sestra využívá faktu, že neměla otce jako omluvu pro to být rozzuřená, rozmazlená mrcha. Ty sis prošla ještě horšími věcmi. Ztratila si sestru, otce a matku. Prošla sis větší bolestí než ta holka dokáže vůbec pochopit a přesto pořád miluješ. Stále dokážeš odpouštět a jsi silná. Budeš neuvěřitelná matka a manželka." Táta si ztěžka povzdychl. "Rush celý svůj život pomýšlel na Nan jako na svoje dítě. Vychoval jí. Teď je dospělá a je na čase, aby jí nechal jít. Přijde na to jak to udělat a myslím, že to najde. Miluje tě. Vím, že ano. Každý blázen mu to může vidět na tváří." Doufala jsem, že má pravdu. "Miluju ho tolik až se bojím, že i kdyby si vždycky vybral jí, pokaždé mu odpustím." Táta přikývl a předklonil se, aby si opřel lokty o kolena. "Hádám, že jestli se to stane, budu muset letět do Rosemary a vymlátit z toho kluka duši. Stačí mi jen zavolat. Vždycky pro tebe přijedu." Usmála jsem se nad upřímným výrazem jeho tváře, když vyhrožoval, že kvůli mně zbije Rushe. Tohle byl muž, kterého jsem jako dítě milovala. Tohle byl muž, který na našem prvním rande vyhrožoval Cainovi loveckou puškou. Šla jsem k němu a omotala mu ruce kolem krku. "Mám tě ráda," zašeptala jsem. "Taky tě mám rád, medvídku Blaire." Vylekal mě hlasitý kašel a ohlédla jsem se na kluka z dřívějška, zase stál na svojí lodi a pozoroval nás. Začínala jsem z něj mít husí kůži. Tentokrát na sobě měl alespoň košili, i když rozepnutou. "Dobrý večer, Kapitáne," zavolal táta a týpek na pozdrav zvedl pivo. "Dobrý večer," odpověděl. Ale neodešel. Jen tam stál. "Tohle je Blaire. Moje dcera," řekl táta. "Už jsme se předtím potkali," řekl Abovi a znovu na mě mrkl. Možná bychom tu neměli pár dní zůstávat. Byla jsem těhotná. Copak to neviděl? Proč by flirtoval s těhotnou ženou? "Aha, tak jo, dobře. Jsem rád, že jste se seznámili," táta zněl nervózně. Něco tu nehrálo. Byl tenhle chlap nebezpečný? Dveře kabiny se otevřely a ven vyšel ospalý Rush. Tentokrát byl bez trička on a džíny měl rozepnuté. Pochybovala jsem, že si vůbec oblékl spodní prádlo. Vypadal jakoby se právě vzbudil a uvědomil si, že tam nejsem, natáhl si džíny, aby vyšel ven a našel mě. Přesunul oči ze mě ke Kapitánovi a zpátky. Vzteklý úšklebek na jeho tváři mě překvapil. Neviděl ho na mě mrkat, ne? "Ahoj, Abe," řekl ospalým hlasem, když přešel ke mně a přitáhl mě k sobě. Ano, rozhodně dával najevo svoje nároky. Proč se cítil ohroženě? Nechápal ten chlap, že jsem jím byla naprosto posedlá? "Rushi. Přestože jsem velice šťastný, že jsem Blaire zase viděl, jsem rád, žes byl dost chytrý, aby sis pro ní přijel," odpověděl Abe. Jeho varovný tón byl nezaměnitelný. Dával Rushovi na vědomí, že se mi nelíbí cítit se druhá. Rush přikývl a přitiskl mi rty k hlavě. "Už se to znovu nestane," řekl mému otci. Táta přikývl. "Dobře. Příště nebudu tak chápavý," řekl mu. "Novomanželé?" zeptal se Kapitán, stále tam stál a sledoval nás. Rush se napjal a já se k němu přisunula blíž, aby se uklidnil. Chtěl být novomanžel. To že se ho jiný muž ptal na náš vztah ho štvalo. "Jsou zasnoubení," vysvětlil táta. Kapitán ukázal pivem na mě, jako by ukazoval na moje břicho. "Bereš věci trochu pozpátku, ne?" Obvinění v jeho hlase uvedlo Rushe do pohybu dřív než jsem ho stihla zastavit. Okamžitě mě obešel a mířil napříč lodí. Natáhla jsem se a popadla Rushe za paži, akorát když udělal krok vedoucí ven. "Dobře, klídek," řekl táta hlasitým a mocným hlasem, jaký jsem u něj neslýchávala. "Chtěl jsem počkat a vysvětlit tohle Blaire bez zatraceného publika, ale zdá se, že to musím udělat hned. Když už jsi musel jít a vytočit Rushe." Střelil po Kapitánovi naštvaný pohled. O čem to mluvil? Jaké vysvětlování? Rush se zastavil a zíral na mého otce. "Nikdo s Blaire nebude takhle mluvit. Seru na to kdo to je." "Nemluvil jsem na Blaire. Mluvil jsem s tebou," protáhl Kapitán znuděně a dal si další lok piva. Omotala jsem obě ruce kolem Rushovo paže a pevně ho držela. "To by stačilo, chlapče," štěkl táta na Kapitána. Ráda bych se hádala, že to není chlapec, ale muž, který by mému otci mohl s největší pravděpodobností ublížit aniž by se zapotil. Dávala jsem přednost zůstat s tímhle sousedem za dobře. Kapitán zvedl obě ruce a pokrčil rameny. "Fajn," odpověděl. Byla jsem v šoku, že tak snadno vycouval. Táta si povzdychla a podíval se na mě. "Možná by ses měla zase posadit," řekl. Nebyla jsem si jistá jestli chci tohle slyšet. Proč bych se měla posadit? Rush se posadil na moje místo, pak si mě stáhl na klín a omotal mi ruce kolem pasu. Táta se podíval na Kapitána a zamračil se. Ať se jednalo o cokoliv, to co se mi chystal říct se mu říkat nechtělo. To mě znervózňovalo. "Když mi bylo šestnáct zbouchnul jsem na střední svojí holku," začal a já popadla Rushe za ruku a pevně se držela. "Becca Lynn nebyla připravená být máma a já zatraceně nebyl připravený být táta. Shodli jsme se, že dáme dítě k adopci. Rodiče Becci Lynn dokázali pro dítě najít vhodné rodiče a to se pak na rodilo a bylo po všem. Nezůstali jsme spolu. Rozešli jsme se kvůli realitě jejího těhotenství a toho co se stalo. Po maturitě odešla na vysokou na západním pobřeží a já šel do Georgie. Nikdy jsem jí znovu neviděl," řekl táta, povzdychl si a chvíli si mě prohlížel než pokračoval. Rushovi paže se kolem mě stáhly a já se ho držela. Ještě jsem si nebyla jistá kam přesně tohle míří, ale měla jsem představu. "Potom co jste se s Valerií narodily jsem si uvědomil jak jste vzácné. Obě jsem vás tak strašně miloval, že jsem se jednu noc zhroutil a řekl vaší matce o dítěti, které jsem měl s Beccou Lynn a před osmi lety se ho vzdal. Poprvé jsem byl zlomený kvůli ztrátě dítěte, o kterém jsem si myslel, že ho nechci. Tvoje matka si vzala za úkol moje dítě najít. Hledala roky. Vše vždy vedlo do slepé uličky. Nakonec jsem to vzdal. Ale ona nikdy." Táta se smutně zasmál. "Pak mě minulý rok kontaktoval detektiv, kterého tvoje matka najala a měl vodítko. Nevěděl jsem jak s tou informací naložit. Dítě teď už bylo dospělé. Byl jsem si jistý, že je to marné. Pak jsem měl další hovor. Můj syn se semnou chtěl setkat." Otočila jsem se Rushovi v náručí a podívala se na Kapitána. Opíral se o svou loď a díval se na vodu, ale poslouchal. Tělo měl napjaté. Čekal. On byl … měla jsem bratra? "Všechno s tebou bylo urovnané a já z toho vyšel čistý. Potřeboval jsem začít znovu. Pokusit se žít po zbytek života správným způsobem, protože co jsem do té doby udělal stálo za hovno. Jediná dobrá věc co jsem udělal bylo milovat tvou matku a být požehnaný tebou a Valerií. Takže jsem zavolal synovi a přišel na jih, abych ho poznal," odmlčel se a kývl ke Kapitánovi. "River Joshua Kipling, také známý jako Kapitán, je tvůj bratr." "Do prdele," zašeptal Rush a já měla pocit jako bych to řekla taky. Copak tajemství mého otce nikdy neskončí? "Kapitán byl poslední dárek od tvé matky. Pokud by nebyla tak odhodlaná ho najít, pak bych nikdy nedostal šanci ho poznat." Můj otec nebyl tak osamělý jak jsem si myslela. Nebyla jsem naštvaná ani zraněná. Ale byla jsem…šťastná. Ulevilo se mi. Měl toho v životě hodně co odčinit. Věděla jsem, že pyká za to, že nebyl muž jaký měl ve vztahu se synem být. Moje dítě koplo do rukou svého otce a já si nedovedla představit, že bych ho kdy dala pryč. Nikdy ho nepoznat, nebo nedržet v náruči. To muselo být jako ztratit část sebe samého. Můj otec nebyl v šestnácti muž, když se vzdal součásti sebe. Srdce se mi pro něj lámalo, vyklouzla jsem Rushovi z náruče a šla k tátovi. Omotala jsem mu obě ruce kolem pasu a držela ho. Ještě jsem nenacházela slova, abych mu řekla, že mám radost. Dokonce jsem si ani nebyla jistá zda byla tahle slova přesná. Měla jsem víc než radost. Byla jsem vděčná. Bylo na čase, aby se vyléčil. Tohle bylo součástí. "Nezlobíš se, medvídku Blaire?" zeptal se a stiskl mě v objetí. "Jsem ráda, žes ho našel," odpověděla jsem upřímně. Právě teď to byla jediná věc co jsem zvládla říct. "Děkuju." Emoce v jeho hlase byly silné. "Jsem opravdu rád, že ti nemusím rozkopat prdel za koukání na mojí ženu," slyšela jsem říct Rushe a usmála jsem se tátovi do hrudi. 26. Kapitola Rush Zůstali jsme dalších pět dní, aby Blaire mohla poznat svého bratra. Bylo mnohem snazší Kapitána tolerovat jakmile jsem si uvědomil, že Blaire neokukoval sexuálním způsobem. Byl jen zvědavý na svou sestru. To jsem dokázal pochopit. Ale taky jsem se rád sbalil a jel domů. Zbývaly jen tři týdny do Vánoc a ty jsem chtěl strávit v Rosemary s Blaire. U nás doma. Také jsem si jí chtěl připnout svým příjmením a bušit se do hrudi jako zatracenej šílenec. Když jsme se vrátili do Rosemary, šla Blaire rovnou do postele. Jakmile jsme vešli dovnitř šťastně se usmála, pak se na mě podívala a řekla mi, že pokud se nechci přitulit ať jí nechám o samotě, zatímco si zdřímne. Byl jsem si pěkně jistý, že bych nebyl schopný se jen tulit, takže jsem zůstal dole a užíval si být konečně doma. Vzal jsem si z lednice limonádu a zamířil ven, abych se posadil na terasu a užil si záliv. Chybělo mi to. Nestihl jsem si ještě ani udělat pohodlí, když jsem za sebou uslyšel otevření dveří. Ven vyšel Grant, kývl a sedl si vedle mě. Naposledy jsme spolu mluvili den před Díkuvzdáním, když jsem mu volal kvůli Nan. Byl jsem zaneprázdněný a on se mi podle mého vyhýbal. Zdálo se, že radary v Rosemary fungovaly, protože jsme nebyli doma ani třicet minut a on už byl v mém domě. Ani jsem si neuvědomil, že je ve městě. Obvykle trávil zimu lyžováním. Co jsem slyšel posledně mířil do Vail. "Jak jí je?" byla první slova co mu vyšla z pusy. Neptal se na Blaire. Ze smutného tónu jeho hlasu jsem věděl, že se tohle týká Nan. "Topí se ve sračkách. To víš." Grant si povzdychl a zkřížil si nohy v kotnících. "Jo, já vím. Ale minulou noc jsem jí volal, protože jsem byl opilý a slabý a byl jsem prostě debil. Zvedla to tvoje matka. Řekla, že se Nan dostane pomoci." "Snažila se předávkovat. Našel jsem jí a včas dostal do nemocnice. Fyzicky byla v pořádku, ale psychicky se zhroutila. Kiro je otec na hovno a Harlow to ví, ale Nan to nikdy nepřijme stejným způsobem jako Harlow." "Kdo je Harlow?" zeptal se Grant a já si uvědomil, že existují části mého života, které nezná ani Grant. Držel jsem si život v Rosemary oddělený od života s mým otcem. "Kirovo druhá dcera. Ta, o kterou se staral. No, alespoň jí nechal daleko od tohohle posranýho světa, s babičkou, která jí milovala. Harlow byla jeho lesklá hračka, pro kterou se jednou za čas přijel a pak jí poslal zpátky k babičce, když mu být táta začalo lézt na nervy. Fungovalo to protože Halow je tichá, zdvořilá a drží se z cesty. Nan není nic z toho. Takže se mu nehodí." Grant si zhluboka povzdychl. "Sakra." Sakra nebylo ani zdaleka výstižné. Chvíli jsme mlčky seděli a dívali se na vodu. Nevěděl jsem jak hluboko v tom s Nan vězí, ale doufal jsem, že zvládne odejít pryč. Ona nebyla stabilní. Nikdy nebude. Ne dost na to, aby udělala Granta šťastným. "Máš v plánu se oženit brzy?" zeptal se nakonec Grant. S úsměvem jsem si představil Blaire schoulenou nahoře v mojí posteli…naší posteli. "Jo. Až se vzbudí, řeknu jí, že má týden na to, aby to naplánovala. Už víc čekat nemůžu. Čekal jsem dost dlouho." Grant se zasmál. "Jsem tvůj družba, že jo?" "Samozřejmě. Bojím se ale, že tvoje parťačka bude Bethy, takže se připrav na to, že ti Jace bude dýchat za krk, jak šílenej magor. Nepochybuju o tom, že Bethy bude hlavní družička. Druhá možnost bude Jimmy a já pochybuju, že bys chtěl, aby ti ochmatával zadek." "Zvládnu Bethy a Jace," odpověděl pobaveně Grant. "Ale opravdu bude Jimmy družička?" Usmál jsem se a přikývl. "Jo. Ptala se ho hned jak jsme začali plánovat svatbu." Než jsme odjeli nechal jsem tam letenky jak pro Aba tak pro Kapitána. Věděl jsem, že tu Blaire svého tátu chce a potom co jsem sledoval jak se s Kapitánem poznávají jsem věděl, že tu bude chtít i bratra. Oba souhlasili, že za týden dorazí. Ale Blaire o tom zatím nevěděla. Neměl jsem náladu se s ní hádat v případě, že by si našla důvod pro odklady. "Nan přijede na svatbu?" zeptal se Grant. Nikdy jsem si nepředstavoval, že bych se ženil bez matky a sestry mezi pozvanými. Nicméně jsem nechtěl, aby Blaire něco zkazilo vzpomínky na naší svatbu a věděl jsem, že přesně tohle by se těm dvěma nějak podařilo. To nedovolím. "Ne. Nemůžu jí tu mít. Pořád Blaire nenávidí," odpověděl jsem. Grant přikývl a ramena se mu uvolnila. Nechtěl jí vidět. To bylo očividné. Nemohl jsem mu to mít za zlé. "Víš, že si ten blbec Woods bere tu holku z New Yorku jak po něm chtějí rodiče? Ještě se nezasnoubil, ale to brzo přijde. Minulou noc mi nad tequilou přiznal, že jestli chce klub, tak si jí musí vzít. Otec na něj tlačí. S tou upjatou ženskou na tom bude mizerně." To jsem pro Woodse nenáviděl. Věděl jsem jaký je pocit plánovat svatbu a zbytek života se ženou, kterou miluješ. Každý by měl tenhle pocti zažít. Jít do toho s lítostí a hořkostí nebyl správný způsob jak se oženit. "Jeho volba, hádám. Vždycky může říct ne." "A utíkat jako Tripp? Ani to není nejlepší možnost," odpověděl Grant. Tripp byl o pár let starší než my. Byl to Jacův bratranec a my k němu všichni vzhlíželi. Pak ho jeho rodiče začali tlačit do života jaký pro něj chtěli oni a on vypadnul. Nechal miliony za sebou a kurva utekl. V našich očích teenagerů se stal nesmrtelný, protože měl koule na to říct naserte si a odešel. Teď když jsme byli starší jsme víc rozuměli oběti, kterou udělal. Jen jsem doufal, že je šťastný. "Lepší volba než si vzít rozmazlenou děvku," řekl jsem. "Pravda," odmlčel se, natáhl se pro mojí limonádu a napil se. Ten parchant věděl, že se teď po něm nenapiju. "Jak se má tvůj táta?" "Pořád stejně. Příliš pije a kouří. Má sex s různými ženami mého věku. Víš jak to chodí." Grant se usmál. "Jo. Ale to je život." Vůbec to nebyl život, ale věděl jsem, že by se mnou Grant nesouhlasil, tak jsem to nechal být. Nenašel nikoho jako Blaire, takže neměl tušení jak stinný život mého otce ve skutečnosti je. Musel být osamělý. "Všichni vědí, že jste zpátky ve městě. Máš dnes večer náladu na společnost?" Ne. Chtěl jsem Blaire jen pro sebe. "Dnes ne. Blaire potřebuje odpočívat." "Nebo jen ty potřebuješ Blaire. Buď upřímný, brácho." "Jo, potřebuju Blaire," odpověděl jsem s úsměvem. 27. Kapitola Blaire Rush stanovil datum naší svatby. Dal mi jeden týden. Ani jsem se nepokusila hádat. Odhodlání v jeho očích mi řeklo, že by to nemělo smysl. Byla jsem víc než připravená si ho vzít za muže, ale měla jsem pocit, že se bojí, abych necouvla. Zvlášť potom, co se stalo u jeho otce s Nan. Vezmeme se dvanáct dní před Vánoci. Bylo v plánu strávit Vánoce a Silvestr doma a pak na Nový rok odjet do New Yorku na prodloužené líbánky. Byl rozpolcený mezi tím, vzít mě všude možně po světě a tím, že nechtěl abych příliš cestovala. Bál se, že bych dost neodpočívala. Což také ztěžovalo svatební přípravy. Na konec jsem ho přesvědčila, že zůstat v jeho střešním bytě na Manhattanu je přesně to co chci. Nikdy jsem v New Yorku nebyla, takže to pro mě bude dobrodružství. Také budeme mít pohodlí jeho domova a můj porodník mi domluvil kontrolu u místního doktora, zatímco budu pryč. Rush měl naštěstí peníze na zařízení, aby se svatba odehrála takhle rychle a pořád byla krásná. Chtěla jsem vše jednoduché a chtěla jsem se vdávat tady v našem domě. Jednoduchost překvapivě také vyžadovala hodně příprav. Bez Bethyny pomoci bych nic z toho nezvládal. Jimmy také hodně pomáhal, ale on a Bethy se několikrát skoro zabili. Hádali se kdo to tu má na starosti. Rush najal Henriettu, aby s námi před svatbou zůstala celý týden. Vidět Henriettu jak jde každý večer spíží do svého pokoje pod schody mě vždy rozesmálo. Měla jsem na ten pokoj nádherný vzpomínky. Když po snídani zazvonil zvonek, vyskočila jsem a spěchala otevřít. Dneska jsem očekávala tátu a Kapitána. Dnes večer byla zkouška svatby a já tu tátu potřebovala, abychom nacvičili chůzi uličkou. Prudce jsem otevřela dveře a byla jsem překvapená, že jsem za nimi našla Deana a Harlow. Čekala jsem je až zítra. "Překvapení, jsme tu o den dříve. Nechtěl jsem zmeškat žádnou slávu," řekl s úsměvem Dean, vešel do domu se svou taškou v ruce a nechal Harlow, aby si nesla svojí, když šla tiše za ním. "Kde je můj kluk?" zeptal se Dean rozhlížejíc se. "Rush dnes ráno odešel, aby si s Grantem vyzvedli smokingy," vysvětlila jsem. "Brzy budou zpátky. Pojď nahoru a já ti ukážu tvůj pokoj, Harlow. Deane, myslím, že ty víš kde je ten tvůj." "Jo, za chvilku půjdu nahoru. Potřebuju pití a trochu sluníčka." Usmála jsem se na Harlow. "Vybrala jsem pro tebe můj nejoblíbenější pokoj. Má nejlepší výhled. Býval můj," řekla jsem jí. "Děkuju. Ale nelíbí se mi zabrat jeden z nejlepších pokojů. Ráda si vezmu nějaký menší. Vím, že přijede i tvá rodina," řekla a zastavila se na vrcholku schodů. "Můj táta a můj … ehm … bratr žijí na starých rybářských lodích. Věř mi, když ti řeknu, že i ten nejmenší pokoj co tu máme bude všechno po čem touží. Chci, aby sis ten pokoj užila. Je také dál od všech ostatních. Takže budeš mít víc soukromí." Harlow se plaše usmála a přikývla. Pustila jsem jí do pokoje a velmi krátce s ní zůstala než jsem se přesunula nahoru po schodech. "Měli jste dobrý let?" zeptala jsem se, i když jsem se ve skutečnosti chtěla zeptat jak jdou věci doma. "Bylo to dobré. Znovu jsem se dívala na Pýchu a předsudek. Cesta u toho rychleji ubíhá." "Ten film miluju," přiznala jsem. "Takže jak to jde doma? Když je Nan pryč?" Od chvíle co jsme byli doma se Rush o Nan ani jednou nezmínil. Věděla jsem, že není pozvaná na svatbu a cítila jsem se kvůli tomu velmi provinile. Ale strach, že by udělala scénu a zničila nám svatbu byl oprávněný. "Znovu klidně. Táta si dělá svoje. Já si zase hledím svého. Za pár měsíců jedou na šňůru, takže tam bude skutečně ticho." Bylo mi jí líto. Neměla nikoho opravdového. Žít ve velkém domě s otcem jako je Kiro muselo být osamělé. Pak když byl pryč tam zůstala jen ona. To nebyl vůbec žádný život. Za peníze si nekoupíte všechno. Harlow toho byla důkazem. "Proč si nenecháš od Kira koupit dům tady? Je to tu krásné a všude jsou tu lidé našeho věku. Roztomilý kluci," věnovala jsem jí škádlivý úsměv. Přesto jak vypadala vyspěle jsem si Harlow nedovedla představit s klukem. Podaří se jí vůbec někdy otevřít a poznat někoho? "To od táty nemůžu chtít. Mám plné stipendium na Kalifornské universitě. Musel by mi zaplatit školné pokud bych šla jinam. A chodím ven a chodím na přednášky," vytratila se. Ze svého pobytu tam jsem věděla, že ačkoliv chodí na přednášky, nemá žádné přátele. "Myslím si, že si to může dovolit," ujistila jsem jí. Pokrčila rameny, ale neodpověděla. Nechtěla jsem na ní teď naléhat. Možná později. "Musím se jít obléknout. Za hodinu mám schůzku v salónu kvůli manikúře a pedikúře. Chceš jít taky?" Zavrtěla hlavou. "Ne, děkuji ti. Myslím, že se prospím. Vyjížděli jsme tak brzy a v letadle jsem se moc nevyspala." S přikývnutím jsem to vzala jako svou narážku a nechala jí o samotě. **** Bylo pozdě odpoledne, když dorazili táta s Kapitánem. Zrovna jsem dokončovala přípravy na zkoušku a následovanou párty. Měli jsme svatební oslavu v tanečním sále v klubu. Nechtěla jsem rozlučku se svobodou a ani Rush nechtěl, abych jí měla. Bál se toho kam by mě Bethy mohla vzít. Pak když rozlučku se svobodou navrhl Grant, rychle ten nápad zavrhl. Tohle byla naše alternativa. Rozhodli jsme se slavit společně se všemi našimi přáteli. Woods nám rád zařídil taneční sál a o jídlo se postarali zaměstnanci z kuchyně. Zkouška začínala za třicet minut a brzy začnou přicházet lidé. Rush sešel ze schodů v hnědých kalhotách a bílé košili a moje srdce vynechalo víc než jeden úder. Byl krásný. Vlasy měl upravené do rozcuchaného vzhledu. Bílá košile mu zvýrazňovala stříbrné oči a opálenou kůži. "Jsi nádherný," vydechla jsem, když se zastavil u paty schodů. "Hej, to je moje hláška," dobíral si mě, přitáhl k sobě a vtiskl mi polibek na rty. "Jsi překrásná," odpověděl. "Mmmm, to ty taky," zamumlala jsem mu proti rtům. 28. Kapitola Grant (ano, přečetli jste to správně) Můj bratr se opravdu bude ženit. Věděl jsem, že se to stane od první chvíle co začal kvůli Blaire vyšilovat, ale sakra, vidět je to opravdu nacvičovat bylo skutečný. Až příliš zatraceně skutečný. Měl jsem pocit jako bych ho trochu ztrácel. Ne že bych za něj nebyl šťastný, protože jsem byl. To jen že co jsem si dokázal vzpomenout byl to můj komplic ve zločinu. Teď bude Blaiřin. Když kolem mě procházela servírka vzal jsem si z tácu skleničku šampaňského. Spokojím se s tou bublinkovou sračkou dokud si za pár minut nebudu moct dát na baru něco pořádnýho. Prohlížel jsem si lidi kolem a přemýšlel o Nan a jak jsem dovolil, aby se všechno podělalo. Potřeboval jsem něco, co mi na ní pomůže zapomenout. Ne že bych jí už neměl za sebou, protože jsem měl. Ujistila se o tom. Bláznivá děvka. Pár nejvíc sexy očí jaké jsem kdy viděl se zadíval do mých a já ztuhnul a prohlížel si jí. Ještě jsem jí předtím neviděl. Nikdy. Tyhle zasraný oči bych nikdy nezapomněl. Nebyla to barva co mě tak upoutalo, protože z téhle vzdálenosti jsem ani nemohl říct jaká barva to je. Byl to jejich sklon a husté řasy, které je ovívaly. Ženy platily slušný peníze za falešné řasy, které nemohly nikdy vypadat takhle dobře. Putoval jsem očima dolů po její tváři dokud jsem nepřistál na velkých ústech. DO PRDELE. Penis se mi probudil k životu. Byla široká a rty měla tak zatraceně plné. Dívka s takovýmihle ústy byla fantazie každého muže. Skoro jsem se až bál nechat pohled cestovat níž. Jestli se to bude jen zlepšovat, vyložím svůj náklad do zatracenejch kalhot. Ale už jsem o tom neměl čas přemýšlet, protože se otočila a zmizela jak pára nad hrncem. Když se pohybovala, vlasy se jí houpaly těsně nad pasem. Svatá matko boží, její vlasy sahaly až k perfektnímu malému zadku. Vyrazil jsem za ní. Neměl jsem k čertu tušení kdo je, ale ode mě se pryč nedostane. Potřeboval jsem tu pusu ochutnat a vidět její očí svítit rozkoší až jí zatáhnu za dlouhé vlasy dozadu a budu do ní pumpovat. Když už jsme mluvili o kurevským rozptýlení. Ona byla jediný zatracený rozptýlení jaké kterýkoliv chlap na cokoliv potřeboval. Kruci, donutila by mě zapomenou vlastní jméno. Vyklouzla z tanečního sálu na chodbu. Šla rychle, ale tak tiše až se zdálo, že si jí nikdo kolem nevšiml. Jak bylo možné, aby si jí lidé nevšimli? Měl jsem halucinace? Co za chlapa s ptákem by se na ní nezadíval a nesvlíkal by jí očima? Vyšel jsem do chodby vteřinu po ní a rozhlédl se. Napřed jsem si myslel, že jsem jí ztratil, ale pak jsem si napravo všiml pohybu a za rohem vykukovaly dlouhé hnědé vlasy. Šel jsem jejím směrem jak nejtišeji jsem uměl. "Uklidni se. Byl to jen kluk. Opravdu, opravdu sexy, ale jen kluk," slyšel jsem jí říkat tiše, když jsem se k ní přiblížil. Co to kurva bylo? "Zhluboka dýchej. Jsi velká holka. Zvládneš, když se na tebe dívá kluk," řekla tím samým šepotem. Zastavil jsem se než jsem se dostal dost blízko na to, aby mě viděla. Mluvila si pro sebe. Znervózňoval jsem jí. Jak to? Když holka vypadá jako ona, musí být zvyklá, že jí chlapi svlíkají očima přes celou místnost. Znovu si začala prozpěvovat, že jsem jen kluk a já se nemohl přestat usmívat. To bylo prostě naprosto roztomilý. "Mohl by to být mimozemšťan z Kryptonu. Pak by sis měla začít dělat starosti. Možná bychom ho měli jít zkontrolovat a ujistit se," řekl jsem nenuceně. Celé tělo se jí napjalo a nepohnula svalem. Ani se neotočila, aby se na mě podívala. Dál stála zády přitisknutá ke zdi, za kterou se schovávala. Jediná věc co se pohnula byla její ruka. Vypadalo to jakoby si s ní zakrýla pusu. Byla čím dál tím roztomilejší. "Nejspíš to bude bezpečné. Rush a Blaire se moc nezajímají o mimozemské druhy. Jsou v tomhle ohledu předpojatí," pokračoval jsem, doufal jsem, že se při mých bláznivých žvástech usměje a uvolní. Protože jsem chtěl, aby se uvolnila. Alespoň dost na to, abych mohl ochutnat. Stále se nepohnula. Ruku si držela pevně přes pusu a byla zamrzlá na místě. Obešel jsem roh a vešel do malého přístěnku, který si našla mezi dvěma pilíři ve zdi. Dokonce i se zády přitisknutými k protější zdi se naše těla téměř dotýkala. Když jsem v klouzl do jejího úkrytu, překvapeně vytřeštila oči. "Hádám, že s rukou přes pusu se moc dobře nemluví. Jak přesně se semnou plánuješ bavit?" zeptal jsem se a povzbudivě se usmál. Nechtěl jsem, aby si myslela, že jsem nebezpečný. Pomalu spustila ruku a nechala jí spadnout stranou, ale zůstala přilepená k druhé zdi jakoby se ode mě chtěla dostat jak nejdál to bylo možné. "To je lepší. Líbí se mi pohled na tvoje ústa. Bránila jsi mi ve výhledu," řekl jsem s mrknutím. Stáhla se ještě dál ke zdi. Tohle byl můj nejpodivnější zážitek se ženou. Většina z nich se na mě sama vrhala a to bylo jednoduché. To se mi líbilo. Méně práce. Ale ať se propadnu jestli jsem si tuhle holku a její plaché chování neužíval. Bylo to osvěžující a unikátní. "Jsem Grant. Bratr ženicha," vysvětlil jsem, doufajíc, že jí trochu uklidním. Fungovalo to. Zamračila se a s vráskou mezi očima vypadal její dokonalý obličej víc lidsky. Víc přístupně. Líbilo se mi to. Hodně. Možná by se měla mračit častěji. "Rush nemá bratra," odpověděla věcně. Takže znala Rushe. Zajímavé. Nikdy jsem jí neviděl, to bych si určitě pamatoval. Předpokládal jsem, že tu byla s některým z hostů, nebo nějak znala Blaire. Bylo tu pár lidí, které jsem neznal. "No, v tom se mýlíš, krásko. Když jsme byli děti stali se z nás s Rushem nevlastní bratři. Jen protože to našim rodičů nevyšlo neznamená, že nám taky ne." V očích jí zablikalo poznání. Věděla kdo jsem. Čas na fér hru. Chtěl jsem vědět, kdo je ona. "Chceš mi říct kdo jsi? Když už jsi očividně přišla na to, kdo jsem já." Sklopila oči, aby se zadívala na podlahu. "Myslím, že bych měla jít zpátky dovnitř," zašeptala. Její už tak tichý hlas byl ještě tišší, když šeptala. Napadlo mě jestli je tak tichá a způsobná, když dosáhne vyvrcholení. V tu chvíli to bylo všechno na co jsem dokázal myslet. Všechno co jsem chtěl vědět. "Nemůžeš mě teď opustit. Jestli se tam vrátíš, budu tě celou noc pronásledovat," varoval jsem jí a doufal jsem, že jsem nezněl jak psychouš. Ta její ústa se otevřela do tvaru "O" a moje představivost zdivočela. Nepřitahovaly mě upjaté ženy, ale tohle uhlazené a vhodné chování chodící sexuální fantazie na mě zabíralo. "Proč?" zeptala se. Zvučnost jejího hlasu mi připomínala cinkání zvonečků často přehlížených v písních kvůli jejich jednoduché kráse. "Chceš pravdu?" zeptal jsem se, naklonil se a narušil její osobní prostor, který se tak těžce snažila chránit. "Prosím," odpověděla tak tiše, že jsem jí málem přeslechl. "Protože všechno na co dokážu myslet je jak by vypadaly tyhle tvoje oči rozzářené chtíčem a způsob jak by vypadala tahle tvoje kurevsky neuvěřitelná pusa při výkřicích rozkoše. A tyhle vlasy," řekl jsem, vklouzl do nich rukou a lehce zatáhl. "To mě poser, zlatíčko, tyhle vlasy by měly být nezákonný." Dostal jsem se příliš blízko a její dýchání bylo zkrácené a rychlé. A k čertu s tím vším, taky neuvěřitelně voněla. Jako jahody a smetana. "Ach," odpověděla a podívala se na mě očima, o kterých jsem teď mohl říct, že byly oříškové. Stejně tak jedinečné jako ona. Také neměla na řasách ani kapku řasenky. Byly přirozené. Naprosto přirozené. "Kdo jsi?" zeptal jsem se užasle při pohledu na dokonalost přitisknutou před sebou. Několikrát zamrkala jakoby nerozuměla mým slovům. Už jsem byl skoro připravený jí zvednout a odtáhnout jí do mýho auta s, nebo beze jména. "Harlow," odpověděla. Pomalu mnou projelo uvědomění jako kýbl ledové vody. NO TAK TO MĚ POSER! Tohle byla Nanina sestra. 29. Kapitola Rush Sledoval jsem Blaire tancovat s otcem, když jsem uviděl Granta napochodovat do sálu jako by utíkal před démonem. Co to s ním kruci bylo? Podíval jsem se zpátky na Blaire a ta se šťastně usmívala na svého tátu. Takže jsem odešel od našeho stolu, abych Granta zkontroloval. Normálně to byl vyrovnaný milý kluk. Tohle chování nebylo normální. Našel jsem ho zrovna když zvedl panáka whisky co před něj postavil barman. Obrátil ho do sebe, pak podal sklenici barmanovi a dožadoval se dalšího. Něco ho rozhodně kouslo do zadku. "Proč jsi mi to kurva neřekl?" zavrčel Grant aniž by se na mě podíval. "O čem to mluvíš?" zeptal jsem se a sledoval jsem ho kopnout do sebe dalšího panáka a požádat o další. Otočil se, aby se na mě podíval. "Harlow. Potkal jsem podělanou Harlow. Mohl ses zmínit, že je Nanina sestra chodící bohyně. Mentálně mě připravit, abych jí v hlavě nešukal všema možnýma způsobama a nepřesvědčil svoje péro, že dostane trochu tohohle povyražení než zjistím, že to je nemožný." Dal si další lok a praštil sklenici o bar. "To je lepší," povzdychl si. "Takže jsi potkal Harlow?" zeptal jsem se a pořád jsem ho nechápal. Proč byl tak nasranej? Říkal jsem mu o Harlow. "Jo, potkal jsem Harlow. Ježiš, Rushi, musíš chlapa napřed varovat." Pořád jsem byl naprosto zmatený. Už by měl konečně přestat mlít nesmysly. "Budu upřímný. Já sakra vůbec nevím co tě tak naštvalo." Grant se tvrdě zasmál. "Do hajzlu, ty máš ty koule opravdu fest svázaný," zamumlal. "Když jak se zdá nejsi schopnej sundat svoje Blaire-brýle a už ostatní ženský kolem ani nevidíš, nech mě tě zasvětit. Harlow je zasraná dokonalost. Sakra, Rushi, její pusa," zachvěl se a zavrtěl hlavou. "Bože, co by s tou pusou dovedla dělat. A její oči. Přísahám, že jsem nikdy nic takovýho neviděl." Takže hodlá pokračovat o tom jak Harlow vypadá? "Dobře. A tohle tě nasralo proč?" zeptal jsem se a pomyslel si, že na tuhle konverzaci možná budu potřebovat drink. "Protože se jí nemůžu dotknout a to mě poser. Chci se jí dotknout tak strašně moc. Tolika, tolika různými způsoby. Nikdy v životě jsem nebyl takhle vzrušenej, tak zatraceně rychle. A pak jsem zjistil, že se toho nemůžu ani dotknout. Zasraně na hovno," zavrčel znova. Aha. Takže Harlow byla hračka, se kterou si Grant nemůže hrát. Skvělý. Byl jsem rád, že za dva dny odjíždí domů. Tohle drama jsem nepotřeboval. Harlow nebyla Grantův materiál. Na záliby mého bratra byla příliš nevinná. "Jo, no, to je dobře, protože Harlow není tvýho ražení. Zlomil bys jí." Grant se na mě zamračil. "A to má znamenat co?" "To znamená, že je tichá a stydlivá. Nerandí. Nedělá nic jiného kromě chození do školy. Nic z Kirova světa se jí nedotklo. Je zdvořilá a nikdy se nenaježí. Dokonce i když na ní Nan ječí a nadává jí jmény, která nejsou pravda, tiše to přijme a odejde pryč. Ona prostě není tvůj typ. Možná se ti líbí její pusa, ale ty vole, ona by nevěděla jak jí použít způsobem jakým bys po ní chtěl. Ne že by kdy chtěla. Ona taková prostě není." Blaire dokončila tanec s otcem a očima okamžitě našla moje prázdné místo. Hledala mě. Musel jsem jít. Plácl jsem Granta po zádech. "Najdi si tu dnes večer nějakou pipku co není větší panna než jeptiška," navrhl jsem a zamířil zpátky k Blaire. Zahlédla mě a usmívala se, zatímco jsem k ní šel. Hudba se změnila a z repráků začala hrát písnička Bruno Marse "I Will Wait For You". Přitáhl jsem si jí k sobě a usmál se. Tenhle song jsem miloval. Chápal jsem každý jeho slovo, protože přesně vystihoval jak jsem se cítil. Nikdy předtím jsem Blaire nezpíval a byl jsem v pokušení zpívat jí text do ucha, ale chtěl jsem počkat. Ještě ne. Zapívám jí … ale ne teď. "Užila sis tanec s tátou?" zeptal jsem se jí jen abych slyšel její hlas. "Ano. Povídali jsme si o mámě. Milovala by to tu. Milovala by tebe. Vždycky mi říkala, že pro mě Cain nebyl ten pravý. Byl příliš slabý. Že jednoho dne o mě bude někdo bojovat a bude mě chtít víc než cokoliv jiného. Ty bys jí udělal velice šťastnou." Měl jsem stažený hrudník. Žádná žena mi nikdy neřekla, že by mě její matka milovala. Vědět, že si Blaire myslí, že by mě její máma schvalovala pro mě znamenalo víc než věděla. Pamatoval jsem si její mámu. Ne moc jasně, ale pamatoval jsem si jí. Pamatoval jsem si její úsměv a smích. Když jsem byl malý kluk cítil jsem se s ní šťastný. Vůně jejích palačinek mi dodávala pocit bezpečí. Vědět, že můj syn bude mít takovou matku mi vehnalo slzy do očí. Bude mít to co já neměl. Něco, co jsem jen ochutnal. "Co jsem řekla?" zeptala se Blaire s odmlkou, když si všimla neprolitých slz v mých očích, které jsem jak se zdálo nezvládl ovládnout. Sakra. "Jen jsem přemýšlel, že můj syn bude mít matku jakou jsem já nikdy neměl šanci mít. Tvoje máma byla tak výjimečná, že ve uvízla vzpomínka na ní," přiznal jsem. Blaire se naplnily oči slzami, popadla můj obličej a políbila mě. Její jemné rty se otevřely a jazykem mi hladově vklouzla do pusy. Přímo tady přede všemi. Tohle se jí nepodobalo, ale já to bral všema deseti. Začal jsem jí líbat zpátky stejně tak vášnivě, když se odtáhla, aby se na mě mohla podívat. Pořád mi držela obličej v dlaních. "Miluju tě, Rushi Finlayi. Budeš ten nejlepší manžel a otec jakého kdy svět poznal. Jednoho dne bude žena našeho syna vděčná, že její manžel měl za vzor tebe. Bude díky tobě šťastná. Protože vychováš našeho syna, aby byl stejný muž jakým jsi ty. Bude jí bezmezně milovat, protože bude vědět jak." Přiškrceně vzlykla, znovu přitiskla rty k mým a já jí choval v náručí, zatímco jsem si užíval její odhodlání mě ujistit, že jsem byl dobrý člověk. Nic v mém životě nebylo vzácnější než tahle žena. Nikdy nebude. Našel jsem své štěstí. 30. Kapitola Blair Bethy mě políbila na tvář a pak něco vytáhla zpoza zad. Držela přede mnou malý stříbrný balíček a vzkaz s Rushovým povědomím písmem. "Rush ti chtěl opatřit něco starého," vysvětlila. Nepokoušela jsem se mít některou z těchhle věcí. Na tuhle tradici jsem úplně zapomněla. S úsměvem jsem si vzala balíček a otevřela ho. Uvnitř byl velmi draze vypadající perlový prsten. Jeho stříbrný kroužek byl elegantní a vyrývaný. Zvedla jsem ho nahoru, aby rytinu viděla. Psalo se tam, "Má láska". Také to bylo staré. Nebylo to nic co by udělal Rush. Vedle ležel zastrčený malý vzkaz. Zvedla jsem ho a otevřela. Blaire, Tohle patřilo mé babičce. Matce mého otce. Přijela mě navštívit než zemřela. Mám na její návštěvy krásné vzpomínky a když zemřela, nechala mi tenhle prsten. V její závěti se říkalo, že ho mám dát ženě, která mě naplní. Říkala, že jí ho dal můj děda, který zemřel, když byl můj otec teprve dítě, ale ona nikdy nikoho dalšího nemiloval stejným způsobem jako jeho. On byl její srdce. Ty jsi moje. Tohle je pro tebe něco starého. Miluju tě, Rush Popotáhla jsem a Bethy taky. ohlédla jsem se na ní a ona stála vedle mě a četla vzkaz. "Sakra, kdo by řekl, že Rush Finlay umí být tak romantický," řekla a znovu popotáhla. Já to věděla. Ukázal mi to víc než jednou. Dala jsem si prsten na prst a dokonale mi seděl. Došlo mi, že tohle nebyla náhoda. S úsměvem jsem se podívala na Bethy. "Děkuju ti za všechno," řekla jsem jí. Objala mě a přikývla. "To já bych ti měla děkovat. Jsi nejlepší kamarádka jakou jsem kdy měla." Než jsem stihla říct víc a posledním zamáváním se vyřítila z pokoje. Otočila jsem se, aby se podívala do zrcadla a prohlédla se. Satén perlové barvy nabíraný přes prsa zůstával nahoře bez pásku díky mojí těhotenské velikosti košíčků. Pas byl vysoko a hned pod prsy a byl pokrytý miliony malých perliček. Přes satén byla vrstva šifónu, která splývala ve tvaru A a končila mi pár centimetrů nad koleny. Rozhodla jsem se jít bosa, když půjdu po písku. Nehty na nohách jsem měla namalované světle růžovým lakem, aby mi ladily s okvětními lístky roztroušenými v uličce. Vylekalo mě zaklepání na dveře a já se otočila a uviděla jak do pokoje vešla Harlow. Nesla malou krabičku. "Vypadáš jako princezna," řekla s úsměvem. "Děkuju," odpověděla jsem. Také jsem se tak cítila. "Mám něco od Rushe. Chtěl, abych byla ta co ti předá něco nového," řekla a podala mi malý dárek. "Odešla bych, ale myslím, že budeš potřebovat mojí pomoc." Vzala jsem krabičku a rychle jí otevřela, nedočkavá vidět co mi sem poslal tentokrát. Uvnitř byl uhnízděný jemný zlatý řetízek s několika diamanty řezanými ve stejném úhlu jako na mém prstenu, ale mnohem menší. Zvedla jsem kotníkový náramek, slunce zářící dovnitř oknem zachytilo diamanty a roztančilo se po pokoji. "Zapnu ti ho," řekla Harlow a já jí položila řetízek do ruky, pak mi ho zapnula kolem kotníku. Říkala jsem Rushovi, že mám pocit, že bych potřebovala něco na nohách, ale že si nedovedu představit jít po písku v botách. Tohle byla jeho odpověď. Usmála jsem se a poděkovala Harlow. "Nemáš zač. Je na tobě nádherný," řekla než odešla stejně tak tiše jako vešla. V zrcadle jsem se podívala na kotník a obdivovala ho, když se ozvalo další zaklepání. Usmála se na mě známá tvář, kterou jsem vůbec nečekala, že tu uvidím a spěchala jsem babi Q obejmout. Nepozvala jsem babi Q protože jsem se bála, že by byl Rush naštvaný, kdyby tu byl Cain. Věděla jsem, že by to byl on kdo by babičku přivezl a nemohla jsem ho nepozvat taky. Když mě tiskla štípaly mě v očích slzy. "Nemůžu uvěřit, že jsi tady. Nemůžu uvěřit, žes řídila tak daleko," chrlila jsem ze sebe. Poplácala mě po zádech a zasmála se. "No, já neřídila. Ten tvůj chlap poslal mě a Cainovi letenky. První třídou. Nikdy v životě jsem nebyla tak rozmazlovaná. Byl to zážitek, to ti řeknu." Pokud bych už teď Rushe Finlaye nemilovala každičkou svojí molekulou, za tohle bych ho milovala ještě víc. Ale patřila jsem mu kompletně celá. "Ale teď se kvůli mně nerozbreč ať si nezničíš makeup. Vypadáš jako tvoje maminka. Přesně jako ona. Nemyslím si, že by tvůj táta mohl být šťastnější než právě teď je. Neměla jsem jít sem nahoru, abych tě rozbrečela. Jsem tu, abych ti dala něco od Rushe. Chtěl, abych ti dala něco půjčeného." Nemohla jsem si pomoc od přihlouplého úsměvu na tváři. Posílal mi další dárek. Podala mi malou krabičku zabalenou stejně jako tu co přinesla Harlow. Vzala jsem si jí a rychle rozbalila. V malé saténové krabičce byl vzkaz. Zvedla jsem ho a pod ním byl starý, růžový satén. Nebyl moc opotřebený, ale bylo jasné, že je ustřižený z něčeho jiného. Otevřela jsem vzkaz. Blaire, Čekal jsem do dneška, abych ti tohle ukázal. Nebylo lehké o tom nic neříct. Ale když jsem si vzpomněl kdo byla tvoje matka, také jsem si vzpomněl na tenhle kousek saténu. Dlouho jsem si nemohl vzpomenout odkud pochází, ale věděl jsem, že je speciální a tak jsem si ho nechával u sebe. Pořád. Když jsem vyrůstal, byl vyděšený nebo osamělý, držel jsem ho v rukách a třel si ho o obličej. Bylo to tajemství, které jsem nechtěl, aby někdo znal. Ale uklidňovalo mě to. Když mi tvůj táta připomněl palačinky s Mickey Mousem, vrátily se mi všechny vzpomínky na tvojí mámu. S nimi jsem si vzpomněl na den, kdy jsem dostal tenhle kus saténu. Tvoje matka na noc vždy nosila růžové saténové pyžamo. Často mě ukolébávala ke spánku, protože bylo těžké mě uklidnit na dost dlouho, abych byl schopný zavřít oči. Miloval jsem, když mě držela. Moje vlastní matka to nikdy nedělala. V noci jsem chodil spát při tření nosu o její paži a růžové saténové pyžamo. Pamatuju si, že v den co odcházela jsem byl vyděšený. Nechtěl jsem zůstat s Georgiannou. Tvoje máma mě pevně objala a pak mi do ruky zastrčila tenhle ustřižený kousek saténu z jejího pyžama a řekla mi, abych ho v noci použil až půjdu do postele. Rád bych řekl, že se mi tahle vzpomínka vrátila naprosto sama od sebe, ale není to tak. Jen jsem věděl, že ta látka má něco společného se ženou, která mi dělávala palačinky. Tak jsem se zeptal tvého táty. On mi řekl příběh a já si uvědomil, že opakující se sen, který jsem v dětství měl o ženě v růžovém saténovém pyžamu byla skutečnost. Ne sen. Tohle je moje a nemůžeš si to nechat (ledaže bys to opravdu chtěla a pak je tvůj). Tohle je pro tebe něco půjčeného. Miluju tě, Rush "Doufám, že na sobě nemáš moc makeupu, protože jestli ano, právě sis ho půlku spláchla slzami," zabručela babi Q. Usmála jsem se a vzala si kapesník co mi podávala, abych si z tváře utřela slzy. Neměla jsem moc makeupu, k velké Bethyně nelibosti. A řasenka byla naštěstí vodě odolná. Přitiskla jsem si satén k tváři a myslela na svojí mamku jak tohle nechává Rushovi. Pak jsem to složila a zastrčila do podprsenky bez ramínek. Vzkaz jsem si uklidila do šuplíku. Chtěla jsem si ho taky nechat. Navždycky. "No, musím jít dolů na svoje místo. Brzy se uvidíme," řekla babi Q a poslala mi vzdušný polibek než zamířila ven ze dveří. Šla jsem si k zrcadlu zkontrolovat makeup, když někdo rychle zaklepal na dveře. Dovnitř s úsměvem na tváři vešel táta. "Jsi nejkrásnější žena jakou jsem kdy viděl. Ten tam dole je šťastněj chlap. Jen by si to měl lépe pamatovat." "Děkuju, tati," odpověděla jsem. Zastrčil ruku do kapsy a vytáhl ven další dárkovou krabičku podobnou těm ostatním. "Nesu ti něco od Rushe. Chtěl, aby byl ten, kdo ti dá něco modrého." Zase jsem se přitrouble usmívala. Už mi bylo jasné, že to je to proč je tady. Táta mi jí podal. "Zůstanu tu. Budeš s tím potřebovat pomoc." Otevřela jsem krabičku, natěšená, že od Rushe dostanu něco dalšího. V saténu ležel jemný zlatý řetízek podobající se kotníkovému náramku. Vytáhla jsem ho ven a na něm visel topaz ve tvaru slzy. Vedle byl vzkaz. Rychle jsem ho popadla a otevřela. Blaire, Tahle slza reprezentuje spoustu věcí. Slzy, o kterých vím, že jsi je prolila kvůli matčině kousku staténu. Slzy cos uronila za každou svou ztrátu. Ale také symbolizuje slzy, které jsme oba prolili, když jsme cítili jak se uvnitř tebe pohnul ten malý život. Slzy, které jsem prolil nad faktem, že mi k milování byl dán někdo jako ty. Nikdy jsem si nikoho jako ty nepředstavoval, Blaire. Ale při každém pomyšlení na věčnost s tebou jsem vděčný, že sis mě vybrala. Tohle je pro tebe něco modrého. Miluju tě, Rush Utřela jsem si další slzu a zasmála se. Měl pravdu. Oba jsme zažili slzy smutku i štěstí. Chtěla jsem u sebe jejich připomínku až si dnes řekneme své sliby. Táta mi ho vzal z ruky a zapnul kolem krku. Posunula jsem si ho tak, aby mi ležel na hrudi. Byla jsem kompletní. Ujistil se, abych měla něco starého, něco nového, něco půjčeného a něco modrého. "Je na čase, abychom šli dolů," řekl mi táta a pak šel otevřít dveře. Následovala jsem ho a on mě pak odvedl dolů po schodech a ven předními dveřmi. Půjdu pod dům a projdu klenutou branou z růžových růží a bílých mihotavých světýlek. Vklouzla jsem tátovi rukou do ohybu paže a nechala se od něj odvést. 31. Kapitola Rush Čekal jsem pod schody, zatímco se dolů postupně vracela každá osoba nesoucí jí dárek. Když šel nahoru její táta, věděl jsem, že tentokrát tu čekat nemůžu. Musel jsem jít ven. Chtěl jsem být ten, kdo jí nahoru donese dárky, ale trvala na tom, že jí před svatbou nesmím vidět. Stál jsem na písku pod pergolou pokrytou břečťanem a bílými růžemi, mezí mým domem a zálivem a čekal jsem s oddávajícím po jednom boku a s Grantem po druhém. "Jsi nervózní?" zeptal se Grant. "Že se rozhodne neprojít uličkou? Ano," odpověděl jsem. Grant se zasmál a zavrtěl hlavou. "To jsem nemyslel." "Jednoho dne to pochopíš. A až to přijde, budu se smát až mě bude bolet břicho." "To se ani náhodou nestane," odpověděl. Pod růžovými růžemi se objevila Bethy, což znamenalo, že za ní čeká Blaire. Zvedl jsem schovaný bezdrátový mikrofon co mi tam strategicky položil zvukař a dal jsem si ho do klopy. Pak jsem sáhl za květiny a vzal si kytaru. Už to byly roky co mě někdo vidět dotýkat se týhle věci. Mohl jsem si jen představovat co se jim honí hlavami. Jen můj táta věděl o co jde, protože mi pomohl s akordy. "Co to děláš?" zašeptal Grant. V hlase měl jasnou nevíru, když na to úplně sám přišel. Nemusel jsem mu to říkat. Jakmile byla Bethy na svém místě, postavil jsem se před oddávajícího a zadíval se přímo před sebe do uličky. Až se Blaire objeví, měla by začít hrát hudba. Všechno jsem se zvukovým týmem pečlivě prošel. Když pokročila dopředu ruku v ruce s jejím tátou, její oči se uzamkly s mými a pak se překvapeně vykulily. Měla jít uličkou při 'I Won't Give Up' od Jasona Mraze. Ale nechtěl jsem, aby pro ní zpíval jiný muž. Ne dnes. Chtěl jsem, aby ke mně přicházela, zatímco budu zpívat slova napsaná jen pro ní až bude procházet uličkou, aby mi dala svůj svět. "No, eh, na zpívání moc nejsem … však víte, před lidmi … ale napadlo mě, po všem čím jsme prošli … že tohle bude správný čas na to říct, co jsem vždycky říct chtěl. Blaire, miluju tě, děvče …až na měsíc a zpátky." Sledoval jsem jak zamrzle stojí a dívá se na mě. Všechno ostatní zmizelo a vše co jsem viděl byla Blaire. (*Rushovo písnička tady ... http://www.youtube.com/watch?v=305SVg_fr9Y ) Když ses na mě poprvé podívala Zapomněl jsem dýchat Ten moment mi poznamenal duši Slíbil jsem, že tě nikdy neopustím A dotek tvé kůže Vyléčil něco hluboko uvnitř A já tě chtěl ještě víc Čím méně jsem dostal tím víc jsem rostl Ach, nemohl jsem se ubránit propadnutí, propadnutí tobě Tak tu stojím, ach děvče ty víš Po všem čím jsme prošli, jsme to nemohli nechat jít A dokud jsem naživu, budu se ti dívat do očí Držím tě tak blízko, budu vážně přísahat Že jsem propadl příliš hluboko Že jsem propadl příliš hluboko, příliš hluboko tobě Tobě Když jsem tě konečně našel Konečně jsem našel sebe Na ten den nezapomenu Důvod toho všeho Dám ti nové jméno Nic v životě nebude stejné Příběh je nyní kompletní Náš život a naše láska je vše co potřebujeme Protože nemůžu zastavit propadávání Propadávání tobě Tak tu stojím, ach děvče ty víš Po všem čím jsme prošli, jsme to nemohli nechat jít A dokud jsem naživu, budu se ti dívat do očí Držím tě tak blízko, budu vážně přísahat Že jsem propadl příliš hluboko Že jsem propadl příliš hluboko, příliš hluboko tobě Tobě Mé srdce buší Žadoní po tobě Tahle noc bude Splněný sen Tak padej, padej do mé náruče Tak tu stojím, ach děvče ty víš Po všem čím jsme prošli, jsme to nemohli nechat jít Že jsem propadl příliš hluboko Že jsem propadl příliš hluboko Že jsem propadl příliš hluboko Příliš hluboko, yeah Tobě … Když jsem dohrál poslední část, rychle jsem si přetáhl popruh kytary přes hlavu a podal jí Grantovi. Blaire nečekala na žádný pokyn oddávajícího než se mi se vzlykem vrhla do náruče. "To bylo nádherný," řekla mi do hrudi. "Ne tak nádherný jako ty," odpověděl jsem a držel si jí u sebe. Krátce se zasmála. "Nevěděla jsem, že tohle umíš," řekla a odtáhla se, aby se na mě mohla podívat. "Jsem plný všech druhů vzrušujících překvapení," ujistil jsem jí a mrkl. "Tak dobře vy dva. Nech tě mě tu dívku napřed předat," řekl Abe, natáhl se pro Blaiřinu ruku a s pobaveným úsměvem si jí přitáhl zpátky k boku. Abe políbil svou dceru na tvář, pak se podíval na mě. "Řekl bych ti jak je výjimečná, ale to už víš. A to je taky jediný důvod proč ti jí můžu předat. Žádal jsem tě, abys byl mužem jakým jsem já nebyl a tys přesně to udělal. Ne kvůli mně, ale kvůli ní. Nemohl bych být pyšnější na ženu jakou se stala a muže, se kterým se rozhodla strávit život." Vzal Blaiřinu ruku a umístil jí do mé. Pak se otočil, aby si sedl na svoje místo. Posunul jsem si její ruku do ohybu paže a pak jsme se otočili čelem k oddávajícímu. Poskočila vedle mě a já se jí s úsměvem podíval na břicho. Vklouzl jsem jí rukou kolem pasu a položil jí dlaň na břicho, zrovna když se naše dítě pohnulo. Tohle bylo moje. 32. Kapitola HARLOW (Ano, i tohle jste přečetli správně). Zase jsem na sobě cítila jeho pohled. Kéž by s tím přestal. Od chvíle co ode mě nadávajíc jak zedník odpochodoval a nechal mě stát v mé schovávačce na zkouškové párty bylo vše co dělal, že na mě zíral. Nenáviděla jsem, když se na mě civělo. Byla jsem připravená jet domů, ale věděla jsem, že Dean si to tu užívá. Hodlala jsem si zjistit jestli se mi nepodaří dostat dřívější let. Nechtěla jsem tu zůstávat do zítřka. Znovu jsem si překřížila nohy a prohlížela si ruce. Nikdo se mnou skutečně nemluvil a já jim to nemohla mít za zlé. Byla jsem nudná. Nikdy jsem nevěděla co říct. Bála jsem se cokoliv říct. Jako vždy. Naučila sem se, že je lepší zůstat zticha, než říct něco hloupého. Bylo jednodušší splynout s pozadím, když na vás neustále nekoukali kluci vypadající jako Grant Carter. Nemohla jsem přijít na to, proč na mě zírá. Byla to ta nejbláznivější věc. Věděla jsem proč se naštval. Když jste tichý člověk, lidé zapomenou, že jste na blízku a mluví před vámi o věcech, do kterých vám ve skutečnosti nic není. Několikrát jsem slyšela Nan mluvit s Grantem po telefonu. Také jsem věděla, že přesto jak milý kluk Rush byl, jeho nevlastní bratr není. Každý kluk co chodí s někým jako Nan musí být stejně pošahaný. Jen jsem si přála, aby nebyl jak příšerně sexy. To bylo něco, na co jsem měla být připravená. Nan byla nádherná a přestože to bylo rozzuřená čubka, všechny muže přitahovala. Každý kluk, se kterým měla vztah musel být stejně krásný. A ach můj bože, on byl. Velmi. Dokonce i ty jeho dlouhé vlasy, které měl zastrčené za ušima byly atraktivní. A jeho modré oči byly tak pronikavé. Stačily jeho dvě slova a byl ze mě ubrebtaný trouba. Což nebylo zase tak těžké. Dělala jsem to často. Zaskřípala vedle mě žídle a já trhla pohledem a zjistila, že si vedle mě až příliš blízko sedl Grant. To není dobrý. To vůbec není dobrý. Co měl za problém? "Za včerejšek se omlouvám," vyštěkl na mě. Napjala jsem se a podařilo se mi kývnout hlavou. Dobře, takže se omluvil. Fajn. Teď mohl odejít a přestat na mě civět. "No tak, Harlow, řekni něco. Dej mi víc než jen kývnutí," řekl a zněl podrážděně. Nebyla jsem si jistá proč bych ho měla rozčilovat. Nic jsem mu neudělala. Snažila jsem se od něj držet co nejdál a ignorovat jeho neustálé pohledy. Dokonce i během obřadu si mě našel mezi hosty a za celou dobu ode mě neodvrátil pohled. "Je to jen mnou, nebo nemluvíš s nikým? Neviděl jsem tě si povídat s ostatními hosty." I přestože jsem ho neměla ráda a rozhodně se mi nelíbil jeho výběr žen, také jsem nechtěla, aby si o mě myslel, že jsem idiot. Půjde to říct Nan a ona bude mít další munici jak si ze mě dělat srandu. "Nejsem v davech moc dobrá," vysvětlila jsem. Zdálo se, že se trochu uvolnil, když jsem promluvila. "Tahle banda je ohromující. Nemůžu říct, že bych se ti divil." Donutila jsem se k úsměvu. Nebyl moc velký, ale bylo to to nejlepší co se mi povedlo. Předstírání mi moc nešlo. Nikdy. "Nemáš mě ráda, že ne?" Očividně byl i velmi pozorný. Mohla jsem ze zdvořilosti lhát. Babička mě učila, že pokud nemohu říct nic hezkého ať raději neříkám vůbec nic. "Nemám ráda Nan," odpověděla jsem upřímně. To nebylo zdvořilé, ale byla to pravda. Místo, aby se dal na ústup, Grant vybuchl smíchy. Ne pobaveným smíchem, ale z plných plic jako bych byla skvělý komik. Pozorovala jsem ho a nenáviděla jsem ho ještě víc za to jak atraktivní byl, když se smál. Nebylo to fér. Nechtěla jsem si myslet, že je na něm cokoliv atraktivní. "Promiň," řekl, utřel si slzy z očí a usmíval se na mě. "Ale to nebylo něco, co bych čekal, že vyjde z tvojí sladký pusy. Sakra, to bylo vtipný." Vůbec jsem si nemyslela, že to bylo vtipné. Myslel si snad, že jsem žertovala? "Nemyslím si, že v tom jsi sama, krásko. Většina lidí by s tebou souhlasila. Obzvlášť účastníci téhle svatby." Neodpověděla jsem. On jí měl evidentně rád. "Vzhledem k tomu, že jsi to nerozvedla, budu usuzovat, že se mnou nemluvíš, protože jsem s Nan chodil a ty jí nemáš ráda." Pokrčila jsem rameny. Ne tak docela. Bylo toho víc. Říkat mu to by bylo nezdvořilé a já nezdvořilá nebyla. Ale buď budu nezdvořilá, nebo si on bude myslet, že jsem němá. Nechtěla jsem, aby si ze mě před Nan dělal legraci. Už tak jsem toho od ní snášela dost. "Nikdo kdo chodil s Nan nemůže mít žádné obstojné vlastnosti. Nebo alespoň vlastnosti, které bych měla zájem lépe poznat. Nerada ztrácím čas s těmi, o kterých vím, že s nimi nikdy znovu nepromluvím." To vyznělo drsněji než jsem měla v úmyslu. Zatracená upřímnost. Grant sebou trhl. Sama jsem se chovala jako mrcha. Obviňovala jsem z toho Nan a moje chování bylo stejně tak zlé. To jsem nemohla dělat. Nechtěla jsem taková být. "Podívej, to nevyznělo správně. Omlouvám se. Chtěla jsem jen říct, že nemám ráda Nan. To je všechno. Nechápu proč by jí dobrovolně snášel někdo, kdo není její příbuzný. Fakt, že ty jí nejen snášíš, ale chodil jsi s ní mi říká, že ty a já nikdy nemůžeme být přátelé. Promiň. Nechci znít jako mrcha, protože jsem opravdu milý člověk. Jen se snažím zůstat daleko od zlomyslných lidí. Nan je ztělesněním zla, což mě jen vede k přesvědčení, že jsi taky špatný. Špatní lidé drží pohromadě." Zarazila jsem se, protože jsem to jen zhoršovala. Vstala jsem a věnovala jsem mu omluvný úsměv, který tentokrát nebyl vynucený, protože jsem se teď za svojí neomalenou pusu cítila opravdu hrozně. Měla jsem k tomu tendence, když jsem se snažila moc mluvit. Než mohl říct něco dalšího, odešla jsem. Půjdu se rozloučit s Rushem a Blaire, zamířím na letiště a počkám na nejbližší let. Jestli budu muset, zůstanu prostě přes noc na letišti. Tím způsobem mě Grant Carter alespoň nenajde. 33. Kapitola Blaire "Pořád se nemůžu přenést přes to, žes mi zazpíval písničku a hrál na kytaru. Prostě wow, Rushi. Wow." Stále jsem se vzpamatovávala ze vzhlédnutí k Rushovi a pohledu na něj, jak na mě čeká s kytarou v rukách. Místo toho, aby z reproduktorů hrál Jason Mraz, Rush mi zpíval písničku, kterou pro mě napsal. Pro různých dárcích a dopisech co mi poslala do pokoje jsem si myslela, že už se nemůže překonat. Mýlila jsem se. "Přestal jsem zpívat, když jsem byl na vysoký. Rozhodl jsem se, že jsem unavený z holek co o mě měly zájem jen kvůli Deanovi. Když jsem zpíval, jen to zhoršovalo moje pouto se Slacker Demon. Tak jsem prostě přestal. Ale pro tebe … chtěl jsem, abys ke mně přicházela uličkou za mého zpěvu písničky, kterou jsem ti napsal. Ne při standardní písničce, která se hraje na milionech svateb." Rush mě políbil na místo těsně pod uchem. "Žádná jiná svatba není jako tahle a nikdy nebude," zašeptal mi do ucha. Přitulila jsem se k němu blíž, zatímco jsme tančili na verzi 'Kiss Me' od Eda Sheerana, v podání naší živé skupiny. Dean nabídl obstarání 'skutečné kapely', ale to jsem nechtěla. Chtěla jsem, aby naše svatba byla jen takové malé intimní shromáždění. Nechtěla jsem z toho mít koncert kapely. Rush se mnou souhlasil a našli jsme nejlepší cover band, který se dal za peníze sehnat. "Přála bych si, abychom dnes v noci neměli dům plný lidí," řekla jsem mu do hrudi. "Na tom nezáleží. Nebudeme tady," odpověděl Rush. Odtáhla jsem se, abych se na něj podíval. "Co tím myslíš?" Ušklíbl se. "Opravdu si myslíš, že se budu dělit o dům se všemi těmihle lidmi o svojí svatební noc? Sakra, ne. V klubu na nás čeká podkrovní byt až odtud odejdeme." Byla jsem ráda, že na tohle myslel. Nechtěla jsem myslet na to, že s námi dnes v noci budou v domě jeho a můj táta. "Dobře," odpověděla jsem. Hrudník mu zavibroval smíchem. Rozhlédla jsem se po hostech. Byli tu všichni naši přátelé. Všichni, které jsme měli rádi. Kromě jeho sestry … a matky. Ale neschvalovaly by to. Obě dvě mě nenáviděly. Přesto mi kvůli Rushovi bylo líto, že tenhle den zmeškaly. Jen jsem doufala, že jednoho dne budou součástí našich životů. Věděla jsem, že přestože se o nich nezmínil, stýskalo se mu po nich. "Kam jsi dala ten satén?" zeptal se. Usmála jsem se a kousla se do spodního rtu. "Nemám kapsy," odpověděla jsem. "Já vím. Takže kde to je?" "Zastrčené v podprsence," přiznala jsem. "Hádám, že od teď pro mě bude mít nový význam," řekl a palcem mě pohladil zespodu po prsu. "Děkuju ti za všechno. Řetízek, náramek, prsten a nechám tě si nechat ten satén. Ačkoli jsem moc ráda, že jsem ho tu u sebe měla. Vědomí, že se dotkla obou našich životů. To bylo perfektní." Rush mě sevřel pevněji v náručí. "Jo, to bylo." V momentě kdy se mu napnulo celé tělo jsem to cítila. Vzhlédla jsem k němu a uviděla jeho oči zaměřené na něco za mým ramenem. Ohlédla jsem se, stal tam Cain a pozoroval nás. "Nejspíš bych ho měl nechat si s tebou zatančit. Snažím do toho sám sebe přemluvit," řekl Rush a pořád mě pevně držel. Usmála jsem se jeho rozpolcenému výrazu. "Jestli nechceš, abych s Cainem tancovala, tak nebudu. Musím si s ním jít promluvit a jestli chceš jít se mnou a držet mě během toho, můžeš. Klid. Teď jsem Blaire Finlay. Dívka, kterou miloval byla Blaire Wynn." Při použití nového jména se celý uvolnil a chytil mě pevněji. "Zopakuj to. Alespoň tu část se jménem," řekl zastřeně. "Blaire Finlay," zopakovala jsem. "Sakra, to zní dobře," řekl a vtiskl mi polibek na čelo. "Jdi si s ním promluvit. Ale pokud by ti to nevadilo … žádný tanec. Nechci na tobě jeho ruce." "Takže ani žádné objímání?" zeptala jsem se než jsem vyšla ke Cainovi. Rush zamračeně zavrtěl hlavou. "Jestli si chce udržet ruce připojené k tělu," odpověděl, čímž mě rozesmál. Můj majetnický muž. Došla jsem ke Cainovi, který na mě čekal s rukama zastrčenýma v kapsách a s bolestným výrazem na tváři. Tohle pro něj nemohlo být lehké. V jeho představách jsme spolu měli být navždy. Ve skutečnosti si nemyslel, že tu pro mě Rush na konci bude. Mýlil se. "Jsem ráda, že jsi přišel," řekla jsem mu, pak jsem od něj o pár kroků ustoupila a udržela tak dostatečný odsup, aby se Rush cítil pohodlně. "Nebudu lhát. Nechtěl jsem. Babi Q mě přesvědčila," odpověděl. "Ale vypadáš krásně. Tak nádherně až pohled na tebe bolí." "Děkuju. Nevěděla jsem, že vám Rush poslal letenky a pozvánky, dokud dnes babi Q nevešla do převlékárny." Cain přikývl. "Jo, to jsem si myslel. Když nás pozval Rush a ne ty. Babička Q byla odhodlaná jet jakmile se to dozvěděla." "Jsem šťastná, Caine." Věnoval mi smutný úsměv a přikývl. "To vidím. Bylo to těžké přehlédnout. Je se sebou zatraceně pěkně spokojenej." Nebylo co jiného si říct. Náš společný čas byl minulost. Kdysi býval můj nejlepší přítel, ale teď byl moje všechno Rush. "Dávej na sebe pozor," řekla jsem, věděla jsem, že se musím vrátit k Rushovi než se rozhodne, že si povídáme moc dlouho. "Ty taky, Blaire. Pošli fotky dítěte. Babi Q je bude chtít vidět," odpověděl. Otočila jsem se a zamířila zpátky k Rushovi, který stál na okraji parketu a upíral na mě pohled. 34. Kapitola Rush Normálně jsem Vánoce trávil opilý v lyžařském resortu s nějakou holkou, se kterou jsem v tu dobu chodil a svými přáteli. To bylo místo kde jsem trávil svátky. Když jsem vyrůstal, moje matka nezdobila stromek ani nepekla cukroví. Tenhle druh věcí jsem viděl jen v televizi. Náš dům naplňovala vůně borovice, skořice a cukroví. V obýváku stál ten největší vánoční stromek jaký jsem mohl v Rosemary sehnat a byl ozdobený zářivě barevnými dekoracemi a mihotavými světýlky. Na krbové římse byly živé girlandy s bobulemi a vysely zní tři punčochy s monogramem F. Dva velké věnce s červenými sametovými mašlemi nám zdobily přední dveře a dům byl naplněný vánočními koledami, které hrály z reproduktorů. Blaire na satelitním rádiu našla Vánoční stanici a vyhrožovala mi ať se jí nedotýkám. Pod naším stromem se nahromadily dárky v barevném papíru a já se nemohl zbavit přátel. Byli tu pořád. Jedli sladkosti co Blaire neustále dělala a pili jablečný mošt, který jí nikdy nedocházel. Bylo to jako by se nám v domě zabydlel Santa Claus. Loni by mi to znělo jako peklo na zemi. Teď jsem si nedokázal průběh Vánoc představit jinak. Tohle byly Vánoce Blaiřiným způsobem a mě se to tak líbilo. Ne, kurevsky jsem to miloval. Falešně si zpívala koledy, když vytahovala cukrový z trouby a válela kuličky z arašídového másla v cukru, zatímco já čekal až mi jednu strčí do pusy. Moje děti budou vyrůstat ve víře, že o tomhle všem Vánoce jsou a já to miloval. Tulení na gauči při sledování vánočních filmů a pití kakaa, zatímco jsem měl ruku na Blaiřině břiše a užíval si kopání svého syna. Tohle si za peníze nekoupíte. Tenhle druh štěstí ne. "Myslíš si, že před vánoci uvidíme tvého tátu?" zeptala se Blaire, když vešla do obýváku kde jsem stál a užíval stromek, při poslouchání jejího zpěvu "We Wish You a Merry Christmas." "O tom pochybuju. Zrovna minulý týden odjel," připomněl jsem jí. Zamračila se a pak přikývla. "Dobře. Myslím, že v tom případě mu musíme jeho dárek poslat. Taky mám něco pro Harlow. Doufala jsem, že mi pomůžeš vymyslet něco pro tvou matku a Nan. Nevím co jim koupit. Nikdy jsem s nimi netrávila čas." Mojí matce a Nan? Koupila dárek mýmu tátovi? A Harlow? Sakra. Všechno co jsem nakoupil já bylo pro ní a dítě. Nepomyslel jsem na koupení něčeho i pro ostatní. "Ehm, jo, hm, myslím. Ale nebudou nic čekat. Nevyměňujeme si dárky. Nejsou to zrovna svátky co bychom jako rodina slavili." Blaire zvadla tvář a dívala se na mě smutnýma očima. Nerad jsem jí viděl smutnou. Líbilo se mi její falešné, veselé zpívání, které před minutou praktikovala. "Ale jsou Vánoce. Na Vánoce kupuješ dárky lidem, které máš rád. Nemusí to být nic velkého. Jen prostě něco. Je zábava dávat dárky." Jestli chtěla dát něco mojí zlý matce a sestře, pak jim kurva půjdu koupit cokoliv ode mě bude chtít a s úsměvem jím to pošlu. "Dobře, lásko. Něco jim najdu a odešleme to společně s ostatními dárky." To jí očividně uklidnilo a přikývla. "Ach, dobře. Fajn." Chystala se otočil a pak se zastavila. "Mám i něco pro Kira, nesmíme na to zapomenout až budeme odesílat věci do LA." Nemohl jsem si pomoct a rozesmál se. Koupila něco Kirovi. Všichni si budou myslet, že jsem přišel o rozum až ode mě dostanou balíčky. "Kirovi taky. Jasně," odpověděl jsem. Jediná dobrá věc na Blaiřinu nekonečném nakupování byla, že mi to dávalo čas připravit jí překvapení. Pořád říkala, že po Vánocích musíme začít přemýšlet o dětském pokoji. Vždy jsem s ní souhlasil. Ale také jsem ten poslední pokoj nalevo, ten s výhledem co tak milovala, nechával zamčený. 35. Kapitola Blaire Loni mamka spala dlouho, protože jí pozdě v noci bylo špatně. Vstala jsem a připravila jí její nejoblíbenější snídani, jahodové vafle se šlehačkou a rozsvítila světlíčka na stromku. Byly to naše poslední společné Vánoce a já to věděla. Ujistila jsem se, že všechno bude perfektní. Když vešla do obýváku, přivítal jí oheň v krbu, punčochy plné oblíbených předmětů, vánoční hudba a já. Smála se, plakala a objímala mě, pak jsme se posadily a najedly se, než jsme si otevřely dárky. Chtěla jsem jí toho tolik koupit, ale rozpočet byl napjatý. Za pomoci svých tvůrčích schopností jsem jí vyrobila album s fotkami mě a Valerie z dětství. Matka s ním byla pohřbená v náručí. Letos jsem udělala vše co jsem mohla, aby na mě mamka byla pyšná. Byly chvíle, kdy začala hrát její oblíbená koleda a já musela bojovat s nutkáním stočit se do klubíčka a plakat. Ale loni mě donutila jí něco odpřísáhnout. Také věděla, že to jsou její poslední Vánoce a požádala mě o laskavost: příští Vánoce budu slavit dost za nás obě. Snažila jsem se jak nejvíc jsem mohla. Dnes ráno jsem otevřela oči ještě před rozedněním a vylezla jsem z postele aniž bych vzbudila Rushe. Potřebovala jsem nějaký čas o samotě. Čas na zpracování věcí. Na vzpomínání. Věděla jsem, že kdyby mě teď máma mohla vidět, byla by šťastná. Provdala jsem se za muže, kterého jsem milovala. Sama budu matkou a odpustila jsem tátovi. Držela jsem si svojí kávu blízko u sebe a vytáhla si nohy pod sebe, když jsem seděla tváří k barevnému stromku. Tenhle obrázek mého života by byl přesně to co by pro mě mamka chtěla. Neutřela jsem si slzy z tváře, protože nebyly všechny smutné. Některé byly ze štěstí. Některé byly z vděčnosti a některé ze vzpomínek. Užívala jsem si ticho a oknem sledovala východ slunce. Rush mě bude chtít v posteli až se vzbudí. Až dopiju kafe a vyčistím si zuby, vplížím se zpátky. Letos jsem chtěla, aby byly Vánoce dokonalé pro něj. Byly naše první a byla to ode mě ukázka toho, jaké budou i ty nadcházející. "Vzbudit se o Vánocích bez svého oblíbeného dárku v posteli je pěkně na pytel." Rushův ospalý hlas mě překvapil a otočila jsem se, abych ho viděla vcházet do obýváku. Natáhl si tepláky, ale to bylo všechno. Vlasy měl rozcuchané a oči stále napůl zavřené. "Promiň. Po sledování východu slunce jsem se chtěla vrátit do postele," řekla jsem mu, když se svalil za mě na gauč a přitáhl si mě k boku. "Vstal bych a sledoval ho s tebou, kdybys mě požádala," řekl s bradou opřenou o mojí hlavu. Byla jsem si téměř jistá, že by udělal cokoliv oč bych ho poprosila. To nebyl důvod, proč jsem ho nechala spát. "Já vím," odpověděla jsem. Rush mě hladil nahoru a dolu po levé paži. "Potřebovala jsi být chvíli sama?" zeptal se. Porozumění v jeho hlase mi řeklo, že nepotřebuje detaily. Věděl to. "Jo," odpověděla jsem. "Potřebuješ ho ještě víc?" "Ne," řekla jsem a usmála se na něj. "To je dobře, protože by ses mě tak snadno nezbavila." Zasmála jsem se a položila mu hlavu na prsa. "Je to krásné ráno." "Jo, to je," souhlasil a sklonil hlavu k mému uchu. "Můžu ti teď dát jeden z tvých dárků?" zeptal se. "Vyžaduje to, abychom byli nazí?" zeptala jsem se škádlivě. "Ehm, ne … ale jestli se chceš svlíknout lásko, jsem vždycky pro," odpověděl. Překvapeně jsem se mu otočila v náručí a podívala se na něj. "Myslíš tím, že chceš teď rozbalovat dárky?" zeptala jsem se. Myslela jsem si, že se budeme napřed milovat. "Ne tak úplně rozbalovat. Musím ti ho ukázat," řekl, vstal a vytáhl mě sebou. Tohle nebylo to co jsem čekala. Přikývla jsem a nechala se od něj vést domem a nahoru po schodech. Možná přece jen nakonec jdeme nahoru, abychom měli sex? Rush se zastavil před pokojem, který jsem si kdysi vybrala za svůj. Nebyla jsem tam od doby co jsem ho před svatbou ukazovala Harlow. Dveře byly zavřené a Rush ustoupil a pokynul mi, abych je otevřela. Teď jsem byla opravdu zmatená. Pokročila jsem do předu, abych otočila klikou a nechala dveře pomalu otevřít. První věc, kterou jsem uviděla, byla masivní dětská postýlka z třešňového dřeva uprostřed pokoje a propracovaný kolotoč s mořskými zvířátky visící nad ní. Rush sáhl dovnitř a stiskl vypínač. Místo toho, aby se rozsvítil lustr, rozzářil se kolotoč a začal hrát. Ale nebyla to ukolébavka. Byla to písnička, kterou mi Rush zpíval na naší svatbě. Celý kolotoč zářil až ke stropu. Jen jsem si zakryla rukama pusu v naprostém úžasu a šoku, když jsem pokročila dál do pokoje. Po stěnách tančilo světlo, zatímco se kolotoč pomalu točil a hrál naší písničku. V rohu stálo houpací křeslo a přes něj byla přehozená ručně prošívaná deka. Pokoj zdobil také přebalovaní stůl, skříňka a dokonce i malá pohovka. Světle modře vymalované zdi byly perfektní, vzhledem k tomu, že jedna stěna převážně z oken měla výhled na modré nebe a oceán. Konečně jsem našla hlas, ale vše co ze mě vyšlo bylo malé vzlyknutí, než jsem se Rushovi vrhla do náruče a rozbrečela se. Tohle bylo dokonalé a on to připravil. Vybral pro našeho syna nejlepší pokoj. "Opravdu doufám, že jsou to slzy štěstí, protože budu upřímný. Bál jsem se, že budeš naštvaná. Bethy se zmínila, žes tohle možná chtěla udělat sama a na to jsem nepomyslel," řekl napjatým šepotem. Bethy nic nevěděla. Ona by si to možná chtěla udělat po svém, ale vědět, že Rush vynaložil všechen ten čas a vymyslel dětský pokoj, mi tak rozechvívalo srdce až jsem myslela, že praskne. "Tohle je dokonalé. Je to krásné. Je to … ach Rushi, bude to tu milovat. Já to tu miluju," ujistila jsem ho, pak jsem ho chytla za hlavu a přitáhla si jí dolů, abych ho mohla políbit. Báječné dětské pokojíčky hodné fotky v časopise dokázaly ženu nažhavit. Kdo by to byl tušil? O tři měsíce později … Byla jsem holka z jihu. To bylo naprosto jasný. Přestože jsem náš čas strávený v New Yorku milovala, ráda jsem byla zpátky doma, kde jsem mohla sehnat sladký, ledový čaj kdykoliv jsem chtěla. Rushovi se po Rosemary taky stýskalo. Viděla jsem to. Vybalili jsme si a pak jsme vzali všechno oblečení a hračky co jsme koupili pro naše stále nepojmenované dítě a odnesli je do dětského pokoje. Byla taková zábava věšet jeho oblečení do skříně, skládat deky a vyrovnávat všechny maličké botičky. V nakupování oblečků jsme se nechali trochu unést. Krátce po návratu se u nás zastavil Grant, aby vzal Rushe na trochu chlapského pokecu na golfu, takže jsem se rozhodla jít na návštěvu. Nebylo tady co jíst a já umírala hlady. Jít se do klubu podívat jestli je Jimmy v práci a obstarat si tam rovnou něco k jídlu by zabilo dvě mouchy jednou ranou. Popadla jsem klíčky a zamířila ven ke svému autu … nebo SUV … nebo co to bylo. Ještě jsem ho neřídila. Rush ho nechal postavené na cestě, čekající na mě až přijedeme domů. Všechno co jsem věděla bylo, že to je myšlenka užitkového vozu Mercedes Benz. Já byla jen ráda, že mi nepořídil minivan. Zdálo se, že tohle bylo jedno z nejbezpečnějších aut. Dal mi k němu velmi dlouhou prodejní přednášku, pak mi řekl, že jestli se mi nelíbí, můžu ho vrátit a pořídit si co chci. Byl to mercedes, pro Krista pána. Nehodlala jsem do toho strkat nos. Samozřejmě, že jsem z něj měla radost. Jen jsem musela přijít na to jak se řídí. Podívala jsem se dolů na klíč, který mi nechal. Dostala jsem k němu i instrukce. Měla jsem si tuhle věc, která definitivně NEBYLA klíč, strčit do kabelky a nechat si jí u sebe. Když se dotknu kliky dveří, automaticky se odemkne dokud budu mít svůj klíč. Pak jsem měla stoupnout na brzdu a vedle řadící páky stisknout knoflík 'Zapnout' a auto se nastartuje. Všechno ostatní by mělo být dost jednoduché. Tak jo. Udělala jsem co jsem měla a nastoupila do auta, což nebylo s obrovským břichem snadné. Po zapnutí pásu se mi podařilo bez klíče nastartovat auto, to bylo nanejvýš podivné. Ani jsem se neodvážila dotknout věcí na palubce. Vypadalo to tu jak v letadle. Ničemu z toho jsem nerozuměla. Otevřela jsem kabelku, vytáhla z ní svojí pistoli a zastrčila si jí pod sedadlo. Nenosila jsem jí u sebe pořád jelikož jsem byla s Rushem. Ale teď, když jsem měla zase vlastní auto a budu venku sama a brzy navíc s dítětem, chtěla jsem vědět, že tu mám někde schovanou ochranu. Až bude dítě větší, najdu si jinou skrýš. Nechtěla jsem jí nikde, kde by se jí mohl dotknout. O tomhle si s Rushem budeme muset promluvit. Dostat se do klubu bylo snadné. Auto se stiskem knoflíku vypnulo, zamkla dveře tou věcí, co Rush zmiňoval jako klíč a zamířila jsem dovnitř. Zrovna když jsem se přiblížila k jídelně, vyšel z kuchyně Jimmy a podíval se mi do očí. Po tváři se mu pomalu rozlil úsměv. "Podívejme se na tebe, žhavá mamina. Na tobě i břicho velikosti plážového míče vypadá sexy. Jdi do kuchyně a počkej na mě. Hned jsem zpátky," řekl Jimmy s přikývnutím hlavy. Nesl jen dvě sklenice vody, takže to bude rychlá roznáška. Otevřela jsem dveře kuchyně a vešla dovnitř. Několik kuchařů zavolalo na pozdrav a já jim zamávala a snažila jsem si vzpomenout na co nejvíce jmen. "Prosím, řekni mi, že si zpátky v Rosemary na dobro. Už žádné další útěky kolem světa. Stýskalo se mi po tobě," zakňoural Jimmy a objal mě. "V brzké domě žádné cesty neplánujeme," ujistila jsem ho. "Bože, Blaire, tvoje břicho je obří. Kdy se tohle dítě narodí?" zeptal se Jimmy a začal mi hladit břicho. "Nemůžeš tam zůstat věčně, chlapečku. Už je na čase, abys vylezl ven. Tvoje máma není moc velká; už toho o moc víc neunese." Dveře kuchyně se otevřely a já vzhlédla a uviděla novou tvář. Měla tmavě hnědé vlasy a vynikající postavu. Se zvědavým úsměvem pozorovala Jimmiho mluvit s mým břichem. "Zdravím," řekla jsem a ona se mi od břicha podívala do očí. Oči měla také nádherné. Kde jí Woods našel a najal jí jen kvůli vzhledu? Protože mi bylo jasné, že si všiml. "Ahoj," odpověděla se silným jižanským přízvukem, který mě překvapil. Nebyla z Rosemary. Jimmy se narovnal a rozzářil se na dívku. Měl jí rád. To bylo dobré znamení. "Jsem rád, že jsi zpátky, holka. Včerejšek byl bez tebe peklo," řekl jí a pak se podíval zpátky na mě. "Dello, tohle je Blaire. Je to moje nejlepší kamarádka, která utekla a opustila mě kvůli jinému muži. No zrovna u tohohle jí to nemůžu mít za zlé, protože je to pěkně žhavej kousek. Blaire, tohle je Della. Ona možná, nebo možná ne, píchá našeho šéfa." Nemohla jsem zadržet úsměv. Jo, Woods si jí všiml. "Jimmy!" řekla jsem, když se jí obličej proměnil v červenou řepu a uvědomila jsem si, že mu taky nadává. Líbila se mi. Možná tu mám další materiál na kamarádku. "Woods, správně? Ten šéf?" zeptala jsem se s úsměvem, protože jsem věděla, že není možné, aby si začala s jeho tátou. "Samozřejmě, že Woods. Ta holka má vkus. Přece nebude píchat se starým pánem," odpověděl Jimmy s protočením panenek. "Mohl bys přestat říkat 'píchat'?" zeptala se, stále červená. Potřebovala jsem zmírnit její rozpaky, protože Jimmy to jen zhoršoval. "Tohle mi Jimmy říkat neměl, ale jelikož to udělal, můžu říct, že Woods je skvělý kluk. Pokud ho skutečně … ehm … pícháš, tak sis vybrala dobře." "Díky," řekla a potlačila úsměv. Opravdu jsem doufala, že to s ní Woods myslí vážně. Měla jsem pocit, že i Bethy by jí měla ráda. "Když nebudu mít dítě tenhle týden, možná by jsme to mohly dát dohromady a zajít na oběd," navrhla jsem. Zavolám Bethy ať přijde taky. Podívala se mi dolů na břicho a já viděla, že považuje za vysoce nepravděpodobné, že projdu dveřmi aniž bych porodila, natož abych vydržela do příštího týdne. Nejspíš měla pravdu. "Dobře. To zní skvěle," odpověděla. Nemohla jsem se dočkat až to povím Rushovi. Možná bychom je mohli jeden večer pozvat s Woodsem na večeři. To by byla zábava. "Della Sloane." Do myšlenek mi vrazilo rozzlobené zavrčení a já trhla pohledem od ní k policistovi, stojícímu ve dveřích. "Ano, pane," odpověděla. Sledovala jsem jak zbledla a rozhlédla jsem se kolem po Woodsovi. Kde byl, když ho bylo potřeba? Když jsem tu pracovala, vždycky sem vrazil v nepravý čas. Teď by na to byla dobrá chvíle. "Musíte jít se mnou, slečno Sloane," vyštěkl důstojník, zatímco držel otevřené dveře a čekal až jimi Della vyjde ven. "Slečno Sloane, pokud nepůjdete dobrovolně, budu muset jít proti přání pana Kerringtona a zatknout vás rovnou tady na pozemku klubu." Co to říkal? Zatčení? Pan Kerrington? Woods by tohle neudělal. Pokud ano, alespoň by se ukázal a byl toho součástí. Kromě toho jsem měla dobrý odhad na lidi a Jimmy taky. Oběma se nám Della líbila. Něco tu nesedělo. "Za co jí zatýkáte? Jsem si zatraceně jistý, že o tomhle Woods neví," zeptal se Jimmy a postavil se před Dellu jakoby jí chtěl chránit. Za to jsem ho milovala ještě víc. Vypadala, že každou chvíli omdlí. "Pan Kerrington to ví. To on mě sem poslal, abych vyprovodil slečnu Sloane z budovy a pak jí zatknul jakmile budeme na parkovišti. Nicméně pokud nepůjde dobrovolně, zatknu jí i každého jiného co se mi postaví do cesty." Woods to nevěděl. Nevěřila jsem mu. Něco bylo špatně. "To je v pořádku, Jimmy," řekla a obešla ho. Bezmocně jsem jí sledovala vyjít ze dveří. "Musíš najít Woodse," řekl Jimmy a díval se na mě. "Nevěřím tomu. Myslím si, že je tu toho víc a mám pocit, že v tom má prsty starouš." Přikývla jsem. Souhlasila jsem. "Nemám Woodsovo číslo v telefonu. Rushe to štvalo, tak jsem ho smazala," přiznala jsem a rozpačitě k Jimmymu vzhlédla. Jimmy zavrtěl hlavou a usmál se, pak mi vzal z ruky telefon a vyťukal Woodsovo číslo. "Zavolej mu. Jestli to nezvedne, jdi ho najít. Nemůžu ti pomoct. Nemám tu teď na pomoc žádný lidi a musím začít obsluhovat." Přikývla jsem a vyšla ven, viděla jsem jak policajt strčil Dellu do auta větší silou než bylo nutné. Woodsův telefon spadl rovnou do hlasovky. Běžela jsem chodbou, nebo se spíš rychleji kolébala, došla k jeho kanceláři a zaklepala, nic. Snažila jsem se otevřít, ale bylo zamčeno. Kruci. Spěchala jsem ven a vytáčela při tom Rushovo číslo. Bude vědět co dělat a Woods by mohl být dost pravděpodobně s ním. Zrovna když jsem vkročila nohou na kamenný chodník, ucítila jsem křeč, následovanou proudem vody mezi nohama. Ztuhla jsem. Právě mi praskla voda. 36. Kapitola Rush "Na ženáče vypadáš dobře," popichoval Grant, když jsem se vracel k vozíku pro hůl. "Samozřejmě, že ano. Jsem ženatý s Blaire. Jsem ten nejšťastnější bastard na zemi," odpověděl jsem, nechytajíc se jeho návnady. Chtěl mě naštvat, protože si myslel, že vytočit mě je sranda. "Blaire je zatraceně sexy. Dokonce i v devátém měsíci," protáhl, opřel se a dal si nohy na palubku vozíku. "Jestli chceš zlomit tvůj zasranej nos, tak pokračuj, brácho," zavrčel jsem a mračil se na něj. Rozesmál se a já věděl, že dostal co chtěl. Obrátil jsem oči v sloup. V kapse mi začal vibrovat a vyzvánět mobil. Bylo to Blaiřino zvonění. Upustil jsem hůl a sáhl do kapsy, abych telefon vytáhl. Nevolala mi bezdůvodně. Jestli mi volá, tak mě potřebuje. Vykročil jsem k vozíku, čekajíc až dopoví. "Ahoj," řekl jsem v momentě, kdy to zvedla. Zhluboka se nadechla a já zařadil rychlost a vyřítil se ke klubu. "Právě mi praskla voda," řekla, pokoušejíc se znít klidně. "Jsem na cestě. Zůstaň tam. Nehýbej se. Neřiď. Jen na mě počkej." "Jsem na parkovišti u klubu. Šla jsem tě hledat, když se to stalo," odpověděla. "Už jsem skoro tam, miláčku, vydrž. Ani ne minutu, přísahám," ujistil jsem jí. Zavrčela, pak se několikrát zhluboka nadechla. "Dobře," odpověděla než zavěsila. "Do prdele," zabručel jsem a modlil se k bohu, aby byl ten blbej vozík rychlejší. "Předpokládám, že začíná rodit," řekl vedle mě Grant. "Jo," odsekl jsem. Nechtěl jsem mluvit. Jen jsem se chtěl dostat k Blaire co nejrychleji. "Hádám, že to znamená, že tě nezajímá, žes tam právě nechal svojí hůl," odpověděl Grant. "Seru na ní, blbá hůl mě nezajímá." Grant si zkřížil ruce na hrudi. "Dobře, jen se ptám." "Potřebuju, aby sis vzal můj telefon. Vytáhni z něj Abovo číslo a zavolej mu." Grant popadl můj mobil a udělal oč jsem požádal, zatímco já zaparkoval vozík a rozeběhl se přes trávu na parkoviště. Blaire stála vedle Mercedesu co jsem jí koupil, jednou rukou se opírala o auto a druhou si držela břicho. Vypadala klidněji než bych si představoval. "To bylo rychlý." Usmála se na mě, když se mi zadívala do očí. "Jsi v pořádku?" zeptal jsem se, omotal kolem ní paži a odvedl jí na stranu spolujezdce. "Teď už jsem. Křeče povolily. Ale Rushi, neměla bych nastupovat do tohohle auta. Je úplně nový a já mám … no … jsem úplně mokrá," řekla a zakoktávala se. "Auto je mi totálně ukradený. Nastup. Beru tě do nemocnice." Nechala si ode mě pomoct do auta, ačkoliv jsem jí na tváři stále viděl neochotu. Nechtěla si zaneřádit nové auto. Přitiskl jsem jí polibek na čelo. "Slibuju, že ho nechám kompletně vyčistit než tě pustí z nemocnice," ujistil jsem jí než jsem zabouchl dveře. Oběhl jsem zepředu auto a tam stál Grant s nervózním výrazem na tváři. "Je v pořádku?" "Začíná rodit," prohlásil jsem očividné a prudce otevřel dveře řidiče. "Volal jsem Abovi. Co jiného můžu udělat?" "Zavolej Deanovi. Bude to chtít vědět," řekl jsem mu než jsem zavřel dveře. Nedovolil jsem si přemýšlet o skutečnosti, že nebudu volat matce nebo sestře. Nebyl k tomu důvod. Nemohl jsem jim ohledně Blaire věřit. "Nemyslíš, že bys měl zavolat mámě? Nebo by to podle tebe raději nevěděla?" Podíval jsem se na ní, když jsem vyjížděl na silnici a ujížděl do Destin, kde byla nejbližší nemocnice. "Nechci, aby se tohohle účastnily. Nezaslouží si to," odpověděl jsem, pak jsem se natáhl a stiskl jí ruku. "Tohle je teď naše rodina. Moje a tvoje. Rozhodneme se koho do ní pustit." Blaire přikývla a opřela si hlavu dozadu. Ze zkrouceného výrazu na tváři jsem mohl říct, že zažívá bolest, i když o tom mlčela. "Jak můžu pomoct?" zeptal jsem se, úzkostlivě jsem chtěl udělat něco čím bych to zastavil. "Jeď," odpověděla s napjatým úsměvem. Stiskla mi ruku a zhluboka si oddychla úlevou. "Tenhle skončil. Nejsou moc dlouhé, nebo blízko u sebe, takže máme dobrý čas," zněla udýchaně. Znovu mi stiskla ruku. "Rushi!" Málem jsem sjel ze silnice. "Co je, lásko? Jsi v pořádku?" Srdce mi naráželo do hrudi. "Zapomněla jsem na Dellu. Musíš zavolat Woodsovi. Musí vědět, že přišli policajti a odvedli Dellu." Kde je kurva Della? Má snad halucinace? "Miláčku, žádnou Dellu neznám," odpověděl jsem opatrně pro případ, že by se z té halucinace mohla zbláznit. O tomhle jsem v knihách co si nechávala u postele nic nečetl. "Della chodí s Woodsem. Jimmy si myslí, že spolu spí. Byla opravdu milá a líbila se mi. Vypadala tak vyděšeně. Woods jí musí pomoct." Byla v klubu navštívit Jimmyho. Proto tam byla. Ne kvůli začátku porodu. Teď mi to začínalo dávat smysl. "Grant má můj telefon. Kde je tvůj?" Kdyby to pro ní tolik neznamenalo, nestaral bych se o Woodsův milostný život a jeho takzvanou přítelkyni, zatknutou poldama. Protože to neznělo slibně a já nechtěl Blaire v blízkosti nikoho nebezpečného. Ale nepotřebovala další stres, takže udělám cokoliv, aby se cítila lépe. "On telefon nezvedá. Padá to rovnou do hlasové schránky. Komu jinému můžeme zavolat?" zeptala se. Sáhl jsem pro její telefon a vytočil Granta. "Volal jsem Deanovi a ten nasedá na nejbližší letadlo," byl Grantovo pozdrav. "Díky. Poslouchej, Woods nezvedá telefon. Zavolej jeho tátovi. Řekni, že Della," odmlčel jsem se a podíval se na Blaire, která přikývla, že jsem řekl jméno správně, "Della byla zatčená a potřebuje pomoc." "KURVA! Kdy Dellu zatkli? Co se sakra stalo?" zařval mi do ucha Grant. Hádal jsem, že Dellu znal. "Já nevím. Moje žena rodí. Prostě zavolej jeho otci. Najde ho. Musím jít." "Řeknu mu to," odpověděl a já zavěsil. "Woodsův táta bude vědět kde ho sehnat," ujistil jsem Blaire. Mračila se. "Tím si nejsem tak jistá, ale možná jsem to špatně pochopila." Přestala mluvit a znovu mi pevně stiskla ruku. Další kontrakce. 37. Kapitola Blaire Měla jsem hrůzu z jehel. Už před měsíci jsem se rozhodla, že si do páteře nenechám bodnout dlouhou jehlu. V tuhle chvíli jsem si myslela, že to bylo nejspíš špatný rozhodnutí. Protože jsem měla pocit, že mě zevnitř něco trhá na kusy. Také nepomáhalo, že pokaždé když se mi chtělo ječet, začal Rush naprosto vyšilovat. Potřeboval se kurva uklidnit. Potřebovala jsem křičet, abych se s tímhle vypořádala. Už nikdy si nebudu stěžovat na menstruační bolesti. V porovnání s tímhle to byla procházka růžovou zahradou. Zasáhla mě další vlna, svírala jsem plné hrsti prostěradla a znovu zanaříkala bolestí. Když se sestra naposledy dívala, byla jsem otevřená na sedm centimetrů. Potřebovala jsem se dostat na deset, krucinál. "Mám dojít pro sestru? Můžu ti sehnat led? Chceš mi mačkat ruku?" Pořád se mě na něco vyptával. Věděla jsem, že to myslí dobře, ale v tuhle chvíli mi to bylo jedno. Sáhla jsem nahoru, popadla ho za tričko a přitáhla jsem jeho obličej k mému. "Buď rád, že nemám svojí zbraň, protože právě teď zvažuji všechny možné způsoby jak ti zavřít pusu. Nech mě křičet a vycouvej," vyštěkla jsem na něj a chytila se za břicho, když mě udeřila další kontrakce. "Čas na další kontrolu," řekla veselá sestra se zářivě rudými vlasy staženými do culíků, když prakticky doskákala do místnosti. Taky by měla být ráda, že u sebe nemám pistoli. Protože by byla další na seznamu. Zavřela jsem oči a doufala, že nebudu mít kontrakci zatímco bude tam dole, protože bych jí mohla kopnout do obličeje. "Ach! Máme tam deset a jsme připravení to rozjet. Přivedu lékaře. Netlačte," řekla mi znovu. Už hodinu mi říkali ať netlačím. Doktor by měl pohnout zadkem. Rush byl neobvykle tichý. Vzhlédla jsem k němu a jeho tvář mi v tuhle chvíli připomínala obličej malého kluka. Vypadal vyděšeně a nervózně. Měla jsem špatný pocit, že jsem na něj ječela, ale ten pocit nevydržel, když na mě přišla další kontrakce a tentokrát byla silnější. Neměla jsem tušení, že by se to mohlo ještě zhoršit. Dovnitř vešel plešatý doktor a zářivě se na mě usmál, jakoby tohle byla dobrá věc. "Je čas dostat toho chlapečka odtamtud ven, sem na svět." Zněl stejně vesele jako sestra. Kretén. "Buď můžete jít sem dolů a dívat se, pokud vám nebude špatně, nebo můžete zůstat tam nehoře u ní, zatímco bude tlačit.," řekl doktor Rushovi. Rush ke mně přistoupil, sáhl dolů a vzal mě za ruku. "Zůstanu u ní," řekla a stiskl mi jemně ruku. Z toho povzbuzení se mi chtělo brečet. Tak moc se snažil mi věci ulehčit a já mu vyhrožovala, že ho zastřelím. Byla jsem příšerná manželka. Popotáhla jsem a on byl okamžitě vedle mě. "Neplač. To je v pořádku. Dokážeš to," řekl, vypadal odhodlaně a připravený do boje. "Byla jsem na tebe zlá. Omlouvám se," zaskřehotala jsem. Usmál se a políbil mi ruku. "Máš pekelný bolesti a jestli se budeš cítit líp, když mě praštíš, klidně tě nechám." Chtěla jsem mu dát pusu, ale pak jsem dostala další kontrakci. "Tlačte!" nařídil doktor a já udělala co řekl. O několik nadávek a zatlačení později, jsem uslyšela nejkrásnější zvuk na světě. Pláč. Pláč svého dítěte. 38. Kapitola Rush Byl dokonalý. Spočítal jsem mu všech deset prstů na nohách i rukách, zatímco Blaire každý z nich políbila. Také byl tak zatraceně maličký. Neuvědomil jsem si, že jsou miminka tak malá. "Teď se musíme rozhodnout jak se bude jmenovat," řekla Blaire a vzhlédla ke mně, potom co se jí konečně povedlo přimět našeho syna přisát se a kojit ho. Za poslední tři měsíce jsme nadhodili několik nápadů, ale nic se nám nezdálo správné. Blaire řekla, že je těžké pojmenovat někoho, koho jsme nikdy neviděli, takže jsme souhlasili, že počkáme dokud se nenarodí a pak mu vybereme jméno. "Já vím. Teď už jsme ho viděli. Musíme mu dát jméno. Co myslíš?" zeptal jsem se, modlíc se k bohu, aby zase nenavrhovala Abrahama Deana. Tátu jsem miloval, ale syna po něm pojmenovávat nebudu. "Myslím si, že vypadá jako Colton," řekla a usmála se na něj. Nebyl jsem fanoušek tohohle jména. "Pořád jsi proti Riverovi?" zeptal jsem se. Usmála se na mě. "Chci, aby měl ve jméně Rush, ale kdybychom ho pojmenovali River, nešlo by to. River Rush, nebo Rush River, zní hloupě." Zapomněl jsem, že se snaží použít i moje jméno. V tom se s ní hádat nebudu. Líbila se mi představa, že bude mít moje jméno. "Co třeba Cash? Cash Rush!" škádlil jsem jí a ona se kousla do rtu, aby zadržela smích a nevylekala ho. "Co Nathan, můžeme mu říkat Nate?" zeptala se. Přestal sát a pustil se, aby k ní vzhlédl jakoby zavolala jeho jméno. Hádám, že máme rozhodnuto. "Nathan Rush Finlay zní dobře," souhlasil jsem. Rozzářila se na mě štěstím a sklonila hlavu, aby ho políbila na nos. "Ahoj, Nate. Vítej na světě." Chtěl jsem si ho pochovat, ale vypadalo to, že se rozhodl jít spát místo toho, aby se seznamoval. Blaire ho zvedla, položila si ho na rameno a lehce ho poplácala po zádech. Stál jsem tam a v úžasu se na ně díval. Tohle bylo moje. Moje rodina. A byli dokonalí. Když byla Blaire spokojena se svým pokusem nechat ho odříhnout, pevně ho zabalila do deky a podívala se na mě. "Jsi na řadě, tatínku. Potřebuju si odpočinout. Zavírají se mi oči." Natáhl jsem se a vzal si svého syna z matčina náručí. Držel jsem si ho blízko na hrudi a nadechl se jeho sladké miminkovské vůně. "Pojď prcku. Uděláme si támhle pohodlí a uvidíme jestli nenajdeme v televizi nějaký basketball." Nate mi spal spokojeně v náručí a Blaire usnula pěkně rychle, potom co mi ho podala. Mohl bych v tomhle pokoji zůstat navždy. Mít je blízko u sebe a vědět, že jsou v bezpečí bylo všechno co jsem potřeboval. Do myšlenek se mi vkradlo lehké zaklepání na dveře. Otočil jsem se a viděl jak se dveře opatrně pootevřely, pak se objevilo několik modrých balónků a za nimi Bethyna hlava. Zůstala venku tak dlouho jak jen mohla. "Dobře, taťko, uvědomuju si, že si užíváš, ale musíš se podělit. Oba dědové jsou v čekárně a trpělivě čekají," zašeptala potom co se podívala na spící Blaire. "Nechci Blaire rušit. Je vyčerpaná. Přinesu mimčo k oknu kojeneckého oddělení. Ať tam všichni přijdou." Bethy se toužebně zadívala na dítě. Věděl jsem, že si ho chce pochovat, ale ještě jsem nebyl připravený. Nebyl jsem si moc jistý, že by ho neupustila. Nebyl jsem si jistý, jestli s ním můžu věřit vůbec někomu. Přitulil jsem si ho blíž k hrudi a uvažoval, jak mám kruci pustit lidi do svého domu a nechávat je chovat mého chlapečka. "Sestra říkala, že jste ho pojmenovali Nathan Rush. Líbí se mi to," řekla. "Budeme mu říkat Nate." Přikývla a pak zamířila zpátky ven, aby každému řekla kam jít. Nevadilo mi ukázat jim Nata přes bezpečnostní okno, ale nenechám je na něj všechny dýchat a dotýkat se ho. Příliš mnoho bacilů. Na tyhle hovadiny byl moc malý. Potřeboval do sebe dostat trochu víc jídla než se bude muset vyrovnávat s bacily. Vešel jsem ven a našel sestru. Řekl jsem jí, že jdu syna přes sklo ukázat členům rodiny. Když se otočila a uviděla u okna stát Deana, klesla jí brada. "Ach můj bože. Miminko Finleyových je příbuzné Deana Finleye? Deana Finlaye ze Slacker Deamon?" Přikývl jsem. "Jo. Je to jeho vnuk a já opravdu potřebuju tady Nata ukázat dědovi." Spěchala, aby mi udělala cestu a následovala mě k oknu, aby mohla zírat na mého tátu. Dean byl nicméně plně zaměřený na Nata. Zvedl palec a mrkl na mě. Aba měl v očích slzy a kýval hlavou. Přímo vedle táty stál Grant a křenil se na Nata. Bethy z mého chlapce překypovala nadšením a Jace souhlasně přikyvoval hlavou. Jimmy si prorazil cestu davem, aby se taky podíval, položil si ruce na boky a rozzářil se na Nata. Pak se podíval na mě a pochvalně na mě kývl. Tohle byla naše rozvětvená rodina. Možná jsme tu u sebe neměli sourozence nebo matky, ale lidi kteří nás milovali a budou milovat i Nata. "Myslíte, že bych mohla dostat Deanovo autogram?" zeptala se za mnou sestra. "Jděte se ho zeptat. Zastihnete ho ve velmi dobré náladě," řekl jsem jí než jsem se otočil, abych vzal Nata zpátky k mamince. 39. Kapitola Blaire Potřebovala jsem vypadnout ven z domu. Rush nechtěl, abych Nata kamkoliv brala a jelikož jsem byla Natovo chodící zdroj jídla, tak jsme od sebe nemohli být pryč dlouho. Pořád odmítal pít z láhve. Snažila jsem se odsávat a nakrmit ho, ale nefungovalo to. Chtěl jen mě. Což bylo sladké, ale jeho otec byl tak zatraceně přehnaně ochranitelský, že byl naštvaný pokaždé, když k nám jen někdo přišel a chtěl si ho pochovat. Bála jsem se, že dokud mi nevyprší šestinedělí a budeme moct mít zase sex, bude s ním život nesnesitelný. Potřebovala jsem udělat něco pro otupení hran, nebo exploduje. První týden doma byl snadný. Byla jsem unavená a Nate v noci moc nespal, takže jsem během dne nebyla fyzicky schopná jít ven. Cítila jsem se špatně, že jsem nešla na pohřeb pana Kerringtona. Woods byl kamarád a já nesnášela, že tak náhle přišel o otce. Rush mě ujistil, že Woods bude v pořádku, potom co jsem se po sdělení té noviny rozplakala. Pana Kerringtona jsem neznala, takže jediná omluva pro pláč bylo to, že mám po porodní hormonální problémy. Nebo tak mi to alespoň řekl můj doktor. Nekontrolovatelná potřeba brečet odezněla v den, kdy jsem byla bez problému schopná zapnout džíny co jsem nosila před porodem. Šla jsem do Natova pokojíčku a hodinu ho chovala, zatímco spal, což bylo něco co jsem podle jeho dětské doktorky dělat neměla. Rozmazlí ho to. Ale bylo to občas tak těžké. Chtěla jsem si tyhle dny pamatovat. Dost brzy bude pobíhat po domě. Když byl Natovi měsíc, dupla jsem si a řekla Rushovi, že je na čase, abychom s ním někam šli. Rush souhlasil, že se přes to musí dostat a strávili jsme hodinu dáváním dohromady jeho věcí, jen abychom vyrazili na večeři do klubu. V době kdy jsme se dostali domů jsem byla strašně unavená a napadlo mě, že to možná ani nestálo za to. Mohli bychom prostě zůstat doma dokud nepřestanu kojit. Pak jsem se při té představě okamžitě rozbrečela, protože jsem byla příšerná matka. Rush vzal Nata a uložil ho za mě do postýlky, zatímco jsem se šla osprchovat. Měla jsem spánkový deficit. Potřebovala jsem přestat Nata v noci kojit, jak navrhovala pediatrička, ale byla jsem slabá a vzdávala to. To muselo přestat. Vyšla jsem ze sprchy a stála před zrcadlem. Boky jsem teď měla širší. Byla jsem si jistá, že takhle už zůstanou. Nosila jsem všechno svoje oblečení, ale už jsem nevypadala jako dřív. Teď jsem měla mamkovské tělo. "Sakra. Snažil jsem se na tebe nedívat, když jsi nahá, protože se opravdu hodně snažím nevzít věci do vlastních rukou, ale kurva … jsi nádherná." Slyšet touhu v jeho hlase udělalo zázraky s mým sebevědomím. Chtěla jsem se zase cítit sexy. Chtěla jsem zase sex. Do kontroly u doktora zbývaly dva týdny. Nebyla jsem si jistá jestli to tak dlouho vydržím. Otočila jsem se a šla k němu. Sex byl možná tabu, ale pořád se můžu ujistit, aby byl můj muž šťastný. Stoupla jsem si na špička a přitiskla rty k jeho, pak jsem ho kousla do spodního rtu. Byla jsem unavená z něžností a romantiky. Chtěla jsem zlobit. Stáhla jsem mu tričko a líbala ho dolů po hrudi, pro sebe jsem se usmála, když jsem slyšela jak se mu zadrhl dech a chytil mě za vlasy. Rozepnula jsem mu džíny a stáhla mu je spolu s boxerkama ke kotníkům. Jeho erekce byla hrdě vztyčená a mě se sbíhaly sliny. Byl tak nádherný. Dokonce i tahle jeho část byla vzrušující. Jednu ruku jsem mu omotala kolem penisu, vzala špičku do pusy a tiskla jí dolů, dokud jsem ho necítila až v zadu v krku. "Do prdele, Blaire," zasténal Rush a pro oporu dopadl na rám dveří. Zabořil mi obě ruce do vlasů a držel mě na místě. Odtáhla jsem se s mlasknutím uvolnila penis z pusy, pak jsem ho poškádlila špičkou jazyka. Jeho kletby a sténání mě jen víc nažhavovalo. "Saj ho, prosím bože, lásko, vsaj ho zase hluboko," prosil a tlačil mi hlavu dolů, dokud mi jeho špička opět nevklouzla až do krku. Zakuckala jsem se a užívala si Rushovo zasténání rozkoše. Líbilo se mu, když se mi zvedal žaludek. A já sama byla vzrušená. Sklouzla jsem si rukou mezi nohy a nechala Rushe sevřením mých vlasů kontrolovat kolik jeho penisu budu mít v puse. "Do hajzlu, dotýkáš se sama sebe?" zeptal se a lapal po dechu, když se mi odtáhl od pusy. Vyplázla jsem jazyk a s přikývnutím jsem ho nechala vyklouznout ven. Pak jsem pusu do široka otevřela a dívala se na něj, zatímco se mi vracel do úst. "Chci si s tebou hrát," zavrčel Rush. "Neudělej se." Byla jsem vyvrcholení velmi blízko, takže jsem si nebyla jistá jestli mu to můžu slíbit. Začal se pohybovat dovnitř a ven z mojí pusy rychleji. Zrychlil se mu dech a nadávky se zhoršovaly. Byla jsem na pokraji výbuchu. "Potřebuju se udělat," řekl a začal se mi odtahovat z pusy, chytla jsem ho zezadu za stehna a držela si ho v ústech. "Blaire, miláčku, vystříknu ti kurva do pusy jestli mě nepustíš." Tvrdě jsem ho sála a pumpovala nahoru a dolů. Na jazyku jsem cítila jak se napjal a oběma rukama mě chytil za hlavu. Cítila jsem jak se v něm buduje výkřik, zrovna když mě první teplý výtrysk zasáhl do krku. "Kurva, miláčku. Vysaj to, vezmi si to … jo, vem si to … to je zasraně neuvěřitelný," odříkával jak se mu tělo pod mýma rukama a ústy cukalo. Stehna jsem měla zmáčená vzrušením. Znovu jsem se tam chystala zajet rukou, když mě Rush odtáhl od svého penisu, zvedl mě a odnesl mě k posteli, na kterou mě hodil. Věděla jsem, že bychom ještě neměli mít sex, ale právě teď mi to bylo jedno. Cítila jsem se tam dole uzdravená. Nic nebylo jinak. Rush mi roztáhl nohy, sklonil hlavu a vyplázl jazyk, aby olízl vlhkost na vnitřní straně mého stehna. Chvěla jsem se, když se dostal blíž ke středu. "Budu se tady dole na tobě krmit dokud nebudeš prosit, abych přestal," vyhrožoval těsně předtím než mi jazykem zajel mezi záhyby a pak mi přejel piercigem přes klitoris. Milovala jsem jak tohle dělal. Už to bylo dlouho. Chytila jsem ho za vlasy a držela si ho u klitorisu. Rozesmál se a z toho zavibrování jsem zanaříkala rozkoší. "Moje nenasytná holčička," zamumlal, vtiskl mi polibek blízko mého vstupu, než dovnitř vsunul jazyk a palcem mi mnul poštěváček. První orgasmus mě zasáhl tvrdě a já ho tahala za vlasy, z čehož hladově zasténal a pokračoval v lízání. "Chci víc," zašeptal a rošťácky se na mě usmál. Nohy jsem měla jak želé a nechala jsem je padnout stranou. "To je ono. Otevři se," chválil mě. Bože, udělala bych pro něj cokoliv. V mém potěšeném a uvolněném stavu do mě zasouval palec. Pak jím zajel dozadu, dokud nenašel další otvor. Nebyla jsem si jistá jestli chci, aby se ho dotýkal. "Nenapínej se. Neublížím ti. Bude to dobrý, když mi to dovolíš," slíbil. Uvolnila jsem se, věřila jsem mu, když do mě zajel palcem, zatímco mi jazykem škádlil klitoris. Přistihla jsem se, že mu tlačím proti palci ve snaze dostat ho hlouběji a Rush souhlasně zasténal, když palcem dál pracoval dovnitř a ven z mého zadku, zatímco se semnou miloval jazykem. Začalo to ve mně vyvolávat nový druh orgasmu. Nerozuměla jsem tomu, ale bylo to silnější. Chtěla jsem to. "Rushi, potřebuju," prosila jsem, nejistá co jsem vlastně potřebovala. Sklouzl palcem zpátky do mého vlhkého horka, pak zase dozadu, aby vnikl do těsného otvoru, který mě přiváděl k šílenství. "Vím co potřebuješ, sladká Blaire a dám ti to," řekl než mě olízl od klitorisu k malé dírce, se kterou si tak odhodlaně pohrával. Jazykem jí obkroužil než se vrátil ke klitorisu a vtáhl ho do pusy a dál do mě vnikal palcem. Vystřelila jsem. Vybuchl ve mně ohňostroj a já znovu a znovu vykřikovala Rushovo jméno, zatímco se mi tělo svíralo čistou rozkoší. Nikdy jsem nic takového necítila. Neexistovala slova, kterými to popsat. Když jsem se konečně vrátila na zem a podařilo se mi otevřít oči, Rush se mi plazil nahoru po těle, aby si lehl vedle mě a přitáhl si mě k sobě. "Potřebuju se s tebou milovat, Blaire. Tak strašně moc potřebuju dovnitř," zašeptal. Chtěla jsem ho uvnitř. Jen jsem si nebyla jistá jestli ho chci uvnitř sebe…tam vzadu. Jeho palec byl mnohem menší než penis. "Chci, do tvojí kundičky, lásko. Přestaň se bát toho druhého. To bylo jen pro tebe. Věděl jsem, že se ti to bude líbit," ujistil mě, pak nás oba přikryl dekou a já rychle usnula v teple jeho těla. 40. Kapitola Rush Ve chvíli kdy jsem zaslechl jak Nate začal kňourat jsem se natáhl a vypnul chůvičku. Dneska v noci se Blaire vyspí, i kdybych měl celou noc prochodit s chlapečkem po domě, aby nemyslel na jídlo. Vyklouzl jsem z postele, navlékl si boxerky a tílko a spěchal dolů než začne brečet. Blaire by byla schopná slyšet jeho pláč i s vypnutým monitorem. Doufal jsem, že jsem jí dnes vyčerpal tak, že zaspí všechen hluk. Když jsem vešel do pokoje, zapnul jsem kolotoč nad postýlkou a popotahování přestalo. Rád mě poslouchal zpívat. Blaire říkala, že vždycky přestane sát, když mě slyší mluvit a celý se uklidí a poslouchá. Líbilo se mi to. Šel jsem ke kolébce a on se na mě zadíval, dokonce i když se tak úplně ještě neusmíval, viděli jste mu na očích nadšení. Normálně ho nadchla Blaiřina prsa, ale na druhou stranu, to mě taky, nemohl jsem mu to zazlívat. "Ahoj kámo, kdy konečně přijdeš na to, že když je venku tma, ty máš spát?" zeptal jsem se ho a naklonil se přes postýlku, abych ho zvedl. Zavrtěl ručičkami a pak natočil hlavu, aby na mě viděl. "Dneska jsi v tom mnou. Maminka potřebuje spánek, přestože ty ne. Dáváš jí zabrat." Nechal jsem rozsvícené světlo z kolotoče a šel se s ním posadit do houpacího křesla. "Budeme se dívat na měsíční svit na vodě a houpat se dokud se nerozhodneš, že je znovu čas spát." Nate si mi položil hlavu na hruď, když jsem si ho otočil na klíně a houpal nás. Uvažoval jsem, co si jeho maličká mysl myslí o výhledu. Chtěl jít tam ven a dotknout se písku, nebo cítit vodu? Nemohl jsem se dočkat až se mnou bude mluvit a řekne mi o čem přemýšlí. Houpali jsme se skoro hodinu a já čekal až začne naříkat po Blaire, ale neudělal to. Shlédl jsem, abych uviděl jeho víčka zavřená a dech pomalý a klidný. Zvládli jsme tohle probuzení bez maminky. Měl jsem vynikající pocit. Tiše a pomalu jsem šel k postýlce a uložil ho. Když jsem si byl jistý, že vydrží spát, zamířil jsem zpátky do postele. Táta byl úspěšný. Když se Nate příště rozhodl, že chce pozornost, bylo už po sedmé ráno. Blaire se posadila, když uslyšela pláč a podívala se na hodiny. "Ach můj bože! On brečí teprve teď?" zeptala se a nahá klopýtala z postele. Zkřížil jsem si ruce pod hlavou a sledoval výhled, jak pobíhala po pokoji a hledala něco na sebe. Opravdu hodně jsem si její nové boky užíval. Tak zastraceně sexy se zaoblily, bylo těžký myslet jasně, když šla kolem mě a oni se houpaly. "Vlastně ne. Měli jsme v noci trochu společnýho času. Vysvětlil jsem mu, že si potřebuješ trochu odpočinout a jemu to nevadilo. Myslím, že to chápal." Blaire přestala hledat oblečení a podívala se na mě s lehce pootevřenou pusou. "Ty jsi k němu vstal a podařilo se ti ho znovu uspat, aniž bych ho nakrmila? A jemu to nevadilo?" Pokrčil jsem rameny. "Souhlasil, že jsi mrzutá a potřebuješ se trochu víc vyspat." Za rty jí zatahal malý úsměv a položila si ruce na ty boky, který jsem tak miloval. "Myslíte si, že jsem mrzutá, jo? Minulou noc jsem se ti nezdála mrzutá, že ne? Když jsem měla tvůj penis až v krku?" K čertu. "Sakra ženská. Musíš jít nakrmit našeho syna. Nemluv takhle. Nebo dřív přijdu o rozum než od doktora dostaneme zelenou." Blaire se zasmála a sklonila se, aby zvedla noční košili, co si včera chtěla vzít, ale nikdy se nedostala k tomu, aby si jí oblékla. Vystrčila zadek a já se musel zadržet, abych se na ní nevrhl. Saténový materiál jí sklouzl po těle a zastavil se v polovině stehen. Střelila po mě vědoucí úsměv a otočila se ke dveřím. "Teď si svoje mrzuté já odnesu sebou dolů," odpověděla. Sledoval jsem pohupování jejích boků a noční košilku, která se k ním s každým krokem lepila. Když mi konečně zmizela z dohledu, vyskočil jsem z postele a zamířil do sprchy. Potřeboval jsem tu nejstudenější zajebanou sprchu jakou snesu. 41. Kapitola Blair Uložila jsem Nata ke spánku a rozhodla se využít volný čas u videa jógy co jsem si koupila na iTunes. Potřebovala jsem zpevnit pár věcí na svém těle. Bethy mi řekla ať zkusím jógu. Najít si na to čas byla ale další věc. Naposledy, když Nate spal a já se pokoušela cvičit, vešel dovnitř Rush a opět jsme skončili nazí na gauči. Stali se z nás profíci přes orální sex. Ne že by se Rush potřeboval zlepšovat, ale s jistotou můžu číct, že jsem se naučila zabijácky kouřit. Dřív než video začalo, ozval se domovní zvonek, takže jsem zmáčkla pauzu a šla se podívat kdo to je. Rush tu nebyl, takže to nemohl být Grant. Byli spolu. Otevřela jsem dveře a pomyslela si, že bych se možná měla naučit nejprve koukat kukátkem, když jsem se dívala na Nan. Zrychlil se mi tlukot srdce a nadávala jsem si, že jsem nechala mobil ležet na zemi v herně. V elasťákách jsem neměla kapsy. "Je tu Rush?" vyštěkla. V duchu jsem se přikrčila. Nebyl tu a já si nebyla jistá jestli jí pustit dál. Ale na druhou stranu, jak bych nemohla? Je to Rushovo sestra. "Před pár hodinami odjel s Grantem. Vyřídit něco s Woodsem." Mluvila jsem příliš. Nic jí do toho nebylo. "Pustíš mě dovnitř? Nebo bych se měla vrátit později?" Znechucený tón jejího hlasu nad myšlenkou, že mám teď moc jí nepustit dovnitř, nyní i mého domu, byl očividný. Nechtěla jsem jí zvát dovnitř, ale Rush jí bude chtít vidět. Zrovna před pár dny se o ní zmínil. Přemýšlel jak na tom je a matka mu prý říkala, že byla propuštěná z kliniky a vede si dobře. Proti svému lepšímu přesvědčení jsem ustoupila, abych jí pustila dovnitř. "Pojď dál," řekla jsem, nenáviděla jsem představu být s ní sama. Zbraň jsem měla v autě, ačkoliv jsem si opravdu nemyslela, že jí potřebuju. Tak nebezpečná nebyla… to si nemyslím. "Tak jaký to je pocit být paní Finlay?" zeptala se. Její tón dával najevo, že z toho není nadšená a nebyla to přátelská otázka. "Úžasné. Miluji tvého bratra," odpověděla jsem. "Nemůžeš mi lhát. Mě tím nevinným pohledem neoblbneš. Nechala ses zbouchnout, aby sis ho pojistila. Svoje dítě by neignoroval. Došlo ti to a využila jsi toho. Jen doufám, že je to dítě jeho." Z nenávisti v jejím hlase jsem sebou škubla. Fakt jsem chtěla zavolat Rushovi a dostat ho domů. Nechtěla jsem s ní mluvit. Ne pokud to má být bouchni-si-do-Blaire konverzace. "Mrzí mě, že to cítíš takhle. Až uvidíš Nata, bude ti jasné, že není pochyb o tom komu patří. Je celý Rush," byla jsem na sebe naštvaná, že jsem se chytla návnady a obhajuju se. Při zmínce o Natovi jsem viděla jak sebou Nan trhla. Buď nenáviděla představu, že máme dítě, nebo fakt, že je to i moje dítě a ona k němu nechtěla cítit spojení. Nebyla jsem si jistá. "Jdu si pro telefon a zavolám Rushovi, aby věděl, že jsi tady. Prosím, posluž si k čemukoliv k pití, nebo jídlu. Víš, kde všechno je." Vydala jsem se nahoru po schodech. "Počkej. Nechci se vidět s Grantem. Řekni mu ať ho nebere sebou," řekla napjatým hlasem. "Dobře. Udělám to," odpověděla jsem. Byla jsem si dost jistá, že ani Grant jí nechce vidět, ale nechtěla jsem jí dávat na vědomí, že o tom všem vím. Toho tématu se ani nedotknu. Spěchala jsem po schodech pro telefon. Zavolám Rushovi a pak půjdu zkontrolovat Nata….možná bych mohla všechen čas o samotě s ní v domě strávit schovaná nahoře. Zvedla jsem telefon a vytočila Rushovo číslo. "Ahoj lásko, všechno v pořádku?" zeptal se, když to zvedl. "Ehm, záleží na tom co považuješ za v pořádku," řekla jsem. "Tvoje sestra je tady." "Otoč to, chlape. Potřebuju jet hned domů," řekl Rush Grantovi. "Jsem na cestě. Je v pohodě? Je milá? Pustila jsi jí dovnitř?" "Ano, ani ne a ano," odpověděla jsem. "Není milá. Do prdele, Blaire. Mrzí mě to. Proč jsi jí pouštěla dál?" "No, protože Rushi, je to tvoje sestra. Nemůžu odmítat pustit tvojí rodinu do tvého domu." Rush se zhluboka nadechl. Věděla jsem co to znamená. Byl frustrovaný. "Blaire. Jestli tě ještě jednou uslyším nazvat to mým domem, tak se kurva neznám. Je to náš dům. Náš zasranej dům. Jestli někoho nechceš pustit dovnitř, nedělej to. Zavolej mi a můžou počkat na zatracenejch schodech, dokud se tam nedostanu. Jen chci, aby ti bylo u nás doma příjemně." "Dobře. No, pustila jsem jí dovnitř, protože jí miluješ a já miluju tebe. Jak z ní tenhle důvod?" Rush se tiše zasmál. "Nan je a nejspíš vždycky bude jediná osoba, kterou miluju a nečekám od tebe, že na ní budeš hodná. To si musí zasloužit. A neudělala to. Vyhoď jí, vykopni její prdel ven, kdykoliv jen budeš chtít. Nenech si líbit její nevymáchanou pusu plnou kravin." Rozhodla jsem se mu neříkat o jejím obvinění, že Nate není možná jeho. Ztratil by nervy. "Jen si pospěš," prosila jsem. "Jsem tam za pět minut," slíbil. Zavěsila jsem, zastrčila si mobil do sportovní podprsenky a pak jsem šla za Natem. Otevírajíc dveře jsem nakoukla dovnitř a našla ho kopat a brblat na mořské potvůrky visící z kolotoče. S úsměvem jsem šla k němu a on přesunul oči, dokud se neusadily na mě. Při pohledu na mě začal kopat víc a mě se sevřelo srdce. "To nebyl moc dobrý spánek," řekla jsem mu a sklonila se, abych ho zvedla. "Nestihla jsem ani trochu jógy a maminčin zadek jógu potřebuje." Snažil se mi zavrtat hlavičku do hrudi. Nebyl jeho čas k jídlu, ale když se vzbudil, chtěl se mi dostat pod tričko. Přesně jako jeho tatínek. S úsměvem jsem s ním šla k přebalovacímu stolu a dala mu čistou plenu, zatímco se rozčiloval. Nesnášel přebalování. Zvedla jsem ho a políbila ho na našpulenou pusinku. Slzy ustaly a otevřel pusu ve snaže dostat znovu něco k jídlu. "Teď ne, pane. Jedli jsi před hodinou," řekla jsem mu, než jsem zamířila ke dveřím. Nechtěla jsem ho brát dolů. Bála jsem se co by o něm Nan mohla říkat. Nemyslím si, že bych to zvládla, kdyby byla zlá na mé dítě. Ozvaly se přední dveře a já vydechla úlevou. Rush byl doma. "Táta je doma," zašeptala jsem. Nesla jsem Nata dolů a poslouchala jestli uslyším Rushovo a Nanin hlas. Nebylo to těžké. Ona už svůj zvyšovala. Rush musel vejít a začít jí nadávat, že jsem se kvůli ní cítila nepříjemně. Rozhodla jsem se Nata nevzít do kuchyně, aby neslyšel jak tatínek křičí na Nan. Šli jsme ven předními dveřmi. Nate miloval chodit ven a sledovat vlny. Mořský vánek přehlušoval všechna Nanina vzteklá slova. Sešli jsme pod dům a vydali s směrem k pláži. "Blaire, přinesla bys Nata sem nahoru?" zeptal se Rush, shlížející na mě z terasy. Zdálo se, že chtěl Nata v Nanině blízkosti. Chápala jsem, že chce, aby se sestra seznámila s jeho synem, ale ona mě nenáviděla, takže to možná nebylo nejmoudřejší rozhodnutí. Matka ve mně ho chtěla vzít, utéct zpátky nahoru a zamknout nás v bezpečí jeho pokoje. Ale byl i Rushův. Přitiskla jsem mu pusu na spánek. "Taťkovo sestra Nan není moc hodná. Budeš se muset naučit jí přehlížet," zašeptala jsem mu do ucha, víc pro svoje utěšení než pro jeho, zvlášť když ani neměl tušení co říkám. Když jsem se dostala na poslední schod, Rush na mě čekal. "Jestli chceš, vezmu ho dovnitř sám, abys tam nemusela. Ale jestli chceš jít, přísahám ti, že se bude chovat slušně, neboj jí vyhodím ven z domu." Nehodlala jsem poslat svoje děťátko za velkým zlým vlkem aniž bych šla s ním. Jestli musel čelit Nan, tak já taky. Pevně jsem si ho držela a zavrtěla hlavou. "Chci být s ním." Rush přikývl. Na tváři jsem mu viděla porozumění. Otevřel dveře a přidržel nám je otevřené, abychom mohli s Natem vejít. Nan s naštvaným úšklebkem seděla na barové stoličce. Otočila se a zaměřila oči na Nata. Mohla jsem vidět moment, kdy si uvědomila, že každý malý rys byl Rushův. Neměl ani moje oči. Byl celý Rush. "Hádám, že nakonec je přeci jen tvůj," řekla. Zastavila jsem se a udělala krok vzad, narážejíc do Rushovi hrudě. Objal mě paží a držel mě na místě. "Chtěla jsi ho vidět. Buď opatrná co říkáš jeho matce. Omluv se za tu poslední stupidní poznámku, nebo tě doprovodím ke dveřím." Nan v očích vzplál hněv a já měla pocit, že Rush právě začal něco, co jsme v našem domově nepotřebovali. Ale zhluboka se nadechla a zvedla ke mně svoje nenávisti plné oči. "Omlouvám se," odsekla. Nemyslela to vážně, ale už jen že jí to Rush donutil říct stálo za to. "Můžu ho pochovat?" zeptala se Nan, zvedajíc pohled k Rushovi. Ztuhla jsem jak prkno. Pokud řekne ano, rozeběhnu se s Natem pryč. Byla tu určitá míra toho, co po mě může žádat. "Nejspíš to není nejlepší nápad. S tím jak na jeho mámu koukáš si nemyslím, že jí bude připadat bezpečné ti ho podat." Nan se zamračila. "Je to i tvoje dítě." "To je. Ale Blaire je jeho matka. Nedovolím, aby se dělo něco, co jí není příjemné." "Bože, Rushi, kam se poděly tvoje koule?" "Druhý varování, sestřičko." Nan obrátila oči v sloup a vstala ze stoličky. Podívala se zpátky na Nata a oči jí trochu zjihly. Bylo těžké ho nemilovat. Byl stejně krásný jako jeho otec. "Máma by ho ráda viděla," řekla Nan, vytahujíc si ucho kabelky na rameno. "Měl bys jí alespoň postat fotku." "Matka sere na svoje vlastní děti, Nan. A ty to moc dobře víš. Proč by se měla zajímat o moje?" Nan nehnula brvou. Jen pokrčila rameny. "Dobrý postřeh." Nate se mi začal vrtět v náručí. Zase se pokoušel dostat k dobrotám. Posunula jsem si ho na ruce a Rush se pro něj natáhl. "Dej mi ho. Když bude u mě, nebude myslet na mléko." Podala jsem mu Nata a ten se okamžitě uklidnil a díval se na Rushe. Byl svým otcem fascinovaný. "Jde ti to s ním. Nepřekvapuje mě to. Hrál jsi otce co si dovedu vzpomenout," řekla Nan. Byla to první milá věc, kterou řekla od chvíle co sem přišla. "Jsem v tom dobrý jen protože jsem sledoval Blaire. Všechno mě naučila." Nan se ta odpověď nelíbila a nebyla to pravda. Od prvního dne byl přirozený talent. Chystala jsem se s ním hádat, když Nan zastrčila stoličku, skřípajíc s ní po podlaze. "Jen jsem chtěla vidět dítě a dát ti vědět, že jsem na tom líp. Jestli mě budeš chtít vidět, budu pár dní ve městě. Nemám v úmyslu žádné další utužování vztahu s tvojí rodinkou, takže to drž na paměti." Sledovala jsem jak bez dalšího slova vypochodovala z kuchyně a ven předními dveřmi. Rush neodpověděl. "A pořád je mrcha," zamumlal Rush. Otočila jsem se, abych se na něj podívala a on se mračil. "Omlouvám se, že s tebou tak mluvila," řekl. "Ignoruju všechno co říká. Chce, abych byla záporák a bojím se, že to tak bude vždycky. Je to v pořádku. Nevzala jsem si jí," odpověděla jsem. Nate slyšel můj hlas a otočil hlavu, aby se na mě podíval, než začal brečet. Chtěl mě kvůli mým prsům. Usmála jsem se a natáhla se, abych si ho vzala. "Budu ho muset znovu nakrmit. Asi se naposledy nenadlábl dost. Je odhodlaný znovu se najíst." Rush mi ho podal. "Šťastnej malej parchat." Nakopla jsem ho a on se zasmál z plných plic, jak jsem to milovala. "Máš hlad?" zeptal se. "Ano. Umírám hlady. Udělal bys mi sendvič?" zeptala jsem se ho než jsem odešla do obýváku, abych si udělala pohodlí v křesle. "Pro tebe cokoliv," odpověděl. 42. Kapitola Rush Woods stál před klubem a hádal se s tou Angie, Angel, nebo Angelinou….k čertu, nemohl jsem si vzpomenout jak se jmenuje. Během let tu sem tam pobývala. Byl jsem si dost jistej, že to byl Woodsův letní zásun, když jsme byli na střední. Její otec byl ve stejném obchodě jako Kerrington a Grant si myslel, že si jí Woods vezme. Pak se ukázala ta holka Della a hádám, že se věci změnily. Nebo ne. Nemohl jsem říct. Co jsem posledně slyšel, Della do vězení nešla a celé to bylo nedorozumění. Ale Woods rozpoutal na policejní stanici peklo. Ta holka měla ruce na Woodsovo pažích a vypadalo to jakoby ho prosila. Nebyl jsem si jistý jestli chci do téhle konverzace napochodovat, ale ten vůl vypadal, že potřebuje pomoc. Měl k řešení dost sraček, teď když byl jeho otec po smrti. Nikdo na to nebyl připravený a Woods přes noc všechno zdědil. "Pusť mě, Angelino. Přísahám bohu, že jestli mě kurva nenecháš nepokoji, vyžádám si na tvojí prdel zákaz přibližování," řekl Woods, když ze sebe odstrčil její ruce. Otočil se a uviděl mě přicházet, úleva v jeho očích byla očividná. "Rushi. Ahoj, přišel jsi na schůzku?" zeptal se. Neměl jsem tušení o čem to mluví a byl jsem ochotný se vsadit, že si to hovno právě vymyslel. "Jo," odpověděl jsem. "Tohle není u konce, Woodsi. Přísahám ti, že není. Děláš obrovskou chybu," vykřikla, když se od ní Woods uvolnil a vydal se směrem ke mně. "Dostaň mě od ní kruci pryč. Rychle," zamumlal, když prošel kolem mě. Otočil jsem se a následoval ho. Byl jsem tu, abych si s Bethy promluvil o hlídání na zítřek, abych mohl vzít Blaire ven na rande. Ale vypadalo to, že si napřed budu muset pokecat s Woodsem. Otevřel dveře do klubu a šel dovnitř, nečekajíc, aby viděl jestli jdu za ním. "To je ta nejšílenější, zasraná děvka, jakou jsem kdy potkal," zanadával jakmile jsme byli bezpečně uvnitř. Projel si rukou ve vlasech a frustrovaně zavrčel. "Utíkal jsem. Fakt, že jo. Málem ze mě byl podělanej Tripp. Vzal jsem Dellu a chtěli jsme nechat tyhle sračky za sebou. Otec mě zatlačil příliš daleko a já skončil. Pak musel jít a umřít. Ukázalo se, že v otcově závěti je, že v den mých dvacátých pátých narozenin, což je za dva měsíce, se tohle místo stane moje. Dědeček to ve svojí vůli udělal zatraceně jasný a byl to tak jištěný, že s tím otec nemohl nic nadělat. Teď utéct nemůžu, že? Celý je to moje. Děda, kterýho jsem tak miloval a obdivoval se mnou nakonec přece jenom nevymrdal. Ale bože, taky je to tak děsně vymrdaný teď. Potřebuju se jen soustředit na to, aby bylo Delle líp. Na tohle nemám čas. Nic nevím, Rushi. Pojebaný NIC. Otec mě tu do obchodní stránky nikdy nepustil. Říkal, že si musím svoje místo zasloužit." Woods si dlouze frustrovaně povzdychl a začal přecházet sem a tam. Nebyl jsem si jistý o čem všem to vlastně mluví, ale ten týpek měl problémy. Grant byl ten, koho potřeboval, ne já. Nebyl jsem někdo s kým se dělit o svoje sračky. Nebyl jsem dobrý ve výlevech srdce. "Woodsi?" Do dveří vešla malá brunetka s velkýma modrýma očima a dívala se starostlivým pohledem přímo na Woodse. "Co se děje?" Ten chlap se přímo přede mnou proměnil. Udělal dva dlouhé kroky a vtáhl jí do náručí jakoby se jí někdo chystal dotknout a on se potřeboval ujistit, že zůstane v bezpečí. "Jsem v pohodě. Prospala jsi se?" zeptal se něžným tónem, který jsem ho, přísahám bohu, nikdy neslyšel použít. Přikývla a vklouzla rukama kolem něj. "Ano. Všechno bylo dnes ráno fajn. Přestaň si dělat starosti," řekla mu. Otočila hlavu a podívala se na mě. "Dello, tohle je Rush Finlay. Potkala ses s jeho ženou Blaire. Rushi, tohle je moje Della." Jeho Della. No ty vole, tak tohle se tu dělo. Byl nahranej. Nemohl jsem zadržet úsměv. Ten pocit jsem naprosto chápal. A kruci, jestli jsem nebyl šťastnej, že byl Woods zblblej do jiný ženy a nebude už čmuchat kolem tý mojí. Děkuju ti, Dello. "Ráda tě poznávám," řekla. "Taky tě moc rád poznávám," odpověděl jsem. Neměla ani tušení jak moc. Starej dobrej Woods Kerrington byl zamilovanej. To byla ta nejzábavnější sračka co jsem za celý týden slyšel. 43. Kapitola GRANT Bušení na moje dveře znělo jako zatracenej nákladní vlak. Odhodil jsem ze sebe přikrývku a podíval se na Paige. Minulou noc jsem si jí sebou přivedl domů. Oba jsme toho příliš mnoho vypili a užili jsme si spoustu zábavy než jsme odpadli. Tolik jsem si aspoň pamatoval. Paige byla vždycky příjemná a jednoduchá. Nelepila se na vás. Bouchání pokračovalo. Popadl jsem odhozené šortky z minulé noci a natáhl si je, než jsem se vydal chodbou ke dveřím. "Ticho už kurva! Sakra, to je zasraně moc nahlas," zařval jsem než jsem otevřel dveře. Slunce už vyšlo a svítilo mi přímo do očí. Přehodil jsem si ruku přes oči a mhouřil, zatímco jsem tomu kdo byl u mých dveří nadával do zrmdů, ať už to byl kdokoliv. Nezvládal jsem kocovinu dobře. "No nejsi ty po ránu okouzlující," pronesla Nan, když se kolem mě protáhla a vešla dovnitř. Do prdele. Ne zrovna ten, kým jsem se chtěl dnes ráno zabývat. Zabouchl jsem dveře. "Co chceš, Nan? Je kruva deset ráno," zavrčel jsem. Nan vešla do mojí kuchyně a opřela se o bar. "Potřebuju někde zůstat," řekla měkčím hlasem, který obvykle používala jen když něco chtěla. Před rokem na mě ta hovadina fungovala. Byl jsem tak omotaný kolem její sobecký prdele, že mi to nemyslelo. Ale bylo to celý jen o sexu. Byla v něm dobrá. V posteli kurevská gymnastka. Tvrdě jsem se naučil, že sex nevynahradí zlomený srdce a kurvení. Skončil jsem s ní. S nimi všemi. "Zavolej Rushovi. Jdu zpátky do postele. Cestu ven znáš," odpověděl jsem, míříc zpátky do ložnice. "Nemůžu! On mi nepomůže. Nemůžu vystát Blaire a on to ví. Miluje jí víc než mě. Ona mi ho vzala. Vzala mi všechno. Nenávidím jí a nemůžu předstírat, že jí mám ráda. Ale nemám kam jít. Nechci žít s matkou. Chci se vrátit do Rosemary." "To máš blbý. Sbohem Nan." otevřel jsem dveře do ložnice, došel k posteli a lehl si obličejem dolů. "Paige? Opravdu Grante? Nevíš, s kým vším se válela. Klesnul si pěkně hluboko. Dokonce i na tebe." Paige se posadila, promnula si obličej a já si užíval fakt, že je nahá a Nan má dost dobrý výhled na její prsa. Byly zatraceně mnohem hezčí než Naniny. "Pokročil jsem nahoru. Poslední holka co jsem šukal jsi byla ty," odpověděl jsem. Sama mi nahrála. Paige se krví podlitýma očima podívala na mě a pak na Nan. Byl jsem si pěkně jistý, že včera hulila trávu. "Co se kurva děje?" zavrčela a vytáhla deku nahoru, aby se zakryla. "Tady Nan mi dělá ze života peklo. Ignoruj jí," řekl jsem, přetočil se na záda a dal si ruce za hlavu. "Opravdu? Tohle se z nás stalo?" zeptala se Nan. "Tohle jsi z nás udělala ty, Nan. Ty jsi chtěla vyšukávat kolem, no tak jsem souhlasil. Je to zábava. Díky za nápad." "Paige, pro rány boží, vem si něco na sebe a odejdi. Snažíme se tu vést rozhovor," vyštěkla Nan na Paige, která tiše seděla a poslouchala nás. Natáhl jsem ruku a poplácal jí po noze. "Neodcházej. Ukázal jsem jí dveře. Jen to potřebuje pochopit," řekl jsem Paige. Ve skutečnosti bych byl nejraději, kdyby odešly obě, ale nebyl jsem debil. Nevykopnu Paige. Půjde až sama bude chtít. "Jako fakt? Budeš děvkařit kolem a nenecháš mě to ani vysvětlit? Víš vůbec, že jsem se léčila? Zajímá tě to? No, sakra určitě jsi mi nezavolal. Nikdo nezavolal. Dokonce ani Rush ne." Cítil jsem za ní malé bodnutí, ale opravdu maličké. Občas jsem pořád viděl tu malou holku, která tak hrozně chtěla, aby jí někdo chtěl. To byly časy, kdy jsem měl soucit. Pak jsem si vzpomněl jaká se z ní stala kurva a rozhodl jsem se, že si zaslouží co má. "Když rozdáváš sračky, dostaneš sračky. To mi vždycky říkával děda. Možná tě to měl taky někdo naučit. Nadělala jsi nám všem zajebanou nálož problémů." Nan ukázala na Paige. "Odejdi. Hned." Chytil jsem Page za ruku." Ignoruj jí." Paige se dívala sem tam mezi námi dvěma a pak zavrtěla hlavou. "Vy dva jste totální magoři. Myslím, že půjdu domů a odpočinu si. Tohle moje hlava nesnese." Začala vstávat, pak se sklonila a políbila mě na tvář, než vylezla nahá z postele. Obdivoval jsem její zadek, když se oblékala, abych vytočil Nan, ne protože bych opravdu chtěl. Byl jsem unavený z přemýšlení o nahých ženských. Paige mi zamávala na rozloučenou, pak s botama v ruce spěchala ven ze dveří. Neměl jsem tušení kde má auto, ale teď na tom nezáleželo. Bydlela o dvě patra výš ve stejné budově jako já. Což byl další důvod proč byla po ruce. Nan přešla k posteli a posadila se. "Vypadni z mojí postele, Nan. Přísahám bohu, že ti řeknu každičkém detail z toho co jsem s Paige na tomhle prostěradle minulou noc dělal, jestli okamžitě nezvedneš prdel z postele," varoval jsem jí. Nemohl jsem si vzpomenou co přesně jsme dělali. Ale to Nan vědět nemusela. "Jsi nechutný," vyjekla, vstala a zírala na mě. "Jo, tak jako ty. Já aspoň Paige znám. Není to jen nějaká holka, co bych sebral na ulici, abych jí opíchal." V očích jí zablýskal vztek. Připomněl jsem jí její kraviny. Chtěla mě odehnat a uspěla. Viděl jsem dost. Už jsem neměl zájem. "Říkal jsi, že mě miluješ," připomněla mi. "Myslel jsem, že bych tě možná mohl milovat, Nan. Ale pak jsem se vzbudil a uvědomil si, že žhavá šukačka a pěkná kunda není láska. Je to jen opravdu dobrej sex." Bolestný pohled jejích očích by ve mně měl vyvolat vinu, ale nestalo se. Spletl jsem si potřebu a chtíč s láskou. Nevěděl jsem jaké to je někoho milovat. Ne způsobem jakým Rush miloval Blaire. Tak jsem se nikdy necítil. Teď jsem to věděl. Neměl jsem ani zasraný tušení a byl jsem si zatraceně jistej, že nikdy mít nebudu. "Fajn. Chceš mi ubližovat, tak do toho. Zasloužím si to," odsekla Nan, vstala a šla zpátky ke dveřím. "Ale tohle není u konce, Grante. Můžu přiznat, že jsem to podělala. Ty jen musíš přiznat, že ke mně pořád něco cítíš." Cítím? Nemyslel jsem si. Byl jsem na ní naštvaný, že mě vodila za nos, ale nebyl jsem si jistý, kam odešly city. "Pracuju na nějakých věcech. Bylo by milé, kdyby se někdo zajímal a pochopil to." Nenechám jí tohle otočit na mě. O tyhle kecy jsem nestál. Snažil jsem se, aby to fungovalo. To ona odmítala být někdy víc než jen kámoška na škukání. Já chtěl víc a ona dala jasně najevo, že můžu být snadno nahrazen. "Nemyslím si, že jsem ten kdo ti pomůže, Nan. Problém je, že vím jaký byl tvůj život a vím, proč jsi taková mrcha. Ale na rozdíl od Rushe tě tím nehodlám omlouvat. Je na čase, abys to přestala používat a změnila se. Odháníš všechny pryč. Chceš skončit jako tvoje matka?" Ztuhla a já věděl, že jsem uhodil hřebík na hlavičku. Beze slova se otočila, vypochodovala z mého bytu a zabouchla za sebou. Zaplať Pánbůh, kurva. Teď se můžu vyspat. 44. Kapitola Blaire Měla jsem se sejít s Bethy v klubu na drink. Nakrmila jsem Nata a nechala ho s Rushem, abych si mohla užít trochu holčičího času. Také chtěla, abych se oficiálně seznámila s Dellou. Když jsem míjela kuchyni zamávala jsem na Jimmyho a spěchala do jídelny. Della a Bethy byly u okna s výhledem na záliv. Della se otočila a usmála se, když si všimla, že se blížím. Nebyla jsem si jistá co přesně se stalo s policií, jen jsem věděla, že to bylo hrozné nedorozumění. Drby říkaly, že Woods vyhrožoval policejnímu důstojníkovi, který Dellu zatýkal. Grant řekl, že s ním praštil o zeď. Připomínalo mi to něco, co by udělal Rush. "Už bylo na čase, aby ses ukázala. Zrovna jsem se chystala objednat nám, pro mě už druhou mimosu," řekla vesele Bethy. "Promiň. Musela jsem napřed nakrmit Nata, než jsem odešla. Byl hladovější než obvykle. Ale ty víš, že nemůžu pít momisy. Kojím. Ale dám si velkou sklenici pomerančového džusu." "Kojení vůbec nezní zábavně. Kromě těchhle úžasnejch koz co máš, k tomu nevidím důvod," odpověděla Bethy. Rozhodla jsem se jí ignorovat. Nepochopila by to. Místo toho jsem se podívala na Dellu. "Jsem ráda, že si konečně můžeme popovídat," řekla jsem jí. "Já taky. Mrzí mě naše poslední setkání. Nedovedu si představit co sis o mě myslela potom…," zarazila se a utichla. "Myslela jsem si, že se muselo stát příšerný nedorozumění a zatímco jsem začínala rodit jsem nařídila Rushovi, aby se spojil s Woodsem a dal mu vědět o stavu nouze," ujistila jsem jí. Della si povzdychla. "Jo, byl to šílený den. Ale děkuji ti. Až později jsem se dozvěděla, že jsi ten den porodila." Bethy objednala další mimosu pro sebe a Dellu. Já řekla nové servírce, že chci jen pomerančový džus. "Takže, slyšela jsem, že už pro Woodse nepracuješ," řekla Bethy Delle. Ona se zamračila a zavrtěla hlavou. "Ne. Nenechá mě. Rád si mě většinu času nechává u sebe. Vyrovnáváme se s nějakými věcmi …" zase se jí vytratil hlas. Mohla jsem říct, že se nechce bavit o svém osobní životě a neměla jsem jí to za zlé. Zrovna nás potkala. "Nemůžu si vás mrchy udržet v kuchyni. Co mám jako dělat, když mi se mi všechna dobrá výpomoc vždycky zaplete s boháčem z tohohle klubu a nechá mě v prachu za sebou?" řekl Jimmy, když si vytáhl čtvrtou židli a posadil se. "Já tady pořád pracuju," připomněla mu Bethy. "Nepracuješ v kuchyni, takže pro mě nejsi žádná pomoc. Skoro se děsím až Woods najme další atraktivní holky. Potřebuju, aby mi pomáhal někdo, kdo na sebe neupoutá pohled těchhle sexy nadrženců," sykl Jimmy a pak na nás mrkl. Rozhlédla jsem se kolem stolu a usmála se. Před rokem jsem byla ztracená. Neměla jsem nikoho. Vejít tu noc do domu Rushe Finlaye všechno změnilo. Opřela jsem se a poslouchala Jimmyho vyprávění o zpackaném rande co měl včera a jak se chtěl dostat Marcovi do kalhot. Marco byl zřejmě nový kuchař. Bethy souhlasila, že Marcovo kalhoty jsou velice fajn. Podívala jsem se přes stůl na usmívající se Dellu, zatímco je poslouchala mluvit a ten pohled jsem poznala. Také si myslela, že našla domov. "Takže, Blaire, jaký je sex po svatbě a dítěti? Musíme to vědět, holka. Je Rush Finley stále žhavý v peřinách?" zeptal se Jimmy a oči mu jiskřily očekáváním. Byl do mého manžela vážně zabouchnutý. "To není tvoje věc, Jimmy. Musíš se konečně zbavit tý fascinace mým mužem. Už je příliš pozdě. Mám ho já," odpověděla jsem. "K čertu, není s tebou sranda. Chci jen detaily. Opravdu podrobné detaily. A co ty Dello? Chceš se podělit jaký je šukání s Woodsem? Je celý panovačný a tak? To zní sexy." Della zářivě zrudla a zasmála se. "Ani já se do tohohle s tebou pouštět nebudu, Jimmy," odpověděla. Jimmy vstal a vystrčil spodní ret. "A já si pořád myslel, že ženský drby jsou sprostý a zábavný. Všechny mě nudíte k slzám." Dramaticky nás odmávnul rukou, než se otočil a zamířil zpátky do kuchyně. "Teď když je pryč bych ráda věděla jaký je sex s Rushem a Woodsem," řekla s úsměvem Bethy. Zavrtěla jsem hlavou a podívala se ke dveřím, když dovnitř napochodoval Grant. Vypadal hluboce zamyšlený. Poslední dobou nebyl kolem a já si myslela, že je zase mimo město. Vypadalo to jakoby ho něco trápilo. Vzhlédl a podíval se mi do očí. Rtů se mu dotkl malý úsměv a mrkl, pak se šel posadit k prázdnému stolu. "Grant je na léto zpátky ve městě. Ale zdá se jiný," řekla Bethy, očividně si myslela to samé co já. "Jo, zdá se mimo," souhlasila jsem. "Když si hraješ s ohněm, popálíš se. Nan je kompletně podělaná. Musela mu vyjebat s hlavou. Pořád nemůžu uvěřit, že se spolu zapletli," zašeptala Bethy. "Nan se u nás před pár dny stavovala," řekla jsem, dívajíc se zpátky na Bethy a pak na Dellu. "Pořád mě nenávidí." Bethy se zavrtěla. "Koho to zajímá? Děvka." Della vytřeštila oči a já si uvědomila, že mluvíme o lidech, které nezná. To bylo hrubé. "Takže, Dello, byla jsem pryč a propásla všechnu akci. Řekni mi jak přesně jsi potkala Woodse? Tady v práci?" Della zavrtěla hlavou a usmála se. "Ne tak úplně. Potkali jsme se v září…byla to… známost na jednu noc," řekla a zrůžověly jí tváře. Tohle bude šťavnatější než jsem si myslela. "Aha. To zní zábavně," odpověděla jsem a naklonila se dopředu, abych si vyslechla zbytek. **** Nate už teď pil z lahve. Bethyna teta a moje stará šéfka Darla souhlasila, že ho pohlídá, abychom mohli jít dnes večer do klubu na táborák. Bylo to na zahájení letní sezóny a byla to událost jen pro členy. Rush nechtěl jít, ale Bethy volala a prosila. Cítila jsem se provinile, že už na ní nemám tolik času, takže jsem ho k tomu přemluvila. Zítra jsem měla kontrolu u doktora a Rushovo trpělivost byla velice křehká. Čekala jsem, že půjde se mnou a pak na mě zaútočí na parkovišti. Nestěžovala bych si, ale nebudu mu poskytovat nápady. Grant volal, aby se zeptal jestli jdeme, stejně jako Woods. Chtěl vědět jestli bych mohla dělat Delle společnost v případě, že by musel během táboráku něco řešit. Bethy měla také za úkol se u ní držet blízko. Staly se z nich kamarádky, což mě jen utvrdilo v tom, že je to hodná holka. Bethy byla vybíravá. Oheň byl větší než na ostatních táborácích na pláži, protože město nemohlo kontrolovat co se děje na pozemku klubu, tak jako na veřejné pláži. Bethy tohle nazvala 'to nesmíš zmeškat' událostí sezóny. Což mi znělo dobře. Rush a já jsme potřebovali vyrazit ven. "Jsi si jistá, že se nechceš jít převléknout do něčeho jiného, než vystoupíme z tohohle auta?" zeptal se Rush a díval se na mě. Zamračeně jsem se podívala dolů na svoje nové oblečení. Koupila jsem si ho minulý týden. Měla jsem bílou plátěnou sukni, která mi sahala do půli stehen a světle žlutý top končící přesně v pase sukně. Odhalovala jsem kůži jen když jsem zvedla ruce. "To už jsi říkal doma. Nelíbí se ti to?" Možná moje tělo ještě nebylo připravené na to, abych nosila něco takového. Rush mě chytil za bradu a podíval se mi do očí. "Sbíhají se z tebe sliny, Blaire. Nerad vím, že se na tebe dívají ostatní chlapi." Ah. No, v tom případě. "Jsem si jistá, že se nechci převlékat. Mám ráda, když jsi celý majetnický. Vzrušuje mě to," řekla jsem mu s mrknutím oka a otevřela svoje dveře. "Ty mě zabíjíš, ženská," řekl a bouchl svými dveřmi. Rush spěchal, aby mě vzal za ruku, když jsme šli dolů na pláž. Slunce už zapadlo, ale jakmile jsme byli v polovině, svítil nám na cestu oheň. Hned jak jsme vstoupili do světla, začala na nás Bethy mávat a skákala nahoru dolů. "Hádám, že chce, abychom šli tam," řekl pobaveným tónem Rush. "Dobrý odhad," odpověděla jsem. Bethy už byla lehce pod obraz, když jsme se k nim dostali. Jace obrátil oči v sloup, když mě klopýtala obejmout. Byla cítit po tequile. "Nazdárek, jdete pozdě!" "Ne, nejdou. Jen jsi začala pít tvrdý hned jak jsme přišli a teď jsi příliš opilá, abys věděla jak dlouho tu jsme," ozval se ze svého místa Jace. Také na ní vypadal trochu naštvaný. Rozhlédla jsem se kolem po Delle, ale neviděla jsem jí. "Kde je Della a Woods?" zeptala jsem se Bethy, která se na mě usmívala jakoby neměla tušení o kom to mluvím. "Viděl jsem je před chvílí, ale Woods musel jít něco vyřešit se zaměstnancem co kouřil trávu. Nejsem si jistý, co se stalo s Dellou," řekl Jace. Kruci. Měli jsme na Dellu dohlédnout. "Měla bych se po ní jít podívat," zašeptala jsem Rushovi. "Půjdu s tebou. Nejsem si jistý jestli chci, aby ses tu potulovala sama," řekl. "Ne. Jen seď a popovídej si s Jacem. Napij se. Nemusíš chodit se mnou." Rush se mračil a já ho strčila na prázdnou židli vedle Jace. "Jdi," nařídila jsem a podívala se zpátky na Bethy. "Jdu najít Dellu," řekla jsem jí. "Já taky! Chci jít taky!" řekla Bethy, zvedajíc ruku jakoby byla ve škole. "Ne. Tvoje opilá prdel zůstává tady," odpověděl Jace. Bethy vystrčila spodní ret a kecla si Jacovi na klín. "Není s tebou sranda," zakňourala. Nečekala jsem až se zeptá znova. Otočila jsem se a šla cestou blíž k ohni. Viděla jsem několik povědomých tváří. Dostala jsem objetí od Jimmyho a seznámila se s jeho dnešním rande, ale pořád jsem neviděla Dellu. Korzovala jsem kolem a zamířila výš, na okraj světla z táboráku, abych se podívala jestli se neskrývá ve tmě. Nikoho jsem neviděla. Chystala jsem se otočit a zamířit zpátky k Rushovi, když jsem zaslechla ječet vysoko posazený hlas. Nebyl to vyděšený hlas, spíš jako by byl někdo naštvaný. Udělala jsem krok směrem k parkovišti a slyšela další hlas, rozhodně ženský a velmi jižanský, pokoušející se uklidnit ten první. Ohlédla jsem se směrem kde jsem nechala Rushe, ale neviděl mě. Zamířila jsem na parkoviště za hlasy. Čím blíže jsem byla, tím víc slov jsem rozeznávala. Na parkovišti nikdo nebyl, tak kde jsou? Došla jsem k místu, kde jsme zaparkovali naše auto a zastavila se. "Ne, prosím. Prostě si promluv s Woodsem. Já nic neudělala. Přísahám. Ne, ach bože." Měkčí hlas byl vyděšený. "Skončila jsem s mluvením s Woodsem. Sebrala jsi co bylo moje. Vybral si tebe. Fajn. Může mít tvůj smradlavej, šílenej zadek. Ale napřed kurva zaplatíš za to, žes ukradla co bylo moje." Její slova následovalo hlasité plesknutí a výkřik bolesti. "Bolí, co, děvko? Jsi magor. Nevím proč si Woods myslí, že s tebou může být šťastný. Naučí se to. Naučí se, aby se mnou kurva nevyjebával," řekla vzteklá ženská znovu a od Delly zazněl další nářek bolesti. Neměla jsem tušení, kdo ta druhá holka je, ale ubližovala Delle. Napadlo mě jít pro Rushe, ale to by jí mezí tím mohla vážně zřídit. Nepotřebovala jsem Rushe. Nebyla jsem si jistá kdo je ta bláznivka, ale zvládnu jí. Sáhla jsem do kabelky, vytáhla svůj klíč a tiše odemkla dveře. Vklouzla jsem rukou pod sedadlo, vytáhla pistoli a ujistila se, že komora je prázdná, pak jsem zkontrolovala pojistku. Neměla jsem v úmyslu někoho zastřelit. Není nutné mít nabito. Jen jsem potřebovala zastrašit tu tyranku a pak zavolat Woodsovi. Doufejme, že Delle moc neublížila. Při dalším Dellině výkřiku jsem se dala do pohybu rychleji. Následovala jsem hlasy za roh budovy. Jako první jsem uviděla tu cizí holku. Držela Dellu za vlasy a znovu jí nadávala do magorů. Opravdu visel na faktu, že byla Della blázen. Tahle děvka mě srala. Zvedla jsem zbraň a zamířila na ženskou, než jsem jí dala vědět, že má společnost. "Pusť jí," řekla jsem a sledovala jak se holka otočila, pořád držíc Dellu za vlasy … Della znovu vzlykla. "Co to kurva je?" řekla žena, dívajíc se na mě jako bych tu byla ten blázen já. "Pusť jí vlasy a ustup od ní," řekla jsem hlasitě a jasně, aby nedošlo k nedorozumění. Ona se zasmála. "To snad není ani možný. Nejsem idiot. Jdi se starat o svý věci a přestaň si hrát na Charlieho andílky." Odjistila jsem pojistku a zvedla pistoli. "Poslouchej, děvko. Jestli chceš, můžu ti odtud udělat díry do obou uší a nepocuchat ti tvoje zasraný vlasy. Do toho, otestuj mě." Udržovala jsem si klidný a chladný hlas. Chtěla jsem, aby mi věřila, protože se mi na ní opravdu nechtělo střílet, abych jí to dokázala. Vytřeštila oči a pustila Delle vlasy. Koutkem oka jsem viděla jak se Della rychle přesunula pryč. "Máš vůbec tušení kdo jsem? Mohla bych ti zavařit. Za tohle si půjdeš sednout do vězení na velice dlouhou dobu," zavrčela, ale v hlase jsem jí slyšela strach. "Jsme ve tmě a jen my tři. Nemáš na sobě jediný škrábanec. Della krvácí a je samá modřina, je to naše slovo proti tvému. Je mi jedno kdo jsi. Tohle pro tebe nevypadá dobře." Trochu ode mě poodstoupila, zatímco oči držela stále přilepené na pistoli. "Můj táta o tomhle uslyší. Bude mi věřit," řekla roztřeseným hlasem. "Dobře. Můj manžel o tom uslyší taky a jsem si sakra jistá, že bude věřit mě." Žena se tvrdě, vztekle zasmála a zavrtěla hlavou. "Můj táta by si tohle město mohl celý koupit. Zahrála sis se špatnou ženou." "Opravdu? Dokaž to, protože právě teď se díváš na ženu s nabytou zbraní, která dokáže zasáhnout pohyblivý terč. Takže prosím … Dokaž.Mi.To." Della byla stočená do klubíčka s rukama kolem kolen a tiše seděla a sledovala nás. "Kdo jsi?" zeptala se žena, poprvé mě začala brát vážně. "Blaire Finlay," odpověděla jsem. "Do prdele. Rush Finlay se oženil s burankou se zbraní. Těžko věřit," vyštěkla. "Já bych jí věřil. Drží zasranou pistoli," ozval se za mnou Rushův hlas. Ženská vytřeštila oči. "Děláš si ze mě srandu? Tohle město je šílený. Vy všichni." "To ty jsi tu mlátila nevinnou holku ve tmě, kvůli chlapovi," připomněla jsem jí. "Ty jsi ta co tu vypadá jako blázen." Zvedla ruce. "Fajn. Padám odtud. Skončila jsem," zaječela a odešla na parkoviště. Sklonila jsem pistoli a zaklapla zpátky pojistku, pak jsem jí podala Rushovi a běžela k Delle. Velké modré oči měla rozšířené nevírou. "Opravu jsi na ní právě mířila pistolí?" zeptala se s úžasem v hlase. "Dávala ti výprask," připomněla jsem jí. Zabořila obličej do dlaní a rozechvěle se zasmála. "Ach můj bože. Je šílená. Přísahám, že jsem si začínala myslet, že mě bude mlátit dokud nebudu v bezvědomí. Myslela jsem si, že odpadnu a pak mi skutečně ublíží." Vzhlédla ke mně. "Děkuji ti." Podala jsem jí ruku. "Můžeš vstát? Nebo tu chceš sedět, zatímco půjdu zavolat Woodsovi?" Vklouzla rukou do mojí. "Chci vstát. Potřebuju se postavit," řekla. Vytáhla jsem jí nahoru. "Máš telefon?" Přikývla a vytáhle ho ven z kapsy. Čekala jsem, zatímco vytáčela číslo. "Ahoj." "Vlastně ani ne. Měla jsem incident s Angelinou." "Ne … ne … je pryč. Ehm, ukázala se Blaire a …zastrašila jí." "Blaire je pořád tady, její manžel taky." "Za budovou na parkovišti." "Dobře. Taky tě miluju." Zavěsila a podívala se na mě skrz husté řasy. "Je na cestě." "Dobře. Počkáme tu s tebou." Otevřela jsem kabelku a vytáhla ven vlhčené ubrousky. Teď jsem byla mamina, takže jsem je měla u sebe pořád. "Nechceš si ze rtu očistit krev než se sem Woods dostane a půjde po Angelině?" Della přikývla a vzala si ode mě ubrousek. "Díky." Otočila jsem se, abych se podívala na Rushe, který stál blízko, ale nemluvil. Po cestě se řítily dvě světla a těsně vedle od místa kde jsme stály zapištěly brzy. Z auta vyskočil Woods a rozeběhl se ke mně a Delle. "Zatraceně!" zařval, přitahujíc si jí do náruče. "Bože, miláčku, moc mě to mrzí. Za tohle zaplatí," ujistil jí, když po ní přejížděl rukama, aby se ujistil, že je v pořádku. "To je dobrý. Myslím, že jí Blaire vyděsila," řekla mu do hrudi Della. Woods se na mě ohlédl a zamračil se. "Co udělala?" zeptal se Woods. "Namířila na ní zbraň a vyhrožovala, že jí prostřelí uši," řekla Della. Woods nadzvedl obočí. "Takže Alabama zase vytasila pistoli? Díky, Blaire," řekl než políbil Dellu na hlavu a šeptal jí do vlasů slova, která nepatřila nikomu jinému. "Jsem ráda, že jsem je našla. Musíš s tou ženskou něco udělat; je to šílená děvka," řekla jsem, než jsem se otočila a vrátila se za Rushem. Omotal mi paži kolem pasu a držel mě u sebe. "Děkuju," zavolala Della. "Nemáš zač,"odpověděla jsem, pak jsme se s Rushem vrátili na parkoviště. "Nebudu schopný vydržet do zítra. Podělala jsi to, když jsem vyšel zpoza rohu a tys tam stála jak zabiják s pistolí namířenou na Angelinu. Myslím, že jsem se možná dělal do kalhot, když jsi řekla, že jí odtamtud prostřelíš uši. Dnes v noci budu píchat tu drsňáckou malou kundičku." Snažila jsem si kousat ret, abych se nesmála, ale nešlo to. Rush se usmál. "Jsem rád, že souhlasíš, že už víc čekat nebudeme. Jsem připravený se opět ztratit v nebi." Zastavila jsem se a postavila se na špičky, abych mu dala pusu na tvář. "Miluju tě, Rushi Finlayi." "Dobře, protože už tvůj sexy zadek nikdy nenechám, aby se ode mě dostal příliš daleko." "Co je příliš daleko?" zeptala jsem se. "Všechno je příliš daleko. Chci tě přímo tady, vedle mě … navždy." Konec