PSYCHOLOGIE JAKO VĚDA

- pojí se s tím používání exaktních metod na měření jevů (laboratoře, experimentální metody,
psychofyzické měření)
- věda = činnost prostřednictvím níž objektivně nahlížíme na svět – ucelený systém informací o
světě získaných vědeckou metodou
- věda neodráží realitu, pouze ji interpretuje
- vědecká teorie = poskytování faktů, návodů, jak poznávat svět a jeho vysvětlení
- zvědavost = porozumění světu
- potřeba přežít = nejefektivnější adaptace při poznání podmínek, zákonitostí a faktů
- hlavní cíle vědy:
o popis a utřídění – co? (deskripce a klasifikace) – kategorizace jevů, věcí (popis toho,
jak je jev rozložený v populaci, jeho vlastnosti, …) – průzkumy, explorační výzkumy
o predikce – jak? (předpokládání) – nacházení vztahů mezi jevy (neexperimentální
studie) = zjišťování předpokladu, který se může vyskytnout podle už zjištěné
informace
o vysvětlení – proč? – interpretace, zdůvodnění vztahů, příčinné vztahy (jak jev vniká,
jaké jsou jeho příčiny, jaké následky je možné očekávat) – experimenty,
kavziexperimenty, vývojové studie, regresní a multivariační testované modely
- předvědecké metody poznání (Peirce)
o autorita
o tradice – vychází ze společenských názorů zažitých ve společnosti
o a priori – vychází ze zkušenosti
- vlastnosti (metody) vědy:
o systematičnost a organizovanost – exaktní zaznamenávání postupů měření jevů,
postupy experimentů, ontogeneze výzkumu krok za krokem
o empiričnost – data zaznamenávání, databázy, kvalitativní materiály
o objektivita a verifikovatelnost – objektivita metod a postupů (nezkreslenost vlivem
výzkumínka)
o sebekorekce/ otevřenost vůči kontrole – ověřování za stejných nebo změněných
podmínek
- specifické zkoumání v psychologii (Hrabovský):
o předmět zkoumání je složitý a komplexní  nestačí měření jen jednou metodou –
problém měření
o psychologie se ve svém jazyku blíží nevědeckému jazyku – problém definování
o charakteristiky jsou těžko měřitelné, dochází tak k  nepřímosti a chybovosti
měření

1
Jazyk vědy

- vědu komunikujeme prostřednictvím jazyka, který není jednotný

- slovo (symbol) není vždy předmět (designát), vyjadřuje objekt/ skupinu objektů
- chyby:
o neostrost – jevy, u kterých je nejednoznačné, zda se ne/jedná o designát pojmu
o vícevýznamovost – jedno slovo/ symbol označuje více různých objektů/ významů
- definování jazykových označení/ předmětů/ pojmů
o předdefinitorní formy definování (uplatnění)
 pojmenování
 příklad a vypočítání
 definice pomocí rozdílů
 popis
 porovnání se známým
 poznání objektu je nedostatečné, předběžné
 exaktní definování není nevyhnutelné (oběma stranám komunikace je objekt
známý a jasný)
 exaktní definování by zkomplikovalo porozumění (např. pro laiky)
o hlavní formy definice
 pro definice je charakteristická větší přesnost a jednoznačnost v určení pojmu
 nominální (formální, jmenovitá)
 neznámý pojem určujeme pomocí známého pojmu (např. překladové
slovníky, intelektová zaostalost)
 reálná
 existenciální – pojem určujeme jeho vlastnostmi, vztahy mezi
vlastnostmi (př. psychologie)
 genetická – uvádí podmínky a procesy, které vytváří objekt (př.
frustace)
 operacionální definice
 výpověď, která určuje, jaký je význam vybraného jazykového
označení (symbolu, pojmu)
 prakticky se jedná o podtyp genetické def.
 významná pro empirické vědy
 splňuje podmínky opakovatelnosti a ověřitelnosti vědecké metody
 její hlavní funkcí je přesně komunikovat

2
  měrná – popis procedur, po jejichž vykonání můžeme pojem
identifikovat, jde o návod, který vede k tomu, abychom mohli měřený
jev „vidět“ (př. to, co je měřené IQ testy)
 experimentální – definuje postup, kterého realizováním vyvoláme –
definovaný jev, objekt nebo proces

TEORIE A JEJÍ OVĚŘOVÁNÍ

- teorie = systém poznatků, uspořádává poznatky do struktur, vysvětluje vztahy mezi jevy
- jsou schematicky znázorněné v modelech
- základní vlastností je ověřitelnost (zároveň i vědeckého bádání)

Vznik teorie

Indukce

- postup od jednotlivých dat k jejich zobecnění

- formulování všeobecně platných pravidel, principů a zákonitostí
- induktivní závěry překračují informace získané v původních datech = tvorba teorií
- induktivní postup = od konkrétních poznatků k všeobecnému závěru
o pozorování jevů – když jev B následuje po jevu A
o záměrné navození jevu A a pozorování objevení se jevu B
o opakované navození jevu A a pozorování jevu B
o manipulování s jevem A – pozorování výskytu nebo změny jevu B
o opakování u N jednotlivců
 Když platí, že A vyvolávají B u N jednotlivců, závěry mohou být zobecněné a
zformulované do teorie.

Dedukce

- deduktivní postup = ze všeobecných zákonitostí odvozujeme konkrétní tvrzení

- teorie se nejlépe ověřuje prostřednictvím snahy o její zpochybnění
- Karl Popper – termín falzifikace = vyvrácení/ zfalšování/ znehodnocení věd. teorie
- vychází z induktivně vytvořených tvrzení (předchozích výzkumů, teorií) a formuluje
předpoklady, které když nastanou, teorie bude zamítnutá, znehodnocená
- snaha je najít výjimky  dokázat, že teorie neplatí – tento postup zabezpečuje neustálý vývoj
poznatků, zdokonalování teorií a vědecký pokrok
- východiskem je zevšeobecňující závěr

3
 - ověřujeme specifické tvrzení, které logicky vyplývají z východiska deduktivně vytvořené
hypotézy
- cesta k testování teorie

Hypotéza

- konkrétní tvrzení odvozené z teorie či z předchozích poznatků

- formulace hypotézy musí být podložená
- předpoklad, který se porovnává s empiricky získanými (pozorovanými) novými daty
o v kvanti výzkumu statistickou metodou
o v kvali výzkumu analytickou indukcí
- na základě přijetí předpokladu se teorie podpoří
- zamítnutí předpokladu  zpochybnění teorie  obohacení systému poznatků, zdokonalení
teorie  vědecký pokrok
- důvody údaji nepodpořeného předpokladu:
o falzifikace – chybně vybrané teorie
o chybně vyvozené předpoklady
o chybně sesbírané údaje (chyby v metodě)
- heuristická funkce hypotézy: neověřování stanoveného zobecnělého tvrzení, ale zjištění
vysvětlení nějakého jevu
- vlastnosti dobré hypotézy:
o výrok o vztazích mezi jevy s implikací přímého ověření těchto vztahů (musí být jasné,
jestli jde o vztah, rozdíl anebo co se ověřuje)
o formulace v podobě přímo testovatelné (př. komparační test-EQ mezi ženami a muži)
o obsahuje jasně definované pojmy
o není tautologická (cirkulární, vždy pravdivý výrok)  nebylo by možné ji testovat
o nezahrnuje nepozorovatelné zkušenosti (jevy, které věda nezná – štěstí, předtucha, …)

Nové teorie

- kromě ověřování existujících teorií se uplatňují vědecké postupy (metody) i v objevování

nových fenoménů
- věda má za úkol objevování, návrhy na vysvětlení teorií a ověřování těchto vysvětlení
- ve výzkumu je úloha zformulovaná ve výzkumném problému
- objevování je explorace (klasifikace jevu), kterou neověřujeme, jen získáváme údaje o
vlastnostech jevu a pozorujeme  výsledkem tohoto přístupu může být návrh teorie, která se
nejdřív testuje/ ověřuje

4
 - v rámci cílů predikce a explanace můžeme objevovat i ověřovat vztahy s cílem předpovězení
nebo vysvětlení

ONTOGENEZE PSYCHOLOGICKÉHO VÝZKUMU

- základem ontogeneze PV je výzkumný problém

Fáze výzkumu

1. Nápad – vychází ze studia teoretické literatury  formulace výzkumného problému, cíle

(vychází z kritického myšlení – jiný úhel pohledu na základě našich vědomostí)
2. Zdroje poznatků (studium literatury)
3. Výzkumný problém
a. cíle
b. otázky
c. hypotézy
4. Metody
5. Výsledky
6. Diskuse a závěr

Cílem může být:

- ověřování platnosti teorie

- kritická replikace už prezentovaných výzkumů
- rozšíření nebo zúžení aplikovatelnosti známých postupů
- získání informací o nových skutečností

Výzkumný problém

- jedná se o výrok nebo otázku (většinou u kvali)

- formulace pomocí vymezení proměnných a definování vztahu mezi nim
- příčiny, korelace, rozdíly, intenzivní zkoumání a popis proměnných samostatně
- problém je výrok, který se ptá na to, jaký je vztah mezi existujícími proměnnými
- proměnné musí být operační
- formulace výzkumného problému není v otázce  nutná formulace výzkumné otázky +
hypotézy (jako anticipované odpovědi = deduktivní předpokládaná odpověď na otázku)

Volba metod (metodologie)

- výběr výzkumného souboru:

o nepravděpodobné
 záměrný

5
  příležitostný
 nahodilý/ dobrovolnický
 sněhová koule
o pravděpodobný
 skupinový
 náhodný
 stratifikovaný
 systematický
 oblastní
- sběr údajů
o experiment
o dotazník
o test
o interview
o pozorování
o klinické metody (projektivní, psychodiagnostické)
o analýza dokumentů
- zpracování údajů
o statistické metody
o kvalitativní analýza

Zpracování údajů, interpretace, diskuze

- výsledky
o tabulky, grafy, schémata, mapy
o věcná a přesná interpretace, bez komentářů
- diskuse
o uvedení výsledků a jejich začlenění do teoretického rámce (východisek)
o zhodnocení limitů a předností výzkumu
o aplikace do praxe, podněty pro další výzkum
o uplatňuje se indukce
- psaní výzkumné zprávy

PROMĚNNÉ

- 3 druhy:

6
 o podnětové – S
 zrakový, sluchový, hmatový, …
 fyzikální – teplota, vlhkost, zvuky
 úlohy – obsah, obtížnost, čas, podmínky (normální, modifikované), změna
instrukce (přiměřená, neúplná)
 sociální situace – autorita, konformita
o organizované (osobnostní) – O
 osobnostní – typy, osobnostní rysy, dědičnost
 motivační proměnné – potřeby, hodnoty, postoje
 demografické proměnné – věk, pohlaví, vzdělání, bydliště, soc. status
 fyziologické – únava, kondice, zdravotní stav
o proměnné chování, reakcí – R
 způsob projevu organismu
 chování (jednoduché, komplexní), výkon (test), slovní reakce, kresba apod.
 př. odpovědi v dotazníku
- vztahy mezi proměnnými
o zkoumáme vztahy mezi nimi navzájem
o kauzální vztahy mezi S-R  experiment
o kvazikauzální vztahy mezi O-R  kvaziexperiment
o kauzální vztahy mezi S-O  v medicíně, v psychologii ex post facto
o vztahy mezi R1-R2  ne kauzalita v korelačních nebo komparačních plánech
- závislá (R, O) a nezávislá (S, O) proměnná – používáme je jen tehdy, když zkoumáme
kauzalitu (při experimentech, kvaziexperimentech, experimentech ex-post facto)
- další proměnné (ne vždy žádoucí):
o historie – jednotlivce X makroekonomické jevy (epidemie)
o zrání a přirozený vývoj
o neekvivalentnost skupin – ve skupině jsou lidé s různými charakteristikami
o efekt měření – při 2. měření je výsledek lepší, protože se už naučil postup
o chyba měřícího nástroje – není psychometricky ověřený, technické problémy
o experimentální mortalita – odstoupení od výzkumu (ztráta motivace, smrt)
o reaktivita osob – mezi probandem a výzkumníkem, zabezpečení – slepé experimenty
(pro snížení subjektivního vlivu probanda), placebo
o očekávání ze strany experimentátora – zabezpečení dvojitým slepým experimentem
- proměnné týkající se:
o probanda – motivace

7
 o výzkumníka – jeho přítomnost, vliv očekávání, pohlaví, zkušenost, anxieta, přístup,
formalita/ neformalita

TYPY VÝZKUMU

- kvantitativní vs. kvalitativní typ výzkumu

- volbu typu zvolíme podle:
o charakteru výzkumného problému (jednoduchý, komplexní)
o času
o financí
o zkušeností
o výzkumného týmu
o poznatcích o problému
o potřeby praxe
o dostupnosti vzorku
o významu přirozeného prostředí pro objektivní zkoumání
- nomotetický přístup
o velký reprezentativní soubor (N respondentů)
o několik metod  výsledky jsou v číslech
o redukce jevu na několik proměnných, které jsou přesně operacionalizované ještě před
výzkumem
o krátké časové trvání (hromadné testování)
o testování hypotéz
o statistické metody vyhodnocení a validizace (zda měří to, co má)
o důraz na objektivnost metod
o umělé navození jevu nebo záměrné sledování jevu, statistická kontrola vnějších
proměnných
- idiografický přístup
o 1 nebo málo objektů zkoumání (jednotlivci, skupiny) – i extrémy, specifické skupiny
o holistický pohled na fenomén – množství proměnných, které se mohou objevit a
definovat v průběhu výzkumu
o více metod, které zjišťují ty stejné proměnné
o analýzy obsahu výpovědí, produktů – nemusí být transformované do čísel
o výzkum v přirozených podmínkách
o dlouhodobé šetření

8
 o korekce cílů, metod, kohorty v průběhu výzkumu
o narativní deskripce procedur, interpretace výsledků, závěrů

Kvantitativní výzkumný plán

Experimentální plány (proč?)

o jednoduché
 vnitrosubjektové (within-subject)
 každý subjekt pojme všechny úrovně nezávislé proměnné (opakované
měření)
 volba tohoto plánu, když hrozí individuální rozdíly probandů v různých
skupinách (neekvivalentnost)
 kompletní – blokové znáhodnění (výběr) X vyvažování ABBA
(nejdůležitější pořadí měněných podnětů, když je úrovní nezávislých
proměnných méně)
 nekompletní – vždy u jednotlivce jen jednou každá úroveň nezávislé
proměnné (víc úrovní nezávislé proměnné, různé pořadí) – plán latinského
čtverce (vyvážený X nevyvážený)

 mezisubjektové (between-subject)
 každý subjekt pojme jen 1 úroveň nezávislé proměnné
 neekvivalentnost skupin ošetříme: náhodným přiřazováním do skupin,
vyrovnáním, měřením jevu před a po
 volíme jej tehdy, když hrozí transfer (při opakovaném měření = efekt
naučení)
o multivariační
o kvaziexperimenty
 nemůžeme náhodně přidělit pokusné osoby k jednotlivým experimentálním
podmínkám  porovnávací skupina:
 plány s neekvivalentní porovnávací skupinou – vznik skupiny ještě před
vytvořením experimentálního plánu  proto se snažíme vyrovnávat
alespoň jiné důležité proměnné

9
  plány vícenásobných časových sérií – přerušované časové série
s neekvivalentní porovnávací skupinou
 výhody a nevýhody:
 ovlivněn prostředím
 nejsou zcela kontrolovatelné
 nižší vnitřní validita
 větší přirozenost – přiblížení reálným podmínkám
 zjišťování kauzality
 kontrola aspoň části interindividuální variability pomocí vyrovnávání,
vyvažování a protivyvažování

Neexperimentální výzkumné plány (co? jak? kdy? kde? za jakých okolností?)

- deskripce (konstatování výskytu jevu, jeho vlastností, projevu) a predikce

- nejedná se o kazuistiky
- tzv. vzorkové přehledy
o vzorek = reprezentativní výběr z populace
o přehled = to, jaké charakteristiky, znaky, proměnné budeme zkoumat, jakými
metodami, za jakým cílem
o popis komplexního chování jednotlivce, vzorky v dlouhodobém časovém kontextu
- orientační přehledy
o váže se na exploraci
o cílem je orientace v problému a porozumění problému, vhled do problematiky, která
není zatím probádaná (sonda, systematické/ naturalistické pozorování, terénní,
etnografická studie, mapující výzkum)
o u tohoto výzkumu je potřeba:
 získat maximum dostupných informací o problému
 důsledné naplánování cíle výzkum
 jasně definovat proměnné, které jsou cílem zkoumání
 určit přesné postupy identifikace proměnných
 přiměřeně vybrat výzkumný soubor
- korelační přehledy
o cílem je zjistit těsnost vztahů mezi proměnnými – souvisí jev A s jevem B?
o kovariance (nezajímá nás kauzalita = který jev je příčinou a který důsledkem)
o tvorba efektivních predikcí – i tehdy, když nemůžeme realizovat experiment
z různých důvodů (ex post facto = od důsledků k možným příčinám)
- komparační – diferenciační přehledy

10
 o cílem je přezkoumat, zjistit, ověřit rozdíl mezi skupinami
o několik skupin s různou charakteristikou porovnáváme vzhledem k proměnné (resp.
porovnáváme proměnné vzhledem k nějakému kritériu  tak rozdělíme výzkumný
soubor – př. pohlaví, věk)
- vývojové přehledy
o cílem je zjistit rozdíly z hlediska vývojového kritéria
o specifický typ diferenciačního přehledu
o kohortu tvoří populace různé věkové úrovně (věk = diferenciační kritérium)
o longitudinální i průřezové plány
o průřezový plán
 jednorázové měření několika věkových kohort (riziko interindividuálních
rozdílů a rozdílné historie zkoumaných skupin)
o longitudinální plán
 dlouhodobé zkoumání jednoho souboru
 odhalujeme tak základní vývojové trendy, pokud se nevyskytuje transfer
(efekt naučení)
 nevýhodami je časová a finanční náročnost, limitované možnosti
zevšeobecnění, interference (vzájemné ovlivňování)
o periodicky opakovaný longitudinální výzkum
 dlouhodobé zkoumání několika kohort, které jsou postupně zařazované do
výzkumu

TYPY VÝBĚRŮ VZORKU

- reprezentativnost výběru:
o soubor je reprezentací pro základní soubor = populaci  můžeme tak z něho
statisticky odvozovat a usuzovat o charakteristikách základního souboru
o ukazatelem reprezentace je rozdíl mezi populací a na zjištěnou charakteristikou
výběrového souboru – výběrová chyba
o systematická – špatně zvolený postup výběru nebo kritérií
o náhodná – důsledek pravděpodobnostního výběru, výběrové náhody (klesá
s rozsahem výběru)
o žádný prvek patřící do populace nesmí být při tvorbě výběru a priori vyloučený 
každý musí mít sejnou šanci se do končeného výběru dostat
- opora výběru: seznamy, adresy, databáze, registry, dotazníky, dokumenty evidenčních čísel
- soubor bude reprezentativnější když:

11
 o je populace homogennější
o máme podrobnější a specifičtější informace o zkoumané populaci
o více hledisek bude reprezentovat princip stejné šance výběru pro jakýkoli prvek
populace
- záměrný (kritériový) – cílevědomě se vybírají respondneti podle doúpředu stanovených
kritérií (vhodné při zkoumání extrému v populaci) – podobný je lavinový výběr (1 kontakt
nám zprostředkuje další kontakty)
- nahodilý (příležitostní) – postup výběru bez pravidel  nedoporučuje se, je zkreslený
- výběr dobrovolníků – samovýběr, participanti se přihlásí sami  zkreslení reality (motiace –
finanční odměna apod.)
- náhodné výběry (pravděpodobnostní)
o jednoduchý náhodný výběr
 každý jednotlivec má stejnou šanci se dostat do výběrového souboru
 metoda náhodné cesty (algoritmus „random“, který vyhodí nějaké číslo)
o systematický výběr
 nutností je seznam všech jednotek základního souboru  pak vybereme na
základě kritéria F = N/n
 např. každý desátý
o oblastní (stratifikovaný) výběr
 je nejnáročnější na přípravu, ale za to nejpřesnější
 1. krok: základní soubor rozdělíme podle určitých kritérií na podskupiny, aby
si byly navzájem co nejméně podobné
 2. krok: zvolíme rozsahy z parciálních (dílčích) výběrů
 3. krok: nezávislým výběrem dílčí výběrové soubory
 4. krok: sloučíme je
o skupinový
 existuje seznam sociálních skupin s vnitroskupinovou diferenciací
 náhodným výběrem vybereme určitý počet skupin
 do výběrového souboru budou patřit všichni členové skupiny
o vícestupňový
 předpokládá, že populaci je možné hierarchicky uspořádat a klasifikovat do
systému
 vždy náhodně vybíráme jednotky z následujícího stupně struktury
- nepravděpodobnostní výběry
o kvóty = kritéria, na základě nich si interviewer vybírá participanty (věk, pohlaví)
o výběrový soubor tvoří participanti od všech tazatelů

12
 o kvóty – zastoupení vzorku

MĚŘENÍ A KVANTIFIKACE

- způsob získávání dat pro kvantitativní výzkum

- kvantifikace
o přiřazování číselných údajů jevům
o v kvantitativním výzkumu musí být všechny údaje o jevech zakódované =
reprezentované čísli v databázi
o přiřazování čísel se děje prostřednictvím několika způsobů = úrovní měření
- měření
o podřadný pojem kvantifikace – jedná se o kvantifikaci v užším významu  čísla
znamenají skutečnou hodnotu (míru, intenzitu, kvantitu jevu)
o vztahuje se na přiřazování hodnot pomocí měřících nástrojů (metodik) – kde je
nastavené skórování úloh a vyhodnocovací klíč
o úrovně měření:
1. nominální
2. pořadová (ordinální)
3. intervalová (kardinální)
4. poměrová – má absolutní nulu

STATISTIKA

- zaobírá se sběrem, analýzou, interpretací a prezentací dat

- patří mezi metodologicky integrující vědy
- statistická jednotka = 1 prvek statistického souboru (osoba, jev)
- statistický znak = 1 charakteristika statistické jednotky (např. za určité období) – možné
hodnoty statistického znaku musí být navzájem neslučitelné a jedna z nich musí vždy nastat
- popisná statistika = statistická deskripce
o třídění
o deskriptivní charakteristiky a grafická zobrazení ke kvali i kvanti proměnné

Deskripce kvalitativní proměnné (nominální, kategorická)

13
 1. frekvenční tabulka – absolutní, relativní početnosti, percentil

2. koláčový graf – procenta z frekvenční tabulky

3. sloupcový graf (bar 4. kumulativní

chart) – absolutní početnosti sloupcový graf (cumulative bar
chart) – relativní početnosti
50

49

Školy
48

160
47
140 stredná
46 120 49 odborná
100 škola
45
80 stredné
44 60 46 odborné
učilište
Count

43
40
GYM SOU SOS 20 44 gymnáz-
„Škola“ 0 ium
1

Deskripce kvantitativní proměnné (nominální, kategorická)

1. frekvenční tabulka

„Vek“

Valid Cumulative
Frequency Percent Percent Percent
Valid 14,6 3 2,2 2,2 2,2
14,8 24 17,3 17,3 19,4
14,9 3 2,2 2,2 21,6
15,0 9 6,5 6,5 28,1
15,1 15 10,8 10,8 38,8
15,2 12 8,6 8,6 47,5
15,3 3 2,2 2,2 49,6
15,4 18 12,9 12,9 62,6
15,5 14 10,1 10,1 72,7
15,6 12 8,6 8,6 81,3
15,7 16 11,5 11,5 92,8
15,9 10 7,2 7,2 100,0
Total 139 100,0 100,0

2. histogram a polygon – sloupcové

grafy zaznačené hned vedle sebe,
představují spojitá data

14
40

30

20

10

Std. Dev = 5,44

Mean = 39,3

0 N = 139,00
25,0 27,5 30,0 32,5 35,0 37,5 40,0 42,5 45,0 47,5 50,0

„Úzkost pred skúškou“

3. opisné charakteristiky
o míry polohy (střední hodnoty):
 průměr (aritmetický, geografický, harmonický)
 medián = hodnota uprostřed (50. percentil)
 modus = hodnota, která se v souboru vyskytuje nejčastěji
o míry variability
 variační rozpětí (Range)
 mezikvartilové rozpětí
 rozptyl (variance)
 standardní odchylka – odmocnina z rozptylu
 variační koeficient
 koeficient disperze
o míry tvaru
 strmost a šikmost
4. krabicový diagram (boxplot) – zobrazuje medián, 1. a 3. kvartil, maximum, min., extrémy

15
Statistická inference

- skupina metod pro účel testování hypotéz

- umožňuje interpretovat rozdíly či vztahy, které vypočítáme (např. rozdíl v průměrech mezi
skupinami)
- nejsou jen náhodné, ale odráží realitu
- jsou vyjádřeny hodnotou statistické významnosti Sig. nebo p-hodnota
- standardně stanovená na p = 0,05
- když je p <0,05  interpretace rozdílu, vztahu, výsledku jako významná
- používá se při zodpovězení výzkumných otázek

OBJEKTIVIZACE

- standardnost metod
- týká se kvantitativních metod – dotazníků, testů, posuzovacích škál, sémantického
diferenciálu
- snaha o exaktní měření jevů, které jen odvozujeme z chování, výkonu a prožívání  při tom
dochází k chybám měření
- nespolehlivé údaje  vyvozené závěry jsou zpochybnitelné
- otázky:
o Jak dosáhnout toho, aby měřená data byla objektivní?
o Bude metoda měřit to stejné, co chceme i při dalším měření nebo za jiných podmínek?
o Měří metoda to, co chceme, aby měřila?
o Jak na základě výsledku popíšeme skutečnost?
- objektivita
o dodržování postupu měření, podmínek měření, postupu vyhodnocení, když
administrátor nemá vliv na to, jaké skóre bude přisouzené zkoušenému
o zahrnuje standardnost, reliabilitu, validitu a metody
- reliabilita
o spolehlivost, stabilita, konzistence, předpověditelnost, přesnost
o měření je stabilní, spolehlivé, předvídatelné  pokud dostáváme stejné nebo
podobné výsledky, i když měříme tu stejnou skupinu znovu a znovu pomocí stejného
nebo porovnatelného prostředku měření
o měření je přesné  pokud jsou data získané prostředkem měření skutečnými mírami
měřené vlastnosti
o měřící nástroj má být odolný vůči náhodným chybám měření

16
 o odhad reliability:
 test-retest = opakované měření v té stejné skupině s odstupem času u
„stabilních jevů“
 paralelní forma = shoda ve výsledcích formy měření A i B – stabilita měření
 odhad vnitřní konzistence
 split-half – předpokládá homogenitu položek (když rozdělíme
náhodně test na polovinu, skóre zůstává stejné)
 mezipoložková – zjišťování, zda variance mezi jednotlivými
položkami je menší nebo větší jako variance mezi jednotlivými
osobami
- validita
o míra shody mezi naměřenými údaji a tím, co jsme chtěli měřit
o ptáme se, zda měří měřící nástroj to, co má
o podmínkou validity je jeho reliabilita:
 obsahová validita
 test má představovat reprezentativní výběr znaků typických pro
zkoumaný jev
 zjišťujeme, do jaké míry obsah (položek) reprezentuje dané kvality
(např. při tvorbě testu z metodologie se musí otázky týkat všech
probraných okruhů)
 důkladná logická analýza obsahu
 skupina expertů posuzuje test jako celek, ale i jednotlivé položky
z hlediska jejich reprezentativnosti, míry významu pro měřenou
charakteristiku
 výsledkem je CVR (= index obsahové validity) – je kladný tehdy,
když jej >50 % označí za podstatný
 kriteriální validita
 empirická validita
 výsledek měřícího nástroje se porovná (zjistí se shoda) s kritériem =
standardem, který vyjadřuje to, co chceme měřit
 kritériem může být test, který standardizovaně měří danou
charakteristiku (IQ, extraverzi)
 kvalitativní posouzení expertem pomocí různých diagnostických
metod (pozorování, rozhovor)
 kriteriálních validit je tolik, kolik je kritérií

17
  předpovědní validita – k předpovězení budoucího výkonu, je nutné jej
validizovat s odstupem času
 konstrukční validita
 míra, ve které test skutečně reprezentuje určitý teoreticky stanovený
konstrukt
 také znamená testování konstruktu samotného (kromě ověřování
psychometrických parametrů)
 nízká KV měřícího nástroje  samotný konstrukt je problematický
- standardizace
o psychodiagnostická metoda
o proces tvorby norem – definované průměrem a standardní odchylkou (obvykle se
uvádějí podle věku a pohlaví)
o zjišťuje se distribuce na reprezentativní skupině z populace
o podle normálního rozdělení platí AM +- 2SD = 96 %
o na základě těchto údajů určujeme pásmo hodnot (průměrné, podprůměrné,
nadprůměrné)
o transformace skór na staniny, T-skóry, Z-skóry, steny – pro jednodušší porovnání
s jiným kritériem (př. IQ testy: TIP, KVIT – různé skóre, ale transformováním umíme
zjistit, jestli má lepší abstraktní nebo verbální inteligenci)

KOMUNIKACE PSYCHOLOGŮ A INSTITUCIONALIZACE VĚDY

- 3 roviny společenského základu ve vědě:

o stupeň dosavadního poznání objektu
o úroveň dostupné technologie a nástrojů poznávání
o institucionalizace vědy, vědeckého poznání
- paradigma vědeckého zkoumání – akceptované závěry dosavadního zkoumání určují
charakter zaměření budoucího výzkumu

Institucionalizace vědeckého poznání

- proces vytváření a realizování systému pravidel  věda tak získává svou formální sociální
podobu  řídí tak svůj vlastní rozvoj
- má za úlohu zastřešovat i právní normy týkající se vzdělávání, vědecké činnosti, udělování
titulů, licencí, grantový systém
- v ČR:
o Českomoravská psychologická společnost

18
 o Česká psychoterapeutická společnost
o Česká psychologická komora z.s.
o Unie psychologických asociací ČR
o Asociace klinické psychologie ČR
o Asociace dopravní psych.
o Asociace školní psych.
- etické komise
- Sdružení a asociace psychologů
o zájmové nebo profesní stavovské organizace
o reprezentace vůči jiným organizacím
o určuje činnost a zaměření
o národní i mezinárodní
o vydávají časopisy, pořádají vědecké události, vzdělávají, dělají osvětu, kontrolují
odbornost a etiku
o APA v USA
o Mezinárodní unie psychologické vědy – sdružuje národní organizace (založená
koncem 19. stol.)
o Mezinárodní asociace aplikované psychologie (IAAP) – zal. 1920 – sdružuje
jednotlivce
o Evropská federace asociací profesionálních psychologů (EFPPA)
- Psychologická vědecká pracoviště
o vznikají na základě pokynů od státu, veřejných a soukromých organizací
o mají kompetence, pověření (finance) na výzkum
o VŠ, akademické vědecké ústavy – Psychologický ústav AV ČR
o dříve na zvláštních pracovištích a při podnicích (Psychotechnický ústav)
- současnost:
o etapa moderní akademické vědy od 70. let 20. st.
o nyní – postakademická etapa = přesun vědeckého poznání do soukromé sféry nebo
dočasných neinstitucionalizovaných výzkumných týmů (vliv sponzorů, kteří financují
– odklon od základního výzkumu)

Vědecká komunikace v psychologii

- Vědecké časopisy a knižní publikace

o tištěné a elektrické

19
 o databáze „Current contents“ – přehledy impaktovaných časopisů (přidělení impakt
faktoru Institutem pro vědu  větší prestiž)
o Scopus – citační databáze, Web of science
o Science direct – celé články
- Vědecké sborníky
- Vědecké monografie – 1 téma, vlastní výzkum X odborná publikace – neobsahuje nové
poznatky
- Vědecká střetnutí – semináře, konference, kongresy

Hodnocení vědeckého přínosu

1. Publikace
o množství: kategorizace publikační činnosti
o citace:
 ohlasy, počet – pozitivní i negativní – zahrnují jen zdroje v databázích
 Vědecký citační index (SCI)
 Citační index v sociálních vědách (SSCI)
o impakt faktor
 poměr počtu publikací a počtu ohlasů v impaktovaných a jiných databázích
(pro autory, instituce, časopisy apod.)
2. Granty
o institucionální – uděluje univerzita
o národní – KEGA (Kulturná a edukační grantová agentura), VEGA (Vedecká
grantová agentura), APVV (Agentura na podporu výzkumu a vývoje)
o mezinárodní – ESF (Evropský sociální fond), Erasmus

ETIKA V PSYCHOLOGII

- sporné otázky:
o Měl by výzkum přinášet jen dobro (ale co je dobro)? A proč jen to, když základem
vědy je zvědavost?
o Měl by výzkum přinášet užitek, zlepšovat kvalitu života? Může být každý výsledek
zneužitelný?
o Jedná se o etický výzkum, když jeho realizace přináší utrpení nebo oběť?
- cíl X způsob dosáhnutí cíle
- etické principy při výzkumu s lidmi (APA, 1982):
o respekt a ohled vůči všem účastníkům výzkumu

20
  jestli není vědecká hodnota v konfliktu se zájmy a právy osob
 nesmí způsobovat bolest, utrpení, nepříjemné důsledky
 výzkum nemá vytvořit rizika větší než standardní život
 výzkumník má povinnost odstranit případné následky
o právo na informace
 obeznámení s cíli a smyslem výzkumu
 když metodologie požaduje jejich zatajení  nutnost bezprostředně po
ukončení experiment/ výzkumu obeznámit účastníky (informovaný souhlas)
o právo na soukromí a důvěrnost informací
 anonymita (neanonymní jen v případě, když účastník svolí)
o právo odstoupit od výzkumu
 kdykoli během výzkumu – nikdo jej nemůže nutit (ani nadřízený, učitel,
zaměstnavatel)
o etika publikování
 prezentace skutečných výsledků a nikoli fikcí, falzifikací (podvodné)

METODY V PSYCHOLOGII

- kvantitativní:
o dotazníky a inventáře
o testy
o posuzovací škály
o sémantický diferenciál (metoda měření intenzity psychologických a sociologických
postojů člověka k dané situaci – nejčastěji 7stupňová škála)
o sociometrie
o psychofyziologické a psychofyzické měření
o experiment
- kvalitativní:
o interview
o pozorování
o analýza produktů (deníky, kresby, literární díla, výtvarná díla, hudba)
o focus groups (interview se skupinou lidí)

DOTAZNÍKY A INVENTÁŘE

21
 - písemná verze rozhovoru – respondent odpovídá na otázky nebo se vyjadřuje k výrokům
- zjišťují se osobnostní charakteristiky, motivační činitelé (hodnoty, potřeby, postoje), emoce,
anamnéza
- jednodimenzionální (1 proměnná) a vícedimenzionální (víc proměnných/ faktorů)
- diagnostické, průzkumné
- psychodiagnostické dotazníky jsou standardizované (mají dané normy)  splňují kritéria
objektivnosti, reliability a validity

- inventář VS - dotazník
o „Jsem spokojený“ o „Jak moc jste spokojený?“
o výrok a přiřazení odpovědi na
škále

- odpovědi v dotaznících:
o uzavřené
 výběr z možností
 označování na škále
 ano/ ne (dichotomické)
o otevřené
 jedná se prakticky o kvalitativní metodu – zpracování pomocí obsahové
analýzy
o kombinované
 „jestli ano, tak uveďte důvody…“
- výhody:
o kvantifikace, možnost skupinové administrace
- nevýhody:
o zkreslení, tendence odpovídat požadovaným způsobem, náročnost sestavení vlastního
dotazníku

TESTY

- měření výkonu, který je projevem určité schopnosti, kapacity jednotlivce (paměť, pozornost,
intelekt, reakční čas, percepce)
- přesné určení podmínky administrace – testový materiál, čas, instrukce a způsob vyhodnocení
- diagnostické testy jsou vždy objektivizované: standardizace, reliabilita, validita
- testy oproti dotazníkům používají úlohy, ale ne otázky
- druhy:

22
 o tužka a papír
o přístrojové testy
o manipulační testy

PSYCHOFYZIOLOGICKÉ METODY

- měření krevního tlaku, tepu

- EKG, EEG, EMG
- kožně galvanická reaktivita
- teplota, dýchání
- měření adrenalinu
- metabolismus cukru

PROJEKTIVNÍ METODA

- promítnutí osobnostních, temperamentových a motivačních charakteristik, kreativity a

duševních procesů respondenta do obsahů, reakcí na nestrukturovaný podnětový materiál
(obrázkový, textový, verbální)
- projekce je nevědomá
- reakce: verbálně X prakticko-manipulačně
- projektové techniky: verbální, kresebné, manipulační

23
 - výhody: nejméně přehlédnutelné a zkreslené, způsob vyhodnocení je u standardizovaných
technik poměrně přesně určený
- nevýhody: náročné na vyhodnocení (výcvik, různorodost odpovědí)

ŠKÁLOVÁNÍ

- zaznamenává charakteristiky posuzované osoby jinou osobou

- výhody: objektivnost, kvantifikace
- nevýhody: zkreslení v interpersonálním vnímání druhé osoby (zaujatost)

SÉMANTICKÝ DIFERENCIÁL

- měření postojů – 3 složky: hodnocení, intenzita a aktivita

- 4-20 protikladných adjektiv, 5-11 stupňů
- výhody: kvantifikace, částečně nevědomé tendence
- nevýhody: složitá interpretace složek

SOCIOMETRIE

- metoda zaměřená na zjišťování struktury sociálních vztahů ve skupině – zkoumá

sociabilitu jednotlivce či skupin
- tvůrcem je J. L. Moreno
- faktory utvářející sociabilitu člověka:
o vztah člověka k sobě samému
o vztah člověka k širšímu sociálnímu prostředí
o míra potřeby sociálních kontaktů
o míra tolerance vůči okolí
o tendence k agresivitě
o úroveň osvojení společenských, morálních, právních norem a ochota je dodržovat
- základní sociometrická technika: sociometrický průzkum – zjišťuje názory člena skupiny:
o na své vlastní postavení ve skupině
o postavení ostatních podle skupinového mínění
o vlastní vztahy k ostatním
- volba v sociometrii:
o nositelem informace je volba – jednotlivec vybírá konkrétního člena skupiny
o směřuje od jedné osoby k druhé  aktivní aspekt (volitelé) X pasivní (volení)
- sociometrická kombinatorika:
1. X → Y - jednosměrná pozitivní volba (1 os. volí tu, která ji nevolí)
2. X ↔Y - obousměrná pozitivní volby (navzájem se volí)

24
 3. X--- > Y - 1směrná negativní volba (1 os. odmítá tu, která ji ale neodmítá)
4. X <---> Y - obousměrná negativní volba (navzájem se odmítají)
5. X Y - žádný vztah
- výsledky a zobrazení
o sociogram – graf. znázornění vzájemných vztahů
o sociometrická matice
 zařazení údajů do tabulky
 1. sloupec ve vertikální rovině = symboly respondentů
 1. sloupec – horizontální rovina = symboly volených
o sociometrický index – číselné vyjádření uskutečněných voleb
o kvalitativní zpracování – používá se v kombinaci s jinými technikami
o sociometrické techniky
 vhodné při sledování změn nastávajících po výchovně-vzdělávacím procesu
 využití v kombinaci s jinými pedagogicko-výzkumnými technikami

INTERVIEW

- výzkumný rozhovor
- zprostředkovaný a vysoce interaktivní proces získávání údajů
- postoje, názory, přání, porozumění, záměry
- výzkumník je vždy přítomný
- zprostředkování se vždy odkloní od obsahu:
o řečené málokdy odpovídá myšlenému
o přenos deformuje informaci
o výpovědi mohou mít více různých významů
- typologie rozhovorů
o monolog, dialog, skupinový
o strukturovaný, polostrukturovaný, formální, neformální, poradenský, terapeutický,
klinický apod.
o podle cíle:
 získávání informací – poznávací, interview
 ovlivňování – formativní
o formy interview:
 organizace a charakter, role interviewera
- otázky v rozhovoru:
o mají být: emočně přijatelné

25
 o nemají: mít dvě odpovědi, být sugestivní, nesrozumitelné, široce formulované, mít
dvojitý zápor, navazovat na sociálně žádoucí odpovědi
o otevřené/ uzavřené
o primární (formulovaná cílená otázka) / sekundární (porozumění a zájem, krátké
mlčení očekávající doplnění, zopakování primární otázky, parafrázování odpovědi,
neutrální požadavek o doplnění, sumarizace, zrcadlení)
- etapy a principy vedení interview:
1. přípravná etapa
 obsah – o čem?
 základní informace ještě před interview – s kým?
 v jakých podmínkách, jak získat respondenta – jak?
2. úvodní etapa
a. vysvětlit cíl, obsah (motivace)
b. navodit atmosféru (důvěra)
c. zahřívací otázky
3. jádro interview
 připravené soubory otázek – různé pořadí podle téma nebo emočního náboje
 trychtýřové (z povrchního tématu hlouběji) nebo hřebenové (z 1 tématu na 2.)
strategie kladení otázek
4. závěr
 odměnění, poděkování, případná sumarizace a kontrola
5. vyhodnocení
 zpracování a analýza dat, data jsou registrované písemně nebo audio/
videonahrávkou
- obsahová analýza (textů, produktů)
o skupina metod, technik na objektivní a systematickou kvantitativní analýzu
manifestního obsahu komunikace
o účely:
 zjišťování charakteristik komunikace – Co? Jak komu?
 zjišťování možných příčin – Co předcházelo komunikaci? Proč? Kdo?
 zjišťování efektivity komunikátu (projevu) – Jaká je srozumitelnost? Přijme
nebo zamítne příjemce obsah?
- výběr univerza a kategorií
o výběr předmětu: knihy, časopisy, dokumenty
o kategorie: text smysluplně rozčleněný do „zásuvek“
o základní 2 kategorie:

26
  Co bylo řečené?
 Jak to bylo řečené?
- jednotky analýzy
o slovo/ symbol – molekulární přístup – kategorie: slovní druhy nebo sémantická rovina
o téma – do kategorií řadíme celé výroky
o osoba (charakter) – vystupuje osoba nebo osobnostní vlastnost
o odstavec a položka – makroskopický přístup (celá kniha, článek)
- výsledky obsahové analýzy – interpretace a závěry vyplývají z:
o frekvence výskytu kategorie
o hodnocení množství prostoru věnované určité kategorii
o kvalitativní rovina analýzy podle výrazových prostředků

EXPERIMENT

- charakteristiky zabezpečující kauzalitu:

1. příčina předchází efektu/ následku
2. kovariance příčiny a efektu (společné kolísání, společná změna)
3. neexistuje alternativní vysvětlení změn
o splňují  vnitřní validní experiment
o nesplňuje  není vnitřně validní  závěry ztrácí svou explikační hodnotu
- experimentální plán – výzkumná strategie, v rámci, které využíváme experimentální metodu
- experiment je metoda
o jedná se o dodržení zásad a postupu několika kroků (znaků)
o na měření závislé a nezávislé proměnné se však používají jiné metody (dotazníky,
pozorování, …)
- znaky experimentální metody:
o manipulace s nezávislou proměnnou
o měření závislé proměnné
o kontrola nežádoucích proměnných, které by mohly alternativně vysvětlovat změny
- postup
o nejdříve manipulujeme s NP (jako příčinou)  v důsledku dojde ke změně ZP (kterou
sledujeme)
o pro zjištění existence kovariance musíme změřit změnu NP i ZP
o kovariance je náhodná  potřeba zabezpečit alternativní působení (aby nezkreslily
závěry)
- kontrola nežádoucích proměnných:
o eliminace = odstranění

27
 o stabilizace a zkonstantnění = nastavení stejných podmínek
o znáhodnění a vyrovnání (při vnitřních) – náhodné rozdělování do skupin nebo
vyrovnání osobnostních charakteristik ve skupinách
o transformace na NP = zařazení do výzkumu další NP  multivariační experiment
- proměnné týkající se probanda a experimentátora:
o proband – motivace
 ante dotazník – před experimentem (zjištění motivace + parametrů, který by
mohly být nežádoucí proměnnou = intelekt, úzkost)
 post dotazník – po experimentu (zjištění názoru na experiment, ochota
pokračovat, udržení kontaktu kvůli výsledkům)
o výzkumník – jeho přítomnost, vliv očekávání, pohlaví, zkušenost, přístup, …
- Laboratorní experiment
o řešení úloh, které z hlediska psychických struktur odpovídají úkonům reálné činnosti
o přesné měření, registrace a kontrola nežádoucích proměnných
o působící podmínky mají náhodný charakter, proband nezná historii
o ve skutečném světě jsou vlivy diferencovanější, člověk zná očekávaný výsledek i
historii a nereaguje na skutečnou hodnotu podnětu, ale na odchylku od známé hodnoty
o náročnost reprodukce všech působících faktorů
- Přirozený (terénní)
o reálná situace v reálném prostředí
o nekontrolované množství různých nežádoucích proměnných působících náhodně
o vyšší aplikační hodnota
o podle experimentálního cíle:
 explorační – objevuje nový kauzální vztah
 verifikační – ověřuje už zjištěný vztah (jinak nebo na jiné kohortě)
 kruciální – rozhoduje, pokud mu předchází rozporuplné poznatky

Navozování psychických jevů v experimentu

- přirozená
o v přirozeném prostředí, nedávají se dodatečné informace
o sleduje se běžné chování pod vlivem běžných podnětů
o př. nákupní chování
- umělá/ modelová
o inscenace, laboratorní situace – vždy redukovaná
o př. světelný signál za tmy, písknutí na píšťalce
o smyslová stimulace

28
  experiment s reakčním časem
 inscenované sociální situace (př. když oslovím lidi na ulici, většina mě
ignoruje, ale když mám s sebou psa, většina se zastaví)
 simulované činnosti (př. simulace havarijní situace)
 situační metody (s pomocí audiovizuálních pomůcek nebo herců se provádí
problémová situace, kterou proband řeší)
 učební experiment (př. Ebbinghausův experiment paměti)
 osobnostní experiment (v umělých podmínkách, př. zjišťování motivace)
 psychofyzické/ endokrinní experimenty
o přímé navození
 při silných a mimořádných podnětech
 posilování správných a tlumení nesprávných reakcí (k umožnění nalézt řečení
problémové situace)
 slovní instrukcí (psaná/ řečená instrukce úlohy oznamuje probandovi na co se
má soustředit k jejímu vyřešení – instrukce taky zabezpečuje připravenost,
pozornost a zájem)
 výběr probandů podle určitého znaku ( roztřízení na 2 kontrastní skupiny
nebo na skupinu experimentální a kontrolní)
 předběžné ovlivňování vnitřních podmínek (ještě před samotným
experimentem)
 současné ovlivňování vnitřních podmínek (experimenty se simulantní činností
– dvojitou nebo vícenásobnou)
 následné ovlivňování (zjištění retroaktivního působení nového učení, př.
sledování délky spánku po učení)

29