Kulturní kořeny moderní japonské společnosti

Úvodní poznámka
zažité stereotypy hodnocení

co si představíte, když se řekne …

problém hodnotícího kritéria

z jakého pohledu nahlížíme danou kulturu

co je považováno za kriterium „normality“

1. Zdroje japonské identity
geografické vlivy

relativní izolovanost
(nejblíže k asijské pevnině - 190 km od Koreje)
„ostrovní komplex“ (šimaguni kondžó)

geografické vlivy

geografická členitost

6.900 ostrovů v délce 3.500 km

rozloha 5 x větší než ČR ale
70 % území hory
30 % území zcela neobyvatelné

geografické vlivy

citelné klimatické rozdíly

ve směru sever - jih

ve směru západ - východ
1. Zdroje japonské identity
relativní národnostní homogenita
nerovnoměrná hustota osídlení
značná regionální uzavřenost a rozmanitost

1. Zdroje japonské identity

odlišné vnímání času a prostoru
historický čas chápán jako přímka/kruh
vnímán jako nekonečný sled přítomností“ bez vazby na minulost a budoucnost
 ↓
prezentismus
1. Zdroje japonské identity
odlišné vnímání prostoru
jednota světa sakrálního a profánního
↓
lokální omezení + prorůstání několika prostorů
odlišné vnímání vztahu část-celek
část/detail důležitější než celek
(př. architektura, struktura jazyka)
2. Skupinová orientace

jednotlivec tradičně odvozoval svoji identitu od skupiny/kolektivu/komunity, ke které patřil

(ie - rodina, škola, firma)
zachování základních vztahů v rámci skupiny bylo rozhodující pro její další existenci – viz.
závlahové hospodářství

kolektiv představuje vnitřně uzavřený svět, kde panuje ostrá hranice mezi tím, co je vně (soto) a
uvnitř (uči)

→ tato hranice však NENÍ pevně stanovena

předpoklad fungování
→　skupinová solidarita
→ 　potlačení osobních přání a emocí
člověk, který hovoří sám za sebe, aniž by bral v úvahu zbytek skupiny, nebo který sleduje své
osobní cíle, ztrácí důvěryhodnost
3. Hierarchie
pro zachování funkčnosti skupiny je třeba respektovat hierarchické vztahy vycházející z
konfuciánských etických norem
celá skupina sdílí obecnou strukturu vzájemného vertikálního propojení
zvláštní význam seniority
starší (senpai) vs. mladší (kóhai)
→ ve všech sférách společenského života
(včetně jazyka)

příslušnost ke skupině a postavení (místo) v jejím rámci skupiny je důležitější než vlastní
obsah a povaha práce
hlavní funkce vedoucího – spíše než vydávat příkazy jeho úkolem je stmelovat členy skupiny k
dosažení skupinového cíle + vědomí vzájemné závislosti („všichni jsme na jedné lodi“)
4. Forma a formálnost
neexistují všeobecně závazné etické normy ani kategorické imperativy
co je dobré a co špatné závisí na souhlasu či odmítnutí kolektivem
zvolený způsob je většinou výsledkem tradice a zkušenosti a je třeba ho dokonale zvládnout
opakováním a kopírováním

obecně platí: forma je důležitější než obsah

→ lidé z prostředí, které je především cílově orientované, vyčítají Japoncům přehnaný důraz na
formu a formálnost

kriteriem hodnocení celku je detail

→ i zdánlivě pouhá „kosmetická“ vada obalu je pro Japonce znakem hlubších systémových
selhání
5. Situační chování
přijatelné chování je ovlivňováno mnoha faktory (místo, pozice, relativní postavení)
způsob chování se odvozuje od kontextu, není definitivně dán
zvolený způsob je většinou výsledkem tradice a zkušenosti a je třeba ho dokonale zvládnout
opakováním a kopírováním
tatemae (vnější jevová stánka) vs. honne (pravá podstata) – většinou bývá skrývána a Japonci
jsou proto označováni za pokrytce
6. Japonsko = kontextuální společnost
důsledek relativní národnostní homogenity, po dlouhou historickou dobu sdílených společných
hodnot, standardizovaného vzdělávací systém atd.
není třeba vše explicitně vyjadřovat – Japonsko = společnost náznaků
komunikace předpokládá vysoký stupeň vzájemného porozumění (zvláštní význam nonverbální
komunikace)