Sacharidy

 Přírodní organické látky v rostlinách i živočiších (C,H,O (N, F, S)

 Stavební fce, zdroj energie, zásobní látky
 Jednoduché = nelze rozložit hydrolýzou Složité = lze rozložit

1. Monosacharidy
- Stavební jednotka oligo a polysacharidů
- 3 – 7 atomů C
- 4C aldosy = aldotetrosa 6C ketosy = ketohexosa
- Nejjednodušší vznikají dehydrogenací glycerolu

GLYCERALDEHYD
- Chirální centrum na druhém C, liší se fyz.vlastnostmi
- Nejjednodušší sacharid

DIHYDROXYACETON
- Z rostlinných zdrojů
- Nemá chirální centrum

Umět zařadit podle:

Počtu uhlíku Funkční skupiny:
Triosy Aldosy
Tetrosy Ketosy
Pentosy
Hexosy

Orientace L- a D-
=podle orientace -OH skupiny na posledním chirálním uhlíku od COH

ALDOHEXOZY KETOSY
Aldozy

KETOSY

Epimery – izomerní sacharidy, které mají opačnou konfiguraci jedné skupiny (liší se na
jediném C) D – glukosa a D – manosa
Z fischerova vzorce na Haworthovy vzorce:

 C
y
kl
ic
k
á

struktura vzniká reakcí aldehydické nebo ketonické skupiny s hydroxylovou skupinou na

čtvrtém nebo pátém uhlíkovém atomu téže molekuly monosacharidu
 Reakcí aldehyd.nebi keton skupiny se sekundární OH skupinou na 4C (pentosy) nebi 5C
hexosy

HAWORTHOVY VZORCE
 S 5členným cyklem = furanozy od furanu
 S 6 členným cyklem = pyranosy od pyranu

Vlastnosti monosacharidů
 Krystalické látky, rozpustné ve vodě, karamelizují, sladká chut

Poloacetalový hydroxyl
 Reaktivnější než ostatní hydroxyly
 Podílí se na vzniku glykosidové vazby ( s OH skupinou)

Glykosidová vazba
 Volná poloacetalová skupina reaguje s alkoholem i dalším monosacharidem – uvolnuje se
voda

Lihové kvašení = přeměna – způsobeno mikroorganismy

D -glukosa (hroznový cukr)
- Nejrozšířenější (v medu, nejvíce v hroznech)
- Zdroj energie, pro výrobu org.látek

D – fruktosa (ovocný cukr)

- Největší sladivost – v medu a ovoci
- Složkou disacharidu sacharózy
- Průmyslově se bere z cukrové třtiny

D – ribosa
- Součást RNA
- Její derivát součástí DNA

D- galaktosa
- Derivát galaktosy je fruktóza
- Vyskytuje se v mnoha sliznicích

D – manosa
- Epimer D – glukosy
- Zdrojem jsou kvasné produkty

DISACHARIDY
 Monosacharidy se na sebe navážou glykosidovou vazbou
Glykosidová vazba

Druhy: O – glykosidovou a N – glykosidovou

Redukující Neredukující
- Na anomerní – OH Vzniká kondenzací 2 poloacetylových - OH
- Vykazuje mutarotaci Nemá anomerní – OH skupinou

OLIGOSACHARIDY
 Vznikají spojením monosacharidů glykosidovou vazbou
Sacharosa
- Neredukující saharid
- Vliv na sekreci inzulínu
- Po hydrolýze je to zdroj energie
- Řepný nebo třtinový cukr

Maltosa
- Obsazena ve sladu
- Produkt trávení škrobu
- Redukující sacharid
- Štěpí ji maltóza
Laktoza
- Mléčný cukr
- V mateřském mléce savců
- Redukující sacharid
- Výrazný vliv na glukosa v krvi
- U dospělých chybí laktosa => problémy s trávení
POLYSACHARIDY
 Více monosacharidových jednotek, biopolymery
 Nemají redukční účinky
Dělení
- HOMO= stejný typ monosacharidu
- HETERO= jiný typ monosacharidu
Struktura
- Lineární (celulosa)
- Větvené (glykogen)

CELULOSA
 Stavební složka stěny rostlinných buněk čistá celulosa (bavlna) další látky (dřevo)
 Ve vodě nerozpustná látka
 Z ní hedvábí, celofán, papír, obalované materiály
 Nejrozšířenější org.látka na světě

CHITIN
 Stavební složka členovců a stěn hub a řas

ŠKROB
 Zásoba rostlin
 Složen z jednotek D – glukozy
 Polysacharid složen ze dvou polysacharidů (amylosa, amylopektin)
Alfa amylosa = nevětvené řetězce, nerozpustná ve vodě, vážou se na sebe  (1-4)
Alfa amylopektin = větvené řetězce rozpustná ve vodě bobtná, navázání  (1-6)
 Zisk z obilovin a brambor
Rozdíl mezi amylasou x amylopektin
- Neváží se na sebe
- Oboje jsou samostatné jednotky polysacharidů
- Ve škrobu se vyskytují oba

GLYKOGEN
 Více větveny jak amylopektin
 Pravidelně větveny -> vypadá jak amylopektin

CELULOZA
 Dlouhé nevětvené řetězce glukosy
 Vázány na sebe  (1-4)
 Řetězce propojeny hemicelulosami, pektiny, a proteiny

Adenosintrifosfát – ATP
Katabolitický, energie

LIPIDY
 Heterogenní nízkomolekulární látky – hydrofobní a lipofilní
 Součást bio membrán
 Zásoba uhlíku a energie
 Prekurzory dalších důležitých látek (vitamíny, hormony, reg.látky)
 Izolace a ochrana
Nasycené = neobsahují žádnou násobnou vazbu
Nenasycené = obsahují jednu nebo více násobných vazeb

 Složené lipidy
 fosfolipidy a jsou součástí biomembrán. Příkladem fosfolipidu je lecitin. Ten je tvořen
kvartérním aminem cholínem, fosfátem a glycerolem se dvěma navázanými mastnými
kyselinami.
 Sfingolipidy
 jako myelinová pochva nervových vláken. Místo glycerolu sfingosin
sfingolipid
 Glykolipidy
 Ceramid
 Lipoproteiny – LDL, HDL, ateroskleroza
  Izoprenoidy − odvozují se od isoprenu, patří sem terpeny (mentol, kafr, pinen,
karotenoidy, kaučuk) a steroidy (ergosterol, cholesterol, žlučové kyseliny, steroidní
hormony)
 Prostaglandiny − působí jako regulátory stahů hladkých svalů − ovlivňují prokrvení
orgánů
 Lipofilní vitamíny

Glykolipidy
 Obsahují jeden nebo více monosacharidových zbytků.
 Cerebrosidy:
o obsahují galaktosu,
o v mozku, nervové tkáni.

 Gangliosidy:
o obsahují oligosacharid,
o v gangliích nervových buněk,
o v šedé kůře mozkové.
o při jejich nadbytku dochází k poruchám NS

Nepolární látky
- Z tkání a pletiv extrahovány do org,rozpoustědel
- Ve starší lit ozn lipidy – přírodní deriváty vyšších alifatických monokarboxylových
kyselin (většinou estery s alkoholy nebo jejich deriváty)
- Druhá skupina – isoprenoidy (sloučeniny zbytku isoprenu isopentylu)
Polární lipidy = složen=
a) Podle alkoholu ve struktuře
b) Dle přítomnosti kys.fosforečné
c) Dle příromnosti cuker.složky
- Všechny se vyskytují v biologických membránách
- Do polárních lze zařadit cholesterol => obsahuje OH skupinu

Mastné kyseliny
 Hydrofobní, karbox. Kyselina s dlouhým uhlovodíkovým řetěztcem
 Převládají C16 a C18 – sudý
 Nasycene – bez dvojných vazeb
 Nenasycené – s dvojnou vazbou/mi – snižují chemickou stabilitu a tt
 Zásoba energie
 Velmi těsně uskladněny ve tkáních – nejsou hydratované jako sacharidy
Prostorová isomerie
- Směřuje-li C řetězec na protilehlých stranách této vazby jedním směrem, jedná se o
CIS směřují li na opačné strany jedná se o TRANS

Cis – forma – jsou-li řetězce na každé ze stran od dvojné vazby orientovány stejným směrem
Trans – jsou li řetězce na každé ze stran od dvojné vazby orientovány jiným směrem => trans

ESTERIFIKACE
 ALKOHOL + VYŠŠÍ MASTNÁ KYSELINA => ESTER + H2O
ACYLGLYCEROLY
 Glycerol + mk -> triacylglyceroly nejčastější
 Neutrální – tuky (pevné) oleje (kapalné), hydrofobní číky alifatickým dlouhým řetězcům
 Fce – hnědá tuková tkán, fyzická a tepelná izolace orgánů
 Trávení – hydrolýza lipázami
 Esterová vazba na glycerol

GLYCEROL + MASTNÉ KYS

TRIACYLGLYCEROL
VOSKY
 Estery vyšších mastných kyselin s vyššími alkoholy
 Stabilní vůči hydrolýzy, nerozpustné, nestravitelné pro živočichy
 Rostliny a mikroorganismy – enzymy cerasy
 Fce – ochrana před vysoušením, zpevnění

Glykolacylglyceroly – sacharid + glycerol + MK

- Složka rostlinných membrán, hl.thylakoidy

FOSFOACYLGLYCEROLY
 Hl.složka bio membrán – glycerol – 3 – fosfát

- Lipidová fluidita závisí jak na délce C-C řetězců, tak na počtu

C=C vazeb

- Tyto vlastnosti membrán umožňují interakci proteinů

zanořených do lipidové dvojvrstvy
Membrány - shrnutí
1. Membránové lipidy určují selektivní permeabilitu membrán
2. Membránové lipidy jsou amfipatické – schopnost uspořádat
se do dvojvrstvy
3. Membránové fosfolipidy mají charakteristickou tranzitní
teplotu, kterou určuje řetězec mastných kyselin (podle délky a
stupně nasycení) – tato vlastnost určuje fluiditu membránové
dvojvrstvy
4. Membránové fosfolipidy jsou mobilní – často laterálně a zřídka
transverzálně, což přispívá ke fluiditě dvojvrstvy a mění charakteristicky
asymetrii

Beta oxidace = štěpení mastných kyselin

Produkt : Ac – CoA -> postupuje do citrátového cyklu
 K oxidaci dochází na  -uhlíku (C3)
 Štěpení MK na acetyl-CoA ve tkáních
 Aktiivace MK koenzymA v cytoplazmě
 Vlastní oxidace probíhá v mitochondriích
 Aktivace mastné kyseliny esterifikací s CoA – membránový transport esterů mastných kys
s CoA
 Reakční sekvence degradující uhlíkatý skelet ( dehydrogenace, hydratace,
dehydrogenace, štěpení vazby C-C (thiazová reakce)
 Pochod je aerobní a závislý na funkčnosti dýchacího řetězce
Proces
1. Dehydrogenace
 2. Hydrogenace
3. Dehydrogenace
4. Thiazolová reakce

Hormony
Inzulín 
Glukagon
Adrenalin 

Štěpení lipidů
 Proces: štěpení lipázami = hydrolýza esterové vazby -> produkují se žlázami kořene
jazyka, slinivkou a žaludečními žlázami
 TAG -> DAG -> MAG -> glycerol
 Probíhá ve dvanáctníku pomocí lipáz
 Produkt: glycerol + mastné kyseliny

Terpeny (isoprenoidy)
 Základní stavební jednotka – isopren
 Podle počtu jednotek se dělí na mono až polyterpeny

Retinol (vitamin A)
 Diterpen
 Oxidací přechází na retinal – akceptor elektronů ve zrakovém pigmentu rhodopsinu
 Důležitý i pro růst
 Zdroj je mléko, máslo, vaječné žloutky
 Syntéza z provitamínu A – karotenoidů (např. B- karoten)

Steroidy
 Nejdůležitější isoprenoidy
 Základ cyklický uhlovodík steran a dělí se na několik skupin: Steroly (steroidní alko),
žlučové kyseliny, steroidní hormony, vitamíny D (kalciferoly)

Cholesterol
 Součást bio membrán
 Prekurzor steroidních hormonů a žlučových kyselin vysoké koncentrace => ukládání
v cévních stěnách (ateroskleróza)
- LDL => transport z jater
- HDL => transport do jater

Steroidní hormony
 Nerozpustné ve vodě, ale rozpustné v lipidech=> mohou volně projít cytoplazm.
Membránou dělení steroidních hormonů
ADRENOKORTIKOIDNÍ HORMONY (kortikoidy) – produkovány kůrou nadledvin
- Mineralokortikoidy – řídí metabolismus minerálních látek (aldosteron)
 - Glukokortikoidy – řídí metabolismus sacharidů (kortisol, kortikosterol)
Pohl.hormony – androgeny, estrogeny, gestageny

Vitamín D
 Blízké steroidům
 Vznikají v kůži působením UV záření z provitamínů = vznikají vitamin D2,3
 Aktivní forma důležitá pro resorpci a využití vápníku, podporuje růst

ENZYMY (koncovka – asa)

 Speciální globulární bílkoviny, které katalyzují většinou chemických reakcí v živých
organismech
 Pouze reakci urychlují, neumožnují žádnou reakci, která by jinak neproběhla
 Každý enzym má tzv. aktivní centrum, tj. místo kam se váže substrát
 Rychlost enzymatických reakcí závisí na: koncentracu substrátu, množství enzymu, pH a
teplota
Funkce:
- Urychlují reakci
- Neumožnuje reakci
- Snížení aktivační energie
Místo působení
 - Intracelulární
- Extracelulární (trávicí štávy)

Průběh
- S (substrát), E (enzym), P (produkt)
S+E=S–E=E–P=P+E
- Enzym se v průběhu reakce nemění
Stavba enzymů:
- Jen enzym
- Enzym + kofaktor nebo koenzym

Kofaktor = nebílkovinná část enzymu PEVNĚ vázaná na stabilní část molekuly

Přenos skupin při katalyzované reakci

Koenzym = nebíkovinná část enzymu SLABĚ vazaná na stabilní část molekuly, může přejít na
jinou bílkovinou
Většinou deriváty vitamínu B

Rychost reakce:
 Koncentrace substratu ( koncentrace  rychlost)
 Množství enzymu
 Fyzikálně-chemickcýh vlastností (pH,tlak, teplota)
 Přítomnost aktivátorů/inhibitorů

Třídy enzymů podle katalyzované reakce

 Oxidoreduktasy
 Transferázy
 Hydrolasy = katalyzují hydrolýzu chemických vazeb
 Lyasy = štěpí chemické vazby jiným způsobem než hydrolýzou či redoxní reakci
 Isomerasy = katalyzují isomerizační reakce
 Ligasy = spojují dvě molekuly kovalentní vazbou

Oxidoreduktázy = katalyzují oxidačně/redukční reakce

 Katalyzují intermolekulové oxidačně redukční přeměny, nejpočetnější třída
 Všechny jsou složené bílkoviny
 Enzym katalyzující přenos elektronu e z jedné molekuly na druhou
 Děje realizují bud: přenosem H+ (transhydrogenasy nebo dehydrogenasy) přenosem
elektronů (transelektronasy) příp. vestavěním atomu kyslíku do substratu
(oxygenasy)

Transferasy
 Realizují přenos skupin (-CH3, -NH2, zbytek glukosy) v aktivované formě z jejich
donoru na akceptor
 Složené bílkoviny
 Podtřídy podle charakteru přenášených skupin
 - Hexokinasa
- RNA – polymeráza
- DNA – polymeráza
TRANSKRIPCE A TRANSLACE
 Jestliže bunka potřebuje nějaký konkrétní protein, je nukleotidová sekvence v patřičné
oblasti dlouhé molekuly DNA v chromosomu nejprve zkopírována do mRNA
 Tato RNA je přímo využívána jako templát (předloha, matrice) pro tvorbu proteinu

TRANSKRIPCE (v jádře)
- Helikáza => rozpletení dvoušroubovice DNA
- RNA polymeráza => přepis na RNA (T -> U) => produkt : mRNA
mRNA – cesta z jedna do cytoplasmy
- Tam je ribosomu => mRNA

- Prvním krokem pro uplatnění genetické informace v bunce je přepsaní části

nukleotidové sekvence DNA – genu - do nukleotidové sekvence RNA
- Začíná rozvolňováním krátkého úseku dvoušroubovice DNA, jeden z řetězců pak
slouží jako templát pro syntézu RNA

- RNA je určena
komplementárním párováním bází (A=U, G=C), úsek DNA je přepisován do RNA
- Jestliže se volný ribonukleotid páruje s deoxyribonukleotidem v templátem DNA, je
tento ribonukleotid kovalentně připojen fosfodiesterovou vazbu k rostoucímu řetězci
RNA v enzymově katalyzovanou
- Transkripcí vzniká RNA komplementární k jednomu řetězci DNA, řetězec RNA
vznikající transkripcí se nazývá transkript
- Transkript je prodlužován a je komplementární k templátovém řetězci DNA
- Hned za místem, kde byl přidán ribonukleotid, dochází k obnovení dvoušroubovice
struktury DNA a vytěsnění vlákna RNA
- Proto jsou molekuly RNA jednovláknové
 - RNA-polymerása katalysuje připrojování nukleotidů na 3‘-konec rostoucího řetězce
RNA za vzniku fosfodiesterové vazby mezi 3‘- OH skupinou řetězce a 5‘- fosfátovou
skupinou přídávaného nukleotidu
- RNA je syntetizována ve směru 5‘->3‘
- Pro syntézu RNA je využívána energie vznikající hydrolýzou ribonukleosidtrifosfátu
(ATP,UTP, GTP a CTP)
- DNA je uzavřena v jádře, ale ribosomy se nacházejí v cytoplasmě. mRNA musí být
transportována z jádra do cytoplasmy malými jadernými póry.
- Před opuštěním z jádra však mRNA podléhá posttranskripčním úpravám.
- Transkripcí vzniká nejprve primární transkript (Pre-mRNA) neboli heterogenní jaderná
RNA (hnRNA), která se dále upravuje.
TRANSLACE
= Z mRNA na amk
- V cytoplazmě, ribosomy
- mRNA má TRIPLETY (kodony) 1 kodon = 1 aminokyselina
AUG = START kodon
- RNA má komplementární triplet s aminokyselinou
 Dosedá na mRNA a aminokyseliny se spojení peptidovou vazbou

NUKLEOVÉ KYSELINY
 Nukleosid = glykosilaminy složené z nukleové báze a sacharidu
 Navázáním fosfátu na – OH skupinu vznikne NUKLEOTID
 Sacharid je vázán N – glykosidovou vazbou k dusíku purinového/pyrimidinového kruhu
Purinová báze pyrimidinová báze

Příklad nukleosidu:
Adenosin

Nukleotid= fosforilované nukleosidy

 Nukleová báze + sacharid + zbytky kys.fosforečné
- Stavební kamen pro nukleové kyseliny

 Neche znát adenin, guanin, thymin a cytosin nazpaměť jen vědět párování + že A a G
mají 2 kruhy
 T a C jen jeden
Párování Bází
= spojení nukleových bází navzájem pomocí vodíkových můstku komplementární pravidla:
A -> T/U
G -> C

AMINOKYSELINY
Polární – rozpustné v H2O
- OH, S, COOH, kys. Fosforečná
Nepolární – nerozpustné ve vodě
- Jen v CH3
Peptidová vazba:
- Vazba mezi aminokyseliny
- Druh kovalentní vazby
- CO – NH –
- Na co se vážou amk kde je najdeme – každá AMK má svůj triplet

Peptidy a proteiny
 Proteiny = amk vzájemně navázány -NH2, - COOH a vazbou – CO – NH –
 Více jak 50 aminokyseliny
 Peptidy = proteiny, méně jak 50 amk

INSULIN
- Hormon ovlivnující hladinu cukru v krvi
- Hormon bílkovinné povahy
- Tvoří se v - Langerhansových buňkách (slinivka břišní)
 - Snižuje cukr v krvi (ukládání do jater)

GLUKAGON
- Polypeptid
- Tvoří se v - Langerhansových buňkách
- Zvyšuje hladinu cukru v krvi (jak? Působěním glukagonu se v játrech štěpí zásobní
glykogen zpět a glukozu)

SEROVÝ ALBUMIN
 Protein zastoupený v krvi (60%)
 Váže a transportuje ionty

GLUTATHON
 Odstranění reaktivního kyslíku
 Pro erytrocyty = udržení oxidoredukčního prostředí

HEMOGLOBIN
 Hem= nebílkovinná část
 Globin = 4 bílkovin
 Transport O2 z plic do jiných tkání a obráceně CO2 z tkaní do plic

HISTONY
 Nukleoproteiny
 Výstavba chromatinu v jádře eukariotních b
 Spolu s DNA tvoří nukleozom

AMYLASY
 Štěpí škrob, glykogen a další polypeptidy
 Produkovány slinivkou břišní
 Obsaženy ve slinách

TRIPSIN
 Štěpení bílkovin stejně jako pepsin (hydroliticky)
 Produkovány slinivkou
 Účinný je ve dvanáctníku
PEPSIN
 Štěpení bíkovin
Tvorba ve slinivce (pepsinogen) -> aktivace v žaludku

LIPASY
 Enzym štěpící tuky
 3 funkční třídy :
1. Vylučovány do trávicí soustavy
2. V tkáních
3. V mléce
 V ústech a v žaludku
FIBROGEN
 Koagulační faktor
 Plasmatický protein
 Tvořen v játrech
 Prekurzor fibrinu (také v krevních destičkách

FIBRIN
 Tvoří základ krevní sraženiny
 Koagulační faktor

AKTIN
 Globulární strukturní protein
 Ve svalových buňkách
 Intracelulární bílkovina

MYOSIN
 Ve svalech => svalový stah
 Pomocí hydrolýzy ATP vytvářejí sílu a pohyb v bunce
 Váže se na aktin

IMUNOGLOBULIN
 Váže se na antigen
 Najdeme v krévním séru, na povrchu  - lymfocytů
 Obrana organismu

KOLAGEN
 Skleroprotein, extracelulární
 Základní složka pojivých tkání
 Pružnost, pevnost, vlhkost kuže - > deficit = např. tvorba vrásek

KERATIN
 Skleroprotein
 V epitelarních tkání
 Vlasy, chlupy, nehty
BIOCHEMIE VIDĚNÍ
 Viditelné světlo je elektromagnetické záření
 Světlo proniká a sítnici optickým prostředím oka (rohovka – komor. voda – čočka –
sklivec)
 Fotoreceptory sítnice převádějí světelnou energii na pohyb atomů, chem.změna přechází
v nervový vzruch šířící se do mozku
Sítnice (retina)
 Závislá na anaerobní glykolýze při produkci ATP
 Vaskulární orgán oproti čočce
 Mitochondrie jsou v čípcích a tyčinkách, ne ve vnějším segmentu tyčinek a čípků, kde
jsou umístěny vizuální pigmenty
 Tvořena 2 vrstvami:
Zevní vrstva - epitelové buňky obsahují pigment,
  spolu s pigmentovou vrstvou cévnatky působí jako světelná izolační vrstva, pohlcuje
dopadající světelné paprsky a zabraňuje jejich odrazu uvnitř oka (,,černá komora‘‘).
Vnitřní vrstva - obsahuje vlastní primární smyslové
 buňky – světločivné buňky = fotoreceptory a dále neurony, sbírají informace z
fotoreceptorů a odvádějí je pomocí zrakového nervu z oka do mozku

Fotoreceptory
Vnější segment = receptorová část
- Obaleno semipermeabilní membránou
- disky, invaginace s fosfolipid. dvojvrstvou: až 90% bílkovin tvoří fotopigment
- neustálá obměna materiálu
Vnitřní segment = metabolická část – produkce ATP a bílkovin
- energie získávána z glukozy

Typy neuronů v sítnici

1. Tyčinky a čípky
2. Glie:- horizontální buňky: bipolární b., amakrinní b.
3. Gangliové buňky

Tyčinky

• Přibližně 120 milionů

• Pro černobílé vidění
• Vnímají světlo ze šera
• Obsahují rodopsin
• Umožňují periferní vidění
• Disky nejsou spojeny
s vnější membránou

Čípky

• 6 milionů
• Vnímání barev
• Rozlišují 3 základní barvy (červená, zelená, modrá)
• vyskytují se především v oblasti fovea centralis
• za plného osvětlení registrují různé vlnové délky

• Slepá skvrna = místo, kde nejsou ani čípky ani

tyčinky a sbíhají se zde nervová vlákna z
celé sítnice - vystupují z oční koule v
podobně zrakového nervu

• Žlutá skvrna = místo přímo za čočkoum kde jsou

nakupeny pouze čípky - místo nejostřejšího
vidění

Fotosenzitivní sloučeniny
• různé druhy opsinů, lišící se pouze v několika aminokyselinách
• retinen1 (aldehyd vitaminu A1) = retinal
• molekula opsinu prochází 7x membránou a vyčnívá na obě strany, retinal je uložen uvnitř

RODOPSIN
• Ve vnějším segmentu tyčinek jsou disky, které obsahují fotosenzitivní pigment RODOPSIN
• Skládá se z membránového proteinu OPSINU a karotenového pigmentu RETINALU =
aldehydu vit. A
• retinal je v neaktivní formě jako cis a zapadá do molekuly opsinu.
• Podobná situace je i u čípků

 fotosenzitivní pigment - zrakový purpur

• komplex proteinu opsinu a nízkomolekulárního kovalentně navázaného barviva 11-cis-
retinalu
• absorbuje světlo v celé oblasti viditelného světla s maximem okolo 505 nm
• lipoprotein nerozpustný ve vodě
• jeho opsin: skotopsin
• retinen1 – ve formě 11-cis-izomeru se váže k lyzinovému zbytku skotopsinu

11-cis-retinal

• je odvozen od vitaminu A
• jeho izomerace je zásadní reakcí při excitaci membrány tyčinky světelným paprskem, dojde
k přeměně na all-trans-retinal
• izomerace podstatně změní geometrii retinalu
• dochází k rozdělení komplexu, all-trans-retinal se odpojí (nezapadá již do vazebného místa
opsinu)

Vznik receptorového potenciálu

• Vznik elektrických změn v tyčince
• Podstatou je přeměna all-trans retinalu na 11-cis retinal
Waldův cyklus

• přechodem světla ve tmu se trans-izomer převede zpět na 11-cis-retinal a znovu se vytvoří

komplex
• průběh cyklu je komplikován reakcemi mimo sítnici
• trans-retinal se zčásti přenáší krví do jater, zde se hydrogenuje na trans-retinol (potřeba
vit. A) a izomeruje na cis-retinol
• cis-retinol se krví dopravuje do sítnice a oxiduje na 11-cis-retinal
• přenos retinolu a retinalu krví je umožněn navázáním na transportní retinol-binding
protein

Vznik receptorového potenciálu

• Fotony dopadnou na sítnici a aktivují kaskádu reakcí
• Rodopsin se po absorbci fotonu postupně mění na bathorodopsin, lumirodopsin,
metarodopsin I a metarodopsin II.
• Dále se rozkládá na skotopsin a all-trans retinal.
• Tento rozpad je zodpovědný za vznik receptorového potenciálu
• Poté (bez přidávání energie fotonem) probíhá zpětná reakce vzniku rodopsinu: all-trans
retinal se mění za pomoci retinal izomerázy na 11-cis retinal, který se váže se skotopsinem a
vzniká opět rodopsin.
• Zpětná syntéza na rodopsin je zapříčiněna nedostatkem světla (přechod ze světla do tmy).

Hlavní biochemické součásti přenosu světelného signálu v sítnici

• Fotopigment (Rhodopsin)

• Protein G (Transducin)

• Fosfodiesteráza (cGMP PDE)

• Transmembránový iontový kanál

1. Klidová forma

• 11- cis retinal zapadá do molekuly opsinu

• Sodíkový kanál je otevřený
• ve tmě Na+ -K+ -ATPázana vnitřním segmentu pumpuje ven Na+, který na vnějším
segmentu
prosakuje zpět; výsledný potenciál je asi -40 mV

2. Dopad fotonu
- Poté co retinal se změnil z cis formy na trans už nezapadá do vazebného místa.
- Rodopsin se rozpadá na opsin a all-trans-retinal.
-Takto aktivovaný rhodopsin dále aktivuje G-protein transducin (přenašeč-GTP)

3. Biochemické reakce
• Kaskáda pokračuje aktivací fosfodiesterázy (PDE), která hydrolizuje cGMP na necyklický 5 ́-
GMP

4.Biochemické reakce
• V důsledku působení 5-GMP se původně otevřený kanál pro Na+ ionty uzavírá, tok iontů se
zastaví.
• Dojde k hyperpolarizaci membrány, stává se negativnější (-70 až -80 mV).
• Hyperpolarizace se šíří k synapsi, čímž umožňuje přenos vzruchu dál po zrakové dráze. Od
gangliových buněk signál pokračuje jako depolarizace.
• Hodnota hyperpolarizace závisí na intenzitě osvětlení.

Elektrické změny v tyčinkách

• Dva zásadní rozdíly oproti klasickému neuronu:

1.membrána vnějšího segmentu je v klidu propustná pro Na+
2.aktivace receptoru vyvolá hyperpolarizaci

Potenciál za tmy Potenciál při hyperpolarizaci

-40 mV -70 až -80 mV

Vzniklý elektrický signál se vede po zrakové dráze do

zrakového centra v mozku.

Adaptace na tmu

• Při setmění - šeru dojde k rozšíření zornice, aby se do oka dostalo co nejvíc světla. Citlivost
oka na světlo se zvyšuje. Protože jsou čípky méně citlivé, ve tmě přestáváme vidět barvy.

• Při přechodu ze světla do tmy se mění funkce sítnice, přechází od vidění fotopického ke
skotopickému – vzrůstá citlivost ke světlu, zcitlivuje se syntézou (zvýšením koncentrace)
rhodopsinu. Než se proces rozběhne naplno trvá to desítky minut až hodiny.
• Někteří živočichové s noční aktivitou mají za sítnicí vrstvu buňek schopných odrážet světlo.
Světelné paprsky, které projdou sítnicí, se odrazí a procházejí sítnicí zase nazpět, takže
mohou podráždit fotoreceptory dvakrát.

Podstata vit.A pro kvalitní vidění

• Retinal, je derivát vitamínu A Při jeho nedostatku se zpomalí adaptace na tmu (kdy je nutná
syntéza většího množství pigmentů), výsledkem je šeroslepost.
• Při nedostatku vitamínu A1 se špatně zpětně produkuje rodopsin

Reakce mimo sítnici

• Uvolněný trans-retinal se zčásti přenáší krví do jater, kde se hydrogenuje na alkohol
TRANS-RETINOL a izomeruje na CIS-RETINOL
• Cis-Retinol se krví dostává zpět do sítnice, kde se musí oxidovat na 11-cis-retinal
• Přenos krví je umožněn navázáním na transportní protein retinol-binding protein (RBP)
Barevné vidění
• stejný proces se odehrává i v případě čípků, které zajišťují barevné vidění
• je podmíněno přítomností 3 druhů čípků:
– modrý pigment (maximum absorpce 440 nm)
– zelený pigment (maximum absorpce 535 nm )
– červený pigment (maximum absorpce 565 nm)
• fotoreceptory mají nepatrnou odlišnost v bílkovinné složce - to způsobuje rozdíly v
absorpci
• chromofor je stejný jako v tyčinkách = 11-cis-retinal

Barevné vidění
• Zajišťují čípky
• 3 typy čípků s různými absorpčními maximy:
- modré (445 nm)
- zelené (535 nm)
- červené (570 nm)

• Princip reakcí zcela shodný s tyčinkami, nižší senzitivita

• retinal zcela shodný, mají ale odlišnou bílkovinu (fotopsin), způsobující rozdíly v absorpci.