METROPOLITNÍ UNIVERZITA PRAHA

Asijská studia a mezinárodní vztahy

SEMESTRÁLNÍ PRÁCE - BEZPEČNOST V ASII

Japonsko - militaristický národ?

Autorka: Bc. Lucie Roncová

Obor, semestr: Asijská studia a mezinárodní vztahy, 2. semestr

Rok: 2011
Obsah

Úvod.......................................................................................................................................................2

1. Reformy Meidži..................................................................................................................................3

2. Vojenské kroky Japonska do první světové války...............................................................................4

2.1 Čínsko-japonská válka...................................................................................................................4

2.2 Rusko-japonská válka...................................................................................................................4

2.3 Anexe Koreje................................................................................................................................5

3. Zapojení Japonska v první světové válce............................................................................................6

Úvod

Jako téma pro svou práci na předmět Bezpečnost v Asii jsem si vybrala Japonsko jako
militaristický národ. Jelikož se, jako studentka asijských studií a obdivovatelka japonské
historie a kultury, často setkávám s podobným názorem na Japonské císařství, ráda bych
probádala důvody a příčiny proč si ostrovy tuto pověst ve světě získaly, a jak je to vlastně v
Japonsku v dnešní době.

Pro celistvý pohled je nutné podívat se na Japonsko už od dob velkých změn, které nastaly
po reformách Meidži v roce 1868. Do té doby bylo Japonsko více méně mírovou zemí,
a většinu času také uzavřenou od okolního světa. Proto se pokusím nahlédnout zpět do těchto
časů a vlivu vojenských reforem na Japonsko a jeho obyvatele.

Dále zhodnotím vojenskou aktivitu Japonska do první světové války, dobu, kdy Japonsko
dosáhlo velkých územních úspěchů, ale na druhé straně se dopustilo mnohých válečných
zločinů, a to nejen při invazi a anexi Okinawy, Taiwanu a Koreje.

Následující kapitolu věnuji Japonsku v období první světové války a další část práce potom
věnuji pohledu na druhou světovou válku, příčiny zapojení a taktiku císařství, posléze
na následky tohoto válečného konfliktu pro Japonsko.
V poslední kapitole práce pohlédnu na dnešní Japonsko i na dopady války ve dvou
nejznámějších japonských válečných městech - Hirošimě a Nagasaki.

1. Reformy Meidži

V roce 1868 se v Japonsku ujal vlády císař Macuhito, který začal s četnými reformacemi
proměňujícími Japonsko v kapitalistický stát. Reformy Meidži přerušily dosavadní sociální
vazby, povolily volný pohyb po zemi, započaly modernizaci školství a zdravotnictví, změnily
státní správu, policejní a vojenské složky a otevřely Japonsko po více než 200 letech
okolnímu světu. Před reformami měli v zemi přes 200 let vysoké postavení válečníci
samurajové1, kterým bylo ale po reformách toto postavení odepřeno. Nejprve byl těmto
tradičním bojovníkům snížen dědičný příjem, později byl ale úplně nahrazen jednorázovým
poskytnutím úročených obligací. Samurajské meče, známka cti a společenského postavení,
byly odloženy jako dědictví minulosti. Bezpečnost a vojenská služba se přenesly na nové
ozbrojené síly2. Japonsko si totiž po západním vzoru začalo budovat armádu, do níž
dobrovolně vstupovali zejména rolníci, kteří na rozdíl od samurajů měli do této doby nízké
postavení ve společnosti a zákon jim neumožňoval ani držení zbraní. Vstup do armády pro ně
tedy znamenalo zvýšení svého vlivu, ale také dostupnost vzdělání a únik od stereotypního
a chudého rolnického života. Policejní a bezpečnostní složky byly podřízeny přímo císaři,
loajalita byla pro příslušníky těchto složek na prvním místě, v době reformací došlo
k velkému upevnění pozice císaře coby přímého potomka bohů a zesílení nacionalismu.

Konec reformace se datuje do roku 1890, kdy se Japonsko strukturálně stalo moderním státem
a císařství se zapojilo do imperialistické soutěže a územního rozdělování světa, typického
pro mocnosti devatenáctého století.

2. Vojenské kroky Japonska do první světové války

1
Středověký japonský bojovník cvičený od útlého věku. V boji samurajové využívali vždy veškerých
protivníkových slabin a útočili na citlivá a hlavně zbrojí nekrytá místa na těle (krk, podpaží, zákolení, případně i
žaludek). Řídili se přísným kodexem bušidó, který vyzdvihoval morální kvality jako čest, věrnost, odvahu a
sebekontrolu.
2
Volně citováno z Winkelhöferová, V., Boháčková, L.: Vějíř a meč, Panorama
V období po reformách Meidži zaznamenalo Japonsko velké vojenské úspěchy. Mezi největší
se řadí vítězství v čínsko-japonské a rusko-japonské válce a velký územní rozmach napříč
Asií.

2.1 Čínsko-japonská válka

Když v roce 1894 vypuklo v Koreji rolnické povstání, požádal korejský král o pomoc
čínského císaře. Vylodění čínských lodí v korejských přístavech však Japonsko vnímalo jako
porušení tiencienské smlouvy3 a v obavě, že Čína získá územní vliv na tomto poloostrově,
začalo si klást nároky na korejská území. Konflikt vyústil v první čínsko-japonskou válku.
Po četných porážkách čínské armády byla podepsána Šimonosecká mírová smlouva, ve které
Čína přiznává jednoznačné vítězství Japonska a vzdává se územních nároků na Koreu,
Tchaj-wan a Pescadorské ostrovy. Dále Zemi vycházejícího slunce poskytla pronájem
námořní základny Port Arthur na Liso-tungském poloostrově, zaplatila válečné reparace
a otevřela přístavy japonským obchodním lodím4. Jedním z hlavních důsledků války bylo
japonské zmocnění se Tchaj-wanu jako své první kolonie. Po podepsání smlouvy se taiwanští
obyvatelé snažili přesvědčit čínskou vládnoucí dynastii Čching, aby ostrov získala zpět
pod svou správu, proběhla i snaha o vyhlášení nezávislosti a ustanovení republiky. Japonsko
však tyto činy neodradily a vojenské jednotky země brzy po podepsání smlouvy ostrov
obsadily. Japonská vláda se vyznačovala výrazným hospodářským rozvojem a industrializací,
potlačováním čínské identity, ale i krutým zacházením s příslušníky domorodých kmenů
a snahami o japanizaci obyvatelstva5.

Válka také zapříčinila vyostření vztahů mezi Zemí vycházejícího slunce a carským Ruskem.

2.2 Rusko-japonská válka

Hlavním "aktérem" sporů mezi Japonskem a Ruskem byl již výše zmiňovaný poloostrov
Liao-tung. Rusko usilovalo o neobsazení tohoto území a základny Port Arthur Japonskem,
v čemž ho podporovali i další státy. Územní spory, které mimo Liao-tung čítali i Mandžusko,
vyústili v roce 1904 v rusko-japonskou válku. I když ruská strana byla početnější, taktická
a technologická výhoda hrála do karet japonským armádám, a to zejména velmi modernímu

3
Smlouvy uzavřené mezi Čínou a Velkou Británií, Francií, Ruskem a USA v roce 1858 za druhé opiové války v
Tchien-ťinu. Rozšířily práva cizinců v Číně, byl legalizován obchod s opiem a otevřeny další čínské přístavy pro
zahraniční obchod.
4
Smlouva je dostupná na http://www.taiwanbasic.com/treaties/Shimonoseki.html, 2011
5
Volně citováno z http://www.japonsko.tnet.cz/valka_okupace_taiwan.htm, 2011
císařskému loďstvu. Také se ukázala síla morálky a výcviku nad množstevně větším
nepřítelem.

Většinovým bojištěm se stala právě základna Port Arthur, kterou nakonec Japonci získali
a udrželi. V roce 1905 bylo Rusko poraženo a za zprostředkování tehdejšího prezidenta USA
Theodora Roosevelta obě země podepsali mír. Rusko se vzdalo nároků na Port Arthur, uznalo
vedoucí postavení Japonska v Koreji a Jižním Mandžusku. Japonská armáda byla ve své vlasti
vysoce oceňovaná a uznávaná. Její úspěchy byly připisovány dobře provedeným reformám
Meidži6.

2.3 Anexe Koreje

V roce 1905, po japonském vítězství v rusko-japonské válce, deklarovalo císařství Koreu

svým protektorátem. Ve stejném roce podepsalo Japonsko smlouvu se Spojenými státy,
ve které Američané dávají Japoncům souhlas s neomezeným ovládnutím Koreje, výměnou
za přiznání zájmů USA na Filipínských ostrovech a tak už jim nic nebránilo v úplném
vniknutí na korejský poloostrov. Oficiální anexe započala v roce 1910, kdy korejský premiér
podepsal anekční smlouvu. Japonská nadvláda trvala dlouhých 40 let, tedy do konce druhé
světové války a poražení Japonska. Z korejského obyvatelstva se stala nejpodřadnější forma
Japonců, kteří i přes četné modernizace napáchali v Koreji hrůzné zločiny a vedle
materiálních škod zničili národní identitu a podkopali suverenitu Korejců. Korejci byli
využíváni na podřadné práce, za kterými byli posílání i do Japonska, kde jim byla zakázána
mateřština. Všechny důležité územní pozice byly obsazeny Japonci, stejně tak jako pracovní
místa ve státní správě. Po smrti korejského císaře Gojonga v roce 1919 vypukla v Koreji
rozsáhlá protijaponská povstání trvající přes jeden rok. V Soulu byla slavnostně přečtena
Deklarace nezávislosti a více než dva milióny lidí se zapojili do odboje proti japonské
agresivní vládě. Japonci povstání odráželi, mnoho lidí bylo vrženo do vězení, zraněno nebo
zabito. Nakonec však japonská vláda učinila několik "prokorejských" opatření. Ozbrojenci
v ulicích byli nahrazeni civilními složkami, v určité míře byla odvolána cenzura - bylo
povoleno vydávání dvou čistě korejských novin a Korejci dostali možnost spoluúčasti
ve správě místních orgánů7.

6
Důsledky vyvozeny ze článků o rusko-japonské válce viz http://www.japonsko.info/rusko-japonska-valka.php a
http://www.valka.cz/clanek_10426.html, 2011
7
Volně přeloženo z French, P. North Korea: The Paranoid Peninsula - A Modern History. New York: Zed Books
3. Zapojení Japonska v první světové válce

První světová válka a zapojení Japonska

Druhá světová válka

Následky druhé světové války

Dnešní Japonsko