PAVEL HIML

ZROZENÍ VAGABUNDA
Neusedlí lidé v Čechách 17. a 18. stoleti
• PAVEL HIML

ZROZENÍ VAGABUNDA
NEUSEDLÍ LIDÉ V ČECHÁCH 17. A 18. STOLETÍ

Argo / 2007
Poděkování nakladatele:
OBSAH

Tato kniha vychází díky podpoře projektu č. 404/01/P108 PŘEDMLUVA 9

(Podvodníci, tuláci, vagabundi. Společenský obraz, pronásledování
1. PŘÍBĚHY S POUČENÍM ~ _ 11
a subkultura skupin neusedlého obyvatelstva raně novověkých Čech)
Ověřitelnost _ 20
Grantové agentury ČR. Věrohodnost ~ _ 29
Přiměřenost _ 38
Prameny a literatura _ 54

2. POTULKOU V "BAROKNÍM" ČESKÉM KRÁLOVSTví _ ~ _ _ _ _ _ _ 57

11ěstská
knihovna Prameny a literatura _ _ _ _ _ _ _ _ _ __ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 89
knih. 81 odd. 1 3. ŽIVOT "NA CESTĚ" - VĚROHODNÉ ZDÁNÍ
A NEJISTÁ SKUTEČNOST _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 93
D 17665 Ludmila Po nová _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 106
"Litoměřičtí vagabundi" Muller, Eckertová, Fischerová a další _ _ _ _ _ 113

D2a5 BarbaraJelínková _ _ _ _ _______ ________ _ _ 117

ex. 13
Wentzl/Václav Král _ __ __ _ _ _ _ _ _ __ _ _ _ _ _ _ _ _ __ _ _ _ 118
Prameny a literatura _ _ __ _ _ __ _ _ _ __ _ _ _ _ _ _ _ _ __ _ _ _ 134

4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA

VESELÉHO ROKU 1740/1741 141
SkupinaJanuše Capitana na Mělnicku _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 157
Jan Charvát ajeho skupina v Kolíně _ _ _ __ _ __ _ _ __ _ _ _ _ 166
Vavřinec Groš a Johanna Formánková _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 177
Cikánské děti Lidmila, Kateřina, Mathias, Dorothea a František
na Třeboňsku _ __ _ _ __ _ _ _ _ __ _ _ _ __ _ _ _ _ __ _ _ _ _ 180
Cikáni chycení v Chřešrovicích (Mařena, Anna, Lída,
Terezka, Kuba, Karel) __ __ ______ _ _ __ 188
"Komárovští" Cikáni Ludvík Zelenka, Tomáš Laštovka,
Jan Leigner a Martin Zelenka a jejich příbuzní _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 195
Martin aJan Zelenkovi, Rosina, Salomena
a "bába" Kateřina Vodičková 208
Štěpán Charvát, Michal Hanns, Hanns Baltzar a jeho žena
Edici řídí Martin Nodl Markéta 219
Jan Farkač, Kašpar Charvát a Františkové Farkačové
(přelom 17. a 18. století) 228
Manin Zelenka, Karel Charvát, Franz Mattes, Kateřina Zelenková,
Zuzana Mattesová a Dorota Grunwaldová, odsouzení v Litoměřicích
(1707) 232
Argo, 2007
Prameny a literatura 258
Copyright © Pavel Himl, 2007
5. HRANICE, PASY, CIZINCI 277
ISBN 978-80-7203-917-3 Wentz!jVáclav Glaser 295
 Polští Židé SalomonJacob a Herschl 306
Josef a Christina Lechnerovi _ _ _ _ __ _ _ __ _ _ _ _ _ __ _ __ _ _ _ _ 318
I' PŘEDMLUVA
Prameny a literatura -- - - --- _ - - - 324

6. BEZPEČNOST, IDENTIFIKACE A MODERNÍ STÁT 332

Prameny a literatura _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 350

Ediční poznámka , - - _ _ _ _ _ _ 352

Seznam literatury - - 355 Ani připsaní historické knihy nedopadne všechno podle původního
záměru. Dvě kapitoly této práce vznikly vlastně nezamýšleně a jedna
Seznam ilustrací _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 363
se velmi rozrostla. Příčinou jsou rozptýlené zájmy autora, přesto dou-
Jmenný rejstřík _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 365 fám, že souvislosti mezi jednotlivými částmi knihy budou zřetelné. Sa-
mostatná úvodní kapitola se tak stala také z původní předmluvy. Proto
se chci na tomto místě obrátit k těm, kteří "Zrození vagabunda", jeho
radostné početí i porodní bolesti sledovali.
Mé upřímné poděkování náleží v první řadě všem, kdo rukopis v růz­
ných fázích vzniku četli, opatřovali poznámkami a byli ochotni o něm
diskutovat - Veronice Malátové, Petru Maťovi,JanuHorskému a Doub-
ravce Olšákové, a také těm, kdo mi v průběhu jeho psaní byli jakkoliv
nablízku, Filipu Kochannyj-Goralčukovi,Jaroslavu Šteflovi, Janu Seid-
lovi, mé sestře Evě Soulkové a celé její rodině a Veronice Malátové. Psa-
ní knihy je poměrně samotářská záležitost, proto dík patří i těm, kte-
ří a které se mnou v několika uplynulých letech hráli volejbal, chodili
plavat nebo jezdili na kole a in-line bruslích.
Za pomoc jsem vděkem zavázán pracovníkům a pracovnicím všech
citovaných archivů a knihoven, zejména zaměstnancům Národního
archivu Praha, Státního oblastního archivu Třeboň a jeho českokrum­
lovského pracoviště (Aleši Stejskalovi), Státního oblastního archivu
Litoměřice a jeho žitenického pracoviště (Petru Kopičkovi) a Státního
okresního archivu Tábor, jejichž fondy jsem hojně využívaL Za ocho-
tu, výrazně přesahující rámec běžných pracovních povinností, resp. za
pomoc při zpřístupnění blovických pramenů k případu Vavřince Gro-
še z let 1713-1714 děkuji bývalé ředitelce Státního okresního archivu
Plzeň-jih se sídlem v Blovicích Věře Šimákové. Za upozornění na "ci-
kánské tabule" z Nových Hradů jsem vděčný Martinu GaŽimu. Podě­
kovat bych chtěl také svým kolegyním a kolegům, stejně jako student-
kám a studentům z Fakulty humanitních studií UK v Praze. Zejména
4. a 5. kapitola této práce vzikaly v rámci řešení výzkumného záměru
FHS UK Antropologie komunikace a lidské adaptace (MSM 00216220843).
Dveře do současné antropologie mi otevíral především Jakub Grygar.
10 ZROZENÍ VAGABUNDA
Nepřímý dík patří i Dušanu Třeštíkovi, jehož úvahy o psaní dějin
v dnešní době mi byly vydatnou inspirací. Podobnou inspiraci jsem
čerpal i z prací Natalie Zemon Davis, Carla Ginzburga a Petera Burkeho.
Práce vznikla s podporou Grantové agentury České republiky, která
mi v rámci postdoktorandského grantu 404/0l/P108 Podvodníci) tuláci)
vagabundi. Společenský obraz, pronásledovánía subkultura skupin neusedlého
obyvatelstva v raně novověkých Čechách poskytla prostředky zejména na
archivní výzkum a studium zahraniční literatury. Tématu jsem se na-
konec věnoval podstatně déle než tři roky, na něž byl projekt původně
rozvržen, a kniha je tak oproti původní představě vydávána s několika­
letým zpožděním. Chci proto Grantové agentuře ČR vyslovit dík nejen
za podporu, ale také za trpělivost. Ten patří rovněž kolegovi a příteli
Martinu Nodlovi za odvahu, ale i lektorskou přísnost, stejně jako celé-
mu nakladatelství Argo.
Poděkovat chci také všem institucím, uvedeným v závěru této práce,
které mi vyšly vstříc při obstarávání ilustrací a udělení reprodukčních
práv; z jejich zaměstnanců pak jmenovitě Petře Zelenkové a Vítu Vlna-
sovi z Národní galerie v Praze a Martinu Gažimu z Národního památ-
kového ústavu v Českých Budějovicích. Při zpracovávání ilustrací mi
radil a pomáhal Martin Koláček.
Podněty a soustředění na práci mi mimo jiné poskytl studijní pobyt
v Maison des sciences de l'homme v Paříži na jaře 2004; podpora Mel-
Ion Foundation a paní Olgy Špilarové však rámec tohoto pobytu vý-
razně přesahuje. Práce na knize jsem dokončil na jaře roku 2007 opět
během studijního pobytu ve Francii, který tentokrát financovalo měs­
to Paříž. Nejen v Centre des recherches historiques se mi přátelského
přijetí dostalo od Marie-Elisabeth Ducreux-Lakits.
Knihu věnuji památce svého saarbruckenského učitele Richarda van
Dulmena, který měl - ač jsem se tomu někdy vehementně bránil - na
mé chápání dějin, a tedy i na podobu tohoto textu podstatný vliv. Tím
ze sebe ale nijak nesnímám výlučně osobní odpovědnostza "psaní his-
torie", kterou nyní předkládám.
Praha, květen 2007
I' 1. PŘÍBĚHY S POUČENÍM
Přestěhoval jsem se. Ze čtvrti, která patří k "lepším", do oblasti zná-
mé spíše hustým provozem, ne příliš čistými ulicemi a obyvateli, na
něž se pohlíží poněkud skrz prsty. To, co se o těchto několika ulicích
"ví", jsem v nich také našel: zastavárny a herny, vietnamské obchody
a hospody nižší cenové skupiny. Rusy, Ukrajince a Romy tu potkávám
častěji než jinde. Alespoň mám ten pocit. V zimě jezdí jednou z tram-
vajových linek - snad proto, že je tak dlouhá - bezdomovci. Poznají
se někdy už z venku podle toho, že sedadla okolo nich jsou prázdná,
byť by se na druhém konci vozu lidé mačkali. Někteří cestující dáva-
jí nevoli nad zápachem hlasitě najevo, většinou však směrem k ostat-
ním "nezapáchajícím". Právě v tuhých mrazech se policisté jali od lidí
"bezdomoveckého vzhledu" (nevím ale, jak je rozlišovali) vyklízet ne-
jen blízkou rušnou křižovatku, ale i tramvaje. Jeden takový člověk se
nechal z vozu vyvézt bez odporu, i když se ho nikdo neptal na jízden-
ku. "Z přepravy jsou vyloučeni ti, kteří vzhledem nebo zápachem ob-
těžují ostatní cestující," stojí někde v přepravním řádu, který si čtu,
když se v městské dopravě nudím. Jak se obtěžuje vzhledem, dokážu
posoudit o něco hůře než to, jak se obtěžuje zápachem. I mně není
to, co cítívám v blízkosti bezdomovce (a co tam podvědomě očeká­
vám), příjemné. "Kdyby mohl, umyl by se," říkám si a maně mě napa-
dá, jak do nejen mého života vtrhly v nedávné době deodoranty. Uni-
formovaný úředník s odznakem se neptá, jestli se ten, koho vykazuje
z tramvaje, má kde umýt, rozhodují "čichová a vizuální fakta", ne úmys-
ly či nemožnost.
Své rozpaky nad tím, když mě na ulici osloví člověk žebráckého či
bezdomoveckého vzezření, přehluším sebeujištěním, že já své peníze
musím vydělat. Pak se mi lépe říká: "Nezlobte se, nemám." Vlastně je
to stejné, jako bych mlčky přešel, většinou totiž ani nečekám na to, co
po mně dotyčný nebo dotyčná budou chtít (protože to přece vím: pení-
ze, stravenku, cigaretu nebo telefonní kartu). Podobné žadatele rozpo-
znám od turisty, ptajícího se na cestu, ihned. Snad podle ne nejčistšího
oblečení, podle neupravených vlasů a vousů, podle psa nebo nedaleké
12 ZROZENÍ VAGABUNDA
podobné skupinky či podle místa, kde se "takoví" lidé shromažďují, než
,.
je odtud policisté vytlačí.
Vzpomínám si na paní ve vagonu metra, do kterého nastoupil člo­
věk podobně "nedůvěryhodného"vzhledu, vybírající peníze na dobro-
činnou sbírku. Bez úspěchu se pokusil nabídnout drobné předměty
nevelké hodnoty několika úsečným cestujícím, než dorazil k ní. Paní
ho neodbyla, ale nespokojila se s ledabyle zapečetěnou pokladničkou.
Podle reakce výběrce Uak vlastně takové lidi nazývat?) byla očividně
jednou z prvních, kdo chtěl nabízené potvrzení o sbírce opravdu vidět.
Ukázat si nechala i občanský průkaz dotyčného a na jeho údiv odpově­
děla ~ v mých očích naprosto suverénně: "Peníze chcete přece vy." Celé
to trvalo minutu, možná dvě, tedy podstatně déle než běžné dávání,
neřkuli odmítnutí. Obdiv vůči důsledné paní se u mě nedostavil hned,
bezprostřední reakcí byl ne úplně příjemný pocit (přísahal bych, že ne-
jen můj) právě z toho, že to trvá tak dlouho, že dávání není samozřej­
mé, že ten, kdo o něco žádá, se musí prokázat a jaksi ospravedlnit, a to
důkladněji než pouhým symbolem, logem nebo zevnějškem.
S jedním výtiskem časopisu, prodávaného lidmi v sociální nouzi, ob-
cházel cestující na centrální tramvajové zastávce i mladý pohublý muž,
jehož tmavá barva pleti kontrastovala s bílým tílkem a joggingovými
kalhotami. Bylo jedenáct večer, tramvaje jezdily v delších intervalech
a lidé na chodníku postávali osamoceně či ve skupinkách. Jak jsem zjis-
til, když muž nevyhnutelně přistoupil i ke mně, časopis ve skutečnos­
ti neprodával. Možná to byl poslední výtisk, kterého se nechtěl zbavit,
možná si ho sám někde opatřil a pouze se jím "prokazoval", resp. žádal
o podporu způsobem, jaký se ve městě v posledních letech stal obvyk-
lým. Prosbu o dvacet korun na "polévku pro dvě děti", resp. na to, aby
rodina měla kde spát, jsem - stejně jako někteří jiní čekající - odmítl,
omílaje dokola naučené fráze: "Nemám, nezlobte se." Sportovně oble-
čený třicátník se sluchátky na uších se vytrhnout nechal, sáhl do peně­
ženky pro drobné, leč obdarovaný na něj pak ještě chvíli naléhal. Přes
skupinku mladých, která zůstala neoblomná, došel prosebník až k pa-
desátiletému prošedivělémupánovi v tričku a džínách. Nebyl jsem sám,
kdo je úkosem sledoval a chytal útržky vět. Čeština osloveného nebyla
úplně plynulá, hovor však tentokrát trval natolik dlouho, abych nabyl
přesvědčení, že jeho mateřštinou je ruština nebo nějaký jihoslovanský
jazyk. Situace se teď jakoby trochu obrátila. Mluvil, resp. vyptával se
ten, kdo byl prošen. Podobně jako v onom vagonu metra jsem i nyní
1. PŘÍBĚHY S POUČENÍM 13
měl chvílemi pocit, že se žadatel ospravedlňuje, že případný dar bude
záležet na věrohodnostijeho slov. Starší muž chtěl přesně vědět, v kte-
ré ubytovně s dětmi bydli, zda: se pokoušel najít si práci a na co přesně
peníze použije. Poprvé ho z míry vyvedl otázkou, kolik přesně potře­
buje na to, aby mohl v ubytovně zůstat ještě jednu noc, a podruhé tím,
když sáhl do peněženky a požadovaných čtyři sta korun mu podal. Na
drobném muži v bílém sportovním kompletu bylo znát překvapení. To-
hle se mu prý' ještě nikdy nestalo. U některých okolostojících a možná
i u mě se překvapení mísilo s údivem a zahanbením. Prosebník zajásal,
s penězi a časopisem v ruce se rozběhl k metru a několikrát se přitom
na svého dárce otočil a zamával mu, než zmizel v podchodu. Můj údiv
byl nemenší, byť jsem ho nedával najevo. Ani já jsem zatím nic podob-
ného neviděl. Teď navíc velkoryse dával ten, koho bych za jiných okol-
ností a podle jeho přízvuku spíš pokládal za někoho, kdo bude chtít
podporu "místních" získat, i když byl vlastně dost dobře oblečen a ani
jeho peněženka se mi nezdála být nejtenčí, namlouval jsem si.
Dávání jak vidno není samozřejmé,je potřeba vysvětlení, odůvodně­
ní - v celospolečenském měřítku se tak stále častěji děje prostřednictvím
reklamních kampaní. Je potřeba přesvědčit především sám sebe, že da-
rovaná hodnota bude "rozumně" využita. "Rozumně" znamená i tak,
aby pomohla zbavit obdarovaného závislosti na dalších darech. Z velké
části je dávání neveřejné, dárci si nepřejí být jmenováni, často jsou jimi
jen čísla účtů nebo telefonní čísla. Dárce a obdarovaný se ne vždy mají
šanci poznat, při dávání na ulici mezi nimi vzniká jen krátkodobý vztah
daru a díku a o darování přitom spíše než potřebnost žadatele rozhodu-
je přesvědčivost jeho inscenačníhovýkonu. Vjiných případech mezi dár-
cem a obdarovaným stojí "důvěryhodná" instituce. Doložené dary, tedy
nikoli ty, které rozdáte na ulici, se dají odečíst od daňového základu.
Rozhodnutí městského zastupitelstva či dopravního podniku o vy-
tlačení "obtížných" osob z veřejných prostor nejsou zcela prostá rozpo-
rů, zvláště ptá-li se někdo po jejich odůvodnění. Kromě onoho vágního
obtěžování zápachem, chováním (možná i samotným oslovením), tedy
vlastně nepříjemného pocitu ostatních, lze argumentovat podezřením,
ať už například ze šíření nakažlivých nemocí nebo z kriminálního či
nepřípustnéhojednání, jímž ale zároveň může být právě už samotná
žebrota. Když nyní budu citovat, jak zásahy proti žebrákům a tulá-
kům ospravedlňovalov roce 1746 české místodržitelství, nejvyšší vý-
konný orgán země, nechci hledat laciné paralely ani domnělé historické
 ZROZENÍ VAGABUNDA
14
konstanty, nýbrž pouze poukázat na to, jak veřejné autority o těchto
lidech uvažovaly a hovořily. Zvláště do pražských měst se tehdy mělo
sbíhat tolik "daremných tuláků a žebráků (...) že po všech ulicích a místech
před kostely a v chrámi Páně od takových lidíjen hmyzotjest, odkudž bezelstně
následovati mus~ že v kostelích v pobožnosti překážka se děje, obec se ochuzu-
je, zdejším almužnu hodným a domácím chudým lidem křesťanská pomoc se
přejímá, též společní obyvatelové bez přestání a nesnesitedlně všudeš se obtěžuj~
a do nepokoje uváděj~ že mnozí z podobných žebrákův (...) též začasté pod fo-
chem [tzn. zástěrkou] žebroty rozličné zlodějiny v kostelích a domích provozuj~
jestli ne dokonce nočním časem sprovozováním chlípnosti Boha těžce neurážejt'.
S trochou nadsázky lze říci, že co do koncetrace obyvatel se kostely
18. století a místa před nimi rovnaly dnešním křižovatkám, dopravním
uzlům a obchodním centrům. Narušování bohoslužeb bylo sice mezi
důsledky nárůstu žebráků jmenováno na prvním místě, ne méně závažné
však bylo to, co bychom mohli nazvat rušením veřejného pořádku, byť
se pojem jako takový v této době ještě systematicky neobjevoval (a stej-
ně tak v této době postrádáme zákoníky v moderním slova smyslu).
Patent byl zaměřen proti "tulákům a žebrákům", kteří nenáleželi do
svazku pražských měst, přicházeli zvenčí a při rozdělování almužen, ať
už individuálních nebo institucionálních, představovali jistou konku-
renci pro "domácí" potřebné osoby. Úsilí odlišit žebráky "domácí" od
"cizích", potažmo chudáky skutečně "potřebné" od fYzicky zdatných, ale
jen "líných" osob, nebo dokonce podvodníkůzaměstnávaloúřady chu-
dinské péče po celý raný novověk. Již od 15. století se mimo jiné objevo-
valy tisky, nejznámější z nich je Liber vagatorum z roku 1510, které měly
"zevnitř" popsat svět falešných žebráků včetně jejich jazyka, a umožnit
je tak lépe rozpoznat. Vedle různě posuzované potřebnosti o postihu
(vypovězeníči jiném trestu), resp. naopak o poskytnutí podpory rozho-
dovala právě ona "domáckost". Ta v sobě zahrnovala poddanost, práv-
ní poměr jednotlivce k vrchnosti, na jejímž území se zdržoval a o jejíž
pomoc případně žádal. Raně novověkou vrchností mohlo být město,
resp. jeho představitelé (ve vztahu k obyvatelům města), majitelé pan-
ství (šlechtici, církevní instituce, ale rovněž města) a konečně i sami pa-
novníci. Každý jednotlivec, snad právě s výjimkou suverénních panov-
níků, měl "svou" vrchnost, podobně jako má dnes téměř každý člověk
"svůj" stát. Lze jistě namítnout, že vlastnický vztah, vyjádřený slovesem
"mít", platí spíše obráceně - vrchnost "má" své poddané, resp. stát obča­
ny. Povahu vztahu mezi poddanými a vrchností nechci na tomto místě
1. PŘÍBĚHY S POUČENÍM 15
rozebírat. V postoji k lidem bez prostředků k obživě však hrála jejich
poddanost či vrchnostenská přináležitost důležitou roli - vrchnosti
zpravidla podporovaly pouze vlastní poddané.
Formálně vzato však dnes přináležitost k utčitému státu, resp. ob-
čanství není - alespoň v Česku - rozhodujícím kritériem pro sociální
podporu. Podle příslušného zákona ji může získat i cizinec, který má
v zemi trvalý pobyt nebo se zde legálně zdržuje alespoň 365 dní. (Sbližo-
vání systémů sociálního zabezpečení v Evropské unii a začlenění Česka
do tzv. schengenského prostoru tyto definice zřejmě pozmění.) Získat
trvalý pobyt je však pro cizince nepoměrně složitější než pro českého
občana. Tomu může být v extrémním případě trvalý pobyt dokonce
administrativněpřidělen. Fakticky se tudíž jedná o dva různé institu-
ty. Podstatně snadnější až automatický přístup k sociální podpoře tedy
v konečném důsledku otevírá opět státní občanství.
Občanství a trvalý pobyt vyjadřují vztah jednotlivce k organizova-
ným lidským společnostem, jakými jsou státy či obce, a zakládají nejen
jeho práva v nich (na podporu, ochranu, spolurozhodování), ale do jis-
té míry i jeho totožnost. Pomineme-li stále ještě nejčastější způsob na-
bývání, narození, jsou zisk či udělení občanství nebo trvalého pobytu
vázány na splnění jasně stanovených podmínek; s občanstvím ani s tr-
valým pobytem nemůže jednotlivec disponovat podle svých představ,
o jejich přiznání a vymezení rozhodují veřejné autority, nejčastěji státy.
Zejména má občanství coby výraz vztahu mezi jednotlivcem a státem
výlučný charakter: být současně občanem dvou, či dokonce více států
sice není zcela nemožné, většinou se ale tento stav chápe jako přechod­
ný, vyvolaný vnějšími okolnostmi (válka, vynucená migrace), nikoli jako
svobodné rozhodnutí pro přináležitost ke dvěma státům. Dotyčný či
dotyčná bývají naopak posléze nuceni rozhodnout se pro jedno ob-
čanství. Jako příčina jsou uváděny nejen výhody, které z tohoto svazku
plynou (například ochrana vůči jiným státům), ale z povinností zejmé-
na ta bránit "svůj" stát či - v méně vyostřené podobě - prokazovat mu
věrnost a loajalitu. Požadavkem věrnosti na jedné a ochrany na druhé
straně stejně jako svou výlučností se moderní občanský svazek příliš ne-
liší od svazku vrchnostenského, resp. poddanského, jak ho znal středo­
věk a raný novověk zhruba do konce 18. století. Ani v této době nebylo
dost dobře představitelnébýt poddaným dvou pánů.
Pokud bychom podobně hledali raně novověkou paralelu k "tr-
valému pobytu", důležitému dnes pro přidělování sociální podpory,
16 ZROZENÍ VAGABUNDA
narazíme nevyhnutelně na pojem "usedlost", který tvořil další složku
svrchu zmiňované "domáckosti". Být usedlý znamenalo být usazený
v konkrétním městě či vesnici, být členem venkovské či městské obce
nebo žít v domácnosti takového člena, tedy hospodáře, a podléhat jeho
autoritě. V usedlosti jako by se realizoval poddanský vztah. Ve městě
či na panství se však mohla usadit a žít i osoba, nepodřízená místní
vrchnosti, a nemuselo přitom jít zdaleka jenom o cizince v dnešním
významu slova. V obecnějším slova smyslu tak "usedlý" značí člověka
začleněného do jakéhokoli územně organizovaného společenství. Tento
výraz se používá pro středověké a zvláště pro raně novověké společnosti,
v nichž (poddanský) status většiny obyvatelstva souvisel s tím, kde a Fk
žili: naprostá většina venkovanů a obyvatel měst byla usazená na stat-
cích těch vrchností, jimž byla poddaná. V širším významu se tak used-
lost, stejně jako její opak, neusedlost, vztahují především na způsob ži-
vota a nepředstavují - na tozdíl od moderního trvalého pobytu - právní
kategorii či identifikační údaj. Jak se k tomu budu v této knize opakov-
ně vracet, přehled o pohybu svých poddaných si jednotlivé mocenské
autority začaly zjednávát právě až během novověku, do té doby zje~­
nodušeně řečeno místo pobytu nikdo nikomu pevně nepřipisoval am
ho neregistroval.
Dobová označení jako "tulák" či "země-tulák", "vagant" či "vaga-
bund" tedy shrnujeme - a činí tak i titul této knihy - do poměrně abs-
traktního pojmu "neusedlého" coby člověka bez pevných vazeb do ně­
jaké lokální společnosti. Naše vnímání jistě ovlivňuje i dnešní představa
bezdomovce, člověka bez domova (anglické "homeless"), bez přístřeší
(německé "obdachlos", francouzské "sans-abri") či bez pevného poby-
tu (francouzské "sans domicile fixe"). Takovému člověku chybí to, bez
čeho si valná většina současných lidí neumí představit svůj život - do-
mov, přístřeší, zázemí. Postava bezdomovce působí spíše jako svého
druhu memento, jako odvrácená stránka naší "zajištěné" existence či
přímo jako ztělesnění nejistoty. Spíše než bezprostřední ohrožení ne-
mocemi, krádežemi, špatným příkladem, natož - jak to uvidíme v ra-
ném novověku - špionáží či žhářstvím je to ohrožení pocitu bezpečí
a jistoty, které vede některé obce a jejich "po řádkové org~ny" k z~r~­
kům proti bezdomovcům.Zřejmě ze stejného důvodu se I my samI CI-
tíme (a to i doslova) nepříjemně ve společnosti lidí, u nichž je patrné,
že nedodržují dnešní hygienické návyky a konzumují alkohol či jiné
drogy jinak, než to čas od času děláme my sami - často právě veřejně.
1. PŘÍBĚHY S POUČENÍM 17
Jak jsem si nedávno uvědomil při setkání s takovou skupinou na malo-
městském nádraží, více než zápachem či žádostí o cigaretu nás špinaví
a lehce zmatení vrstevníci rušili tím, co jakoby představovali či ztěles­
ňovali - neuspořádaným způsobem života, vzdáleným našim jistotám
a pravidelnostem. Na rozdíl od historicky proměnlivého vnímání špíny
či pachu bychom znejistění vlastní existence, vyvolané odlišným způso­
bem života, pravděpodobně mohli hledat i v dřívějších dobách.
Nechci tvrdit, že (často záměrně vyvolávaný) pocit nebezpečí neměl
vliv i na postoje raně novověkých populací k neusedlým lidem, ostatně
vrchnostenská argumentace těchto (domnělých) hrozeb hojně využí-
vala. Neusedlý člověk však také - a možná především - ztělesňoval člo­
věka bez pána (anglicky "masterless", německy "herrenlos", francouz-
sky "sans maitre"). Tím jakoby negoval hierarchický princip, na němž
byla založena tehdejší společnost. V ní měl každý v původním i pře­
neseném významu "své místo" a svou vrchnost. Lidé, nezačlenění do
hierarchické sociální struktury, byli často prezentováni jako její ohro-
žení, byly jim připisovány úklady, organizovaná spiknutí a snahy spo-
lečnost narušit a rozvrátit. Ve středověku bylo takto nahlíženo mimo
jiné na Židy, čarodějnice, jinověrce, resp. heretiky, z podvratného spol-
čování byli později viněni právě vagabundi nebo Cikáni, loupežníci či
jiné "kriminální živly".
Právě na tyto okrajové, marginální skupiny obrátilo v poslední třeti­
ně 20. století svou pozornost vedle sociologie také dějepisectví. Teorie
marginalizace, tedy toho, proč a jakými způsobyjsou jednotlivci a sku-
piny vylučováni ze společnosti, zde nechám stranou. Stejně tak pomi-
nu různé pokusy o klasifikaci marginálních skupin, jejichž spektrum
sahá u různých badatelů od malomocných či nemocných, bláznů, šašků
nebo monster přes bandity, rebely a zločince až po staré lidi, čarodějnice
či ženy. Zvýšený zájem historiků o "outsidery" měl několik příčin. Na
veřejnosti se od 60. let minulého století ke slovu jednak dostávali sami
příslušníci menšin a okrajových skupin a při hledání své (kolektivní)
identity se logicky obraceli i do minulosti. Nereklamovali pro sebe jen
osvícenskou emancipaci a rovnost "tady a teď", ale i právo na vlastní
minulost, tedy nejen na odlišnou interpretaci, ale i na "vytváření" dě­
jin. Tím poněkud narušili představu, že jedny dějiny se jednolitě vyvíjejí
jedním směrem a mají jeden význam. Rozrůznění přítomné společnosti
s sebou neslo i rozrůznění minulosti. Prameny, které vznikly ze střetu
marginalizovaných jednotlivc~::JlmBi?-.~ dobovými normami, zároveň
/~:;. '~'\

ZROZENÍ VAGABUNDA
18
vycházely vstříc poptávce po dějinách zakoušených těmi, kdo je v klasic-
kém podání "netvořili", ale byli až do té doby představováni spíše jako
jejich objekty, tedy "malými lidmi", poddanými, případně pronásledo-
vanými, poraženými či přímo oběťmi. Zvláště pro dobu před rokem
1800 nadto platí, že jednotlivcům, skupinám, ale například i vesnicím
se dostalo detailního zájmu osob, vládnoucích písmem, a tím i histo-
rického "zvěčnění" zpravidla jen tehdy, když se vymykali svými názory,
chováním či přitahovali pozornost mimořádnými událostmi. Na prv-
ní pohled se tedy zdá, že prožívání minulosti a tomu, jak lidé utvářeli
své osudy, se můžeme přiblížit jen u těch, kdo se odlišovali od průmě­
ru, tedy v případech, které bývají někdy označovány jako sociálně ne-
reprezentativní. Pokud se jednotlivec dostal kvůli svému jednání nebo
svým postojům do konfliktu se společenskými normami či s těmi, kdo
na jejich dodržování dohlíželi, mnohdy se předpokládá, že se tím apri-
ori vyčleňoval ze své sociální skupiny či ze společnosti a že nemůže být
nahlížen jako jejich "typický představitel": že všechny soudy, učiněné
na základě jednoho případu, platí jen a pouze pro něj.
Takovéto zacházení s "reprezentativitou" či "typičností" je po mém
soudu velmi zjednodušující a hodí (a používá) se pouze jako zbraň pro-
ti názorovým protivníkům. Opomíjí se už to, že jedinečnost "konflikt-
ního" jednání může vyvstat právě jen na pozadí obecněji sdílených, zá-
vazných nebo alespoň závaznost si nárokujících norem. Je-li přistižen
a vyšetřován tulák bez pasu, děje se tak s výslovným odvoláním na po-
žadavek, že osoby v podobné situaci, například při pobytu mimo pan-
ství nebo zemi, mají být opatřeny cestovními dokumenty. Argumentu-
je-li však přistižený, že zatím prošel vždy bez pasu, na znalost takového
příkazu, na kontrolní praxi, resp. na její důslednost, z toho ~ůžeme
usuzovat jen podmíněně. Chceme-li zjistit, kolik tuláků se v Cechách
bez vyžadovaného dokladu pohybovalo, jakkoli podrobný výslech jed-
noho z nich nám k tomu poslouží jen ve velmi omezené míře. Zajímá-li
nás naopak to, jak se tuláci ke své "pocestné" existenci stavěli, nezbývá
než se spolehnout na jejich individuální výpovědi i s tím rizikem, že se
dochovaly jen u víceméně náhodného zlomku osob.
Pokud si mohu dovolit další zjednodušení, problém (ne)reprezen-
tativity podle všeho vyvstává tam, kde je možné určit či spočítat onen
"průměr", a jím pak poměřovat jednotlivé případy. Bude tomu tak
u průměrného sňatkového věku, průměrného počtu dětí, průměr­
ného zastoupení předem stanovených kategorií tisků v knihovnách,
1. PiUBĚHY S POUČENÍM 19
u výskytu určitého výrazu či obratu v textech. Všude tam ale záleží na
badateli, aby si počítanou "veličinu" určil, ale především aby vysvětlil
zjištěné hodnoty. Čísla sama totiž získávají význam, až když je nějak in-
terpretujeme, když je dáme do souvislosti s našimi očekáváními nebo
domněnkami. Zastoupení určitého autora v knihovnách či míra no-
vorozenecké úmrtnosti zůstanou jen nezajímavými ciframi, dokud se
nezeptáme "proč" nebo "jak", nebo dokud je nevztáhneme k naší dneš-
ní zkušenosti. Názory, postoje, chování či životní strategie lze kvanti-
fikovat obtížněji a pokus mezi nimi nalézt postoje či názory v určité
skupině převládající, neřku-li "typické", se může zejména v historické
práci jevit jako bláhové počínání. Právě o to mi však půjde, budu-li se
v následujících kapitolách zabývat tím, jak se raně novověké vrchnosti
snažily omezovat či usměrňovat pohyb svých poddaných a jak se lidé
po delší dobu neusedlí s těmito zásahy vyrovnávali a jak vysvětlovali
a obhajovali své "toulání".
I pokud si položíme takovéto otázky, nabízí se nám k jejich zodpo-
vězení několik postupů. Bylo by představitelné počítat opatření, která
potulku zakazovala či regulovala, a dávat jejich četnost v určitých obdo-
bích do spojitosti s politickými, hospodářskýmiči sociálními změnami
na daném území. Takové normy by snad bylo možné podchytit v rela-
tivní úplnosti, přestože je v raném novověku vydávalo mnoho různých
vrchností, od císaře římské říše přes zemské panovníky až po jednotlivá
panství a města. Kvůli této mocenské nejednotnosti však nezachytíme
vyčerpávajícímzpůsobem samotné zásahy proti neusedlým, i když i je se
státy snažily koordinovat a později i centrálně organizovat. Lze rovněž
sledovat počty vypovězených, odsouzených nebo chudinsky podporo-
vaných potulných osob v určitých lokalitách i v celé zemi, ale ani tam si
nelze nárokovat úplnost, poněvadž v přístupu trestajících, resp. "umrav-
ňujících" autorit k zločincům a přestupníkům ještě dlouho přetrvávala
exemplárnost nad plošností. Především nám ale tyto kvantitativní údaje
nic neřeknou o postojích vrchností a usedlého obyvatelstva ani o zkuše-
nostech a jednání samotných neusedlých. Tam jsou historik či historič­
ka zase odkázáni na své vlastní interpretace, což je de facto jejich poslá-
ní či, chcete-li, profesní zadání. V průběhu svého studia se školí mimo
jiné v tom, aby jejich výklady byly ověřitelné, věrohodné a přiměřené.
Všechny tři požadavky nejsou absolutní, nýbrž se vztahují k něčemu
mimo historický text, který píší: interpretace by měla být někde ověři­
telná, pro někoho věrohodná, tedy hodná věření a něčemu přiměřená.
 20 ZROZENÍ VAGABUNDA
OVĚŘITELNOST
Historik či historička stavěji své soudy a výklady zpravidla na údajích,
získaných z pramenů, tedy z dokumentů doby samé, a z literatury, tedy
odborného pojednání o době či problému. Někdy se s nadsázkou říká,
že prameny mají v historické práci právo veta. V přeneseném smyslu
to může znamenat také právo "posledního slova" při sporech různých
interpretací či teorií. Když tedy autor prameny (doslovně) cituje více,
než je to obvyklé, nemusí to být z nedostatku vlastní invence, teoretic-
ké výbavy či z přehnané úcty ke zdrojům, nýbrž proto, že si uvědomu­
je toto omezení. Nejen nález nového dokumentu, ale i zjištění nových
souvislostí či významů dokumentů již známých mohou samozřejmě
také změnit či narušit dosavadní podání dějin, nebo alespoň pracně
vybudovaný výklad. "Hrozí" to zejména tam, kde jde o "první zmínku"
nebo "nejstarší vyobrazení", tedy kde je význam přikládán samotnému
stáří (čím starší, tím původnější, pravější, lepší), obecněji pak tam, kde
autoři již z povahy tématu vycházejí z relativně malého počtu prame-
nů (předpokládané)velké důležitosti, resp. velkého dosahu, například
z kronikářských záznamů nebo legend, ze smluv či jiných diplomatic-
kých písemností, z panovnických výnosů či zásadních právních textů.
Ani jednomu se v této knize nehodlám věnovat, přesto jisté nebezpečí
"pramenného veta" pociťuji také.
"Čechy" v podtitulu knihy tvoří pouze nejširší geografický rámec
mého archivního výzkumu, jeho záměrem nebylo zmapovat situaci
neusedlých lidí v celé této historické zemi. Jak čtenáři poznají, soustře­
dil jsem se na určité oblasti, což bylo dáno tím, že tamější ,,(archivní)
terén" již relativně dobře znám. Uspořádáním,přehledností a dobrým
dochováním tak vynikají například archivy panství jihočeských Schwar-
zenbergů. Velký prostor jsem proto věnoval protituláckým opatřením
na Třeboňsku a hojně bylo možné čerpat také z fondu města Soběslav,
náležejícího k témuž panství. V zásadě jsem se - možná ne zcela vědec­
ky - nechal vést prostým dochováním především těch písemností, které
přibližovaly vzájemné kontakty, jednání a motivace jak neusedlého, tak
usedlého obyvatelstva a vrchností, tedy v jistém smyslu tím, co Carlo
Ginzburg v předmluvě k Sýru a červům nazval "archivy represe". Důraz
jsem kladl spíše na venkovské oblasti a méně na institucionalizova-
nou městskou chudinskou péči. V první řadě mi šlo o tuláky, a nikoli
o chudé, byť obě skupiny často splývaly a navíc se soustřeďovaly právě
1. PŘÍBĚHY S POUČENÍM 21
ve větších sídlech. Pro složitost a ne zcela ideální stav pramenů jsem se
poněkud vyhnul pražským městům, byť některé informace k nim ob-
sahovaly písemnosti centrálních zemských institucí. V Plzni jsem zase
litoval zničení části městské registratury v 19. století, podobně v Lito-
měřicích naznačovaly archivní pomůcky z první poloviny 20. století,
že tamní archiv byl podstatně bohatší, než jak se jeví dnes. Prameny
z mého hlediska nejzajímavější se týkají lidí v očích vrchností obtížných.
Na rozdíl od kronik, politických privilegií či účtů většinou nebudily zá-
jem správců městských dokumentů, a ve 20. století ani nebyly brány za
svědectví národnostních poměrů či třídních bojů, proto končily v za-
pomnění nebo byly přímo skartovány. O jejich zachování a vynesení na
světlo se přičinily dobrá archivní správa a znalost a ochota dnešních
archivářů a archivářek, z nichž jsem vydatně těžil i já.
Pojednání, které držíte v rukou, si nečiní nárok na systematičnost,
myslí-li se jí komplexní postižení určitého prostoru, období či všech
problémů, souvisejících s neusedlostí. Ucelenost zde nechápu vzhle-
dem k předem stanovenému tématu, ale vztahuji ji spíše k osudům
jednotlivých lidí, stíhaných pro potulku. Ostatně i oni - nejen ve výsle-
ších - pojímali svůj vlastní život jako celek, byť bylo toto pojetí ovlivně­
no tím, v jaké situaci ho takto zrovna prezentovali a zda ho například
právě nepotřebovali obhájit. Pramenů, v nichž je možné zachytit "sto-
py" lidí z nižších společenských vrstev, či dokonce lidí "na okraji", se ze
17. a 18. století dochovalo překvapivě mnoho, byť pocházejí "z druhé
strany", z pera příslušníků v této době se rozvíjející byrokratické sprá-
vy. Osoba, která se dostala do střetu s mocí v jedné lokalitě, se tak ne-
ztrácí ze zorného pole a je možné ji dohledávat v jiných archivech. Toto
hledání je však náročné, má své technické limity a ne vždy končí úspě­
chem jako v případě nedoloženého jihomoravského původu Cikánů, za-
držených na počátku 18. století v Litoměřicích a Hradci Králové. Není
ale vyloučeno, že intenzivnější studium by zdánlivé mlčení archivních
fondů překonalo. Jindy jsou důležité prameny nalezeny náhodou. Tak
tomu bylo u Lukáše Slabého z Doudleb, který byl v letech 1754 a 1756
coby žebrák přistižen na Krumlovsku, jehož o třicet let mladší podrob-
ný popis se však ocitl v soběslavském městském archivu.
V praxi se však historik či historička pohybují někde na pomezí - ani
neinterpretují a do teoretických rámců nezasazují v pramenech naleze-
né ucelené "příběhy", kterým může být i vydání vyhlášky proti chudobě
a její dopady, ani bezradně nesbírají jednotliviny bez dobové souvislosti.
22 ZROZENÍ VAGABUNDA
Do dobového kontextu, v našem případě třeba do společenskýchposto-
jů k neusedlým, však přísně vzato nemohou vstoupit, pokoušejí se ho
však na základě více či méně spojitých (a kontext sám naznačujícíchči
reflektujících) zlomků rekonstruovat. Tedy spíše - jak se ujalo v histo-
rické produkci posledních let - (re)konstruovat, neboť životní kontext
lidí minulých dob nemůže být pochopitelně "znovustvořen" úplně, ale
především k tomu nedochází nezáměrně. Badatelský zájem je jedno-
stranný a selektivní, jisté souvislosti ignoruje a jiné tím naopak jakoby
posiluje. Dějiny tak nejsou někde "objevovány", ale historiky a historič­
kami tvořeny, chcete-li konstruovány, jak v českém prostředí opakovaně
připomínal Dušan Třeštík. Ať ale usilujeme o přijatelný výklad politické
strategie, náboženské změny nebo pronásledování čarodějnic, musíme
vždy sahat po doplněních souvislostí, chybějících článků nějakého ře­
tězce. Zásadní význam přitom má, je-li vnitřní spojitost ("logika") to-
hoto řetězce spíše naše nebo spíše lidí/společnosti/doby, které zkoumá-
me. Tento problém je v historické práci všudypřítomný. Když například
francouzský filozofMichel de Certeau polemizoval s Freuclovým výkla-
dem jednoho případu ďábelské posedlosti ze 17. století, poznamenal:
"Příliš rychle pokládá [tzn. Freud] za historickou realitu to, co je pouze
vnitřní spojitostí jeho historiografického diskurzu, a za pořadí faktů
to, co je pouze řádem, daným jeho myšlením."
Ďábelská posedlost jako taková ani její případy přitom netrpěly ne-
zájmem vzdělaných současníků. V písemnostech, které tito komentá-
toři a soudci zanechali, je tudíž možné se dobrat dobových výkladů či
souvislostí, aniž bychom se s nimi museli nutně ztotožňovat.Jak jsem
naznačil, tuto souvislost, resp. výklad vlastního jednání však mnohdy
postrádáme u příslušníků "nižších" sociálních skupin, kteří je neza-
chycovali písmem. Soudobý badatel či badatelka se tak jen obtížně při­
bližují k tomu, jak viděli své postavení ve společnosti například raně
novověcí Cikáni, mají však o jejich životě, původu, jazyce a kultuře mno-
ho dalších vědomostí, které jsou spoluurčoványbadatelským zájmem,
resp. pozicí "vědce" vůči jeho "objektu", které ale především podstatně
přesahují životní horizont příslušníka této skupiny. Oprostit se od nich
a snažit se brát vysvětleníjakoby pouze ze zkoumané kultury není mož-
né a v posledku ani účelné, jde-li nám o odpovědi na naše otázky, a ne
o znovustvoření minulosti v její údajné úplnosti. To však neznamená,
že historikové a historičky na hledání souvislostí a výkladů době, kul-
tuře či jednotlivcům vlastních rezignují.
1. PŘÍBĚHY S POUČENÍM 23
Nemožnost doklady a motivy jednání vždy jednoznačně "vyčíst"
z pramenů úzce souvisí s ověřitelností historických tvrzení, o niž nám
zde jde. Chybí-li v jednom případě jasný doklad (či to, čemu se anglicky
říká "evidence", tedy svědectví očividné, zřejmé, evidentní), je přípust­
né se obrátit k obdobným, souměřitelným, ale lépe doloženým přípa­
dům? Co však rozhoduje o této souměřitelnosti,je-li každý případ zá-
roveň individuální? Táž mocenská, sociální nebo ekonomická situace,
táž kultura? Odkud brát ono "měřítko"? Opět se v našich úvahách oci-
táme v bodě, kdy význam jednoho dílčího zjištění či "nálezu" závisí na
jeho začlenění do širšího kontextu, resp. - a to je po mém soudu dů­
ležité - kdy tomuto zjištění bez širších souvislostí, pojících se pokud
možno přímo k němu a ne k našemu vnímání, ani nemůžeme rozu-
mět. Klasickým příkladem jsou jevy z hlediska moderního uvažování
"nesmyslné" či iracionální jako čarodějnictví a magie. Zbytečné je ale
také přepočítávatvýši daní či almužen na dnešní měnu či na dobovou
"kupní sílu", aniž bychom se tázali, jak byly daně vybírány, resp. placeny,
tedy jak dopadaly na potenciální plátce, nebo zda almužny byly jedi-
ným zdrojem příjmu populace, která si zároveň mohla různě přivydělá­
vat a žila také z neformální a často nespočitatelné podpory příbuzných
a známých. Obdobnou výpovědní hodnotu mají i čísla o dětské úmrt-
nosti v předmoderní době, pokud bychom je však podvědomě neporov-
návali s dnešním stavem a dobu před třemi sty lety stejně podvědomě
nenálepkovali jako krutou či citově nedostatečnou.
"Historický kontext" či "historické souvislosti" neumožňují jenom
přiměřeně (což bude můj třetí bod) pochopit de facto násilně vytržená
"historická fakta", ale mohou být i konečným cílem snahy o celistvé zob-
razení nějakého historického tématu, o všestranné zachycení prostoru
či problému v nějaké době. Proto si pozornost zaslouží i způsob, jakým
se historikové a historičky tohoto kontextu nebo řekněme vědomí cel-
ku dobírají, a otázka, počínají-li si přitom "vědecky". Proti představě,
že "dobový" kontext vzniká nahromaděním dostatečného množství
jednotlivých "fakt", lze namítnout, že ze všech informací o minulos-
ti "fakta" vytvářejí až historik či historička svým zájmem, pozorností
a výběrem a stejně výběrově je pak i řadí a dávají do vzájemných vztahů.
Můžeme se k dobově zažívané (kulturní) souvislosti přiblížit i jinak?
Italský historik Carlo Ginzburg, v jehož interpretacích má právě kon-
text významné místo, přišel s pojmem "paradigmatu indicií". Zjednodu-
šeně řečeno jde o myšlenkový postup, který ze zdánlivě nepodstatných
24 ZROZENÍ VAGABUNDA
detailů usuzuje na nepřítomnýči nepostižitelný celek. Ginzburg takový
přístup mimo jiné nachází ve schopnosti přírodních lovců odhalit po-
dle stop, zbytků peří, srsti či potravy druh a velikost sledované zvěře.
Paradigma indicií je podle něj ale vlastní také celé jedné skupině evrop-
ských věd včetně medicíny. Ty nikdy nemohou zachytit zkoumaný ob-
jekt - tělo či jeho nemoc - v jeho jedinečnosti a zároveň celistvosti a na
to, co se v něm děje, usuzují ze symptomů, jimiž mohou být například
i změřené krevní hodnoty. K těmto oborům, které mají co do činění
s individuálními a neopakovatelnými objekty (případy, situacemi, do-
kumenty), a z podstaty tak nemohou být kvantitativní, řadí Ginzburg
i celou historii, nikoli pouze její "kvalitativní odnože", když píše: ,Jako
medicínské poznání je i poznání dějin nepřímé, zprostředkovanéindi-
ciemi, konjekturální," tzn. vyplňující prázdná místa podle předpokladu.
Autorovi bychom mohli dát za pravdu, co se týče nepřímosti historic-
kého poznání. Badatel či badatelka skutečně nemá bezprostředněco do
činění se zkoumanými ději, událostmi či postavami. Dějiny si - samo-
zřejmě podle jistých pravidel- domýšlejí či chcete-li "vymýšlejí". V praxi
nebývají ideálně, v úplnosti dochovány ani prameny k danému tématu,
což znají nejen ti, kdo se zabývají obdobím před rokem 1800. Ostatně
i v následujících kapitolách to na nejednom místě konstatuji a hned
na to se často pouštím do dohadů o možném osudu mých postav. Ná-
mitky na Ginzburgovu adresu však zaslechneme, pokud jde o vztah
dostupných detailů a předpokládaného celku. Jen zdánlivě triviální je
již kulhající srovnání se zmíněným lovcem zvěře, které však bylo užito
spíše jako metafora. Lovec totiž na rozdíl od historika svůj objekt, sto-
povanou šelmu, zná, již ji někdy viděl, a dokáže si proto přiměřeněji
spojit jednotlivost a celek. Podobně se lékař může v těle, byť již mrt-
vém, přímo dopátrat příčiJty nemoci a zpřesnit její souvislost s dříve
pozorovanými symptomy, jakkoli léčit bude zase jiného, jedinečného
člověka. Historikům a historičkám je toto nahlédnutí celku odepřeno.
Otázku po tom, jak rozlišit detaily nepodstatné od důležitých a "pří­
značných" (ozvěnou se nám vrací "typičnost", "reprezentativita"), by
ale Ginzburg nejspíš odmítl. Každý detail či zlomek na celek poukazu-
jí už svojí podstatou, tím, že jsou z něj vytrženy či vylomeny, a námit-
ka nereprezentativity tím jakoby ztrácí smysl. Zda a jakým způsobem
je v detailu již obsažen celek a hlavně jak se k němu dopracovat, bývá
většinou už záležitostí ostrovtipu konkrétního badatele či badatelky
a poté jejich kritiků.
1. PŘÍBĚHY S POUČENÍM 25
Obecně však lze říci, že více či méně patrné odkazy či nedokonče­
nosti obsahuje každýpramen už proto, že většinou nevznikal jako uza-
vřený informační zdroj pro následující staletí, ale měl svůj účel v rámci
dobové politiky, správy, hospodářství, soukromých mezilidských kon-
taktů či obecně kultury, z nichž je nyní vytržen. Nemusí to však být je-
nom výslovná svázanost jednoho textu s textem jiným. Nedokončenost,
žádající si vysvětlení, můžeme spatřovat i v jazykové nejasnosti nebo
v neobvyklém gestu na obraze. Na takovou kulturní podmíněnostgest
poukazuje v návaznosti na Ginzburga i Peter Burke. Hledáním těch­
to "původních významových spojení" je možné blížit se ke kulturní-
mu kontextu, který byl vlastní jednotlivcům, jež zkoumáme. Ostražitě
(re)konstruovaný kulturní kontext pak zase může naznačit odpovědi
či výklad i tam, kde se nedostává přímých dokladů. Takový postup jis-
tě není nesporný, a budu-li nyní coby jeho vypointované shrnutí cito-
vat závěr předmluvy Natalie Zemon Davis k její studii Návrat Martina
Guerra, jsem si plně vědom kritiky, které byla tato kniha podrobena,
zároveň se však přiznávám k vlivu, který na mě měla. Davisová zde vy-
světluje, jak se dobírala jednání a vnímání jihofrancouzských venko-
vanů, v jejichž středu se příběh Martina Guerra odehrál: "Když se mi
nepodařilo najít hledaného muže (či ženu) v Hendaye, Sajas, Artigatu
nebo v Burgosu, snažila jsem se dle svého nejlepšího vědomí a svědomí
objevit v jiných pramenech svět, který mohli svýma očima vidět, a najít
reakce, které mohly být jejich. Proto zde, milý čtenáři, nabízím částeč­
ně i svou vlastní invenci, ale dlužno říci, že vždy takovou, při níž jsem
pozorně naslouchala hlasu minulosti."
Tento odstavec cituje i Carlo Ginzburg v článku s podtitulem Soudce
a historik, v němž rozlišuje různé způsoby dokazování v historické vědě.
Proti dokazování "soudnímu", při němž jde o nalezení jednoznačného
důkazu ve smyslu ano či ne, staví zkoumání věrohodnostiči pravděpo­
dobnosti, vycházející právě spíše z (re)konstruovaného kontextu než
z jednoho pramene, chápaného coby "okno do minulé reality". První
způsob je charakteristický spíše pro událostní dějiny pozitivistického
ražení, pro - slovy Dominicka LaCapry - "dokumentaristický" přístup,
který sbírá v pramenech data typu "co, kdy, jak", druhý pak pro výzkum
hůře uchopitelných záležitostí, jako je myšlení nebo kultura. Jak se
ukázalo právě u Davisové a Ginzburga, nesnáze mohou nastat, když se
z "měkkého" kulturního kontextu zpětně dovozuje přímo nedoložené
jednání či uvažování jednotlivců. Oba autoři doplněním, domněnkám
26 ZROZENÍ VAGABUNDA
či hypotézám jasně přiznávají místo v historickém studiu, což se takto
napsáno zdá být samozřejmé u například "velkých" sociálně historic-
kých teorií, v případě ženy Martina Guerra Betrandy de Rols to však
vyvolalo značné polemiky. Této nesouměrnosti v posuzování tradičních
a novějších dějepisných směrů si mimo jiné všiml i k historickému post-
modernismu poměrně kritický Richard]. Evans.
Ginzburgovo "paradigma indicií" provokuje možná právě tím, že
v konkrétních případech dovádí do důsledku to, co historikové a his-
toričky dosud praktikovali jen u velkých, anonymních lidských spo-
lečensrví, tedy zobecňování a de facto intuitivní usuzování na lidské
prožívání ze změny vnějších podmínek. Z českého raného novověku
vzpomeňme například na změnu vyznání, na nevolnicrví nebo na po-
bělohorskou dobu jako takovou, o jejichž dopadu na jednání lidí, či
dokonce na tzv. národní charakter se historici dlouho vážně přeli. Při
pohledu na dějepisecrví raného novověku lze také nabýt pocitu, jako by
domněnky o duševním stavu monarchů či aristokratů byly přijatelnější
než domněnky o myšlenkovém světě kupříkladu kočujících?agabundů.
Jistě to souvisí s písemnými doklady, které jsou pro daný okruh osob
k dispozici, přesto si myslím, že prvořadá je důležitost, kterou těmto
osobám v historii přikládáme, tedy to, ke které z nich přistupujeme
jako k "osobnosti", ovlivňujíci dějiny, a koho vidíme spíše jako přísluš­
níka masy, dějinám vystavené. Že jsme to my s našimi dnešními zájmy,
kdo tyto důrazy klade, ale kdo si také historie (záměrně volím množné
číslo) rvoří, zní triviálně a zároveň to má natolik dalekosáhlé důsledky,
že zde není místo všechny rozebrat. Je však zřejmé, že otázka ověřitel­
nosti historických prací řekněme kvalitativních se nám jeví poněkud
složitější, než je tomu u prací kvantifikujících. V prvním případě to
totiž není pouhé nalezení a shromáždění rvrdých dat, které by mělo
být ověřitelné ve zdrojích a po nichž přichází na řadu na těchto zdro-
jích víceméně nezávislá interpretace. Zabývá-li se výpověďmi, a nikoli
čísly, interpretuje badatel či badatelka to, co nalézá v pramenech, ne-
ustále, vlastně již v momentě čtení, a podle toho směřuje další výzkum
a také pozměňuje otázky. Klasické oddělení etap historické práce, vy-
učované v prvních semestrech vysoké školy, totiž heuristika, tzn. shro-
mažďování pramenných informací, jejich kritika, interpretace a syn-
téza, je přitom obtížné dodržet. Zároveň a především však historik či
historička nehledají ve svých pramenech "hotové" důkazy Uako soud-
ce), ale často pravděpodobnost spíše odvozují, nechceme-li přímo říci
1. PŘÍBĚHY S POUČENÍM 27
vyrvářejí. Každopádně vyrvářejí (minulé) situace a v nich se pak táží po
pravděpodobnostiurčité skutečnosti, resp. jednání. Jak řečeno je tato
pravděpodobnostdána blízkóstí výkladu historikova k předpokláda­
né (sebe)interpretaci toho, koho zkoumá. Tím, kdo předpokládá,je ale
zase historik, potažmo historička.
Mohlo by se zdát, že minulost je nám - ať už jsme formálně historic-
ky školeni či nikoli - z principu nedostupná, uzavřená. Tato skepse není
nového data, nýbrž provází vědecké a vůbec lidské poznání delší dobu.
Johann Wolfgang Goethe nechal na přelomu 18. a 19. století, tedy právě
v době rozmachu osvícenské důvěry ve vědecké uchopení světa, svého
Fausta pronést uštěpačnou poznámku, určenou snaživému žáku Wag-
nerovi, který nacházel krásu v tom "přesazovat se v ducha časů":
"Minulé časy, přítelíčku,
nám knihou jsou na sedm klíčků.
A tenhleten ,duch časů (váš,
to pánů vlastní duch je asi,
v němž zrcadlíse zas1é časy. "
S obtížemi porozumět relativně uzavřenému objektu zkoumání, jehož
nejsou účastni, se potýkali a potýkají i etnologové, resp. antropologové,
zabývající se mimoevropskými kulturami. K této problematice se proto
vzápětí vrátím, až budu hovořit o přiměřenosti historických interpre-
tací. S jejich ověřitelností však souvisí ještě jedna na první pohled for-
mální záležitost, týkající se této práce - prameny a literatura, z nichž
čerpá či o něž se opírá, v ní nejsou citovány v podobě indexovaných po-
známek. Poznámky bývají samy o sobě někdy považovány za kritérium
nebo alespoň za příznak odbornosti či "vědeckosti", jejich vlastním
smyslem však je dokládat zdroje a východiska autorových závěrů. Jsou
samozřejmě také místem, kde je možné kriticky se vyrovnat s prameny
a literaturou. Skutečnost, že jsem na klasické poznámky "pod čarou"
rezignoval, neznamená, že bych chtěl své informační zdroje skrývat
a ztěžovat tak ověřitelnostpředkládanýchrvrzení. Přesunutí poznámek
přímo do textu a jejich zřetelné provázání s podrobným seznamem pra-
menů a literatury za každou kapitolou není obvyklé. Odkazy na původ­
ce ne vždy objektivních či jednoznačných pramenů nebo ne vždy sou-
znějících názorů zpočátku jako by rušily plynulost výkladu a současně
i plynulost toho, jak to v minulosti "doopravdy bylo". Poznámky "pod
28 ZROZENÍ VAGABUNDA
čarou" také jako by podporovaly představu, že je od sebe možné oddě­
lit někdy nejasná svědectví pramenů a spory historiků na jedné a histo-
rickou realitu, o jejíž zachycení všichni usilují, na druhé straně, jinými
slovy proces kritického zkoumání a jeho výsledek. Historickou realitu
nepopírám, pouze poukazuji na nanejvýš komplikované cesty, kterými
se nám prostředkuje. Historický text pak lze chápat jako záznam o při­
bližování se této realitě, jako metatext, tedy text nad či za jinými texty,
z nichž si nejrůznějšími, ne vždy doložitelnými způsoby vypůjčuje, pří­
padně jako záznam více či méně poučeného dialogu s literaturou a pra-
meny. Především proto jsem jim v textu poskytl poněkud větší místo.
Hovořím-li o ověřitelnosti, nelze konečně pominout ani způsob, ja-
kým "kvalitativní" prameny (tedy výpovědi, nikoli z pramenů získaná
data) vstupují do historického textu. Právě když přikládáme váhu život-
nímu či kulturnímu kontextu lidí minulých dob (ať už je badatelským
východiskem nebo cílem), můžeme rozbor a citování pramenů vnímat
jako jeho jisté narušení, jako víceméně násilné vytrhávání výrazů, vět či
vyjádření z jejich původních souvislostí a jejich podřizování kontextu
našemu, chcete-li podřizování jednoho příběhu příběhu jinému. (Sou-
peření výkladů vědců a výkladů jejich "objektů" se ještě dotknu v pasá-
ži o přiměřenosti.) K určitému zkreslování, nepochopení, či dokonce
dezinterpretacím však dochází při jakékoli komunikaci. Postavení his-
torika je jiné v tom, že on má nad tím, koho zkoumá a komu klade
otázky, interpretačně vždy navrch, jeho "objekt" se nemůže nepřesným
interpretacím bránit či je v rozhovoru opravit. Je velmi obtížné najít
zde správnou míru, aby nás přílišná interpretační opatrnost jednak ne-
omezovala, ale zároveň abychom jenom proto, že coby badatelé toho
ex post víme vždy více, zkoumaným osobám nepodsouvali vědomosti
a postoje, které jim byly cizí.
V práci jako tato, založené z velké části na výpovědích neusedlých
osob před vrchnostenskými vyslýchajícími, nabývá obecný požadavek
interpretovat prameny s ohledem na jejich vznik, funkci a určení na
zvláštní důležitosti. Není sporu o tom, že výslechové protokoly zachycu-
jí s odstupem, daným jejich písemnou redakcí, především obranné stra-
tegie osob, zadržených pro nedovolené jednání, často také ale pro pou-
hé podezření, vyvolané například absencí cestovního dokumentu. Jak
již ale bylo na obhajobu tohoto pramene mnohokrát napsáno, histori-
ka či historičku, pokud se nezabývají klasickými dějinami kriminality,
natolik nezajímá, zda se dotyčný deliktu dopustil, nebo byl k přiznání
1. PŘÍBĚHY S POUČENÍM 29
donucen. Větší hodnotu pro ně mají argumenty, tvrzení a představy,
které ve střetu s vrchnostenskými orgány užil a o jejichž účinku, ale také
obecné srozumitelnosti byl zřejmě přesvědčen. Specifickou situaci výsle-
chu lze však poměrně snadno pustit ze zřetele, zvláště pokud se čtenář
či čtenářka protokolu nechá strhnout autenticky působícími průhle­
dy do každodenního života a myšlení vyslýchaných. Pramen se jim pak
může proměnitv zásobárnu kulturněhistorickýchjednotlivostí, pro něž
se trestněprávní kontext, resp. kontext názorové konfrontace zdá být
bezvýznamný. I kdyby tomu však tak bylo, dopouští se autor určitého
zkreslení - a platí to i pro tuto práci - už tím, že si z výslechu vybírá, že
jeho dialogickou strukturu převádí do monologické formy vlastního
podání a že v nejlepším případě ve snaze zachovat původní souvislosti
části dlouhých, jistěže konstruovaných a písařem upravených výpovědí
zkracuje či parafrázuje. Jdeme-li až do (příznačného) detailu, má věr­
nost pramenu ještě další aspekt, a tím je větší či menší přizpůsobování
jeho jazyka dnešním zvyklostem.
VĚROHODNOST
I když je v jejich základu totéž slovo, působí požadavek věrohodnosti
historické interpretace v porovnání s ověřitelností poněkud subjektivně
až nevědecky, neboť se obecně má za to, že nic vědeckého nemůže být
předmětemvěření. Zatímco ověřitelnostse týká především vztahu mezi
textem a jeho zdroji, vnáší pojem věrohodnosti do našeho uvažování
také toho, komu je text určen, tedy čtenáře či čtenářku a jejich soudy.
Spíše než konkrétního adresáta tu však mám na mysli neosobní publi-
kum, na nějž se text orientuje, resp. jehož očekáváním a nárokům bývá
podřízen. U pojednání tzv. odborného je to soubor na sebe navzájem
reagujících textů (můžeme ho nazvat diskurz), produkovaný "vědeckou
komunitou" (profesionálními a vzájemně se uznávajícími badateli a ba-
datelkami), kde se formulují či odkud vyplývají obecné obsahové a stylo-
vé požadavky. Zároveň každý, kdo zpracovává určitou tematiku, zohled-
ňuje její dosavadní výzkum a rozvíjí především zatím nezodpovězené
otázky. To samozřejmě nevylučuje ani více či méně radikální přehodno­
cení existujících interpretací a pohledů na dějiny. Neustálé "přepisová­
ní dějin", vycházející z měnících se zájmů současnosti, není dokladem
závislosti dějepisců na politických režimech, ale představuje podstatný
30 ZROZENÍ VAGABUNDA
rys jakéhokoli dějepisectví. To, že historikové a historičky stavějí svou
práci na dílech svých předchůdců, a do jisté míry tak "stojí na jejich ra-
menou", ještě nutně neznamená, že všichni pouze zdokonalují - tu no-
vým ornamentem, tu nátěrem fasády, tu moderním designem - jedinou
stavbu dějin, založenou a rozvrženou dávno před nimi, a že v historii
nemůže dojít k náhlé a zásadní změně pohledů, resp. výkladových vzor-
ců (tzv. paradigmat), o níž psal Thomas S. Kuhn. Nespornou předností
kritického vyrovnání se stávajícími výzkumy zkoumané problematiky
však v každém případě je, že umožňuje přesnější a přiměřenější formu-
laci otázek, které mají být zodpovězenypramenným výzkumem, a odli-
šuje literaturu, nárokující si odbornost a serióznost, od literatury jiné.
"Dosavadní vědecké poznání", resp. povědomí historiků a historiček jak
o konkrétním tématu, době či jevu, tak o historických postupech, obec-
ně spoluurčují, co je při zpracování tématu představitelnéa čemu jsou
odborně školení čtenáři ochotní věřit, aniž by autorův postup kontro-
lovali - zejména co se práce s prameny týče - krok za krokem. V tom
tedy spočívá "odborná věrohodnost",pokud však spojení "odbornosti"
a "věření" vůbec připustíme.
"Dosavadní literatura" či "shoda vědecké obce" však mají jedno vý-
razné omezení - sugerují jednotu či jakési srozumění těch, kdo historii
provozují, za situace, kdy se dějepisectví ve své většině stále organizuje
na národně-státnímprincipu. Více než sociologie, ekonomie nebo psy-
chologie je totiž historie svázána s jednotlivými státními, především
ale kulturními a národními společenstvími,jimž říká, kdo jsou, tím, že
vypráví jejich (minulý) příběh. Mezi tzv. společenskými vědami, jejichž
vědeckost vychází ze srovnání s přírodovědnými či technickými obo-
ry už tak pošramocena, je historie vědecká vlastně nejméně. Není tím
řečeno, že by si historie při svém formování v euroamerické, resp. zá-
padní civilizaci nevytvořila metodické standardy, postupy a kritéria, ze-
jména pro zacházení s prameny, a ani to neznamená, že by historická
produkce nebyla překládána, a jednotlivá dějepisectví se tak navzájem
nekonfrontovala a neovlivňovala. A konečně nejsou psány jenom dějiny
národně či státně definovaných témat (států či jejich válek, stran nebo
z hlediska toho kterého národa významných osobností), nýbrž vznikají
také studie věnované takovým společenskýmjevům jako například pa-
novnická moc, chudoba či válečné násilí. Od míry obecnosti či naopak
historické či geografické specifičnosti vytčeného tématu, ale i od po-
znávacích zájmů badatele či badatelky se pak odvíjejí okruhy literatury,
1. PŘÍBĚHY S POUČENÍM 31
k nimž vlastní výzkum vztahují. Záleží totiž na nich, zda se budou tře­
ba na raně novověké zákazy lidových zábav dívat jako na projev snahy
absolutistických států vychovat poslušné poddané, nebo jestli v nich
budou spatřovat (také) pokus o kontrolu a potlačení populárního vý-
kladu světa, jinými slovy snahu o akulturaci.
Téma "neusedli lidé v Čechách v raném novověku" již do určité míry
vymezuje okruh literatury, resp. poznatků, jimiž se bude poměřovat
mimo jiné i věrohodnost jeho zpracování. Pojem "neusedlý" se pojí ne-
jen s určitou dobou, ale také se společenským uspořádáním konkrét-
ního území - s feudální, resp. vrchnostensky organizovanou Evropou;
výrazem "vagabund" pak středověké a raně novověké vrchnosti ozna-
čovaly osoby, jež kvůli jejich neusedlosti stíhaly. Zkoumáme-li postoj
těchto vrchností a usedlého obyvatelstva k lidem neusedlým, bylo by
v ideálním případě zapotřebí vzít v potaz výzkumy týkající všech ob-
lastí, kde se s tuláky zacházelo podobným způsobem bez ohledu na to,
zda měly jednotlivé represivní přístupy nějaké dobové souvislosti (zda
se například represe v jedné zemi uskutečňovala po vzoru země jiné).
To samozřejmě není možné, a proto jsem se v první řadě zaměřil na li-
teraturu k oblastem, s nimiž raně novověké Čechy politicky či kulturně
souvisely, jako rakouské země nebo Svatá říše římská. Francouzskou li-
teraturu pak cituji nejen kvůli tomu, že vytváření představy vagabunda
jakožto cíle vrchnostenského postihu sleduje již od pozdního středo­
věku, ale také z toho důvodu, že někteří autoři za tímto postihem vidí
snahu o posílení centrální moci a svým způsobem i proces ustavení
toho typu státu, v němž žijeme dodnes.
Problematika neusedlého obyvatelstva a vztahu teritoriálně vyme-
zených autorit, raně novověkých vrchností nebo posléze státu k němu
tedy není omezena hranicemi jednotlivých "národních" dějepisectví.
Někdy je autorům či autorkám různého původu dokonce společné,
že se na potulné obyvatelstvo dívají právě očima vrchností, potažmo
moderního státu, jako na narušitele optimálního, tzn. přehledného
a předvídatelného společenského uspořádání, k němuž evropské země
od 16. do 19. století spěly. Tuláci bez vrchnostenské přináležitosti se
pak ocitají mimo proud evropské modernizace. Zároveň z nich tato
negativní definice činí jakoby jednolitou skupinu, jednu ze skupin
okrajových, a někdy dokonce skupinu principiálně neposlušnou, či
dokonce rebelující, ačkoli oni sami se takto chápat zdaleka nemuseli.
Takovýto přístup je charakteristický zejména pro tzv. sociální dějiny,
32 ZROZENÍ VAGABUNDA
sledující společenské změny velkých měřítek s více či méně přímým do-
padem do současnosti. Badatelé a badatelky jako Hans Medick nebo
Sabine Kienitz tomuto přístupu vytýkali, že důrazem na sociální jevy
a trendy, které se v (evropských) dějinách z dnešní perspektivy prosadily,
předmoderní okrajové skupiny nejen opomíjí, ale dokonce pokračuje
v jejich upozaďování, resp. marginalizaci. Opačná snaha nevykládat lid-
ské jednání v minulosti pouze ve světle toho, co se ex post ukázalo být
jako celospolečensky progresivní, nosné či převažující, nýbrž přiblížit
se i smyslu, který toto jednání mohlo mít pro samotné, třeba i "vývo-
jem převálcované" aktéry, je příznačná pro historicko-antropologické
přístupy v dějepisectví a souvisí i s přiměřeností historické interpreta-
ce. Tím není nijak zpochybněno předchozí tvrzení, že jakýkoli zájem
o minulost a její studium vychází z přítomnosti. Pouze se tento zájem
v dnešní době poněkud posunul od principů, jimiž se většinově organi-
zují a na nichž se zakládají naše společnosti (sem může patřit i domov
jako synonymum bezpečí), ke způsobům či konceptům života, které se
těmto principům či normám vymykají.
Na věrohodnost historického výkladu nelze klást absolutní měřít­
ka, neboť vždy závisí také na prostředí, do něhož daná práce směřuje či
do něhož je řazena. Různě bude posuzována v jednotlivých národních
dějepisectvích,odlišně se k ní budou stavět jednotlivé historiografické
směry. Navíc co je věrohodné pro historika, nemusí být nutně věrohod­
né pro historika umění, antropologa či psychologa, jakkoli lze očeká­
vat, že všichni budou respektovat podobná pravidla vědeckosti. Jsou
však tato pravidla při studiu lidských společností v minulosti natolik
specifická, že by historik či historička měli při své práci zohledňovat
pouze názory svých kolegů-odborníků, a všechny ostatní coby laiky vy-
kázat do role diváků, pasivně přijímajících výsledky studia ("dějiny")?
Anebo je historikem svým způsobem každý, kdo tak či onak reflektuje
historickou dimenzi předmětu svého profesionálního zájmu, tedy i ar-
chitekt, lékař nebo právník? Kde postavit hranice odbornosti? Je mož-
ná mezioborová spolupráce, ona tolik skloňovaná interdisciplinarita
bez toho, aby se historik pouze "obsloužil" u jazykovědců, archeologů
nebo etnologů (a naopak), nebo jsou pokusy překročit hranice oborů
odsouzeny k nezdaru, jak na to před časem na příkladu historického
a antropologického studia symbolů poukázal Peter Burke? A konečně
můžeme po jednom historickém výkladu požadovat, aby byl věrohod­
ný pro odborníky a zároveň i pro "neprofesionální", vědecky neškolené
1. PŘÍBĚHY S POUČENÍM 33
publikum, když každý z nich má jinou profesní i osobní zkušenost, kte-
rou věrohodnostpoměřuje?
Stavět proti sobě "odborníky" a "laiky" má smysl proto, abychom si
lépe uvědomili, jak se obvykle prezentuje práce historiků a historiček.
Její dílčí výsledky bývají ve vědecké podobě, čímž se zpravidla myslí po-
známkový aparát a specifický jazyk, publikovány v časopisech a posléze
shrnuty v monografiích, určených vědecké komunitě. Až po odborném
zvládnutí nějakého tématu má na řadu přijít jeho případné zveřejnění
v podobě tzv. populárně-naučné. Představa, že historikové nejprve jaksi
mezi sebou zpracují malé kousky minulosti, a až když dojdou ke shodě,
předkládají je hotové "k věření" neodbornému publiku, je - nejen v rám-
ci oboru - značně rozšířená, a dokonce se s ní v prvních semestrech se-
znamují adepti historie. Přitom předmět historie, historická materie, se
na rozdíl od ostatních věd v zásadě nevymyká každodenní zkušenosti
laiků. Historici pouze rozvinuli a zdokonalili způsoby, jak se k této ča­
sově odlehlé, a tudíž jakoby zašifrované zkušenosti našich předchůdců
dostat a jak ji rozkrýt, vše ostatní je s trochou nadsázky jenom kritická
a souvislosti zohledňující práce s informacemi, kterou by měl být s to
sledovat kdokoli. Rozdělování historické práce na "vlastní kuchyni" na
jedné a její "produkty" pro veřejnost na druhé straně podle mého názo-
ru nemá příliš smysl. Argumentace věrohodná pro neodborníka by měla
být přijatelná i pro specialistu, a naopak specialistova práce by měla být
v jakékoli fázi přístupná neprofesionálnímu zájmu, resp. srozumitelná
neprofesionálnímu publiku. Tím nechci nijak snižovat odbornost his-
torie (a jiných humanitních věd) ani obhajovat formu výkladu, kterou
jsem v této knize zvolil. Na obšírnější zamyšlení nad po mém soudu
evidentními odlišnostmi mezi odborností historie a odborností jiných
disciplín zde však rezignuji.
Vedle zkoumání "velkých" dějin, tedy proměn, zasahujících celé spo-
lečnosti, či dokonce civilizace, se zájem historiků a historiček v posled-
ních zhruba dvou desetiletích obrátil také k jednotlivcům a k tomu,
jaké místo tyto změny měly v jejich životě, zda jim lidé v různých so-
ciálních situacích byli pouze "vystaveni", nebo zda a jak je (spolu)utvá-
řeli. Jak již v roce 1979 postřehl Lawrence Stone, znamenal posun od
anonymní "společnosti" ke konkrétnímu individuu coby předmětu, či
dokonce "hrdinovi" historického textu také návrat příběhu, a to i do
prací, nárokujících si vědecký či odborný status. "Příběh" jako příčinné
sřetězení dějů kolem jednoho jejich nositele, ústící do finále, jež zpětně
 ZROZENÍ VAGABUNDA
34
odkrývá smysl tohoto dění, byl dějepisectví do jisté míry vlastní vždy,
ať už to byl příběh mužů (méně častěji žen), kteří dějiny "tvořili", pří­
běh personifikovaných změn jako takových ("vítězství tolerance a po-
kroku nad tmářstvím") nebo příběh historického poznání samotného
("odhalení příčin určitého společenského jevu" či "pátrání po smyslu
dějin"). Soustředíme-li se na to, jaký význam měly minulé děje pro je-
jich účastníky, snažíme-li se je nahlédnour jejich očima a hledáme-li
smysl tohoto dění, který by mohl být smyslem jim vlastním, nevztahu-
jeme tento smysl v první řadě k historickým epochám či přelomovým
událostem, ale k životu těchto "aktérů", a "příběh" tím vytváříme z něj.
Čtenáři, který se na rozdíl od historika či sociologa profesně nezabývá
(celo )společenskými změnami, nezbývá než historické dílo poměřovat
osobní zkušeností, zkušeností vlastního života. Zde mu práce, pokou-
šející se přiblížit perspektivě "obyčejného", na politických rozhodnu-
tích se nepodílejícího člověka, jakoby vycházejí vstříc. To neznamená,
že by taková historie musela být pro čtenáře-neprofesionálaautomatic-
ky věrohodnější (naopak mnohdy takový čtenář bývá doslova vyškolen
klasickou historií, pro níž jednotlivec moc neznamenal), je mu však co
do měřítka a úhlu pohledu bližší a možná i důvěrnější.
Mezi historie v širším měřítku neznámých jednotlivců by vedle Mar-
tina Guerra od Natalie Zeman Davisové bylo možné zařadit i případ
svérázného náboženského myslitele, mlynáře Menocchia, zachycený
v Ginzburgově sýru a červech, dále například Purkmistrovu dceru, jíž je
mladá žena, revoltující v 16. století proti otcovské autoritě, z pera Ste-
vena Ozmenta, Hanebné skutky nonkonformní řeholnice-mystičkyBene-
detty Carlini odJudith Brown nebo z poslední doby příběh Cathariny
Margarethy Linck V mužských šatech, který zpracovala Angela Steidele.
Ne všem těmto textům se dostalo téže kritické pozornosti, ne všechny
také udělaly tutéž "kariéru" jako zfilmovaný Martin Guerre. Mají však
mnoho společných rysů: jejich autoři a autorky mimo jiné vycházejí
z dobře dokumentovaných soudních procesů, které vzbudily již ve své
době - vesměs v raném novověku - určitou pozornost. Spojuje je rov-
něž ambice, nebo alespoň snaha sloužit jako onen detail, prostřednic­
tvím něhož je možné vstoupit do širšího kulturního kontextu doby či
společenské skupiny. Pokud bychom je chtěli klasifikovat a etiketovat,
jako přiléhavé by se nabízelo označení biografická mikrohistorie. Irita-
ce, které u některých zástupců oboru tyto knihy působí, vyslovil počát­
kem 90. let 20. století Michael Maurer. Jeho ostrá kritika "skandálních
1. PŘÍBĚHY S POUČENÍM 35
historek" Ginzburga, Davisové a Brownové stojí za zmínku proto, že
v téměř čisté podobě formuluje východiska a přesvědčení politických
a sociálních dějin, které představovalya představují hlavní proud (ne-
jen českého) dějepisectví.Jedna z Maurerových výtek (vedle již dotčené
nereprezentativity), totiž románové, resp. fikční postupy a vstřícnost
vůči neodbornému čtenáři, je prvním důvodem, proč se u těchto prací
v souvislosti s věrohodností historického výkladu zastavuji. Druhým je
příběhovost, která po mém soudu spočívá již v samotném pramenném
dochování těchto případů, potažmo ve střetu svým způsobem nekon-
formních osob s dobovými autoritami. S ní se úzce pojí vyprávění jako
způsob vzniku trestně právních pramenů (výslechů), ale i jako způsob
prezentace minulosti historiky a historičkami.
Psát "dějiny pro čtenáře románů" podle Maurera znamená soustře­
dit se na "nedějinné" (doslova "dějin neschopné") individuum, resp. na
motivace jeho jednání, a tam, kde nejsou přímo doloženy, pokusit se je
dovodit z okolností či z hypotetické psychologické charakteristiky dané-
ho člověka. Toto psaní, postrádající teorii, metodu a vědecké náležitos-
ti jako poznámky, je pouhým vyprávěním příběhu (Geschichte, story)
a nikoli zpracováním dějin (Geschichte, history). Pro laické publikum
jsou však průhledy do myšlení či kultury minulých dob prostřednic­
tvím lidí "z masa a kostí" bezpochyby přitažlivé.
"Zpětné" hodnocení literatury podle toho, kdo ji čte, ponechme stra-
nou. Stejně tak se zdá zbytečné opakovat, že žádné individuum není
izolovaným ostrovem. O "otevřeném individuu", jež je utvářeno ostat-
ními jednotlivci Uimž někdy říkáme společnost), hovoří v úvodu ke své-
mu "Procesu civilizace" například Norbert Elias. Ani dobře pramenně
doložená historická individua tedy nejsou Kašpary Hausery, dětmi, vy-
růstajícími v téměř absolutní izolaci od společnosti, ale mohou se nám
spíše jevit jako Robinsoni, a jsme to my, kdo z jejich počínání na pus-
tém ostrově usuzuje na společnost, jejíž jazyk, kalendář a zvyky si tam
s sebou přinesli.
ZmiňovanáMaurerova kritika od sebe sice také poměrně striktně od-
lišuje individuální "historky" a kolektivně platnou "historii", zároveň je
však konfrontována s tím, že "cílových" skupin, pro něž příběhy mohou
být zdrojem identity, ve srovnání s 19. stoletím přibylo a že se dějiny už
nepíší pouze pro jednu jedinou vzdělanouveřejnost toho kterého náro-
da. Otázka, zda a kdy se z "historek" mohou stát "historie", zůstává sice
nezodpovězena, my však můžeme říci, že tehdy, když je takový příběh
 36 ZROZENÍ VAGABUNDA
objektivizován, tedy podán tak, aby ho mohli sdílet i ti, jichž se bezpro-
středně netýká, a zároveň když se s jeho pomocí vysvětlují či osprave-
dlňují něčí existence, práva či požadavky. Svou historii, postavenou na
příbězích předků či předchůdců (do jisté míry tedy na "historkách"),
může mít rodina, obec, profese, přistěhovalecká komunita, stát a při­
pusťme, že i jednotlivec. Tyto historie si v různých situacích konkurují
a jedna může samozřejmě nárokovat širší platnost či závaznost než jiná,
současně má ale každá svou vlastní důležitost a nezastupitelnost. Hra-
nice mezi "historkami", resp. příběhy, a historií, jejíž nejistou povahu
dobře vystihují cizí jazyky (českému pojmovému páru příběhy - historie
odpovídá německý Geschichten - Geschichte, anglický stories - history,
resp. francouzský histoires - histoire), nemusí ležet v díle či zpracování
samém, ale může záviset na tom, jak je čteno a užíváno.
Stane-li se předmětem historického zájmu konflikt se společenskými
normami (a to je do značné míry i případ této práce), obsahuje tento
střet dvou stran jistý dramatický moment, resp. jádro možného příběhu.
Již nesoulad s těmito normami, odlišné chování či způsob života v sobě
nesou jisté napětí, které se navíc zpřítomňuje v dobovém pronásledo-
vání. Střet vrcholí v přistižení nekonformních jedinců a ústí v jejich
postih, který - zvláště jde-li o fyzické či hrdelní tresty - účinkuje coby
osudové, významy přímo přetížené finále. "Příběhy" ženy v mužských
šatech (Catharina Margaretha Linck) nebo manželského podvodníka
(Martin Guerre), jež oba skončily popravou "hrdiny", resp. "hrdinky",
vzbudily již pozornost současníků a byly ve své době zachyceny a šíře­
ny tiskem. Bylo by pošetilé popírat jistý voyeuristický zájem o "sex and
crime historky" u odborného i laického publika. (Mimo jiné se k němu
doznává i Lawrence Stone.) Dějiny kriminality či mikrohistorie nekon-
formních jednotlivců však neusilují o sestavování obskurních galerií
"hříšných lidí" a jejich poklesků. Vycházejí z předpokladu, že tím, jak
společnosti či jejich představitelé definují a pronásledují nepřípustné
jednání či životní způsoby, vypovídají nepřímo o sobě samých, o tom,
čím se příslušníci těchto společností cítí, čím chtějí nebo čím mají být.
Na tomto předpokladuje založen i můj výzkum neusedlých lidí v raně
novověkých Čechách, jehož jedním z cílů bylo zachytit, jak reprezentan-
ti vrchností a státu vymezovali a podle tohoto vymezení stíhali (a tím
vlastně vytvářeli) vagabundy.
Kromě dobové "černé kroniky", letáků, kramářských písní a jiných
tisků jsou vyprávěníči vyprávěcí postupy přítomné i v pramenech, které
1. PŘÍBĚHY S POUČENÍM
37
ze střetu společenských autorit a osob, jež pronásledovaly, bezprostřed­
ně vznikly - ve výpovědích a výsleších. Jistě lze mít za to, že vyslýchaní
"vzpomínali" a vypovídali tak,aby od sebe odvrátili obvinění. Ať už ale
motivy svého konání před vyslýchajícími skrývali, překrucovali, předstí­
rali, nebo naopak nezastírali, neprezentovali toto jednání většinou jako
nahodilé či bezesmyslné, nýbrž mu ve své životní zkušenosti připiso­
vali nějaký smysl či odůvodnění. V takto vyprávěnémjednání můžeme
spatřovat první příběh, který je nám však přístupný pouze "zpracovaný"
v rámci příběhu jiného - v našem případě v rámci činnosti vrchnosten-
ských institucí a úředníků, mající rovněž vlastní raison d'etre a směřují­
cí k určitému cíli, k odstranění potulky a zajištění bezpečnosti usedlých
obyvatel. Do tohoto rámce mimo jiné náležejí veškeré veřejné deklarace,
resp. zákonné aktivity jako například vydávání nařízení, ale stejně tak
pronásledování, vyšetřování a trestání. Tento rámec ("příběh") má i svůj
vlastní jazyk, který rozlišuje a hodnotícími výrazy označuje povolené
a zakázané a do nějž jsou "překládány"výpovědi zadržených. I když se
jistě setkáme i s případy, kdy vyslýchající vyslýchaným doslova či pře­
neseně vnutil slova, v nichž měli o sobě mluvit, chápejme zde jazyk ve
smyslu komunikace - vyslýchající svými otázkami a svou převahou pře­
devším určovali, kdy a jak (dlouho) zadržení vůbec vypovídali, nemlu-
vě o moci písma a písemného záznamu, jíž vládli gramotní písaři nad
výpověďmi negramotných či pologramotných vypovídajících. Jak jsem
již naznačil, je výslechový protokol v první řadě předepsaný důkazní
materiál ve víceméně formalizovaném vyšetřovacím či soudním řízení,
nikoli "životní příběh", který by mohli utvářet sami vyslýchaní.
Třetí vrstva příběhu je konečně ta, kterou s časovým a někdy i kul-
turním odstupem splétá čtenář pramenů, většinou historik, případně
antropolog. Ten nejenže není účasten konkrétního vyšetřování, proná-
sledování a ani společenskýchpoměrů, v nichž probíhaly, ale může na-
víc znát i další, dobovým účastníkům nedostupné souvislosti případu,
které do své četby a interpretace promítá. Bodem, k němuž jeho pří­
běh spěje, pak není pouze osud delikventa nebo úspěšnost vrchnosten-
ských zásahů, ale jejich smysl v ex post nahlíženém společenskémvývoji.
Tím nechci tvrdit, že každá historická práce je nezbytně "příběhová"
nebo že se k příběhu, který je v ní stejně tak či onak zakódován, musí
přiznat tím, že bude "vyprávět", ani pro sebe takový "vyprávěcí" postup
nereklamuji. Dokonce by výchozí záměr této knihy bylo možné ozna-
čit za objektivistický v tom smyslu, že mi šlo o to postihnout postavení
38 ZROZENÍ VAGABUNDA
neusedlých obecně, bez ohledu na jejich individuální osudy. Pokud se
však nechceme omezit jenom na jednotlivé centrální, pro celou zemi
potenciálně závazné prameny a z nich "odečítat" či "odvozovat" proti-
tuláckou politiku či postoje vrchností k vagabundům, nýbrž pokud
nás zajímá i realizace a dopad této politiky anebo to, jaký vliv měla na
situaci nejrůznějších neusedlých lidí, pronášejí se jednoznačné a šířeji
platné soudy obtížně. Tendenci psát jedny "objektivní" dějiny se nadto
příčí, pokud se rozhodneme tyto neusedlé pojímat nikoli pouze jako
předměty/objektynašeho bádání či předem stanovené badatelské meto-
dy, ale pokud jim přisoudíme subjektivitu a také určitou interpretační
svrchovanost nad jejich vlastními životy. Pak si uvědomíme, že příběh
dějin, který se ve své profesionální rutině chystáme vyprávět, je konfron-
tován s do jisté míry uzavřenými příběhy jinými. Hledání míst, kde se
tyto příběhy různého řádu ať v době samé nebo v naší současnosti stý-
kají, je pokusem, jak se s touto lehce schizofrenní situací vyrovnat.
PŘIMĚŘENOST
Uznat naprostou interpretačnísvrchovanost lidí, o nichž píšeme, resp.
říci o nich, že znají motivy svého jednání vždy lépe než my, však nemá
z praktického hlediska příliš smysl, neboť pak bychom se jimi -'- pokud
bychom byli důslední - vůbec nemohli zabývat. Jistě by bylo možné
"utéct" k tvrzení, že náš výklad, vycházející ze snahy o jakési objektivní
poznání, nemá (mít) s výkladem "domorodců" v zásadě co do činění,
neboť slouží zcela odlišné věci - nikoli orientaci a jednání ve světě, z ně­
hož většinou nelze uniknout, nýbrž bezbolestné rekonstrukci tohoto
světa na stránkách knih. To, proč se tímto "literárním" způsobem jis-
tých témat a potažmo jistých jednotlivců či společenských skupin vůbec
zmocňujeme, tedy proč o nich píšeme, přitom většinou zůstává stranou.
Ve vědeckých pojednáních bývá autor zpravidla potlačen, resp. reduko-
ván na neosobní nástroj, jehož prostřednictvím"dějepisectví" dospívá
k "lepšímu", "hlubšímu" či jen "dalšímu" poznání dané problematiky.
Přihlášení se ke vzorům nebo úvahy nad vlastními východisky a postu-
pem patří maximálně do předmluvy a ještě spíše do pamětí zasloužilých
představitelů oboru. I tam, kde historik své zaujetí tématem reflektuje,
jako tomu bylo v českém prostředí například u Zdeňka Kalisty, se vztah
mezi ním a studovaným tématem jeví většinou jako jednostranný: je
1. PŘÍBĚHY S POUČENÍM
39
to jednou daná a neměnná minulost, resp. historická fakta, která pů­
sobí na autora a jeho fantazii, a nikoli autor, který by tvořivě působil
na minulost.
I kdybychom připustili, že "historická fakta" nejsou produktem se-
lektivního zájmu současníků o minulost, ale všechny textové, obrazo-
vé, hmotné, ale třeba i ústní pozůstatky minulosti, nestudují histori-
kové a historičky je, nýbrž se v konečném důsledku zajímají o minulé
společnosti jako takové, o minulost, kterou okolo těchto pozůstatků
předpokládají. V tom případě však předmět svého zájmu nejen zkou-
mají, ale - jak bylo již mnohokrát řečeno - zároveň si ho vytvářejí v míře
možná větší než jejich kolegové a kolegyně ze zmiňovaných příbuzných
oborů. Mají nad ním tedy i větší "moc" než sociolog nad soudobou
populací či etnolog nad komunitou přistěhovalců? Platí i pro historii
starších období to, co na adresu sociálních věd v postmoderním světě
poznamenal Pavel Barša, a sice že poznávající a poznávaný vzájemně
"zaujímají určité pozice v širších strukturách distribuce bohatství, moci,
smyslu a uznání"? Podle Barši činí sociální vědy výpovědi o společen­
ských jevech, například o národu, rase, třídě či genderu, jichž jsou tak
či onak účastni jak zkoumající badatelé, tak zkoumaní, tak také řekně­
me potenciální publikum a vědecké stanovisko je pouze jedním, podle
jistých pravidel vzniklým příspěvkem k vyjednávání významu těchto
jevů. Baršova úvaha o (post)moderní, konstruktivistické sociální vědě
má dva poměrně odvážné předpoklady: zkoumající subjekt je jednak
stejné povahy jako zkoumaný objekt. Aktivní duch nezkoumá pasivní
hmotu, ale jedna představa reality se pokouší uchopit jinou představu
reality (přeloženo: badatel není vždy "chytřejší" než jeho objekt, závě­
ry výzkumů nejsou autoritativní pravdou, ale mají stejný status jako
"pravdy" zkoumaných objektů). Zkoumající a zkoumaní zadruhé nejen-
že nejsou odlišní, ale nejsou od sebe ani odděleni, nýbrž naopak - ci-
tujme doslova - "aby se sociální vědec mohl něco dozvědět o druhých
lidech, musí překonat oddělení od nich - musí se napojit na jejich se-
berozumění. K tomu dochází tak, že jim položí otázku, ať již obrazně
nebo doslova (...) Poznání se tedy neobejde bez intervence do zkoumané
reality. Na konci poznávacího aktu nestojí mechanický odraz objektu
(hmoty) v subjektu (duchu), nýbrž výsledek komunikativní interakce
mezi výzkumníkem a zkoumanými."
Na první pohled se zdá být obtížné aplikovat obě tvrzení na jakouko-
li praktickou historii, byť by se sama považovala za konstruktivistickou.
40 ZROZENÍ VAGABUNDA
Na druhé straně však intenzivní studium určitého tématu často může
v historičkách a historicích vyvolat pocit důvěrné obeznámenosti s ním,
pocit, že chybí jen málo, aby se svými "hrdiny" mohli přes propast sta-
letí vést dialog. Pokud je tento pocit v historickém textu vůbec vyslo-
ven, mívá často mysteriózně-subjektivní charakter, jako by ono důvěr­
né pouto bylo autorovým privilegiem a tajemstvím a čtenáři nezbývalo
než mu věřit. Po historické metodě se však vyžaduje transparentnost,
a proto v ní subjektivní motivace či intuitivní postupy (alespoň v čes­
kém prostředí) nemají příliš místo. Jsem dalek toho, abych propago-
val jakýkoli iracionální přístup k minulosti, přesto - či spíš proto - se
podrobněji zaměřím na to, zda lze osobní vztah historika či historičky
k tématu či předmětu výzkumu (zvláště jsou-li jimi jednotlivci nebo
kultury) postavit na šířeji sdělitelný, resp. přístupný a přezkoumatel­
ný základ. Zajímá mě, zda je možné v historické práci o neusedlých li-
dech v raně novověkých společnostech uplatnit zmíněné dva Baršovy
"postmoderní" předpoklady - souřadnost stanoviska badatele a zkou-
maného a jejich dialog v duchu "rovného s rovným", jinými slovy zda
a jak poměřovat historické interpretace pohledem, výklady či postoji
dějinných aktérů.
Vyjděme opět z byť laicky zjednodušujícího srovnání jednotlivých
sociálních věd, mezi nimiž však historii - poněvadž se zabývá společ­
ností, která "již není" - nepatří zdaleka nesporné místo. Na rozdíl od
sociologa, tážícího se na postoje a názory většinou ve své "vlastní" po-
pulaci, přicházejí antropologové ke zkoumaným společnostemzvnějš­
ku a svou pozici narušitele se někteří z nich snaží "neutralizovat" tím,
že otázky po významu sledovaného jednání (zpočátku či vůbec) nepo-
kládají a s kulturou se spíše sžívají, neboť se tak doufají přiblížit život-
ní praxi a zkušenostnímu horizontu "domorodců".Snaha "zapadnout"
a stát se neviditelným pozorovatelem je stejně tak pochopitelná (ze-
jména jako reakce na využívání antropologie coby nástroje akulturace
či přímo koloniální politiky), jako v důsledku neuskutečnitelná, neboť
soubor sociálních zkušeností, jimiž bude antropolog viděné, slyšené
a prožité poměřovat, se od zkušeností, předávaných mezi generacemi
domorodců, bude nutně lišit. A i kdyby výzkumník ze zkoumané kul-
tury pocházel, bude ho od autochtonních příslušníků odlišovat jeho
"antropologický" - "poznávací" zájem. Odložit či zakrýt status přícho­
zího zvnějšku, resp. cizince, před nímž domorodci mluví jinak než mezi
sebou, se mu tak zřejmě bude dařit jen obtížně. Samotná přítomnost
1. PŘÍBĚHY S POUČENÍM 41
v cizí kultuře po mém soudu také ještě automaticky neznamená kon-
frontaci badatelských interpretací a interpretací domorodých. V praxi
si antropolog nechává své výklady pro sebe, svůj deník a své publikum,
které může, ale spíše nebývá totožné s objektem jeho výzkumu. Baršo-
va teoretická východiska tedy nelze naplnit bez toho, aniž bychom zá-
sadně změnili, resp. zrušili status vědce a vědy, jak ho v euroamerické
tradici dosud známe.
Podobné kontaminace minulé kultury příromností badatele se his-
torikové a historičky obávat nemusejí. Na rozdíl od sociologů či an-
tropologů jim zkoumaná kultura či společnost není bezprostředně
dostupná, nemohou se pokusit o její "zúčastněné pozorování". Snad
s výjimkou soudobých dějin a tzv. orální historie zde není místo pro
vyjednávání se zkoumanými objekty, přičemž ani v případě soudobých
dějin badatel s pamětníky o významu minulosti "nevyjednává", naopak
má tendenci ověřovat jejich výpovědi psanými dokumenty, protože ty
se na rozdíl od lidí přece nepletou. Výklady historiků a historiček ne-
mají dopad na postavení a společenskou situaci jimi zkoumaných lidí,
tyto osoby zároveň nemohou na historické interpretace reagovat, a jsou
tak badatelům do jisté míry vydány na milost a nemilost. Tento odstup
a nemožnost komunikace, pravý opak toho, co Barša předpokládá pro
konstruktivistickou sociální vědu, by však bylo také možné vnímat jako
něco, co zaručuje status objektivního, neovlivnitelného pozorovatele
nebo soudce, který jediný je schopen zaujmout nestranné stanovisko.
Je tedy historie ze své podstaty nekonstruktivistická a lze ji vůbec po-
čítat mezi sociální vědy?
To, na základě čeho si historikové minulost vytvářejí, jsou v drti-
vé většině případů "mrtvé", tedy o svůj původní kontext připravené
písemnosti. Historikovy informační zdroje jsou samy o sobě neovliv-
nitelné, a je na něm říci, v jakém vztahu mohly být k předpokládané
skutečnosti (například popis raně novověké popravy k popravě samé).
Pokud jako profesionálové přijmeme, že minulost je jedině to, co nám
zprostředkovávajíprameny, mohli bychom k ní - oproti Baršovu před­
pokladu - s jistým oprávněním přistupovat jako k uzavřenému objek-
tu výzkumu, protože lidé minulých epoch o sobě jiná svědectví než ta,
která jsou více či méně skrytá v archivech, již nevydají. Písemně fixované
zprávy, výpovědi, právní akty, korespondence či záznamy všeho druhu
nemohou měnit svůj obsah a strukturu podle toho, jakou jim položíme
otázku, ani jinak aktivně vstoupit do dialogu se soudobým badatelským
42 ZROZENÍ VAGABUNDA
zájmem. Minulost je vskutku jednou provždy dána v tom smyslu, že
k ní nic nepřibude, pomineme-li samozřejmě různá falza.
Jako soubor všech dochovaných svědectví, pozůstatků a stop je však
tato minulost ve své celosti dostupná jen zřídka, dnešní badatel se ve-
směs nedobere ani všech pramenných zprávo předmětu svého zájmu,
které jsou teoreticky k dispozici. I pokud se mu to podaří, záleží samo-
zřejmě na tom, jakým způsobem je čte, resp. do jakého kontextu je za-
sazuje. Můžeme pak však ještě mluvit o "minulosti" jako o předmětu
badatelského zájmu, nebo spíše o neustále přepisované historii? Zabývá
se historik výhradně tím, co se "kdysi dávno stalo", nebo vždy jen a jen
minulou událostí či skutečností mnohokrát převyprávěnou a obtíže-
nou nejrůznějšímivýznamy a výklady? Před nehistorickými či tzv. do-
bově nepřiměřenými výklady se je s trochou nadsázky možné schovat
do archivu. Prameny oproštěné od všech interpretací pro někoho mo-
hou představovattu nejbezprostřednějšíminulost. Při otevírání leckte-
rého kartonu navíc není těžké podlehnout "objevitelskému" pocitu, že
jsme první, kdo jeho obsah po padesáti nebo sto letech spatří. Neměli
bychom však zapomínat, že ani k jakkoli zapadlým nebo ~eznámým
pramenům nás nedovedla náhoda, nýbrž zájem formovaný výchovou,
studiem, četbou, předchozími výzkumy, případně historickou kultu-
rou, a čtení textu na zaprášeném papíru je nutně ovlivněno všemi pří­
běhy a interpretacemi, s nimiž jsme se - nejen v souvislosti s tématem
našeho výzkumu - dosud setkali. Navíc, jak jsem již předeslal, i na sa-
motném fyzickém dochování pramenů se nepodepsaly zdaleka tak
osud či příslovečnýzub času jako právě historické interpretace a to, jak
byla příslušná minulost kdy vnímána a hodnocena. Ať se tedy historik
či historička nechají sebevíc zapadat archivním prachem, od historie
k neporušené minulosti pravděpodobněneuniknou.
Poměrně triviální zjištění, že historikova práce je vždy zásadně for-
mována dosavadním neustálým přepisováním minulosti, jejími dosa-
vadními interpretacemi, však podle mého názoru historii stále ještě ne-
vřazuje mezi sociální vědy, které vedou rovnocenný dialog s předmětem
svého studia, jak o tom uvažuje Pavel Barša. Když nadto zopakujeme,
že historie nemá onen "sociologický" či "antropologický", víceméně
přímý přístup ke zkoumaným společnostem a k jejich příslušníkům
a zabývá se výhradně (psanými) texty o nich či od nich, přímo se nabí-
zí chápat ji jako nauku o textech a jejich významech, a nikoli jako so-
ciální vědu. Jinými, snad méně provokativními slovy lze její podstatu
1. PŘÍBĚHY S POUČENÍM 43
spatřovat v převypravování kolektivně sdílených příběhů, což má k běž­
nému vymezení sociálních věd poměrně daleko. Přesto se historikové
a historičky patrně nikdy nevzdají ambice vypovídat nejen o textech
samotných, ale s jejich pomocí také o minulých společnostech,a totéž
od nich očekávají i ti, kteří čtou jejich knihy.
Byla to zcela jistě také inspirace "pozorovací", potažmo interpretativ-
ní antropologií, která některé z těchto badatelů vedla od sociálně histo-
rických teorií zpět k archivním pramenům, sugerujícím hmatatelnou
blízkost historické "reality", ať již tento dojem vyvolávaly soudní pro-
tokoly, popisy rvaček či jiných konfliktů nebo soukromé deníky. Pokud
neměly tyto písemnosti přímo individuální charakter, často zachyco-
valy jednání a rozhodování jednotlivců na hony vzdálené historickým
zákonitostem a nutnostem. Zájem o "aktéry" v dějinách a o jejich sub-
jektivitu, který by historiografický žargon nejspíš nazval "antropolo-
gickým obratem", postavil badatele před jednu tradiční a jednu novou
nesnáz: tou tradiční, již zmiňovanou, je dostupnost historické reality
v pramenech, v tomto případě lidské individuality v písemnostech sub-
jektivního charakteru. Tou novou zapeklitostí, která nás zajímá nyní, je
konfrontace subjektivity zdánlivě všemohoucího historika a subjekti-
vity zkoumaného jednotlivce, kterou mu historik - vědom si principi-
ální nemožnosti - propůjčuje. Jinak řečeno, není i ona subjektivita lidí
minulosti "knihou zamčenou na sedm klíčků" a nevytváříme si ji coby
Pygmalioni pouze k obrazu svému? Nechci zde znovu přemílat úvahy
o jednotlivci v dějinách a o možnosti se k jeho individualitěvůbec do-
stat. Otázka snad ale není zbytečná v případě, kdy oněmi jednotlivci ne-
jsou ti, kteří v tradičním chápání dějiny "dělali" (panovníci, diplomaté,
politici, myslitelé a jiné veřejně činné osoby), nýbrž lidé podle převažu­
jícího vnímaní "vystavení" vládnutí, moci, politice či dějinám. Zvláště
pokud označíme přístup společnosti k těmto lidem jako represi (a já
tak na následujících stránkách činím), nesnažíme se je (pronásledova-
né stejně jako pronásledovatele) už pouze pochopit, nýbrž nutně zau-
jímáme hodnotící stanovisko. K tomu všemu přistupuje okolnost, jež
je historii či vyprávěným příběhům vlastní, kterou by však historikové
někdy nejraději ignorovali. Tím, že se o (určitou) historii zajímáme, vy-
právíme si ji, veřejně ji prezentujeme nebo si ji nárokujeme, činíme z ní
součást sebe sama, své vlastní totožnosti. Naskýtá se pak otázka, zda po-
kud někdo vztahuje k (určité) historii svou současnou existenci, případ­
ně tuto historii považuje za svou "vlastní", dělá to z jeho interpretace
44 ZROZENÍ VAGABUNDA
také interpretaci nejpřiměřenější či nejvěrohodnější. Zda historie psa-
ná zevnitř určité, jakoby přes hranice století existující skupiny (etnické,
náboženské, rasové, genderové, sexuální či jiné) je autentičtější, nebo
dokonce oprávněnější než ta psaná "zvenčí". Z obecně vědeckého, osví-
censko-kritického, ve své platnosti jak víme limitovaného hlediska je
nutné odpovědět, že nikoli. Hodnota výzkumu či poznání musí spočí­
vat v obecně dosažitelných kritériích, ne v "autentičnosti", tedy v před­
pokladech, k nimž není možné se kritickým přístupem propracovat. Je
proto z principu jedno, píše-li dějiny Čechů Čech či Australan, dějiny
křesťanů věřící či ateista nebo dějiny Cikánů/Romů Rom či ne-Rom.
Kdo může ostatně soudit, že se právě historickým zájmem nestal ten
který předmět studia také součástí badatelovy totožnosti? Nehledě na
to, že psaní dějin národů, etnik nebo jiných skupin není zdaleka ne-
vinným zkoumáním předem daného a objektivně jsoucího předmětu,
nýbrž existenci této skupiny současně i předpokládá, zakládá, odůvod­
ňuje či obhajuje.
Neusedli lidé, tuláci či bezdomovci nemají a Romové dlouho neměli
něco, co bychom nazvali sdílenou historickou reprezentací. Nejde je-
nom o vyprávěné příběhy o původu a osudech skupiny, ale o něco, co se
"historií" veřejně nazývá (studie, příručky, učebnice, beletrii, filmy, ko-
miksy). (Povšimněme si mnou automaticky užitého obratu, že někdo
"má", v jistém smyslu tedy i "vlastní" historii.) Právě na rozdílu Ciká-
nů/Romů a necikánských tuláků se dá dobře ukázat, že kdo si takovou
společnou historii nenárokuje, nemůže být ani dost dobře považován
za skupinu. Jak jsem rozvedl na začátku a jak se k tomu budu neustále
vracet, přesto existuje něco, co z tuláků skupinu ("vagabundy") dělá či
přinejmenším dělalo, totiž neusedlost, absence vrchnostenské autority
a domovského pouta. Je to sice jejich charakteristický rys, ale rys přisou­
zený jim zvnějšku, který nebudeme - na rozdíl od některých dobových
autorů, pravidelně varujících před spiknutím vagabundů - považovat
za bez výhrady přijímanou součást jejich identity. V tom vidím jedno
z úskalí práce o neusedlých lidech v raném novověku: nejenže se na ně
nedokážeme dívat jinak než jako na oběti vrchnostenského pronásle-
dování či tlaku k usedlosti (či je na druhou stranu heroizujeme), ale že
je pod dojmem jejich mnohdy svobodně nezvoleného způsobu života
budeme vnímat jako negativní obraz "běžné" společnosti. Přiznávám
se, že právě to, že se vymykali z principu hierarchicky uspořádaných
a lokálně fixovaných předmoderních komunit, k nim přitáhlo mou
1. PŘÍBĚHY S POUČENÍM 45
pozornost. Na druhou stranu je ale nepochybné, že využívajíce odstra-
šujícího příkladu vagabunda formulovaly vrchnosti svůj ideál společen­
ského uspořádání, který je pro nás takto lépe postižitelný.
Fascinaci, kterou lidé, překračující dobové normy či zvyklosti, působí
na čtenáře pramenů, zachytil Michel Foucault v článku o "zlo pověst­
ných lidech". Nepřitahovali ho jenom tím, že jejich přestupek byl kde-
si zaznamenán, a oni tak vykročili či byli vytrženi ze zapomnění, nýbrž
tím, že spolu s královským zatykačem na ně (lettre de cachet) či obža-
lobou rodinných příslušníků, která mu předcházela, držíme v rukou
historický akt/historické jednání v jeho bezprostřednosti,a ne pouze
dokument o něm. Tento text, veřejná obžaloba hříchů či poklesků jed-
notlivce, nás tedy nezpravuje o něčem, co se děje nebo co se má stát; ten-
to text je děním samotným, nástrojem, jak dostat provinilce do vězení
a zároveň zveřejnit jeho provinění.Jak píše Foucault, prostřednictvím
královských zatykačů vrhala panovnická autorita světlo na rodinné
spory a soukromé vášně dříve, než se jich v 19. století zmocnily forma-
lizované a "zestejňující" instituce soudu, policie a psychiatrie. Roli písa-
řů stížností nevzdělaných stěžovatelů i paralelně existující soudní me-
chanismy, jak je známe i z Čech už z počátku 18. století, nechává autor
nepovšimnuty. Ve Francii 18. století představovaly královské zatykače
pozůstatek panovníkovy pravomoci zasáhnout přímo do života i těch
nejposlednějších poddaných.
Přes výjimečnost tohoto pramene nám Foucaultova fascinace uka-
zuje jednu možnost rozlišování historických pramenů, jdoucí za suché
proseminární dělení na právní pořízení, písemnosti "pro paměť", pra-
meny institucionální a jiné. Vedle písemností "zaznamenávajících" sto-
jí písemnosti, které svým způsobem konají či mají konat. Z pramenů,
užitých v této knize, bychom to s trochou zjednodušení mohli říci na-
příklad o žádostech o milost, o dopisech Wentzla Krále nebo o pasech
či průvodních listech. Pro prameny, které využívám daleko častěji, výsle-
chové protokoly, to však platí jen zčásti. Sice sugerují bezprostřednost
konfrontace vyslýchaného s vyslýchajícími, současně však byly pořizo­
vány jako důkaz, dokument, záznam "pro později", pro vrchnostenské
úředníky a soudní instance, zejména Apelační soud. I když se v případě
prvně zmiňovaných písemností jedná de facto o bod, vytržený z řetězce
akcí a reakcí, výzev a odpovědí ("punktum"), přece jen jako by v tom-
to bodě badatel dospíval přímo k minulosti samé, resp. k minulému
lidskému jednání. Jsou tedy písemnosti jako dopisy či žádosti o milost
46 ZROZENÍ VAGABUNDA

zvláště vhodným východiskem pro interpretace, které budou přiměře­

né historickým individuím?
Odpovězme šalamounsky, že od tohoto bodu se přiměřená interpre-
tace může odvíjet. Písemnost, jíž se jednotlivec snažil něčeho dosáhnout
či jež měla za svého původce (v případě pasů) "svědčit", je možné vnímat
opravdu jako "reprezentaci skutečnosti" spíše než jako "reprezentaci re-
prezentace", kterou může být právě zápis výpovědi při výslechu. Drtivá
většina neusedlých lidí však neuměla číst ani psát a písemného poříze­
ní užívala proto, že to byla v dané situaci jediná či nejefektivnějšícesta
k dosažení cíle (získání milosti, zatčení příbuzného, volnému průcho­
du). Ne náhodou právě žaloby či žádosti o milost, adresované panovní-
kovi, obsahovaly formulaci, v níž před ním prosebník padal na kolena.
Nešlo zde o záznam toho, co se stalo, ale o akt sám, dodejme však, že
o akt, který se uskutečňoval právě standardizovaným písařským obra-
tem. V písemné žádosti i při audienci u panovníka byl pád prosebníka
na kolena očekávaným a běžným gestem.
Hovoříme-li o obvyklosti gest či písemných obratů, chceme tím říci,
že "domorodci", "současníci" či osoby přítomné určité situaci jejich
významy znali či sdíleli a nebylo jim je nutné vysvětlovat. Tyto sdílené
a sdělované významy či přesněji jejich sdělování a přenášení bychom
spolu s Cliffordem Geertzem mohli nazvat také kultutou. U "písem-
ného" pádu na kolena v žádosti o milost však na základě tohoto jedi- 1. Ženy odsouzených představitelů českých stavů prosí Karla z Lichtenštejna o milost
ného pramene nedokážeme rozhodnout, zda tento akt náležel spíše do pro své muže (1622).
písařské kultury sestavování podobných písemností, nebo do kultuty
nerovných vztahů v hierarchické stavovské společnosti. Tuto dvojznač­
nost všech textů, nejen těch, pocházejících z negramotných vrstev, je tře­
ba mít na paměti. Uvěříme-livšak "dokumentárnosti" záznamu reakce
odsouzeného v jiném prameni 0ak ho cituji na začátku čtvrté kapitoly
této knihy), lze mít za to, že pád na kolena nebyl pouze písařským ob-
ratem, ale bezprostřední a zároveň očekávanou reakcí na vynesení hr-
delního rozsudku, i když i tady se koneckonců opíráme o písemné svě­
dectví. Ze "zakletí písma" se, zdá se, nevymaníme, můžeme však jedno
svědectví poměřovat svědectvím jiným, psaným z odlišné perspektivy
a za odlišným účelem.
Pro "přiměřený" historický výklad proto pokládám za důležité svým
způsobem opak či přinejmenšímmodifikaci Foucaultova přístupu: ne-
omezovat se na ojedinělý záblesk, kdy k nám individuum promlouvá
ve své "syrovosti" a nezpracovanosti institucemi, ale pokusit se rozkrýt
 L PŘÍBĚHY S POUČENÍM 47

další - samozřejmě především písemné a "zbyrokratizované" - sou-

vislosti této prvotní fascinace. Udání, žádost o milost i ex post zazna-
menaná výpověď u výslechu totiž nebyly směřovány nám, ale soudci,
panovníkovi nebo vyslýchajícímu; k nim také "hovořily", je měly k ně­
čemu pohnout či o něčem přesvědčit. Sledovaly samozřejmě svou stra-
tegii, ale používaly při tom výrazů, obratů, argumentů a gest, o nichž
se dalo - jak jinak - předpokládat, že jim jejich adresáti porozumí. Ne-
šlo přitom o jakési tajné srozumění mezi původcem písemnosti a tím,
komu byla určena, ale o předpokládanou obecnější srozumitelnost v ut-
čité situaci a v určitém okruhu osob. Předpokládaná srozumitelnost
gesta, obrazu nebo obratu měla své obecně kulturní, vzdělanostní, so-
ciální, ale i situační hranice. Dobrým příkladem zde může být chápá-
ní úkonů kněze při bohoslužbě, ale třeba také symbolika výzdoby raně
novověkých šlechtických sídel - jinak jim rozuměl ten, kdo je vykoná-
val či (podle vzorníků) zhotovoval, jinak teolog či urozený zadavatel, ji-
nak urození návštěvníci rezidence, případně věřící, o neurozených ani
nemluvě, i když i oni si to, co viděli na fasádách zámků, nebo čeho byli
účastni při mši, jistě nějak vykládali.
Ani tehdy, když se k nám historičtí aktéři zdají promlouvat bezpro-
středně, nemůžeme v celku postihnout to, jak rozuměli sami sobě a jak
vnímali svou společnost. Nemůžeme z nich ani udělat partnery při na-
šem zkoumání jejich světa a otázky jim můžeme klást jenom ve velmi
přeneseném významu. Co nám zbývá, je ona předpokládanásrozumi-
telnost slov, argumentů, obrazů či gest, resp. tu menší, tu větší posuny
a neshody při jejich užívání v tom zlomku společenské komunikace,
který se nám v písemné podobě dochoval. Velmi neobratně řečeno se
tedy nedostaneme k jednotlivci coby individualitě, ale v nejlepším pří­
padě k tomu, co od sebe jednotlivci, podmíněni všemi svými sociálními
rolemi, očekávali. Takto nesamozřejmě,zveličujíce "kulturní" očekává­
ní, která původce kladl na potenciálního adresáta písemnosti, můžeme
zkusit číst úřední zprávy, soukromou korespondenci, svou povahou
k tomu však přímo vybízejí výslechy, přesněji konfrontace způsobů ži-
vota, které výslechové protokoly pro třetí osoby dokumentovaly.
Právě pramen, vzešlý z extrémní situace trestně-právníhovyšetřo­
vání (a pro mnohé ze zásady nedůvěryhodný),příkladně ukazuje, že
to, co o sobě lidé říkali či co od sebe očekávali, sice možná vycházelo
z toho, k jaké "kultuře" či sociální skupině je řadíme, aktualizovalo se
to však a významu nabývalo v konkrétní situaci, kterou my můžeme
48 ZROZENÍ VAGABUNDA
(re)konstruovat jako "kontext". Odvíjet výklad lidského jednání od
okolností, za nichž bylo písemně zachyceno, tedy zohlednit nejen účel
zpísemnění, ale i zájmy původce textu ve vztahu k osobám, o nichž
(se) píše, mi připadá přiměřenější než se snažit lidem minulosti vra-
cet z kontextu či situace vytrženou "subjektivitu" a pokoušet se s nimi,
resp. s jejich hypotetickým "seberozuměním"vést rovnocenný "dialog".
Faktická nemožnost takového dialogu vůbec neznamená, že historiko-
vé a historičky nejsou vystaveni pokušení dělat z lidí minulosti, o něž
se zajímají (a zejména z těch dosud upozaďovaných),ony rovnocenné
partnery - na mnoha místech o tom svědčí i tato práce. Přitom přimě­
řenost tomu, co máme jako badatelé k dispozici, tedy papíru a nikoli
plnokrevnému životu, se zdá být tím minimálním požadavkem, který
lze na historický výklad klást.
***
Jak bude zachycení života neusedlých lidí v raně novověkých Čechách
na stránkách této knihy korespondovat s předcházejícími úvahami
o ověřitelnosti, věrohodnosti a přiměřenosti historické interpretace,
nechť posoudí čtenáři a čtenářky. Zatímco historické individuum jsem
"zaklel" do papírového světa gest, výpovědí a zpráv, a dnešnímu pozo-
rovateli tak odepřel bezprostřední kontakt s ním, druhá strana bada-
telského vztahu, autor, zůstala skryta za neosobními "poznávacími zá-
jmy" či prostředím (dějepisectvím, historickou vědou), které je formuje.
Není divu, neboť podle obecného přesvědčení nemá v objektivním po-
znání subjekt badatele či badatelky co pohledávat. Nemíním to, jak by
se mohlo zdát, pejorativně, pouze nejsem přesvědčen, že sdělitelnost,
srozumitelnost a přezkoumatelnost historických interpretací vyžadují,
aby se autor či autorka "rozplynuli" za neosobními formulacemi ("bylo
zjištěno") či v autorském plurálu ("jak jsme zmínili"), nebo aby se po-
kládali za pouhé nástroje či služebníky dějepisectví. Jak ve svém Psaní
historie nadto poznamenává Michel de Certeau, autorské "my" nevy-
jadřuje pisatelovu skromnost, ale spíše odkazuje k "tiché dohodě za-
svěcenců", tedy vědců, kteří prostřednictvím historických prací mluví
spolu navzájem, a nikoli s "publikem".
Individuální mohou být do určité míry nejen autorův výběr prame-
nů a literatury a zacházení s nimi, což lze částečně vyčíst z textu samé-
ho, individuální jsou především autorské motivace a přístup k tématu
jako takovému. Při několikaletém potýkání se s neusedlými lidmi v raně
1. PŘiBĚHY S POUČENÍM 49
novověkých Čechách jsem si sice nevedl po vzoru antropologů terénní
(či snad archivní) deník, abych v nich tyto motivace zachytil, otázka po
smyslu výzkumu se v jeho průběhu však neustále vracela, zdržovala ho
a spolu s novými pramennými "objevy" i modifikovala. Proto se k ní
teď krátce vrátím a navážu tím také na své "nezúčastněné" pozorování
útržků bezdomoveckých příběhů, kterým jsem tuto kapitolu otevřel.
Argument, že určitá skupina lidí spoluobčany obtěžuje vzezřením,
zápachem, vyjadřováním nebo hlukem, působí v liberální společnos­
ti překvapivě jen na první pohled. Podobné "obtěžování" se dá těžko
přesně zákonně popsat, přesto by se cestující v tramvaji či návštěvníci
problémové čtvrti zřejmě shodli na tom, co je (už) obtěžuje. To, co při
kontaktu s ostatními očekáváme,je formováno a předáváno výchovou
či, chcete-li, kulturními kódy veřejného vystupování, jež budou odliš-
né ve střední Evropě, ve Středomoří nebo v arabských zemích, a které
se jistě proměňovaly i v historii. Na to, zda se za obtěžujícím a "nepří­
jemným" pocitem, který vyvolává setkání s bezdomovci nebo žebráky,
skrývá i obava z ohrožení či zpochybněnínašeho bezpečí a zajištěnosti,
nemohu odpovědět. Pokud bychom tyto jistoty, resp. očekávání označili
za důležité z hlediska (naší) kultury, nabízela by se samozřejmě i otázka,
jak se to má s kulturou oněch lidí, kteří nás "ruší", zda mají (sub)kul-
turu vlastní, nebo se jen nacházejí na okraji té "naší", zda jsou jakýmisi
"kulturními neusedlými". V současné společnosti lze tuto otázku pře­
nechat antropologům,pro raně novověkouspolečnostjsem však na ni
hledal odpověď v mém výzkumu.
Kromě podprahového znejistění každého jednotlivce byli - a jsou - tu-
láci, žebráci či bezdomovci veřejně (zákony, vyhláškami) prezentováni
jako (potenciální) ohrožení celé společnosti. Měli mezi nimi být žháři či
nepřátelští špioni, měli vést nemravný život, měli a mají být prostředím
pro šíření nakažlivých nemocí či drog a vzhledem ke své situaci mají mít
větší sklon k (majetkové) kriminalitě. I za těmito všemi "nebezpečími"
můžeme rozpoznat "neusedlost", nikoli však kulturní, nýbrž společen­
skou. Tuláci a bezdomovci nemají dostatečnývztah k běžným společen­
ským autoritám, vymykají se kontrole, ať už zdravotní, policejní nebo
obecnímu či sousedskému "dohledu". Jak zde již zaznělo a ještě mno-
hokrát zazní, to, jak se s jejich existencí příslušníci různých společnos­
tí vyrovnávají, vypovídá o tom, jak si představují či jaké chtějí mít samy
sebe. Dalo by se říci, že to je hlavní důvod mého zájmu o tzv. okrajové
skupiny. Pozornost nevěnuji těm, kdo chtěli společnostvědomě změnit
 50 ZROZENÍ VAGABUNDA
(sociálním revolucionářům či na druhé straně reformátorům),ani těm,
kdo ve stávajícím společenském uspořádání ztělesňovali moc (zejména
panovníkům a šlechtě) či kdo ho artikulovali a obhajovali (ideologům)
a jejich politickým aktivitám. Z toho vyplývá můj mnohdy ne příliš di-
ferencovaný pohled na to, jak se postoje k neusedlým na nejvyšší, tedy
panovnické úrovni vytvářely, například kdo inicioval nebo formulo-
val centrální protitulácké a proticikánské výnosy. Nezamýšlel jsem ani
srovnávat tyto přístupy V jednotlivých zemích a studovat jejich možnou
vzájemnou inspiraci, byť zohlednění nejen geograficky blízkých, ale i co
do mocenské struktury vzdálenějších oblastí napomůže k ostřejšímu
vidění zdánlivě známého prostředí.
Spíše než to, jak bylo nepřípustné jednání formulováno v dobovém
právu, mě zajímají momenty či společenské situace, kdy byly představy
o nekonformitě či odlišnosti, vycházející z různých zdrojů, přisuzová­
ny konkrétnímu člověku, kdy byla jeho ne zcela dobrovolnému způso­
bu života vtisknuta pečeť nepřijatelnostia kdy se z něj stával onen "va-
gabund" nebo "Cikán" z císařských patentů (a odkdy vzbl].zoval coby
žebravá stařena nebo člen cikánské skupiny obavy). Velmi zde zjedno-
dušuji, neboť ani v životě jednotlivců ani ve vývoji společností žádný ta-
kový moment nenalezneme. Není jím ani první střet s vrchnostenskou
či soudní instancí, která člověka coby "vagabunda" postihla, poněvadž
tuláka či Cikána v něm mohl spatřovat i leckdo předtím. (Poměrem
mezi tímto "společenskýmvnímáním" či "obrazem" na jedné a zem-
skou protituláckou politikou a vrchnostenskými zásahy a "propagan-
dou" na druhé straně, resp. tím, zda je od sebe můžeme vůbec odlišit,
se v této práci rovněž zabývám.)
Jestliže jsem o několik stránek dříve zpochybnil účelnost pátrání po
"prvních zmínkách" a nyní tvrdím, že je obtížné zjistit, odkdy společnost
s určitou skupinou zacházela jako s "vagabundy", pak je nepochybně
na místě povytáhnout obočí nad názvem této knihy. Přiznávám se, že
jsem ho zvolil jako nepřesný a v mnohém zavádějící protějšek k anglic-
kému titulu "The Making of the Vagabond", který bych býval pokládal
za nejpřiléhavější."Zrození" sugeruje jakýsi jednorázový akt, k němuž
dochází s biologickou automatičností bez lidského přičinění. "Making"
(doslova "dělání") oproti tomu dobře vystihuje můj vstupní předpo­
klad, totiž že "vagabund" je - ve všech svých významech - příslušníky
společnosti, v níž se toto pojmenování užívá, vytvářen. Je vytvářen tím,
jak o něm doslovně hovoří vrchnostenské normy, jak tímto výrazem
1. PŘÍBĚHY S POUČENÍM 51
úředníci označují jednotlivce, jak se s ním při vyšetřování vyrovnávají
sami přistižení tuláci, ale také tím, jak na přítomnost"vagabundů" (či
"Cikánů") jako takových reagujé usedlé obyvatelstvo. Soustředil jsem se
právě na situace, v nichž byl pojem "vagabunda" aktualizován, znovu
vymezován či "vyjednáván" a kdy zakládal či vyvolával nějaké jednání,
ať už jím byla legislativní či úřednická aktivita, pronásledování ze stra-
ny poddaných, trestní postih nebo (sebe)obrana postižených před úřa­
dy. Stranou jsem naopak ponechal kázání, pohádky a pověsti nebo po-
pulární literaturu, i když i ty vagabunda či jeho obrazy spoluvytvářely,
s potenciálními nositeli tohoto označení se však přímo nekonfrontovaly.
Odvozovat z literárních textů to, jak byli tuláci, žebráci nebo Cikáni
vnímáni ve společnosti, jíž byla "literárnost" a psaná komunikace po-
měrně cizí, je problematické. Na vztah společnosti k vagabundům ne-
můžeme usuzovat ani z příslovečných "prvních zmínek" tohoto či po-
dobných výrazů, které se, jak ukázal Bronislaw Geremek, objevují mimo
jiné ve francouzských soudních pramenech od 14. století, i když se - do
důsledku vzato - vagabund "zrodil" právě tehdy, když začala být potul-
ná existence takto pojmenovávána a pod tímto označením posuzová-
na a stíhána jako delikt. 17. a 18. století jsem jako časový rámec svého
výzkumu zvolil ze tří důvodů: Jak se vynasnažím doložit, nabyl v této
době v českých zemích postih neusedlosti na systematičnosti a s tím,
jak byl centrálně organizován, se šířilo i určité vymezení "vagabunda".
Pronásledování se za druhé postupně byrokratizovalo a zemské a vrch-
nostenské úřady produkovaly stále větší množství písemností, v nichž
se však stále ještě zdá být dobře zachytitelné jednání členů jednotlivých
lokálních společností, vzdálené úřední či vrchnostenské logice. Dobré
pramenné dochování konfliktů, střetů s mocí nebo i svérázných nábo-
ženských představ, které přitahuje k ranému novověku pozornost mno-
ha badatelů a badatelek, se nabízí dát do souvislosti s obecnou charak-
teristikou tohoto období, v němž se písmo ve stále větším počtu oblastí
prosazovalo nejen k dokumentaci právních pořízení, ale také jako ná-
stroj výkonu moci. Bylo to písmo, které v podobě matrik, soupisů oby-
vatel nebo domovních čísel postupně centralizovalo do této doby stále
ještě poměrně uzavřené lokální společnosti jednotlivých měst, vesnic
a panství s jejich pestrými vrchnostmi, právy a zvyky. S trochou literární
nadsázky jako by písmo či písemné pořízení symbolizovalo modernitu,
pronikající do starého, předmoderníhosvěta, a zachycovalo tento svět
v jeho nepostřehnutelnémzániku či spíše proměně. V tradičním, stále
52 ZROZENÍ VAGABUNDA
rozšířeném vnímání navíc 17. a 18. století představuje v českých ději­
nách "území nikoho", přechodné období bez vlastní substance, v němž
se "staré" (baroko, rekatolizace, stavovská monarchie, jakkoli osvíce-
ný absolutismus, nadpřirozený řád) ještě naposledy vzepjalo, aby bylo
v politické a kulturní rovině s neúprosnou nutností vystřídáno "novým"
(racionální společenské uspořádání, národ, technika, občanská práva).
Právě pohled, upřený buď na přežívající staré, nebo nastupující nové,
tato staletí - na rozdíl třeba od doby Karla IV., husitství, "zlatého" 16. či
19. století - zbavuje jistým způsobem svébytnosti, podobně jako máme
někdy sklon vidět život lidí minulých epoch pouze skrze velké spole-
čenské změny, jimž byli vystaveni, ať už jsou v českém 17. a 18. století
označovány jako "rekatolizace", "temno", "nevolnictví", "germanizace"
nebo "osvícenství", "obrození" či "reformy". Tento přístup stejně jako
představa, že století mají svého "ducha", jsou mi z profesionálního hle-
diska vzdálené. Zároveň je tato odpíraná historická a sociální autenti"
cita třetím důvodem, který směřoval můj zájem právě k neusedlým li-
dem v 17. a 18. století.
Kniha se kromě této úvodní části a závěru skládá ze čtyř kapitol, kte-
ré spíše než předem promyšlený plán odrážejí proměnu mých zájmů
během výzkumu. Proto se také k některým pramenům či problémům
na různých místech knihy vracím. První kapitola přibližuje sociální
prostor, v němž se neusedlí lidé v raně novověkých Čechách pohybovali,
přičemž víceméně pomíjí (pražská) města. Sociálním prostorem myslím
instituce usedlé společnosti a jejich představitele, s nimiž se neusedlí se-
tkávali a střetávali. Kromě vrchnostenských úředníků, k jejichž "náplni
práce" patřila i aplikace protituláckých opatření, sem však zahrnuji také
"samosprávné" úřady a úředníky měst a vesnic (purkmistry, rychtáře
a konšely), samozřejmě začleněné do vrchnostenské správy, a svým způ­
sobem také obec či sousedství, hospodáře coby hlavy domácností nebo
například hostinské, kteří všichni měli v raně novověké společnosti ur-
čitou veřejnou roli, resp. odpovědnost. Téměř automaticky (otázkou je
proč automaticky) zde však největší místo zaujímá normativní činnost
vrchností, a zejména zeměpána, jinými slovy vydávání protituláckých
patentů. Otázka, jak se politika či vztah veřejných aurorit k neusedlým
lidem formovaly, a také, zda můžeme v případě centrální zemské moci
mluvit v této době o "státě", se prolíná celou knihou.
V druhé kapitole se pohled obrací jednak na samotné neusedlé a je-
jich příběhy, jednak na to, jak a kým byla protitulácká politika, jejíž
1. PŘÍBĚHY S POUČENÍM 53
záměry lze vyčíst z patentů, uskutečňována. Přístup vrchností k tulá-
kům a k žebrákům lZe od sebe jen těžko oddělit, přesto jsem chudin-
skou péči a podporu zejména ve městech ponechal stranou a zaměřil
se na centrálně organizované protitulácké zásahy na vybraných venkov-
ských panstvích. Dá se totiž předpokládat, že právě prostřednictvím
tohoto centrálního organizování se ve společnosti šířil či propagoval
i jistý obraz tuláků či postoje k nim. Je přitom však třeba zohlednit ne-
jen literu patentů a nařízení, ale i "realitu" jejich zveřejňování a proti-
tuláckých opatření vůbec.
Třetí kapitola se svým rozsahem z celku poněkud vymyká. Tento ne-
poměr snad ospravedlňujezvláštní postavení, které mezi raně novověký­
mi neusedlými, ale možná ještě spíše v pozdějším dějepisectví a dnešní
diskusi má skupina, jíž je věnována. Tato část podrobně pojednává prá-
vě o tom, co z Cikánů nejen v 17. a 18. století, ale už od jejich příchodu
do střední Evropy v 15. století "dělalo" skupinu, a alespoň letmo se tak
dotýká jednoho z důležitých metodologických témat sociálních věd.
Poměrně dobře dochované prameny však toto "making of the Gypsy"
dávají nahlédnout striktně historicky.
Čtvrtá, poslední kapitola se v jistém smyslu vrací k první, neboť se
mimo jiné zabývá hranicemi a teritoriálními přináležitostmi,jejichž
porušování v raném novověku z člověka činilo vagabunda. V ostřej­
ším světle přitom znovu vyvstává otázka státu či autorit obecně, které
si kontrolu svého území a pohybu na něm nejen nárokují, ale které ji
také prostřednictvímidentifikačních technik ve stále větší míře prová-
dějí. Do jaké míry jsme zajatci státu či vrchnosti, jejichž doklady iden-
tity vlastníme, lze dobře sledovat právě od raného novověku. Úvaha
o "vagabundovi" coby negativním obrazu těchto přináležitostí celou
knihu uzavírá.
Pokud měl být rozsáhlý text nějak členěn (a vstřícnývůči čtenářské­
mu publiku), jako nejpřirozenější se nabízeli jednotliví neusedlí lidé
a jejich příběhy, bez nichž by tato kniha nevznikla, resp. bez nichž by
přinejmenším pro mě postrádala smysl. V konečném důsledku je tak
Zrození vagabunda záznamem vyrovnávání se s nimi, záznamem hledání
odpovědí na otázky, které zajímaly v první řadě mě, které ale doufám
zaujmou i čtenářky a čtenáře.
 54 ZROZENÍ VAGABUNDA
PRAMENY A LITERATURA
Prameny
Národní archiv Praha, Sbírka patentů:
Patent českého místodržitelství z 22. 11. 1746 o vymýcení žebroty.
Literatura
Dílčí shrnutí studia pozdně středověkých okrajových skupin představuje sbor-
ník vydaný BERNDEM-ULRlCHEM HERGEMOLLEREM (ed.), Randgrup-
pen in der spdtmittelalterlichen Gesellschaft. Ein Hand- und Studienbuch, Waren-
darf 1990, kde se na s. 1-51 nachází vydavetelův úvod s pokusem o vymezení
těchto skupin.
Okrajovým společenským vrstvám je věnován rovněž sborník vydaný BERNAR-
DEM VINCENTEM (ed.), Les marginaux et les exclus dans l'histoire, Paris 1979,
krátký přehled pro středověk podává]ACQUES LE GOFF, Les marginaux dans
l'Occident médiéval, s. 19-28.
Literaturu o Liber vagatorum shrnuje ROBERT ]ÚTTE, Abbiid und sozii<le Wirklich-
keit des Bettler- und Gaunertums zu Beginn der Neuzeit. Sozial-, mentalitdts- und
sprachgeschichtliche Studien zum Liber Vagatorum (1510), Kbln-Wien 1988, k okra-
jovým skupinám s. 26-44. K tomu rovněž srov. oddíl Gegengesellschaft und ,,ima-
ges mentales", s. 53-70, k předchůdcům knihy s. 106-117.
Na adresu "dokumentaristického", pozitivístického přístup říká DOMINICK
LACAPRA, Rhetorik und Geschichte, in: TýŽ, Geschichte und Kritik, Frankfurt
am Main 1987, s. 11-37, zde s. 15, že neguje, "že i ,dokumenty' jsou texty, kte-
ré ,skutečnost' zpracovávají, a proto vyžadují kritické čtení, které přesahuje
tradiční filologické praktiky kritiky pramenů".
K Freudově chápání ďábelské posedlosti ze 17. století zaujal stanovisko MICHEL
DE CERTEAU, Ce que Freud fait de l'histoire. A propos de: "Une névrose démoniaque
au XVII' siecle", Annales E.S.C. 1970, s. 654-667, citovaná pasáž s. 660.
"Paradigma indicií" rozvíjí CARLO GINZBURG, Spurensicherung. Der ]dger entzif
fert die Fdhrte, Sherlock Holmes nimmt die Luppe, Freud liest Morelli - die Wissenschaft
aufder Suche nach sich selbst, in: TýŽ, Spurensicherung. Die Wissenschaft auf der
Suche nach sich selbst, Berlin 1995, s. 7-44, zde zejména s. 18-19.
O historickém "kontextu" a "doplňování důkazů" z něj hovoří CARLO GINZ-
BURG, Checking the Evidence: The ]udge and the Historian, Critical Inquiry 18/1991,
s. 79-92, zejména s. 89-90.
Citát pochází z knihy NATALIE ZEMON DAVIS, Návrat Martina Guerra, česky
vydané jako ]EAN-CLAUDE CARRIERE, DANIEL VIGNE, NATALIE ZEMON
DAVISOVÁ, Návratpravého Sommersbyho, Praha 1998, na s. 111-227, zde s. 123.
Polemika Roberta Finlaye s interpretací Davisové stejně jako autorčina reak-
ce se nachází v American Historical Revue: ROBERT FINLAY, Refashioning of
1. PŘÍBĚHY S POUČENÍM 55
Martin Guerre, American Historical Revue 93/1988, s. 553-571; NATALIE ZE-
MON DAVIS, On the Lame, American Historical Revue 93/1988, s. 572-603.
RlCHARD J. EVANS, Fakten und Fiktionen. Uber die Grundlagen historischer Erkenntnis,
Frankfurt am Main-New York 1998, s. 235, se vyjadřuje k metodě Natalie Ze-
mon Davisové doplňování dokladů z jiných, lépe doložených případů s tím, že
podobných nepřímých postupů užívají i ta nejtradičnějšíodvětví historické vědy.
Podle GEORGA G. IGGERSE, Dějepisectvíve 20. století. Od vědecké objektivity k post-
moderní výzvě, Praha 2002, s. 111-112, Natalie Z. Davisová sice přiznává intui-
ci místo při rekonstruování minulosti, tato rekonstrukce se však vždy v první
řadě řídí "hlasy minulosti" a není pouze invencí historiků. Proto Iggers Davi-
sovou - na rozdíl od Haydena Whita - ještě řadí do kritického dějepisectví.
K "biografické" mikrohistorii řadím v textu ještě následující knihy: ]UDITH
BROWN, Immodest Acts. The Lije ofa Lesbian Nun in Renaissance Italy, New York
1986, STEVEN OZMENT, The Biirgermeister's Daugther. Scandal in a Sixteenth
Century German Town, New York 1996; ANGELA STEIDELE, In Mdnnerklei-
dern. Das verwegene Leben der Catharina Margaretha Linck alias Anastasius Lagran-
tinus Rosenstengel, hingerichtet 1721, Kbln-Weimar-Wien 2004.
Nevědeckost prací Davisové, Ginzburga a Brownové z pozice odborné historie
ostře kritizoval MICHAEL MAURER, Geschichte und Geschichten. Anmerkun-
gen zum publizistischen und wissenschaftlichen Ort der neueren "histoire scandaleu-
se", Geschichte in Wissenschaft und Unterricht 42/1991, s. 674-691, zejména
shrnutí na s. 687-691.
Vztahem jednotlivce a společnosti se ze socíologického pohledu zabývá NOR-
BERT ELIAS, O procesu civilizace. Sociogenetické a psychogenetické studie. Proměny
chování světských horních vrstev na Západě, Praha 2006, díl 1, s. 11-55, přirovná­
ní "figurace" k tanci se nachází na s. 50-Sl.
Odvrat od kvantifikujících sociálních a hospodářských dějin ke kultuře a myšle-
ní zaznamenává LAWRENCE STONE, The Revival ofNarrative. Reflections on
a New old History, Past and Present 85/1979, s. 3-24. Stone se ani tak neza-
bývá konkrétními vyprávěcími strategiemi. Narativní historií rozumí všechny
spíše kvalitativní přístupy, zohledňující jednotlivce v minulosti (dnes bychom
je označili nová kulturní historie nebo historická antropologie). K otázce ty-
pičnosti případů dochovaných v soudních spisech Stone říká (s. 22): "People
hauled into court are almost by definition atypical, but the world that is so
nakedly exposed in the testimony of witnesses need not to be so."
Na Ginzburgovo "paradigma indicií" se odvolává i PETER BURKE,fa:z;ykgesta
v raně novověké Itálii, in: TýŽ, Variety kulturních dějin, Brno 2006, s. 67-83, zde
s. 68-69. V závěrečné eseji]ednota a rozmanitost v kulturní historii, s. 190-218, si
autor na s. 203-204 všímá jistého převrácení vztahu mezi kulturou a sociální
realitou v pracích novější kulturní historie: společenská skutečnost v nich již
není chápána v marxistickém duchu jako určující pro kulturní "nadstavbu",
ale kultura je zde naopak schopna tuto realitu utvářet.
]OHANN WOLFGANG GOETHE, Faust, Praha 1955, s. 38. K Faustovi i k uvede-
nému citátu z něj přivedla před lety mou pozornost Dagmar Blumlová.
56 ZROZENÍ VAGABUNDA
Za odklon historického zájmu od sociálních a kulturnich fenoménů s význam-
ným dopadem na naši současnost se mimo jiné přimlouvá HANS MEDICK,
"Missionare im Ruderboot"? Ethnologische Erkenntnisweisen als HerausJórderung an
die Sozialgeschichte, in: Alltagsgeschichte. Zur Rekonstruktion historischer Er-
fahrungen und Lebensweisen, (ed.) AlfLudtke, Frankfurt am Main-New York
1989, s. 48-84, zde s. 56.
Také na Medicka se odvolává SABINE KIENITZ, Frauen zwischen Not und Normen.
Zur Lebensweise vagierender Frauen um 1800 in Wiirttemberg, Osterreichische Zeit-
schrift fur Geschichtsforschung 2/1991, s. 34-58, která konstatuje (s. 36), že
sociální dějiny svým zájmem o "okrajovost" jistých společenských skupin jen
reprodukují marginalizaci, resp. kriminalizaci dobových institucí.
PETER BURKE, Historians, Anthropologists, and Symbols, in: Culture Through
Time. Anthropological Approaches, (ed.) Emiko Ohnuki-Tierney, Stanford
1990, s. 268-283, poukázal (s. 268-271) na velmi nepřesné představy, které
o svých oborech navzájem měli (britští) antropologové a historikové v druhé
polovině 20. století.
Poměr historika Zdeňka Kalisty k minulosti, rozpracovaný v jeho knize Cesty
historikovy, vystihuje Jaroslav Opat v doslovu k exilovému vydání Kalistovy
knihy Tvář baroka. Poznámky, které zabloudily na okraj života, skicář problémů
a odpovědi; Mnichov 1982, s. 241-242: "Kalista jde dokonce dál a: očekává od
historika tvůrčí fantazii. Ovšem fantazii zodpovědného vědce, usilujícího o co
nejvšestrannější a nejhlubší, nejpřesnější, prostě maximálně pravdivé pozná-
ní minulých skutečnostÍ. Fantazii nespoutanou úctou k historickým faktům
kategoricky odmítá."
Přednáška PAVLA BARŠI, Konstruktivismus a politika identity, na niž odkazuji v pa-
sáži týkající se přiměřenosti historických interpretací, je zveřejněna na we-
bové stránce Katedry antropologie Západočeské univerzity v Plzni (http://
antropologie.zcu.cz/index.php?clanek=551&kategorie=88 (poslední náhled
24. 10. 2006).
Článek MICHELA FOUCAULTA, La vie des hommes infdmes, in: Týž, Dits et écrits
1954-1988, díl 3: 1976-1979, (edd.) Daniel Deferr, Fran<;:ois Ewald, Paris 1994,
s. 237-253, vyšel také v českém překladu Karla Theina jako Život lidí zlopověst­
ných, in: Michel Foucault, Myšlení vnějšku, Praha 2003, s. 127-152. K tomuto
Foucaultově textu mě přivedlJiří Růžička.
Na studii MICHELA DE CERTEAU L'opération historiographique, in: L'écriture de
l'histoire, Paris 1975, s. 63-120, která se zabývá vznikem historiografického
textu, mne upozornila Ulrike Krampl - postřeh o významu autorského a čte­
nářského "my" se nachází na s. 72-73.
Texty, postihující vagabundy a neusedlé lidi z Francie 14. a 15. století, publikoval
a analyzoval BRONISLAW GEREMEK, Inutiles au monde. Truands et misérables
dans ľEurope modeme (1350-1600), Paris 1980, s. 69-110, na s. 84 lze nalézt
definici vagabunda z pera Guillauma de Breuil, autora traktátu o pařížském
parlamentu (soudní instituci) ze 14. století: "vagabund je, kdo neví, kde má
své bydliště."
2. POTULKOU V "BAROKNÍM"
ČESKÉM KRÁLOVSTVÍ
Čtenář či čtenářka z přelomu 20. a 21. století si slovo "potulka" v čes­
kých podmínkách zřejmě spojí s druhou polovinou 19. a první polovi-
nou 20. století, tedy s dobou, kdy vedle učeného i populárního pojetí
národa, vlasti a (literárního) domova bylo vytvářeno i právní pojetí do-
mova, domovské právo. To vázalo - a dodnes váže - jednotlivce k obci
a do určité míry umožňuje či podmiňuje jeho přináležitost k celku
vyššímu, ke státu (vzpomeňme jenom na souvislost státního občan­
ství a s ním spojených práv, například práva volebního, s tzv. trvalým
pobytem). Moderní rysy, například právě podíl na veřejné správě, jak-
koli zpočátku omezený, nabyla příslušnost k obci v českých zemích až
po zrušení patrimonií v roce 1848 a po správních reformách v letech
1848-1850. I předtím však měla formalizovaná obecní příslušnost pro
jedince praktický dopad. Vedle velkého počtu poddanských obcí, podří­
zených jednotlivým panstvím, existovaly v českých zemích také obce, ze-
jména královská města, které podléhaly přímo panovníkovi, resp. jeho
reprezentantům.
O zrušení patrimonií, jinými slovy panství, se i v učebnicích dějepi­
su hovoří také jako o zrušení poddanství, tedy v nejširším smyslu slova
zrušení právního vztahu mezi pánem a poddaným. Tento vztah však
nebyl před polovinou 19. století neměnný: od doby Marie Terezie aJo-
sefa II. do něj již sto let stále silněji zasahoval osvícenský a poosvícen-
ský stát. Ještě dříve, přibližně od poloviny 17. století, se však zemské
úřady začaly na jednotlivých panstvích intenzivněji zajímat zejména
o výběr daní a později také o verbování vojáků. V průběhu 18. století se
autorita státu a jeho institucí stále více prosazovala i v soudnictví. Při
zpětném pohledu na celé období 16.-18. století se tak může zdát (a při
vhodně nastavených kritériích je to možné i spočítat), že rozsáhlé pra-
vomoci středověkých vrchností, majících často údajně moc nad majet-
kem i nad životy svých poddaných, byly postupně omezovány ve pro-
spěch (před)-moderního, racionálně založeného státu, zajímajícího se
o jednoho každého obyvatele, třebaže tito obyvatelé zůstávali ještě po
dlouhou dobu poddanými panovníka.
56 ZROZENÍ VAGABUNDA
Za odklon historického zájmu od sociálních a kulturnich fenoménů s význam-
ným dopadem na naši současnost se mimo jiné přimlouvá HANS MEDICK,
"Missionare im Ruderboot"? Ethnologische Erkenntnisweisen als HerausJórderung an
die Sozialgeschichte, in: Alltagsgeschichte. Zur Rekonstruktion historischer Er-
fahrungen und Lebensweisen, (ed.) AlfLudtke, Frankfurt am Main-New York
1989, s. 48-84, zde s. 56.
Také na Medicka se odvolává SABINE KIENITZ, Frauen zwischen Not und Normen.
Zur Lebensweise vagierender Frauen um 1800 in Wiirttemberg, Osterreichische Zeit-
schrift fur Geschichtsforschung 2/1991, s. 34-58, která konstatuje (s. 36), že
sociální dějiny svým zájmem o "okrajovost" jistých společenských skupin jen
reprodukují marginalizaci, resp. kriminalizaci dobových institucí.
PETER BURKE, Historians, Anthropologists, and Symbols, in: Culture Through
Time. Anthropological Approaches, (ed.) Emiko Ohnuki-Tierney, Stanford
1990, s. 268-283, poukázal (s. 268-271) na velmi nepřesné představy, které
o svých oborech navzájem měli (britští) antropologové a historikové v druhé
polovině 20. století.
Poměr historika Zdeňka Kalisty k minulosti, rozpracovaný v jeho knize Cesty
historikovy, vystihuje Jaroslav Opat v doslovu k exilovému vydání Kalistovy
knihy Tvář baroka. Poznámky, které zabloudily na okraj života, skicář problémů
a odpovědi; Mnichov 1982, s. 241-242: "Kalista jde dokonce dál a: očekává od
historika tvůrčí fantazii. Ovšem fantazii zodpovědného vědce, usilujícího o co
nejvšestrannější a nejhlubší, nejpřesnější, prostě maximálně pravdivé pozná-
ní minulých skutečnostÍ. Fantazii nespoutanou úctou k historickým faktům
kategoricky odmítá."
Přednáška PAVLA BARŠI, Konstruktivismus a politika identity, na niž odkazuji v pa-
sáži týkající se přiměřenosti historických interpretací, je zveřejněna na we-
bové stránce Katedry antropologie Západočeské univerzity v Plzni (http://
antropologie.zcu.cz/index.php?clanek=551&kategorie=88 (poslední náhled
24. 10. 2006).
Článek MICHELA FOUCAULTA, La vie des hommes infdmes, in: Týž, Dits et écrits
1954-1988, díl 3: 1976-1979, (edd.) Daniel Deferr, Fran<;:ois Ewald, Paris 1994,
s. 237-253, vyšel také v českém překladu Karla Theina jako Život lidí zlopověst­
ných, in: Michel Foucault, Myšlení vnějšku, Praha 2003, s. 127-152. K tomuto
Foucaultově textu mě přivedlJiří Růžička.
Na studii MICHELA DE CERTEAU L'opération historiographique, in: L'écriture de
l'histoire, Paris 1975, s. 63-120, která se zabývá vznikem historiografického
textu, mne upozornila Ulrike Krampl - postřeh o významu autorského a čte­
nářského "my" se nachází na s. 72-73.
Texty, postihující vagabundy a neusedlé lidi z Francie 14. a 15. století, publikoval
a analyzoval BRONISLAW GEREMEK, Inutiles au monde. Truands et misérables
dans ľEurope modeme (1350-1600), Paris 1980, s. 69-110, na s. 84 lze nalézt
definici vagabunda z pera Guillauma de Breuil, autora traktátu o pařížském
parlamentu (soudní instituci) ze 14. století: "vagabund je, kdo neví, kde má
své bydliště."
2. POTULKOU V "BAROKNÍM"
ČESKÉM KRÁLOVSTVÍ
Čtenář či čtenářka z přelomu 20. a 21. století si slovo "potulka" v čes­
kých podmínkách zřejmě spojí s druhou polovinou 19. a první polovi-
nou 20. století, tedy s dobou, kdy vedle učeného i populárního pojetí
národa, vlasti a (literárního) domova bylo vytvářeno i právní pojetí do-
mova, domovské právo. To vázalo - a dodnes váže - jednotlivce k obci
a do určité míry umožňuje či podmiňuje jeho přináležitost k celku
vyššímu, ke státu (vzpomeňme jenom na souvislost státního občan­
ství a s ním spojených práv, například práva volebního, s tzv. trvalým
pobytem). Moderní rysy, například právě podíl na veřejné správě, jak-
koli zpočátku omezený, nabyla příslušnost k obci v českých zemích až
po zrušení patrimonií v roce 1848 a po správních reformách v letech
1848-1850. I předtím však měla formalizovaná obecní příslušnost pro
jedince praktický dopad. Vedle velkého počtu poddanských obcí, podří­
zených jednotlivým panstvím, existovaly v českých zemích také obce, ze-
jména královská města, které podléhaly přímo panovníkovi, resp. jeho
reprezentantům.
O zrušení patrimonií, jinými slovy panství, se i v učebnicích dějepi­
su hovoří také jako o zrušení poddanství, tedy v nejširším smyslu slova
zrušení právního vztahu mezi pánem a poddaným. Tento vztah však
nebyl před polovinou 19. století neměnný: od doby Marie Terezie aJo-
sefa II. do něj již sto let stále silněji zasahoval osvícenský a poosvícen-
ský stát. Ještě dříve, přibližně od poloviny 17. století, se však zemské
úřady začaly na jednotlivých panstvích intenzivněji zajímat zejména
o výběr daní a později také o verbování vojáků. V průběhu 18. století se
autorita státu a jeho institucí stále více prosazovala i v soudnictví. Při
zpětném pohledu na celé období 16.-18. století se tak může zdát (a při
vhodně nastavených kritériích je to možné i spočítat), že rozsáhlé pra-
vomoci středověkých vrchností, majících často údajně moc nad majet-
kem i nad životy svých poddaných, byly postupně omezovány ve pro-
spěch (před)-moderního, racionálně založeného státu, zajímajícího se
o jednoho každého obyvatele, třebaže tito obyvatelé zůstávali ještě po
dlouhou dobu poddanými panovníka.
58 ZROZENÍ VAGABUNDA
Poddanými panovníka či vládnoucího rodu však byli obyvatelé Čes­
kého království v podstatě odjakživa, tedy i v době, kdy současně podlé-
hali svým šlechtickým či jiným vrchnostem. Přestože nikdo nezpochyb-
ňoval principiální svrchovanost českého krále nad svými poddanými,
doznávaly jeho kompetence, potažmo kompetence zemských úřadů
na jedné straně a pravomoci konkrétních vrchností na straně druhé,
zejména v osvícenské době proměn i v horizontu jednoho lidského ži-
vota - poddaní tedy nemuseli vnímat svůj právní status jako od věků
daný či neměnný. Panovník či panovnice mnohdy platili za poslední
instanci, k níž se odvolávali rolníci protestující proti neúměrnému za-
tížení ze strany vrchností. Stejně tak k nim směřovali své žádosti o mi-
lost i odsouzenci k smrti. Ač ve skutečnosti zřejmě rozhodovala či roz-
hodování významně ovlivňovala panovnická kancelář, udržel si suverén
v těchto oblastech významné symbolické postavení (v podobě institutu
prezidentské milosti si ho vrcholný představitel státu udržuje dodnes).
V politických, správních, daňových, vojenských nebo soudních záleži-
tostech panovníka na centrální, ale i na regionální úrovni Z<1:stupovaly
zeměpanské úřady, jejichž nositelé však často zároveň vykonávali funk-
ce v zemské, tedy do jisté míry autonomní správě. Systém těchto úřa­
dů měl před polovinou 18. století, tedy před nástupem osvícené Marie
Terezie a jejích "rádců", do víceméně fungující státní administrativy
daleko. Jeho nejnižší, poddaným teoreticky nejbližší úroveň představo­
valy krajské úřady. Čechy se v 17. a 18. století členily na více než deset,
po roce 1714 na dvanáct krajů, Morava se skládala z krajů pěti. V této
době se však už nejednalo o instituce, jejichž vedení (krajské hejtman-
ství) si mezi sebou coby projev vlastní moci a reprezentace rozdělova­
la regionální šlechta. Kraje byly stále více podřizovány potřebám země,
potažmo panovníka, a to předevšímv daňové a vojenské oblasti. Jejich
úkol spočíval zjednodušeně řečeno v rozdělení daňové a odvodní po-
vinnosti na jednotlivá panství a v zajištění jejich plnění. Krajské úřady
však disponovaly k zajištění svých úkolů jen minimálním úřednickým
aparátem a při odvodu daní a rekrutů, ale především v oblasti soudní,
resp. "policejní", byly po dlouhou dobu odkázány na spolupráci s jed-
notlivými panstvími. Na rozdíl od panských úředníků přicházel podda-
ný do poloviny 18. století do kontaktu se zemskými, a tedy i krajskými
úředníky jen omezeně.
Hovořit o obyčejném či "průměrném" člověku a zvláště o tom, jak
vnímal vlastní přináležitost jednak ke "své" zemi (v našem případě
2. POTULKOU V "BAROKNÍM" ČESKÉM KRÁLOVSTVÍ 59
Českému království), k panujícímu rodu a poté k panství, jehož byl rov-
něž poddaným, může být zavádějící. Vedle poddanské hrál či přijímal
každý člověk další role, které ho včleňovaly do svazků, závazků a sociál-
ních skupin s přinejmenším stejně silnými dopady na jeho život, jako
byly požadavky a očekávání státu a místní vrchnosti (k nim patřily ro-
dina/domácnost, společenství hospodářů, mládeže nebo vesnických žen,
venkovská obec, farnost apod.). Geografický prostor, v němž se jednot-
livec v raném novověku pohyboval, se ale zdá být zároveň prostorem
sociálním, prostorem, v němž byly erby, hraničními kameny, mezemi,
a někdy dokonce i jakýmisi "tabulemi" zhmotněny vlastnické vztahy,
pravomoci, závislosti a podřízenosti. To však pravděpodobně neplati-
lo jen pro země, obce, kraje a panství, ale v pro nás méně viditelné po-
době i pro hranice usedlostí, pozemků a rovněž pro mužský a ženský
prostor v rámci jedné domácnosti. Vedle hranic, patrných na první po-
hled i cizinci či pozdějšímu pozorovateli "zvenčí", byly i takové, jež se
vyjevily, až když byly překročeny.
Jen nemnoho lidí, pobývajících v českých zemích, se ve zmíněné době
mohlo označit za "svobodné". Jedním z nich byl Caspar Hadinger, při­
stižený v srpnu roku 1738 u rybníka Rožmberk na Třeboňsku. Ačkoli
pocházel z moravských Kurovic, před svým příchodem do Čech se zdr-
žoval a sloužil v rakouském Waidhofenu. Okolo Třeboně, ale také Čes­
kého Krumlova se toulal a živil mimo jiné hraním na dudy. Že tak činil
bez pasu a podle vyslýchajících úředníků tedy nedovoleným způsobem,
vysvětloval tím, že sám v Rakousku viděl dost Čechů bez pasu, kterým
kvůli tomu nikdo nekladl překážky. I on tedy doufal, že si v Čechách
podobně vyžebrá kus chleba. Přesto přiznal, že o obecně známém zá-
kazu takového toulání věděl, nicméně se na potulnou žebrotu dal, "ne-
boť kvůli mé tělesné nedostatečnosti se nemohu věnovat jiné obživě a lidé mě
všude vídali rádi".
O několik měsíců později, v říjnu 1738, byl v Třeboni vyslýchán Hein-
rich Bauernj6pljBauern6ppel, tkadlec z buquoyské Horní Stropnice,
podle vlastních slov rovněž "svobodný člověk". Se svou ženou se vydal
na cestu a začal obchodovat s kořením, protože pro vlastní "nemožnost"
(či "nezámožnost") nemohl obstát v řemesle. Jako tulák, či dokonce va-
gabund si nepřipadal, z Horní Stropnice se vzdálil jen na tři míle a ne-
zamýšlel jít dále než do JindřichovaHradce. O místodržitelském zákazu
potulky samozřejmě nic nevěděl. Podle své výpovědi ale nebyl ani cizi-
nec či tulák a živil se poctivě - pas dosud nikdy nepotřeboval a chycen
 ZROZENÍ VAGABUNDA
60
byl poprvé až teď. Ač o jeho navrácení žádal novohradský kontribuční
písař, byl Bauernoppel nejprve jako jiní "vagabundi" poslán ke krajské-
mu úřadu a zřejmě až potom se vrátil do Horní Stropnice.
Označil-li Bauernoppel sám sebe za svobodného, nemusel být ještě
vyvázán z jakýchkoli závislostí. Panský úředník z Nových Hradů ostat-
ně žádalo jeho vydání jako v případě kteréhokoli jiného poddaného.
Přistižený se mohl slovem "svobodný" chtít coby obyvatel obce, nada-
né městskými právy, odlišit od venkovských poddaných. Nic na tom
neměnilo, že právě malá poddanská městečka jako Horní Stropnice
musela svá práva často hájit před vrchnostmi, na jejichž panstvích le-
žela. I kdyby však usedlost, z níž Bauernoppel pocházel, nepodléhala
buquoyské vrchnosti, nýbrž přímo panovníkovi jako tzv. usedlost svo-
bodnická, zůstával sám tkadlec příslušníkem (městské) obce a také čle­
nem cechu či podobné organizace, které rovněž představovaly autoritu
ne nepodobnou té vrchnostenské.
Osobní právní status člověka však v této době, jak je vidno, bezpro-
středně nesouvisel s volností pohybu. I ten, kdo sám sebe prohlašoval
za svobodného, se nemohl jen tak toulat z místa na místo. Vystavoval
se totiž tomu, že v něm budou úřady spatřovatvagabunda a podle toho
s ním i nakládat. Obnovené zřízení zemské z roku 1627, resp. roku
1628, které lze do jisté míry pokládat za základní zákoník země, defi-
novalo tuláky ve zvláštním, jim věnovaném odstavci jako lidi ,jak ciz~
tak i domác~ kteříž pánův nemajía žádným pánům neslauž~ než od jednoho
města, městečka, vsi z jedné krčmy do druhé chod~ žádného obchodu a práce
nemaj~ na laupeže a zlodějství se vydávaj~ na silnicích překážej~ hrou a jiný-
mi rozličnými nenáležitými obmysly se vychovávajía všudy, kdež jsau, neřády
a nepřz1ežitosti činí a působt'. Takto charakterizované lidi bez pána a stá-
lého zaměstnání, kteří vedou potulný, či dokonce nelegální život a jsou
zátěží a nebezpečím pro "veřejnost", tedy pro řádně se živící poddané,
bychom v normativních spisech a úředních nařízeních nalezli zřejmě
již před vydáním Obnoveného zřízení. Jakýsi základní vzorec či obraz
tuláka však byl podle aktuální situace a potřeb doplňován a modifiko-
ván. České místodržitelství, centrální úřad, zastupující v zemi panov-
níka, například vydalo v letech 1670 a 1671 nařízení týkající se "tulákův,
zahalečův, žebravých a jiných žádných služeb a poctivých obchodů nemajících
lid~ jako i Cikánů sem tam se protulujících, od nichž obyvatelům a hospodářům
mnohé nepřz1ežitosti, s'kody a obtížnosti pocházejt'. Ke zvýšené opatrnosti na-
bádaly údajně i zvěsti o tom, že podobní "zlí lidé, snad od nejhlavnějš/ho
2. POTULKOU V "BAROKNÍM" ČESKÉM KRÁLOVSTVÍ 61
nepřítele všeho křesťanstva najatý pod způsobem poutnZR,Ů postižený byli, ježto
jedem s'kodili a nemalý počet lidí z světa sprovodili". Zprávám tohoto druhu
mohlo blížící se turecké nebezpečí dodávat na naléhavosti nebo i na
věrohodnosti, zároveň však mohly v mnohých myslích upevnit spoje-
ní tulák - poutník - turecký špion - potenciální travič. Co do postupu
proti takto podezřelým osobám se nařízení odvolávala na články Obno-
veného zřízení zemského, jehož rozšířenost a znalost se tudíž předpo­
kládala, a za důkaz hodnověrnosti pocestného pokládala - vedle obecné
známosti dané osoby - písemné doklady, tedy pasy (tzv. pasbrýfy). Těmi
se však museli prokazovat pouze necikánští tuláci, Cikáni měli být bez
okolků z daného kraje vypuzeni.
Nařízení vydaná týmž úřadem o několik let později (1676/1677) byla
zaměřena speciálně proti "taškářům", podle všeho proti pokoutním zlo-
dějům, označeným také jako "zemští škůdci", již se podle zpráv "v tom-
to Království Českém (...) rozmáhajía ubohému sprostému lidu při jarmarcích
a týhodních trzích nenáležitou s'kodu zhusta čint'. Výzva k jejich vsazování
do vězení byla tudíž určena především vrchnostem měst, kde se jar-
marky konaly. Podle svého přestupku (tedy nejspíš hodnoty ukrade-
ného majetku) měli být taškáři trestáni různě dlouhou prací na obec-
ním díle, v dnešním jazyce tedy nucenými pracemi, resp. prací obecně
prospěšnou.
České místodržitelství představovalo v 17. a na počátku 18. století cen-
trální instituci, zabývající se stíháním tuláků. Jeho nařízení měla buď
celozemskou platnost, nebo se vztahovala na situaci na určitém území,
většinou v kraji nebo ve více krajích. Ač se nám jejich jazyk může zdát
libovolný či nepřesný, reagovaly tyto výnosy z valné části na výskyt (nebo
na pověsti a více či méně zaručené zprávy o výskytu) konkrétní skupiny
potulných osob, ať už to byli zloději, falešní poutníci nebo - jako v roce
1700 na pomezí jižních Čech a Horních Rakous - "zemi škodlivá potul-
ná lupičská cháska bez služby a bez pána, totiž kati, pacholci a rasové".
I když zprávy, na které místodržitelští a krajští úředníci reagovali, ne-
měli z první ruky a vesměs nešlo ani o výsledky vyšetřování, není třeba
jim podsouvat nenáležité přehánění. Avšak bez ohledu na to, kolik de-
likventů či podezřelých bylo přistiženo, neřkuli usvědčeno, mluvilo se
o nich mimo jiné jako o osobách potulných, žebrajících či zahálčivých.
Tak mohla tato nařízení, určená ke zveřejnění, zvýšit ostražitost vůči
všem lidem na cestách a přispět k utužení jejich negativního stereo-
typního obrazu. Jde však jen o obtížně doložitelnou možnost, o jeden
 ZROZENÍ VAGABUNDA
62
z pramenů představo tulácích. Další a daleko větší roli hrály každo-
denní zkušenosti obyvatel.
Vagabundem se mohl "stát" jak člověk zdržující se dočasně mimo
své panství, tak člověk, který touláním trávil většinu svého života. To,
zda a komu byl poddaný, nebylo natolik důležité. Při prvním kontak-
tu s místními obyvateli a úředníky více vážila známost a možnost pro-
kázat se. Když v březnu 1752 informoval chřešťovický správce svou
nadřízenou protivínskou vrchnost o jisté ženské osobě, která se před
nedávnem ubytovala u břežského rolníka Koláře a porodila u něj dítě,
označil ji protivínský hejtman jako "cizí a neznámou". Její totožnost
vyšla najevo až při následujícím výslechu: Dorothea, dcera zemřelého
hostinského Johanna Zelenky z opařanské vesnice Podolí, odtud ode-
šla před třiceti lety a zdržovala se v Praze. Tam také otěhotněla s jis-
tým Jacobem Kittlem, kaprálem pěšího regimentu z Bavorska. Jako
jiné svobobné matky i Dorothea tvrdila, že jí otec jejího dítěte slíbil
manželství a společný život u jeho rodičů. Na námitku, jak by s ním
mohla do Bavorska odejít, když je podle vlastního slov p~ddaná opa-
řanského panství, odvětila: "Myslela jsem, že si mě bude moci vzít, když
bude propuštěn z regimentu a když já vyzvednu svůj křestní list." Uvěříme­
li Dorothee, omezovalo se za třicet let nepřítomnosti její "poddan-
ství" na pouhé vědomí původu, opařanská vrchnost ji pravděpodob­
ně také nedala pocítit nějakou silnější poddanskou závislost třeba tím,
že by ji hledala. Jak ostatně poznamenal protivínský úředník, ,je velmi
pochybné, že by tato tulačka měla být poddaná do Opařan, když odtud ode-
s1a už před třiceti lety a konala smilstvo". Doložit poddanství dané osoby
přitom nebylo v této době ani s třicetiletým odstupem obtížné, každá
vrchnost si o svých poddaných vedla poměrně přesné záznamy. Pan-
ský úředník tak mohl status Dorothey zpochybňovat také proto, aby
vrchnost nemusela přispívat na obživu nezajištěné poddané s novo-
rozencem. Získat etiketu vagabund či tulák bylo tedy zjevně snadné,
postačovalo chybějící či přerušené pouto k vrchnosti, a nerozhodo-
valo, v jakých jiných, třeba i poměrně stabilních sociálních sítích člo­
věk žil.
Byli to právě místní vrchnostenští úředníci (a nikoli nějaký státní po-
licejní orgán), v jejichž rukou, resp. perech, spočívalo označení jednot-
livce coby tuláka a tím i jeho další osud. Životní příběh, který ve své vý-
povědi líčil protivínským úředníkům vysloužilý voják Johann Wachter,
chycený v květnu 1725 na statku Žernov, představě o neusedlé existenci
2. POTULKOU V "BAROKNÍM" ČESKÉM KRÁLOVSTví 63
v mnohém odpovídá. O svém původu ze svobodných královských stat-
ků u Klatov věděl Wachter jen od cizích lidí, neboť brzy ztratil z obzo-
ru oba rodiče. Otec, podruh a tkadlec, nechal matku s šesti dětmi na
statku Štěkeň a dal se naverbovat za mušketýra. Vzhledem k tomu, že
Johann podle vlastních slov následně sloužil patnáct let u sedláka, dá
se předpokládat, že ho tam matka poslala v poměrně útlém věku. Pak
se vydal směrem ku Praze. Půl roku sloužil jako koňský pacholek v Či­
melicích a další dva roky u mlynáře v Berouně. Když z Prahy vytáhli
"bádenští rekruti", odešel Wachter do Přeštic, kde se nechal naverbovat.
Na otázku vyslýchajícího pak dodal, že tak učinil dobrovolně, nikoli
prostřednictvím nějakého panství. Leckterá vrchnost nebo i vesnice
totiž v této době plnila přidělený kontingent rekrutů tím, že za jedno-
rázové vyplacení jistého obnosu naverbovala buď místního pacholka,
podruha nebo bezzemka, tedy člověka málo vázaného k usedlosti, nebo
dokonce tuláka, který na panství vůbec nenáležel a jen se tam zdržoval.
Takovýto "cizí" člověk se sice nestával jejím poddaným, po svém návratu
z vojny (zvláště jako invalida) však po ní mohl žádat určité zaopatření.
Za dotazy úředníka lze tedy spatřovat snahu přenést odpovědnost za
další osud vysloužilce na jiné panství. Podobně otázky po tom, zda je
ženatý, resp. kde a kým byl oddán, mohly mít za cíl zjistit, zda se Wach-
ter sňatkem nepoddal některé vrchnosti, jak to bývalo na určitých pan-
stvích pravidlem. O tom však výslech mlčí. Při jeho interpretaci je však
na místě opatrnost, neboť Wachter sám byl v jednom bodě usvědčen ze
lži (zranění, při němž přišel o levou ruku, nezpůsobila rána z děla, jak
tvrdil, ale lehkomyslná manipulace se starou a patrně poškozenou puš-
kou kamaráda). Že do propouštěcíholistu uvedl jako své rodné město
Přeštice, kde byl naverbován, vysvětloval neznalostí. Ohledně zákazů
toulání však přiznal, že mu byly známé, kvůli zmrzačení mu ale nezbý-
valo nic jiného než žebrota. Šest let po propuštění z regimentu se jí ži-
vil v Načeradci, další dva roky na jihu středních Čech a posledních šest
let strávil u své sestry, provdané v Dunovicích na štěkeňském panství,
tedy tam, kde strávil dětství. To také uvedl jako důvod na otázku vyslý-
chajícího, jak to, že tam nebyl coby vagabund přistižen dříve: "Protože
jsem ale byl na panství Štěkeň vychován a zdržoval jsem se u své provdané sest-
ry, tedy mě tam purkrabí, který teď ze Štěkně odeše~ nechal jakožto známého
člověka být." Smířlivý postoj nakonec zaujal i protivínský úředník. Své-
ho štěkeňského kolegu požádal, aby Wachtera, který nebyl poddaným
tamního panství, i nadále trpěl u jeho příbuzenstva,kterému byl podle
 ZROZENÍ VAGABUNDA
64
svých slov ochoten sloužit, a hledat si tak obživu. Tak alespoň nebude
mít důvod k toulání, příčícímu se královským patentům.
V tomto případě bylo obtížné držet se obvyklého postupu, tzn. poslat
vagabunda s doprovodem na jeho panství či do rodné obce - Wachter
žádnou takovou neuvedl. I když žil na panství, do jehož kompetence evi-
dentně nepatřil, viděl v něm protivínský úředník spíše vysloužilého vojá-
ka než tuláka. Možná tak činil záměrně, neboť si uvědomoval, že tuláka
bez domova by se z rozhodnutí krajského úřadu musela ujmout právě
protivínská vrchnost, ať už by šlo o jeho potrestání nebo o jeho obživu.
Většina lokálních autorit, tzn. nejen vrchnostenských úředníků, ale
třeba i městských rad, používala označení "vagabund" v tom všeobec-
ném významu, který přinášelo Obnovené zřízení zemské, tedy člověk
žijící mimo dosah své či jakékoli jiné vrchnosti. A přestože šlo de facto
o delikt, nemuselo mít zejména synonymní označení tulák samo o sobě
jednoznačně negativní podtext. Sledujeme-li však normativní, resp. do-
hlížecí aktivitu českých centrálních orgánů (zmíněného místodržitel-
ství, ale také Apelačního soudu) v průběhu 17. století (zejmén.a ve fondu
Národního archivu Nová manipulace), objevuje se v ní potulný způsob
života často ve spojení s jinými přečiny nebo s nedovoleným jednáním.
Na základě četnosti represivních výnosů můžeme na skutečný výskyt
takového "ohrožení" usuzovat jen podmínečně, neboť tato opatření
sice na jedné straně mohla reagovat na zvýšenou míru "kriminality",
na druhé straně ale tím, že toto nepřípustné chování pojmenovávala,
zvyšovala vnímavost obyvatelstva i úředníků, což mohlo vést k důsled­
nějšímu pronásledování, a tím i nárůstu "odhalené" delikvence. Nic
to však nemění na tom, že právě v tomto období, přibližně do konce
80. let 17. století, jsou coby tuláci prezentováni mimo jiné lupiči a tzv.
zemští škůdci, resp. petrovští. Z dobového chápání vyplývalo, že zem-
ský škůdce musí škodit na veřejných prostranstvích, tedy představovat
veřejnou hrozbu. Takoví lidé "na zemských cestách loupí, vraždía protivíce
se všeobecné bezpečnosti jsou lidem na překážku v jejich počínání a konám".
Nejvyšší berní úřad tak roku 1679 v případě "škůdce" Petra Formánka
alias Cibulky poukázal na to, že Apelační soud, tedy nejvyšší zemská
autorita ve výkladu kriminality, nedostatečně rozlišuje mezi veřejnými
škůdci a "soukromými zloději", kradoucími ve vesnicích, proti nimž se
musí každý chránit - i prostřednictvím žaloby - sám.
Již v letech 1631 a 1636 místodržitelé v patentech vyzývali obyvatel-
stvo k zajišťování, případně zneškodňování tuláků a lupičů-petrovských.
2. POTULKOU V "BAROKNÍM" ČESKÉM KRÁLOVSTVÍ 65
V 50. letech 17. století se adresátem podobných nařízení staly krajské
úřady. Ty byly - jako například roku 1652 kraje loketský a žatecký - na-
bádány k "vymýcení" ("Ausrottung") silničních lupičů, resp. k zjišťo­
vacím a prohledávacím akcím v případě, že k nim došla zvěst o těchto
škůdcích. Čeho se bylo ze strany "vagírujících rejtarů, škůdců zemských
a Petrovských" třeba obávat, připomněli - jistě ne poprvé - zemští úřed­
níci v říjnu 1670 hejtmanům kouřimského, slánského, podbrdského
a vltavského kraje: výše jmenovaní tam měli tak "loupiti a (00') škoditi) tak-
že přes světpracujícím v mnohých místech jinak též (00') nebezpečenstvím a opo-
vážením zdraví i života již téměřprojížděti a procházeti nelze". Nedomnívej-
me se však, že by se člověk, obeznámený s podobně znějícími nařízeními,
začal obávat o svůj život pokaždé, když spatřil na cestě osamoceného
tuláka či žebráka. Okolnosti, které v lokálních společnostech budily
podezření, se pokusím načrtnout později. V případě centrálních proti-
lupičských nařízení ze 17. století zaznamenejme alespoň rysy, které se
později objeví i u jiných neusedlých: představa větší (i když ne nutně
organizované) skupiny, představa latentního nebezpečí a nutnost roz-
sáhlejšího zásahu, vedoucího k jejich odstranění, případně potrestání,
neboť u loupení či krádeží se jednalo o trestný čin.
Kriminalizace pouhé potulky naproti tomu není do počátku 18. sto-
letí tak zřejmá. Vjednotlivých výnosech však už také prosvítá hodnotí-
cí postoj příslušných represivních orgánů. V listopadu 1706 tak musel
Apelační soud sice uznat, že pět tuláků, chycených v Teplicích a vyslý-
chaných v Ústí nad Labem, se neprovinilo ničím jiným než vyvoláním
nepřístojností v hostinci, přesto se však rozhodl vypovědět je ze země,
protože "takováto potulná cháska bez pána není v zemi nikterak užitečná".
V září 1683, před začátkem jedné z prvních rozsáhlých vyhledávacích
akcí, nařídili místodržitelé krajským hejtmanům učinit opatření k vy-
pátrání "ves"keré zahálčivé chátry bez pána) stejně jako cizích neusedlých lidí,
kteří nejsou ve službě ani nepracují a ani se k tomu nechtějí nechat použít, ný-
brž se dávají na toulánía lenošent'. Je patrné, že tulákům je tu jejich způ­
sob existence podsouván jako víceméně vědomá volba, resp. vědomé
odmítnutí práce. Vypovězení ze země, které jim hrozilo, pak můžeme
chápat jako trest, tedy projev kriminalizace, i když neměl působit na
změnu chování trestaného, ale jeho smyslem bylo výlučně zbavit spo-
lečnost takovéhoto individua.
Oficiální postoj k potulce a její hodnocení se v jednotlivých evrop-
ských státech raného novověku lišily. Jakkoli Čechy v tomto smyslu
66 ZROZENÍ VAGABUNDA
představovaly jedno teritorium, kde se navíc v této době prosazovala
centrální moc panovníka, záleželo i zde na přístupu a výkladu jednot-
livých místních vrchností. Nemáme odtud ale zatím doložen zákonný
text takové přísnosti, jakým byla - právě z tohoto důvodu často citova-
ná - Poenal-Sanktion hornorýnského říšského kraje, tedy jakéhosi regio-
nálního svazu říšských suverénů, z roku 1726. Podle ní měli být tulá-
ci "pokládáni za trvalý corpus delicti, kteří, pokud již nemohou být usvědčeni
z žádného jiného zločinu, mají být po krátkém sumárním procesu popraveni
provazem". Dříve však, než z této formulace usoudíme, že potulka byla
v první třetině 18. století sama o sobě myslitelná jako hrdelní delikt, je
třeba se znovu ptát po tom, o jaký text se jednalo, komu byl určen a do
jaké míry byl vůbec závazný. Na tyto otázky se podrobněji zaměřím ve
spojitosti s normativními texty z českého prostředí. Zde poukážeme
pouze na to, že říšský kraj nebyl zákonodárným suverénem, nýbrž je-
jich svazkem, a že dopad jeho výnosů vždy závisel- podobně jako u ce-
loříšských "zákonů" - na vůli, důslednosti a iniciativě jeho jednotlivých
útvarů či měst.
Právě s utvářením teritoriálních států, se sjednocováním jejich sprá-
vy a s jejich centralizací však podle mnohých historiků a historiček ob-
jevení se tuláctví coby společenského fenoménu, resp. coby předmětu
společenské debaty a politiky, úzce souvisí. Tím nemá být řečeno, že
ve středověku potulka neexistovala, avšak nebyla podle všeho tak sil-
ně vnímána jako znepokojivý jev. V raném novověku nabýval pro su-
verény, panovníky, vrchnosti a jejich zástupce, úředníky, na důležitosti
přímý vztah k poddaným. Tento vztah na jedné straně symbolizovaly
akty jako holdování či slibování poslušnosti, na druhé straně byl zpří­
tomněn v jakémsi administrativním podřízení. Poddaní, spadající pod
pravomoc suveréna, měli být zachytitelní, spočitatelní, ať už za účely da-
ňovými, vojenskými, náboženskými nebo "ptosté" evidence. Přestože se
tento vrchnostenský evidenční nárok zpočátku prosazoval jen pomalu,
bylo zanesení jednotlivce v matrice, soupisu poddaných, katastru nebo
pozemkové knize hmatatelným projevem a potažmo i vyjádřením jeho
poddanského statusu, statusu křesťana či člena domácnosti.
Vagabund raně novověkou představu řádu a uspořádání společnosti
narušoval, podle Floriana Oberhubera byl dokonce jakýmsi protipólem
ideálního poddaného mimo jiné tím, že nepracoval a nenáležel do do-
movské obce. ae však třeba poznamenat, že v českých poměrech se s po-
jmem "domovská obec" v 17. a v první polovině 18. století setkáváme
2. POTULKOU V "BAROKNÍM" ČESKÉM KRÁLOVSTVÍ 67
jen zřídka.) Protikladnost poddaného a tuláka však nespočívala v přís­
ně právní rovině. Velká část z lidí na cestách měla na nějakém panství
svého (nominálního) pána, nemluvě o farnosti, v jejíž matrice byl za-
znamenán jejich křest či sňatek. Tulák však nesplňoval očekávanou
roli typického poddaného, nebyl zařaditelný do sociální sítě, kterou by
vrchnost mohla kontrolovat. (Čtenář či čtenářka nemusí být znalcem
díla francouzského filozofa Michela Foucaulta, aby mu bylo zřejmé, že
i moderní instituce sociální pomoci současně vykonávají evidenci a kon-
trolu "potřebných".) Vagabund se sice z pohledu moderního historika
vymykal řádu, jak o něj v raném novověku usilovali vrchnosti a spole-
čenští teoretikové, na rozdíl od buřičů či revoltujících poddaných však
nepředstavoval jeho bezprostředníohrožení. Pronásledování a krimina-
lizace tuláků tudíž často byly podmíněny teprve dalšími, této skupině
stereotypně přičítanými "zločiny" (žhářství, loupeže, špionáž). V hrdel-
ních řádech, tedy trestních zákonících, vydaných pro Čechy v roce 1708
Josefem 1. a v roce 1769 Marií Terezií, potulka či žebrota samy o sobě
jako delikty nefigurují, a nespadají tak přísně vzato do dobové kategorie
"kriminální zločiny". Zejména v 18. století jim však pozornost věnovaly
jiné normy se silou zákona, a proto bychom je mohli označit za delikty
politické, tzn. delikty proti "veřejnému pořádku".
Utváření teritoriálních státních útvarů, vytyčováníviditelných i ima-
ginárních hranic a evidence obyvatelstva však neprobíhaly všude stejně
a jakékoli (středo)evropské srovnání to musí brát v potaz. České krá-
lovství stále ještě tvořilo - jakkoli formální či dokonce zpochybňova­
nou - součást Svaté říše římské, daleko více však vážilo jeho začleně­
ní mezi dědičné země rakouských Habsburků. Co se týče protitulácké
legislativy a represivní praxe, ani jedna z těchto přináležitostí nehrála
závažnou roli. Veškerá moc se i v těchto otázkách odvíjela od zemské-
ho suveréna, tedy od českého krále, resp. české královny. Jejich jménem
byly vydávány zemské zákony jako zmiňované Obnovené zřízení zem-
ské či hrdelní řády nebo patenty. V 17. a 18. století však čeští panovníci
sídlili ve Vídni, a proto zřídili instituci, která je měla při správě králov-
ství zastupovat. Do roku 1749 nesla tato "zemská vláda" název (české)
místodržitelství, poté se změnila v královskou reprezentaci a komoru
a od roku 1763 úřadovala pod označením české gubernium. Složení,
vymezení pravomocí a především skutečný způsob úřadování těchto
grémií by vydaly na samostatnou práci, v souvislosti s tuláckou tema-
tikou však postačí sledovat, komu a jak vládla.
68 ZROZENÍ VAGABUNDA
Drtivá část obyvatel Čech nebyla jen poddanými českého krále či
královny, nýbrž - jak bylo mnohokrát zmíněno - současně poddaný-
mi lokálních vrchností, nejčastěji šlechtických, ale rovněž církevních či
městských. Právě šlechtická panství však budila zejména v zahranič­
ních cestovatelích dojem svrchovanosti, jak ji znali z různých malých
německých teritorií, která tvořila bezprostřednísoučásti Svaté říše. Lo-
kální vrchnosti přitom byly poddanými českého panovníka a jejich dr-
žavy svým způsobem teprve dávaly dohromady nominálně říšské úze-
mí - České království. Této zvláštní situace si byli vědomi například
Schwarzenbergové, či spíše jejich úředníci. Ti před holdováním, tedy
svého druhu nástupem vlády, roku 1743 v Českém Krumlově upozorňo­
vali knížete ze Schwarzenbergu na to, že na svých panstvích v Čechách
není na rozdíl od bezprostředníchříšských držav zemským suverénem,
a že by se tedy slavnostní akt neměl podobat holdování zeměpanskému,
které přijala před několika dny v Praze Marie Terezie.
Dalo by se předpokládat, že každá z těchto dvou "poddaností" se v ži-
votě měšťanů a venkovanů projevovala jinak. Zatímco panov.níkovi byly
jednotlivé usedlosti povinny daní (dobově zvanou kontribucí), místní
vrchnost od nich vybírala poddanské dávky a spolu s tím vyžadovala
pracovní služby známé jako roboty. Už na tomto příkladě poddanských
povinností je však možné ukázat, že centrální moc byla přinejmenším
do osvícenských reforem slabá. I když se celkové daňové zatížení pan-
ství rozpočítávalo na usedlosti (nebo spíše na vesnice - o této praxi se
toho dodnes ví málo), vybírání jednotlivých splátek nezajišťovali zástup-
ci toho, komu kontribuce plynula, tedy panovníka, nýbrž vrchnost či
její více či méně spolehliví místní představitelé,nebo dokonce pověření
poddaní. Byla to také vrchnost, kdo byl za odvedení celkové sumy daně
odpovědnýa kdo často musel nedoplatky vyrovnávat ze svého, aniž měl
vždy naději, že rolníci takovéto kontribuční dluhy vyrovnají. I když na-
příklad Josef Pekař ve své knize České katastry 1654-1789 hovoří o tom,
že kontribuci ke krajským úřadům odváděli poddaní, je jejich každomě­
síční nebo čtvrtletní cestování do sídel krajů jen obtížně představitelné.
Pokud měly krajské úřady tedy reprezentovat zemskou či panovnickou
moc, zůstávala tato reprezentace - s výjimkou poddanských nepoko-
jů - po dlouhou dobu značně vzdálená každodennímu životu venko-
vanů. Historikové a historičky se shodují na tom, že přinejmenším po
celou první polovinu 18. století chyběl krajským úřadům především
nižší výkonný personál.
2. POTULKOU V "BAROKNÍM" ČESKÉM KRÁLOVSTVÍ 69
Totéž platí i pro oblast mravů, bezpečnosti a veřejného řádu a po-
řádku, označované vněmeckojazyčných pramenech z této doby někdy
jako "gute Policey" a v českém překladu (v patentu z roku 1746) jako
"dobrá Policije". Bylo by zavádějící vycházet z moderní představyzákonů,
které by předurčovaly, jak se má chovat ideální poddaný. Takové cen-
trálně vydávané zákony se v oblasti trestní začínají v raném novověku
teprve prosazovat (pro užší oblast Svaté říše římské to byl kupříkladu
hrdeln~ řád Karla V. z roku 1532). Základní zemský zákon představo­
valo v Cechách 17. a 18. století zmíněné Obnovené zřízení zemské ale
na druhé straně byly v této době ~ podobně jako dnes ~ oprávněn~ vy_
dávat "řády", "pořádky" a "nařízení" i jednotlivé lokální autority, vrch-
nosti nebo obce. Právě tyto normy, které bychom dnes možná označili
jako podzákonné, se často týkaly zbožného a počestného života, vystu-
pování na veřejnosti a pořádku v domácnosti. Státní správa nebyla ještě
natolik centralizovaná, aby je všechny uvedla v naprostý soulad, i když
se zejména v 18. století snažila o vytvoření instančně provázané soudní
soustavy a jednotný výklad veškerého práva. Potulka či například žeb-
rota se stávala tématem jak ústřední, resp. zemské politiky, tak před­
mětem reglementace místních vrchností.
Místním vrchnostem také náležela téměř veškerá kontrola nad dodr-
žováním norem. Jakkoli totiž stát či panovník verbálně usilovalo "gute
Policey", tedy dobré mravy, scházela mu - jak řečeno - "Polizei", efektiv-
ně organizovaný a fungující policejní, potažmo soudní aparát. (K větší
reorganizaci a centralizaci soudů, jež do té doby působily jako vícemé-
ně samosprávné a ne vždy kvalifikované městské orgány, došlo v čes­
kých zemích až roku 1765.) Před polovinou 18. století vykonávaly "pře­
nesenou", "delegovanou" jurisdikci nad drtivou většinou poddaných
včetně vyšetřování a vyslýchání jejich pozemkové vrchnosti a městské
soudy. K tomu je nutné poznamenat, že vrchnostenští úředníci, roz-
hodující nejen v případě potulky o kvalifikaci deliktu a dalším postu-
pu, většinou nebyli právnicky vzdělaní a rovněž městské soudy se z vět­
ší části skládaly z měšťanů zasedajících v městské radě, tedy právních
laiků. Při pronásledování tuláků a žebráků nadto připadala důleži­
tá "vyhledávací" úloha osobám v "terénu". O jejich jakési profesiona-
lizaci se dá hovořit snad pouze v případě rychtářů, "právních poslů",
biřiců a jejich pomocníků ve (větších) městech. Na venkově, zvláště
na rozlehlých panstvích, byly vrchnosti odkázány jednak na služební-
ky vykonávající také jinou práci, nejčastěji hajné či myslivce, nebo na
70 ZROZENÍ VAGABUNDA
součinnost se svými zástupci a zároveň představenými obcí, vesnický-
mi rychtáři a konšely.
Když se tak 3. října 1752 večer ve Veselí nad Lužnicí, městečku, které
náleželo k třeboňskému panství, objevil "cizt' jezdec, organizoval jeho
dopadení a vyšetřování tamní starosta (purkmistr). Místního pivovar-
ského písaře se tento člověk, vydávaje se za předvoj formanů z Lipska,
nejprve vyptával na zájezdní hostince. V jednom z nich měl potom od
pacholka vyzvídat, kde se ve Veselí nachází kostel a zdali jsou místní
měšťané bohatí (veškeré hovory se pravděpodobně odehrávaly v něm­
čině). Když písař spatřil zanedlouho jezdce před svým oknem znovu,
zavřel okenice na řetěz a, když našel po chvíli řetěz rozvázaný, nelenil
a poslal svou děvečku pro ponocného. Ponocný se po cestě informo-
val v hostinci, kde muž krátce pobyl, a pak spěchal na písařův pokyn
zpravit o celé záležitosti purkmistra. Ten vzápětí přikázal městskému
rychtáři sestavit malou skupinu a vydat se po stopách neznámého. "Pro-
následování" netrvalo dlouho, soudnímu sluhovi a zřejmě třem podru-
hům se "poštěstilo" cizince najít nedaleko za městem, po krátk.é bitce ho
přemoci, spoutat a dopravit do městskéhovězení. Jeho výpověď, v níž
se dalšího dne vydával za obchodníka s krejčovským zbožím, odhalili
vyslýchající coby lež - ta spolu s dalšími nesrovnalostmi vyplynula na
povrch při cizincově konfrontaci s jeho manželkou a dalšími osobami,
přistiženými nedaleko Soběslavi.
Takto souvisle a dramaticky alespoň líčil "zásah" veselský purkmis-
tr a rada v dopise třeboňskému archiváři. Vše mělo proběhnout bez ja-
kéhokoli zaváhání a zmatku, ve městě se po desáté hodině večerní bez
problémů našli podruzi, kteří se za neznámým pustili. Jeho dopadení
jistě bylo v zájmu bezpečnosti měšťanů, avšak právě podruzi plných
měšťanských práv nepožívali a je spíš pravděpodobné, že byli k podob-
ným úkolům najati coby městští sluhové. Z dosavadní praxe purkmistr
zřejmě věděl, že stižená osoba bude dříve či později muset být dopra-
vena ke krajskému úřadu, předem tedy třeboňského úředníka žádal,
zda by část očekávaných transportních nákladů nemohla být uhrazena
z peněz, nalezených u podezřelého. To však archivář odmítl a odkázal
veselskou reprezentaci na hospodářskéhoředitele panství (coby správ-
ní hlava panství nahradil dřívějšího hejtmana), kterému ostatně celá
věc od začátku příslušela. Až on měl na základě výslechů, které měš­
ťané zatím opomněli poslat, rozhodnout, zda bude případ postoupen
do Českých Budějovic ke krajskému úřadu, kde je vykonáváno "stanné
2. POTULKOU V "BAROKNÍM" ČESKÉM KRÁLOVSTVÍ 71
právo" (v čem tato instituce spočívala, není zřejmé). Ač tedy v zemi již
několik desítek let platily patenty o stíhání podezřelých tuláků, je z to-
hoto postupu zjevná přetrvávající moc, kterou si i nad "cizími" poten-
ciálními delikventy, resp. nad kvalifikací jejich jednání, uchovávaly lo-
kální vrchnosti.
I když si veselská radnice dala se zprávou do Třeboně několik dní
načas (dopisy jinak většinou odcházely ještě týž nebo následující den),
nebylo pravděpodobně třeba velkého vyšetřování, aby byl rekonstru-
ován pohyb jezdce po městečku i obsah jeho hovorů s obyvateli. Ze-
jména v malých komunitách nebylo pro příchozí "zvnějšku" možné se
delší dobu skrývat, i ve Veselí byl "cizinec" místními zřejmě hned iden-
tifikován. Sama zpráva hovoří v prvních řádkách o "cizím muži", v je-
jím následujícím textu se na něj "nabalují" další, zčásti negativní nebo
alespoň podezření vzbuzující charakteristiky: formanské zaměstnání,
dotazování se po kostele a majetnosti měšťanů, návrat před okna pi-
vovarského písaře, "což se jemu písaři neUbilo", uvolnění řetězů na okeni-
cích a odpor kladený při zatýkání. V závěru zprávy je cizinec "usvědčen"
z nepravdivých, resp. rozporuplných výpovědí, aniž bychom si alespoň
na základě výslechů mohli udělat představu o tom, jak se v této situaci
prezentoval či hájil on sám. Jeho osoba, chování (nikoli však jeho mo-
tivy) se nám dochovaly pouze ve svědectvích "protistrany". Mluvíme-li
tedy o "cizinci, budícím podezření", je třeba si uvědomit, jak na to po-
ukázala Sabine Kienitz, že přejímáme úhel pohledu raně novověkých
vrchností.
V roce 1687 vyvolal u purkmistra z Mezimostí, dnes části Veselí nad
Lužnicí, podezření "nějaký pocestný a velmi nepatrný a k tomu také špatně
ošacený člověk, kterého všecky šaty jeho málo za některý krejcar by státi moh-
ly, který asi třetí den se zdržujíc velmi hojně a zbytečně utráC{'. Purkmistr se
spolu s "některými svými pány", pravděpodobně tedy s konšely (další-
mi členy městské rady), pokusil vyzvědět původ peněz od podezřelého,
ten "ale všelijakou spletenou řečí nás odbýval, někdy že jestje v Soběslav; když
něco rumoval, nalezl, za druhé pod ňákým pařezem a tak dále". Až na pokyn
třeboňského hejtmana byl podezřelý vsazen do vězení a tam - zřejmě
opět příslušníky rady - vyslechnut.
"Podezření" vedlo i k preventivnímu zatčení Johanna Suchého roku
1752 přímo v Třeboni. Do vězení se ale - na pokyn vrchnostenského
úředníka - dostal jako "neznámý, podle vzhledu znalý a správný muž (00')
který tvrdil, že býval sluhou v Chrudimi a nyníje tamtéž radním". Nejistotu
72 ZROZENÍ VAGABUNDA
ohledně totožnosti muže lze vyčíst Z dopisu, který třeboňský úředník
poslal do Chrudimi: ,,Neboť ale prý lidé hRají, že mluvípokaždéjinak, a vy-
volává tak podezření, takže by nemusel být tím, za kterého se vydává; mně ale
záležína vyšetření pravdy tím více, že kdyby byl opravdu chrudimským radním,
hájil bych jeho čest, kdyby se však pod tím skrývala nějaká faleš, musel bych ce-
lou věc přednést vyšším místům."
Není jasné, zda je zde "vyššími místy" míněn hejtman, resp. hospo-
dářský ředitel, nebo krajský úřad, úředník je však V každém případě
o ničem zpravovat nemusel, protože za několik dní přišla z Chrudimi
odpověď, jež potvrzovala, že přistižený muž je skutečně tamní radní
a nadto švagr třeboňského duchovního Johanna Čáslavského, za nímž
se vydal na návštěvu, a nemůže tedy být "v nejmenším podezřelý". Byli to
tak až chrudimský purkmistr a rada, kteří před jinou, třeboňskou au-
toritou stvrdili totožnost "cizince" včetně jeho jména - Johann Suchý.
Prokázat se jinak bylo pro člověka, který se na cestách nepohyboval tr-
vale a nebyl vybaven příslušnými "písemnostmi", nesnadné. Z případu
opět vysvítá, že třeboňští přítomnost neznámého člověka ve městě sle-
dovali a že jejich postřehy o proměnlivosti jeho tvrzení dostačovaly, aby
podezření pojal i zástupce vrchnosti.
V Chrudimi jakožto královském městě, podřízeném pouze panov-
níkovi, resp. panovnickému orgánu, představovalamístní autoritu bez
výhrady městská rada v čele s purkmistrem. Podobná rada spravovala
i Třeboň a k jejím úkolům patřilo také dbát na bezpečnost. V Třeboni
však sídlila i správa panství ("vrchnost"), k němuž město patřilo, a lze
chápat jako projev jisté mocenské konkurence, že se záležitosti s pode-
zřelým chrudimským radním chopil vrchnostenský úředník, a niko-
li purkmistr. "Kompetenční" spory poznamenávaly život i jiných tzv.
poddanských měst, nominálněpodřízených pozemkovým vrchnostem.
Nejen v královských, ale i v mnohých poddanských městech však
městské rady Uakkoli byly její pravomoci v prvním případě omezeny
dosazeným královským hejtmanem) vystupovaly vůči obyvatelům coby
autorita. Na ně se také obracela nařízení, usilující o odstranění potul-
ky a žebroty. Obnovené zřízení zemské z roku 1627 nicméně například
v článku Y X. ještě rozlišuje pozemkové vrchnosti na jedné a "jejich"
purkmistry, rychtáře a konšely coby výkonné orgány na druhé stra-
ně. Žebrácký řád pro pražská města z roku 1696 pověřoval veškerou
péčí o tyto osoby "magistráty", tzn. městské rady, a i tam, kde hovo-
ří o purkmistrech, lze předpokládat, že jim zejména ve větších obcích
2. POTULKOU V "BAROKNÍM" ČESKÉM KRÁLOVSTVÍ 73
byl k dispozici nižší výkonný personál, soudní sluhové, poslové, biřici
či najímané osoby, jak bylo ostatně vidět i ve Veselí nad Lužnicí v roce
1752.
Patent z 20. dubna 1723 nařizoval k "vrchnostem, městům, městečkám,
též ostatním všem země obyvatelům", jak mají zacházet s domácími a "ci-
zími" žebráky, vysloužilci a jinými kategoriemi potulných osob; na ji-
ném místě jsou pak k dodržování jeho ustanovení napomínáni "všichni
ouřadové krajští, magistrátové, vrchnosti, kanceláře a práva". Pravidelné pro-
hlídky "na panstvích a statcích, v městech a městečkách" měly podle tohoto
patentu vykonávat "hospodářské sloužící, spolupřísežnými právními osoby
téhož panství neb statku, též magistrátové a jiné práva". Pokud by přitom
byla zjištěna nedbalost, měly být jednotlivé místní autority potrestány,
"a to podle rozdllu vrchnosti pokutou 50 neb 100 dukátův, správcové též sloužící
hospodářští neb ouřad majícípurkmistr 50 neb 100 tolarův, rychtáři a konšelé
pak s dilem panským neb obecním".
Povinnost oznamovat vrchnosti či magistrátu "podezřelé" osoby pře­
cházející (zemskou) hranici ukládal císařský výnos z 3. dubna 1750 (do-
plněk k přecházejícímu patentu) venkovským i městským rychtářům.
Tento text odráží postupující tereziánskou reorganizaci centrální i míst-
ní správy tím, že významnou úlohu při transportu žebráků stejně jako
při vyšetřování "podezřelých"přisuzuje krajským úřadům, "přistižení"
těchto osob, a tím vůbec jejich "etiketování" však zůstávalo povětšinou
v rukou místních, byť stále důkladněji instruovaných úřadů.
Některé zákazy, jako zákaz ubytovávat osoby "podezřelé" či osoby
bez pasů, byly určeny v zásadě všem obyvatelům království, i když více
postihovaly například hostinské. Na rozsáhlých panstvích, která se co
do informační"propojenosti" přece jen lišila od měst, příslušel dohled
nad dodržováním podobných nařízení mnohokrát zmiňovaným rych-
tářům a konšelům. Šlo o muže vybírané z venkovských obcí nejčastěji
z řad majetných rolníků: v českých podmínkách býval konšel zpravidla
představeným jedné vesnice, rychtář stál pak v čele rychty, sdružující vsí
několik. Ve způsobu obsazování těchto úřadů panovala v 17. a 18. století
nejednotnost - doloženy jsou jak rychty dědičné, tak možnost rychtu si
koupit. Protože však rychtář a konšelé byli představenými obce, tvořené
(mužskými) hlavami usedlostí (nikoli ale bezzemky, nádeníky či čeledí),
podíleli se někdy i členové obce na jejich výběru jistým druhem volby.
Zároveň však rychtář reprezentoval na vesnici vrchnost a byl odpověd­
ný také za plnění poddanských povinností ve vztahu k ní a povinností
74 ZROZENÍ VAGABUNDA

zemských, jako byly na jedné straně poddanské dávky a roboty a na

druhé straně daně. Jakkoli byla tedy funkce rychtáře spojena s určitou
mocí, symbolizovanou například tzv. rychtářským právem nebo mož-
ností trestat vzpurné osoby, nebylo jejich držiteli mnohdy co závidět.
To, jak dokázal každodenním vrchnostenským nárokům vyhovět, zá-
leželo spíše než na jeho postavení na konsenzu uvnitř obce, na postoji
jejích příslušníků. Českou venkovskou obec raného novověku si nad-
to nelze představovat jako monolitní seskupení všech venkovanů, vy-
stavené, resp. čas od času vzdorující tlaku vrchnosti. Pokud je známo,
k obci v zásadě nepřináležely ženy (nejasné je postavení žen, například
vdov coby hlav domácností), přístup do obce byl uzavřen také zmíně­
ným méně majetným či nemajetným osobám: obecně byli tedy vylou-
čeni lidé v závislém postavení. Venkovská obec se v hrubých obrysech
organizovala podobně, jako se na principu měšťanského práva utváře­
la obec městská. Sdružovala muže s různým majetkem, různými zájmy
a jistě také s různým přístupem k neusedlým a tulákům. To, zda a jak
se tyto zájmy shodovaly s vrchnostenskými představami o regulaci po-
tulky a žebroty, je dobré mít na zřeteli při úvahách o efektivitě přísluš­
ných centrálních a lokálních opatření.
Při běžném dohledu na dodržování vrchnostenských nařízení byli
rychtáři v jednotlivých vesnicích odkázáni víceméně sami na sebe, or-
ganizační a personální pomoc ze strany panství (v podobě nižších úřed­
níků, hajných a myslivců) přicházela jen při větších zátazích na tuláky,
o nichž bude řeč později. Samo zveřejňovánípatentů a jiných normati-
vů, které v raném novověku přibývalytéměř geometrickou řadou, také
z velké části leželo na bedrech rychtářů a konšelů. S jejich "vybubno-
váváním" na panstvích, čítajících i desítky vesnic a samot, jsem se ne-
setkal, naproti tomu je známo jejich vyvěšování, které však vzhledem
k rozlehlosti panství a gramotnosti jejich obyvatel mělo efekt spíše ve
městech. Například nařízení týkající se Cikánů, vydané na jaře roku
1722 vrchním třeboňským hejtmanem, mělo být "nejen všem knížecím
úředníkům a služebnzkům, nýbrž také všem venkovským rychtářům a konše-
lům podrobně vštípeno" v rámci všeobecného udílení příkazů ("Landge-
bot") při konání úředního dne pravděpodobněv sídle panství. Zvláště
rychtářům a konšelům mělo být přísně nařízeno, aby výskyt jakýchkoli
Cikánů ihned ohlásili "úřadu", tedy na vrchnostenskou kancelář. Odpo-
vědnost za dodržování proticikánských nařízení, resp. za samotné zatý-
kání kočovníků a tuláků, uložil třeboňský pán, kníže Adam František 2. Žebrák s dřevěnou nohou,]acques Callor, série Žebráci.
 2. POTULKOU V "BAROKNÍM" ČESKÉM KRÁLOVSTVÍ 7S

ze Schwarzenbergu, venkovským rychtářům znovu v roce 1724 - roz-

hodnutí jim bylo oznámeno opět při úředním udílení příkazů. Rych-
táři měli pod hrozbou "nejtěžJľho trestu" nabádat k ostražitosti "rolnzky
a poddané, lidi ze samot a chalupnľky". Pokud by se ve vsích objevil nějaký
Cikán nebo někdo z "žebravé chásky" (nařízení evidentně předpoklá­
dalo, že ho venkované bezpečně rozpoznají), bylo úkolem rychtáře ne-
prodleně o tom prostřednictvím posla zpravit úřad. Hejtman pak už
vyšle k jejich pronásledování a vyhledání vlastní lidi, v případě nutnosti
myslivce nebo granátníky.
Když byla na chřešťovickémpanství, náležejícím k Protivínu, v roce
1752 přistižena nám již známá Dorothea Zelenková, jež předtím našla
útočiště u rolníka Koláře, byl tamní správce napomenut "všem rychtá-
řům při týdenních úředních dnech opakovat (...) přľkaz, že se žádný obyvatel
nemá tak snadno jako lehkomyslný rolnzk Kolář z Březí opovážit poskytovat
cizí chátře noční ubytování, a tím méně ji trpět v domě delší dobu pod nevy-
hnutelnou pokutou tří kop".
Roku 1756 byl - zřejmě ne poprvé - na českokrumlovskémpanství
při podomním žebrání chycen Lucas/Lukáš Slabý, původem z "třeboň­
ské" vesnice Doudleby. Obstarávání obživy mu mělo usnadnit "vysvěd­
čení chudoby" na "úředním" papíře, které dokládalo nejen původ jeho
zranění, ale i to, že jistou dobu strávil "na galérách". Podobný průkaz
věrohodnostipředstavovalzejména v 18. století stále větší nutnost, a ce-
lozemské patenty ho dokonce výslovně vyžadovaly. Správce krumlov-
ského panství Ambrožovského však pobouřilo, že vysvědčení, datované
1. července 1754, neslo podpis doudlebského rychtáře Wentzla Walhy
a konšela Simona Macha. Úředník v tom shledával jasné porušení kom-
petence, avšak nechal na vlastní třeboňské vrchnosti, jak tuto "trestu-
hodnou opovážlivost" vesnických představených postihne. Jak informuje
třeboňskýúředník, k žádnému potrestání nedošlo, neboť z vysvědčení
chudoby se vyklubal padělek, který si Slabý nechal zhotovit od nezná-
mého potulného učitele (což mimochodem nebylo neobvyklé). Rych-
tářovo a konšelovo jméno tam bylo připojeno bez jejich vědomí, podle
všeho aby tím, stejně jako užitím kolkovaného papíru, byla zvýšena vě­
rohodnost dokumentu. Nad tím, že osvědčení vystavuje rychtář, se po-
dle všeho nikdo neměl pozastavovat (není důležité, zda takto uvažoval
sám Slabý nebo autor osvědčení). Pravomoci rychtáře, který ostatně
znal situaci jednotlivých venkovanů nejlépe, v oblasti péče o chudé ne-
musely tedy být vnímány jako něco nezvyklého. V potaz je jistě nutné

ZROZENÍ VAGABUNDA
76
vzít i možnost, že potulný učitel k padělku připojil podpis rychtáře
a konšela pouze proto, že se mu to zdálo méně nebezpečné než fal-
šovat potvrzení vydané vrchností. Jen náhodou se mi v soběslavském
městském archivu podařilo zjistit, že obsah "vysvědčení chudoby" ne-
byl zcela smyšlený: v roce 1725 byl "vagabund" Lukáš Slabý odsouzen
pro krádež a podvod k trestu smrti, Apelační soud však vyhověl jeho
žádosti o milost a trest změnil v tříleté práce na galérách. Možná 1 pou-
čeni tímto případem, zachovali se o několik let později třeboňští úřed­
níci zcela podle představ nadřízené vrchnosti. V dubnu 1761 přišly do
jejich města krumlovské poddané Maria Klauserin z Chrobol a Sophia
Kremlerin z Volar se záměrem vydat se druhý den s "vídeňským pos-
lem" do hlavního města monarchie za službou. Pas, který předložily
městskému rychtáři, byl vystaven chrobolským rychtářem Mathiasem
Heidlicherem, s čímž se jeho třeboňskýprotějšek nespokojil a prohlásil
ho za neplatný. Hejtman pak nechal obě ženy odtransportovat zpátky
do Krumlova.
Že se v případě pasů nebo podobných cestovních potvrzel1í nemuselo
jednat o ojedinělé "přestupky" venkovských představených, naznačují
i případy, kdy rychtáři skutečně prováděli úkony, které si nárokovala
vrchnost (na konci 17. století v českokrumlovské rychtě Německý Rych-
novjRychnůvek dokonce propouštěli osoby z poddanství). Bez znalosti
kontextu se však tyto "domnělé pravomoci" nedají vykládat jednoznač­
ně ani jako pozůstatek bývalé autonomie vesnických obcí, ani jako dů­
kaz toho, že se z rychtářů naopak stali nejnižší vrchnostenští úřední­
ci. Dokládají však široké pole jejich působnosti, sahající od zásadních
majetkoprávních úkonů přes rolnické povinnosti a dávky až právě po
kontrolu pohybu "cizopanských" osob.
Města, byť třeba také podřízená pozemkové vrchnosti, disponovala
větším a poněkud specializovanějším správním aparátem. Dbaním na
obecnou bezpečnostv nich byl pověřen městský rychtář, který měl vedle
toho další vyšetřovací a soudní úkoly. Na rozdíl od venkova představo­
val tento rychtář opravdu "jen" výkonného úředníka s užší působnos­
tí; volenou komunální (samo)správu zde reprezentoval a městské radě
předsedal purkmistr. V 17. a 18. století zastupoval v královských měs­
tech rychtář spolu s královským hejtmanem panovnickou moc. Těmto
hejtmanům, vykonávajícím nejvyšší dohled, a jejich prostřednictvím
také rychtářům a purkmistrům pražského Starého a Nového Města
pražského a Malé Strany byla určena místodržitelská policejní instrukce
2. POTULKOU V "BAROKNÍM" ČESKÉM KRÁLOVSTVÍ 77
z 30. dubna 1685. V ní se jim ukládá posílat zdravé a úředním zname-
ním potřebnosti nedisponující žebráky, tuláky, zahaleče a jiné "toliko
nepřz1ežitosti působíc; neužitečné, žádného obchodu ani služby nemající lidi"
na práce na vinicích, případně je vypovídat z města. (Instrukce se zde
odvolává na žebrácký řád z roku 1661; s podobnými opatřeními se se-
tkáme i v celozemských patentech z první poloviny 18. století.) Městští
úředníci měli dávat pozor i na falešné pourníky, turecké zajatce a jiné
"podezřelé osoby" a zprávy o nich odesílat místodržitelství. Vyhledávání,
zajišťování a případné vyslýchání takovýchto lidí příslušelo v první řadě
právě městskému rychtáři. Ten plnil i další úkol, zmiňovaný instrukcí:
pečovalo vězně a o vězení, o jejichž stavu musel pravidelně zpravovat
královskou kancelář.
Podle jedné takové zprávy se v malostranském vězení k 1. prosinci
1703 nalézalo 29 mužů a žen. Jako v jiných českých městech raného
novověku, směšovalo i toto zařízení - moderně řečeno - "vyšetřovací
vazbu" a "výkon trestu". Na počátku 18. století v době válek o španěl­
ské dědictví dosahovala v Praze i v Čechách jednoho ze svých vrcholů
proticizinecká, zejména protifrancouzská hysterie. Proto nás nemůže
překvapit, že třetinu vězňů (10) tvořili Francouzi či "francouzští de-
zertéři", u jejichž jmen není (a zřejmě nemusel být) uveden další de-
likt. Jako "vagabundi" jsou pak označeni další dva cizinci, Holanďan
a Lucemburčan. Kromě toho seděli v "dolním" malostranském vězení
ještě tři "vagabundi", odeslaní sem k vyšetření z litoměřického kraje,
a pouze u posledního "vagabunda" v soupisu, Davida Weckera, se lze
domnívat, že by mohlo jít o výsledek zásahu malostranské rychtářské
spravedlnosti.
Jakkoli byly zejména v průběhu 18. století zřizovány nové instituce
pro stíhání potulných osob, resp. stávající instituce byly vybavovány no-
vými pravomocemi, zůstávaly to přinejmenšímdo poloviny tohoto sto-
letí nadále městské soudy (a pražský Apelační soud, původně odvolací),
kdo byl při pronásledování a vyšetřování oprávněn provádět soudní úko-
ny, především výslechy, a v případě deliktů vynášet rozsudky. Na krajské
úrovni tak akce proti tulákům organizovaly krajské úřady, přistižené
"přestupníky" však posílaly k městským hrdelním soudům. Jak uvádí
Bohuslav Rieger, nařizovala jim to mimo jiné instrukce z roku 1731.
Úkoly, které byly v královských, zejména pražských městech svěřovány
královským hejtmanům, plnili "na venkově" hejtmani krajští (obě funk-
ce jsou v normativních pramenech leckdy stavěny na stejnou úroveň).
 ZROZENÍ VAGABUNDA
78
Již V průběhu 17. století vznikaly v pražských městech a později také
při krajských úřadech komise pověřované bezpečno~tní, resp. "policejní"
agendou. Ze studie Františka Roubíka o policii v Cechách v 18. století
je patrné, že pražská i krajské policejní komise se zabývaly obchodem,
řemesly, cechy, trhy, cenami, mírami a váhami, a to především ve měs­
tech. "Na venkově," píše příznačně autor, "náležel tento policejní dozor
vrchnostem, jež jej prováděly pomocí vesnických rychtářů." K centrali-
zaci pravomocí v oblasti veřejné bezpečnosti dochází v roce 1749, kdy
počíná činnost zvláštní bezpečnostní komise, v německých pramenech
zvané Sicherheitskommission. Jako jiná správní grémia skládala se i ona
z úředníků-radů již existujících orgánů (například královské reprezen-
tace a komory nebo Apelačního soudu), a můžeme ji tedy chápat jako
jakousi pracovní skupinu k řešení specifické problematiky (tuláctví
a žebroty), zároveň však jako skupinu, která se velmi rychle zavedla, in-
stitucionalizovala a podle Roubíka ryvinula v "jednu z nejdůležitějších
zeměpanských komisí". Mimo jiné se zaměřovala na vyhledávání žeb-
ráků, tuláků a ostatních podezřelých osob a na jejich trestání pobytem
v donucovací pracovně, stejně jako na jejich transport do rodných obcí
či na jejich panství, tzv. postrk. Právě při organizování postrku a vydá-
vání postrkových pasů hrála tato komise rozhodující roli. Již ve svých
počátcích se však dostala do kompetenčního sporu o to, koho a jak
může trestat. I ona se střetla s autoritou soudů, které si vyhrazovaly
právo vyslýchat a soudit závažnější,již zmiňované "kriminální" zločiny,
kdežto komise mohla v Roubíkově podání pouze "vyslýchati a tresta-
ti menší přečiny tuláctví a nepořádného života, zatýkati povaleče". Za
"menší", tedy politické delikty bylo zřejmě pokládáno to jednání, kte-
ré nepopisovaly dobové hrdelní/trestní řády. Co zavdalo příčinu sporu,
není tolik podstatné. Stěží si ale dokážeme představit, že by centrální
komise, obsazená zaneprázdněnýmiúředníky, chtěla trestat kriminál-
ní delikty (například cizoložství a mimomanželské otěhotnění) podda-
ných, usedlých na českých panstvích. Spíše se lze domnívat, že u přisti­
žených neusedlých lidí nebývala potulka jediným přestupkem, nýbrž
se k ní družily i "kriminální delikty", a tudíž ryvstával problém, k jaké
instanci dotyčný náleží.
Pořádek se pokusila zjednat instrukce pro bezpečnostní komisi
z roku 1755. Komise podle ní mohla pouze předběžněvyšetřovat a vy-
kázáním ze země trestat jen ty osoby, které se po předchozímvypověze­
ní navrátily. Trest bylo možné uložit také pouze těm, kdo se opakovaně
2. POTULKOU V "BAROKNÍM" ČESKÉM KRÁLOVSTVÍ 79
dopustili "nepořádného života". Přestože i tato instrukce předpoklá­
dala, že v krajích budou působit samostatné bezpečnostní komise, ve
městech zvláštní komisaři a že na panstvích bude na bezpečnost dbát
nadále vrchnost, hrála pražská bezpečnostní komise důležitou úlohu
při centrální organizaci protituláckých a protižebráckých opatření.
Ve zřizování komisí (podobných bylo několik) a jejich "zadání"
(opřen o Roubíka zatím hovořím jen o tom, jak bezpečnostní komi-
se měla fungovat, nikoli jak skutečně fungovala) se určitým způsobem
odráží tereziánský, resp. osvícenský přístup k veřejné správě. Pro oblast,
identifikovanou coby klíčovou pro blaho poddaných a tím i státu, se
vytvořila "pracovní skupina", vybavená především byrokratickými kom-
petencemi. Problémy, které nejrůznějšíminařízeními řešili, přicházely
k pražským úředníkům na papíře, ve výkazech a zprávách, které sami
zavedli a vyžadovali. Do zemské káznice, resp. donucovací pracovny,
centrálního nápravného ústavu, byla zpočátku posílána jen část tulá-
ků. S většinou z nich musely nějakým způsobem naložit - byť za zpro-
středkování krajských úřadů - samotné pozemkové vrchnosti a městské
a venkovské obce, a to zpravidla i na vlastní účet. Tyto místní instituce,
neodvozující svou moc nad poddanými pouze od panovníka, tak byly
jen postupně a pomalu zapojovány do centrální protitulácké a proti-
žebrácké politiky. "Hmatatelně" se reformy projevovaly nejprve v zem-
ských úřadech a především v jejich úřadování. Na státní úředníky na
lokální úrovni bylo třeba ještě dlouho čekat.
Normativní rámec, v němž se státní, městské a vrchnostenské úřa­
dy pohybovaly, byl jednak dán instrukcemi pro jejich činnost, jednak
obecně, pro všechny poddané závaznými patenty, jejichž dodržování
tyto úřady zajišťovaly. Centrální panovnická moc v raně novověkém
českém státě, zejména v 17. a 18. století, vládla prostřednictvím patentů
v té nejzjevnější podobě. Tomu, že ztělesňoval královskou autoritu, také
odpovídala vnější úprava patentu: kratší texty bývaly zejména v dřívěj­
ších dobách tištěny na jeden arch papíru, podobný (veřejné) listině, ini-
ciála byla ryvedena ozdobně a první řádky, obsahující titul vydavatele,
panovníka či jeho zástupců, byly zvýrazněny. Jeho skutečnou pečeť na-
hradila v naší době pouze tištěná "místa pečetí" a často přibylo - coby
byrokratický doklad autentičnosti - jméno odpovědného úředníka.
Jak jsem už naznačil, v patentech můžeme spatřovat zákonné texty,
zákony či vyhlášky. I jednostránkový text se členil na odstavce, rozsáh-
lejší patenty pozdější, vydávané v podobě sešitů, byly rozděleny přímo
80 ZROZENÍ VAGABUNDA
na paragrafy. I pokud byly patenty vyvěšoványv sídlech vrchnostenské
správy nebo na radnicích, musel by takový dokument působit právě
spíše svou vnější formou, než aby se u něj zastavovali gramotní podda-
ní a nahlas či polohlasem, jak bylo V té době zvykem, z něj předčítali
nařízení a dispozice, plné odkazů na nařízení dřívější. To málo, co nad-
to víme o praxi zveřejňování, nevnáší do představo recepci a účinnosti
těchto normativů také příliš jasno. V době pokročilejší byrokratizace
zasílaly zejména krajské úřady, znalé místních poměrů, na větší pan-
ství několik identických výtisků, které se měly šířit dále do rychet - na
dvojjazyčné českokrumlovské panství tak v 18. století přicházely české
i německé verze patentů. Roku 1751 napomínal tamní panský úředník
rychtáře, aby jak nové, tak předcházejícípříkazy, "jejichž velký počet vám
odsud přišel, [jste] každý měsíc předčítali, a obyvatele rychty vedli k jejich do-
držování a vyhnutí se trestu". Spíše zde však šlo o stručnější vrchnosten-
ské pokyny: předčítání centrálních patentů, čítajících někdy deset i více
stran, by ani v rychtě nedávalo smysl. Na schwarzenberských panstvích
se s jejich obsahem měl- nejpozději od roku 1732 - seznamovat v prvé
řadě hejtman, jenž z nich také vybíral body, které se týkaly poddaných.
Ty pak mohl přeformulovattak, "aby je každý dostatečně pochopil", a pří­
padně je opatřil svými poznámkami. Z Vimperska, jednoho z těchto
panství, se roku 1752 dozvídáme, že takto zpracovaná nařízení paten-
tů byla jak zasílána do určitých městeček a vsí, tak "podle starého obyčeje"
ústně sdělována (zřejmě zase jen zástupcům poddaných) v sídle pan-
ství o úředních dnech. Patenty zůstávaly rovněž k nahlédnutí ve vrch-
nostenské kanceláři, o využívání této možnosti poddanými ale téměř
nic nevíme. Ve druhé polovině 18. století pak po jihočeských panstvích
Schwarzenbergů také kolovala - opět od rychtáře k rychtáři - úřední
currenda, oběžník, v němž byly shrnuty výtahy z nejdůležitějších ak-
tuálních nařízení.
Načrtnutýzpůsob šíření patentů není od věci mít na zřeteli, když se
zamýšlíme nad dopadem jejich jednotlivých ustanovení. Zde platí, že
text v první řadě vypovídá o představách svého aurora, potažmo vydava-
tele, a veškeré další kontexty je nejprve vhodné vykládat vycházejíce od
tohoto původce. Počet patentů a jim podobných nařízení se v rakouské
monarchii začal zvětšovat v průběhu 18. století a často bývá nesnadné
zjistit podněty jejich opětovného vydávání. Kromě jisté byrokratické
setrvačnosti a zjevné neefektivity, u nichž se zastavím později, k němu
mohla vést také snaha sjednotit a systematizovat dosavadní opatření.
2. POTULKOU V "BAROKNÍM" ČESKÉM KRÁLOVSTVÍ
81
Tak alespoň odůvodňovali čeští místodržící vydání nám již známého
patentu o žebrácích a tulácích, označovaného také jako žebrácký řád"
20. dubna 1723. Základnírozlíšení žebráků na "cizí" a "domácí", uplat~
ňované již v Obnoveném zřízení zemském a sahající v Evropě do pozd-
ní~o středověku, a diferencované vrchnostenské zacházení s nimi bylo
v Ceském království publikováno již v patentech z let 1712 a 1720. Na
patent z 26. března 1720 se "žebrácký řád" také odvolává se slovy, že
nepřinesl žádoucí účinek. Zajímavé je, že o něm hovoří jako o patentu,
datovaném "dne 26. měsíce března Léta minulého 1720". Nejde-li o pouhý
omyl, mohla by tato nesrovnalost ukazovat, že text žebráckého řádu
byl připraven nebo přinejmenším projednáván už v roce 1721. Hlavní
ustanovení se, někdy doslovně, v zásadě opakují i v žebráckém paten-
tu z roku 1746, takže hovořit na základě srovnání těchto normativních
textů o proměně přístupu státu k okrajovým sociálním vrstvám se dá
jen stěží. Rozbor jednotlivých kategorií tuláků, jež jsou v patentech
konstruovány, však znovu ozřejmuje princip usedlosti a mocenské při­
náležitosti v raně novověkém státě.
Rozdělení tul~ků na "domácí" a "cizí" spočívalo v podstatě v zemské
přináležitosti k Ceskému království. O tom, že toto pouto se realizuje
fakticky jen poddaností vrchnosti, jež náleží k českým stavům, se patent
z dubna 1723 zmiňuje spíše implicitně, důrazem na místo původu. Na
"panství, statky neb místa, kde zrození neb poddaníjsou", se tak mají napří­
klad odebrat "domácí", po Čechách se toulající žebráci. Pojem "zemské
poddanství" (coby právní status podobně jako moderní "státní občan­
ství") patent neobsahuje, zjevně ho však předpokládá - nejzřetelněji
v případě "zdejších zemských" vysloužilých vojáků, pohybujících se po
království, resp. v případě "v cizině pozůstalého, od Turků chyceného
aneb abdaňkovaného [ze služby propouštěného], však v zemi zrodilé-
ho žebrajícího vojáka", přišedšího na hranice země. Takový voják má
být po vyzvednutí pasu vpuštěn do země. (Vojenskou službou se člo­
věk nejenže nevyvazoval z poddanství panovníkovi, ale uchovával si zá-
vislost i na své pozemkové vrchnosti, případně na tom, na jehož "účet"
byl naverbován.) Na místa, kde "doma neb zrodilájesť', se potulná osoba
(včetně vysloužilců) také musela neprodleně vydat a tam žádat o pod-
poru či obživu. Slovo doma se tu zdá být synonymem pro poddanost,
užívanou na ostatních místech v textu. Při neexistenci univerzálně po-
užitelných identifikačních dokladů bylo na počátku 18. století v přípa­
dě nutnosti či pochyb možné "zrození" doložit farářovým potvrzením
82 ZROZENÍ VAGABUNDA

o křtu (křestní listy jsou pozdější záležitostí) a "poddanost" potvrzením

vrchnosti. Případy, kdy toto potvrzení vydal představitel obce, a mohli
bychom ho tedy vnímat jako jakýsi doklad domovského práva (onoho
"doma"), nebyly běžné. Většinou šlo o potvrzení příslušnosti do svazku
městské obce nebo měšťanského práva. Autority v širším slova smyslu,
pozemkové, městské, cechovní, univerzitní, se však v raném novověku
zaručovaly nejen za totožnost, ale i za neméně důležitou dobrou pověst
(počestnost) a dobré chování jednotlivce.
Patent Z roku 1723 vytvářel "tuláky" nejen tím, jak toto označení
v různých souvislostech užíval, současně ustavoval svým způsobem
i právní kategorie: za "země-tuláka" (zjevně překlad německého Land-
streicher) tak měl být považován "cizozemec" bez služby, resp. "na za-
hálce sem i tam se protulujíd' žebrák, který zemi neopustí během stano-
vené lhůty tří týdnů, což mělo mít za následek trestní postih, například
uvěznění. Trest na sebe uvaloval i "domácí" žebrák či vysloužilec, kte-
rý by po vydání patentu "žebrati neb toulati se osmělil" mimo domovské
panství. Tento a podobně znějící výnosy tedy de facto žeprákům při­
kazovaly pobyt na určeném území a vše ostatní chápaly jako přestu­
pek "toulání" či "protulování", v moderním jazyce "potulky" (německy
Landstreicherei, anglicky vagrancy, francouzsky vagabondage). Ne že
by neusedlý život uvnitř často rozlehlých panství nechával státní úřed­
níky lhostejnými, odpovědnost za jeho regulaci však mlčky přenášeli
na místní vrchnosti. Definice potulky či vagabunda ale nebyla nijak re-
alistická. Podle patentu se jimi měli teoreticky stát všichni, kdo by po
uplynutí jisté doby byli přistiženi mimo "svá" panství (v případě žeb-
rajících "cizinců" mimo "svou" zem). V první třetině 18. století (zatím)
nebylo technicky možné evidovat "recidivisty", kteří panství, na něž
se měli navrátit, znovu opustili. (O tom, jak úspěšné bylo označování
domácích žebráků, kteří byli uznáni hodnými vrchnostenské pomoci,
olověnými znamínky, nic nevíme. O identifikaci Cikánů, vypovězených
ze země, pojednám později.)
"Cizozemským tulákům" byl zakázán jak vstup do země, tak pobyt
v ní. Patent zmiňuje různé kategorie těchto nežádoucích cizinců, mezi
nimi výslovně i Cikány. Jejich společným znakem byla na první pohled
žebrota, či obecněji "neužitečnost" a "podezřelost". Cizinci, nepřicháze­
jící si vyprošovat almužnu, nýbrž za obchodem, byli do království vpuš-
těni poté, co na hranicích vyzvedli pas "pro bezpečnosť'. Pokud se jím tito
obchodníci posléze nemohli prokázat, mělo být proti nim zakročeno 3. První strana Patentu českých místodržících proti žebrákům z 20. dubna 1723.
 2. POTULKOU V "BAROKNÍM" ČESKÉM KRÁLOVSTVÍ 83

stejně jako proti "přestupnzkům a tulákům". Povinnosti "brát pas" byli

zbaveni mimo jiné "lidé známí blíž hranic se vynacházející (...) handl a ob-
chod vedoucí dobře zachovalí lidě" , obtěžovány neměly být ani "vzácnější,
též na poště a známých vozích jedoucí osoby". O dvacet tři let mladší pa-
tent z roku 1746 jmenuje podobný okruh osob, jež nemají být na hra-
nici zdržovány, s tou výjimkou "leda žeby s gruntem pravdy v nějakém po-
dezření byli". Kdo je známá a důvěryhodná a kdo "podezřelá" osoba se
v těchto případech "lehce (...) rozeznati může", resp. ve znění z roku 1746
"snadný rozdz1 jest, co oni [tzn, lidé důvěryhodní] aneb podezřelí a žebrají-
cí lidé jsou". Oba patenty tedy odkazují na obecně sdílený úsudek, aniž
by uváděly bližší záchytné body pro "podezřelost". Obraz neusedlého
dokresluje v roce 1723 článek, který opakovaně hrozí nucenými prace-
mi cizím tulákům, tedy lidem "nedobře zachovalým a odjinud zběh­
lým, též obyčejně bez pasu neb atestací přicházejícím"; absence pasu se
v něm (možná mimoděk) spojuje s nekonformním chováním a útěkem
z předchozího vrchnostenského svazku. V závěrečném výčtu osob, na
něž mají obyvatelé českého království dát "bedlivý a bezelstný pozor", na-
jdeme "ničemnézahaleče a žebráky; taky jiné (...) cizozemské lidi (...) byť by
i pasem zaopatřeni byli; však toliko z ohledu žebránísem přijíti chtěli; též i (...)
jiné podezřelé tuláky a Cikány". "Ničemnost" a "podezřelost" je tu uvede-
na v jedné řadě s žebrotou.
Patent z roku 1723 nazývá tedy tulákem jednak žebrajícího cizozem-
ce, pohybujícího se po Čechách, potom žebráka "domácího", putujícího
mimo své panství, a konečně také cizozemského obchodníka bez pasu.
V tomto ohledu je - zejména díky institutu pasu a různých potvrzení
či "atestací", jimž se budu věnovat v jedné z dalších kapitol - diferen-
covanější než o sto let starší Obnovené zřízení zemské. Opakem písem-
ně stvrzené věrohodnosti byla "podezřelost", která se v textu sice uvá-
dí spíše v souvislosti s "cizinci", je však obecně spojená s neznámostí
dané osoby, potažmo s žebravým způsobem obživy. Patent ale jistě ne-
mohl sloužit jako dokonalé vodítko pro vyhledávání "neznámých" tu-
láků jen na základě takto obecných kritérií (pro vyhledávání "známých
delikventů" se v 18. století vyvinuly jiné prostředky, zejména zatykače).
Vrchnostem poskytoval jen nejširší rámec pro jejich eventuální zákroky
a jakousi "legislativní" oporu v případě, že potulné žebráky již přistihly.
Daleko větší váhu měly příkazy a nařízení, které na panství a do měst
operativněpřicházely coby korespondence od nejvyšších zemských úřa­
dů a od úřadů krajských.
84 ZROZENÍ VAGABUNDA
Proč se tedy panovník a jeho zemští reprezentanti neomezili pou-
ze na výkon moci prostřednictvím těchto aktuálních výnosů a pokynů,
když navíc po celou dobu platily základní zákony jako Obnovené zří­
zení zemské či hrdelní řády, a proč nerezignovali na vydávání paten-
tů často velmi podobného znění v rozmezí několika let? Odpověď je
podle mého názoru třeba hledat ve veřejném charakteru patentů (na
rozdíl od neveřejné korespondence mezi úřady zemskými a vrchnos-
tenskými). V 17. a 18. století nevládli panovník či panovnice bezpro-
středně, a to nejen městským a venkovským poddaným království, ale
do určité míry ani jejich vrchnostem, českým stavům. Symbolických
aktů, v nichž se vztah vázanosti/poddanosti na jedné straně a vrch-
nostenské odpovědnosti na straně druhé zpřítomňovala jimiž byly ko-
runovace, holdování, sliby poslušnosti či vjezdy do měst, v této době
ubývalo, nebo probíhaly ve zredukované podobě a někdy i v zastou-
pení. Být poddaným panství znamenalo být zavázán k určitým povin-
nostem, čím dál tím více ale také být jako poddaný evidován a podlé-
hat přenesenýmpravomocem "evidujících" vrchnostenských úředníků.
Příležitosti, kdy poddaný spatřil svého pána, se podle velikosti panství
a místa pobytu vrchnosti mohly počítat maximálně na desítky, v pří­
padě panovníka šlo u valné většiny obyvatel Čech o záležitost napro-
sto výjimečnou. A to mluvíme o pouhém zahlédnutí při mši, pouti či
uvítání ve městě, a nikoli o předstoupení poddaného před vrchnost či
zeměpána. Tištěnými patenty, z nichž alespoň některé měly být veřej­
ně předčítány,vyvěšoványa šířeny od rychty k rychtě, byla vyhlašována
panovnická vůle a v tomto aktu samotném (a až druhotně v obsahu)
lze spatřovat veřejnou formu vládnutí. Jak píše ve své studii o "záko-
nech, které nejsou prosazovány", Jiirgen Schlumbohm, vydávání a zve-
řejňování zákonů (v přesně určené a často slavnostní formě) mělo pro
raně novověký stát smysl samo o sobě a opodstatňovalo jeho existenci.
Efektivita jako pojem, kterým poměřujeme fungování státu moderní-
ho, mu zjevně byla cizí. Domyslíme-li tuto tezi, jež samozřejmě našla
své kritiky, dále, sedají historikové a historičky předmoderních evrop-
ských společností patentům a mandátům poněkud na lep, když pouze
a jenom na jejich základě mluví o všeobjímajícím regulačním nároku
absolutistických států, pronikajícím do každodenního a soukromého
života jejich obyvatel. Jakou úlohu hrály patenty v "praktickém" pro-
následování neusedlých lidí v raně novověkých Čechách, se pokusím
rozebrat v dalších částech.
2. POTULKOU V "BAROKNÍM" ČESKÉM KRÁLOVSTVÍ 85
Jistěže se represivní přístup k potulce a žebrotě, atrikulovaný v paten-
tech, nekryl s postoji příslušníků různých skupin předmoderníspoleč­
nosti, tedy společnosti zhruba před rokem 1800. Naskýtá se ale i otáz-
ka, do jaké míry se v první polovině 18. století za hojně, ale ne zcela
jednotně užívanými pojmy jako "cizí" a "domácí", "zahálčivý", "bezpo-
třebný" nebo "podezřelý" sktývala nějaká promyšlenější koncepce "stát-
ní" či centrální politiky, která by přesahovala tradiční dělení na žebráky
na panství či v zemi "domácí", a tudíž hodné vrchnostenské podpory,
a na ostatní. Normativní texty se nadto po celé 18. století vyrovnávaly
(a činíme tak i my) se vztahem žebroty a potulky. Když dovedeme do
důsledku ustanovení patentu z roku 1723, přípustná byla pouze žeb-
rota ve vrchností stanovených hranicích, v rámci jednotlivých panství
či měst, tedy žebrota institucionalizovaná a především kontrolovaná.
Potulka jako taková (pokud pomineme cesty vandrovních řemeslníků
a obchodníků, vybavených pasem), tedy potulka bez "řádné" obživy,
byla odkázána mezi "přestupky", pokud můžeme v této době o jasném
rozlišení kriminalizovaného jednání na "přestupky", "přečiny", "delik-
ty" či "zločiny" vůbec mluvit.
Není mým cílem sledovat pokusy o omezení toulání a žebrání zpět
do středověku. V 17. a 18. století se však tyto snahy musely vyrovnávat
s tím, že pro jistou část obyvatelstva stále představovaly hlavní a zřejmě
ne vždy nenáviděný způsob existence. Na rozdíl od jiných "trestných
činů" nesměřovalo toulání v dobovém pojetí ani proti zdraví či životu,
ani proti majetku, ani proti Bohu, ani jednoznačně proti panovníkovi
či vrchnosti. Toulání však ohrožovalo - a právě v 18. století čteme tento
argument ve vrchnostenských mandátech stále častěji - veřejnost (la-
tinsky publicum), resp. veřejnou bezpečnost (pro níž byla v Čechách
v polovině století ostatně zřízena speciální komise), jinými slovy bylo
prezentováno jako nebezpečí pro "společenskéuspořádání".
Přídavnájména "veřejný" a "soukromý" jistě nalezneme i ve starších
pramenech, nebo je alespoň můžeme použít pro jejich výklad (byť se
hranice soukromého a veřejného v minulosti měnila). "Veřejnost", jež
má své zájmy (mezi nimi bezpečnost), které chrání veřejná moc, tedy
stát, však byla vytvořena až později. Zájem poddaných na bezpečnosti,
kterou má prostřednictvímpolicie garantovat stát, v habsburské mo-
narchii zřetelně vyslovil Johann Anton hrabě Pergen v 80. letech 18. sto-
letí. Pokud jsme v roce 1679 v případě Petra Formánka slyšeli výhra-
dy nejvyššího berního úřadu, že pražský Apelační soud nedostatečně
86 ZROZENÍ VAGABUNDA
rozlišuje mezi veřejnými "zemskými škůdci" a soukromými "zloději",
nemusí to ještě znamenat nezřetelnou hranici mezi oběma sférami, ale
třeba jen to, že apelační soudci hodnotili jako veřejné ohrožení i ty de-
likty, kde by žalobní iniciativu jinak musela vyvinout poškozená sou-
kromá osoba. V roce 1706,26. srpna, vydal tento soud na žádost mís-
todržitelů dobrozdání, "jak by mohla být z čáslavského kraje vymýcena
loupežnická chátra". Zde šlo již jednoznačně o veřejný zájem. Navrho-
vaná opatření (celokrajský ozbrojený zátah na loupežníky a jejich ná-
sledné potrestání) byla odůvodněna všeobecným blahem drahé vlasti
a uchováním bezpečnosti a veřejného klidu (doslovně měla směřovat
"zu allgemeiner wohlfahrt des werthen Vatterlandes", resp. "pro conservatione
securitatis et tranquilitatis publicae").
Apelační soud zdá se působil jako určitá autorita při interpretaci
práva nejen u činů vysloveně trestných Uosefinský hrdelní řád, který ta-
kové činy nově definoval, byl vydán až v roce 1708). V případě Lea Vic-
tora Pauwela ze Španělského Nizozemí (1701), kdy se na něj s žádostí
o vyjádření obrátila rada Nového Města pražského, soud s,hledal, že
Pauwel se hrubě prohřešil jak proti "privatum" tím, že připravilo pení-
ze jistého vídeňského hostinského (ošidil ho či mu nesplatil dluh), tak
proti "publicum" tím, že se nepřípustným způsobem (bez pasu) vetřel
do města. Městská rada trvala na tom, že Pauwela nechala u brány za-
držet v souladu s vydanými nařízeními. "Cizinec", přicházející z Vídně,
nejenže neměl pas, ale navíc na sebe zřejmě uvrhl i blíže nespecifikova-
né podezření. Pauwel naproti tomu považoval své zatčení a výslech za
urážku na cti (kontakt s trestní mocí, vězením, katem či biřicem mohl
mít v raném novověku skutečně znecťující následky) a žádal po měst­
ské radě finanční odškodnění. Apelační soud se - s odkazem na "ny-
nější nebezpečné časy" (vrcholila válka o španělské dědictví a v Praze
protifrancouzská hysterie) - postavil za městskou radu a Pauwela navíc
označil za notorického podvodníka, který může být rád, že ho kromě
uvěznění nestihl další trest.
Nejen v případě Pauwelově je výrazem "publicum" podle všeho mí-
něn spíše veřejný zájem sám o sobě než nějaká společenská skupina coby
jeho nositelka. Když roku 1701 nabádal nejmenovaný centrální zemský
úřad ke zvýšené pozornosti před žháři a cizími potulnými lidmi, do-
plnil, že "veřejnosti [dem Publico] nanejvýš záleží na tom, aby k odvrácení
nejrůznějHho neštěstí a SRod byla včas učiněna všemožná předběžná opatřent'.
Stížnost na pražské žebráky z roku 1758 je podepřena mimo jiné tím,
2. POTULKOU V "BAROKNÍM" ČESKÉM KRÁLOVSTVÍ 87
že žebrající lidé a jiná čeládka "svým veřejným sbíráním almužen a jinými
excesy obtěžují místnípublicum". Obtěžovat cestující s žádostmi o almuž-
ny měli žebráci také podle výnosu české reprezentace a komory z roku
1754, dochovaném stejně jako předchozí dokument v archivu třeboň­
ského panství. Podle něj je tyto lidi třeba mít za nejnebezpečnější, ne-
boť "z nich za jistou dobu vyrostou poběhlíci a silniční lupiči, kteříjsou na obtíž
publiku a nezřídka i nejistotou silnic". V roce 1759 česká reprezentace a ko-
mora hrozila postihem za nedbalé pátrání po potulných osobách tehdy,
"pokud by takoví lidé měli veřejnosti [dem Publico] způsobit nějakou sRodu
či neštěstí [unheil]". Když se kolem poloviny 18. století za tereziánských
reforem krajské úřady definitivně stávají institucemi státními, získává
jedna z oblastí jejich působnosti - věci policejní a politické - označení
"publicum" - kromě úzce bezpečnostní problematiky sem spadal i "ve-
řejný pořádek" a jeho rušení a příznačně také záležitosti náboženské,
které si osvícenský stát nárokoval do své kompetence.
Jsou to osvícenský stát a jeho zástupci (případně teoretici), kdo veřej­
ný zájem a poslání státu nově formuluje, a tak dává termínu "publicum"
nový obsah. Tento zájem se sice zásadně nekřížil se zájmy jednotlivých
lokálních vrchností, ty však zejména v druhé polovině 18. století ztrá-
cejí při stíhání potulky a regulaci žebroty iniciativu. Podobně podružná
role v péči o lidi "na okraji" zbývá v této době i na církev. Institucionální
státně-vrchnostenskýrámec, který nepřípustnou potulku a omezeně tr-
pěnou žebrotu vytvářel tím, že je pojmenovával a vytyčoval jim hranice,
bych nenazval "barokním", jak historikové a historičky pod vlivem umě­
lecko-historického vnímání dějin někdy činí, když hovoří o "barokních"
či "renesančních" Čechách či společenských rolích a jevech, jako jsou
šlechta nebo zbožnost. Na jedné straně jde o podobnou konvenci, jako
je užívání termínů "moderní" či "předmoderní",na straně druhé může
adjektivum "barokní" v českém či středoevropském prostředí vyjadřovat
mentalitu či vidění světa, stojící především na náboženských principech,
v nichž jsou chudí, neusedlí a žebráci tradičně symbolem pomíjivosti
pozemských statků a lidské existence vůbec. Dávat společnosti, která se
s neusedlostí vyrovnávala, přívlastek "barokní", by podle mého názoru
příliš předjímalo naše interpretace této problematiky.
Postoje obyvatel měst a vesnic k neusedlým lidem, přicházejícím k je-
jich dveřím, přirozeně nelze redukovat na plnění či ignorování vrch-
nostenských nařízení. Jaké místo v nich v 17. a 18. století měla křes­
ťanská či v našich podmínkách katolická ideologie "lásky k bližnímu"
 ZROZENÍ VAGABUNDA
88
a "milosrdenství", zde nemohu odpovědět. Samozřejmě už z normativ-
ních textů lze vyčíst, že se žebráci s oblibou shromažďovali na schodech
kostelů, při pohřbech nebo o poutích, o jejich (náboženské) motivaci
stejně jako o motivaci případných "štědrých" nebo "obtěžovaných" dár-
ců to však vypovídá poměrně málo. Označovat sociální prostor, v němž
se tito tuláci a žebráci ve druhé polovině 17. a první polovině 18. století
pohybovali, jako "barokní" jen proto, že je jejich cesty přiváděly do ba-
rokních interiérů kostelů či před barokní fasády měšťanských domů,
bych pokládal za jednostranné a zjednodušující. Přinejmenším stejně
často jako s jednoznačnými projevy křesťanského milosrdenství se ne-
usedlí zřejmě setkávali s odmítnutím, či dokonce se sankcemi, vyplý-
vajícími ze státních a vrchnostenských mandátů. Na to, že by neměli
být vpouštěni do země nebo na panství, upomínali svým zjevem stejně
tak jako na pomíjivost lidského života a nestálost štěstí. Pokud jsme
od druhé poloviny 17. století svědky upevňování obrazu nežádoucí po-
tulky, nemůžeme ani mocenský systém, který tento obraz produkoval,
označit jako "barokní". A totéž podle mého soudu platí i pro společ­
nost, resp. společnosti Čech té doby.
2. POTULKOU V "BAROKNÍM" ČESKÉM KRÁLOVSTVÍ 89
PRAMENY A LITERATURA
Tištěné a vydané prameny
HERMENEGILD ]IREČEK (ed.), Obnovené Právo a Zřízení Zemské dědičného krá-
lovství Českého. Verneuerte Landes-Ordnung (...) 1627, Praha 1888, s. 572-580, člá­
nek Y: "O žebrácích, povalečích, chodcích nebo země-tulácích / Von denen
Bet1ern, Faulentzern und Land-Stbrtzern."
Hrdelní řád]osefa 1. (1708): Des Roemischen Kayser- auch zu Hungarn und Boeheimb
etc. Koenigl. Mayestaet josephi Defl Ersten. (...) Neue Peinliche Hals-Gerichts-Ordnung
vor das Koenigreich Boehaimb, Marggraffthumb Maehren und Hertzogthumb Schle-
sien Anno MDCCVIII.
Trestní zákoník Marie Terezie (1769): Constitutio Criminalis Theresiana oder der Roe-
misch-Kaiserl. zu Hungarn und Boeheim etc. etc. Koenigl. Apost. Majestaet Mana The-
resid Erzherzogin zu Oesterreich etc. etc. peinliche Gerichtsordnung, Wien 1769
Archivní prameny
Citované patenty (zejména patenty z 20. 4. 1723 a 22. 11. 1746), uložené ve Stát-
ním oblastním archivu v Praze, je možné identifikovat a dohledat podle pří­
ručky KVĚTA KULÍŘOVÁ, RUDOLF SANDER, Katalogu sbírky patentů Stát-
mno ústředmno archivu v Praze, Praha 1956, a doplnit je například prameny ze
sbírky patentů v Archivu Národního muzea v Praze.
Národní archiv Praha, Nová manipulace (pokud není uvedeno jinak, jsou písem-
nosti centrálních zemských orgánů datovány v Praze):
Sign. P 2/3, kart. 580: 1670, 14. 10., kopie dopisu nejvyšších zemských úředníků
(místodržících) hejtmanům kouřimského, slánského, podbrdského a vltav-
ského kraje "v příčině Petrovských, též jiných škůdců zemských"; 1671,24. 9.,
koncept pravděpodobně místodržitelského nařízení o opatřeních proti tulá-
kům, zahalečům a žebrákům, určeného krajským hejtmanům; 1677, 29. 3.,
místodržitelské nařízení krajským hejtmanům o zásazích proti zemským
škůdcům; 1679,3. 2., dotaz královského nejvyššího berního úřadu místodr-
žícím ohledně kvalifikace deliktu "zemského škůdce" Petra Formánka alias
Cibulky; 1706, 26. 8., dobrozdání pražského Apelačního soudu v příčině lu-
pičů v čáslavském kraji, vydané na žádost místodržitelů; 1706, 12. 11., nález
Apelačního soudu, týkající se pěti "tuláků", přistižených v Teplicích a drže-
ných v Ústí nad Labem.
Sign. P 2/5, kart. 581: 1701,13.5., varování ústředního zemského úřadu před žhá-
ři; 1701, 15. 9., na základě vyšetřovacích spisů sepsané dobrozdání Apelačního
soudu v případě Lea Victora Pauwela; prosinec 1703, přehled osob držených
v malostranském městském vězení kl. 12. 1703.
90 ZROZENÍ VAGABUNDA
Národní archiv Praha, České gubernium - Publicum:
Sign. Bl/I: 1759, 12./13.3., nařizeni královské reprezentace a komory krajským
úřadům o zemské vizitaci, obsahující hrozbu při jejím nedůsledném provedení.
Státní oblastní archiv Třeboň, Velkostatek Třeboň (není-li uvedeno jinak, písem-
nosti jsou datované v Třeboni, resp. v místě působnosti původce):
Sign. I B 4 E 9: 1687,21. 9., dopis primase z Mezimostí (dnes část Veselí nad Luž-
nicí) třeboňskému hejtmanovi o příchodu cizí osoby do obce.
Sign. I B 4 E 10: 1738, 18.8., výslech Caspara Hadingera z Moravy; 1738, 18. 10.,
výslech Heinricha Baurennepla/Baurnoppla z Horní Stropnice na novohrad-
ském panství; 1738,24. 10., novohradský kontribuční písař žádá o vydání
Baurennepla/Baurnoppla; 1738,25. 10., třeboňský úředník informuje o jeho
odeslání k budějovickému krajskému úřadu a návratu odtud.
Sign. I B 4 E 12: 1752, 7. 10., purkmistr a rada Veselí nad Lužnicí oznamují tře­
boňskému archiváři zajetí podezřelého muže; 1752,5. 10., koncept dopisu,
jímž se třeboňský úředník dotazuje chrudimské městské rady na totožnost
podezřelého muže (Johanna Suchého), 1752, 13. 10., odpověď chrudimské-
ho purkmistra a rady.
Sign. I B 4 E 13: 1754,4. 5., Praha, výnos české reprezentace a komory adresova-
ný budějovickému krajskému úřadu, zmiňující žebráky coby veřejnou zátěž;
1754, 1. 7., Doudleby, vysvědčení chudoby pro Lucase Slabého, vystavené rych-
tářem Wentzlem Walhou a konšelem Simonem Machem.
Sign. I B 4 E 15: 1756,24. 1., Český Krumlov, dopis úředníka Ambrožovského do
Třeboně v případě známého žebráka Lucase Slabého a jeho falešného potvr-
zení; 1756,30.1., opis reakce neuvedeného třeboňského úředníka, dokládající,
že Slabého potvrzení je falešné.
Sign. I B 4 E 16: 1758, 18. 4., cirkulář budějovického krajského úřadu se stížnos-
tí na pražské žebráky.
Sign. I B 4 E 18: 1761, 10. 4., koncept dopisu třeboňského hejtmana českokrum­
lovskému hospodářskémuřediteli Ambrožovskému o zadržení Marie Klause-
rin z Chrobol a Sophie Kremlerin z Volar, prokazujících se pasem, podepsa-
ným chrobolským rychtářem v Třeboni.
Státní oblastní archiv Třeboň, Velkostatek Protivín:
Sign. IV E 3, kart. 84: 1725,28.5., Protivín, výslech vysloužilce Johanna Wachtera,
chyceného při zemské vizitaci 25.5.; 1752, 17. 3., chřešťovický správce zpravuje
protivínskou vrchnost o pobytu neznámé osoby; na základě pokynu vrchnos-
ti byla Dorothea, dcera hostinského Johanna Zelenky z Podolí z opařanského
panství, vyslechnuta 27. 3. 1752.
Státní okresní archiv Tábor, Archiv města Soběslav:
Sign. III 11, záležitosti trestní 1717-1727, kart. 92: 1726,28., resp. 29. 8., Třeboň, český
a německý koncept popisu "vagabunda" Lukáše Slabého z Doudleb se zachyce-
ním jeho dosavadního života a přečinů (podepsáni třeboňský purkmistr a rada).
2. POTULKOU V .,BAROKNÍM" ČESKÉM KRÁLOVSTVÍ
91
Literatura
FLORIAN OBERHUBER, Der Vagdbund, in: Grenzverletzer. Von Schmugglern,
Spionen und anderen subversiven Gestalten, (edd.) Eva Horn, Stefan Kauf-
mann, Ulrich Brockling, Berlin 2002, s. 58-79.
Standardní práci k dějinám správy představuje JAN JANÁK ZDEŇKA HLE-
DÍKOVÁ, Dějiny správy v českých zemích do roku 1945, Praha' 1989, zejména s.
139-160, 350.
Pater;t o žebrání a potulce z 22. listopadu 1746 analyzovala KRISTÝNA NIKLO-
VA, Hra na "odzaopatřent' vagabundů nebo taktika byrokratické mašinérie raného
novověku? (bakalářská práce na Fakultě humanitních studií UK).
Centrálními úřady Českého království se nejpodrobněji, i když jen na základě in-
strukcí a vnitroúřední korespondece, zabýval FRANTIŠEK ROUBÍK, Místo-
držitelství v Čech~ch v letech 1577-1749, SAP 17/1967, s. 539-603; TÝž, K vývoji
zemské správy v Cechách v letech 1749-1790, SAP 19/1969, s. 41-188.
"Policejní" instrukce pro pražské městské hejtmany z roku 1685 tvoří přílohu statě
FRANTIŠKA ROUBÍKA, Policejníorganisace v Čechách před rokem 1785, in: Týž,
Počátky policejního ředitelství v Praze, Sborník archivu Ministerstva vnitra
Republiky československé 1/1926, s. 155-158.
Nejdůležitější prací ke krajské správě - byť založenou z velké míry na normativ-
ních p,ramenech - dodnes zůstává kniha BOHUSLAVA RIEGERA Zřízeníkraj-
ské v Cechách, díl 1: Historický vývoj do r. 1740, Praha 1889; díl 2: Ústrojí správy
krajské v I. 1740-1792, Praha 1893. Modernější (a stručnější) práci představuje
víceméně archivní pomůcka JAROSLAVA MACKA, VÁCLAVA ŽÁČKA Kraj-
ská správa v českých zemích a jejíarchivnífondy, Praha 1958.
Reformou hrdelního soudnictví v Čechách kolem poloviny 18. století se zabýval
BOHUSLAV ROUČKA, Poznámky k mapě hrdelních soudů v Čechách v prvnía dru-
hé polovině 18. století, Právněhistorické studie 3/1957, s. 115-135.
Nad.~ím,jakýcharaktermělo "zákonodárství" raně novověkýchstátů, se zamýšlí
JURGEN SCHLUMBOHM ve studii Gesetze, die nichtdurchgesetztwerden - ein
Strukturmerkmal des fruhneuzeitlichen Staates?, Geschichte und Gesellschaft
23/1997, s. 647-663.
Přístup sociálních dějin k historii "okrajových skupin" podrobuje kritice SA-
BINE KIENITZ, Frauen zwischen Not und Normen. Zur Lebensweise vagierender
Frauen um 1800 in Wurttemberg, Osterreichische Zeitschrift fiir Geschichte
2/1991, s. 34-58.
Hornorýnskou Poenal-Sanktion z roku 1726 cituje například ERNST SCHU-
BERT, Mobilitdt ohne Chance: Die Ausgrenzung des fahrenden Volkes, in: Stándische
Gesellschaft und soziale Mobilitát, (ed.) Winfried Schulze, Munchen 1988, s.
113-164, zde s. 116.
Vyjádření hraběte Pergena o zajištění bezpečnosti panovníka a obyvatel státu
jako hlavním úkolu "nové" policie z prosince 1782 cituje VIKTOR BIBL, Die
Wiener Polizei. Eine kulturhistonsche Studie, Leipzig-Wien-New York 1927, s. 227.
Za upozornění na tuto monografii děkuji Antonu Tantnerovi.
92 ZROZENÍ VAGABUNDA
Citáty týkající se panství Český Krumlov pocházejí vesměs z práce PAVEL HIML,
Die "armben Leute" und die Macht. Die Untertanen der sudbohmischen Herrschaft
Český Krumlov/Krumau im Spannungsfeld zwischen Gemeinde, Obrigkeit und Kirche
(1680-1781), Stuttgart 2003, k šíření patentů mj. s. 116-117.
K adjektivu "barokní" ve spojitosti s venkovskou společností srov. PAVEL HIML,
"Baroknt' vesnice: zánik jedné společnosti za zvuku trub a bubnů?, in: Sláva barok-
ní Čechie. Umění, kultura a společnost 17. a 18. století, (ed.) Vít Vinas, Praha
2001, s. 469~473.
3. ŽIVOT "NA CESTĚ" - VĚROHODNÉ
ZDÁNÍ A NEJISTÁ SKUTEČNOST
PětašedesátiletýJosef Pečenka, původem z Veselí nad Lužnicí, pocítil
protitulácký patent z dubna 1723 na vlastní kůži. Jak vypověděl, slou-
žil celý svůj život jako pacholek a pastýř v okolí Třeboně aJindřichova
Hradce, v posledních letech však ,Jsem všechen neduživej a chromej, musím
si vícej ten kus chleba vyprosi~ nežli si jej mohu vydělat". Podle jeho slov ho
dobře znali jak lidé z Třeboně, kterým hlídal obilí, tak napříkladv Such-
dole nad Lužnicí, kde pomáhal při výmlatu. Právě ze Suchdola Pečenku
vypověděl tamní rychtář, "když to poručení bylo, aby každej na svý panství
šel a tam se živil". Zda a jakému pánovi byl poddaný, Pečenka nevěděL
Jeho rodiče záhy zemřeli a on nikdy nesloužil coby "sirotek" žádné vrch-
nosti. Jednotlivá panství si jinak služby - nejen osiřelých - dětí svých
poddaných nárokovala. Ze Suchdola se zřejmě vydal do Veselí, kde si
mezi "přáteli" doufal vyprosit obživu. Po cestě ho však chytili, "když sti
na Cikány", a vsadili do třeboňského vězení. Kdo, o tom výslech mlčí.
Neznámý zůstává i další Pečenkův osud poté, co byl vyslechnut pro "po-
dezření z potulky". Je možné, že jeho výpověď a tedy i jeho "známost"
na panství potvrdil někdo z "přátel", na něž se odvolával, a je dokonce
možné, že se jeho jméno našlo v nějakém seznamu třeboňských nebo ve-
selských poddaných. V Pečenkově argumentaci byla příslušnost k pan-
ství nahrazena do určité míry právě lokální známostí, důvěryhodností,
tedy pojmem, který používal i sám patent z roku 1723, i když v poněkud
odlišné souvislosti (u cizinců, překračujícíchzemské hranice). Proč se
uvězněný dále bránil slovy, "žádnej na mně nic nejmenNho jak živ dokázat
nemůže, abych komu kdy byl ublížil", není zcela zřejmé. I když v hrubých
obrysech znal vrchnostenský protitulácký výnos, sám se za "vagabun-
da" nejspíš nepokládal, a mohl se tak snažit předejít jinému obvinění.
Pečenka byl sice v Třeboni vyslýchán "in puncto suspecti vagabundi",
tedy pro podezření z potulky, definici tuláka tak, jak ji přinášel patent,
se nicméně vymykal- celý život se nejspíš pohyboval na panství, kde se
narodiL S pravděpodobností lze říci, že rozsáhlé vyhledávací akce, zamě­
řené nejen proti Cikánům, ale i tulákům, povalečům a cizím žebrákům,
přinesla v českých zemích právě až 20. léta 18. století. Často zmiňovaný
92 ZROZENÍ VAGABUNDA
Citáty týkající se panství Český Krumlov pocházejí vesměs z práce PAVEL HIML,
Die "armben Leute" und die Macht. Die Untertanen der sudbohmischen Herrschaft
Český Krumlov/Krumau im Spannungsfeld zwischen Gemeinde, Obrigkeit und Kirche
(1680-1781), Stuttgart 2003, k šíření patentů mj. s. 116-117.
K adjektivu "barokní" ve spojitosti s venkovskou společností srov. PAVEL HIML,
"Baroknt' vesnice: zánik jedné společnosti za zvuku trub a bubnů?, in: Sláva barok-
ní Čechie. Umění, kultura a společnost 17. a 18. století, (ed.) Vít Vinas, Praha
2001, s. 469~473.
3. ŽIVOT "NA CESTĚ" - VĚROHODNÉ
ZDÁNÍ A NEJISTÁ SKUTEČNOST
PětašedesátiletýJosef Pečenka, původem z Veselí nad Lužnicí, pocítil
protitulácký patent z dubna 1723 na vlastní kůži. Jak vypověděl, slou-
žil celý svůj život jako pacholek a pastýř v okolí Třeboně aJindřichova
Hradce, v posledních letech však ,Jsem všechen neduživej a chromej, musím
si vícej ten kus chleba vyprosi~ nežli si jej mohu vydělat". Podle jeho slov ho
dobře znali jak lidé z Třeboně, kterým hlídal obilí, tak napříkladv Such-
dole nad Lužnicí, kde pomáhal při výmlatu. Právě ze Suchdola Pečenku
vypověděl tamní rychtář, "když to poručení bylo, aby každej na svý panství
šel a tam se živil". Zda a jakému pánovi byl poddaný, Pečenka nevěděL
Jeho rodiče záhy zemřeli a on nikdy nesloužil coby "sirotek" žádné vrch-
nosti. Jednotlivá panství si jinak služby - nejen osiřelých - dětí svých
poddaných nárokovala. Ze Suchdola se zřejmě vydal do Veselí, kde si
mezi "přáteli" doufal vyprosit obživu. Po cestě ho však chytili, "když sti
na Cikány", a vsadili do třeboňského vězení. Kdo, o tom výslech mlčí.
Neznámý zůstává i další Pečenkův osud poté, co byl vyslechnut pro "po-
dezření z potulky". Je možné, že jeho výpověď a tedy i jeho "známost"
na panství potvrdil někdo z "přátel", na něž se odvolával, a je dokonce
možné, že se jeho jméno našlo v nějakém seznamu třeboňských nebo ve-
selských poddaných. V Pečenkově argumentaci byla příslušnost k pan-
ství nahrazena do určité míry právě lokální známostí, důvěryhodností,
tedy pojmem, který používal i sám patent z roku 1723, i když v poněkud
odlišné souvislosti (u cizinců, překračujícíchzemské hranice). Proč se
uvězněný dále bránil slovy, "žádnej na mně nic nejmenNho jak živ dokázat
nemůže, abych komu kdy byl ublížil", není zcela zřejmé. I když v hrubých
obrysech znal vrchnostenský protitulácký výnos, sám se za "vagabun-
da" nejspíš nepokládal, a mohl se tak snažit předejít jinému obvinění.
Pečenka byl sice v Třeboni vyslýchán "in puncto suspecti vagabundi",
tedy pro podezření z potulky, definici tuláka tak, jak ji přinášel patent,
se nicméně vymykal- celý život se nejspíš pohyboval na panství, kde se
narodiL S pravděpodobností lze říci, že rozsáhlé vyhledávací akce, zamě­
řené nejen proti Cikánům, ale i tulákům, povalečům a cizím žebrákům,
přinesla v českých zemích právě až 20. léta 18. století. Často zmiňovaný
94 ZROZENÍ VAGABUNDA
patent Z roku 1723, který vrchnostem nařizoval provést "bezelstnou visi-
tad', je možná jedním z prvních, ne-li vůbec prvním normativním tex-
tem, který s takovýmto opatřením přichází. Zpočátku proto v sítích
pátrajících vrchnostenských úředníků končívaly osoby jakkoli "pode-
zřelé" a až následující vyšetřování určilo, s kterými z nich bude naklá-
dáno jako s "vagabundy".
Přes tuto nezacílenost se v první třetině 18. století vizitace, pátra-
cí akce či zátahy týkaly i úžeji vymezených skupin. Sám Pečenka se
zmínil, že byl chycen, "když sti na Cikány". Ve stejné době, tedy v letech
1723-1724, nařídil krajský úřad (vycházeje z císařského pokynu) vizita-
ci vysloužilých vojáků a žebráků. Právě na poměrně rozlehlém třeboň­
ském panství bylo tehdy v jejím průběhu zajištěno na čtyřicet mužů,
nepočítaje v to jejich rodiny. Větší část představovali vysloužilci nebo
dezertéři, kteří k panství buď náleželi, nebo se tam zdržovali již po
dlouhá léta. Zpravidla byli "na bytě" u nějakého hospodáře a živili se
příležitostnými, zejména řemeslnými pracemi nebo almužnou. Žebrota
se k vysloužileckému životu často družila a tyto dva způsoby existence
od sebe nelze coby různé kategorie oddělovat. Naprostá většina přisti­
žených mužů, a to nejen vysloužilců, nepatřila k neusedlým tulákům,
nýbrž žila delší či kratší dobu v třeboňských vsích, i když pravděpodob­
ně nebyla členy venkovské obce. Jejich postavení a pověst ve vesnici či
mezi sousedy však (vedle původu a způsobu obživy) vyšetřující úřed­
níky zajímaly. Podruhu Gregoru Tomkovi, vypovězenému před osmi
lety pro krádež z panství Zvíkov, vystavili "sousedé z Neplachova svědectv~
že se po tuto dobu choval přístojně". O knížecím poddaném, krejčím Adal-
bertu Hutnerovi, nevěděli "slavošovičtísousedé nic nepatřičného" a vydali
mu "svědectv~ že se až dosud počestně choval". Zřejmě na základě doložení
obce či hospodáře poznamenávali podobně vyslýchající u dalších, že
se "počestně živí", "nikdy nebyli ve zlém podezření", "není na nich nic
podezřelého", resp. že se "chovají bez výtky". Možného podezření byl
tak zproštěn i vysloužilec Georg Sloboda, nenáležející sice k třeboňské­
mu panství, avšak přebývající již čtyři roky "na bytě" v Kolencích, vsi
vzdálené necelých deset kilometrů od Lomnice nad Lužnicí. O jiném
vysloužilci z téže vsi se naproti tomu dozvídáme, že byl hejtmanem, tzn.
správní hlavou panství, již jednou vyhnán. Stejně tak se měl po vizita-
ci Třeboňsku vyhýbat Josef Františ, živící se žebrotou v Suchdole, a na
své panství byl vypovězen také buquoyský poddaný Jacob Lysek, zdr-
žující se po dva roky v Čepu. Podle čeho úředníci rozhodovali, bohužel
3. ŽIVOT "NA CESTĚ" - VĚROHODNÉ ZDÁNÍ A NEJISTÁ SKUTEČNOST 95
nezjistíme, a to ani v případě Wentzla Wočadly, vysloužilého vojáka,
který žil u svého bratra v Třeboni a o němž autor soupisu poznamenal,
že se "zdá být trochu podezřeljm".
Počestný způsob života evidentně nesloužil jako jediné či rozhodu-
jící kritérium. Cizopanskému vysloužilci Johannu Polákovi jej břiličtí
rolníci sice dosvědčili, přesto však u něho jako u jediného z celého sou-
pisu převážil princip vrchnostenské přináležitosti, obsažený také v pa-
tentu: Polák "se sice poctivě živil, ale protože nenípoddaným, má se odebrat
pryč a vyhýbat se panstv/'o Z Třeboňska nebyl nadto po vizitaci vypovězen
jediný člověk, označený jako "knížecípoddaný", tzn. poddaný třeboňské
vrchnosti, Adama Františka ze Schwarzenbergu, i jejich obživu či život
ale úředníci posuzovali. Poctivou obživu, resp. nepodezřelost mohli po-
tvrzením či dokonce pasem doložit jak Wentzl aJohann Havelkovi, tak
pocestný obchodník Christoph Malg ze Saska, a docílit tak propuště­
ní z třeboňského vězení.
Těžko se posuzuje, jak důvěrně byli třeboňští úředníci s agendou vizi-
tací již seznámeni, či do jaké míry to pro ně byla rutinní záležitost. Jed-
norázové "zátahy" na žebráky a tuláky měly podle všeho poněkud delší
tradici v rakouských zemích habsburské monarchie, pravidelné vizitová-
ní se tam však podle Martina Scheutze objevuje také až začátkem 20. let
18. století. V 17. století bývali postižené osoby většinouvyháněny mimo
rakouské území, čímž se "problém" pouze přesouval do sousedních,
rovněž habsburských zemí. V roce 1683 tak čeští místodržící v reakci
na vizitaci v rakouských arciknížectvích nařídili krajským hejtmanům,
aby i oni "nutnými opatřeními přesně vypátrali všechnu zahálčivou chásku bez
pána) stejně jako cizíneusedlé lidi) kteří nepracujíani nejsou ve službě a nechtějí
se k tomu nechat použít; nýbrž se zabývajíjen touláním a lenošením". Jejich
seznamy měli hejtmani zaslat - jak stojí v textu - "české královské kan-
celáři" do Prahy. O bezprostředním zatýkání či trestání tuláků se v na-
řízení nemluví. Krajské úřady tento příkaz postoupily jednotlivým pan-
stvím, jež - jak je patrné z písemností z jihočeských držav Eggenbergů,
uložených ve fondu Vrchní úřad Český Krumlov - převzaly doslovně
i jeho znění. Právě z eggenberských měst a městeček však přicházelyve-
směs negativní zprávy, pouze prachatický purkmistr a rada vzali celou
věc důsledně a oznámili vrchnosti jména tří osob, které se zdržují ve
městě a "lenoší" ("mifiig gehen und faulentzen"). Dědičné rakouské země
jako příklad pro vizitace žebráků uvádí ještě v roce 1724 prácheňský
krajský úřad v kopii vizitačního patentu zaslané do Protivína. I tehdy
96 ZROZENÍ VAGABUNDA
bylo nutné, aby zátah proběhl V sousedních částech monarchie v týž
den, resp. aby byly alespoň obsazeny zemské hranice.
Zatímco například v Anglii a v Belgii se pravidelné zátahy na vaga-
bundy podle Bronislawa Geremka a A. L. Beiera konaly již v druhé po-
lovině 16. století, v českých zemích můžeme za počátek skutečně sys-
tematického, pravidelného a plošného vizitování pokládat až 20. léta
18. století, i když již z pramenů z roku 1683 vyplývá, že se do vizitací,
tzn. vyhledávání a soupisu neusedlých a zahálčivých osob, měla zapo-
jit i jednotlivá panství a města. Posudek Apelačního soudu o vymýcení
lupičské chásky z čáslavského kraje z roku 1706 nehovoří o "vizitaci",
nýbrž pouze o jakémsi "krajském zátahu" ("Creifl aufgebott"). Naopak
nejpozději patentem z roku 1723 bylo všem vrchnostem uloženo pra-
videlné vizitování ve čtyřtýdenním rytmu. V praxi se od této doby velké,
tzv. generální zemské vizitace však podle všeho pořádaly dvakrát ročně,
v jarním a podzimním termínu. Do jejich organizace a průběhu může­
me nahlédnout opět v Třeboni a na dalším jihočeském panství Schwar-
zenbergů, v Protivíně.
O termínu vizitace rozhodovaly podle všeho centrální panovnické
úřady ve Vídni, které ho prostřednictvímnejvyšších zemských orgánů
(místodržitelství) a krajských úřadů sdělovaly lokálním vrchnostem. Or-
lický hejtman Schmidt nazval v červnu 1723 vizitaci "akcík vyhnánízlo-
duchů" ("Veranstaltung zu Vertreibung der bosewichter"). Prácheňští krajští
hejtmani nařizovali v září téhož roku provést ,,generálnívizitaci zlých lid~
zlodějův, loupežn{kův, tulákův a mordýřův", v přiloženém německém opi-
su místodržitelského výnosu z 15. září je řeč o generální vizitaci, smě­
řující proti "různé zlodějské a jiné neužitečné chátře" ("Verschiedenes Raubs
und anderes Unnutzes gesindl"). S tím, jak se vizitace během let opakovaly
a institucionalizovaly, se tato specifikace stala zbytečnou. Stejně tak po-
kyny, kde všude se má vizitovat (podle místodržících "ve městech, vesnicích,
hospodách, ovčínech, lesech a jiných úkrytech a kdekoli tam, kde zdržuje SR.odli-
vá zlodějská chátra"), byly pravděpodobně opisovány z jednoho nařízení
do druhého a spíše než jako konkrétní návod sloužily jako napomenutí
k co nejdůkladnějšímu prohledávání. Po celé 18. století byl přitom dů­
raz kladen na odlehlá místa a cesty, hostince, samoty či mlýny.
Prvním předpoklademúspěchu vizitace bylo její utajení. Proto prá-
cheňský krajský úřad v Čimelicích rozesílal v roce 1724 nařízení o je-
jím konání s osmidenním předstihem od panství k panství v "zavřeném
patentu". Patenty byly jinak chápány jako "otevřené listy", určené ke
3. ŽIVOT "NA CESTĚ" ~ VĚROHODNÉ ZDÁNÍ A NEJISTÁ SKUTEČNOST 97
zveřejnění. Vrchnosti jej měly po přečtení a přepsání opět zavřít, zape-
četit a odevzdat zpátky krajskému poslu. To, že obsah vzaly na vědomí,
stvrzovaly podpisem. Veškeré přípravy bylo nutné činit "v tejnosti" až
v předvečer samotného zásahu. Teprve tehdy měli majitelé či správci
dominií svolat "oficíry [úředníky], rychtáře a konšely, myslivce, hajný a jiný
silné a smělé osoby, které by se k vyhledávání a schytání žebrákův potřebovati
mohly", a oznámit jim konání vizitace. V červnu 1723 však protivínský
hejtman Kessl korespondoval se svými okolními kolegy několik dní
předem, neboť pokládal za potřebné sladit hodinu zahájení vizitace
a územní pravomoci sousedních panství.
Chystanou vizitaci se vždy však zřejmě nepodařilo uchovat v tajnosti.
V říjnu 1732 si hejtman na Třeboni Augustin Olbricht postěžoval, že
zejména představení měst se s plánovanou vizitací příliš netají, jsou-li
na ni předem dotázáni. Roku 1750 pak pražská reprezentace a komo-
ra vytýkala, pravděpodobně krajským úřadům, že vizitace "bývá dva
i tři dny dopředu předčasně prozrazena krajským poslem, k čemuž přispívá, že
příslušné cirkuláře jsou většinou uzavřeny dvojitou peče~ a tento způsob peče­
těnI' zná prostý rolnický lid, každodenně přítomný v hospodářských kancelá-
řích [panství1 do té míry, že jakmile tam jen cirkuláře spatř~ řťkává obyčejně
,bude vizitací"'.
Krajští hejtmani měli proto vizitační oběžníky nadále pečetit stejně
jako jiná sdělení. Zda to přispělo k větší diskrétnosti, nebo dokonce
efektivitě, nevíme. Stížnosti na nedostatečnéutajení a nedbalé provádě­
ní vizitací se zejména ze strany centrálních a krajských úřadů opakovaly
po celé 18. století. V roce 1754 tak budějovický krajský úřad vrchnos-
tem s nelibostí psal, že se do některých míst příslušné nařízení často
ani nedostane, jinde se o vizitaci zase ví tak dlouho předem, že si o ní
povídají i pocestní, přicházející z těchto míst do Prahy.
Vlastním vizitováním byl pověřován nižší úřednický personál, hajní,
myslivci, pojezdní, a představení vesnic, rychtáři a konšelé. To však - ne-
jen na rozsáhlejších panstvích - nestačilo, a proto se na jejich prohledá-
vání podíleli, resp. museli podílet i poddaní. V květnu 1730 se třeboňský
hejtman s odvoláním na císařský výnos obrátil pravděpodobněprávě
na venkovské reprezentanty s výzvou, aby "jeden každý obyvatel země při
takovej vizitaci se o to vynasnažil, kterak by všichni žebráci, abdaňkovaní vojá-
ci, jinšt' zahaleči, tuláci a podezřelí lidé, jenž by extra territorio loci se zdržova-
ly a do tohoto Království českého nepřináležely, sebrané a (00') pak ven z tohoto
Království českého do jejich krajiny vypuzené býti mohly".
98 ZROZENÍ VAGABUNDA

Tato slova však daleko spíše apelovala na důkladnost a pečlivost vi-

zitujících, než aby podněcovala měšťany a venkovany k dobrovolnému
angažmá ve vrchnostenských službách. Některé indicie ukazují na to,
že povinnost účastnit se vizitací byla mezi obce panství rozdělována
podobně jako robotní či daňová zátěž na usedlosti. Ve zmíněném roce
1730 tak měla na Třeboňsku - bez ohledu na hejtmanovu výzvu - sama
Třeboň dodat deset osob, Veselí a Lomnice nad Lužnicí po dvanácti
a Dolní Bukovsko čtrnáct osob. Výsledek takového personálního na-
sazení, pokud můžeme věřit pramenům, dva chycení vysloužilci, kteří
byli nakonec propuštěni s napomenutím, se zdá být poněkud hubený.
Podle zprávy z října 1728 se tehdy podobně "úspěšné" podzimní vizita-
ce na panství zúčastnilo vedle knížecích sloužících dokonce 320 osob.
Z let 1732 a 1734 je z tohoto panství doloženo 240 vizitujících podda-
ných, rozdělených do osmi skupin.
Na protivínském panství posloužily roku 1723 jako podklad pro se-
stavení vizitačního "mužstva" robotní kniha a příkaz "vzít" za tímto
účelem z každého domu jednoho člověka - podle záměru úředníků se
tak mělo sejít celkem 695 osob. Jistě v tom můžeme spatřov~t nadsaze-
ný požadavek, jehož uskutečnění pokulhávalo, avšak už v den vizitace,
19. června, hlásil ob roční písař Johann Krahl, že prohledával drahonic-
ké a skočické lesy s dvěma mušketýry, dvěma hajnými, dvěma rychtá-
ři a 177 rolníky. O rok později pak sestával jeho oddíl ze 130 mužů
z osmi vesnic, přičemž na celém Protivínsku mělo být tehdy svoláno
655 poddaných. Jednotlivé vsi byly rozděleny do osmi skupin, vedení
vizitačních oddílů bylo svěřeno vrchnostenským úředníkům od hospo-
4. Zámek Protivín, sídlo stejnojmenného panství na mapě Maxmiliána Stránského,
dářského, úročního a kontribučního písaře až po pojezdné a mušketý-
Třeboň 1710
ry. Každý oddíl měl určené jak prohledávané teritorium (lesy, revíry),
tak místo srazu. Vrchnost podle všeho stanovovala pouze výši kontin-
gentu z té které vesnice; vybrat konkrétní osoby stejně jako dovést je
na místo bylo úlohou rychtářů a konšelů. Zatímco roku 1724 začínala
na Protivínsku vizitace "časně ráno", o rok dříve hovořil tamní hejtman
dokonce o třetí hodině ranní.
I na třeboňském panství měli při vizitacích rozhodující slovo zá-
mečtí úředníci. Kontribuční písař Paul Peter Feytt tam v říjnu 1743
spolu s dvěma revírníky a přidělenými poddanými prohledával "v noci"
domy a "ve dne" ledenické a zborovské lesy. V Doudlebech se všichni
sešli již v předvečer, kontrola domů zde začala následujícího 23. října
ve čtyři hodiny ráno. ,,Nikdo z podezřelých lidí nebo vagabundů" při ní ale
 3. ŽIVOT "NA CESTĚ" - VĚROHODNÉ ZDÁNÍ A NEJISTÁ SKUTEČNOST 99

nebyl přistižen. Tři okolní rychtáři pak zkontrolovali domy ve svěře­

ných vsích - s týmž Výsledkem. Vše muselo být dokončeno poměrně
rychle, protože již v šest hodin ráno vyrazil písař, revírníci a poddaní
na obhlídku okolních lesů, mlýna a pily, avšak ani tam nikoho pode-
zřelého nenašli.
Okolo poloviny 18. století nalézáme na Třeboňsku ustálenou vizi-
tační praxi: Ze vsí byl povoláván stabilní počet osob a byla jim přidě­
lována tatáž území k prohledání. V roce 1756 se tak mělo sejít celkem
402 poddaných. Skupinám, čítajícím šest až šestnáct osob vždy ze tří
až čtyř vesnic, byl určen jak vizitační komisař, tzn. vrchnostenský úřed­
ník, tak místo, na němž se měly sejít již v předvečer vizitace. Čtyři sta
osob přesahoval počet vizitujících i v následujících letech, přidělováni
k nim byli panští myslivci, pojezdní, mušketýři, ale i zámečtí písaři. Jak
jsme informováni z let 1764 a 1766, začínali zde rychtáři o předcházejí­
cí půlnoci s prohledáváním všech domů ve vesnicích a městech, dvorů,
stájí a rasoven. Zároveň odeslali stanovený počet lidí, kteří pak před roz-
břeskem pokračovali podle rozpisu s vizitováním lesů, luk a samot. Až
do roku 1778 nacházíme na Třeboňsku tentýž časový plán a přibližně
stejné rozdělení prohledávaných rajonů, o efektivitě a skutečném prů­
běhu vizitací se však z těchto pramenů příliš nedozvídáme.
Z českokrumlovského panství, mimo jiné z Německého Rychnova
a z Polné, máme doloženo, že náklady spojené s přípravou a provádě­
ním zemských vizitací, především stravné venkovských konšelů a vrch-
nostenských úředníků, vyslaných do vsí, tvořily pravidelnou součást
obecních rozpočtů. Účty polenské rychty z roku 1770 tak například
k 26. květnu uvádějí: "Vysokými místy bylo nařízeno provéstgenerální zem-
skou vizitaci) k čemuž byli povoláni všichni konšelé a na rychtě jim bylo ulože-
no co nejpodrobněji prohledat všechny vesnice) samoty a lesy. Po skončení byla
opět podána zpráva a na stravu vydán jeden zlatý. "
Na zemské úrovni vizitace v této době organizovaly královská repre-
zentace a komora a od roku 1763 české gubernium. Vídeňským úřed­
níkům někdy dokonce předkládalynávrhy termínů, které bylo ale nut-
né sjednotit s ostatními habsburskými državami. Roku 1760 tomu tak
bylo kupříkladu u termínu 27. listopadu. Celozemské zátahy se toho
roku konaly i 25. ledna, 14. dubna (původně plánovaný na 31. března)
a 7. července. Přibližně od této doby se totiž vizitovalo již čtvrtletně.
V tentýž den probíhaly generální vizitace v "německých" dědičných ze-
mích Habsburků však již nejpozději od roku 1756.
100 ZROZENÍ VAGABUNDA
V centrálních cirkulářích bývalo konání vizitací odůvodňováno po-
měrně stereotypně. V roce 1757 tak čteme: ,,Neboť bude nutné, aby kvůli
podezřelým nebo jinak nemravným [liederlichen] lidem, kteří by se mohli vy-
skytovat v této zemi, byla uspořádána a zažitým způsobem co nejpřesněji pro-
vedena kvartálnígenerální vizitace. Přistižení podezřelí cizinci nebo případně
takéjiní tuzemci, proti nimž by se ukázalo závažné podezření," měli být spolu
s provedenými výslechy a s písemnostmi, které by u nich byly nalezeny,
odesláni krajským úřadům, v závažnějších a důležitějších případech pak
přímo zemské bezpečnostní komisi. Důraz na zachycené písemnosti lze
vysvětlir válečným sravem, v němž se habsburská monarchie nacháze-
la. Cirkulář tak zhruba nastiňoval krajskou a centrální stránku toho,
co se v pozdějších výnosech nazývá "zavedený bezpečnostní a postrko-
vý systematismus", podle něhož se měly vizitace pořádat. "Zavedený"
úřední slovník, sloužící k opodstatnění, vysvětlení a snad i obhájení
vizitací, obsahoval i výrazy, jež znějí dnešnímu sluchu, vyškolenému
důsledným fungováním byrokratické mašinerie moderních států, při­
nejmenším podivně: nejvyšší zemské úřady tak v dopise bezpečnostní
komisi z října 1759 zmiňovaly, že vizitace je pořádána k "vyhledánía ry-
mýcení [Ausrottung] zlotřilé chásky, toulající se v zemi". V srpnu 1763 žá-
daly tytéž úřady zemské vojenské velitelství, aby při následné partiku-
lární vizitaci, jejímž ,Jediným czlem je ryčištění země [die sauberung des
Landes] a obecné dobré", bylo ku pomoci krajským hejtmanům. Cent-
rální (a v závislosti na ní i lokální) vrchnosti v první polovině 18. sto-
letí explicitně usilovaly o to zbavit zemi tuláků, neužitečnýchžebráků,
resp. Cikánů, a pojmy "vymýcení", "vykořenění" (či dobový český ekvi-
valent "vybytí") a "vyčištění" do této opakovaně deklarované politiky pa-
tří. Pravidelně se objevovaly jak ve vnitroúřední korespondenci, tak ve
veřejných patentech a reskriptech; dalo by se možná hovořit i o určité
stereotypnosti. Zda mohly, resp. měly ovlivnit přesvědčení veřejnosti či
úředníků, je tedy sporné. Jak ještě uvidíme, vede zejména v případě Ci-
kánů samotný výskyt těchto termínů mnohdy k úvahám o historické
kontinuitě pronásledování této skupiny. I kdybychom nechali stranou
faktické nedůsledné uplatňování patentů a jejich mnohdy jen deklara-
torní charakter a odděleně od "praxe" se zaměřili pouze na diskurz, kte-
rý do této praxe směřoval, za "vybytím" ("vymýcením" - "Ausrorrung")
tuláků a nelegálních žebráků se v převážné většině skrývalo jejich vy-
puzení z míst, kam podle dobového principu vrchnostenské přináleži­
tosti nepatřili, jinými slovy vypuzení či úřední transport ("postrk") do
3. ŽIVOT "NA CESTĚ" - VĚROHODNÉ ZDÁNÍ A NEJISTÁ SKUTEČNOST 101
míst původu nebo za hranice země. Fyzické postihy či přímo likvida-
ce tu figurují jedině v rámci dobového trestněprávního systému jako
tresty za hrdelní delikty. V židovském právu znamenal pojem "Ausrot-
tung" podle Helgy Schnabel-Schiile kromě trestu smrti právě také vy-
povězení ze společnosti.
Citované dopisy zemských úřadů poukazují na další dvě okolnosti
vizitační praxe kolem poloviny 18. století: na účast vojska a zavedení
tzv. partikulárních vizitací. Zapojení vojenských oddílů do vizitování
se nabízelo zejména tehdy, když se vojáci nalézali přímo na panstvích
a nebyly nutné jejich přesuny, tedy například v době sedmileté války
v letech 1756-1763. I když byl nutný souhlas nejvyššího velitelství, ne-
byli vojáci nasazováni centrálně v celé zemi, nýbrž podle situace v jed-
notlivých krajích. Ale i tam, jak je zřejmé z oběžníku bechyňského/bu­
dějovického krajského úřadu z ledna 1756, záleželo na představitelích
měst a městeček, aby oslovili místní velitele a požádali je o přidělení
jistého počtu vojáků k vizitaci, jejíž režie však stále spočívala v jejich
rukou, resp. v rukou místní vrchnosti.
V roce 1756 měli být vojáci (nejen) v Bechyňsku k dispozici pro ge-
nerální, ale i pro následnou partikulární vizitaci. Označením "partiku-
lární" se v této době zřejmě rozuměla vizitace pouze zemská, bez koor-
dinace v rámci habsburské monarchie, nebo alespoň její západní části.
Příslušné nařízení tedy vycházelo opět od ústředních zemských orgánů,
které tak mohly reagovat na bezpečnostnísituaci v království, například
právě po sedmileté válce. Takovou partikulární vizitaci, plánovanou na
1. září 1763, odůvodnila česká reprezentace a komora tím, "že v králov-
stvíjsou páchána nejrůznější velká zlodějstva, silniční loupeže a dokonce vraždy
a zabití. Pro obnoveníklidu a bezpečnosti je třeba proti tomuto zemi škodlivému
zlu podle lidských možností zakročit." Pro zvláštní, celozemskou generální
vizitaci se reprezentace a komora rozhodla v srpnu 1749, neboť "k ní
dos1y zpráry, že někteří z této zlotřilé chásky) pozůstávající z dezertérů, vaga-
bundů a dokonce tuzemských Židů) se tu a tam objevili dokonce se zbranz". Par-
tikulární vizitaci v konkrétní lokalitě mohl podnítit také krajský úřad.
V roce 1755 tak prácheňský hejtman nařídil prohledat okolí svého sí-
delního města Písku, kde se údajně množila přepadení poslů.
Vizitace či rozsáhlejší pátrací akce organizovala v případě potřeby
také jednotlivá panství. V roce 1754 tímto způsobem reagovala třeboň­
ská vrchnost na podezření, že se v okolí vyskytují zloději. Zprávu o nich
přinesl do Třeboně řeznický tovaryš Ernst Peter. Když hnal z hlubocké
102 ZROZENÍ VAGABUNDA
vesnice Hůrka přes Lišov ovce, zastavili ho na kraji miletínského lesa
dva muži a začali se ho vyptávat, odkud dobytek žene, od koho ho na-
koupil a zda mají hůrecký pastýř a miletínští rolníci peníze. Když se Pe-
ter vymlouval na svou nevědomost, připravili ho neznámí muži alespoň
o šest krejcarů a chleba, které měl při sobě, a zmizeli.
Již druhý den, 20. října 1754, upozorňoval pravděpodobně třeboňský
hejtman jemu podřízeného úředníka na Hluboké na vyloupení, které
hrozí pastýři a rolníkům z Hůrky, a nařizoval mu odebrat se do vesni-
ce a varovat její obyvatele, "aby na své domy a majetek dávali dobrý pozor,
a to zvláště v noční době, neboť je jistá zpráva, že jsou v nebezpeč~ že budou
vyloupeni nebo že jejich domy budou za tímto účelem podpáleny". Pokud bylo
"jistou zprávou" pouze Peterovo svědectví, je zřejmé, že hrozba žhářství
pocházela v tomto případě z úředníkovy hlavy, resp. že stereotypní před­
stava "lupičů a žhářů" úředníkovi posloužila k tomu, aby zvýšil ostra-
žitost venkovanů. Kromě toho třeboňský hejtman nařizoval prohledat
hlubocké lesy. Vizitační "mužstvo" z každé vesnice vedl knížecí hajný
s nabitou puškou. Hlubočtí se nadto měli obrátit o pomoc. na velitele
českobudějovického a třeboňského vojenského velitelství. Dohromady
se mělo vizitace zúčastnit šedesát až sedmdesát střelců, přidělených po
pěti až šesti k jednotlivým oddílům. Na místě měli být zásahu přítomni
i vrchnostenští úředníci. Samotní venkované měli být v předvečer plá-
nované vizitace pod záminkou skládání obecních účtů vyzváni, aby ná-
sledujícího dne zůstali doma. Příchod vojáků do vesnice měl být odů­
vodněn jejich - v této době běžným - průtahem. Až ráno ve stanovený
den mělo být "rychtářům a všem představeno a vyjeveno) že nyní vyrazípod
vedením přítomných hajných na prohledávání lesů".
Uskutečnění vizitace záleželo jednak na povolení krajského úřadu,
třeboňští úředníci o ní však museli zpravit také vlastní vrchnost, kní-
žete Josefa Adama ze Schwarzenbergu. Přestože od výpovědi Ernesta
Petera uplynul pouze týden, rozhodl kníže 26. října 1754, že na pro-
hledávání hlubockých lesů je již pozdě. Příště mají úředníci, "aniž by se
přz1iš vyptávali", zakročit rychleji. Nešlo mu podle všeho o to obejít kraj-
ský úřad, ale spíše o účinnou ochranu vlastních poddaných. Vynalože-
né síly a prostředky se mu navíc nemusely ani zdát přiměřené zprávám
o lupičském nebezpečí, které mu jeho úředníci předložili.
Vizitační praxe ve velkých městech, kde se tradičně shromažďoval
největší počet žebráků a tuláků, k nimž však lze v Čechách 17. a 18. sto-
letí počítat pouze Prahu, se poněkud lišila od vizitací venkovských. Ze
3. ŽIVOT "NA CESTĚ" - VĚROHODNÉ ZDÁNÍ A NEJISTÁ SKUTEČNOST 103
správního hlediska tvořila Prahu v této době čtyři města (Staré a Nové
Město, Malá Strana a Hradčany). Za přípravu a průběh zátahu odpoví-
dal v každém znich královský hejtman, tedy reprezentant panovnické
moci. Ten pak pověřoval vizitační komisaře prohlídkou konkrétních
domů, ulic či oblastí. Vizitačními komisaři bývají ve městech i na ven-
kově nejčastěji míněni úředníci, rychtáři nebo konšelé, kteří vedli vizi-
tační oddíly. Ale i po pražských městských hejtmanech se vyžadovala
osobní přítomnost, přičemž vizitace probíhaly časně ráno, 2. července
1759 například mezi čtvrtoU a sedmou hodinou. Ze stížnosti bezpeč­
nostní komise však vyplývá, že generální vizitace pražských měst 1. říj­
na 1763 se účastnil pouze hejtman Starého Města. Ostatní hejtmani
se nedostavili, vizitační komisaři se "po jejich přtkladu" většinou nechali
zastoupit služebnictvem, takže mnohé domy ani nebyly prohlédnuty
a vizitace jako taková proběhla "s nejvyšší vlažnostI". Bezpečnostní ko-
mise v reakci na to požadovala větší institucionalizaci a zintenzivnění
vizitací. Hejtmanům bylo nařízeno odevzdat seznamy komisařů, jejichž
pověření tedy evidentně bylo dlouhodobějšího charakteru. Nově spo-
čívalo i v tom, že měli jim stabilně přidělené domy kontrolovat častěji,
a ,,jakmile se do nich vetře nějaký podezřelý člověk", oznámit to bezpečnost­
ní komisi. Za každou osobu, která by byla přesto objevena při následné
partikulární vizitaci, hrozila komisaři pokuta deset tolarů.
O účinnosti a vůbec proveditelnosti tohoto nařízení se můžeme jen
dohadovat. V době před vznikem policie by však vizitačním komisařům
dávalo právo ke vstupu do měšťanskýchdomů, tedy na soukromý ma-
jetek. Že se tak dělo nejen v době vizitací, nelze vyloučit, zároveň je ale
nutné si uvědomit, že dobová představa soukromí, soukromého majet-
ku a jeho nedotknutelnosti, se nutně nemusí shodovat s naší. Vrchnosti
si ostatně už od 16. století většinou prostřednictvímměstských rychtářů
nárokovaly dohled nad "cizími osobami" ve městech. Absolutní zákaz
jejich ubytovávání však nebyl důsledně dodržován téměř nikde. Obtíž-
né ho bylo prosadit zvláště na venkovských panstvích. Většina vsí byla
vzdálena oku "profesionálních" panských úředníků, a dohled nad zá-
kazem tak ležel opět na bedrech rychtářů a konšelů. Když v září 1753
vyšlo na přečínském statku najevo, že dobršský hostinský přechovával
"podezřelou chásku, a tím se s ní sám uvedl úplně a zcela do podezřent', obá-
val se protivínský hejtman nejvíc toho, že se hostinský bude při výsle-
chu vymlouvat na neznalost příslušných nařízení, resp. toho, že "pan
správce nevštěpuje tyto krajské úřední rozkazy svým podřízeným poddaným
 ZROZENÍ VAGABUNDA
104
při týdenních úředních dnech dostatečně přísně a pevně do hla~". Ze stran:
krajského úřadu se hejtman jistě především obával postihu za nedu-
slednost. I tento strach však ukazuje, jak omezené byly prostředky ke
kontrole neusedlého obyvatelstva.
Výsledky a do jisté míry i průběh vizitací v pražských městech při­
bližují seznamy zajištěných osob, které bezpečnostní komise zasílala
nejvyššímu zemskému orgánu (reprezentaci a komoře) a které jsou
uloženy ve fondu České gubernium - publicum.Jak 2. ledna 1750, tak
7. dubna téhož roku, tedy krátce po vydání protituláckého patentu
(3. dubna 1750), probíhaly na Starém Městě generální vizitace po půl­
noci a po jednotlivých čtvrtích. Přistiženo při nich bylo pestré spektrum
"neusedlých" či "podezřelých" osob: seznam z ledna jich uvádí dvace~
šest, zatímco soupis dubnový pouze pět. Některé z nich večer před VIZI-
tací údajně pouze nestihly opustit město před zavřením bran a zůstaly
v něm přes noc. Jiní přistižení se v Praze podle všeho zastavili na své ces-
tě, jako například sedmačtyřicetiletýJohann Svoboda z Hrochova Týnce,
který se vracel z pouti do Říma. Stejně jako Jacob Grub, který zde chtěl
"vykonat svou pobožnost", byl po předložení požadovaných ~rův~~níc~
listů (requisita), resp. zpovědního lístku propuštěn. Zadržem byh Jak (1-
zopanští poddaní, kteří se podle vlastního tvrzení v Praze zdržovali pře­
chodně, tak například šedesátiletý Mathes Felix z královehradeckého
kraje, jenž v Praze žil údajně již třicet pět let a živil se výrobou růženců.
Ze stejného místa pocházel a rovněž s růženci a rytinami obchodoval
pětačtyřicetiletýWentzl Waczek. Své zboží prý před rokem nabízel po
celé léto na Malé Straně. Teď měl do Prahy přijít teprve před několika
dny a uchýlit se k Bílému beránkovi ve svatohavelské čtvrti. Hospodyně
z tohoto domu také následně potvrdila, že Waczek "není podezřelý člo­
věk", což stačilo k jeho propuštění a odkázání zpátky na domovské pan-
ství; že Waczek této výzvy "po dobrém" uposlechl, ale není vůbec jisté.
To, jak bylo se zajištěnými lidmi naloženo, nezáviselo ani tak na je-
jich původu či obživě, jako především na potvrzení či svědectví, který-
mi se mohli prokázat. Šestapadesátiletému Georgu Putschkovi, jeho se-
dmnáctiletému synovi a o tři roky staršímu Wentzlu Schloserovi, všem
lobkovickým poddaným z Milevska, vydal tamní vrchnostenský účetní
potvrzení, na jehož základě byli propuštěni. Schloser, narozený v Praze,
přitom navíc udával, že je malostranským bubeníkem a hudebníkem
a basistou či houslistou měl být i Putschek. Hudebníkem byl i pětadva­
cetiletý Stephan Reichenmayer z Bavorska, který v roce 1745 opustil
3. ŽIVOT "NA CESTĚ" - VĚROHODNÉ ZDÁNÍ A NEJISTÁ SKUTEČNOST 105
vojenskou službu a vydal se se ženou do Prahy hledat službu. Čtvrt
roku bydlel na Smíchově, zadržen však byl ve svatohavelské čtvrti. Jak
dosvědčiljistý Frantz Kříž a písemně potvrdil malostranský obecní star-
ší (konšel), Reichenmayer byl přijat za tamního hudebníka. Propuštěn
však byl nikoli kvůli těmto zárukám, ale protože byl rozhodnutý "ode-
jít i se ženou ze země". Vůli vrátit se projevila v dubnu 1750 také Maria
Anna Schullerin, narozená v Lucemburku, která v Praze měla čekat na
svého manžela, dezertovavšího vojáka. Městští úředníci se s tím v tom-
to případě ale zjevně nespokojili, protože poznamenali, že do své "vlas-
ti" bude Schullerová poslána postrkem.
Pokud byl přistižený řemeslník ve službě či na vandru a měl u sebe
příslušné potvrzeni či vandrovní knížku ("Kundschaft"), a spadal tak
pod autoritu a kontrolu veřejné korporace (cechu), byl beze všeho pro-
puštěn. Samotná skutečnost, že pracovala coby zednická nádenice, ani
potvrzení Josefa Graffera, domovníka ze Sixtovského domu o dobrém
chování, však pětadvacetilou Barbaru Oliwin/Olivovou neuchránily
před postrkem na vlašimské panství, kterému byla poddaná. Graffer se
podobně zaručoval za třiadvacetiletouAnnu Valentin/Valentovou, která
měla v Sixtovském domě dokonce bydlet, i jí však bylo nařízeno vrátit
se zpět na panství. Na základě Grafferova svědectví směla v Praze zůstat
podle všeho pouze Barbara Tillin/Tillová, pocházející z Duchcova, která
však měla být i se svými dětmi již propuštěna z poddanství.
Záruku, potvrzení či - slovy pramenů - "legitimaci" mohl poskyt-
nout hospodář či služebník v domě, v němž se přistižené osoby zdržo-
~aly. To jim však ještě negarantovalo právo tam také zůstat. Anně Kleg-
lm a Margarethě Ehrenbergerin tak zřejmě příliš nepomohlo svědectví
rychtářky z Františka, že pro ni obě předou vlnu a dobře se chovají.
Větší váhu měly záruky představitelůmístních řemeslnickýchstruktur.
PětačtyřicetiletýJosef Pasecký z Kutné Hory, který po pět let přicházel
do Prahy obchodovat s vlasy, byl na základě "attestata", vystaveného
starším mistrem parukářů, propuštěn. Vážilo i potvrzení urozené osoby
anebo přímo úředníka městské správy, který se na vizitaci podílel: svě­
dectví hejtmana čtvrti (" Viertelhauptmann") nebo velitele městské stráže
("Wachtmeister Lieutenandť') pomohlo z vězení Frantzi Reinovi, krejčov­
skému učni z Litoměřic Mathesi Gerlichovi nebo Catharině Kruberin
z Nového Města pražského.
° dva rokYvpozději bylo podle souhrnného soupisu, uloženého rov-
něž ve fondu Ceského gubernia, z pražských měst od ledna do 10. srpna
 ZROZENÍ VAGABUNDA
106
1752 odesláno 114 osob, z čehož většinu (99) tvořily ženy. Jejich původ
je možné určit jen přibližně, přesto nejvíce "vagabundů" (80) bylo na-
vráceno do českých krajů, dvanáct do krajů moravských, osm jich po-
cházelo z ciziny a u zbývajících osob původ nebylo možné zjistit.
LUDMILA PORTOVÁ
Posoudit dopad zemských vizitací a následného postrku na život tulá-
ků a žebráků není snadné. Jejich zajímání a systematický transport do
míst původu se v 18. století stále více ustalovaly a nepochybně mohly
tvrdě zasáhnout do osudů jednotlivců. Sedmadvacetiletá Ludmila Por-
tová byla tak na jaře 1769 odtransportována ("šubována", z německé­
ho Schub = postrk) z Prahy, kde sloužila u šenkýřky ve Štěpánské ulici;
její otec Lukáš pracoval na pražských vinicích. Pro vizitující či vyšetřu­
jící úředníky bylo však rozhodující to, že se narodila blízko jihočeské­
ho Vacova, a nepomohlo jí ani to, že se odvolávala na svého_otce a jeho
pána, "oni [úředníci] jen přece mě kde jsem rozená šubovali) já ovšem tu nic
k povyhledávání nemám". Dotázána na příčinu svého vypovězení, odvě­
tila: "Oni mě šubovali) že bych byla se nepočestně chovala) to ale není na mně
dokázáno." Patenty, podle nichž se nikdo neměl bez povolení zdržovat
mimo své panství, Ludmile nikdo neargumentoval. Zejména v Praze by
totiž takto musela být postižitelná valná část čeledi.
Prácheňský krajský úřad rozhodl, že Ludmila má být odvedena na
zdíkovské panství, kde se jí tamní úřad postará o práci a obživu. Zdíkov-
ský správce se však takovémuto závazku bránil. Podle potvrzení o křtu
nebyla Ludmila místní poddaná, nýbrž svobodný člověk, a se svými
rodiči se na zdíkovském statku zdržovala jen krátce jako dítě. Správce
se proto nerozpakoval a poslal ji zpátky do Písku ke krajskému úřadu.
Tam však Ludmila dlouho nezůstala. Úředníci ji s odvoláním na pa-
tenty odmítli poslat zpět k otci do Prahy a nenašli ani důvod, proč by
měla být vyživována přímo v Písku, kde její rodiče jistou dobu žili. "Pro-
to nezbývájiný prostředek," čteme v téměř nadčasově znějícím rozhodnu-
tí krajského úředníka ze začátku března 1769, "než dotčenou poslat zpát-
ky na místo narozenís ph'kazem) aby ji pan správce opatřil prací a dbal na to)
aby neutekla." Tato - nejspíš zkušeností diktovaná - obava nebyla úplně
lichá. Zdíkovský správce se sice obrátil přímo na bezpečnostní komisi
s žádostí, aby se Ludmila mohla vrátit k otci, ona sama však na úřední
3. ŽIVOT "NA CESTĚ" - VĚROHODNÉ ZDÁNÍ A NEJISTÁ SKUTEČNOST 107
povolení nečekala a po měsíci nuceného pobytu ve Zdíkově, kam ji, jak
uvedla, nepoutaly žádné "záchytné" sociální vazby, odtud zmizela, po-
dle všeho opět do Prahy.
Ludmila Portová nebyla zřejmě jediná, pro koho možnost obživy vá-
žila víc než jakkoli nepříjemné administrativní zásahy. Nadto nešlo o zá-
kaz pobytu v moderním smyslu ani o oficiální vypovězení, jak ho znal
raný novověk. Riziko postihu navíc nebylo při nedostatečné evidenci
příliš veliké. Centrální a městská správa na to reagovala po svém - úřed­
ním opatřením. Aby se ztížil návrat již jednou odsunutých osob do Pra-
hy, resp. aby se zabránilo jejich opětovnému zaměstnávání, byly na tzv.
černých deskách jednotlivých pražských radnic nejpozději kolem polovi-
ny 18. století vyvěšovány "knihy postrkovaných".Jak ale roku 1758 s ne-
libostí shledala reprezentace a komora, neplnily knihy svůj účel, neboť
hospodáři a majitelé pražských domů do nich nenahlíželi a navrátivším
se dříve vykázaným znovu poskytovali přístřeší a službu.
Člověka, označeného v rakouské monarchii kolem poloviny 18. sto-
letí veřejnou autoritou za tuláka/vagabunda, tedy čekal transport do
rodného místa, resp. na domovské panství. Ke konci 18. a především
v 19. století se postrk vyvinul ve složitou a zdánlivě všudypřítomnou
instituci, z čehož však nemůžeme přímočaře usuzovat na jeho efekti-
vitu, jak je patrno právě z případu Ludmily Portové. V době, která ne-
znala právně garantovanou "svobodu pohybu" v moderním smyslu, by
nebylo přiměřené dívat se na postrk jen jako na v podstatě násilné de-
portace osob. Vycházeje převážně z normativních pramenů, pokusím
se v následujících řádcích načrtnout systém postrku, ale také zachytit
představu "postrkovaného vagabunda", na nějž tento systém lidi, při­
stižené "na cestě", redukoval. Nemělo by přitom zůstat opomenuto, že
postrkový pas, který býval těmto osobám vystavován, mnohdy předsta­
vuje první individuální dokument, který nám umožňuje je nejen coby
tuláky a tulačky identifikovat.
Centrálně organizovaný postrk úzce souvisí s protituláckými a proti-
žebráckými vizitacemi. Osoby, přistižené mimo "své" panství, měly být
za úřední asistence navráceny tam, odkud pocházely (v tomto smyslu
nelze postrk vnímat pouze jako trest, ale šířeji jako nástroj státní kont-
roly nad obyvatelstvem). Jak bylo zmíněno, proběhla velká vyhledávací
a postrková akce v habsburských zemích včetně Českého království
už roku 1683, systematický postrk zde byl zaváděn ale zřejmě až od
20. let 18. století. Harald Wendelin, autor studie o postrku v rakouské
 ZROZENÍ VAGABUNDA
108
monarchii v letech 1750-1850, o niž se zde opírám, uvádí patent pro
Dolní Rakousko z roku 1723 jako počátek zestátňování žebráckého po-
strku. V roce 1727 pak byl vydán první postrkový patent pro korunní
země, tedy i pro České království, a od roku 1728 měly, přinejmenším
v Dolním Rakousku, pravidelně probíhat generální a partikulární vi-
zitace. Partikulární postrk byl podle Wendelina organizován v jednot-
livých zemích, zatímco při tzv. hlavním postrku, pro nějž byly každý
rok centrálně stanoveny dva termíny, směřovaly transporty vagabundů
za hranice monarchie. Za součinnosti krajských úřadů probíhal v této
době posrrk i v českých zemích (nepřímé doklady pocházejí například
z Litoměřic), postrkové akce většinou následovaly bezprostředně po
zemských vizitacích. Nařízení prácheňského krajského úřadu z květ­
na 1747, uchované v archivu protivínského panství, určovalo dvě místa
v kraji (Hlubokou a Březnici), kde měli být tuláci, chycení při generál-
ní vizitaci, shromážděni. Domácí žebráky a vysloužilce následně čekala
cesta do jejich rodiště, zatímco ,jim tulákům cizozemským a z vzdálených
krajův" měly vrchnosti, "a to sice mužům denně po 6, ženám po 4 a dětem
až do 16 roku po dvou krejcarech na vychováníposkytnouti", pravděpodobně
do té doby, než bylo centrálně rozhodnuto o jejich deportaci.
Snahy o reorganizaci a zefektivnění postrku v celé monarchii zesí-
lily v 50. letech 18. století, patrně také v důsledku všeobecné správní
reformy, započaté roku 1749. V Českém království byl "postrkový řád"
aktualizován a doplněn patentem z 3. dubna 1750. Vagabundi v něm
byli opět vymezeni jednak jako "cizinci" bez pasů, jednak jako tuzemští
poddaní, pohybující se mimo svá panství. Spolu s přistiženými žebrá-
ky měli být odsunuti buď za hranice, nebo na místo narození, pro nějž
patent synonymně používá výraz "heumat", tedy "domov". Postrk ná-
sledoval, pokud při zběžném výslechu tuláka nevyšla najevo žádná po-
dezřelá okolnost, v opačném případě měl být proveden výslech soudní,
eventuálně zpraven krajský úřad nebo reprezentace a komora. Opako-
vaně chycené vagabundy čekal před transportem trest obecních prací
nebo rány karabáčem, tělesně schopné tuláky mohla jednotlivá místa
odvést za rekruty.
Organizace posrrku podle této normy spočívala stále ještě z velké
části v rukou jednotlivých vrchností, pouze měl-li být vagabund odve-
den do jiného kraje, kde průvodní dokumenty měst a panství pozbývaly
platnost, vydával postrkový lístek (Schub-Zettu0 krajský úřad. Přesto však
patent nevylučoval, že osoby budou i přes hranice krajů dopravovány
3. ŽIVOT "NA CESTĚ" - VĚROHODNÉ ZDÁNÍ A NEJISTÁ SKUTEČNOST 109
pouze za dohledu lokálních vrchností. Pokud možno přímou trasu, vy_
tyčenou v průvodním lístku, absolvovali postrkovaní jednotlivci a malé
skupiny nejčastěji pěšky. Maximálně dvoumílové (přibližně 22 km) úse-
ky cesty vedly od jednoho města, městečka nebo vrchnostenského síd-
la k druhému. Tam se střídal (a postrkované si tak předával) doprovod,
tzv. konvoj, vybíraný místními úředníky. Ti stvrzovali řádné předání
transportovaných osob podpisem v recepisse, písemnosti, která měla
vagabunda doprovázet až do jeho rodiště. Ani ne měsíc po vydání zmi-
ňovaného patentu rozhodla reprezentace a komora, že recepisse budou
mít tištěnou podobu, budou soustřeďována krajskými úřady a každý
měsíc zasílána do Prahy. Vedle toho byly města, panství a krajské úřa­
dy povinny měsíčně zasílat zprávu, resp. soupis postrkovaných nadří­
zené instituci.
Vídenští a pražští byrokrati po celou druhou polovinu 18. století
samozřejmě neustále pracovali na zdokonalování "bezpečnostního
a postrkového systematismu". Již v červnu 1756 zakázala reprezentace
a komora, aby individuální postrk prováděli o vlastní vůli vrchnostenští
úředníci a rychtáři. Veškerá iniciativa měla vycházet od krajských úřadů,
které jediné byly nadále oprávněné vydávat postrkové pasy (v patentu
z roku 1750 byla řeč o postrkových lístcích). I v Čechách tedy můžeme
zaznamenat pokles významu panství, který pro Dolní Rakousko po roce
1750 konstatuje H. Wendelin. Zda se s tím zmenšovala i důležitost vni-
trozemských hranic, se však z podobných centrálních nařízení podle
)
mého nedá soudit. V lednu 1754 doputovalo ke krajským úřadům a od-
tud na jednotlivá panství, mezi nimi i na třeboňské,císařské rozhodnu-
tí, které upřesňovalo zacházení s cizozemskými tuláky. Pouze ti z nich,
kteří se v zemi pohybovali deset let, avšak neměli zde opravdový pobyt,
měli být pokládáni za "skutečné vagabundy" a ihned odsunuti. Osoby,
pocházející z dědičných rakouských zemí, například z Moravy nebo ra-
kouských arciknížectví, které se v Čechách zdržovaly byť i na několika
místech, ale poctivě se živily, tu mohly být ponechány. Posoudit pocti-
vou obživu podle všeho opět náleželo lokálním vrchnostem, provádějí­
cím výslechy. Nařízení, připouštějící, že se v zemi po několik let mohou
zdržovat cizozemci, spíše než na nízkou efektivitu předchozíchvýnosů
poukazuje na jejich nejednotnost a mnohdy i protikladnost.
Postrk se samozřejmě nevztahoval jenom na tuláky, kteří trávili na
cestě převážnoučást svého života, ale teoreticky i na osoby, jež se v ur-
čitý moment vydaly hledat obživu mimo vlastní panství. Roku 1792
110 ZROZENÍ VAGABUNDA
tak byl coby "vagabund" S doprovodným psaním a pasem do Protivína
transportován tamní poddaný Valentin Novák, který podle všeho ne-
mohl ve své domovské vsi Heřmaň obstát jako kovář, a odešel proto na
drhovelské panství, kde měl být příčinou výtržností ve vtážském hos-
tinci. Jeho posttk mezi sousedními panstvími se zřejmě obešel bez zpro-
středkování krajského úřadu. I početné transporty, které organizovaly
a pasy pro ně vydávaly krajské úřady, nebo později komise pro veřejnou
bezpečnost, však představovaly pro výkonné instituce, tedy města a ven-
kovské vrchnosti, nepochybně zátěž. I když ptůvodní písemná agenda
budí dojem stále větší dokonalosti a důslednosti, postrková praxe se
nemohla obejít bez nedostatků a selhání. Roku 1756 si centrální or-
gány stěžovaly, že některé osoby, chycené v hradeckém a boleslavském
kraji a odeslané k pražské bezpečnostní komisi, byly oproti pokynům
v postrkových lístcích od městských bran dopraveny rovnou na staro-
městské vojenské velitelství. Předmětem kritiky centrálních a krajských
institucí také pravidelně byla nezpůsobilost, nebo dokonce nedbalost
doprovázejících "konvojantů", kterým postrkovaní utíkali. Ještě roku
1793 přikazoval písecký krajský úřad do Protivína, že "vagabundi nebo
jadkoli lidé, kteří jsou transportováni postrkem, nemají být na určené místo ni-
kdy doprovázeni ženami, nýbrž vždy silnými mužskými konvojanty, a sice na
jednoho člověka vždy dvěma, a v poutech".
Jak bylo řečeno, neprovázeli "vagabunda" na jeho nucené cestě do
domovské obce pouze střídající se konvojanti, nýbrž také postrkový lís-
tek, někdy též zvaný postrkový pas. S pasem v dnešním, ale i v dobovém
slova smyslu však měla tato písemnost málo společného, pomyslíme-
li na to, že mnohé z postrkovaných osob byly zadrženy právě pro "ne-
dovolené toulání se bez pasu". Postrkový "pas" vydávaly krajské úřady
a v pražských městech, odkud byl vykazován největší počet neusedlých,
komise pro veřejnou bezpečnost. Byl to dokument, zavazující z úřední
moci jednotlivé vrchnosti k transportu osoby v něm uvedené po urče­
né trase. Nesloužil k tomu, aby stvrzoval totožnost postrkovaného člo­
věka, natož aby se jím prokazoval on sám; spolu s recepisse si ho prav-
děpodobně předávali konvojanti či lokální úředníci. Typický postrkový
lístek proto také neobsahoval osobní identifikační údaje. Tištěný for-
mulář, který roku 1781 doprovázel sedmapadesátiletého Franze Fous-
ka z Prahy do rodného Protivína, uváděl vedle jména, věku a místa pů­
vodu pouze povolání, rodinný stav a případně manželku a děti, které
mohly být transportovány společně s ním. (I když rubriky formuláře
3. ŽIVOT "NA CESTĚ" - VĚROHODNÉ ZDÁNÍ A NEJISTÁ SKUTEČNOST
111
jsou rodově neutrální, tedy umožňují doplnit buď "tento postrkovaný"
nebo "tato postrkovaná", v případě rodiny byl lístek evidentně vystavo-
ván pouze na jméno muže a žena ani děti v něm nemusely být jmenovitě
zmíněny.) Fousek byl podle tohoto "pasu" postrkován "kvůli potulování
se a chybějídmu souhlasu". Písemnost sice vydala pražská komise pro ve-
řejnou bezpečnost, trasu postrku ale týž den stanovil berounský kraj-
ský úřad, přes jehož území z větší části vedla. Směřovala přes Smíchov,
Zlíchov, Chuchli, Zbraslav, Jíloviště, Mníšek pod Brdy, Voznici, Dobříš,
Obořiště, Dlouhou Lhotu, Milín, Mirovice a Mirotice do Písku kde měl
být Fousek předán tamnímu krajskému úřadu a podobným z;ůsobem
dopraven až do Protivína.
Jednotlivá panství byla povinna vyhotovovat především seznamy
osob, chycených při zemských vizitacích. V Protivíně se ale v 90. letech
18. století setkáváme s "knihami záznamů", určenými pro všechny po-
strkované, procházející panstvím. Zapisovaly se do nich trasa postrku
od výchozího do cílového místa, datum předání na panství, jména do-
provázejících, příčina nynějšího postrku (nejčastěji čteme "podezřelé
toulání bez pasu") a případný předcházející postrk, resp. to, zda byl do-
tyčný již ,Jinak politicky trestán". Potulka se zde tedy jednoznačně řadí
mezi politické delikty.
Souhrnně byli transportovaní tuláci a žebráci evidováni krajskými
úřady, které každý měsíc zasílaly jejich tabulkové soupisy centrálním
zemským orgánům (reprezentaci a komoře, potažmo českému zemské-
mu guberniu). Jak ukazuje seznam, vyhotovený v prosinci 1756 v bole-
slavském kraji, u jednotlivých osob byly registrovány jméno, místo na-
rození, věk, vyznání, stav, počet dětí, trasa a příčina postrku, a pokud
nešlo o postrk první, i případný trest (za recidivu). V tomto konkrétním
případě byl,? od krajského úřadu transportováno sedm osob, dva muži
a pět žen. Ctyři z nich měli rodiště za hranicemi českých zemí, jeden
muž pocházel z rumburského panství a Františka Freybergerin a Alžbě­
ta Kuchařkováz Moravy. Zatímco u ostatních figurovalo v rubrice stav
svobodný/-á, vdova nebo ženatý, uvedl úředník u posledně jmenova-
ných "padlé osoby"; u (patrně neprovdané) Freybergerové stálo za tímto
označenímjejí rovněž zaznamenané těhotenství, "poklesek" Kuchařko­
vé není ze soupisu zřejmý. Zařazení "padlá žena" má nejspíš původ ve
výslechu před vrchnostenskými úředníky. Podobně nejasné jsou příči­
ny postrku, deklarované v soupisu - podle všeho byly mechanicky pře­
vzaty z protokolů. Freybergerová tak byla postižena "kvůli nemravnému
112 ZROZENÍ VAGABUNDA
životu", její souputnice Kuchařková "kvůli potulce". Stejnou kvalifikaci
si vysloužil i sedmatřicetiletý Joseph Guckenberger Z Bavorska, oproti
tomu Catharinu Tatzerin z Prešputku (dnešní Bratislavy) stejně jako
Johanna Georga Garnera z Rumburska čekal postrk proto, že "byli při­
stiženi bez pasu" (Garnerova družka Barbara Bahrin z Norimberku byla
přirom viněna z "pouhé" potulky). Nemáme-li k dispozici prameny
k výslechům, V jejichž průběhu byla jednotlivá provinění pravděpodob­
ně formulována, není však možné z nejednoznačné právní kvalifikace
tuláckého způsobu života činit závěry ani o nedůslednosti raně novo-
věké administrativy.
Potulku a nepovolenou žebrotu se však pomocí vizitací a postrku
zcela odstranit nedařilo. Nářky nad jejich lhostejným prováděním
a nad nedbalostí úředníků nás provázejí po celé 18. století. V cirkuláři
z 9. prosince 1757 si reprezentace a komora stěžovala, že na některých
panstvích, zvláště na malých, se vizitace buď vůbec nekonají, a pokud
ano, nejsou přistižení vagabundi zajišťováni, nýbrž bývají bez vyšet-
ření a potrestání okamžitě propuštěni, aniž by byly zprav~ny krajské
a zemské úřady.
Z měst třeboňského panství (Veselí nad Lužnicí, Soběslav, Třeboň)
docházely ve 20. a 30. letech do vrchnostenské kanceláře velmi často
zprávy o nulových výsledcích vizitací. Roku 1738 tak soběslavskáměst­
ská rada informovala hejtmana Olbrichta, že "žádný však tu jiný protulují-
cí člověk k natrefení nebyl, jedině Florian Glauber, kterého tuto ods/láme, byvše
on tak jak jest roztrhaný bez všeho pasu zde v jednej hospodě natrefen". Florián
však tvrdil, že je tkadlec, pochází z Lišova, kde se nedostavil k odvodu
za rekruta, a že je na cestě z Prahy, což autor dopisu okomentoval slovy,
"což může býti pravda i nepravda". Podobně byli v listopadu 1726 chyce-
ni dva třeboňští poddaní, Mathes Baschta aJoseph Schultz, na karda-
šovořečickém panství a coby vagabundi nebo přinejmenšímpodezřelí
z potulky odesláni ke krajskému úřadu. Ten je však pouze mohl spolu
s napomenutím jejich vrchnosti, aby "důrazně zastavila utíkánípodobných
lidt', poslat zpět na Třeboňsko. Podobný osud zřejmě čekal i tři podda-
né děvečky z Hlubocka, přistižené v květnu 1750 coby "prchající" při
generální vizitaci na jindřichohradeckémpanství. V jižních Čechách,
kde některé šlechtické rody (v 18. století zejména Schwarzenbergové)
vlastnily několik panství, se také stávalo, že poddaní byli přistiženi na
"cizím" panství, nicméně náležejícím téže, tj. jejich vlastní vrchnosti.
Třeboňský hejtman proto již v roce 1731 rozhodl, že takovíto "tuláci"
3. ŽIVOT "NA CESTĚ" - VĚROHODNÉ ZDÁNÍ A NEJISTÁ SKUTEČNOST 113
nemají být považováni za podezřelé ani posíláni do Třeboně, nýbrž pří­
mo zpět na svá panství.
V první polovině 18. století dosahoval počet osob, zadržených coby
vagabundi, například právě na Třeboňsku maximálně desítek. V pra-
menech budějovického krajského úřadu, kam byli odesíláni, nejsou
dochovány jejich seznamy, jednotlivé vrchnosti a města si však účtova­
ly náklady za jejich přepravu (vlastní dopravní náklady, peníze pro do-
provázející osoby, pro potah a "diety" pro samotné vagabundy). Z Ve-
selí nad Lužnicí tak bylo do Českých Budějovic v roce 1724 odesláno
37 osob, roku 1725 26, o rok později 22 a v roce 1727 přinejmenším 12
osob. Ve všech případech však nemuselo jít o lidi přistižené při vizitaci
přímo v okolí města. U městských soudů bývaly z rozhodnutí krajského
úřadu vyslýcháni i podezřelí, jatí na jiných panství. Aniž bych srovnával
oba regiony, uvádí Martin Scheutz ve své práci o dolnorakouském soud-
ním okrsku Gaming-Scheibbs podobná čísla: ve 20. a 30. letech 18. sto-
letí se tam protižebráckých a protituláckých zátahů účastnilo mezi dvě­
ma a čtyřmi sty padesáti poddaných, přičemž v letech 1723-1752 bylo
při jedné vizitaci přistiženo průměrně devět "vagabundů". Dílčí i gene-
rální vizitace patřily v první třetině 18. století k běžným protituláckým
opatřením i ve Francích, říšském teritoriu na západ od Chebu. Jak však
píše Ernst Schubert, vizitující se z nich většinou vraceli s prázdnýma
rukama. Jeden norimberský správce to v roce 1718 měl vyjádřit slovy:
"Zátahy jsou zbytečně vynaložené velké náklady."
"LITOMĚŘIČTÍ VAGABUNDI" MULLER, ECKERTOVÁ,
FISCHEROVÁ A DALŠí
Výsledky vizitací, konaných v Litoměřicích a okolí, byly podobné, nebo
ještě hubenější. V říjnu 1734 bylo na tamní "sběrné místo" soustředěno
jedenáct dospělých a tři děti. Mezi nimi se mimo jiné nacházely dvě
Cikánky, "tuzemští" tuláci, ale i muž z Vídně či žena ze Saska. Po vizi-
taci 17. října 1729 skončilo v litoměřickém vězení načas pouze sedm
osob: Anna Maria Eckertin z panství Jezeří (Eisenberg) v žateckém
kraji, Sas Gottfried Miiller, Johann Rogengarten z Chebu a Catharina
Granerin, pocházející od Jáchymova, se třemi dětmi. Poslední dva jme-
nované "vagabundy", jak je označovali litoměřičtí úředníci, čekal další
výslech u krajského úřadu. Zajistit jejich transport a dohled nad nimi
114 ZROZENÍ VAGABUNDA
měl pomocí dvou poslů prosmycký rychtář Wentzl]och (poskytování
poslů vrchnosti bylo chápáno jako jedna Z poddanských povinností,
často i v rámci robot). Rychtář však s vyplněním příkazu váhal, neboť
byl poslán do Křemyže, kde však již krajský úřad nesídlil (v první po-
lovině 18. století úřadovali krajští hejtmani na svých panstvích, takže
změna osoby hejtmana s sebou nesla i změnu sídla úřadu). Konvoj dvou
postrkovaných a dvou poslů procházel také Lovosicemi. Od tamních
zámeckých úředníků se rychtářovi dostalo protiřečících si odpovědí:
"vagabundi" měli být buď dopraveni do Třebušína, současného sídla
kraje, nebo S nimi Joch má dělat, co chce, tedy případně je i propustit.
Jak ale dosvědčili poslové, "vzkaz" o propuštění vyřizovala sama Catha-
rina Granerin. Rychtář na to oba postrkované, "protože byli docela nazí
a protože nastalo špatné počast' , skutečně nechal jít. Podle vlastních slov
tak učinil "z nerozumu", a důvodem prý bylo i tvrzení Cathariny, že "má
v úmyslu jít se svými dětmi na vinobranído Litoměřic, kde je známá". To, zda
byli rychtář či jeho vrchnost potrestáni za nedůslednost, se z těchto
pramenů nedozvídáme. Na jiných panstvích byly v podobpých přípa­
dech pokuty, obsažené v příslušných patentech, skutečně vyměřovány.
Není však podstatné, zda rychtářovy omluvy akceptovali jeho předsta­
vení, věřit jim nemusíme ani my. V argumentech, uváděných Catha-
rinou, lze přesto spatřovat jakýsi (byť nevědomý) pokus polemizovat
s představami a požadavky patentů, resp. jejich autorů: Catharina sice
do Litoměřic ani na okolní panství nenáležela, byla tam ale "známá",
podle litery nařízení tedy sice mohla být "cizí", nikoli však "podezřelá",
nadto měla v úmyslu živit se jinak než žebrotou.
Zbylí dva litoměřičtí "vagabundi" byli vyslýcháni přímo ve městě.
Gottfried Muller, pocházející z vesnice Franken u Lipska, byl zajištěn
již v Duchcově. Při výpovědi tam však místo původu zamlčel, což na něj
uvrhlo pouze větší podezření. Před litoměřickým soudem ale dokázal
jemu podsouvaná obvinění z dezerce, potažmo okrádání lidí odvrátit
a přesvědčit vyslýchající, že do Čech přišel proto, aby se léčil v teplických
lázních. Pohyboval se tu však bez pasu, pročež byl pravděpodobně z roz-
hodnutí krajského úřadu odveden na česko-saské hranice a tam propuš-
těn, nejspíš s obvyklým napomenutím, aby se do země nevracel.
Šestnáctiletá Anna Maria Eckertin takto snadno neunikla. Spolu
s o dva roky starší Marií Fischerin ukradla několik kusů prádla rolní-
kovi z Vrchoslavi a vyslýchající jako by je svými otázkami ("Co jsi spá-
chala, že tě chytili?") utvrzovali v tom, že tato krádež - a nikoli samotné
3. ŽIVOT "NA CESTĚ" - VĚROHODNÉ ZDÁNÍ A NEJISTÁ SKUTEČNOST 115
potulování - byla důvodem jejich zadržení při zemské vizitaci. Obě
mladé ženy od sebe odvracely další podezření, vyřčená soudními úřed­
níky - žebrota, na níž se zamýšlely společně dát, jim zbývala jako jedi-
ná možnost, neboť pro tělesné defekty nemohly sloužit. Anna Maria by
podle svých slov sloužila ráda, ale nemohla, neboť měla syfilis. Replice
vyslýchajícího, že k nemoci zřejmě přišla při nemravném životě, se roz-
hodně bránila: ,,Ne! Kdybych byla jinak tak čistá, jako jsem prosta tohoto hří­
chu." Maria Fischerová, jíž službu znemožňovalo zase zranění pravého
předloktí, se podobně ohrazovala proti otázce, co kromě zmíněného
prádla ještě ukradla: ,Jak živa nic, ani špendlľk, tohle bylo poprvé."
K tomu, abychom zvážili "nepředpojatost" vyslýchajících a "prav-
domluvnost" vyslýchaných, nemáme v tomto případě k dispozici nic
jiného než čistopis protokolu. Odhalit smysl a spojitost kladených otá-
zek není jednoduché. Poté co Maria uvedla, že se živí žebrotou a zpěvy,
předhodili jí úředníci: "TY ses určitě také kurvila a vedla nemravný život."
Vyslýchaná, aniž by proti ní měl soud další důkazy, nato přiznala, že
se třikrát "spustila" s rejtarem v Újezdě. Jejím úmyslem tedy nemuselo
být zamlčet za každou cenu veškeré "nepočestné" chování. Další otázky
se pak zřejmě odvíjely podle schématu, obvyklého při vyšetřování mi-
momanželských otěhotnění či jiných sexuálních deliktů: "Co ti [rej tar]
dal? Proč jsi mu byla po vůli? Kdy se to stalo?Jsi od něj těhotná? Nevyháněla jsi
snad [plod z těla]? Držela tvoje družka také?" Nelze rozhodnout, zda vy-
slýchající v tomto případě postupovali podle pevného katalogu otázek,
který někdy býval obsažen přímo v hrdelních řádech, nebo zda vychá-
zeli ze "schématu ve svých hlavách". Jejich snaha sice měla principiálně
směřovat k odhalení všech možných deliktů, avšak za otázkami jako
by prosvítala představa o opakované kriminalitě a prostituci, které se
jakoby nutně družily k tulácké existenci těchto dvou mladých žen. To-
muto stereotypnímu obrazu "tulaček", který jsme ochotni sdílet i my, by
vedle tělesného postižení odpovídalo i "chatrné" sociální zázemí obou
žen. Anna Maria Eckertová již neměla rodiče, její nevlastní matka žila
u jejího bratra, pastýře, a sestra sloužila u rychtáře v Jirkově. Ovdovělá
matka Marie Fischerové se zdržovala coby nádenice v domě bílinské-
ho učitele a vedle potulného prozpěvování se živila žebrotou. Poté, co
se obě ženy setkaly v Žatci při práci na chmelnici, navrhla Marie Anně
Marii vydat se za matkou do Bíliny, "neboť tam má zpěvy", a poté spo-
lečně hledat obživu při přástkách ("umb gespinst gehen"). K tomu však
nedošlo. Cestou obě přenocovaly u modlanského pastýře, který se sice
116 ZROZENÍ VAGABUNDA
nejprve bránil, "že nesmíubytovávat žadné lidi", pak je však přijal, ale sou-
časně údajně také navedl k tomu, aby mu přinesly jakékoli věci S tím,
že je od nich odkoupí.
Hovoříme-li o slabém sociálním zázemí (nejen Anny Marie Eckertové
a Marie Fischerové), činíme tak většinou Z pohledu usedlé společnosti,
v níž každý měl nejen svou vrchnost, ale také usedlost, víceméně stá-
lé zaměstnání a tomu odpovídající postavení v obci. Podobné vztahy
vzájemné solidarity, pomoci, ale třeba také konkurence, stejně tak jako
"naučené strategie přežití" zcela jistě existovaly i mezi neusedlými lidmi.
"Výpovědní strategie" Anny Marie Eckertové a Marie Fischerové, o nichž
historikové a historičky, zabývající se soudními prameny, také často mlu-
ví, však pro nedostatek doplňujících, relativizujících pramenů rekon-
struujeme těžko. Obě ženy přiznaly pouze krádež, při níž byly přistiže­
ny. Na to, že k ní byly navedeny, aniž by to byla jednoznačně polehčující
okolnost, je mohli svými otázkami přivést sami soudní úředníci. Maria
Fischerová sice připustila mimomanželské sexuální kontakty, alespoň
při výslechu však ona i její družka od sebe odvrátily podeúení z pro-
stituce a rovněž příslušné označení. Další doklady o tom, zda s nimi
soudní moc nakládala "jenom" jako se zlodějkami, bohužel nemáme.
Můžeme předpokládat,že vyslýchané ženy se mezi potulné osoby bez
stálého zaměstnání nedostaly ze dne na den. Způsobům, jak přežít coby
nádenice, děvečka nebo žebračka, se zřejmě mohly "učit" od dětství ve
svém nejbližším okolí, a tím se do jisté míry připravit na situaci, kdy
budou odkázány samy na sebe. Příležitostná či trvalejší práce se přitom
asi nevylučovala s "průběžným" žebráním a zcela nemyslitelná nebyla
(nejen pro ně, ale i pro širší okolí) asi ani krádež a následné zpeněže­
ní takto získaných věcí. Podobně jako v tomto je i v mnoha ostatních
případech raně novověkých krádeží, které svou četností mimochodem
dominují žebříčkům dobové "kriminality", těžké mluvit o profesionál-
ních zlodějích či zlodějkách. RobertJi.itte ve své knize o chudobě v raně
novověké Evropě uvádí, že právě krádež oděvů patřila k rozšířeným pří­
ležitostným přečinům. Na druhé straně byl málokterý delikt tak těsně
spojen s představou potulného života: zmizet s kradeným zbožím či ho
obratem prodat i ve vzdálenějším místě ostatně nečinilo právě mobil-
ním lidem potíže. Tuláci a tulačky se v určité oblasti, resp. v tamních
hospodách samozřejmě častěji potkávali a udržovali mezi sebou kon-
takty, podezření z krádeží nebo přinejmenšímpřechovávání kradených
věcí pak padalo na celou takovouro skupinu, jak ukázala ve své studii
3. ŽIVOT "NA CESTĚ" - VĚROHODNÉ ZDÁNÍ A NEJISTÁ SKUTEČNOST 117
z Prácheňska poloviny 18. století Jana Koutná. Jí zkoumané obviněné
ženy byly po pětileté "vyšetřovací"vazbě propuštěny, poté co Apelační
soud svým rozhodnutím uzná! dosavadní věznění za dostatečný trest.
Jako potulku však kvalifikoval jednání pouze jedné z nich.
BARBARA JELÍNKOVÁ
Za "potulnou", resp. "cizt' označil protivínský hejtman ve svém dopise
prácheňskému krajskému úřadu také Barbaru Jelinkin, přistiženou -
rovněž při krádeži - přímo v Protivíně v říjnu 1726. Podle něj se Bar-
bara nejprve pokoušela krádeže svést na nepřítomné osoby, byla však
od poškozených usvědčena ("prozrazena"). Při výslechu se dále ukázalo,
že nemá pas. Hejtmanovi se "zdála i nadto ještě více podezřelá", a proto ji
i s protokolem odeslal ke krajskému úřadu.
Otázky, které vrchnostenští úředníci Barbaře kladli, se týkaly její to-
tožnosti a způsobu života, potažmo obživy. Soudě podle čistopisu vý-
slechu na ně obviněná neodpovídala zcela důsledně. Opomenula tak
udat svůj věk stejně jako rodinný stav a místo toho přiznala (zdánlivě
spontánně) předchozí těhotenstvís pivovarským pomocníkemJacobem
Zajíčkem a také to, že dítě zemřelo. Na dotaz, jak přišla z rodné Příbra­
mi na protivínské panství a zda je opatřena pasem, reagovala: "Šla jsem
holt o žebrácké holi od místa k místu, a protože tady bylo posvícení, tak jsem
sem přis1a. [...] A také nemám vůbec žádný pas." O kus dál dodala: "Po mně
taky nikdo pas nechtěl a jájsem taky nevěděla, že bych měla nějaký mít." Pro-
mítneme-li si ustanovení patentu z roku 1723 (protivínský hejtman se
ostatně na "patenty" odvolával), měli být pasy vybaveni především cizo-
zemci. Tuzemským tulákům se v něm nařizoval "pouze" návrat na jejich
panství. Konkrétní ustanovení patentu však nikdo necitoval, toulání
bez pasu zřejmě působilo již samo o sobě jako přitěžující okolnost.
Do protokolu musela BarbaraJelínková ještě jednou přiznat všechny
své krádeže na protivínském panství. Vedle visacího zámku a pantof-
lí, zcizených "předevčírem", si vzpomněla i na ocelový nůž, o nějž při­
pravila před dvěma lety ra( d)čického hostinského. "Protože mě tito lidé
[okradení] ale usvědčili, věci jsem jim zase vrátila," vypověděla dále. Chtěla,
aby jí bylo dobrovolné vydání ukradených věcí, a tedy jakési vyrovnání
s postiženými, přičteno k dobru? Odehrálo se toto vyrovnání skutečně
dobrovolně a chytili Barboru sami protivínští poddaní? Znamená to, že
118 ZROZENÍ VAGABUNDA
by okradení rezignovali na bezprostřednímstu, o níž coby právu okra-
dených hovoří například Otto Ulbricht pro Šlesvicko této doby, a že by
"zlodějku" předali k potrestání vrchnosti coby nezpochybňované soud-
ní autoritě? O tom se z výslechu bohužel nic nedozvídáme. Barbara se
však mohla snažit snížit touto výpovědí svoji vinu, neboť na další dota-
zování tvrdila, že "nadto" nikoho neokradla a "jinak" hledá svou obživu
žebráním mezi lidmi. Konfrontována s logikou vyslýchajících (když se
živí o žebrácké holi a implicitně spoléhá na milosrdenství poddaných,
proč se drze opovažuje je okrádat) uvedla na svou obranu nouzi a ne-
dostatek prostředků k přežití. I zde těžko posoudíme, zda se pouze dr-
žela uvažování úředníků, které žebrotu a krádeže současně vylučovalo,
nebo zda v krádeži sama spatřovala v zásadě nepřípustný krok, vynu-
cený a ospravedlnitelný jenom materiálním nedostatkem. Přijatelné
vysvětlení můžeme hledat někde mezi těmito dvěma póly. Pro žebráky
a žebračky nestála krádež zřejmě izolovaně proti ostatním "poctivým"
způsobům obživy. I jakékoli žebrání mimo vlastní panství mělo mít
ostatně v souladu s patenty alespoň přídech nelegálnosti. Krádež pro
ně mohla představovat(sice ne extrémní) prostředek opatřit si živobytí
tehdy, kdy nešlo spoléhat na milosrdenství. Podle Norberta Schindlera
se z oboustranně výhodné a víceméně samozřejmé středověké almuž-
ny, kdy se žebrák "protihodnotou" modlil za dárcovu duši, stával v ra-
ném novověku jednostranný akt závisející na dárcově (libo )vůli. Nejen
Schindlerovi salzburští žebráci z konce 17. století tedy pokládali za legi-
timní dožadovat se almužen neodbytností, nebo dokonce hrozbou pro-
kletím či očarováním. Za stejně legitimní mohli jiní žebráci považovat
vzít si majetek, na který nikdo nedával pozor. Riskovat tím mohli také
jen to, že ho budou muset v případě chycení vrátit. Jsme-li u Barbary
Jelínkové a Anny Marie Eckertové a Marie Fischerové z první třetiny
18. století svědky postupující kriminalizace dříve "bežných" krádeží, či
zda bylo jejich další vyšetřování dáno zvýšenou pozorností vůči neused-
lým v tomto období, nelze rozhodnout.
WENTZL/VÁCLAV KRÁL
Zloděj bylchycen také 22. července 1743 na netolickém koňském trhu.
Podle potvrzení o počestném chování, které nesl při sobě, se jmenoval
Mathias Hofman a pocházel z Votic. V Netolicích se pokoušel prodat
3. ŽIVOT "NA CESTĚ" - VĚROHODNÉ ZDÁNÍ A NEJISTÁ SKUTEČNOST 119
koně, které ukradl kováři Mathiasi Fuchsovi Z Plavče nedaleko Znojma.
Na netolickém trhu se však (pouze shodou okolností) pohybovali také
Fuchsův syn a mlynář z plavečského panství, kteří koně poznali a zlodě­
je usvědčili. Mathias Hofman se nebránil, spíše se pokoušel vše urovnat
po dobrém a uspokojit oba muže částkou, kterou za koně utržil - bez
úspěchu, neboť vzápětí skončil v netolickém vězení. Ani při výslechu
následujícího dne nezapíral a přiznal (snad až překvapivě rychle) svou
skutečnou totožnost stejně jako dosavadní "přečiny" během svého used-
lého i tuláckého života. Jakkoli se zdá, že mu nedělalo problémy měnit
své jméno (v tom nebyl mezi tuláky výjimkou) ani své výpovědi, budu
se jeho zaprotokolovaného příběhu, konfrontovaného se svědectvími
jednotlivců i institucí, držet.
Mathias Hofman se jmenoval WentzljVáclav Král a pocházel ze zá-
padočeského Kolince. Uvádím-li zde českou a německou podobu jeho
křestního jména, je to více než jinde na místě. Královy výpovědi byly sice
podle všeho zřejmě až ex post překládánydo němčiny, on sám však vlá-
dl oběma jazyky, neboť chodil do německé školy. S jakým úmyslem tam
otec syna z česky mluvící rodiny posílal, nevíme, on sám náležel k míst-
ní "elitě", dvacet tři let zastával rychtářský úřad a poté funkci obecního
staršího. Tkalcovskému řemeslu, jemuž se vyučil, se Václav nevěnoval.
Podle vlastních slov ho hejtman panství rok po svatbě dosadil za hostin-
ského ve vlastějovské hospodě. Až dotaz kolinecké městské radě ukázal,
že v té době měl již na svědomí přinejmenšímjednu krádež. Podle koli-
neckých radních žil Král "v mladém věku chvalitebně poctiv~ jak na jednoho
katolického křesťana přísluší a náležl', po svatbě však "v krátkém čase svůj
život proměnil" a tamnímu měšťanu a rychtáři Kubíčkovi ukradl klisnu.
Konfrontován s touto zprávou doznal Král krádež z června 1739 i ve
svém druhém netolickém výslechu (23. srpna 1743), kde se rozhovořil
také o trestech, které za ni následovaly. Ještě dříve, než byl usvědčen, svě­
řil se knězi při zpovědi. Ten mu hřích odmítl odpustit, dokud se s po-
stiženým měšťanem nevyrovná, což Král prostřednictvím duchovního
učinil a složil u něj 27 zlatých. Nato jej hejtman na čtrnáct dní vsadil
do vězení a následně poslal k faráři do Nezamyslic. V tamním kostele
pak musel po čtyři týdny, vyjma nedělí a svátků, konat o vodě a chlebu
pokání: každý den předstoupit před oltář Panny Marie a vkleče se tam
po čtyři hodiny modlit. Po přísném napomenutí pak byl propuštěn.
Ani druhé věznění, o němž psali do Netolic kolinečtí radní, Král na-
konec nezastíral. Uvalil ho na něj opět hejtman panství v létě roku 1739
 120 ZROZENÍ VAGABUNDA
pro podezření, že ukradl Chrisrianovi Brandžovskému z vesnice Brod
pár volů. Václav Král sice tehdy i při výslechu v roce 1743 tvrdil, že do-
bytek koupil od neznámého člověka, nedokázal ho však identifikovat
a nadto se jeho otec, zatímco on sám pobýval šest týdnů spoutaný ve
vězení, s postiženým finančně vyrovnal, což se nejen v očích netolických
vyslýchajících rovnalo přiznání viny. Po padesáti ranách a propuštění
vyhnala vrchnost Krále z "panského domu", který mu za výhodných
podmínek pronajímala, především však ale byl, jak dokládali i radní,
"ze sousedstva vyhozený" a "z pořádku tkalcovského vymazaný". Netoličtí vy-
slýchající sice o tři roky později vyvozovali, že tím byl Král prohlášen
za bezectného, resp. na cti sníženého, toto vyloučení však podle všeho
nepředstavovalo překážku pro další Králův život v Kolinci. "Po časích,"
psali radní, "poněvadž se vědělo) že by svůj život polepšil", byl i s manželkou
dosazen do zmíněnéhovlastějovskéhohostince. V červnu 1742 ho však
neopustil, jak nejprve vypovídal, kvůli dluhům, resp. vyšším dávkám,
které na hostinské dolehly, nýbrž proto, že na něj opět padlo podezře­
ní z krádeže dobytka. Kolinečtí psali, že "byl stíhaný (...) skrze domněn~
že by měl (...) volka ukradnouti". Do doby, než se "vyvede", totiž obhájí
svou nevinu, slíbil zůstat u svého otce, zřejmě respektovaného měšťa­
na. Od něj, resp. z Kolince vůbec, tedy od své ženy a dvou dětí, však ne-
dlouho poté utekL Jak tvrdil ve výslechu, nikoli proto, že by byl býval
vinen, nýbrž ze strachu, že je v obci kvůli předcházejícím podezřením,
potažmo krádežím "vykřičený" a že mu jeho nevinu tentokrát nebude
nikdo věřit. Jak ještě uvidíme, vazby s rodinou zcela nezpřetrhal, trvale
se však vzdálil z dosahu své vrchnosti, což zřejmě vedlo její představi­
tele, kolinecké radní, k tomu, aby tento jeho krok označili lakonickým
"tulákem učiněn jest'.
Krok, jímž se Václav Král zbavoval alespoň nějaké jistoty sociálního
zázemí, těžko označíme za výsledek svobodného rozhodnutí - "svobod-
ně" ve smyslu absolutní nezávislosti na okolnostech (a pohnutkách)
se ostatně nerozhodujeme nikdy. Za povšimnutí stojí důvod odchodu
z panství, který Král původně ve výslechu předstíral a o němž nejspíš
předpokládal, že mu vyslýchající uvěří - vyšší zatížení hostinských po-
vinnými odvodya své následné zadlužení. Strach z obvinění a dalšího
trestu coby "skutečný" motiv opuštění panství hrál jistě velkou roli. Vi-
děli jsme však, že ani předcházející dvojí věznění a formální degrada-
ce na cti, které podle mnohých historiků a historiček z člověka činily
naprostého outsidera raně novověké společnosti, nebyly na překážku
3. ŽIVOT "NA CESTĚ" - VĚROHODNÉ ZDÁNÍ A NEJISTÁ SKUTEČNOST 121
tomu, aby Král opětovně získal určitou důvěru vrchnosti a stal se je-
jím hostinským. V tomto případě se dobře ukazuje i moc, kterou měla
nad svými poddanými vrchnost. Král skončil podvakrát ve vězení po-
dle všeho jen z rozhodnutí hejtmana panství, aniž by nad ním jakýko-
li (městský hrdelní) soud byl vynesl rozsudek. Takto postižený "zloděj"
pak samozřejmě uniká všem pozdějším statistikám kriminality.
V létě 1742 Václav Král podle své výpovědi zamířil nejprve k Pra-
ze s úmyslem prodávat tam "královské armádě" vejce, nakoupená na
venkově. (V červenci 1742 zahájily rakouské oddíly obléhání francouz-
ských jednotek, umístěných v Praze, které měly v zemi v průběhu prv-
ní slezské války podpořit nároky bavorského kurfiřta Karla Albrechta
na český trůn.) Nakonec však skončil v Hodkovičkách u svého příbuz­
ného (Královo sociální zázemí se evidentně neomezovalo na Kolinec)
a u modřanského mlynáře, kde do svatého Martina, obvyklého konce
čelední služby, pracoval jako nádeník a koňský pacholek. Se zimou, vy_
právěl Král dále, se vrátil do Kolince, zanedlouho se však opět vydal na
cestu. U Prahy byl zajat bandury pro podezření ze špionáže a čtrnáct
dní vězněn v Benešově. Jeho kroky pak, zřejmě už v roce 1743, ved-
ly dále do Jindřichova Hradce. Čtvrt roku sloužil u tamního řezníka
a 16 týdnů u barvíře Mathiase Emera. Podobně jako v Modřanech i zde
se vydával za svobodného koňského pacholka Wentzla/Václava Kohou-
ta. Jako "Wentz! Kohout; pánovo věrný čeledín" také podepsal český, po-
dle všeho vlastnoruční dopis, který zanechal Emerovi, když od něj ze
služby nečekaně zmizeL Svůj odchod, ,Jak se nesluH', v něm vysvětloval
"věcí", kterou musí "doma" vyřídit, odvolávaje se přitom na psaní své-
ho bratra. Předtím zastavil v Jindřichově Hradci za tři zlaté své nové
šaty a u hospodáře "vybral" hotovost a látky na šaty, jejichž hodnotu
vypočítalv dopise. Ve stáji naopak nechal na okně ležet 48 krejcarů na
vyrovnání některých svých dluhů a na plat pro čeledína, který se bude
v jeho nepřítomnostistarat o koně. Ostatní dlužníky upokojoval v do-
~is~ sl~~: ,Já to všec~no rád zaplatím) ať o to žádnou starost nemají." Dojem
JIste duveryhodnostl však poněkudnarušuje pozdější Králova výpověď,
že se z Jindřichova Hradce nevypravil do Kolince, ale pustil se na Mo-
ravu směrem ke Znojmu, vydávaje se za koňského pacholka z Hradce.
Veden byl podle vlastních slov ekonomickou úvahou. Doslechl se totiž,
že.na Mo~avě dostává čeledín za práci jednou tolik než v Čechách, tedy
aSI 24 krejcarů; Potřebovalsi vydělat víc, než by mu bylo stačilo jako tu-
lákovi? Dopisy, které adresoval svým rodičům a své manželce, naznačují,
 ZROZENÍ VAGABUNDA
122
že Václav Král s nimi nejenže nezpřetrhal pouta, ale že se svou ženu sna-
žil i existenčně podporovat.
Dopis rodičům lze datovat na konec května 1743, psaní manželce
nese datum 12. června 1743 v Kasejovicích. V té době Václav cestoval
nejspíš ještě ve službách Mathese Emera s koňmi mimo jiné i po zá-
padních Čechách, tedy blízko svého rodiště. Své ženě Kateřině ~~ajně
psal ze Sušice a pak se ohlásil z cesty do Nepomuku, odkud smeroval
dále do Chebu a zpět do Jindřichova Htadce.V tomto dopIse se Jl sna-
žil povzbudit v situaci, kdy byla po jeho odchodu i s dětmi sesazena
z panského hostince. Právě to mohla být ona "věc", o níž ho zpravo-
val z domova bratr: ,Jenom tě prosím) měj to dobře v paměti) jaké porovná-
nípan he[jJtman s tebou udělal) jestli je tě v něčem ublíženo a koželuh to m~,
užívat, tak mu to odporný bude) neb já sám nepřijdu) s tím tě v ochranu bOZI
poroučím) tvoje bolestný srdce každého dne s modlitbou pozdravuju a trpělivost
vinšuju) kolikráte slzavejma očima na tuto krajinu patřím a vinšoval bych sobě
od tebe jen to slovo slyšet, kterým si mě od sebe vyprovázela) však je se mně ten-
krát dosti odporný zdálo) rathouskej mama frantu [?] a všechny tvj dobrodince
nastokrát pozdravuju."
Podobně děkoval svým rodičům, že se o jeho opuštěnou manželku
postarají: "Doufám) že (...) snad veselejším srdcem vaši práci konáte nežli já,
já ale veselý hodiny nikdež nemůžu mít skrz mou nejmilejší manželku s meJ-
ma dítkama) kterak ona nebohá s nima živa je) ale důvěřuju se velice) že ji skr-
ze ty nebohý dítky neopustíte) však dá-li Pán bůh) všecko to tuplování nahra-
zeni mít budete."
Starost, kterou zde Václav Král projevoval o svou rodinu) staví do
zvláštního světla okolnost, že oba dopisy byly nalezené po jeho odcho-
du v Jindřichově Hradci. Tamní městská rada je nato postoupila do Ne-
tolic pro potřebyvyšetřovánLJe málo pravděpodobné,že by si Král byl
pořizoval kopie. pak se však v netolickém archivu nacházejí originály,
které nebyly odeslány. Psal a zanechal je před svým náhlým odchodem
koňský pacholek coby alibi a doklad toho, že se z místa na místo toulá
a mizí s vypůjčenými penězi proto, aby zabezpečil svou rodinu? Spíše
si lze představit, že se pro jejich odeslání pouze nenaskytla příležitos~.
Čtrnáct dní poté) co Král psal své manželce z Kasejovic (a co se meZI-
tím vrátil do JindřichovaHradce) už byl nedaleko Znojma, kde doufal
najít lepší službu. Nasvědčuje tomu další písemnost, nepravé potvrze-
ní totožnosti, datované 26. června v Táboře, sepsané však, jak Václav
doznal, v Olbramkostelu, vsi blízko Znojma. Datace by mohla být to
3. ŽIVOT "NA CESTĚ" - VĚROHODNÉ ZDÁNÍ A NEJISTÁ SKUTEČNOST 123
jediné, co nebylo třeba v této "atestaci" falšovat. Táborský měšťan An-
tonius Fischer v ní jinak vlastní rukou a pečetí v souladu s dobovou
zvyklostí stvrzoval, že u něj její nositel, Mathias Hofman z Votic, slou-
žil dva a půl roku u koní a po tu dobu se choval "věrně a poctivě". Potvr-
zení "počestného chovánía stálé pzle" mu vystavil na jeho žádost, neboť se
Hofman chtělo obživu ucházet jinde.
Ač Václav Král uměl sám nejen číst, ale i psát, ve výslechu uvedl, že
mu atestaci na jeho přání zhotovil student jdoucí z Prahy do Vídně, je-
hož potkal v olbramkostelském hostinci a který mu nejprve sám různé
jiné atestace ukázal (snad jako důkaz svého padělatelského umu). Jmé-
no táborského měšťana Fischera pocházelo z hlavy studenta, vlastní ne-
pravé jméno, původ a službu stejně jako pečeť dodal sám Král. Potvrzení
si podle své netolické výpovědi pořídil, poněvadž plánoval krádež koní
a zamýšlel s jeho pomocí zmást okradeného, který by ho případně pro-
následoval. Zakrátko se mu naskytla příležitost svůj záměr uskutečnit.
Ve znojemském hostinci U bílého lva si nejprve dohodl službu ve mlýně,
následně se ale přes dané slovo nechal přemluvit kovářem Fuchsem, aby
za stravu a zřejmě vysoký plat 36 krejcarů u něj alespoň týden zkusil
nádenickou práci. Fuchs jistě netušil, že Václavovi před uplynutím této
lhůty "připadne jeho plán" a že mu zmizí i s dvěma koňmi. Král svůj
plán skutečně dobře promyslel, koně vystrojil tak, aby budil dojem, že
se vrací z potahu, a cestu na netolický jarmark volil mimo hlavní trasu
přes místa, kde ho nikdo neznal. Na noc se zastavil ve vsi Polště u rol-
níka Kubíčka, jemuž se představil coby sluha kunžackého poštmistra)
který se vrací z Veselí nad Lužnicí, kam vezl "na poště" jistého pána.
Cestou ho však měl zastihnout poštmistrův posel se vzkazem, aby se
s koňmi nevracel do Kunžaku, ale vydal se do Netolic na trh. Tam koně
prodá jiný poštovní sluha, který bude za Králem poslán. Kubíček tomu-
to "příběhu", alespoň podle Králova přesvědčení, uvěřil.
V samotných Netolicích neměl Václav Král, jak se zdá, potřebu svou
totožnost dále měnit. Ubytoval se v Pláničkově hostinci, "protože jsem
tam byl už dříve známý", otázkou ovšem je, pod jakým jménem, neboť po
jihozápadních Čechách se pohyboval také ještě ve službách jindřicho­
hradeckého Mathese Emera coby Wentzl Kohout. Bez ohledu na to se
mu druhý den poté, co vyslechl ranní mši, podařilo oba koně po urči­
tých komplikacích a dvouhodinovém dohadování prodat "německému
muži" za 75 rýnských zlatých. Jedenáct zlatých dukátů, tedy jejich ekvi-
valent, mu údajně bylo již při placení podezřelých.Ještě se mu podařilo
 124 ZROZENÍ VAGABUNDA
nechat si je ohodnotit u jednoho netolického souseda (podle něj měly
správnou váhu sotva čtyři), ale to ho již dostihl mlynář Z vesnice, odkud
koně pocházeli a uhodil na něj: "Už jste ty koně prodal?" a - pokračoval
Král ve svém líčení: ,Já mu odpověděl, že ano, on ale dodal, počkej, počkej,
tys ty koně ukradl, já mu to hned přiznal a odvětil: Nedělejte žádný pokřik, vy
máte koně a tady i pen{ze. Pak jsem s nim šel do Pláničkova domu, v tom při­
jde také ten německý člověk, který koně koupil, dukáty zůstaly ale u souseda
a mě odvedl právn{posel do vězení."
K tomuto Královu již několikátému uvěznění došlo 22. července
1743. Začátkem srpna žádala netolická městská rada s poukazem na
očekávané vysoké náklady vazby opakovaně svou krumlovskou vrch-
nost o přesunutí vězně do Českých Budějovic nebo Českého Krumlo-
va. Krajský úřad však žádosti nevyhověl a Netoličtí museli po prvotním
provést i další, formálně soudní výslech. Pro něj si také vyžádali zmí-
něné zprávy a doklady z Kolince a dalších míst Královy služby. Qindři­
chohradecká rada v té souvislosti potvtdila, že Král sloužil věrně a po-
čestně u tamního řezníka Georga Solpery a poté i u Mathese Emera.)
Výslech měl spolu s dalšími dokumenty sloužit jako podklad pro roz-
sudek pražského Apelačního soudu. Tomu, že se Král dozvědělo sna-
ze netolické rady zbavit se jeho případu, nasvědčuje i žádost, kterou jí
coby "pon{žený arestanť' adresoval. Doznával v ní svá pochybení a prosil,
aby ho radní nevydávali k potrestání jinam. Že takové rozhodnutí ná-
leží do pravomoci krumlovské vrchnosti, resp. v případě "vagabundů"
krajského úřadu, nemuselo být Ktálovi známo. Kromě skutečných obav
ze souzení vyšší a anonymnější instancí mohlo jít i o projev kajícnosti,
a tedy o snahu ovlivnit soudce. V žádosti byl Král vykreslen jako nábo-
ženský kajícník, který svými skutky "nejmilejHho vykupitele (...) těžce ura-
zil a jeho přesvaté rány obnovil". Projevy lítosti nad tím, že Král boží "sva-
tou dobrotu tak na sebe rozhněval a jeho svaté přikázáni přestoupil a tu svatos~
s kterou jest mě obdařiti ráčil (...) opustil", stejně jako další vypjatě nábožen-
ské formulace dávají tušit, že se stylizací listu přinejmenším pomáhal
netolický farář, který vězně mimo jiné zásoboval i duchovní útěchou
v podobě knihy. I rukopis žádosti se ostatně liší od Králových dopisů,
nalezených v Jindřichově Hradci. S nimi má však list z vězení společný
pocit provinění na manželce a dětech. I zde Král vyjadřuje úmysl vrátit
se k nim po vykonání trestu a poctivě je živit. Opuštění manželky po-
dle něj bylo ptvním krokem k pádu a téměř i příčinou dalších deliktů:
,,Neb v{m dobře) že dybych se ji byl na tak dlouhej čas byl nezbavil) že bych byl
3. ŽIVOT "NA CESTĚ" - VĚROHODNÉ ZDÁNÍ A NEJISTÁ SKUTEČNOST 125
nikoliv do takovýho pádu byl nepřišel." Kdo je autorem těchto slov, nezjis-
tíme, u Václava Krále však víme, že je mohl jak sám napsat, tak si je
napsaná přinejmenšímpřečíst. Zda a jak zapůsobila na jeho "soudce",
také není známo.
Netolická městská rada však neměla příležitost dovést vyšetřování
do konce. Právní posel Josef Rankl 27. srpna totiž zjistil že delikvent
dzky násilnému zlomeni pout uprchl". Když byl proto o několik' dní poz-
ději Rankl sám vyslýchán, zapřísahal se, že Královi k útěku nepomo-
hl. Vinu dával své mladé maceše, která proti němu poštvala i jeho otce.
Prý za Králem chodila do vězení, "s nim vždy potajmo špitala" a posléze
,jemu nějaký pilnzky dáti musela, tudy pak k největHmu mému neštěsti utécti
mohl". Tomuto tvrzení zřejmě uvěřila i netolická rada, když o záležitos-
ti 20. září zpravovala krajský úřad. Ještě na konci října 1743, kdy řada
pramenů končí, se Václava Krále nepodařilo dopadnout, a to přesto,
že se po něm již několik týdnů pátralo prostřednictvímnásledujícího,
německy dochovaného popisu: "Václav Král jinak Mathes Hofman jinak
také Franz Wentzl Kohou~ 28 let starý) z Čech) rozený v Kolinci v prácheň­
ském kraji) zna/j českého a německého jazyka) středn{ postavy) krátkých tma-
vých a nad čelem velmi krátce střižených vlasů) kulatého pod'obaného obličeje)
silných ramen a rukou) výřečnÝ, pz'še německy a česky) na sobě má starou zele-
nou vestu s mosaznými knoflzky a kožené (...) kalhoty bez suknice) neboť tuto
nechal za kamny."
***
Již před polovinou 18. století s tím, jak narůstalaúřední korespondence
a infotmační propojenost vrchnostenských institucí, se setkáváme se
st~le větším počtem podobných popisů či pátracích písemností, které
v Cechách pravidelně vydávaly centrální zemské úřady a později bez-
pečnostní komise a které si mezi sebou jednotlivé země, panství a města
vyměňovaly. Ze zkoumaných pramenů však nelze zjistit, zda se na něja­
kém takovém seznamu objevil Václav Král, ani zda byl později dopaden.
(Nedochovaly se žádné prameny, tedy ani matriky, které by přibližovaly
dřívější postavení Krále a jeho rodiny v domovském Kolinci.) Ani v něm
bychom však neměli hledat - přinejmenším do roku 1743, protože jeho
další osudy neznáme - "profesionálního" tuláka, a dokonce ani "pro-
fesionálního" zloděje. Nic na tom nemění, že krádeže i jejich plánová-
ní přiznal. Jejich pomocí získával prostředky stejně jako ve službě, za
kterou se vydával i poměrně daleko. Po českých a moravských cestách
126 ZROZENÍ VAGABUNDA

tedy neputoval bezcílně, od jednoho jarmarku, mše či pohřbu k dru-

hému, jak někdy uváděli jiní tuláci a tulačky. Záměrně, aby se vyhnul
podezření či sledování, také měnil jméno a původ, dnes bychom možná
řekli totožnost. V raném novověku, době poslů, výměn zpráva migru-
jící čeledi a řemeslníků, sice nemohl spoléhat na to, že ho v sousedním
panství, kraji či zemi nikdo nepozná. Nejspíš však nebylo obtížné padě­
lat či prostě podle potřeby znovu a jinak zhotovit základní písemnosti,
které totožnost jednotlivce dokládaly - kromě vysvědčení zachovalosti
a počestného chování (ve službě) k nim patřily potvrzení o křtu, sňat­
ku, propouštěcí list z panství (fedrovní list, losbríf), cechovní či řemesl­
nické dokumenty anebo vysvědčení chudoby a pasy pro žebráky či po-
cestné. Lze se jen dohadovat, kolik z nich předestřel před Václava Krále
potulný student v olbramkostelském hostinci. Každopádně nebyl v této
době zjevem ojedinělým, stížnosti raně novověkých vrchností opakova-
ně směřovaly proti pokoutním písařům, kteří venkovanůmzhotovova-
li mimo jiné i nejrůznější stížnosti a supliky. S rozšířením písařských
služeb a s užíváním písemných dokladů vůbec pravděpodobně přibý­
valo i těch, kdo neváhali po "nepravé" písemnosti sáhnout. Nemuselo
jít vždy o osoby z tuláckého prostředí, i když tam měla písemná potvr-
zení samozřejmě zvláštní význam.
Necháme-li stranou přezdívky, dávala nepravá či falešná jména smysl
také především mezi těmi, kdo měli důvod se skrývat, tedy mezi těmi,
kdo se střetli s nějakou dobovou normou, abychom se vyhnuli suges-
tivnímu pojmu "kriminální" či "zločinecké" prostředí. Na druhé straně
je ale třeba uvážit, že dvojí či trojí jméno vycházelo na povrch většinou
právě a převážně v průběhu vyšetřování ("identifikace"), a našemu po-
hledu tak nutně zůstává skryta většina ostatních případů, kdy někdo
falešného jména užil. Jak ještě uvidíme, vystupovali zejména Cikáni ved-
le vlastního jména ještě pod jménem "českým", případně "německým",
ani to však nemuselo být, jak konstatovala Eva Procházková, stálé. Ze-
jména u žen mohlo nejasnosti vnést i nejednotné užívání jména buď
po otci, nebo po manželovi, avšak ani mužská jména nebývala zcela sta-
bilní. V prosinci 1750 byla do vězení ve Stříbře k výslechu dopravena
Cikánka zvoucí se Josefa Landbergerin/Landbergerová. Z vyšetřování
a dotazů u jiných městských soudů vyšlo najevo, že měla být již roku
1727 jako Magdalena, resp. Rosalia Uhlíkin/Uhlíková zadržena v Žebrá-
ku a o dvacet let později souzena v Rokycanech, zde však pod jménem 5. Tištěný seznam potulných zlodějů, udaných při vyšetřování v Braunschweigu
Josefa Lerchin/Lerchová. Rokycanský rozsudek (vypovězení), který zní a Liineburgu (kolem roku 1700)
 3. ŽIVOT "NA CESTĚ" - VĚROHODNÉ ZDÁNÍ A NEJISTÁ SKUTEČNOST 127

na jméno Alžběty Lerchové, jinak Magdaleny Uhlíkové, zaznamenala

v ortelních manuálech Apelačního soudu i E. Procházková. Ještě před
zatčením v Žebráku však měla Uhlíková sedět v rožmitálském vězení.
V roce 1727 se tam také dotazovala netolická rada na matku jisté Kate-
řiny Uhlíkové, která tam byla popravena. Stříbrský soud si dále vyžádal
protokol z Plzně, kde byla v říjnu 1736 vyslýchána asi dvacetiletá "Ro-
salia přijmením po otci UhHková, po mém manželi ale Olbrechtová", pochá-
zející z Manětína. (Podle ortelních manuálů byla v Plzni v dubnu 1737
nakonec k smrti odsouzena "Magdalena, jinak Rosalie Olbrichtová", trest
však zjevně nebyl vykonán.) Z Manětína došlo roku 1750 do Stříbra
konečně také potvrzení o křtu, v něm stálo pro změnu jméno Josefa
Vrbin/Vrbová. Rozsudek smrti mečem, vynesený 4. února 1751, uvádí
tři různá jména a tři různá příjmení této "delikventky". Jedná-li se zde
však o jednu osobu, objevilo se v souvislosti s ní v průběhu pětatřiceti
let celkem pět křestních jmen a pět příjmení. To samozřejmě právě ne-
usnadňuje její identifikaci v pramenech a opět přinejmenším zpochyb-
ňuje různé historické statistiky.
Popisy osob či delikventů a delikventek, zvané také "descriptio per-
sonae", se i v českých zemích stávaly v průběhu 18. století pevnou sou-
částí úřední a na jeho konci i policejní praxe. Měly několikerý účel. Se-
znamy zločinců a zlodějů z jihozápadního Německa, analyzované Evou
Wiebel a Andreasem Blauertem, nebyly podle nich určeny k publikování,
ale sloužily spíše k usvědčení a identifikaci již zajištěných "delikventů".
Popis Václava Krále, stejně jako stovky podobných písemností v ar-
chivech českých panství, však měly podle všeho napomoci při pátrání
a zajištění jak osob uprchlých, tak podezřelých, o nichž vypovídali jejich
již zadržení souputníci - šlo tedy o svého druhu zatykače. Podklady pro
ně vyhotovovaly zřejmě ty (soudní) orgány, které měly s delikventem/
delikventkou co do činění, jejich distribuci do jednotlivých míst však za-
jišťovaly centrální zemské a krajské úřady. Popisy osob někdy dokonce
tvořily samostatné paragrafy krajských patentů a cirkulářů. Jakou for-
mou a zda vůbec byly tyto popisy zveřejňoványči jak s nimi pracovali
vrchnostenští úředníci, nevíme zcela jistě. Je pravděpodobné, že byly
určeny pouze pro "vnitroúřední" potřebu a měly úředníky upozornit
na podezřelé osoby, které se mohly dostat do okruhu jejich působnos­
ti. Ukazuje na to i stížnost reprezentace a komory, obsažená v paten-
tu budějovického krajského úřadu z počátku listopadu 1758. V kra-
ji byl podle ní před časem rozšířen popis Johanna Matějky/Matiegky,
128 ZROZENÍ VAGABUNDA
podezřelého Z vraždy. Reprezentace S nelibostí nesla, že hospodářští
úředníci a magistráty na takto popsané lidi nedávají pozor, a dokonce
je ani nezadržují. (Zejména V Matějkově případě prý muselo jít o ne-
dbalost úředníků, neboť zvláštní znamení hledaného - celkem sedm
chybějících prstů na rukou - nemohlo podle reprezentace ujít jejich
pozornosti.) Závěrem byli panští úředníci - jak jsme z podobných stíž-
ností zvyklí - napomenuti k větší bdělosti. Přes tuto stereotypnost se
v ní ale nikde nehovoří o tom, že by podobně pozorné mělo být i oby-
vatelstvo jim svěřených panství. Široce publikované popisy "zločinců",
jejich skutků, ale především potrestání mohly samozřejmě také sloužit
k odstrašení a varování všech poddaných.
Chybějící prsty umožňovaly identifikovat člověka poměrně jedno-
značně, potud je nespokojenost české reprezentace s činností lokálních
úředníků pochopitelná. Zůstává však otázka, zda hejmané a jejich pod-
řízení mohli mít přehled o všech takových osobách, pohybujících se
po jejich panstvích, zvláště když nevíme, byli-li podobným způsobem
instruováni i vesničtí rychtáři a konšelé. Pokud však hledapý či hleda-
ná žádná výrazná znamení nevykazovali, přinášely popisy více či méně
přesné (a zaměnitelné) informace o jejich zevnějšku a navenek patrných
charakteristických rysech, jako byla například u Václava Krále dvojja-
zyčnost. Ze stovek takových písemností, jež by si zasloužily systema-
tické vyhodnocení, budu citovat popisy dvou členů zlodějské "bandy",
o nichž v českolipském vězení vypovídal Wentzl Helmer tak, jak je při­
nesl cirkulář budějovického krajského úřadu z počátku května 1754:
,Johann Georg Ritsche~ střední postavy) podsaditý) širokých ramenou) stár kolem
24 le~ narozený v Prusku) má modrou suknici se žlutou podšívkou a s dvojími
knofllky) většími širokými litými a menšími na obou stranách) šedivou kami-
zolu s modrou podšívkou a olověnými pocínovanými knofHky) modré plátěné
kalhoty) šedivé punčochy a střevíce) ohrnutý klobouk) žlutavé nesvázané vla-
ryj hladký červenolící obličej) šedavé oči) kulatý nedlouhý nos) krátký silný krk)
obyčejně chodís ženou Christopha Scharfrichtera a čtyřmi dětmi.
Družka šenkýře Christopha Elisabeth) jinak nazývaná rumburská Liesel)
stará kolem 37 nebo 38le~ narozená v Rumburku) podsadité střední postavy)
na hlavě bt1ý saský čepec nad ušima ohrnutý nahoru) okolo krku bz1ý lněný
šátek) černou suknici z cajku) černou lněnou zástěru s potiskem) červené vlně­
né punčochy) boty s malými kulatými žlutými přezkami) má podlouhlý obličej)
dlouhý nos) šedivé oč; černou pásku kolem krku) má dvě dět; jednomu je už
kolem čtrnácti le~ druhému čtyři nebo pět le~ obě jsou děvčata) chodí obyčejně
3. ŽIVOT "NA CESTĚ" - VĚROHODNÉ ZDÁNÍ A NEJISTÁ SKUTEČNOST 129
s Christophem von Schemel) také s]osephem Ritschelem) který často nosí men-
ší dítě."
V soupisech osob, vypovězených pro nejrůznější delikty z Čech, Mo-
ravy a Slezska, jež byly podle všeho pravidelně aktualizovány (a docho-
valy se také v archivu panství Třeboň), se na konci druhého desetiletí
18. století vedle popsání postavy, obličeje a oblečení objevují například
charakteristiky jako: "používá častěji slovo ,s1aku'" (Isaac Lobl), "staví se,
jako by špatně slyšel" (Georg Anton Schmidt), "mluví jakoby sasky" 00-
hann Heinrich Fridter ze Saalfeldu). V dalších "zatykačích", zaslaných
rovněž do Třeboně, byl například Severin Pardubský, pětatřicetiletý
zloděj, který počátkem 20. let uprchl z velkomeziříčského vězení, vypo-
dobněn jako "osoba bělomodrých) toho času ale zlých, nateklých a téměř černě
krvípodlitých oč~ (...) na jeho těle s vypáleným písmenem R na zádech" (R bylo
zkratkou pro "relegatus", vypovězený). Na uprchlého sedmnáctiletého
pacholka Mathiase Žlábka ze Stožic mělo v roce 1752 zase upozornit,
že je "stock bohm [tedy mluví pouze česky] a při řeči zadrhává".
Popisy osob, jež přestoupily společenské normy, jistě mohou obsaho-
vat stereotypy, které v konkrétní společnosti patřily k dobovému obrazu
každého zločince ("krví podlité oči") nebo třeba - jak naznačí další kapi-
tola - k obrazu Cikána. V době, kdy jednotlivec mohl být identifikován
převážně pouze písemně a jen výjimečně obrazově (porrrétování bylo
obvyklé mezi elitami), se kromě těchto znamení ve všech popisech vy-
nořují tři až čtyři skupiny obecných charakterizačních znaků, soustře­
děných jednak kolem postavy, dále obličeje, resp. hlavy (důraz se kladl
na oči, nos, tvar a barvu obličeje, krk, vlasy a účes), následně oblečení
a konečně chování v širokém slova smyslu. Ve srovnání s klasickými an-
tropometrickými identifikačními postupy, které se spolu fyziognomií
začínají - právě ve službách kriminalistiky - rozvíjet na konci 18. a pře­
devším v 19. století, nás možná zarazí význam oděvu pro totožnost oso-
by. Jak ale uvádí Valentin Groebner ve své úvaze o počátcích identifika-
ce osob v pozdně středověké Evropě, náleželo oblečení - a v prostředí
tuláků to platí dvojnásob - k cennému, a tedy málo zaměnitelnému
majetku každého člověka. Není proto divu, že se v pramenech již od
konce 15. století objevuje coby součást osoby, resp. její podstatná roz-
lišující charakteristika. Rozpoznat nahé tělo například na bojišti bylo
podle Groebnera obtížné. Vzpomeneme-li si v této souvislosti na raně
novověké oděvní řády, přikazující například venkovanům šatit se při­
měřeně svému stavu, nebo na části oděvů či oděvní symboly, závazné
130 ZROZENÍ VAGABUNDA
pro různé okrajové skupiny (Židy, prostitutky), můžeme o evropském
raném novověku skutečně uvažovat jako o "vizuální" epoše, kde byly
stav a možná i totožnost člověka spjaty s jeho vzezřením daleko více
než v dobách pozdějších.
Identifikace jednotlivce se zdá se stává potřebnější (a je podchytitel-
nější) ve společnostech, jejíž (mobilní) členové načas ztrácejí vzájemný
bezprostřední kontakt, ale zároveň také ve společnostech hierarchi-
zovaných a "informačně" propojených. Průvodcem totožnosti člově­
ka se pak stává nějaký druh pasu, tedy písemnost, vydaná autoritou,
důvěryhodnou institucí či osobou. Mohlo jím být například potvrze-
ní o počestném chování ve službě, které Václavu Královi alias Mathia-
si Hofmanovi z Votic vystavil pocestný student alias táborský měšťan
Antonius Fischer. Podobné atestace, vysvědčení chudoby, ale i "hodno-
věrné pasy", vyžadované patenty pro přechod zemských hranic, o nichž
pojednám v páté kapitole, mají přinejmenším do poloviny 18. století
jedno společné: na rozdíl od "zatykačů" v nich nebýval popsán vzhled
toho, jehož totožnost stvrzovaly - představme si tedy dnešp.í cestovní
pas bez fotografie. Tyto písemnosti zřejmě teprve postupně nabývaly
univerzální platnosti veřejné listiny. Prokazoval se jimi ten, kdo je držel
v rukou - první řádka falešného Králova potvrzení i začátek nepravého
vysvědčení chudoby Lucase Slabého z předchozí kapitoly identifikují
osobu jasně: Vorzeiger dessen, resp. Vorw[eJiser dieses, tedy ten, kdo toto
potvrzení předloží. Totožnost se tedy zakládala nejen na ověřitelnosti
popisů a pečetí, v této době ještě relativně nízké, ale - jak jsme viděli
v Králově případě a jak je daleko spíše známo z příběhu Martina Guer-
ra - na věrohodnostivzezření, vystupování, ale především vypravování,
dnes bychom řekli sebeprezentace jednotlivce.
Represe, kterou vrchnosti a především raně novověký stát deklaro-
valy vůči neusedlým lidem, zhruba nahrazovala sociální kontrolu, kte-
rou jinak nad životem jednotlivce měly "usedlé" komunity, domácnosti,
sousedství, obce a panství, jejichž byl příslušníkem a z nichž se hierar-
chicky skládala stavovská společnost. Tím nemá být řečeno, že tuláci
a tulačky byli "vykořeněni", tedy vytrženi z jakýchkoli sociálních vztahů,
jak sugerovaly policejní a společenské nauky zejména v 19. století. So-
lidarita, nutná kooperace, ale i konkurence mezi "lidmi na cestě" však
na druhou stranu neznamená, že by byli formovali jakési zločinecké
podsvětí nebo "spiknutí" proti spořádanému obyvatelstvu, jak se to
především v případě Cikánů, ale třeba i žhářů někdy ozývalo v raně
3. ŽIVOT "NA CESTĚ" - VĚROHODNÉ ZDÁNÍ A NEJISTÁ SKUTEČNOST 131
novověkých právních či literárních textech. Neusedlá existence dáva-
la jistě větší možnost pozměnit vlastní totožnost, resp. "příběh", střet
s vrchnostenskými orgány k tomu někdy dokonce i nutil, byť šlo třeba
jenom o popírání údajných přestupků nebo předstírání vlastní nevědo­
mosti. S tím, jak se zvyšovalo podezřívání ze strany úřadů, ale i obyvatel
vůči neusedlým, a znejisťovala se tak jejich situace, museli se vagabundi
za pomoci tradičních i nových prostředků (průvodních listů, svědec­
tví, atestací, pasů) stále více snažit budit věrohodné zdání. (Nechci tím
tvrdit, že se před rokem 1500 bylo možné po Evropě toulat bez posti-
hu, institucionalizovanou a písemně zachycenou kontrolu pohybu zde
však přinesla až staletí pozdější.)
Nelze (a ani nemá smysl) jakkoli měřit, zda neusedli lidé častěji využí-
vali toho, že nebyli pod dohledem sousedů nebo domovské obce, a vy-
vazovali se z dosavadních pout a závazků. Hovořit o změně totožnosti
se mi až na případy, jako byl právě ten Guerrův či žen, vydávajících se
dlouhá léta za muže, zdá ošidné. Není totiž vůbec zřejmé, co pod toto
moderní sousloví zahrnout. Změnu jména, původu nebo stavu, dikto-
vané potřebou okamžiku? Předstírání hmotné nouze a žebrotu tehdy,
kdy úřady usoudily, že je dotyčný dostatečně schopný, aby si vydělal
sám? Opatření si nepravých listin? Rodinný a společenský stav raně no-
vověké autority registrovaly v seznamech poddaných a matrikách a po-
koušely se na něj dohlížet. Díky Josefu Kalouskovi jsou notoricky zná-
mé například snahy Schwarzenbergůzamezit kolem roku 1720 příliš
četným sňatkům podruhů, čeledě a jiných nemajetných poddaných na
jihočeských panstvích. Vrchnost k tomu vedly obavy z nárůstu nesobě­
stačného obyvatelstva, které by případně bylo odkázáno na její podpo-
ru. O tom, zda faráři dodržovali dobový úzus a před uzavřením man-
želství vždy vyžadovali předložení vrchnostenského souhlasu, můžeme
i v 17. a 18. století s úspěchem pochybovat. Možná se spokojili s jakým-
koli potvrzením zachovalosti či počestného života, institut ohlášek ale
ukazuje, že to byla místní komunita, kdo v tradičních společnostech
stvrzoval způsobilost páru vstoupit do manželství, a že písemné doku-
menty evidentně hrály podřadnou úlohu. Duchovní, vedeni úmyslem
zabránit mimomanželskému soužití a sexualitě, však zřejmě oddávali
i osoby přišedší odjinud, o jejichž stavu či manželské způsobilosti ne-
mohl vydat svědectví nikdo jiný než ony samy. Na ty, kdo toho chtěli
podvodně zneužít, pamatovaly dobové zákoníky paragrafy o dvojím
manželství, tedy bigamii.
 ZROZENÍ VAGABUNDA 3. ŽIVOT "NA CESTĚ" - VĚROHODNÉ ZDÁNÍ A NEJISTÁ SKUTEČNOST 133
132

Právě podle článku 78 tereziánského hrdelního řádu byl v roce 1782 protokolů, v nichž byli vagabundi dotazováni na svou potulnou exis-
v Českých Budějovicích k trestu smrti odsouzen Joseph Chotochovský. tenci, svědčí rozsudek pouze o přístupu mocenských orgánů, a nikoli
Podle rozsudku měl za posledních deset let S justicí co do činění již po- o postojích "celé společnosti". V 18. století je podle mě poměrně ošid-
čtvrté. V roce 1772 byl právě v Českých Budějovicích potrestán čtvrtlet­ né hovořit o "celé společnosti". Její informační zpřehledňování a právě
ním vězením a patnácti ranami karabáčem za potulku, podvod a "před­ vytěsňování tuláků je evidentně "projektem" společenských autorit, ale
stírání společenského stavu" ("erdichtete Standesanmassung"). Roku 1775 projektem v této době zdaleka ještě nezavršeným. Jistě lze na jedné stra-
se k potulce přidružilo cizoložství a podezření z čarodějnictví, za což ně vybírat případy "notorických" či "profesionálních", což jsou obojí
nymburský soud vyměřil roční práce na obecním díle. Chotochovský lehce hodnotící adjektiva, tuláků, jakým byl podle všeho právě Choto-
odtud však po devíti měsících uprchl. To mu bylo přičteno k tíži roku chovský, a stavět je do protikladu k většině tzv. usedlé společnosti. Právě
1777 v Táboře, kde byl nadto opět souzen pro potulku, podvod a cizo- tak to ostatně činily dobové patenty. Nejen případ Václava Krále však
ložství, které mu tentokrát vynesly dvouletou obecní práci, po půl roku ukázal, jak nezřetelná mohla být hranice mezi takovou usedlostí a po-
zpřísněnou deseti ranami karabáčem. Pokud údaje v budějovickém roz- tulkou, jakkoli tuto nezřetelnost či nejistotu existence my, ve své větši­
sudku odpovídají skutečnosti, musel se Chotochovský ještě v průběhu ně obyvatelé postindustriálních měst s přesně narýsovanými a jistými
posledního trestu nebo krátce po jeho skončení oženit s Marií Annou osudy, jen těžko chápeme.
Klimschin, aniž by ji, kněze či kohokoli jiného uvědomil o svém před­
chozím trvajícím svazku (od své první manželky Cathariny Lubin se
Chotochovský při svých toulkách zřejmě pouze odloučil). Ptotože svůj
svobodný stav stvrdil před svatbou přísahou, dopustil se jednak kři­
vopřísežnictví - už na něj pamatoval tereziánský hrdelní řád v článku
59 trestem smrti mečem, podobně jako na dvojí manželství, pro které
byl rovněž souzen. Vedle těchto deliktů byl Chotochovský viněn opět
z podvodu a předstírání společenského stavu, přičemž není jasné, zdali
se vztahují na zamlčené první manželství, nebo mají souvislost s jaký-
misi padělanými listinami, které u něho byly nalezeny. To, že se mezi
přečiny znovu objevuje potulka, nemohlo navrhovaný trest - utětí prs-
tů pod šibenicí a následné stětí - již nikterak zpřísnit. Důležité neby-
lo kupodivu ani to, že na samotnou potulku nebylo možné aplikovat
žádné ustanovení hrdelního řádu. Budějovický soud tedy postupoval
poměrně neformálně, když uznal čtyři roky, které Chotochovského
druhá žena Anna Maria Klimschová dosud strávila ve vězení, za do-
statečný trest za potulku, kvůli nevědomostiji zprostil jakékoli sankce
za dvojí manželství a nařídil ji pouze odtransportovat do jejího rodiš-
tě blízko Břeclavi. Rozsudek sám o sobě však neznamená, že trest byl
vykonán. I přímo v jeho textu je zmíněno, že odsouzenci je ponecháno
právo požádat o milost.
V Chotochovského rozsudcích potulka jakoby zaujímala vedlejší
místo. Zdá se však, že ji soudní autority neztrácely ze zřetele ani teh-
dy, kdy by k odsouzení stačily těžší delikty. Na rozdíl od výslechových
 ZROZENÍ VAGABUNDA
134
PRAMENY A LITERATURA
Tištěné a vydané prameny
Nařízení Adama Františka ze Schwarzenbergu, datované 17. 2. 1720 ve Vídni, o za-
bránění sňatkům nemajetných poddaných, publikoval JOSEF KALOUSEK
(ed.), Řády selské a instrukce hospodářské 1698-1780, Praha 1908 (Archiv český
24), s. 135-136. Situace předcházející tomuto výnosu je zaznamenána v práci
PAVEL HIML, Die "armben Leute" und die Macht. Die Untertanen der sudbóhmis-
chen Herrschaft Český Krumlov/Krumau im Spannungsfeld zwischen Gemeinde, Ob-
rigkeit und Kirche (1680-1781), Stuttgart 2003, s. 72-74.
Archivní prameny
Národní archiv Praha, Nová manipulace (není-li uvedeno jinak, jsou písemnos-
ti datovány v Praze):
Sign. P 2/3, kart. 580: 1706,26. 8., posudek Apelačního soudu o vymýcení lupič-
ské chásky z čáslavského kraje.
Sign. P 2/5, kart. 580: 1683,20. 9., nařízení nejvyšších českých úřadů (místodrži-
telství) úřadům krajským o pátraní po tulácích v reakci na vizitaci v rakous-
kých zemích. Pravděpodobně se zde jedná o pozdější opis, neboť po eggenber-
ských panstvích v jižních Čechách kolovalo identické nařízení již v srpnu 1683
(srov. fond Vrchní úřad Český Krumlov v tomto seznamu pramenů).
Národní archiv Praha, České gubernium - Publicum (není-li uvedeno jinak,jsou
písemnosti datovány v Praze):
Sign. Bl/I, centrální prameny k zemským vizitacím z let 1756-1763: cirkulář
královské reprezentace a komory z 25. 4.1757 o provedení čtvrtletní vizitace
23. května; stížnost na provádění zemských vizitací z 9. 12. 1757; dopis kon-
silia nejvyšších zemských úřadů bezpečnostní komisi z 29. 10. 1759 a zem-
skému vojenskému velitelství z 16. 8. 1763; nařízení reprezentace a komory
o konání partikulární vizitace 1. 9. z 16. 8. 1763; stížnost (bezpečnostní ko-
mise a) nejvyšších zemských úřadů na nedbalé provádění vizitací v pražských
městech z 6. 10. 1763.
Sign. B 2/1, kart. 22: 1750, blíže nedat., seznam osob, chycených na Starém
Městě pražském po půlnoci 2. ledna při generální vizitaci (mj. Johann Svo-
boda, Mathes Felix, Wentzl Waczek, Georg Putschek a syn, Wentzl Schloser,
Stephan Reichenmayer a žena, Barbara Olivin, Anna Valentin, Barbara Til1in,
Anna Kleglin, Margaretha Ehrenbergerin, Josef Pasecký, Catharina Kruberin);
1750, 14.4., seznam osob chycených po půlnoci 7. dubna při vizitaci na Sta-
rém Městě pražském (mj. Jacob Grub, Anna Maria Schul1erin, Frantz Rein,
Mathes Gerlich); 1752, soupis osob, transportovaných z Prahy od 18. 8. do
konce roku 1752; centrální prameny k postrku a chudinské péči (1756-1763),
kart. 151: nařízení královské reprezentace a komory z 21. 6. 1756, zakazující
3. ŽIVOT "NA CESTĚ" - VĚROHODNĚ ZDÁNÍ A NEJISTÁ SKUTEČNOST 135
vrchnostem a rychtářům "svévolné" organizování postrku a svěřující veškeré
pravomoci krajským úřadům; dopis nejvyšších zemských úřadů z 26.9. 1756
o nedostatcích při dopravování postrkovaných osob před bezpečnostní komisi;
tabulka osob, transportovaných postrkem v prosinci 1756 od boleslavského
krajského úřadu, datovaná 4. 1. 1757 v Mladé Boleslavi.
Národní archiv Praha, Apelační soud (datováno v Praze):
Sign. 43/373, kniha českých ortelů z let 1759-1761, inv. č. 175: opis misivu Ape-
lačního soudu schwarzenberskému zmocněnciJohannu Heinrichu Wolfovi
v záležitosti tří tulaček, vězněných v Netolicích, z 15.5. 1759.
Státní oblastní archiv Třeboň, Krajský úřad Prácheň:
Sign. Publicum E 1758, katt. 68: výnos reprezentace a komoty o knihách odsu-
nutých osob na "černých deskách" pražských radnic, Praha, 26. 6. 1758.
Sign. Publicum E 1769, kart. 69, případ "šubované" Ludmily Portové (1769): vý-
slech datovaný 2. 3. v Písku, postrkový lístek prácheňského krajského úřadu
z 20. 2., dopis správce Boukala datovaný ve Zdíkově 1. 3., odpověď krajského
úřadu (kopie) z 2.3., kopie zprávy krajského úřadu úřadům zemským ze 14. 4.
(přiložen opis dopisu zdíkovského správce bezpečnostní komisi z 16. 3. a jeho
zprávy o uprchnutí Ludmily z 9. 4.).
Státní oblastní archiv Třeboň, Velkostatek Třeboň (není-li uvedeno jinak, jsou
písemnosti datované v Třeboni, resp. v místě působnosti původce):
Sign. I B 4 E 9: nedatovaný soupis osob vypovězených z českých zemí (po roce
1718); nedatovaný popis uprchlého vězně Severina Pardubského (po 30. 3.
1723); případ (výslech) Josefa Pečenky z 4. 11. 1723; soupis osob, zajištěných
při vizitaci na třeboňském panství 19. a 21. června 1723 (1724); 1726, 16. 11.,
Choustník, dopis krajského úřadu třeboňské vrchnosti k případu dvou tam-
ních toulajících se poddaných.
Sign. lB 4 E 10: anonymní koncept zprávy o zemské vizitaci z 18. 10. 1728; 1730,
20. 1., Veselí nad Lužnicí, specifikace nákladů vzniklých v letech 1724-1729
při přepravě vagabundů ke krajskému úřadu; 1730, 19.5., nařízení hejtmana
Augustina Olbrichta o provedení generální vizitace; rozhodnutí třeboňského
hejtmana o odesílání přistižených knížecích poddaných přímo na jejich pan-
ství z 23.5. 1731; 1732, 11. 10., nařízení hejtmana Augustina Olbrichta o sou-
časném konání zemské vizitace v Čechách a v rakouských zemích, stížnost na
nedostatečnoumlčenlivostpředstavitelůměst.
Sign. I B 4 E 11: 1738, 18. 10., Soběslav, zpráva městské rady o výsledcích zemské
vizitace; 1743,24. 10., zpráva třeboňskéhokonttibučníhopísaře Paula Petera
Feytta o průběhu podzimní vizitace; 1749, 11. 8., Praha, rozhodnutí královské
reprezentace a komory o mimořádné generální zemské vizitaci.
Sign. I B 4 E 12: 1750, 13.8., Praha, (podepsán Ftanz Ferdinand von Rubner),
výnos české reprezentace a komory o nedbalém provádění zemských vizita-
cí; 1752, 10. 5., Jindřichův Hradec, dopis tamního úročního písaře Rotczeka
136 ZROZENÍ VAGABUNDA
třeboňskému hospodářskému řediteli Mayerovi o třech zadržených hluboc-
kých děvečkách; 1752,28.5., popis Mathiase Žlábka ze Stožic, uprchlého kvů­
li podezření ze sodomie.
Sign. I B 4 E 13: 1754, 25. 1., císařské rozhodnutí o diferencovaném zacházení
s cizozemskými vagabundy, obsažené ve sdělení budějovického krajského úřa­
du; 1754,2.5., popis členů lupičské bandy podle výpovědi Wentzla Helmera
v českolipském vězení, obsažený v cirkuláři budějovického krajského úřadu;
1754, 19. 10., protokol výpovědi řeznického učně Ernsta Petera (podepsaný
třeboňským hospodářským hejtmanem, resp. ředitelem Johannem Gottlie-
bem Mayerem) o jeho setkání se dvěma neznámými muži v miletínském lese;
1754,20. 10., dopis blíže neurčeného třeboňského úředníka "hospodářskému
radovi" na Hlubokou, nařizující varovat obyvatele vesnice Hůrka před nebe-
zečím vyloupení a žhářství a obsahující pokyny k přípravě a průběhu vizitace
hlubockých lesů; 1754, 24. 10., zpráva krumlovské vrchnosti o chystané vizi-
taci; 1754,26. 10., Český Krumlov, reskript knížete Josefa Adama ze Schwar-
zenbergu, nařizující od vizitace upustit.
Sign. I B 4 E 14: 1756, 8. 1., kurenda bechyňského krajského úřadu o provádění
generální a partikulární zemské vizitace.
Sign. I B 4 E 15: léto 1756, blíže nedatované pokyny vrchnostenských úředníků
k přípravě a průběhu zemské vizitace ve dnech 31. srpna-I. září.
Sign. I B 4 E 16: 1758,3. 11., stížnost české reprezentace a komory na nedbalost
panských úředníků při hledání podezřelých osob 00hanna Matějky), obsaže-
ná ve sdělení budějovického krajského úřadu.
Sign. I B 4 E 18: 1763, 1. 5., vrchnostenské pokyny pro zemskou vizitaci 6. května
1763 (počet vizitujících poddaných 435).
Sign. I B 4 E 19: prameny k zemským vizitacím na panství z let 1764-1778 (vět­
šinou se jedná o vrchnostenské nařízení s téměř totožným rozpisem vizitu-
jících a jim přidělených rajonů a s časovým plánem vizitace, například 7. 5.
1764 pro vizitaci v noci z 11. na 12. 5. nebo 5. 9. 1766 pro vizitaci v noci z 12.
na 13. 9.).
Státní oblastní archiv Třeboň, Velkostatek Protivín (není-li uvedeno jinak, jsou
písemnosti datované v Protivíně):
Sign. IV E 3/2 (1723-1800), kart. 84, prameny k zemským vizitacím v letech
1723-1724: koncepty dopisů protivínského hejtmana Kessla správci v Pře­
číně a orlickému hejtmanovi z 15. a 16. 6. 1723; dopis orlického hejtmana
Schmidta hejtmanovi protivínskému ze 17. 6. 1723; nedatovaný soupis vizi-
tujících osob z června 1723; 1723,24.9., Černětice, zpráva Johanna Krahle
o vizitaci z 19. 6. 1723; nařízení prácheňského krajského úřadu ohledně pro-
sincové vizitace (přiložen opis místodržitelského výnosu, Praha, 15.9. 1723);
1724,22. 10., Čimelice, anonymní dispozice k provedení vizitace na panství
z 16. 5. 1724; nařízení prácheňského krajského úřadu o konání vizitace na
podzim 1724; odeslání tulačky a zlodějky Barbary Jelínkin k prácheňskému
krajskému úřadu (koncept průvodního dopisu z 22.10. 1726, nedat. výslech);
3. ŽIVOT "NA CESTĚ" - VĚROHODNÉ ZDÁNÍ A NEJISTÁ SKUTEČNOST 137
1747,9.5., Bohumilice, oznámení prácheňského krajského úřadu o konání
generální vizitace a o postrku tuláků při ní přistižených, podepsán hejtman
Malovec z Chýnova a Vimperka; koncept dopisu protivínského hejtmana pře­
čínskému správci o nedovoleném ubytování "cizích osob" dobrošským hos-
tinským z 22. 9. 1753; nařízení hejtmana prácheňskéhokraje o konání parti-
kulární vizitace 22.4. 1755, datované 20. 4. 1755 v Písku; postrkový "pas" pro
Franze Fouska z Protivína, vystavený 16. 1. 1781 v Praze komisí pro veřejnou
bezpečnost; 1792,29. 11., Drhovle, dopis drhovelského úředníka protivínské
správě o postrku Valentina Nováka z Heřmaně; příkaz krajského úřadu o do-
provázení postrkovaných vagabundů, datovaný 2.7. 1793 v Písku; 1794, 1795,
1796, "Vormerksbucher"/knihy se záznamy o postrkovaných osobách, trans-
portovných přes protivínské panství (pro rok 1799 se kniha nachází pod sign.
IV E 2, fase. 452).
Státní oblastní archiv Třeboň, pracoviště Český Krumlov, Vrchní úřad Český
Krumlov:
Sign. (II A) 4 L S 11: 1683, 16. 8, Český Krumlov, opis reskriptu Jana Kristiána
z Eggenbergu určeného městům a městečkům na panstvích a nařizujícího
provést "vizitaci" a krajským úřadům zaslat seznam cizích neusedlých lidi
a "povalečné chásky" (v originálu se tento reskript nachází například v SOkA
Prachatice, Archiv města Netolice, sign. I - Ch - d, kart. 40); 1683, 19. 8., Ne-
tolice, zpráva purkmistra a rady o splnění nařízení; tamtéž negativní zprávy
z Chvalšin, Horní Vltavice, Volar a Vimperka (konec srpna 1683); 1683,21. 8.,
Prachatice, zpráva purkmistra a rady se jmény tří zahálčivýchosob ve městě.
Státní oblastní archiv Třeboň, pracoviště Český Krumlov, Velkostatek Český
Krumlov:
Sign. I 5 AU 27-28 (červená), obecní účty rychty Polná/Neustein z let 1726-1784,
účty za rok 1770; sign. I 5 AU 11 (červená), obecní účty rychty NěmeckýRych-
nov/Deurschreichenau z let 1732-1784, účty za roky 1750-1751.
Státní okresní archiv Litoměřice se sídlem v Lovosicích, Archiv města Litoměřice
(není-li uvedeno jinak, jsou písemnosti datované v Litoměřicích):
Kart. 1172: prameny k zemským vizitacím z let 1729 a 1734/35: soupis osob, chy-
cených při vizitaci v litoměřickém okolí 17. 10. 1729, a průvodní dopis měst­
ské rady (opisy, datováno 12. 11.); zpráva (zřejmě městské rady) krajskému
úřadu o přestupku rychtáře WentzelaJocha (opis, datováno 26. 10. 1729); vý_
slech Gottfrieda Mullera ze Saska z 22. 10. 1729; výslech Anny Marie Ecker-
tin a Marie Fischerin před litoměřickým městským rychtářem a syndikem/
písařem z 28. 10. 1729; seznam osob, zadržovaných po vizitaci z 12. 10. 1734
v Litoměřicích a kopie průvodního dopisu krajskému úřadu, obojí datováno
7. 1. 1735. (Rejstřík archivu města z konce 18. století uvádí v části "Publica"
korespondenci ohledně postrku vagabundůz let 1724 a 1725, po moderním
uspořádání fondu však obtížně dohledatelnou.)
138 ZROZENÍ VAGABUNDA
Státní okresní archív Prachatice, Archiv města Netolice (není-li uvedeno jinak,
jsou písemnosti datované v Netolicích): . přtběhy ze zdpadnľ Moravy (Pokus o identifikaci okraje baroknľspolečnosti), Západní
Sign. I - Ž - c, kart. 150, případ Václava Krále: výslechy Václava Krále před komI-
saři z řad netolické městské rady z 23. 7. a 23. 8. 1743; korespondence netolic-
ké městské rady s česko krumlovskou vrchností a prácheňským krajským úřa­
dem ze srpna 1743; potvrzení jindřichohradecké městské rady o počestném
chování Václava Krále ve službě u tamních měšťanů, datované v J. Hradci 16. 8.
1743 (přílohy: dopis Václava Krále jeho hodpodáři Mathesu Emerovi, datova-
ný pravděpodobně v Jindřichově Hradci na jaře 1743, Králův dopis manželce
datovaný 12. 6. 1743 v Kasejovicích, Králův dopis rodičům pravděpodobně
z konce května 1743); potvrzení o počestném chování Mathiase Hofmana,
datované v Táboře 26.6. 1743 a podepsané tamním měšťanem Antoniusem
Fuscherem (falzifikát); zpráva purkmistra a rady městyse Kolince a zpráva
kolineckého hejtmana Franze Erdtla o osobě a chování Václava Krále, obě
z 17. 8. 1743; nedatovaná Králova žádost netolické městské radě (zřejmě ze
srpna 1743); zpráva o útěku Krále z vězení spojená s jeho popisem z 27.8. a vý-
slech netolického právního posla Josefa Rankla z 6. 9. 1743, obě určené pro
vrchnost, resp. krajský úřad.
Státní okresní archiv Příbram, Archiv města Rožmitál pod Třemšínem:
Inv. č. 200, kart. 4, korespondence v případě Rosalie (Magdaleny) Uhlíkové, jinak
JosefY Landbergerové potažmo Vrbové: dotaz netolické rady a purkmistra na
matku Kateřiny Uhlíkové, datovaný v Netolicích 11. 9.1727; výpověď Rosalie
Uhlíkové/Olbrechtové, datovaná 9. 10. 1736 v Plzni; dopis purkmistra a rady
města Stříbro s rekonstrukcí totožnosti Uhlíkové/Lerchové/Vrbové, datova-
ný 12. 12. 1750 ve Stříbře.
Státní okresní archiv České Budějovice, Archiv města České Budějovice:
Stará spisovna, "Liber sententiarum Criminalium Regiae Liberae Montanae Ur-
bis Boemo Budvicense de Anno 1782", fol. 31r-33v, blíže nedatovaný rozsudek
nad Josephem Chotochovským a Marií Annou Klimschin.
Literatura
Okrajovým skupinám v raném novověku se věnuje BRONISLAW GEREMEK,
Criminalité, vagabondage, paupérisme: Za marginalité al'aube des temps modernes,
Revue ďhistoire modeme et conremporaine 21/1974, s. 337-375.
Sociálně historickou práci trvalé hodnoty představuje A. 1. BEIER, Masterless Men.
The Vagrancy Problem in England 1560-1640, London-New York 1985, na s. 16
a 148-149 hovoří autor pro léta 1569-1572 a 1631-1639 o "national searches
of vagrants", resp. o "search campaigns".
Události z počátku 40. let 18. století, spojené s válkami o rakouské dědictví, podal
nedávno v přehledné podobě EDUARD MAUR, 12. 5. 1743. Marie Terezie - ko-
runovace na usmířenou, Praha 2003.
3. ŽIVOT "NA CESTĚ" - VĚROHODNÉ ZDÁNÍ A NEJISTÁ SKUTEČNOST 139
°"vytěsňování" tuláků z "většinové společnosti" píše MARTIN ŠTINDL, Tulácké
Morava 5/2001, s. 59-81, zde zejména 66-67.
K "ženské kriminalitě" v jižních Čechách srov. JANA KOUTNÁ, Ženy na scesti. Pří­
spěvek k životu tulaček, zlodgek a tas'kářek v polovině 18. století, Vodňany a Vod-
ňansko 5/2002, s. 59-74.
Přehled protituláckých vizitací a edici příslušných nařízení obsahuje kniha MAR-
TINA SCHEUTZE, Ausgesperrt und ge;agt, geduldet und versteckt. Bettlervisitatio-
nen im Niederosterreich des 18. jahrhunderts, St. Pblten 2003, pro vizitace zejmé-
nas.43-59.
Protituláckým opatřením včetně vizitací se věnuje ERNST SCHUBERT, Arme
Leute, Bettler und Gauner im Franken des 18.jahrhunderts, Neustadt an der Aisch
1983, s. 313-322.
° obecně uznávaném právu obyvatelstva raně novověkého Šlesvicka-Holštýnska
potrestat vlastními prostředky přistižené zloděje píše OTTO ULBRICHT, Der
Tod eines Bettlers: dorfliche Lynchjustiz 1727. Ein Experiment in Narration und Ana-
lyse, in: Historie und Eigen-Sinn. Festschrift fur Jan Peters zum 65. Geburts-
tag, (edd.) Axel Lubinski, Thomas Rudert, Martina Schattkowsky, Weimat
1997, s. 379-397.
Proměnu pohledu na žebrotu v pozdním středověku a raném novověku zachy-
cUJe NORBERT SCHINDLER, Die Entstehung der Unbarmherzigkeit. Zur Kultur
und Lebensweise der Salzburger Bettler am Ende des 17. jahrhunderts, in: TýŽ, Wi-
derspenstige Leute. Studien zur Volkskultur in der fruhen Neuzeit, Frankfurt
am Main 1992, s. 258-314.
K pojmu "Ausrottung" se vyjadřuje například HELGA SCHNABEL-SCHÚLE
v článku Die Strafe des Landesverweises in der Friihen Neuzeit, in: Ausweisung
und Deportation. Formen der Zwangsmigration in der Geschichte, (edd.)
Andreas Gestrich, Gerhard Hirschfeld, Holger Sonnabend, Stuttgart 1995,
s. 73-82,zdes. 79-80.
Důležitou práci k chudobě a chudinské podpoře představuje ROBERT JÚTTE,
Poverty and Deviance in Early Modern Europe, Cambridge 1994.
° "zatykačích" 18. století psali například EVA WIEBEL, ANDREAS BLAUERT,
Gauner- und Diebeslisten. Unterschichten- und Randgruppenkriminalitdt in den Au-
gen des absolutistischen Staates, in: Devianz, Widerstand und Herrschaftspraxis
in der Vormoderne. Studien zu Konflikten im sudwestdeutschen Raum, (ed.)
Mark Habedein, Konstanz 1999, s. 67-96.
Pokud neuvádím jinak, čerpám informace o ortelních manuálech Apelačního
soudu ze studie EVY PROCHÁZKOVÉ, Perzekuce romských kočovmk,ů v českých
zemích v 18. století(Na zdkladě rozboru ortelních mauálů pražského apeZačmho soudu),
Sborník archivních prací 42/1992, s. 307-408 (tam pod č. 396 na s. 386 rozsu-
dek smrti nad Magdalenou, jinak Rosalií Olbrichtovou z 12. 4. 1737 v Plzni).
Identifikací jedince ve středověku se zabývá VALETNIN GROEBNER, Describing
the Person, Reading the Signs in Late Medieval and Renaissance Europe: Identity, Pa-
pers, Vested Figure and the Limits ojIdentification, in: Doeumenting Individual
 ZROZENÍ VAGABUNDA
140
Identity. The Development of State Practices in the Mo~e~n Wo:ld, (edd.)
Jane Caplan, John Torpey, Princeton 200~, ~. 15-2?; Krome uv~dm Groebne-
rovy úvahy sleduje sborník dokumentovam osobm Identity az od Francouz-
ské revoluce.
Zásadní prací k postrku v rakouské monarchii, především však v Dolním Rakous-
ku, představuje studie HARALDA WENDELINA, Schub und Heimatrecht, m:
Grenze und Staat. Pa{;wesen, Staatsburgerschaft, Helmatrecht und Fremden-
"Zachránění Honzy
gesetzgebung in der ósterreichischen Monarchie 175~-1867, (edd.) W~t,ra~d
Heindl Edith Samer, Wien-Kóln-Welmar 2000, zeJmena s. 231-293. \i temze
sborníku srov. ZDEŇKA STOKLÁSKOVÁ, Fremdsein in Bdhmen und Mdhren,
s.617-719 která mimo jiné pojednává o pasech, dokumentujících totožnost
jednotlivc~při překračovánívnějších hranic ra~ouském~narchie.~ěžiště stu-
die však leží v posledním dvacetiletí 18. a prvm polovme 19. stolet!.
"příběhy" díky tomuto střetu zaznamenané a dochované. Jen obtížně od
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY,
JINAK LAMBERA VESELÉHO ROKU
1740/1741
Pinky" v sobě samozřejmě skrývá více neznámého
než například "Zachránění Vídně před Turky roku 1683". Čtenář či čte­
nářka však mohou očekávat, že je seznámím se zlomky životního pří­
běhu jednoho z neusedlých lidí, stejně zapomenutých, jako byli Václav
Král či Ludmila Portová. Honza Pinka ale nepatří k osobám historikům
a historičkám jmenovitě neznámým. V příběhu každého jednotlivce - ať
už ho vypráví on sám nebo někdo jiný - se sbíhají a prolínají neindivi-
duální, šířeji sdílené, chcete-li společenské podmínky, vzory, vlivy, mož-
nosti a předurčení, a to ho činí zajímavým i pro ty, kteří jinak "mikro-
historické" přebírání se jednotlivinami spíše odmítají (a zapomínají na
to, že jednotliviny děláme z lidských osudů my sami). Ani můj zájem
nepřivedla k Pinkovu příběhu jeho jedinečnost nebo neopakovatelnost,
což je zřejmé už z toho, že jsem na něj narazil, když jsem cíleně hledal
případy lidí, střetnuvších se s dobovým zákazem potulky, "případy" či
tohoto konfliktu jednotlivce s normou odhlížíme, jen obtížně se sna-
žíme člověka vnímat mimo kategorie, přiřčené mu - často nezávisle na
jeho vůli - společností. U lidí, s nimiž jsme se "setkali" pouze v archiv-
ních kartonech pod označením "delikventi", "tuláci" nebo "Cikáni",
jsou tyto obtíže samozřejmě ještě větší a ani Honza Pinka nepředstavu­
je výjimku. Přesto se - možná poněkud směle - pokusím především za
pomoci písemností z archivu třeboňského panství odpovědět na otázku,
jak Honza Pinka v konfliktu s autoritami prezentoval sám sebe.
Na konci tohoto - z dnešního pohledu jistě nerovného - střetu stojí
odsouzení k smrti, přesněji žádost o milost z dubna 1740, kterou císaři
Karlu VI. coby zeměpánovi adresoval "nejpokornějš~ nejpoddanějš~ nejpo-
kornější vězni [vězeň] a hřzsn{k]ann Pinka, jinak Lamber Vesery". Jako jeden
z důvodů pro omilostnění žadatel uvedl "můj mladý a k slitování nedos'1ý
věk" a dodal, "neb by mé mladé a nevinné krve ještě s1wda bylo, obvzláště že
kde nedospělé léta, tak)! nedospěry rozum bývá". (Podle Pinkovy výpovědi mu
v době procesu bylo pravděpodobně 16 let.) Žádost o milost však psal
a podle všeho i sestavoval lomnický syndikus (písař) Thomas/Tomáš
 ZROZENÍ VAGABUNDA
140
Identity. The Development of State Practices in the Mo~e~n Wo:ld, (edd.)
Jane Caplan, John Torpey, Princeton 200~, ~. 15-2?; Krome uv~dm Groebne-
rovy úvahy sleduje sborník dokumentovam osobm Identity az od Francouz-
ské revoluce.
Zásadní prací k postrku v rakouské monarchii, především však v Dolním Rakous-
ku, představuje studie HARALDA WENDELINA, Schub und Heimatrecht, m:
Grenze und Staat. Pa{;wesen, Staatsburgerschaft, Helmatrecht und Fremden-
"Zachránění Honzy
gesetzgebung in der ósterreichischen Monarchie 175~-1867, (edd.) W~t,ra~d
Heindl Edith Samer, Wien-Kóln-Welmar 2000, zeJmena s. 231-293. \i temze
sborníku srov. ZDEŇKA STOKLÁSKOVÁ, Fremdsein in Bdhmen und Mdhren,
s.617-719 která mimo jiné pojednává o pasech, dokumentujících totožnost
jednotlivc~při překračovánívnějších hranic ra~ouském~narchie.~ěžiště stu-
die však leží v posledním dvacetiletí 18. a prvm polovme 19. stolet!.
"příběhy" díky tomuto střetu zaznamenané a dochované. Jen obtížně od
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY,
JINAK LAMBERA VESELÉHO ROKU
1740/1741
Pinky" v sobě samozřejmě skrývá více neznámého
než například "Zachránění Vídně před Turky roku 1683". Čtenář či čte­
nářka však mohou očekávat, že je seznámím se zlomky životního pří­
běhu jednoho z neusedlých lidí, stejně zapomenutých, jako byli Václav
Král či Ludmila Portová. Honza Pinka ale nepatří k osobám historikům
a historičkám jmenovitě neznámým. V příběhu každého jednotlivce - ať
už ho vypráví on sám nebo někdo jiný - se sbíhají a prolínají neindivi-
duální, šířeji sdílené, chcete-li společenské podmínky, vzory, vlivy, mož-
nosti a předurčení, a to ho činí zajímavým i pro ty, kteří jinak "mikro-
historické" přebírání se jednotlivinami spíše odmítají (a zapomínají na
to, že jednotliviny děláme z lidských osudů my sami). Ani můj zájem
nepřivedla k Pinkovu příběhu jeho jedinečnost nebo neopakovatelnost,
což je zřejmé už z toho, že jsem na něj narazil, když jsem cíleně hledal
případy lidí, střetnuvších se s dobovým zákazem potulky, "případy" či
tohoto konfliktu jednotlivce s normou odhlížíme, jen obtížně se sna-
žíme člověka vnímat mimo kategorie, přiřčené mu - často nezávisle na
jeho vůli - společností. U lidí, s nimiž jsme se "setkali" pouze v archiv-
ních kartonech pod označením "delikventi", "tuláci" nebo "Cikáni",
jsou tyto obtíže samozřejmě ještě větší a ani Honza Pinka nepředstavu­
je výjimku. Přesto se - možná poněkud směle - pokusím především za
pomoci písemností z archivu třeboňského panství odpovědět na otázku,
jak Honza Pinka v konfliktu s autoritami prezentoval sám sebe.
Na konci tohoto - z dnešního pohledu jistě nerovného - střetu stojí
odsouzení k smrti, přesněji žádost o milost z dubna 1740, kterou císaři
Karlu VI. coby zeměpánovi adresoval "nejpokornějš~ nejpoddanějš~ nejpo-
kornější vězni [vězeň] a hřzsn{k]ann Pinka, jinak Lamber Vesery". Jako jeden
z důvodů pro omilostnění žadatel uvedl "můj mladý a k slitování nedos'1ý
věk" a dodal, "neb by mé mladé a nevinné krve ještě s1wda bylo, obvzláště že
kde nedospělé léta, tak)! nedospěry rozum bývá". (Podle Pinkovy výpovědi mu
v době procesu bylo pravděpodobně 16 let.) Žádost o milost však psal
a podle všeho i sestavoval lomnický syndikus (písař) Thomas/Tomáš
142 ZROZENÍ VAGABUNDA

Velický, jehož jméno je k ní na konci pod jménem Pinkovým také při­

pojeno. Písař se jistě musel seznámit se všemi možnými polehčujícími
okolnostmi, ať už při rozmluvě s odsouzeným nebo při četbě jeho spi-
su. Porovnáme-li žádost o milost s podobným textem, který v téže době
ve prospěch Josefa Růžičky a Mařeny Secundy Felixové, odsouzených
současně s Pinkou, sepsal jiný třeboňský syndicus Antonín Vondra, na-
jdeme v nich mnohé shodné formulace - je možné, že oběma písařům
posloužila stejná předloha, nebo dokonce běžně užívaná kancelářská
pomůcka. Závěrečný apel na panovníka v žádosti, stylizované Vondrou,
se téměř doslovně opakuje ve Velického textu: "Pročež před vaší císařský
a královský katolický trůn milosti se nejponíženěj zvrhuji a pod hořce tekoucíma
slzama na kolena padaje pro smilováníBoží ajeho nejsvětějších pět ran prosím,
by mně tenkráte dle vaší císařské a královské katolické milosti nejvejš přirozené
a po celým světě rozhlášené rakouské dobrotivosti (...) ta dictirovaná smrtedlná
pokuta (...) v jinou život zachovávajícíproměnu změněná byla." Je lhostejné,
zda například odkaz na rakouskou dobrotivost ("clementia austriatica"),
která v této době spolu s rakouskou zbožností ("pietas austriatica") tvo-
řila součást propagandy vídeňských Habsburků, pocházel ~ nějakého
vzorníku, nebo zda se ho oba písaři naučili používat v průběhu svého
vzdělávání, případně praxe; odsouzení měli na formulaci žádostí kaž-
dopádně minimální podíl. V tom se tento administrativní akt liší na-
příklad od žádostí zčásti urozených a vzdělaných "delikventů" z Francie
16. století, jak je interpretovala Natalie Zemon Davisová.
Honza Pinka byl vyslýchán v Lomnici nad Lužnicí a rozsudek, který
3. března 1740 vynesl pražský Apelační soud, tam měl být také vyko-
nán. Úředníci třeboňského panství, pod nějž městečko Lomnice náleže-
lo, žádost o milost očekávali. Třeboňský hejtman Augustin F. Olbricht
psal do Lomnice 1. dubna 1740: ,Jakož v podobnej případnosti žádnému
delikventu zabráněno býti [nemůže] své outočiště a obhájeníživota pohledávati,
pročež slušná věc jest, aby ouřad jemu skrz postaveníprávního přítele na ruku
přišel", a navrhoval třeboňského písaře pro případ, že by písař lomnický
nebyl v sestavování žádostí o milost zběhlý. Vrchnostenský archivář Am-
brožovský, který o měsíc dříve instruoval podle všeho ne příliš zkušenou
lomnickou radu, jak zveřejnit apelační rozsudek, ji zároveň vybízel, aby
se rovnou obrátila na třeboňského syndika a "jemu argumenta aneb příči­
6. Radnice v Lomnici nad Lužnicí, v níž byl vyslýchán a odsouzen Honza Pinka (dnešní stav)
ny, která [by] delikventu ulehčení trestu způsobiti mohly okolostojičně" přednes­
la. Kromě písaře mohli mít na obsah žádosti tedy vliv i lomničtí radní.
Požádat o milost - byť neformálně - však musel nejprve odsouzený sám.
 4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 143

K tomu došlo ihned po vynesení rozsudku 1. dubna 1740. Spíše než

formalizovaná žádost nám odsouzence Pinku přibližuje následná zprá-
va lomnické městské rady. Pokud vše probíhalo podle zmíněného ar-
chivářova naučení, byl ortel vyhlášen na zasedání městské rady v "radní
světnici", jejíž dveře měly zůstat otevřené, aby "lidu dovoleno bylo týž ortel
vyslechnouti". O tom, co následovalo, nás zpravují lomnický purkmistr
a rada: "Po přečtení v domě radním jemu od slavné císařské a královské apela-
cívydaného ortele tento Jan Pinka jinak Lamber na kolena jest padl, pro Pána
Boha a pět ran Krista Pána prosil, aby slavná apelacínad ním se taky smilovati
ráčila, s tím doložením, že nic neukradl, žádného nezamordoval, toliko se od-
volával, kterak jeho sestra Bětka, když dvě léta staří ve špitále v Dobrušce a to
na přímluvu jistého pana kaplana zachován byl, jeho odtud odvésti měla. Po
vykonání téhož znovu pro Pána Boha a pět ran Krista Pána prosil, aby slavná
apelacípražská nad ním se smilovati ráčila, z ohledu jeho mladého 16 let věku,
že on budoucně toho cikánského života se zbavuje a více se protulovati nebude,
následovně raděj mezi lidmi dobrými sloužiti jako kdy prve slibuje."
Nejen v oficiální žádosti o milost, ale i bezprostředně po vynesení
rozsudku se Pinka odvolával na svůj nízký věk, tvrdil, že nic neukradl
ani se jinak nepřečinil, a sliboval, že zanechá potulného života. Pinkovu
situaci tváří v tvář soudní autoritě nejlépe přibližují protokoly výslechů.
Už v jejich průběhu byl zadržený konfrontován s podezřením z kráde-
že a obviněním z potulky, a není proto divu, že se jim bránil i ve chvíli,
kdy byl pro "protulování", tedy cikánskou potulku, odsouzen k smr-
ti. I v tomto případě výslechové protokoly poodhalují, jak společenské
autority k "Cikánům" přistupovaly, podle jakých vzorů strukturovaly
jejich výpovědi a jak "Cikány" - alespoň podle mého názoru - do urči­
té míry spoluvytvářely.
Do Lomnice nad Lužnicí byl Honza Pinka spolu s dalšími dvanácti
osobami přivezen 13. prosince 1739 na dvou vozech od bechyňského
krajského úřadu, sídlícího v té době v Miličíně. Není pravděpodobné,že
by celou skupinu zadrželi přímo krajští úředníci. Kraje však měly prá-
vo rozhodovat o tom, kam budou chycení tuláci přiděleni k soudnímu
vyšetřování. Zatímco Honza Pinka zůstal v Lomnici, Josef Růžička se
svou ženou Mařenou Felixou a dětmi byl například odvezen do Třeboně
a Karel Vrba s ženou a matkou do Českých Budějovic. Lomničtí neby-
li tímto pověřením zjevně nadšeni, když psali třeboňskému hejtmano-
vi, "neb takové lidi vyživovati a co podobného criminálnzho před se vzíti v tom
stavu nejsme a býti nemůžeme". Nakonec jim však nezbylo nic jiného než
144 ZROZENÍ VAGABUNDA
se rozhodnutí krajského úřadu podřídit. Spolu s osobou vyšetřované­
ho jim byl z Miličína zaslán i jeho první výslech a také katalog třinácti
bodů, na něž měl být znovu, tentokrát soudně dotázán. Lomničtí rad-
ní tak byli postaveni víceméně do role výkonného orgánu, jakkoli jim
krajský úřad v návodu k provedení soudního výslechu ponechával jis-
tou volnost při kladení otázek, které se - jak stálo ve formuláři - "toliko
z vyznáníformírovati musejt'.
I samotný katalog otázek vycházel z předchozích výpovědí zadrže-
ných a z informací o jejich zajmutí u "Pelíškovýho mostu". Zároveň se
do otázek mohly promítat obecné znalosti a představy, které měli úřed­
níci o životě "Cikánů". Obojí lze od sebe jen obtížně odlišit. Vyslýchající
tak například předpokládali, že pokud bude Pinka ženatý, bude odda-
ný v kostele a rovněž jeho děti budou pokřtěné. V tomto ohledu nikdo
nezpochybňovaljeho křesťanství, resp. katolické vyznání. Ještě jedno-
značněji z otázek vysvítá přesvědčení, že Cikáni se toulají víceméně or-
ganizovaně ve skupinách. Označení "rota", které pro ně krajští úřední­
ci - zcela v duchu proticikánských a protituláckých naříze~í - použili,
mělo již od středověku negativní přídech. "Roty" lupičů, žhářů a tuláků
ohrožovaly stejně jako dříve "roty pekelné" klid a pořádek ve společnos­
ti. V tomto smyslu čelil Honza Pinka otázkám: ,jak mnoho vás pospolu
chodilo? Kde pak jste se tak dohromady ses1i, měli jste již nějaké srozuměnI? Ne-
měli jste nikdy nijakou zbraň při sobě a jak mnoho a kdo ji větším dt1em u sebe
nosil?" Prvnímu, miličínskémuvyznání, že "rotu" tvořili čtyři muži, pět
žen a šest dětí, autor výslechového katalogu zjevně nevěřil, když po-
znamenal, "ale jest pověs~ že by se jich mělo na 200 osob v lesích protulovati",
a doporučoval se na to Pinky ještě jednou dotázat.
Podle vlastní výpovědi se Honza nejprve toulal spolu s ostatními Ci-
kány kolem Hradce Králové. Tam byl také proto, "že jsme se po světě protu-
lovali", se svým strýcem Josefem Růžičkou půl roku vězněn a poté podle
všeho omilostněn. OosefRůžička byl koncem roku 1739 zatčen s Hon-
zou Pinkou a se svou ženou Mařenou Felixovou odeslán k vyšetřování
do Třeboně. Historička Eva Procházková zachytila Josefa Růžičku v or-
telních manuálech Apelačního soudu také v roce 1727 v Hradci Králové,
kde byl souzen rovněž se svou manželkou. O rok dříve byla podle toho-
to pramene Mařena Felixová odsouzena - mimo jiné k uříznutí pravé-
ho ucha - v Náchodě. K roku 1739 nalezla Procházková tamtéž proces
s Mařenou Felixovou a Honzou Pinkou, konaný však v Novém Byd-
žově. Oběma tehdy bylo na záda vypáleno písmeno R, uříznuto pravé
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 145
ucho a oba byli po sepsání hrdelního reversu vypovězeni z dědičných
habsburských zemí.) Na radu svého bratra Františka Růžičky se Pinka
a ostatní vydali z východních 'do jižních Čech a tam se "protulovali asi 8
neděl až vokolo Českých Budějovic". (Všimněme si, že Pinka užívá alespoň
ve své zaznamenané výpovědi slovesa "protulovat", které bylo právě pro
cikánskou potulku vyhrazeno v úředním jazyce.) Skupina čítala včetně
dětí maximálně dvacet čtyři osob, "na to ale, když nás chytali v jedné vsi",
pokračoval Pinka, "odes1i od nás 4 mužský, 4 ženský a 3 děti". Kdo přesně
"chytal", není jasné, podle další odpovědi se však skupina rozdělila ješ-
tě před tím, "než na nás páni přis1i sflintama". Následné shledání nebylo
pravděpodobně obtížné. Dotázán na vzájemné "srozumění", Pinka od-
větil: "Tak po lidech, když jsme se rozes1i, nám povídali."
Pinka tvrdil, že důvod svého současného zatčení nezná. Na to, že se
podle komisařů toulá "bez pasu proti císařskému poručeni", reagoval slo-
vy: "My jsme zdeť rozený, nepotřebujem pasu." Jak ještě doložím, míjely se
tyto argumenty poněkud s právní situací, jak ji - byť ne zcela jedno-
značně - stanovovaly protitulácké a proticikánské patenty. Ty na jednu
stranu vyžadovaly nějakou formu pasu nejen od "cizozemců", ale i od
poddaných, pohybujících se mimo vlastní panství (Pinkovo zdeť zname-
nalo nejspíš v českých zemích). Patenty, vypovídající paušálně Cikány
z habsburských zemí, naproti tomu nikdy o pasech nehovořily, a tedy
nepřipouštěly, že by jejich pobyt mohl být tímto způsobem legalizován.
Množné číslo ("my jsme zdeť rozený"), užité Pinkou v situaci, kdy byl do-
tazován coby jednotlivec, naznačuje, že sáhl po tvrzení, kterým Cikáni
častěji hájili svůj pobyt v zemích, z nichž byli vypovídáni. Toto tvrzení
jakoby obcházelo výnosy proti Cikánům, když je stavělo na roveň jiným
tulákům, kteří patří tam, odkud pocházejí, resp. kde jsou narozeni.
Že přestoupil vypovězení ze země, bylo Pinkovi podle všeho jasné.
Skutečnost, že má uříznutou polovinu ucha a na zádech znamení R,
vysvětloval tím, že když Cikáni "v drážďanské zemi" zpracovávali padlý
dobytek, "tatt'k můj utekl, matka taky, tam nám uši vovčáci řezali" a vypa-
lovali znamení. Tím se ale dostal také do rozporu s vlastní předchozí
výpovědí, podle níž byli oba jeho rodiče popraveni půl roku po jeho na-
rození v Chrudimi, resp. Dobrušce. Toto tvrzení však nelze i vzhledem
k nestálosti jmen ověřit. Tresty se většinou vykonávaly v těch městech,
kde probíhal soud, avšak v letech 1720-1725, která přicházejí v úva-
hu, uvádí E. Procházková pouze jeden proces v Chrudimi v roce 1721,
při němž byl trest smrti oběšením vynesen nad čtyřmi muži, Hansem
146 ZROZENÍ VAGABUNDA
Georgem Kleinem, Hansem Heinrichem Danielem, Valentinem Leinber-
gerem a Hansem Martinem Danielem. Upozorněn na tuto nesrovnalost
komisaři, odvětil Pinka lapidárně: ,Já tomu nic nerozumím, jinač se znáti
nemohu, ať páni píšou, kam chtěji" Tím také výslech skončil.
Je zjevné, že Pinka podřídil svou výpověď tomu, aby od sebe odvrá-
til podezření, že porušil hrdelní revers, tedy že se přes vypovězení dále
toulal v habsburských zemích. Přesto nad ním stejně jako nad Josefem
Růžičkou a Mařenou Felixovou Apelační soud vynesl 3. března 1740
rozsudek smrti pro "protulování". Proč soudci nekvalifikovali Pinkův
a Felixové přečin jako porušení hrdelního reversu, když je sami ani ne
před rokem nařídili vypovědět ze země, není zřejmé. Dne 28. dubna té-
hož roku byl vyřčen nejvyšší ortel nad Pinkovými souputníky, souze-
nými v Českých Budějovicích, mezi nimi nad Karlem Vrbou, zvaným
též Matěj Růžička, a Františkem Růžičkou, jinak Antonínem Veselým.
Tomu, že by se v případě Františka Růžičky mohlo jednat o zmiňova­
ného Pinkova bratra, nasvědčuje jeho druhé příjmení Veselý. Na úvod
svého výslechu totiž i Honza uvedl, že se jmenuje ,Janek pinka, po cí-
kánsku Lamber Vesery". Bylo by však odvážné vyvozovat z toho, že pří­
jmení Veselý bylo jednoznačně "cikánské" a Růžička potom necikánské,
resp. "české". Stejně tak si nemůžeme být zcela jisti, že Josef Růžička,
souzený v Třeboni, byl oním "strejčkem",vězněným s Honzou v Hradci
Králové, a vlastně ani tím, zda a případně jaký toto označení vyjadřo­
valo příbuzenský poměr. Pokud není možné dotčené osoby jistě iden-
tifikovat, měla by nestálost jmen Cikánů nabádat k opatrnosti zejména
při "vyčíslování" jejich perzekuce.
Pochybnosti o předchozím osudu Cikánů, souzených na třeboňském
panství, budí i žádost o milost, kterou současně s Honzou Pinkou po-
dali právě Josef Růžička a Mařena Felixová/Secundová. Písař v ní totiž
jako první pohnutku uvedl, že ani jeden z odsouzených nebyl ještě tres-
tán, neporušil hrdelní revers a nebyl vyhnán z habsburských zemí. Po-
dle ortelních manuálů, vyhodnocených Evou Procházkovou, však byli
Josef Růžička a Mařena Felixová potrestáni již roku 1727 v Hradci Krá-
lové uříznutím druhého ucha a vypovězením z dědičných zemí. Podle
stejného pramene stihlo uříznutí pravého ucha a vypovězení Mařenu
Felixovou (spolu s Honzou Pinkou) také roku 1739 v Novém Bydžo-
vě - v té době však Mařena již neměla mít ani jedno ucho. Pokud vy-
loučíme, že soudy měly v každém případě do činění s jinou Mařenou
Felixovou, nabízí se jednak vysvětlení, že rozsudky pražských apelací
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 147
nebyly ve městech vykonány, resp. že odsouzení již tehdy dostali svého
druhu milost. Že by třeboňští soudci na uříznuté uši, jež měly sloužit
právě jako obecné znamení předchozího potrestání, potažmo vypově­
zení, nedali pozor, se jeví málo pravděpodobné,stejně jako možnost, že
městský písař v žádosti předchozí potrestání zamlčel. Apelační soudci si
pro posouzení a doporučení žádosti zpravidla znovu vyžadovali veškeré
písemné dokumenty včetně výslechů. Nemůžeme však úplně vyloučit,
že úředníci v Třeboni znamení dosavadních trestů u Růžičky a Felixové
vědomě opomněli, ať už ze soucitu nad jejich třemi malými dětmi, což
byl další "motiv" v žádosti o milost, nebo z obavy, že budou-li rodiče
popraveni, děti připadnou do péče města, potažmo vrchnosti.
Jakkoli byly obě žádosti o milost určeny císaři Karlovi VI., vyjadřoval
se k nim nejprve Apelační soud. (V roce 1722 přitom tento soud žádal
císaře, aby mu v případě "nepodstatných" důvodů žádosti nemusel po-
stupovat a mohl sám nařídit vykonání rozsudku.) Podle zprávy lomnic-
kého purkmistra a rady z 10. dubna 1740 byla jedna Pinkova žádost ad-
resována také "na nejmilostivější kněžnu našído Vídně". Míněna zde musí
být Eleonora Amalie, vdova po Adamu Františkovi ze Schwarzenbergu,
která se v letech 1732-1741 podílela na správě rodového majetku místo
svého nezletilého syna. Jaká úloha jí v procesu omilostnění připadala,
není zřejmé. V jiných případech, do nichž se nezapojil Apelační soud,
náleželo schwarzenberské vrchnosti právo vyjadřovat se ke kapitálním
rozsudkům nad vlastními poddanými, resp. tyto rozsudky městských
soudů stvrzovat. Honza Pinka takovým poddaným sice nebyl, ale sou-
časně nepatřil ani pod pravomoc žádného jiného pána. Trest měl navíc
vykonat úřad schwarzenberského městečka Lomnice. To by vysvětlova­
lo, že žádost o milost úředníci vedle císaře zaslali paralelně - a možná
chybně - také místní vrchnosti.
Na jaře a v létě roku 1740 se Apelační soud souběžně s projednává-
ním žádostí Pinky, Růžičky a Felixové zabýval také právem Lomnice nad
Lužnicí vykonávat hrdelní rozsudky. Jako v jiných poddanských měs­
tech představovalo i zde toto právo důležitý symbol komunální auto-
nomie. Vlastní výkon soudní moci naproti tomu městské zdroje spíše
zatěžoval, jak bylo vidět i na neochotě lomnických radních ujmout se
Pinkova vyšetřování. Výpovědi nejstarších obyvatel o existenci šibenice
však Apelačnímu soudu nestačily a Lomničtí byli třeboňským hejtma-
nem Olbrichtem vyzváni, aby jeho prostřednictvímpředložili do Prahy
dokumenty o vykonaných popravách, mimochodem také písemnosti
 ZROZENÍ VAGABUNDA
148
o tom, "co tak roku 1684 s Václavem cikánem se dz1o", jinak nebude jejich
žádosti o znovuvyzdvižení šibenice vyhověno.
Zda bylo v Lomnici kvůli chystané popravě Honzy Pinky skutečně
započato s obnovováním šibenice, nevíme. V druhé polovině roku 1740
se třeboňské a lomnické prameny odmlčují - zpětně lze usuzovat, že žá-
dosti byly v této době postoupeny do Vídně. Možná i proto, že koncem
října 1740 došlo ke změně na habsburském trůnu, trvalo čekání něko­
lik dlouhých měsíců. Na milost čekal jak Honza Pinka v lomnickém
radničním vězení, tak Josef Růžička a Mařena Felixová v Třeboni. Až
počátkem února následujícího roku dorazil do Třeboně dopis z 10. led-
na 1740, kterým Apelační soud schwarzenberskému zmocněnci v Praze
Johannu Heinrichu Wolfovi sděloval, že císař udělil 12. prosince 1740
Janu Pinkovi milost a změnil jeho trest v dvouleté obecní práce. Po jejich
vykonání měl být s napomenutím, "by se budoucně od všeho cikánského pro-
tulování varoval", propuštěn "mezi poctivé lidi, kde by se spracírukouch jeho
poctivě obživiti a skrz to od tuláckého živobytí se hájiti mohl". Omilostněni
byli i Růžička a Felixová. Na jistou formálnost, resp. neosohnost tohoto
aktu ukazuje, že milost byla Pinkovi udělena jménem císaře, který byl již
měsíc a půl po smrti (Karel VI. zemřel 20. října 1740, zanechav po sobě
nástupnici Marii Terezii). Kromě toho zaujme, že trest nebyl snížen na
"pouhé" vypovězení ze země, nýbrž směřoval- v této době nikterak oje-
diněle - k "nápravě", tedy zanechání cikánského života.
Především nás ale toto (nikoli definitivní) "zachránění" Honzy Pin-
ky přivádí k úvaze nad tím, do jaké míry tvořil institut milosti součást
dobové soudní praxe, jinými slovy do jaké míry měly mít tresty smr-
ti s možností následného omilostnění odstrašující charakter v situaci,
kde vypovídání ze země pod jejich hrozbou již "nepomáhalo". Ortelní
manuály Apelačního soudu umožňují spočítat a podle různých kritérií
vyhodnotit rozsudky nad Cikány, toulajícími se v českých zemích, jen
podmínečně je z nich však možno přímočaře usuzovat na jejich pro-
vedení. Přísně vzato nelze například počet vynesených trestů smrti za-
měňovat s počtem popravených, jak to činí napříkladJaroslav Pánek.
Dokud nevíme, jak rozšířená byla praxe omilostňování, lze se nanejvýš
domnívat, že se obě čísla od sebe moc nelišila. Jistěže se i vadministra-
tivní činnosti soudu, před nějž obvinění zásadně nepředstupovaliosob-
ně, a v počtech rozsudků odráží politika panovníka, státu, vrchností
či vzdělaných elit vůči Cikánům. K širšímu posouzení společenských
postojů k nim však jeho agenda nestačí. Proti kvantifikaci rozsudků
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 149
Apelačního soudu nelze nic namítat, je však dobré nezapomínat na vy-
povídací hodnotu tohoto pramene, která je co do vykonání trestů a také
dalšího osudu dotčených osob poměrně omezená. Na tom nic nemě­
ní ani skutečnost, že někdy lze na nevykonání rozsudků usuzovat na
základě ortelních manuálů samých. V pozdějších letech se v nich totiž
znovu setkáváme jak s Josefem Růžičkou a jeho ženou Mařenou, kteří
byli za "protulování" odsouzeni v roce 1743 v Pelhřimově k pololetním
nuceným pracím, tak sJanem Pinkou. Ten měl být roku 1746 v Neveklo-
vě za porušení hrdelního reversu sťat. Na to, zda se jednalo o hrdelní
revers, odpřísáhnutý roku 1739 v Novém Bydžově, nebo zda byl Pinka
mezitím vypovězen ještě odjinud, či na to, zda byl ortel tentokrát sku-
tečně vykonán, dochované písemnosti Apelačního soudu odpověď ne-
dávají. Doklady o provedení rozsudku podle všeho neobsahuje ani ne-
veklovský archiv, který zkoumal]aroslav Pánek.
Na okraj poznamenejme, že stejně jako Honza Pinka "přežily" své
odsouzení k smrti o deset let dříve například i Cikánky Františka Ha-
nušová a Barbora Papara. Podle ortelních manuálů zaslal Apelační soud
svůj hrdelní rozsudek z 16. března 1731 do Rakovníka, kde předtím
probíhalo vyšetřování. Až místní prameny však dokládají, že obě ženy
po jeho zveřejnění (30. dubna) požádaly císaře o milost. I zde žádost
zprostředkovávalya posuzovaly pražské apelace. Ty také v polovině lis-
topadu do Rakovníka sdělily, že císař rozhodl Františce Hanušové "ten
hrdelní trest v dvou letní obecní dt10 proměniti". Osud druhé Cikánky Bar-
bory neumožňují rakovnické městské knihy zjistit, osoba téměř totož-
ného jména, Barbora Papare, se ale objevuje o tři roky později, v květ­
nu 1734, právě v ortelních manuálech, tentokráte odsouzená "pouze"
k šestitýdenním nuceným pracím. Dá se tedy předpokládat, že i ona
udělení milosti dosáhla. Pojďme ale zpátky do jižních Čech.
Třeboňští úředníci nebyli omilostněním Pinky, Růžičky a Felixové,
kteří seděli již přes rok na obecní náklady v místních vězeních, nikterak
nadšeni. Dne 23. února 1741 si třeboňský hejtman stěžoval knížeti na
zátěž, kterou vyšetřování a výkon trestu městům přináší, a vyslovil
obavu, "že tato zlotřilá cháska [lumpe gesind] opět předčasně uteče a dá se
na své dřívější cikánské tuláctvt'. Následujícího dne se hejtman v dopise
pražskému zmocněnci Wolfovi dokonce vyjádřil, že by byl býval "daleko
radši, kdyby omilostnění bylo dopadlo jinak a kdyby byla bývala snaha opro-
stit tato města, již tak zatížená touto zlotřilou cháskou, od nákladů na stravu
a ubytován~ které budou muset během dvou let vydávat'. Janu Pinkovi byly
 ZROZENÍ VAGABUNDA
150
například poskytovány čtyři krejcary denně, za což byl povinen vykoná-
vat jakoukoli obecní práci. Za nespokojeností místních úředníků udělal
lakonickou tečku schwarzenberský knížecí reskript z počátku března
1741: odsouzencům k smrti podle něj právo žádat o milost upírat ne-
lze a Lomničtí se s náklady, vzniklými změnou ttestu, musí vyrovnat
tím spíše, že jistě i s vědomím možného finančního zatížení nedávno
žádali o obnovu htdelního soudu, resp. šibenice.
Bylo by nepřesné spatřovat v těchto postojích lokálních třeboňských
úředníků na jedné straně a ústřední schwarzenberské vrchnosti na stra-
ně druhé obecné vyjádření jejich vztahu k cikánským tulákům a tulač­
kám. Hejtmanovi šlo především o to uchtánit panství a město od podle
něj zbytečně vynaložených prostředků, i když je docela dobře možné,
že přitom vycházel z vlastní zkušenosti s "nepolepšitelnými" Cikány,
potažmo s neúčinností proticikánských opatření. Stejně neúčinné se
však musely jevit i soudobé zásahy proti "necikánským" vagabundům.
Vídeňská vtchnost zase naproti tomu tespektovala právní rámec, daný
panovnickými a zemskými patenty, a k ortelovaným Cikánům a Ci-
kánkám přistupovalajako k jiným odsouzencům.I přes nedůslednost
těchto norem tím nechci nikterak říci, že by se na Cikány byla neza-
měřovala celá řada zvláštních, ve srovnání s ostatním potulným oby-
vatelstvem daleko tvtdších opatření. Spíše než abych z těchto opatření
odvozoval postoj společnosti k Cikánům, pokusím se nejprve nastínit,
jak byla uplatňována v některých českých městech a regionech, mimo
jiné právě na třeboňskémpanství. Nepůjde přitom ani tak o vystopová-
ní prvních zmínek o "Cikánech" a prvních zákroků proti nim. Takové
prvenství může být vždy zpochybněno objevem nového ptamene. Pro-
tože mám převážně co do činění s "písemnostmi represe", zaměřím se
spíše na byrokratické akty, v nichž se lokální a centrální politika vůči
Cikánům form(ul)ovala, více či méně úspěšně prosazovala a při té pří­
ležitosti byla také předmětem reflexe.
I když opatření proti Cikánům, spočívající nejčastěji v jejich vypo-
vídání ze země, se v Evropě objevují již na konci 15. a po celé 16. sto-
letí, hovoří většina autorů o počátcích souvislé proticikánské politiky
v 70. a 80. letech 17. století. Platí to zejména pro Svatou říši římskou,
pestrý soubor států a měst převážně na území dnešního Německa,
a také pro české země. Zde jsou od této doby shodou okolností také
uceleněji dochovány centrální i místní archivy, dokládající i další proti-
tulácká a bezpečnostní opatření. Můžeme se domnívat, že právě v této
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 151
době, čtvrt století po skončení třicetileté války, se správa na všech stup-
ních již natolik zkonsolidovala, že mohla věnovat pozornost vnitrote-
ritotiální a bezpečnostní problematice. Jak jsem naznačil v předcho­
zích kapitolách, měla tato pozornost "papírový charaktet". Kontrolu
nad sjednocujícím se státním územím se suverén snažil získat pomocí
stávajících, dosud autonomních institucí, postupně zapojovaných do
centralistického byrokratického aparátu. Vztah mezi společností, jejími
představiteli a osobami a skupinami, které do této společnosti nemě­
ly náležet, se "zpísemňoval". Písemně formulovaný nárok kontrolovat
teritorium a veškerou na něm žijící populaci může být příčinou toho,
že se pro nás v této době stávají jakoby viditelnějšími ty skupiny, které
v Evropě sice již po dlouhá desetiletí žily, které se však vymykaly hie-
rarchickému principu poddanosti. Toto Uistě příliš obecné) vysvětlení
se mi zdá být přijatelnější než dávat stupňující se cikánskou perzekuci
do souvislosti například pouze s tureckým ohrožením střední Evropy
od 80. let 17. století (v roce 1683 Turci neúspěšně obléhali Vídeň). To,
že Cikánům byla předhazována špionáž právě ve prospěch Turků, "ne-
přátel křesťanstva", nevypovídá ani tak o jejich aktivitách, ale v první
řadě o stereotypních představách jejich soudců. Zesílená proticikánská
opatření ale byla v této době přijímána i v zemích, které tutecký pro-
blém tolik neznepokojoval, například ve Francii. V Anglii, kde Cikáni
rovněž představovali zvláštní terč represivní politiky, se vyvrcholení je-
jich pronásledování v druhé polovině 16. a první polovině 17. století
kryje s obecně protituláckými zásahy. Politika vůči Cikánům mohla mít
v různých částech Evropy jistě podobné příčiny a mohla pro své ospra-
vedlnění či prosazení používat podobných (stereotypních) argumentů.
Není snadné odpovědět na to, jak byla tato politika uplatňována,jak se
tyto argumenty prosazovaly a zda a jak působily. Napomoci tomu však
může pohled na konkrétní administrativní jednotky, v českém případě
na města a panství. Vraťme se tedy tam.
Dne 15. listopadu 1674 vydalo české místodržitelství nařízení v němž
zakazovalo pobyt Cikánů v zemi. Tato "bezbožná, resp. pros~opášná
chátra" ("heilloses Gesindl") podle něj neměla být nikde trpěna a odevšad
vyhnána, resp. odstraněna ("aus- und abgeschafft"). Nařízení však neby-
lo směřováno na panství či přímo poddaným, nýbrž krajským úřadům.
Zřejmě v reakci na něj publikoval bechyňský krajský úřad, sídlící v té
době v Táboře, 20. prosince 1674 vlastní výnos, v němž stojí, že "podobně
SR,ůdcové zemští, též predikanti [tzn. nekatoličtí kazatelé] a zborníci) neméně
 ZROZENÍ VAGABUNDA
152
Cikáni a těm rovně sRodní tuláci jímáni a nepřechováváni býti majl', a roze-
slal ho do míst Vokruhu své působnosti. Již počátkem října 1674, tedy
ještě před vydáním centrálního příkazu, nařídil prácheňskýúřad svým
patentem, že Cikáni stejně jako jiní tuláci nemají být v žádném případě
trpěni. Šance zrekonstruovat celý tento normotvorný proces, probíha-
jící mezi zemskými orgány a krajskými úřady, je mizivá. Proto se může­
me jen dohadovat, že to byly praktické, byrokraticko-prováděcídůvo­
dy, které vedly krajské úředníky ke spojení několika různých nařízení
a zahrnutí Cikánů mezi tuláky a další "nebezpečná" individua. (Otázka,
zda a odkdy tvořili Cikáni samostatný objekt vrchnostenské represivní
politiky, má přitom v historickém bádání o nich svůj význam.)
Vysloveně na Cikány zaměřili hejmani dvou jihočeských krajů svou
pozornost o čtyři roky později. I tehdy jednali z popudu místodržitel-
ství, jež bylo i jejich prostřednictvím o situaci v regionu podle všeho
dobře informováno. Krajští úředníci v Táboře tak aktualizaci dřívěj­
ších nařízení odůvodňovali tím, že "zemi nanejvýš sRodlivý cikánský lid
byl ve velkém počtu přistižen v nám svěřeném bechyňském kraji a potuluje se
u Velešína, Stražkovic, Kamenného Újezda a v těch místech a tam, kam přijdou,
se nejen svévolně ubytuj~ nýbrž také páchají různé velké a nebezpečné exce-
sy". Šlechtickým vrchnostem krajští hejtmani vytýkali, že se v rozporu
s patenty opovažují Cikány na svých statcích trpět. Zároveň jim a jejich
úřednickému aparátu oznamovali místodržitelský příkaz nechat bez
meškání "uvedené Cikány vypátrat a pak je co nejdřív vyhnat". Ještě bez-
prostředněji reagovali hejtmani prácheňského kraje. Dne 4. prosince
1678 psali třeboňskému hejtmanovi Eliasu Mayerhofferovi z Cobutgu,
že se podle jejich zpráv "nějací Cikáni dnes ráno vydali z vesnice Třebušín do
Šalmanovic". S odvoláním na místodržitelský patent z 6. září 1678 mu
nařizovali na tyto Cikány "co nejdříve někoho poslat, kdo je okamžitě převe­
de přes hranice u Suchdola, aby tito v budoucnu nepřisli znovu do Královstvl'.
O jaký patent se jednalo, je však obtížné zjistit, neboť Weingartenova
sbírka žádný proticikánský výnos z roku 1678 neuvádí. O usnesení mo-
ravského sněmu a o císařském reskriptu proti Cikánům z roku 1678
však ve své monografii hovoříJiří Hanzal.
Do 80. let 17. století bylo cílem většiny nařízení vypuzení Cikánů
buď z příslušného kraje, nebo ze země. Z výtek krajských úřadu lze
nabýt dojmu, že postoj obyvatelstva ani některých vrchností k těm­
to tulákům nebyl v této době nepřátelský. V únoru 1667 si hejtmani
žateckého kraje stěžovali mosteckému purkmistrovi a tamní radě, že
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO
153
podle jejich informací přišel na městské statky "poměrně velký počet Ci-
kánů (...) do vesnice Kopisty a požiÍJali takové svobody, že jim dokonce snad
bylo poskytnuto jídlo a pit{'. Protože však "podobné zlé a zemi sRodící chátře"
zemské zřízení a krajské výnosy nepovolují takto se toulat, má být Ci-
kánů.m nařízeno, aby odešli z kraje a nevraceli se. Pokud by do kraje
chtěli vmknour násilně, mají to Mostečtí neprodleně oznámit hejtma-
nům, aby ti mohli zakročit.
O necelé dva roky později, počátkem ledna 1669, se Cikáni znovu
stali předmětem zájmu žateckého kraje. Jeden z úředníků, podílejících
se na zásahu proti nim, Michael Frantz Wachouš, sděloval do Mostu
že mezi 7. a 9. lednem se po kraji toulalo mnoho nejrůznějšíchCikán;
spolu s ženami, dětmi a koňmi a na některých místech působili poměr­
né nepříjemnosti. Krajský úřad se "podle mnohokrát zveřejněných patentů"
rozhodl zabavit jim veškeré věci a vykázat je z kraje. Mezi zabavenými
věcmi bylo mimo jiné nalezeno i potvrzení o dobrém chování které
jednomu z Cikánů vystavila mostecká městská rada. Wachoul se ho
neodvážil předložit rovnou svým nadřízeným a obrátil se nejprve do
Mostu, aby zjistil, zda bylo potvrzení zpečetěno při zasedání celé rady,
což bylo podle něj zakázáno a představitelé města by se tak vystavovali
sankci krajského úřadu, nebo zda "zpustlí Cikáni" ("die losen Ziggeiner")
pečeť na někom za úplatek vymámili. Potvrzení, jehož pravost je dnes
obtížné doložit, proto nevypovídá o tom, jak se mostečtí radní stavěli
k Cikánům. Spíše dobře ukazuje, že ani po polovině 17. století nebyli
Ci~.áni z praxe vystavování průvodních písemností vyloučeni, resp. že
se JIm v této době jevilo smysluplné si podobnou atestaci - ať už od
kohokoli - opatřit. Její text říká, že byla vydána - zcela v duchu dobo-
vých zvyklostí - na žádost Fabiana Griinwalda o "volný a bezpečný prů­
chod a doprovod bez zábran". Jak v ní dOSVědčují purkmistr a rada města
Most, Griinwaldovi a jeho doprovodu bylo s důvěrou, resp. v souladu
s obyčejem [der Discretion nach] poskynuto přenocovánív mostecké ves-
nici Kopisty a on se v tomto "kvartýru" choval "zbožně, věrně, počestně
a správně" a nezapříčinil nejmenší stížnost. Naprosto stejně zněly pasy
nebo průvodní listy pro jakékoli jiné pocestné. V případě pravosti máme
tedy před sebou doklad, že mostecká rada mezi nimi a Cikány nečini­
la rozdíl, v opačném případě atestace spíše dokládá zájem Cikánů, aby
s nimi bylo jako s jakýmikoli jinými pocestnými zacházeno.
Průvodní listy bývaly většinou vystavovány na žádost samotných pro-
cházejících jednotlivců nebo - jako v případě Cikánů - skupin. Pokud
154 ZROZENÍ VAGABUNDA
nezpůsobili místnímu obyvatelstvu nepříjemnosti nebo škody, neměly
městské nebo vrchnostenské orgány v zásadě důvod jim toto potvrzení
odepřít. Nevyplývaly Z něj totiž žádné závazky a zejména v době před
vydáním protituláckých opatření ani sankce. Dikce těchto jistě formali-
zovaných dokumentů budí dojem, že šlo o jakýsi projev zdvořilosti. Ja-
nušovi Weydovi, "capitánovi nad jistým počtem Cikánův", tak v květnu
1646 rakovnický rychtář, purkmistr a rada osvědčili, že se "pokojně (...)
choval a vedle [podle] jejich obyčejného i vůbec povědomého obchodu a zvyk-
losti se obživoval a žádný v obci naší na něho a na jeho spolu Cikány co sobě
stěžovati nemá". Zároveň se za Januše a jeho lidi přimlouvali i u dalších
vrchností, na jejichž statky by případně přišli. Nerozhodneme, zda "ob-
živa podle obyčejného obchodu a zvyklosti" byla pouze odjinud opsa-
ným obratem, či co tímto slovním spojením rakovničtí radní mínili.
Města a vesnice mohly příchodem a pobytem Cikánů získat jen málo,
a tak z obavy před újmami a ve snaze rychle se kočovníků zase zbavit
zřejmě leckdy vycházely podobným žádostem o atestaci dobrého cho-
vání bez odkladů vstříc.
Někteří Rakovničtí nadto možná ještě měli v paměti událost starou
osmnáct let. Začátkem října 1628 přitáhli Cikáni před město poté, co
od vrchnosti jednoho z okolních panství "pod slibem) že se pokojně bez
ublížení všech (...) poddaných chovati budou", obdrželi deset tolarů. Dotyč­
ný šlechtic se nyní snažil pohnout měšťany k tomu, aby peníze od ko-
čovníků vymohli zpátky. Ve své odpovědi Janu Jindřichovi z Tamfeldu
a na Olešně Ueho totožnost s Janem Jindřichem Cukrem z Tamfeldu
a na Veselí, postiženým pobělohorskými konfiskacemi, není jistá) se
však rakovnická rada, purkmistr a rychtář zdráhali jakkoli zakročit. Ci-
káni totiž tentokrát před městem přenocova1i"s velikou obtížností místa
v chalupích a stodolách" a sousedům škodili na dříví i na obilí, takže, psali
radní, "je déleji při městě trpět nemůžeme". Situaci přiostřilo i to, že Rakov-
ničtí zajali pravděpodobně cikánského vůdce, a v důsledku toho jeho
druzi "na odporu jsou) ohlašujíce se v tom) že bez svého Předního naprosto od
města nepotáhnou) aby se jim cokoliv státi mělo". Z izolovaného pramene
se bohužel nedozvídáme, zda šlechtic vězněného Cikána obžaloval, jak
mu navrhovali měšťané, ani kdy a za jakých okolností kočovníci odtáh-
li. Lze z něj ale přinejmenším vytušit, že peníze, které místní autority
tulákům a pocestným platily, nemusely být zdaleka jen dobrovolnými
almužnami a projevy milosrdenství, jak bývají tyto částky někdy za-
znamenány v příslušných rejstřících vydání, případně interpretovány
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO
155
badateli. Spolu s potvrzeními o dobrém chování, ale také s kmotrov-
stvím a kmotrovskými dary představovalyprostředky, jak se obce a vrch-
nosti v různých smyslech tohoto slova vyrovnávaly s Cikány ještě před
tím, než do těchto vztahů začala zasahovat centrální moc.
..Pokud je to možné sledovat, objevují se Cikáni jako téma státní po-
lmky na konCI 80. let 17. století. Jako přelomové bývá chápáno nařízení
českého místodržitelství z 2. srpna 1689 a v něm obsažené prohlášení
Cikánů za psance. Předcházel mu - podle Josefa Svátka - císařský re-
sknpt z 21. srpna 1688, vykazující Cikány opětovně ze země, a obdobné
F
n~řízení ro Moravu a Slezsko z 24. května 1689. Stížnosti na Cikány
preJal Svatek pravděpodobně právě z těchto norem a z úřední korespon-
dence, takže odrážejí především vrchnostenský pohled na tuto neused-
lo,u skupinu včetně všech stereotypních odsudků. V moderních ději­
nach bychom možná použili výrazu propaganda. Cikáni údajně žebrají,
kradou, pod záminkou předpovídání budoucnosti lákají lidi z domů
a pak je olupují a rovněž zakládají požáry. Poslední obvinění nezaznělo
právě v roce 1689 náhodou. Po požáru Prahy 21. června tehdy Čechy žily
ž~á~skou hysterií, kterou úřady svými nařízeními směřovaly nejen pro-
ti CIkánům, ale především proti domnělým francouzským původcům
požáru. Právě se zřetelem na ~ě vydali 1. srpna 1689 místodržící patent
o. z1š~né kontrole cizinců v Cechách. I zmíněný "psanecký" výnos pro-
tI Clkanům, zveřejněný o den později, je třeba vidět v této souvislosti.
Tvoří poslední, jedenáctý a poměrně stručný článek místodržitelského
nařízení, týkajícího se jinak právě zatýkání a vyšetřování žhářů. Ciká-
nům, kteří se "podle doslechu v království velmi často srocují, má být
naznačeno a pevně vštípeno, že pokud království během stanovených
několika dní neopustí, budou zemskými myslivci stíháni jako psanci"
(Vogel-frey). Svátek uvádí v této souvislosti lhůtu tří dnů, po jejímž uply-
nutí mají být Cikáni předáni na šibenici, ale není jasné, odkud tento
údaj čerpá. K významu termínu psanec, který samotné normy většinou
nevysvětlují,se vrátím vzápětí, předtím má však smysl zastavit se u dal-
šího proticikánského výnosu.
Místodržitelské nařízení z 23. prosince 1692, určené opět krajským
úřadům, je už věnováno téměř výlučně "vymýcení [Ausrottung] Cikánů
ajim stanovenému trestu provazu". Opětovné vydání proticikánského opa-
tření je v něm odůvodněno tím, že se cikánská sběř ("Zigeuner Colluvies")
znovu vluzuje do země, potuluje se tam a někteří obyvatelé ji v tom do-
konce podporují. Krajským úřadům se proto ukládalo "cikánskou chátru
156 ZROZENÍ VAGABUNDA
rozptýlit, vyhnatji přes hranice a se všípotřebnou vážnostíjim dát na srozumě­
nou) aby se vším svým doprovodem během následujících osmi dnů (...) zmizeli
ze země". Také "všem ostatním z podobné chátry" mělo být oznámeno, "aby
se této zemi navždy vyhýbali a nenechali se tu v žádném případě přistihnout".
Kdo by tuto lhůtu nedodržel, má propadnout hrdlem a být oběšen. Jak
ještě ukážu, rozlišovaly úřady v evropských zemích někdy mezi "Ciká-
ny" a lidmi v jejich doprovodu nebo také mezi Cikány "skutečnými"
a "takzvanými". I za textem nařízení z prosince 1692 bychom mohli vy-
tušit jakousi nejednotnost. Odhlédnouce od výrazu colluvies-sebranka
se v něm mluví o chátře a jejím doprovodu a dále o "ostatních" z této
chátry. Zda tím byli například míněni na jedné straně vůdci cikánských
skupin a na druhé straně lidé mimo jejich užší strukturu, kteří se k Ci-
kánům jenom přidali, však nelze rozhodnout. Nařízení je nadto jedním
z prvních v dlouhé řadě, které Cikány představuje výlučně jako potul-
nou populaci. Zřejmě právě jako na nově příchozí do Čech na ně nikdo
neaplikoval tři roky staré psanecké ustanovení, které by jinak novou os-
midenní lhůtu pro opuštění země činilo zbytečnou, poněvadž navráti1ci
podle něj mohli být postiženi okamžitě. Pokud bychom byli důslední,
byli tedy Cikáni z roku 1692 - alespoň podle textu ustanovení - někdo
jiný než Cikáni z roku 1689. Spíše ale máme co do činění s nejednot-
ností a protikladností raně novověkých norem.
Místodržitelské nařízení z roku 1692 ale také směřovalo k vrchnos-
tem a jejich poddaným, kteří "s přimhouřením oka jednomu nebo více Ciká-
nům nebo někomu z této tulácké roty" údajně poskytovali přístřeší, stravu
a - v případě vrchností - i doporučující listy. Vrchnosti se tím vystavova-
ly postihu královskými úřady, poddaným hrozil trest, pokud by nechali
"někoho z podobné chátry" přiblížit se k usedlosti na dvě stě kroků, podali
jim chleba nebo jiné potraviny nebo s nimi měli jakýkoli kontakt. Tato
pasáž naznačuje, že odlišení "Cikánů" a ostatních příslušníků "toulavé
roty" nebylo ojedinělou stylistickou nepřesností, nýbrž možná odráželo
představu autorů patentu. Jen málo na tom mění, že v záhlaví tohoto
výnosu, které však může pocházet až od jeho pozdějšího vydavatele, se
zjednodušeně a široce mluví o "Cikánech". Toto zjednodušování '!- po-
třeba vytvořit z Cikánů stejně jako z vagabundů jednolitou skupinu,
jak o ní hovoří Martin Rheinheimer, bude ostatně provázet společen­
ské postoje k nim i v následujících desetiletích.
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 157
SKUPINA JANUŠE CAPITANA NA MĚLNICKU
Svým výnosem z prosince 1692 místodržící podle všeho skutečně rea-
govali na případy, kdy se Cikánům dostalo poměrně příznivého při­
jetí. Když v lednu roku 1693 dorazila jejich skupina do vsi Vrutice na
mělnickém panství, předložil jejich "hejtman" Januss/Januš Capitan
tři potvrzení, vystavená na jeho vlastní žádost v červnu, říjnu a listopa-
du 1692 v Zásmukách, Cerkenici na panství Velim a v Městci Králové.
Hejtman šternberského panství Zásmuky Jan Fridrich Silný například
dosvědčoval, že se Januss/Januš Capitan "za ten čas z svou Rotou Cikán-
skou dobře a chvalitebně choval) nejmenší škody žádné neučinil) méně jaké-
ho zlodějství dopustil) nýbrž co komu povinen byl) všechno náležitě zaplatil".
Podobně velimský správce stvrzoval, že jeho cerkenickým poddaným
"v nejmenší věci nic ublíženo ani ukradeno nejnt'. Purkmistr a rada Městce
Králové konečně dokládali, že Januss "jak sám) tak i jeho lid jemu svěře­
ný dobře se choval) takže žádný Z sousedův našech na něj nic takového) co by
jemu budoucně s1wditi mohlo) naNkati a sebe stěžovati neměl) nýbrž kdo co
dobrýho jim dle jejich žádosti poskytl) to vděčně přijmouc poděkovali". Všech-
na tři potvrzení byla výslovně vystavena na žádost cikánského "hejtma-
na" a měla usnadnit přijetí a přenocování skupiny na dalších místech.
Při každé nové žádosti Cikáni jistě ukazovali i své dosavadní průvodní
listy, takže písař z nich mohl určité obraty prostě opsat. Ve všech třech
písemnostech se tak objevuje Januss (Capitan) coby "hejtman cikánský"
se "svou cikánskou rotou". Jaký přídech má označení "rota" v doporu-
čujícím listě, se lze jen dohadovat. Někteří představitelé vrchnosti po-
važovali zjevně i po vydání proticikánských nařízení za "slušné", tedy
odpovídající dosavadnímu obyčeji, osvědčit dobré chování procháze-
jícím pocestným. Nikterak tomu nebránila skutečnost, že tentokrát
šlo o Cikány, vnímané jako "rota", tedy do jisté míry uzavřená skupina,
svěřená ke správě vlastnímu hejtmanovi. I zde mohla být opakující se
zmínka o tom, že Cikáni nic neukradli a neškodili, mechanicky pře­
vzatou formulací, ale stejně tak vědomou reakcí na zlodějský stereo-
typ, ať už ze strany Cikánů, či naopak vrchnostenských úředníků. Ani
v jednom případě však přesně nevíme, za jakých podmínek byla potvr-
zení vydána, například zda za ně bylo třeba vrchnostem zaplatit. Není
proto možné jednoznačně říci, jestli úředníci projevovali tímto for-
málním aktem dobrou vůli, nebo se naopak chtěli nevítaných hostů
co nejrychleji zbavit. To samé platí i pro almužny, které Cikáni "vděčně
158 ZROZENÍ VAGABUNDA
a S poděkováním" přijímali v Městci Králové, resp. pro postoj těch, kte-
ří jim almužny poskytovali.
S nesnázemi se však skupina Janusse Capitana setkala na mělnic­
kém panství. Pravděpodobně někdo Z venkovanů, možná rychtář, do-
nesl zprávu o jejich příchodu do Vrutice na mělnický zámek. Vrchní
hejtman vyslal do vsi zámeckého obilního písaře s příkazem co nejrych-
leji odtud Cikány vykázat. Ze zprávy tohoto úředníka vysvítá, že poté,
co na místě sepsal členy skupiny, jim v přítomnosti vrutického rychtáře,
konšelů a obce přečetl příslušné místodržitelské patenty a "podrobně
jim vysvětlil, co za tělesné a hrdelní tresty je potká, pokud se za osm
dnů budou stále nacházet v zemi". Na otázku, jak s vědomím těchto
trestů překročili hranice, Cikáni odvětili, že "tyto rozkazy se nevztahují
na ně jakožto na české, nýbrž na německé Cikány", a předložili písaři svá
potvrzení. Ten se jimi nenechal pohnout a snažil se podle hejtmanova
příkazu skupinu s pomocí rychtáře, konšelů a obce přimět k odcho-
du. Podle jeho slov mu to trvalo skoro celý den. Nakonec dosáhl své-
ho a kočovníci odešli směrem k vesnicím Hleďsebe a Lhot~a. Ve zprávě
úředník udal, že napočítal sedmdesát devět osob, a přiložený soupis
"českých Cikánů" upřesňuje, že z toho poměrně vysokého počtu bylo pat-
náct mužů, patnáct žen a zbytek tvořilo čtyřicet devět dětí. Tento po-
měr je třeba mít na mysli, když se na jiných místech setkáváme s údaji
o velikosti cikánských skupin. Cikáni se prý sami označili jako "patřící
panu hraběti Radolovi z Beyerli". Kromě Janusse Capitana byli ve skupi-
ně čtyři nositelé příjmení Carbath a po jednom Růžičkovi a Zeleném.
Z křestních jmen byli mezi muži nejvíce zastoupeni čtyřikrát Hans
a Martin. Zatímco ze jmen je na uzavřenost či kulturní stejnorodost
skupiny možné usuzovat jen podmínečně, skutečnost, že se kočovní­
ci, resp. jejich mluvčí prezentovali jako "čeští" Cikáni patřící konkrétní
vrchnosti, by naznačovala vědomí jisté sounáležitosti. Funkce kapitá-
na, z níž zřejmě vzešlo i jedno z rozšířených "cikánských" příjmení, by
zase mohla odkazovat k vnitřní organizovanosti skupiny, která však
v tomto případě nemusí mít nutně vojenský charakter. Z prací Tho-
mase Frickeho a Jiřího Hanzala však víme, že cikánské skupiny sku-
tečně sloužily v konfliktech třicetileté války, případně se v mírových
dobách snažily legitimovat se svými (bývalými) vojenskými službami
soudobým panovníkům.Jak píše Henriette Asséo, ze stejných příčin
byl "capitaine" častým označením vůdce cikánských skupin také v raně
novověké Francii.
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 159
Je téměř jisté, že mělnický obilní písař Cikánům ve vesnici předčítal
právě místodržitelské nařízení z 23. prosince 1692, obsahující mimo
jiné osmidenní lhůtu pro opuštění země. Jak píše ve své zprávě, dora-
zily tyto patenty na Mělník "včera v noci", tedy 10. nebo 11. ledna 1693.
Jejich cesta od vydavatele přes litoměřický krajský úřad až na místo ut-
čení tedy trvala přibližně osmnáct dní. Zajímavá je i zmínka o tom, že
úředník Cikánům (a současně naslouchající vrutické obci) po přečtení
obsah nařízení ještě podrobně vysvětlil, tedy zřejmě ve zjednodušené
podobě důrazně zopakoval vypovídací pasáž a případné sankce.
Z dochovaných údajů vzniká dojem, že místodržitelský patent dora-
zil do mělnické kanceláře přibližně ve stejnou dobu jako zpráva o pří­
chodu Cikánů na panství. Ostražitost těch, kdo s touto zprávou z Vru-
tice do Mělníkapřišli, tedy nemusela být podnícena novým nařízením.
Spíše to byla početnost skupiny, která vedla venkovské představitele
k tomu, aby její příchod ohlásili vrchnosti. Mělničtí úředníci pak jed-
nali přesně podle litery místodržitelského rozhodnutí a v součinnos­
ti s krajským úřadem. Litoměřický krajský hejtman, součást rodící se
státní správy, však přes hranice svěřeného obvodu příliš nehleděl, jak
dokládá jeho dopis na Mělník. V něm upřesnil, že místodržitelské pří­
kazy se bez rozdílu vztahují na "české" i "německé" Cikány, a vyjádřil
spokojenost nad jejich odchodem z Mělnicka. Protože dolnobeřkovic­
ké vsi, kam se skupina obrátila, už náležely do slánského kraje, "mohou
s nimi [tamní vrchnosti, resp. krajský úřad] teď děla~ co chtějr. Na konci
17. století byly krajské úřady evidentně pouze výkonnou institucí, která
nevyvíjela žádnou vlastní iniciativu. Ta spočívala i v následujících letech
na straně panovníka a jeho zemské reprezentace.
Za psance ("Vogel-frey") byli Cikáni v Čechách opětovně prohlášeni
císařským reskriptem z 11. července 1697. Panovník v něm vyjádřil svou
vůli, aby Cikáni byli vyhnáni ze všech jeho zemí a především z České­
ho království a nebyl jim sem dovolen vstup. Za psance měli nyní být
pokládáni všichni, kdo budou v zemi přistiženi, aniž by jim byla sta-
novena lhůta k jejímu opuštění. Dalo by se tedy říci, že ve srovnání se
staršími patenty přináší tento nepoměrně stručnější reskript v obecné
rovině určité zpřísnění. Z čeho však někteří autoři a autorky usuzují na
tvrdší zásahy, není vždy lehké zjistit. Eva procházková tak píše o tom,
že v roce 1697 mohli být cikánští muži při pronásledování zastřeleni,
čímž poměrnějednoznačně definuje dobový status psance. Velmi barvi-
tý a sugestivní obrazu "honu na Cikány", který se měl rozpoutat právě
160 ZROZENÍ VAGABUNDA

po vydání reskriptu Z července 1697, přináší zmiňovaný Josef Svátek.

Údaje o proticikánských normách i konkrétních akcích proti kočovní­
kům dokládají, že Svátek byl obeznámen s velkým množstvím pramenů.
Způsob, jakým s nimi zacházel, však kritického čtenáře nemůže uspoko-
jit. Svátkovy žánrové črty, stojící na pomezí romantizující a zábavné li-
teratury, ale především neumožňují ověřit zdroje jeho informací, a jsou
proto pro další autory nepoužitelné. Pokud nyní právě obsáhlé líčení
honu na Cikány po roce 1697 budu citovat, činím tak ze dvou důvodů:
Přes naznačenou nespolehlivost někteří současní historici, například
Jaroslav Pánek, Svátka víceméně přijímají. Svátkovy Culturhistorische Bil-
der aus Bohmen jsou zároveň příkladem polomytického obrazu Cikánů
v 19. století, který však z nedostatku jiných prací ovlivňoval i pozdější
historické zpracování této tematiky.
Poté, co místodržitelství zveřejnilo ve všech obcích reskript z 11. čer­
vence 1697, začal podle Svátka: "dvanáct hodin na to všude hon na
nešťastné syny Východu. Muži byli věšeni a nebo v celých zástupech
stříleni, ženy a děti byly násilně dopraveny za hranice poté,.co jim byly
uříznuty uši a nosy. Ve svém zoufalství se Cikáni na mnohých místech
začali bránit a v krvavých srážkách s nimi padli mnozí krajští dragou-
ni a také rolníci, vyzvaní k honu, počítali četné ztráty, což samozřejmě
jen tozdmýchalo hněv lidu. V Praze byli lapeni čtyři Cikáni a bez okol-
ků pověšeni před branami, zatímco dráb vymrskal jejich ženy a navěky
je vykázal ze země. Stovky hnědých mrtvol visely v pohraničních lesích,
aby odstrašily další přicházející Cikány hned při prvním vstupu na čes­
kou půdu, a potoky krve byly prolity, aby zem byla vyčištěna od ,hnusné
cikánské chásky'. Hrobové ticho nyní vládlo v lesích, které kdysi zvučely
hlukem táborů polonahých a většinou ze zdechlin žijících, ale přesto stá-
le veselých Indů; vyhasly plameny, okolo nichž černooké cikánské dívky
prováděly své divoké tance, a zpustly staré tajné lesní cesty, po kterých
do nitra Čech pronikli první Cikáni a které po tři století sloužily jako
ukazatele všem později putujícím hordám. Nyní stály v těchto pohra-
ničních lesích hrozivé ukazatele, šibenice, na nichž visely oběti posled-
ního všeobecného honu na divokou, a zejména na hranicích s Moravou
a Dolním Rakouskem bylo možné takovýchto kůlů počítat na stovky."
V důsledku tohoto zásahu se po několik následujících let zdálo, že
Čechy byly Cikánů zbaveny, doplňuje své líčení autor.
O věrohodnosti Svátkových údajů nemá cenu a ani není možné dis-
kutovat právě proto, že je nelze ověřit. Jeho "kulturněhistorickéobrazy" 7. Car! Mahlknecht, Cikánská rodina
 4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 161

tak mohou sloužit jedině jako pramen pro studium toho, jak byl na
konci 19. století Z nejrůznějších zdrojů (a zřejmě i z autorovy fantazie)
vytvářen obraz exotického, odédávna pronásledovaného a fYziognomií
a zvyky charakterizovaného etnika. (Vytváření obrazu Cikánů v moder-
ních evropských společnostech a v moderních vědách se věnoval Wim
Willems.) Tato jistá romantizace minulosti, do níž se přenášely soudo-
bé poznatky, přání a ideály, však byla v 19. století obecnější záležitostí.
Stačí připomenout, jak si někteří národní obrozenci a umělci v jejich
službách představovali "český dávnověk".
Prameny o rozsáhlém zásahu proti Cikánům v druhé polovině roku
1697 zatím ostatní badatelé a badatelky nenalezli. Tvrdit, že "divoký
hon" nezanechal písemné stopy, nemá hodnotu dokladu a diskvalifi-
kuje právě Svátkovo podání. Jistěže bychom v takovém případě neměli
hledat v trestně-právních pramenech, neboť soudní procesy s chycený-
mi kočovníky by se nekonaly. Je ale nepředstavitelné, že by po tak roz-
sáhlé akci, vyžadující informovanost a koordinaci (uvažme jen pou-
hých dvanáct hodin pro zveřejnění reskriptu), nezůstaly žádné písemné
zmínky. Je pravděpodobné, že Svátek stvořil svůj "pogrom roku 1697"
kromě jiného z jednotlivin, které o Cikánech našel v pramenech z poz-
dější doby. Tomu by nasvědčovalo i jím zmiňované řezání uší a nosů
cikánským ženám a dětem, které dává literatura většinou do spojitosti
až s jedním z dalších, o více než deset let mladším patentem. Jiří Han-
zal uvádí, že podobná "psanecká" ustanovení byla pro Moravu vydána
v letech 1701 a 1702, ani ona však podle něj nebyla uskutečňována zce-
la důsledně, přičemž toto tvrzení opírá převážně o rozsudky, a nikoli
o zprávy o jejich vykonání. Situaci a postoj úřadů v jižních Čechách při­
bližuje dopis hejtmanů bechyňského kraje z 19. ledna 1701, adresovaný
vedle jiných panství také do Třeboně. Hejtmani byli místodržícími vy-
zváni k aktualizaci předchozích patentů, poněvadž "sR.odlivá, za psance
prohlášená cikánská chátra si nejen dovoluje volně překračovat hranice, nýbrž
dokonce i nanevýš trestuhodně přicházet k pražským městům". Krajský úřad
jednak varoval obyvatele, resp. vrchnosti, aby se nikdo neopovažoval
"této zlobné chátře" pomáhat, a zároveň je vyzýval, aby případné přistiže­
né Cikány buďto vyhnali přes české hranice, nebo je uvěznili a podali
o tom zprávu. Krajští úředníci tedy sice používali pojmu "psanec", ten
ale zřejmě nebyl v této době automaticky spojován s (fyzickým) posti-
hem Cikánů bezprostředněpři jejich zadržení. V takovéto podobě ne-
dával psanecký status centrálním a lokálním úřadům do ruky nástroj
162 ZROZENÍ VAGABUNDA
k účinnému zákroku. Jak s Cikány naloží, záleželo stále ještě do určité
míry na jednotlivých vrchnostech.
Zvýšená pozornost vůči Cikánům na počátku 18. století mohla sou-
viset také s proticizineckými, zejména protifrancouzskými náladami
a úředními opatřeními (rakouská monarchie v této době vedla s Fran-
cií válku o španělské dědictví). V roce 1702 byli vzhledem k válečnému
stavu císařským rozhodnurím z habsburských zemí vypovězeni fran-
couzští občané, přesto však někteří z nich skončili v následujících letech
také v rukou českých vyšetřovacích a soudních orgánů, mimo jiné tra-
dičně pro podezření ze žhářství. Za protižhářskými výnosy centrálních
a krajských úřadů z léta roku 1704 však stály zprávy či zvěsti o ohrože-
ní přímo ze strany Cikánů. Eggenberská dvorní kancelář tak na jejich
podkladě varovala podřízená města a vesnice na jihočeských panstvích
(mezi nimi také Netolice) a zároveň jejich poddané, že "mad'arštírebelové
vyslali několik set Cikánů, kteří mají obyvatelům v tomto království s1wdit oh-
něm" (v první polovině roku 1704 vrcholilo v Uhrách povstání Františ-
ka Rákócziho 11., do něhož se zapojilo i mnoho poddanÝGh). Reálnost
hrozby se dokládala tím, že Cikáni již podpálili lesy na ledečském pan-
ství v čáslavském kraji a podle výpovědi jedné z Cikánek se obrátili smě­
rem k Jindřichovu Hradci. "Pilný pozor", který měli městští a venkovští
představení "na takovou cikánskou chátru a jiné potulné lidi" dát, spočíval
ve zjišťování jejich totožnosti z pasu nebo pomocí výslechu, v zajímání
osob bez pasu nebo jinak podezřelýchjednotlivců a ve zvýšené proti-
požární bdělosti (noční hlídky, prohlídky domů, přípravy na hašení).
Nařízení nejvyšších zemských úřadů z 25. srpna 1705 však dává tu-
šit, že Cikáni s "francouzskými" či jinými paliči paušálně ztotožňováni
nebyli. Přestože bylo podle jeho vydavatelů mnoho požárů z nedávné
doby nejspíš zapříčiněno lidskou nedbalostí, z některých indicií nebo
dokonce předmětů doličných vysvítalo, že v Českém království "mu-
sejí být nějací žháři, ať už jsou to lidé vyslaní nepřítelem nebo Cikáni,
potulující se v zemi v poměrně velkém počtu". Zatímco cizím osobám
bez pasů nebo jinak podezřelým lidem, zvláště těm v poutnických nebo
poustevnických oděvech, měla být věnována zvláštní pozornost včetně
případného uvěznění a vyslechnutí, Cikány čekalo v souladu s dřívěj­
šími ustanoveními "pouze" vyhnání přes hranice. Zemští úředníci také
vyzývali prostřednictvím krajských hejtmanů šlechtické vrchnosti, aby
se varovaly škod a neštěstí a aby bedlivě střežily svůj majetek. V tomto
případě tedy jakoby Cikáni byli ze všech podezřelých či nebezpečných
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO
163
potulných osob vyčleněni coby zvláštní skupina. Nesmíme ale zapo-
~ínat, že jejich protipólem ttf ve skutečnosti nebyli všichni vagabun-
dI, nýbrž vyslaní žháři, kteří na sebe pouze brali vzezření tuláků. Toto
rozlišení jakoby v sobě navíc neslo další stigmatizaci Cikánů. Na rozdíl
od jiných žhářů nyní nepálí proto, že by byli vysláni nepřítelem, nýbrž
bez zjevné motivace, resp. bez toho, aby tato motivace musela být v pa-
tentu zvláště vysvětlována. Na "žhářské kampaně" v raném novověku,
směřUJící vedle Cikánů také proti potulným vojákům a landsknechtům
nebo Zidům, lze vztáhnout kritéria, která u moderních "morálních pa-
nik" pojmenovali sociologové Goode a Ben-Yehuda: společnost musí
mimo jiné dosáhnout jisté úrovně "nepřátelství" vůči jasně vymezené
skupině, a i když nebezpečí evokují jen elity, musí se jím cítit ohrožena
velká část společnosti.
Při četbě panovnických a místodržitelských nařízení lze snadno na-
být dojmu, že se na konci 17. a na začátku 18. století z Čech opravdu
podařilo vyhnat velkou část cikánské populace, jak tvrdí Svátek. Tato
nařízení jakoby nepřipouštěla, že by Cikáni mohli být "domácí", v zemi
po delší dobu usazení.]ak dále ukážu, s touto představou byli při výsle-
ších konfrontováni i mnozí z nich. V této ideální logice se všichni kočov­
níci, přistižení po "vyčištění země", museli do Čech navrátit, dobovým
výrazem "vloudit". Prvním opatřením proti jejich nežádoucímu vstu-
pu do země bylo - zřejmě v roce 1706 - vztyčení varovných tabulí při
hlavních cestách na zemských hranicích, ale i ve vnitrozemí. Popudem
k tomu se stal patent]osefa 1., do vlastního provedení se pak zapojily
opět krajské úřady a jednotlivé vrchnosti. Dne 23. června 1706 tak ku-
příkladu hejtmani slánského kraje účtovali českému místodržitelství
10 zlatých a 48 krejcarů za zhotovení čtyř takových tabulí, umístěných
na hranicích kraje. Popis, který k vyúčtování připojili a který zřejmě od-
povídal centrální předloze, naznačuje, že šlo nejspíš o novinku, pro niž
nepostačovalonapříklad označení "cikánská tabule". Znázorněn na ní
byl "Cikán odsouzený k provazu, jiný s uřezáním nosu a uší a pak cikánská
žena s metlou". Tento popis zhruba odpovídá tabuli, kterou v beroun-
ských pramenech identifikovala Eva Procházková - vyobrazení tam do-
plňoval český a německý nápis: "Toto jest pokuta sem do Čech se vluzujících
Cikánův." Tresty vymrskání, ocejchování či uřezání nosu a uší a oběše­
ní evokovala i tabule, jež měla být od roku 1708 vztyčena na slezských
hranicích a kterou podrobně popsal a analyzoval]iří Hanzal. Podobné
varovné či odstrašující tabule se v 18. století objevovaly i na hranicích
164 ZROZENÍ VAGABUNDA

jiných států a státečků V Evropě, zejména ve Svaté říši římské, a obracely

se také na žebráky. Autoři na nich jistě vypodobňovalipředevším svoji
představu o Cikánech a tulácích, takže jako na obrazový pramen se je
možné na tabule dívat jen s touto rezervou. Na druhou stranu měly být
srozumitelné pro ty, jimž byly určeny. Jednalo se však asi spíše o srozu-
mitelnost, nesenou několika stereotypními rysy a symboly, ošacením
nebo právě hrdelními nástroji, a k přesnější identifikaci skupiny Ciká-
nů či vagabundů tabule pravděpodobně nesloužily. Píše-li Svátek, že
vedle nich byly pro větší důraz stavěny i skutečné šibenice, máme opět
co dělat s tvrzením, které přinejmenším pro Čechy počátku 18. století
není možné doložit.
Bylo by zajímavé sledovat, odkud idea varovných tabulí se zachy-
cením "cikánských" trestů do habsburských zemí přišla. Se specificky
"cikánským" postihem uřezání uší se totiž právě v Čechách setkáváme
až poněkud později. Zakotvuje ho místodržitelský patent ze 7. ledna
1710, vydaný po výměně stanovisek mezi panovníkem a pražským Ape-
lačním soudem. Tento patent Cikány nijak blíže nevymezuje, zato roz-
vádí systém diferencovaných trestů, jež byl v obměnách uplatňován
i v následující době. Aniž by byla stanovena věková hranice, měli být
"léta své majícía vyrostlíCikáni mužského pohlavt', přistižení v Čechách, na
Moravě a v rakouských knížectvích, bez rozdílu oběšeni. Neplnoletým
dospívajícím dětem a ženám mělo být v Čechách uříznuto pravé a na
Moravě levé ucho; v rakouských zemích jim místo toho měla na záda
být vypálena šibenice. O uřezání nosu se zde ani později nemluví. Šlo
zřejmě pouze o hrozbu, převzatou odkudsi na varovné tabule. Po se-
psání tzv. hrdelního reversu čekalo ženy a děti vymrskání a vypovězení 8. Varo~ná "cikánská" tabule z Nových Hradů, první polovina 18. století, nápis v překladu:
z dědičných císařských zemí. Odpřísáhnutím hrdelního reversu takto "Toto Je trest pro CIkány, vluzující se do země."
vypovězení stvrzovali, že se - nejčastěji pod trestem smrti - do země
nevrátí. Odlišné tresty pro muže a pro ženy v tomto patentu nejsou
novinkou, zmiňoval je, jak uvádí Eva Procházková, již reskript Leopol-
da I. z 29. září 1701.
Podobně jako nařízení z jiných teritorií Svaté říše nedefinují ani tyto
texty zcela zřetelně přečin Cikánů. Zjednodušeně řečeno jím byl fakt
samotné jejich existence na území, z něhož byli předešle vypovězeni,
resp. kam jim byl zakázán vstup. Delikt představovalo přestoupení to-
hoto zákazu nebo hrdelního reversu, litera těchto nařízení se ani neza-
bývala otázkou, kdo vlastně Cikán je, ani ještě nehovořila o potulném
způsobu života jako o charakteristickém znaku či vlastním přestupku.
 4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 165

Varování a zákazy byly vydávány opakovaně (nařízení o tabulích bylo

obnoveno již v pateiJ.tu z ledna 1710) a důraz byl rovněž kladen na
kontrolu případného cejchování. Pokud můžeme soudit, aniž bychom
detailněji nahlédli do projektů panovníka a jeho úředníků, bylo jejich
záměrem - stejně jako v řadě jiných tehdejších států - vypudit "Ciká-
ny" ze země. Trest smrti byl reálnou hrozbou pro ty, kteří by vypověze­
ní nerespektovali. Tento záměr včetně sankcí byl uskutečňován napro-
sto stejně (ne)důsledně jako jiné představy raně novověkých suverénů
o pořádku.
Stejné napětí, které lze obecně pociťovat mezi normou a jejím uplat-
něním, se týká i zmíněného psaneckého statusu Cikánů. Jiří Hanzal
ho na základě patentu z roku 1721 vykládá - právněhistoricky bezpo-
chyby správně - jako možnost beztrestně zastřelit Cikána a vztahuje
ho na léta, kdy se tento pojem v českých zemích v patentech objevuje,
tedy 1697/1701-1726. Psanecké výnosy nad Cikány v Evropě jsou však
podstatně starší - jeden z prvních přijal freiburský říšský sněm v roce
1498 a po něm následovaly další. Angus Fraser píše, že se podle nich
"nepovažovalo za trestn~ pokud proti nim [Cikánům] kdokoliv použil násilt'.
Zároveň ale poukazuje na malou odezvu těchto opatření. Při nesou-
stavnosti a někdy i vnitřní protikladnosti raně novověkých norem není
jisté, že zmínka psanectví v patentu z roku 1689 je opravdu první ani
co v praxi znamenala zmínka údajně poslední v roce 1726. Co pod tím-
to termínem rozumět poměrnějednoznačněříká právě patent z ledna
1710, jednající o "vyplemenění (...) těch již předes1e pod stracením hrdla ry-
pověděných a jednomu každému svobodně o život připraviti dovolených zemi
s1wdlivých Cikánův". Zatím však chybějí informace o vědomé aplikaci
tohoto ustanovení, resp. o tom, že by se na něj někdo v případě zabití
odvolával. Cikáni byli i v pozdějších letech, pokud víme, v drtivé větši­
ně předáváni hrdelním soudům a tam také souzeni. Na rozdíl od psa-
neckého statusu však zákaz vstupu do země vůbec nebyl jen prázdnou
literou zákona: odvrátit podezření z jeho porušení se pro mnohé z vy-
slýchaných stalo doslova otázkou života a smrti. Při vyšetřování však
nešlo pouze o záchranu holé existence, ale někdy podobně jako v přípa­
dě tuláků také o konfrontaci dvou představo volnosti a pohybu v raně
novověké společnosti.
166 ZROZENÍ VAGABUNDA
JAN CHARVÁT A JEHO SKUPINA V KOLÍNĚ
V říjnu 1712 nechal kouřimský krajský úřad dopravit do Kolína Ciká-
na Jana Oaunuse) Charváta. Tamní městský soud ho měl vyslechnout
a úředně zjistit, zda má na těle známky po předchozím trestání napří­
klad metlami nebo uřezané ucho. Tento formální postup, kdy i zdánlivě
tak viditelné znaky jako chybějící ucho musel shledat soud, se tedy běž­
ně uplatňoval v době, kdy de iute platily i psanecké výnosy, umožňující
Cikány postihnout bez jakéhokoli zkoumání. Asi padesátiletý Jan Char-
vát Kolín a širší okolí dobře znal, podle svých slov byl pokřtěn u Kutné
Hory a oddaný před 16 či 17 lety v Jičíně. Netoulal se jenom okolo Jičí­
na, Rychnova (nad Kněžnou) a Dobrušky, ale vypověděl: ,Já chodím mno-
ho let po čáslavským a kouřimským kraji." Chycen byl nakonec u Starého
Kolína. Na to, kde se Charvát pohyboval, se vyslýchající neptali jen ze
zájmu o jeho osudy, nýbrž především proto, aby zjistili jeho kontakty
s jinými "podezřelými" cikánskými skupinami. Na otázku: "Co jsi s těma
Cikány, co se letos okolo Královýho Hradce zdržovali, žádnýho srozumění ne-
měl?", Charvát odpověděl: ,,Nikdy, ani jich neznám, ale slejchal jsem od lidí,
že okolo Královýho Hradce Cikáni jsou." V otázkách soudců hrál určitě roli
obraz Cikánů jako koordinované a organizované skupiny, zároveň však
mohly přiznané kontakty zvýšit pravděpodobnost, že se vyslýchaný již
jednou dostal do konfliktu s justicí, a je tedy "recidivista". To se nepo-
dařilo prokázat ani při jeho prohlídce, neboť na těle soud nenašel žád-
né "corpus delicti", tedy ani uřezané ucho, ani stopy mrskání.
U otázek po obživě se můžeme domnívat, že vycházely z přesvědče­
ní vyslýchajících, že Cikáni se "legálně" živit nemohou. Dotazem "Co
jsou vás tam odtud nepudili?" soudci zase jako by předpokládali, že ale-
spoň tímto způsobem museli Cikáni pocítit vypovídací ustanovení
patentů. Na rozdíl od některých jiných přistižených Jan Charvát ne-
vědomost - zdá se - nepředstíraL "Živnost" své rodiny shrnul ve dvou
výpovědích takto: "Z těch padlých dobytkův jsme se živili, co pohodlní [po-
hodní] nemohli postihnouti, my jsme jim pomáhali, a za to jsme si vzali lůj,
sRvařili jsme ho a židům prodávali, když k nám přis1i, pomáhali jsme lidem sena
a votavy hrabat, ve žních vobilí na mandele snášet, a do stodoly sklízet, a na
podzim zase len, konopí, proso a všechno, co potřeba bylo. Za to nám zase dali
chléb, mouku, jáhly a co nám ostatek dali, to jsme přijali. V zimě jsme prosili
dobrých lidí, oni nám dali mouky, vaření a chleba, co nám dali, to jsme vzali."
Charvátovu "skupinu" podle jeho vyjádření tvořili čtyři muži, jejich
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 167
čtyři ženy, pět vdova děti, dohromady asi třicet osob. O pověsti, že by
měli být součástí větší "roty", věděl Charvát zřejmě již před výslechem,
neboť se jí spontánně bránil slovy: "Byli jsme zle přednešení, udělali toho,
že nás je na 700 a že jsou mezi náma Nunvaři [pravděpodobně muži, kas-
trující prasata, nepožívající právě dobré pověsti] a obdaňkovaní [vyslou-
žilí] vojáci, a my nebyli chuďátka než 4 chlapi, však o tom všudež vědí, že nás
více nebylo." Podobně se stavěl proti tvrzení vyslýchajících, že by měl být
"hejtmanem nad tou cikánskou sběří": ,,Nebyl, ale oni mi tak řzkali, že jsem
nejstarší mezi nima, co bych byl hejtmanem nad 4 chlapy, a že jsem děti učil se
modlit, modlíval jsem se s nima ráno i večer růženec, který tuto mám." Mezi
hejtmanem coby určitou autoritou v malé skupině a "hejtmanem nad
sběří", ohrožujícím usedlou společnost, uměl Charvát dobře rozlišo-
vat, a možná i tušil, kam by podezření Z jakéhokoli organizovaného
spiknutí mohlo vést.
Skupině cikánských mužů, žen a dětí se na jednu stranu dařilo - jis-
tě i díky usedlé společnosti - přežívat, na druhou stranu Jan Charvát
přiznal, že proti nim zasahovaly místní vrchnosti, ať už to byl důchod­
ní písař z kolínského zámku, který "vokrvácel" jeho ženu, nebo hrabě
Věžník, který je nechal vyhnat ze svého nejmenovaného panství. Těž­
ko řešitelnou situaci pak vystihl v odpovědi na otázku, proč se tedy na
tato místa vraceli: "Kam jsme me1i jít, nesmíme do Uher ani do jiných zemí,
než poněvadž jsme se tu zrodili a jsme tu povědomí a s lidma známí, tak jsme
tu zůstali." Charvát ani neodporoval, když mu vyslýchající předestřeli,
že jistě museli znát opakovaná nařízení, vypovídající Cikány z Čech:
"Kam jsme se měli podít, když nemáme žádného pána, jen samýho Pána Boha
všemohouezno, a nikdež nás nechtějí trpěti. Kdyby nás Pán Bůh na svět nechte1
mít, nebyl by nás na svět stvořil, však jsme také krví Krista Pána vykoupení
a jsme křesťané." Na tuto zásadní a na náboženských principech zalo-
ženou obhajobu soud nereagoval a místo toho znovu vyslovil pochyb-
nost, jak se mohli Cikáni poctivě živit a přitom neškodit lidem, neloupit
a nekrást. Proti tomuto podezřívání postavil Charvát naposledy jinou
logiku: "Kdybychme byli lidem s1wdili, však by nás sami sedláci byli pobili, že
jsme ale nesRodili, místa nám přáli a za našípráci nás obživovali."
Charvátův výslech přináší argumenty, které narušují diskurz proti-
cikánských patentů, proto se k nim zakrátko vrátím. Kolínští komisaři
se však diskusi o nich vyhnuli a nezabýval se jimi podle všeho ani Ape-
lační soud. Ten za měsíc, 12. prosince 1712, nad Charvátem vynesl trest
smrti oběšením, a do písmene tak aplikoval dva roky stará ustanovení
168 ZROZENÍ VAGABUNDA
patentu Z ledna 1710. Ze zlomkovitých pramenů se dá zjistit, že podob-
ně jako v Pinkově i v tomto případě po rozsudku následovala žádost
o milost. Není jasné, od koho k ní vzešel popud, podal ji však kolínský
farář Michal František Černý. Apelační soud ale ujišťování, že se Char-
vát chce poddat "mnohým vrchnostem" a pomáhat lidem v práci, ne-
věřil a v srpnu 1713 nařídil tato tvrzení prošetřit. Jak dotazování pro-
bíhalo, nevíme, jeho výsledek však pro odsouzence nebyl příznivý. Až
o rok později, 8. září 1714, rozhodly pražské apelace, že se Charvátova
žádost o milost zamítá. Ač o tom nejsme přímo informováni, lze před­
pokládat, že rozsudek byl poté i vykonán.
Žádost o milost podle všeho nesestavoval přímo Jan Charvát, přesto
se v ní jako jedna z pohnutek objevuje ochota vstoupit do poddanství
u některé vrchnosti, a tím také do jisté její ochrany, nebo přinejmenším
"trpění". Ve výslechu zaznělo, že právě absence "pána", který by jim po-
skytl útočiště, nutí Cikány k neustálému toulání. Ve světle protitulác-
kých a protižebráckých výnosů se poddanost mohla jevit jako výhodný
stav alespoň pro ty "vagabundy", kterým jinak hrozil transp9rt ze země
či ještě tvrdší tresty. Pro toho, kdo ale navykl hledat svou obživu "na ces-
tě" či službu ve městech, znamenal nucený návrat k jeho nominálnímu
pánovi spíše nepříjemnou komplikaci než ochranu. Zda se ale jen kvůli
stoupajícímu počtu protituláckých opatření zdálo být výhodnějšímzů­
stat u vlastní vrchnosti, i když se tam třeba naskýtaly pouze skromné
existenční možnosti, nedokážeme takto obecně posoudit. Vrchnostem
však přinášela jakákoli péče o nezabezpečené osoby zátěž (a nejinak je
tomu i dnes), a odtud pramení snaha omezit počet jejich příjemců pou-
ze na vlastní poddané. V 18. století k tradičnímu ochrannému aspektu
samotného poddanství silně přistupuje právě ochrana v nemohoucnos-
ti. Jak zjistil]iří Hanzal a jak se ještě zmíním, nebyli však v této době
Cikáni z takovéhoto poddanského svazku v zásadě vyloučeni.
Zatímco Charvátův slib poddat se vrchnosti byl Apelační soud ještě
připraven alespoň prověřit, jeho náboženská argumentace zjevně niko-
ho ze soudců nezajímala. Ostatně i v patentech z počátku 18. století se
nábožensky motivovaná obvinění Cikánů či vagabundů často omezují
jen na obligátní přívlastek bezbožný - gottlos, aniž by byla rozvedena,
což jak uvidíme, neznamená, že by se jednotliví soudci nesnažili Ciká-
nům podsouvat nekřesťanské praktiky. Cikánský přečin byl v této době
jednoznačně definován jako "pořádkový", resp. "proti řádu", a nebyl au-
tomaticky spojován s delikty náboženskými.
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 169
Nejen po vydání příslušného patentu, ale již také po vztyčení va-
rovných tabulí se soudy soustředily na jejich znalost a (ne)respekto-
vání příslušných ustanovení. Protože však pronásledování cikánských
kočovníků spočíva19 v první řadě v rukou centrální moci, vystupovaly
městské hrdelní tribunály de facto jako výkonná ruka zemských orgá-
nů, krajských úřadů a především místodržitelství a Apelačního soudu.
Počátkem března 1708 tak byl bechyňským krajským úřadem do Čes­
kých Budějovice spolu s šesti Cikány zaslán také formulář jejich výsle-
chu. Naprázdno přitom vyzněla snaha českobudějovickýchradních
docílit přesunutí vyšetřování do Jindřichova Hradce, kde měli Cikáni
nějakou dobu sedět ve vězení. Rozsudek smrti nad čtyřmi staršími Ciká-
ny, Michalem Růžičkou, Martinem Štěpánem,Jankem Papadou a Pav-
lem/Karlem Fargašem z 20. března dorazil do Budějovic od pražského
Apelačního soudu spolu s dalšími pokyny: bylo nutné zjistit věk, a tím
i případnou trestní odpovědnost zbývajících dvou cikánských chlap-
ců, Matěje a Františka Petržilka/Frantze a Mathese Peterselky. Měst­
ská rada se proto měla obrátit na budějovickoumatriku. Spolu s Evou
Procházkovou z toho můžeme usuzovat, že skupina se v okolí Českých
Budějovic zdržovala delší dobu, i když přistižena byla podle všeho na
Jindřichohradecku.To, že byl Matěj Petržilka v Budějovicích skutečně
pokřtěn, tamní děkan dosvědčil (mně se však příslušný záznam v křest­
ní matrice, sahající do roku 1687, najít nepodařilo). Apelační soud
zřejmě shledal, že "svá léta" nemá ani František Petržilka, neboť oba
chlapce později (10. května, resp. 29. srpna) neodsoudil k smrti, nýbrž
k uříznutí pravého ucha, vymrskání metlami okolo šibenice a vypově­
zení pod ztrátou hrdla ze země.
V případě prvních čtyř odsouzenců k smrti pražský tribunál koncem
března 1708 dále nařídil, aby byli ve vězení a pak bezprostředněpřed
vykonáním rozsudku znovu vyslechnuti. Soudci přímo upozorňova­
li na možnost požádat o milost, a nové výpovědi tak mohly apelacím
sloužit k posouzení, zda žádost vůbec postupovat císaři. Kromě samot-
né žádosti o milost si soud vyžádal i výpovědi osob, které měli Cikáni
poškodit. Ani jeden z těchto dokumentů se bohužel nedochoval. Po-
dle zprávy budějovické městské rady byl samotný rozsudek zveřejněn
s více než měsíčním odstupem od vydání, 26. dubna 1708. Radní ma-
nuál, tedy jakýsi zápis ze zasedání rady, upřesňuje, že vzápětí poté byli
odsouzenci česky znovu dotázáni na body Apelačního soudu. Otázky
jistě vycházely z předcházejících, nezachovaných výslechů, odrážely ale
170 ZROZENÍ VAGABUNDA
i obecnější přístup soudních autotit k cikánským kočovníkům a před­
stavy o jejich životě. Formulář uzavírá pokyn, že ženské osoby mají být
prohlédnuty, zda nemají uříznuté ucho či známky po mrskání. Pro-
tože však v Budějovicích byli tentokrát vězněni pouze muži, vyplývá
z toho, že se mohlo jednat o schéma otázek, kladených Cikánům ob-
vykle, nebo alespoň častěji. Otázky, odkud přicházejí a jak dlouho se
zdržují v Čechách, resp. na Moravě a ve Slezsku, opět předpokládají
potulku jako převažující způsob života. Stejně tak je tu cikánská skupi-
na stereotypně nazývána "rota" a dotaz ,,2 jaké roty jsi ty?", odkrývá, že
"roty" měly v myslích soudců přinejmenším ustálená označení, možná
podle "hejtmanů", "kapitánů" či "vrchnosti". Následující body zkou-
maly povědomí Cikánů o zákazech pobytu v zemi, o trestech, které jim
hrozí, a varovných tabulích na hranicích a rozcestích. Namalovaný po-
stih měl být dostatečnýmodstrašením, jak vysvítá z podotázky "Proč ses
přece tohoto trestu [znázorněného na tabulích] neobával a nezmizel?" Po-
slední bod pak celkem jednoznačně a podobně jako v citovaném o čtyři
roky mladším kolínském případu Jana Charváta shrnuje vrchnostensky
propagovaný pohled na Cikány: "Protože Cikáni se neživíjinak než toulá-
ním, podváděním lid~ kradením, pověrami, nebo dokonce výukou čarodějnictv~
přiznej se tedy, kde ajak často ses podobně něčeho takového dopustil." Nevíme,
jak čtyři odsouzenci k smrti na tato obvinění reagovali, neboť nemá-
me k dispozici ani jejich - jistě městským písařem stylizovanou - před­
běžnou žádost o milost. Apelační soud však do Budějovic 10. května
sdělil, že v ní uvedené důvody nejsou natolik závažné, aby trestaným
bylo umožněno obrátit se s ní na panovníka. Přestože o dva dny později
psali naopak Budějovičtí do Prahy, že dva z odsouzených jsou ve vězení
stiženi nakažlivou chorobou, nemáme ani tady důvod pochybovat, že
rozsudek smrti byl nakonec vykonán.
Je zjevné, že nejen na počátku 18. století hrál při trestání Cikánů zá-
sadní roli pražský apelační tribunál, vystupující v tomto případě jako
soud první instance. Literu norem, vycházejících od panovníka a jeho
zemského zastoupení, naplňoval obsahem a nejen svými rozsudky, ale
i dalšími právními úkony a pokyny do jisté míry reprezentoval postoj
nejvyšších zemských autorit. Jednání Apelačního soudu bylo ze zásady
písemné, Cikáni tedy před své soudce nepředstupovalitváří v tvář. Soud
sice ani v přeneseném slova smyslu neutčoval, kdo Cikánem je, avšak
jak bylo vidno, dával tomuto pojmu jednoznačný, většinou kriminali-
zující obsah. Už proto, že soudu příslušela i v případě jiných závažných
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 171
deliktů moc vykládat v konečné instanci pohnutky a motivy jejich pa-
chatelů, je třeba litovat, že toho o jeho fungování a o tom, jak se utvářelo
mínění soudců, víme - také vinou špatného dochování pramenů - po-
měrně málo. Nahlédnout za příliš nevypovídající počty rozsudků nám
umožňují snad jen případy, v nichž odsouzení žádali o milost - v raném
novověku nešlo s ohledem na relativní tvrdost trestů o krok nijak výji-
mečný, i když to nelze statisticky doložit. V 17. a na počátku 18. století
není zcela jasná pozice Apelačního soudu při omilostňování. Uvedený
případ Cikánů v Budějovicích v roce 1708 demonstruje pravomoc to-
hoto tribunálu rozhodovat o tom, jaká žádost může být panovníkovi
vůbec podána. Jestliže dříve soud pravděpodobněvyhotovoval pro pa-
novníka právní stanoviska a dobrozdání k jednotlivým žádostem, v roce
1706 byla jeho kompetence rozšířena. V červnu a srpnu tohoto roku
bylo v Praze na Malé Straně a Novém Městě souzeno celkem čtrnáct Ci-
kánů a Cikánek, dospělé muže stihl až na jednu výjimku trest smrti pro-
vazem, jeden chlapec a ženy byli odsouzeni k uříznutí ucha, vymrskání
a vypovězení. Podle Evy Procházkové byla možnost žádat o milost ozná-
mena pouze jednomu z nich, Michalovi Svelovi, ve skutečnosti tak ale
učinili všichni. Josef!. však 20. května 1706 žádného z žadatelů neshle-
dal hodným zmírnění trestu a nařídil vykonání původních sankcí. Ape-
lačnímu soudu v této souvislosti ale přiznal právo posuzovat okolnosti
a motivy žádosti o milost. Pokud je shledá závažnými, nemá Cikánům
bránit, aby žádali panovníka o milost; v opačném případě může rovnou
nařídit vykonání rozsudku, aniž by byl císař o celé záležitosti zpraven.
Tuto pravomoc uplatňoval apelační tribunál podle všeho i v následu-
jících letech. Vyplývá to alespoň z vyjádření císaře Karla VI. ze září 1722,
kdy ho o milost žádali otec a syn Tannenbaumové, Cikáni, odsouzení
v Krnově k oběšení. Panovník při této příležitosti vyšel vstříc Apelač­
nímu soudu a nadále mu ponechal právo rozhodovat u odsouzených
Cikánů o opodstatněnosti jejich žádostí o milost a nařizovat provederií
trestu, pokud důvody nebudou shledány závažnými. O příčinách toho-
to opatření se můžeme jen dohadovat a stejně tak ani nevíme, podle ja-
kých kritérií soud žádosti v letech 1706 - 1722 hodnotil. To by ozřejmil
jen rozbor jednotlivých případů. Nesporné pro toto období je pouze to,
že rozhodovací moc pražských apelací se vztahovala výslovně na Ciká-
ny bez rozlišení deliktu (nejčastěji jím zřejmě byla "cikánská potulka")
a také bez ohledu na trest. Odsouzený si tedy nemohl být jistý, že se
jeho žádost dostane před panovníka, resp. jeho úředníky.
172 ZROZENÍ VAGABUNDA
Zanedlouho na to, v letech 1725 a 1726, byly kompetence Apelačního
soudu znovu upraveny, tentokrát dosti komplexně a zásadně. Úpravy
se z velké části týkaly právě omilostňování a byly mimo jiné reakcí na
zahlcení panovnické (české dvorské) kanceláře velkým množstvím žá-
dostí. Na rozdíl od zásahů předchozích let se v nich však nikde neob-
jevují Cikáni coby označení skupiny delikventů. V následujícím textu
se pokusím odpovědět, zda se nová nařízení přesto mohla vztahovat
také na ně.
Jak vysvítá z reskriptu Karla VI. z 8. března 1725, bylo upřesnění
pravomocí Apelačního soudu v otázce milostí v podstatě jedním z do-
časných opatření, než dojde k zamýšlené reformě českého hrdelního
soudnictví podle vzoru rakouských arciknížectví. Císař zde byl podle
slov reskriptu veden snahou zabránit omylům při vynášení rozsudků
smrti. Ke zmenšení sítě hrdelních soudů a jejich reformě však došlo až
o čtyřicet let později. Při podávání žádostí o milost měla být dodržová-
na ustanovení josefinského hrdelního řádu z roku 1707/1708, kromě
jiného čtrnáctidennílhůta pro zaslání žádosti a všech dalškh podkla-
dů apelacím. Pokud nebyla pro stylizování v místě k dispozici právně
vzdělaná osoba ("právní přítel"), protokoloval odsouzencovy pohnutky
a důvody milosti syndikus spolu s dvěma jmenovanými radními komi-
saři. Podepsaný a případně z výslechů doplněný protokol se poté ode-
sílal pražským apelacím. Tímto způsobem postupovala také lomnická
rada a třeboňská vrchnost v roce 1740 v záležitosti Honzy Pinky, i když
do Prahy, resp. do Vídně neodešel "protokol", nýbrž Pinkovým jménem
formulovaná skutečná žádost.
Císařský reskript dále podrobně stanovil pravidla, podle nichž měl
Apelační soud žádosti posuzovat. Pro zamítnutí se musely například
vyslovit minimálně dvě třetiny z nutných devíti apelačních radů, jinak
se žádost postupovala císaři. Rozhodnutí příslušelo panovníkovi au-
tomaticky také tehdy, pokud byl vynesen trest lámání kolem odspoda.
V závěru byli apelační soudci napomenuti, aby neplýtvali trestem vypo-
vězení ze země, resp. neodmršťovali u těchto delikventů žádosti o mi-
lost. Vypovídat z celé země mohly městské soudy, podle výnosu císaře
z prosince 1725 přitom však měly ony i apelace postupovat diferenco-
vaně: tělesně schopným domácím mužům měl být tento trest změněn
v práce na galérách a ženám měla být uložena buď práce veřejná, nebo
káznice. Vymrskání a vypovězení tak mělo stihnout pouze "cizí vaga-
bundy mužského a ženského pohlavt'. V ten samý den císař dále rozhodl,
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 173
že takové vypovězení z českých teritorií rovněž znamená vypovězení ne-
jen z tzv. dědičných německých, ale též uherských zemí, de facto tedy
ze všech středoevropských držav Habsburků. České dvorské kanceláři
pak měly být zasílány seznamy a pokud možno také popisy vykázanců.
Za těmito nařízeními lze vytušit záměr panovníka či spíše jeho úřed­
níků nezbavovat se vlastních poddaných. V praxi soudů se přitom tato
poddanost de facto definovala jako přináležitost k vrchnosti, usídle-
né v českých zemích a poddané českému králi. Všechny soudně posti-
žené osoby, postrádající toto pouto (nikoli tedy například "zahranič­
ní" šlechtice, vychovatele nebo obchodníky), nazýval reskript "cizími
vagabundy". Myslitelný by však byl i opačný výklad: Autoři reskriptu
mohli předpokládat,že veškeré cizozemské osoby, potrestané vypověze­
ním, budou tak jako tak "vagabundi". Tento trest se v této době oprav-
du vztahoval mimo jiné na cizí tuláky a - jak jsme viděli a ještě uvidí-
me - na cikánské ženy a děti víceméně bez rozlišení původu. Hrdelní
řád Josefa I. z roku 1707/1708 vyměřoval vypovězení ze země či města
za určitých okolností také za veřejné násilí, prostituci, spekulaci nebo
za křivopřísežnictví,resp. falešnou přísahu. Nutno však dodat, že vět­
šina raně novověkých zákoníků uvažovala o trestu vypovězení pouze
pro usedlé obyvatelstvo.
O rok později, 10. srpna 1726, získal Apelační soud od císaře právo
milosti nejen v případě neopodstatněnosti zamítat, ale naopak je udě­
lovat. Všeobecné omilostnění se týkalo tří deliktů, jejichž počet podle
úředníků ve 20. letech narůstal: křivopřísežnictví, resp. porušení hr-
delního reversu, krádeže a skutků sexuální povahy. Například tomu,
kdo nedodržel hrdelní revers, ale nespáchal jiný přečin a obrátil se na
panovníka, měla být přímo apelacemi udělena milost. Pokud takovýto
člověk hrdelní revers nerespektoval opakovaně, vystavoval se trestu až
několikaleté práce na galérách a až třetí porušení reversu mělo mít za
následek odmítnutí milosti a trest smrti.
Postup omilostňování byl ještě podrobněji formulován v roce 1728,
když panovník Apelačnímu soudu tuto pravomoc prodlužoval na další
tři roky. Vymrskáním a vypovězením ze země (a odpřísáhnutím hrdel-
ního reversu) měli být propříště stíháni pouze "cizí vagabundi", čímž
se de facto vylučovalo, že by vypovězeni mohli být domácí poddaní.
Pokud by se někdo z nich proti takovémuto dříve odpřísáhnutémuzá-
vazku přesto přečinil a po vynesení rozsudku (pravděpodobněsmrti)
žádalo milost, měl mu Apelační soud v souladu s tím, jak žádosti dříve
174 ZROZENÍ VAGABUNDA
(ne)doporučoval císaři, trest změnit V kratší či delší obecní práce. Po
nich byl delikvent podle všeho opětovně vykázán z habsburských zemí.
Navrátil-li se, a nedodržel-li tedy znovu hrdelní revers, čekaly ho zostře­
né obecní práce nebo pobyt na galérách. Až při třetím porušení hrdel-
ní přísahy měl soud bez odkladu přikročit k trestu smrti, i tehdy však
provinilci zbývala možnost požádat o milost - o její opodstatněnosti
a jejím postoupení do Vídně opět rozhodoval Apelační soud. U "cizích
vagabundů" se postupovalo obdobně s tím rozdílem, že cílem trestu
nebylo podle litery reskriptu jejich "přivedení k řádnému životu", ný-
brž "vyčištění země". Při prvním porušení hrdelního reversu následova-
la po předchozím vymrskání nová hrdelní přísaha a vypovězení. Pokud
se vagabund vrátil do země i poté a byl chycen, byl trest kromě tvrdšího
mrskání zostřen třídenním stáním na pranýři s mečem v ruce. Stejně
jako u "domácích" delikventů přicházel až po třetím porušení reversu
automaticky ortel smrti, i zde však s možností odvolat se k panovníkovi.
U zbývajících dvou deliktů, dotčených touto změnou, nebylo vypově­
zení ze země jedinou sankcí, i v případě jeho udělení měl vŠ;J.k Apelační
soud zohlednit, je-li pachatelem "zemský poddaný nebo vagabund". Za
"vagabunda" byl tedy považován každý neurozený cizozemec, pobývající
v českých zemích a dopustivší se tam deliktu. O evidentním zmírnění
trestní praxe však můžeme mluvit nejen u porušení hrdelního reversu,
kdy odsouzenec získal dvě možnosti "napravit se", případně vyhnout se
Českému království, než na něj dopadl trest smrti. Zjednodušené omi-
lostňování Apelačním soudem se vztahovalo také na poměrně široký
okruh sexuálních přečinů. V roce 1728 jsou jmenovány incest v prvním
stupni příbuzenství, násilné smilstvo, únos, a dokonce sodomie a besti-
alita, tzn. pohlavní styk s osobou téhož pohlaví, resp. se zvířetem.
Nepochybuji o tom, že Apelační soud podle těchto panovnických
nařízení postupoval. Jednalo se o grémium, vykonávající spravedlnost
jménem vládce a pod bezprostřední kontrolou jeho úředníků. Soud
se jim také ze své činnosti zodpovídal a byl povinen jednotlivé uděle­
né či zamítnuté milosti dokumentovat a vykazovat. Reálný dopad této
normy lze však z ní samé odvozovat jen těžko. Pouze na jejím zákla-
dě nemůžeme jednoznačně odpovědět ani na to, zda se aplikovala na
případy těch Cikánů, kteří porušili hrdelní revers a po vynesení trestu
smrti požádali o milost. Otázku lze položit také obecněji: Zacházelo se
s Cikány, kteří již stanuli před hrdelními tribunály (ať už pro specificky
cikánskou potulku nebo právě pro porušení odpřísáhnutéhoreversu),
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 175
jako s jinými delikventy? Měli stejný přístup k žádostem o milost a jak
byly jejich žádosti posuzovány? Vedle rozboru konkrétních případů
zde může napomoci i porovnání právě zmíněných obecných právních
úprav se specificky proticikánskou legislativou z téže doby, tedy s dal-
šími proticikánskými patenty.
Ve 20. letech 18. století, kdy se v českých zemích mimochodem také
znovu vzedmula vlna pronásledování nekatolíků a nekatolických knih,
bylo vydáno několik normativních textů, zaměřených proti Cikánům.
Patenty moravského zemského hejtmanství z 8. března a českých mís-
todržících z 12. března 1726 si zaslouží podrobnější pojednání také
proto, že je lze alespoň v normativní rovině chápat jako vyvrcholení
represivní politiky raně novověkého státu. Oběma předcházel reskript
Karla VI. z 22. ledna 1726, kterým panovník zamýšlel sjednotit postih
Cikánů v obou zemích. Patenty předně obnovovaly psanecký status ko-
čovníků - termín samotný (" Vogelfrey") však definovala pouze moravská
verze jako lidi, kteří "se svobodně jako pták zastřeliti smějt'. Jak závazné
a vymahatelné toto ustanovení bylo a po jakou dobu alespoň nominál-
ně platilo, tedy bylo-li někdy výslovně zrušeno, nelze říci. Deklaratorní
povahu prvního článku a neurčitost pojmu "psanec" podtrhuje článek
druhý, podle nějž mohli být Cikáni zastřeleni či jinak zabiti až tehdy,
když se při pronásledování a zajímání bránili a utíkali. Smrt oběšením
podle dalších ustanovení čekala přistižené osoby mužského pohlaví
starší osmnácti let. Obě normy, resp. jejich císařská předloha přitom
vycházely z toho, že věk bude v jednotlivých případech muset stano-
vit soud "z obličeje) postavy) SIry) rozumu a jiných znament', neboť Cikáni
s sebou obvykle nenosí žádný "hodnověrný"doklad svého stáří. V době
vydání patentů se věk ale uváděl nanejvýš v průvodních listech, vystavo-
vaných vrchnostmi, a to ještě ne vždy. Takovýmito písemnostmi navíc
zdaleka nedisponovali ani všichni "necikánští" pocestní. Jak zmíním
později, mohla být neznalost vlastního věku spíše jedním ze stereotyp-
ních rysů obrazu Cikánů.
Neplnoleté cikánské chlapce a všechny ženy mělo stihnout vymrskání
a trvalé vypovězení z dědičných habsburských zemí. Hrdelní revers, kte-
rý stvrzovali přísahou, sloužil také k jejich snadnější identifikaci, proto
měl kromě jména a věku obsahovat rovněž podrobný popis osoby. Tako-
výto revers zůstával v ideálním případě uložen či zapsán u příslušného
soudu nebo vrchnosti, které měly v případě opakovaného chycení do-
tyčné(ho) potvrdit jehohejí předcházejícítrest. To předpokládalo jednak
176 ZROZENÍ VAGABUNDA
účinnou komunikaci mezi jednotlivými soudy v království a také zna-
mení vystátého trestu, který si odsouzenec nesmazatelně nesl na svém
těle, tedy cejch. Ustanovení o uříznutí ucha převzaly texty de facto z pa-
v
tentu z roku 1710 včetně toho, že v Cechách šlo o pravé a na Moravě,
ve Slezsku a Kladsku o levé ucho. V momentě, kdy se vypovězení vzta-
hovalo paušálně na veškeré dědičné země, však toto rozlišení poněkud
ztrácelo smysl. Patenty roku 1726 pamatovaly i na recidivu: neplnole-
tým, podruhé přistiženým cikánských chlapcům hrozilo uříznutí dru-
hého ucha a opětovné vypovězení, naproti tomu jakkoli poznamenané,
"v nějaké rotě postižené urostlé Cikánky" měly být "pro takové na sobě neu~a­
zující polepšent' sťaty. "Polepšení" znamenalo v logice patentu pro Ce-
chy z 12. března 1726 nikoli změnu života, ale především vyhýbání se
zapovězeným teritoriím. Konečným cílem výnosů bylo právní postižení
a "vykořenění škodlivé cikánské sběře" (zřejmě ekvivalent německého
Gesindl, případně latinského colluvies). Vrchnosti byly proto v závěru
zavazovány, aby v případě objevení se Cikánů v zemi a zvláště v lesích
nejen informovaly své sousedy, ale aby také přispěly k zajištění a soud-
nímu postihu kočovníků.
V naší souvislosti je důležité, že oba patenty ponechaly pražskému
Apelačnímusoudu právo i nadále posuzovat u všech Cikánů a Cikánek,
odsouzených k smrti, opodstatněnostjejich žádostí o milost, adresova-
ných císaři. Nehovoří se tu sice o možnosti milosti automaticky udělo­
vat, tu však apelace získaly až o několik měsíců později, v srpnu 1726.
Jak samy reskripty zdůrazňovaly, mířilo toto automatické zmírňování
trestu smrti především na "cizí vagabundy". Ačkoli málokterá skupina
vyhovuje naší představě "cizích vagabundů" tak jako Cikáni, zůstává
jejich zahrnutí mezi ně sporné. Nalezneme i poměrně málo případů,
kdy by se Apelační soud při omilostnění cikánských tuláků odvolával
na zmíněné císařské reskripty. V roce 1740 u nezletilého Jana Pinky
svědčilo o předcházejícím trestu uříznuté ucho, lomnický ani pražský
soud ale zřejmě nevynaložily žádné úsilí, aby rok starý novobydžovský
rozsudek vypovězení vyhledaly. Proto Pinka nebyl formálně odsouzen
pro porušení reversu, nýbrž Uakoby poprvé) pro potulku, i když vyne-
sený hrdelní ortel ukazuje, že se na něj apelační soudci dívali jako na
nezletilého recidivistu.
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO
177
VAVŘINEC GROŠ A JOHANNA FORMÁNKOVÁ
o tom, jak Apelační soud při~tupoval k žádostem Cikánů a Cikánek
o milost, si lze udělat jen velmi omezený obrázek na základě knihy
právních zdůvodnění těchto žádostí, tedy dobrozdání, určených císa-
ři, dochovaných pouze z let 1714-1715. V září 1714, více než rok po vy_
nesení prvního rozsudku vymrskání a vypovězení, se soud vyjadřoval
k žádosti čtrnáctiletého Vavřince Groše, vězněného v Blovicích. Podle
výpovědi, učiněné před tamním hrdelním soudem v červenci 1713 se
Vavřinec spolu s cikánskou "kompanií" (z čistopisu výslechu lze so~dit,
že toto označení poprvé užil sám Vavřinec) po mnoho let toulal mezi
Litoměřicemi,Mělníkem, Rakovníkem a Klatovy. Z dalších vyjádření je
patrné, že Groš sám sebe považoval za Cikána a navíc Cikána české­
ho"; podezření z kostelní krádeže se například bránil slovy: "To '~e) jak
živi) to Cikáni nedělají. Slyšel sem) že německý Cikáni vyloupali." Na úvod-
ní otázku, zda je "pravý rozený Cikán", odpověděl, že je "rozený" Cikán,
čímž podle všeho nemínil nic jiného než svůj původ v cikánské skupi-
ně; rozdíl, který mezi "pravými" a "nepravými" Cikány dělali soudci
a učenci a k němuž se vrátím později, mu nejspíš nebyl znám. Apelační
radové z výslechu nicméně seznali, "že nadejmenovaný Cikán dobrý čech)
a chlapec jemný jes~ též všelijak se odřzkal víceji mezi Cikány jíti) nýbrž raději
sloužiti přisliboval". Ze samotného výslechového protokolu, dochovaného
ve velmi špatném stavu v blovickém městském archivu, taková charak-
teristika vyplývá jen nepřímo: pro svůj nízký věk se Vavřinec neúčast­
nil krádeží, nýbrž se musel ~tarat o malé dítě. Zda soudcům pro jeho
hodnocení coby "dobrého Cecha" stačila pouze skutečnost, že se tou-
lal výlučně po českých krajích a zde byl také narozen, není jisté. Svůj
úsudek zřejmě také neopřeli pouze o to, že Groš o sobě hovořil jako
o "českém" Cikánovi.
Apelace však již před vynesením rozsudku 10. listopadu 1713 Vavřin­
ce přímo vybídly, aby se ucházel o milost. Písař pak Grošovým jménem
v žádosti coby důvody uvedl nedospělývěk a z něj vyplývající neznalost
patentů a slib "takového povalečného Cikánského života i všíRotty na budou-
cí časy se zbaviti a raději prací rukou svých se obživovati a na věky mezi tako-
vou zlou rotu Cikánskou pod ztracením života svého se nenavrátiti". V Grošův
prospěch se angažovala i blovická městská rada, jež Apelačnímu soudu
z.prost!edkovala žádost dvou tamních sousedů, Václava Trnky a Fran-
tIška Cížka, kteří nad Vavřincem Grošem projevili "velkou outrpnost"
178 ZROZENÍ VAGABUNDA

a přislíbili ho přijmout, poskytnout mu stravu a oblečení a cvičit ho

"v dobrém a chvalitebném obcovánI". Městská rada se na to zavázala dohlí-
žet. S ohledem na tyto záruky, ale také na životní situaci nezletilého
chlapce, odkázaného na dospělé členy cikánské skupiny, apelační ko-
legium usoudilo, že Vavřinec dává "dobrou naději k budoucímu lepšímu
životu", a doporučilo císaři přidat k již absolvované roční vazbě pouze
čtvrtletní vězení, a poté ho propustit do péče dvou zmiňovaných měš­
ťanů. Panovník se s tímto návrhem ztotožnil a ke konci listopadu 1714
doputovalo jeho omilostňující rozhodnutí do Blovic. Zprávy o tom, jak
byl Groš přijat v Čížkově, resp. Trnkově domácnosti, však zatím chybějí.
Motivy, z nichž písař sestavil žádost o milost, nejsou nijak originál-
ní a v podstatě se kryjí s argumentací, užitou v žádosti Pinkově z roku
1740: nízký věk, nerozum a příslib odříci se "cikánského života" a ži-
vit se "poctivou prací" v necikánské společnosti. Apelační soud pak ve
svém dobrozdání tyto figury spojil do obrazu polepšitelného, protože
mladého a kajícího Cikána, když konstatoval, že "tento €ikin [přeškrt­
nuto, resp. opraveno v originále] Chlapec, jakožto rodilý Ciktf,n, nevědouc
se jinam obrátiti, druhých se přidržeti přinucen byl, nyní ale uznávajíc tako-
vé protulování Zlé a pohors1ivé býtz". Za pozornost stojí přeškrtnutí, kte-
ré z "Cikána" jednou provždy jako by dělalo pouze "rodilého Cikána",
schopného se podle všeho nejmarkantnějšího znaku svého "cikánství",
tedy potulného života, zbavit. O podobně definovaném statusu Ciká-
nů uslyšíme ještě později.
Na stejných argumentech byla vystavěna i obhajoba osmnáctileté Jo-
hanny Formánkové, odsouzené v Domašíně nedaleko Vlašimi 20. břez­
na 1714 pro protulování a drobné krádeže k uříznutí ucha, vymrskání
a vypovězení z Českého království. Zatímco ve výslechu uvedla, že se 9. Dvojstrana výslechu Vavřince Groše, darovaného v Blovicích 28. 7. 1713
narodila nedaleko Prahy a "od maličkosti se v Český zemi zdržovala", v žá-
dosti o milost byla prezentována jako nerozumná ženská osoba, která
do Čech následovala svého manžela a jeho skupinu, jdoucí z Drážďan.
Poté, co byla pro porušení císařských patentů uvězněna, se údajně od-
vrátila od cikánského života. Podle žádosti se "předně té zběře Cikánské
a nepořádného života jest (...) odřekla", od vlašimského děkana se jí dosta-
lo výuky v katolické víře a "mimo toho ještě k dokázání a opodstatnění její-
ho pevného předsevzetí předes1ý Cikánský os'Rlivý oděv ze sebe jest složila, a od
mnohých dobrodincův jídarované obyčejné ženské šaty na sebe jest oblékla, v ta-
kových taky skutečně netoliko chodí, anobrž zos'Rlivíce sobě předes1ý zahálčivý
živo~ nyní všelikou práci, seč tak býti může, každodenně koná, a ještě dáleji
 4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 179

sobě kus chleba dobejvati a věrnou prací rukou svých mezi dobrými lidmi sebe
a dítě své, které již k bázni boží vede, obživovati nepřestane".
Když nadto Apelační soud dostal Z Domašína kladnou odpověď na
svůj dotaz, zda "některý z sousedův pro uvarování od takových osob zvyklé-
ho protulováníji do přľbytku svého přijmouti by chtěl", rozhodl i v Johanni-
ně případě, že naděje na polepšení je dostatečným důvodem pro zmír-
nění trestu a vzhledem k již absolvované roční vazbě ho navrhl snížit
na šest týdnů obecních prací. Ani zde o udělení milosti není třeba po-
chybovat, obtížně se však hledají doklady pro to, v které rodině a jak
byla Johanna se svým dítětem přijata. Nejpravděpodobněji se zařadila
a svým věkem zapadla mezi čeleď v některé z domašínských domác-
ností. Jak dlouho tam vydržela, jinými slovy, zda mělo toto opatření
úspěch,neníznámo.
Za argumenty, které volili písaři žádostí a na něž mohli mít vliv i blo-
vičtí a domašínští "laičtí" soudci z řad radních, stejně jako za vývody
Apelačního soudu vyvstává poměrně jasně negativní představa "nepo-
řádného", "povalečného" a "zahálčivého" života Cikánů, který se ome-
zoval na "zlé" a "pohoršlivé" protulování a v podtextu na nepočestnou
obživu. Stejně jako byl u Johanny "ošklivý" cikánský oděv protikladem
"obyčejných"ženských šatů, byla proti cikánskému životu stavěna pocti-
vá práce vlastních rukou, resp. služba. Její konání a náboženská výchova
pod dohledem hlavy domácnosti slibovaly a výměna oděvu symbolizo-
vala nejen změnu způsobu života, ale možná i jakýsi vnitřní odvrat od
"cikánství", které bylo těmito atributy (zejména potulkou a nepoctivos-
tí) charakterizováno. Nesmíme zapomenout, že autoři žádostí o milost
byli obeznámeni s proticikánskými patenty a jejich diskurzem a mohli
se jim do jisté míry snažit vyjít vstříc. Tím, že slibovali nápravu v těch
bodech, na nichž dobový obraz Cikána spočíval, vlastně přejímali i celý
tento obraz. Případ Honzy Pinky a jeho spontánní prosba o milost však
ukazují, že proticikánská argumentace společenskýchautorit byla zná-
ma i samotným pronásledovaným.
V této době či spíše v tomto konkrétním případě spolu byly v réto-
rické rovině konfrontovány dva způsoby života, existence "cikánská"
a "necikánská", potulná a usedlá. Odsouzení cikánského způsobu ži-
vota mohlo přecházet i na samotné jeho nositele. Vrchnostenské paten-
ty a jiné normy navíc vycházely z toho, že o tom, kdo je Cikán, nemůže
být žádné pochybnosti. Když Apelační soud charakterizoval Vavřince
Groše jako "Cikána" a současně "dobrého Čecha", aniž však víme, na
 ZROZENÍ VAGABUNDA
180
čem byla tato označení stejně jako spojení "chlapec jemný" založena, je
zřejmé, že obě kategorie nepoužíval v jejich moderním, neřkuli moder-
ním etnickém významu. Co všechno znamenalo v dobových souvislos-
tech pojmenování "Cikán" nebo "cikánský", je možné sledovat v učené
debatě nebo také - a na to se zaměřuji spíše - v soudní a administrativní
praxi. Pro to, jak Cikány vnímalo necikánské obyvatelstvo raně novově­
kých Čech, se většinou nedostávají prameny. Odhlédneme-li od zmíně­
né "outrpnosti" blovických měšťanů Trnky a Čížka, nejsme například
zpraveni o pohnutkách, které vedly je a domašínské sousedy k přijetí
Vavřince Groše aJohanny Formánkové do jejich domácností. Deklarova-
né slitování je tu představitelnéstejně jako příkaz vrchnosti nebo prostá
potřeba dalšího čeledína či děvečky. Zaznamenané kontakty usedlých
s kočovníky někdy ale přesto otevírají poněkud podrobnější pohled na
vzájemné vztahy a na postoje k Cikánům. Podobně jako v Blovicích
a Domašíně přitom nemuselo vždy jít jen o pronásledování ze strany
poddaných nebo jejich účast na proticikánských zátazích. Zajímavou,
avšak málo prostudovanou záležitostí je v tomto ohledu sv~řování nebo
přidělování cikánských dětí do necikánských domácností.
CIKÁNSKÉ DĚTI LIDMILA, KATEŘINA, MATHIAS,
DOROTHEA A FRANTIŠEK NA TŘEBOŇSKU
Apelační soud nařizoval odejmout cikánským ženám děti mladší čtr­
nácti nebo patnácti let pravidelně po celou první polovinu 18. století.
Eva Procházková nalezla pro léta 1707- 1762 na devadesát takovýchto
rozsudků. Spolu s ní můžeme tento krok skutečně nazvat asimilačním
opatřením, neboť děti nebyly odjímány zdaleka jen ženám odsouzeným
k smrti, ale z velké části i ženám, které čekalo vymrskání a vypovězení
ze země. Cílem byla podobně jako v případě Groše a Formánkové křes­
ťanská, resp. katolická výchova, přičemž nebylo podstatné, k jakému
vyznání se sami Cikáni hlásili, a vedení k práci. Rozsudky stereotypně
obsahují pasáž, že děti mají být umístěny do místních rodin, případně
do špitálů, a teprve pokud to nebylo možné provést, měly být napome-
nuty, aby se vyhýbaly cikánskému životu, avšak poté následovaly své
matky či ostatní členy skupiny.
Koncem roku 1723 tak bylo třeboňským soudem vyšetřováno jede-
náct Cikánů a Cikánek, jejichž věk nepřesahoval dvacet let. Nad šesti
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 181
Z nich vynesly 17. prosince pražské apelace trest vymrskání a vypovězení
ze země, zbylých pět dětí mladších patnácti let mělo být umístěno do
poddanských rodin. Koncem ledna 1724 vyjádřila třeboňská vrchnost,
Adam František ze Schwarzenbergu, pochybnost, zda se podaří toto
rozhodnutí uskutečnit a najít ochotné poddané, neboť od cikánských
dětí, "které nejsou od narozenízvyklé žádné práci) nýbrž jen zhýralému toulá-
n~ se nedá čekat mnoho dobrého". A skutečně ještě v polovině února o děti
nikdo Z obyvatel Třeboňska neprojevil zájem. Kníže se - alespoň podle
svého dalšího reskriptu, jehož znění mohlo však být dílem některého
Z jeho vídeňských úředníků - zdráhal nechat děti jen tak běžet, "neboť
nevědí kam", a proto se "z milosrdenstvt' rozhodl poskytnout na jejich
výchovu deset zlatých v pěnezích nebo potravinách ročně. Jak do Vídně
o měsíc později informoval třeboňský hejtman Zelenka, přihlásilo se
po takové pobídce více zájemců, než myslel. Pěti z nich, kteří vzbuzovali
"lepší důvěru" ohledně dobré výchovy, byly děti 4. března 1724 nakonec
svěřeny. Úředníci měli podle knížecí vůle dohlížet, zda se děti obrátí
k dobrému, v opačném případě je čekalo propuštění z rodin a nucený
odchod z panství. Je zajímavé, že představitelé města, formálního vy-
konavatele hrdelní pravomoci, čekali podle všeho až do této doby s vy-
povězením zbylých šesti "dospělých" Cikánů. Rady si nevěděli pouze
s třiadvacetiletým cikánským pacholkem Josefem, který se sice se sku-
pinou po čtyři dny toulal, pokřtěný však byl na třeboňském panství, ve
službě tam také vyrostl a nyní sliboval, že se ke svému předchozímu,
víceméně usedlému životu vrátí.
Adam František ze Schwarzenbergu, resp. jeho úředníci nebyli s Ci-
kány na svých panstvích konfrontováni poprvé. Podle ortelních manu-
álů apelačního tribunálu stálo v letech 1722-1723 před hrdelním sou-
dem v Mirovicích, městečku na Orlicku, oSm Cikánek, ve Vimperku tři
kočovníci a v Českém Krumlově dva. V létě 1723 se poddaní a úředníci
střetli s Cikány na statku Chřešťovice, náležejícímu k protivínskému
panství. Třeboňský proces z konce tohoto roku tak dal knížeti či spíše
některému z jeho nejbližších úředníků pravděpodobně podnět k úva-
hám o potulování "Cikánů a podobné zpustlé chásky", jíž zejména v teplých
ročních dobách přibývalo a která podle něj hrozila znejistět lesy i silni-
ce. Adam František proto 8. února 1724 nařídil poddaným a především
rychtářům zpravit o jakémkoli výskytu Cikánů či tuláků neprodleně
vrchnostenský úřad. Hejtman měl pak sehnat lidi a spolu s hajnými
a také granátníky "takovou chásku vyhledat a pronásledovat, a pokud by se
182 ZROZENÍ VAGABUNDA
stavěla na odpor, zastřelit (...) čímž bude tato chátra z našich panství vyhná-
na a odstraněna". Ať vědomě či nikoli, Schwarzenberg tak navazoval na
psanecké výnosy centrálních patentů. Na rozdíl od nich však měl jeho
příkaz neporovnatelně blíže k praktické aplikaci. Jak ale ještě ukáže
zmíněný protivínský případ, k pronásledování Cikánů Ue otázka, zda
k spontánnímu, či nařízenému) docházelo na schwarzenberských pan-
stvích i před tímto datem. Právě před polovinou 20. let nadto začaly být
organizovány centrální proticikánské a protitulácké zátahy. Přísný po-
stoj Adama Františka ze Schwarzenbergu ke vzpurným vagabundům
nikterak neprotiřečí milosrdenství, s nímž se rozhodl přispívat na vý-
živu cikánských dětí. Jednak tím pouze respektoval apelační rozsudek
a potažmo i literu patentů, jednak tím šířeji vzato sdílel postoj, v těch­
to normách obsažený, že dětské kočovníky je možné napravit. Stejně
tak jako starost o osud dětí, odtržených od skupiny, ho přitom mohla
vést obava, že zůstanou i po propuštění na obtíž venkovanům, jen ne-
budou pod takovou kontrolou.
Schwarzenbergovy obavy se počaly naplňovat ani ne dva týdny poté,
co byly děti do domácností rozděleny.Jak mu sděloval třeboňský hejt-
man, odvedla 14. března dobře a po rolnicku oblečená žena z domu
Georga/JiříhoŠtoska v Neplachově malou Lidmilu. Hospodář i hospo-
dyně byli tou dobou pryč; o jejich čtyřech vlastních dětech zpráva mlčí.
Jediná přítomná děvečka se rozběhla pro konšela, oba po návratu ale
už nikoho nezastihli. Podle hejtmana byla onou ženou stará Cikánka,
matka dítěte, neboť na odhodlání děvečky přivést pomoc měla odpově­
dět zoufalými slovy: "Pokud se to stane) tak se oběsím ve světnici." Zmínka,
že žena byla nejen oblečena po rolnicku, ale že také není zřejmé, zda
tento oděv ukradla či si ho půjčila, mohla být myšlena jako součást vý-
slovného varování, určeného zbývajícím čtyřem domácnostem se svě­
řenými dětmi, "poněvadž lze očekávat; že se Cikáni o něco podobného poku-
sí i tam". Zároveň z ní vysvítá, že cikánský oděv byl v tomto prostředí
vnímán jako natolik odlišný, že mohl sloužit k identifikaci kočovníků
nebo - v případě záměny - k jejich skrytí.
Přesně jak hejtman tušil, nedala na sebe zmizení či - jak hovoří vrch-
nostenské písemnosti - "únosy" dalších dětí dlouho čekat. Na konci
dubna, resp. na začátku května 1724 se do domácnosti Lucase/Lukáše
Soudka ze Suchdola nevrátila mladá Cikánka Catharina/Kateřina.Zmi-
zela i se šesti krejcary, s nimiž ji hospodář poslal pro sůl. Podle zámecké-
ho úředníka se bezpochyby přidala k cikánské rotě, "z čehož vyplývá její
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 183
zlá povaha" a rovněž to, "že polepšenía přivedení dětí k dobrému) v něž dou-
fal) těžko dosáhne svéhó czle". O "únosu" Mathiase z domu Jakuba Šilha-
na v Pelejovicích a Dorothey od Mathiase Kláska ze Slověnic se dozví-
dáme přímo z výslechu obou rolníků z 29. dubna 1724. O celé situaci
byl informován i Apelační soud, poněvadž počátkem července nařídil
znovu vyslechnout Matěje Kláska a nově také Georga Štoska. Výslech
tentokrát prováděli třeboňští městští úředníci 18. července. Protoko-
ly, uložené v archivu třeboňského panství, hovoří nejen o okolnostech
"únosů", nýbrž poodkrývají i vztah poddaných k Cikánům a jejich dě­
tem, proto se u nich nyní zastavím.
Jednotliví hospodáři a jejich ženy se museli odpovídat proto, že je
soudci podezřívali z dobrovolného vydání dětí, někdy dokonce za úpla-
tu. Výpovědi jsou tak nutně poznamenány snahou popřít vlastní zavi-
nění a naopak podat Cikány jako ty, kteří úkladně, lstivě a za pomoci
výhrůžek děti unesli. Z prvního výslechu Jacoba/Jakuba Šilhána z Pe-
lejovic je kromě dramatického průběhu vlastního "odvedení" možné
v hrubých rysech vyčíst i to, jak venkované reagovali na přítomnost Ci-
kánů ve svém okolí. Šilhán potvrdil, že již dva dny před "únosem", tedy
19. dubna, přišli pod jeho okno o dítě "žebrat" dva Cikáni. Hospodyně
byla doma sama, dítě jim ale dát odmítla a poslala pro rychtáře. Podob-
ně jako ve Štoskově domě byli však i zde oba Cikáni při jeho příchodu
již pryč - tentokrát ale ještě bez dítěte. Na otázku, proč po této příhodě
poddaní kočovníky hned nepochytali a nedopravili do Třeboně, jak jim
to nařizova1i vrchnostenské příkazy, Šilhán odvětil, že rychtář sice všem
sousedům přísně nakazoval, aby na Cikány dávali pozor, v tento den ale
nikdo nikoho nepronásledoval, protože všichni muži pracovali na poli.
Pelejovické sousedy aniJakuba Šilhána tato příhodanepřiměla k vět­
ší ostražitosti. I druhý den jich většina odešla na pole a Lidmila Šilháno-
vá zůstala s vlastní, ani ne tříletou Kateřinou a se stejně starým cikán-
ským ,,Matheslem" opět sama. Podle hospodářovyvýpovědi si to Cikáni,
bezpochyby Mathiasovi rodiče, museli "potají" zjistit, a pak drze využili
příležitosti. Nedaleko Šilhánova stavení "dhali ve skrytu" tak dlouho, až
obě děti vyšly na dvůr na záchod, Mathiase "ukradli" a dali se s ním na
útěk. Když to žena s "uleknutím" zjistila, bylo je ještě vidět, jak běží smě­
rem k obecnímu lesu. Zalarmovala tedy tchána, švagra a dalšího sou-
seda, kteří seli na druhé straně vsi žito, a ti se jali Cikány pronásledo-
vat. Zastavili se ale na kraji lesa, neboť se báli do něj "dál vstoupiť', a bez
úspěchu se vrátili do vsi.
184 ZROZENÍ VAGABUNDA
Výrazy Z německého protokolu jako "potají" ("au! der Seiten"), "ve
sk rytu " ("erVi bergen ce) '" d rzeJl.." (k
"eckerce) ,,,Cl 1
"h at"("auern ce) ,,,uIekl a se"
("erschrocken") nebo "ukradené dítě" ("das gestohlene Kind") zdůrazňují
neočekávanost a lstivost celého "únosu". Pokud je obviněný hospodář
opravdu volil (protokol však není doslovným záznamem ani překladem
jeho výpovědi), snažil se tím od sebe odvrátit podezření ze srozumění
s kočovníky a z dobrovolného vydání dítěte. Ze stejných "sebeobran-
ných" pohnutek mohl vyslýchajícím rovněž tvrdit, že si Mathiase vzal
domů proto, aby ho "vychoval jako své vlastní dítě". Dále se hájil: ,Jakpak
bych za to mohl dostat nějaké peníze, když jsem kvůli tomu bil mou ženu, kte-
rá to bolestně oplakala a častokrát opakovala, že musí nevinně trpět. A vůbec
se jinak nebojím, že by na mě dneska nebo zítra vys'"lo něco najevo, neboť já
jsem to dítě měl rád."
I v českém protokolu z 18. července pak Šilhán vypovídal, mimocho-
dem o tom, co na vlastní oči neviděl on a zřejmě ani jeho žena, že když
"ten cikánský chlapeček vyběhl s mým děvčátkem na dvůr, on Cikán už na něj
pásti musel, hned jej popadl a s ním utekl".
Aniž by zmiňoval svůj vztah k dítěti, bránil se obvinění z vydání malé
Dorothey za úplatu nejprve také sklenář Mathias Klásek ze Slověnic.
Za jeho nepřítomnosti a kvůli nepozornosti hospodyně ji přímo ze
světnice měla pozdě večer odnést Cikánka, která dítě "ve spánku vzala
a oslovovala cikánsky jménem". Jeho žena Regina z ní údajně pouze strh-
la "cikánský kabáť', bála se ji ale následovat ven z domu. Klásek sice pů­
vodně popíral, že by se Cikáni již předtím objevovali ve vesnici, podle
doslechu se měli prý zdržovat na hamerském statku a ,Jedna Cikánka
v rolnických šatech" snad pobývala v Záblatí. V nové výpovědi z poloviny
července však Klásek doznal, že Cikáni se u nich stavovali častěji a hro-
zili jim, ,Jestlijim jínevydáme, že nás v noci zas"krtějí nebo vypálejt'. Rychtáři
se s hrozbou nesvěřili údajně proto, že se jich báli. Důvodem k vydání
dítěte tedy byly obavy z Cikánů. Jeden zlatý, čtrnáct krejcarů a asi tři
lokty plátna, které od nich ještě obdržela Kláskova žena, představovaly
spíše než úplatek náhradu za náklady na výživu dítěte.
Explicitně se to dozvídáme z červencového výslechu Jiřího Staška/
Štoska, který byl v kritický okamžik rovněž mimo dům. Jeho žena se
mu prý doznala, že dítě Lidmilu Cikánům "strachem dáti musela", zatím-
co hospodář tvrdil, kdybych "byl doma, já bych jim ho jistě nebyl dal".
Takto popsala "únos" sama Salomena Stašková: "Ta Cikánka k nám
za selku přistrojená přis1a a pravila, abych jíjejí krev dala, sice že mě usmrtí
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 185
nebo vypál~ že je jich tady v lese vícej, nežli ona sama, já se strachem celá třásla,
dítě za stolem sedělo, ona se hned chopila, dva sedumnáctntky a jeden sedmák,
též kus Mého plátna na lavici hodila a pravila, tu máš za to, že jsi mu košili
dala a že jsi je ten čas chovala, na to s ním hned pryč uttkala."
Nikdo se kupodivu nepozastavil nad rozporem mezi touto výpovědí
a první zprávou z jara 1724, podle níž byla Lidmila ze Staškova domu
odvedena v nepřítomnosti hospodáře i hospodyně. Vyslýchající se však
nyní Salomeně snažili podsunout větší díl viny. Podezření na ni padalo
proto, že při samotném únosu nezburcovala křikem rychtáře a okolí
a Cikánce hned nevrátila peníze. Nesouhlasila také výše částky. Cikán-
ka Kateřina Madlena, mezitím znovu chycená, tvrdila Salomeně do očí,
že jí za své dítě dala jeden zlatý a třicet krejcarů, tedy podstatně víc než
zmiňované sedmnáctníky a sedmák. Prameny Apelačního soudu nad-
to ukazují, že to byla rovněž Kateřina Madlena, kdo z domácnosti Ma-
thiase Kláska odnesl svou druhou dceru Dorotheu.
Přes trest vypovězení, vynesený v prosinci 1723, se tedy skupina Ciká-
nů v třeboňském okolí zdržovala do léta roku 1724. Důvodem jistě byla
snaha získat zpět odloučené děti. Vedle dvacetileté Kateřiny Madleny
byli z původní skupiny znovu přistiženi devatenáctiletý Karel, šestnác-
tiletá Dorota (zvoucí se nyní Alžběta) a dvacetiletá Anna (nyní Dorota).
Apelační soud všechny čtyři 1. července 1724 odsoudil coby "recidivis-
ty" k trestu smrti. Nestálost jmen i skutečnost, že se tyto osoby obje-
vují v ortelních manuálech Apelačního soudu podruhé, znovu vybízejí
k opatrnosti při vyčíslování perzekuce. Dne 5. srpna pak byly "unesené"
děti, tříletý Mathias, sedmiletá Ludmila a stejně stará Dorothea, zno-
vu rozdělenytřeboňským poddaným. Najít se podle všeho nepodařilo
pouze Catharinu, která zmizela ze suchdolského domu Lucase/Lu-
káše Soudka. Jediným "neuneseným" byl oproti tomu čtyřletý Franz/
František, který po celou dobu zůstával v domácnosti Pavla Soukupa
ve Štěpánovicích.
V množství nesouvisejících pramenů se víceméně náhodou podařilo
zjistit, že chlapec Mathias je totožný s Matějem Capitainem, souzeným
začátkem března 1737 v Třeboni a znovu vyslýchaným koncem červ­
na 1737 v Soběslavi. V tomto výslechu, určeném pro třeboňskou vrch-
nost, Matěj potvrdil, že jeho rodiče Karel a Madlena byli před třinác­
ti lety skutečně popraveni. O svém pobytu v Třeboni po smrti rodičů
dále vypověděl: "Mě pak vzal k sobě jak slyším hned malého tkadlec Mahl-
taschl [dopis třeboňského úředníka z 9. prosince 1724 hovoří o Johannu
186 ZROZENÍ VAGABUNDA
Maultaschlovi z předměstí] na staros~ živil a šatil mě a na to mu každý rok
dával kníže pán 10 zl. A byl sem u toho tkalce asi 13 le~ potom sem měl chuť
kominictvíse učit, a tak mě kominík třeboňský do učení přijal, v tom pak učení
sem byl asi 15 neděl, a potom se mně to neUbilo, šel sem zase k tomu tkalci a tam
sem byl asi 7 neděl, potom sem odešel ku Praze, cestou sem žebral a lidem hádal."
I skutečnost, že se Matěj Capitain přidal po odchodu Z Třeboně opět
k cikánským kočovníkům, ukazuje, že ani dlouholetá převýchovaa po-
byt mezi usedlým obyvatelstvem podle všeho nevymazaly povědomí
o přináležitosti k Cikánům a nevedly k trvalé změně životního stylu.
Vtaťme se ale do roku 1724, kdy na třeboňském popravišti skončili
Capitainovi rodiče. Poté, co prostudoval nařízené výslechy, vyřkl Apelač­
ní soud 6. října ortel i nad "nedbalými" třeboňskými hospodáři a jejich
manželkami. Matěje Kláska, který přiznal vydání dítěte, čekaly půlroční
veřejné práce, Lidmila Šilhanová a Salomena Stašková, jimž Cikáni děti
odnesli z domácnosti, byly odsouzeny k šestitýdenním pracím. Jejich
manžele, v době "únosu" nepřítomné, soud osvobodil.
I přes zdokonalující se evidenci poddaných mizí většina cikánských
dětí, přidělovaných do necikánských rodin, v okamžiku vynesení roz-
sudku z našeho zorného úhlu. Nemůžeme proto zatím spekulovat o je-
jich začlenění mezi usedlé obyvatelstvo. Z toho důvodu jsem se poně­
kud zdržel u třeboňského případu, neboť jako jeden z mála poodhaluje
postoj poddaných k Cikánům. Ten by se zde dal charakterizovat jako
poměrný nezájem o kočovníky, ale také o úřední opatření, nařizovaná
proti nim. Ze slovních spojení jako "mluvit po cikánsku", "cikánský ka-
bát" nebo "Cikánka oblečená po rolnicku" lze usuzovat, že Cikáni byli
usedlým obyvatelstvem vnímáni jako ohraničená skupina, a to přede­
vším co se týče zjevu a způsobu života. Ty v raném novověku ostatně
představovaly"identifikační" kategorie přinejmenším stejně tak důle­
žité jakou původ, přičemž zde budeme muset rozlišovat bezprostřední
původ rodinný a víceméně mytický původ celé skupiny. Zda kočovníci
u venkovanů skutečně vyvolávali strach, nebo zda Matěj Klásek a Salo-
mena Stašková pouze užili stereotypní představu, totiž že "Cikáni pálí
a vraždí", aby dodatečně zakryli svou laxnost nebo přímo ochotu vydat
děti, není snadné rozhodnout. Tato představa jim (ani vyslýchajícím)
ale každopádně nebyla cizí. Jako osvědčená hrozba účinkovalo - pokud
bylo vyřčeno - i tvrzení Kateřiny Madleny, že nepřišla sama, nýbrž že
v lese čekají další Cikáni. Pokud si ho přimysleli až vyslýchaní, mělo
být neméně účinnou omluvou jejich vlastní nerozhodnosti. Nechci
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 187
tím zpochybnit strach, který v raně novověkých venkovanech vyvolá-
valy skupiny vysloužilých vojáků, tuláků, potenciálních lupičů nebo
právě Cikánů zvláště tehdy, pokud se zdržovaly či "nespatřeny skrýva-
ly" v okolních lesích (les podle všeho v této době ještě přece jen nebyl
venkovany tak "zmapován" jako hospodářsky využívaná pole a louky).
Chci jen znovu poukázat na tenkou a vlastně neexistující hranici mezi
zážitky a zkušenostmi na jedné a (předchozími) představami a sdílený-
mi míněními na druhé straně. I kdyby celou skupinu pohromadě ni-
kdo nebyl viděl, působila Kateřinina hrozba věrohodně právě proto, že
podle názoru, šířeného mimo jiné vrchnostenskými patenty, se Ciká-
ni v zemi pohybovali výlučně ve skupinách, v "rotách". Strach, vedoucí
když ne k odmítání, tak alespoň ke zdrženlivému přístupu k vagabun-
dům, nepramenil pouze ze špatných zkušeností usedlého obyvatelstva,
ale z velké části z tradovaných představa zážitků, především však byl
ovlivňován "názorovým působením" vrchností. I když se vrchnostenský
obraz tuláků, Cikánů a neužitečných lidí vůbec v Čechách 17. a první
poloviny 18. století zdá být poměrně jednolitý, zdráhám se v této souvis-
losti hovořit o propagandě, neboť tomuto působení - zatím - chyběla
promyšlená strategie. Farářům na kazatelnách stejně jako vídeňským,
zemským a panským úředníkům šlo spíše o výchovu katolického křes­
ťana a řádného poddaného, který se nebude oddávat zahálce, ale ani
k ní nebude dávat příležitost jiným lidem. Později to byly zejména osví-
censké autority, které se v systému centralizované chudinské péče sna-
žily monopolizovat rozhodování o tom, kdo je hoden podpory. Po celé
17. a 18. století k tomu samozřejmě přistupovalastarost o bezpečnost
nejen vlastní, ale také obecnou, resp. zemskou, vštěpovaná bez rozdílu
vrchnostem i jejich poddaným.
Jistěže nemůžeme proti vrchnostenskému protituláckému a protici-
kánskému diskurzu a politice nediferencovaně stavět "poddané" coby
jejich "nevinný" objekt, poddané, kteří by s vagabundy (Cikány) jinak,
pokud by se jimi necítili ohroženi, dokázali vyjít. "Morální paniky" či
nepřátelské nálady vůči "cizím" nebo "podezřelým"jedincům a skupi-
nám mohly být sice vyvolávány kampaňovitě, ostražitost vůči nezná-
mým příchozím odjinud ale nebyla jen aktuálním vrchnostenským po-
žadavkem, nýbrž i zájmem členů poměrně uzavřených a "přehledných"
raně novověkých městských a venkovských společenství. Tyto zájmy se
vždy zčásti překrývaly a stýkaly se zájmy vrchnostenskými, a proto ne-
lze najít nějaký výchozí stav, od něhož by bylo možné "vrchnostenskou
188 ZROZENÍ VAGABUNDA
indoktrinaci poddaných" sledovat. Ani skutečnost, že poddaní v českém
stavovském zřízení téměř neparticipovali na politické moci, v tomto
případě neusnadňuje jasné oddělení zájmů venkovanů a měšťanů od
zájmů "vrchnostenských". Za druhé a především vnímám jako neuspo-
kojivé omezovat se na přístup k neusedlým "shora" pouze v podobě
administrativních zásahů, rozsudků nebo obrazu vagabundů, jak ho
kreslily kázání, cestopisy či učené příručky. Jak píše Achim Landwehr,
cíl raně novověkých norem byl dvojí: nejen - a možná ani ne v první
řadě - uvést jejich požadavky v život, ale spíše šířit představu řádného
uspořádání společnosti a konformního chování jejích příslušníků. Bylo
již řečeno, že rekonstruovat pohled usedlých na neusedlé, a tedy to, zda
a jak byli vrchnostenskými normami opravdu ovlivněni, se podaří jen
zřídka, proto obracím svou pozornost alespoň na dokumentované kon-
takty venkovanů s tuláky, v tomto případě s Cikány.
CIKÁNI CHYCENÍ V CHŘEŠŤOVICÍCH _
(MAŘENA, ANNA, LÍDA, TEREZKA, KUBA, KAREL)
Několik měsíců předtím, než začaly děti z cikánské skupiny, pohybující
se v okolí Třeboně, zaměstnávat tamní vrchnostenské úředníky, se v létě
1723 jiní cikánští kočovníci objevili na statku Chřešťovice, náležejícím
společně s panstvím Protivín od roku 1711 rovněž Schwarzenbergům.
Zprávu o tom podal začátkem června tamní správce Franz Sýkora pro-
tivínskému hejtmanovi Johannu Paulu Kesslovi a ten zase tehdejšímu
vrchnímu hejtmanovi schwarzenberských panství v Čechách, Augus-
tinu Olbrichtovi. Na údajně asi deset cikánských osob natrefil v míst-
ním lese jako první panský myslivec z Údraže. Došlo mezi nimi k rvačce
a křik přivolal robotníky, obnovující na nedalekém panském poli pří­
kopy. Sotva je "zlá cháska", jak Cikány Sýkora označoval, spatřila, roz-
prchla se na všechny strany. Část se vydala po vltavském břehu, kde ale
po nějaké chvíli narazila na voraře. Jeden z nich vybízel z řeky své dru-
hy, pracující na břehu, "aby se za Cikány) běžícími okolo) pustili", a i když
ho ostatní uposlechli, skupinu zřejmě nedopadli. Jisté se však zdá, že
Cikány všichni ihned rozpoznali a jali se je - alespoň podle úředního
hlášení - také bez váhání pronásledovat.
Ještě před západem slunce dostihla Sýkoru zpráva, že Cikáni byli
viděni na polích chřešťovických rolníků. Správce za nimi hned poslal
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELĚHO 189
panské i ovčácké čeledíny se psy a také dvacet venkovanů. Ti však za
nastalého soumraku došli do Podolí a Proseka, aniž by kohokoli chytili.
Toho dne byl jediným přistiženým (a vlastním důvodem, proč se Sýkora
obracel na svého nadřízeného) malý cikánský chlapec, úředníkovými
slovy "mladý šelma", kterého dostihli a na chřešťovickoukancelář přived­
li právě voraři. Podle Kesslova dopisu Olbrichtovi mohl být "Kub(k)a",
jak se chlapec jmenoval, devět nebo deset let starý a neměl na sobě nic
jiného než "hrubý černý lněný hadr". Dva dny na to dopravil již zmíněný
údražský myslivec, pátrající po své pušce, kterou mu Cikáni ve rvačce
vzali, do Chřešťovic čtyři cikánské ženy. Dvěma z nich bylo kolem pět­
atřiceti let, dvěma dívkám mezi patnácti a šestnácti lety a s sebou měly
ještě malého dvouletého chlapce Carla/Karla. V Chřešťovicích byly - bez
úspěchu - "důtkami dotazovány", kde se skrývají zbývajicí muži s ulou-
penou zbraní. Obě starší ženy byly již údajně "ocejchovány" - Mařeně
chyběly obě uši a Anně jedno. Anna také vypověděla, že její manžel před
lety umrzl, což však zpochybnil její syn, desetiletý Kub(k)a, podle něhož
byl jeho otec oběšen. Na šibenici měli skončit i otcové obou děvčat, Lídy
a Terezky, obě však uváděla různá místa, kde k tomu mělo dojít. Již při
tomto prvním dotazování všechny ženy tvrdily, že jsou pokřtěné, podle
hejtmana Kessla však "neumějíříct svůj věk a předstíraj~ že u Cikánů není
zvykem věnovat věku pozornosť'. Ke své zprávě nadřízenému vrchnímu
hejtmanovi přiložil Kessl krom jiného schwarzenberská vrchnostenská
nařízení z let 1721 a 1722 o "vymýcení a vymazání neblahé cikánské chát-
ry" a kopie nedávných místodržitelských patentů. Sám si totiž nevěděl
rady, jak s Cikány naložit.
Podle rozhodnutí vrchního hejtmana Olbrichta byla celá skupinka
nejprve 6. června převezena do Protivína, tam o tři dny později Kesslem
podrobně vyslechnuta a poté i s výslechy předána prácheňskému kraj-
skému úřadu. Jeho hejtman, rytíř Jan Albrecht Zádubský z Schontalu,
sice sídlil v Černěticích, sám však nedisponoval justičním aparátem,
a proto se souzení Cikánek musela přes protesty ujmout písecká měst­
ská rada. Podle Evy Procházkové do Písku Apelační soud 26. června 1723
opravdu adresoval rozsudek nad jistou Annou Balčovou a Máří Charvá-
tovou. Tomu, že by se mohlo jednat o osoby chycené na chřešťovickém
statku, by napovídal trest uříznutí levého ucha, vynesený pouze nad
první z nich. Obě potom čekalo vymrskání okolo šibenice a vypovězení
ze země. Trest smrti za opakované přistižení při potulce, jež mělo doka-
zovat uříznuté ucho, zavedly pro ženy až patenty z jara 1726. Rozsudek
190 ZROZENÍ VAGABUNDA

také obligátně nařizoval svěřit zadržené děti do výchovy "dobrým li-

dem", případně je propustit, pokud by o ně nebyl zájem - míněny byly
v tomto případě nejspíš nejen dvouletý Karel a desetiletý Kuba, nýbrž
i o něco starší Tereza a Lída, o nichž se soud jinak výslovně nezmiňuje.
Podívejme se nyní na celou záležitost a osudy těchto žen z druhé stra-
ny, tak jak o nich ony samy vypověděly při protivínském výslechu. Anna
i Mařena/Máří se spolu toulaly již dlouhou dobu a podle současné ter-
minologie byly pravděpodobně sestřenice. Mařena však Annu nazývala
svou "tetou", dospívající Lídu označila jako svou sestru a Terezie měla
být podle ní Aninou švagrovou. Anna se však o Terezii zmínila rovněž
jako o své "tetě". Dotázány na své rodiče jakož i na původ Lídy a Terezy,
odvětily Anna i Máří zdánlivě spontánně, že jejich rodiče byli "Cikáni",
aniž by uvedly jméno, případně zaměstnání, jak to známe z jiných výsle-
chů. Pokud bychom chtěli, našli bychom i další poukazy na to, že ženy
samy sebe vnímaly jako Cikánky a k tomu Cikánky "české". Nejde při­
tom ani tak o výraz "cikánovat", který se ve výpovědi Lídy a Terezie vy-
skytuje přeškrtnutý coby synonymum pro obživu žebrotou. Toto slovo
mohl bez ohledu na skupinovou přináležitost použít v podstatě kdoko-
li. Ani samo označení "Cikán" není vyslýchanými užíváno zcela důsled­
ně. Když Anna popisovala vlastní skupinu, která se střetla s údražským
hajným, nejprve zmínila "dva mužské Cikány" a pokračovala: ,,Nebylo
nás nic více, než ty dva mužský a dvě Cikánky [Anna a Máří] s dvouma děv­
čaty [Lída a Terezie] a ten můj chlapec Kuba, co zde jest." I množné číslo se
ve výpovědi většinou vztahuje na konkrétní skupinu. Jinak tomu bývá
tehdy, jsou-li vyslýchaní konfrontováni s nařízeními, směřujícími pro-
ti Cikánům jako celku. Je měl na mysli protivínský hejtman, když se
ptal, zdali Anna ví, "že zapovězeno jest vám v zemi se zdržovati a potloukati".
Uřezané ucho a tedy svůj předcházející trest obě ženy vysvětlovaly
tím, že byly "v Písku s německejma Cikánama chycený, kteří kostel voupali"
(Anna), resp. že k tomu došlo v Mirovicích "pro německý Cikány, který
mnoho krádeže se dopustili" (Mařena). Ortelní manuály Apelačního soudu
přitom evidují v letech 1722-1723 tři procesy v Mirovicích a dva v Písku,
v nichž vystupuje několik Ann a Marií. Ty však nelze s protivínskými
vyslýchanými bezpečně ztotožnit. Že "my sme jenom toliko skrze německý
Cikány, které jsou se zle zachovali, trpěti museli", zopakovala Anna i v další
odpovědi. Rozlišování na "české" a "německé" Cikány, při němž svou
úlohu mohl hrát jazyk, ale také geografický původ, se zdá být rozšíře­
nou obrannou strategií vyslýchaných. Když ospravedlňovala svůj pobyt 10. Vesnice a zámek Chřešiovice na mapě Maxmiliána Sttánského z roku 1710
 4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 191

V zemi i poté, co zde již byla jednou přistižena, sáhla Anna k argumen-
tu, s nímž se setkáváme i na jiných místech a v jiné době, a který tedy
zřejmě sdílelo více cikánských skupin: "Kam bych se byla měla s jinýma
podít, neb my musíme až do vyjití našeho času zde se zdržovati." Obrat "vyji-
tí našeho času" odkazuje na povědomí o kolektivním údělu, s nímž se
v této kapitole ještě setkáme. Mařena se zase odvolávala na dobré vztahy
s místním obyvatelstvem. I ona uvedla, že byli potrestáni "pro německý
Cikány (...) kteří kostel vyloupali", to, že by jí bylo vyhrožováno trestem
v případě opakovaného dopadení, odmítla slovy: "Však ale nám nebylo
vyhrožováno) neb sou nás tam znali) že sme my žádnému nic zlého neudělali."
Na skutečný vztah usedlých k Cikánům z toho ale můžeme usuzovat
jen podmíněně, Mařena se tak možná jenom bránila podezření z po-
rušení hrdelního reversu. Tomu, že ho odpřísáhla, totiž napovídaly její
uřezané uši.
Opatrně se dívejme i na výslechy jako takové, jejichž konečná podo-
ba - a tím i vyjadřování vyslýchaných - mohly být upraveny písařem.
Nemusel to však být pouze on, kdo chtěl skupinu kočovníkůjasně od-
lišit jako Cikány. I Mařena zmiňovala nepřítomné rodinné příslušníky,
Anina manžela a rodiče Terezie a Lídy, zdánlivě spontánně jako "Ciká-
n)", a je možné se ptát, zda byla tato identifikace nutná i bez popudu
zvnějšku, tedy zda pro Mařenu samotnou nebylo evidentní, že rodiče
a manželé příslušníků cikánské skupiny budou Cikáni, nebo zda tím
vycházela vstříc nevyřčenému očekávání vyslýchajících, kteří měli na
takovéto jednoznačné identifikaci zájem. Prameny k tomu neposkytu-
jí záchytné body, za to z nich lze vyčíst psychický tlak a fyzické násilí,
kterému byly Cikánky vystaveny již během prvního "dotazování důt­
kami" v Chřešťovicích. Anna tak "při mučem" udělala z jedné návštěvy
myslivce ve Veselíčku častější kontakty a rovněž připustila, že skupina
několikrát pobývala v Albrechticích, kde místním lidem prodala části
oděvu. Při protivínském výslechu však tyto kontakty zpochybnila tím,
že tak "musela (...) z bázně a bolesti mluviti". Mařena doznala, že třikrát
nocovala v albrechtické hospodě, o prodávání oděvů však věděla jen
z doslechu. Především ale zdůraznila, že "my sme tam [v Albrechticích]
dáleji nic nedělali a nejnítaky tam na nás nic zlého slyšet". V nerovné situaci
před vrchnostenským úředníkem je tu opakovaně zřejmé ospravedlňo­
vání sebe sama a obrana před latentními předsudky.
Poměr mezi Cikány a místním obyvatelstvem byl přitom i v tom-
to případě komplikovanější. Zatímco chřešťovičtí čeledíni a poddaní
192 ZROZENÍ VAGABUNDA
skupinu pronásledovali z nařízení správce statku, vltavští voraři se
za nimi pustili bez váhání sami od sebe (mohla je k tomu pobídnout
i skutečnost, že Cikány spatřili "na útěku"). Do ostrého konfliktu se
s kočovníky pustil jiný představitel vrchnosti, údražský myslivec. Když
přistihl skupinu u ohně nedaleko tamější hospody, chtěl bez váhání
střílet po Anně a pak po dvou přítomných mužích, Josefovi a Václavo-
vi. K tomu sice nedošlo, následující rvačka však odstartovala pronásle-
dování a vyšetřování celé skupiny. Podle Aniných slov se Cikáni pokou-
šeli při setkání s myslivcem obhájit "attestad' Z městečka Rabí, kterou
měli při sobě. Toto potvrzení získali téměř před rokem, když se pohy-
bovali v jihozápadních Čechách v okolí Sušice, Strakonic a Horažďo­
vic. List vystavili blíže nespecifikovaným "Cikánům" (de facto tedy těm,
kdo se jím prokážou) purkmistr a rada na jejich vlastní žádost a stvr-
zovali v něm dobré chování a absenci jakýchkoli pohledávek ze strany
místních měšťanů. Jeho text není zcela souvislý a není ani jisté, že se
týkal "chřešťovické" skupiny. Předpokládejme však, že nejde o falzum.
Obecně by potom vystavení takového potvrzení (podobné jsme viděli
třeba v roce 1669 u skupiny Fabiana Griinwalda v Mostě) nebylo zcela
vyloučené ještě ve 20. letech 18. století, v době snad nejintenzivnějšíci-
kánské perzekuce. Podobné pozdní doklady z území Svaté říše římské
uvádí i Martin Rheinheimer - vrchnosti však nemusely být vždy mo-
tivovány penězi, které Cikáni za tuto "ochranu" platili. Ať šlo v Rabí
o pouhou nevědomost nebo snahu se kočovníků bez problémů zbavit,
opět se tím demonstruje nedůslednost a technická nedokonalost pro-
ticikánských opatření.
Vše nasvědčuje tomu, že také děti z této "chřešťovické" skupiny (Carl,
Kuba, Terezie a Lída) měly být rozděleny do necikánských rodin, avšak
i zde se vynesením rozsudku jejich příběh v pramenech ztrácí. (Tím ne-
chci říci, že při důkladném pátrání by nebylo možné jejich stopy nalézt.)
O postoji usedlých obyvatel právě k cikánským dětem však tento případ
stejně jako většina dalších nevypovídá. I případy nepatrně lépe doložené
však neumožňují než vyslovit domněnky. Především nelze tento postoj
"spočítat", a už vůbec ne z rozsudků, které odejmutí a převýchovu dětí
nařizovaly. Stereotypní formulace, že děti mají být propuštěny, pokud
o ně nebude zájem, ukazuje, že Apelační soud s touto možností a tedy
s jakousi lhostejností měšťanů a venkovanů počítal. O motivech třeboň­
ských hospodářů z roku 1724 se můžeme jen dohadovat. Jakub Šilhán
tvrdil, že chtěl dítě, tříletého Mathiase, vychovat jako své vlastní a že ho
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELĚHO 193
měl rád. Za nedbalost byla ostatně odsouzena jeho žena. Na druhou
stranu on stejně jako ostatní projevili zájem, až když se vrchnost uvolila
na výchovu dětí přispět, což je "však u nezletilých dětí, které vyžadovaly
péči a nemohly pomoci v hospodářství, pochopitelné.
~Co znamenala deklarovaná "outrpnost" blovických měšťanů Trnky
a Cížka, kdo z nich nakonec Vavřince Groše do své domácnosti přijal
a jakou roli v tom hrála tamní městská rada, také nevíme. Svůj význam
jistě měla i Grošova ochota zanechat "cikánského" života. Začleněním
do domácnosti se takřka automaticky vylučovalo tuláctví, dalšími _
a možná převažujícími - rysy takového života byly v očích vrchnosti,
resp. autorů písemností zahálka a nepoctivost. Jich se v Domašíně od-
řekla i Johanna Formánková, která navíc symbolicky odložila i "ošklivý"
cikánský oděv -lhostejno, zda ve "skutečnosti", nebo jenom v žádosti
o milost. Aby změna životního způsobu byla garantována, potažmo aby
žádosti bylo vyhověno, požadoval Apelační soud, aby se i této již do-
spělé ženy s dítětem ujal, jinými slovy aby na ni dohlížel některý z do-
mašínských sousedů. Jak ještě ukážu, Cikáni se ve městech a vesnicích
usazovali a žili i z vlastní vůle, v dotčených případech však docházelo
k jejich začleňování mezi usedlé obyvatelstvo z rozhodnutí soudních,
resp. vrchnostenských institucí. Ty je také de facto tlačily k tomu, aby
se vzdali dosavadního způsobu života. Zejména kvůli nedostatku do-
statečně výmluvných pramenů bych se však zdržel moderního pojme-
nování, které se pro takový postup jinak nabízí, totiž úředně vynucená
asimilace.
V mnou uváděných příkladech, kdy mezi usedlé obyvatelstvo a ko-
čovníky přímo vstupoval stát, bych postoj k cikánským dětem ale stejně
tak neoznačil za projev milosrdenství, jak svého času učinil v obecné ro-
vině Jaroslav Pánek. Přijmout a především vyživovat jakékoli malé dítě
naráželo na ekonomické možnosti domácnosti a svou úlohu mohla se-
hrát vrchnostensky živená obava z pomsty zbylých příslušníků cikánské
skupiny. I u Adama Františka ze Schwarzenbergu jsme nadto viděli, že
"milosrdenství" v konkrétním případě bylo slučitelné s velmi příkrým
postojem k Cikánům obecně. Změnu postoje vrchností zaznamenal ve
své knize také Angus Fraser. Původní milosrdná almužna či jiná pod-
pora (včetně vysvědčení o dobrém chování) se podle něj později stala
prostředkem, jak Cikány, ale i žebráky a tuláky co nejrychleji "odbýt"
a nedostat ses nimi do konfliktu. Že se takto mohli ke kočovníkům sta-
vět i poddaní, je nasnadě. Projevy "milosrdenství" mohl navíc limitovat
194 ZROZENÍ VAGABUNDA
strach ze sankcí, které za pomoc Cikánům, vagabundům, zločincům
a jiným podezřelým osobám hrozily jak poddaným, tak vrchnostem.
Odnímání dětí a jejich umísťování do rodin, špitálů či sirotčinců
mělo jednoznačně převýchovné a kontrolní účely a nepraktikovalo se
jenom V českých, potažmo habsburských zemích. Ve Francii ho na-
řizovala například již známá deklarace Ludvíka XlV. proti Cikánům
z 11. července 1682, která však v tomto ohledu nečinila rozdíl mezi ci-
kánskými a jinými ne zaopatřenými dětmi. Do špitálů tam nadto měly
být umisťovány i cikánské ženy. Sami kočovníci v odnímání dětí nejspíš
nespatřovali vítané existenční zabezpečení pro nezletilé členy svých sku-
pin; třeboňský případ naopak jasně ukázal snahu získat děti zpět. Co
přitom Cikáni zřejmě pokládali za náhradu nákladů, spojených s něko­
likatýdenní starostí o dítě, interpretovala vrchnost, resp. soud jako úpla-
tek. Cikánské skupiny, propojené příbuzenskými vazbami, ale i kratší-
mi či delšími společnými zkušenostmi, se zdají být poměrně soudržné.
Pokusy přivést zpět - z vrchnostenské perspektivy však "ukrást" - sice
možná ne vlastní, avšak ke skupině přináležející dítě, mohou stát mi-
mochodem u kořene populární představy o Cikánech coby zlodějích
dětí. Stejně tak k ní ale přispěly i případy, kdy se k cikánským skupi-
nám přidávaly necikánské osoby nízkého věku. Se skutečnými kráde-
žemi dětí, o nichž například pro Anglii 16. a 17. století píše A. L. Beier,
jsem se však nesetkal.
Jakkoli si život dětí v předmoderních společnostech nelze obecně
idealizovat, není pochyb o tom, že cikánské děti byly státními a vrch-
nostenskými sankcemi postiženy zvláště tvrdě. Ne vždy se po soudním
procesu mohly vrátit do byť třeba částečně rozvrácené cikánské skupi-
ny, a pak jim zbývaly v zásadě dvě navzájem se nevylučující možnosti:
toulat se a žebrat na vlastní pěst, nebo se pokusit najít službu. Takový
osud měli také šestnáctiletá Catharina/Kateřina,třináctiletý Frantzl
a jeho dvanáctiletá sestra Ludmila, přistižení na podzim roku 1727 na
panství Protivín. Jejich rodiče byli popraveni - matky před nedávnem,
otcové patrně před deseti lety. Catharina tak zřejmě byla přítomna stě­
tí své matky v létě předcházejícího roku v Rožmitálu pod Třemšínem
Uosef Svátek a Eva Procházková tam uvádějí čtyři takto potrestané Ci-
kánky), na soudem požadovanou převýchovu dětí však tehdy evident-
ně nedošlo. Matka Frantzla a Ludmily byla v roce 1726 se svými dětmi
vězněna v Neveklově a tam také popravena - ortel Apelačního soudu
i prameny, shromážděné Jaroslavem Pánkem, mluví o Adletě, Frantzl
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 195
ji však ve své výpovědi jmenoval jako Marianu. Stejně tak uvádějí obě
děti jako svého otce Floriana Kapitaina/Kapitána, přičemž se pravdě­
podobně jedná o Jiřího Floriana, oběšeného v říjnu 1716 v Chrudimi.
Jeho jméno se oba vzhledem ke svému věku museli dozvědět od matky
nebo jiných osob, a tudíž se v něm mohlo odrazit Floriánovo vůdčí po-
stavení v rámci skupiny (Kapitán). Trest smrti stihl v Sušici v roce 1727
i Wentzela/Václava, jehož si Catharina/Kateřina měla podle vlastních
slov vzír za manžela zhruba před rokem, tedy ve svých patnácti letech.
Nad Václavem Kotišem, o něhož by mohlo jít, byl však 21. dubna vyne-
sen rresr oběšení, zatímco Catharina hovořila o stětí (změna způsobu
popravy se nicméně nedá vyloučit).
Připraveni o své nejbližší setkali se Catharina, Frantzl a Ludmila
v hostinci ve Lnářích. Můžeme-li vzít jejich výpovědi za bernou minci,
měli za sebou podobné zkušenosti. Catharina se údajně šest let jako dě­
večka starala o děti u rolníka z Nové Vsi u Strakonic a mimo tuto dobu
si přivydělávala pomocí ve žních. Žebrotou se živili Frantzl a Ludmi-
la, kteří měli mezitím strávit kolem čtyř měsíců v kasejovickém vězení.
Na rozdíl od Cathariny, které bylo v Rožmitálu uříznuto ucho, si od-
tud však - nejspíš pro svůj nízký věk - neodnesli žádné znamenLJejich
tvrzení, že je víceméně svedl záměr opustit zemi, z níž byli vypovězeni,
a vydat se do Uher a odtud dále do Egypta, sice nemusíme věřit, i když
by takové rozhodnutí bylo s ohledem na jejich osud pochopitelné. Kaž-
dopádně se zde ale vyjevuje, že byli jasně obeznámeni nejen se situací
Cikánů v Čechách, ale i s legendou o jejich původu.
"KOMÁROVŠTÍ" CIKÁNI LUDVíK ZELENKA,
TOMÁŠ LAŠTOVKA, JAN LEIGNER A MARTIN ZELENKA
A JEJICH PŘÍBUZNÍ
S usedlým obyvatelstvem tedy Cikáni udržovali, respektive museli udr-
žovat četné vztahy, ty je však obtížné na obou stranách interpretovat.
Jako poslední uveďme případ krádeže, ke které došlo na konci listopadu
nebo na začátku prosince 1729 u rolníka Ševce v Komárově na Bechyň­
sku. Všichni čtyři přistižení cikánští chlapci, Ludvík Zelenka, Tomáš
Laštovka, Honza/Jan Leigner a Martin Zelenka, kteří byli poprvé vyslý-
cháni 12. prosince v Bechyni, se ke krádeži bez odporu přiznali. Poté
byli převezeni ke krajskému úřadu do Přehořova, kde 15. a.16. prosince
196 ZROZENÍ VAGABUNDA
vypovídali znovu. Nato je úřad za účelem soudního vyšetření přidělil do
Soběslavi, Lišova, Bechyně a Třeboně a i z těchto měst se z ledna 1730
dochovaly protokoly výslechů. Cikánka Francka, která k nim rovněž
patřila, ale nezúčastnila se krádeže, byla odeslána do Týna nad Vltavou.
Výpovědi Cikánů tak mají více verzí. Spolu s výslechy svědků a úřední
korespondencí čítají prameny zejména v soběslavském městském ar-
chivu a ve fondu třeboňského panství mnoho desítek stran. Skutečné
i smyšlené osudy zadržených se v nich navíc proplétají s jinými "přípa­
dy", sahajícími někdy i několik let zpět. Již pro tehdejší úředníky bylo
obtížné dopátrat se ve více či méně se lišících výpovědích nejen "pravdy"
o činech Cikánů, ale někdy i jejich totožnosti. Několikasetletý odstup
a nezasvěcenost moderního pozorovatele oddělení "pravdy" a "fikce"
jen ztěžuje, přesto se o něj při reprodukci cikánských výpovědí poku-
sím. Budu přitom dodržovat posloupnost výslechů a zaměřím se tak
nejprve na komárovskou krádež. Vztahy a osobní "historii" zúčastně­
ných, či přesněji jejich různé varianty rozkrývali úředníci až během dal-
šího dotazování.
Podle prvního bechyňského doznání čtveřice po vzájemné dohodě
v noci vypáčila dveře u Ševcovy "lepenice" nedaleko samotného stave-
ní a odnesla odtud několik kusů oděvů (sukně, kožichy, kabát), maso,
máslo a asi čtyři zlaté v penězích. Část kradených věcí poté zakopala
v lese, ale na jejich plánované rozprodání už nedošlo. Sedláci, kteří po
zlodějích pátrali, na ně narazili nedaleko Líšnice a pustili se za nimi. Jak
vypověděl Honza: "My (...) do uHkání sme se dali) za námi sedláci vždycky
v patách se hnali." Dostihli je v maštali micáskovského mlýna ihned poté,
co se tam Cikáni schovali. Tento úkryt si nevybrali náhodou, neboť
u tamního mlynáře Ondřeje Moravce již několikrát předtím přebývali.
Z Moravcovy výpovědi, učiněné 5. ledna v Milevsku, je kromě samotné-
ho přistižení patrné, že sedláci nevzali spravedlnost zcela do vlastních
rukou a nepronásledovali Cikány na vlastní pěst. Inspirován "dramati-
začním přístupem", který užila vídeňskáhistoričkaAndrea Griesebner
ve své knize Konkurrierende Wahrheiten, a vypovídací schopností Morav-
cova výslechu, pokusím se část celé "scény" ve mlýně rekonstruovat. Re-
pliky přitom přebírám z pramene, pouze je z třetí osoby převádím do
první. Text v hranatých závorkách doplňuji pro větší srozumitelnost:
Moravcův syn
(vrací se do světnice od dobytka): ,Jsou tu Cikáni."
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 197
Moravec
(nechává je zavolat do světnice, po jejich příchodu): "Co tu děláte? Kde
jste byli?"
Cikáni: "Honějí nás. U Bechyně se něco ztratilo. Můžeme se tu ukrýt, kdyby
nás hledali?"
Moravec: "To se nemůže stát."
Cikáni: (odcházejí přesto zpátky do maštale)
(Krátce poté přicházejí) Sedláci: ,,[Hledáme Cikány, u Bechyně se něco
ztratilo.] Máme od pana hejtmana dovolení hledat Cikánův a naše ztráty."
Moravec: ,,[Ti Cikáni] budou v maštali) jen jich sobě hleďte."
Sedláci nato chytili nejen tři Cikány z maštale, ale i čtvrtého, který se
bez Moravcova vědomí skrýval ve stodole a dal se na útěk. Svázali je,
a když se od nich dozvěděli, kde je zakopána část kradených věcí, všech-
ny čtyři - dejme opět slovo Honzovi - "až na to místo na provazích dobře
svázané před sebou hnali) a tu všechny ty šaty vynalezli a vzali".
Před bechyňským hejtmanem a tamním rychtářem a radními Cikáni
svůj čin nezapírali. Vyšetřování se proto stočilo k otázce, do jaké míry
s nimi byl srozuměn mlynář Moravec a rovněž milevský/líšnický pohod-
ný Matěj Neruda. V tomto světle je také nutné nahlížet na jejich výpo-
vědi. Podle Ludvíka Zelenky byl Moravec s Cikány "dobře znám", neboť
mu pomáhali sklízet obilí a stejnou pomoc poskytli i na panských po-
lích v Nadějkově. Mlynář sám, dotázán na "tuláky a poběhlé lidi", při­
znal, že se s kočovníky stýkal, i když zdaleka ne tak dobrovolně,jak by
naznačovala jejich vyjádření. Před rokem u něj pět Cikánů nějaký čas
nocovalo a údajně se odtud vydávali tu do nadějkovského kostela, tu
na jistebnický jarmark hádat lidem. Když se k němu po týdnu na noc-
leh vrátilo pět cikánských mužů s dvěma ženami a dvěma dětmi, jeho
žena následujícího dne "konšela vratišovského žádala) aby je odehna~ což
on učinil". Od té doby je nespatřil až v prosinci roku 1729, když k němu
přiběhli čtyři nám známí cikánští chlapci. Šlo pravděpodobně o tytéž
osoby, s nimiž se Moravec stýkal i dříve.
Mlynář ve své výpovědi z 5. ledna rezolutně popíral, že by se s Ciká-
ny jakkoli spolčoval nebo měl z toho, že jim poskytl střechu nad hla-
vou, nějaký užitek. Že je měl nejpozději, když mu nepřímo přiznali
krádež, sám zajistit, mu údajně "ani na paměť nepřipadlo". Vyslýchající
byli přesto přesvědčeni, že "důvěrnost', s níž se pronásledovaní Cikáni
 198 ZROZENÍ VAGABUNDA

rozběhli k Moravcovi, svědčí o jejich vzájemných "spolcích". Mlynář

však trval na tom, že jeho ochota neměla zištné důvody: ,Jájsem myslel,
že tady záduší zejskám a jim křesťanskou lásku prokážu." Cikáni se prý na-
víc prokázali "nějakými papíry" s podpisy představitelů různých měst,
které jim měly zajišťovat volný pohyb, na což se Moravec, jak připus­
til, nachytal.
Podobně jako odlehlý micáskovský mlýn vyhledali Cikáni několikrát
také dům milevského pohodného Matěje Nerudy, ležící pravděpodob­
ně za městem směrem na Líšnici. Jak mlýny, tak rasovny stávaly stra-
nou měst a vesnic, což souviselo s tím, že pohodní a kati patřili hlubo-
ko do 18. století k osobám vyloučeným ze středu počestných měšťanů
a venkovanů.
Rovněž Neruda se bránil připustit jakékoli těsnější styky s kočovní­
ky, musel však přiznat, že jim poskytl příbytek. Na výtku, že tím přece
vědomě porušil vrchnostenské zakázy ubytovávat "cikánskou toulavou
a zlodějskou chasu", reagoval slovy: "Bylo mně ovšem to z kanceláře zapo-
vědíno, a já jim [Cikánům] hned poroučel, aby pryč s'li, že mám zápověď je
u sebe zdržovat, však oni ve dne vždycky odes'li a na noc někdy přis'li a zůstali
ležet před chalupou pod stromem, a já jim tak mnoho řícti nesměl, obávaje se,
aby mě v noci nevypálili, neb taková hlůza opovážlivájest, a k tomu jsem slyšel,
že od práva [soudu], kde seděli, za nevinný propuštěný jsou, jak taky mně od
práva ňáký listy ukazovali."
Vrchnostenské zákazy měla v Nerudových očích dále relativizovat ll. Cikánský průvod s vozem, ryrina ze série Jacquese Callora Les Bohémiens
skutečnost, že krajský úřad propustil jednu z jemu známých Cikánek,
přistižených při vizitaci. Vlastní nepozornost či nedbalost omlouval
i tím, že v době, kdy se u něho Cikáni zdržovali, nedošlo v okolí k žád-
né krádeži.
Sami přistižení kočovníci ale vypovídali proti němu - měl to být prá-
vě Neruda, kdo je ke krádežím ponoukal, podle Martina Zelenky slovy:
"Chlapci jděte a přineste, aby bylo za 100 aneb za 1000 zlatých, já vás přichrá­
ním, nebudete prozrazený." Tomu se pohodný rozhodně bránil. Cikáni se
na něj měli snažit svalit vinu možná i proto, že to byl on, kdo při pozděj­
ším pronásledování navedl bechyňské sedláky k jejich úkrytu v Morav-
cově mlýně. I v jiných bodech si tvrzení Cikánů a Matěje Nerudy odpo-
rovala. Podle výpovědi Jana Leignera v Bechyni 18. ledna 1730 tak proti
pobytu Cikánů u pohodného nic nenamítal ani sám hejtman panství,
který je tam zastihl, mluvil s nimi, a "když jsme k němu do Milivska přis'li,
pokaždý nám almužnu dával". Jednou je měl dokonce označit za Cikány
 4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 199

"domád'. Pohodný ve výpovědi ze 7. února ale oponoval. Hejtman u něj

nikdy nebyl, Cikány ~ jeho chalupy oproti tomu zahlédl jiný vrchnos-
tenský úředník, který "na ně phšel a je hned pryč zahnal". Tuto Nerudovu
verzi nakonec potvrdil i sám hejtman. Za pohodného se v dopise kraj-
skému úřadu, který byl posléze postoupen také do Soběslavi, postavila
i milevská městská rada. Cikáni proti němu totiž mohli vydávat faleš-
ná svědectví "ze záští a msty", neboť "on sedlákům je hledajícím všemožně
je hledati, je vésti, ano i bíti pomáhal".
Cikán]an Leigner v prvních výsleších dále vypověděl, že s Nerudou
propili sedm zlatých, které od jakéhosi líšnického sedláka dostala za
radu, resp. za léčení dobytka blatenská Cikánka Háta. Později se ukáže,
že Háta byla sestrou jednoho z "komárovské" skupiny, Ludvíka Zelenky.
Proti tomu se pohodný ohradil nejen tím, že s Cikány nevypil ani půl
pinty piva, nýbrž ještě dodal: ,,A taky nevím) který sedlák neb selka v Lťšnici
by tak hloupíbyli) aby jim za jejich lži 7 zlatých dáti měli." Ve snaze dopátrat
se pravdy nařídil milevský hejtman líšnickému konšelovi vyptat se na
to tamních sedláků a selek. Z druhého Nerudova protokolu ze 7. února
pak vyplývá, že všichni jednomyslně odmítli, že by někdo z nich Ciká-
nům cokoli dal. Stejně jako milevský hejtman a tamní rada mohli sa-
mozřejmě i oni z obavy před prozrazením a před trestem kontakt s ci-
zopanskými osobami a nadto Cikány popírat. Přesto se ale ukazuje, že
Cikáni ve výsleších ve vlastním zájmu - a někdy v rozporu s výpověďmi
svědků - prezentovali své vztahy s usedlým obyvatelstvem a s vrchností
jako bezkonfliktní a vzájemně výhodné. Sami milevští poddaní naproti
tomu mluvili, podobně jako "adoptivní rodiče" z třeboňského panství,
spíše o kontaktech vynucených a o strachu z větších škod, který velel
přítomnost Cikánů strpět. Usuzovat z protiřečících si výpovědí na po-
stoj poddaných k Cikánům a tulákům obecně by bylo - nejen v tomto
případě - jistě ošidné, skutečností však zůstává, že během vyšetřování
vyšla najevo nepravdivost dalších cikánských tvrzení.]aroslav Dibelka,
který případ této cikánské skupiny rovněž analyzoval, hovoří o tom,
že ve výsleších se stíraly hranice mezi pravdivými údaji, jichž se Cikáni
drželi tam, kde jim nehrozilo nebezpečí, a mezi fikcí, která však nebyla
produktem momentálního hnutí fantazie, ale na níž se jednotliví čle­
nové skupiny v zájmu věrohodnostipředem domlouvali.
Protože výpovědi Ludvíka a Martina Zelenky samotnou krádež v Ko-
márově svým obsahem značně přesahují, zastavme se nejprve u toho,
jak svůj dosavadní život před vyslýchajícími líčili]an Leigner a Tomáš
200 ZROZENÍ VAGABUNDA
Laštovka. PatnáctiletýJan/Honza, narozený a pokřtěný v Číčovicích ne-
daleko Prahy, neměl v době "komárovského" zadržení již ani jedno ucho.
Uřezány mu měly být před pěti lety, když byl spolu s jinými Cikány "pro
nic" chycen a uvržen do vězení. Podle jeho první výpovědi z 12. prosin-
ce k tomu mělo dojít ve Friedlandu blízko Heiligenblutu. (Obec Heili-
genblut se nachází jednak v dnešním Rakousku/Korutanech, místa po-
dobného názvu - Heilig Blut - leží ale také v Bavorsku.) Po propuštění
pracoval Honza s Ludvíkem a Tomášem nějakou dobu v příbramských
hutích a rok a půl údajně také sloužil u sedláka na Dobříšsku.Jinak ale
"chodil" s ostatními, v poslední době zejména okolo Strakonic, Vimper-
ka a Volyně. Ve Volyni bylo také pokřtěno dítě Cikánky Francky, další
členky skupiny. (Podle tamní matriky k tomu došlo 24. října 1728, dítě
dostalo jméno Šimon a kmotrem mu byl volyňský putkrabí Maximi-
lián Lavický.) Podezření, že by s Franckou měl poměr, se Leigner bránil
s poukazem na to, že je to jeho "sestřenice". Zbývající tři Cikáni, Ludvík,
Tomáš a Martin, podle něj zase byli "po sestrách bratranci" a na dotaz,
zda je (Ludvík) Zelenka jeho "strejc", odvětil: ,,Moje matka byla jeho otce
teta) to já ale nevím) kterak."
Třináctiletý Tomáš Laštovka na rozdíl od Honzy na těle ještě pozna-
menán nebyl, i když i on se již dostal do kontaktu s trestní mocí. Po-
praven byl jak jeho otec, tak matka, s kterou Tomáš coby malý seděl ve
vězení v Roudnici. Potulný život ho poté zavedl do jižních Čech, kde
byl spolu s dalšími Cikány při vizitaci na protivínském panství přisti­
žen tamním hejtmanem a odeslán do píseckého vězení. Odtud mohl
s ohledem na nízký věk podle všeho vycházet, aby ostatním vyprosil
almužnu. Po třech týdnech pak byli všichni zadržení propuštěni. Věz­
nění velké skupiny cikánských žen a dětí v Písku dokládají prameny
Apelačního soudu například v letech 1722 a 1723. Také třetí z Cikánů,
Ludvík Zelenka, byl podle své první výpovědi dosud přistižen a vězněn
dvakrát: Z vězení v Březnici byl propuštěn bez trestu, zato ve Frauen-
bergu na bavorské hranici měl přijít o jedno ucho. (Z několika bavor-
ských Frauenbergů by připadala v úvahu vesnice u Haidmuhle na čes­
ko-bavorském pomezí.) Jak vyšlo najevo během následného vyšetřování
u soběslavského soudu, zamlčel Zelenka jiný trestní postih na českém
území a rovněž krádeže, které předcházely té komárovské. Pravděpo­
dobně se tak snažil minimalizovat svou vinu apominout ty skutky, za
něž mu i vzhledem k věku (mělo mu táhnout na osmnáct let, mohl
však být i o několik let starší) hrozil kapitální trest. Čtveřici doplňoval
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 201
čtrnáctiletý Martin Zelenka, narozený a pokřtěný podle vlastního vy-
jádření v Karlštějně. I v jeho životě se střídala služba u venkovských
hospodářů s potulkou. Nyní seděl v třeboňském vězení a bylo to prá-
vě v jižních Čechách, kde již dříve, jako chlapec, pocítil proticikánská
opatření včetně nucené služby. V jeho prospěch však hovořilo, že zatím
nebyl formálně vypovězen ze země ani ocejchován.
Ke krádežím včetně té poslední komárovské se nakonec doznali
všichni čtyři Cikáni. Apelační soud pak při svém rozhodování důsled­
ně vyšel z proticikánských patentů a S. června 1730 odsoudil již "po-
znamenané" Jana Leignera a Ludvíka Zelenku coby recidivisty k smrti
oběšením, kdežto Martin Zelenka a Tomáš Laštovka měli být po utě­
tí ucha vymrskáni a vypovězeni ze země. Stejný osud stihl i Cikánku
Francku, pokud je totožná s Františkou, podle ortelních manuálů sedící
ve vltavotýnském arestu a odsouzenou 27. dubna 1730. Zatím však ne-
víme, zda Francka, Martin a Tomáš opravdu opustili Čechy. Řeč paten-
tů i mnohé jiné případy, mezi nimi i osudy Ludvíka a Martina Zelenky,
dávají tušit, že ani uříznuté ucho a hrozba smrti k tomu nemusely být
dostatečným popudem. Cikáni ocejchovaní i viditelně netrestaní moh-
li ve službě naopak najít uplatnění a - byť slabou - možnost jakéhosi
usazení, i když taková služba byla především soudně nařízeným a vrch-
ností garantovaným převýchovným opatřením.
Dva odsouzenci k smrti však trestu neunikli. Život Ludvíka Zelenky
skončil 12. července 1730 na soběslavské šibenici, která proto musela
být nejprve opravena. Podobně dokonala na popravišti před lety nejen
Ludvíkova matka, ale i jiní příbuzní, a hrozba hrdelního trestu se vzná-
šela i nad dalšími osobami, které ve svých výsleších zmínil. Dvě z nich,
Ludvíkovy sourozence Jana a Hátu/Agátu/Hedwedu, je možné zachytit
a s jistými obtížemi identifikovat v městských či vrchnostenských pí-
semnostech z těch míst, kde byly vyšetřovány a souzeny. Jako důležité se
jeví zejména vyšetřovací spisy Jana Zelenky ze Soběslavi z června a čer­
vence 1729, které staví pozdější Ludvíkovy výpovědi do jiného světla.
Zatímco v prvním výslechu z 12. prosince 1729 hovořil Ludvík
poměrně povšechně o bratru "Frantovi" a o věznění ve Frauenbergu
a v Březnici, zmínil v soběslavském výslechu ze 7. ledna 1730 mladší-
ho bratra Jana a také to, že oba byli v Březnici po propuštění přijati
do služeb jako "laufři", Ludvík u tamní vrchnosti - Jana Josefa z Újez-
da - a jeho bratr u bubovického faráře. O březnickém pobytu vypovídal
v létě 1729 v Soběslavi i Jan Zelenka, avšak v přesně opačném duchu:
202 ZROZENÍ VAGABUNDA
v Březnici sloužil až do smrti svého pána on, zatímco jeho bratr Ludvík
od bubovického duchovního utekl. Jasno nevnesla do těchto výpovědí
ani vyjádření březnického hejtmana Petra Antonína Bendy z 11. čer­
vence 1729, které do Soběslavi postoupili krajští hejtmani. Podle něj
přijal březnický pán kolem Velikonoc 1723 do služby Cikána Ludvíka,
u bubovického faráře měl ale sloužit jeho bratr Franz. Zatímco tyto dva
sourozence v létě 1723 z Březnice "odloudila" jejich matka, třetí bratr
Václav zůstával podle úředníka stále u poříčského kantora. Jan Zelenka
však trval na tom, že před třemi lety, tedy v roce 1726 (a nikoli 1723, jak
psal hejtman Benda), sloužil u pána z Újezda on sám a jeho bratr Lud-
vík pobýval na bubovické faře. Ve výslechu z 29. července 1729 se pouze
přiznal, že neodešel až po smrti vrchnosti, nýbrž že ho skutečně odvedla
matka: "Když jsme jednou k stolu sloužili, ona do Březnice přisla a mě vyvo-
lati dala a pravila, abych s ní šel pryč, že se sice oběsí, nepůjdu-li, tak jsem s ní
šel." Stejně tak matka "odloudila" i bratra Ludvíka. Třetí bratr se podle
Jana nejmenoval ani Franz, ani Václav, nýbrž Karel a měl sloužit "u dob-
řľšskj kněžny za page [páže] při mladým knížeti". Je sice představitelné, že
se hejtman Benda zmýlil při dataci služby bratří Zelenkových, Janova
slova, že úředníci jeho panskou službu popírají proto, "že jsem měl ně­
jaké dědictví po Neb.]. M. Pánu míti a oni mně je vydati nechtějt', je ale nut-
no brát s rezervou jako součást jeho obhajoby. Ve skutečnosti poslední
pán z Újezda, Jan Josef, odkázal v závěti 500 zlatých, veškeré své oděvy,
stříbrnou dýku a hodinky svému komorníkovi Franzi Knotkovi.
Ludvík Zelenka již 15. prosince 1729 v Přehořově vypověděl, že ho
ze služby odvedla matka, když ho předtím opila kořalkou. Dne 7. led-
na 1730 v Soběslavi to rozvedl: "Ona přísla do zámku spolu s mým bratrem)
co sloužil u bubovského faráře) a tam jim Neb.]. M. Pán dal jísti) potom ona
matka navečer nás s bratrem páleným opila a pryč odvedla." V příštích dnech
se s nimi potulovala nejprve v okolí Roudnice, zimu strávili žebrotou
u Hradce Králové, v dalším roce (pravděpodobně 1726 nebo 1727) je
cesta zavedla přes Zbraslav a Dobříš do Rožmitálu pod Třemšínem,kde
byli uvrženi do vězení a matka posléze sťata. Podle slov Jana Zelenky
z 18. června 1729 k tomu došlo před třemi lety, tedy přibližně do roku
1726. Ortelní manuály Apelačního soudu, ale i lokální prameny, které
měl vedle Josefa Svátka v ruce i blatenský regionální historik]. P. Hille,
zachycují v Rožmitálu k 1. srpna 1726 popravu Cikánek Hedviky, Eleo-
nory, Sybily a Barbory. Pokud mezi jejich dětmi, které popravě měly
přihlížet, stáli i Ludvík aJan Zelenkovi, pak obligátní napomenutí, aby
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO
203
zanechali potulky a věnovali se práci, které rozsudek Apelačního soudu
provázelo, nepřineslo účinek.
Neplnoletý Ludvík totiž podle vlastních slov dále chodil po střed­
ních Cechách nejprve se švagrem Matějem Slobodou, manželem sestry
Háty. U Milína se pak "chytil" svých blíže nejmenovaných tet, s nimiž
se dostal až na bavorské pomezí. Tam je zajali sedláci a dodali je do vě­
zení do již zmíněného Frauenbergu, kde měli všichni zadržení přijít
o ucho. Jejich cesta se poté obrátila zpět "dolů do Čech", avšak i tady, již-
ně od Prahy, padly po čase čtyři "tety" do rukou vizitujících "sedláků",
byly předány vrchnosti a posléze sťaty. Zelenkova zpětná datace, podle
níž se tyto popravy měly v Říčanech a v Mnichovicích uskutečnit "před
rokem", tedy přibližně v roce 1728, ale nejspíš není příliš přesná - ani
podle jeho vlastní výpovědi se nezdá, že by mezi popravou matky v Rož-
mitále a smrtí tet uplynuly celé dva roky. A rovněž ortelní manuály evi-
dují stětí Judity Frkačové a Vevely v Říčanech a Kateřiny Švadlenkové
a Roziny Jiříkové v Mnichovicích v srpnu, září a listopadu 1726, tedy
nedlouho po smrti Zelenkovy matky. Muži těchto čtyř "tet", jenž po-
dle Zelenkovy výpovědi "přisli v zkázu" již dříve v Čáslavi, by přes odliš-
ná příjmení mohli mít něco společného s Cikány, popravenými podle
ortelních manuálů tamtéž v červenci 1724. Zcela jisti si nemůžeme být
Zelenkovou informací o smrti jeho švagra Matěje Slobody, který měl
být "před 2 letmi", tedy asi roku 1727, oběšen v Sušici. Ortelní manuály
tam sice 21. dubna 1727 popravu dvou Cikánů zachycují, ti se však měli
jmenovat Matěj Balcar a Václav Kotiš. To že si Zelenka nemusel jméno
ani smutný konec svého švagra vymyslet, však naznačuje další osud jeho
samotného, jak ho rozkryly výslechy v lednu 1730.
Zelenka totiž lO.ledna vypověděl, že při zajetí svých tet unikl a pra-
coval nějaký čas v Příbrami, a také doznal, že pak téměř sedm měsíců
seděl s jakýmsi Martinem Zajíčkem v kasejovickém vězení, odkud měli
být následně oba vypovězeni ze země. Při doplňujícím dotazování uvedl,
že to na sv. Václava (1730) budou tři roky (v roce 1727 jsou proces a od-
souzení Martina Zajíčka v Kasejovicích v ortelních manuálech skutečně
zaznamenány, pouze jako spoluvězně jmenuje tento pramen Ludvíka
Jelínka). Již během vyšetřování v roce 1730 však vyplynulo na povrch,
že Ludvík Zelenka je s tímto Jelínkem totožný, pouze si změnil příjme­
ní. Dotázán, proč se v Kasejovicích jmenoval Jelínek, Zelenka 16. ledna
1730 odpověděl: "Po matcťy protože ona měla druhého muže a ten se jmeno-
val Jelínek) a ona matka přede mnou seděla v Kasejovicích) a tak jsem já sobě
204 ZROZENÍ VAGABUNDA
po níto příjmení nechal, sice můj vlastníotec se jmenoval Zelenka." Proč Lud-
vík užil v Kasejovicích jiné příjmení, není zcela zřejmé. Podle vysvětlení,
které nabízí Jaroslav Dibelka, mu ucho nebylo uříznuto u Frauenbergu,
nýbrž v Hostomicích, avšak coby Ludvíku Bergmanovi. Ten tam byl po-
dle ortelních manuálů odsouzen 1. srpna 1726. O tři měsíce později pak
týž Begmon/Bergman spolu s Martinem Zajíčkem očekával rozsudek
v mirovickém vězení. Změnou jména a přesunutím místa trestu za hra-
nice českých zemí se tak Zelenka mohl bránit přísnějšímu postihu za
opakované přistižení. Ať už však byl motiv této změny jakýkoli, znovu
se potvrzuje, jak může být nestálost cikánských příjmení na překážku
identifikaci kočovníků, pokud nemáme k dispozici prameny jako na-
příklad výslechy, podávající souvislejší informace o životě jednotlivců.
Záměrné změny totožnosti přitom nebyly výjimkou. Zmíněný Martin
Zajíček, sedící s Ludvíkem Zelenkou nejprve v mirovickém a posléze
kasejovickém vězení, tak podle Dibelkova zjištění, resp. podle výpovědi
Martina Zelenky, nebyl nikdo jiný než Jan Leigner, přistižený nakonec
v Komárově. Ani on by tak o své druhé ucho nepřišel v cizině (u Heili-
genblutu), jak tvrdil, nýbrž právě v listopadu 1726 v Mirovicích. První
ucho ztratil Martin Zajíček/Jan Leigner v červenci 1726 v Neveklově.
Třetí mirovický vězeň se - alespoň v apelačním rozsudku ze 7. listopadu
1726 - jmenoval Franc Begmon, mnohé však nasvědčuje tomu, že soud
měl ve skutečnosti co do činění s Ludvíkovým bratrem, vystupujícím
později jako Jan Zelenka. (Na březnickém panství měl například po-
dle hejtmana Bendy spolu s Ludvíkem sloužit právě jeho bratr Franc.)
Podle výslechů Ludvíka Zelenky a výpovědí jeho bratra Jana z léta
roku 1729 se cesty obou opět protly, poté co byli Martin Zajíček a Lud-
vík 25. srpna 1727 vypovězeni z Kasejovic. Vyprovázeli je odtud dva
konvojanti, vybavení průvodním listem s vypsáním trestu obou Ciká-
nů, který zároveň sloužil jako legitimace při vstupu na cizí panství. Tra-
sa však nevedla přímo na hranice země, poněvadž Cikáni podle všeho
neměli v úmyslu Čechy opustit. Dne 16. ledna 1730 to Ludvík Zelenka
obhajoval slovy: ,,Ale kam jsme měli jíti, když jsme v Čechách rozenía z Čech
nikam nevíme," resp. "když se nám nelťbilo do neznámosti jíti, kde jsme jak
živi nebyli." Jan Zelenka o Martinovi a Ludvíkovi 23. června 1729 vy-
pověděl, "že ze země jíti nechtěli, báli se". Konvojanti patrně nedokáza-
li Cikány k opuštění země přimět a dělali jim naopak doprovod, když
o žebrotě chodili od místa k místu. U Příbrami se k této zvláštní sku-
pině měl přidat Tomáš Laštovka, v Blatné zmíněný Ludvíkův bratr Jan
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 205
a za Soběslaví Martin, příjmením rovněž Zelenka. U Přehořova se pak
Cikáni pokusili od svého doprovodu získat "pas", resp. průvodní list,
a když neuspěli, oběma konvcijantům utekli.
Skupina se poté znovu rozdělila. Jan Zelenka se vrátil ke své sestře
Hátě do Blatné, avšak ne nadlouho. Když se chtěl po nějaké době vydat
do Prahy, znovu se prý u Dobříše setkal s bývalým kasejovickým vypo-
vězencem Martinem Zajíčkem, svým bratrancem (Zajíček/Leignerby
pak musel být i bratrancem svého kasejovického spoluvězně Ludvíka
Zelenky - mezi Cikány se však příbuzenská označení používala velmi
přibližně). Jan ve své výpovědi z 23. června 1729 pokračoval: ,,Na to byla
visitaci u Chlumce, tak na nás přis1i a chtěli nás vzíti, já ale ut/kal, a oni mě na
koních honili a chytili, potom nás oba dodali na Mníšek ke krajskému ouřadu,
a odsud mě poslali do Sedlčan a toho druhého [Martina Zajíčka] do Votic." Po
údajně sedmiměsíčním věznění měl být Jan ze Sedlčan propuštěn bez
vynesení formálního rozsudku pouze s napomenutím, aby si hledal
službu. Votickou vazbu Martina Zajíčka (o níž 16. ledna 1730 hovořil
i jeho spoluputovník Ludvík Zelenka), případně trest ortelní manuá-
ly rovněž nedokládají, pomineme-li záznam o vymrskání a vypovězení
jistého France Hoffnikera k 30. dubnu 1728. Ten možnému Zajíčkovu
postihu odpovídá jednak časově a pak také druhem trestu. Tváří se jako
sankce za první přistižení a my víme, že v Kasejovicích Zajíčkovi ani Je-
línkovi/Zelenkovi ucho uřezáno nebylo. Byli bychom tak v Zajíčkově
případě konfrontováni s další záměnou jména, tentokrát navíc "čes­
kého" za "německé" (Martin Zajíček = Franc Hoffniker = Jan Leigner).
Prostor pro další dohady ale otvírá i rozsudek, vynesený 12. listopadu
1728 nad "Francem Hoffnikerem", sedícím v Sedlčanech. Zvolil si toto
"německyznějící" jméno z krycích důvodů tentokrát Jan Zelenka? Jakou
vypovídací hodnotu pak mají tato jména (a jejich jazykový charakter)
ve vztahu ke svým nositelům?
Poté, co utekl kasejovickým konvojantům, pokračoval v toulání i Lud-
vík Zelenka. Chodil s ním Tomáš Laštovka a u Příbrami se knim při­
dala již zmiňovaná Cikánka Francka se svou sestrou Lidmilou. Mohlo
se jednat o Lídu Kapitánku, vyšetřovanou od podzimu 1729 do jara
1730 v Mirovicích. Tato Lída tam nicméněvypověděla, že se ke skupině
cikánských chlapců, s nimiž šla i její sestra s dítětem, přidala na volyň­
ském jarmarku. Ludvík s Franckou sice nebyl oddán a potvrzení o svat-
bě mu nevzali němečtí Cikáni, jak tvrdil ještě při výslechu 15. prosince
1729 v Přehořově, po celou tuto dobu s ní však žil "jako s ženou" a měl
206 ZROZENÍ VAGABUNDA

s ní jedno dítě, zmíněného Šimona. I když i V příslušném matričním 12. Jan a Ludvík Zelenka a jejich příbuzní a známí podle výpovědí z léta 1729 resp. ledna
záznamu je uvedena pouze matka, podle Zelenky bylo dítě "poctivé". 1730 v kombinaci sjinými prameny (Apelační soud apod.) ,
Tato skupina se po jihozápadních Čechách živila žebrotou, příležitost­
nou prací a krádežemi pravděpodobně od léta 1727 až do komárovské matka
1. manžel Zelenka,
krádeže na konci roku 1729. Když se vyslýchající podivovali nad tím, 2. manžel Jelínek
že Cikány za více než dva roky nikdo nechytil, odvětil Zelenka 10. led- t 1726, sťata v Rožmitále p Třemšínem
na 1730, že "na větším dl1e bejvali již ve známejch vesnicích". Znamenalo by Jan Zelenka Ludvík Zelenka Háta (Karel)
to, že vizitace tam, kde rolníci s kočovníky nějak spolupracovali, nebyly * 1712, Vraňany manžel
družka Francka Cikánka Matěj Sloboda
prováděny tak důsledně. Ludvíku Zelenkovi pak tento nedůsledný do-
(Kapitánová?)
hled umožnil nerespektovat ustanovení kasejovického hrdelního rever- před služba v Březnici služba v Březnici
su a toulat se - byť ve stínu šibenice - dále po zemi. Tento stín ho nako- 1726
nec dostihl na přelomu let 1729 a 1730. I on si této hrozby byl patrně 1726 7.11., Mirovice 1.8., Hostomice coby 29.11., Blatná
vědom, když se ve výslechu ze 7. ledna doznával k dalším krádežím se coby Franc Ludvík Bergman (?) uříznutí Hedvega odsouzena
Begmon propuštěn ucha, vypovězení k trestu sm rti
slovy: "Inu) co mám zapírat; jak vím) že proto musím umřít." s napomenutím 7.11., Mirovice coby Ludvík mečem
Zmiňovaná Ludvíkova (aJanova) sestra Háta však - soudě podle vý- Begmon/Bergman (?)
slechů svých bratrů, ale rovněž podle dalších pramenů - patřila k těm vypovězení bez hrd. reversu

Cikánům, které před smrtí zachránila panovnická milost. Jan Zelenka, 1727 25. 8., Kasejovice 21.4., Sušice,
coby LudvíkJelínek oběšen Matěj Balcar
který se od skupiny oddělil ještě předtím, než byla přistižena po ko- vypovězení, hrd. revers (Sloboda?)
márovské krádeži, byl totiž chycen při vizitaci u Stráže nad Nežárkou (spolu s Martinem Zajíčkem,
koncem května 1729 podle všeho právě se svou sestrou a s jejími dvěma "bratrancem")
dětmi. Všichni byli krajským úřadem nejprve posláni do Soběslavi. Když 1728 (30. 4., Votice, Martin Zajíček 27.3., Blatná
coby Franc Hoffniker vypovězení, omilostnění
ale blatenská městská rada v Cikánce identifikovala HedwedujAgaru, hrd. revers) Hedwedy/ Agaty,
která tam od března 1728 vykonávala dvouleté obecní práce, při nichž 24. 10., Volyně, pokřtěn trest dvouletých
jí bylo "dovoleno po panství blatenském (majíc na jedný noze pouto) žebrati) Šimon, syn Ludvíka Zelenky obecních prací
a Francky
která sice vždy zase se najíti dala) nyní však již od sedmi nede'1 domu se nena-
vracuje", rozhodl krajský úřad o její deportaci zpět do Blatné. V Sobě­
1729 konec května chycen listopad/prosinec konec května,
slavi tak zůstal pouze Jan Zelenka. Ten pak - zejména 23. června - o své se sestrou Hátou chycen sJanem Leignerem chycena u Stráže n.
sestře, kterou jmenoval Háta, vypověděl, že se "v Blatný v šatlavě (...) zdr- u Stráže n. Než., (~Martinem Zajíčkem), Než., poslána zpět
žuje) ona seděla tam a již dostala ortel) měla bejti sťatá; na to jí přišla milost; výslech v Soběslavi, Tomášem Laštovkou do Blatné
napomenutí, a Martinem Zelenkou
a tak se nyní žebrotou živl". mrskání přes v Komárově
Ortelní manuály zachycují v Blatné v této době, resp. v celých 20. le- kládu, propuštění
tech 18. století, pouze trest smrti nad Cikánkou Hedvegou - datován je (po 2. 9.)

29. listopadu 1726, s jeho vynesením se však mělo počkat až po skonče­ 1730 5. 6. odsouzen Apelačním
soudem k smrti
ní šestinedělí.Je nanejvýš pravdědpodobné, že odsouzenou byla právě 12.7. popraven v Soběslavi
sestra Jana a Ludvíka Zelenky, objevující se v pramenech jako Hedwe-
da, Hedwega, Agáta či Háta. Háta ji nazývali oba bratři, Jan i Ludvík. Pozn.: tučně vyznačeni sourozenci Zelenkovi a jména která užívali; ? ~ nejistá totožnost;
kurzívou zachyceny nepříbuzné osoby
Mimochodem i podle výslechu druhého z nich ze 7. ledna 1730 měla
být sestra původně sťatá, dostala však milost a živila se poté v Blatné.
 4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 207

Háta byla navíc manželkou Matěje Slobody, s nímž se Ludvík Zelenka

nějaký čas toulal a který byl v jeho podání oběšen v Sušici. Hovořilo ní,
zdá se, i Jan Leigner, když zmiií.oval "blatenskou Cikánku Hátu", která
údajně pomohla jednomu sedláku Z Líšnice.
Na základě dosud uvedených indicií je možné se domnívat, že nad
Hátou/Hedvegou byl hrdelní rozsudek vynesen někdy na přelomu let
1726/1727 a ona nato - možná i s poukazem na narozené dítě - po-
žádala o milost. Na rozhodnutí čekala podobně dlouho jako Jan Pin-
ka. Ortel Apelačního soudu o obecním díle pro Cikánku Hedwedu/
Agaru padl podle zmíněné zprávy blatenské rady až 27. března 1728.
V tom, že radní psali ve zprávě o rozsudku apelačního tribunálu, a ni-
koli o panovnické milosti, by bylo možné spatřovat odraz rozšířených
omilostňovacíchpravomocí této instance, jimž jsem se zabýval výše. Ce-
lou záležitost však poněkud posouvají - a znejisťují - informace, které
z "blatenských archivů" vynesl]. P. Hille. V zatím neuspořádanémbla-
tenském městském archivu však tyto údaje nebylo možné ověřit. Podle
Hilleho byla v Blatné od podzimu 1725 vězněna a na počátku března
1726 vyslýchána Cikánka Háta Koukolová. Vyšetřována byla mimo jiné
pro mimomanželské těhotenství, z něhož vinila jistého Tomáše Čermá­
ka. Dítě Hedviky Koukolové však přišlo na svět 23. ledna 1727, samo
otěhotnění tedy nemohlo být příčinou jejího zadržení o více než rok
dříve. I když Hille nedatuje původní hrdelní rozsudek nad Cikánkou,
nýbrž až rozhodnutí o jeho změně v dvouleté obecní práce (13. května
1728), mohl by první ortel, resp. jeho publikace časově dobře spadat do
doby po uplynutí šestinedělí, tedy do března 1727. I nadále tak zůstává
pravděpodobné,že ve všech dosud nalezených pramenných zmínkách
máme co do činění s jednou a touž osobou, která podobně jako někteří
jiní Cikáni "přežila" své odsouzení k smrti. V tomto ohledu se potvrzu-
jí výpovědi jejích bratří. Na hledání dalších stop Háty/Agaty/Hedwedy
Zelenkové/Koukolové zde však rezignuji. Zmiňme pouze to, že podle
ortelních manuálů byla v roce 1724 z Kasejovic vymrskána jistá Háta
Jelínková a že Jelínek se jmenoval druhý muž matky Ludvíka Zelenky
a tedy i jeho sestry Háty.
 ZROZENÍ VAGABUNDA
208
MARTIN A JAN ZELENKOVI, ROSINA, SALOMENA
A "BÁBA" KATEŘINA VODiČKOVÁ
Pro otázku vztahu usedlého obyvatelstva a vrchností k Cikánům, kte-
rá nás ke "komárovské" skupině původně přivedla, je poučný i příběh
posledního jejího člena, Martina, shodou okolností rovněž Zelenky.
Čtrnáctiletý Martin byl podle vlastního vyjádření narozený a pokřtěný
v Karlštějně. V karlštejnské matrice se mi v letech 1708-1720 křest Mar-
tina Zelenky však najít nepodařilo. I on byl již dříve, roku 1726, spolu
s větší skupinou chycen při vizitaci na vltavotýnském panství. Z ní měly
být čtyři osoby odeslány k vyšetřování do JindřichovaHradce a Martin
s dalšími třemi Cikány do Soběslavi. Zatímco stopy hradeckého proce-
su ortelní manuály Apelačního soudu neobsahují, zachycují k 16. led-
nu 1727 rozsudek stětí nad Cikánkami Rozinou a Salomenou. Sdílněj­
ší se jako obvykle ukazují prameny místní, konkrétně opět soběslavský
městský archiv. Nejenže tamní městské účty potvrzují vykonání roz-
sudku nad oběma ženami, ve spisech najdeme vedle origiI}álu rozsud-
ku a korespondence také jejich výslechy, které mi posléze poslouží pro
částečnou rekonstrukci osudů celé skupiny. Martin, vyšetřovanýspolu
s nimi, měl být napomenut a propuštěn a Apelační soud navíc místní
vrchnosti nařizoval, aby mu našla službu. Podle Martinovy první vý-
povědi z 12. prosince 1729 v Bechyni se tak opravdu stalo - jeho bratr
chodil v Soběslavi do školy a on sám tam pracoval v obecním dvoře. Po
nějaké době však z města odešel a "přichytil" se svého bratrance, po-
hybujícího se okolo Příbrami. Při tomto výslechu si Martin byl patrně
vědom, že mu jeho nízký věk a to, že dosud nebyl poznamenán uřezá­
ním uší, dává šanci na relativně mírný trest, proto vyslýchající ujišťo­
val: ,,A chtěl bych se, kdyby mně Pánbůh tenkráte pomohl, na věky toho života
cikánského odřeknouti."
Martinova slova o jeho nuceném pobytu v Soběslavi mezi prvním
a druhým kontaktem se spravedlností je možné porovnat s městský­
mi účty, dochovanými v relativní úplnosti. Na ošacení a obživu dvou
cikánských chlapců, kteří měli oba "zůstávat ve dvoře", byly z městské
pokladny poprvé vydány dva zlaté a 29 krejcarů 14. února 1727, tedy
krátce po popravě Roziny a Salomeny. Dalo by se předpokládat, že šlo
právě o tehdy desetiletého Martina a jeho bratra. U něj prameny z před­
chozího vyšetřování uvádějí věk rok a půl až dva roky a jméno Honza.
Péče se neomezovala jenom na hmotné zajištění, ještě v létě 1727 se
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 209
"malému cikánskému chlapečku", chovanému při městě, dostalo (jak účty
poznamenávají "teprva na třetí rok", tedy až ve věku tří let) křtu. "Malý"
a "velký" Cikán se coby příjemCi obecní podpory (šatů, bot) v účtech ob-
jevují i v následujícím roce. Ve "větším cikánským chlapci", "kterej práci
koná v lomu vápenným", můžeme snad oprávněně hledat právě Martina
Zelenku. Vedle toho se však účty v této době zmiňují ještě o cikánském
chlapci Štěpánkovi, resp. Štěpánovi. Ten se podle všeho sice také zdržo-
val v obecním dvoře, zda měl něco společného s Martinem nebo Hon-
zou, ale není jisté. Domněnku, že malý Honza byl překřtěn na Štěpána,
nepotvrzuje soběslavská matrika. Podle ní byl 12. června 1727 pokřtěn
Jan Václav, přibližně dvouletý chlapec, u něhož v rubrice "patria", tzn.
místo původu, stojí "cikánský". Druhé jméno získal tento sirotek patr-
ně po kmotrovi Václavu Kazimírovi Netolickém z Eisenbergu a u křtu
stál rovněž soběslavský primas.
Po půldruhaleté mezeře pokračují účty až od počátku roku 1730.
To už Martin Soběslav dávno opustil a nyní seděl v třeboňském vězení,
když byl předtím chycen v Moravcově mlýně. "Malý Cikánek", resp. "ci-
kánské pachole, které dle Mil. Appellati nařízení při městu ve dvoře městským
chovati se má", však z účtů nemizí. Vedle bot a oblečení na něj město
vynaložilo i čtyři krejcary za slabikář. Můžeme se proto domnívat, že
"pachole" bylo totožné s "cikánským chlapcem", za jehož celoroční vý-
uku zaplatili Soběslavští v červnu 1730 místnímu kantorovi jeden zlatý.
A že šlo skutečně o Martinova - teď již pětiletého - bratra Honzu, se
lze domnívat na základě další částky jednoho zlatého dvaceti krejcarů,
určené 5. srpna 1731 opět "P. Cantorovi od učení cikánského chlapce Jana
Zelenky". Tento chlapec však nebyl totožný s "Honzou"/Janem Zelen-
kou, bratrem Ludvíka Zelenky a "blatenské" Agáty. S tímto Janem, kte-
rého nazýval svým bratrancem, se však Martin rovněž setkal. Přidal se
k němu a k Ludvíku Zelenkovi, Tomáši Leignerovi a Martinu Zajíčkovi
někdy v roce 1727, když na čas opustil soběslavskouslužbu. Jan Zelen-
ka i další Cikáni z této skupiny o něm nejspíš právě kvůli jeho dlouho-
dobé službě hovořili jako o "soběslavském" Martinovi, či o Martinovi,
který v Soběslavi "pásl hříbata". Martinův pobyt v Soběslavi, resp. jeho
výpověď doložili začátkem ledna 1730, kdy on sám již seděl ve vězení
v Třeboni, v dopise tamním radním také jejich soběslavští kolegové.
Poté, co Apelační soud 19. ledna 1727 rozhodl zaopatřit Martina služ-
bou, "poněvadž k jinšímu ničemu schopný nebylo zdejšíobecní hřľbata jsme jej
pásti nechali, on ale (..,) roku 1727 odsud zběhl, až za některý čas celý pokorný
210 ZROZENÍ VAGABUNDA
se navrátil prosíc, že se chce vždy věrně chovati, aby tu zase přijat býti mohl. Tak
jsme jej zase po dobrém napomenutí přijali a on zde v obecním dvoře pořáde
se zdržoval, až dne 13. septembris 1729 pominulého roku sJanem Zelenkou,
který zde seděl, pryč utekl a mezi tu Cikánskou hlůzu se přivtělil a od té doby
jsme o něm žádné povědomosti neměli."
Jaroslav Dibelka usuzuje, že Martin Zelenka do skupiny zcela neza-
padl a neměl nikdy úplnou důvěru jejích ostatních členů, které dokonce
připravil i o některé kradené věci - to byl důvod jeho "pokorného" ná-
vratu do Soběslavi. V září 1729 se odtud pak nechal "odloudit" Janem
Zelenkou. V lednu 1730, po opětovném chycení v Komárově, odhalil při
výslechu totožnost a předchozí tresty Ludvíka Zelenky a Jana Leignera,
a porušil tak podle Dibelky "principy kolektivní solidarity".
Vraťme se ale ještě krátce k tomu, co Martinověslužbě, ale i zadržení
celé skupiny v roce 1726 předcházelo. Krajský úřad poslal 19. listopa-
du 1726 do Soběslavi spolu s Martinem Zelenkou, jeho malým bratrem
a Rosinou a Salomenou také čtyři další Cikány. Když však soběslavský
purkmistr a rada upozornili, že tamní vězení neumožňujeoddělené vý-
slechy všech zadržených, rozhodli se krajští hejtmani předat Kateřinu
Vodičkovou/CatharinuVodičkin, její dceru Salomenu a její děti, čtrnác­
tiletého Josefa a tříletou Barbaru, k vyšetřování do Jindřichova Hrad-
ce. V tomto ohledu se tedy výpověď Martina Zelenky z prosince 1729
potvrdila. Označení "cikánská rota", které ve svém dopise užili krajští
hejtmani, tedy evidentně nesouviselo s organizací skupiny, a dokonce
ani s přítomností mužů v ní, ale platilo pro jakoukoli cikánskou sku-
pinu. Ze soběslavských výslechů z 27. listopadu i z výslechů jindřicho­
hradeckých vyšla najevo příbuzenská propojenost a soudržnost celé
této "roty". V Hradci držená Kateřina/KáčaVodičkovábyla totiž nejen
matkou Rosiny, ale i babičkou Martina Zelenky a Honzy Uinak sirotků)
a také tetou Salomeny, sedící v Soběslavi. Vodičková se ujala jak osiře­
lé šestadvacetileté Salomeny, tak svých vnuků, sirotků Martina a Hon-
zy. "Soběslavská" Salomena chodila s ní a s jejími dvěma dcerami (Ro-
sinou a Salomenou) již delší dobu. Měla se tak dostat až do Saska do
okolí Drážďan, kde měly být ženám z této skupiny uřezány uši. Zpráva
o výslechu Vodičkové v Jindřichově Hradci k tomu říká, že jim nejpr-
ve "každý jedno [ucho] odřezali, jim s rukama znamení dávajíce, aby odkud
přisti, tam se navrátili, to že německy mluvili, oni ale jenom skrze to znamení
porozuměli, však ale poněvadž tam v Drážd'a,nech tak dlouho zůstali, až jim
každej ucho zahojeno bylo, a tudy myslíce, že již dále trpěni budou, zase znovu
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAM BERA VESELÉHO 211
tak v roce chycení (...) a po vystálém šestinedělním arestu jim zase každý dru-
hý ucho uřezáno bylo."
Až poté, co se tato skupina zen vrátila do Čech, setkala se víceméně
náhodou s Martinem Zelenkou. Ten tehdy podle vlastních slov sloužil
jako pasák dobytka v Kozovazech nedaleko Českého Brodu. Do této ves-
nice se dostal zřejmě se svou matkou, která tam posléze také zemřela
po porodu spolu s jedním ze dvou novorozeňat. Přežil pouze Martinův
poloviční bratr Honza. Vlastního otce Martin neznal, jeho matka si po
jeho smrti vzala ,JinHho Cikána", který se však narození dvojčat nedožil,
neboť "tu velkou zimu zmrzl". Byl-li Honzovi v době Martinovy výpovědi
rok a půl, musela být míněna zima 1724/1725. Z Martinovy odpovědi
na otázku po křtu malého dítěte vyplývá, že Cikáni žili před smrtí mat-
ky i po ní alespoň částečně začleněni do venkovské domácnosti (matka
rodila "doma", dítěti se říkalo Honza, protože ho "hospodářa hospodyně
i všecky v domě tak jmenovali"). To však Martinovi nebránilo, aby se na
přelomu léta a podzimu 1726 připojil ke Kateřině Vodičkové a jejím
dcerám. Ty se na cestě ze Saska utábořily, "rozdělaly oheň" nedaleko
Kozovaz u pastviny. Když tudy Martin hnal hříbata, "tu (...) je hned po-
znal, že jsou moje Přátelé", vzal po návratu z pastvy svého bratra a přidal
se k nim. Výraz "přátelé" zde i bez zpřesňujících přívlastků "přirození"
nebo "krevní" znamenal "příbuzní". Když byla při témže výslechu dotá-
zána Rosina, zda Martin je její "bratr neb přátelskej", odvětila: ,,Nejni bratr,
ale strejček" - podle dnešního chápání bychom přitom Martina označi­
li za Rosinina synovce. Ve stejném příbuzenském vztahu by měli oba
chlapci být i k Rosinině sestře Salomeně, přesto je jindřichohradecká
zpráva nazývá jejími "bratranci".
Hlavou skupiny, která zamířila na jih (a později byla chycena u Týna
nad Vltavou), byla pravděpodobně i vzhledem ke svému věku "bába" Ka-
teřina. Starala se o své osiřelé vnuky a neteř a zároveň nad nimi měla
jistou autoritu. Osiřelá Salomena, kterou vychovala, se výtce, že nepra-
covala a raději se toulala, bránila následovně: ,,Nedala nám stará Káča teta,
(...) abychom vždyckny při níbyli, že je již stará a často stůně." Rovněž Martin
reagoval na tuto výtku slovy: ,,Ach arci rači bych dělal a sloužil, kdybych jen
toho maljho bratra opatrovati nemusel a na starosti neměl." Zároveň vyslo-
vil domněnku, že "přijdou-li druhý Cikánky ven [tj. budou-li propuštěny]
a moje baba, musím rovně zase s nima jíti". Rosina i Salomena, vězněné
spolu s ním, byly sice sťaty, o osudu "báby" Kateřiny však alespoň cent-
rální prameny mlčí. Z pozdějšího Martinova vyšetřování ale víme, že ani
212 ZROZENÍ VAGABUNDA
V péči města Soběslavi nevydržel dlouho a "přichytil" se svého bratrance.
Usuzovat Z tohoto případu na možnosti začlenění Cikánů mezi used-
lé obyvatelstvo sice nelze, přesto však - podobně jako případ Vavřince
Groše - zpřesňuje naši představu, jak taková péče vypadala.
Rosina se se svou matkou Kateřinou toulala již pět let a nemohla se
na rozdíl od Martina Zelenky prokázat stálou službou. Přesto se před
obviněním Z potulky a de facto zahálky hájila tím, že "dělala (...) trávu)
i ve žni žala) lidem pomáhala cery léto) a ty lidi nám platívali a jíst dali". Jí ani
Salomeně kupodivu nepomohla ani skutečnost, potvrzená navíc i zJin-
dřichova Hradce, že o uši přišly v Sasku, a že jim tedy nebylo možno
dokázat porušení zákazu vstupu do Českého království či do habsbur-
ských zemí. Obě vyslýchané také svorně popřely, že by v okolí Českého
Brodu nebo České Lípy narazily na "cikánské" tabule, zapovídající ta-
kovýto vstup. ,,Až tu u Tejna)" pokračovala Rosina, "když nás chytili) jsme
viděli sloupy) než my míněli) že jsou boží muka) dělali jsme kříž [podle Salo-
meny "klekly a modlili se"], on Pan oficír [tzn. úředník] se nám smál) že
jsou to sloupy pro Cikány."
Osudy Martinových spolupurovníků z roku 1726 stejně jako výpo-
vědi členů "komárovské" skupiny z let 1729-1730 dávají tušit, že mno-
ho Cikánů, toulajících se po českých zemích, spolu bylo příbuzensky
propojeno, aniž bychom však vždy mohli určit stupeň této spřízněnos­
ti. U vzdálenějších příbuzných ji někdy neznali ani Cikáni sami. Vyslý-
chající úředníci se zároveň snažili přistižené kočovníky identifikovat,
poněvadž to v případě opakovaného přestupku mohlo mít dopad na
výši trestu. Pouze na základě jmen, citovaných v apelačních rozsudcích,
však Cikány identifikovat nelze. Naopak se může stát, že jejich počet
v určitém čase a prostoru nadhodnotíme, jak ukazuje příklad Ludvíka,
souzeného nejprve v roce 1726 pod jménem BergmanjBegmon v Hos-
tomicích a Mirovicích, roku 1727 coby Jelínek v Kasejovicích a v roce
1730 coby Zelenka v Soběslavi.
Ještě zřetelněji dávají výslechy "komárovské" skupiny vyniknout způ­
sobům cikánské obživy a vůbec cikánskému způsobu života. Dotčení
Cikáni jistě nebyli poddanými žádné vrchnosti - to je řadí mezi ne-
usedlé par exellence. Zcela běžně se však živili sezonní zemědělskou
prací, nejčastěji II venkovanů, ale vyloučit nelze ani panské polnosti
a dvory. K sedlákům, s nimiž udělali dobrou zkušenost, se pravděpo­
dobně vraceli. Mimo sezonu či v čase nedostatku příležitostí tuto ob-
živu kombinovali s žebráním nebo s hádáním z ruky či poskytováním
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 213
jiných "magických" služeb. Stejně běžný způsob obživy ale představo­
valy - nejen u "komárovské" skupiny - tu větší, tu menší krádeže, do
určité míry by se chtělo říci rovněž příležitostné, zčásti ale - jak ukázal
Jaroslav Dibelka - organizované. Zda Cikáni dbali na svou důvěryhod­
nost a dopouštěli se krádeží mimo vesnice a oblasti, kam docházeli tr-
valeji za prací, nemohu s určitostí říci. Další výzkum by musel nadto
potvrdit dojem, který lze nabýt z konfrontace s majetkovými delikty
uvnitř venkovských společenství, totiž že i zde mnohdy platilo "příle­
žitost dělá zloděje" a že vzít nehlídanou věc nebo kus dobytka nebylo
ani mezi usedlými nic neobvyklého. Sedláci svůj majetek každopádně
bránili a někdy proti Cikánům použili i násilí.
Delší dobu žili usedlým životem především mladší Cikáni a Cikán-
ky, kterým takovou službu určil soudní rozsudek. I několik let v used-
lé domácnosti a případné odložení cikánských šatů (a snad i obyčejů)
však evidentně nezpřetrhalo vazby k ostatním kočovným příbuzným,
resp. "přátelům", přičemž se ale nejspíš nejednalo o sounáležitost etnic-
kou, nýbrž prostě rodinnou. I když Cikán či Cikánka našli v městském
či venkovském domě jakési zázemí a existenční jistotu, nemusíme vždy
věřit jejich výpovědím, že byli "odlouděni" či odvedeni téměř násilím či
pod nějakou hrozbou. Přes možné sankce pro ně potulka představovala
určitou alternativu k usedlému způsobu života, a pokud se člověk po-
hyboval blízko této spíše imaginární a vrchností kreslené hranice, zdál
se být přechod oběma směry možný.
***
Hledat odpověď na otázku, jak usedlí, potažmo ne-Cikáni vnímali Ci-
kány a na tomto pozadí i sami sebe (a naopak), můžeme v ne příliš
četných svědectvích osob, stojících na hranici mezi těmito dvěma pro-
středími. Jednou z nich byla Kateřina Bur(e)šová, osiřelá sedmnáctiletá
poddaná chudenického panství, která se v roce 1743 po nějakou dobu
toulala kolem Plzně a v jižních Čechách s miniaturní cikánskou "sku-
pinou", sestávající z manželského páru s nemluvnětem a Cikána Hon-
zy. Skupinu chytili koncem září sami sedláci nedaleko Protivína s po-
dezřením, že Honza ukradl jednomu tamnímu chalupníkovi pár bot.
Z provizorní protivínské vazby se Cikán Josef posléze dostal k vyšetřo­
vání do Vodňan, Magdalena s dítětem a Honzou do Strakonic (proce-
sy v těchto místech však ortelní manuály nedokládají) a Kateřina byla
vyslýchána v Netolicích.
 ZROZENÍ VAGABUNDA
214
Kateřina Buršová odešla bez vrchnostenského povolení čelední
Z řemesel představovalyprávě "magické" prostředky a
služby a živila se žebrotou. S Cikánem Josefem se setkala ve vsi Račice
u Plzně, kde oba nocovali, a dala se jím najmout coby služebná, která
se starala o jeho dítě a doprovázela Cikány. Vyslýchající se jí však sna-
žili podsunout, že sloužit u Cikána, potažmo u Cikánů, není totéž jako
sloužit u kteréhokoli jiného pána. Podle nich Kateřina "raději u nich
[Cikánů] nežli u sedláka (...) sloužila a tak po světě (...) se toulala", z čehož
víceméně automaticky vyvozovali, že "taky s nima oplzlej a pohors1ivej ži-
vot vedla". Kateřina se tomu, že si Cikána coby pána vyvolila vědomě,
bránila: její původní hospodář ji měl propustit a práci u krav nedosta-
la kvůli hromadnému úhynu tohoto dobytka ani nikde jinde (bylo to
v době, kdy podle ní "žádná děvečka mimo u (...) svinského dobytka službu
nedostala". Službu u Cikána vzala z nouze, což stvrzovala svými závě­
rečnými slovy: "Hlad jest těžká věc, jájsem sobě nevěděla, jak pomocti, krásti
jsem nechtěla a službu jinou jsem taky dostati nemohla." Podobně Kateřina
odmítala i stereotypní představu komisařů, že mezi Cikány vedla ne-
vázaný sexuální život. Snažila se distancovat také od způsobu obživy,
který se rovněž opakovaně objevuje jako jeden z rysů v obrazu Cikánů
(vyslýchající mluvili o "cikánském obyčeji"), který však příslušníci "její"
malé skupiny skutečně praktikovali, totiž od "hádání", předpovídání
budoucnosti. Zatímco Cikáni chodili po domech, ona prý čekávala
s nůší na návsi. Z toho, jak Kateřina tuto obživu líčila, se dá i usoudit,
že ji sama nepovažovala za jednoznačně nepoctivou: "Oni ovšem lidem
hádávali, mladý chase, že poklad najde [a] bohatý bude, začež pacholci a děv­
ky jim po krejcaru neb gres1i skládali) sedlákům ale) že kosti pod žlabem zako-
pané majíaneb že za týhoden kus dobytka jim padne. Mimo to taky sedlákům
koření dávali a povídali) že je z Egypta maj~ aby je kravám užívati dali) že od
jedný krávy 3 žejdlľky másla do týhodne a na každý dojení 2 pinty mlľka do-
stanou) zatím ale to koření leckdes nakopali a tak lidi šálili."
Nutno podotknout, že o "magické služby" jako hledání pokladu
nebo o prostředky proti nemoci či neštěstí byl mezi raně novověkým
obyvatelstvem obecně velký zájem, a to bez ohledu na to, kdo je nabízel.
Zejména tehdy, pokud se za předem inkasovaný peníz nedostavil očeká­
vaný účinek, vrchnosti toto jednání kvalifikovaly a stíhaly jako podvod.
Prameny sice budí dojem, že mezi stíhanými osobami se často vyskyto-
vali právě tuláci a jiní neusedlí, mezi nimi Cikáni, tento dojem však bu-
deme jen obtížněvyčíslovatstejně tak jako spekulovat o jeho příčinách.
Kromě podomního obchodu s drobným zbožím a specializovaných
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 215
praktiky další způ­
sob, jímž se mohli neusedlí lidé živit - k jeho provozování totiž nepotře­
bovali žádné velké zázemí. Zk~šenosti z jiných prostředí, resp. obezná-
menost se vzdálenějšími místy a v případě Cikánů i jejich nejasný původ
mohly zájem venkovské společnosti o "magickou nabídku" potulných
lidí jen zvýšit. Zaříkávání, kořenářství a další úkony "bílé" magie, tedy
magie provozované bez spojení s ďáblem, však byly rozšířené i mezi
usedlým obyvatelstvem, a jak ukazuje případ "kouzelníka" Stephana
Ehrlicha z Krumlovska (1677/1678), obraceli se na "magické specialisty"
i místní úředníci a duchovní, kteří tyto praktiky měli spíše stíhat (po-
dobný přístup vrchnostenských autorit k zakázanému jednání ostatně
není jen raně novověkou záležitostí). Vzhledem k tomu mohla oficiální
obvinění z čar sloužit i jen jako záminka při vyřizování sousedských
účtů nebo jako přitěžující okolnost při pronásledování, potažmo kri-
minalizaci neusedlé populace. Věštění a kořenářství se Cikáni opravdu
věnovali; při vyšetřování býval tento způsob obživy hodnocen negativ-
ně, nebo alespoň budil podezření, i když se při jeho provozování nikdo
nedopustil prokazatelného podvodu. Vrchnostenského odsudku, ale
možná i podvodné podstaty těchto praktik si byla vědoma jak Kateři­
na Buršová, tak její pán, Cikán Josef Podle Kateřiny Cikáni za úplatu
"hádali" a "kopali" různým sedlákům v okolí Písku a Protivína, a "tak
lidi podváděli". Když pak byli členové skupiny převáženi do vězení, měl
ji Josef "navádět", "abych jej neprozrazovala) že tak lidem hádal) nýbrž že
s žebrotou obilíse poctivě živil".
Ať už se Kateřina snažila dát najevo svůj odstup od takovéto obživy
až během výslechu nebo se skutečně držela stranou, když zbytek sku-
piny chodil po domech, je nepochybné, že za Cikánku ji nikdo nepo-
važoval stejně tak, jako byl tento rozdíl zřejmý jí samé. Už to, s jakou
samozřejmostí se v pramenech objevuje označení "Cikáni", případně
"cikánské oblečení" jako upřesňujícícharakteristika, by dávalo tušit, že
rozeznat při prvním setkání Cikána bylo v raném novověku víceméně
automatické. Nemuselo tomu ale tak být vždy. Ve stejném roce jako Ka-
teřina Buršová, koncem října 1743, byli tentokrát do třeboňskéhovězení
pro "podezřeníz tuláctvz" dopraveni dva Cikáni, Frantz Růžička a dvanác-
tiletý chlapec Anton Wentzl. Jak ale psal o měsíc později vrchnostenský
úředník schwarzenberskému plnomocníkovi Johannu Heinrichu Wol-
fovi do Prahy, při vyšetřování se ukázalo, že Růžička není "Cikán podle
národnosti" ("kein national Ziiggeiiner"), nýbrž že se k Cikánům přidal

ZROZENÍ VAGABUNDA
216
před krátkým časem jen proto, aby unikl odvodu za rekruta. To se mu
nakonec nepodařilo,neboťApelační soud ho na návrh třeboňské vrch-
nosti 10. prosince 1743 nařídil odvést na vojnu právě pro útěk z panství
a mravnostní delikt. S ním zadržený Anton Wentzl měl z rozhodnutí
apelací před propuštěním z vězení dostat patnáct ran a také varování,
aby se vyhýbal Cikánům i cikán~ké~u způs~~u života., Přispět k t~m~
měl i třeboňský městský soud, Jenz byl poveren za)lstlt WentzloVI pn-
bytek mezi počestnými lidmi. v v
Nemáme bohužel k dispozici Růžičkův výslech, abychom se dozvede-
li, jak on sám, či spíše jak vyslýchající mluvili o "cikánské národnosti".
Slovní spojení z dopisu prokurátoru Wolfovi nám sice říká, že úředníci
pojmu "národnost" v jakémsi, pravděpodobně nikoli dnešním výz~a­
mu rozuměli, nejen v souvislosti s Cikány v raném novověkuJe ho vsak
třeba interpretovat s opatrností. Prakticky totožné slovní spojení ,,Egy-
tien ou Boeme de nation" nalezla také Hentiette Asséo ve francouzském
rozsudku nad Cikánem Charlesem Fran<;oisem z roku 1633. V našem
případě navíc stojí (špatně doložené) úřednické zjištění, že Frantz R~­
žička není Cikán, proti skutečnosti,že "Růžička" bylo v této době velmI
rozšířené cikánské příjmení a například Jiří Hanzal tímto způsobemve
své monografii podpírá své přesvědčení, že jiný František Růžička Ciká-
nem přes opačný nález úřadů byl. Za tímto rozporem se nemusela skrý-
vat jen snaha popřít cikánský původ dané osoby, ale mQžná i koncepce
(cikánské) národnosti, odlišná od pojetí 19. století či pojetí dnešního.
Právě proto bych se na příkladě cikánských tuláků chtěl v následují-
cích řádkách zamyslet nad tím, jak se přináležitost k jakékoli skupině
utvářela (a utváří), ať už v myslích samotných jejích "příslušníků" nebo
v jejich okolí. Víceméně chronologické líčení toho, jak se Cikáni stýkali
s usedlým obyvatelstvem, přeruším, i když většina pramenů v n~sledu­
jíeí pasáži bude pocházet z období před tereziánskými reformamI, kam
dosavadní výklad dospěl, tedy přibližně z let 1700-1750.
***
V dosavadní odborné literatuře (Fraser, procházková, Hanzal) panu-
je shoda, že Cikáni či přesněji osoby, které je s určitou dávkou jistoty
možné takto označit, se ve střední a západní Evropě objevily na počátku
15. století - pro Čechy i německé země bývá uváděn rok 1417. Z antro-
pologického hlediska bychom tedy příchod cikánských skupin. mohl~
považovat za "první setkání" příslušníků odlišných kultur, za JakOUSI
4, ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAM BERA VESELÉHO 217
obdobu prvního kontaktu evropských objevitelů s původním americ-
kým či asijským obyvatelstvem. Dívá-li se však sama antropologie na
takováto "první setkání" dvou do té doby navzájem neznámých etnik
či kultur skepticky, pro historickou situaci pozdně středověké Evropy
se tento koncept nedá použít vůbec. Nelze spolehlivě rozhodnout, zda
kolem roku 1417 byla střední Evropa s cikánskými kočovníky konfron-
tována ve větší míře poprvé. Kromě několika pramenných zmínek nám
o těchto příchozích navíc chybí bližší informace. Důležitější nesnáz
však spočívá v konceptu samotném. První (a další následující) setkání,
na jejichž základě by se "z ničeho" začal vytvářet obraz dané skupiny či
etnika, neexistují. Kočovníci, přicházející v 15. století, se setkávali s kon-
krétními vrchnostmi, od nichž zpravidla žádali volný průchod.Jistě se
přitom museli nějak legitimovat a rovněž světské autority a ruku v ruce
s nimi vzdělaní "ideologové" (kronikáři, legendisté, univerzitní učenci
a později autoři lexikonů a cestopisů) měli potřebu tyto nově příchozí
zasadit do soudobého kulturně-civilizačníhokontextu - do křesťanské­
ho obrazu světa. Jinými slovy vyložit dosud neznámé pomocí známých
souvislostí a odkazů. Při "prvním" a všech dalších setkáních tedy na
sebe navzájem působily dosavadní učené a populární představy o "Ci-
kánech", "Tatarech" nebo "pohanech" a (zčásti také tradované) zkuše-
nosti s těmito či podobnými potulnými skupinami. To samé platí i pro
přístup represivních orgánů k Cikánům v 17. a 18. století. "Cikáni" se
každopádně stávají objektem vrchnostenské politiky a zároveň intelek-
tuálních debat a interpretací. Detailně sledovat, jak se tam vyvíjel a pro-
měňoval jejich obraz, překračuje možnosti této práce. Už jsem však na-
značil, že tyto učené představy například o původu nebo "charakteru"
Cikánů pronikaly do postojů místních úředníků a soudců a nakonec
mohly mít vliv i na to, jak Cikáni prezentovali sami sebe. Proto budu
v následujících pasážích postupovat obráceně. Vyjdu z výpovědí Cikánů
a Cikánek před vyslýchajícími orgány a pokusím se, jako jsem to dělal
i u jiných tuláků, najít souvislosti mezi tím, jak hovořili sami o sobě,
a různými obrazy "Cikánů" v necikánské společnosti. Nezakrývám, že
mě k tomu nepřímo inspiroval Carlo Ginzburg svou analýzou výsle-
chů benandantů, příslušníků furlanského kultu plodnosti ze 16. století.
Již zmíněná dvanáctiletá Cikánka Ludmila, vyslýchaná 1. září 1727
v Protivíně, vypověděla, že ona a její dva druzi Frantzl a Catharina
přicházejí od Vodňan a že chtějí jít dále do Uher a do Egypta. Pozor-
ný čtenář či pozorná čtenářkajistě zaznamenali zmínku o Egyptě i ve

ZROZENÍ VAGABUNDA
218
výslechu Kateřiny Buršové Z roku 1743. Cikáni, jež doprovázela, měli
rolníkům lživě tvrdit, že odtud pochází koření, které jim (pro)dávali
k léčení dobytka. Nejasný odkaz na Egypt coby zemi původu podobné-
ho koření najdeme i ve výpovědi Frantze Mattese, učiněné v říjnu 1707
v Litoměřicích po jeho odsouzení k smrti ("proti vohni je koření Kundršal)
dostává se z Egypta) však já ho nemám, sedějí tam Cikáni na dvě léta"). Jeho
souputníci ale vyznali, že toto koření běžně kopají v Čechách, zvláště
v Krkonoších. V podstatnější souvislosti se "Egypt" objevuje i v jednom
starším prameni, a sice v německém výslechu několika podezřelých po-
tulných osob na Starém Městě pražském z 15. října 1663. Podle jeho
čistopisu Paul Reinchardt na otázku, odkud je, odpověděl: ,Jsem roze-
ný z Alsaska ze Saverne) jsem Cikán, protože jsem narozený z cikánských ro-
dičů, ale v Malém Egyptě jsem nikdy nebyl." Z toho, že podobná odpověď
jeho příbuzného Adama Reinchardta, který přišel z Horního Rakouska
a sloužil jako komorník u hraběte Zinzendorfa, byla mnohem struč­
nější, by se dalo soudit, že zápis zachycuje Paulovo spontánní vyjádře­
ní o vlastním původu. Protokol však ukazuje, že i vyslýchající sami se
o totožnost, resp. původ obou Cikánů zajímali. Když totiž druhý jme-
novaný v líčení svých osudů Egypt neuvedl, zeptali se ho přímo: ,Jak
pak mŮŽete být Cikáni, když nejste z Malého Egypta?," načež následovala
odpověď: "Proto jsme Cikáni) že Cikáni byli naši předkové."
Zatímco Paul měl stejně jako někteří jiní Cikáni kolem poloviny
17. století za sebou vojenskou službu (zřejmě ve střetech po uzavření
vestfálského míru roku 1648) a živil se obchodováním s koňmi, Adam
se k němu přidal teprve před rokem. Oba měli namířeno do Slezska.
V Čechách je chytili rolníci pro podezření z krádeže. Nejspíš už v ten
okamžik se k nim ale přidružila i pověst "tureckých špionů" - obvině­
ní, podsouvané stereotypně mimo jiné právě Cikánům. Podezřívavým
otázkám vyslýchajících komisařů se oba bránili tím, že nejsou vysla-
ní Turky a ani nikdy nebyli v Uhrách, které se tehdy zčásti nacházely
pod tureckou vládou. Paul Reinchardt navíc tvrdil, že v životě Turka
neviděl. Z výslechů je však patrné, že vyslýchající byli "špionážní teo-
rii", šířené v době tureckých válek, ochotni věřit. Nadto staroměstští
komisaři sdíleli i další dobovou populární představu, a sice tu o pů­
vodu Cikánů v (Malém) Egyptě. Ta mohla být ostatně známá i Paulu
Reinchardtovi, ačkoli on sám ji odmítal. Na okraj ještě poznamenejme,
že s Cikány jménem Reinhard se ve Wiirttembersku v 50. a 60. letech
17. století setkal historik Thomas Fricke. Jistý Adam Reinhard tak v roce
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 219
1665 - neúspěšně - žádal tamního vévodu o pas s doložením, že třináct
měsíců bojoval v regimentu generála Spickhera právě proti Turkům.
ŠTĚPÁN CHARVÁT, MICHAL HANNS, HANNS BALTZAR
A JEHO ŽENA MARKÉTA
Jiné prameny umožňují přiblížit se povědomí některých cikánkých ko-
čovníků o vlastním původu a o jejich skupinové totožnosti ještě více.
Z písemností, které jsem shromáždil, je to zejména výslech Štěpána
Charváta, Michala Hannse/Hanuše a Hannse/Hanuše Baltzara a jeho
ženy Markéty, který se uskurečnil v Litoměřicích 6. září 1702 a který
o několik dní později vedl k odsouzení mužů k trestu smrti. Výslechu
zřejmě předcházelo neformální vyšetřování, takže se litoměřičtí komi-
saři "na čisto" mohli ptát už cíleně nejen na okolnosti krádeže, kvůli níž
byli Cikáni zadrženi, ale i na činnost celé skupiny. Markétě tak položili
následující otázky:,,]ak dávno jste u vašeho tak nazvaného hejtmana]anuše
nebyli? - Kdy jste se zase spolu sjíti měli? - Kde a jak často se scházeti obyčej
máte? - Také-li ]anuš vám co dává? A jak mnoho? - Dává-li vám to na peně­
zích) a neb na čem sice? - Proč a neb z jaké povinnosti vám to dává? - Odkud
on to dostává a kdo jemu to dává? - Kde a jak často se to stává; každoročně-li
čili v kolika letech? - Kolik na jednu každou osobu přicházeti má?"
Podobné otázky byly připravené i pro zadržené muže. Vyslýchají-
cí nadto chtěli od každého z nich kromě jiného vědět, "jaký je Cikán".
Již z katalogu otázek je patrné jisté srozumění v tom, že čtveřice patří
k větší organizované skupině Cikánů, v jejímž čele stojí "hejtman". Pe-
níze či jiné statky, které ostatním při pravidelných schůzkách poskytuje,
neznamenají jen hmotné zabezpečení, ale jsou také výrazem jakési zá-
vislosti či podřízenosti. Představu vyslýchajících, že je celá tato skupi-
na začleněna do širšího sociálního systému, naznačuje otázka po půvo­
du peněz: "Odkud on to dostává a kdo to jemu dává?" Pokusme se nyní na
základě čtyř výpovědí organizaci cikánské skupiny detailněji vykreslit.
Představeným Cikánů nebyl "hejtman", nýbrž "rychtář"Janček Da-
niel Charvát, přebývající v Nové Vsi u moravského Drnholce. Povinnost
rozdělovat mezi Cikány peníze "na cestu" a také nebozízky, které rych-
tář vyráběl, vyplývala podle Markéty právě z jeho postavení. Peníze zís-
kával za vyprošené a ukradené věcí, které mu Cikáni přinášeli. Kvůli této
výměně se měl do Nové Vsi každý rok dostavovat vždy jeden z Cikánů,
 220 ZROZENÍ VAGABUNDA

stávalo se však, že někteří z nich neviděli svého rychtáře i dva nebo tři
roky. Markéta si poněkud protiřečila v tom, že Janček dával každému
tolar, resp. tři nebo čtyři zlaté, celkem podle ní ale připadalo ročně na
jednoho muže sto zlatých, kdežto ženy nedostávaly přímo nic, a byly
tak závislé na svých manželech.
Výpovědi mužů toto rozdělovánípeněz ("platu") rychtářem v podsta-
tě potvrdily, lišily se však v otázce jejich původu. Podle Štěpána Char-
váta pocházely "od Pana hraběte z Rotalu a nynídcery jeho, protože Egiptský
i
r
Cikáni zase takové peníze panu hraběti oplácejí, a my za ně zde musíme chodi-
ti". Že peníze představují "plat" za "putování", které za egyptské Cikány
konají Cikáni v Čechách a na Moravě a že se na jejich zprostředkování
podílí moravská vrchnost Rotálů, vypověděli i Michal Hanns a Hanns
Baltzar. Všichni tři muži se víceméně shodli i na roční výši tohoto platu,
která činila 14 zlatých a 30 krejcarů - podle Baltzara však plat automa-
ticky nenáležel ani všem mužům: ,,Některj který mladý jest a ještě málo
chodil, nic nedostává." Charvát navíc vypověděl, že rychtář Janček má tak-
to pod svou správou 110 cikánských mužů, které "na každý. 7 let vysz1á".
Ti chodí "pro lepší obživu" v osmi- i vícečlenných skupinách. Tyto sku-
piny, podřízené jednomu rychtáři, měl zřejmě na mysli i Michal Hanns,
když mluvilo "jinší compagny", v níž jsou jeho čtyři bratři. Na výpově­
dích těchto tří mužů je konečně zajímavé, jak se sami identifikují coby
Cikáni. Zatímco Štěpán Charvát a Michal Hanns se označili za "char-
vátské" Cikány, odpověděl Hanns Baltzar na tutéž otázku: "Ze vsi Char-
vát u dirnholtzu v Moravě zrodilý." Další nejasnost přináší v tomto ohledu
odpověď na závěrečnou otázku, zda zadržení nevěděli, že Cikánům hro-
zí při návratu do Čech ztráta hrdla. Vyslýchaní se hájili tak, jak se s tím 13. Litoměřice (vyobrazení z roku 1712 podle starší předlohy

můžeme setkat i v jiných výsleších: zákaz se podle nich vztahoval pouze

na Cikány "německé", "ale že Českým aneb Charvátským tak zapověděno
jest, o tom jsem neslyšel", tvrdil například Štepán Charvát. Podobně Mi-
chal Hanns, označivší se rovněž za Cikána "charvátského", údajně sice
věděl, "že na německý Cikány zápověď byla, ale na nás český ne". K tomu,
co přívlastky "český" a "německý" (Cikán) mohou znamenat, se ještě
vrátím. V tomto případě jistě mohlo jít o účelové rozlišení, které mělo
napomoci odvrátit trest za zakázaný vstup do Čech. Na druhé straně
je sporné, zda adjektivum "charvátský" vyjadřovalo více než původ ze
vsi Charváty/Pasohlávky na Moravě, kde byli podle topografa Ladisla-
va Hosáka noví charvátští kolonisté usazeni ještě v roce 1691. Spojení
"český Cikán" zde mohlo vyjadřovatpřináležitostgeografickou (původ
 4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 221

nebo místo pobytu), případně jazykovou - Cikáni byli v Litoměřicích

vyslýcháni podle všeho v češtině, i když hovořili i jinou řečí: poté, co
byl Štěpán Charvát kvůli rozporům ve výpovědi konfrontován s Mar-
kétou, začal "k níneznámou řečí mluviti (...), až od examinatorum zakřiknut
byl". Přinejmenším na příkladu Michala Hannse se ukazuje, že hovořit
o sobě jako o Cikánovi "charvátském", resp. o "nás, českých Cikánech",
mohlo záležet na okolnostech a na kontextu a že i při interpretaci těch­
to "výpovědí o identirě" musíme být velmi opatrní.
V litoměřickém výslechu z roku 1702 však v každém případě vyvstává
"Egypt" v poněkud jasnějším světle než v předcházejících písemnostech.
Abychom pochopili možné spojitosti raně novověkých Cikánů s "Egyp-
tem", je třeba obrátit se k odborné literatuře. Vědecká a zvláště jim
předcházející"učená" pojednání však nejsou v tomto bodě stejně jako
v otázce původu Cikánů/Romů příliš jednotná a jednoznačná. Budu je
tedy používat, pouze pokud napomohou vysvětlit tvrzení jednotlivců,
s nimiž jsme se dosud setkali a která pro mě zůstávají prvořadá.
Taktéž v roce 1702 vyšel v Sasku německý překlad latinské dizerta-
ce o Cikánech od]akoba Thomasia. Není ani prvním, ani posledním
z řady traktátů na toto téma. Všem těmto spisům bylo společné, že se
novější publikace ne vždy kriticky opíraly o texty starší a jejich auto-
ři často nepociťovali potřebu obrátit se k prvotním pramenům. To se
změnilo, i když ne docela, až s nástupem kritické vědy na přelomu 18.
a 19. století. Když se Thomasius pokoušel určit (pra)vlast Cikánů, byl
konfrontován jednak se staršími zprávami o původu prvních "Cikánů",
kteří přišli do Evropy údajně z (Malého) Egypta, na druhé straně však
konstatoval, že středoevropští Cikáni v jeho době o Egyptu mnohdy
nic nevěděli. Přesto - opět "z literatury" - dokázal, nebo se tak alespoň
domníval, že Cikáni skutečně pocházejí z Malého Egypta, tedy podle
jeho přesvědčení z Núbie. Mezi příčinami, proč tuto zemi opustili, uvedl
Thomasius i příběh o odmítnutém přístřeší pro Pannu Marii, vzápětí ho
však odkázal mezi zkazky. Podle této "legendy" měli předci Cikánů od-
mítnout přístřeší Panně Marii, když prchala s malým Ježíšem do Egyp-
ta, a jejich následovníci museli tento hřích odčiňovat sedmiletou poutí.
Za smyšlenou, podle dobových kritérií tedy "nepravdivou", označil
v roce 1751 jinou variantu této pověsti i autor mnohasvazkové němec­
ké encyklopedie, vycházející v první polovině 18. století, Johann Hein-
rich Zedler.Sedmiletou poutí se podle ní Cikáni museli kát za to, že
jejich předkové kdysi odpadli od křesťanství a přijali pohanství. Jakkoli
 ZROZENÍ VAGABUNDA
222
Zedler legendám o pouti odmítal věřit, byl ochoten připustit, že první
Cikáni, kteří se v Evropě objevili, měli se zeměmi jihovýchodní Evropy,
potažmo Blízkého východu něco společného. Nevyřešenou ponechal
otázku, zda tito kočovníci po utčité době Evropu zase opustili (zde
jako by on i jiní autoři sedmileté lhůtě a potažmo pouti přece jen uvě­
řili) a především v jakém vztahu jsou k těmto "prvotním poutníkům"
evropští Cikáni jeho doby, tedy poloviny 18. století. I když i zde jistou
spojitost nevylučoval,většinu soudobých cikánských skupin podle něj
tvořili bezectní lidé, kteří se ke "skutečným Cikánům" přidali: "Dnes
je ale více než známé, že tito Cikáni [tzn. ti, proti nimž směřovala naříze­
ní vrchností] nejsou nic jiného než dohromady sběhlá zlá chátra, která nemá
chut' pracovat, nýbrž se věnuje zahálce, kraden~ kurevstv~ žran~ pit~ hraní
aj. Nacházejí se zde vysloužilía zběhlí vojáci, nepoctivíslužebníci a řemeslničtí
učni, kteří se ke svým mistrům a pánům nechtějí dobře chovat, nezvedení sy-
nové, kteří uprchli svým rodičům, vymrskané žebračky, které si přivydělávají
kuplířstvím a kurevstvím."
Smyšlené, resp. získané nebo naučené jsou podle Zedlera i další zna-
ky těchto Cikánů jako barva pleti, řeč či způsob života. Tento názor
nelze analyzovat ani hodnotit mimo kontext celého Zedlerova slovní-
kového hesla, ani mimo učené prostředí, z něhož vycházel a do něhož
směřoval.Je však jedním z dokladů dobového přesvědčení, že mimo Ci-
kánů "skutečných" existují osoby, které během života habitus Cikánů
přijaly, ať už spočíval v jazyku, způsobu života nebo oblékání nebo také
v sociální pozici tuláků, kterou pro ně rezervovala usedlá společnost.
Rozlišování Cikánů "skutečných", "dobrých", alespoň hypoteticky
pocházejících od "egyptských poutníků", a těch, kteří se Cikány "stali",
mělo v učených kruzích dlouhou tradici, sahající podle Reimera Gro-
nemeyera až do roku 1538 ke švýcarskému kronikáři Johannu Stump-
fovi. Poměrně jedinečné svědectví o tomto pohledu na Cikány pochází
přitom z českých zemí, z pera Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic.
V jeho ,'putovánI" z roku 1608 se - zdánlivě - střetává zkušenost z cesty
do Egypta s názory, získanými z učené literatury, i s obecným míněním.
Podle Haranta měla být "egyptská legenda" o původu Cikánů rozšíře­
na i v Čechách: "U nás prav~ že jsou z Egypta ňakého a po světě že putovati
musejíproto, že Krista Pána s Marijí Pannou utt'kajídho před Herodesem při­
jíti k sobě na hospodu [přijmout pod střechu] nechtěli." Obrat "u nás" však
může znamenat také pouze "mezi evropskými, Harantovi známými au-
tory". Šlechtický cestovatel však přímo v Egyptě seznal, že i tam jsou
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 223
Cikáni "neznámícizozemci, tuláci, hadači, lotři a čarodějníci". Jak, o tom se
nerozepisuje. Přiklání se proto k názoru jedné z citovaných autorit, ke
Cranziovi, "že to jest všelijaká, ze všech zemí sběhlá chasa, z rozdtlných jazykův
shluklá, a ti se bezpochyby od původův někdy pravých běhounů v Egyptčanův
a Nubiánův počali, ale od té doby v veliký počet rozmnožili, vedlé příslov~ chi
pratica lupi impara a hurlar, kdo mezi vlky obcuje, rovněž jako oni vyje". Na
jedné straně tedy egyptský původ Cikánů nepopírá, zastává však - sto
padesát let před Zedlerem - názor, že valná většina kočovníků jeho
doby se Cikány "stala" tím, že se přejala neusedlý, zahálčivý a potenci-
álně kriminální způsob života.
Ohlas rozlišování na Cikány "pravé" a "nepravé" ale můžeme nalézt
i podstatně později mezi úředníky, kteří - na rozdíl od většiny učen­
ců - s kočovníky přicházeli do kontaktu. Vzpomeňme na blovické vyslý-
chající komisaře, kteří v létě 1713 Vavřinci Grošovi, který sám sebe ne-
přímo řadil mezi "české Cikány", resp. do "cikánské kompanie", položili
otázku, zda je "pravý rozený Cikán". I když Vavřinec odpověděl v podsta-
tě kladně ("rozený sem Cikán"), Apelačnímu soudu to nebránilo v tom,
aby ho označil za "dobrého Čecha" (možná však proto, aby ospravedlnil
zmírnění "cikánského" trestu). Naproti tomu u Frantze Růžičky, dopra-
veného jako "Cikán" v říjnu 1743 k výslechu do Třeboně, tamní úředník
shledal, že zadržený "Cikánem podle národnosti" není, nýbrž že cikán-
ský způsob života teprve před relativně krátkým časem přijal.
Nejen Vavřinec Groš, ale i někteří jiní vyslýchaní podobnému rozlišo-
vání cikánské "pravosti" či původu nejspíš příliš nerozuměli. Zmíněný
Adam Reinchardt byl Cikánem, protože jimi byli i jeho rodiče, přesto­
že on sám nepocházel z Malého Egypta. Jeho druh Paul se navlas stej-
ně distancoval od Malého Egypta ještě dříve, než by se ho na to soud-
ci - alespoň podle čistopisu protokolu - zeptali. Možná však pouze
nečelil takovýmto "poučeným" dotazům poprvé. Můžeme samozřejmě
jen spekulovat o tom, zda všichni měšťané českých měst, vystupující čas
od času v roli vyslýchajících a soudců, byli obeznámeni s domněnkami
o původu Cikánů, tak jak je podávali Thomasius nebo Zedler. Ptát se
po tom, zda je dotyčný pravým Cikánem, mohlo také prostě jen patřit
ke standardnímu vyšetřovacímukatalogu - proti tomu však hovoří po-
měrně řídký výskyt této otázky v pramenech, které jsem měl k dispozi-
ci. Zda je "rozený Cikán", musel například odpovídat i pětadvacetiletý
Johan Fridrich Kleplath, narozený v Chomutově, který v únoru 1723
stanul před soudem v Rožmitálu pod Třemšínem. Sám sebe za Cikána
 224 ZROZENÍ VAGABUNDA
evidentně poyažoval, například když vysvětloval důvody toulání: "My
Cikáni se brzo tady) brzo zas jinde ve všech zemích musíme toulat." Na jiném
místě zmínil i cikánskou řeč. Na úvodní otázku pak odvětil: "Můj otec
byl rozený Cikán, nakonec vedl vojenský život." Pokud bychom obě části
této výpovědi nechtěli vidět jen v časové posloupnosti, mohlo "naro-
dit se Cikánem" také znamenat "narodit se do cikánského způsobu ži-
vota", který bylo možné během doby zaměnit třeba právě za život vo-
jenský. Na své rodiče-Cikány odkazovali i jiní vyslýchaní, když se měli
vyjádřit, zda jsou (pravými/rozenými/skutečnými)Cikány. Například
již zmiňované Rosina a Salomena, vyšetřované a popravené v Soběsla­
vi na přelomu let 1726/1727, v této spojitosti odkázaly na vlastní mat-
ku: první z nich přímo ("jsem z Cikánky rozená"), druhá doplnila údaji
o matce své vyjádření (,Jsem rozená Cikánka"). Nevyvozujme však z toho,
že by povědomí o minulosti u raně novověkých Cikánů nesahalo hlou-
běji než k předcházející generaci.
Ponecháme-li stranou třeboňského "ne-Cikána" Frantze Růžičku,
který ke kočovníkům utekl před vojenskou službou, a jemu podobné,
zdá se, že dělání rozdílu mezi "původními" či "pravými" a řekněme
"pozdějšími" Cikány nebylo vyslýchaným osobám, případně cikánské-
mu prostředíjako takovému vlastní. V představě "dvojích Cikánů" mů­
žeme spatřovat konstrukt, pocházející z elitní, vzdělanecké kultury. Její
příslušníci měli zároveň v rukou politickou moc a mohli těmto před­
stavám dodávat větší průraznost tím, že se podle nich rozhodovali a že
jimi svá rozhodnutí - často veřejně - odůvodňovali. Jiří Hanzal uvádí ve
své knize "Cikáni na Moravě v 15. až 18. stoletl' případ Štěpána Daniela,
Cikána, usazeného na panství Uherský Brod, o němž moravský králov-
ský tribunál 14. ledna 1718 rozhodl, že nemá být nadále považován za
Cikána. Jako důvod tato soudní instituce uvedla, že Daniel "opustil již
před třiceti lety cikánský život a během této doby se řádně choval) proto (..,) má
být se svými již mimo cikánský život poctivě zplozenými dětmi nadále trpěn
ve zdejší zemi". Podobně se o tři roky později vyjádřila i uherskobrod-
ská vrchnost, Maximilián Oldřich Kounic-Rietberg, podle níž Daniel
a jeho děti "již ve skutečnosti nejsou Cikány, nýbrž mají pouze toto
jméno". O Danielovi se i v dalších pramenech patrně beze vší pochyb-
nosti hovoří jako o Cikánovi - Hanzal považuje rozhodnutí z let 1718
a 1721 za projevy trpění, resp. tolerance ze strany vrchnosti vůči někte­
rým příslušníkům tohoto etnika. Pro dobu od roku 1698, kdy již Dani-
elova rodina na Uherskobrodsku prokazatelně žila, však autor takovéto
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELĚHO 225
právní záruky nenachází. To by však při omezeném dosahu a obtížné
vynutitelnosti raně novověkého práva nemělo překvapovat. Představa,
že pokud nebylo tolerování Cikánů právně (a písemně) pojištěno, na-
srupovala automaticky psanecká ustanovení centrálních patentů, ji-
nými slovy že se život společnosti odvíjel v intencích právních norem,
mému chápání raného novověku, nastíněnémuv předchozích řádcích,
neodpovídá. Znění obou výnosů v mých očích daleko spíše dosvědčuje
určitou "definiční" moc, kterou místní a centrální autority nad Cikány
měly. Moravskému královskému tribunálu stálo v roce 1718 mimo jiné
za zmínku, že Danielovy děti byly "zplozené mimo cikánský život", jako
by způsob života vypovídalo jejich společenském starusu přinejmen­
ším stejně jako původ. I zde by ale samozřejmě bylo nutné sledovat, zda
a jak vrchnostenská rozhodnutí ovlivnila zacházení s Danielovou rodi-
nou, tedy zda skutečně učinila z Cikánů ne-Cikány.
Další příklad této "definiční" moci, tedy toho, jak vrchnost uplat-
ňovala, ale především publikovala a ve známost uváděla své představy
o Cikánech, pochází až z 50. let 18. století, kdy můžeme zaznamenat
určité zmírnění proticikánské perzekuce. Tehdejší osvícenské reformy
však měly možná jen vytvořit přesnější, efektivnější a jemnější nástro-
je, jak vládnout nad poddanými a jak ovládnout neusedlé. To, že se
přístup k "pravým" a "nepravým" Cikánům dále rozrůznil, dokumen-
tuje výnos pražského Apelačního soudu z 2. prosince 1755, uvádějící
v platnost císařský reskript z 26. listopadu o "domácích potulných Ci-
kánech". Už tento termín signalizuje, že Cikáni přestali být vládnoucí-
mi místy považováni apriori za cizozemce, kteří do království, resp. do
habsburských zemí přicházejí vždy zvenčí. Úřady mezi nimi měly nadá-
le rozlišovat tři skupiny: 1) pravé ("wahre") Cikány; 2) Cikány zrozené
"buď z cikánských rodičů nebo jinak v zemi", kteří se přidali k "cikánské rotě"
a toulají se s ní; 3) Cikány zrozené z cikánských rodičů v zemi, kteří se
k cikánské rotě nepřidali, nebo v ní nezůstali a toulají se po zemi po
jednom nebo po dvou.
Proti těm, kteří náleželi do prvních dvou skupin, se mělo nadále za-
kročovat podle císařského výnosu z 22. ledna 1726, potažmo podle čes­
kého a moravského patentu z března tohoto roku - podle pohlaví, věku
a četnosti přistižení je čekaly "tradiční" tresty mrskání, řezání uší a trest
smrti. K tuzemským Cikánům chodícím po jednom či po dvou se mělo
ale přistupovat jako k jiným domácím tulákům: těm v této době již ne-
hrozily hrdelní tresty ani vypovězení ze země, ale stále častěji "pouze"
226 ZROZENÍ VAGABUNDA
postrk na místo původu. Jako by tedy tímto krokem bylo nepřímo při­
puštěno, že i někteří Cikáni mohou být neusedlí jenom dočasně.
Pokud neznáme zdroje tohoto nařízení a nevíme, jak bylo uskuteč­
ňováno, lze se jen dohadovat, podle čeho byli "skuteční Cikáni" odlišo-
váni od Cikánů "zrozených z cikánských rodičů". Je vůbec otázka, do
jaké míry by tento podle všeho jemný rozdíl byli schopni pochopit sami
kočovníci. Pro postih státní mocí byl samozřejmě důležitějším a jed-
noznačnějším kritériem způsob potulky. Vezmeme-li však na pomoc
Zedlerův slovníkový text, vydaný přibližně ve stejné době, můžeme do-
myslet, že za skutečné Cikány mohli být považováni potomci dávných
poutníků z blízkého Východu/Egypta. Druhou část by pak tvořili ostat-
ní členové "rot" či osoby, prohlašující se za Cikány, kteří tuto přímou
posloupnost postrádali, kteří se však k Cikánům v průběhu staletí na-
trvalo přidali. Takoví mezi kočovnickou populací v Evropě nejspíš dr-
tivě převažovali. S ohledem na dobová mínění o původu Cikánů však
nařízení muselo zmínit i Cikány "pravé", resp. "skutečné".
Nejasnosti kolem původu a tím i totožnosti Cikánů hrály do karet
represivním orgánům. Byl-li někdo přistižen jako Cikán a neznal se
k "egyptskému" původu a k Egyptu vůbec Qak jsme to viděli u Adama
a Paula Reinchardta), mohl být jakožto Cikán teoreticky "nepravý" po-
važován za podvodníka. Takové usvědčování se ale zejména v první po-
lovině 18. století, kdy přísné tresty dopadaly na cikánské kočovníky bez
rozdílu, stalo zbytečným. Přes veškeré pochybnosti, které se o zemi pů­
vodu Cikánů a příčině jejich putování vynořovaly, působilo do poloviny
18. století spojení s Egyptem v učené literatuře i ve výsleších poměrně
věrohodně. Bez zaznamenaného podnětu zvnějšku, od vyslýchajících,
ho ve své výpovědi zmínili dvanáctiletá Ludmila roku 1727 v Protivíně
a především Štěpán Charvát, Michal Hanns a Hanns Baltzar v Litomě­
řicích v roce 1702. Ještě daleko sdílnější byl chlapec, chycený a vyslýcha-
ný s několikačlennou cikánskou skupinou v Čechách roku 1747, který
však sám popíral, že by byl Cikán. Na otázku, jak ví, že ostatní Ci~ni
jsou, odvětil: "Prostějsou; když totiž Panna Maria putovala po zemi v EgyAě,
nazvali ji tulačkou, načež ona jim řekla: tak jako já teď chodím po zemi, tak
budete i ty věčně muset táhnout světem, a tak tomu je dodnes." Tato slova ci-
tuje ve svých "Kulturněhistorických obrazech z Čech" Josef Svátek a příznač­
ně neuvádí ani místo výslechu, ani uložení pramene. (Proces s více než
tříčlennou skupinou v roce 1747 nezachycují ani ortelní manuály.) Tato
obtížně ověřitelnávýpověď je také jedním z mála dokladů cikánského
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 227
povědomí o "legendě původu", které nalezla německá folkloristka Ines
K6hler-Ziilch. Podle ní byli raně novověcí autoři přesvědčení, že pověst
o odmítnutém přístřeší představuje smyšlenku, kterou však o sobě šíří
sami Cikáni. K6hler-Ziilchová však obšírně doložila, že tuto "falešnou
legendu" od sebe jednotliví učení autoři navzájem opisovali. Poprvé
se objevuje u bavorského kronikáře Johanna Turmaira z Abensbergu
(Aventina) v první třetině 16. století. Aventinus sám nemohl být svěd­
kem toho, jak první Cikáni, přišedší po roce 1417 do střední Evropy,
tento příběh vyprávěli. Ani on, ani jeho následovníci však jiné autentic-
ké, tedy cikánskému prostředí blízké prameny neuváděli a nejspíš ani
neznali. Celá legenda byla tedy podle této autorky Cikánům přisouze­
na těmi, kdo o nich psali. Její vznik se ve svém monumentálním díle
z 80. let 18. století pokusil osvětlit i zakladatel ciganologie, g6ttingen-
ský profesor Heintz Moritz Gottlieb Grellmann. Poté, co při prvním
setkání padla zmínka o Egyptě, se křesťanským učencům zdálo být ne-
myslitelné, že by Cikáni dobrovolně opustili zemi, v níž našla útočiště
také svatá rodina, leda že by se (na ní) dopustili nějakého prohřešku,
za nějž se teď musejí kát. Slovy Ines K6hler-Ziilchové, Cikány bylo po
jejich příchodu do Evropy nutné zasadit do křesťanského,resp. biblic-
kého obrazu světa, v němž byl Egypt spojován především s útěkem Ma-
rie aJosefa. Zcela uspokojivě však nelze odpovědět na otázku, odkud se
v kontextu s Cikány vzal "Egypt" jako takový. Mnozí autoři včetně Zed-
lera tak například citují nápisy z náhrobků prvních cikánských vůdců
z let 1445, 1453 a 1498, jejichž jména či tituly obsahují přídomek "z ma-
lého Egypta". Vyjádření samotných kočovníků, v nichž figuruje (Malý)
Egypt a která zaznamenala pozdější literatura, najdeme pro 15. století
více. Podle moderních badatelů, mezi nimi již zmiňovaného Anguse
Frasera, ale Malý Egypt může představovatkrajinu na Peloponésu, kte-
rou Cikáni skutečně prošli, když počátkem 15. století ustupovali před
Turky. Proč ze všech území, jimiž putovali, uváděli právě ji jako "zemi
původu", však stále není jasné.
Odpovědět na otázku po původu a podstatě Cikánů v žádném přípa­
dě neusiluji. Podobně jako pro antropology je pro mě "původ" a "cha-
rakter" těchto kočovníků jedním z motivů, z nichž se v 17. a 18. století
skládalo "mluvení o Cikánech", zejména pak dialog mezi nimi samot-
nými a vyslýchajícími. Z neusedlých lidí "slouží" Cikáni takovémuto
přístupu zvláště dobře proto, že jejich dobové obrazy sahaly od exo-
tické, tedy cizí, vnitřně pevně propojené a organizované skupiny až po
 228 ZROZENÍ VAGABUNDA
náhodný sběh či "sebranku" víceméně kriminálních individuí. Zda a jak
Cikáni vystupují Z výslechů jako jednolitá skupina, se pokusím postih-
nout v následující pasáži.
JAN FARKAČ, KAŠPAR CHARVÁT A FRANTIŠKOVÉ
FARKAČOVÉ (PŘELOM 17. A 18. STOLETÍ)
Čtyři Cikáni, vyšetřovaní někdy na přelomu 17. a 18. století (přesněji
protokol datovat nelze) v Hradci Králové, se ve vyjádřeních o vlastním
původu a fungování skupiny do značné míry shodli. Musíme sice ale-
spoň připustit, když určitější být nemůžeme, že jedni vypovídali v pří­
tomnosti druhých, a mohli se tudíž navzájem ovlivnit. To však hodno-
tu jejich tvrzení nesnižuje, pouze ji posouvá do oblasti sebeprezentace
před vyšetřovacími orgány. Netvrdím, že Jan Farkač, jehož výslech byl
zapsán jako první, jako první také vypovídal a sloužil ostatním za vzor.
Z jeho výpovědi ale vyjdu i proto, že svým (údajným) věkem sedmdesá-
ti let představuje jednoho z nejstarších neusedlých, resp. Cikánů, jimiž
jsem se dosud zabýval.
Možná bychom očekávali, že Farkačovo "povědomí o minulosti" se
proto bude z ostatních výpovědí svým způsobem vymykat. (V raném
novověku bylo obvyklé, že tam, kde chyběla písemná svědectví, býva-
li na "historický stav věcí" často dotazováni právě lidé vysokého věku.
Vzpomeňme například na obnovování šibenice a tradici hrdelní spra-
vedlnosti v Lomnici nad Lužnicí v roce 1740, když tam byl vězněn Hon-
za Pinka.) Farkač vypověděl, že se v Čechách zdržuje již od doby, kdy
"ještě starý kníže živo bylo". Další vyslýchaný, třicetiletý Kašpar Charvát,
se v Čechách narodil, jeho otec sem ale byl "od knížete vyslaný". ("Kníže"
byl tedy pro tyto Cikány autoritou v místě, odkud vyšli.) Obvinění, že
přes zákaz vkročil do Čech, se Charvát bránil podobně jako Farkač: "zá-
pověď" nebyla vydaná kvůli nim, ale "skrze ty Německý Cikány". Nadto
dodal: "Však naši Předkové od 200 let zde v Čechách chodívali ajak živ žádný
nic proti nim neměl." Podobně hovořil i třetí člen skupiny, pětadvacetiletý
František Farkač, podle nějž "naši Předkové od 200 let zde v Čechách chodili)
když jsou se dobře chovali a žádnýmu nic nes'1wdili) taky jim žádný nic neublí-
žil". Argumentace nerušeným "chozením" po Čecháchjistě mohla být
naučenou nebo odposlechnutou obrannou strategií. Výslech Františka
Farkače ostatně ve spisu následuje po výslechu Charvátově a čtvrtý člen
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 229
skupiny, vypovídající před nimi, nic podobného nezmiňuje. Pokud se
ale poměrně mladí vyslýchaní obraceli do vzdálené minulosti, když by
byli mohli - jako jiní Cikáni -tvrdit, že se prostě toulat "musejí", na-
značuje to, že "minulost", byť ne písemně fixovaná, pro ně měla urči­
tou váhu. Samotný výraz "předkové", ať už byl použit až při výslechu
nebo tvořil trvalejší součást slovníku vyslýchaných, určitou minimální
reflexi minulosti také předpokládá.
Na otázku, odkud jsou "rodilí", uvedli všichni čtyři vyslýchaní růz­
ná místa v Čechách, shodně však doplnili, že pocházejí z Nové Vsi (na-
příklad Jan Farkač: "Pocházím sice od Valčic z Nový Vsi) ale v Čechách jsem
rodilý."). Povědomí rodinného či rodového původu, sahajícího za hori-
zont jedné generace, jako by se tady vynořovalo v jasnějších obrysech.
Podle toho, jak všichni vyslýchaní rozlišovali narození v Čechách a pů­
vod z Nové Vsi, ležela tato obec zřejmě na Moravě. K přesnější lokali-
zací nám pomůže Farkačovo vyjádření. Valčice, v jejichž blízkosti se
měla Nová Ves nacházet, je nářeční označení pro jihomoravské Valtice,
přičemž "č" bylo přejato z charvátské výslovnosti. Právě do této oblasti,
k Drnholci, lokalizovali "svou" Novou Ves také Cikáni, věznění roku
1702 v Litoměřicích (měl v ní přebývat jejich rychtář Daniel Janček
Charvát). Dva z nich, Hanns Baltzar a jeho žena Markéta, navíc uved-
li, že pocházejí ze vsi Charváty rovněž u Drnholce. Na panství Dolní
Kounice, kam Charváty/Pasohlávky patřily, byla podle Ladislava Ho-
sáka Nová Ves založena sice až po roce 1702, v blízkém okolí však na-
jdeme další dvě Nové Vsi, Charvátskou na panství Valtice a Moravskou
na panství Břeclav. První z nich byla ve 30. letech 16. století pravděpo­
dobně založena Charváty/Chorvaty (těmi byly osídleny i Pasohlávky).
Zda Cikáni, vyšetřovaní v Hradci Králové (Kašpar Charvát, Jan a dva
Františkové Farkačové), resp. jejich rodiny, pocházeli opravdu z Char-
vátské Nové Vsi, se nepodařilo s konečnou platností zjistit. V urbáři val-
tického panství z roku 1570, který ve své studii použil Adolf Turek, se
příjmení Charvát a Farkaš neobjevují. Mějme ale na paměti nestálost
příjmení v této době, časovou odlehlost pramene a to, že urbář zazna-
menával pouze hospodáře, odvádějící platy vrchnosti. Avšak ani mezi
jmény z Charvátské Nové Vsi v poštorenské matrice z let 1688-1695
tak, jak je zaznamenává A. Kolek, "Charvát" nebo "Farkaš" nefiguru-
jí. V osadě Frélichov, nacházející se blízko Drnholce, však Turek mezi
tamními Charváty z roku 1589 jmenuje i Matyáše Cigána a Vavřin­
ce Cigána. V matrice farnosti Vlasatice, kam až do počátku 19. století
230 ZROZENÍ VAGABUNDA

náležely Pasohlávky (tedy údajné místo původu Hannse Baltzara a jeho

ženy Markéty), se zase v roce 1702 objevuje jméno "Paltzer". Stále jsou
to však jen izolované indicie, které naznačují skutečnou spjatost Ciká-
nů, toulajících se na počátku 18. století po Čechách, s jihomoravský-
mi obcemi, kolonizovanými Charváty/Chorvaty. Důkladnější archivní
studium by snad umožnilo zjistit, co se za přívlastkem"charvátský" ve
výpovědích kočovníků přesněji skrývá.
M tomu však je jakkoli, výpovědi členů "královehradecké" i "lito-
měřické" skupiny poměrně dobře popisují způsob cikánského "choze-
ní" po Čechách. Ačkoli byl Jan Farkač přistižen jenom se třemi dalšími
Cikány, přiznal, že náleží k větší skupině asi sto padesáti osob, která
sice "vyšla" společně, jejíž členové se teď kvůli lepší obživě ale toulají po
šesti nebo sedmi "v Moravě, v Čechách a semotam po krajích". Když se ho
poté komisaři dotázali, k jaké "cikánské kompanii" náleží a kdo je je-
jich "vůdcem", spojil Farkač toto označení bez zaváhání právě se "svou"
stopadesátihlavou skupinou. Představa organizované kompanie mu ale
zřejmě nebyla cizí, neboť jejího vůdce nazval hejtmanem, tedy termí-
nem, který se ve vyjadřování vyslýchajících neobjevuje ("náš hejtman se
jmenuje ]anuss Wayda) ten je náš vůdce") a zřejmě byl vlastním "cikánským"
pojmenováním. Téměř shodně vypovídali i další tři zadržení. Například
František Farkač byl rovněž "pod ]anušem Waydou) ty druzíjsou taky pod
tou Companij~ on nás vede i zastává". Tento "hejtman" putoval spolu s lid-
mi ze své kompanie po českých zemích, zatímco "rychtář"Janček Dani-
el (Charvát), o němž mluvili Cikáni, zadržení roku 1702 v Litoměřicích,
v Nové Vsi na Moravě trvale sídlil a jeho "podřízení" se tam k němu
pravidelně vraceli. Tento "rychtář" byl - podle Michala Hannse - hla-
vou několika menších kompanií. Štepán Charvát, vyslýchaný současně
s ním, vypověděl, že "každý rychtář má jich pod svou správou 110 osob sa-
mých mužských) ženy nepočítáy již na každý 7 let vysz1á (00') chodějí různo po
8 i více osobách spolu pro lepší obŽivent'. Možná právě tyto menší skupiny
chápali "litoměřičtí" Cikáni jako "kompanie".
Pro královehradecké vězně mohl roli vrchnosti, která Cikány posí-
lá na cesty, hrát blíže neurčitelný "kníže" - to od něj byl "vyslaný" otec
Kašpara Charváta. Zda se toto postavení dědilo, není jasné. Jan Far-
kač mluvil pouze o době, kdy "ještě starý kníže živo bylo". Můžeme jen
spekulovat, zda šlo o někoho zevnitř cikánské skupiny, nebo o neci-
kánskou vrchnost, která se částečně podílela na organizaci putování.
14. Chorvatské osídlení u moravsko-rakouské hranice mezi Drnholcem a Mikulovem na
(Napadnou nás zde Rotálové z litoměřického výslechu. Ti však nikoho mapě ]osepha Bayera
 4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELĚHO 231

nevysílali, nýbrž měli jen zprostředkovávatpeníze od "egyptských Ci-

kánů".) Pokud vezmeme za bernou minci také tvrzení "královehradec-
kých", že "hejtman" Januš Wayda chodil s jednou částí "své" kompanie
po Čechách (a pokud hradecký pramen pochází skutečně z přelomu
17. a 18. století), nabízí pohled do ortelních manuálů Apelačního sou-
du další domněnku. Začátkem září 1702 byl k oběšení odsouzen Ja-
nuš, "cikánský rychtář", sedící v rakovnickém vězení. Tamní radní pro-
tokol pak dokládá nejen to, že exekuce byla opravdu vykonána, nýbrž
i to, že v červenci tohoto roku byl pořízen "Examen Januše, Cikánského
rychtáře". Samotný výslech není v neuspořádané rakovnické registratu-
ře zatím možné dohledat, a tak zjistit, zda byl Januš tím "hejtmanem",
o němž "hradečtí" Cikáni mluvili. Nedozvíme se ani, jak se nazýval on
sám, i když je nasnadě, že vyslýchající převzali formulaci vyslýchaného,
a zda označení "rychtář" a "hejtman" byla v podstatě zástupná.
K dvěma protokolům, jež zde cituji (královehradeckému a litoměřic­
kému) přidejme ještě třetí, mladší litoměřický z roku 1707. Vyslýchající
měli tehdy nejspíš ještě v paměti (nebo dokonce před sebou na stole)
předešlé, pět let staré výpovědi o penězích od egyptských Cikánů, o Ro-
tálech a o "rychtáři", financujícím potulku, a proto šestici tentokráte
již odsouzených Cikánů položili také sugestivní a nedůvěřivou otázku:
"I též omylně nás spravujou Cikáni, že vrchnost vaše jim ve všem nápomocna jes~
sami tehdy od sebe ten zahálčivej život jste vyvolili?" Odsouzenci vesměs po-
pírali, že by je na cesty někdo vysílal nebo jim to "poroučel" a za to platil.
Všichni dokonce odmítali, že by měli jakoukoli vrchnost. S vědomím, že
i oni se mohli navzájem ovlivňovat, citujme slova jednoho z nich, Frant-
ze Mattese: ,,Nedávajínic) musíme do smrti po světě choditi) neb nám to naši
předkové nařídili a naše rychtáři taky nás napomínaj; abychom Cikáni zůsta­
li." Podle dalšího odsouzeného, Karla Charváta, musíme "my" chodit
do smrti po světě, "neb jsme již tomu zvykli naše rychtáři nám taky hkaj;
abychom se od Cikánstva nedali".V kontextu výslechu znamenalo "zůstat
Cikáni" a "nedat se od Cikánstva", resp. "Cikánství", protože pramen
je na tomto místě obtížně čitelný, nejspíše neustále "chodit" a neusadit
se. Zmínění "rychtáři" nebyli vnímáni jako reprezentanti pozemkové
vrchnosti v klasickém slova smyslu, jíž byl jednotlivec nejen podřízen,
ale která ho zároveň i chránila, uvnitř cikánských skupin ale přece jen
pravděpodobněměli jistou autoritu. Podobnou autoritou, i když v pod-
statně menší skupině, disponovala i "stará Cikánka" KateřinaVodičko­
vá, o níž jsem se zmínil v souvislosti s cikánským procesem v Soběslavi
 232 ZROZENÍ VAGABUNDA

aJindřichově Hradci v roce 1726/1727. O tom, že každá cikánská skupi-

Organizace dkánských skupin podle výpovědíz počátku 18. století
na má svého vůdce, byli přesvědčeni především vyslýchající, jak to uka-
Jan Farkaš, Kašpar Charvát, Štěpán Charvát, Hanns Baltzar, jeho žena
zuje otázka, kterou položili Ludvíku Zelenkovi z "komárovské" skupiny Františkové Farkašové Markéta, Michal Hanns
16. prosince 1730 v Přehořově: ,,zač jsi ty mezi nimi, nedržejí tě za Kapitá- (Místo výpovědi: Hradec Králové, (Místo výpovědi: Litoměřice, 1702)
přelom 17. a 18. století)
na?," a odpověď zadrženého: ,Jakožto za Cikána a nic více."
Více než o rámcové organizaci kočování vypovídá druhý litoměřic­ oblast původu: oblast původu:
ký protokol z roku 1707 o každodenních zvyklostech Cikánů, potaž- pravděpodobně Morava - "staré kníže" egyptští Cikáni
mo jejich interpretaci ze strany soudců. Než knim přejdu, pokusím se I

z vyprávění dvou ze zmíněných tří skupin vyslýchaných (královehra- l

Morava (charvatští Cikáni)
decké a první litoměřické) složit a graficky znázornit strukturu cikán- Rotálové, (zesnulý) hrabě a jeho dcera
ských skupin. . . . . "'1.. . . . . . . --.
,/
"vyšla" celá skupina (150 osob) .......................... I ..............
,k'"...... , ................ '::llrrrrrr..

"rychtář" Janček Daniel (Charvát) (Nová Ves

MARTIN ZELENKA, KAREL CHARVÁT, u Drnholce) + další rychtáři
FRANZ MATTES, KATEŘINA ZELENKOVÁ,
ZUZANA MATTESOVÁ A DOROTA GRĎNWALDOVÁ,
ODSOUZENÍ V LITOMĚŘICíCH (1707)-
~blast působení/potulky: óbli!St působení/potulky:
"Cechy", "Morava", "kraje" h~specifikována
V roce 1707 Apelační soud požadoval, aby tři Cikáni a tři Cikánky, dr-
žení v Litoměřicích, byli vyslechnuti až po vynesení rozsudku smrti, návrat
resp. po vypovězení, a aby byl protokol spolu s hrdelními reversy žen
kompanie 150 osob
zaslán právě pražskému tribunálu. Sestavení otázek mohlo být pone-
cháno na litoměřickýchsoudcích (ti se přitom mohli opřít o pět let sta-
rý proces), stejně tak je však myslitelné, že "výslechový katalog", nachá-
zející se ve spisu, vytvořili apelační radové nebo jim podřízení úředníci.
V tom případě by zřejmě šlo o jakési doplnění výslechu, který v prů­
běhu předchozího vyšetřování pořídili litoměřičtí komisaři. Otázky již
nesměřovaly k usvědčení jednotlivců z nedovolené potulky nebo k roz-
krytí jejich kontaktů, ale spíše k životnímu způsobu a zvyklostem Ci-
kánů. Apelace mohly podobné informace sbírat - ať už z vlastní inicia- skupinky po 5-8 osobách (+ ženy a děti)

tivy nebo z popudu panovníka - jako podklad pro další proticikánská

opatření. V lednu 1710 ostatně české místodržitelství vydalo patent za-
kotvující systém "cikánských" trestů. Na větší zkušenost autorů otázek Cikány vysílal- pravděpodobněz Mo- Z Moravy odcházely od svého "rychtá-
s cikánskou problematikou a tedy na to, že je vypracoval Apelační soud, ravyy- již po 200 let ,,(starý) kníže". ře" s~upiny 110 mužů (a žen a dětí), jež
Do Cech odcházela celá "kompanie" se v Cechách rozdělily na "kompanie"
u něhož se sbíhaly výslechy z celé země, by ukazovaly i některé formula-
o 150 osobách včetně "hejtmana" Ganu- po osmi či více členech. Kočovníci se
ce z tohoto katalogu: "máme toho zprávu", "víme a přiznali se jižjinšt' nebo še Waydy). Z praktických důvodů však k rychtáři pravidelně vraceli pro peníze,
"i též omylně nás zpravujou Cikáni". Bez znalosti agendy pražských apela- Cikáni putovali ve skupinkách, čítají­ které jim prosrřednictvímRotálů vyplá-
cí jen obtížně posoudíme, jakého charakteru byl zájem vyslýchajících cích 5 až 8 mužů a ženy a děti. celi "egyptští" Cikáni.
 4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 233

Z počátku 18. století, zda jim šlo jen o co možná nejjednoznačnější

usvědčení kočovníkl'I, nebo zda informace o Cikánech shromažďova­
li také s určitým "protoetnografickým" záměrem popsat tuto skupinu.
K osobám s "profesionálním" zájmem o odlišné chování a jeho nositele
můžeme vedle Ginzburgova inkvizitora a antropologa raně novověké
examinátory jistě zařadit. A i když motivy jejich zájmu nebudou totož-
né, souvislost mezi poznáním (odlišností) a mocí (nad jejich nositeli),
jak o ní v DobytíAmeriky hovoří Tzvetan Todorov, je možné hledat i ve
vztahu mezi Cikány a jejich soudci.
Na každý pád byly v roce 1707 otázky - podobně jako u deliktů, po-
psaných v dobových hrdelních zákonících - připraveny předem a po-
odkrývají tak obraz Cikánů v hlavách těch, kteří vykonávali raně novo-
věké právo a byli představiteli veřejné moci. Nezáleží přitom na tom, že
litoměřičtí vyslýchající, kteří zároveň reprezentovali městskou vrchnost,
otázky pravděpodobně jen tlumočili. Už i tím byli konfrontováni s před­
stavami o Cikánech. Litoměřické dotazování již odsouzených Cikánů
nebylo ojedinělé, totéž nařídil Apelační soud v březnu roku 1708 v Čes­
kých Budějovicích, kde měli být oběšeni čtyři kočovníci. Příčinou zde
nemuselo být pouze shromažďováníinformací pro případnouzměnu
proticikánské legislativy, ale předpoklad apelací, že odsouzenci požáda-
jí o milost (k tomu skutečně došlo). Otázky tudíž "tradičně" směřovaly
na povědomí o proticikánských sankcích a opatřeních (tabule na hra-
nicích). To, jak soudci viděli cikánský způsob života, je v českobudějo­
vickém prameni shrnuto do jednoho bodu: "Protože Cikáni nemajíjinou
obživu než toulán~ podvádění lid~ kradení a učenípověrám nebo dokonce ča­
rodějnictv~ přiznej proto) kde a jak často ses něčeho takového dopouštěl."
Mnohem detailnějšíchje třináct otázek z litoměřického výslechu, jež
lze rozdělit zhruba do tří okruhů. První se ne náhodou dotýká pohybu
Cikánů v zemi. Jsme v době, v níž centrální orgány dotvářely a v podo-
bě výstražných tabulí začaly uplatňovat koncept zakázané cikánské po-
tulky. Soudci předpokládali, že Cikáni přicházeli přes zákazy do země
zvenčí ("Odkud posledn{kráte jsi do Čech přišel?"), že místní obyvatelstvo
bylo vůči kočovníkům naladěno spíše negativně (,Jaká jest byla pNčina)
že tebe tam trpěli?") a že zákaz vstupu, resp. potulky, byl obecně známý
(,,Nejní možn<Íy aby vás žádný z tolika lidI' přespoln{ch nebyl napomenul) by
jste se toho Královstv{ vystř{hali? A taky mnoho žen a nezletilých mezi sebou
máte) které s uřezanýma ušima vám tuž cikánskou zápověď oznámily. ce). Pat-
ří sem také již citovaná otázka po "vrchnostech", které mají Cikány na
234 ZROZENÍ VAGABUNDA
jejich cestách chránit, a na ni bezprostředně navazující dotaz, z nějž
dobře vysvítá nepochopení pro neusedlý život mimo společenskou hi-
erarchii: ,Jest věc nehodná víry, že by ti páni [tzn. předpokládané cikánské
"vrchnosti"] svým poddaným tak se toulati poroučeli. Pověz tehdy okolstojičně,
kterak takové povolení dostati jste mohli."
Vyslýchaní nejenže vesměs popírali existenci nějaké "vrchnosti" v kla-
sickém smyslu, ale zároveň i tvrdili, že se buď v Čechách narodili Uako
například Karel Charvát: ,Já jsem se v Čechách u Hradiště z Cikánův Rodi-
čův narodil."), nebo že se tu pohybují "od mladosti". "Trpěli" je tu "dob-
rý Páni" (Frantz Mattes), resp. místní lidé, kteří "viděli, že žádnému sme
neublížili a s1wdy neučinili" (Dorota Grunwaldová). Neškodností se hájili
i Karel Charvát a Kateřina Zelenková, Martin Zelenka pak sáhl po zá-
sadnějším argumentu, který šel proti logice soudců: Cikáni byli trpěni
proto, "že sme byli známí a že sme se v český zemi narodili". Ani v dalším
bodě se odsouzenci neomezili jen na tvrzení, že je nikdo nenapomínal
a nevyháněl ze země. Někteří sice připustili, že slyšeli o exekucích nad
Cikány, popírali však, že by znali jejich příčinu, tedy přesto!lpení obec-
ného zákazu vstupu do země. Karel Charvát dokonce vypověděl: "Ani
má vlastní žena, která v Boleslavi vymrskána byla, mně nepovídala o tý zá-
povědi císařský, ani že vymrskána byla." Rosina Charvátová seděla rovněž
v litoměřickém vězení, byla však zřejmě coby recidivistka vyšetřována
odděleně. Ortelní manuály zachycují odsouzení jisté Rosiny v Mladé Bo-
leslavi v roce 1702. Snaha setřást ze sebe vinu s poukazem na neznalost
zákazů byla mezi Cikány zvláště v době před zavedením plošného cej-
chování sice rozšířená, v našem případě však nesmíme zapomínat, že vy-
slýchány byly osoby již odsouzené, které svá slova nadto často "braly na
svou duši". Pro věrohodnostvýpovědí hovoří i to, že se Cikáni nesnažili
všechna podezření paušálně odmítat, ale spíše diferencovaně snášet pro-
tiargumenty. Patrné je to na druhém a zejména třetím okruhu otázek.
Body 10 a 11 zřetelně odkazují ke špionské, resp. protižhářské kam-
pani v prvním desetiletí 18. století, která - jak jsem se již v této kapitole
zmiňoval - pravděpodobně souvisela s Rákoczyho povstáním v Uhrách.
Soudci byli neomylně přesvědčeni, že vyslýchaní v Uhrách byli ("máme
toho zprávu, že v Uhřích jsi byl, pověz, co jsi tam dělal") a že se mezi nimi
nacházejí žháři ("víme a přiznali se již jinší, že Cikáni vyslaníjsou lesy páliti
v Čechách, pověz tehdy (00') pravdu, kde jsi ty nebo jinía kdo zapálil"). Všichni
se jednohlasně bránili, že by kdy přišli do Uher, a všichni také popíra-
li, že by cokoli zapálili. Do výpovědí Martina Zelenky a Karla Charváta
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 235
však vstoupila určitá diferenciace: Charvát se sám na žádném žhářství
nepodílel a "ani neslyšel, aby český Cikáni byli co zapálili". Zelenka do-
konce dodal: "o českých [Cikánéch] bych slíbil, že nepálejí, ale o německých
i uherských ne, který v Čechách chodějz«. Toto rozlišování Cikánů na "české",
"německé",případně "uherské" jistě souvisí se snahou odsouzených ob-
hájit svou existenci v českých zemích a jakousi (byť ne klasickou pod-
danskou) přináležitost k nim. Martin Zelenka to zdůrazňoval i tehdy,
když mu byly kladeny otázky z třetího okruhu, podsouvající Cikánům
nevázaný život a magické praktiky. To, jak se za "svou" skupinu zaručo­
val ("co český Cikánz: slibuji, že nečarují, který v Čechách chodt'), naznačuje,
že přívlastek "český" by se mohl vztahoval na zemi narození nebo na
zemi dlouhodobého pobytu, avšak možná i na to, jakým jazykem Ciká-
ni komunikovali. Podle Zelenkových předchozích slov však po Čechách
chodili i Cikáni "němečtí" nebo "uherští". K tomuto dělení Cikánů se
proto ještě vrátím později.
O otázkách, majících Cikány usvědčit z nemravného života a z čaro­
vání, platí to, co bychom mohli říci o středověkých a raně novověkých
inkvizičních protokolech obecně: vyslýchané velmi sugestivně konfron-
tují s obrazem, který si o nich utvořili soudci, a vyvolávají reakci, v níž
se mísí odmítnutí, sebeobhajoba a líčení vlastního života. S přihléd­
nutím k situaci, za níž vznikly, a k tomu, jak byly písemně zachyce-
ny, představují tyto "subjektivní" prameny také zdroj "etnologických"
informací. Ještě spíše jsou však dokumentem střetu soudců a obvině­
ných a podle některých výkladů i střetu dvou odlišných myšlenkových
světů nebo - chcete-li - kultur. Nepředjímejmevšak tento úhel pohle-
du a citujme nejprve v úplnosti čtyři otázky (Apelačního) soudu: ,,Nej-
ní možná, aby jste mezi sebou mnoho zlého nespáchali, který jako hovada bez
pořádku, bez studu a bez všech prostředkův poctivých živi jste, pověz tehdy vše,
co se mezi váma zlého čim? - Kam pak mezi váma nemocní, velmi starý lidé
se dávají, že žádnýho při vás spatřiti nejní, musíte je dokonce zabít? - Jak pak
s mrtvejma zacházíte? - Víme též, že s čarama a pověrkama se živíte a že se tu,
kde vy oheň děláte, nezapálí, pověz tehdy, jak to děláte?"
"Pácháním zlého" rozuměli jak vyslýchající, tak vyslýchaní předman­
želské, resp. mimomanželské sexuální styky a případné následné tě­
hotenství. Cikáni hovořili o těchto stycích mezi mládeží ("pacholky")
a o kontaktech mužů s "cizími" svobodnými i vdanými ženami nebo
dívkami ("děvkami"). Podobně jako ostatní i Zuzana Mattesová do-
znala, že "rovně se dost kurevství mezi náma i taky cizoložstvo páchá"; stejné
236 ZROZENÍ VAGABUNDA
výrazy použil i Karel Charvát. Ve spojitosti se svou osobou ale všichni
takovéto chování odmítali - Charvát a Zelenka se však zaručovali pou-
ze za své "přátele", zatímco Zelenková a Mattesová se pravděpodobně
cítily být napadené přímo a obhajovaly svou vlastní poctivost. Výpově­
di žen a mužů se však liší i v dalším ohledu: Martin Zelenka připustil,
že "nemravný" život je rozšířený "všady mezi Cikány", a podobně jako
Frantz Mattes zmínil existenci určité cikánské autority (rychtáře), která
ty, kdo se takového života dopustí, trestá. Ženám byl tento paušalizující
pohled - zdá se - cizí. Jak Kateřina Zelenková, tak Dorota Grunwaldo-
vá sice tělesné hříchy, potažmo "kurevství" připustily, obě však jako by
zpochybňovaly, že jde o výlučně cikánskou záležitost (a naše znalosti se-
xuálního chování usedlého obyvatelstva to potvrzují). Zelenková uvedla
svou výpověď slovy: "Která poctivá jest, poctivost zachová, která chce zle dě­
lat, žádný ji neochráni" (Nejen v raně novověké společnosti byla "pocti-
vost" charakteristikou, spojovanou výlučně se ženami.) Grunwaldová
své - ve srovnání s muži poměrně lapidární - vyjádření zase zakončila
příměrem "nebo všudy koukol mezi pšenicI". Výpovědi mohou samozřejmě
i tady odrážet různé postavení mužů a žen před vyšetřujícími. Koncept
poctivosti (a částečně i nemravnosti) se bezprostředně dotýkal spíše žen,
a ty se proto paušálním obviněnímrázně a úsečně bránily, kdežto muži,
na něž tato obvinění směřovala až v druhé řadě, byli - zdá se - ochotni
vyjadřovat se detailněji. Muži, odsouzení na rozdíl od žen k smrti, však
již také "neměli co ztratit".
Doplňme, že podezření ze sexuálních kontaktů s ženami, které je
doprovázely (a které s nimi leckdy byly příbuzné), byli vystaveni i čle­
nové "komárovské" skupiny, vyšetřovaní v na přelomu let 1729 a 1730.
Na otázku, zda je "vinen" Cikánkou Franckou, reagoval Jan Leigner
15. prosince 1729 slovy: ,,Ne, zachovejž Pán bůh, žádnej z nás, ona je moje
sestřenice." O půl roku dříve, 23. června, se Jan Zelenka bránil obvinění,
že jen předstírá své spříznění se sestrou Hátou, aby s ní mohl "obcovat",
následovně: ,,zachovejž Pán bůh, ona je moje vlastnísestra ajá s nínic nemám,
nebo vím, kdybych s níco měl, že bych k spálenípřišel, proto že je to jedna krev,
a takové nemožné věci povídat nemohu, dyť by mě bůh musel trestat."
Litoměřičtí vyslýchaní v roce 1707 byli do pozice odlišné skupiny
stavěni i sugestivními otázkami ohledně jejich vztahu k nemocným
a mrtvým. Zřejmě v reakci na to všichni shodně odpovídali v první oso-
bě množného čísla, že nemocné nosí nebo vezou na koni tak dlouho, až
zemřou, případně je nechají ve vesnici s prostředky na obživu (Mattes).
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 237
Těžce nemocnému "třebas na dvě mz1e pro kněze s koněm posz1áme, aby se
před smrtí vyzpovídal" (Charvát, podobně i Zelenková). Mrtvým Cikáni
koupí plátno na rubáš ("košili") a pochovají je buď ve zhotovené rak-
vi, nebo bez ní na hřbitov nebo u božích muk. Ať už byla odlišnost ve
vztahu k mrtvým vyslýchaným jenom vnucovaná nebo ne (a Cikáni
roli reprezentantů celé skupiny, přesněji řečeno "informátorů" ochot-
ně hráli), vystihla rozvržení povědomí na "my" a "vy" Zuzana Matteso-
vá, když na otázku "jak zacházíte s mrtvými", odpověděla: "Rovně tak
jak u vás [se] pochovávají."
Vyslýchaní rozlišovali i v případě "čar a pověr", které jim byly jakožto
Cikánům přisuzovány. Ani jeden z nich se neznal k čárám, vesměs však
připouštěli, že se živí kořenářstvím a "hádáním", tedy předpovídáním
budoucnosti z ruky. Jejich úspěšnost byla podle Martina Zelenky nebo
Karla Charváta víceméně náhodná ("hádají( ...) nech je pravda ne[bo ne];
koření dávají, lec kdes ho kopané, nech pomáhá nebo ne"), čímž se oba možná
chtěli vyhnout obvinění z podvodu. Podobně zlehčila hadačství i Doro-
ta Grunwaldová slovy "těm, který chtějí, ze špásu hádáme, nechť je pravda
nebo ne". Až na jednoho vypověděli vyslýchaní, že proti ohni používají
kořen či koření, které Charvát, Mattes a Mattesová označili jako "kun-
dršal". Výpovědi o jeho původu a účincích se však rozcházely. Zatímco
podle Mattese pocházelo z Egypta, jeho žena Zuzana, Kateřina Zelen-
ková a Karel Charvát se shodli v tom, že koření roste v Krkonoších. Po-
sledně jmenovaný mluvil nejobšírněji: ,,Aby se nezapálilo, vaří proti vohni
koření, Nkají mu Kun dršal česky, my to za čáry nemáme, poněvadž koření
od Boha tu moc má, dávají ho pod voheň do země, neshoří, aby 2 i 3 dny hoře­
lo, musí ho na velký pátek dopoledne vzíti na Krkoneskejch horách, já sem ho
taky kopal před 4 lety a musí ribincelovi černou slepičku přiníst, on má to [v]
svý zahrádce na vrchu, sice hy to nedal kopat."
Na Charvátově výpovědi není zajímavá jen její poměrná detailnost,
ale i střídání první a třetí osoby ("dávají ho pod voheň" - "my to za čáry
nemáme"), které by mohlo signalizovat snahu dát najevo odstup od
konkrétních pověrečných úkonů. Podle jiných výpovědí to byl ostatně
Frantz Mattes, který měl koření u sebe a nadto dokázal oheň zažehná-
vat. Jako vždy při práci s výslechovými protokoly se i zde vynoří námit-
ka, že obvinění pod tlakem formulovali výpovědi, které neměly s jejich
praktikami nebo s představami příliš mnoho společného. Podobnou
výhradu u nás ostatně vyvolávaji i slova Martina Zelenky: "Proti vohni
nic, který v Čechách chodíme, nic nevíme, dáme na voheň pozor a kdybychom
 238 ZROZENÍ VAGABUNDA
pozor nedali) rovně by se zapálilo." Zde ale mohlo na druhou stranu jít
o sebeobrannou taktiku, na níž však zaujme, že ji Zelenka zřejmě bez
vnějšího popudu vztáhl na celou jednu cikánskou "podskupinu".
Podezřívání Cikánů z magie, z nemravného sexuálního života nebo
z nepatřičného zacházení s nemocnými a mrtvými (ale třeba i vyptá-
vání se na "egyptský" původ v jiných případech) vzbuzuje tentýž do-
jem jako raně novověké čarodějnické procesy. Pro kriminalizaci určité
skupiny, resp. vůbec pro její utvoření, se neužívaly pouze zlomky zna-
lostí a představ z učené tradice a "zjištění" z jiných výslechů. Cikánům
bylo jako typické přisuzováno také jednání, které bychom našli u vel-
ké většiny tehdejšího obyvatelstva. Získávání a předávání "magických"
znalostí však mohlo být vzhledem k jejich mobilitě a jisté "exotičnosti"
efektivnější a mohlo mít i větší dopad. Nejen Cikáni, ale i jiní "magičtí
specialisté" ze své - jakkoli rozporuplné - pověsti výslovně těžili, a tím
zase přispívali k jejímu upevnění. Litoměřický výslech z roku 1707, jímž
jsem se podrobněji zabýval, tak dokumentuje především právě toto
"utváření Cikánů" vyslýchajícími a až v druhé řadě zvyklosti a předsta­
vy Cikánů samotných.
Jak je patrné z citovaných výslechů, Cikáni sami sebe rozlišovali po-
mocí přívlastků, které bychom dnes označili jako národnostní/etnické,
případně jazykové. Stejně tak je ale zřejmé, že obsah těchto přívlastků
nebyl vždy týž, neodpovídal našemu (modernímu) chápání a mohl se
podle souvislostí měnit. Dobře to ukazuje výpověď již dotčeného Mi-
chala Hannse z Litoměřic roku 1702. Na otázku, jaký je Cikán (rozlišo-
vali tedy i vyslýchající), odvětil "charvátský". Porušení zákazu vstupu do
Čech však odmítal slovy, že na "německý Cikány zápověď byla) ale na nás
český ne". Přitom se Hanns řadil mezi Cikány, kteří se pravidelně vrací-
vali ke svému rychtáři na jižní Moravu, a nelze ani vyloučit, že se tam
i narodil, podobně jako jeho spolupurovníci Markéta a Hanns Baltza-
rovi. "Německé" Cikány, jimž je vstup do země zapovězen, a Cikány
"české", resp. "charvátské" proti sobě stavěl i čtvrtý ze skupiny, Štěpán
Charvát. U těchto osob se přívlastky "charvátský" a "český" podle vše-
ho nevylučovaly: první zřejmě odkazoval k místu narození či původu
(oblast obydlená charvátskými kolonisty), druhý vyjadřoval přináleži­
tost zemskou (nikoli klasickou poddanskou vázanost, ale pojil se spíše
k zemi dlouhodobého pobytu).
To, kde se Cikáni zdržovali, bylo jistě podmíněno i jazykem, kte-
rým hovořili. Sedmnáctiletá Lída Kapitánka byla koncem roku 1729
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 239
v Mirovicích na orlickém panství vyslýchaná pro krádeže, kterých se
měli dopustit jak "čeští", tak "němečtí" Cikáni - obě skupiny chodily
nějaký čas po jižních Čechách společně. Když se rozcházely, "němečtí"
Cikáni podle Lídy "povídali) že půjdou zase do Němec) a my) dyž němec­
ky neumíme) že vostaneme v Čechách". "Němečtí" Cikáni se samozřejmě
mohli pohybovat i mimo jazykově německé části jižních Čech, nezna-
lost jazyka jim však nejspíš neumožňovala živit se službou u místního
obyvatelstva nebo třeba rozšířeným hádáním z ruky. Z výslechu Lídy
a dalšího člena "české" skupiny, Jana Zelenky, ale zjistíme, že hranice
"Čech" a "Němec" se v jejich podání nekryla s hranicí zemskou, nýbrž
spíše s hranicí jazykovou. Zelenka popisoval osud své skupiny takto:
"Dyž jsme přisti nás S osob s jednou slepou babou do Němec k Prachaticům
prosit lenu) natrefili nás tam německý Cikáni) bylo jich asi 8 chlapů a S žen."
Lídino líčení navíc obsahuje další zajímavou informaci: "Tam vod taď
jsme sti do Němec prosit lenu) a dyž sme tam přisti k Prachaticům) v jedný ves-
nici (...) tam nás německý Cikáni natrefili) my jich ale nepoznali) až dyž sme
my svou řečí mluvili) voni nám rozuměli a taky potom s náma mluvili a na to
nás sebou vzali."
Spolu s "neznámou řečí", jíž hovořil Štěpán Charvát k Markétě Balt-
zarové při konfrontaci v Litoměřicích v roce 1702, a se zmínkami při vy-
šetřování "únosu" cikánských dětí na Třeboňskuv roce 1724 jsou tato
slova jedním z mála odkazů na cikánský jazyk, které jsem ve shromáždě­
ných pramenech nalezl. I kdyby se však podobných nepřímých dokladů
podařilo z českých zemí před rokem 1800 snést více, o povaze takové-
ho jazyka bohužel nevypovídají. Můžeme mít pouze za velmi pravdě­
podobné, že Cikáni hovořili vlastním jazykem a vedle toho jazykem či
jazyky těch území, kde nejčastěji pobývali. Za téměř jisté naproti tomu
pokládám, že veškerý kontakt s obyvatelstvem a vrchnostmi českých
zemí se odehrával v češtině nebo v němčině. Nedovedu si představit, že
by radní a úředníci českých či moravských měst a městeček ovládali byť
jen základy cikánského jazyka či dialektu a že by v něm mohli být vede-
ny "původní výslechové protokoly", jak o tom uvažuje Jiří Hanzal. Jiná
věc je, že slova osob s žádným či nepatrným formálním vzděláním pí-
semně zachycovali lidé, používající odlišný styl, resp. jazykovou vrstvu;
v souvislosti s inkvizičními čarodějnickými spisy se této otázky dotkl
napříkladWolfgang Behringer. To, že do jazykového standardu, v jehož
rámci výslechy probíhaly, pronikaly výrazy z jiného jazyka, nářeční a ex-
presivní výrazy nebo citoslovce (hrdelní řády přímo nařizovaly zachytit
 240 ZROZENÍ VAGABUNDA

každé hnutí obviněného či obviněné), nás ale neopravňuje domnívat se,

že by protokoly byly víceméně doslovným záznamem výpovědí.
Vrátíme-li se k tomu, jak o sobě "hovořili" cikánští kočovníci, stojí
rovněž za pozornost, že ve výslechu Lídy Kapitánky rozpoznala "ně­
mecká" skupina skupinu "českou" právě díky cikánskému jazyku (nebo
jeho dvěma navzájem srozumitelným formám), a nikoli podle vzhledu.
I když toto ojedinělé tvrzení pochází "zevnitř" cikánské populace, není
možné ho zevšeobecňovata brát ho jako argument proti specificky ci-
kánskému "vzezření" (oděvu, případně JYziognomii) v raném novově­
ku. Zásadním argumentem "pro" ale dost dobře nemohou být ani vý-
povědi třeboňských adoptivních rodičů o osobě "v cikánském kabátě"
nebo o "Cikánce oblečené po rolnicku". Nechci však tato vyjádření od-
být poukazem na jejich ojedinělost nebo izolovanost. To by nevyhnu-
telně vedlo k nesmyslným spekulacím, kolik by jich bylo potřeba, aby
jim historikové přiznali status reprezentativnosti. Použije-li někdo spo-
jení "cikánský kabát", nejspíš předpokládá, že mu vyslýchající porozu-
mí. Když Lída vypovídala, že "potkali, ale nepoznali německé Cikány",
ohrazovala se výrazem "ale" možná právě proti představě, že se všichni
Cikáni musejí na první pohled rozpoznat. Nemuselo se přitom jednat
pouze o očekávání vyslýchajících. Tomu, že Cikáni byli pro okolí i sami
pro sebe vizuálně identifikovatelní, nasvědčuje například i výpověď Ma-
těje Capitaina, učiněná v Soběslavi 25. června 1737 a uchovaná ve fon- 16. Cikánský tábor, rytina ze série Jacquese Cal10ta Les Bohémiens
du třeboňského panství. Capitain své setkání s jinou Cikánkou v Praze,
kam odešel z domácnosti třeboňského tkalce Mahltaschla, popsal slovy:
"Potom sem šel po ulici a natrefila mě ta Terka Cikánka a hned jakožto Cikánka
mě přivítala." Podle jeho výslechu panovala jistá soudržnosti mezi těmi
Cikány, kteří se již znali. Když se Capitain doslechl, že "v Bechyni sedíje-
den Cikán", vydal se tam "navštíviti toho Cikána", a vysvětloval: ,,Myslil sem,
že je známej, on ale je neznámej, nikda sem ho neviděl." Jiné Capitainovo
vyjádření budí dojem, že Cikána v něm dokázali rozpoznat i venkova-
né, avšak na to, abychom ze situace vyvozovali určitější závěry, bohužel
neznáme její kontext. Nelze totiž vyloučit, že se Matěj pohyboval v ob-
lasti, kde byli on a jiní Cikáni již známí. I s těmito výhradami citát kro-
mě toho opět poukazuje na rozdílnost vztahu usedlých poddaných ke
kočovníkům: "Když sem přišel k Lužnici, voral tu jeden sedlák z Ponědražku,
volal na mě a pravil, že mě tu Cikánky hledaly, a abych s ním šel, že mě tam
dovede, kde jsou, tak mě vedl do jedné vesnice, a když mě tam přived~ byry tam
ty 2 Cikánky, totiž Terka a Mařa, a ta Mařa dala tomu sedláku 3 lokte plátna
 4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 241

a 7 krejcarů. Na to sem tj tej vesnici zůstal přes noc a potom) když sme pryč s1i)
chytili nás tam sedláci s myslivcem a dodali nás do krajského auřadu. "
Přesto zustává nepochybné, že od svého příchodu do Evropy byly ci-
kánské skupiny vnímány jako odlišné a že docházelo k určité (stereo)
typizaci. V případech, jichž jsem se dotkl, byly jazyk nebo vzhled použi-
ty ke (stereo)typizaci tehdy, když se mluvčí nebo vyslýchaný potřeboval
vliči nějaké skupině vymezit a odvrátit obvinění od sebe sama. Vinu na
únosu dětí měli tak v roce 1724 nést záludní Cikáni, nikoli nepozorní
třeboňští poddaní. Jan Zelenka, vyslýchaný spolu s Lídou Kapitánkou
v roce 1729 pro podezření Z krádeže, podobně tvrdil, že "němečtí Ciká-
ni nás hned zajali a nám všem každému vobě ruce vázali a sebou nás do lesa
vedli". Pouze němečtí Cikáni se podle něj také dopouštěli všech kráde-
ží, což však svou výpovědí zpochybnila Lída. Další člen této cikánské
skupiny, Zelenkuv bratr Ludvík, zase vinil "německé Cikány" z krádeže
oddacího potvrzení, když v rozporu se skutečností tvrdil, že je ženatý.
Vyslýchaní kočovníci tak na "německé", resp. "cizí" Cikány kladli od-
povědnost za skutky, které komplikovaly jejich momentální situaci;Ja-
roslav Dibelka dokonce mluví o "mýtu německých Cikánu". V tomto
kontextu je třeba vidět i cikánskou obhajobu vstupu do Čech (vstup je
zapovězen Cikánum německým, ne však českým), s níž jsme se setkali
v roce 1702 v Litoměřicích, ale také v roce 1693 ve Vrutici na mělnic­
kém panství. Ještě dále šli v roce 1707 v Litoměřicích Martin Zelenka
a Karel Charvát, kteří se při obvinění ze žhářství a z čáru zaručovali
pouze za "české", nikoli ale za "německé" nebo "uherské" Cikány. Jistě
se nedá říci, že by se povědomí o odlišných cikánských skupinách vy-
nořilo vždy až ve vypjaté chvíli, kdy bylo nutné ze sebe setřást vinu. Po-
dobně jako u národního/národnostního povědomí je však obtížné ho
mimo tyto konfliktní situace postihnout, případně od těchto byť i jen
imaginárních střetu zcela odhlédnout. Jak toto povědomí odráží "re-
álné" kontakty (a vubec existenci) ruzných cikánských skupin, se nedá
vždy plně postihnout.
S etnickou charakteristikou raně novověkých Cikánu (ale i usedlé-
ho obyvatelstva) bývají často spojována jejich jména. Mnohá z příjme­
ní, s nimiž se v ortelních manuálech Apelačního soudu setkávala Eva
Procházková, se objevila i v této kapitole: Zelenka či Zelenková, Char-
vát, Grunwaldová, Kleblat, resp. Kleplath, a především nejčastější pří­
jmení mezi "českými" Cikány, Ružička.Jeho nepochybná rozšířenost
však nemuže být jediným argumentem při posuzování přináležitosti
 ZROZENÍ VAGABUNDA
242
k Cikánům, jak to ukázal případ Frantze Růžičky Z Třeboně roku 1743.
Obtížnější to obvykle bývá S interpretací jmen. Ta křestní jména, jež
nevycházejí z místní jazykové tradice, je možné spolu s Evou procház-
kovou označit za "cikánská". Z osob, zmíněných dosud v této kapito-
le, by sem však spadal pouze Honza Pinka se svým cikánským jménem
Lamber Veselý. Bez znalosti Pinkova vlastního vyjádření bychom však
příjmení Veselý zřejmě považovali za "české", což opět potrhuje důle­
žitost tzv. kvalitativních pramenů. Na jazykově jednoznačně cikánská
příjmení dosavadní literatura pokud vím v českých zemích zatím nena-
razila. Zato poměrně časté užívání dvojího jména, ztěžující identifikaci
současníkům i dnešním badatelům, se v raném novověku neomezovalo
pouze na Cikány nebo na osoby, jež chtěly zakrýt svou totožnost, k če­
muž právě potulný život dával dobrou příležitost. S přejímáním jmen
podle gruntu ("po chalupě") se bez ohledu na to, zda se jednalo o muže
či o ženu, setkáme i u usedlého obyvatelsrva.
Přiřadit jednotlivá příjmení tomu či onomu jazyku a rozhodnout
tak o etnicitě jejich nositelů a nositelek však nemusí být vždy nespor-
né. U usedlých poddaných může leccos napovědět také jazyk či dialekt
oblasti, z níž pocházeli. Zčásti to platí i o (dočasných) vagabundech,
majících k usedlému prostředí vazby; jazyk, kterým se hledaná oso-
ba dorozumí, býval také součástí jejího popisu v zatykačích. U Ciká-
nů můžeme předpokládat, že hovořili jazykem území, na němž dlou-
hodobě, někdy i po generace žili, a že někteří z nich "cikánsky" vůbec
neuměli. Schopnost rychle se přizpůsobit prostředí a ovládnout jeho
jazyk mimochodem patřila k stereotypním rysům v učeném obraze Ci-
kánů. O "českých" či "německých" příjmeních kočovníků, pohybujících
se po českých zemích, oproti tomu můžeme jen spekulovat, že ukazují
na těsnější kontakty s daným prostředímči dokonce na (polo)usedlou
existenci. Vedle jednoznačně jazykově zařaditelných jmen se samozřej­
mě objeví i odchylné případy: mezi patnácti "českými Cikány" na sezna-
mu z Vrutice na Mělnicku z roku 1693 (ženy a děti jsou uvedeny pou-
ze sumárně) tak najdeme příjmení Capitain nebo Carbath místo jejich
možná očekávaných"českých" variant Kapitán a Charvát. Podobu jmen
zde ale samozřejmě mohl ovlivnit zapisující úředník. Připomenout je
dále nutné Ludvíka Zelenku z "komárovské" skupiny (1729/1730), kte-
rý vedle dalšího "českého" příjmení Jelínek pravděpodobně používal
i německy znějící jméno Bergman (o možné totožnosti Martina Zajíčka
s Janem Leignerem, resp. Francem Hoffnikerem ani nemluvě). V potaz
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 243
je však nutné vzít také to, že písaři ne vždy dodržovali jednotnou po-
dobu jmen, a stejně tak je běžně "překládali" například do němčiny (to
se týká nejen běžných křestních jmen a přechylovací přípony -ová, pře­
kládané jako -in). Jména a příjmení tedy k jazykové či (proto)etnické
charakteristice poukazují, zvláště u Cikánů na ně však nelze spoléhat
jako na absolutní argument.
Při vymezování raně novověkých Cikánů coby zvláštní skupiny má
vedle oblečení svůj význam také otázka jejich fyzického vzhledu. Pů­
vodci nejrůznějších textů z českých zemí 17. a 18. století, zejména vrch-
nostenští a státní úředníci, běžně a bez dalších vysvětlování používali
pojem "Cikáni", z čehož lze usuzovat na jeho obecnou srozumitelnost.
Pokud se objeví zmínka o vzhledu, či přesněji o barvě pleti, mnohdy
se tak děje z osobitého důvodu. O "velkém černě vyhlížejícím muži",
který byl spatřen spolu se dvěma jinými, ženou a dětmi u Hodějovic,
jak "rozdělali otevřený oheň a (...) zároveň založili tábor", informoval v říj­
nu 1723 budějovický měšťan tamní radu, protože se mu tato skupina
zdála být podezřelá. Podobní lidé se u obce údajně objevovali častěji
a Hodějovičtí se obávali, "aby se tito nebo jiní k nim patřící jim (...) nechtě­
li pomstít a dokonce jejich ves zapálit". V dopise magistrátu, který o této
věci zpravoval třeboňské panské úředníky, sice slovo "Cikáni" nepadne,
ale zároveň také nejde o popis, sloužící k případné identifikaci. "Čer­
ný vzhled" spolu s rozděláváním ohně, tábořením a vůbec pohybem ve
skupině tedy spíše jako by opodstatňoval podezření a obavu ze žhářsrví,
což byly jevy s Cikány spojované.
Určitější zjištění o tom, jak byl vnímán vzhled Cikánů, by mohl při­
nést rozbor jejich zatykačových popisů. Zatímco poměrně známé a vyc
hodnocované jsou raně novověké zatykače například ze Štýrska nebo
z Wiírttemberska, v archivu třeboňského pansrví jsem popisy Cikánů
z prvních dvou třetin 18. století nalezl jen ojediněle. Mezi osmi členy
a členkami "zlodějské bandy", kterou na jaře 1754 v českolipském věze­
ní vypodobnil Wentzl Helmer, tak například figurovali i "cikánský král"
a Cikán Anton Zumpe. První měl mít kromě šedých očí černé vlasy, čer­
ný kulatý obličej, černý knír a černé obočí, Druhý hledaný Cikán měl
vlasy hnědé, rovněž šedé oči a podlouhlý hubený obličej s dlouhým no-
sem. Ženy, které je doprovázely, pocházely ze Saska, a není tudiž jasné,
zda je lze pokládat za Cikánky. U obou se hovoří o červeném obličeji,
černé vlasy a oči jsou popisovány pouze u partnerky "cikánského krá-
le". Aby se daly zachytit a případně odlišit fyziognomické rysy Cikánů
244 ZROZENÍ VAGABUNDA
na jedné a zobrazovací či popisná schémata na druhé straně, k tomu
by bylo potřeba vyhodnotit větší počet zatykačů. Třeboňskýpříklad tak
spíše vypovídá o tom, že Cikáni se vždy nemuseli pohybovat ve výlučně
cikánských skupinách.
Nizozemský historik Leo Lucassen oproti tomu z doby 1687-1753
registruje třináct především jihoněmeckých zatykačů, v nichž jsou mezi
jinými jmenováni i Cikáni. Čtyři z nich obsahují bližší identifikační (po-
dle Lucassena etiketující) údaje. V popisu zevnějšku většiny Cikánů tu
převažuje černá, podobně jako u "cikánského krále" z roku 1754, od-
chylky od tohoto vzhledu ("bílí Cikáni") byly evidentně vnímány jako
zvláštnost. V obsáhlém zatykači ze Štýrska Z roku 1713, s nímž Lucas-
sen taktéž pracuje, vystupuje sedmdesát osm Cikánů. I zde předsta­
vuje černá, případně hnědá příznačnou barvu při popisu jejich vzhle-
du - na rozdíl od hledaných osob necikánského původu. Některé tyto
popisy hovoří nejen o cikánském jazyce, ale předpokládají i specifický
cikánský oděv, který však mohli přijmout i ne-Cikáni. V dalším popisu
z roku 1761 nalezl Lucassen zmínku o tom, že někteří členové skupiny
si obličeje a vlasy barvili na černo. To podle něj zpochybňuje význam
ostatních zatykačů coby pramene pro etnicitu Cikánů a podporuje tezi,
že "Cikáni" jsou především vrchnostenským klasifikačním pojmem.
V tomto ohledu Lucassen do určité míry navazuje na starší učené ná-
zory reprezentované Thomasiem a Zedlerem, podle nichž "nepraví Ci-
káni" 17. a 18. století nejsou spřízněni s Cikány "pravými", "egyptskými"
a nanejvýš tuto spřízněnost - mimo jiné právě přizpůsobením svého
zevnějšku - předstírají.
Ernst Schubert cituje ve své studii z roku 1988 hildesheimského vy-
šetřujícího úředníka, kterému se v roce 1724 na otázku, "jak se [Ciká-
ni] dělají tak černými", od nich dostalo odpovědi: "Vezmou kořeny a byliny)
které smísíse sádlem z divokých hus) a tím natírají děti) jakmile přijdou na světy
když se ale za děti přimluví/pomodlí nějaký urozený člověk) nechajíjim jejich
bz10u barvu." Představa, že Cikáni nejsou od narození jiné barvy pleti, je
pro autora dokladem toho, že raně novověké vrchnostenské politice byl
cizí rasistický postoj a že Cikány pronásledovala kvůli jejich způsobu ži-
vota. To, že by vyslýchaný mohl zájmu či zvědavosti úředníkavycházet
vstříc pouhou fabulací, na udivené úředníkově otázce sice nic nemění,
Schubert si ale tuto možnost ani nepřipouští.
Zobrazovat sebe sama nebo užívat tato zobrazení například k iden-
tifikaci nebylo nejen v neurozených vrstvách raně novověké společnosti
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELĚHO 245
obvyklé. To, že zprávy o Cikánech nejsou automaticky doprovázeny
zmínkami o jejich fYziognomii, lze však vykládat i jinak než malou po-
zorností, která by byla v této době vzezření jednotlivce věnována. Ne-
rozhodneme, zda odlišná barva pleti platila za takovou samozřejmost,
že nestála v drtivé většině případů za zmínku, nebo zda jako skupino-
vě odlišná vnímána zkrátka nebyla, i když leccos mluví pro první mož-
nost. Jak ve své studii o Cikánech cituje Bronislaw Geremek, byla černá
barva spolu s bídným vzhledem zaznamenávána kronikáři především
bezprostředně po příchodu Cikánů do (střední) Evropy, tedy ve 20. le-
tech 15. století, kdy byli kočovníci Qeště) vnímáni jako něco neobvyklé-
ho, nebo dokonce exotického.
Vypodobnit neznámého člověka či dokonce celou skupinu doslova
i přeneseně "v temných barvách" mohlo být v pozdějších dobách ale
také prostředkem, jak jeho/její odlišnost a tedy nebezpečnost zdůraznit
a někdy možná i stvořit. Záhodno by proto bylo srovnat zažité postu-
py a stereotypy při zobrazování a popisu příslušníkůmimoevropských
kultur, ale například také zločinců nebo duševně nemocných, tak jak
je rozvinuly fYziognomika, kriminologie a lékařství v 18. a 19. století.
Málo pravděpodobné oproti tomu je, že se pro podobná srovnání na-
lezne materiál z českých zemí dřívější doby.
Stručnou poznámku ještě zasluhuje poměr Cikánů k náboženství.
Nevyžadují si to však ani tak prameny, které jsem dosud užil, jako spí-
še způsob, jakým se na religiozitu Cikánů dívá část literatury. Vedle
způsobu života to totiž bylo i náboženství a vztah k nadpřirozenu, je-
jichž prostřednictvím Cikány definovaly raně novověké vrchnostenské
normy a hlavně učená literatura. Názory, že Cikáni přejímali v Evropě
křesťanství pouze povrchně a prospěchářsky, poté tvořily součást osví-
cenských snah o jejich civilizování. Najdeme je v romantickém obrazu
Cikánů a zprostředkovaně je jejich vliv patrný od 19. století jak v etno-
grafii, tak v historiografii. O formálním přijímání křesťanství hovoří
pro Čechy raného novověku například Eva Procházková a s podobnými
názory Emílie Horváthové se ve své "moravské" monografii kriticky vy_
rovnává Jiří Hanzal. Dříve než vezmeme dobová vyjádření o náboženské
vlažnosti a povrchnosti Cikánů za bernou minci, je dobré si uvědomit,
že ani ona nemusela být nestrannými zprávami, nýbrž především ná-
strojem ke zdůraznění odlišnosti kočovníků.
Víme již, že první Cikány provázela pověst poutníků, zapadajících
svým způsobem do křesťanského pojetí světa. Odhlédnouce od této
246 ZROZENÍ VAGABUNDA
tradované role dokládají Thomas Fricke a Martin Rheinheimer, že ně­
kteří Cikáni žádali kolem poloviny 17. století německé vrchnosti o kmo-
trovství pro své děti a že městské rady, ale i wiirttemberský vévoda těm­
to žádostem vyhovovali. Jednalo se, podobně jako u pasů a průvodních
listů, o jistý druh ochrany, ale také o projev křesťanské lásky a staros-
ti o spasení duší. Jak uvádí Fricke, bývalo Cikánům předhazováno, že
kvůli kmotrovským dárkům nechávají své děti křtít vícekrát. Autor však
v literatuře ani ve wiirttemberských pramenech žádný důkaz takové-
ho křestního podvodu nenašel. Naproti tomu Ernst Schubert názor
o křestních podvodech Cikánů sdílí, zakládá ho však pouze na norma-
tivních pramenech, které ho odsuzovaly, a současně uvádí příklad, že
podobně se chovali i ne-Cikáni, resp. v jeho terminologii "křesťané". Své
tvrzení o konfesijní lhostejnosti Cikánů dále opírá o výpověď Cikána,
který v roce 1727 v Hildesheimu vysvětloval, proč je evangelík, zatímco
otec katolík. Mezi Cikány je prý údajně zvykem, "že když je někdo křtěn
v luterském místě, je luteránem, když je ale křtěn na místě katolickém, stane se
katolíkem". Sám bych tato slova za projev náboženské povrchnosti nepo-
važoval, pouze se v nich odráží konfesijní realita raně novověké Evropy.
I většina usedlých poddaných získávala de facto automaticky konfesi
toho místa, kde se narodila a byla pokřtěna a kterou měli i jejich rodi-
če. Cikáni se lišili pouze v tom, že nebyli po generace poddansky vázáni
k jednomu místu a tedy k jednomu vyznání.
I u křtu dvou cikánských dětí, pocházejících z okruhu "bechyňsko­
soběslavské" skupiny z druhé poloviny 20. let 18. století, stály osoby
z vyšších vrstev místní společnosti. Kmotrem sirotka Jana Václava Ze-
lenky byl v červnu 1727 v Soběslavi urozený Václav Kazimír Netolický
z Eisenbergu a asistoval rovněž soběslavský primas (první mezi konšely).
Šimonovi, synovi Francky (Kapitánky) a Ludvíka Zelenky, prokázal tuto
službu v říjnu následujícího roku ve Volyni purkrabí Maximilián Lavic-
ký. Šimonovi rodiče nebyli usedlí ve volyňské farnosti aJan Zelenka byl
do Soběslavi přidělen na vychování. Děti či jejich příbuzní tedy neměli
tak silné vazby k místním obyvatelům, a zástupci vrchnosti tak mohli
kmotrovskou úlohu - nejen v tomto případě - přejímat také "ex offo",
z úřední odpovědnosti za spásu duše.
Podobně jako křestní podvod bývaly Cikánům podsouvány i magic-
ké praktiky, které - označeny coby "nekřesťanské" - mohly dále teore-
ticky vést až k nařčení z pohanství. Jakým podezřením mohli být v této
souvislosti cikánští kočovníci vystaveni a jak se jim bránili, bylo patrné
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELĚHO 247
zejména z litoměřického výslechu z roku 1707. Cikáni sami připouště­
li - a zároveň zlehčovali - věštění z ruky a předpovídání budoucnosti.
ZmíněnýMatěj Capitain při vYslechu v Soběslavi v červnu 1737 napří­
klad přiznal, že cestou do Prahy "lidem hádal", dotázán, kde se tomu na-
učil, odpověděl:,Já jen tak lhal ze svý hlavy." Ostatními magickými úko-
ny, zaříkáváním nebo kořenářstvím, se však Cikáni - zdá se - naprosto
neodlišovali od usedlého obyvatelstva. K poptávce po jejich "službách"
a obecně k jejich pověsti však bezpochyby přispívala i jejich exotičnost
a mobilita. Podobnou pověst však měly i další osoby stojící na hranici
"počestné" lokální společnosti jako mlynáři, pohodní nebo staré osa-
mělé ženy.
Totéž se podle mého soudu - a v naprosté shodě s Jiřím Hanzalem _
dá říci o křesťanské pravověrnosti Cikánů a jejich vztahu k církvím. Ze
zmínek i výslovných odpovědí ve výsleších je zřejmé, že ke svátostem
(křtu, manželství, smíření) přistupovali stejně jako usedlí poddaní. Nic
na tom nemění ani poznámka soběslavského úředníka v městských
účtech z roku 1727, že obec nechala pokřtít tříletého cikánského chlap-
ce. Měříme-li pravověrnost ideálními požadavky jednotlivých konfesí,
bylo vyznání Cikánů stejně "formální" jako u valné většiny usedlého
obyvatelstva předmoderní Evropy. Náboženské představy a praktiky
Cikánů je relevantní srovnávat pouze s lidovou religiozitou a o ní toho
z rar;ě novověkých Čech zatím moc nevíme. Hanzalem citovaný kanov-
ník Ríkovskývystihuje podstatu těchto náboženských předsudků, když
v roce 1783 píše, že se Cikáni sice hlásí ke katolictví, protože se však
toulají a trvale nenáležejí do žádné farnosti, není možné sledovat, jak
plní náboženské povinnosti. Nikoli tedy chápání náboženských dog-
mat, ale právě kontrola prostřednictvímsvátostí byla z hlediska etab-
lované (katolické) konfese pro vymezení pravověrnosti důležitá, avšak
hluboko do 18. století jen omezeně účinná. Nemůžeme si proto mys-
let, že všichni lidé, ať usedlí či neusedlí, kteří minimálně jednou za rok
přistoupili ke katolické zpovědi, odpovídali obrazu křesťana v dobové
pastorální či teologické literatuře.
***
Předcházející řádky měly své těžiště v první polovině 18. století. Spíše
než zlomky toho, jak Cikáni vnímali sami sebe, v nich bylo možné po-
stihnout, jak se vyrovnávali s represivním přístupem zemských autorit
a s obrazem, který si o nich utvářeli a sdíleli úředníci, soudci, městští
248 ZROZENÍ VAGABUNDA
radní, šlechtické vrchnosti a zčásti také usedlí poddaní. Protože se Ci-
káni nepohybovali v mocensky neutrálním prostoru, není ani jejich
kulturu možné zachytit jaksi neutrálně, mimo vzájemné vymezování
se a (sebe)obhajobu, jež často probíhala před soudem a šlo při ní o ho-
lou existenci. Trestněprávní prameny, které nám život neusedlých lidí
přibližují, toto nerovné rozložení sil pouze odrážejí. Cikánský či tulác-
ký život v raně novověkých českých zemích, ale i to, co bychom ozna-
čili za (sub)kulturu těchto skupin, jsou neoddělitelné od mocenských
opatření, která do nich zasahovala a měla ambici je regulovat.
Stejně jako v případě necikánských vagabundů můžeme i v postoji
centrálních habsburských a vrchnostenských institucí k Cikánům za-
znamenat jisté proměny po roce 1740, v době vlády "osvícených" Marie
Terezie aJosefa II. Zdokonalení postrku a postihy ve znamení převýcho­
vy - a nikoli již vyloučení ze společnosti - byly neseny novým, kame-
ralistickým pojetím poddaného člověka coby zdroje státních příjmů
a zároveň měly celý represivní systém zefektivnit a zlevnit. Převýchovné
momenty však byly ve státní cikánské politice přítomné přinejmenším
již od počátku 18. století (a například ve Francii již od ediktu z roku
1682). Prostřednictvím centrálního orgánu, Apelačního soudu, ale byla
"křesťanská" výchova cikánských dětí delegována na jednotlivé městské
a šlechtické vrchnosti. Z nich například právě jihočeští Schwarzenber-
gové tuto převýchovu i finančně podporovali, jako v případě třeboň­
ských "adopcí" z roku 1724. Tak jako u Matěje Capitaina je ale možné
vystopovat osudy převychovávanýchdětí spíše jen ojediněle. Obecnější
závěry o tom, jak byla převýchova úspěšná, ale činit nemůžeme. Nepo-
chybuji však o tom, že vedle dětí, které z náhradních usedlých rodin
utíkaly, bychom nalezli i dospělé Cikány, kteří žili usedlou existencí
dlouhodobě. Jeden takový případ z Moravy uvádí ve své monografii
i Jiří Hanzal. Převýchovná opatření, nařizovaná v Čechách Apelačním
soudem, však za systematické usazování kočovníků označit nemůžeme.
Na druhou stranu právě Apelační soud nad Cikány ve 40. a 50. le-
tech 18. století nadále vynášel rozsudky za "protulování" či porušení
hrdelního reversu, byť zdaleka ne v takovém rozsahu jako o dvě dese-
tiletí dříve. I když se v tereziánské době legislativa obecně systematizo-
vala a nové výnosy se odvolávaly na starší normy, resp. na jejich neúčin­
nost, nelze ani po polovině 18. století tvrdit, že by se přístup vůči všem
neusedlým ujednotil a že by nové zákonné úpravy vždy rušily opatření
dřívější. Sjednotit a aktualizovat obecně protitulácké zákonodárství se
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 249
po válkách o rakouské dědictví pokusil žebrácký patent z 22. listopa-
du 1746. Nezaměřoval se - jak by se v poválečné situaci čekalo - jen na
"propuštěné žebrající oficíry a obdaňkované [tzn. propuštěné] vojáky",
nýbrž také na "všechen jiný služeb prázdný a na zahálce sem tam se
toulající lid a žebráky". Mezi "cizí zahálčivé tuláky a poběhlce" výnos
zahrnoval zvláště Cikány, podle textu mnohokrát vypovězené ze země
a prohlášené za "zemské škůdce". Pojem "zemský škůdce" však nebyl
vyhrazen pouze Cikánům. Jak bylo řečeno v druhé kapitole, v úředních
pramenech se používal přinejmenším od poloviny 17. století také pro
lupiče, vysloužilé vojáky a jiné osoby, toulající se často ve skupinách
a představující veřejnou hrozbu. Je možné, že původci patentu smíchali
dohromady tuto nálepku s označením "psanec", užívaným dosud pro
Cikány. Jak jsem již řekl, to, že se zde slovo "psanec" ve spojitosti s Ci-
kány neobjevuje, však nelze v duchu moderního právního rigorismu vy-
kládat tak, že by Cikáni byli tohoto statusu zbaveni, stejně jako použití
tohoto pojmu neznamená, že by takový status byl pro všechny Cikány
"zaveden" plošně. Ani žebrácký patent totiž nepřinášel přísnou katego-
rizaci, kterou by se nižší orgány měly řídit. Spíše znovu deklaroval vůli
místodržících a byl dalším příspěvkem do leckdy nekonzistentní změti
příležitostných norem.
Za pozornost však stojí, že ač patent Cikány v úvodních článcích vý-
slovně zmiňuje, nenařizuje s nimi zacházet jinak než s jinými cizozem-
skými tuláky a poběhlíky. Všichni měli být v určité lhůtě vypovězeni a ti,
kdo by i poté byli přistiženi v zemi, měli být buď odvedeni za rekruty,
nebo vypovězeni ze země s ostrým napomenutím. Při návratu a dru-
hém přistižení jim hrozila čtvrtletní "domácí práce" v "kázním domě",
tzn. donucovací pracovně, a následné vypovězení po složení hrdelního
reversu. Proti těm, kteří by porušili i ustanovení reversu a znovu při­
šli do země, se mělo postupovat dle "hrdelní instrukcí", tedy pravdě­
podobně jako proti křivopřísežníkům.I když bylo cílem patentů spíše
potírání žebroty (tomu je věnována jeho převážnáčást), může být jeho
znění příznačné pro tendenci začlenit Cikány mezi ostatní objekty vrch-
nostensko-státní represe, resp. péče. Je však tato hypotéza oprávněná?
Jak dokládá archiv litoměřického krajského úřadu, dva roky po proti-
tuláckém patentu, v květnu 1748, se pozornost českého místodržitel-
ství znovu obrátila speciálně na Cikány. Poněvadž se je podle něj přes
četné zákazy nedařilo ze země vymýtit (pramen tentokrát užívá termí-
nu "Exterminierung"), měly krajské úřady znovu zveřejnit a uplatňovat
250 ZROZENÍ VAGABUNDA
patent Z roku 1710, tedy normu, která stanovovala diferencované tresty
za porušení zákazu vstupu do země (oběšení, resp. vypovězení). Pohled
do kriminální agendy jednotlivých panství a na klesající počet rozsud-
ků Apelačního soudu nad kočovníky po roce 1750 však dává tušit, že
toto opatření nerozpoutalo takovou vlnu pronásledování, jaké jsme
byli svědky v 10., a zejména 20. letech 18. století. Protože nemůžeme
zjistit, kolik Cikánů (a jiných neusedlých) v zemi skutečně pobývalo,
případně jak se jejich počet měnil, nabízejí se pro jisté ochabnutí akti-
vity centrálních a v závislosti na tom i místních úřadů v druhé polovině
18. století v zásadě dvě obecná vysvětlení.Jednak mohlo uplatňováním
represivních opatření (přes veškeré stížnosti na jejich neefektivnost)
v první polovině 18. století Cikánů v zemi opravdu ubýt, ať už byli "vy-
byti" za hranice a z obav se nevraceli, nebo ať byli popraveni. Císařské
a zemské orgány, dbající o vnitřní bezpečnost, se ale také mohly o Ci-
kány přestat zajímat a vnímat a prezentovat je jako zvláštní hrozbu.
Z povědomí je mohly vytlačit vojenské akce za válek o rakouské dědic­
tví, bezprostředně se dotýkající českých zemí, ale také potulné osoby
jako dezertéři nebo vysloužilci, které po sobě války zanechávaly. Ape-
lační rozsudky dokládají v první řadě "pouze" aktivitu tohoto tribuná-
lu a srovnání jejich počtu před rokem 1750 a po něm otázku reálnosti
či virtuálnosti "cikánské hrozby" příliš neřeší. Zejména si ale musíme
uvědomit, že tento soud kromě formálních ortelů často vydával také
právní dobrozdání a naučení městským tribunálům jak zacházet s při­
stiženými tuláky. Obě možnosti - úbytek Cikánů v zemi na jedné stra-
ně a pokles zájmu o ně a jejich pronásledování na straně druhé - se ale
nejspíš nebudou vylučovat.
Na Moravě, jak ve své knize píše Jiří Hanzal, zůstali Cikáni předmě­
tem zájmu státu a vrchností po celá 30. i 40. léta 18. století. Úřady však
měly zpravidla co do činění s většími skupinami, přicházejícími sem
z Uher. Ztotožnit je beze všeho s "uherskými Cikány", jak o nich vypo-
vídali například litoměřičtí odsouzenci Charvát a Zelenka v roce 1707,
však jistě nelze. Na rozdíl od Cikánů, přistižených v Čechách, se však
tito kočovníci pravděpodobněnemohli hájit tím, že jsou "domácí", ne-
boť jejich původ byl vždy zjevný; zpět do Uher byli také vypovídáni nebo
vyháněni. V kontextu vynuceného návratu do země původu je třeba
také vidět císařská a zemská nařízení z let 1744,1749 a 1754. Moravský
patent z 1. prosince 1749 se v podstatě držel tradičního trojstupňové­
ho systému sankcí, který byl obsažen i v protižebráckém výnosu pro
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELĚHO 251
Čechy z listopadu 1746: vrátil-li se člověk po prvním vypovězení, bylo
jeho opakované vyhoštění pojištěno cejchem a hrdelní reversem, a po-
kud porušil i ten, čekala ho smrt. Podle ustanovení z roku 1754 mělo
být nadto již první vypovězení zpřísněno stáním na pranýři a vymrs-
káním. Zda všichni potulní Cikáni na Moravě v této době pocházeli
z Uher, případně zda existovali i neusazení Cikáni "moravští" a jak se
tyto výnosy vztahovaly i na ně, není známo. Situace se tu však zdá být
odlišná než v Čechách o čtvrt století dříve.
Vrchnosti nereagovaly na výskyt cikánských skupin na Moravě pou-
ze publikací a zpřísňováním sankcí. Na základě zprávy moravské repre-
zentace a komory z 12. srpna 1754 upozorňovalo čtyři dny později bu-
dějovický krajský úřad třeboňské úředníky, že do Čech nejspíš zamířily
cikánské skupiny o stu, resp. dvaceti členech, spatřené koncem před­
cházejícího měsíce na panství Myslibořice a statku Hrotovice, a nabádal
je, stejně jako jiná města a panství, aby učinili vše potřebné k nalezení
a zajištění této "hanebné chátry" ("Ruch-loses gesindl"). Podobné varování
dorazilo do Třeboně i o dva roky později, když se banda Cikánů - prý
i s výhrůžkami - objevila v lesích rakovnického kraje. Ke zvýšené bdělos­
ti tehdy hejtmani napomínali obyvatele kraje s dodatkem, že "veřejnosti
(dem Publico) nemůže být touto potulnou zlou cháskou způsobeno nic jiného
než neštěstí (Unheil) a špatné následk:Y". V listopadu 1757 královská česká
reprezentace a komora upozorňovalana "cikánskou bandu", která se
měla pohybovat po různých místech Čech a páchat excesy ("Exorbitan-
tiones"). Prostřednictvím krajských úřadů vyzývala jednotlivá panství
a místa, aby si byla nápomocna při vybytí (,,Ausrottung"), tedy pochytá-
ní a následném odsouzení Cikánů. Slovník, mající pro Cikány označe­
ní "škodlivá chátra" a pro zacházení s nimi pojem "vybytí", se ani po
polovině 18. století nezměnil a - užit v textech určených ke zveřejně­
ní - měl zřejmě stále potenciál vyvolat pocit ohrožení. Kromě toho, že
se tyto termíny již více než sto let používaly i pro jiné potulné skupiny
a že "vybytí" znamenalo "zbavení se patenty předepsanýmzpůsobem",
je třeba si také povšimnout, že výnosy v těchto zažitých pojmech rea-
govaly na výskyt konkrétních cikánských skupin. Procesy s jednotlivci
po roce 1750 sice zcela nevymizely, vrchnosti však k Cikánům - i z po-
pudu státu - začaly přistupovat diferencovaněji.
Za doklad změny přístupu považuji již zmíněný císařský reskript
z konce listopadu, resp. na něj navazující výnos Apelačního soudu
z počátku prosince 1755, uložený mimo jiné ve fondu litoměřického
 252 ZROZENÍ VAGABUNDA
krajského úřadu. Toto nařízení sice na jedné straně ještě tradičně vy-
čleňovalo Cikány "opravdové" (ať už výraz "wahr" znamenal cokoli),
"domácími potulnými Cikány" však na druhé straně mínilo podle vše-
ho právě ty, kteří pocházeli z cikánských rodičů "v zemi" a netoulali se
ve skupinách, nýbrž individuálně. S těmi měly vrchnosti naložit jako
s jinými tuzemskými tuláky, tedy dopravit je postrkem na místo půvo­
du. "Původ" tu přitom nemusel být myšlen explicitně jako poddanská
přináležitost, nýbrž právě jen jako místo narození. Otázku poddanosti
nějaké místní autoritě (panství, městu) reskript kupodivu neřešil. Pod-
danský status se přitom většinou odvíjel od vrchnostenské vázanosti
rodičů. Dovedeno do důsledku, být někde "domácím" (Cikánem/tu-
lákem/žebrákem) zároveň nemuselo nutně znamenat být poddaným
místní vrchnosti. Zda na místo tradičního patrimoniálního svazku coby
principu veřejné/obecnípodpory potřebnýchjiž v této době nastupuje
domovská příslušnost, by musela prokázat analýza sociálně-charitativní
praxe. V každém případě se však ve slovníku nejvyšších zemských insti-
tucí objevuje výraz "domácí Cikáni", kterým se například v roce 1730
pokoušel Jan Leigner, člen "komárovské skupiny", neúspěšně obhájit
svůj pobyt na milevském panství.
Na rozdíl od Moravy neznáme z Čech první poloviny 18. století za-
tím případy cíleného a oficiálního usazování Cikánů. Co na přístupu
vrchností a usedlých obyvatel ke kočovníkům změnila centrální usta-
novení z 50. a 60. let, ještě také není možné přesně říci. Pojem "domácí"
či "tuzemský" Cikán však patrně nebyl od života odtrženým výplodem
vídeňských úředníků. Královská reprezentace a komora ve sdělení prá-
cheňskému krajskému úřadu z 30. listopadu 1760 užila spojení ,,tuzem-
ští Cikáni", tedy ti, kteří podle císařského reskriptu "nemohou být odsu-
nuti mimo zemi", ve spojitosti s kočovníky přistiženými v Čechách, kteří
svou potulku omlouvají tím, že v místech svého narození nedostanou
"od vrchnostíani od hospodářských úřadů" práci. Reprezentace proto těmto
vrchnostem nařizovala, aby "takovýmto svým poddaným lidem" prá-
ci a obživu opatřily a odvrátily je od toulání. Tento výnos sice spojoval
přináležitost Cikánů k zemi ("tuzemskost") s jejich poddanským sta-
tusem, je ale otázka, zda se tím krajské úřady při postrku vždy řídily,
anebo zda k "šubování" tuzemského tuláka stačilo udat pouze místo
narození. Vzpomeňme si na Ludmilu Portovou z třetí kapitoly, kte-
rá byla roku 1769 odsunuta na zdíkovské panství, kde se sice narodi-
la, kam však nebyla poddaná. Pro píseckého krajského úředníka se to
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 253
však nezdál být pádný argument. Jak poddanost, tak především místo
narození však začaly být v rozhodování o osudu Cikánů brány v potaz,
čemuž nasvědčuje i napomenutí zemského gubernia z 27. února 1769,
podle nějž nemají hrdelní soudy chycené Cikány svévolně transportovat
ze země, nýbrž musí nejprve odeslat zprávu Apelačnímu soudu a vy-
čkat jeho rozhodnutí.
Eva Procházková přestává apelační rozsudky evidovat v roce 1763,
poněvadž poté údajně nebyl "etnický původ" odsouzenců "již tolik
zdůrazňován".Jediným a dostačujícím deliktem tedy zřejmě přestala
být "cikánská potulka", neboť jiné "zdůrazňování etnického původu"
si u osob, již jednou identifikovaných jako "Cikáni", v ortelech není
možné představit.
Přináležitostk zemi se teoreticky asi i nadále vymezovala na základě
poddanství některé ze zemských vrchností, v případě královských měst
či komorních statků přímo panovníkovi. Role jednotlivých panství však
zejména za vlády Josefa II. bezpochyby slábla na úkor přímé vazby pod-
daný - stát. Zda při vymezování této příslušnosti skutečně převládlo
místo narození nad (poddanským) původem a přináležitostí rodičů, de
facto tedy princip půdy nad principem krve, není prozatím jasné. De-
kret Josefa II. z 2. prosince 1782, jenž coby zlomové opatření cituje Jiří
Hanzal, však podle všeho považuje za zemské poddané ty Cikány, kteří
se zdržují v Uhrách, aniž by se tázal po jejich patrimoniální či jiné míst-
ní příslušnosti.Ostatně zjistit ji nebylo právě u kočovníků a vagabundů
vždy možné a jejich paušálním vypovídáním se "problém" pouze pře­
souval z jedné části monarchie do jiné. Tito poddaní neměli být nadále
ze země vypovídáni, což je však ustanovení, které v hrubých obrysech
najdeme i ve zmíněných výnosech pro Čechy již z let 1755 a 1760. Jo-
sefovu dekretu předcházely od konce 50. let 18. století pokusy Cikány
v Uhrách usadit a zbavit je vlastní organizace, jazyka a způsobu života.
Nebudu se těmito - v konečném důsledku neúspěšnými - opatřeními
zabývat, neboť jsou dostatečně zachycená jinde. Poukážu zde jen na
to, že na náznaky pozdějších osvícenských představo (násilné) změně/
"povznesení" údajně necivilizovaného člověka podle jednoho (usedlého,
křesťanského) vzoru bylo možno narazit již dříve, například když byly
cikánské děti umisťovány na převýchovu do usedlých rodin, nebo když
Johanna Formánková v roce 1714 odložila "os1divý oděv" Cikánky. Osví-
censké reformy chtěly být samozřejmě systematičtějšía dalekosáhlejší,
o jejich důsledcích však tyto nároky jak známo nic nevypovídají.
254 ZROZENÍ VAGABUNDA

Nejsou to samotné tereziánsko-josefinské reformy ani skutečnost, že

se od 60. let 18. století Cikáni z české "tulácké" agendy coby jasně ohra-
ničená skupina poněkud ztrácejí, co mě vede k tomu, abych zde sledo-
vání jejich osudů přerušil. Cikáni a mezi nimi zejména Cikáni uherští
nevyvolávali v této době jen soustředěný zájem osvícenské státní moci,
nýbrž i učenců, přičemž učené otázky po původu a "charakteru" ko-
čovníků a úřední pokusy "civilizovat" je šly často ruku v ruce. Přechod
od přejímání neověřených a neověřitelných zpráv ke kritice informač­
ních zdrojů a k užívání průhledných interpretačních metod však trval
dlouho. Osvícence proto ještě za představitele moderní vědy považo-
vat nemůžeme, jakkoli stojí na počátku jejího formování. Další z jejich
předpokladů, totiž fórum pro (nejen odbornou) diskusi v národních
jazycích, se však v podobě univerzit, učených společností a učených i po-
pulárních periodik vytvořil již v poslední třetině 18. století. Coby "spo-
lečenský problém" zejména ve východní části habsburské monarchie se
předmětem této diskuse stali i Cikáni. Poptávku po "cikánském" téma-
tu stimulovaly události, jako byl proces se skupinou Cikánů, nařčenou
z kanibalismu, který proběhl v hontské župě na dnešním Slovensku
v roce 1782. Již rok nato vyšla tomuto zájmu vstříc kniha pozdějišího
gottingenského profesora Heinricha Moritze Gottlieba Grellmanna
"Die Zigeuner" s podtitulem "Historická práce o způsou života) uspořádání,
zvycích a osudech tohoto národa v Evropě a jeho původu". I když nebyla ani
ve své době přijata bez výhrad, vzápětí si získala a dlouho podržela od-
bornou autoritu. Jak ve svém kritickém rozboru ukázal Wim Willems,
Grellmann spojil různé cikánské skupiny v jeden celek (národ) se spo-
lečným původem, jazykem a s charakteristickými rysy v myšlení, povaze
a jednání. V době osvícensko-romantického zájmu o národy nebyla tato
etnografická generalizace nic výjimečného. Od stereotypů, které na po-
čátku 18. století s učenci sdílely tehdejší soudní a represivní orgány, se
ale lišila mimo jiné tím, že v zásadě neupírala Cikánům právo na exis-
tenci v rámci stávajících států. Podle Anguse Frasera však Grellmann
rovněž "do oběhu vypustil celou řadu nepěkných pomluvo zpustlém
a hříšném životě Cikánek". Podíváme-li se však do jeho knihy se zna-
lostí dobového ideového kontextu, můžeme tam v Cikánech rozpo-
znat projekční plátno, na něž osvícenci promítali své představy o po-
vznesení národa. Jeho obraz - podobně jako třeba obraz venkovských 17. Heintz Moritz Gottlieb Grellmann Die Zigeuner (1783)

nevolníků - tudíž musel být patřičně temný a necivilizovaný. V kapi-

tole o "trpění Cikánů ve státě" Grellmann mimo jiné píše, že Cikáni
 4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 255

nemají předpoklady a schopnosti, aby se ze svého bědného stavu do-

stali sami, a proto má zakročit stát. Prostředkem však nemá být - jako
doposud ~ "vypovídání ze země; (".) ani galéry a donucovací pracovny (.,,)
nýbrž starost o osvíceníjejich rozumu a o povznesenísrdce".
Nechci zde Grellmannovu monografii hodnotit, nepopiratelný ale
zůstává její rozhodující vliv na mínění o Cikánech u vzdělaného ("osví-
ceného") publika, tedy i u těch, kteří o osudech Cikánů rozhodovali.
Do roku 1791 se dočkala nejen druhého německého vydání, ale i pře­
kladu do angličtiny, francouzštiny a nizozemštiny.Jak píše Jiří Hanzal,
Grellmannovu studii znal kanovník Jan Rudolf Říkovský z Dobrčic, a to
možná již na konci roku jejího prvního vydání (1783), když posílal cí-
saři svůj návrh na řešení situace moravských Cikánů. Lze předpoklá­
dat, že kniha se rychle rozšířila a byla čtena také v Čechách. Pod jejím
vlivem a pod vlivem dalších studií se názor na Cikány pravděpodobně
stále více sjednocoval a zvědečťoval. V dílech Goetheho, Puškina nebo
Máchy Cikáni zároveň vstoupili do (pre)romantické literatury coby pro-
totyp "ušlechtilých divochů", kteří měli nastavit zrcadlo společnosti,
svázané stavovskými pravidly či měšťanskou morálkou. Tato stylizace,
potažmo vědecká a literární medializace obraz Cikánů výrazně pozna-
menala a proměnila. Jen s mírnou nadsázkou lze říci, že doba Cikánů
"pravých" a "nepravých" či Cikánů coby domnělých "egyptských pout-
níků" tím - nejen v českých zemích - skončila.
Jak ukázal Bronislaw Geremek ve svém Světě žebrácké opery, téma va-
gabundů zpracovávala literatura již v pozdním středověku. K čemu tedy
na konci 18. století došlo, že hovořím o změně obrazu tuláků a Cikánů
a změně přístupu státu k nim? Samotných osvícenských reforem, jež
měly k "užitečnosti" přivést ty, kteří dříve do úzce pojímaného poddan-
ského svazku nepatřili, jsem se již dotkl, stejně jako toho, že se o těch­
to reformách veřejně diskutovalo. S tím, jak se díky školní docházce
rozrůstal okruh elementárně gramotných lidí, stávala se tato debata
o proměnách životního stylu (hospodaření,náboženství, zdravotnictví)
alespoň ve své populárně-naučné podobě přístupnější. Užívám-li slova
"veřejně", nemám na mysli "veřejnost", nárokující si politické spoluroz-
hodování, ale stále větší vzdělané publikum, které tištěná média nejen
četlo, ale také v nich vystupovalo. Příkladem zpětné vazby mezi perio-
dikem a jeho čtenáři, jinými slovy formování zainteresované veřejnosti,
budiž nejmenovaná uherská šlechtična, která - inspirována zprávami
o slovenských Cikánech, vycházejícími v listě Wiener Anzeigen - v roce
256 ZROZENÍ VAGABUNDA 4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELĚHO 257

1776 sama, avšak podle publikovaného "návodu" provedla pozorování středověké a raně novověké společnosti nemáme na mysli spíše jaký-
a dotazování mezi Cikány na vlastním panství a jeho výsledky poslala si společenský ideál nebo společenskou normu (a do jaké míry tuto
časopisu ke zveřejnění Uejí dopis přetiskl Grellmann). normu jejím hledáním konstruujeme sami). Pohled na sebe sama jako
Do zkoumání Cikánů - stejně jako jiných národů - se nyní pustily součást stejnorodého celku středověkým a raně novověkým lidem jistě
obory jako jazykověda, historie a národopis. Vedle toho se v první po- nechyběl, po dlouhou dobu se však jednalo výlučně o celek nábožen-
lovině 19. století spolu s etablováním institucionalizované policie za- sky založený, jinými slovy o přináležitost k jedné z křesťanských konfe-
čala utvářet také policejní věda, kriminologie, jež svůj zájem soustředila sí. S vymezováním se na základě početního zastoupení v imaginárním
právě na zločince, resp. na lidi na okraji. O "dobrou policii" usilovaly celku všech poddaných jednoho suveréna či společnosti jsem se však
a "policejní" opatření zaváděly sice i raně novověké státy, jak jsme ale nesetkal, a proto nepokládám za výstižné používat v souvislosti s "od-
viděli v druhé kapitole, musely přitom spoléhat na spolupráci s výkon- lišnými" skupinami pojmů "menšina" a "většina". To, že cikánská exis-
nými orgány místních vrchností a obcí. Centralizovaná moderní poli- tence v raně novověkých Čechách, resp. možnost jejího poznání velmi
cie nejenže stíhala "zločin" efektivněji, ale také svým působením napo- úzce souvisí s kolektivními představami necikánského okolí, jsem se
máhala k šíření poměrně jednotného obrazu "zločinců" či osob nebo snažil nastínit v této kapitole.
skupin se "zločinnými" sklony. Jaký vliv měla v 19. století činnost poli-
cie na vnímání Cikánů necikánským obyvatelstvem, na to musí odpo-
vědět až další bádání.
Prosazení státu coby jediného garanta vnitřní bezpečnosti,zavedení
domovského práva na obecním a nikoli vrchnostenském principu, zvě­
dečtění přístupu k Cikánům jakožto národu, potažmo "odlišné" sku-
pině a větší komunikační propojení společnosti a vznik diskutující
veřejnosti, tak bychom mohli (ve vztahu k neusedlým lidem) vyjádřit
proměnu evropské předmoderní společnosti ve společnost moderní.
Tradiční dějepisný pohled, hledající přelomové mezníky, někdy zastírá
skutečnost, že právě kulturní či civilizační změny probíhaly často ne-
znatelně, po dlouhá desetiletí a mnohdy ve svém výsledku neodpovídaly
záměrům (osvícených) reformátorů. Pro historika či historičku může
být indikátorem těchto změn kromě jiného jazyk a jeho užívání. Sta-
vovská společnost nezastírala ani své hierarchické uspořádání, ani to,
že všichni nemají stejný podíl na moci. Odpovíme-li si navíc důsledně
na otázku, kdo byl čí "poddaný", nebo komu příslušelo "soudit" jiné,
což bylo důležitější kritérium než například to, jakým kdo mluvil ja-
zykem, vyvstane před námi pestrý obraz mnoha lokálních společnos­
tí, lišících se právy, výsadami, tradicemi či vztahy podřízenosti. Kdo
k těmto společenstvím patřil, bylo poměrně zřetelné a někdy též vidi-
telné. Snahu podchytit všechny poddané, resp. obyvatele jako jednot-
livce z jednoho centra přineslo v habsburské monarchii právě až osví-
cené vládnutí. Spojení "lidé na okraji společnosti" představu jakéhosi
společenského centra vyvolává, je však otázka, jestli při jeho užití pro
258 ZROZENÍ VAGABUNDA
PRAMENY A LITERATURA
Tištěné a vydané prameny
Hrdelní řád Josefa 1. z roku 1708: Des Roemischen Kayser- auch zu Hungarn und
Boeheimb etc. Koenigl. Mayestaet ]osephi Dej! Ersten (...) Neue Peinliche Hals-Ge-
richts-Ordnung vor das Koenigreich Boehaimb, Marggraffthumb Maehren und Hert-
zogthumb Schlesien Anno MDCCVIII, čl. 19, s. 63-89, katalog trestů podle trest-
ných činů, mezi nimi také § 46, s. 88, blíže nespecifikované tresty pro Cikány,
tuláky a uprchlíky.
Císařské patenty a reskripty stejně jako místodržitelská nařízení do roku 1719
vyšly v dobové obdobě "sbírky zákonů" rady Apelačního soudu JOHANNAJA-
COBA VON WEINGARTEN (ed.), Codex Ferdinandeo-Leopoldino-]osephino-Caroli-
nus pro haereditario regno Bohemiae ac incorporatis aliis provinciis, utpote marchionatu
Moraviae et ducatu Silesiae, Praha 1720. (Používám druhého vydání, které vyšlo
po Weingartenověsmrti v roce 1701.) Zde se nacházejí: na s. 409 nařízení čes­
kého místodržitelství zakazující pobyt Cikánů z 15. 11. 1674 (č. 290); na s. 536-
537 místodržitelský příkaz evidovat cizince přicházející do Nového Města praž-
ského zl. 8.1689 (č. 447); na s. 538 nařízení českého místodržitelství krajským
úřadům o opatřeních proti žhářům, prohlašující současně Cikány za psance
z 2.8. 1689 (č. 448); na s. 564 nařízení českého místodržitelství krajským úřa­
dům z 23. 12. 1692 o "vymýcení Cikánů" (č. 495); na s. 595 císařský reskript
z 11. 7. 1697 prohlašující "cikánskou chátru" opakovaně za psance (č. 546).
Normativní texty, uložené ve sbírce patentů Státního ústředního archivu, je mož-
né dohledat podle KVĚTA KULÍŘOVÁ, RUDOLF SANDER, Katalog sbírky
patentů Státn/no ústřednzno archivu v Praze, Praha 1956 (mezi jinými místodrži-
telské nařízení z 16. 10. 1702 o vypovězení francouzských občanů z habsbur-
ské monarchie, Č. 711).
Ani Weingartenův Codex, ani Sbírka patentů SÚA však zjevně neobsahují všechny
patenty, reskripty, nařízení a jiné normativní texty ze 17. a 18. stoletÍ. Pro dopl-
nění se je možné obrátit například do Archivu Národního muzea v Praze, kde
se pod signaturou E nacházejí mj. patent moravského zemského hejtmanství
v Brně o postihu Cikánů z 8. 3. 1726 a patent nejvyšších úředníků (=místodr-
žících) Království českého v téže věci, datovaný 12. 3. 1726 v Praze.
Text francouzské deklarece proti Cikánům z ll. 7. 1682 je vydaný v edici auto-
růJOURDANA,DECREUSYHO a ISAMBERTA (edd.), Recueilgénéral des an-
ciennes lois franfaises depuis l'an 420 jusqu'ti la Révolution de 1789, Paris (bez roku
vydání), díl 19, s. 393-394.
Nejdůležitější tištěné německojazyčné "učené" prameny (kronikářské záznamy,
cestopisy, pojednání, články z lexikonů) k Cikánům v raném novověkupřetis­
kl a okomentoval REIMER GRONEMEYER, Zigeuner im Spiegel frUherer Chro-
niken und Abhandlungen. Quellen vom 15. bis zum 18. ]ahrhundert, Giegen 1987.
Na s. 32-33 je publikován výňatek ze Schweytzer ChronickJohanna Stumpfa
(1538) o příchodu Cikánů do Švýcarska v roce 1418. K tomuto datu zmiňuje
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 259
Stumpfhmotnězabezpečené Cikány, kteří se po sedmileté kající pouti vrátili
zpět do Egypta, a až poté píše o "neužitečných podvodnících", živících se krá-
dežemi, kteří se měli objevit v době sepsání kroniky, aniž by se zabýval vzta-
hem obou skupin. Na Stumpfa se odvolává (podle Gronemeyera neoprávněně)
JACOB THOMASlUS, Curioser Tractat von Zigeunern, Dresden-Leipzig 1702, vy-
daný nejprve latinsky roku 1652 (ve vydání z roku 1702 na s. 123-134). Právě
Thomasius byl představitelem teorie o "dvojích" Cikánech.
Putování aneb Cestu z království českého Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic nej-
nověji vydala a studií o vnímání a zobrazování "cizího" Egypta opatřila LU-
CIE STORCHOVÁ (ed.), Mezi houfy lotrův se pustiti. .. České cestopisy o Eg;ypté 15.-
17. století, Praha 2005, citované pasáže o Cikánech se nacházejí na s. 176-177.
JOHANN HElNRICH ZEDLER, Groj!es vollstandiges Universal-Lexikon aller Wis-
senschaften und Kunste, Leipzig-Halle 1751, díl 62, sl. 520-544, heslo "Cikáni"
("Ziegeuner"). Heslo představuje souhrn dobových znalostí o Cikánech a je-
jich mnohostrannou charakteristiku.
HElNRICH MORITZ GOTTLIEB GRELLMANN, Historischer Versuch uber die
Zigeuner, betreffend die Lebensart und Verfassung, Sitten und Schicksale dieses Volks
seit seiner Erscheinung in Europa und dessen Ursprung, Gottingen 17872 (zejména
s. 174-186, Uber die Duldung der Zigeuner im Staat, v příloze na s. 195-199 pak
Schreiben einer Ungrischen Frau von Adel uber die Zigeuner in Ungarn, datované
2. dubna 1776).
Archivní prameny
Národní archiv Praha, Nová manipulace:
Sign. P 2/2, kart. 579: 1706, 23. 6., hejtmani slánského kraje účtují českému
místodržitelství zhotovení čtyř proticikánských varovných tabulí (nečitelná
jména i místo); přelom 17. a 18. století, 30. 7., Hradec Králové, výslech Ciká-
nů Jan Farkače, dvou Františků Farkačů a Kašpara Charváta, nařízený Ape-
lačním soudem.
Sign. P 2/5, kart. 580: 1663, 15. 10., Praha, výslech "podezřelých osob" Paula
a Adama Reinchardta (Cikáni), hluchého Wentzela Radeka aJana Kirchnera
na Starém Městě pražském.
Sign. P 2/5, kart. 581: 1705,25.8., Praha, nařízení nejvyšších zemských úředníků
o opatřeních proti osobám z řad nepřátel a Cikánů, podezřelých ze žhářstvÍ.
Národní archiv Praha, Apelační soud:
lnv. Č. 79, kniha panovnických reskriptů pro léta 1701-1708: f. 193v-195r, 1706,
20.5., Vídeň,JosefI. odmršťuje žádost Cikánů a Cikánek, vězněných na Malé
Straně a Novém Městě, o milost, zároveň uděluje Apelačnímu soudu právo
posuzovat opodstatněnost žádostí o milost.
lnv. Č. 80, kniha panovnických reskriptů pro léta 1709-1724: f. 207v-208v, 1722,
22. 9., Vídeň, vyjádření císaře k žádosti o milost otce a syna Tannebaumových,
Cikánů odsouzených v Krnově k oběšení (císař na návrh Apelačního soudu
260 ZROZENÍ VAGABUNDA
prodlužuje jeho oprávnění nepostupovat všechny žádosti o milost automa-
ticky panovníkovi a rozhodovat o jejich opodstatnění).
lnv. č. 81, kniha panovnických reskriptů pro léta 1725-1732: f Sv-lOv, 1725, 8. 3.,
Vídeň, v rámci opatření před zamýšlenou reformou hrdelního soudnictví
upravuje panovník postup při podávání žádostí o milost a jejich posuzování
Apelačním soudem; f 37v-38v, 1725,4. 12., Vídeň, vypovězením ze země mají
být propříště trestáni "cizí vagabundi", vypovězení se vztahuje i na císařské
dědičné německé a uherské země (tamtéž, f. 38v-39r); f. 98-99, 1725,4. 12.,
Vídeň, seznamy a popisy vypovězených osob mají být zasílány české dvorské
kanceláři; f. 118-119v, 1726, 10. 8., Vídeň, Karel VI. uděluje Apelačnímu sou-
du právo rozhodovat přímo o žádostech o milost v případech křivopřísež­
nictví, krádeže a sexuálních deliktů (resp. obecnou omilostňovacípravomoc),
f. 153v-158r, 1728, 18. 4., Vídeň, Karel VI. toto právo milosti pro Apelační soud
obnovuje a stanovuje mj. postup při udílení milosti při opakovaném porušení
hrdelního reversu tuzemským a cizozemským delikventům.
lnv. č. 183, kniha právních zdůvodnění žádostí o milost z let 1714-1715: f. 79-81r,
1714,22.9., zpráva Apelačního soudu o žádosti o milost, podané čtrnáctiletým
cikánským chlapcem Vavřincem Grošem, souzeným v Blovicích; f. 111-113r,
1714,23. 11., posudek Apelačního soudu k žádosti o milost, podané Cikány
Václavem Formánkem aJohannou, souzenými v (Novém) Domašíně, obsahu-
je i převzatý text samotné žádosti.
Moravský zemský archiv Brno, fond E67:
Mikrofilm 3612 (matrika narozených farnosti Vlasatice 1677-1725), s. 216: 1702,
20. 11., Wasitz (~Vlasatice), křest dítěte Andrease, rodiče H. Paltzer a jeho žena
Barbara. Za rešerši v tomto fondu děkuji Janu Seidlovi.
Státní oblastní archiv Praha, Sbírka matrik:
č. 2, tripartitní matrika farnosti Karlštejn-Budňany(1708-1731).
Státní oblastní archiv Praha, Velkostatek Březnice:
Sign. 1-38, opis závěti Jana Josefa z Újezda z 4. 1. 1726, pořízený 28. 5. 1728,
kart. 874.
Státní oblastní archiv Litoměřice, Krajský úřad Litoměřice:
Publica 1748-1770, sign. N 4, kart. 42: 1748,9.5., Praha, nařízení českých místo-
držitelů krajským úřadům o obnovení proticikánského patentu z roku 1710;
1755,2. 12., Praha, nařízení Apelačního soudu (na základě císařského reskrip-
tu z 26. 11.) zakotvující diferencovaný postih tuzemských Cikánů podle toho,
zda jsou "praví Cikáni", resp. zda se toulají s "rotou" či osamoceně.
Státní oblastní archiv Litoměřice, pracoviště Žitenice, Velkostatek Mělník:
III. věcné spisy mělnických hejtmanů, inv. č. 615, kart. 83, prameny k pobytu ci-
kánské skupiny ve vsi Vrutice:
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 261
1693, 12. 1., Mělník, koncept zprávy mělnického obilního písaře vrchnímu hejtma-
novi o vypuzení Cikánů z Vrutice (přiložen jejich jmenný seznam); 1693, 13. 1.,
Mělník, opis zprávy (pravděpodobněmělnického hejtmana Daniela Floriána
Šaška z Mezihuří) hraběti Černínovi o celé záležitosti; 1692, 19. 1., Zásmu-
ky, vysvědčení dobrého chování (průvodní list), vystavený Janussovi Capita-
novi a jeho "rotě" šternberským hejtmanem Janem Fridrichem Silným; 1692,
24. 10., Cerkenice, průvodni list vystavený velimským správcem Janem Vilím-
kem; 1692,27.11., Městec Králové, průvodní list vystavený královoměsteckým
purkmistrem a radou; 1693, 14. 1., Snědovice, dopis hejtmana litoměřického
kraje mělnickému hejtmanu Šaškovi z Mezihuří.
Státní oblastní archiv Třeboň, Sbírka matrik:
Tripartitní matrika farního úřadu Soběslav č. 2 (1701-1738), f. 164v, s. 325: 1727,
12. 6., záznam o křtu "cikánského" chlapce Jana Václava, rodiče "neb. Václav
Zelenka a nebo Christina, Cikáni".
Tripartitní matrika farního úřadu Volyně č. 2 (1663-1754), S. 760: 1728,24. 10.,
"Pokřtěno dítě pravíc poctivé, jménem Šimon, matka Francka, levans Maximi-
lián Lavický, ten čas Purgkrabí, testes Jiří Katka, Kateřina Pišvencová".
Státní oblastní archiv Třeboň, Krajský úřad Prácheň:
Sign. Publicum E - 278/1760, kart. 69: 1760,30. 11., Praha, královská reprezenta-
ce a komora nařizuje vrchnostem opatřit "tuzemským Cikánům", poněvadž
nemohou být odsunuti ze země, obživu; 1769, 27. 2., Praha, zemské guberni-
um nařizuje krajským úřadům, aby hrdelní soudy svévolně nevypovídaly Ci-
kány ze země, ale vždy zpravovaly Apelační soud.
Státní oblastní archiv Třeboň, Velkostatek Orlík nad Vltavou:
Sign. VI C V 2/3, kart. 244: vyšetřování cikánské skupiny v Mirovicích v letech
1729-1730: 1729,29. 11., Mirovice, výslech Jana Zelenky; 1729, 16. 12., Miro-
vice, druhý výslech Lídy Kapitánky.
Státní oblastní archiv Třeboň, Velkostatek Protivín:
Sign. IV E 3/2, kart. 84, pronásledování cikánské skupiny na statku Chřešťovice
v roce 1723: 1723, 1. 6., Chřešťovice, zpráva tamního správce Franze Sýkory
protivínskému hejtmanovi Johannu Paulu Kesslovi o střetu chřešťovických
poddaných s Cikány a počátku jejich pronásledování; 1723,3.6., Chřešťovice,
dopis F. Sýkory J. P. Kesslovi o zadržení dalších čtyř cikánských žen a nemluv-
něte; 1723, 3. 6., koncept zprávy J. P. Kessla schwarzenberskému vrchnímu
hejtmanovi Augustinu Olbrichtovi o zadržení a prvním výslechu cikánských
žen (přiloženy zprávy F. Sýkory, vrchnostenská proticikánská nařízení a mís-
todržitelské patenty); 1723, 4. 6., Hluboká, pokyn vrchního hejtmana 01-
brichta vyslechnout cikánské ženy a děti a vydat je prácheňskému krajské-
mu úřadu; 1723, 9. 6., Protivín, výslech Cikánek Anny, Mařeny a děvčat Lídy
a Terezky, k němu přiložena kopie potvrzení o dobrém chování, vystavená
262 ZROZENÍ VAGABUNDA
purkmistrem a radou města Rabí 22.8. 1722; nedat. (červen 1723), předávací
dopis prácheňskému krajskému úřadu; 1723, 13. 6., podrobná zpráva proti-
vínského hejtmana knížeti; 1723, 16. 6., zpráva o vydání zadržených Cikánek
z Protivína písecké městské radě; 1727, 1. a 3.9., Protivín, výslech cikánských
dětí Cathariny, Frantzla a Ludmily.
Stární oblastní archiv Třeboň, Velkostatek Třeboň:
Sign. I B 4 E 9: 1678, 4. 12., Újezdec, dopis prácheňských krajských hejtmanů
třeboňskému hejtmanovi Eliasu Mayerhbfferovi z Coburgu o vypuzení Ciká-
nů z jeho panství; 1701, 19. 1., dopis hejtmanů bechyňského kraje, vyzvaných
místodržícími k obnově opatření proti Cikánům; 1705 (nebo 1703),4.9., Čer­
novice, nařízení hejtmanů bechyňského kraje Christopha Carla Woraczicke-
ho a Wentzla Ignatze Deyma o opatřeních proti žhářům z řad nepřátelských
emisarů a Cikánů; 1723,22. 10., České Budějovice, purkmisrr a městská rada
informují třeboňské úředníky o tom, že budějovický měšťan Josef Baldtauf
spatřil blízko Hodějovic černě vyhlížejícího muže, který tam spolu s dalšími
osobami zakládal tábor.
Případ cikánských dětí na třeboňském panství (1724):
31. 1., Vídeň, Adam František ze Schwarzenbergu reaguje na rozsudek Ape-
lačního soudu nad skupinou Cikánů; 8. 2., Vídeň, Adam František ze Schwa-
reznbergu nařizuje třeboňským poddaným, rychtářům a úředníkům zvýšenou
pozornost vůči Cikánům a jiným tulákům; 15. 2., Vídeň, Adam František ze
Schwarzenbergu stanovuje roční příspěvek na výživu cikánských dětí; 8. 3.,
Třeboň, koncept zprávy představitelů města, příp. hejtmana, o vypovězení Ci-
kánů; před 16. 3., Třeboň, koncept dopisu, v němž hejtman Zelenka oznamuje
knížeti přidělení dětí do místních rodin; odpověď knížete, datovaná 16. 3. ve
Vídni; 23. 3., Třeboň, zpráva panského úředníka o odvedení Cikánky Lidmily
z domu Georga Štoska v Neplachově; 29. 4., zpráva vrchnostenského úředníka
(hejtmana) knížeti o zmizení Cikánky Cathariny z domácnosti Lucase Soudka
ze Suchdola; 29. 4., Třeboň, německý koncept výslechu Jacoba/Jakuba Šilhána
z Pelejovic a Mathiase Kláska ze Slověnic, týkajícího se "únosu" dětí z jejich
domácností; květen, koncept zprávy knížeti o krádeži dětí a posledním dítěti
Franzovi, zůstávajícím v rodině Pavla Soukupa ve Štěpánovicích; 18. 7., Třeboň,
české výslechy Matěje Kláska, Jiřího Staška, Salomeny Staškové a vyznání Jaku-
ba Šilhana; 6. 10., Praha, opis rozsudku Apelačního soudu nad třeboňskými
poddanými Matějem Kláskem, Salomenou Staškovou, Lidmilou Šilhanovou,
Jiřím Staškem aJakubem Šilhanem; 9. 12., Třeboň, koncept zprávy třeboň­
ských úředníků o novém rozdělení cikánských dětí do místních rodin: z pů­
vodních dětí zůstával pouze čtyřletý Franz u Pavla Soukupa ve Štěpánovicích;
5. srpna 1724 pak byl tříletý Matthias přidělen tkalci Johannu Maultaschelovi
na třeboňsképředměstí, tamtéž u tkalce Matthiase Beneše se ocitla sedmiletá
Ludmila a pastýř Johann Janovský přijal stejně starou Dorotheu. Zatímco in-
formace k těmto novým rodinám se mi v třeboňském městském archivu nepo-
dařilo najít, údaje o venkovských rodinách, do nichž byly děti přiděleny poprvé,
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 263
jsem čerpal ze sirotčí knihy třeboňského panství pro rok 1724 (Velkostatek
Třeboň, knižní registratura - černé signatury, sign. I B 5 AU 1), f. 13v - L. Sou-
dek, Suchdol, f. 125v - P. Soukup, Štěpánovice, f. 140v - M. Klásek, Slověnice,
f. 190v - ]. Štosek, Neplachov, f. 197r - ]. Šilhan, Pelejovice.
Případ čtyř Cikánů, chycených koncem roku 1729 po krádeži v Komárově na
bechyňském panství:
Jeden z obviněných, Martin Zelenka, sloužil v Soběslavi a byl souzen v Tře­
boni, bechyňský krajský úřad proto výslechy, prováděné mj. v Bechyni a v Milev-
sku, zaslal také třeboňské vrchnosti coby "návod", resp. jak stojí v pramenech
"Richtschnur". Výslechy Cikánů u krajského úřadu, ale i v jednotlivých mís-
tech, kam byli přiděleni, se - s výjimkou třeboňských protokolů Martina Ze-
lenky - nacházejí mj. v Archivu města Soběslav, kde byl souzen Ludvík Zelenka.
Sign. I B 4 E 10, 1729, 12. 12., Bechyně, kopie prvního výslechu Cikánů Ludví-
ka Zelenky, Tomáše Laštovky, Honzy Leignera a Martina Zelenky (podepsáni
bechyňští radniJan Čížek, Matěj Mach a ložní rychtář Vojtěch Vlček) - opis
výslechu se nachází rovněž v Archivu města Soběslav; 1730, 5. 1., Milevsko,
první výslech Ondřeje Moravce a Matěje Nerudy (podepsán milevský actua-
rius Mathias Norberrus Schmeltz); 1730,7.2., Milevsko, druhý výslech Ma-
těje Nerudy (podepsáni radní Matěj Bureš, František Schmeltz a Jiří Jindrát
a actuarius Mathias Norbertus Schmeltz).
Sign. I B 4 E 10: 1737, 25. 6., kopie výslechu Matěje Capitaina, pořízeného v So-
běslavi (podepsáni radní Václav Unger a František Weismann, ložní rychtář
Jan Rieb a městský syndikus).
Sign. I B 4 E 11, případ Honzy Pinky: 1739, 11. 12., první výslech Honzy Pinky
u krajského úřadu v Miličíně; prosinec 1739, blíže nedatovaný formulář vý-
slechu Honzy Pinky (katalog otázek), sestavený pravděpodobně krajským úřa­
dem; 1739, 15. 12., purkmistr a rada Lomnice nad Lužnicí s výhradami ozna-
mují třeboňskému hejtmanovi přidělení Honzy Pinky k vyšetřování do jejich
města; 1739, 19. 12., výslech Honzy Pinky, podepsaný dvěma lomnickými
radními komisaři, rychtářem a písařem (opis); 1740, 1. 4., zpráva lomnického
purkmistra a městské rady o vynesení rozsudku nad Janem Pinkou (pravdě­
podobně téhož dne); duben 1740, nedatovaná žádost o milost pro Jana Pinku,
sepsaná třeboňským syndikem Thomasem Velickým; tamtéž, nedatovaná žá-
dost o milost pro Josefa Růžičku a Mařenu Secundu Felixovou z dubna 1740
z pera třeboňského syndika Antonína Vondry (nachází se také v sign. I B 4 E
10); 1741, 10. 1., opis dopisu Apelačního soudu pražskému právnímu zmoc-
něnci SchwarzenbergůJohannuHeinrichu Wolfovi o udělení milosti Honzo-
vi Pinkovi dne 12. 12. 1740; 1741,23.2., třeboňský hejtman zpravuje kněžnu
Eleonoru Amalii ze Schwarzenbergu o omilostnění Pinky, Růžičky a Felixo-
vé (opis); 1741,24. 2., třeboňský hejtman potvrzuje prokurátorovi Johannu
Heinrichu Wolfovi doručení milostí (opis); 1741,4.3., Vídeň, knížecí reskript,
beroucí na vědomí omilostnění Pinky, Růžičky a Felixové.
Sign. I B 4 E 11: 1743, 31. 10., zpráva o nulovém výsledku říjnové vizitace na
panství Třeboň a o dodání Cikánů Frantze Růžičky a Antona Wentzla do
264 ZROZENÍ VAGABUNDA
třeboňského vězení; 1743,29. 11., konpcept dopisu zplnomocněnci Schwat-
zenbergů v Praze, prokurátorovi Johannu Heinrichu Wolfovi (současně zřejmě
knížeti Josefu Adamovi ze Schwarzenbergu), o tom, že Frantz Růžička není
Cikánem podle národnosti; 1743, 10. 12., dopis Apelačního soudu]. H. Wol-
fovi, potvrzující příjem výslechů F. Růžičky a A. Wentzla a obsahující rozhod-
nurí o osudu obou vězněných.
Sign. I B 4 E 13: 1754,29.3., českobudějovickýkrajský úřad postupuje do Třebo­
ně nařízení vyšší instance, týkající se přijímání osob, které nezaviněně neznají
své vrchnosti a nemohou si od nich opatřit potvrzení o svém původu; 1754,
2. S., cirkulář českobudějovického krajského úřadu s popisem zlodějské bandy
vycházejícím z výpovědi Wentzla Helmera v českolipském vězení; 1754, 16.8.,
České Budějovice, krajský úřad zasílá do Třeboně centrální patent s varováním
moravské reprezentace a komory přede dvěma skupinami Cikánů, spatřenými
23. července 1754 u vsi Radkovice a později u vsi Litovany.
Sign. I B 4 E 15: 1756, 14. 8., České Budějovice, patent krajského úřadu varují-
cí před skupinou Cikánů, která se objevila na panství Kladov v rakovnickém
kraji.
Sign. I B 4 E 16: 1757, 10. 11., České Budějovice, krajský úřad zprostředkovává
varování královské reprezentace a komory před potulnou skupinou Cikánů
a vyzývá panství k součinnosti při jejím zajištění.
Státní oblastní archiv Jindřichův Hradec, Archiv města Lomnice nad Lužnicí:
Případ Honzy Pinky (originály korespondence mezi třeboňským vrchnostenským
úřadem a lomnickou městskou radou se často nacházejí v písemnostech ad-
resáta a její koncepty v písemnostech původce):
Sign. III/2 G 6, kart. 15: 1739, 11. 12., Miličín, seznam Cikánů, přidělených k sou-
dům v Lomnici nad Lužnicí, Třeboni, Lysoredech a Českých Budějovicích,
vyhotovený bechyňským krajským úřadem (rovněž v SObA Třeboň ve Velko-
statku Třeboň);
Sign. lI/B 1a, kart. 11: 1740,3.3., dopis nejmenovaného třeboňského úředníka
(pravděpodobně archiváře Ambrožovského) lomnické městské radě s pouče­
ním, jak vynést rozsudek; 1740, 1. 4., dopis třeboňského hejtmana Augustina
F. Olbrichta lomnické městské radě o případné Pinkově žádosti o milost; 1740,
10. 4., zpráva lomnické rady a purkmistra o tradici hrdelní jurisdikce ve měs­
tě a o vyhotovení Pinkových žádostí o milost; 1740,20. 6., dopis třeboňského
hejtmana Olbrichta, v němž žádá lomnickou radu, aby předložila písemné do-
klady o výkonu hrdelního práva; 1741,25.2., rozhodnutí třeboňskýchúřední­
ků o stravném, vypláceném]. Pinkovi v průběhu jeho trestu.
Státní okresní archiv Tábor, Archiv města Soběslav:
Sign. NA 4/308, městské účty ("počet z příjmů a vydání peněz obecních") důchod­
ního písaře JanaJosefa Pelikána za období 1. 1. - 30. 6. 1727, kart. 50S, nef - vý-
daj č. 138: "vzešlé outraty po rozličně s dvouma Cikánkama též s jich dvouma
dětmi, které od Kr[álovského] Krajského auřad.u sem do arestu odeslané byly,
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 265
jak Diety, tak při týchž executi dle sečtení a Specificati dne 15. feb. Zap. 53 fl
[zlatých], 11 kr [krejcarů], 4 d [denáry]" - výdaj č. 139: "Na šaty pro dva chlap-
ce Cikánské ve dvoře zůstávajicí[následuje specifikace] 2 fl 29 Kr". Výdaj č. 140:
"víceji témuž malému Cikánskému chlapečkuzdeť v městě od Slavné KráL Ap-
pellati dle ortele k obživení zanechanému, a teprva na třetí Rok zdeť v městě
pokřtěnému, na kabátek a rozdílné věci dne 11. Juni zapL 2 fl4 x [krejcary]".
Sign. NA 4/309, městské účty za období 1. 7. - 31. 12. 1727, kart. SOS, nef - vý-
daj č. 124: "od ušití 3 párů SV [sit venia ~ budiž milost] Spotků pro Štěpán­
ka, Cikánského chlapce, a košili zapL 18 x".
Sign. NA 4/310, městské účty za období 1. 1. - 30. 6. 1728, kart. 506, nef - výdaj
č. 126: "od šití velkému Cikánu kabátu, dvojích Spotků a malému od kalho-
tek dáno 21 x od Čtverých SV Spotků pro Štěpána 16 x" - výdaj č. 146: "za
jeden pár střevíců pro většího chlapce cikánského, kterej práci koná v lomu
vápenným dne 8 Marti 1 fl 12 x".
Sign. IV A 4/311, městské účty za období 1. 1. - 30. 6. 1730, kart. 506, nef - vý-
daj č. 132: "od podbití střevíčků mladému Cikánovi ve dvoře 8 x"; výdaj č. 145:
"P. Cantorovi školnímu od Učení jednoho chlapce cikánského skrze celý rok
dne 17. Juni 1 fl".
Sign. IV A 4/312, městské účty za období 1. 7. - 31. 12. 1730, kart. 506, nef. - vý-
daj: "Pro jedno Cikánské pachole, které dle MiL Appellati nařízení při městu
ve dvoře městským chovati se má, k jeho potřebě za 1 Slabikář 4 x" [dále obuv
a ošacení]. Výdaje poslům za doručení korespondence vrchnosti do Třeboně
a Apelačnímu soudu do Prahy "v příčině zdeť zjištěného Cikána Ludvíka Ze-
lenky" (15. S., 7. 7., 12. 7.,4. 8.). Výdaj "Autraty po domácku: Autraty, které
s Cikánem Ludvíkem Zelenkou při zdejším právě pro krádež a protulování
zjištěným, pak dle Vysoce Sllavného] KráL Appellationum Tribunalu Senten-
tí na Provaz Condemnirovaným a již Exequirovaným, vzešly, dle Consignatí
dne 12. Juli zapL 41 fl 2 x"
Sign. IV A 4/314, městské účty za období 1. 7. - 31. 12. 1731, kart. 506, nef. - vý-
daj č. 179: "P. Cantorovi od Učení Cikánského chlapce Jana Zelenky za 80"
týhodnů po 1 x dne 5. Aug. 1 fl 20 x"
Sign. III ll, trestní záležitosti 1717-1727, kart. 92, případ Cikánek Roziny, Salo-
meny, Martina a Honzy (1726-1727): 1726, 18. 11., Choustník, hejtmani be-
chyňského kraje Karel Voračický z Paběnic a Václav Netolický z Eisenbergu
přidělují dopisem skupinu osmi Cikánů (označujíce je jako "zakázané vaga-
bundy") k výslechu do Soběslavi; 1726,21. 11., Choustník, tíž hejtmani rozho-
dují o přesunutí části cikánské skupiny k vyšetřování do JindřichovaHradce;
1726,27. 11., Soběslav, opis výslechu Cikánů Rosiny, Salomeny a Martina, po-
řízený v přítomnosti radních BartolomějeŠpačka a Ignatia Libry, městského
rychtáře Matese Frestla a syndica Franrze Ant. Hetzendorfera; 1726, 14. 12.,
jindřichohradecký purkmistr a rada zpravují Soběslavské o výpovědích Ciká-
nek Kateřiny Vodičkové a její dcery Salomeny, vyšetřovaných v tamním vězení;
1726, prosinec, blíže nedatovaný koncept dopisu soběslavské rady Apelačnímu
soudu, zaslaného do Prahy spolu s výslechem Cikánů; 1726,20. 12., koncept
266 ZROZENÍ VAGABUNDA
dopisu soběslavské rady do Jindřichova Hradce s informacemi o výpovědich
vězněných Cikánů; 1727, 16. 1., Praha, hrdelni rozsudek Apelačního soudu
nad Cikánkami Rosinou a Salomenou (na rubu poznamenáno: "Tento Orrel
jest publicirovaný v přítomnosri delikventův a mnoho mno[ž]srví lidu oupl-
nou radou v místě rad[ním] měsra Soběslavě dne 10. februari 1727 Sub Consu-
le V. Josepho Nestler"), doprovodný misív Apelačního soudu téhož dara, naři­
zující mj. "Marrina pak s nějakou službou zaopatřitivšemožně se vynasnažiti
a dajíce mu dobré napomenutí, aby pod uvarování ostrého trestu takového
zapověděného protulování se varoval, z arestu propustiri".
Sign. III ll, trestní záležitosti 1728-1735, kart. 93: 1729,22.3., Přehořov, dopis
úředníka krajského úřadu v záležitosti cikánského chlapce Martina; krajský
úřad povolil purkmistrovi a radě Soběslavi podat v této věci blíže neurčenou
žádost ("Memorial"); 1729,27.5., Přehořov, krajský hejtman bechyňského kra-
je hrabě Jan Václav Caretto z Millesimo, soběslavskému purkmistrovi a radě
přiděluje k vazbě a vyšetřování cikánského chlapce a ženu spolu s dvěma dět­
mi, chycené při generální vizitaci konané téhož dne (a nařizuje jim vyplácet na
srravu 4, resp. 2 krejcary); 1729, 10. 6., Blatná, opis, purkmistr a rada srvrzují,
že v případě zadržených se jedné o Cikánku Hedwedu, jinak Agatu, která v je-
jich městě vykonávala od 27. 3. 1728 dvouleté obecní práce; 1729, 14. 6., Pře­
hořov, krajský hejtman, hrabě Jan Václav Caretto z Millesimo, soběslavskému
purkmistrovi a radě nařizuje dopravit "blatenskou Cikánku" i s dvěma děrmi
s konvojem do Blatné, cikánského chlapce Jana Zelenku (jejího bratra) ale po-
držet ve vězení a vyslechnout; 1729, 18. 6., Soběslav, první výslech Jana Zelenky;
1729,23.6., Soběslav, druhý výslech Jana Zelenky; 1729,29.7., Soběslav, třetí
výslech Jana Zelenky (podkladem výslechů z 23.6. a 29.7. byly pravděpodobně
dva přípravné "dorazníky", označené jako "praemonitio", z nichž pouze druhý
nese - zřejmě dodatečné - datum 17. 8.); 1729,2. 9., Praha, misiv Apelačního
soudu, podle nějž měl být Jan Zelenka mrskán přes kládu a poté propuštěn
s napomenutím, aby se dále netoulal; 1729, 13.9., Soběslav, opis "pasu", vysta-
veného městským ložním rychtářem s vypsáním provinění i trestu Jana Zelenky.
Případ čtyř Cikánů, chycených po krádeži v Komárově:
1729, 12. 12., Bechyně, opis prvního výslechu Cikánů Ludvíka Zelenky, To-
máše Laštovky, Honzy Leignera a Martina Zelenky (podepsáni bechyňští radní
Jan Čížek, Matěj Mach a ložní rychtář Vojtěch Vlček); 1730,4. 1., Třeboň, dopis
purkmistra a rady soběslavské radě s dotazy na Cikána Ludvíka, vězněného
a vyšetřovaného v Soběslavi; 1730,5. 1., Třeboň, třeboňský hejtman Augustin
Olbricht postupuje do Soběslavi pokyny krajského úřadu pro výslech Cikána
Ludvíka Zelenky; 1730,5. 1., Milevsko, dopis tamního purkmistra a rady kraj-
skému úřadu s přiloženými výslechy mlynáře Ondřeje Moravce a pohodného
Matěje Nerudy (písemnosti byly 10. 1. dále rozeslány do míst, kdy byli Cikáni
vyšetřováni); 1730,5. 1., Lišov, opis výslechu Tomáše Laštovky (podepsániJosef
Denk a WentzljVáclav Hrdlička, pravděpodobně radní, Matěj WeisjWejc, ložní
rychtář a syndikus Lukáš Casparides); 1730,7. 1., Soběslav, první výslech Lud-
víka Zelenky (opis, vyslýchající radní Jan Buzek?, Bartoloměj Špaček a ložní
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 267
rychtář Matěj Frostl); 1730, 10. 1., Soběslav, druhý výslech Ludvíka Zelenky
(opis, jména vyslýchajících v záhlaví přeškrtnuta); 1730, 10. 1., Soběslav, kon-
cept odpovědi třeboňské radě na otázky, týkající se Martina Zelenky, který dří­
ve sloužil v Soběslavi a nyní seděl v třeboňském vězení, přiloženy též informace
z druhého výslechu Ludvíka Zelenky; 1730, 13. 1., Třeboň, purkmistr a rada
žádají doplňující informace o Marrinu Zajíčkovi, vypovězeném spolu se Ze-
lenkou z Kasejovic; 1730, 16. 1., Soběslav, třetí výslech Ludvíka Zelenky (opis
bez uvedení jmen vyslýchajících); 1730, 18. 1., Bechyně, opis výslechu Janaj
Honzy Leignera (podepsáni purkmistr Matěj Mach, radní Řehoř Partl a ložní
rychtář Vojtěch Vlček); 1730,21. 1, Lišov, kopie druhého výslechu Tomáše Laš-
tovky (podepsáni Josef Denk a WentzljVáclav Hrdlička, pravděpodobně rad-
ní, Matěj WeisjWejc, ložní rychtář a syndikus Lukáš Casparides); 1730, 10.3.,
Třeboň, hejtman Augustin Olbricht porvrzuje, že výslech Ludvíka Zelenky se
našel a byl odeslán Apelačnímu soudu; 1730,27. 4., Praha, Apelační soud na-
řizuje zjistit věk Ludvíka Zelenky (a v Bechyni věk Jana Leignera); 1730, 15.5.,
Třeboň, hejtman Olbricht opakovaně sděluje vůli Apelačního soudu zjistit
věk Ludvíka Zelenky; 1730, 5. 6., Praha, misív a orrel Apelačního soudu nad
Ludvíkem Zelenkou (podepsáni Karel hrabě z Kolovrat aJan Hynek z Bílen-
berku); 1730,7. a 11. 7., Třeboň, dopis hejtmana Olbrichta do Soběslavi s po-
kyny pro vykonání popravy Ludvíka Zelenky; 1730, 13. 7., třeboňský úředník
porvrzuje do Soběslavi, že obdržel vyúčtování nákladů spojených s vězněním
(a pravděpodobně i popravou) "vagabundů".
Státní okresní archiv Litoměřice se sídlem v Lovosicích, Archiv města Litomě­
řice:
Spisy (tzv. Ankertovo oddělení), trestně-právní záležitosti, kart. 1172: 1702,6.9.,
Litoměřice, výslech Cikánů Štěpána Charváta, Michala Hannse, Hannse
Baltzara a jeho ženy Markéty, srvrzený 9. září 1702 litoměřickým purkmist-
rem a konšely; 1707,8. 10., Litoměřice, výslech Cikánů Martina Zelenky, Karla
Charváta, Frantze Mattese, Kateřiny Zelenkové, Zuzany Mattesové a Doroty
Griinwaldové, pořízený před vykonáním rozsudku.
Státní okresní archiv Plzeň-jih se sídlem v Blovicích, Archiv města Blovice:
lnv. č. 683, korespondence města 1620-1740, kart. 8, prameny k případu Vavřince
Groše: 1713,28.7., Blovice, výslech Vavřince Groše před blovickým městským
soudem (dvě vyhotovení); 1713, otázky k výslechu, zaslané do Blovic pravdě­
podobně Apelačním soudem; 1713,5.9., Blovice, druhý výslech Vavřince Groše
před městským soudem (dvě vyhotovení); 1713, 10. 11., Praha, rozsudek Ape-
lačního soudu nad Vavřincem Grošem spolu s doprovodným dopisem; 1714,
22. 11., Praha, rozhodnutí Apelačního soudu o milosti pro Vavřince Groše.
Státní okresní archiv Rakovník, Archiv města Rakovník:
lnv. č. 2, pamětní kniha 1505-1707: f. 59v, 1731, blíže nedatovaný zápis o zveřej­
nění rozsudku Apelačního soudu nad Cikány lsidorem Bučkem, Václavem
268 ZROZENÍ VAGABUNDA
Bortem, Františkou Hanušovou a Barborou Paparou, s poznámkou, že obě
ženy se ucházejí o milost.
Inv. č. 51, radní protokol 1701-1708: f. 31v, 1702,26.5., záznam o přečtení dopi-
su Apelačního soudu stran "Cikána Januše"; f. 36r, 1702,7.7., záznam o pře­
čtení a schválení výslechu ,Januše Cikánského Rychtáře"; f. 52r, 1702, 15. 12.,
přečtení dopisu Apelačního soudu, týkajícího se vyrovnání nákladů spojených
s popravou ,Januše Rychtáře Cikánského".
Inv. č. 52, radní protokol 1730-1734: f. 60v, protokol ze zasedání městské rady
30.4. 1731, zveřejnění rozsudku smrti nad Františkou Hanušovou se závěrem:
"že ke dni pátečnímu taková Executi nad ní vykonána býti má. Však ona o Mi-
lost k J[eho] Mil[osti] Cís[ařské] se ohlásila"; f. 88r, protokol z 19. 11. 1731,
přečtení dopisu pražského Apelačního soudu, v němž se oznamuje udělení
císařské milosti Františce Hanušové; radní závěr: "že se jí podle toho dílo
obecní vykázati má".
Registratura, stará sign. B 129: 1628, 3. 10., Rakovník, městská rada, purkmistr
a rychtář zpravují Jana Jindřicha z Tamfeldu o příchodu Cikánů před město
a jejich chování; stará sign. B 267, květen 1646, vysvědčení o dobrém chování,
vystavené rakovnickou radou, rychtářem a purkmistrem "cikánskému capita-
novi" Januši Weydovi (koncept). Za zpřístupněnípísemností z neuspořádané
části Archivu města Rakovník děkuji Janu Černému.
Státní okresní archiv České Budějovice, Archiv města České Budějovice:
Stará spisovna, sbírka Romové 1677-1741: 1678,25.8., Tábor, nařízení bechyň­
ského krajského úřadu reagující na výskyt Cikánů v kraji a požadující jejich
bezodkladné vypuzení (přiložen výtah z krajského patentu ze 7. 10. 1674
o netrpění Cikánů a nařízení téhož úřadu z 20. 12. 1674 o nepřechovává­
ní a zajímaní Cikánů); 1708, 20. 3., Praha, rozsudek Apelačního soudu nad
Michalem Růžičkou, Martinem Štěpánem, Jankem Papadou a Pavlem/Kar-
lem Fargašem (přiloženy pokyny ohledně vynesení rozsudku, dalšího vý-
slechu, případného omilostnění a postupu v případě dalších dvou cikán-
ských chlapců); 1708, 26. 4., výtah z německého radního manuálu Českých
Budějovic o vynesení rozsudku na čtyřmi zmíněnými Cikány; 1708,28.4.,
opis zprávy budějovické městské rady o vynesení téhož rozsudku (včetně
zprávy o potvrzení křtu Matěje Petrželky); 1708, 10. 5., Praha, dopis Ape-
lačního soudu budějovické městské radě s faktickým zamítnutím žádosti
o milost; 1708, 10. 5., Praha, rozsudek Apelačního soudu nad Matějem Pe-
trželkou; 1708, 12. 5., zpráva českobudějovické městské rady o nakažlivé ne-
moci odsouzených.
Státní okresní archiv Prachatice, Archiv města Netolice:
Sign. I - CH - d, kart. 40, tuláci, postrk, Cikáni (1631-1796): 1704,30.7., Český
Krumlov, opatření eggenberské dvorní kanceláře proti žhářské hrozbě ze stra-
ny Cikánů, vycházející z místodržitelských a krajských patentů.
Sign. I - Ž - c, kart. 150, trestní záležitosti (1737-1744): 1743,7. 10., Netolice,
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 269
koncept výslechu Kateřiny Bur(e)šové pro potulku s Cikány (vyslýchající To-
máš Nachlinger a VáClav Ad).
Státní okresní archiv Most, Archiv města Most:
Sign. IV Aj11, inv. č. 2421, kart. 26, spisy o Cikánech (1667-1715): 1667, 17.2,
Stroupeč, dopis hejtmanů žateckého kraje FerdinandaJohanna hraběte z Ver-
dugu a Adama Felixe Udrzitzkého z Udratsche, kteří žádají mosteckého purk-
mistra a radu, aby zakročili proti Cikánům na jejich panství; 1669, 17. 1., dopis
blíže neidentifikovaného úředníka Michaela Frantze Wachouše mosteckému
purkmistrovi a radě o zásahu žateckého krajského úřadu proti Cikánům (při­
loženo potvrzení o dobrém chování, vystavené mosteckým purkmistrem a ra-
dou 7. října 1668 Fabianu Grunwaldovi).
Státní okresní archiv Kolín, Archiv města Kolín:
Sign. XXIV, smolné spisy, výslechy a vyšetřování (1604-1765): Nr. 22,1712,10.11.,
Kolín, výslech Jana Charváta (podepsáni Krystian Ludwig Weinel, Jiří Dob-
rý a Ondřej František Strach), schválený kolínským purkmistrem a radou
12. 11. 1712.
Sign. VIII., přípisy Apelačního soudu v trestních věcech (1605-1765/1770):
Nr. 110, 1713, 18. 8., Praha, Apelační soud nařizuje vyšetřit okolnosti žádosti
o milost pro Jana Charváta; Nr. 112, 1714,8. 9., Praha, Apelační soud zamítá
žádost o milost pro Jana Charváta a nařizuje provedení rozsudku.
Státní okresní archiv Příbram, Archiv města Rožmitál pod Třemšínem:
Inv. č. 200, hrdelní soud 1650-1750, kart. 4: 1723, 12.2., Rožmitál pod Třemší­
nem, výslech Cikána Johana Fridricha Kleplatha.
Literatura
TZVETAN TODOROV, DobytíAmeriky. Problém druhého, Praha 1996, s. 198-214,
se mimo jiné zabývá tím, jak souvisí možnost poznání "druhého" s mocí, kte-
rá je nad ním, resp. na něm (i ve fYzickém slova smyslu) vykonávána. Za upo-
zornění na tuto práci děkuji Jakubu Grygarovi.
NATALIE ZEMON DAVIS, Ficton in the Archives. Pardon Tales and Their Tellers in
Sixteenth-Century France, Stanford 1987. Svou analýzu "lettres de remission"
autorka opírá o tezi, že tyto žádosti o milost vznikaly v úzké součinnosti no-
tářů a samotných žadatelů, kteří přicházeli do kanceláří nejen s důvody pro
omilostnění, ale s ucelenými verzemi toho, jak se "delikt" seběhL
CARLO GINZBURG, Benandanti. Čarodějnictvía venkovské kulty v 16. a 17. století,
Praha 2002, ukazuje zejména v kapitolách 3 a 4, jak soudci v průběhu výslechů
přetvářeli původní neškodný kult plodnosti v čarodějnickou sektu.
Paralelu mezi inkvizitorem a antropologem, kteří oba jsou do jisté míry "pře­
kladateli" cizích kultur, rozvíjí CARLO GINZBURG, Der Inqusitor als
Anthropologe, in: Geschichte schreiben in der Postmoderne. Beitrage zur
 ZROZENÍ VAGABUNDA
270
aktuellen Diskussion, (ed.) Christoph Conrad, Marrina Kessel, Stutrgarr 1994,
s.203-218.
Pokud neuvádím jinak, čerpám informace o Cikánech v jednotlivých evropských
zemích ze syntézy ANGUSE FRASERA, Cikáni, Praha 2002. O proměně po-
stoje (nizozemských) vrchností k Cikánům píše autor na s. 91. Na s. 73-74 se
Fraser dotýká i vztahu cikánských kočovníků k území na Peloponésu, zvané-
mu Malý Egypt. Píše-li Fraser na s. 109, že "k označení Cikánů i nadále, celé
generace poté, kdy opustili Indii", coby rutinní zaklínadlo nesmyslně patřil
"Malý Egypt", není jasné, zda se jím "nesmyslně zaklínali" oni sami, nebo zda
jim byl Malý Egypt přisuzován zvenčí. Na s. 162 autor shrnuje a hodnotí Grell-
mannovu monografii o Cikánech.
Tím, jak se učené autority podílely na "konstrukci Cikánů", se na příkladu tří
badatelů zabývá WIM WILLEMS, In the Search of the True Gypsy. From Enligh-
tenment to Final Solution, London 1997. Grellmannovu knihu Die Zigeuner. Ein
historischer Versuch uber die Lebensart und Verfassung, Sitten und Schicksahle dieses
Volks in Europa, nebst ihrem Ursprunge z roku 1783 analyzuje na s. 21-92. V úvo-
du na s. 15 Willems zmiňuje - opíraje se o edíci Reimera Gronemeyera - původ
představy o dvou skupinách Cikánů, "pravých" a "nepravých", u švýcarského
kronikáře Stumpfa v roce 1538.
Willemsův kolega, nizozemský historik LEO LUCASSEN, Zigeuner. Die Geschichte
eines polizeilichen Ordnungsbegriffes in DeutschZand 1700-1945, K6ln-Weímar-Wi-
en 1996, v první řadě sleduje, jak, na základě čeho a komu byl pojem "Cikáni"
vrchnostmi a represivními orgány přisuzován. Popisy Cikánů v zatykačích
z 18. století se autor zabývá na s. 71-73.
Zásadní práci o státní polítice vůči Cikánům ve Francii 17. století představuje stu-
die HENRIETTE ASSÉO, Marginalité et exclusion. Le traitement administratifdes
Bohémiens dans la sociétéfran~aise du XVII' siecle, in: Problěmes socio-culturels en
France au XVII' siěde, (ed.) Robert Mandrou, Paris 1974, s. 9-87. Na s. 36 au-
torka zmiňuje rozsudek nad Charlesem Franc;:oisem, označeném jako "Egyp-
tien ou Boěme de nation" z 23. 10. 1633. Vojenské kariéry cikánských skupin
a jejich vůdců autorka zmiňuje ve svém článku Visibilité et identité flottante: les
"Bohémiens ou Égyptiens" (Tsiganes) dans Za France de I'Ancien Régime, in: Historein.
A Review of the Past and Other Stories, Athen 2000, díl 2, s. 109-122.
O Cikánech (Gypsies) se zmiňuje ve své syntéze A. L. BEIER, Masterless Men. The
Vagranry Problem in England 1560-1640, London-New York 1985, který na s. 67
hovoří o krádežích dětí Cikány.
THOMAS FRICKE, Zigeuner im Zeitalter des Absolutismus. Bilanz einer einseitigen
Uberlieferung, Pfaffenweiler 1996, na s. 17-42 uvádí, že Cikáni tvořili součást
vojenských oddílů za třicetileté války a že z jejich řad pocházeli také důstoj­
níci některých regimentů. Žádost "leitnanta" Adama Reincharda z roku 1665
o pas zmiňuje a přetiskuje na s. 69-71. Křtům a náboženství Cikánů v době
kolem poloviny 17. století jsou věnovány s. 45-55.
Studie ERNSTA SCHUBERTA Mobilitdt ohne Chance: Die Ausgrenzung des fahren-
den Volkes, in: Standische Gesellschaft und soziale Mobilitat, (ed.) Winfried
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 271
Schulze, Munchen 1988, s. 113-164, má své těžiště především ve vrchnos-
tenském diskurzu. Zmínka o nepůvodní černé barvě Cikánů na s. 134 však
pochází z výslechu v Hildesheimu v roce 1724. Na s. 137 se nachází tvrzení
o konfesijní lhostejnosti a křestních podvodech Cikánů. O Cikánech pojed-
nává Schubert i ve své monografii Arme Leute. Bettler und Gauner im Franken
des 18.jahrhunderts, Neustadt an der Aisch 1983, s. 246-254.
Cikánům se věnuje rovněž MARTIN RHEINHEIMER, Arme, Bettler, Vaganten.
Uberleben in der Not 1450-1850, Frankfurt am Main 2000, s. 174-212. O vy-
dávání ochranných a doprovodných listů vrchnostmi v době, kdy již to bylo
ve Svaté říši římské centrálně zapovězeno, hovoří na s. 179, o křtech Cikánů
a kmotrovství lokálních vrchností na s. 180.
Ve sborníku Die gesellschaftliche Konstruktion des Zigeuners. Zur Genese eines Vorurteils,
(ed.) JACQUELINE GIERE, Frankfurt am Main-New York, 1996, se nachází
studie INES KÓHLER-ZULCH, Die verweigerte Herberge. Die Heilige Familie in
Agypten und andere Geschichten von "Zigeunern" - Selbstduflerungen oder Auflen-
bilder?, s. 46-86.
Přehledovou studii napsal o Cikánech BRONISLAW GEREMEK, Cyganie w Euro-
pie sredniowiecznej i nowoZitnej, Przeglqd Historyczny 75/1984, s. 569-596, zmín-
ky kronikářů z 15. století o vzhledu Cikánů jsou zde citovány na s. 573-574.
ACHIM LANDWEHR, ,,Normdurchsetzung" in der Friihen Neuzeit. Kritik eines Be-
griffi, Zeitschrift fur Geschichtswissenschaft 48/2000, s. 146-162, polemizuje
mimo jiné s tezí Jurgena Schlumbohma, podle níž smyslem raně novověkých
norem nebyla jejich důsledná aplikace. Landwehr nevidí normu výlučně jako
mocenský nástroj, jednostranně uplatňovaný "vládnoucími" nad "ovládaný-
mi", nýbrž jako text, který vstupuje do složitého "silového pole" (jak nejen raně
novověkou moc charakterizoval A1fLutdke) a stává se součástí všemi sdílené
sociální reality. Podle jiného Landwehrova článku Policey vor Ort. Die Imple-
mentation von Policeyordnungen in der ldndlichen Gesellschaft der Fruhen Neuzeit,
in: Policey und fruneuzeitliche Gesellschaft, (ed.) Karl Harter, Frankfurt am
Main 2000, s. 47-70, je snaha zjistit, zda a do jaké míry byly normy "prosaze-
ny" jenom reprodukcí vrchnostenských představ. Autor místo toho navrhuje
zabývat se tím, jak s normami "zacházeli" jejich "adresáti", a místo "prosazo-
vání" navrhuje hovořit o jejich "implementaci".
"Morálním panikám" či "strachům" v moderní době je zasvěcena práce ERICHA
GOODEHO, NACHMANA BEN-YEHUDY Moral Panics. The Social Construction
ofDeviance, Cambridge-Oxford 1994, ke kritériím zejména úvod na S. 31-53.
Důležitý příspěvek ke strachu ze žhářů v raně novověkém Wiirttembersku pochází
od ROBERTA W. SCRIBNERA, Mordbrenner Fear in Sixteenth-Century Germany:
Political Paranoia or the Reveng ofthe Outcast?, in: German Underworld. Deviants
and Outcasts in German History, (ed.) Richard Evans, London 1988, S. 28-56.
Údaje o rozsudcích pražského Apelačního soudu nad Cikány přebírám - neuvá-
dím-li jinak - ze studie EVY PROCHÁZKOVÉ, Perzekuce romských kočovm1eů
v českých zemích v 18. století (Na zdkZadě rozboru ortelních manuálů pražského ape-
Začnzho soudu), Sborník archivních prací 42/1992, č. 1, S. 307-408. Z přehledu
272 ZROZENÍ VAGABUNDA
procesů V příloze zde přejímámdata k jednotlivým souzeným a V něktetých
případech je doplňuji o vlastní zjištění většinou z městských nebo pattimo-
niálních pramenů, citovaných jinde: č. 6 (1702, 25. 8., mj. Rosina, Mladá Bo-
leslav); č. 7 (1702, 9. 9.,Januš, "cikánský rychtář"; Rakovník); č. 9 (1702, 19.9.,
Štěpán Charvát, Michal Hanuš, Hanuš Baltzar, Markyta; Litoměřice); č. 42
(1707,19.9., Martin Zelenka, Kateřina Zelenková, Karel Charvát, Rosina Char-
vátová, Franc Marres, Zuzana Marresová, Dorota Grunwaldová; Litoměřice); č.
48 (1708, 20.3., Michal Růžička, Martin Štěpán, Janek Papada a Pavel Fargatš;
České Budějovice); č. 51 (1708, 10.5., Matěj Petržilka; České Budějovice); č. 52
(1708,29.8., František Petržilka; České Budějovice); č. 89 (1712, 12. 12.,Jan
Charvát; Kolín); č. 115 (1713, 10.9.,1714,22.9., Vavřinec Groš; Blovice - Gro-
šova cikánská skupina neměla dvacet pět, nýbrž "pět krát dvacet", tedy sto
členů); č. 119 (1714,20. 3., 23. 9., Johanna [Formánková]; Domašín); č. 134
(1716,4. 9., Jiří Florián, Jakub Charvát; Chrudim); č. 196 (1722, 26. 6., Mar-
kéta, Lída, Eva, Mařena Magdaléna, děti Ludvík a Franc; Březnice); č. 202b
(1722,2. 9., Johann Tannenbaum - otec a syn; Krnov - nebyli však odsouzeni
podle reskriptu z roku 1706, jak uvádí autorka, případ pouze obsahuje odkaz
na tento reskript v souvislosti s jejich žádostí o milost); č. 230 (1723,26. 6.,
Anna Balčová a Máří Charvátová; Písek); č. 243 (1723, 17. 12., Karel, Alžběta,
Kateřina, Dorota, Anna, Dorota a pět cikánských dětí; Třeboň); t. 254 (1724,
1. 7., Karel, Dorota, Kateřina/Madlena,Dorota/Alžběta,Anna/Dorota, Třeboň;
Apelační soud zároveň nařizuje vyslechnout třeboňské poddané Jiřího Staška/
Štoska a Matěje Kláska); č. 320 (1726, 31. 5., Adleta; Neveklov); č. 328 (1726,
19.7., Martin Zajíček; Neveklov - pravděpodobně totožný s Janem Leignerem,
zde č. 365); č. 329 (1726,1. 8., Ludvík Bergman; Hostomice - pravděpodobně
totožný s Ludvíkem Zelenkou, zde č. 366); č. 331 (1726, 1. 8., Hedvika, Eleo-
nora, Sybila, Barbora, Magdalena; Rožmitál pod Třemšínem); č. 332 (1726,
8. 8., Judita Frkačová, Vevela; Říčany); č. 334 (1726, 2. 9., Kateřina Švadlenko-
vá, RozinaJiříková; Mnichovice); č. 341 (1726,7. 11., Martin Zajíček, Ludvík
Begmon/Bergman, Franc Begmon; Mirovice - posledně jmenovaný je možná
totožný s Janem Zelenkou, č. 364); č. 342 (1726,8. 11., RozinaJiříková, zmíně­
na i žádost o milost Kateřiny Švadlenkové; Mnichovice); č. 345 (1726,29. 11.,
Hedvega, Dorota; Blatná); č. 347 (1726, 16. 12., mj. Mařena Felixová, Náchod);
č. 348 (1727, 16. 1., Rozina, Salomena, Martin; Soběslav); č. 349 (1727,28. 1.,
Josef Růžička a Mařena Felixová; Hradec Králové); č. 351 (1727,21. 4., Matěj
Balcar, Václav Kotiš; Sušice - podle výpovědi Ludvíka Zelenky, č. 366, měl být
však v Sušici oběšen Matěj Sloboba, manžel jeho sestry Háty/Hedvegy, zde č.
345); č. 354 (1727, 25. 8., Martin Zajíček, LudvíkJelínek; Kasejovice - oba od-
souzení později figurují pod jmény Jan Leigner a Ludvík Zelenka, č. 365 a 366);
č. 357 (1728, 30. 4., Franc Hoffniker; Votice - zřejmě totožný s Martinem Za-
jíčkem/Janem Leignerem); č. 359 (1728, 12. 11., Franc Hoffniker; Sedlčany);
č. 362 (1730, 27. 4., Františka; Týn nad Vltavou - ve výsleších "komárovské"
skupiny jmenována jako Francka Kapitánová, sestra Lídy Kapitánky, č. 363);
č. 363 (1730,4.5., Lída Kapitánka; Mirovice); č. 364 (1730, 4. 5., Jan Zelenka;
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 273
Písek); č. 365 (1730, 5. 6., Jan Leigner; Bechyně); č. 366 (1730, 5. 6., Ludvík
Zelenka; Soběslav); č.367 (1730, 5. 6., Martin Zelenka; Třeboň); č. 368 (1730,
5.6., Tomáš Laštovka; Lišov); č .. 372 a 373 (1731, 16.3., Františka Hanušová
a Barbora Papara; Rakovník); č. 386 (1734, květen, mimo jiné Barbora Papare;
Litoměřice); č. 393 (1737, 7. 3., Matěj/Mates Capitain/Kapitán a Tereza Rů­
žičková; Třeboň - Matěj byl nepochybně synem Karla Capitaina a Madleny/
Kateřiny, odsouzených v procesu č. 254 k smrti); č. 414 (1739, 12.3., Mařena
Felixová a Honza Pinka; Nový Bydžov); č. 430 (1740, 3. 3., Honza Pinka; Lom-
nice); č. 431 (1740, 3. 3., Josef Růžička a Mařena Felíxová, jinak Secundová;
Třeboň); č. 434 (1740, 28. 4., František Růžička jinak Antonín Veselý, Karel
Vrba, jinak Matěj Růžička či Rákos a Dorota Růžičková, jinak Dorota Novot-
ná; České Budějovice); č. 441 (1743, 13. 9., Josef Růžička a Mařena Felixová,
jinak Sekundová; Pelhřimov); č. 445 (1746, 19. 4., Jan Pinka; Neveklov). Na-
příklad pro léta 1740-1749 uvádí autorka 10 trestů smrti nad muži a 12 nad
ženami, přičemž z přehledu procesů vyplývá, že mezi takto po trestané muže
zjevně počítá i Honzu Pinku a Josefa Růžičku. Ti se přitom v agendě Apelač­
ního soudu objevují i později. V tomto článku se dále nacházejí údaje k proti-
cikánským tabulím z roku 1706 (s. 313), na s. 327-329 pak zjištění ke kultuře
(způsobu života, jazyku, náboženství) Cikánů.
JAROSLAV PÁNEK, Policey und Sozialdisziplinierung im fruhneuzeitlichen Bohmen
ud Mdhren, in: Policey im Europa der Fruhen Neuzeit, (ed.) Michael Stolleis,
Frankfurt am Main 1996, s. 317-331, výsledky, k nimž došla E. Procházková,
nepřesně interpretuje a zkresluje. Podíl k smrti odsouzených mužů a žen na
celkovém počtu trestaných z let 1694-1709 (81,4 % a 7,7 %, Procházková na
s. 316) mylně vztahuje na celé období 1694-1763 (v něm činil podle autorky
17,44 % mužů a 12,33 % žen). Zatímco Procházková tak hovoří například cel-
kově o 183 mužích, nad nimiž byl vynesen trest smrti (s. 334), sugeruje Pánek
na s. 329 svého článku, že "popraveno bylo" přes 81 % z 347 mužů, tedy asi
281 osob. Nutno však poznamenat, že ani způsob, jakým došla E. Procház-
ková k celkovému procentuálnímu podílu osob odsouzených k smrti, zejmé-
na z jakého základu počítala podíl takto trestaných mužů a žen, není zcela
jasný. O důvod víc být opatrný k jakýmkoli závěrům na základě takto získa-
ných čísel.
Ke způsobu, jakým tito autoři zacházejí s "čísly" cikánské perzekuce, a k roli, kte-
rou v politice vůči Cikánům hrál institut milosti, jsem se podrobně vyjádřil
v článku PAVEL HIML, Milost místo smrti (v procesech s Cikány v Čechách prvnípo-
loviny 18. stoletz) aneb Jak nepočítat historii, Dějiny-teorie-kritika 2/2005, s. 7-43.
Zcela jednoznačným způsobem vykládá pronásledování Cikánů v 17. a 18. sto-
letí JAROSLAV PÁNEK, První romskj holocaust - česká cesta k jeho poznání, in:
Milý Bore... Profesoru Ctiboru Nečasovi k jeho sedmdesátým narozeninám
věnují přátelé, kolegové a žáci, (edd.) Tomáš Dvořák, Radovan Vlček, Libor
Vykoupil, Brno 2003, s. 345-351. V úvodu označuje autor Josefa Svátka za
v archivech zběhlého historika a jeho studii Zigeuner in Bohmen vytýká vpod-
statě jen neucelenost jeho souboru pramenů, aniž by se zastavil u Svátkova
274 ZROZENÍ VAGABUNDA
sugestivního a moderním zásadám vědecké ptáce naprosto nedostačujícího
literárního podání.
Cikánů v raně novověkých Čechách se Jaroslav Pánek dotkl i ve své přednášce Ná-
rodnostnía náboženské menšiny v tisíciletých dějinách českých zemích, vydané Sdru-
žením historikůČeské republiky a Historickým ústavem AV ČR v Praze roku
2002 s. 9-20. Protože s jeho pohledem polemizuji, cituji zde příslušnou pa-
sáž ze s. 15-16 celou: "Nejhorší zásahy však organizovala habsburská monar-
chie proti Romům. V první polovině 18. století vyvrcholila genocidní politika
habsburské vlády proti cikánským kočovníkům, kteří byli programově proná-
sledováni a hromadně popravováni způsobem předznamenávajícím romský
holocaust za druhé světové války. Nicméně i v době platnosti drakonických
zákonů nacházeli romští kočovníci a zvláště jejich děti projevy milosrdensrví
ze strany ponižovaného poddaného lidu na českém venkově."
Vyšetřované a trestané cikánské osoby (mimo jiné Adletu v roce 1726 aJana Pin-
ku v roce 1746) uvádí JAROSLAV PÁNEK, Hrdelnísoudnictví městečka Neveklova
v 18. století (Příspěvek k poznání pozdně feudálmho hrdelmho soudnitcví v Čechách
a k charakteristice patrimoniálních trestněprávních pramenů), Středočeský sborník
historický 14/1979, s. 71-109, zde s. 94,98.
Dějinám Cikánů a jejich pronásledování na raně novověké Moravě věnoval po-
zornostJlŘÍ HANZAL, Cikáni na Moravě v 15.-18. století. Dějiny etnika na okraji
společnosti, Praha 2004. V podkapitole Byl František Růžička Cikán? (s. 61-63)
zakládá autor svou pozitivní odpověď na tuto otázku mj. právě na Růžičkově
příjmení. Na s. 105-112 pak vykládá pojmy "psanec"/"vogelfrei" a poddanský
status Cikánů; na s. 106-107 zmiňuje případ "tolerovaného Cikána" Štěpá­
na Daniela z Uherskobrodska. K jazyku Cikánů, v Hanzalově pojetí romštině,
srov. s. 137, k jejich vztahu k nábožensrví a církvi s. 137-140.
Ikonografii Romů se věnuje JIŘÍ HANZAL, K otázce nejstarštho vyobrazení Romů
v českých zemích. Rytina Václava z Olomouce "Cikánská rodina" a tzv. "cikánská va-
rovná tabule" z roku 1708 ze Slezska (s přehledem dějin Romů ve Slezsku dopruské-
ho záboru), Český lid 89/2002, s. 321-342.
Nejnovější studii k pražskému Apelačnímusoudu představuje naprosto příznač­
ně nepříliš rozsáhlý článek KAROLINY ADAMOVÉ, Apelační soud v Českém
království v letech 1548-1651, in: Pocta akademiku Václavovi Vaněčkovi k 70.
narozeninám, Praha 1975, s. 101-112.
Požárem Prahy 21. června 1689 se v poslední době zabývala JANA KOPEČKO­
VÁ, "Francouzský" požár Prahy v roce 1689 a jeho pozadí, in: Celostátní student-
ská vědecká konfernce Historie 2000, (edd.) Josef Hrdlička, Pavel Král, České
Budějovice 2001, s. 97-123.
Ne zcela spolehlivý příspěvek JOSEFA SVÁTKA, Die Zigeuner in Biihmen, se nachá-
zí v jeho knize Culturhistorische Bilder aus Biihmen, Wien 1879, na s. 273-311. Na
s. 288-289 se nachází líčení "honu na Cikány", následujícího po vydání re-
skriptu z 11. 7. 1697, citované v textu. Na s. 298-301 reprodukuje autor blíže
neurčitelný výslech Cikánů z roku 1747, který obsahuje i pasáž o výsměchu
Panně Marii jako příčině věčného toulání Cikánů.
4. ZACHRÁNĚNÍ HONZY PINKY, JINAK LAMBERA VESELÉHO 275
Popravu čtyř Cikánek v roce 1726 v Rožmitále pod Třemšínem zmiňuje vedle
]. Svátka (s. 297) také]. P. HlLLE, Honba na Cikány v XVIII. století, Spravedlnost
1932, č. 15, s. 221-232, zde s. 226. Za upozornění na tento článek děkujiJanu
Olejnikovi ze Státního okresního archivu ve Strakonicích.
Zdroj informací nelze vždy zjistit ani v případě článků THEODORA WAGNE-
RA, Aus der Zeit der gesetzlichen Zigeunerverfolgung, Mitteilungen des Vereines
flir die Geschichte der Deutschen in Bohmen 15/1877, s. 132-137; K. F. TO-
BlASCHE Zigeunerjustiz im 18. jahrhundert, Mitteilungen des Vereines flir die
Geschichte der Deutschen in Bóhmen 58/1920, s. 193-220.
JIŘÍ MÁLEK, Ke vztahům českého a cikánského etnika v I. polovině 18. století, Český
lid 68/1981, s. 10-16, uveřejnil v příloze na s. 13-14 text místodržitelského
patentu z 7. 1. 1710 o trestání Cikánů.
Hrdelním reversům se v české literatuře věnovali JAROSLAV PÁNEK, Křivsoudov­
ské kriminální reversy. Příspěvek k poznání pozdněfeudálmho hrdelmho soudnictví
v Čechách a k charakteristice kriminálních reversů, Středočeský sborník historický
15/1980, s. 163-182; BOHUMÍR ROEDL, Cestou milosti - hrdelní reversy v pra-
xi českých městských soudů raného novověku, in: Hrdelní soudnicrví českých zemí
16.-18. století, Pardubice 1996, s. 41-62. Oba se víceméně shodují, že revers je
vlastně částečným omilostněním odsouzence, tedy zmirněním již vyneseného
trestu, často hrdelního. Na rozdíl od jimi užívaného materiálu z 16. a 17. stole-
tí se o reversech Cikánů a zejména Cikánek nedá rvrdit, že by jim předcházelo
byť i formální vynesení hrdelního ortelu. Jako trest lze v tomto případě spíše
chápat "věčné" vypovězení z habsburských zemí; smrt měla následovat až při
jeho porušení. Proto samotné vypovězení a vydání hrdelního reversu nechápu
jako omilostnění (a podle všeho ho tak nechápal ani Apelační soud).
Vypovězení ze země jako trest a vypovězení ze země jako zmírnění mimořádné­
ho trestu (obojí však převážně pro usedlé obyvatelsrvo) rozlišuje i HELGA
SCHNABEL-SCHULE, Die Strafe des Landesverweises in der Friihen Neuzeit, in:
Ausweisung und Deportation. Formen der Zwangsmigration in der Geschich-
te, (edd.) Andreas Gestrich, Gerhard Hirschfeld, Holger Sonnabend, Stuttgart
1995, s. 73-82, zde s. 74.
Správou mělnického pansrví se zabývá PETR KOPIČKA, Správa velkostatku Mělmk
v 16. až 20. století (Diplomatická studie z dějin patrimoniální a hospodářské správy),
in: Parta bohemica. Sborník historických prací, Litoměřice 2003, s. 24-78.
Topografické údaje k možným jihomoravským místům původu Cikánů, vyslý-
chaných v Hradci Králové (17.-18. století) a Litoměřicích (1702), jsem čerpal
z prací LADISLAVA HOSÁKA, Historický místopis země Moravskoslezské, Brno
1938, s. 233 (Pasohlávky), s. 258 (Moravská Nová Ves), s. 1000 (Charvatská
Nová Ves); LADISLAVA HOSÁKA, RUDOLFA ŠRÁMKA, Místníjména na
Moravě a ve Slezsku, díl 2: M-Ž, Praha 1980, s. 661 (Valtice), s. 684 (Charvátská
a Moravská Nová Ves).
Bližší historické informace o Charvátech/Chorvatech na jižní Moravě poskytu-
je zejména studie ADOLFA TURKA, Charvátská kolonizace na Moravě, otiště­
ná v antologii RUDOLFA JEŘÁBKA, Moravští Charváti. Dějiny a lidová kultura
276 ZROZENÍ VAGABUNDA
(Antologie), Brno 1991, s. 119-187; k Charvátské Nové Vsi, možnému místu
původu "hradeckých" a "litoměřických" Cikánů, zejména s. 134-141; k Fréli-
chovu na Drnholecku s. 154-159.
Jména z Chatvátské Nové Vsi, krerá se vyskytují v matrice z Pošto mé z let 1688-
1695, zaznamenává A. ST. KOLEK, K dějinám Chorvatů na Poštorensku, Selský
archiv 14/1921, s. 76-80, zde konkrétně s. 77.
ANDREA GRlESEBNER, Konkurriede Wahrheiten. Malefizprozesse vor dem Landge-
richt Perchtoldsdorfim 18. jahrhundert, Wien-Kbln-Weimar 2000, na s. 153-159
rozložila výslechy Barbary Hbllingerin a jejího manželaJacoba Hbllingera do
sedmi "scén",
JAROSLAV DIBELKA, Anatomie cikánskěho připadu. jižní Čechy 1729-1730, in:
Historie 2003. Celostátní studentská vědecká konference, Pardubice 2004,
s. 149-172, rozkrývá pozadí i prehistorii "komárovské" krádeže, resp. vztahy
v cikánské skupině, která se jí dopustila. Autorovi jsem vděčný za doplňují­
cí informace z pramenů fondu Velkostarek Třeboň, s nimiž jsem nepracoval
(sign. lB 5 BC 14), které však rozhodující měrou přispívají k identifikaci okru-
hu "komárovské" skupiny.
O "přátelích" ve významu "příbuzní" hovoří v prostředí české šlechty 16. a 17. sto-
letí PETR MAŤA ve své knize Svět české aristokracie 1500-1700, Praha 2004,
s.641-642.
O rozšíření magie v lidových vrstvách raně novověké středoevropské společnosti
píše RlCHARD VAN DULMEN, Kultur und Alltag in der Fryhen Neuzeit, díl 3:
Religion, Magie, Aufkldrung, 16.-18.jahrhundert, Miinchen 1994, s. 78-96.
Vypovídací schopnost raně novověkých výslechových protokolů rozebírá WOLF-
GANG BEHRlNGER, Gegenreformation als Generationenkonflikt oder: Verhorspro-
tokolle und andere administrative Quellen zur Mentalitdtsgeschichte, in: Ego-Do-
kumente. Annaherung an den Menschen in der Geschichte, (ed.) Winfried
Schulze, Berlin 1996, s. 275-293.
Případ "kouzelníka" Stephana Ehrlicha z let 1677-1678 stručně zmiňuje práce
PAVEL HIML, Die "armben Leute" und die Macht. Die Untertanen der sudbOhmi-
schen Herrschaft Český Krumlov/Krumau im Spannungsfeld zwischen Gemeinde, Ob-
rigkeit und Kirche (1680-1781), Stuttgart 2003, s. 185-191.
"relegarus" (vypovězený) doplňují latinské zkratky jednotlivých dědič-
5. HRANICE, PASY, CIZINCI
Proticikánské a protitulácké patenty, které vagabundy vypovídaly bě­
hem určité lhůty ze země, kraje či panství, by byly pouze bezzubou
demonstrací síly raně novověké vrchnosti, pokud by nebyla zajištěna
kontrola jejich dodržování. V době, kdy se jednotlivé země rozpadaly
na menší teritoria (panství, města), disponující zcela či částečně vlast-
ní jurisdikcí, ale bylo poměrně obtížné dohlížet na pohyb přes jejich
hranice. Uřezávání uší přistiženým Cikánům proto můžeme chápat
nejen jako symbolický trest, ale především jako svého druhu cejchová-
ní, které nedokládalo jenom pouhý střet se spravedlností, ale v tomto
případě přímo vypovězení z jedné z českých zemí. To, že šlo především
o cejch, dosvědčují i poznámky apelačníchči městských soudců o tom,
že zadrženému či zadržené byly prohlédnuty uši a záda, aby se nalezlo
případné "znamení". Pokud jim ucho opravdu chybělo, bylo třeba zjis-
tit, kde, resp. kterým soudem již byla daná osoba vypovězena ze země.
I když spolu soudy čile komunikovaly a apelační úředníci mohli nahléd-
nout do dosavadních rozsudků, mnohým Cikánům se podařilo svou
totožnost skrýt. Ani uříznuté ucho či cejch, vypálený na zádech, tedy
ještě nezaručovaly dokonalou identifikaci člověka. Že však přesto slou-
žily k identifikaci svého druhu (a současně také k znectění, protože cej-
chovány byly osoby, které se dostaly do konfliktu s normami), ukazuje
i systém cejchů, který se vyvinul v západní části habsburské monarchie.
Znamení zde měla podávat jasnou informaci o tom, z které země sou-
státí byl daný jedinec vypovězen, a kdo tedy případně toto vypovězení
přestoupil, byl-li znovu přistižen na tomtéž území. V seznam cejchů
z roku 1751, dochovaném v archivu města Písek, tak písmeno R pro
ných německých zemí - například "Bo." (Bohemia) pro Čechy, "Mo."
pro Moravu, "Si." (Silesia) pro Slezsko, "A. L" a "A. S." (Austria Infe-
rior, resp. Superior) pro Dolní a Horní Rakousy nebo například "Ka."
(Karyntia) pro Korutany.
Cejchy neztrácely svůj význam pro identifikaci potulných osob zřej­
mě ani později. V září 1770 upozorňovalo české gubernium zdejší
276 ZROZENÍ VAGABUNDA
(Antologie), Brno 1991, s. 119-187; k Charvátské Nové Vsi, možnému místu
původu "hradeckých" a "litoměřických" Cikánů, zejména s. 134-141; k Fréli-
chovu na Drnholecku s. 154-159.
Jména z Chatvátské Nové Vsi, krerá se vyskytují v matrice z Pošto mé z let 1688-
1695, zaznamenává A. ST. KOLEK, K dějinám Chorvatů na Poštorensku, Selský
archiv 14/1921, s. 76-80, zde konkrétně s. 77.
ANDREA GRlESEBNER, Konkurriede Wahrheiten. Malefizprozesse vor dem Landge-
richt Perchtoldsdorfim 18. jahrhundert, Wien-Kbln-Weimar 2000, na s. 153-159
rozložila výslechy Barbary Hbllingerin a jejího manželaJacoba Hbllingera do
sedmi "scén",
JAROSLAV DIBELKA, Anatomie cikánskěho připadu. jižní Čechy 1729-1730, in:
Historie 2003. Celostátní studentská vědecká konference, Pardubice 2004,
s. 149-172, rozkrývá pozadí i prehistorii "komárovské" krádeže, resp. vztahy
v cikánské skupině, která se jí dopustila. Autorovi jsem vděčný za doplňují­
cí informace z pramenů fondu Velkostarek Třeboň, s nimiž jsem nepracoval
(sign. lB 5 BC 14), které však rozhodující měrou přispívají k identifikaci okru-
hu "komárovské" skupiny.
O "přátelích" ve významu "příbuzní" hovoří v prostředí české šlechty 16. a 17. sto-
letí PETR MAŤA ve své knize Svět české aristokracie 1500-1700, Praha 2004,
s.641-642.
O rozšíření magie v lidových vrstvách raně novověké středoevropské společnosti
píše RlCHARD VAN DULMEN, Kultur und Alltag in der Fryhen Neuzeit, díl 3:
Religion, Magie, Aufkldrung, 16.-18.jahrhundert, Miinchen 1994, s. 78-96.
Vypovídací schopnost raně novověkých výslechových protokolů rozebírá WOLF-
GANG BEHRlNGER, Gegenreformation als Generationenkonflikt oder: Verhorspro-
tokolle und andere administrative Quellen zur Mentalitdtsgeschichte, in: Ego-Do-
kumente. Annaherung an den Menschen in der Geschichte, (ed.) Winfried
Schulze, Berlin 1996, s. 275-293.
Případ "kouzelníka" Stephana Ehrlicha z let 1677-1678 stručně zmiňuje práce
PAVEL HIML, Die "armben Leute" und die Macht. Die Untertanen der sudbOhmi-
schen Herrschaft Český Krumlov/Krumau im Spannungsfeld zwischen Gemeinde, Ob-
rigkeit und Kirche (1680-1781), Stuttgart 2003, s. 185-191.
"relegarus" (vypovězený) doplňují latinské zkratky jednotlivých dědič-
5. HRANICE, PASY, CIZINCI
Proticikánské a protitulácké patenty, které vagabundy vypovídaly bě­
hem určité lhůty ze země, kraje či panství, by byly pouze bezzubou
demonstrací síly raně novověké vrchnosti, pokud by nebyla zajištěna
kontrola jejich dodržování. V době, kdy se jednotlivé země rozpadaly
na menší teritoria (panství, města), disponující zcela či částečně vlast-
ní jurisdikcí, ale bylo poměrně obtížné dohlížet na pohyb přes jejich
hranice. Uřezávání uší přistiženým Cikánům proto můžeme chápat
nejen jako symbolický trest, ale především jako svého druhu cejchová-
ní, které nedokládalo jenom pouhý střet se spravedlností, ale v tomto
případě přímo vypovězení z jedné z českých zemí. To, že šlo především
o cejch, dosvědčují i poznámky apelačníchči městských soudců o tom,
že zadrženému či zadržené byly prohlédnuty uši a záda, aby se nalezlo
případné "znamení". Pokud jim ucho opravdu chybělo, bylo třeba zjis-
tit, kde, resp. kterým soudem již byla daná osoba vypovězena ze země.
I když spolu soudy čile komunikovaly a apelační úředníci mohli nahléd-
nout do dosavadních rozsudků, mnohým Cikánům se podařilo svou
totožnost skrýt. Ani uříznuté ucho či cejch, vypálený na zádech, tedy
ještě nezaručovaly dokonalou identifikaci člověka. Že však přesto slou-
žily k identifikaci svého druhu (a současně také k znectění, protože cej-
chovány byly osoby, které se dostaly do konfliktu s normami), ukazuje
i systém cejchů, který se vyvinul v západní části habsburské monarchie.
Znamení zde měla podávat jasnou informaci o tom, z které země sou-
státí byl daný jedinec vypovězen, a kdo tedy případně toto vypovězení
přestoupil, byl-li znovu přistižen na tomtéž území. V seznam cejchů
z roku 1751, dochovaném v archivu města Písek, tak písmeno R pro
ných německých zemí - například "Bo." (Bohemia) pro Čechy, "Mo."
pro Moravu, "Si." (Silesia) pro Slezsko, "A. L" a "A. S." (Austria Infe-
rior, resp. Superior) pro Dolní a Horní Rakousy nebo například "Ka."
(Karyntia) pro Korutany.
Cejchy neztrácely svůj význam pro identifikaci potulných osob zřej­
mě ani později. V září 1770 upozorňovalo české gubernium zdejší
278 ZROZENÍ VAGABUNDA
krajské úřady (mezi nimi také úřad prácheňský) na nová protitulácká
opatření v Bavorsku, v jejichž důsledku se vypovězení vagabundi mohli
objevit právě v Čechách a v rakouských zemích. "Zahraničnížebráci a za-
haleči" podle nich nemuseli být při prvním přistižení Z Bavorska ihned
vykazováni, na levé rameno nebo loket jim však bylo vypáleno "cizinecké,
ale nikoliv znecťujíd' znamení "V". Jaký mělo vliv na jejich další přebývá­
ní v Bavorsku, není Z nařízení patrné, nejspíš je ale mělo přimět k dob-
rovolnému odchodu ze země. Při opakovaném přistižení tyto lidi totiž
čekalo nejen vypálení "znecťujíclho" cejchu "B", ale i vyvedení ze země
poté, co odpřísáhli hrdelní revers.
Na rozdíl od cejchů obecně znecťujících,napříkladv podobě šibenice,
se uvedená znamení vždy "čitelně" vztahovala ke konkrétnímu území
("čitelnost", resp. srozumitelnost bavorských značek v sousedících ze-
mích mělo v roce 1777 zajistit právě jejich zveřejnění). Nabízí se přitom
srovnat je s razítky, vyznačujícími v moderních pasech zákaz vstupu do
určitého státu. V současnosti je však pasová povinnost jednak rozšířena
na všechny osoby a další rozdíl oproti předmodernídobě spočívá v cen-
trální evidenci všech pasů, potažmo jejich držitelů, tedy nejen těch osob,
jež mají status nežádoucích. Valentin Groebner uvažuje ve své knize Der
Schein der Person o tom, že ověřování již užívaných individuálních dokla-
dů v nově vznikajích seznamech či registrech osob je základem moder-
ní identifikace, a předpokládá, že k takovému podchycení obyvatelstva
došlo již v 16. století, pokládaném za počátek předmoderní éry. Podle
mého soudu však máme i zde co do činění s rozporem mezi nárokem,
normou či stavem projektovaným administrátory a učenci na jedné
straně a jejich naplněním v praxi na straně druhé. Nejen v habsburské
monarchii lze o plošném prosazení soupisů všech osob z jednoho cent-
ra (tedy nikoli podle jednotlivých míst a panství) a o jejich běžné identi-
fikaci prostřednictvím takových seznamů mluvit nejdříve od 18. století.
Dá se navíc předpokládat (a v této kapitole se to pokusím ozřejmit), že
kontrola totožnosti jednotlivce se vyvinula a zdokonalila právě při pře­
kračování hranic, především hranic zemských, resp. státních, což kromě
jiného vyžadovalo komunikační propojenost centra s místními či hra-
ničními orgány a také techniky třídění a uchovávání informací. Jak se
ještě zmíním, nevznikaly soupisy obyvatelstva sice pouze proto, aby bylo
možné dohlížet na jeho pohyb, přesto se však domnívám a pokusím se
to doložit, že kontrola pohybu přes hranice úzce souvisí s kontrolou
a identifikací obyvatel uvnitř hranic. Základním prostředkem takové
5. HRANICE, PASY, CIZINCI 279
kontroly a identifikace je přinejmenším od pozdního středověku listi-
na, vydaná, resp. ověřená veřejnou autoritou, tedy zpočátku průvodní
list, glejt či později pas nebo průkaz totožnosti. Jedinec se tak z pohle-
du vrchností/autorit jakoby stával pasem. Do něj bylo od určité doby
zaznamenáváno nejen to, co bylo "negativně zapisováno" v podobě cej-
chu na jeho tělo, nýbrž i samotné tělesné znaky a nyní i tzv. biometric-
ké údaje jako barva rohovky a otisk prstů. Bez identifikačního média
("papíru") neměl být možný nejen oficiální přechod "klasické" hranice,
ale ani prostá existence uvnitř hranic. Ve vztahu k státu je člověk redu-
kován na doklad totožnosti, což francouzská socioložka Claudine Dar-
dy pointovaně vyjádřila v jazykové přesmyčce "papiers ďidentité - identité
de papiers" - doklady totožnosti naši identitu nedokládají, neilustrují,
nýbrž ji vytvářejí. Při jejich kontrole nejde ani tak o shodu nás samých
s našimi papírovými duplikáty, jako spíše o "totožnost" či přesněji vě­
rohodnost dokladů jako takových.
Ačkoli se s pasy, průvodními listy nebo glejty můžeme setkat již ve
středověku, jejich užívání se rozšířilo a stalo závazným až ve stoletích
následujících. Především je však v raném novověku toto užívání možné
relativně dobře postihnout. Jako v předcházejících kapitolách nepůjde
ani zde o to zjistit, odkdy se v českých zemích pas moderního typu uží-
val, či odkdy byla prostá existence bez dokladu totožnosti nepředsta­
vitelná. Nějaká průvodní písemnost byla v raném novověku teoreticky
vyžadována pokaždé, když poddaný opustil (na delší dobu) území své
vrchnosti nebo měšťan území města. I když máme doloženy jednorázo-
vé poutnické nebo kupecké pasy, je obtížně myslitelné, že by si je podda-
ní opatřovali pokaždé, když se vydávali do blízkého, avšak cizopanské-
ho poutního místa, či na trh do sousedního města, ležícího na "cizím"
teritoriu. Kdy byl pas považován za nezbytný, záleželo v první řadě na
místech či územích, do nichž se pocestný či pocestná chystali vstoupit.
Města a země se vyžadováním průvodních písemností bránily proti "po-
dezřelým" tulákům, neužitečným žebrákům, Cikánům, vojákům, špio-
nům nebo epidemiím (často tato nebezpečí alespoň ve vrchnostenské
argumentaci splývala v jedno). Nutnost prokazovat se (zpočátku jakko-
~ li) tak vyvstávala zejména u bran měst, která přitahovalavidinou obži-
vy, a pak na hranicích zemí. Právě zemské hranice a jejich překračování
nás budou zajímat přednostně. Položíme si přitom otázku, zda hranice
vnímali jinak ti, kdo jimi vymezené území spravovali či nad ním vládli,
a jinak ti, kteří v jejich bezprostřední blízkosti či na obou jejich stranách
280 ZROZENÍ VAGABUNDA

žili. Představa hraničního kontinua, širokého hraničního pásma nebo

v českých podmínkách hraničního lesa se samozřejmě střetává s před­
stavou dvou či více jasně odlišených ekonomických, právních a spole-
čenských systémů. V 17. a 18. století byly zemské hranice, resp. pově­
domí o přináležitosti k jedné či druhé zemi již dotvořeny, a proto nás
budou zajímat případy, kdy byl průběh hranic zpochybněn nebo znovu
vyznačován, a potom momenty, kdy překročení těchto hranic přesta­
lo být soukromou záležitostí jednotlivce. Na osoby, pocházející zpoza
(zemských) hranic, se v raném novověku pohlíželo jako na "cizozemce",
resp. cizince, jejich vstup do země a pohyb v ní však podléhal různým
úpravám a nařízením. Jak už jsme mohli zaznamenat, ty se lišily po-
dle toho, zda byl takový cizinec žebrákem, Cikánem nebo měl urozený
původ, tedy podle jeho společenskéhostatusu. Centrální moc se tento
pohyb snažila kontrolovat jednak na hranicích, jednak ve vnitrozemí
prostřednictvímvizitací. Při nich byli, byť různě, postihováni jak cizo-
panští, tak cizozemští "vagabundi": na obě skupiny se vztahovala po-
vinnost (či očekávání) prokázat se písemností, která se právě y průběhu
18. století začala stále více standardizovat, tzn. pasem.

***
Jak jsem zaznamenal ve třetí kapitole, mezi "vagabundy" přistiženými
17. října 1729 při generální vizitaci v litoměřickém kraji byl i třicetiletý
Gottfried Muller ze Saska. Litoměřického syndika a rychtáře při násle- 18. Úsek česko-saské hranice mezi Cínovcem a Petrovicemi, vyznačený přerušovanou linií
dujícím výslechu přesvědčoval, že do Čech neuprchl coby dezertér, ný- na Mullerově mapě Čech (1720)
brž si přišel do teplických lázní léčit "ústřel v těle". Toulal se zde osm
týdnů a živil se převážně žebrotou - nikdo včetně vyslýchajících úřed­
níků se přitom nepozastavil nad tím, že člověk bez prostředků míří za
lázeňskou léčbou (ta však zřejmě nemusela vypadat tak, jak ji známe
dnes). Muller patrně nepřekročil zemskou hranici jen tak, nýbrž ve
střeženém místě, kde byl dotazován na důvod své cesty - alespoň to
vyplývá z jeho odpovědi: "Pustili mě sem) protože jsem řekl) že jdu do lázní."
Pravděpodobně nešlo o hlídaný hraniční přechod, ale o město, městeč­
ko či vesnici, ležící na stezce či cestě nejblíže hranic, v nichž sídlil rych-
tář či konšel coby zástupce "úřadu", tedy místní vrchnosti. O "prvním
hraničném místě", kde mají pocestní obchodníci a zvláště Židé platit
mýto a "náležitý pas pro bezpečnost vzíti", mluví žebrácký řád z 20. dubna
1723 a po něm i žebrácký patent z 22. listopadu 1746. "Pas" zde tedy ne-
byl myšlen jako univerzální dokument pro přechod hranic, nýbrž jako
 5. HRANICE, PASY, CIZINCI 281

doklad vydávaný "českou" vrchností pro pobyt v Čechách, tedy něco

na způsob dnešního víza.
Zda Muller nespadal ani do kategorie lidí - jak je rozlišoval právě
žebrácký řád - jdoucích do Čech za žebrotou, ani mezi pocestné ob-
chodníky, a zda byl proto vpuštěn do Čech bez pasu nebo potvrze-
ní své původní vrchnosti, se můžeme pouze dohadovat. Bez pasu se
však dokázal v zemi pohybovat celých osm týdnů, přespávaje - opět
přes četné zákazy ubytovávat cizí osoby - u rolníků. Při vizitaci byl
podle svých slov chycen kvůli žebrání, a nikoli kvůli tomu, že by coby
cizinec chodil po zemi bez dokladu. Krajský úřad se přiklonil k nále-
zu litoměřickýchvyšetřujících, že totiž na Mullerovi nebylo shledá-
no "nic podezřelého", a nařídil, aby byl odveden do Petrovic "na hranici"
a tam propuštěn; podle litoměřickéhovyúčtování se tak stalo nejpoz-
ději 12. listopadu 1729.
Jak vypadala česko-saská hranice (a zemská hranice vůbec) v době,
kdy ji Gottfried Muller překračoval, resp. jak se mu mohla jevit? Na
mapách země či střední Evropy, tedy na mapách s velkým měřítkem,
byla v této době zakreslena coby víceméně jednoznačná linie. Podobně
jako se raně novověké zprávy o Cikánech většinou neopíraly o skuteč­
ná setkání s kočovníky, nýbrž přejímaly a upravovaly dřívější informace,
vycházely i mapy zemí dlouhou dobu spíše z dosavadních zobrazení,
a nikoliv ze situace zachycené, neřkuli změřené v terénu. Životní prostor
obyvatel měst a vesnic, ale i samotná městská a venkovská společenství
však protínaly četné hranice, které vymezovaly nejen pouhé vlastnictví
(polí, luk, lesů, individuálního, obecního či panského majetku) nebo
přináležitost k vrchnosti, ale současně také - mnohdy i v rámci jed-
noho panství - rozdílné právní statusy a z nich vyplývající materiální
a nehmotná práva a povinnosti (dávky, roboty, daně, dispozici s majet-
kem). Toto rozhraničení různě právně nadaných či omezených oblastí,
rychet, vesnic, statků nebo i domů tedy nemělo "pouhý" administra-
tivní charakter, jak si ho představujeme u moderních správních celků,
jejichž příslušníci jsou ve vztahu ke státu ve stejném (právním) posta-
vení. Jen s malou nadsázkou by se dalo říci, že "vnitřní" hranice raně
novověkých Čech měly pro jejich obyvatele přinejmenším týž význam
jako hranice zemské. I v příslušném hesle několikrát citovaného Zedle-
rova slovníku hranice obecně vymezují svrchovaná území jednotlivých
mocí či autorit, aniž by země či zeměpán mezi vrchnostmi či obcemi
zaujímali výjimečné postavení.
282 ZROZENÍ VAGABUNDA
Hranice zemská se přitom většinou kryla s hranicí panství, ale na-
příklad také s hranicemi nejnižšího a poddaným "nejbližšího" církev-
ně-správního okrsku - farnosti. Jak ve své monografii o středověkých
hranicích přesvědčivě ukazuje Hans-Ji.irgen Karp, přinejmenším do
15. století byly zemské hranice tvořeny právě na sebe navazujícími hra-
nicemi jednotlivých panství a hraniční spory na zemském pomezí, při
nichž bývala hranice často popisována, vedly lokální vrchnosti. Zem-
ská hranice se tedy jako by konstituovala na základě přináležitostijed-
notlivých relativně přesně vymezených panství či majetků pod svrcho-
vanost toho kterého panovníka. Již ve středověku byl přitom průběh
hranice zjišťován a stanovován při hraničních obhlídkách či obchůz­
kách a v listinách pak byl popisován nejčastěji podle vodních toků,
hor či jejich vrcholků nebo cest. Kromě toho se však objevuje i umělé
označení průběhu hranic jako kameny nebo záseky na stromech, které
známe i z raného novověku. Vedle oblastí, kde byl průběh hranice jed-
noznačný a i v terénu rozpoznatelný, se však vyskytovala i sporná úze-
mí - ta měl zřejmě na mysli rakouský duchovní a historik Franz Kurz,
který roku 1809 napsal: ,,Někde se ještě dnes neví, kde vlastně končí Rakous-
ko a začínají Čechy. "
V námi sledovaném období ale nemůžeme tvrdit, že by "země" byla
pouze jakýmsi souhrnem teritorií vrchností, podřízených jednomu su-
verénovi. Panovník či spíše jeho úředníci velmi dobře věděli, kde končí
jejich svrchovanost a začínají pravomoci jiných zeměpánů. Na průběh
zemských hranic dbali a dohlíželi všichni suveréni, jakkoli jimi ve stře­
doevropském prostoru nemuseli být jenom země(páni) v dnešním slo-
va smyslu, ale také (svobodná) města nebo církevní instituce. Panství
Český Krumlov tak například vedle Horních Rakous hraničilo s pasov-
ským biskupstvím: podle autora relace o panství z let 1704-1706 musely
být pouze spory o tuto, tedy "zemskou" hranici, urovnávány za přítom­
nosti královského či zemského komisaře. Spory o "vnitrozemské" hra-
nice, spadající do ostatních tři kategorií, tedy o hranice s jinými pan-
ství krumlovské vrchnosti, hranice s církevními statky, na nichž měla
krumlovská vrchnost jistá práva, a hranice s cizími panstvími, mohly
být řešeny bez zemského reprezentanta.
O zemských hranicích je v této relaci poznamenáno, že bývají každo-
ročně zmiňovány v usneseních českého zemského sněmu. Výtahy z těch­
to "snešení" o "všeobecném ohraničení země", pořízené pro potřeby
krumlovské vrchnosti, začínají rokem 1661. (Do vlastních usnesení byly
5. HRANICE, PASY, CIZINCI 283
přitom často pojímány i propozice, tedy návrhy, přednášené na sněmu
panovníkovým jménem.) V roce 1661 sice ještě stále nepracovala komi-
se, jež měla určit a vyznačit hranice mezi Čechami a Horní a Dolní Lu-
žicí, které již roku 1635 připadly saskému kurfiřtovi, přesto panovník
ohlásil stavům svůj záměr provést všeobecné "ohraničení" celé země
("Landes begranitzung"), jinými slovy obhlídku, zjištění a případnou ná-
pravu hranic. Stavové již dokonce vybrali ze svého středu komisi, která
měla podle zvláštní instrukce tento "projekt" uskutečnit (mimo jiné do
ní náleželi královehradecký biskup nebo prezident Apelačního soudu).
O "generálním shlídnutí hranic", resp. "generální commissi hranic to-
hoto království" pak český zemský sněm jednal pravidelně. Přinejmen­
ším do druhého desetiletí let 18. století však vždy konstatoval, že ko-
mise - jejíž někteří členové mezitím zemřeli - zatím nemohla pro jiné,
důležitější záležitosti provést obhlídku a veřejné "vyměření a vysazení"
zemských hranic (1671). Po celá 70. léta pak byli stavové nabádáni, aby
alespoň vyhotovili zmíněnou instrukci. Náklady spojené s činností ko-
mise by si stavové museli rozdělit mezi sebe, a zřejmě proto se k jejímu
zřízení - podobně jako k jakémukoli centralistickému návrhu - stavěli
vlažně. Domněnka, že by ve sjednocení zemské hranice spatřovali zá-
sah do svých pravomocí a do autonomního postavení svých panství, se
zdá být spíše nepravděpodobná.
Opakované návrhy, činěné sněmu, však zcela samozřejmě odkazovaly
na svrchovanost panovníka, na jeho teritoriální práva nad celým a přes­
ně vymezeným územím království ("ius regium et territoriale" - 1688).
Různé hraniční spory toto právo narušovaly nebo přinejmenším zpo-
chybňovaly, a tak ačkoli centrální práce stále vázly, dílčímu urovnání
těchto pří mezi jednotlivými panstvími nikdo nebrániL Ústřední zem-
ské úřady k nim naopak odesílaly svého komisaře. Na sněmu roku 1706
byla například zřízena komise "k spatření české a pfalcké země hranic",
resp. "k vyšetření těch z strany svých českých a pfalcských hranic roztržitostí,
které již od mnoha let tomuto královstvía těm blíž hranic své grunty majícím
obyvatelům k nemalé s1wdě a újmě jsou trvaly". Obhlídka hranic od Pasov-
ska až po Chebsko byla zamýšlena "k dobrému celého českého království
a v pořádnost uvedenístarých meznikův a přitom k odvrácenívšech budoucích
hraničných roztržitostt'. Zda skutečně proběhla, však ze sněmovních akt
nezjistíme.
Dílčí obhlídky a úpravy zemských hranic byly ve sporných případech
praktikovány po celé 16., 17. a 18. století. Účastnili se jich jak místní,
284 ZROZENÍ VAGABUNDA
bezprostředně dotčené vrchnosti, tak zástupci zemských úřadů a stále
pravidelněji také (zemští) měřiči, resp. geometři. Bylo tomu tak i v pří­
padě česko-bavorské hraniční smlouvy, kterou počátkem března 1764
uzavřeli pověření komisaři obou panovníků,Johann Adam svobodný
pán z Ickstattu za bavorskou a František Xaver hrabě Věžník za českou
stranu. Smlouva upravovala zemskou přináležitost několika míst na
hranici (mimo jiné Železné Rudy nebo Waidhausu), která se měnila
a o níž se vedly spory již od poloviny 16. století.V této souvislosti nás ve
studii Hanse-Joachima Hauplera zaujmou především zmínky o vztahu
hranice ideální, resp. vyjednané, a hranice v terénu. Oba vyjednavačijistě
měli k dispozici zprávy a možná i mapy z místa samého. S ohledem na
ně, ale především na mocenské zájmy svých suverénů však hranici stano-
vovali více méně sami u zeleného stolu. České a bavorské vrchnosti, ne-
řkuli poddaní, do toho neměli bezprostředně co mluvit. Až po uzavře­
ní smlouvy vyjeli do pohraničí geometři cl'Ansillon a Kolbe, aby novou
hranici vyměřili. To trvalo do podzimu 1764; oba komisaři se na obhlíd-
ku nové hranice vydali až v červnu 1765. Za jejich přítomnosú pak byly
osazovány hraniční kameny. Ickstatt a Věžník coby zástupci zeměpánů
také přijali hold nových poddaných a současně asistovali při uzavírá-
ní dílčích "vyrovnávacích" smluv mezi právními zástupci jednotlivých
měst a panství. Vyrovnání majetku poddaných se táhlo až do roku 1769.
Aniž bych chtěl přeceňovat význam této hraniční úpravy a vytvářet
na jejím základě hypotézy, poukazuje česko-bavorskásmlouva z roku
1764 dobře na to, že v této době se hranice země již stala jednoznačně
záležitostí ústřední zemské moci. Z jednoho centra byla vymezována
a také - jak se u toho zastavím vzápětí - již několik desetiletí zachyco-
vána v mapách. Svrchovanost nad ovládaným územím si panovník, jak
jsme viděli, nárokoval i dříve, a stejně tak i povědomí o zemské přinále­
žitosti hraničních území bylo u místních obyvatel vesměs pevně zako-
řeněné. Co se však v průběhu 18. století podle všeho měnilo, bylo, jak
si hranici a s ní i příslušné teritorium "přivlastňovali"nebo monopoli-
zovali jednotliví suveréni a jejich úřady. Dávat to v Evropě do spojitosti
pouze s nutností lepší obrany státu po válkách o španělské (1701-1714)
a rakouské (1740-1748) dědictví by asi bylo zjednodušující, neboť územ-
ní konflikty byly vedeny i předtím. "Delimitace", tedy rozhraničení stá-
tů, jak o ní pro léta 1740-1760 píše Daniel Nordman, měla co do čině­
ní s jejich centralizací, tak jak ji chápeme dnes, tedy také s takzvaným
procesem modernizace.
5. HRANICE, PASY, CIZINCI 285
Samotný průběh hranice se přitom v terénu zjišťoval a označoval
po dlouhou dobu stejně. Nejen v 16. a 17. století připadala velká váha
osobním svědectvím zejména starších osob. Za jejich účasti se zemské
a především obecní a vrchnostenské hranice stvrzovaly při pravidelných
obchůzkách. Tyto obchůzky měly platnost v rámci lokální komunity,
ale zároveň byly protokolovány a někdy také dávány na vědomí zem-
ským úřadům. Dává to tušit například zápis o "vejchodu na mezníky",
resp. "vejchodu mezujícím" z listopadu 1707 z panství Vlachovo Březí,
uložený u prácheňského ktajského úřadu. O neměnnosti hranice obec-
ního pozemku tu svědčili a "mezmky vykazovali" Václav Bursa a Řehoř
Švec ze vsi Nakvasovice, kteří se podobné obchůzky účastnili již před
čtyřiceti lety. Byli to oni, kdo průběh hranice nejprve potvrdili před pří­
tomnými zástupci obce a panství. Svou shodu a spokojenost poté dali
najevo všichni zúčastnění: slovy zprávy uznali "ten vejchod memjící, sklady
a mezmky za spravedlivý býti a nižádný proti tomu neprotestiroval".
Staré osoby svědčily rovněž při hraničních sporech jak na místě sa-
mém, tak do protokolů, které byly pořizovány obecně pro paměť, ale
i pro nadřízené úřady. Výslech o poloze hranic mezi českým panstvím
Vimperk a pasovským panstvím Wolfstein, který roku 1682 pořídili
purkmistr a rada Kašperských Hor (a který se v opisu nachází v archivu
prachatického panství), byl například určen vimperskému pánovi Janu
Kristiánovi z Eggenbergu. Sedm mužů mezi čtyřiceti a třiasedmdesáti
lety v něm na přímý dotaz dosvědčovalo, že čtvrtý potok, počítaje od
hornovltavských hutí, zvaný též Wagenwasser, byl vždy považován za
pravou hranici a mezník ("das rechte march und grantz schaidung"), jak vy-
pověděl nejstarší Veith Schrambl. Čtyřicetiletý Frantz Eder to prý slýchal
od starých lidí a o osm let starší Georg Kukatschka se dokonce odvolával
na vyjádření pasovských/wolfsteinských poddaných a soumarů. Zvlášt-
ní cenu pro českou vrchnost proto mělo i svědectví o tom, že i starý haj-
ný z pasovské strany při loňské obchůzce veřejně uznal, že jeho nástupce
hranici porušil, když z vimperského území odnesl vypálené dřevěné uhlí.
Spor mezi panstvími Wolfstein a Vimperk nebyl ojedinělý. Jak píše
Johann Bernhard Haversath, v této oblasti k nim docházelo po celé
17. a v první polovině 18. století. Pasovská i krumlovská vrchnost za-
kládaly ve vysokých polohách Šumavy vesnice, aby těmito "nehnutelný-
mi skutečnostmi" posílily vlastní pozice při pozdějších vyjednáváních
o hranici. Hraniční linie mezi Čechami a Bavorskem zde byla - až na
výjimky - pevně stanovena kolem roku 1760.
 ZROZENÍ VAGABUNDA
286
Podobně jako ve "vnitrozemí" byla i na zemském pomezí hranice
ostřeji vnímána a častěji tematizována tam, kde byl prostor okolo ní
intenzivně využíván či kde jím procházela komunikace. Sbírka Národ-
ního archivu zvaná Hraniční spisy obsahuje kromě jiného také četné
stížnosti představitelů Domažlic a Chodů na porušování česko-bavor­
ské a česko-falcké hranice v oblasti, kde ji protínaly cesty do "Brodu za
lesem" (Furth im Wald) a Waldmunchenu. Tyto písemnosti zachycují
jak obraz hranice, tak praxi jejího potvrzování ("obcházení") či překra­
čování. Vznikly povětšinou právě z "domažlické", resp. "chodské" per-
spektivy. Tamní obyvatelé a jejich reprezentanti hájili nejen své pozemky,
nýbrž z pověření panovníka zároveň obhlíželi i "hranice a meze Koru-
ny české", jak stojí v přesněji nedatovaném podání z konce 16. století.
Autoři tohoto textu prezentují Chody, tedy samy sebe, coby obránce
hranice, hraniční lesy, využívané a ničené Bavory, pak označují za "mo-
hutnou pevnou zed" a panovníka vyzývají, aby hájil práva české Koruny
a zakročil proti "nepoddajným a nevěrným Bavorům", kteří stále opováž-
livěji pronikají do Čech.
Podle stížnosti z roku 1572 měli bavorští poddaní z Brodu/Furthu
přepadnouta zajmout některé z Chodů, kteří - byvše na základě "privi-
legií a majestátů" vysláni na hranice, aby ,je procházeli a spatřovali" - tak
činili "pokojně podle obyčeje našeho s sekerami a někteří s hůlkami a v týchž
mezech a hranicech našich místa procházejíce". Hranice obcházeli i bavor-
ští poddaní. Jak zpravovali Chodové v listě zemské úředníky, "kdykoli
bud'to Bavořané neb k Palci přináležejíc~ kolikráte koli se jim vidído roka, své
meze procházeli, jim v tom žádné překážky jsme nečinili". Tyto obchůzky
sloužily jak k upevnění vědomí o průběhu hranice, tak - zvláště do-
cházelo-li k nim jednostranně - k demonstraci územní svrchovanosti
či územních nároků.
Někdy v druhé polovině 16. či na počátku 17. století - písemnost
uložená mezi "Hraničními spisy" není přesněji datovaná - si Domaž-
ličtí českému zemskému sněmu opakovaně stěžovali na rušení "mezí
a hranic království tohoto českého (...) za městem Domažlicemi". Hovoří-li se
v textu o tom, že se meze a hranice "kazt' a "přesekávajt' (a "kříže a jiná
znament' "ruší a v nic obracejt'), jsou jimi pravděpodobně myšleny mez-
níky či jiná znamení (kůly, stromy), nikoli samotná hraniční linie. Po-
dle autorů stížnosti ničili obyvatelé Bavorska a Falce "patrná znamení".
V Domažlicích a okolí nadto již nežili "lidé starožitný", kteří "mezía hra-
nic ty země dělících povědomí byli" - zde tedy mohla mít "hranice" spíše
5. HRANICE, PASY, CIZINCI 287
význam dělicí linie či pomezního pásu. Zmínka o tom, že zemřeli i ně­
kteří "z pánův comisařův", navíc ukazuje, že hranice byla předmětem
úředního jednání i v 16. století.
Právě úředním jednáním vděčíme za popisy hranic, zprávy o jejich
obchůzkách a zaznamenání svědectví o jejich průběhu. Obchůzky byly
zpřítomněním územního nároku a popisy a svědectví zachycovaly sta-
tus quo. Pokud se proti němu, potažmo proti užívání pozemku po
léta nikdo neohradil, byl to do budoucna silný argument ve prospěch
vlastnického práva či teritoriální svrchovanosti toho kterého pána. Zá-
znamy svědectví překračující paměť jednoho lidského života se proto
pečlivě uchovávaly a opisovaly. Pravděpodobně v 18. století tak byl poří­
zen opis výpovědí svědků o česko-bavorské hranici, učiněných 3. června
1556. Před horšovskotýnským písařem a za přítomnosti několika niž-
ších šlechticů o ní tehdy vypovídali čtyři obyvatelé Domažlic ve věku
mezi sedmdesáti a osmdesáti lety. Všichni vesměs svědčili o porušování
hranic a starých užívacích práv ze strany bavorských a falckých podda-
ných. Osmdesátiletý Vít Remička (Reinička) popsal obchůzku hranic,
jež měla podle jeho vzpomínek proběhnoutpřed padesáti čtyřmi lety,
tedy v roce 1502: ,,2 Domažlic a z Chodův" se jí zúčastnilo "okolo tří set osob,
který jsme s'li po mezech a hranicích k Koruně české přináležejících". Obchůz­
ka vedla pomezím Čech, Falce a Bavorska "vždy po starých křížích a hrani-
cích" až na silnici "k tomu potůčku, přes který jde cesta od Domažlic k Brodu",
a "tu ukázali nám při pravé koleji jdouc k Brodu od Domažlic na velikých sta-
rých dubích staré kříže a pravili, že se tu skonávajímeze domažlické". Hranice
vykazovali "starcové z Domažlic" a z chodských vsí, kterým bylo mezi
sedmdesáti a osmdesáti lety a jejichž paměť tak mohla sahat - užijeme-
li analogii s Vítem Remičkou - přibližně do poloviny 15. století. Jeden
z nich, osmdesátiletý Jan Přícha z Medákova, se měl na shromážděný
dav obrátit se slovy: "Kterak jsou nám starší naši poručili o těchto hranicech
a mezech, že jsou to meze pravé a spravedlivé česk~ totiž chodovské a doma-
žlick~ a abychom na tom, přislo-li by k tomu, přísahu svobodně dělali, a my
vám také poroučíme, přijde-li k tomu kdy, abyste přísahu dělali, že jsou to také
meze spravedlivé k Království českému k Chodům a Domažlicům náležité."
O obchůzce "křížů a znamení", kterou vedli staří obyvatelé Doma-
žlic a chodských vsí, vypovídal v roce 1556 rovněž sedmdesátiletý Vá-
vra Vídeňský. V té době již sice měla být většina stromů se znameními
pokácena či spálena, avšak ještě v roce 1549, "když jsme obojí [zřejmě
české a bavorské] pány comisaře po těch mezech vedli", byly všechny kříže
288 ZROZENÍ VAGABUNDA
a znamení údajně patrné. Vídeňský hovořil také o obchůzce za účasti
české i německé strany - nejprve ji "vedli" podle svých představo prů­
běhu hranice bavorští Němci a "nazejtří měli jsme se zase sjíti) abychme
my Domažličtí po našich znameních a křížích vedli". Pokračování obchůzky
však nadobro překazily prudké deště. Po několika letech se pak úředník
Z Furthu pokusil Z tohoro jednostranného přerušení vyvodit, že čeští
poddaní uznali územní nároky v souladu s tím, jak "vedli" bavorští zá-
stupci, čemuž se Domažličtí samozřejmě vehementně bránili.
Vedle nerušeného obhospodařování(lovení ryb, kácení dřeva) doklá-
dalo územní nároky a průběh hranice v této oblasti také "gleitování",
tedy doprovázení formanů, jdoucích po cestě z Furthu do Domažlic.
Vít Remička tak od otce slýchal, že ,,Němci Brodský od starodávna nic dáleji
jsou negleitovali, než do potůčku v dubí k křížům a hranicím mezi Domažlický-
mi a Chody". Zde měli být obchodníci formálně předáni Chodům, kteří
jim - za jistý poplatek - poskytli "gleit" dále do Čech. Na porušení této
zvyklosti si svědci sice vzpomínali ještě po mnoha letech, je však třeba
vidět, že mohlo být instrumentálněpřipomínánojako doklad "českých"
práv, a zároveň i to, že se zde jednalo o pravidelné a víceméně očekáva­
né překročení hranice po zemské stezce. Hranice zde sice byla střežena,
jak důsledně se ale nedovídáme.
Osobní svědectví o průběhu hranice měla svou váhu zejména teh-
dy, když nebyly k dispozici jiné doklady, především v terénu zaměře­
né mapy a plány. Za jistých okolností oba tyto druhy dokladů mohly
(a mohou) existovat souběžně nebo si konkurovat. Z pohledu centrále
ních zemských úřadů získávalo v průběhu 18. století na hodnotě a dů­
věryhodnosti samozřejmě mapové zachycení hranic, jak je patrné také
z instrukce k bilaterální obhlídce a narovnání česko-saských hranic
z července 1789, určené pro litoměřického krajského hejtmana coby
hraničního komisaře (a dochované ve spisech jeho úřadu). Instrukce
ve svých prvních paragrafech hierarchicky řadí podklady, nutné pro
komisařovo správné rozhodování. Dodejme, že výchozí postavení ko-
misaře, který v hraničním sporu musel zohledňovat zájmy své strany,
se poněkud lišilo od postavení méně či jinak lokálně zainteresovaných
"svědků", i když komisař byl v instrukci napomínán, že "českým se nemá
stát vše) co je sporné, nýbrž českým má zůstat to) co právo a spravedlnost při­
povídají nejvyšší koruně". V prvé řadě se komisař měl důkladně sezná-
mit s geografickou situací sporných míst na základě příslušného výse-
ku univerzální zemské mapy ("charty"), zhotovené v roce 1754. (Není
5. HRANICE, PASY, CIZINCI 289
zcela zřejmé, o jakou mapu se jedná, neboť první vojenské mapování
země začalo až o deset let později.) Představu o přesném průběhu hra-
nice a umístění mezníků měl pak získat z podrobnějších lokálních
map, které byly k instrukci přiloženy. Poskytnout vysvětlení k mapám
a případně zhotovit situační plány bylo úkolem zeměměřiče Kolbeho,
který byl proto vyslán na sever Čech. 0ak zaznamenal ve studii o zem-
ských měřičích František Roubík, působil Kolbe při vyměřování hra-
nic od roku 1752. Roku 1754 se zúčastnil prvního mapování česko­
saské hranice a o deset let později, jak víme, působil při stanovování
hranice česko-bavorské.) Až nakonec se měl hejtman Jan Václav Reiský
z Dubnice obrátit k listinám a dokumentům pro eventuální výpovědi
svědků, záznamy smluv nebo ujednání. Přímé získávání svědectví od
poddaných žijících na hranici se v pokynech pro jeho činnost vůbec
neobjevuje, ačkoli - jak uvidíme vzápětí - sám Reiský sporná místa se
zástupci vrchností obhlížel. Inspekcí hranic a vyjednáváním se svým
saským protějškem byl komisař sice pověřen, sám se však měl zdržet
rozhodování a veškeré nálezy a návrhy byl povinen postupovat zem-
skému guberniu. Podobně jako v roce 1764 se o česko-saské hraniční
linii rozhodovalo - se znalostí místní situace - po intenzivním jednání
a vzájemné korespondenci v mocenských centrech, a hranice byla poté
"vepsána" do krajiny, což vedle důležitosti zemské hranice demonstru-
je i postupující byrokratizaci. Prameny litoměřickéhokrajského úřadu
z let 1788-1789 přibližují nejen vytyčování hranice, ale poodhalují i to,
jak hranice vypadala před ním.
Zpráva litoměřickéhokomisaře von Mayera z léta 1788, vzniklá jako
podklad pro rozhraničení, zachycuje česko-saskou hranici mezi pan-
stvími Děčín a Most. Jejími základními body byly (kamenné) mezní-
ky a sloupy s vytesanými znameními, křížem či kříži nebo iniciálami
jmen jednotlivých panství, doplňované přírodními útvary (kameny či
kamennými valy, skálami, stromy). Důležité a poměrně hustě umístěné
bývaly mezníky tam, kde coby hranice nemohly sloužit již stávající linie,
zejména vodní toky nebo cesty. Mezi panstvími Schonwald/Šumvald
a Hellendorfbyly dokonce mezníky, vzdálené od sebe 50 až 100 kroků,
průběžně očíslovány. Takto však vypadala hranice právě jen mezi těmito
dvěma panstvími, neboť o kus dál byly hranice panství Liebschhausen
značeny dřevěnými sloupy ve větších rozestupech. Mezi nimi se ojedi-
něle nacházel i "sloup s císařským orlem" nebo "kůl se třemi starými saský-
mi znameními". Opět jiná znamení, ať už to byl erb místní vrchnosti,
290 ZROZENÍ VAGABUNDA
písmeno D nebo dva zkřížené meče, vymezovala teritorium sousedního
duchcovského panství, a tím zároveň zemskou hranici. I v romto úse-
ku se občas vyskytl "saský sloup", znamení kříže nebo vysekaná písme-
na s letopočtem 1717, což byl zřejmě rok předchozího hraničního na-
rovnání. Sloupy, nazývané přímo "hraniční", nebo tzv. císařské varovné
sloupy ("kaiserliche Verbotssaule"), se nacházely u cest, u toku Labe nebo
v obcích a pravděpodobně upozorňovaly na hranici monarchie, která
byla i hranicí celní, resp. na zakázané stezky.
Jak jsem již naznačil, v 18. století a zcela jistě v jeho druhé polovině
se o (zemské) hranici nevyjednávalo a nerozhodovalo na hranici samé,
nýbrž mezi centrálními úřady (vládami) dotčených zemí, které k tomu
byly pověřeny suverény. Lokální znalosti (domnělého) průběhu hranice,
bez nichž se tyto úřady nemohly obejít, do jednání vstupovaly "zpro-
středkovaně", v podobě písemných zpráv, stanovisek a protokolů, jak
o tom svědčí i zmíněná instrukce z roku 1789. Zachycen zde býval jak
stav hraničního značení, tak rozdílné názory na průběh samotné hra-
niční linie. Příkladem budiž zpráva ředitele (dříve hejtmana) bynov-
ského/binsdorfského panství Floriana SaUera o sporných místech čes­
ko-saské hranice na tomto panství z 16. září 1788 a protokol obhlídky
těchto míst, jež se z podnětu zemského gubernia a panovníka a za účas­
ti krajského hejtmana Reiského, vojenského velitele Matzka, Floriana
SaUera a místních hajných konala 9. října 1788.
Zpráva ukazuje, že v této době ještě česko-saská hranice nebyla v celé
své délce písemně fixována, resp. že neexistoval její autoritativní popis,
na nějž by se česká strana mohla odvolat. Potvrzují to i SaUerova slova
během obhlídky sporných míst, že zde "není možné předložit listiny nebo
jiné dokumenty) neboť se nenalezl žádný popis hranic) podepsaný oběma stra-
nami". Znamení, rozesetá v terénu, jako mezníky, kameny nebo stromy,
označené většinou křížem, číslicí či písmenem, o průběhu hranice jed-
noznačně nevypovídala a obě země mohly na jejich základě vznášet od-
lišné územní nároky. Když například "Sasové" vedli na jednom místě
přímou linii od zlomeného mezníku blízko kamenitého pole k další-
mu hraničnímukameni pod ním, nebrali podle Sallerovy zprávy ohled
na ostatní, v této době již zaniklé nebo málo znatelné hraniční značky,
položené mezi nimi. "Češi" zde naopak vycházeli až od druhého, dol-
ního mezníku a pokračovali k nejbližšímu kameni se znamením ,,5 +"
a odtud dále "k několika stromům poblíž starých kůlů) které zřejmě bývaly
hraničními stromy". V protokolu obhlídky pak podobně čteme, že jinde,
5. HRANICE, PASY, CIZINCI 291
asi čtyři sta kroků od jistého mezníku, "ležíjiný velký kámen) označený
křížem) který Sasové pokládajíza hraničn~ z české strany je ale považován za
obyčejný kámen, náležející k českému teritoriu. Tamtéž je také tzv. Zlodějská
stezka) z české strany považovaná za hranici, pro Sasy je však hranicí rechle."
Průběh hranice na sporných místech se podle obou stran lišil řádově
o desítky metrů. Jen ojediněle se zde setkáváme s body, jako byl "černý
kamen s ++++++, který je jak z české, tak ze saské strany uznáván jako zem-
ský mezník".
Představy nepřítomných "Sasů" o průběhu hranice zprostředková­
val ředitel SaUer a byl to rovněž on, kdo hovořil jménem "Čechů" ("Boh-
men"), resp. - jak sám upřesňoval - panství Bynovec/Binsdorf I když se
ve své zprávě také odvolával na svědecké výpovědi ve prospěch bynovec-
kých nároků, v protokolu obhlídky řadil výslechy, provedené 4. července
1786 děčínskou městskou radou, co do důležitosti až za (chybějící) "plat-
né důkazy", resp. ,jinéprávoplatné listiny". Dojem, že se okolo hypotetické
hraniční linie nacházely kameny, stromy nebo kůly, na jejichž povaze
se česká a saská strana neshodovaly, však vzniká jen při četbě pramenů,
týkajících se Bynovce. Ve stejné době, začátkem října 1788, oznamoval
napříkladředitel panství Chlum Karl Norberr Grigar, že "na zdejším pan-
ství nepanují na hranici se Saskem ani v nejmenším nějaké spory".
Podobně jako na panství Bynovec byl i na jiná sporná místa zemským
guberniem vyslán vojenský pověřenec z mladoboleslavského velitelství
"k předběžné tajné obhlídce". Tyto jednostranné přípravné obhlídky pro-
bíhaly od října 1788. Až v lednu 1789 bylo narovnání hranic oficiálně
ujednáno se saskou stranou, o dva měsíce později byli hejtmani přileh­
lých českých krajů ustanoveni hraničnímikomisaři a do jejich čela po-
staven zmíněný svobodný pán Reisky z Dubnice. K dispozici mu byl,
jak víme, také hraniční inženýrJohann Alois Kolbe. Saské zástupce vedl
míšeňský krajský hejtman Heinrich von Karlowitz. Společná vizitace
hranic započala v létě 1789 a probíhala poměrně pomalu zejména proto,
že oba komisaři museli všechny své kroky a případné ústupky písemně
konzultovat se zeměpanskými úřady v Praze a v Drážďanech. Přes zimu
byla práce v terénu přerušena, pokračovalavšak na jaře 1790 a v tomto
rytmu přinejmenšímještě po následující dva roky.
Podle guberniální instrukce z července 1789 se měl hlavní komisař
po odstranění všech hraničních rozporů postarat také o osazení no-
vých a opravu starých mezníků. S tím spojené náklady měly nést rov-
ným dílem obě strany. Na viditelných místech měly stát hlavní mezníky
292 ZROZENÍ VAGABUNDA

z pevného kamene s vytesaným, pravděpodobně zemským znakem a čís­

lem. Pouze výjimečně měly být přetesány staré nečitelné mezníky nebo
použity dřevěné kůly. I když byly do hraničního značení pojaty i stáva-
jící mezníky s nejrůznějšími symboly, je zřejmé, že průběžné číslování
mezníků mělo hranici svým způsobem sjednotit. Během několikaleté
úpravy hranic nadto vznikla velmi podrobná dokumentace včetně map
a plánů, která mohla později sloužit při řešení hraničních sporů.
Praxi rozhraničování v 18. století konečně ilustruje i víceméně ná-
hodně vybraný zápis o obnově, tzn. obchůzce vnitrozemských hranic
mezi jihočeskými panstvími Vimperk a Zdíkov z 12. listopadu 1772,
nacházející se ve fondu prvně jmenovaného velkostatku. Popud k této 19. Výřez mapy hraničního lesa a zemských stezek mezi pasovským biskupstvím, Horními
vizitaci dala schwarzenberská vrchnost nikoli kvůli hraničním sporům, Rakousy a jihozápadními Čechami, 18. století
nýbrž proto, že většina mezníků, vysazených roku 1726, již nebyla na
svém místě. Písemné urovnání z tohoto roku spolu se "zeměměřičskou"
mapou sloužily za podklad obhlídky, které se zúčastnili zástupci obou
panství, schwarzenberský geometr a také někteří poddaní. Hraniční
značení, pocházející právě z roku 1726, vykazuje jistý řád. Vizitovaný
úsek vymezovaly "prastaré hlavní hraniční kameny", přirozené skály, ne-
soucí pomístní název, a rovněž vytesaný kříž, případně letopočet. Dále
ho členily čtyři hlavní mezníky, na nichž byly na protilehlých stranách
vysekána písmena W (Winterberg/Vimperk) a Z (Zdíkov), rok 1726
a nad nimi kříž. Mezi těmito mezníky se pak ve vzdálenosti přibližně
90 metrů (tři zemské provazce) měly nacházet průběžně číslované oby-
čejné hraniční kameny se znamením kříže. Kde chyběly, byly na linii,
vedené podle mapy, vsazeny právě při vizitaci. Aby byla jejich poloha
nezpochybnitelná, uložily se pod ně zcela v souladu s dobovou praxí
kusy cihel a okuje, tedy materiály, které se v přírodě běžně nevyskytují.
I jiné kameny, ležící shodou okolností na pomyslné spojnici stávajících
mezníků, byly do "hranice" začleněny jednak tím, že na ně byl dodateč­
ně vytesán kříž, a pak především tím, že jejich nový charakter stvrdili
obchůzkou a především podepsáním protokolu s jejich popisem "ko- 20. Pas města Jihlavy vystavený Wentzlu Glaserovi 13.4.1744
misaři" obou panství.
Rovněž zemská hranice byla v průběhu 18. století stále častěji fixo-
vána jak v terénu, tak písemně a mapově. Ať už byly důvody obranné,
politické nebo bezpečnostní, je třeba se ptát, zda a jaké mělo toto roz-
hraničování dopady na její běžné překračování. Již od středověku na-
bízely nejsnazší a nejobvyklejší způsob jak překonat hranici, potažmo
hraniční pásmo či les, zemské stezky. Místo, kde protínaly hraniční
 5. HRANICE, PASY, CIZINCI 293

linii, mohlo být označeno mezníkem nebo sloupem, a mimo jiné prá-
vě sem měly být stavěny varovné cikánské tabule a někdy se přímo zde
kontrolovaly osoby a zboží, nebo zde byli cestující předáváni "dopro-
vodu" z druhé země, jak jsme viděli v domažlickém případě. Zaplatit
mýto a složit své zboží museli obchodníci ve městě či městečku za hra-
nicí, jež k tomu bylo nadáno panovnickým privilegiem. V raném no-
vověku o tuto výsadu soupeřily například Prachatice, Vimperk a Kaš-
perské Hory, ležící na různých větvích Zlaté stezky, jdoucí z Pasova do
Čech. Lze předpokládat, že to zároveň byla ona "první hraničná místa",
v nichž měli podle žebráckých patentů z let 1723 a 1746 pocestní "pas
pro bezpečnost vzíti". Tomu by ostatně napovídala i jejich rozvinutější
městská správa. Když v roce 1728 představitelé Kašperských Hor usilo-
vali o to, aby jejich městem nadále vedla Zlatá stezka, de facto tedy o to,
aby tam obchodníci byli i v budoucnu povinni skládat zboží a platit
clo, neargumentovali pouze kvalitou místních cest a kratší trasou. Po-
dle jejich žádosti, podané komerčnímu kolegiu prostřednictvím prá-
cheňského krajského úřadu, vyžadoval veřejný zájem ("ratio publici"), aby
pro cizí osoby a cizozemce ("die fremden und auflldnder") byla veřejnou
mocí (,,Authoritate Publica") určena jediná cesta (samozřejmě ta přes je-
jich město) a aby tak tito cizinci nepřekračovali hranici, kde se jim zlí-
bL Z této stížnosti tedy můžeme usuzovat, že taková praxe nebyla v té
době výjimečná.
Čas od času udržované a relativně široké zemské stezky představo­
valy zejména v horských oblastech pro vozy jedinou alternativu pro
přechod hranic. Jak je však patrné z kašperskohorské zprávy a z mapy
hranice pasovského biskupství s Čechami z fondu Velkostatek Vimperk,
v oblasti jižní Šumavy překračovalo hraniční les hned několik stezek
či jejich větví (některé z nich přitom byly již od 16. století "zakázané").
V nížinách a hlavně pro pěší pak bylo možností, jak překonat zemskou
hranici, ještě více. Obrana hranice v místech očekávaného vpádu byla
aktuální především v čase války a ani její tradiční ochranu, například
Chody, si nemůžeme představovat jako trvalé hlídkování na hraniční
linii. Ve sledované době mohly být tedy zemské hranice hlídané místy
a příležitostně, zdaleka však nebyly uzavřené a jednotlivci je mohli pře­
kročit, aniž vzbudili jakoukoli pozornost.
Význam zemské hranice se v 18. století výrazně proměnil také s tím,
jak v duchu populacionismu vzrostla v očích představitelů státu cena
poddaného. S důležitostí, jaká byla přikládána průmyslové výrobě
294 ZROZENÍ VAGABUNDA
a obchodu, zesílila i potřeba kontrolovat pohyb zboží přes hranice.
Sjednocováním, centralizací a novou definicí mýt tak v druhé polovině
18. století postupně vznikala celní hranice, která po roce 1775 oddělo­
vala Čechy coby součást rakouských zemí od Bavorska, Saska a Slezska.
Jak píše Milan Hlavačka, ke kontrole zboží se zejména v době válek s re-
voluční Francií (po roce 1792) přidružila i kontrola podezřelé literatury,
potažmo osob, a na počátku 19. století přetínala hraniční silnici habs-
burská černožlurá závora. Na systematičtějšíkontrolu zemského terito-
ria ještě před Francouzskou revolucí poukazuje přípis českého gubernia
z ledna roku 1781, dochovaný ve spisech krajského úřadu Prácheň, po-
dle něhož mají cizince, toulající se bezúčelně a bez pasů, sledovat a za-
držovat zejména k tomu zřízené hraniční stráže (Landwachen). Ať už se
tyto stráže rekrutovaly z úředníků pohraničních obcí nebo z úředníků
krajských, tedy v jistém smyslu "státních", je i zde zřejmý nárok dohlí-
žet na zemskou hranici jako takovou, bez ohledu na tradici její ochrany
v místech předpokládanéhonebezpečí (Chodsko). Zároveň je ale třeba
zopakovat, že pokud se v 18. století na hranicích kontrolovalo, dělo se
tak na vybraných místech a týkalo se to osob, cestujících na vozech, ze-
jména v poštovních spojích, a nákladů zboží.
***
V 18. století bychom tedy mohli mluvit i o jakési postupné homogeni-
zaci teritoria jednotlivých států - jeho vyznačování, popisování a ma-
pování doprovázel také přesun kontroly z četných míst ve vnitrozemí
na hranice země. Po celou tuto dobu se však cestující, pocestní i tuláci
setkávali s kontrolami rovněž na hranicích měst, panství a teoreticky
i krajů. V souladu s tím lze všechny písemnosti, kterými se přitom měli
prokazovat, označit jako "pasy". Vzhled těchto písemností ani jejich
dobová pojmenování nebyly v pozdním středověku a v raném novově­
ku zcela jednotné. V různých jazycích se hovoří o pasech, glejtech, prů­
vodních, ochranných či vysvědčujícíchlistech, potvrzeních, dopisech či
prostě listech. Výraz passeport pro osobní identifikační dokument citu-
je Valentin Groebner z výnosu francouzského krále Ludvíka XI. z roku
1464. V druhé polovině 15. století se pak podle něj podobná označení
objevila v italských (passaporti) a německých (passzettel, resp. bassborten)
úředních nařízeních. Ale ani postupné převažování termínu "pas" by
nemělo vyvolávat dojem, že šlo o standardizovaný a vrchnostmi auto-
maticky uznávaný dokument. Výnos rakouského císaře z 23. října 1656,
5. HRANICE, PASY, CIZINCI 295
obsažený V dopise českých místodržících purkmistrovi a radě Mostu ze
4. listopadu, nařizoval zjišťovat od "všech projíždějících cizích cizozemských
lid~ odkud přicházej~ kdo jsou ajakými pasy jsou opatřeni". O splnění tohoto
nařízení informoval mosteckou radu jeden z okolních úředníků o něko­
lik týdnů později: "pánům", tedy zřejmě představitelům obce, uložil, aby
"projíždějící cizí cizozemské lidi co nejpřísněji a nejdůkladněji vyslechli, odkud
jdou, kdo jsou ajaké majípasy". Osoby s falešnými pasy měly být zadrženy
a cizinci bez pasu (Passbrief> bez odkladu posláni zpět. "Pasy" jsou zde
zřejmě myšleny jakékoli průvodní dokumenty, ověřené podobně jako
jiné listy či listiny zejména pečetí a podpisem (a také podobně falzifi-
kovatelné). Vystavit je de facto mohla jakákoli veřejná autorita, nikoli
tedy nezbytně ta, jíž byl cestující poddán, nýbrž také vrchnost místa,
kde se po nějakou dobu zdržoval nebo kudy projížděl. Ostatně vedle
potvrzení totožnosti nositele a umožnění volného průchodu bylo úče­
lem pasů - alespoň opřeme-li se o jejich text - zahnat obavy ze šíření na-
kažlivých nemocí. V tomto ohledu bylo místo, kde se dotyčný zdržoval,
důležitější než jeho poddanská příslušnost. Pasáže o "zdravém povětří"
obsahovaly pasy i v době, kdy se už postupně sjednocovaly tím, že pro
ně zejména města nechávala tisknout formuláře. V pase, který vídeň­
ští úředníci v roce 1739 vystavili českým rolníkům Wentzlovi Marrovi
a Lucasovi Glimovi, jdoucím do Českého Krumlova, stojí, že v "císařském
rezidenčním městě a okolních předměstích je toho času (Bohu chvála) dobrý
zdravý vzduch a nenízde patrná ani nejmenšístopa nějaké nakažlivé nemoci".
Držitelům pasu proto nemělo být bráněno v cestě. Tento pas (ze sbírky
Stará manipulace), vydaný dvěma osobám, stojí za pozornost i z toho
důvodu, že zatímco text o nepřítomnosti epidemií ve městě je v něm
předtištěn, a tedy coby hlavní účel pasu standardizován, volný prostor
měli úředníci k tomu, aby nositele dokumentu popsali. V tomto přípa­
dě tak učinili s podrobností, kterou vyžadovaly většinou až pasy o ně­
kolik desítek let později se svými rubrikami věk, postava, obličej, oděv.
WENTZL/VÁCLAV GLASER
Podobný prostor k eventuálnímu popisu osoby ponechávaly i tištěné
pasy města Jihlava, které v letech 1742, 1743 a 1744 získal Wentzl/Vác-
lav Glaser a které spolu s jeho výslechem skončily v písemnostech měl­
nického panství. Jihlavští syndikové (písaři s právnickými znalostmi)

296 ZROZENÍ VAGABUNDA
se Vnich však omezili na udání jména, sociálního stavu nebo profese
(tiskař plátna), doprovodu (manželka, 1743-1744) a cíle cesty (k armá-
dě - 1742, Praha - 1743, Mělník - 1744).
Když byl Glaser v Mělníku pro "zlý život" zadržen a vyslýchán, mimo
jiné uvedl, že není ženatý ani poddaný, oba jeho rodiče již zemřeli a on
sám že se naučil tiskařskému řemeslu. Až pak ho vyslýchající vyzva-
li, aby svou totožnost nějak prokázal, načež on předložil jihlavský pas
(nejprve zřejmě ten poslední) a křestní list. I Z dalších dvou pasů a z vý-
slechu vyplývá, že se živil příležitostným prodejem kramářského zbo-
ží, tabáku a alkoholu, které nabízel i císařským vojákům, účastnícím
se v těchto letech válek o rakouské dědictví. Jako nepoddaný člověk se
pro pas neobracel ke své vrchnosti, nýbrž k úřadu v místě, kde se zdr-
žoval. V prvním pase je však jmenován jako jihlavský "obyvatel" ("In-
wohner"). S tímto dokladem se dostal až do Lince a poté do Vídně, kde
se seznámil s Magdalenou Wachin/Wáchovou, s níž se vrátil na její do-
movské panství Pšovka a šel dále na Moravu, pravděpodobně také do
Jihlavy. I když v pasech z let 1743 a 1744 je uvedena Glaserova "manžel-
ka", Wentzl si Magdalenu nikdy nevzal. Jak tvrdil, přidala se k němu
pouze cestou Z Vídně a pak ho již nechtěla opustit. Magdalena sama
vypověděla, že ji k cestě vyzval, resp. donutil Glaser a že neměl v zásadě
nic proti svatbě, kterou mu navrhovala.
Společné toulání bez oddacího listu bylo také oním "zlým životem",
kterým se Glaser a Wáchová přečinili a za něž je stihl trest bití karabá-
čem a vypovězení, potažmo nucených vrchnostenských prací. Přečin
i trest zde mají do určité míry exemplární povahu: mělnická vrchnost
coby "nemravné" postihovala toulání a nesezdané soužití muže a ženy,
tedy životní způsob, který nebyl mezi neusedlými lidmi zdaleka výjim-
kou. To však neznamená, že by jejich vztahy byly méně stabilní, pouze
se vymykaly tradičním a "posvěceným" vzorům. Pro církev totiž byla
každá, byť jen potenciální sexualita mimo manželství hříchem.
Pasy či průvodní listy byly - jak jsme viděli i u cikánských skupin na
Mělnicku - v zásadě dostupné i neusedlému či do poddanských struk-
tur ne zcela začleněnému obyvatelstvu. Jejich vydání a užívání se zaklá-
dalo - vedle nezbytného poplatku - na důvěře v osobu žadatele a v jím
uvedené údaje. Podobně jako Glaser mohl křestní list a pas či jistý druh
"vysvědčení" získat de facto každý člověk. Tyto papíry mu pak umož-
ňovaly poněkud jistější pohyb uvnitř zemí i přes jejich hranice. Ještě
dlouho do 18. století bylo při cestování důležité především mít u sebe
5. HRANICE, PASY, CIZINCI 297
jakýkoli dokument nějaké vrchnostenské autority, zkoumání obsahu
a totožnosti nositele přicházelo na řadu až v případě podezření či po-
chybnosti. Jak píše Andreas Fahrmeir ve sborníku Documenting Indivi-
dual Identity, nejednotnost pasových dokumentů ztěžovala kontrolu je-
jich pravosti ještě v 19. století. Úředníci se často spokojovali jen s jejich
důvěryhodnou formou.
Nejrůznější podoby měly pasy i o století dříve. Jejich funkce se měnila
s rozvojem cesrování a s tím, jak se ho vlády snažily regulovat. Obava-
mi z šíření epidemií bylo motivováno nařízení českého místodržitelství
ze 14. října 1710, dochované rovněž ve fondu prácheňskéhokrajského
úřadu, v němž se vrchnostem a magistrátům zakazovalo vydávat hro-
madný (generální) pas pro všechny cestující jednoho poštovního povo-
zu. Prý totiž hrozilo, že cestou místo někoho z osazenstva, zapsaného
v tomto pase, nastoupí osoba "z podezřelého", tedy nemocí zasažené-
ho místa. Zabránit tomu měly pasy individuální, v jazyce nařízení "ein
particular jOeda sanitatis", čili zdravotní vysvědčení. Chtít se vydávat za
někoho jiného či předstírat místo pobytu by pak znamenalo opatřit
si celý nový dokument, a nikoli se jen skrýt za jméno cizího člověka
v pasovém soupisu. V určitém smyslu však skupinové pasy nevymize-
ly, neboť do dokumentů cestujících mužů, hospodářů, potažmo pánů
byly nadále zapisovány nejen manželky Qako u Wentzla Glasera) a děti
Qak je tomu mnohdy dodnes), ale i služebnictvo a ostatní doprovod.
Předpokládalo se, že za jejich totožnost bude ručit držitel pasu svou
autoritou pána domácnosti.
V kontrolách "pasů" spatřoval jeden z prostředků proti přílivu cizo-
zemských tuláků a žebráků do země i patent, vydaný pro Čechy jmé-
nem Marie Terezie 3. dubna 1750 a doplňující tím předcházející proti-
žebrácká nařízení. V místech "na hranici" se mělo dbát, aby "se do země
nevloudila žádná s1wdlivá cháska". Pokud by ji vrchnosti, městské rady
a rychtáři, de facto tedy všechny osoby s úředním pověřením, kdekoli
přistihli, měli si vyžádat pas. O tom, jak se škodlivá cháska rozeznávala
či zda bylo možné legitimovat v podstatě kohokoli, patent mlčí, hlavní
roli v dalším zacházení s takovými osobami však jednoznačně přisuzu­
je písemným dokumentům. I zde však bylo základním kritériem jejich
pouhé vlastnictví. Posláni pryč ze země či - v případě blíže nespecifi-
kované podezřelosti - zadrženi měli být ti, kdo nebyli opatřeni "auten-
tickými listinami". Těm, kdo se prokázali "náležitým pasem", ho měli
úředníci potvrdit bezplatným podpisem a neměli jim zabraňovatv další
298 ZROZENÍ VAGABUNDA
cestě. "Správnost" pasu spočívala patrně pouze v tom, zda se dokázal
tvářit jako listina vystavená (zpečetěná) vrchností, a ve věrohodnosti
cíle a účelu cesty - to byli představení panství a obcí schopni do určité
míry posoudit a tento vztah k nějaké vysvědčující autoritě byl také dů­
ležitější než totožnost cestujícího jako taková (pokud vůbec můžeme
obojí od sebe oddělit).
Pasy sloužily "cizincům" (v jazyce patentu "Fremde", případně "Fremd-
linge") i k pobytu v zemi. Měl je od nich vyžadovat každý, kdo jim po-
skytl ubytování, ať to byl hostinský nebo měšťan (hranice mezi pro-
fesionálním a příležitostným ubytovatelem však nebyla ostrá). Údaje
o cestujícím, jméno, původ, profesi či účel cesty (to vše se mohlo skrývat
pod termínem "condition") a předpokládanou dobu pobytu měl ubyto-
vatel zanést do manuálu, který byl povinen o svých hostech vést, a zá-
roveň je měl oznámit městským hejtmanům (v Praze) nebo městské
radě. Cestující na koních či na vozech si před odjezdem museli u úřa­
du města vyzvednout dovolení, tzv. "pasový lístek" ("Pass-Zettul") s po-
znamenáním cíle cesty.
Patent z dubna 1750 používal vedle označení pas ještě výrazy paso-
vý lístek, lístek, legitimace, dobrá či autentická listina ("Urkunde") či
v případě vandrujících tovaryšů vysvědčení ("Kundtschafť'). Cestující je
byli povinni předkládat úřadům (městským radám, cechům) k potvr-
zení, a právě dokument, z něhož byla patrná místa předchozího poby-
tu v zemi, byl především hodný důvěry - jeho nositelům měl být po-
skytnut jak volný průchod, tak ubytování. Lidi bez těchto pasů (nikoli
již osoby, zdržující se mimo obvod své vrchnosti) nazývalo nařízení
vagabundy. Nehledejme však v textu jednoho patentu zásadní význa-
mový, potažmo historický posun. Sice se tu kladl důraz na kontrolu
průvodních písemností, ta se však objevuje i dlouho před rokem 1750.
Jak podotkla Andrea Komlosy (a jak se k tomu neustále vracíme), ještě
do poloviny 19. století nevycházely jednotlivé normy z nějakého syste-
matického pojetí práva, ale byly mnohdy vydávány ad hoc, pro potřeby
nastalé situace, a jejich nařízení a terminologie tudíž nebyly jednotné,
pokud si přímo neprotiřečily. Máme-li navíc co do činění s normami,
měli bychom mít na paměti, že ty i v druhé polovině 18. století vyjad-
řovaly především nárok státu/panovníka, a ještě spíše představy jeho
úředníků, které však byly s rostoucí byrokratizací a centralizací státní
správy stále více přítomné i v každodenním rozhodování městských
hejtmanů a rad, vrchnostenských úředníků či rychtářů.
S. HRANICE, PASY, CIZINCI 299
Přestože nemohu sledovat jazyk všech norem, týkajících se pohybu
osob v Čechách v druhé polovině 18. století, zmíním se alespoň ještě
o patentech z let 1754 a 1784. Patent o lupičské, zlodějské a jiné potul-
né chátře z 1. dubna 1754 zakazoval hostinským ubytovávat pěší po-
cestné či pocestné na koni, pokud to nebyly "distingované" osoby, bez
toho, aby se prokázali "věrohodnými pasy a listinami". S tím, že pas byl
vyžadován především od osob, které necestovaly "urozeně", tedy nejspíš
ve šlechtickém či úředním oděvu a s příslušnými viditelnými náleži-
tostmi, jako byly barvy či erb, se setkáváme i v pozdějších letech. Stejně
tak patent nedovoloval zaměstnávat "autentickými listinami neopatřené
cizince, již se nemohou legitimovat, či dokonce podezření budící lidi (...) kteří
nemohou věrohodně doložit, odkud jdou, jakou obživu vedou a v jakých zále-
žitostech a kam chtějí dále jíť'.
O třicet let později se patent Josefa II. z 10. srpna 1784 pokusilo po-
měrně obsáhlou úpravu vystěhovalectví ze západních částí, tzn. z čes­
kých a rakouských zemí habsburské monarchie. Můžeme za ním spat-
řovat populacionistickou snahu zamezit úbytku obyvatelstva, zejména
mužů podrobených vojenské službě a řemeslníků, užitečných pro hos-
podářství země. Podobný zájem o vlastní poddané projevovali předsta­
vitelé osvícenského Rakouska nejpozději od 40. let 18. století a pod-
statně se v tom nelišili ani od vrchností dřívější doby. V roce 1784 však
patent reagoval na častý pohyb poddaných přes vnitřní i vnější hranice
monarchie a stanovil, či spíše sjednotil jeho podmínky, které pak byly
modifikovány po celé 19. století.
Patent v osmém paragrafu sice obecně vyhlašoval, že ,Jednomu kaž-
dému svoboda se pouštíz příčiny svého jednáníjak po všech místách vně v zemi,
tak také do ciziny jíti", podle sociálního statusu a státního zájmu obyva-
tele však rozděloval na osoby podléhající vojenské povinnosti a na ostat-
ní, mezi nimiž dále rozlišoval šlechtu, obchodníky, řemeslníky a ostatní
nevojenské osoby. Pro "vojenské" osoby spočívalo větší omezení pohy-
bu v tom, že k jejich cestám za hranice kraje, resp. odvodního obvodu,
či do jiné dědičné habsburské země (mezi než podle patentu nepatřily
Uhry) vystavovala - jako všem ostatním - povolení nejen vrchnost, ný-
brž svůj souhlas k nim muselo dát i vojenské velitelství. Zatímco šlechta
potřebovala k opuštění země povolení od dvora, byli "nevojenští" obyva-
telé povinni vyzvednout si pro cestu do nehabsburských zemí pas, a to
buď u pražských zemských orgánů (gubernia), nebo u krajského úřadu.
Úřední pas představoval jakési potvrzení legálnosti cesty - v paragrafu
300 ZROZENÍ VAGABUNDA
12 stojí, že ti, kdo "k cestě dovolenípovinni žádati jsou, musejípro důvěrnost,
že ho obdrželi, s pasami zaopatřeny býti". Pasy byly vystavovány na předtiš­
těné formuláře a stvrzovány podpisem a pečetí. Patent varoval před zne-
užitím prázdných formulářů a jejich bianco potvrzováním. O vydaných
pasech měl vést každý úřad protokol. Pasům na roveň byla postavena
řemeslnická vysvědčení, tzv. kundšofty, které řemeslníkům či tovary-
šům sice vydával představený cechu, potvrzovat ho však měla i městská
rada. Překročení příslušné hranice bez pasu bylo chápáno jako delikt.
Z pasové povinnosti patent vyjímal pouze osoby žijící blízko hranice
a pravidelně ji překračující (posly, obchodníky).
V patentu ze srpna 1784 jsou pasem míněny jak dokumenty pro ces-
ty do sousedního kraje nebo habsburské země, tak do "ciziny" (k její-
mu vymezení se dostanu později). Přes přetrvávající úlohu vrchností
je zde podobně jako například u postrku patrné, že pravomoci k jejich
vydávání, a tedy k regulací pohybu přecházely na lokální (krajské úřa­
dy) a centrální (gubernium) orgány státu. V tom a také v postupující
unifikaci obsahu pasů a způsobů nakládání s nimi vidím jistou, byť vel-
mi pozvolnou změnu. Určité nejasnosti v tom, kdo a pro jakou cestu
potřebuje pas, se jal na jaře 1788 odstraňovat prácheňský krajský úřad
svým oběžníkem, který se dochoval i v netolickém městském archivu.
Podnětem k němu byla mimo jiné i nelibost nad tím, že krajští úředníci
čtyři roky po vydání vystěhovaleckého patentu na mnoha místech při
kontrole nenalezli žádný pasový protokol, což relativizuje jak účinnost
normy, tak samotnou centralizací pasové agendy. Oběžník upřesňoval,
že kdokoli, kdo se vydává do jiné dědičné země nebo "dokonce do cizích
zemt', k tomu potřebuje od nejvyššího zemského úřadu (gubernia),
nebo krajského úřadu pas. Osobám ve vojenské povinnosti, jež tvořily
velkou část mužské populace, vystavovaly pasy pro cesty do jiného kraje
vrchnosti po srozumění s velitelstvím. Kromě jména měl takový doku-
ment obsahovat účel a cíl cesty, místa, přes něž vedla, dobu platnosti,
souhlas vojenského regimentu a také popis žadatele a to, zda je vydá-
vajícímu úřadu či úředníkovi dobře známý. Mezi těmito náležitostmi,
jež byly brzy pokládány za samozřejmé v jakémkoli pase, zaujme hlav-
ně popis osoby, který teoreticky umožňoval identifikaci jednotlivce při
každé kontrole, a nikoli jen při vydávání dokumentu.
Jednorázový charakter pasu ještě dlouho přetrvával a při jeho vy-
dávání si spolu po celé 18. století konkurovaly vrchnostenské/měst­
ské a zemské orgány. Zároveň se ale ustalovala jeho forma: předtištěný
5. HRANICE, PASY, CIZINCI 301
"městský" pas se kolem poloviny 18. století objevuje nejen v kancelářích
velkých měst, jako byly již zmíněné Vídeň čiJihlava, ale například i v pí-
semnostech poddanských Netolic (1755). Současně dochází k postup-
nému prosazení pasu (a nikoli průvodních listů, zdravotních vysvědčení
a podobných písemností) coby univerzálního cestovního dokumentu,
vyžadovaného jak od cizinců, přišedších do Rakouska, tak od rakous-
kých poddaných, vydávajících se za hranice země. Jistě se tak děje nejpr-
ve v textech panovnických patentů a v úředních memorandech, a pou-
ze studium vrchnostenské a krajské agendy by odhalilo, jak rychle se
jednotné pasy rozšířily v praxi. Nárok, že to bude jedině a pouze - byť
několika institucemi vydávaný - pas, jehož držba bude z pohybu či
pobytu jinak zakázaného dělat pobyt povolený, však panovníkem, po-
tažmo státem již vysloven byl. Právo kontrolovat pohyb tak postupně
přecházelo z lokálních institucí a politických autorit, v našem případě
z vrchností či měst, na "veřejný" stát, který se mimo jiné právě tímto
způsobem definoval. Sociolog a historik John Torpey ve své monogra-
fii The Invention ojthe Passport mluví o státní monopolizaci kontroly po-
hybu, která je podstatným aspektem přechodu od feudalismu ke kapi-
talismu. Moderní státy podle něj společnostmi ani pouze nepronikají,
ani na ně foucaultovsky nedohlížejí, nýbrž je do sebe pojímají, a tím se
vlastně ustavují. Počátky tohoto "pohlcování" vidí autor již u raně no-
vověkých absolutistických monarchií. Podle mého názoru však může­
me u kontroly pohybu mluvit právě o pronikání státu do dříve domi-
nantního svazku mezi poddaným a jeho vrchností. Stát těmto lokálním
autoritám nebere právo vydávat pasy, nýbrž pověřuje je činit tak v jeho
jménu. Tento stav alespoň v České republice trvá v jistém smyslu i dnes,
kdy de facto státní doklady totožnosti a cestovní doklady vydávají po-
věřené samosprávné obce. Byl to sice panovník, kdo formálně vznášel
nárok regulovat pohyb obyvatel jeho zemí, tito obyvatelé však i na pře­
lomu 18. a 19. století zůstávali také poddanými svých vrchností. Na ně
se měli v prvním kroku obracet ti, kdo zamýšleli opustit své panství
či kraj. Že tak nečinili zdaleka všichni, resp. že se v případě zamítnutí
bylo možné odvolat ke krajskému, tedy vysloveně státnímu úřadu, že
se tedy postavení panství měnilo a chceme-li oslabovalo, je však mimo
jakoukoli pochybnost.
Zvýšená mobilita a především její výhradní kontrola státem mají
v Torpeyově pojetí také důsledky pro utváření individuální identity. Ne-
jen při překračování hranic, ale i uvnitř teritorií byli jednotlivci právě
302 ZROZENÍ VAGABUNDA
pomocí pasů a jiných legitimací identifikováni na základě přináležitosti
k danému útvaru, později pak podle (státního) občanství. Torpey tak
formování moderní identity (občana) úzce spojuje s institucionalizo-
vanými technikami identifikace, uplatňovanými od 18. do 20. století.
O plošném zavádění těchto technik nemůžeme ale například v rakous-
ké monarchii mluvit nejen do konce 18. století, ale ani před polovinou
století následujícího. Waltraud Heindl sice ve spojitosti s výzkumným
projektem, z něhož vzešel sborník Grenze und Staat, poukázala na to, že
se v druhé polovině 18. století vedle pojmu domovské právo stále čas­
těji objevoval i pojem "státní občanství" (například v josefinském civil-
ním zákoníku z roku 1786), ten byl však užíván především proto, aby
byly potlačeny stavovské rozdíly a výsady ve vztahu poddaných ke státu,
resp. k dynastii. "Poddané" a "vlast", která chrání jejich majetek a bez-
pečnost, zmiňuje ve svém úvodu i vystěhovalecký patent z roku 1784.
Poddanský poměr k vrchnostem a "poddanská" argumentace ostatně
přetrvaly, byť s modifikacemi, až do zániku vrchnostenské správy v le-
tech 1848-1850. Otázkou navíc zůstává, jak se povinnost opatřit si ze-
jména pro překročení zemských hranic pas odrážela v identitě té (větší)
části obyvatelstva rakouské monarchie, která podobné cesty nepodnika-
la. Práce vycházející především z normativních pramenů také nechávají
zcela otevřený problém zakoušení, reflexe či artikulace takové identity,
a to i u těch, kteří se pro podobné doklady - byť s měnícím se textem
či erbem - stále obraceli na svou vrchnost či na městskou správu. Za
klíčové zde nepovažuji literu zákona, nýbrž zkušenosti osob, kterým pí-
semně stvrzená přináležitostk monarchii umožnila či znemožnila do
té doby neproblematizovaný pohyb. Bezpochyby modernizační kroky
jako svoboda pohybu po celé rakouské monarchii a přesunutí kontroly
pasů výlučně na její hranice v 50. letech 19. století, stejně jako odstraně­
ní této kontroly i na vnějších hranicích země roku 1865 a dopady, kte-
ré měly na mobilitu a vnímání hranic, však bohužel leží mimo časový
rámec tohoto textu.
Poněkud jinak je to ale se samotným principem či ideou identifika-
ce, jejichž kořeny můžeme vysledovat daleko dřív. Moderní identifikace
má dvě stránky: panovník či úředníci jeho vlády se již jednak nezajímají
pouze o sumu daní či počet rekrutů, které mají odvést jednotlivé země,
regiony či vrchnosti. Zájem se - možná i ve snaze obejít mezičlánek zem-
ských stavů - přenáší na obyvatelstvo jako takové. A i když důvody prv-
ních sčítání lidu a číslování domů v 50. a 60. letech 18. století i později
5. HRANICE, PASY, CIZINCI 303
zůstávají alespoň v habsburské monarchii stále vojenské, začínají být
v jejích centrech za tímto účelem shromažďoványúdaje o jednotlivých
poddaných. První skutečné sčítání lidí pak v monarchii proběhlo v le-
tech 1770-1772. Neznatelně tak vzniká něco, co bychom mohli nazvat
centrálním registrem obyvatelstva, představujícím akumulované vědě­
ní o každém jednotlivci.
Za druhý podstatný moment identifikace lze považovat možnost na
místě ověřit, zda osoba je tím, za koho se vydává. Zvláště důležité to
bylo u neusedlých, potažmo mobilních lidí bez bezprostředníhovzta-
hu k vrchnosti, ale třeba i k sousedům, kteří by jejich totožnost mohli
osvědčit. Vzpomeňme na Josefa Pečenku z úvodu třetí kapitoly, který
se roku 1723 poté, co byl chycen pro podezření z potulky, bránil tím, že
ho "všudy dobře znajt'. Za tímto účelem byly - jak řečeno - od pozdního
středověkuvydávány nejrůznější druhy pasů. Ne vždy ale dokládaly pů­
vod či vrchnostenskou příslušnost nositele a obecně se zakládaly spíše
na důvěře mezi nositelem a tím, kdo pas vystavoval, případně kontro-
loval. Jak jsme rovněž viděli, vydat pas či vysvědčení o dobrém chování
se pokládalo za "slušné", tedy náležité, dokonce i v případě některých
cikánských skupin. Fyzický popis, který měl zabránit vykazování se
dokumentem jiné osoby, se v pasech objevuje až s jejich standardizací
(a tiskem), u nás od poloviny 18. století. Vzor či rastr, jak členit, vnímat
a verbalizovat lidský zevnějšek, byl přitom patrně převzat ze zatykačů.
S povinností se takovým pasem vykazovat vstoupila do vztahu mezi
cestujícím (nikoli nutně vagabundem) a úředníkem nedůvěra, což byl
možná jeden z důvodů, proč se příslušníci vyšších vrstev a zejména
šlechty stavěli odmítavě k pasům i tehdy, kdy už byly závazné i pro ně,
tedy během 19. století. Pokud se šlechtici pasy prokazovali i v dřívěj­
ší době (a nepřekračovali hranice bez jakékoli kontroly coby zmíněné
"distingované" osoby), nepředstavovaly pro ně tyto doklady nezbytnost,
nýbrž jim "zjednávaly respekt", jak zní ostatně i známý výrok Giacoma
Casanovy, citovaný v této souvislosti Andreasem Fahrmeirem. Taktéž
ve sborníku Documenting Individual Identity konstatuje Peter Becker, že
způsob popisu individua (antropometrie) se v kriminalistice 19. stole-
tí sice neustále zdokonaloval Uednoho z vrcholů dosáhl v technice ber-
tillonáže), významnou změnu směrem k objektivizaci a sdělitelnosti
popisu ale přineslo až rozšíření portrétu a fotografie. S trochou nad-
sázky tak skončil předmodernívěk identifikace prostřednictvím slov
a nastal věk obrazový, střídaný dnes érou datovou, kdy samotné lidské
304 ZROZENÍ VAGABUNDA
vnímání k "přečtení" totožnosti jednotlivce Z příslušného dokumen-
tu již nestačí.
Vraťme se však ještě do 18. století a k otázce, jak spolu souvisejí ze-
všeobecňování, závaznost a větší "výmluvnost" pasů na jedné straně
a podchycování veškerého obyvatelstva země na straně druhé. Pochyb-
nost nad tím, že princip moderní identifikace, totiž propojení indivi-
duálních dokumentů s centrálními registry obyvatelstva, došel svého
uplatnění již v raném novověku (a že se nejednalo jen o utopickou
představu), vyslovil již zmíněný Valentin Groebner. Podle autorů, jako
jsou Gérard Noiriel, Daniel Roche nebo Vincent Milliot, zabývajících
se osvícensko-absolutistickou Francií, však oba tyto identifikační tren-
dy vycházely ze stejné potřeby absolutistického státu, resp. jeho repre-
zentantů, populaci popsat, poznat, kontrolovat a lépe jí vládnout. Není
přitom tak podstatné, zda šlo pouze či především o reakci na zvyšu-
jící se mobilitu obyvatel, soustřeďujících se zejména do velkých měst.
V Paříži byla od konce 17. století dohledem nad cizími lidmi pověřena
nová instituce, spojovaná od té doby v první řadě právě s bezpečností
a identifikací - policie. Z našeho pohledu důležitější je skutečnost, že
do života lidí začaly pomalu vstupovat nové instituce a praktiky, od-
vozující se od relativně abstraktního státu. Dobře o tom například vy-
povídá centrální metodika sčítání lidí a ohlašování pobytu, kterou na
základě rakouských patentů z let 1777 a 1804 popsala Zdeňka Stoklás-
ková. Od doby Josefa II. byli do tkaní této informační sítě definitivně
vtaženi také duchovní, disponující matrikami coby základním zdrojem
populačních dat. Přináležitostjednotlivce ke stavu či korporaci (cechu,
sousedství, panství) tak byla nahrazována registrovanou příslušností
nejen na určité místo ve společnosti, ale i v prostoru - do obce a domu.
V této době mimochodem vznikají jak ve Francii, tak v Čechách (opět
za součinnosti místních duchovních) také první topografie coby sou-
bory informací o prostoru samotném.
Zatím toho však příliš nevíme o tom, zda rostoucí počet těchto stá-
tem vyžadovaných úkonů a de facto nadekretovaná obecní příslušnost
s sebou ihned přinesly i oslabení vazeb poddaných k jejich vrchnos-
tem ať v oblasti symbolické (holdování, slavnosti), hospodářské (pod-
danské povinnosti) nebo sociální (podpora v nouzi), jinými slovy, jak
se k sobě měl "starý" status poddaného a "nový" status občana obce.
Jak ve své práci o orlických Schwarzenbercích naznačil Zdeněk Bezec-
ný, "poddanské" přináležitosti užívali bývalí poddaní coby argumentu
5. HRANICE, PASY, CIZINCI 305
v žádostech, určených své bývalé vrchnosti, ještě desítky let po zrušení
poddanství v roce 1848. Lze se jen domnívat, že k soupeření statusu
poddaného a statusu občana, resp. loajality vůči vrchnosti a vůči státu,
docházelo v každodenním životě jen zřídka, pokud byly tyto statusy
vůbec vnímány jako odlišné.
Vincent Milliot a Vincent Denis ve svých pracích o osvícenské Francii
také poukázali na roli armády při moderní identifikaci. Nejde přitom
jen o pravidelnou potřebu "kvalitních" rekrutů při současném zacho-
vání prosperity poddanských hospodářství, která podněcovalasčítání
a popisování obyvatelstva. Armády podle obou autorů shromažďovaly
velké množství lidí a podřizovaly je autoritě, vymykající se z klasické
stavovské hierarchie právě mobilitou, tedy nesvázaností s jedním pro-
storem. Voják měl být vojákem, poslušným příkazů, kdekoli, zatímco
měšťana či řemeslníka definovala příslušnost ke konkrétní obci či kor-
poraci v daném místě. Armáda proto vyžadovala poněkud jinou orga-
nizaci a kontrolu svých členů. S její profesionalizací se během 18. století
začaly pořizovat seznamy vojáků jednotek, sloužící nejen k snadnější­
mu a efektivnějšímu zacházení s nimi, ale také k vyhledávání dezertérů.
Dezerce přitom v raném novověku nepředstavovalanijak výjimečnýjev.
Na základě těchto seznamů se mohly vydávat tištěné zatykače na uprch-
lé vojáky, obsahující jejich popis, a umožňující tím jejich identifikaci
i takřka "mimo kontext". K pozdějším policejním praktikám přispěly
armády podle obou autorů jednak jednotnými písemnými dokumenty,
centralizací informací a konečně nutností sjednocené kontroly těchto
písemností. Dodejme, že i Zedlerův výkladový slovník v roce 1740 pod
heslem "pas" uvádí de facto pouze (dočasnou) propustku, udělovanou
vojákům jejich veliteli. To vše může patřit k důvodům, proč Michel Fou-
cault, ale třeba i Gerhard Oestreich viděli v raně novověkých armádách
předobraz moderní disciplinované společnosti.
***
Dalo by se říci, že průvodní listy či pasy pocestným (cizincům, ale
i tulákům) na jednu stranu usnadňovaly pohyb a zjednávaly jim urči­
tou jistotu při kontaktu s autoritami. S rozšířením a sjednocováním
těchto písemností, potažmo s tím, jak měly být vyžadovány na stále
větším počtu míst, ale mohly pasy paradoxně pohyb omezovat nebo
přinejmenším komplikovat. I v 18. století však pasy či různá "vysvěd­
čení" ještě ad hoc vydávaly vrchnosti obcí, kterými pocestný procházel,
 306 ZROZENÍ VAGABUNDA
a i formalizované pasy, vydávané Z pověření centrální moci, měly nej-
prve sloužit pro jednu jedinou cestu. Proto nás nepřekvapí, že zejmé-
na neusedlí lidé mohli mít u sebe takovýchto písemností hned něko­
lik, aniž by šlo vždy odlišit pas "pravý" od "nepravého", nebo dokonce
falešného. Ernst Schubert uvádí příklad cikánského podomního ob-
chodníka, chyceného v roce 1738 v Hildesheimu, u něhož byl nalezen
pas, vydaný pruským maršálem Leopoldem von Anhalt-Dessau, a pasy
měst Helmstedtu a Hildesheimu. Jeho matka měla u sebe vedle hilde-
sheimského pasu rovněž pas blankenburského knížectví a vévodství
Braunschweig-Wolfenbi.i.ttel.
POLŠTÍ ŽIDÉ SALOMON ]ACOB A HERSCHL
Omezení, která s sebou přinášel pas, centrálně zaváděný od 18. století,
nejprve nespočívalo ani tak v tom, že by člověku přisuzoval jednu ne-
měnnou identitu, nýbrž v tom, že pocestnému předepisoval trasu a cíl
jeho cesty a každé odchýlení mohlo být úřady vnímáno jako podezřelé.
Podezření z potulky se vystavovali například SalomonJacob a Herschl,
dva Židé z Polska, zadržení při cestě Čechami v Protivíně začátkem
roku 1769. Sedmdesátiletý rabín Jacob byl sice opatřen pasem, podle
něj měl však cestovat do Hamburku. Ve výslechu, provedeném z naří­
zení prácheňského krajského úřadu píseckým soudem, vypověděl, že
ho k opuštění Polska přiměla obtížná možnost obživy. Vydal se tedy
na cestu od jedné židovské obce ke druhé a byl živ z almužen, které do-
stal od jejich příslušníků. Větší hustota židovského osídlení, a tím pá-
dem i snadnější možnost existence byly podle jeho slov důvody, proč
se v Drážďanech odchýlil od původní trasy a zamířil do Čech. V reakci
na dotaz vyslýchajících, proč si tedy v Praze neopatřil pas, když se za-
mýšlel zdržet v zemi přes zimu, se Jacob odvolal na pražské Židy, podle
nichž prý nebyl jiný pas pro pobyt v Čechách nutný.
Salomon Jacob se - alespoň podle jeho vlastního vyjádření - cho-
val konformně: pas si nechal vystavit na polské hranici a předkládal
ho k podpisu představenýmobcí, v nichž se zdržoval. V Praze se s ním
například přihlásil u tamního židovského ubytovatele. Ujišťoval, že se
"počestně chová", "nikomu neubližuje" a ani nijak "nezhřešil". Čecha­
mi procházel patrně bez problémů a zadržen byl až v Protivíně, kde
si tamní úředníci nejspíš všimli, že se nepohybuje po trase, stanovené
5. HRANICE, PASY, CIZINCI 307
v pasu. Jacobovi to pak výslovně vytkli i písečtí vyslýchající. Pasy jsou
podle nich "vydávány proto, aby se s nimi člověk mohl dostat přímo na dané
místo. ry však," pokračovali komisaři, "jsi se místo do Hamburku vydal do
Čech, a tím větší je podezření, že tu nebudeš pohledávat nic dobrého, nýbrž že
budeš pokládán za tuláka." Takto jednoznačnou formulaci účelu pasu
však nemůžeme považovat za doklad toho, že se nové pojetí cestovního
dokumentu prosazovalo i v širších vrstvách společnosti. Písecký měst­
ský soud byl totiž po reformě soudnictví v roce 1765 nejvyšší, tedy do
jisté míry elitní justiční instancí v prácheňském kraji, a protože půso­
bil v sídle krajského úřadu, patřilo právě vyšetřování "podezřelých va-
gabundů" kjeho běžné agendě. Svým dotazem, proč si SalomonJacob
nezařídil pas pro pobyt v Čechách, však soudci jako by ignorovali naří­
zení zemské reprezentace a komory z února 1759, které zakazovalo vy-
stavovat cizím Židům jakožto i jiným cizincům, toulajícím se zemí, nové
pasy. Vrchnosti měly pouze podepisovat jejich stávající pasy a v případě
podezření pocestné zadržet a dopravit je přímo do Prahy. O tom, zda
bylo v duchu tohoto nařízení nakládáno i se SalomonemJacobem, nás
prameny prácheňského krajského úřadu bohužel již nezpravují.
Různým významům výrazu "cizinec" se budu věnovatještě v následu-
jících odstavcích. Vždy ale mohli být jako "cizinci" označeni "cizozem-
ci", tedy osoby pocházející z "cizích" zemí, jinými slovy zpoza zemských
hranic. (Pojem "cizozemský tulák" se objevuje již v žebráckém patentu
z roku 1723.) Spíše jako k "cizozemci" než k "pouhému" cizopanskému
poddanému přistupovaliv srpnu 1738 třeboňští úředníci i ke Casparu/
Kašparu Hadingerovi z Moravy, známému nám z druhé kapitoly, když
se ho ptali: "Pročpak jste šel do Čech bez pasu a touláte se zde nedovoleným
způsobem?" Hadingerův poukaz na vlastní zkušenost z Rakouska, kde
sloužil a viděl prý dost Čechů bez pasu, aniž by jim proto kdokoli činil
obtíže, však nepůsobí příliš věrohodně i vzhledem k tomu, že opatření
proti tulákům byla v celé monarchii zaváděna v podstatě souběžně.
Jinak se rozdílu mezi tuzemcem a cizozemcem dotkl Heinrich Bauer-
noppel z novohradského panství, zmíněný rovněž v druhé kapitole.
V roce 1738 se obvinění z potulky a nedovoleného podomního ob-
chodu bránil mimo jiné tím, že o jejich zákazu "nevěděl ani to nejmen-
ší, a protože nejsem cizinec [auslander] a tulák, nýbrž se počestně živím, tak
jsem také nikdy nepotřeboval pas". "Cizince" a "tuláka" nemusela v jeho
očích spojovat přímo nepočestnost, nýbrž potenciální podezřelost, ply-
noucí z neznámosti, resp. nepři náležitosti k místním sociálním sítím.
308 ZROZENÍ VAGABUNDA
Podobně nezařaditelný, a tedy podezřelý by však měl teoreticky být i ja-
kýkoli jiný "počestný" poddaný vzdálenějšíhopanství, pohybující se na
cestách. Opatřit si pas tedy pro něj bylo nutné právě proto, aby odvrátil
či minimalizoval toto podezření.
V kombinaci s dalšími okolnostmi mohla (podle vrchnostenských
příkazů měla) nemožnost prokázat se pasem vést k zadržení dané oso-
by. Člověk, který se v polovině března 1710 "před samou nod' vloudil do
Lomnice nad Lužnicí a "za jednoho fendricha se vydával", u sebe nejenže
neměl pas, nýbrž neuvedl ani své jméno a podezření na sebe uvrhl i tím,
že měl "všechnu vědomost o těch francouzských zemích". Lomničtí ho pro-
to nechali hlídat stráží a informovali hejtmana třeboňského panství
(v jeho archivu se tato zpráva dochovala). Podobně zaslal strakonický
purkrabí koncem října 1758 prácheňskému krajskému úřadu výslech
Mathiase Streydtweina z Dillingenu v Bavorsku, který byl ve městě při­
stižen coby "vagabund a falešný hráč". Streydtwein u sebe sice neměl pas
ani jinou písemnost, bránil se však tomu, že by byl ve strakonickém
hostinci falešně hrál, a že měl být proto považován za "podezřelého
člověka", resp. za vagabunda. Podle vlastního vyjádření sloužil u dělo­
střeleckého regimentu ve Vídni a tam také měly být dohledatelné jeho
dokumenty ("meine brieff'). I když se takto mohl jen vymlouvat, přesto
i tato výmluva svým způsobem dokládá, že armády měly - jako jedny
z prvních institucí - o svých příslušnících přehled, nebo se to o nich
alespoň předpokládalo. Kdyby totiž působilo nesmyslně odkazovat vy-
slýchající na uložení dokumentů u regimentu, Streydtwein by to zřejmě
nedělal. O jeho sebejistotě svědčí i to, že se nechápavě stavěl k poznámce
vyslýchajícího" Víte) že cestující člověk musí být opatřen pasem?" A na závě­
rečnou otázku po falešných hracích kostkách reagoval slovy: ,,Nemohu
odpovědě~ neboť mě považujete za podezřelého člověka." I o Streydtweino-
vě dalším osudu však písemnosti prácheňského krajského úřadu mlčí.
Dříve než se na závěr podíváme na - ne zcela jednotné - definování
cizinců v Čechách a v habsburské monarchii raného novověku vůbec,
ještě se krátce zmíním o rozšiřování a užívání pasů v tomto prostoru
v 19. století. Překračuje to sice časové vymezení této práce (proto se při­
tom opřu především o sekundární literaturu), avšak právě v 19. století
došlo k dokonalejšímu uplatnění některých principů identifikace a re-
gistrace obyvatelstva, které jsme mohli zachytit již ve století předchá­
zejícím. V oblasti regulace pohybu v habsburské monarchii bývá dů­
ležitá role připisována zmíněnému vystěhovaleckému patentu z roku
5. HRANICE, PASY, CIZINCI 309
1784 mimo jiné už proto, že byl- jak píše Hannelore Burger - prvním
vážnějším pokusem sjednotit pravomoci při vydávání cestovních do-
kumentů. To však v závislosti na statusu žadatele a cíli jeho cesty stále
ještě příslušelo různým institucím (vrchnostem, krajským úřadům, vo-
jenskému velitelství, zemským správám a konečně dvorské kanceláři).
Autorka navíc konstatuje, že nejasnosti ve vydávání pasů a dokumenty,
vystavené neoprávněnými úřady, se objevovaly i nadále. K znepřehled­
nění regulace pohybu přispěly i války, které rakouská monarchie vedla
s revoluční a napoleonskou Francií v letech 1792-1815.
Vydávání pasů pro konkrétní osobu, ale i pro konkrétní účel, tedy
trasu, cíl a trvání cesty je možné spolu s Hannelore Burger vykládat
jako projev snahy metternichovského státu udržet si kontrolu i nad
poddanými/občany,kteří měli v úmyslu zdržovat se buď přímo v ze-
mích mimo habsburskou monarchii, nebo v těch jejích částech, které
nepodléhaly vojenské povinnosti (přesněji za tímto účelem prováděné­
mu soupisu, konskripci), a byly v tomto ohledu postaveny na roveň ci-
zině (Uhry). Pro tyto cesty bylo zapotřebí souhlasu příslušné zemské
vlády (gubernia), který vyřizovaly krajské úřady. Jak zachycuje rakouská
historička Andrea Komlosy, žádosti o pas však nadále zprostředková­
valy a vyjadřovaly se k nim místní vrchnosti a obce. U mužů, podrobe-
ných odvodní povinnosti, bylo navíc nutné získat i vyjádření vojenského
velitelství. V první polovině 19. století, kdy se možnosti cestování díky
lodní a zejména železniční dopravě výrazně rozšířily, byla tato složitá
povolovací procedura mnohdy pociťována jako překážka. Předepsa­
ný postup obcházela i ta rakouská velvyslanectví, která habsburským
poddaným v cizí zemi prodloužila pas, aniž by se předtím obrátila na
zemské či vídeňské úřady.
Zvláštní postavení úředníků, studujících a zejména šlechty, o jejichž
cestách do ciziny dosud rozhodovala vídeňská dvorská kancelář, bylo
odstraněno v roce 1846, kdy byli i oni pasově podřízeni zemským vlá-
dám. Větší změny s sebou samozřejměpřineslo zrušení vrchnostenské
správy a zavedení správy obecní v letech 1848-1850. Pasové kompeten-
ce panství přešly na okresní hejtmanství a dokladem příslušnosti kaž-
dého jednotlivce do obce se stal domovský list. Ten, jak uvádí Zdeňka
Stoklásková, vedle jména, stavu a zaměstnání držitele zachycoval také
jeho vzhled, a lze ho tak považovat za první plošný identifikační do-
kument v monarchii, s nímž bylo také možné cestovat po vnitrozemí.
Stále však platila i dosavadní nařízení, podle nichž cestující, jdoucí do
 310 ZROZENÍ VAGABUNDA
jiné země, stejně tak jako cizinec, pohybující se po Rakousku, musel ve
městech a u krajských úřadů předkládat k potvrzení svůj pas. Výhradně
na vnější hranice státu byly kontroly pasů přesunuty až císařským vý-
nosem z února 1857. Tím byla tato hranice jednak definována, ale pře­
devším tak bylo sjednoceno území rakouského státu, což nejen Hanne-
lore Butger považuje za rozhodující krok k vytvoření moderního státu
vůbec. O osm let později, souběžně s odstraněním pasových kontrol
mezi německými státy, byly kontroly zrušeny i na vnějších hranicích
Rakouska, a de facto tak byl umožněn volný pohyb osob. Podle zmi-
ňované autorky se schengenské dohody vlastně vracejí ke stavu, který
ve velkých částech Evropy vládl kolem roku 1870.
Již v 18. století byli cizinci, přicházející do země, povinni vyzvednout
si na hranicích nebo co nejdříve po jejich překročení pas a prokazovat
se s ním všem autoritám. Až v roce 1801 byl však v rakouské monar-
chii pro tyto účely zaveden jednotný formulář, který vedle jména, mís-
ta původu a věku obsahoval také rubriky "postava", "obličej", "vlasy",
"oči" a "nos". Zevnějšek přišedšího cizince tak sice úředníci hraničního
místa či jiné vnitrozemské instituce mohli popsat, co se ale týče jeho
jména a původu (tedy totožnosti samé), byli buď odkázani na infor-
mace od něho, nebo na doklady jiné vrchnosti, které s sebou nesl. Pas
tak vystavoval někdo, kdo jeho nositele z dřívějška neznal. Navíc vystih-
nout jedním nebo dvěma slovy postavu, obličej či oči tak, aby z toho
jiný úředník poznal, zda se písemností vykazuje skutečně ten, komu
byla vydána, bylo téměř nemožné. Přes tyto nedokonalosti se začal pas,
původně utčený pro cizince, užívat i pro obyvatele Rakouska při cestě
za hranice.
Pasy jednotlivých států, jichž nebylo ve střední Evropě na území
bývalé Svaté říše římské v první polovině 19. století zrovna málo, se
od sebe navíc co do formy lišily, a jak píše Andreas Fahrmeir, někdy je
i v rámci jednoho státu vydávalo několik úřadů. Ani standardizované
dokumenty nadto nebyly závazné pro všechny skupiny cestujících. Ře­
meslníkům například stále stačily vandrovní knížky. Různorodost ces-
tovních dokumentů a prakticky 'nulová informační propojenost vydá-
vajících a kontrolujících úředníků ztěžovala ověřování pravosti těchto
dokladů a umožňovala poměrně volné nakládání s nimi. Jednotlivé stá-
ty se tomu bránily zaváděním bezpečnostních prvků, ať už šlo o grafic-
ky náročnější obrazce, erby, bezpečnostní papír, pečetě nebo později ra-
zítka. Jak poznamenává Fahrmeir, tato snaha však pouze odstartovala
5. HRANICE, PASY, CIZINCI 311
technologický závod s padělateli, který trvá dodnes. Současné vybavo-
vaní pasů digitálními biometrickými údaji se však od popisů v raně no-
vověkých zatykačích a pasech liší snad jen v tom, že od 18. do 20. stole-
tí posuzoval to,jak daná osoba odpovídá svému "papírovému obrazu",
úředník a nyní budou tyto informace o totožnosti číst a vyhodnocovat
stroje. Stále však budeme svou zdvojenou identitu v podobě průkazů,
pasů, kart a příslušných PINů nosit s sebou.
Současné pokusy (strojově) odečíst totožnost nikoli z její průkazové
reprodukce, ale z těla samého, přinášejí v době plastické chirurgie více
otázek a pochybností než jistot. Takové rozeznávání těl, jak o něm v zá-
věru své knihy o pasech uvažuje Valentin Groebner, navíc předpokládá
propojení "čtoucího" přístroje s databází charakteristických rysů všech
či utčité skupiny osob, například vyhoštěných migrantů. Vyřadit tak
z úředního ověřování či přidělování identity její oficiální "kopii" v po-
době pasu by mohlo být chápáno jako návrat do doby "předpasové",
kdy jednotlivec mohl být - jak naznačuje i samotné slovo - "rozeznán"
pouze někým, kdo už ho znal. Natalie Zemon Davisová demonstrova-
la meze takového "rozeznávání" na případu Arnaulda du Tilh, který se
v letech 1556-1560 vydával za Martina Guerra, manžela Betrandy de
Rols a obyvatele jihofrancouzského Artigatu. Možnost identifikace se
zpočátku, právě jako v tomto případě,vylučovalas jakoukoli mobilitou.
Přirozenou reakcí proto bylo zavádění "doprovázejících svědectví", tedy
průvodních listů a pasů. Okruh osob, uložených v databázích (tedy ni-
koli v paměti příslušníků komunity, ale v "paměti" uměle vytvořené),
by navíc byl zpočátku zřejmě vymezen negativně, tedy ne jako ti, kteří
k "nám" náležejí, ale jako ti, kteří k nám nepatří (vypovězenéči trestané
osoby). Existence a užívání databází otisků prstů či vzorků DNA v kri-
minalistice jen znovu poukazují na to, na jakých principech stojí uva-
žování o identifikaci a kontrole osob od 19. století do dneška.
***
V závěru této kapitoly se chci dotknout otázky vnímání "cizinců" v raně
novověkých společnostech. I pokud nebudeme označení "cizinec" či
"cizí" rozšiřovat na všechny jakkoli se lišící či "jiné" osoby, a zaměříme
se na ty skupiny a jednotlivce, o nichž se jako o "cizincích" hovoří v pra-
menech, je situace jednoduchá jen zdánlivě. Samozřejměje nejprve nut-
né vyrovnat se s tím, že v omezeném počtu textů nepostihneme jeden
obecně sdílený obraz či definici cizince. K tomu bychom museli mimo
312 ZROZENÍ VAGABUNDA
jiné zkoumat "závaznost", "vzorovost" či prostý dopad těchto textů.
Větší rozšíření a působnost lze jistě předpokládat například u patentů,
mandátů a nařízení, šířených z centra mezi místní vrchnosti a určitou
formou zveřejňovanýchi mezi poddanými. Vezmeme-li však v potaz čas­
to zmiňovanou nejednotnost a příležitostnost raně novověkých norem,
nemůžeme přeceňovat ani jejich jazyk. Opřeni o texty samotné a samo-
zřejmě i o naší představu o dané kultuře se však můžeme alespoň po-
kusit rozkrýt význam použitých výrazů a nastínit strukturu a chápání
společnosti, z nichž tyto texty vycházely a kterou měly ambici ovlivňo­
vat nebo přímo měnit. S modifikacemi to ostatně platí i pro jiné než
normativní prameny.
Stejně (ne)jednoznačně, jako moderní stát definoval a identifiko-
val své občany, byl v raném novověku vymezitelný i poddanský status.
Každý poddaný měl jednoho pána, nejvyšší moc nad ním příslušela
v konečném důsledku jednomu suverénovi, potažmo jeho (například
soudním) institucím. Ve Svaté říši římské, k níž v jistém ohledu patřily
i Čechy, byli tito suveréni v přímém, bezprostředním vztahu k její hla-
vě, k římskému králi, resp. císaři. Z toho však nemůžeme odvodit, že
pouze pokud se poddaný pohyboval na území jiného suveréna, byl tam
chápán jako "cizinec". Demonstrují to právě země rakouských Habs-
burků, jimž v raném novověku sice vládl jeden panovník, avšak v jedné
z nich z titulu českého krále, v jiné jako moravský markrabě a jinde coby
rakouský arcikníže, nemluvě o Uhrách, jež k Říši nenáležely. A přitom
v Čechách například poddaní z rakouských a uherských zemí jako "ci-
zinci" zcela jistě vnímáni být mohli. Byl to tedy vztah k historické zemi,
resp. poddanský vztah k jejímu panovníkovi, co určovalo "domácí sta-
tus" každého jednotlivce? Nebo byla rozhodující spíše podřízenost bez-
prostřední pozemkové vrchnosti, tedy přináležitost k panství, ležícímu
v té které zemi? Pohled na říšská teritoria na západ od Čech by nás měl
i zde nabádat k opatrnosti. Suverenitou zde disponovaly útvary od vel-
kých zemí jako Bavorsko nebo Sasko až po říšská města, a dokonce i říš­
ské vesnice. Je však otázkou, na niž nedokážu jednoznačně odpovědět,
zda se na obyvatele Frankfurtu nad Mohanem, Augsburgu či Norim-
berku nahlíželo v bavorském Mnichově či saských Drážďanech jako na
cizince, jakkoli pro cestu a pobyt tam museli být bezpochyby vybaveni
příslušnými dokumenty (pasy). Ostatně není třeba chodit tak daleko,
říšským městem, byť dlouhodobě zastaveným českému králi, byl až do
začátku 18. století i Cheb.
5. HRANICE, PASY, CIZINCI 313
V knize o okrajových skupinách v Německu raného novověku ci-
tuje Bernd Roeck stížnost augsburských zednických tovaryšů z roku
1564 na "cizince" (auslender), kteří jim berou práci (evidentně jimi byli
míněni řemeslníci, nepocházející z města). Ostatně i Zedlerův slovník
z roku 1732 uvádí u výrazu "cizí"/"zahraniční" (auslandisch) pouze to, že
jsou jím někde označováni řemeslníci, nenáležející do (místní) cechov-
ní struktury. Jak dodává Roeck, znamenala "vlast" (vatterland) v němec­
kých pramenech 16. a 17. století často pouze obývané město nebo vesni-
ci a jejich nejbližší okolí. Důvody odmítavého či přímo nepřátelského
postoje k "cizincům" podle něj mohly spočívat jak v prosté ekonomické
konkurenci, tak v náboženských předsudcíchči obecně ve strachu z ne-
známého. Z oblastí na sever od Čech jsou již ze 14. a 15. století ostatně
známy články cechovních pořádků, které z členství v ceších vylučovaly
osoby neněmeckého, zejména "slovanského" původu - ve své Ideji náro-
da v husitských Čechách je shrnuje František Šmahel. "Německost" přitom
nespočívala jen v ovládání jazyka, ale často ji bylo třeba doložit křestním
listem, tedy původem rodičů. V samotném důrazu na "původ", aniž by
se podobně zkoumal původ samotných rodičů, je možné podle Šmahela
i jiných autorů spatřovat etnický charakter této cechovní disktiminace.
Identifikace s vlastním společenstvím a odlišení se od "cizího" za-
kládaly podle Petra Čorneje vztah k cizincům rovněž v pozdně středo­
věkých Čechách. V převážně literárních pramenech ze vzdělaného pro-
středí - jiné z této doby nejsou ani k dispozici - Čornej nachází projevy
nechuti či přímo odporu vůči "cizozemcům". Oproti očekávání se toto
staročeské slovo nepojí především k zemi, z níž "cizinec" pochází, ale
má výraznou etnickou konotaci. V Čornejově článku je tak pro vyme-
zení "cizozemce" spíše než obývané území rozhodující jazyk, resp. ja-
zykově chápaná etnická přináležitost. Zda pak byli obyvatelé království
Českého hovořící německy (zjednodušeně "čeští Němci") vnímáni také
jako "cizinci", nebo dokonce "cizozemci", není zcela jasné. Autor toli-
ko konstatuje, že ve vypjaté husitské době - a dodejme, v literárních
pramenech s často jednostranným poselstvím - Němci domácí a cizo-
zemští mnohdy splývali. Právě v tomto období by proto možná bylo
přínosné obrátit se pro významy pojmů "cizinec" či "cizozemec" od ná-
boženských a národnostních polemik k jazyku listin, městských knih
či jiných právních pořízení.
Tyto prameny zohledňuje - vedle textů literárních - ve svém synte-
tickém díle o jagellonském období českých dějin Josef Macek. Ion se
314 ZROZENÍ VAGABUNDA
však zaměřuje především na "národ" v jazykovém, resp. etnickém význa-
mu, neboť ten měl podle něj ve středověké češtině nejpozději od Dali-
mila převažovat nad staršími představami "o společenství lidí usedlých na
určitém územt'. V právních spisech této doby se "cizinec"/"cizozemec",
resp. "host", sice objevuje jako člověk nepoddaný místní či zemské vrch-
nosti (v Čechách či na Moravě tak za cizince neměl být pokládán obyva-
tel vedlejších zemí koruny České, Slezska nebo Lužice). I zde však právní
pojetí ustoupilo pojetí politickému, resp. jazykovému. Mackovými slo-
vy "cizí jsou nejen ti, kdo se zrodili v cizině, nýbrž i ti z domácích, kte-
ří nejsou členy českého národa a nemluví česky". Jak autor ukazuje na
každodenních konfliktech, jejichž předmětem byla jazyková odlišnost,
přenášely se obecná ostražitost, nedůvěra či dokonce nepřátelstvívůči
cizincům často i na české Němce. I přes toto nepochybné vědomí jazy-
kové sounáležitosti však můžeme předpokládat, že na německyhovořící
obyvatele Mostu, Českého Krumlova nebo Jihlavy v Čechách a na Mo-
ravě jako na cizozemce nikdo nehleděl. Nadto si myslím, že Čornejova
i Mackova konstatování mohou skutečně vyplývat ze zacílenQsti na urči­
tý okruh pramenů či určité "diskurzy", které především pod vlivem hu-
sitské revoluce tematizovaly náboženskou a ruku v ruce s tím i "národ-
ní" či "jazykovou" odlišnost Čechů, nebo naopak jinakost "cizinců". Na
rozšířenostjazykově-náboženskéhochápání českého (středověkého)ná-
roda lze usuzovat spíše jen nepřímo právě na základě působení kazatelů,
resp. náboženské propagandy. Podobně jako u zmiňovaných německých
cechů máme i z pozdně středověkých Čech zprávy o tom, že vykonávání
jistých funkcí či přístup do korporací, například do městské nebo do-
konce stavovské obce, byly vyhrazeny pouze osobám určitého, "domá-
cího", resp. "českého", původu. Abychom ale mohli říci, že se nejednalo
o pouhou politickou proklamaci, je třeba znát například praxi usazová-
ní a práva "cizinců" v českých zemích. Studována může být i praxe udě­
lování výhostních či průvodníchlistů, neboť ukazuje na vrchnostenské
kompetence a také na "domáckou" příslušnost těch, kdo o ně žádali.
Ve studii, uveřejněné ve sborníku Documenta Pragensia, poukazuje
Radim Seltenreich na to, že pro vymezení pojmu cizinec ve středověkém
a raně novověkém městě nebyl rozhodující aspekt národnostní, nýbrž
stavovský: "Cizincem není v českých městech v právním smyslu jeho
německýměšťan, nýbrž český šlechtic, či - a to mnohem častěji - český
tulák nebo žebrák." Práva a možnosti uplatněníjednotlivce v této době
vyplývaly především z jeho stavovské příslušnosti a ze společenského
5, HRANICE, PASY, CIZINCI 315
statusu a v tomto ohledu bylo druhořadé, zda měšťan či poddaný pan-
ství v Čechách mluvil česky či německy. Když však autor proti tomu
staví princip více či méně moderní národnosti, přehlíží tím - ostatně
jako většina příspěvkůzmíněného sborníku - podle mého daleko důle­
žitější a dobově přiměřenější princip poddanosti vrchnosti a suverénovi,
který i definici cizince stavěl do jednoznačnějšíhosvětla. Právě podle
tohoto principu se mimochodem raně novověcí žebráci rozdělovali na
"domácí", tedy hodné podpory, a "cizí", kteří měli být "vybyti". To, zda
se považovali za české či německé v národ(nost)ním smyslu, nehrálo
roli. Zjednodušeně řečeno, soudobá literatura jistě adjektiva "český" či
"německý" v nejrůznějším významu užívala, pro přístup k neusedlému
obyvatelstvu a také "cizincům" bylo však do 18. století určující, komu
byla ona osoba poddaná. Cizincem byl "český" šlechtic či tulák ve městě
možná ve smyslu úzce stavovsky-sociálním, nikoli však ve smyslu zem-
ské příslušnosti. Co se týče práva povinností (politických práv stavů, ale
i práva na chudinskou podporu), nepřekračovalastavovská přináleži­
tost zemské hranice. V dosavadním bádání o českých zemích stává tento
vrchnostensky-teritoriální princip poněkud v pozadí za vyzdvihovanou
"národnostní" příslušností. Upevňování, institucionalizace a praktické
projevy této zemské příslušnosti mne tu zajímají především.
Zemská příslušnost se v raném novověkusamozřejmě manifestovala
,.
i v rozdílném zacházení s přistiženými tuláky "domácími" a "cizími",
'II' tak jak ho nařizovaly příslušné patenty. Znění již citovaného dopisu
I
zemských místodržících, zaslaného začátkem listopadu 1656 do Mos-
tu (a pravděpodobně i do jiných pohraničních míst), vycházelo prav-
děpodobně z předcházejícího císařského nařízení. Kontroly pasů všech
"projíždějících cizích zahraničních lidí [fremden auBlandischen Leuthen]"
měly sloužit obecné bezpečnosti a zabránit tomu, aby se do Čech vlu-
zovali "zemi a lidem lkodící neznámé zahraniční cizí osoby [Unbekhanter
auBlandischen frembden Persohnen]". Výrazy ,,fremd" und "auslandisch"
zde můžeme do jisté míry číst jako synonyma pro "cizozemský". Co
se týče kontrol, nedělá toto nařízení rozdíl mezi podezřelými a důvě­
ryhodnými ("distingovanými", "dobře zachovalými") cizinci, který se
objevuje například v žebráckém řádu z roku 1723, i když nebezpečí
jako by zemi a jejím obyvatelům i tady hrozilo v první řadě od cizinců
"neznámých".
Pro patent z roku 1723 byl právě žebrající cizozemec neužitečným
vagabundem par excellence - pokud se po vyhlášení nařízení sám
316 ZROZENÍ VAGABUNDA
neodebral tam, odkud přišel, měl být stíhán jako "země-tulák" (Land-
streicher). To však vždy neznamenalo automatické odsunutí za (či na)
hranice. Krajský úřad totiž mohl sáhnout i k jinému trestu, určenému
de facto pro "tuzemce". V roce 1736 se tak na pokyn místodržitelství
zachoval například úřad žatecký, když byla na panství Chyše, spadají-
cím do jeho působnosti,přistiženasedmičlennázlodějská banda. Vedle
osob z různých míst severních Čech v ní byli také Mathes Veit Muller
se synem Hansem, kteří pocházeli z Weinbergu v říšském "panství" (ve
skutečnosti biskupství) Eichstatt. Zatímco starého otce Mullera čeka­
lo coby "cizince" ("Ausldnder") odsunutí ze země, byl syn Hans jakož-
to "zahálce oddaný, k vojenské službě schopný mladý člověk" dán k dispozi-
ci obci, v níž byl ve vazbě. Ta ho mohla nechat odvést za rekruta, a tím
také nahradit náklady, které jí jeho vězněním vznikly. Že tak byl do vo-
jenských služeb odváděn poddaný cizí vrchnosti z oblasti mimo České
království, nepředstavovalo podle všeho problém. Ochrana vrchnosti se
navíc obecně týkala spíše poddaných, na nichž jí záleželo, a méně tulá-
ků a "delikventů", pohybujících se delší dobu mimo její dosah, což byl
pravděpodobně případ obou Mullerů.
Rozdíl mezi neužitečnými (zejména žebrajícími) a užitečnými cizin-
ci byl v normativní rovině zachován i po polovině 18. století. Když zmi-
ňovaný patent z roku 1750 hovoří o cizincích ("Fremde") či cestujících
("Reisende"), jsou jimi míněni právě cizozemci, neboť ti z nich, kteří by
nebyli opatřeni "autentickými" dokumenty, měli být odtransportováni
za zemské hranice nebo - v případě podezření - zatčeni a vyslechnuti.
Toto opatření mělo být podle patentu dáno cizincům ("denen Ausldn-
dem") na vědomí ve "veřejných novinách". Žádoucího a nevítaného cizince
tedy mělo v praxi odlišovat vlastnictví důvěryhodného pasu. I když šlo
jenom o nárok a ačkoli nebyla jednoznačně stanovena kritéria "věro­
hodnosti" cestovních dokumentů, které stále vydávalo více úřadů, mů­
žeme v tomto patentu spatřovat další krok směrem ke státní monopo-
lizaci pohybu, jak o ní píše Torpey. "Podezřelost" cizince či jeho pasu
stále zůstávala na úsudku konkrétního úředníka, který přitom vychá-
zel většinou jen z osobní zkušenosti. Jak uvidíme vzápětí, jako cizinec
mohl být v jistých souvislostech chápán i tuzemec či obyvatel jiných
habsburských zemí. Přesto, když například v písemnostech prácheň­
ského krajského úřadu nacházíme zprávu o císařském rozhodnutí ze
září 1764 o tom, že "cizí vagabundi" mají být posíláni buď do donu-
covacích pracoven, nebo na práci do Uher, potvrzuje to, že cizozemští
5. HRANICE, PASY, CIZINCI 317
tuláci a žebráci mohli být v monarchii stíhání bez ohledu na svou zem-
skou či vrchnostenskou příslušnost.
Již patent zraku 1750 nařizoval osobám, poskytujícím ubytování,
evidovat "cizince" ("Fremde") ve zvláštních knihách a zpravovat o nich
vrchnost. Ve spojitosti se soupisy obyvatel v 70. a 80. letech 18. století
se této ohlašovací povinnosti - zejména v normativní rovině - věnovala
Zdeňka Stoklásková. Zavedením domovského práva ("politického do-
micilu") se podle ní okruh "cizinců" jako by rozšířil na všechny osoby,
které toto právo v dané obci neměly. Od cizinců "zahraničních"měli být
odlišováni cizinci "tuzemští", tedy ti, kteří měli domovské právo v ně­
které obci v téže či jiné habsburské zemi. V praxi byli pouze lidé s do-
movským právem například v Brně vedeni policejním ředitelstvím jako
"domácí", "všichni ostatní byli cizinci, ačkoliv mohli pocházet například
z předměstí", píše autorka. Jednotlivé významy by tu pomohlo vyjasnit
i české znění soupisových patentů. Pro německé "fremd" se v této sou-
vislosti zdá být přiléhavější přívlastek "cizí" (z hlediska obce). Pokud je
Stokláskové "cizinec" (z hlediska domicilu) pouze jejím překladem ně­
meckého "Fremde(r)", a nikoli pramenným pojmem, nejeví se mi jako
nejpřesnější, neboť evokuje spíše osobou nepoddanou Habsburkům,
pro niž však dobové texty znaly označení "cizozemec"/"Auslander".
Slovy pramene "cizí" řemeslníci, nepocházející z dědičných habsbur-
ských zemí, se podle vystěhovaleckéhopatentu z roku 1784 museli po
příchodu prokázat "kundšafty", "že cizozemci jsou". I na jiných místech
patentu jsou výrazy "cizina" a "cizí" užívány pouze pro země a oso-
by, nepatřící pod habsburskou vládu. Mezi "falešné verbíře" zahrnuje
patent jak "vlastence", tedy tuzemce, tak "cizozemce", přičemž i drue
hým z nich, byli-li přistiženi při lákání poddaných v dědičných zemích,
hrozil trest smrti. Na konci 18. století stejně jako v předcházející době
se patrně i výrazy "cizí" nebo "cizozemec"/"cizinec" užívaly v různých
souvislostech v odlišném významu. Rozsáhlejší analýza, která by do-
ložila jejich nejednotné až protichůdné užívání nebo nepřesné dobové
překlady, však zatím není k dispozici.
318 ZROZENÍ VAGABUNDA
JOSEF A CHRISTINA LECHNEROVI
"Cizozemce", který byl v Čechách přistižen bez "věrohodného" pasu
nebo za "podezřelých" okolností, tedy nečekalo okamžité vypovězení
a transport ze země, nýbrž výslech. Ostražitost městských a venkov-
ských úředníků, ale i poddaných se zvyšovala zejména během váleč­
ných konfliktů. Josef a Christina Lechnerovi z Dolních Rakous, vyšet-
řovaní v dubnu 1759, tedy za sedmileté války,prácheňským krajským
úřadem, resp. z jeho pověření píseckým soudem, se před ostražitými
pohledy jistě měli na pozoru, neboť utíkali od regimentu, kde Josef
sloužil. Tam se mu ostatní vojáci prý vysmívali, že má starou ženu (po-
dle výpovědí byla Christina asi o osmnáct let starší než dvaadvacetiletý
Josef, jenž byl jejím druhým manželem), a proto se oba rozhodli dezer-
tovat. Při nočním útěku však Lechner na místě nechal většinu věcí, pa-
třících regimentu, včetně uniformy, takže si na cestu musel obléknout
šaty své ženy - sukni, živůtek a na hlavu dostal čepec a šátek, "aby ho
lidé nepoznali". To se také, alespoň podle Christininých slov, nějakou
dobu dařilo. Cesta je a jejich dvě děti zavedla před Prahu a pak do již-
ních Čech, do jazykově českých oblastí, kde se museli domlouvat ru-
kama, pokud chtěli vyžebrat něco k jídlu. Zajímavé proto je detailněj­
ší líčení kontaktu Lechnerových s místním obyvatelstvem, jak ho oba
podali při výslechu.
V jedné nejmenované vesnici je rychtářské právo (nápadná hůl či
sloup ve tvaru "žezla") upozornilo na obydlí představeného obce. Jo-
sef se měl na ženu obrátit se slovy: "Vidz~ tady je právo) to je dům rychtá-
ře) tam nepůjdeme." V jiné chalupě, kde žádali po hospodyni potraviny,
se však vzápětí objevila rychtářova žena a začala si Lechnera nedůvě­
řivě prohlížet. K Christině podle její vlastní výpovědi pravila: "Poslyšt~
žens~ mně se zdá, že tohle nenížádný muž." Oslovená ale odpřísáhla, že
rychtářka má před sebou ženu. I když tak bylo první podezření odvrá-
ceno, neměla prý Lechnerová dál chuť vyprošovat si po domech mléko.
Rychtářka ji ale přesto dovedla do jiné chalupy, kde zadarmo dostala
alespoň trochu sádla. Pak (či mezitím, z výslechů to není zřetelné) se
Christina "ve strachu" vrátila ke svému muži, kterého zanechala v ji-
ném stavení, aby ho varovala - jak vypověděl sám Lechner - "oni tě po-
znan že jsi muž) běž) rychle odsud zmiz". Joseph se tedy sebral a odešel
přes pole za vesnici. Sama Lechnerová se v chalupě, z které odběhla,
hospodyni vymluvila, že už jí byl slíben nocleh v jiném stavení, vzala
5. HRANICE, PASY, CIZINCI 319
své děti a vyrazila stejným směrem jako předtím její manžel. Svou větší
dceru měla pobízet slovy: "Běž rychle) nebo nás tady zajmou." S mužem
se v poli shledali až v noci, "když svítil měsíc". Až do rána a celý následu-
jící den pak šli pryč od vesnice.
Joseph chtěl jít dále do Jindřichova Hradce, což se zdá být s podi-
vem, neboť právě tam byl násilím odveden na vojnu, když si hledal
dřevorubeckou práci. Hradečtí podle něj tehdy mínili, že utíká vlast-
ní vrchnosti před vojenskou povinností. Podobně jako mnoho jiných
obcí tak vlastní kvótu rekrutů plnili dobrovolně či násilím zverbovaný-
mi neusedlými muži. Když se nyní Lechnerovi německy tázali na cestu
do Hradce, dostávali prý odpověď: ,,Nerozumzlm]". Chodili podél vody,
velmi pravděpodobně Vltavy či Otavy, až jim jeden rolník poradil, aby
se dali k "zámku", stojícímu u dvou řek, kde je prý zadarmo převezou.
Poté, co Lechnerovi ono místo našli a nechali se převézt, řekl jim tamní
opilý hostinský, že jsou špioni, prohledal je a zadržel.
Když měla o samotném přistižení mluvit Christina Lechnerová, po-
psala místo, kde k němu došlo, rovněž slovy: ,je tam zámek na vysoké
skále a kolem z obou stran voda." Z dalšího pramene, doprovodné zprá-
vy červenoújezdeckého hospodářského úředníka Franze Haringera
z dubna 1759, s jistotou víme, že Lechnerovi doputovali k přívozu pod
hradem Zvíkov. Haringer samotné zatčení 13. dubna 1759 vypsal ne-
poměrně podrobněji než Josef a Christina - samozřejmě ze svého úhlu
pohledu: ,,Na zvz1wvském přívozu se dost pozdě večer chtěli nechat převézt je-
den muž v ženských šatech spolu s ženou) již dospělou desetiletou dívkou a dítě­
tem u prsu. Chalupníci na břehu se ale domnívali) že převlečená osoba nemůže
být žena) a pojali na tuto chásku podezření. Tak se za nimi někteří z nich pus-
tili. Když to ten muž spatřil) chtěl utéci) přesto ale byla tato nepořádná cháska
[dieses liederliche gesindl] dopadena a skutečně shledán muž převlečenýdo
ženských šatů. Pak byli dopraveni sem na Červený Újezdec) a když se u nich
nenašel žádný pas) posz1ám tuto chásku odsud s konvojem slavnému královské-
mu prácheňskému krajskému úřadu k dalším krokům."
Christina při svém výslechu uvedla, že když vystoupili z přívozu, jal
se hostinský vizitovat jejího manžela a objevil přitom "kalhoty" ("dann
hat der Schonker meinen Mann visitir~ hat gesagt er hdtte kalhoty"). Celou
rodinu nato zadržel a nechal ji dovést k rychtáři a následně k pojezd-
nému. Vrchnostenští úředníci je pak odtransportovali do Červeného
Újezdce, statku na zvíkovsko-orlickém panství, a odtud do Písku ke
krajskému úřadu.
 320 ZROZENÍ VAGABUNDA

Po tom, co se s Lechnerovými stalo po výslechu, jsem nepátral. Před­

stavitelné však je jak opětovné odvedení za rekruta, tak trest nucených
prací, případně vypovězení. Výslechy a doprovodná agenda přesto po-
dávají jakýsi obraz (manévrovacího) prostoru, v němž se neusedlé oso-
vJ
!..;r,..
by v zemi pohybovaly. Slova správce Haringera o "nepořádné chátře"
v dopise krajskému úřadu jsou příkladem negativního postoje vrch-
nostenských autorit k neusedlým, současně však mohla demonstrovat
...,.
9,
úřední horlivost, s níž správce v době války aplikoval protitulácká na-
řízení. Pro města a vesnice pak snadno kriminalizovatelní tuláci před­
stavovali jednu z prvních "rezerv" pro naplnění kontingentu rekrutů.
Teprve poté sáhly vrchnosti mezi osoby z nižších vrstev či ve služebném
postavení (čeledíny, pacholky, bezzemky). Od druhé poloviny 17. století
ostatně bylo odvedení za rekruta regulérním trestem za potulku, srov-
natelným s posláním na galéry, kterým byli ve Francii ("galeje") nebo
v jižním Německu trestáni mimo jiné cikánští muži. Právě regionál-
ně odlišnou "poptávkou" po rekrutech na severu a galejnících na jihu
Svaté říše římské vysvětluje ve své studii o migraci nizozemský badatel
Leo Lucassen soustředění neusedlých do středoněmeckýchoblastí od
rýnské Falce po Sasko.
Postoj místního obyvatelstva k pocestné rodině, resp. dvěma ženám
s dětmi, jak se Lechnerovi museli alespoň zpočátku jevit, byl ambiva-
lentní. Ve válečné době jistě častěji zaznívala vrchnostenská varování
před poskytováním pomoci či přístřeší tulákům, nedobré zkušenosti
však venkované a měšťané měli spíše s vojáky. Josef Lechner zanechal
svou uniformu u regimentu zřejmě proto, aby nebyl viněn z krádeže
a aby coby dezertér nebyl rozpoznán vrchnostmi, možná tak ale chtěl
také ulomit hrot nedůvěřivostimístních poddaných. Samotné setkání
s německy mluvícími pocestnými ostražité reakce patrně nevyvolávalo,
Lechnerovi se sice na jednu stranu zmínili o dorozumívacích potížích,
ty však jakoby mizí, když Christina "popisuje" své žebrání a rozmluvu
s rychtářkou. Té se nezdál především převlečenýJosef Lechner, samot-
nou Christinu však neodbyla a ukázala jí dům, kde mohla dostat poža- 21. Schematizovaný pohled na Zvíkov na soutoku Vltavy s Otavou na náčrtu Jana Jiřího
Planskera, 1778
dované mléko. Zatímco ve výpovědích figuruje jako ten, kdo Lechnera
"vizitoval" a jakožto "špiona" zajal, opilý hostinský, v Haringerově zprá-
vě se do pronásledování pouštějí "chalupníci", což může být poukaz na
jejich vlastní iniciativu, ale může se také jednat o zkreslení, dané ne-
přesností správcových informací. Konečně Lechnerovi sami - alespoň
soudě podle výslechových protokolů - nikterak neodpovídají obrazu
 5. HRANICE, PASY, CIZINCI 321

líných tuláků, chtějících Z usedlých obyvatel pouze týt či jim přímo

škodit, tedy obrazu, který šířily v první řadě patenty. Josef byl na voj-
nu zverbován nedobrovolně ai útěk od regimentu byl v podstatě vy-
nucen vnějšími okolnostmi. Můžeme se nadto dohadovat, že pár mířil
do Jindřichova Hradce proto, aby se tam podruhé pokusil získat trva-
lejší obživu.
Je spíše nepravděpodobné, že zvíkovský hostinský označil Lechne-
rovy za špiony (pokud k tomu vůbec došlo) na základě jejich původu
z Dolních Rakous. Podezření mohl i zde budit spíše Josefův převlek. To,
že byli de facto "cizinci", resp. že hovořili pouze německy (nejspíš dol-
norakouským dialektem), nehrálo až do jejich vyšetřování v Červeném
Újezdci a v Písku podstatnější úlohu.
Německy hovořící tulák nebyl v Čechách neobvyklým zjevem ani
v době války. Jinak tomu mohlo být u Francouzů, na něž se obrace-
la pozornost císařských a místodržitelských nařízení zejména v době
vojenských konfliktů habsburské monarchie s Francií koncem 80. let
17. nebo začátkem 18. století a jimž byla jak řečeno připisovánavina na
požáru Prahy v roce 1689. Lze se jen domnívat, že k rozpoznání údaj-
ných francouzských "dezertérů" či "žhářů" přispíval jejich, ve střední
Evropě neobvyklý jazyk. V polovině března 1703 zaslal Vrchní úřad ve
Slezsku do Prahy varování, že se zemí pokoušejí projít Francouzi, vydá-
vající se za Němce nebo Poláky, bohužel bez dalších podrobností. Jak
ukazují fondy Stará a zejména Nová manipulace a jak zmiňujeJana Ko-
pečková, vyšetřováni nebyli jenom Francouzi přistižení na cestách; ně­
kdy stihlo vypovězení i osoby, usedlé ve městech delší dobu. Podezření
zvyšovala především jakákoli zajištěná korespondence.
"Cizinci" usazení v raně novověkých městech se však z rámce této
práce vymykají. V Praze bychom mezi nimi našli vedle Francouzů pře­
devším Italy a Nizozemce. V obecné rovině a mezi pražskými Němci
zvláště ale nelze za cizince považovat ty osoby, které byly v poddan-
ském poměru k českému králi nebo k české (v zemském smyslu) vrch-
nosti, resp. ty, které měly měšťanské právo. Zvláštní postavení zaujímají
v tomto smyslu Židé, podřízení panovníkovi nebo vrchnostem jednot-
livých panství. Jakkoli se "nepoddaní" cizinci ve městech organizova-
li kolem škol, kostelů a bratrstev a jako takoví byli ve veřejném životě
zřetelně přítomni, začleňovali se do usedlé společnosti v jistém smyslu
pevněji než "tuzemští" tuláci. Vymezit "cizost", tedy právní status ci-
zince, jak to požaduje Daniel Roche v doslovu ke sborníku Les étrangers
322 ZROZENÍ VAGABUNDA
dans fa ville, je spíše než v městských komunitách možné u jedinců, kte-
ří překračovali zemské hranice, a po nichž byly proto vyžadovány pasy.
***
Proměny identifikace jednotlivců i rozhraničování teritorií v raném
novověku by se zcela jistě daly postihnout výrazy jako "centralizace" či
"etablování", případně "posilování neosobního státu" na úkor lokál-
ně-vrchnostenskýchvazeb. Otázku, proč se pro panovníky stávalo čím
dál tím důležitějším co nejpřesněji vědět, jakému území a jakému oby-
vatelstvu vládnou, ponechme stranou. Připomeňme však, že soustře­
ďování a správa tohoto vědění ("populačních dat") probíhaly výlučně
na papíře. Psaná pořízení nebyla pouze jakýmsi dodatečným potvrze-
ním stavu (poddanského statusu, průběhu hranice), známého malému
okruhu lidí, ale měla o něm svědčit i před "cizími" autoritami či v pří­
padě pochybností. Pas či hraniční mapa svým způsobem tento stav ne"
jen dokládaly, ale i zakládaly. Zejména pas měl vypovídat "sám o sobě"
bez toho, aby informace v něm obsažené musely být znovu, ověřovány
u vydávající instituce. Modetní cestovní doklady ostatně vztah (ochra-
ny) mezi státem a jejich držitelem přímo deklarují.
"Zpísemnění" vychází především z potřeb administrace "na dálku"
v prostorovém, ale i časovém smyslu. V nevelkých komunitách předmo­
derního venkova a (malo)města se přinejmenším dlouho do 18. století
povědomí o hranicích, poddanosti či původu jedince jistě udržovalo
i bez písemného zachycení. Otázka po totožnosti a jejím důvěryhod­
ném dokladu se tak vynořovala zejména ve spojitosti s osobami, které
hranice přehledných lokálních, resp. zemských stavovských společností
překračovaly, tedy také s "vagabundy".
Smyslem písemností, označovaných od pozdního středověku jako
"pasy", však zpočátku zdaleka nebylo dokládat totožnost, tedy indi-
viduální jedinečnost osoby. Sám pojem totožnost se v raně novověké
správní praxi podle všeho neužíval. Pas měl spíše zaručovat, že jeho
nositel, ať jím byl kdokoli, je důvěryhodný a nepředstavuje zdravotní
nebo bezpečnostníohrožení. U potvrzení o "zdravém povětří", o "dob-
rém chování" či u jiných průvodních dokumentů záleželo spíše na je-
jich listinné pravosti a na jejich vydavateli než na tom, že by se jí mohl
eventuálně vykazovat někdo jiný, než komu byla vystavena. Potřeba vy-
kazovat se pasem v raném novověku evidentně narostla, ať už příčiny
spatřujeme ve zvýšené mobilitě obyvatelstva nebo v zásazích vrchností,
5. HRANICE, PASY, CIZINCI 323
směřujících k zpřehledňování teritorií jednotlivých zemí. Uvádění iden-
tifikačních údajů (zprvu nečleněného popisu, ovliněného patrně zaty-
kači) mohlo být tudíž reakcí na rozšiřující se nesprávné užívání či pří­
mo zneužívání pasů.
Nejen často citované habsburské patenty proti vagabundům však
od pozdního 17. století vznášely nárok na ještě přísnější reglementa-
ci pohybu. Pokud se člověk zdržoval mimo místo, kam vrchnostensky
přináležel, měl prokázat nejen svou "neškodnost", ale také cíl a účel
cesty; v opačném případě byl dopraven tam, odkud vyšel. Vyznačení
cíle a trasy cesty se stalo nedílnou součástí pasů, ať je vydávaly úřady
země "původu" nebo země "cílové" či "tranzitní". Identitu začaly pasy
jednotlivci připisovat po mém soudu až v momentě, kdy spojovaly jeho
(alespoň ideálně) nezaměnitelnýpopis s vydávající autoritou, která za
ni tímto způsobem ručila. Ještě předtím však jednorázové pasy fixova-
ly - nezávisle na totožnosti nositele - cíl a trasu cesty. Jak bylo patrné
z případu Židů Salomona a Herschla, předložit pas mimo zapsanou
(a schválenou) trasu mohlo přinejmenšímvyvolat podezření a zapříčinit
vyšetřování. Zjednodušeně bychom tedy mohli říci, že kontrola pohybu
předcházela kontrole osob. Co se jí týče, je třeba odlišit nedůslednou,
příležitostnoua nedokonalou kontrolu totožnosti cestujících a tuláků
na straně jedné a různé formy sčítání a popisu obyvatelstva na druhé
straně. K propojení kontrolní praxe a centrálních evidenčníchsystémů
po celý raný novověk nedošlo, za zvláštní pozornost by i v českém pro-
středí 19. století však stály kriminalistické techniky identifikace osob,
které lze nahlížet i jako laboratoř moderních dohlížecích společností.
324 ZROZENÍ VAGABUNDA
PRAMENY A LITERATURA
Tištěné a vydané prameny
Praha, 20.4. 1723, žebrácký patent, resp. řád českých místodržících; Vídeň, 3. 4.
1750, patent Marie Terezie, doplňující předcházející nařízení o odstranění
vagabundů, zahalečů a žebráků; Praha, 1. 4. 1754, patent Marie Terezie o po-
stihu lupičú, zlodějů a jiných tuláků (uložen mimo jiné v Národním archivu
Praha, fondu Česká dvorská kancelář, sign. IV M 5, kart. 769); Vídeň, 10. 8.
1784, patent Josefa II. o vystěhovalectví (exemplář ve Sbírce patentů Národní-
ho archivu Praha je v textu chybně datován rokem 1484!).
JOHANN HEINRICH ZEDLER, Grofles vollstdndiges Universa/-Lexikon aller Wissen-
schaften und Kunste, díl 2, Leipzig-Halle 1732, sl. 2238 (heslo "Auslandisch"); díl
11, Leipzig-Halle 1735, sl. 831-843 (heslo "Grentzen"); díl 26, Leipzig-Halle
1740, sl. 1150-1151 (heslo "Pag").
Výrok Franze Kurze o tom, že se v jeho době v některých oblastech neví, kde končí
Rakousko a začínají Čechy, se nachází v FRANZ KURZ, Beitrdge zur Geschichte
des Landes Osterreich ob der Enns, díl 4, Linz 1809, s. 518.
Usnesení zemských sněmů, která částečně obsahují i panovníkovy návrhy ("pro-
pozice"), byla vydávána tiskem a lze je nalézt mimo jiné v oddělení rukopisú
a starých tiskú Národní knihovny v Praze. Ustanovení o hranicích, resp. o prá-
ci komise pro jejich obhlídku a stanovení se v nich opakují po celou druhou
polovinu 17. a první polovinu 18. století, srov. například tištěné "sněmovní
artikuly" pro léta 1671, 1672, 1698, 1700, 1701, 1702, 1705, 1721, 1732, 1741,
1751 a 1764, s nimiž jsem pracoval. (Hraniční ustanovení sněmú z let 1661-
1694 srov. též ve fondu Velkostatek Český Krumlov.)
Archivní prameny
Národní archiv Praha, Hraniční spisy:
Ze sbírky písemností, týkajících se hranic a vzešlých z činnosti centrálních zem-
ských úřadů, uvádím pouze výběrově:
Sign. C 10, kart. 18, prameny, týkající se holdování Marii Terezii po česko-ba­
vorské úpravě hranic v roce 1766 (holdovat museli například i představitelé
města Domažlice, jejichž pozemkú se úprava týkala. Z právně-symbolického
hlediska je zajímavé, že na základě plných mocí holdovali za některé šlechtic-
ké vrchnost jejich úředníci).
Sign. H 2, kart. 99, 1572, 9. 7., Domažlice, stížnost představitelů a příslušníků
chodských obcí nejvyšším zemským úředníkům na přepadnutí ze strany ba-
vorských poddaných; tamtéž, nedatovaná stížnost (po roce 1586) představite­
lú Domažlic českému zemskému sněmu na narušování hranic (hospodářské
užívání hraničních lesú a ničení hraničních znamení) ze strany bavorských
a falckých poddaných, stížnost byla podkladem pro jednání jedné z hranič­
ních komisí.
5. HRANICE, PASY, CIZINCI 325
Sign. H 3, kart. 99, 1566, 3. 6., Horšovský Týn (?), opis, pravděpodobně z 18. sto-
letí, výpovědi Václavá Kotníka, Jana Babylonského, Víta Remičky/Reiničky
a Vávry (Vavřince) Vídeňského z Domažlic o průběhu česko-falcko-bavorských
hranic a jejich obchúzkách.
Národní archiv Praha, Stará manipulace:
Sign. K 99/18, spory poddaných s českokrumlovským arciděkanem, kart. 1216:
1739,7.8., pas, vystavený jménem vídeňského purkmistra Wenzlu Mayrovi
a Lucasi Glimovi (Wenztl byl poddaný krumlovského arciděkanaa vedl s ním
od konce 20. let 18. století spory; v době vydání pasu se měl ve Vídni zdržo-
vat již čtyři roky).
Státní oblastní archiv Litoměřice, Krajský úřad Litoměřice:
Sign. Publ. 110/3, kart. 614, prameny k úpravám česko-saskýchhranic z let 1788-
1792: 1788,24.7., Litoměřice, zpráva druhého krajského komisaře von Mayera
krajskému úřadu o prúběhu česko-saské hranice od labského břehu v Děčíně
až po území mosteckého panství v žateckém kraji (podobnou zprávu vyho-
tovil komisař již 17. 1.).
Sign. Publ. 110/4, kart. 614, výběr z podkladú pro česko-saskou vizitaci hranic:
1788, 13. 9., Mladá Boleslava 1788, 16. 9., Litoměřice, korespondence mlado-
boleslavského vojenského velitele Langena s litoměřickým krajským úřadem
o účasti zástupce velitelství při obhlídce hranic; 1788, 16. 9., Bynovec/Bins-
dorf, zpráva Floriána Sallera o sporných místech zemské hranice na panství
Bynovec; 1788,8. 10., zpráva ředitele panství Chlum Karla Norberta Grigara
o nerušeném průběhu zemské hranice na panství; 1788, 9. 10., protokol ob-
hlídky sporných úsekú hranice na panství Binsdorf/Bynovec za účasti krajské-
ho hejtmana, vojenského velitele, ředitele panství a dalších osob; 1789,22. 1.,
Drážďany, dopis svobodného pána Heinricha von Karlowitz o přípravě vizi-
tace zemské hranice na základě rozhodnutí saské zemské vlády z 21. 11. 1788;
1789, 16.3., Praha, zemské gubernium sděluje saským úřadúm jména českých
hraničníchkomisařú; 1789, 15. 7., Praha, instrukce o narovnání hranic pro li-
toměřického krajského hejtmana, signovaná Ludwigem hrabětem Cavrianim;
1789, 27. 8, Rumburk, protokol o zahájení práce komise na panství, českou
stranu vedl litoměřický hejtman Johann Wentzl svobodný pán von Reisky,
saskou míšeňský krajský hejtman Heintich von Karlowitz.
Sign. 110/5, kart. 615, prameny k česko-saskému rozhraničení: 1790,8.6., Praha,
dopis zemského hraničního inženýraJohanna Aloise Kolbeho litoměřickému
krajskému úřadu (Kolbe se odvolává na dvorský dekret z 3., resp. 15. 5. 1790,
který stanovil pokračování rozhraničovacích prací i v roce 1790.).
Státní oblastní archiv Litoměřice, Krajský úřad Žatec:
Knihy do roku 1787, kniha č. 11, Liber relationum tam in materia publica, pri-
vata et milítari pro anno 1736, s. 177-182 a 200-205: 1736, 11. 12., zpráva
zemskému místodržitelství o skupině tulákú, zdržujících se nedaleko Chyše,
326 ZROZENÍ VAGABUNDA
s žádostí o rozhodnutí; 1736, 22. 12., zpráva pro místodržitelství o postihu
této skupiny.
Státní oblastní archiv Litoměřice, pracoviště Žitenice, Velkostatek Mělník:
Inv. č. 686, výslechy, výpovědi a svědectví poddaných z let 1690-1774, kart. 121:
1744,7. 5., Malý Dvůr, výslech Wentzla Glasera a Magdaleny Wachin, přiloženy
pasy pro Wentzela Glasera, vydané městem Jihlavou, z let 1742-1744.
Státní oblastní archiv Třeboň, Krajský úřad Prácheň:
Písemnosti do roku 1744, missiva 1696-1740, kart. 4: 1710.4. 10., Praha (doru-
čeno 24. 10. a zveřejněno 5. 11.), prostřednictvím krajských úřadů zakazují
místodržící vrchnostem a městským úřadům vydávat formanům a kočím
hromadné pasy pro cestující jednoho vozu.
Korespondence krajských hejtmanů 1704-1744, kart. 24: 1707, 16. 11., Vlachovo
Březí, zpráva purkmistra a rady o obchůzce hranic obecního lesa; 1728,25. 6,
Kašperské Hory, zpráva purkmistra a rady o průběhu Zlaté stezky na bavorské
a pasovské hranici, kterou si vyžádal panovník na zemských úřadech (kopie).
Sign. Publicum E, kart. 68: 1758,30. 10., Strakonice, výslech Mathiese Streydt-
weina z Dillingenu (Tilling) pro podezření z falešné hry a potulky, podepsán
strakonický purkrabí Mathias Miechura; 1759, 15. 4., Červený Újezdec, do-
pis správce Franze Haringera o přistižení Christiny a Josepha Lechnerových
z Dolních Rakous na Zvíkově; 1759, 18.4., Písek, výslech Christiny aJosepha
Lechnerových, podepsáni komisaři FrantzJoseph Wollner a Mathias Car! Peck
a "aktuarius" Johann Nepomuk Andrys.
Sign. Publicum E 1759, kart. 68: 1759, 13. 2., Praha, výnos reprezentace a komo-
ry určený krajským úřadům, zakazující vystavovat potulným Židům a jiným
cizincům nové pasy.
Sign. Publicum E 1769, kart. 69: 1769,4. 1., Písek, výslech polských Židů Salomo-
naJacoba a Herschla před píseckým soudem; podepsáni komisaři Frantz Car!
Eckel, Johann Nepomuk Andrys a syndikus Thomas Kar! Pauli[n].
Sign. Publicum E 1764, kart. 69: 1764, 3. 9., Praha, zemské gubernium sděluje
krajům rozhodnutí císařovny o odesílání "cizích vagabundů" do donucovacích
pracoven, resp. do Uher; 1770, 14. 9., Praha, zemské gubernium informuje čes­
ké kraje o cejchování zahraničních žebráků a tuláků v Bavorsku; 1781, 12. 1.,
Praha, zemské gubernium nařizuje kontrolovat cizince bez pasů zejména na
hranicích hraničními strážemi.
Státní oblastní archiv Třeboň, Velkostatek Třeboň:
Sign. I B 4 E 9: 1710, 17.3., Lomnice nad Lužnicí, dopis purkmistra a rady tře­
boňskému hejtmanovi Mathessu Draxlerovi o zadržení podezřelého muže bez
pasu, který se "za jednoho fendricha (...) vydával".
Sign. I B 4 E 11: 1738, 18.8., Třeboň, výslech Caspara Hadingera pro potulku;
1738, 18. 10., Třeboň, výslech Heinricha Bauernoppela z Horní Stropnice pro
nedovolenou potulku a podomní obchod.
5. HRANICE, PASY, CIZINCI 327
Státní oblastní archiv Třeboň, pracoviště Český Krumlov, Velkostatek Český
Krumlov:
Sign. I 7 W ~ Nr. 1 (červená), relace' o panství Český Krumlov z let 1704/06, člá­
nek "Von den Granitzen oder Jure Limitum" rozlišuje čtyři kategorie hranic
panství.
Sign. I 4 L a 5c, výtahy z usnesení českého sněmu o zemských hranicích z let
1661-1694.
Státní oblastní archiv Třeboň, pracoviště Český Krumlov, Velkostatek Pracha-
tice - Volary:
Sign. I P No. 1 (listiny), 1682,22.9., Kašperské Hory, protokol, vyhotovený purkmis-
trem a městskou radou, s výpověďmi svědků o průběhu hranic mezi panstvím
Vimperk a panstvím Wolfstein, náležejícímu k pasovskému biskupství (opis).
Státní oblastní archiv Třeboň, pracoviště Český Krumlov, Velkostatek Vimperk,
staré oddělení:
Sign. IV E n, kart. 425, prameny k "mapování" země: 1713,8. 7., Volyně, císařský
inženýr a kartografJohann Christoph Muller oznamuje svůj příjezd na pan-
ství Vimperk a žádá o doprovod "německého"úředníka znalého místních po-
měrů; 1714,9.8. (doruč.), Marie Ernestina ze Schwarzenbergu sděluje obsah
místodržitelského nařízení (hraniční panství mají vytvořit mapu pohraničních
oblastí a lesů); 1714,29.9., Dlouhá Ves, krajský úředník zasílá vimperskému
hejtmanovi coby pomůcku již hotovou mapu "královského hvozdu" ("des
konigL Waldts hwozd").
Sign. I G 2e, kart. 346: 1772,12. 11., Vimperk, korespondence a záznam z obno-
vy hranic (opis) mezi panstvím Vimperk a Zdíkov.
Bez sign., mapa č. 6, přesněji nedatovaná mapa hranic Pasovska a Horních Ra-
kous s Čechami z 18. století.
Státní okresní archiv Litoměřice se sídlem v Lovosicích, Archiv města Litomě­
řice:
Kart. 1172: soupis osob, chycených při vizitaci v litoměřickém okolí 17. 10. 1729,
a průvodní dopis městské rady (opisy, dat. 12. 11.); výslech Gottfrieda Mulle-
ra ze Saska z 22. 10. 1729.
Státní okresní archiv Most, Archiv města Most:
Sign. IV A/8, inv. č. 2417, kart. 26, dohled nad cizinci: 1656,4. 11., Praha, čeští
místodržící sdělují purkmistrovi a radě Mostu císařské nařízení o kontrole po-
dezřelých cizinců z 23. 10. 1656; 1656, 10. 12., Liebarzschau (?), dopis úředníka
Elbognera mostecké městské radě o vykonání tohoto nařízení.
Státní okresní archiv Písek, Archiv města Písek:
Sign. B IV, soudní spisy, kart. 22: 1751,24.5., soupis cejchů pro dědičné německé
země ("Relegations zeich[enJ fur gesambte teutsche Erb Lande").
328 ZROZENÍ VAGABUNDA
Státní okresní archiv Prachatice, Archiv města Netolice:
Sign. I-Ch-c, průvodní listy, pasy (1668-1699,1700-1799), kart. 40: 1788,8.3., Pí-
sek, oběžník prácheňského krajského úřadu o vydávání pasů osobám, opouš-
tějícím zemi, resp. kraj. Fond obsahuje rovněž jednorázové průvodní listy ze 17.
a první poloviny 18. století, předtištěný pas města Netolic, užitý v roce 1755,
a žádosti o vydání pasu z 80. a 90. let 18. století, určené netolickému magistrátu.
Literatura
Užívání a hodnota dokladů totožnosti při kontaktu (imigrantů) s úřady je před­
mětem studie socioložky CLAUDINE DARDY, Identité de papiers, Paris 1998.
Na s. 184 se autorka vyjadřuje obecněji ke vztahu tzv. sociální reality a "re-
ality papírové", který je zásadní i při historickém studiu: "Psané vždy hrozí
tím, že realitu překročí, nebo že ji bude dokonce vytvářet, modelovat. Pokud
připustíme tuto myšlenku, není už tak důležité vědět, zda materiál, který je
podkladem určité výpovědi o realitě, je pravý či nikoli, jako spíše znát okol-
nosti samotné této výpovědi."
Problematiku hranic v raném novověku shrnuje - samozřejmě hlavně s ohledem
na Francii - ve slovníkovém heslu ,,Frontieres" Daniel Nordman - srov. LUCIEN
BÉLY (ed.), Dictionnaire de l'Ancien Régime, Paris 200Y, s. 576-578.-Nordman je
rovněž autorem hesla "Saufconduits et passeports", s. 1122-1124.
Přes své zaměření především na Francii představuje zásadní studii k taně novo-
věké mobilitě obsáhlá kniha DANIELA ROCHE, Humeurs vagabondes. De Za
circulation des hommes et ďutilité des voyages, Paris 2003. V kontextu této kapito-
ly srov. zejména oddíl Controle et identité, s. 359-477.
Na otázku identifikace ve spojitosti s genezí moderního státu se zaměřili VIN-
CENT DENIS, VINCENT MILLIOT, Police et identification dans Za France des
Lumieres, Geneses 54/2004, s. 4-27, k přínosu armády pro identifikaci zejmé-
nas.14-17.
Užívání pasů neusedlými osobami, resp. větší počet takovýchto dokumentů, kte-
ré měli neusedli při sobě, zmiňuje na okraj ERNST SCHUBERT, Mobilitiit
ohne Chance: Die Ausgrenzung des fahrenden Volkes, in: Standische Gesellschaft
und soziale Mobilitat, (ed.) Winfried Schulze, Miinchen 1988, s. 113-164, zde
s. 154, pozn. 268.
Zemskými hranicemi Čech a Motavy ve středověku se zabýval HANS-JÚRGEN
KARP, Grenzen in Ostmitteleuropa wiihrend des Mittelalters, K6ln-Wien 1972,
s.92-117.
O údajně "přirozených" hranicích Českého království a hraničních oblastech
jako Ašsko, Chebsko, Broumovsko nebo Vitorazsko v raném novověku píše
ROBERT LUFT, ,,Alte Grenzen" und Kulturgeografie. Zur historischen Konstanz der
Grenze Bohmens und der bohmischen Liinder, in: Grenzen in Ostmitteleuropa im
19. und 20. Jahrhundert, (ed.) Hans Lemberg, Marburg 2000, s. 95-135.
Osídlování pohraničního pásu z pasovské strany a novověkým sporům o hra-
nice se věnuje JOHANN-BERNARD HAVERSATH, Historisch-geographische
5. HRANICE, PASY, CIZINCI 329
Aspekte politischer Grenzen in Mitteleuropa mit besonderer Berucksichtigung der heu-
tigen deutsch-tschechischen Grenze, Siedlungsforschung. Archaologie - Geschisch-
te - Geographie 9/1991, s.173-198, zejména s. 189-193.
Změna česko-bavorské hranice po sedmileté válce je předmětem článku HANSE-
JOACHIMA HAUPLERA, Der bayerisch-bohmische Hauptgrenzvertrag von 1764,
Bohemia 33/1992, s. 44-72.
K obrazu česko-rakouské hranice v 17.-20. století srov. také práci ANDREY
KOMLOSYOVÉ,Jedna země - mnoho hranic. Cesty zboží a lidí mezi rakouskými
a českými zeměmi (1740-1918), in: Kultury na hranici. Jižní Čechy - jižní Mo-
rava - Waldviertel - Weinviertel, (edd.) Andrea Komlosyová, Václav Bůžek,
František Svátek, Wien-Waidhoffen an der Thaya 1995, s. 55-68. Na s. 55-58
se autorka věnuje celní hranici v rakouské monarchii, na s. 59 poznamenává,
že početné zákony a nařízení z let 1750-1850 jsou "z dnešního pohledu ne-
jasné, nepřehledné a mnohdy si dokonce odporují".
Převážně právě na analýze norem z druhé poloviny 18. a první poloviny 19. století
postavila svou studii ZDEŇKA STOKLÁSKOVÁ, Zákonné rozlišení" domácích "
a "cizích". vývoj domovského práva v Rakousku 1750-1863, Český časopis histo-
rický 102/2004, s. 297-341. V pasážích o konskripci (s. 305-320) se autorka
zaměřuje až na "moderní" sčítání po roce 1777 a nezohledňuje studie Antona
Tantnera ke sčítání předchozím. K tomu, že všichni lidé, nemající v dané obci
domovské právo, byli podle logiky konskripčních předpisů označováni jako
"cizinci" (s. 304,309, 318), je nutno poznamenat, že dobový německý termín
"fremd" zřejmě znamenal v souvislosti s domovským právem, resp. domicilem,
spíše "cizí" z hlediska obce, nikoli země. Označení "cizinec" mělo ve zkouma-
ném období také význam "cizozemec". K vyjasnění by možná pomohlo české
znění příslušných nařízení, s ním však autorka nepracuje.
Počátkům i prvním skutečnému sčítání lidu a číslování domů v habsburské mo-
narchii v letech 1770-1772 je zasvěcena práce ANTONA TANTNERA Ordnung
der Hiiuser, Beschreibung der Seelen - Hausnummerierung und Seelenkonskription in
der Habsburgerrnonarchie, Innsbruck-Wien-Bozen 2007.
Janu Aloisovi Kolbemu a jeho předchůdcům v úřadě se věnoval FRANTIŠEK
ROUBÍK, Zemští měřiči v Čechách v 16. až 18. století, Sborník archivních prací
15/1965, s. 269-301, zejména 282-283.
MILAN HLAVAČKA, Cestování v éře dostavníku. Všední den na středoevropských ces-
tách, Praha 1996, se věnuje hranici a jejímu překračování pouze na okraji na
s. 122-124, v kapitole PředbřeznovéČechy očima cizinců.
O vztazích "bývalé vrchnosti" a "bývalých poddaných" píše ZDENĚK BEZECNÝ,
Phliš uzavřená společnost. Orličtí Schwarzenbergové a s1echtická společnost v Čechách
v druhé polovině 19. a na počátku 20. století, České Budějovice 2005, s. 65-73.
Identifikace individua ve středověku stojí ve středu zájmu monografie VALEN-
TINA GROEBNERA Der Schein der Person. Steckbrief Ausweis und Kontrolle im
Mittelalter, Miinchen 2004. K prvním zmínkám označení "passeport" srov.
s. 124-125. Za pozornost stojí autorovo pojetí moderní identifikace na s. 144,
které zde cituji v originále: "Alle diese Systeme von Erfassung und Verwaltung,
330 ZROZENÍ VAGABUNDA
die im 16. und 17. Jahrhundert in Europa proklamierr wurden, basierren auf
einer Vorbedingung, die ebenso machrvoll wie utopisch war. Sie gingen nám-
lich davon aus, dass alle Personendaten bereits irgendwo registriert seien. lden-
tifikation bedeutete demnach, die amtlich registrierte lnformation in den Re-
gistern wiederzufinden und mit den Angaben der Person selbst zu vergleichen,
um sie im Wortsinn zu verifizieren. [...] Kurz, ldentifikation und der Nachweis
einer authentischen Person sollten nicht mehr durch die mit amtlichen Zei-
chen abwesender Behiirden geschmiickten Papiere ermiiglicht werden, die eine
Person vorweisen konnte, sondern durch den Abgleich solcher prásentierter
Dokumente mit internen Registern, mit in Registern aufbereiteten lnforma-
tionen, die in offiziellen Archiven bereits vorhanden sein sollten. lm Selbsrver-
stándnis der Verordnungen wurde der Ausweis an der Wende zur Neuzeit im-
mer enger an (wenigstens ihrem eigenen Anspruch nach) fláchendeckende und
vollstándige Registrierungssysteme gekoppelt. Oas ist die groge historische
Erzáhlung von der zunehmenden Kontrolle, Erfassung, biirokratischer Ver-
waltung und, wenn man so will, ,Disziplinierung' jener Periode." V závěrečné
kapitole se autor zamýšlí nad principy a budoucností identifikace osob. Za
zprostředkováníGroebnerovy knihy děkuji Romanu Zaoralovi.
Důležitý příspěvek k moderním způsobům identifikace představuje sborník
Documenting Individual Identity. The Development ofState Practices in the Modem
World, (edd.) JANE CAPLAN, JOHN TORPEY, Princeton 2001. Na postupné
zavádění pasové povinnosti a sjednocování cestovních dokumentů v němec­
kojazyčné Evropě a Velké Británii se v něm zaměřuje ANDREAS FAHRMEIR,
Gouvemments and Forgers: Passports in Nineteenth-Century Europe, s. 218-234; kri-
minalistické techniky popisu (zejména potulných) individuí analyzuje PETER
BECKER, The Standardized Gaze: The Standardization ofthe Search Warrant in Ni-
neteenth-Century Germany, s. 139-163.
Modernímu pasu zasvětil svou monografii JOHN TORPEY, The Invention ofthe
Passport: Surveillance, Citizenship and the State, Cambridge 2000. O státní mo-
nopolizaci původně "soukromé" kontroly pohybu před rokem 1792 pojedná-
vá zejména první kapitola Coming and Going: On the State Monopolization ofthe
Legitimate ,Means ofMovemenť, s. 4-20.
Ve sborníku Grenze und Staat. Paflwesen, Staatsburgerschaft, Heimatrecht und Frem-
dengesetzgebung in der Ďsterreichischen Monarchie 1750-1867, (edd.) WALTRAUD
HEINDL, EDITH SAURER, Wien-Kiiln-Weimar 2000, je autorkou stati o pa-
sech v rakouské monarchii Hannelore Burger (s. 3-87). Vývoji vydávání pasů
a pasového práva se věnuje především na s. 9-30.
O pouze postupném prosazování pojmu "občan" na úkor pojmu "poddaný"
a o josefinské nenacionální koncepci státního občansrví uvažovala v souvis-
losti s projektem "Grenze und Staat" WALTRAUD HEINDL, Funktionswan-
del und Symbolwert der Grenzen. Grenzen und die staatlich-soziale Entwicklung im
Habsburgerreich von der Mitte des 18. bis zur Mitte des 19. ]ahrhunderts, in: Grenze
im Kopf. Beitráge zur Geschichte der Grenzen in Ostmitteleuropa, (ed.) Peter
Haslinger, Frankfurt am Main 1999, s. 31-43.
5. HRANICE, PASY, CIZINCI 331
Případ Martina Guerra vzbudil pozornost nejen soudobých právníků a učenců,
ale i moderních historiků a filmařů. Studie NATALIE ZEMON DAVISOVÉ,
Návrat Martina Guerra, je v českém vydání dostupná v knize se zavádějícím
názvem: JEAN-CLAUDE CARRIERE, DANIEL VIGNE, NATALIE ZEMON
DAVISOVÁ, Návrat pravého Sommersbyho, Praha 1998, s. 111-265.
"Cizinců" a etnických menšin včetně Cikánů nebo černochů se dotýká BERND
ROECK, Auflenseiter, Randgruppen, Minderheiten. Fremde im Deutschland der
friihen Neuzeit, Giittingen 1993, s. 81-105.
Socioekonomické příčiny státního pronásledování tuláků analyzuje LEO LUCAS-
SEN, Eternal Vagrants? State Formation, Migration, and Travelling Groups in Wes-
tern-Europe, 1350-1914, in: Migration, Migration History, History, (edd.) Jan
Lucassen, Leo Lucassen, Bern 1999, s. 225-251, výklad o soustředění tuláků
do středoněmeckýchoblastí pod vlivem poptávky po rekrutech a galejnících
se nachází na s. 233-237.
V českém dějepisecrví (a veřejném diskurzu vůbec) je otázka "cizinců" úzce spjata
s vymezováním (českého) národa a se studiem předmoderníhonacionalismu.
Cenné postřehy k poměru "našich" a "cizích" a k etnickým charakteristikám
ve středověkých textech obsahuje kniha FRANTIŠKA ŠMAHELA, Idea náro-
da v husitských Čechách, Praha 2000, v doplňcich k tomuto druhému vydání
zejména s. 273-278.
Sémantickou analýzu pozdně středověkých pojmů "cizí" a "cizozemec" prove-
dl PETR ČORNEJ, Ciz~ cizozemec a Němec, in: Nový Mars Moravicus aneb
sborník příspěvků, jenž věnovali prof. dr. Josefu Válkovi jeho žáci a přátelé
k sedmdesátinám, (edd.) Bronislav Chocholáč, Libor Jan, Tomáš Knoz, Brno
1999, s. 97-109.
Národnostní otázce je zasvěcena druhá část črvrtého dílu syntézy JOSEFA MAC-
KA]agellonský věk v českých zemích (1471-1526), díl 4: Venkovský lid. Národnostní
otázka, Praha 1999, s. 169-215. K právnímu a jazykovému, resp. politickému
významu pojmu "cizinec" srov. zejména s. 195-197.
Cizincům ve městech se věnuje sborník OLGA FEJTOVÁ, VÁCLAV LEDVINKA,
JIŘí PEŠEK (edd.), Národnostnískupiny, menšiny a cizinci ve městech. Praha - město
zpráva zpravodajství, Praha 2001 (Documenta pragensia XIX), s. 9-170. Z něj
srov. RADIM SELTENREICH, Právní status cizince ve středověkém a raně novo-
věkém světě se zvláštním zřetelem k problematice měst, s. 17-24. Při definování ci-
zinců se mnozí autoři sborníku soustřeďují na (dobově bezpochyby vnímané)
jazykové a z toho odvozované národnostní aspekty a nepovšimnutou nechá-
vají otázku zeměpanskéči zemské podřízenosti - srov. například JAROSLAV
PÁNEK, Italové, Nizozemci a Němci v rudolfinské Praze - některé formy a problé-
my soužiu, s. 67-74.
K problematice cizinců ve městech přispívá stejnojmenný sborník Les étrangers
dans la ville. Minorités etespace urbain du bas Moyen lige ti l'époque modeme, (edd.)
JACQUES BOTTlN, DONATELLA CALABI, Paris 1999 - z něj srov. doslov
Daniela Roche na s. 477-480.

6. BEZPEČNOST, IDENTIFIKACE
A MODERNÍ STÁT
Přiznal-li jsem v předmluvě, že text této knihy se nevyvíjel zcela podle
původního záměru, musím nyní, na jejím závěru, podobně připustit, že
vývoje doznal i samotný zájem, který mě k tématu neusedlých lidí při­
vedl. Ve "vagabundech" jsem zpočátku spatřoval protiklad usedlé spo-
lečnosti, i když protiklad, který si do jisté míry vytvářela ona sama, a tak
artikulovala své představy o vlastním uspořádání. Neočekával jsem, že
se v archivech setkám s organizovanými skupinami loupežníků, rebelů
či jiných "delikventů", kteří budou společenský řád výslovně či "pou-
ze" svou přítomností nebo svým chováním zpochybňovat. Přesto jako
by se zejména některé výpovědi přistižených Cikánů dovolávaly odliš-
ného oprávnění pro pobyt v zemi, než byla přináležitost k některé ze
zemských vrchností: totiž narození. V jejich případě, k němuž se zde
ještě vrátím, však nemáme co do činění ani se sociálním protestem, ani
s šířeji založenou obhajobou jakési alternativní existence, ale "pouze"
s pokusy uniknout sankcím přísných vypovídacích patentů.
Obrat "usedlá společnost", vytvářející si "své" vagabundy, nás však
svou obecností a mírou zjednodušení nemůže uspokojit. Čtenář či čte­
nářka možná marně hledali odpověď na to, kde se protitulácké posto-
je zemských suverénů, jejich vlád a místních vrchností historicky vzaly,
případně kdo v habsburské monarchii ve sledovaném období politiku
vůči neusedlým tvořil či určoval. K těmto "původcům" bychom se jistě
dostali blíže, kdybychom sledovali vídeňské panovnické úřady, zejmé-
na Českou dvorskou kancelář či Directorium in publicis et camerali-
bus, a ve vztahu s nimi instituce zemské, zemský sněm na jedné a pa-
novníkovo zastoupení, tedy místodržitelství, reprezentaci a komoru či
gubernium, na druhé straně. "Tvorba norem", tedy to, jak vznikaly ony
často zmiňované patenty či reskripty, které byly v raném novověku stále
vydávány jménem panovníka nebo na jeho místě "nejvyššími zemský-
mi úředníky", tedy jeho představiteliv Čechách, by si jistě zasluhovala
pozornost, a to i proto, že podpis panovníka pod protituláckým paten-
tem měl na osudy neusedlých lidí, které jsem si v úvodu vytkl přede­
vším sledovat, zřetelný dopad. Zpětně se "osudy" některých postižených,
6. BEZPEČNOST, IDENTIFIKACE A MODERNÍ STÁT 333
resp. odsouzených dostávaly před panovníka, či spíše před jeho úřední­
ky a soudce mimo jiné ve formalizované podobě žádostí o milost. Jak
však ukazuje právě omilostňovací řízení, svěřované i v konečné instanci
úřadům, ustupovaly osobnost, osobní motivace, a dokonce i samotná
osoba panovníka, ale i dalších vrchností při "výkonu moci" do pozadí.
To však neznamená, že by nebylo možné sledovat rozhodování a for-
mulaci postojů k neusedlým uvnitř raně novověkých zeměpanských
a vrchnostenských úřadů nebo že bychom publikaci protituláckých
norem museli chápat jako víceméně automatické zhmotňování obec-
ně sdílených představ, a nikoli jako výsledek vyjednávání či úředních
praktik. Činnosti raně novověkých úřadů a zejména těch centrálních
jsem se však nevěnoval, spíše jsem se zaměřil na aplikaci těchto norem
v prostředí, do něhož směřovaly, což samozřejmě určitou znalost do-
bových správních struktur také předpokládá.
Zacházení s neusedlými lidmi a zejména s Cikány v raném novověku
může být interpretováno nebo pojmenováno jako násilí, nespravedlnost
nebo perzekuce. Jestliže jsem nehledal jeho prvotní příčiny nebo "ideové
původce", vyhýbal jsem se tím také otázce, která bývá otevřeně či pod-
prahově přítomna jak v odborných pracích, tak ve veřejných diskusích,
totiž otázce po individuální či institucionální odpovědnostiza takové
zacházení. Už v úvodní kapitole jsem naznačil, že nesdílím předsta­
vu o "nevinných historicích". Ten, kdo píše historii, je vždy "vinen" už
svým zájmem, výběrem tématu, pramenů či slovníkem, který používá.
A jakkoli v dějepisných úvahách téměřjednohlasnězaznívá, že historik
či historička by neměli soudit, nýbrž poznávat a chápat nebo toto po-
znání a pochopení umožňovat, nemohou si namlouvat, že dějiny, které
píší, nebudou jejich současníky hodnoceny a souzeny. I přes toto vědo­
mí však považuji v badatelské práci za přednější zachytit a vysvětlit spo-
lečenské uspořádání, jakýsi mocenský a kulturní rámec, který vrchnosti
a poddaní pokládali za víceméně samozřejmý, spíše než se vyslovovat
k odpovědnosti za postoje či politiku vůči neusedlým lidem.
Opatření vůči tulákům, ale i žebrákům byla od počátku vedena sna-
hou odlišit "naše" od "cizích", a následně přivést ty první k víceméně
usedlé a kontrolovatelné poddanské existenci a těch druhých se zba-
vit, "vybýt je". Své poddané měl každý pán chránit již ve středověku,
v raném novověku si tuto roli stále více nárokovaly země či chcete-li
teritoriální státy. Za tímto účelem se zároveň vyvíjely a zdokonalova-
ly techniky k rozpoznání a odlišení jedněch od druhých. Na principu
334 ZROZENÍ VAGABUNDA
ochrany "přináležejících",svých občanů, zakládají státy svou existenci
ostatně dodnes, stačí jenom nahlédnout na první stránky našich ces-
tovních pasů.
Podívejme se však detailněji na tento vztah v raném novověku. Vrch-
nostenská ochrana a případná pomoc byla pouze jednou jeho stránkou.
Její protiváhu představovalypoddanské závazky v podobě peněžních či
naturálních odvodů nebo pracovních povinností, stejně jako závazek
poslušnosti. Obojí bylo stvrzováno a obnovováno symbolickým sli-
bem při nástupu nové vrchnosti - holdováním. Poddaní v českých ze-
mích holdovali v raném novověku v první řadě svým místním - šlech-
tickým, městským či církevním - vrchnostem. Venkovští poddaní zde
netvořili - na rozdíl od některých německých teritorií Svaté Říše řím­
ské - zemský stav a jako takoví ani bezprostředně neskládali slib zem-
skému suverénovi; to za ně do jisté míry vykonávali právě jejich vrch-
nosti. (U obyvatel královských měst, zastoupených na zemském sněmu,
to ale tak úplně neplatí.) O charakteru poddanského statusu českého
venkovana směrem k panovníkovi a směrem k vrchnosti by se daly vést
dlouhé rozpravy. V naší souvislosti je důležité, že poddanské povin-
nosti vázaly usedlé obyvatelstvo k jednotlivým lokálním vrchnostem,
resp. k panstvím, a byly to primárně tyto vrchnosti, nikoli panovník,
kdo měl poddané chránit a poskytovat jim podporu. Na vrchnosten-
skou podporu přitom měli mít v jistém smyslu nárok zase jenom ti, kdo
náleželi do poddanského svazku určitého panství či města. Na podsta-
tě tohoto patrimoniálního vztahu, který se i v Čechách udržoval po
celý raný novověk, nic nemění ani následující tři "praktické okolnos-
ti": zejména městská chudinská zařízení byla vystavena zájmu podstat-
ně většího počtu osob než pouze těch, které spadaly pod svrchovanost
dané obce. Ke skutkům milosrdenství a lásky k bližnímu byl zavázán
sice každý křesťan, přesto by bylo s tímto argumentem obtížné vymá-
hat otevření sociálních zařízení jednotlivých panství či měst všem "po-
třebným". Rozlišování "skutečných" žebráků od žebráků "falešných"
šlo ruku v ruce se zjišťováním vrchnostenské přináležitosti. Závazky
vyplývající z patrimoniálního svazku konečně nelze odbýt ani tím, že
se vrchnost o své poddané starala jenom proto, že měla ekonomický
zájem na relativní prosperitě jejich hospodářství, neboť jen příliš neza-
tížení poddaní mohli spolehlivě odvádět vrchnostenské dávky. V před­
stavě tradičního společenského systému byly až do 18. století, zhruba
do josefinské doby, poddanské závazky vůči vrchnosti neoddělitelné
6. BEZPEČNOST, IDENTIFIKACE A MODERNÍ STÁT 335
od vrchnostenské odpovědnosti za poddané a zejména za ty ve špatné
sociální situaci. Osvícenci takovéto společenské uspořádání označovali
jako poručníkování a - jak pro české podmínky naznačil zejména Fran-
tišek Kutnar - chtěli z něj prostý lid "emancipovat". Pokud bychom
zkoumali realizaci tohoto "osvícenského projektu", pravděpodobně
bychom - s jistým zjednodušením - zjistili, že na místo vrchností coby
garanta sociální péče vstoupily v 18. a 19. století obce a stát. Otázka od-
povědnosti státu a místních samospráv za sociálně znevýhodněné ob-
čany se ostatně vynořuje dodnes. Tento posun v sociální odpovědnos­
ti nebyl předmětem mé práce, zmiňuji ho však proto, že těsně souvísí
s dalším pilířem patrimoniálního vztahu, s vrchnostenskou ochranou
poddaných.
Chránit vlastní poddané proti sousedním vrchnostem či proti nájez-
dům loupeživých band, jak to známe ze středověku, nebylo v Čechách
16.-18. století zřejmě už příliš aktuální. Jako hrozba či přinejmenšímob-
tíž byly však nadále vnímány veškeré vojenské akce a průtahy, resp. uby-
továvání a vyživování jak "vlastního", tak nepřátelskéhovojska. I v do-
bách mimo válečné konflikty nadto slyšíme o "Petrovských", "zemských
škůdcích" či lupičích, ohrožujících zejména pocestné. Výnosy proti nim
ve fondech centrálních zemských úřadů pocházejí zhruba z 30. až 80.
let 17. století. Je samozřejmě možné, že se obdobná nařízení z dřívější
doby prostě nedochovala. Samotné tyto výnosy pak pověřují opatření­
mi proti lupičům a tulákům stále místní vrchnosti, takže hovořit o této
době jako o počátku jakési centrální bezpečnostní politiky nemusí být
na místě. Přesto se právě v raném novověku v pramenech, mimo jiné
v panovnických patentech a usneseních zemského sněmu, častěji a zře­
telněji objevuje cosi jako "veřejný prostor", za jehož bezpečnost nejsou
odpovědné pouze jednotlivé místní vrchnosti, nýbrž zeměpán a zem-
ské úřady. Za takový prostor byly pokládány především zemské silnice
a stezky. V druhé kapitole jsem citoval nejvyšší berní úřad, který v roce
1679 při vyšetřování případu Petra Formánka alias Cibulky upozorňo­
val na nadužívání právní kvalifikace "zemský škůdce" a poukazoval na
usnesení zemského sněmu, směřující k odstranění "zemských s'R.ůdců (...)
kteří na zemských cestách loup~ vraždía protivíce se všeobecné bezpečnosti jsou
lidem na překážku v jejich počínání a konám". Podobně měli podle dopi-
su českých místodržících do několika krajů z října 1670 "vartující rejtaři,
také s'R.ůdcové zemští vůbec Petrovští (...) lidi loupiti a jim s'R.oditi (...) takže přes
svět pracujícím v mnohých místech jinak též (...) nebezpečenstvím a opovážením
 336 ZROZENÍ VAGABUNDA

zdraví i života již téměřprojížděti a procházeti nelze". "Zemští škůdci" tedy

ohrožovali především pocestné, obchodníky a v neposlední řadě poštov-
ní spojení, zatímco ochrana většiny usedlých poddaných uvnitř panství
jako by dále zůstávala v rukou místních vrchností.
Z hlediska celozemského však lokální zákroky proti tulákům, Ciká-
nům a lupičům, zejména pokud spočívaly v jejich "pouhém" vypovídání
či vyhánění z panství, příliš účinné nebyly. Protokol ze zasedání morav-
ského zemského sněmu z roku 1686 dává tušit, že některá moravská
panství spojila za koordinace krajského úřadu své síly a přistižené Ci-
kány vyvedla až na zemské hranice. Jak jsem několikrát zopakoval, při
organizování zásahů proti neusedlému obyvatelstvu hrály právě krajské
úřady důležitou roli již od poloviny 17. století. Vedle tohoto technické-
ho či komunikačníhopředpokladuvšak lze v textech různého původu
sledovat i samotné užívání pojmu "bezpečnost", který je nejen podle
mého názoru při utváření moderního státu klíčový.
Jistý předěl v bezpečnostních záležitostech představuje zřízení tzv.
bezpečnostní komise v roce 1749, o níž se zejména na podkla~ě studie
Františka Roubíka zmiňuji ve druhé kapitole. "Všeobecná bezpečnost"
sloužila jako odůvodnění zemských opatření proti tulákům, žhářům
nebo neznámým či podezřelým cizincům přinejmenším od poloviny
17. století, ať už pod takovými opatřeními rozumíme publikaci přísluš­
ných nařízení nebo zátahy a později zemské vizitace. Na panovnické
nařízení z 23. října stejně jako na usnesení zemského sněmu, vydané
"k zachování všeobecné bezpečnosti" a směřující proti "neznámým cizozem-
ských osobám) vluzujícím se do země a přinášejícím zemi i lidem zkázu", tak
kupříkladu odkazovali místodržitelé v roce 1656 radu města Mostu.
Názor Apelačního soudu o nutnosti provést krajský zátah na skupiny
lupičů "pro uchování bezpečnosti a veřejný klid" z roku 1706 jsem citoval
rovněž ve druhé kapitole a podobnou argumentaci bychom v písem-
nostech centrálních a krajských úřadů našli po celé 18. století.
Bezpečnostní opatření byla nepochybně zesilována v době válek či
vojenských operací i po jejich skončení, a jak naznačují kampaně proti
domnělým žhářům nebo špionům, vyslaným "nepřítelem", nemuselo
-
jít jenom o války, které bezprostředně zasahovaly území Čech či habs-
burské monarchie. Jakkoli je obtížné rozhodnout, zda tento jev nastal
současně se zavedením pravidelných vizitací ve 20. letech 18. století, či
již s proticikánskými nařízeními v poslední třetině 17. století, nebo ještě
dříve, ustaluje se pojem "bezpečnost" i mimo bezprostřední ohrožení 22. Matka s dětmi, Jacques Callot, sěrie Žebráci
 6. BEZPEČNOST, IDENTIFIKACE A MODERNÍ STÁT 337

jako do jisté míry samozřejmý, očekávaný či žádoucí stav, pro jehož

uchování či "obnovu" se přijímají centrální opatření a za nějž ručí stát.
Pokud bychom chtěli, mohli hychom za symbolický mezník skutečně
považovat až vznik příslušného stálého, byť velmi byrokratického orgá-
nu - pražské bezpečnostní komise. V instrukci z roku 1755 a ve zprávě
bratrů Uganových z doby před rokem 1770, užitých v Roubíkově studii,
je její základní poslání, dohled na veřejnou bezpečnostv celé zemi, spe-
cifikováno především jako stíhání žebráků, tuláků a povalečů prostřed­
nictvím vizitací a postrku, dohled nad podezřelými osobami, zejména
cizinci a jejich ubytováváním v hostincích, starost o pořádek při veřej­
ných produkcích, dohled na veřejnou mravnost a postih nemravných či
"nepočestných" osob, jimiž jsou míněny především ženy. Z praxe známe
bezpečnostní komisi především jako organizátorku vizitací a postrku.
V tomto ohledu její činnost opravdu postihovala celou zem a - jak bylo
vidět na slaďování termínů vizitací - zemské hranice dokonce překra­
čovala. Kompetenční spory komise s magistráty však ukazují, že její
další aktivity jako vyšetřování a vyslýchání se soustřeďovaly na pražská
města. O krajských bezpečnostních komisích nevíme zatím téměř nic
a odpovědnost za bezpečnost na venkově ponechává Roubík i v druhé
polovině 18. století příznačně v rukou vrchností. Pražská komise pře­
stala existovat během policejních reforem za vlády Josefa II.
Nárok dohlížet na bezpečnost v celé zemi samozřejměještě není
bezpečnostnímonopol a i pozdější centralizovanější a propracovanější
policejní organizace se po dlouhou dobu nejen v Čechách omezovala
na velká města. Spojení bezpečnosti a státu, představovaného panov-
níkem a jeho vídeňskými, zeměpanskými/pražskýmia krajskými úřady,
je však podle mého soudu v českých zemích patrné po celé 18. století.
Na bezpečnostní opatření jako vizitace a postrk by bylo možné také
nahlížet jako na úřední a komunikační mechanismy kontroly zemské-
ho teritoria, jež se prosazovaly mimo tradiční vyjednávání panovníka
se zemskými stavy, a obejít tak ne vždy jednoznačně zodpověditelnou
otázku po jejich efektivitě. "Postrkový a bezpečnostní systematismus"
byl sice zacílen na neusedlé obyvatelstvo, resp. na osoby zdržující se bez
povolení mimo vlastní panství, ale vycházel z obecnější představy pře­
hledné a uspořádané společnosti, v níž každý doslova zaujímal místo,
odpovídající jeho vrchnostenské přináležitosti a sociálnímu statusu.
Potulka, představující na rozdíl od přepravy zpráva zboží či cíleného
usazování kolonistů pohyb živelný a nevypočitatelný, takovýto ideální
338 ZROZENÍ VAGABUNDA
stav narušovala. I když administrativním cílem těchto opatření ještě ne-
bylo získat přehled o zemské populaci jako celku či záměrně ovlivňovat
její stav, jde přesto o zásahy do vnitřních poměrů země podle určitého
dlouhodobého, byť měnícího se principu, totiž právě vrchnostenské při­
náležitosti, a proto je myslím možné označit je jako "vnitřní" politiku.
Bezpečnost země či státu ale zároveň nemůžeme zcela ztotožňovat
s "bezpečnostními dispozitivy", tedy s principy uvažování o společnos­
tech a jejich organizaci, jak je pro raný novověk ve svých přednáškách
analyzoval Michel Foucault. Přesto politika praktikovaná v habsburské
monarchii ve vztahu k neusedlým s foucaultovskou představou o spra-
vování společnosti souvislost má. Na rozdíl od disciplíny, která se podle
autora vztahuje především na těla jednotlivců,je objektem i subjektem
bezpečnostních mechanismů právě populace jako taková. Když Fou-
cault hovoří o "bezpečnosti", zmiňuje nová "témata" politické teorie
i praxe 18. století. Nejde již jen o to "ustavit a vyznačit teritorium, nýbrž
umožnit cirkulaci, kontrolovat ji, odlišit cirkulaci dobrou a špatnou, za-
jistit neustálý pohyb z jednoho bodu do druhého, ustavičnép.řemísťová­
ní, avšak tak, aby byla vyloučena nebezpečí, která jsou spojena s podsta-
tou takové cirkulace. [Cílem není] již jen jistota a bezpečí vládce a jeho
území, ale bezpečnost populace, a tedy i těch, kteří jí vládnou."
I opatření proti potulce měla sice represivní charakter a postihovala
jednotlivce, jednotlivec však neměl být prvotně trestán a napravován, ale
dopraven na "své" místo. Napraven měl být společenskýstav, potažmo
populace (podle Haralda Wendelina byl postrk koncem 18. a v 19. sto-
letí stále více chápán jako opatření sociální péče). Navíc během 18. sto-
letí přestala být hlavním a výlučným cílem administrativních zákroků
proti neusedlým, jejichž "cizozemskost" byla sporná (především Ciká-
nům), ochrana zemského území před nevítanými vetřelci.
Jedním z důvodů, proč jsem věnoval relativně velkou pozornost Ci-
kánům, je - kromě bohatého pramenného dochování - do jisté míry
právě také jejich "cizost". Lucie Storchová označila Cikány ve své studii
o českých "egyptských" cestopisech za "vnitřní cizince" evropských spo-
lečností raného novověku. "Cizost" či "cizinectví" Cikánů je však v sou-
vislosti s postavením těchto kočovníků v Čechách na konci 17. a v první
polovině 18. století třeba upřesnit. V této době Cikáni nikdy nespadali
do - jakkoli nejasně vymezené - kategorie "legálních cizozemců", tedy
těch, kteří byli podle patentů povinni, resp. mohli svůj pobyt v zemi
ospravedlnit či legitimovat pasem nebo průvodními dokumenty. Tyto
6. BEZPEČNOST, IDENTIFIKACE A MODERNÍ STÁT 339
dokumenty "cizozemcům"vydávaly různé autority českých měst a pan-
ství na základě potvrzení jejich "domovských" vrchností z cizích zemí.
Takoví cizozemci tedy někde s~ého pána měli a zůstávali začleněni do
hieratchické sociální struktury. Odvolával-li se tulák či pocestný, při­
stižený bez věrohodné průvodní listiny, na svou vrchnost, křtícího či
oddávajícího duchovního, vojenského velitele nebo na svědectvíjiných
osob, nebylo neobvyklé, že vyšetřující orgány žádaly o taková svědectví
či potvrzení i v zahraničí, zejména v sousedních německých a rakous-
kých zemích. Cikáni, kteří bývají jmenováni spíše v proskripčních pa-
tentech v jedné řadě se žháři, špiony nebo lupiči, ale do této struktury
nenáleželi.
Předmětem příslušné kapitoly této práce nebylo v první řadě hodno-
tit, zda Cikáni představovali v usedlé společnosti "cizí" element v kul-
turním slova smyslu. Obtížnost takového hodnocení spočívá - znovu
to zopakujme - ve výpovědně a mocensky velmi nerovné situaci, v níž
vznikla drtivá většina užitých pramenů, totiž trestněprávních písem-
ností. Kočovníci byli ve výsleších konfrontování nejen s kriminalizova-
telným jednáním (vstup do země navzdory zákazům), ale i s předpo­
kládanou kulturní odlišností, jíž se oni, zejména tam, kde hraničila
s hrdelními delikty, pochopitelně bránili. Nechci tím z často se objevu-
jícího věštění z ruky, z magických praktik či ze specificky "cikánského"
oděvu či vzezření dělat "pouhé" diskurzivní praktiky v nebezpečné hře
mezi vyslýchajícími a vyslýchanými, chci pouze poukázat na to, že od-
lišnost Cikánů byla ze strany soudních autorit (a zřejmě i usedlé popu-
lace) do určité míry očekávaná.
Tato "očekávaná odlišnost" jistě pramenila z kulturně předávaných
představ či chcete-li stereotypů, jejichž cirkulaci je možné zachytit
mimo jiné v učených pojednáních, cestopisech, jako byl ten Harantův,
ale třeba také v kázáních. Není možné rozřešit (a není to ani zásadně
důležité), zda napříkladpředstava o egyptském původu Cikánů či jaká-
koli "egyptská souvislost" přešla do povědomí, resp. výpovědí Cikánů
právě z učené diskuse, jak naznačuje Ines K6hler-Ziilch a jak kulturní
"výměnu" či indoktrinaci podává Carlo Ginzburg v Benandantech, nebo
zda měla svůj původ v rovněž tradovaných zkušenostech této skupi-
ny samotné. S tím související rozlišování Cikánů na "pravé" a "nepra-
vé" však, jak ještě připomenu, administrativní zacházení s kočovníky
a v důsledku i jejich životy podstatně ovlivnilo, takže v tomto případě
se slovní spojení "stvoření Cikána" nezdá být příliš nadsazené.
340 ZROZENÍ VAGABUNDA
Podobně není mou ambicí - a ani to vposledku nelze - odpovědět na
otázku, do jaké míry bylo vnímání Cikánů, ale i tuláků obecně coby "ci-
zích"/"cizinců" usedlé společnosti "vlastní" ještě před jejich příchodem,
do jaké míry bylo vyvoláváno či posilováno vrchnostenskými kampa-
němi a do jaké míry byly tyto představy aktivovány či utvářeny přímou
zkušeností usedlého obyvatelstva s nimi. Bronislaw Geremek pouká-
zal v knize Inutils au monde na chybějící pouto k autoritě, vrchnosti či
cechovním představeným, které tuláky a Cikány odlišovalo například
od obchodníkůči vandrujících tovaryšů a které bylo zdrojem nedůvěry
usedlé společnosti: "Uchování vztahů k pánovi nebo mistrovi, rodin-
ných nebo sousedských vazeb, skupinových solidarit a závazků zaručuje
sociální kontrolu a dohled. Potulný jedinec naproti tomu vzbuzuje ne-
důvěru, protože tyto záruky u něj nefungují: profesionální tulák, bídný
člověk, který v potulce nachází svůj způsob života, přetrhává sociální
struktury a ohrožuje stabilizovanou usedlou společnost. Vagabund je
tak objektem represe, která se od pozdního středověku stále systema-
tičtěji a organizovaněji ustaluje."
Tím se vracíme k poddanskému a domovskému statusu Cikánů a ji-
ných neusedlých. Mohli bychom říci, že "cizince" dělala z Cikánů právě
absence vztahu k jakékoli autoritě raně novověké společnosti (a legendu
o pouti na odčinění hříchů, ať už měla původ kdekoli, pak lze skutečně
interpretovat jako pokus zařadit kočovníky alespoň v náboženské ro-
vině do evropského, potažmo křesťanského kontextu, ovšemže na pa-
třičně exotické a vinou obtížené místo). Svou vrchnostenskou nepod-
řízeností Cikáni jako by ztělesňovali samu podstatu potulné existence
a zároveň s tím i negativní odraz existence usedlé. I zde se však mějme
na pozoru před badatelskou iluzí a zjednodušením.
Ačkoli se nám totiž při čtení vypovídacích patentů či výslechových
protokolů může spojení "usedlý", jinými slovy "do lokální společnosti
začleněný Cikán" jevit nepravděpodobné až nepatřičné, nesmíme za-
pomínat, že usedlí Cikáni, či přesněji usedlé osoby pocházející z "ci-
kánských" skupin, se v 17. a 18. století již jako Cikáni nemuseli jevit,
a nemuseli tak být ani označováni (vzpomeňme na výrok moravského
zemského tribunálu v případě rodiny Štěpána Daniela z Uherského
Brodu). "Cikány" byli - tautologicky - ti, kdo vedli potulný ("cikánský")
život, a podařilo-li se cikánské rodině usadit, získala tak svou vrchnost
a její postih podle cikánských patentů nemusel být automatický. Tomu
ale poněkud protiřečila argumentační logika mnohých vyslýchajících
6. BEZPEČNOST, IDENTIFIKACE A MODERNÍ STÁT 341
a zřejmě i soudců pražského Apelačního soudu, který stíhání a přede­
vším vyšetřování a trestání Cikánů koordinoval. Nemůžeme sice říci,
že by tito soudci mezi Cikány ~ůbec nerozlišovali, přesto však, stejně
jako panovnické patenty u všech osob, přistižených jako Cikáni (a při­
znávám, že právě v tomto obratu - "být přistižen jako Cikán" tkví i na
konci této práce stále největší nejasnost), předpokládali, že k podda-
ným českých zemských vrchností náležet nebudou, že jsou to osoby
"bez pána". Mnozí ze zadržených, například Januss Charvát v Kolíně
v roce 1712, tuto svou "nepřináležitost"nejenže přiznali, ale pokoušeli
se ji i ospravedlnit či vysvětlit: "Kam jsme se měli podít, když nemáme žád-
ného pána) jen samýho Pána Boha všemohoudho) a nikdež nás nechtějí trpěti.
Kdyby nás Pán Bůh na svět nechtěl mít, nebyl by nás na svět stvořil) však jsme
také krvíKrista Pána vykoupenía jsme křesťané." Právě narozeni a pokřtě­
ni byli tito Cikáni často v Čechách.
Změnu pohledu na Cikány, ale i proměnu konceptu vrchnostenské/
zemské přináležitosti jako takové můžeme zaznamenat kolem polovi-
ny 18. století. Císařský, potažmo apelační výnos z podzimu 1755 sice
Cikány stále ještě dělil na "pravé" či "skutečné" a ostatní (otázkou zů­
stává, zda toto dělení bylo jasné nejen kočovníkům, ale i všem soudcům
a úředníkům), alespoň jednu jejich skupinu však z tradičních "cikán-
ských" trestů a tím i z dosavadní optiky "nepřináležitosti"vyjímal. Ve
sdělení reprezentace a komory prácheňskému krajskému úřadu z lis-
topadu 1760, zmíněném v závěru čtvrté kapitoly, bychom spojením
"tuzemští Cikáni" dokonce mohli rozumět ty, kteří byli v Čechách, na
panstvích vrchností, k nimž poddansky nenáleželi, narozeni a pokřtě­
ni. I o ně se nyní tyto vrchnosti, jež se tomu dosud právě s odkazem
na chybějící poddanskou vazbu bránily, měly postarat a odvrátit je od
potulného života.
Vedle Cikánů se v českých městech a vesnicích objevovaly i jiné oso-
by bez jakékoli vrchnostenské příslušnosti.Hovoří o nich nařízení cen-
trálních zemských úřadů, jež českobudějovickýkrajský úřad tlumočil
29. března 1754 na třeboňské panství. Podle něj tito lidé přišli o své
"právoplatné vrchnosti" jako malé děti, narozením ve vojenském poli
nebo jiným způsobem, a často neuměli uvést nejen svou vrchnost a pan-
ství, ale ani příjmení a místo narození. V našich očích tedy představují
jakýsi vrchol sociální nezakotvenosti. Pro tyto lidi je podle výnosu vel-
mi těžké, když kvůli nemožnosti obstarat si příslušné vrchnostenské
potvrzení nejsou nikde trpěni. Co je však důležité, ústřední zemské
342 ZROZENÍ VAGABUNDA
úřady nařizovaly vrchnostem takového osoby, "které se od mládí pocti-
vě živí na jednom místě", na těchto místech nadále "bez jakékoliv výhra-
dy" trpět. Osoby bez jakékoli vazby na vrchnost byly nejen v polovině
18. století jistě výjimkou, avšak výjimkou, která vrhá světlo na posun ve
vztazích jednotlivce a dobových institucí. Na místo víceméně dědičné
poddanské příslušnosti k panství či k lokální vrchnosti pomalu nastu-
puje příslušnost k zemi, definovaná narozením, nebo dokonce "řádná
obživa" a svým způsobem užitečnost pro stát coby důvody jeho legální
existence na daném území. Příznačné je, že k tomu dochází poznená-
hlu, ale nikoli automaticky, drobnými úředními výnosy, podle všeho
mimo zásadní politická vyjednávání se zástupci zemských stavů (to je
zatím pouze domněnka).Jak čtenář či čtenářkajistě postřehli, od "va-
gabunda" coby negativní artikulace hodnot usedlé společnosti se můj
zájem v závěru knihy přesunul právě ke změně těchto přináležitostí,
k nahrazení tradičních "předmoderních" autorit státem stejně jako
k praktikám a dokumentům, jimiž se tyto změny manifestovaly, ale
současně i uskutečňovaly.
Jednou z takových praktik je bezesporu identifikace, a není proto
divu, že k ní dějepisectví v poslední době obrátilo svůj pohled. Na při­
náležitost jednotlivce k územnímu celku nemůžeme samozřejmě usu-
zovat pouze z heraldických znaků či symbolů, jimiž byly vybavovány
cestovní doklady či doklady totožnosti; v úvahu je nutné vzít především
rozšíření a užívání těchto dokumentů. 18. století a zejména jeho dru-
há polovina představují z tohoto pohledu spíše ještě "dobu projektů".
Státní monopol na kontrolu pohybu se v praxi prosazoval- dovolíme-li
si jisté zjednodušení - až ve století následujícím. Již předtím však pře­
cházely kompetence k vydávání pasů k cestám do nehabsburských zemí
z jednotlivých panství na krajské a centrální zemské úřady, i když o ta-
kové cestě měla být samozřejmě stále uvědoměna i příslušná vrchnost.
Podle patentu z roku 1784 měl souhlasu vrchnosti, krajského úřadu
a vojenského velitelství podléhat v případě velké části mužské populace,
totiž té ve vojenské povinnosti, dokonce jakýkoli pohyb mimo hrani-
ce kraje. Pasy, vydávané jednorázově pro každou cestu, měly být evido-
vány v protokolech, a ty tak teoreticky poskytovaly přehled o pohybu
poddaných přinejmenším mimo habsbutské země. Z panovnického
pověření je měly vést nejen krajské, ale i vrchnostenské a městské úřa­
dy, avšak jak naznačil netolický příklad, ne všude tomu tak zpočátku
skutečně bylo. Evidenci vydaných písemností, která se na první pohled
6. BEZPEČNOST, IDENTIFIKACE A MODERNÍ STÁT 343
může jevit jako "pouhá" kancelářskápomůcka, se nabízí zařadit po bok
sčítání obyvatelstva či pořizování topografií, statistik a map, v nichž se
shromažďovalo vědění o populaci a jí obývaném území a které mohly
sloužit k jejich efektivnější správě či kontrole. Takovýto, ze současného
pohledu značně nedokonalý dohled však nebyl koncem 18. století nic
nového. Již od počátku tohoto století si mnohé vrchnosti snažily zjed-
nat přehled o stavu svých poddaných prostřednictvímtzv. poddanských
knih (Mannschaftsbucher), v nichž bývalo jednou ročně aktualizováno
místo pobytu či služby těch osob, které pobývaly mimo panství. Do-
cházelo-li v druhé polovině 18. a na začátku 19. století k nějaké změně,
pak ji lze spatřovat v tom, že to byl panovník či jeho zemská adminis-
trativa, kdo informace o populaci shromažďoval, resp. od nichž k tomu
vycházel podnět, a zapojoval do toho - poměrně bez odporu - místní
vrchnosti nebo duchovní.
Přináležitostk utčitému suverénovi a její formální vyjádření pasem či
nárokem tohoro suveréna povolovat cesty mimo území jeho svrchova-
nosti však ještě není identifikace. Od 16. do 18. století se ale identifikace
s vrchnostenskou přináležitostí po mém soudu stále těsněji propojova-
la - jejím účelem totiž nebylo přiřknout někomu na základě vnějších
znaků pouze jméno, ale umístit ho do společenské struktury, přiřadit
ho pod veřejnou autoritu, suveréna či instituci. V 16. století bylo běžnou
praxí, že pocestní získávali potvrzení o dobrém chování od (zejména
městských) vrchností, na jejichž území vstoupili. Jiné pasy zase dosvěd­
čovaly "zdravé ovzduší" v místech, kde jejich nositelé přechodně pobý-
vali. Ani v jednom případě nemusel být žadatel ke stvrzující autoritě
v poddanském poměru, což nejnázorněji ukazují potvrzení vydávaná
Cikánům. Tyto listiny také většinou neobsahovaly popis osoby. I když
měly tyto záruky bezpečnosti dočasný charakter, umožňovaly do jisté
míry volný pohyb. Je ale otázka, zda vždy dostačovaly k tomu, aby na
jejich základě vydaly úřady hraničních míst průvodní dokument pro
cestu do vnitrozemí. Pro ni bylo podle patentů z 20. a 40. let 18. století
nutné doložit "řádný obchod", tedy účel cesty, jinými slovy to, že po-
cestný nepřichází do země žebrat.
Pas, vydaný - byť pro jedinou cestu - vlastní vrchností pocestné-
ho, oproti tomu představoval záruku stejně trvalou, jako byl poddan-
ský vztah sám, potažmo - řečeno s Geremkem - záruku sociální in-
tegrace, tedy toho, že se v případě problémů či nouze bude na koho
obrátit, resp. že bude kam pocestného "odsunout". Vrchnostenskou
344 ZROZENÍ VAGABUNDA

přináležitost nebo státní občanstvíčlověk mnohokrát za život nezmění,

a ať se snažíme přítomnostvrchnosti či státu v lidských společnostech
jakkoli relativizovat, je to bezesporu jedna z nejsilnějších sociálních va-
zeb (ostatně osoby bez státní příslušnosti dnes představují naprostou
výjimku). Dokumenty identity jsou především zhmotněním tohoto
vztahu. V nich obsažený popis zevnějšku ho má ve spojení s bezpeč­
nostními prvky (často výsostnými znaky dané autority) objektivizovat,
učinit "čitelným" pro kohokoli třetího a nezávislým na tom, co nositel
dokladů v dané chvíli sám vypovídá.
Tezi Johna Torpeye, že identita jednotlivce významně souvisí s tou-
to úředně stvrzenou přináležitostí k nějakému institucionalizované-
mu celku, lze vztáhnout stejnou měrou na moderní stát a jeho občana
jako na předmodernívrchnosti, jejich panství a poddané. Můžeme tedy
raně moderní proměnu vrchnostenských přináležitostí popsat i jinak
než jen poměrně paušálním tvrzením, že na místo lokálních vrchností
vstupuje teritoriální stát, tedy stát, který se vedle osob, jež k němu nále-
žejí, vymezuje také svým územím? Nevystačíme zde podle mého soudu
pouze s odkazem na přehlednost a jistou nehybnost raně novověkých
městských a venkovských společností, v nichž se všichni po léta znali,
soused hlídal souseda a rychtář či vrchnostenský úředník nebyl nikdy
daleko, potažmo na politické zásahy jako zrušení nevolnictví či pod-
danství nebo na industrializaci a větší mobilitu, které zpřetrhaly "staré"
lokální vazby a rozbořily "malé světy". V raném novověku vedle drob-
ných statků a autonomních měst ostatně existovala panství, která byla
co do velikosti a správy srovnatelná s mnohými pozdějšími státy. Jistá
mocenská a právní pestrost (z hlediska centralizovaného J>tátu a jeho
ideologůnegativně vnímaná jako "roztříštěnost") je patrná i z toho, kdo
všechno mohl vydávat průvodní dokumenty - vedle klasických pozem-
kových vrchností to mimo jiné byli i představitelé cechů, resp. řemesel.
Příznačné však je, že přípustnost vandrovních knížek coby cestovního
dokladu stanovoval panovnický patent z roku 1784. Právě v tom může­
me spatřovat nárok na monopolizaci "legálního pohybu osob" ze strany
státu nebo suveréna, o níž hovoří Torpey.
Cílem osvícenských reforem bylo mimo jiné odstranění stavovských
rozdílů mezi lidmi a jejich zrovnoprávnění. Není přitom podstatné, zda
institucionální autoritou, před níž si občané či poddaní měli být rov-
ni, byl panovník nebo stát. Podstatnější je samotná nivelizace, vyjádře­ 23. Matyáš Balzer, Tulák se psem
ná v konečném důsledku také povinností všech příslušníků státního
 6. BEZPEČNOST, IDENTIFIKACE A MODERNÍ STÁT 345

útvaru prokazovat se při určitých příležitostech pasem. I zde je pří­

značné, že skupinou, která nejdéle vzdorovala pasové povinnosti, byla
šlechta, která jako by ztělesňovalapředmodernípojetí sociálního statu-
su, který "se vidí" či je obecně "známý" a není třeba ho dokazovat. S od-
straňováním společenských rozdílů, ale i různorodých vrchnostenských
práv vůči poddaným v druhé polovině 18. a v 19. století ztrácely na vý-
znamu také hranice mezi do té doby právně různě nadanými území-
mi i uvnitř jednotlivých zemí a z hlediska práva povinností přestávalo
být důležité, které vrchnosti byl člověk poddán. Podobně jako společ­
nost, sjednocovalo a zcelovalo se - přinejmenším v náznaku - i území
jednotlivých států.
Se stíráním právní a sociální různorodosti (doslova rozdílů daných
různým rodem či narozením) souvisí i vymezování a ujednocování ta-
kových kategorií jako "cizina" či "cizinec". Pozdně středověká mnoho-
značnost těchto pojmů, která nás někdy až irituje, vyplývá z mnohosti
lokálních autorit či jurisdikcí, vůči nimž bylo možné být "cizím", ne-
mluvě o "cizosti" jazykové, náboženské či etnické. S tím, jak postup-
ně převládá jedna teritoriální autorita, získává převahu i jedno poje-
tí "cizince". Nesnáze, které bylo v této knize možné pocítit při hledání
definice raně novověkých Cikánů, mohou vypovídat o neschopnosti
autora, ale stejně tak o tom, že administrativní činnost centrálních
institucí, které by určitý náhled na Cikány, ale i "tuláky" nebo "cizin-
ce" v praxi uplatňovaly (správních úřadů, policie, ale také škol a médií),
v 16.-18. století ještě nezasahovala většinu obyvatelstva, resp. že se tyto
moderní a společnosti unifikující instituce teptve etablovaly. Tuláky
a zejména Cikány můžeme svým způsobem dokonce pokládat za lak-
musový papírek moderní identifikace, neboť svou přítomností nasto-
lovali otázku totožnosti i tam, kde ji nebylo možné založit na lokální
zakořeněnosti,známosti či věrohodnémsvědectví.
Doklady totožnosti, ono zhmotněnípříslušnosti k organizovanému
celku, musely na místě představitelůdané autority "vypovídat" jedním
směrem o svém původu (dělo se tak různými autentifikačnímiznaky
vydávající instance) a druhým směrem o tom, že jejich držitel je opravdu
tou osobou, jíž byly vystaveny. K tomu mělo zejména před rozšířením
fotografie napomoci pomyslné rozložení individuálního vzezření na
několik univerzálních, obecně sdělitelných, srozumitelných a zejména
změřitelnýchrysů - jedinečnost každého člověka pak spočívalav jejich
kombinaci. Praktické uplatňování takovéto identifikace při vytváření
346 ZROZENÍ VAGABUNDA
antropometrického portrétu policejní technikou bertillonáže se samo-
zřejmě setkávalo s problémy, ale nám zde jde spíše o její princip, srov-
natelný se "zestejňováním" postavení občanů vzhledem ke státu. I tady
musí být jedinečnost, daná dříve zhusta kontextem či trváním v čase
(dlouhodobou zkušeností příbuzných, sousedů, známých - ostatně do-
dnes jsou to příbuzní, kdo "identifikují" mrtvá těla), přenositelná a či­
telná "vzdálenými autoritami" i mimo tento kontext.
Přenositelnost, "čitelnost" a uchování sociálních vztahů tam, kde
chybí přímé svědectví, stály po celý raný novověk také za rozšiřováním
písemného pořízení. Překrývání ústního svědectví či tradice a písemné-
ho dokladu, které jsme zaznamenali při vytyčování a obnovování hra-
nic, by bylo možné daleko důkladněji studovat na příkladě samosprávy
a vrchnostenské správy venkovských společností, jimž bylo písmo coby
vyjadřovací nástroj dlouho cizí. I užívání pasů, o jejichž pravosti nejpr-
ve často rozhodovala důvěryhodnávnější forma, naznačuje, že písmo
a jiné grafické znaky měly v těchto společnostech spíše symbolickou
než informační hodnotu. Zabývat se tím, jak písmo a písem.ný záznam
nabývají ve svém každodenním užití na důležitosti a přestávají skuteč­
nost dokumentovat, ale v zásadě ji (spolu)vytvářejí, překračuje jak za-
dání této knihy, tak její časové vymezení. Zdaleka totiž nejde jen o zále-
žitost raně novověkou. Pomyslíme-li však na to, že existence jednotlivce
nabývá v moderní společnosti na relevanci právě až zápisem do matriky,
seznamu voličů, ale i nejrůznějšími listinami-doklady, je spojitost pís-
ma s identifikací, ale i s identitou nanejvýš zřejmá.
Na předcházejících stránkách, ale i v debatách s těmi, kdo text při
jeho vzniku četli, se coby sporný, nejednoznačný, avšak pro interpreta-
ci zásadní bod neustále navracel "stát". Mohlo by se zdát, že vzhledem
k tomu, jak se o "raně novověký" či "moderní stát" současné dějepisec­
tví pře, resp. o jak obsáhlý koncept se jedná, zacházím s těmito pojmy
poněkud neopatrně. Jistě není na místě označovat všechny dispozice,
které k venkovským a městským poddaným či neusedlým lidem při­
cházely z roviny vyšší než od jejich pozemkové vrchnosti, jako "státní"
či pocházející od státu, i když bezprostředně další mocenskou rovinu
tvořila země, České království, které by bylo - bez ohledu na jeho stá-
toprávní postavení, a tedy tak trochu "mimo dobro a zlo" - z určitého
pohledu možné za stát považovat. Pokud jsem tedy hovořilo paten-
tech, nařízeních, zásazích proti nebo postojích vůči tulákům, bylo by
přípustné přídavné jméno "panovnický" nahradit adjektivem "státní"?
6. BEZPEČNOST, IDENTIFIKACE A MODERNÍ STÁT 347
Diskuse o státu v (raně) moderní době je nevyhnutelně zatížena právě
tímto "dobrem či zlem", našimi ne vždy uvědomovanými představami,
předporozuměním, ale i zk~šenostmi. Jedna taková představa, totiž
o nemožnosti či obtížnosti individuální existence mimo stát, zazněla
o několik řádků výše. Skutečnost, že si nás ihned po narození automa-
ticky nějaký stát přivlastní, stejně jako tak činily raně novověké vrchnos-
ti, jinými slovy nemožnost uniknout tomu, abychom se stali příslušníky
nějakého státu a byli vystaveni jeho požadavkům, sice o vztahu jednot-
livců a společností ke státu vypovídá jen zčásti, zároveň ji ale nelze odbýt
jako ahistorický automatismus, neboť způsoby a manifestace tohoto
přivlastňováníse právě v raném novověku měnily.
Jak ve své studii píší Markus Meumann a RalfProve, do debat o stá-
tu v raném novověku však vstupovala a vstupuje celá řada jiných, vy-
hraněnějších předpokladů. V absolutistickém státě 16.-18. století se
tak spatřuje předchůdce státu moderního, který přinesl přehlednost,
organizaci a v neposlední řadě bezpečnost, blahobyt a sociální zajiš-
tění všech občanů, vnímané jako pozitivní hodnoty. Proti této zpětné
projekci a proti redukování mocenských vztahů v raném novověku na
prosazování centralistických představ panovníka se oba autoři, sledující
především německá teritoria Svaté říše římské, ostře vymezují. K tomu
jen ve zkratce doplňme, že v českých podmínkách je stát v 18. století
obyčejně ztotožňován s habsburskou monarchií, tedy s něčím vnějším
a cizím, případně s kroky a reformami, které měly posílit pravomoci je-
jích panovníků na úkor zemských stavů a jakési zemské samostatnosti.
Málokdo však přitom analyzuje postoj právě zemských stavů, vrchností,
královských měst, ale i poddaných k reformám, které panovník a jeho
úředníci ospravedlňovalijak vnější (vojenskou), tak vnitřní bezpečností
země, ale také prospěchem a prosperitou jejích obyvatel. S tímto odů­
vodněním byla prosazována velká část reforem a administrativních zá-
sahů. V naší souvislosti připomeňme centrálně organizované zátahy
na tuláky, vykazování Cikánů ze země a jejich trestání, koordinované
(panovnickým) Apelačním soudem, systém postrku, přesahující zemské
hranice, a později snahy o podchycení obyvatelstva a dohled nad jeho
pohybem prostřednictvímpasů. Důležitější než mnohdy malá efektivita
těchto opatření je to, že šířila a ustalovala správní a informační praktiky,
které vycházely z jednoho (úředního, nikoli již nutně personifikované-
ho) centra a zase se tam navracely. Je otázkou pro další výzkum potvrdit
dojem, že praktiky jako vyslýchání, vizitovaní, "šubování", popis území
348 ZROZENÍ VAGABUNDA 6. BEZPEČNOST, IDENTIFIKACE A MODERNÍ STÁT 349

či obyvatelstva nebo pasová agenda byly lokálními, dříve vrchnosten- a obavy před ztrátou "domova" či "jistot", jež vagabundi svou přítom­
skými úřady a úředníky přijímány a vykonávány bez většího odporu. ností vyvolávali a vyvolávají u usedlých nebo sociálně začleněných lidí,
Právě v těchto praktikách, jimž měly ve stejné míře podléhat lokální jak si někteří "historickou antropologii" či "mikrohistorii" představují.
společnosti jednotlivých panství, podle mě spočíval (raně) moderní Strachy, nejistoty či soukromé motivace "vagabundů" i "usedlých" ne-
stát. Tato kniha snad alespoň naznačila, že tereziánsko-josefinské re- jenže nám jsou z velké míry přístupné pouze v rámci jejich písemně za-
formy, prováděné od konce 40. let 18. století, představují při formování chycených společenských rolí (úředníka, venkovského poddaného nebo
takového státu mezník spíše symbolický. Byť stále ve jménu panovníka vyslýchaného Cikána). Jsou vždy také součástí "sítě představ" o sobě
coby garanta spravedlnosti docházelo v monarchii již předtím napří­ a druhých, která je nadosobní, veřejná, někdy - coby představa o spo-
klad k centralizaci a sjednocování trestního práva jak v rovině právní lečnosti - mocensky artikulovaná a sankcionovaná a také proměnlivá,
kodifikace (trestní zákoník Josefa 1. z let 1707/1708), tak v rovině orga- tedy historická. Historická však rovněž znamená, že má význam i pro
nizační, resp. soudní (síť soudů, institut milosti). nás "tady a teď". Osobním pokusem přiblížit se k těmto představám je
i Zrození vagabunda. Jak s ním jako s "historií" bude nakonec naloženo,
*** záleží na čtenářích a čtenářkách.
Německý geograf Anton Friedrich Busching ve svém Úvodu k užitečné­
mu základnímu poznání zeměpisné povahy a státního uspořádání evropských
řľší a republik (1758), knížce, jež se v druhé polovině 18. století dočkala
mnoha vydání a překladů, definuje stát takto: "Státje společnQst, složená
z většľho či menšľho počtu rodin) podřízených osobité a nezávislé vládě; která
bdí nad bezpečností každého a nad obecným blahem."
Spíše než teoretickým pojednáním je Buschingův spis příručkou,
užívanou v politické praxi k popisu, porovnání, ale i správě evropských
zemí. Zajištění bezpečnosti obyvatel jakožto jedno z hlavních poslání
státu však bylo v činnosti jednotlivých "vlád" patrné již před jejím vydá-
ním. Nebude snad přílišným zjednodušením, řekneme-li, že právě stát
si v průběhu 18. století monopolizuje představu o řádu a (veřejném)
pořádku a na základě této představy mimo jiné zavádí instituci, která
má jediná na řád a pořádek dbát - policii. Tím netvrdím, že zejména
v 18. století konflikty neřešily a pořádek nenastolovaly i instituce jiné,
vrchnostenské, církevní, obecní, ale i neformální sousedské. Ostatně
právě městské obce byly a jsou s problémem veřejného pořádku a po-
tažmo i s problémem neusedlých lidi či lidí bez domova konfrontová-
ny především.
Důraz, který jsem kladl na vrchnosti, resp. na stát, a na to, jakým
způsobem určovaly, kdo k nim náleží a kdo nikoli, vycházel ze snahy
odpovědět na otázku, co vagabundi vlastně rušili, vůči čemu byli vy-
mezováni a jak se to týká nás dnes. Proto by myslím nestačilo vyprávět
soucit či sympatie vzbuzující "historky" o pronásledovaných tulácích
nebo Cikánech a chtít v nich zachytit například dějinně neměnný strach
350 ZROZENÍ VAGABUNDA
PRAMENY A LITERATURA
Prameny
Z Buschingova Úvodu k užitečnému základnímu poznání zeměpisné povahy a státnlho
uspořádání evropských říš{ a republik, poprvé vydaného roku 1758, cituji podle
francouzského překladu pátého německého vydání: ANTOINE FRÉDERIC
BDSCHING, Introduction ti la connoissance géographique et politique des Etats de
I'Europe, Strasbourg 1779, s. 1.
Národní archiv Praha, Nová manipulace:
Sign. P 2/3, kart. 580, 1670, 14. 10., kopie dopisu nejvyšších zemských úředníků
(místodržících) hejtmanům kouřimského, slánského, podbrdského a vltavské-
ho kraje "v příčině Petrovských, též jiných škůdců zemských"; 1679, 3. 2., do-
taz královského nejvyššího berního úřadu místodržícím ohledně kvalifikace
deliktu "zemského škůdce" Petra Formánka alias Cibulky.
Státní oblastní archiv Třeboň, Velkostatek Třeboň:
Sign. lB 4 E 13, 1754,29.3., České Budějovice, krajský úřad postupuje do Třeboně na-
řízení zemských úřadů o tom, že jednotlivá panství mají nadále trpět-osoby, které
neznají svou vrchnostenskou přináležitost, avšak poctivě se živí na jednom místě.
Státní okresní archiv Most, Archiv města Most:
Sign. IV A/8, inv. č. 2417, kart. 26, 1656,4. 11., Praha, dopis zemských místodr-
žících purkmistrovi a radě města Most, nařizující kontrolu projíždějících ci-
zozemských osob mimo jiné s odvoláním na panovnický výnos z 23. 10. 1656,
vydaný k "zachování všeobecné bezpečnosti".
Literatura
Poměr osvícenců k venkovskému obyvatelstvu hodnotí především z pohledu utvá-
ření českého národa, potažmo z pohledu třídního FRANTIŠEK KUTNAR, So-
ciálně mys1enková tvářnost
obrozenského lidu. Trojípohled na český obrozenský lid jako
příspěvekk jeho duchovním dějinám, Praha 1948, s. 44-66, zejména s. 50, 63-65.
Sedláci podle autora začali v josefinské době pochybovat dokonce i o institu-
ci poddanství, na což reagovaly knížky lidového čtení demonstrací jejího pů­
vodu coby božího zřízení (s. 52).
Vztahem státu, lokálních vrchností a poddaných se kromě jiných nedávno za-
býval EDUARD MAUR, Der Staat und die lokalen Grundobrigkeiten. Das Beispiel
Bohmen und Mdhren, in: Die Habsburgermonarchie 1620 bis 1740. Leistungen
und Grenzen des Absolutismusparadigmas, (edd.) Petr Maťa, Thomas Win-
kelbauer, Stuttgart 2006, s. 443-453.
Bezpečnostní komisi v Čechách se dosud nejpodrobněji,byť především v nor-
mativní rovině věnoval FRANTIŠEK ROUBÍK, Počátky policejnzho ředitelství
6. BEZPEČNOST, IDENTIFIKACE A MODERNÍ STÁT 351
v Praze, Sborník archivu Minisrerstva vnitra Republiky československé 1/1926,
zejména s. 18-25.
Citát pochází z přednášky Michela Foucaulta na College de France z 25. ledna
1978 - srov. MICHEL FOUCAULT, Sécurité, territoire, population. Cours au CoUege
de France (1977-1978), Paris 2004, s. 61.
Postrk v habsburské monarchii (se zvláštním zřetelem k rakouským zemím)
komplexně hodnotí HARALD WEND ELIN, Schub und Heimatrecht, in: Grenze
und Staat. Pagwesen, Staatsburgerschaft, Heimatrecht und Fremdengesetzge-
bung in der ósterreichischen Monarchie, (edd.) Waltraud Heindl, Edith Saurer,
Wien-Kóln-Weimar 2000, s. 231-293, zde 246.
O Cikánech coby "vnitřních cizincích" české raně novověké společnosti pojed-
nává LUCIE STORCHOVÁ, Mezi houJY lotrův se pustiti. Cizí, orientální a mahu-
metánský Egypt v českých cestopisech 15.-17. století, in: Mezi houty lotrův se pusti-
ti. České cestopisy o Egyptě 15.-17. století, (ed.) Lucie Storchová, Praha 2005,
s. 407-445, zde s. 443-444.
To jak se z potulky jako takové stává v pozdním středověku delikt, zachycuje
BRONISLAW GEREMEK, Inutiles au monde. Truands et misérables dans l'Europe
modeme (1350-1600), Paris 1980, s. 70-71.
Ke sčítání obyvatelstva a statistice v habsburké monarchii srov. například KARL
VOCELKA, Glanz und Untergang der hOfischen Welt. Reprdsentation, Reform und
Reaktion im habsburgíschen VielvOlkerstaat, Wien 2001 (Osterreichische Geschich-
te 1699-1815), s. 303-307.
MARKUS MEUMANN, RALF PROVE, Die Faszination des Staates und die histomche
Praxis. Zur Beschreibung von Herrschaftsbeziehugen jenseits teleologischer und duali-
stischer Begriffsbildungen, in: Herrschaft in der Fruhen Neuzeit. Umrisse eines
dynamisch-kommunikativen Prozesses, (edd.) Markus Meumann, Ralf Pro-
ve, Munster 2004, s. 11-49, odmítají používat pro popis mocenských vztahů
v raně novověkých společnostech teleologické (do moderního chápání nutně
ústící) pojmy "absolutismus" a "stát". "Státu" přiznávají opodstatněníde fac-
to jenom jako dobovému subjektu mezinárodního práva. Jejich kritika těchto
pojmů a preferování Ludtkeho konceptu "Herrschaft als soziale Praxis" se však
s centralizačními a "soupisovými" praktikami zejména na raně novověkém
venkově nevyrovnává. Na s. 46 autoři dokonce uvádějí: "Gerade vor Ort wis-
sen wir nach wie vor wenig uber Funktionsweise und Aktivitaten der Staats-
maschine an der Peripherie, uber konkrete Handlungsmoglichkeiten und die
Routinearbeit der nachgeordneten Staatsdiener in ihren uber das flache Land
verteilten Ámtern." Za upozornění na tuto studii děkuji Petru Maťovi.

EDIČNÍ POZNÁMKA
Na archivní prameny a jejich uložení se v textu odkazuje buď přímo
zmíněním fondu či archivu, nebo na něj lze soudit podle osoby či in-
stituce, která písemnost buď pořídila, nebo které byla - jak výslovně
poznamenávám - určena. Pokud se tak bez dalšího píše například o vý-
slechu, provedeném úředníky třeboňského panství, je zjevné, že se bude
nacházet v archivu třeboňského panství, resp. ve fondu Velkostatek
Třeboň. Pokud je uvedeno, že výslech zaslala strakonická městská rada
prácheňskému krajskému úřadu, vyplývá z toho, že jsem pramen nale-
zl ve fondu tohoto krajského úřadu. V závěru každé kapitoly je možné
literaturu a prameny jednoznačně identifikovat a pokračuje tam také
kritické vyrovnávání se se zdroji informací.
Pokud v citacích pramenů na konci kapitol neuvádím přesnou data-
ci písemností, chybí buď v samotném originále, nebo ji nebylo možné
blíže určit. Místo vzniku pramenů neuvádím rovněž tehdy, pokud je
totožné s místem působnostipůvodce (například dopis lomnické měst­
ské rady = Lomnice nad Lužnicí, výnosy Apelačního soudu = Praha).
Aniž bych to vždy výslovně uváděl, jedná se v případě písemností, ulo-
žených v archivu původce/odesilatele, mnohdy o koncepty nebo opisy.
Jazyk pramenů uvádím pouze tehdy, pokud je z této skutečnosti mož-
né usuzovat na změny jejich vypovídací hodnoty (například německy
psaný výslech prokazatelně česky mluvících osob). Křestní jména osob
se nepodařilo ve všech případech určit.
Doslovné citáty z pramenů uvádím v textu v uvozovkách a kurzivou,
v přehledu pramenů a literatury za každou kapitolou pouze v uvozov-
kách. Pouze v uvozovkách se nacházejí také všechny citáty z literatury.
Pro pasáže přejaté z pramenů, které tvaroslovně či stylisticky upravuji,
používám obyčejné písmo v uvozovkách. Jednotlivé výrazy, přejímané
z pramenů nebo dobového jazyka, vyznačuji kurzivou a případně uvo-
zovkami, autorský odstup od některýchvýrazů pak pouze uvozovkami.
Dodatky, mající charakter pramenného textu (například rozepsání ob-
tížně srozumitelné zkratky či původní výraz v cizím jazyce), uvádím v ci-
tátech v hranatých závorkách. Rovněž v hranatých závorkách vysvětluji
EDIČNÍ POZNÁMKA 353
pramenné pojmy, případně odkazuji na souvislosti nutné pro porozu-
mění citovaného textu.
Pro přepisování a překlad Jazyka 17. a 18. století (spíše však "jazy-
ků", neboť písaři neužívali jednotnou jazykovou normu a často i způ­
sob psaní téhož výrazu v rámci jednoho textu variují) volím v zásadě
transkripční přístup, tedy jeho převedení do dnešního úzu (w kupří­
kladu přepisuji jako v, g jako j, dvojhlásku au jako ou apod.). Odstra-
ňuji spřežky a dvojhlásky a nahrazuji je současnou diakritikou (chudi-
atka - chuďátka). V zájmu lepší srozumitelnosti textu také doplňuji
interpunkci a v některých případech rozděluji delší pasáže do vět. PŮ­
vodní podobu upravuji i tam, kde by mohla poukazovat na kulturní či
geografický původ slova či jeho uživatele. Tím je v mém případě však
vždy písař, a nikoli například osoba, jejíž výpověď zaznamenává. Ten-
to způsob citování je jakýmsi kompromisem mezi věrností originálu,
v němž má každá z našeho pohledu odchylka či nepravidelnost svůj
význam, a vstřícností vůči čtenářům.
Vlastní jména osob ponechávám při první zmínce v původní podobě,
resp. v podobě, v níž se nacházejí v pramenech, a to i tehdy, pokud jde
o osobu z jazykově české oblasti, jejíž jméno mohlo být "poněmčeno"
pouze na základě úřední zvyklosti (to může být případ křestních jmen
jako Simon, Lucas nebo Wentzl). Tyto tvary zpětně počešťuji pouze
v případě, když se jejich česká podoba objevuje v mnou užitých prame-
nech. Při první zmínce zachovávám také původní podobu německých
ženských příjmení, jež bývají - s výjimkou šlechtičen - v raném novově­
ku tvořena příponou ,,-in" (tedy Fischer - Fischerin, Lechner - Lechne-
rin, ale třeba i Smetana - Smetanin). Jako žádný jazykový jev není ani
tato přípona významově zcela neutrální; platí to ostatně i pro českou
přechylovací příponu ,,-ová", pomocí níž cizojazyčná ženská příjmení
při dalších zmínkách v textu přizpůsobujičeskému jazykovému systé-
mu (Davis - Davisová, ale také Fischerin - Fischerová, a nikoli Fische-
rinová). Plynulost vyjadřování v rámci tohoto systému, resp. česká ja-
zyková tradice kladou překážku také důsledně obourodovému uvádění
"všezahrnujících" skupinových označení jako "historikové", "čtenáři"
či "poddaní", zejména jsou-li následovány vztažnou větou či slovesem
v minulém čase ("poddaní a poddané, kteří/které chtěli/chtěly opus-
tit panství"). Tam, kde ze stylistických důvodů volím pouze mužský
rod, však příslušnice jmenované skupiny míním stejnou měrou jako
její příslušníky.
354 ZROZENÍ VAGABUNDA

Citace z německých pramenů překládám do češtiny, pouze u důleži­ SEZNAM LITERATURY

tých formulací a výrazů, jejichž překlad navíc nepokládám za zcela ekvi-
valentní či vyčerpávající, uvádím také jejich originální podobu.

ADAMOVÁ KAROLINA, Apelačnísoud v Českém království v letech 1548-1651, in: Po-

cta akademiku Václavovi Vaněčkovi k 70. narozeninám, Praha 1975, s. 101-112.
ASSÉO HENRlETTE, Marginalité et exdusion. Le traitement administratifdes Bohémi-
ens dans la sociétéfran~aise du XVII' siede, in: Problemes socio-culturels en France
au XVII' siecle, (ed.) Robert Mandrou, Paris 1974, s. 9-87.
BARŠA PAVEL, Konstruktivismus a politika identity, http://antropologie.zcu.cz/in-
dex.php?clanek=551&kategorie~88,poslední náhled 24. 10.2006.
BECKER PETER, The Standardized Gaze: The Standardization ofthe Search Warrant
in Nineteenth-Century Germany, in: Documenting Individual Identity. The De-
velopment of State Practices in the Modern World, (edd.) Jane Caplan, John
Torpey, Princeton 2001, s. 139-163.
BEHRlNGER WOLFGANG, Gegenreformation als Generationenkonflikt oder: VerhĎr­
sprotokolle und andere administrative Quellen zur Mentalitdtsgeschichte, in: Ego-Do-
kumente. Annaherung an den Menschen in der Geschichte, (ed.) Winfried
Schulze, Berlin 1996, s. 275-293.
BEIER A. L., Masterless Men. The Vagrancy Problem in England 1560-1640, London-
New York 1985.
BEZECNÝ ZD ENĚK, Přtliš uzavřená společnost. Orličtí Schwarzenbergové aslechtickáspo-
lečnost v Čechách v druhé polovině 19. a na počátku 20. století, České Budějovice 2005.
BIBL VIKTOR, Die Wiener Polizei. Eine kulturhistorische Studie, Leipzig-Wien-New
York 1927.
BROWN JUDITH, Immodest Acts. The Life ofa Lesbian Nun in Renaissance Italy,
New York 1986.
BURKE PETER, Historians, Anthropologists, and Symbols, in: Culrure Through
Time. Anthropological Approaches, (ed.) Emiko Ohnuki-Tierney, Stanford
1990, s. 268-283.
BURKE PETER, Variety kulturních dějin, Brno 2006.
CERTEAU MICHEL DE, Ce que Freud fait de ľhistoire. A propos de: )) Une névrose dé-
moniaque au XVII' siede", Annales E.S.C. 25/1970, s. 654-667.
CERTEAU MICHEL DE, L'opération historiographique, in: TýŽ, L'écriture de ľhis­
roire, Paris 1975, s. 63-120.
ČORNEJ PETR, Cizí, cizozemec a Němec, in: Nový Mars Moravicus aneb sborník
příspěvků, jež věnovali prof. dr. Josefu Válkovi jeho žáci a přátelé k sedmdesáti-
nám, (edd.) Bronislav Chocholáč, Libor Jan, Tomáš Knoz, Brno 1999, s. 97-109.
DARDY CLAUDINE, Identité de papiers, Paris 1998.
DAVIS NATALIE ZEMON, Ficton in the Archives. Pardon Tales and Their Tellers in
Sixteenth-Century France, Stanford 1987.
356 ZROZENÍ VAGABUNDA
DAVIS NATALIE ZEMON, Návrat Martina Guerra, in: Jean-Claude Carriere, Da-
niel Vigne, Natalie Zemon Davisová, Návrat pravého Sommersbyho, Praha
1998, s. 111-227.
DAVIS NATALIE ZEMON, On the Lame, American Historical Revue 93/1988,
s.572-603.
DENIS VINCENT, MILLIOT VINCENT, Police et identification dans la France des
Lumiťres, Geneses 54/2004, s. 4-27.
DIBELKA JAROSLAV, Anatomie cikánského případu. Jižní Čechy 1729-1730, in:
Historie 2003. Celostátní studentská vědecká konference, Pardubice 2004,
s.149-172.
Documenting Individual Identity. The Development ofState Practices in the Modern World,
(edd.) JANE CAPLAN,JOHN TORPEY, Princeton 200l.
DULMEN RICHARD VAN, Kultur und Alltag in der Fruhen Neuzeit, díl 3: Religion,
Magie, Aufklarung, 16.-18. Jahrhundert, Munchen 1994.
ELIAS NORBERT, O procesu civilizace. Sociogenetické a psychogenetické studie. Promě­
ny chování světských horních vrstev na Západě, díl 1, Praha 2006.
EVANS RICHARD]., Fakten und Fiktionen. Uber die Grundlagen historischer Erkennt-
nis, Frankfurt am Main-New York 1998.
FAHRMEIR ANDREAS, Gouvernments and Forgers: Passports in Nineteenth-Centu-
ry Europe, in: Documenting Individua! Identity. The Development of State
Practices in the Modem World, (edd.) Jane Caplan, John Torpey, Princeton
2001, s. 218-234.
FEJTOVÁ OLGA, LEDVINKA VÁCLAV, PEŠEK JIŘÍ (edd.), Národnostní skupiny,
menšiny a cizinci ve městech. Praha - město zpráva zpravodajství, Praha 2001 (Do-
cumenta pragensia XIX), s. 9-170.
FINLAY ROBERT, Refashioning ofMartin Guerre, American Historical Revue
93/1988, s. 553-57l.
FOUCAULT MICHEL, La vie des hommes infdmes, in: Týž, Dits et écrits 1954-1988,
díl 3: 1976-1979, Paris 1994, s. 237-253.
FOUCAULT MICHEL, Sécurité, territoire, population. Cours au College de France
(1977-1978), Paris 2004.
FRASER ANGUS, Cikáni, Praha 2002.
FRICKE THOMAS, Zigeuner im Zeitalter des Absolutismus. Bifanz einer einseitigen
Uberlieferung, Pfaffenweiler 1996.
GEREMEK BRONISLAW, Criminalité, vagabondage, paupérisme: fa marginalité a
l'aube des temps modernes, Revue d'histoire modeme et contemporaine 21/1974,
s.337-375.
GEREMEK BRONISLAW, Cyganie w Europie sredniowiecznej i nowo:i:ytnej, Przeglqd
Historyczny 75/1984, s. 569-596.
GEREMEK BRONISLAW, Inutiles au monde. Truands et misérables dans I'Europe mo-
derne (1350-1600), Paris 1980.
GINZBURG CARLO, Benandanti. Čarodějnictví a venkovské kulty v 16. a 17. stole-
tí, Praha 2002.
GINZBURG CARLO, Der Inqusitor als Anthropologe, in: Geschichte schreiben in
SEZNAM LITERATURY 357
der Postmodeme. Beitrage zur aktuellen Diskussion, (edd.) Christoph Con-
rad, Martina Kessel, Stuttgart 1994, s. 203-218.
GINZBURG CARLO, Checking the Evidence: The Judge and the Historian, Critica!
Inquiry 18/1991, s. 79-92.
GINZBURG CARLO, Spurensicherung. Der Jager entziffert die Fahrte, Sherlock Hol-
mes nimmt die Luppe, Freud liest Morelli - die Wissenschaft aufder Suche nach sich
selbst, in: TýŽ, Spurensicherung. Die Wissenschaft auf der Suche nach sich
selbst, Berlin 1995, s. 7-44.
GINZBURG CARLO, Sýr a červi. Svět jednoho mlynáře kolem roku 1600, Praha
2000.
GOETHE JOHANN WOLFGANG, Faust, Praha 1955.
GOODE ERICH, BEN-YEHUDA NACHMAN, Moral Panics. The Social Construc-
tion ofDeviance, Cambridge-Oxford 1994.
Grenze und Staat. Paflwesen, Staatsburgerschaft, Heimatrecht und Fremdengesetzge-
bung in der osterreichischen Monarchie 1750-1867, (edd.) WALTRAUD HEINDL,
EDITH SAURER, Wien-Koln-Weimar 2000.
GRIESEBNER AND REA, Konkurriede Wahrheiten. Malefizprozesse vor dem Landge-
richt Perchtoldsdorfim 18. Jahrhundert, Wien-Koln-Weimar 2000.
GROEBNER VALENTIN, Der Schein der Person. Steckbrief, Ausweis und Kontrolle
im Mittefalter, Munchen 2004.
GROEBNER VALETNIN, Describing the Person, Reading the Signs in Late Medieval and
Renaissance Europe: Identity, Papers, Vested Figure and the Limits ofIdentification, in:
Documetning Individual Identity. The Development ofState Practices in the
Modem World, (edd.)]ane Caplan,]ohn Torpey, Princeton-Oxford200l, s.15-27.
HANZAL JIŘÍ, Cikáni na Moravě v 15.-18. století. Dějiny etnika na okraji společnos­
ti, Praha 2004.
HANZAL JIŘÍ, K otázce nejstarštho vyobrazení Romů v českých zemích. Rytina Václa-
va z Olomouce "Cikánská rodina" a tzv. "cikánská varovná tabule" z roku 1708 ze
Slezska (s přehledem dějin Romů ve Slezsku do pruského záboru), Český lid 89/2002,
s.321-342.
HÁUPLER HANS-JOACHIM, Der bayerisch-bohmische Hauptgrenzvertrag von 1764,
Bohemia 33/1992, s. 44-72.
HAVERSATH JOHANN-BERNARD, Historisch-geographische Aspekte politischer
Grenzen in Mitteleuropa mit besonderer Beriicksichtigung der heutigen deutsch-tsche-
chischen Grenze, Siedlungsforschung. Archaologie - Geschischte - Geographie
9/1991,s.173-198.
HEINDL WALTRAUD, Funktionswandel und Symbolwert der Grenzen. Grenzen und
die staatlich-soziale Entwicklung im Habsburgerreich von der Mitte des 18. bis zur Mitte
des 19. Jahrhunderts, in: Grenze im Kopf. Beitrage zur Geschichte der Grenzen in
Ostmitteleuropa, (ed.) Peter Haslinger, Frankfurt am Main 1999, s. 31-43.
HILLE]. P., Honba na Cikány v XVIII. století, Spravedlnost 1932, č. 15, s. 221-232.
HIML PAVEL, ,,Baroknt' vesnice: zánik jedné společnosti za zvuku trub a bubnů?, in:
Sláva barokní Čechie. Umění, kultura a společnost 17. a 18. století, (ed.) Vít
VInas, Praha 2001, s. 469-473.
358 ZROZENÍ VAGABUNDA
HIML PAVEL, Die ,armben Leute' und die Macht. Die Untertanen der sudbohmischen
Herrschaft Český Krumlov/Krumau im Spannungsfeld zwischen Gemeinde, Obrigkeit
und Kirche (1680-1781), Stuttgart 2003.
HIML PAVEL, Milost místo smrti (v procesech s Cikány v Čechách prvnípoloviny 18. sto-
letl) aneb Jak nepočítat historii, Dějiny-teorie-kritika 1/2005, s. 7-43.
HLAVAČKA MILAN, Cestování v éře dostavníku. Všední den na středoevropských ces-
tách, Praha 1996.
HOSÁK LADISLAV, Historický místopis země Moravskoslezské, Brno 1938.
HOSÁK LADISLAV, ŠRÁMEK RUDOLF, Místníjména na Moravě a ve Slezsku, díl
2: M-Ž, Praha 1980.
IGGERS GEORG G., Dějepisectví ve 20. století. Od vědecké objektivity k postmoderní
výzvě, Praha 2002.
JANÁK JAN, HLEDÍKOVÁ ZDEŇKA, Dějiny správy v českých zemích do roku 1945,
Praha 1989.
JUTIE ROBERT, Abbild und soziale Wirklichkeit des Bettler- und Gaunertums zu Be-
ginn der Neuzeit. Sozial-, mentalitiits- und sprachgeschichtliche Studien zum Liber Va-
gatorum (1510), Koln-Wien 1988
JUTTE ROBERT, Poverty and Deviance in Ear/y Modern Europe, Cambridge 1994.
KARP HANS-JURGEN, Grenzen in Ostmitteleuropa wiihrend des Mittelalters, Koln-
-Wien 1972.
KIENITZ SABINE, Frauen zwischen Not und Normen. Zur Lebensweise vagierender
Frauen um 1800 in Wiirttemberg, Osterreichische Zeitschrift fur Geschichtsfor-
schung 2/1991, s. 34-58.
KOHLER-ZULCH INES, Die verweigerte Herberge. Die Heilige Familie in Ag;ypten
und andere Geschichten von "Zigeunern" - Selbstiiuflerungen oder Auflenbilder?, in:
Die gesellschaftliche Konstruktion des Zigeuners. Zur Genese eines Vorurteils,
(ed.) Jacqueline Giere, Franfurt am Main-New York, 1996, s. 46-86.
KOLEK A. ST., K dějinám Chorvatů na Poštorensku, Selský archiv 14/1921, s. 76-80.
KOMLOSYOVÁ ANDREA,]edna země - mnoho hranic. Cesty zboiJa lidí mezi rakous-
kými a českými zeměmi (1740-1918), in: Kultury na hranici. Jižní Čechy - jižní
Morava - Waldviertel- Weinviertel, (edd.) Andrea Komlosyová, Václav Bůžek,
František Svátek, Wien-Waidhoffen an der Thaya 1995, s. 55-68.
KOPEČKOVÁJANA, "Francouzský" poUr Prahy v roce 1689 a jeho pozadí, in: Ce-
lostátní studentská vědecká konference Historie 2000, (edd.) Josef Hrdlička,
Pavel Král, České Budějovice 2001, s. 97-123.
KOPIČKA PETR, Správa velkostatku MělntR. v 16. až 20. století (Diplomatická studie
z dějin patrimoniální a hospodářské správy), in: Porta bohemica. Sborník histo-
rických prací, Litoměřice 2003, s. 24-78.
KOUTNÁ JANA, Ženy na scestí. Příspěvek k životu tulaček, zlodějek a tas'kářek v polo-
vině 18. století, Vodňany a Vodňansko 5/2002, s. 59-74.
KUTNAR FRANTIŠEK, Sociálně myslenková tvářnost obrozenského lidu. Trojípohled
na český obrozenský lid jako příspěvek k jeho duchovním dějínám, Praha 1948.
LACAPRA DOMINICK, Rhetorik und Geschichte, in: Týž, Geschichte und Kritik,
Frankfurt am Main 1987, s. 11-37.
SEZNAM LITERATURY 359
LANDWEHR ACHIM, "Normdurchsetzung" in der Friihen Neuzeit. Kritik eines Be-
griffs, Zeitschrift EUr Geschichtswissenschaft 48/2000, s. 146-162.
LANDWEHR ACHIM, Policey vor Ort. Die Implementation von Policeyordnungen in
der liindlichen Gesellschaft der Friihen Neuzeit, in: Policey und fruneuzeitliche Ge-
sellschaft, (ed.) Karl Há'rter, Frankfurt am Main 2000, s. 47-70.
Les étrangers dans la ville. Minorités et espace urbain du bas Moyen Age tl ľépoque moder-
ne, (edd.) JACQUES BOTTIN, DONATELLA CALABI, Paris 1999.
LUCASSEN LEO, Eternal Vagrants? State Formation, Migration, and Travelling Groups
in Western-Europe, 1350-1914, in: Migration, Migration History, History, (edd.)
Jan Lucassen, Leo Lucassen, Bern 1999, s. 225-251.
LUCASSEN LEO, Zigeuner. Die Geschichte eines polizeilichen Ordnungsbegriffes in
Deutschland 1700-1945, Koln-Weimar-Wien 1996.
LUFT ROBERT, "Alte Grenzen" und Kulturgeografie. Zur historischen Konstanz der
Grenze Bóhmens und der bohmischen Liinder, in: Grenzen in Ostmitteleuropa im
19. und 20. Jahrhundert, (ed.) Hans Lemberg, Marburg 2000, s. 95-135.
MACEK JAROSLAV, ŽÁČEK VÁCLAV, Krajská správa v českých zemích a její archiv-
nífondy, Praha 1958.
MACEK JOSEF,Jagellonský věk v českých zemích (1471-1526), díl 4: Venkovský lid.
Národnostní otázka, Praha 1999.
MÁLEK JIŘÍ, Ke vztahům českého a cikánského etnika v 1. polovině 18. století, Český
lid 68/1981, s. 10-16.
MAŤA PETR, Svět české aristokracie 1500-1700, Praha 2004.
MAUR EDUARD, 12. 5. 1743. Marie Terezie - korunovace na usmířenou, Praha 2003.
MAUR EDUARD, Der Staat und die lokalen Grundobrigkeiten. Das Beispiel Bohmen
und Miihren, in: Die Habsburgermonarchie 1620 bis 1740. Leistungen und
Grenzen des Absolutismusparadigmas, (edd.) Petr Maťa, Thomas Winkelbau-
er, Stuttgart 2006, s. 443-453.
MAURER MICHAEL, Geschichte und Geschichten. Anmerkungen zum publizistischen
und wissenschaftlichen Ort der neueren "histoire scandaleuse", Geschichte in Wis-
senschaft und Unterricht 42/1991, s. 674-691.
MEDICK HANS, ,,Missionare im Ruderboot"? Ethnologische Erkenntnisweisen als Her-
ausfiJrderung an die Sozialgeschichte, in: Alltagsgeschichte. Zur Rekonstruktion
historischer Erfahrungen und Lebensweisen, (ed.) Alf Ludtke, Frankfurt am
Main-New York 1989, s. 48-84.
MEUMANN MARKUS, PROVE RALF, Die Faszination des Staates und die histori-
sche Praxis. Zur Beschreibung von Herrschaftsbeziehugen jenseits teleologischer und
dualistischer Begriffsbildungen, in: Herrschaft in der Fruhen Neuzeit. Umrisse
eines dynamisch-kommunikativen Prozesses, (edd.) Markus Meumann, Ralf
Prove, Munster 2004, s. 11-49.
NORDMAN DANIEL, "Frontieres", "Saufconduits et passeports", in: Dictionnaire de
l'Ancien Régime, (ed.) Lucien Bély, Paris 200Y, s. 576-578,1122-1124.
OBERHUBER FLORIAN, Der Vagabund, in: Grenzverletzer. Von Schmugglern,
Spionenund anderen subversiven Gestalten, (edd.) Eva Horn, Stefan Kauf-
mann, Ulrich Brockling, Berlin 2002, s. 58-79.
360 ZROZENÍ VAGABUNDA
OPAT JAROSLAV, Doslov, in: Zdeněk Kalista, Tvář baroka. Poznámky, kte-
ré zabloudily na okraj života, skicář problémů a odpovědí, Mnichov 1982,
s.232-247.
OZMENT STEVEN, The Burgermeister's Daugther. Scandal in a Sixteenth Century
German Town, New York 1996.
PÁNEK JAROSLAV, Hrdelni soudnictvi městečka Neveklova v 18. stoleti (Přúpěvek
k poznáni pozdně feudálmho hrdelmho soudnitcvi v Čechách a k charakteristice patri-
moniálnich trestněprávnich pramenů), Středočeský sborník historický 14/1979,
s.71-109.
PÁNEK JAROSLAV, Italové, Nizozemci a Němci v rudolfinské Praze - některé formy
a problémy soužití, in: Národnostní skupiny, menšiny a cizinci ve městech. Pra-
ha - město zpráva zpravodajství, (edd.) Olga Fejtová, Václav Ledvinka, Jiří Pe-
šek, Praha 2001 (Documenta pragensiaXIX), s. 67-74.
PÁNEK JAROSLAV, Křivsoudovské kriminálnireversy. Pnspěvek k poznánipozdněfeu­
dálmbo hrdelmbo soudnictvi v Čechách a k charakteristice kriminálnich reversů, Stře­
dočeský sborník historický 15/1980, s. 163-182.
PÁNEK JAROSLAV, Národnostni a náboženské menšiny v tisiciletjch dějinách českých
zem{ch, Sdružení historiků České republiky a Historický ústav AV ČR, Praha
2002, s. 9-20.
PÁNEK JAROSLAV, Policey und Sozialdisziplinierung im frUhneuzeitlichen Bohmen
ud Mdhren, in: Policey im Europa der Friihen Neuzeit, (ed.) Michael Stolleis,
Frankfurt am Main 1996, s. 317-331.
PÁNEK JAROSLAV, Prvni romský holocaust - česká cesta k jeho poznáni, in: Milý
Bore... Profesoru Ctiboru Nečasovi k jeho sedmdesátým narozeninám věnují
přátelé, kolegové a žáci, (edd.) Tomáš Dvořák, Radovan Vlček, Libor Vykou-
pil, Brno 2003, s. 345-351.
PROCHÁZKOVÁ EVA, Perzekuce romských kočovmků v českých zemich v 18. stoleti
(Na základě rozboru ortelnich manuálů pražského apelačmbo soudu), Sborník ar-
chivních prací 42/1992, s. 307-408.
Randgruppen in der spdtmittelalterlichen Gesellschaft. Ein Hand- und Studienbuch, (ed.)
BERND-ULRICH HERGEMOLLER,Warendorf 1990.
RHElNHEIMER MARTIN, Arme, Bettler, Vaganten. Uberleben in der Not 1450-1850,
Frankfurt am Main 2000.
RIEGER BOHUSLAV, Znzeni krajské v Čechách, díl 1: Historický vývoj do r. 1740,
Praha 1889, díl 2: Ústroj{ správy krajské vl. 1740-1792, Praha 1893.
ROECK BERND, Auflenseiter, Randgruppen, Minderheiten. Fremde im Deutschland
der frUhen Neuzeit, Gottingen 1993.
ROEDL BOHUMÍR, Cestou milosti - hrdelni reversy v praxi českých městských soudů
raného novověku, in: Hrdelní soudnictví českých zemí 16.-18. století, Pardubi-
ce 1996, s. 41-62.
ROCHE DANIEL, Humeurs vagabondes. De la circulation des hommes et ďutilité des
voyages, Paris 2003.
ROUBÍK FRANTIŠEK, K vývoji zemské správy v Čechách v letech 1749 - 1790, Sbor-
ník archivních prací 19/1969, s. 41-188.
SEZNAM LITERATURY 361
ROUBÍK FRANTIŠEK, Mútodržitelstvi v Čechách v letech 1577-1749, Sborník are
chivních prací 17/1967, s. 539-603.
ROUBÍK FRANTIŠEK, Počátky policejmho ředitelstvi v Praze, Praha 1926.
ROUBÍK FRANTIŠEK, Zemšti měřiči v Čechách v 16. až 18. století, Sborník archiv-
ních prací 15/1965, s. 269-301.
ROUČKA BOHUSLAV, Poznámky k mapě hrdeln{Ch soudů v Čechách v prvnia druhé
polovině 18. století, Právněhistorické studie 3/1957, s. 115-135.
SCRlBNER ROBERT W., Mordbrenner Fear in Sixteenth-Century Germany: Political
Paranoia or the Reveng of the Outcast?, in: German Underworld. Deviants and
Outcasts in German History, (ed.) Richard Evans, London 1988, s. 28-56.
SELTENREICH RADIM, Právni status cizince ve středověkém a raně novověkém svě­
tě se zvláštnim zřetelem k problematice měst, in: Národnostní skupiny, menšiny
a cizinci ve městech. Praha - město zpráva zpravodajství, (edd.) Olga Fejtová,
Václav Ledvinka, Jiří Pešek, Praha 2001 (Documenta pragensia XIX), s. 17-24.
SCHEUTZ MARTIN, Ausgesperrt und gejagt, geduldet und versteckt. Bettlervisitationen
im Niederosterreich des 18. jahrhunderts, St. Polten 2003.
SCHINDLER NORBERT, Die Entstehung der Unbarmherzigkeit. Zur Kultur und
Lebensweise der Salzburger Bettler am Ende des 17. jahrhunderts, in: TýŽ, Wider-
spenstige Leute. Studien zur Volkskultur in der friihen Neuzeit, Frankfurt
am Main 1992, s. 258-314.
SCHLUMBOHM JURGEN, Gesetze, die nicht durchgesetzt werden - ein Struktur-
merkmal des frUhneuzeitlichen Staates?, Geschichte und Gesellschaft 23/1997,
s.647-663.
SCHNABEL-SCHULE HELGA, Die Strafe des Landesverweises in der Fruhen Neu-
zeit, in: Ausweisung und Deportation. Formen der Zwangsmigration in der
Geschichte, (edd.) Andreas Gestrich, Gerhard Hirschfeld, Holger Sonnabend,
Stuttgart 1995, s. 73-82.
SCHUBERT ERNST, Arme Leute, Bettler und Gauner im Franken des 18. jahrhunderts,
Neustadt an der Aisch 1983.
SCHUBERT ERNST, Mobilitdt ohne Chance: Die Ausgrenzung des fahrenden Volkes, in:
Standische Gesellschaft und soziale Mobilitat, (ed.) Winfried Schulze, Miin-
chen 1988, s. 113-164.
STElDELE ANGELA, In Mdnnerkleidern. Das verwegene Leben der Catharina Mar-
garetha Linck alias Anastasius Lagrantinus Rosenstengel, hingerichtet 1721, Koln-
Weimar-Wien 2004.
STOKLÁSKOVÁ ZDEŇKA, Fremdsein in Bohmen und Mdhren, in: Grenze und
Staat. Pagwesen, Staatsbiirgerschaft, Heimatrecht und Fremdengesetzgebung
in der osterreichischen Monarchie1750-1867, (edd.) Waltraud Heindl, Edith
Saurer, Wien-Koln-Weimar 2000, s. 617-719.
STOKLÁSKOVÁ ZDEŇKA, Zákonné rozlišeni "domádch" a "ciZ{ch". vývoj do-
movského práva v Rakousku 1750-1863, Český časopis historický 102/2004,
s.297-341.
STONE LAWRENCE, The Revival ofNarrative. Reflections on a New Otd History, Past
and Present 85/1979, s. 3-24.
362 ZROZENÍ VAGABUNDA
STORCHOVÁ LUCIE, Mezi houfy lotrův se pustiti. Ciz~ orientální a mahumetán-
ský Egypt v českých cestopisech 15.-17. století, in: Mezi houfy lotrův se pustiti.
České cestopisy o Egyptě 15.-17. století, (ed.) Lucie Storchová, Praha 2005,
s.407-445.
SVÁTEK JOSEF, Die Zigeuner in Bohmen, in: Týž, Culturhistorische Bilder aus
Bbhmen, Wien 1879, s. 273-311.
ŠMAHEL FRANTIŠEK, Idea národa v husitských Čechách, Praha 2000.
ŠTINDL MARTIN, Tulácké příběhy ze západní Moravy (Pokus o identifikaci okraje
barokní společnosti), Západní Morava 5/2001, s. 59-81.
TANTNER ANTON, Ordnung der Hduser, Beschreibung der Seelen - Hausnumme-
rierung und Seelenkonskription in der Habsburgermonarchie, Innsbruck-Wien-
Bozen 2007.
TOBIASCH K. F, Zigeuneryustiz im 18. Jahrhundert, Mitteilungen des Vereines fur
die Geschichte der Deutschen in Bbhmen 58/1920, s. 193-220.
TODOROV TZVETAN, Dobytí Ameriky. Problém druhého, Praha 1996.
TORPEY JOHN, The Invention ofthe Passport: Surveillance, Citizenship and the State,
Cambridge 2000.
TUREK ADOLF, Charvátská kolonizace na Moravě, in: Moravští Charváti. Dějiny
a lidová kultura (Antologie), (ed.) RudolfJeřábek, Brno 1991, s. 119-187.
ULBRICHT OTTO, Der Tod eines Bettlers: dorfliche Lynchjustiz 1727. Ein Experiment
in Narration und Analyse, in: Historie und Eigen-Sinn. Festschrift fur Jan Peters
zum 65. Geburtstag, (edd.) Axel Lubinski, Thomas Rudert, Martina Schatt-
kowsky, Weimar 1997, s. 379-397.
VINCENT BERNARD, Les marginaux et les exclus dans ľhistoire, Paris 1979.
VOCELKA KARL, Glanz und Untergang der hofischen Welt. Reprdsentation, Reform
und Reaktion im habsburgischen Vielvolkerstaat, Wien 2001.
WAGNER THEODOR, Aus der Zeit der gesetzlichen Zigeunerverfolgung, Mittei-
lungen des Vereines fUr die Geschichte der Deutschen in Bbhmen 15/1877,
s.132-137.
WENDELIN HARALD, Schub und Heimatrecht, in: Grenze und Staat. PaJSwesen,
Staatsbiirgerschaft, Heimatrecht und Fremdengesetzgebung in der bster-
reichischen Monarchie 1750-1867, (edd.) Waltraud Heindl, Edith Saurer,
Wien-Kbln-Weimar 2000, s. 173-345.
WIEBEL EVA, BLAUERT ANDREAS, Gauner und Diebeslisten. Unterschichten und
Randgruppenkriminalitdt in den Augen des absolutistischen Staates, in: Devianz, Wi-
derstand und Herrschaftspraxis in der Vormoderne. Studien zu Konflikten im
sudwestdeutschen Raum, (ed.) Mark Haberlein, Konstanz 1999, s. 67-96.
WILLEMS WIM, In the Search ofthe True Gypsy. From Enlightenment to Final Solu-
tion, London 1997.
SEZNAM ILUSTRACÍ
1) Ženy odsouzených představitelů českých stavů prosí Karla z Lichtenštejna
o milost pro své muže; JOSEF PETRÁŇ, Staroměstská exekuce, Praha 1985,
s. 255; Praha 2004 2, s. 257.
2) Žebrák s dřevěnou nohou,]acques Callot, série Žebráci; Národní galerie Praha,
Sbírka grafiky, R 132303, foto Maria Slezáková.
3) První strana Patentu českých místodržících proti žebrákům z 20. dubna 1723;
Národní archiv Praha, Sbírka patentů, foto Pavel Himl.
4) Zámek Protivín, sídlo stejnojmenného panství na mapě Maxmiliána Strán-
ského, Třeboň 1710; Státní oblastní archiv Třeboň, Velkostatek Protivín, sign.
No. 31, mapa č. 39, foto Pavel Himl.
5) Tištěný seznam potulných zlodějů, udaných při vyšetřování v Braunschweigu
a Luneburgu (kolem roku 1700); Národní archiv Praha, Nová manipulace,
sign. P 2/5, kart. 581, foto Pavel Himl.
6) Radnice v Lomnici nad Lužnicí, v níž byl vyslýchán a odsouzen Honza Pinka
(dnešní stav); foto Pavel Himl.
7) Carl Mahlknecht, Cikánská rodina; Národní galerie Praha, Sbírka grafiky,
R 57268, foto Blanka Lamrová.
8) Varovná "cikánská" tabule z Nových Hradů, první polovina 18. století, nápis
v překladu: "Toto je trest pro Cikány, vluzující se do země"; Národní památ-
kový ústav, územní odborné pracoviště České Budějovice, Státní zámek Nové
Hrady, foto Pavel Himl.
9) Dvojstrana výslechu Vavřince Groše, datovaného v Blovicích 2S. 7. 1713;
Státní oblastní archiv Plzeň-jih se sídlem v Blovicích, Archiv města Blovice,
inv. č. 683, kart. S.
10) Vesnice a zámek Chřešťovice na mapě Maxmiliána Stránského, Třeboň 1710;
Státní oblastní atchiv Třeboň, Velkostatek Protivín, sign. No. 31, mapa č. 39,
foto Pavel Himl.
11) Cikánský průvod s vozem, rytina ze série Jacquese Callota Les Bohémiens, vy-
dané u N. Langloise v Paříži; Národní galerie Praha, Sbírka grafiky, R 84557,
foto Blanka Lamrová.
12) Příbuzní a známí Jana a Ludvíka Zelenky podle jejich výpovědí z léta 1729,
tesp. ledna 1730 v kombinaci s jinými prameny (Apelační soud apod.); ta-
bulka.
13) Litoměřice, vyobrazení z popisu Českého království MAURITIA VOGTA, Das
jetzt lebende Konigreich Bohmen, Frankfurt am Main-Leipzig 1712 (předloha
pochází z počátku třicetileté války); Oblastní vlastivědné muzeum Litoměřice,
fotoarchiv (za poskytnutí ilustrace děkuji Oldřichu Kotyzovi).
364 ZROZENÍ VAGABUNDA
14) Chorvatské osídlení u moravsko-rakouské hranice mezi Drnholcem a Mi- JMENNÝ REJSTŘÍK
kulovem, Joseph Bayer, Kane des Maehr.-Schles. Gouvernement; Mapová
sbírka Univerzity Karlovy, Přírodovědecká fakulta Praha, foto Pavel Himl.
15) Organizace cikánských skupin podle výpovědí z počátku 18. století; dia-
gram.
16) Cikánský tábor, rytina ze série Jacquese Callota Les Bohémiens, vydané
u N. Langloise v Paříži; Národní galerie Praha, Sbírka grafiky, R 84555, foto
Blanka Lamrová. A Buček lsidor 268
17) HEINTZ MORITZ GOTTLIEB GRELLMANN, Die Zigeuner. Ein historischer
Versuch uber die Lebensart und Verfassung, Sitten und Schicksa/e dieses Vo/cks in Ambrožovský, úředník
Europa nebst ihrem Ursprunge, Dessau-Leipzig 1783, titulní list; Knihovna českokrumlovského panství 75,
Národního muzea v Praze, sign. 60 D 168, foto Pavel Himl. 90,142
18) Úsek česko-saské hranice mezi Cínovcem a Petrovicem, vyznačený přerušova­ Andrys Johann Nepomuk 326
nou linií na Mullerově mapě Čech (1720); Mapová sbírka Univerzity Karlovy, Anhalt-Dessau Leopold von, maršál
Přírodovědecká fakulta Praha, foto Pavel Himl.
306
19) Výřez mapy hraničního lesa a zemských stezek mezi pasovským biskupstvím,
Antl Václav 270
Arnauld du Tílh 311
Horními Rakousy a jihozápadními Čechami, 18. století; SObA Třeboň, pra-
Asséo Henriette, historička 158, 216
coviště Český Krumlov, Velkostatek Vimperk, mapa č. 6, foto Pavel Himl.
20) Pas města Jihlavy vystavený Wentzlu Glaserovi 13.4. 1744; Státní oblastní B Casanova Giacomo 303
archiv Litoměřice, pracoviště Žitenice, Velkostatek Mělník, ka-rr. 121, foto
Pavel Himl. Babylonský Jan 325
21) Schematizovaný pohled na Zvíkov na soutoku Vltavy s Otavou na náčrtu Balcar Matěj 203, 272
JanaJiřího Planskera, 1778; Státní oblastní archiv Třeboň, Velkostatek Orlík, Balčová Anna 189, 272
sign. A-79, mapa Č. 126, foto Pavel Him1. BaldrauOosef 262
22) Matka s dětmi, Jacques Callot, série Žebráci; Národní galerie Praha, Sbírka Baltzar Hanuš/Hanns 219-220, 226,
grafiky, R 132307, foto Maria Slezáková. 229-230,238,267,272
23) Matyáš Balzer, Tulák se psem; Národní galerie Praha, Sbírka grafiky, R 232719, Baltzarová Markéta 219-220, 229,
foto María Slezáková. 238-239,267,272
Barša Pavel, politolog 41-42
BauernjopljBauernoppel Heínrich
59-60,90,307,326
Becker Peter, historik 303
Behringer Wolfgang, historik 239
Beier A. 1., historik 96, 194
Benda Petr Antonín 202
Beneš Matthias 262
Ben-Yehuda Nachman, sociolog 163
Betranda de RaIs 26, 311
Bezecný Zdeněk, historik 304
z BílenberkuJan Hynek 267
Blauert Andreas, historik 127
Blumlová Dagmar, historička 56
Bort Václav 268
BrandžovskýChrístian 120
BrownováJudith, historička 34-35, 55
Bureš Matěj 263
Buršová Kateřina 213-215, 218, 269
Burgerová Hannelore, historička 309, 330
Burke Peter, historik 25
Bi.isching Anton Friedrich 248
Buzek Jan 267
c
Caretto Jan Václav z Mí1lesima, hrabě
266
Casparídes Lukáš 267
Cavríani Ludwig, hrabě 325
Certeau Michel de, filozof22, 48
č
Čáslavský Johann, třeboňskýfarář 72
Čermák Tomáš 207
Černý Michal František 168
Čížek Frantíšek 177, 180, 193
Čížek Jan 263
Čornej Petr, historik 313
D
Daniel Hans Heinrích 146
Daniel Hans Martin 146
Daníel Štěpán 224, 274, 340
Dardyová Claudine, socioložka 279
Davisová Natalie Zemon, historička 25,
34-35,54-55,142,311
Denis Vincent, historik 305
DenkJosef267
Deym Wentzl Ignatz 262
Dibe/ka Jaroslav, historik 199, 204, 210,
213
366 ZROZENÍ VAGABUNDA
Dobrý Jiří 269
Draxler Mathess 326
E Fuchs Mathias 119, 123
Eckel Frantz Carl 326
Eckertová (Eckertin) Anna Maria
114-116,118,137
Eder Frantz 285
z EggenberguJan Kristián 137,285
Ehrenbergerinová (Ehrenbergerin)
Margaretha 105, 135
Ehrlich Stephan 215
Elias Norber~ sociolog 35
Emer Mathias 121-122, 124, 138
Emerová Kateřina 122
Erdt Franz, kolinecký hejtman 138
Evans Richard j., historik 26
F Grellmann Heintz Moritz Gottlieb
Fahrmeir Andreas, historik 297, 303, 310
Fargaš PaveljKarel169, 268, 272
Farkač František 228-229, 259
Farkač Jan 228-230, 259
Felix Mathes 104, 135
Felixová Mařena Secunda 142-144,
146-149,263,272-273
Feytt Paul Peter 98, 135
Finlay Rober~ historik 54-55
Fischer Antonius 123, 130, 138
Fischerová (Fischerin) Maria 114-116,
118,137
Florián Jiří 272
Formánek/Cibulka Petr 64,85,89,
335,350
FormánkováJohanna178-180, 193,272
FoucaultMiche4filozof45-46, 67, 305, 351
Fousek Franz 110
Fran<;ois Charles 216, 270
FrantišJosef94
Fraser Angus, historik 165, 193,216,254,
270
Frestl/Frostl Matěj/Mates 265, 267
Freud Sigmund 22
Freybergerin Františka 111
Fricke Thomas, historik 158, 218, 245
Fridter Johann Heinrich 129
FrkačováJudita 203
G Havelka Wentzl 95
Geertz Clifford, antropolog 46
Geremek Bronislaw, historik 51,96,245,
255,343
Gerlich Mathes 105, 135
Ginzburg Carlo, historik 20, 23-26, 35,
55,217,233,339
Glaser Václav/WentzI295-297, 326
Glim Lucas 295, 326
Goethe Johan Wolfgang 27, 255
Goode Erich, sociolog 162
GrafferJosef105,135
Granerinová (Granerin) Catharina 114
227,254-256,270
Griesebnerová Andrea, historička 196
Grigar Karl Norbert 291, 325
Groebner Valentin, historik 129,278,294,
304,311
Gronemeyer Reimer, historik 222, 259
Groš Vavřinec 177-180, 193,212,223,
267,272
Grub Jacob 104, 135
Grunwald Fabian 153, 192, 269
Grunwaldová Dorotha 234, 236-237,
241,267,272
GrygarJakub, antropolog 269
Guerre Martin 25-26, 34, 36,130-131,
311,331
Guillaume de Breuil 56
H Kolář, rolník z Březí 75
Hadinger Kašpar/Caspar 59,90,307
Hanns/Hanuš Michal 219-221, 226,
230,238,267,272
Hanušová Františka 149, 268, 273
HanzalJiř~ historik 152, 158, 163-165,
168,216,224,239,245,247-248,
250,255,274
JMENNÝ REJSTŘÍK
Harant Kryštof z Polžic 222, 259
Haringer Franz 319-320, 326
Haupler Hans-]oachim, historik 284
Hauser Kašpar 35
HavelkaJohann 95
HaversathJohann Bernhard 285
Heidlicher Mathias 76
Heindlová Waltraud, historička 301
Helmer WentzI128-129, 136,243,264
Herschl323
Hetzendorfer Franrz A. 265
Hille j. p, historik 202, 207
Hlavačka Milan, historik 294
Hofman Mathias 118-119
H611inger Jacob 276
H611ingerinová Barbara 276
Horváthová EmIlie, etnografka 245
Hrdlička Matěj 267
Hutner Adalbert 94
CH
Charvát Jan/Jaunus/Januš 166-168,
170,269,272,341
CharvátJančekDaniel 219-220,
224-225,229-230
Charvát Karel 231, 234, 236-237, 241,
267,272
Charvát Kašpar 228-229,259
Charvát Štěpán 219-221,226,230,
239,267,272
Charvátová Máří 189, 272
Charvátová Rosina 234, 272
Chotochovský Joseph 132-133, 138
I Kohler-ZUlchová Ines, fOlkloristka 227, 339
Iggers Georg G., historik 55
J Komlosyová Andrea, historička 298, 309
Janovský Johann 262
Jelínková Gelínkin) Barbara 117-118,
136
Jindrát Jiři 263
367
Jiříková Rozina 203, 272
Joch Wentzl 114, 137
Josef!., římský císař 163, 171,259, 348
JosefU., římský císař 57, 248, 299, 304,
324,337
Jiitte Rober~ historik 116
K
Kalista Zdeněk, historik 56
KalousekJosef, historik 131
Kapitán/Capitain Matěj 185-186, 192,
240,247-248,263,273
Kapitánka Francka 196, 200-201, 205,
236,246,272
Kapitánka Lída 205, 238-241, 261, 272
Karel IV., římský císař a český král 52
Karel V., římský císař 69
Karel Vl., římský císař 141, 148,
171-172,175
Karel Albrecht, bavorský vévoda 121
Karlowitz Heinrich von 291,325
Karp Hans-]iirgen, historik 282
KesslJohann Paul 188-189
Kienitzová Sabine, historička 32, 71
Kirchner Jan 259
KittlJacob 62
Klásek Matěj 183-186, 262, 272
Klauserinová (Klauserin) Maria 76, 90
Kleglinová (Kleglin) Anna 105, 135
Klein Hans Georg 146
Kleplath/KleblatJohan Fridrich 223,
241,269
Klimschinová (Klimschin) Marie
Antonie 132, 138
Knotek Franz 202
KolbeJohann Alois 2289-291, 325
z Kolovrat Karel, hrabě 267
KopečkováJana, historička 321
Kotiš Václav 195,203,272
Kotník Václav 325
Kounic-Rietberg Maximilián Oldřich
224
 368 ZROZENÍ VAGABUNDA
KoutnáJana, historička 117
KrahlJohann 98,136
Král Václav/Wentzl (alias Václav/
Wentzl Kohout; Mathias Hofman)
45,119-127, 130, 133, 138, 141
Kramplová Ulrike, historička 56
Kremlerinová (Kremlerin) Sophia 76,
90
Kruberinová (Kruberin) Catharina
105,134
Kubíček, kolinecký rychtář 119
Kubíček, rolník v Polště 123
Kuhn Thomas 5., filozof30
Kuchařová Alžběta 111
Kukatschka Georg 285
Kurz Franz, historik 282, 324
Kutnar František, historik 335
L MayerhoffElias z Coburgu 152,262
LaCapra Dominique, historik 25
Landbergerová (Landbergerín) Josefa
(alias Uhlíková/Uhlíkín Magdalena
Rosalia; Lerchová/Lerchin Josefa;
Lerchová/Lerchin Alžběta; Vrbová/
Vrbin Josefa; Vrbová/Vrbin Alžběta;
Olbrechtová/Olbrichtová) 125-127,
138-139
Laštovka Tomáš 195, 199-201,205,
263,266-267,273
Lavický Maxímilián 200, 246, 267
Lechner Josef 318-320,326
Lechnerová Christina 318-320, 326
Leígner Jan (alias Martin Zajíček;
Franz Hoffniker) 195, 198-201,
203-205,210,236,242,263,266,
272
Leigner Tomáš 209
Leinberger Valentin 146
Libra Ignatius 265
Linek Catharina Margaretha 34, 36
Lobl Isaac 129
Lucassen Leo, historik 244, 320
Ludtke Alf, historik 271
Ludvík XlV., francouzský král 194
M Olbrícht Augustin F. 97, 135, 142, 147,
Macek Josef, historik 313
Madlena Kateřina 185-187, 262
Mach Matěj 263
Mach Simon, doudlebský konšel 75,
90
Mácha Karel Hynek 255
Marie Terezie, rakouská císařovna 57,
67-68,148,248,297,324
Matějka/MatiegkaJohann127-128, 136
Mattes Frantz 218, 234, 236-237, 267,
272
Mattesová Susanna 234,236-237,
267,272
MaultaschJohann 186,262
Maurer Michael, historik 34-35
Mayer Johann Gottlieb 136
Mayr Wentz1295, 326
Medick Hans, historik 32 -
Meumann Markus, historik 347
Miechura Mathias 326
Milliot Vincent, historik 304-305
Moravec Ondřej 196-198,263,266
Muller Gottfried 114, 137,280-281,
327
Muller Hans 316
Muller Johann Christoph 327
Muller Mathes Veit 316
N Procházková Eva, historička 126,
Nachlinger Tomáš 270
Neruda Matěj 197-199,263,266
Nestler Josef266
Netolický Václav Kazimír z Eisenberku
209,246,265
Noiriel Gérard, historik 304
Nordman Daniel, historik 284, 328
Novák Valentin 137
o Rákoczi František II. 162
Oberhuber Florian, sociolog 66
Oestreich Gerhard, historik 305
JMENNÝ REJSTŘÍK
188-189,264,266-267
Olivová (Olivin) Barbara 105, 135
OpatJaroslav, historik 56
Ozment 5teven, historik 34
p Rheinheimer Martin, historik 156, 192,
Pánek Jaroslav, historik 149, 160,
193-194,273
PapadaJanek 169, 268, 272
Papara Barbora 149, 268, 273
Pardubský Severin 129, 135
Partl Řehoř 267
Pasecký Josef 105,135
Pauli Thomas Kar! 326
Pauwel Victor Leo 86, 89
Peck Mathias Car! 326
PečenkaJosef93-94,135,303
PekařJosef, historik 68
Pelikán Jan Josef264
PergenJohann Anton, hrabě 85, 91
Peter Ernst 101-102
Petržilka/Petrželka František 169,272
Petržilka/Petrželka Matěj 169,268,
272
Pinka Honza (alias Lamber Veselý)
141-145,148-149, 172, 176,
178-179,242,263-264,273
Polák Johann 95
Portová Ludmila 106-107, 135, 141
144-146, 159, 169, 171, 180, 189,
194,216,241,245,273
PrĎve Rttlf, historik 347
PříchaJan 287
Puškin Alexandr Sergejevič 255
Putscka Georg 104, 135
R Schloser Wentzl104, 135
Radek Wentzl259
Rankl]osef 125, 138
Reichenmayer Stephan 104-105, 135
Rein Frantz 105, 135
369
Reinchardt Adam 218, 223, 226, 259,
270
Reinchardt Paul 218, 223, 226, 259
Reiský Jan Václav z Dubnice 289-291,
325
Remička/Reinička Vít 287-288, 325
245
Rieger Bohuslav, historik 77
RitschelJohann Georg 128
Roeck Bernd, historik 313
Roche Daniel, historik 304, 320
Roubik František, historik 78-79, 289,
336-337
Rubner Franz Ferdinand von 135
Růžička František (alias Antonín
Veselý) 145-146,273
Růžička František/Frantz 215-216,
223-224,242,264
RůžičkaJosef 142-144,147-149,263,
272-273
Růžička Matěj (alias Karel Vrba;
Rákos) 143,146,273
Růžička Michal 169, 268, 272
Růžičková Tereza 273
Růžičková/NovotnáDorota 273
Ř
Říkovský Jan Rudolfz Dobrčič 255
s
Saller Florian 290-291, 325
Salomon 323
Scandella Domenico, řečený Menoc-
cio 34
Scharfrichter Christoph 128
Schindler Norbert, historik 118
Schlumbohm Jurgen, historik 84, 271
Schmelzt František 263
Schmelzt Mathias Norbert 263
Schmidt Georg Anton 129
5chnabel-Schuleová Helga, historička 101
Schrambl Veith 285
370 ZROZENÍ VAGABUNDA JMENNÝ REJSTŘÍK 371

Scheutz Martin 95 T Wayda/WeydaJanuš/Januss 154, Zelenka Ludvík (alias Jelínek, Berg-

Schubert Ernst, historik 244, 271
Schiillerinová (Schiillerin) Maria Anna
105, 135
ze Schwarzenbergu Adam František,
kníže 74-75, 95,134,147,181-182,
262
ze Schwarzengergu Eleonora Amalie
147,263
ze SchwarzenberguJosefAdam, kníže
102,264
ze Schwarzengergu Marie Ernestina
327
Silný Jan Fridrich 157
Slabý Lukáš/Lukas 21, 75-75, 90, 130
Sloboda Georg 94
Sloboda Matěj 203, 207, 272
Solpera Georg 124
Soudek Lukáš/Lucas 182, 185,
262-263
Soukup Pavel 262-263
Stašková Salomena 184-186, 262
Steideleová Angela, historička 34
Stoklásková Zdeňka, historička 304, 309,
317
Stone Lawrence, historik 33, 36, 55
Storchová Lucie, historička 338
Strach Ondřej František 269
Streydtwein Mathias 308, 326
StumpfJohann 222, 259, 270
SuchýJohann 71
Svátek Josef, historik 160, 163-164, 194,
202,226,274
SvobodaJohann 104, 134
Sýkora Franz 188-189
š 265
z Tamfeldu Jan Jindřich 154,268
ThomasiusJakob 221, 223, 244
Tillová (Tillin) Barbara 105, 135
Todorov Tzvetan, historik 233
Tomek Georg 94
Torpey John, historik 301, 344
Trnka Václav 177, 180, 193
Třešttk Dušan, historik 22
Turek Adolf, historik 229
Turmair Johann z Abensbergu 227
u WolfJohann Heinrich 135, 148-149,
z Udratsche Adam Felix Udrzitzký 269
Ulbricht Otto, historik 118
Unger Václav 263
v
Valentová (Valentin) Anna 105, 135
VelickýTomáš 141-142263
z Verdugu Ferdinand Johann, hrabě
269
Věžník František Xaver, hrabě 284
Vídeňský Vávra 287, 325
Vlček Vojtěch 263, 267
Vodičková Kateřina 210-211,231,234,
266
Vodičková Rosina 210-212, 224,
265-266
Vodičková Salomena 210-211,224,
265-266
Vondra Antonín 263
Voračický Karel, bechyňský hejtman
157-158,229-230,268
Wecker David 77
Weinel Krystian Ludwig 269
Weingarten Johann Jacob von 258
Weismann František 263
Wejc Matěj 267
Wendelin Harald, historik 107-109,338
Wentzl Anton 215-216, 264
White Hayden, historik 55
Wiebelová Eva, historička 127
Willems Wim, historik 161,254,270
Wočadlo Wentzel95
215-216,263-264
Wbllner FrantzJoseph 326
Woraczický Christoph Car! 262
z Zumpe Anton 243
ZádubskýJan Albrecht z Schbntalu 189
ZajíčekJacob 117
Zedler Johann Heinrich 221-223, 244,
281,305
man/Bergmon) 195, 197, 199-207,
209-210,232,241-242,246,263,
265,267,272-273
Zelenka Jan (alias Franz Bergman/
Bergmon) 201, 203-206, 208-212,
239,241,246,265-266,272-273
Zelenka Johann 90
Zelenka Martin 195, 198-201,
204-205,208-212,234-235,
236-237,241,263,265-267,273
Zelenka, třeboňský hejtman 180,262
Zelenková Dorothea 75, 90
Zelenková Kateřina 234, 236-237,
267,272
Zelenková/Koukolová Háta/Agáta/
Hedwega/Hedveda 201,203,
206-207,209,236,266,272
ž
Žlábek Mathias 129, 136

Šilhan Jakub 183-184, 192,262-263 w

Šilhánová Lidmima 182-186, 262
Šmahel František, historik 313
Špaček Bartoloměj 265, 267
Štěpán Martin 169,268,272
ŠtosekJiří/Georg182-183, 262-263,
272
Švadlenková Kateřina 203, 272
Waczek Wentzl104, 135
Wachouš Michael Frantz 153, 269
Wáchová (Wachin) Magdalena 296, 326
Wachter Johann 62-63, 90
Walha Wentzl, doudlebský rychtář
75.90
EDICE KAŽDODENNÍ ŽIVOT I SVAZEK 38.

PAVEL HIML
ZROZENÍ VAGABUNDA
Neusedlí lidé v Čechách 17. a 18. století

Vydalo nakladatelství Argo, Milíčova 13, Praha 3, 130 00,

argo@argo.cz, roku 2007 jako svoji 1022. publikaci.
Podle grafického návrhu Roberta V. Nováka
zhotovilo Studio Marvil.
Odpovědný redaktor Martin Nodl.
Technický redaktor Milan Dorazil.
Sazba Studio Marvil, s. r. o.
Vytiskla tiskárna Protisk.
Vydání první.

ISBN 978-80-7203-917-3

Naše knihy distribuuje knižní velkoobchod KOSMAS

sklad: V Zahradě 877, 252 62 Horoměřice
tel: 226 519 383, fax: 226 519 387
e-mail: odbyt@kosmas.cz
www.firma.kosmas.cz

Knihy je možné zakoupit v inrernetovém knihkupectví www.kosmas.cz