Krakatit

Autor: Karel Čapek

Divadelní hra, 1937
Stručný obsah díla: V nepokojné době, kdy se vůdce maršál připravuje vyhlásit válku, vypuká epidemie
neznámé smrtelné nemoci, která se zprvu projevuje bílou tečkou na kůži a napadá převážně lidi starší
čtyřiceti let. Pacifisticky založený doktor Galém proti ní nachází lék, ale z osobních důvodů se ho
odmítá komukoliv sdělit, pouze léčí pacienty v jedné z místností Lilienthalovy kliniky. Zprávy o
zázračném léku se šíří do zprav, a tak doktor Galém ohlašuje svoje podmínky – nevydá svůj lék do té
doby, než se všichni bohatí a mocní lidé vzdají války a neuzavře se mír.
Ve druhém aktu k doktorovi přichází baron Krüg, majitel velké zbrojní továrny, také nakažený
touto bílou nemocí. Doktor Galém mu vysvětlí své podmínky, a baron Krüg se o tom později zmíní
během své konverzace s maršálem ohledně možné zástavy výroby zbraní, maršál však upřeně nesouhlasí
ani s mírem, ani se zástavou výroby, tento názor nezmění ani když se k němu doktor Galém dostaví sám.
Maršál aktivně plánuje válku, a možná by dokázal doktora nechat svých ideálů a pracovat pro něj, nebo
by ho pouze nechal zatknout, kdyby se k němu v tu chvíli nedostala zpráva o tom, že se baron Krüg
zastřelil.
Na začátku třetího aktu se podrobně popisuje situace ve světě. Válka vůbec není nutná, velké
státy vyhlašují, že chtějí mír. Maršál plánuje předstírat, že s mírem také souhlasí, a pak zaútočit, když to
nikdo nečeká. Následně však, když pak stojí na otevřeném balkónu před rozjásaným a na válku
nastrojeným obecenstvem, a dává silný proslov o síle tohoto národa, si najednou uvědomí, že necítí svůj
hrudník. Náhle si uvědomí, že válka či ne, bílá nemoc je najednou také obrovskou hrozbou, hlavně teď,
když se začala týkat i jeho. V tomto vyděšeném stavu a s tímto odhalením se pokouší vymyslet nějaké
plány ohledně toho, jak s válkou pokračovat, a jestlipak není i lepší ji nějak svést ke konci. Nechává si
zavolat doktora, a tak se pan doktor Galém ocitá na ulici mezi rozdivočelým davem, toužícím po krvi a
násilí. Jeho slabé pacifistické námitky se setkávají s nesouhlasnými hlasy davu, který ho následně utlačí
a zbije, jeho kufr je vysypán na zem a jeho léky jsou rozmáčknuty a rozdupány.

Charakteristické rysy díla:  Poněkud otevřenější konec, kdy se odehraje plná katastrofa, a důsledky toho
se ponechávají na fantazii čtenáře. Zajímavé je, jak se před plným koncem všeho ještě může zdát, že tu
je naděje, že možná se dá ještě všechno napravit, protože to není až tak špatné, jak se zdá, možná se
rozdivočelý dav lidí dá ještě usmířit a umírnit, kdybychom jenom měli trochu více času! – než se to
všechno zvrtne. Mohli bychom to přirovnat k peripetii v antických tragédiích.

Analýza díla:  Dílo bylo napsané jako zobrazení děsivých událostí té doby a také varování o tom, co
může v Evropě nastat, a také nastalo, několik let po autorově smrti. Navrhovaná na začátku třetího aktu
opatření proti nemoci, kdy se všichni nemocní mají zavírat do táborů a být tam necháni izolovaně do
konce jejích životů, a jejich zastřelení při pokusu utéct jsou jasným srovnáním s židy a celkovým
antisemitským postojem, který tenkrát vládl v předválečném Německu. Popis zákazu volného pohybu a
jiných opatření pro ostatní obyvatele nyní však ironicky také trochu připomíná události minulých let.
Baron Krüg: Tedy za těch okolností… se nedá proti bílé nemoci dělat nic, ne?
Dvorní rada: Dá, barone. Chválabohu dá. Právě v posledních dnech se mi poštěstilo docílit… přímo skvělého úspěchu; teď už můžeme doufat, že se nám
brzo podaří omezit další šíření Čengovy nemoci.
Baron Krüg: To rád slyším, milý Sigelie. Opravdu, velmi rád… A čím, prosím vás –
Dvorní rada: Je to zatím přísně důvěrné, ale – Zkrátka v nejbližších dnech vyjde nařízení, které zavede povinnou izolaci takzvaných malomocných. To je mé
dílo, pane barone. Sám maršál mně slíbil, že se o věc zasadí. – To je největší úspěch, kterého se dosud proti Čengově nemoci na světě dosáhlo.
Baron Krüg: Ano, je to jistě… krásný úspěch. A jakou izolaci myslíte…
Dvorní rada: Tábory, pane barone. Každý nemocný, každý, na kom se ukáže bílá skvrna, bude dopraven do střežených táborů –
Baron Krüg: Aha. A tam se nechá pomalu umřít.
Dvorní rada: Ano, ale za lékařského dozoru. Čengova nemoc je nákaza, kterou každý nemocný roznáší dál. Musíme proti tomu chránit – nás ostatní, milý
barone. Každá sentimentalita by byla přímo zločin. Kdo by se pokusil z tábora uprchnout, bude zastřelen. Každý občan nad čtyřicet let se měsíčně podrobí
povinné lékařské prohlídce. Nákaza Čengovou nemocí bude potlačována násilím. Jiné záchrany není.
Baron Krüg: – – Máte asi pravdu, milý Sigelie. Škoda, že se vám to nepodařilo dřív.

Charakteristika jedné z postav: Maršál – prototyp Hitlera, ve hře je několik momentů kdy ho vidíme
promlouvat s někým osobně, a je při tom rázně vidět, jak v to všechno, co říká, opravdu věří. Je
přesvědčen, že válka je jediným možným řešením, a v tom si je jist až do samého konce, kdy ho jeho
nemoc překvapí a vyděsí natolik, že začne panicky rozjímat o svém životě a o svých životních cílech,
protože bylo by přece jenom možné, že jeho hlavním posláním na zemi bylo vítězství nad bílou
nemocí?.. Bohužel, to už se tedy asi už neuskuteční.
Vlastní hodnocení: Jako je poněkud obvyklé u Čapkových románů, rozmýšlí o lidstvu a lidské povaze,
které v nich mají nakonec katastrofický dopad na lidstvo. Krásné čtení, krásné důvody pro zamyšlení.

Zdroje: https://cs.wikisource.org/wiki/B%C3%ADl%C3%A1_nemoc