Smrk:

Smrk je bohatě zastoupený rod stromů, výjimečně keřů z čeledi borovicovité. Patří do něho dle
různých pojetí 33 až 40 druhů rostoucích v chladných a mírných oblastech severní polokoule.

Popis:

Smrky jsou vždyzelené stromy obvykle dosahující mohutného vzrůstu (nejvíce smrk sitka až
80 m), s korunou většinou kuželovitého nebo válcovitě kuželovitého tvaru. Větvení je výrazně
monopodiální, větve vyrůstají v přeslenech. Architektura větví a koruny je morfologicky
značně proměnlivá, a to i v rámci jednotlivých druhů, s větvemi nižších řádů deskovitě
uspořádanými nebo převisajícími. Kůra (borka) je tenká, drsná, šupinovitého vzhledu, dřevo
obsahuje pryskyřičné kanálky.

Jehlice jsou dvojího typuː jednak čtyřhranného průřezu s jedním cévním svazkem (většina
druhů), jednak ploché, na rubu se dvěma bílými průduchovými proužky jako u jedle (smrk
omorika, sitka). Na rozdíl od jedle vyrůstají na vystouplých listových polštářcích, po jejich
opadání jsou tedy větvičky drsné, což je jedním z hlavních rozlišovacích znaků tohoto druhu
od ostatních jehličnanů.

Výskyt:

Původní areál rozšíření příslušníků tohoto rodu je chladnější pásmo severní polokoule.
Těžištěm výskytu jsou boreální lesy severní Evropy, Sibiře a Severní Ameriky, ve vyšších
polohách roste i v mírném pásu, v horách zasahuje až k severní hranici subtropů. Nejjižněji
zasahuje P. morrisonicola na Taiwanu a P. chihuahuana v Mexiku. V Evropě jsou původní tři
druhy (smrk ztepilý, na Balkáně smrk omorika, ze Sibiře do severovýchodní Evropy zasahuje
areál smrku sibiřského); 7–9 druhů pochází ze Severní Ameriky (vesměs hojně sadovnicky
pěstované druhy jako smrk pichlavý, sivý, černý či sitka). Největší druhové pestrosti dosahuje
rod ve východní Asii.

Dnes se smrky lesnicky pěstují na celé mírné a chladnější části severní polokoule, jako
okrasné stromy se vyskytují i na jižní polokouli (zejména v Austrálii a na Novém Zélandu).