AKADEM I E VED CESKE REPUBLIKY

I o puvodu cloveka I Kapitola I

DOKLADY 0 ZIVOCISNEM
0 v v

PUVODU CLOVEKA

Povaha dClkazO, vztahuj{cfch se k puvodu ~lovek- Stejne orgemy

u cloveka a nizsfch zivoclchU - Ruzne shodne znaky - V}Noj -
Zakrsla ustrojf, svalstvo, smyslove organy, vlasy, kosti, rozmno-
iovacr ustrojf atd. - Vyznam techto tfl velkych skupin dukazu pro
puvod cloveka

Pokud bychom cbtcli zjislit, zdaje clovek modifikovanym po-

tomkc rn nejake dfivej ~f formy, museU byc hom pravdepodob-
ne ncjprve prozkoumat. exis tujf- li mezijednotlivymi lidmi ale-
spoil mule rozdily v telesnc stavbe a dusevnfch schopnostcch,
a pokud ano, tak zda se tyto rozdUy prenascjJ na potomky
v soula<.lu se zakony dedicnosti, platnymi u ni z~ ich zivocichtt.
Dale bychom take nmseli urcit, dovoU-l i to ledy lidska ocve-
domost, zda jsou tyto rozcHiy vysledkc m stejnych obecnych
pncin a rfdi-li se stejnym i obecnymi pravidly jako v pripade
jinych organismii, napnldad korelact, vrozcnym ucinkem po-
uiivanf a nepooziv{mi atd. Jsou pro cloveka nevyhnutelne po-
dobne odchylky, tedy vysledky zastavenebo vyvoje, zdvojene
casO tela apod., ajsou Li.clske anomalie reverzf k nejakemu dri-
vej ~imu a davnemu typu telesne struktury? Prirozene bye hom
take mohli zkoumat, zda se lide stejne jako mnozi jinf zivo~i­
chove rozdelili do riiznych variet a typii, ktere se od sebe liSf
edice EUROPA
22 0 puvodu llovelw
jen nepatrn~. nebo do ruznych ras, kter~ jsou tak odlisne, re
musi byt s ultitymi vyhradarni povarovany za ruzne druhy.
Jak j sou tyto rasy roz~freny na nasi p l anet~ a jak, pokud do-
jde ke krfzeni, se vzajemn~ ovlivnuji v prvnf a v dalsfch ge-
ne racicb? A podobnych otazek by bylo je~t~ mnoho.
Mohli bychom potom dospet k velmi zavazne otazce, zda
se c lov!k bude rozmnozovat tak rychle, ~e t~ nekdy povede
i k vaznym bojum o existenci- a v dusledku toho k zachova-
ni prospesnych telesnych c i dusevnfch variac£ a naopak k po-
tlacenf tech skodlivych. Dochazf k tomu, fe nektere lidske ra-
sy ci druhy (atjiz pouzijeme jakykoliv z techto terminu) 1 jsou
vytlacovany a nahrazovany jinymi, takzc by nakonec mohlo
dojit k jejich vyhynutf? Uvidime, ze na vsechny tyto ou1zky,
jak uz je u vctsiny z nich jasne, rnusfmc odpovMet kladne, te-
dy stejnc, jako by se vztahovaly na nizsf zivocichy. Avsak pro
v~gr prehlednost muzeme prozatfm nektere z techto otazek
odlozit a nejprve sc zamerfme na to, jak dalecc vykazuje te-
lesna stavba c loveka vice ci me ne jasne stopy jeho zivoci snc-
ho p(tvodu. V naslcduj£cich dvou kapitolac h se pak budeme
zabyvat rozumovymi schopnostmi c lovcka, ktere srovm\mc
s rozumovymi schopnostmi nizsich zivocichu.
Telesna stavba clovika
Je vseobecne znamo, ze clovek je vytvoren podle stejneho
obecneho typu ci vzoru jako ostatni savci. V§echny kosti jeho
kostry Lze porovnat s odpovfdaj icfmi kostmi opice, netopyra c i
tulene. Je tomu tak i s jeho svaJy, nervy, ~ilami a vnitfuostmi,
a plati to dokonce i o mozku, vubec nejdulezitej~im organu,
na coz poukazal Huxley a jini anatomove. Odpurce mych na-
zoru Bischoff' priznava, ze kaZda vyrazm1 ryha a kaZdy zavit
I Ones j sou v~ichni v sou~nsnosti zijici lid~ pokl6d:\ni Zll pfisl uJn iky jednoho dru-
hu (i poddruhu), Homo sapiens sapiefls. Dal§f podobn6 usudky a pl'edsudky vt!-
dy a spoletnosti 19. stoletf uz nebudou v t6to pmci korigov:\ny, ncboC se jcdnli
o historicky dokument a f te nlil je snadoo rozewli.
Doklady o l.ivolisnim plivodu Cloveka 23
lidskeho mozku rna svoji analogii v mozku orangutana. Dod~­
va vsak, ze v zadne m obdobf vyvoje nejsou tyto mozky toto~­
ne. Naprosta shoda by se vsak ani nedala ocekavat, nebof j i-
nak by muse ly byt rozumove schopnosti cloveka a orangutana
stejne. Vulpian poznamenav~P: ,Les differences reelles que
existent entre l'encephale de L'homme et celui des singes su-
perieurs; sonl bien minirnes. ll ne faur passe faint d'illusions
a cet egard. L 'honvne est bien plus pres des singes anthropo-
morphes par les caracteres anatomiques de son cerveau que
ceux-ci ne le sont non seulement des aut res mammiferes, mais
m€me de certains quadrumanes, des guenons e/ des maca-
ques. " 11 Bylo by v~ak zbytecne uvad~t zde daJSf prikJady po-
dobnosl'i mozku a ji nych casti tela cl ov~ka a vyssfch savcu.
Nicmene za pozornost by st~ly nektere znaky, kte re sice
zjevne nebo pfimo nesouvisi s te lesnou stavbou, ale ktere jas-
ne poukazuji na tuto podobnost ci pribuznost.
C lovek a niZ.~ r zivocichove s i mohou vzajemne predavat ruz-
ne nemoci, jako napriklad vzteklinu, ne~tov ice, vozhlivku, sy -
fi lis, choleru, dcrmatofyt6zu apo<P, coz je dukaz uzke pribuz-
nosti4 jejich tkani a krve jak co do nejjemnejsi struktury, tak
co do skJadby. Jde pritom o dukaz mnohem prukaznejsi nez
srovnani pod tim nejdokonalejsim mikroskopem nebo srov-
nani pomocf tech nejpresoejsich chemickych rozboru. Opice
mohou onemocnet mnohymi ncinfckcnimi nemocemi, ktere
postihujl i c loveka. Rengger15 peC:Iive a dlou ho pozoroval opi-
ce druhu Cebus Azarae111 v jejich prirozenem prostfedi a zj is-
til , ze j sou nachylne k plicnimu kataru s jeho obvyklymi pri-
znaky a ze u nich jeho caste opakovanl vede k souchotinam.
U techto opi.c se take vyskytovala mrtvice, zanety strev a se-
dy zakal. Mlad'ata casta um1rala na horecku, kdyz jim vypa-
11,.Skute~n6 ro1.d ily mczi mozkem i!lovt!kn u vy~Afch opic jsou vehn i mal6. V tom
si ncdi:!lejmc z4dn6 iluze. Podle anatomick6 stavby mozku je podobnost mezi li-
doopy a c:!lovl!kem mnohem vl!t!H net podobnosl mc1.i lidoopy a ostatnfmi savci.
ba dokon ce ne,, podobnost mezi lidoopy a nl!ktcrymi opicemi. kockodany a mo-
kaky nevyjhnaje."
m Mirildna AT,arova, dnes Aoms aztJrai.
24 0 ptivodu i!lovlka
davaly m l c~ nc zuby. Le ky maj i na opice stejne u~ inky jako na
nas. Mnohym druhum velice chutm'i caj, kava nebo lihoviny;
oektere opice. jak jsem sam v id~ l . s potesenfm kouri tabak. 6
Brehm uvad{, ie domorodf obyvate le severovychodnl Afri ky
chytajl divoke paviany tak. fu na o~ nastraif nadoby sc silnym
pivem a paviani se j im opij L Sam pry sledoval nekolik o pi-
lych pavianu, kterc choval v zaje li, apodal velice humornou
zpravu o j ejic h c hovanr a j ejic h nezvyklych grimasach. Na-
sledujidho ni na pry byla ta to zvirala velmi podrazdena a skH-
cena, dr.lela s i obe ma rukama bolavou hlavu a vypadala vcli-
ce politovanfhodne. Kdyz jim nekdo nabidl pivo ncbo vfn o,
s odpore m sc od vracela, ale na cilr6nove sfave s i pochutnava-
la.7 Jedc n jihoamericky ch:1pan (Ateles) nechtel po o piti sc
brandy te nto napoj uz ani vidcl, a ukazal se tak moudrej§f nd
lecktcry c lovek. Tato sama o sobc malo vyznamna fakta do-
svedc ujl, jak podobne mus f byt c hu(ove bu~ky opic a c love-
ka a jak podobnc rcagujc cely jcj ich nervovy syste m.
C lovcka nupuduj£ vnitmi paraziti. kten pro ncj rnohou mi t
i fataln i nusledky, a jeho te lo pokryvaji ruzni v nej ~f paraziti.
V ~ i c hni Lito cizopusnfci pritom nAiezf ke stejnym rodum a ce-
lccHm jako Li , ktcfi napadaji ostatnl savce, a v pnpud~ svrabu
n:11ezi dokonce k tc muz druhu.8 Stejne jako ostatnf savci, pta-
ci . a dokoncc i hmyz9 podleha c lovek onomu tajuplne mu za-
konu . ktery se l'idi meslcnimi cykly a vyvolava ur~ite nonnal-
nr procesy, j ako jc tchotenstvi, dospivani a pl'etrvavan{ ruznych
c horob. Take zra n~ni c loveka se hoji stejnym zpusobem a pa-
hyly po jeho amputovanych udech, zejmena v ranem vyvoj o-
vem stadiu, mrvaji nekdy urcitou schopnost regenerace, jako
je lOmU U nejnigfch ZiVoCichiJ .IO
Ccly prub~h tc vubec nejdulezitejsi funkce, tedy reproduk-
ce druhu, je u v~ec h savcu napadn~ stejny, poc(naje prvnim
dvorenim samcc 11 az po narozenl a krrneni mbid'at. Mlad'ata
opic jsou po narozeni remer stejne bezmocnajako nasi novo-
rozenc i; a u nekteryc h rodu se mlad'ata liSi od dospc lych stej-
n~ vyrazne j ako nase d~ti od svych dospelych rodJcu. 12 N~­
kterf auton povazujf zajeden z nej vyznamnejsich rozdflu mezJ
Doklady o f.ivocism!m ptivudu clovlka 25
clovekem a ostatnimi zivocichy skutccnosl, ze lidskc mlade
dospiva mnobem pozdeji nez mh1cfata vscch ostatnic h zivoei-
chu, avsak vezmeme-li v uvahu lidskc rasy, ktere zijf v tro pic-
kych oblastech, ne ni rozdil jiz lak veliky, nebot orang ulan pry
dospiva teprve mezi desatym a patnactym roke m zivota. 13 Mu-
zi se Ji si od zen napl'iklad te lesnou vclikostr, silou, ochlupe-
nlm a take dusevnimi schopnostmi, stej nc jako se od sebe lisi
jedinc i obou pohlavr mnoha j inych savcu. Podobnost v cel-
kovc t~l esne s tav b ~. v j emne struktufe tkani i v c he mickc m
s l o~eni c loveka a vys~ich zivoeichu , zejmcna pak lidoopu, je.
tedy nesmim e velka.
Embryonalni vjvoj
C lovek se vyvij i z vajlc ka, ktere mti nejprvc je n as i jednu sto-
dvacetipetinu palce•v v prume ru a nikterak se nelisi od vajf-
cckjinych zivocichu . V pocatecnim stadiu jc samotnc e mbryo
sotva ro:disite lJ1e od zarodku jinych obratlovcu. Tehdy probi-
hujl tepny e mbrya obloukovite, ja ko by me ly do pravit krcv do
zaber. ktere vsak u vyssfch obratlovcu nccxistujl, ackoliv po
obou stranach krku jsou z nate lne s t~rbiny (obr. I f, g), nazna-
c ujici jejich puvodni pfitomnost. 0 neco pozdej i, kdyz se za-
c nou vyvijet koncetiny. ,vznikaji nohy jcste rek a savcu. kn d-
la a nohy ptaku a ta ke paze a nohy clovcka z tehoz zakladniho
tvaru", jak poznamcnava prosluly von Baer. Profesor Huxley
uvf1di 1" : , Teprvc v pozdejsich stadirch vyvoje se zarodek lid-
ske bytosti vyrazne odmi od 7.<irodku lidoopa a stejne tak se
zarodek Jidoopa i clove ka odlisi od 1-Urodku psa. Toto tvrzeni
mute byt prekva pi v~. ale je prokazatclne pravdive."
Jc likoz nekten moj i cte n[lfi moz na dosud nevideli vyobra-
zeni zarodku, pnpojuji n ~ kres lidskeho a psiho embrya pl'i-
bli~n e ve stejne m po~atecn im stadiu vyvoje. Tyto mikresy jsou
prejute ze dvou praci. 0 jejichz preciznosti nc muze byt poc hyb
(obr. I ).' 5
•v Odpovida to zhruba jcdn~ pC!ti n~ milimetru ( I mm = 0.039 palce).
26 0 ptlvoclu llov£/ca
Obr. I Nn homlm obrhku lid-
~k~ embryo (podlo Eckcm). Nn
dolnlm obrt\zku embryo psa
(podle Bl11choO'a).
a) pfcdnl mozck;
mO'lkov~ hcmis r~ry atd.;
b ) stl'cdnl mozck.
corpora quudriJlt'mina;
c) :w dnl ntO'I-Ck, cerebellum,
ITII!dl/1/(t nbfOIIJ:(Jfll;
d) oko: r ) ucho;
f) prvnl f.Abemf oblouk;
g) druh1 fabemf oblouk:
H) vyvfjcjlcl se obratle
a svaly: i) pfednf koneetiny;
K) zadnf konilotiny;
L) ocas e1 kostrl!.
Po pfedchozich tvrzenk h tak povolanycb autorit by bylo zby-
te~ne, abych zde uvad~ l radu prevzatych podrobnostf, dokazu-
jicich, ~c se lidsky zarodek velice podoba zarodkumjinych sav-
cu. Mohu a le dodat. fe v ur~ i rycb svych ~astech je lidske embryo
podobne take n~kterym dospelym jedincum nif~ich ~i voc ich u.
Tak naprfklad srdce je zpocatku pouhou pulsujfel cevou, vy-
mMky j sou vy lu~ova ny kJoakou a kostr~ vystupuj e jako sku-
te~ny ocas a ,zna~n c pre~ nfva zarode~ ne nohy". 16 Embry a v§ech
suchozcmslcycb obratlovcu maj i u r~ite Zlazy, zvane corpora
Doklady o fivoli1nim pt)vodu llovlka 27
----------------------------
Wolffiana, ktere odpovfd aji ledvin~m dosp~lych ryb a take tak
fungujf. '7 1v pozdcj~lm e mbryon:ilnim stadiu Lze pozorovat n!-
ktere napadne podobnosti mezi ~l ov!kem a niUimi Zivoclchy.
Bischoff uvadi, re mozkove zllvity lidskeho plodu jsou ke kon-
ci sedmeho mesice vyvoje srovnatclne s mozkovymi zavity do-
19
speleho paviana. 111 Palcc u nohy,jak poznamenava prof. Owen ,
,je snad tou nejpnzna~nej~i zvl6.~tnosti ve stavbe lidskebo t~la,
nebof je po taven tak, 1c poskytuje oporu pn stani a c h\.tzi ...
Avsak prof. Wyman20 u zarod ku velkeho pnblizne jeden paJecv
zj istil, ze .,palec je krat~f ne~ ostatnf prsty na noze a misto aby ·
s nimj by I soubezny, vy~niva do strany tak, jak j e b~zne u op.ic'".
Tuto ~ast uzavru citatcm z Huxleyho2 1, ktery si poloZil otazku,
zda by ~lovck nemohl n~jak:Ym z pusobem poch{tzct ze psa. pta-
ka, z:lby ~i ryby: ,.0 odpovMi ne lze ani na okamzik pochybo-
vat. Zp(tsob vzniku i prvni stad ia lidskeho vyvojc jsou napros-
to totozn£1 se zpusobem vzniku a tymiz stadli u zivoCichu, ktefi
jsou na vyvojovem zcbff~ku bezprostredn~ pod nim. V tomto
smysJu jc bllzkost ~ l ovcka a lidoopu nude vsi pochybnost mno-
hem vct~i nez bHzkosl lidoopu a psu."
Rudimenty
A~kol iv toto tema v podstate nent dulefitcjsi nd obe pl'edcho-
zi, z nckolika duvodu se jfm budu zabyvat podrobn~ji. 22 Nel7..e
jmenovat jedine ho vy~~fho zi vo~i cha, ktery by nem~l nektero u
~ast tela v rudiment:imhn stavu, a ani ~ l ovek neni k tomuto pra-
vidlu vyjimkou. Rudimentarni organy musfmc odliSovat od
tech, ktere nove vznikajf, i kdyz v nekterych pi'ipadecb to vii-
bee neni Jehke. Rudi mentamf organy jsou bud' naprosto nepo-
tiebnc, jako naprfkJad prsni zUizy samci:t savcu nebo homi 15e-
zaky prezvykavcu, ktere se nikdy neprorezou dasn~mi. anebo
jsou pro sve nosite le uzite~ne tak malo, ze lze stezi pfedpoklfl-
dat, ze se vyvinuly za sou~asnych pod minek. V tak:ovemto sta-
diu dane organy vlastne nejsou pfisn~ vzato rudimentarnf, a le
v 1 palec = 2.51 em.
28 0 piJvodu ~ovllw
brzy by se j imi mohly stAt. Naopak nove vznikajicf organy, a~­
koliv je~te nejsou plne vyvinut~. j sou pro sv~ nositele nesmlr-
ne u~it~ne a mobou se d6Je vyvijet Rudimentarni org:lny jsou
velmi promenlive, cot lze ~as~ne pochopit, nebot k n i~emu,
nebo t~mer k ni~emu oeslouzi, a tudiz nepodlehajf pffrodnimu
vyberu. Casto se mohou uplne ztmtit, avbk pote sc mohou zno-
vu prfle!ilostne objevit, co~ si jist! zaslouzf po1.ornost.
Hlavnfmi diivody, pro~ nektere organy zanikaji, jsou jed-
oak dM i ~n ost v odpovfdajfcfm obdobf zivotaVI, jednak sku-
tetnost, ze dany orgfm ziistava nevyuzit prave v tom obdobi
zivoro, kdy by mel byt nejvfce pou!fvan (byvA to zej me na
v dospelosti). Termln , neuzfvani" se nevztahuje pouze na sni-
1enou t innost svalstva, ale rozumf se jim i zme n§eny pffvod
kl'vc do dane ~asti tela nebo organu, zpusobcny mnohem mcn-
~fmi z menami tJaku nebo cclkovym soizenhn vykonnosti
dnneho organu. K znkrnenf nekterych cast! tela ov ~em muze
dojft take pouze u jcdincu jednoho pohJavf. Jak s i ukazeme
pozdcj i, vznikaji tyto rudimenty t asto jinym zpusobcm ncz ty.
o nic h~ se zde zminujeme. V nekterych prfpadech do§lo k za-
krnenf vlivem pnrodnfho vybt!ru, nebo( pn zmene zpusobu
zivota se stal dany orgAn pro existenci ur~it~h o druhu nebez-
p~nym . Procesu postupneho zakrnovaru pravdepodobne ~as­
to napomohou dva principy, kompenzace a ekonomie rustu,
ale stezr lze pochopit pozdej§l stadja zaknlovan1, kdy ncuzi-
vani u~inilo jiz v~e. co mu lze pfi ~i st, a kdy by uspora dosa-
~c n 6 ekonomif rustu byla zcela nepatrna. 23 Kon~ny a uplny
zanik daneho organu, ktery je j~ natolik nepotfebny a zredu-
kovany, u
tu nemuze pusobit ani kompenzace, aru ekonomie
rustu, bychom snad mohli pochopit pomoci hypotezy pange-
ncze. Ale je Hkoz jsem se otazkou rudimentarnich org~nu ob-
§ frn~ zabyval ve srych dfiv~j~ich pracich24 , kde j sem take
uvedl ~etn 6 prfklady, nenr nutne zde toto t~ma dAle rozvMel.
"
1
Jcdnotllvymi typy dMil!nosti sc Durwin obJiml!ji zabyvf1 v \!rtsti o pohlnvnlm
vybl!ru zvlrat, ktcrn u n:1s vy§ln joko somostutnl\ publikace (Charles Darwin.
0 pohlnvnlm vybCru, Academia 2005).
Doklady o tJvoliJnim pt1vodu ~lovllw 29
V mnoha castecb lidsk~ho t~ la se vyskytuj i rudime nty nej-
ruznej §kb svalii25 a nem~lo svaJu, ktere j sou heine u n~kte­
rych ni ~ic h zivo~icbii, mu ~em e o!Kas nalezt ve velmi zredu-
kovane podobe take u ~l ov~ka . Ka1dy si jiste vsiml, re n~ktera
zvifata, zejmena kon~. dovedou pohnout nebo ~ku bnout kiizi.
Umoz nuje jim to svulovy syste m m. panniculus carnosus.
Funk~ni pozlistatky tohoto syst~mu se vyskytuji na niznych
tastech lidskeho tela, jako napffklad svaJ na ~el e, kterym se
pozvedava obo~L Pat1f sem take platysma myoides, ktery je
dobfe vyvinut na krku. Profesor Thrner z Edinburghu mi sde-
lil, re n~kolikrat zjistil pfitomnost svazctk:U svalovych vlaken ,
ktcre je nutno v§echny zafadit k syste mu panniculus, na peti
ruznyc h mlstech Jidske ho tela, napriklad v podpa!ni jamce
blizko lopatl-y apod. Zjisti l take26 , ze musculus stenzalis ~i
sternalis brutorwn, ktc ry ne nf prod louzenim svalu rectus ab-
domina/is, ale je ve'lice blfzky panniculu, se mezi 600 sledo-
vanymi Lidmj objevil asi vc t1ech procentech. Uvadi take, Z.c
je te nto sval , vynikajicfm potvrzenfm teze, re prilezitostne
a rudimentarni struktury podlehajf ve svem usporudanl pro-
m~n livosti" .
N~kten tide maji take schopnost smrl!ovat povrchove sva-
ly na temeni hlavy a tyto svaly jsou v prom~n li vem a ~aste~­
ne i v rudimcntarnim stavu. M. A. de Candolie mi vypravel
pozoruhodny prfpad dlouhodobeho trvani ci dMlcnosti teto
schopnosti a jejlbo neobvykleho vyvoje. Zna pcy jednu rodi-
nu, jejiz sou~a s ny nejva~en~j§ i ~len dokazaJ jako mladlk sho -
dit z hlavy n~kolik tezJcYch knih poubym pohybem .leUze na
temeni a predvadenim tohoto kousku vyhnl.val cetne s6zky.
Tak~ jeho tfi deti i jeho otec, stryc a ded se pry vyzna~ovali
stejnou schopnosti, a to ve stejn~ neobvykle mfre. Tato rodi-
na se pled osmi generace mj rozdelila do dvou vetvi, takl.e zrni-
ne ny muzje bratrancem ze sedme ho kolene otce rodiny z dru-
he vetve. Tento vzdaleny bratranec zije v jine ~asti Francie,
a kdyz se ho zeptali, doklize-li take neco takoveho, ihned to
pry predvedl. Tento pltpad vyborne poukazuje na to, ja k vy-
trvale se muze pren a~et nejakA naprosto neuZite~na schopnost,
30 0 pllvodu ~lovlka
zdedena pravd ~podobne po na ~ich vzda.lenych pololidsJ<Ych
predclch, nebof mnoho opic rna a casto uziva schopnost zna-
telne hybat kuzi na hlave smerem nahoru a dohl.27
Povrchove svaJy, ktere pohybujf v nej~fm uchem, a vnitrnf
svaJy, pohybujki niznymi castmi ucha, jsou u cloveka v rudi-
mentarnim stavu a vsechny patrf k systemu podkoznich sva-
lu pannicHlus. Jsou take vari abilnf ve stupni vyvoje nebo pfi-
nejmensim vc sve funkci. Videl jsem cloveka, ktery dovedl
pritabnout cely boltec dopredu, a existujf tide, kteri ho dove-
dou vytahnout nahoru. Videl jsem take muze, ktery sve us i do-
kazal stahnout nazad.211 Podle toho, co mi jeden z techto lid£
rekl, se da usoudiL, ze vetSina z nas by si pravdepodobne moh-
la osvojit stejnou schopnost, pokud by si casto sahala na usi
a soustredila by sc na ne a opakovane by se pokou~e la s nimj
pohnout Schopnost naprimovat a nastavovat u~ nr boltce na
ruzne strany je pro mnoho zvirat bezesporu nanejvys uzitec-
n~ . protoze tak 7~i~fuj f smer, odkud pricbazf nebezpcef. Nikdy
jsem se vsak nesetkaJ s dostatecnym dukazem toho, ze by c]o-
vek byl obdaren touto schopnostf do te miry, ze by mu mohla
byt k nejakemu u7.itku. Cele v nej~ i ucho lze pokhldut za rudi-
ment, vcetnc nejruznejslch zahybO a vycnetku (helix, antihe-
Lix, tragus a antitragus atd.), ktere u nizslch zivocichti boltec
posilujf a podpirajf ve vztycene poloze a pritom mu prHi~ ne-
pfidavaji na vaze. Nektcfi autori se vsak domnivaj(, re chru-
pavka boltce prenasl vi.brace k s luchovemu nervu, avsak pan
Toynbee29 , ktery prostudovaJ v~ec hny zm1me dukazy v teto
z~J e~itosti, dos p~l k zav~ru , ze vn~j ~l ucho cloveka nem~ zad-
ny zv la~tni uzitek. Usi ~impanze a orangutana se s podivem
napadne podobajf lidsJ<Ym usim a pfislusne svaJy jsou take vy-
vinute jen zcela nepatme. 30 Osetrovatele v londynske zoolo-
gicke zabrade me tez ujistili, ze tato zvffata nikdy nehybaji
usi ma a ani je nenaprimuji, takze pokud jde o funkci, jsou ve
stej ne rudimentamfm stavu jako u~ i lidl. Nevirne ale, proc li-
doopi a predchtidci cloveka schopnost napfimovat u~ni bolt-
ce ztratili. Mozna se tak stalo proto, ze Zili na stromech arne-
li velkou silu, tak.Ze jim jen ma.lokdy hrozilo nebezpeci, a tak
Doklady o tivoci.'fnem. ptlvodu cloveka 31
po mnohe generace jen zridkakdy pohybovali usima a postup-
ne tuto schopnost ztraceli. Tento nazor me ovsem zcela ne-
uspokojuje. Podobnym pripadem by pak. byli velci a tel.ci pta-
ci, zijicf na oceanslcych ostrovech. Jelikoz na ne nikdy neutoeiU
selmy, postupne ztratili schopnost pouzivat .kffdla k letu. Ne-
schopnost cloveka a lidoopll pohybovat usima je vsak. castec-
ne kompenzovan a tim , ze dokazi horizontulne pobybovat ce-
lou hlavou. aby zacbytili zvuky prichazejfci ze vsech stran.
Dlouho se melo za to, re jen lidsky boltec rna vyvinut9 lalu-
eek, aJe ,.s jeho rudimentem se setkavame take u gori1"31 , a j ak
mi sdelil prof. Preyer, porneme easto chybf u cemocbu.
Obr. 2 Lidsky bnltcc
(model 11 kresba p. Woolncrn).
a) hrbolck.
Slavny sochar Woolncr me upozomil oa jcdnu nepatrnou
zvlastnost vnejslho ucha, ktere si casto povsiml u mufti i zen
a jejlz vyznam pry pine pochopil. Poprve si teto zvl~Htnosti
vsiml, kdyz pracoval na sosc skfitka Puka, ktcremu ude1al spi-
~ate usi. Pozorne tehdy studoval usi ruznych opic a pote s i
bedliveji vsimaJ take LidsJcYch usi. Zm1nena zvlastnost spoci-
va v male ostre spicce, ktenl vycniva dovnitr stoeeneho ok.ra-
je bol tce neboli helixu.. Je-li pntomna, objevi se jiz pri naro-
zenf a podle prof. Ludwiga Meyera se u muM vyskytuje casteji
nez u zen. Pan Woolner vytvoril presny model jednoho ta-
koveho pnpadu a poslal mi i kresbu, kterou zde pnk1adam
(obr. 2). Tyto hrbolky nejeo Ze smeruji dovnitr ke srredu bolt-
ce, ale nekdy se i trochu vychyluji ze sve roviny, takZe jsou
32 0 ptivodu llovlktz
viditelne, divame-li se na hlavu zepredu nebo zezadu. Li~i se
velikosti a take trochu urnlstenim, nebof nekdy Jezf ponekud
vys ci nJz, a u nekoho se mohou vyskytnout jen na jednom
boltci a na druhem nikoliv. Jejich vyskyt se neomezuje pou-
ze na lidi , ueboi jsem sam pozoroval podobny p.rfpad v na~ i
zoologicke zahrade u jednoho chapana, u chapana dlouhosrs-
teho (Ateles belzebuth), a pan E. Ray Lankester me informo-
val o dilllm pri padu u ~impanzc ze zoologicke zahrady v Ham-
burku. Helix zjevne sestava z vnejsiho okraje ucha, stoceneho
dovnjtr, a toto sto~cni nejspiS souvisf s tim, z.e cele vnej§i ucho
trvale prileha dozadu. u mnoha opic, ktere jsou v radu prima-
til na niM1ch stupnfch vyvoje, jako napriklad u paviarui nebo
u nekterych druhu makaku32, jc hornr Mst ucha mime za~pi­
catelu a okraj se vubec nestaci dovnitr. Kdyby vsak byl okraj
takto stocen, vycnfvala by urcite ke stredu ucba nepatrna
spicka a snad by se i trochu vychylovala z roviny. A tak zrej-
me v mooha pHpadecb dany hrbolek u lidi vznikl. Profesor
L. Meyer nicmenc v jedne pozoruhodne a nedavno uverejne-
ne studi i3 3 Lvrdf, ze cely pnpad je pouze uk{tzkou variability
a hrbolky Ze nejsou prave, nybrl. vznikajf tak, !e se na obou
jejich strandch dostatecne nevyvinula vnitrnf chrupavka. Jscm
zcela ochoten uznat, ze v mnoha prlpadech je to spravne vy-
svetlenf,jako napffklad v tech, ktere uvedl prof. Meyer, to jest
u nichz se vyskytuje nekolik drobnych hrbolku nebo kde je
cely okraj zahnutg. Sam j sem dlky laskavosti Dr. L. Downa
vide! ucho jednoho mikrocefala, kter~ melo vystupek na vnej-
~~ stranehelixu, a ne na vnitrnim zatoeencm ok:raji, takZe v tom-
to pnpade jsem musel vy lou ~ itjakoukoUv souvislost s puvod-
nJm za~pi~atenim . V nekterych pnpadech se v§ak: stale je~te
spoleham na vlastrti puvodnJ mizar, ~e tyto hrbolky jsou po-
zustatky po ~pickdch dftve vzty~enycb a zaspicateJ:ych bolt-
cu. Soudfm tak podle cetnosti jejich vyskytu a take proto, ze
byvaj£ umfsteny na stejnem miste jako hrot za~picateleho bolt-
ce. V jednom prfpade, jehoz fotografie mi byla zaslana, je
hrbolek tak velik)l, ze kdybych se mel spolu s prof. Meyerem
domnivat, Ze k vyrovnaru ucha dojde rovnomernym vyvinem
Dokln.dy o f)vocisllem ptivodu clovlka 33
chrupavky po celem jebo ok:raji, muse) by zde dany hrbolek
zabrat plnou tretinu boltce. Dozvedel jsem se take o dvou prl-
padech, o jed nom v Sevemi Americe a o druhem v Anglii, kdy
se hornf okraj ucha vubec nestacel dovnitf, ale byl zaspicate-
ly, takZe svym Lvarem velmi pfipom1nal Spi ~ate ucho nejake-
ho ctvernohebo savce. V jednom z techto pi'fpadti slo o male
dite a jeho otec porovnal dane ucbo s kresbou ucha druhu Cy-
nopithecus nigerv 11 , kterou jsem mu pf'edloziP4, a uznal, ze si
jsou obe u ~i co do tvaru neobycej ne podobne. Pokud by bym
v dru1ych dvou pripadech okraj ucha normalne stocen dovnit:r,
ureite by se vytvoril vnjtfui hrbolek. Chtel bych jeste dodat,
ze ve dvou jinych pripadech byl tvar ucha stale jeste trochu
zasp.icately, trebaze okraj hornf Msti by I nornuUne stoceny do-
vniti\ v jednom pfipade vsak jen zcela nepatme. Nasledujic:f
drevoryt (obr. 3) je presnou kopH fotografie plodu oranguta-
na, kterou mi laskave zaslal Dr. Nitsche ana ni! je mozno po-
zorovat, jak od li ~ n e vypada za§picately tvar ucha v teto flizi ,
na rozdJI od ucha dospelebo jedince, ktere velice pnpomina
Jidske ucho. Je zrejme, ze pokud by se takovyto boltec sto-
~il a pokud by nedoslo k podstatne zmene v dalsim vyvoji,
vznikl by hrbolek smerujlci dovnitf ucha. Celkem vzato tedy
stale pova~uji za pravdepodobne, ze zminene hrbolky j sou
v nekterych prfpadech u lidi i Hdooptt pozitstatkem puvodnf-
bo stavu.v 111
Mt urka neboli treti vicko je spoJu se svymi pfidatnymi sva-
ly a dalsimi utvary dobre vyvinuta zejmena u ptakit a mii pro
ne znacny funk~ni vyznam, nebo( se muze rycble pretahnout
pres celou oeni bulvu. Vyskytuje se i u nekterych plazu a oboj-
zivelnJkii au nekterych ryb, jako napriklad u futlokii . Je tak~
pomerne dobre vyvinuta u dvou nejniz§fch skupin savcti, a to
"" Makuk chocholaty, dncs Macaca nigra.
v1u V:z.hledem k lomu, !c Darwin jako prvni uvefejnil zcvmbni!j§l popis a vjklud
tohoto hrbolku nu lidskych boltcich, je tnlo 1!4st uchu v unatonili oznal!ovflllll
jako Darwinuv hrbolck (je-li na homlm vni!j§irn okruji helixu a tvol'f-li za§pi-
l!at!ly vrchol boltce) a jako DarwinO.v bod (v pffpadC!, le je lubolek umfsli!o oa
voillnlm okrliji lleli.m a s:m!ruje ke stfedu bollce).
34 0 piivodu f/ovlka
Obr. 3 Plod orungutana (plesn4
kopie fotogrnfic, na ktcn~ je pu-
tmy tvar u~nlho boltcc v tomto
ran~ stadiu vjvojc).
u ptakofitnych (Monotremata) a u vacnatcu (Marsupiali a),
a take u nekolika m:llo vy§~ ich savcu, jako napi'lkl ad u mroze.
Ale u c l ov~ ka, lidooptt, opic au mnohajinych savctt existuje,
jak uznuvajf ~ctnf anatomovc, pouze jako rudiment, nazyvany
polomes£city z:lhyb. Js
C ich m:1 pro v~tsi nu savcu obrovsky vyznam. Nektcre, jako
naprfklad prozvykavce, varuje pred nebezpecim, jinym, jako
nap1iklad selmrun, pomaha nalezt koi'ist a jinym zase, jako
li'eba divotcym vepi'Um, slouzi k oboj fmu. C icb mi'l vsak ne-
patrny uzitek, m6-li vubec nejak:y. pro pnslu~nfky tmavych
ras cloveka, u nichzje ov§em mnohem lepe vyvinut9 nez u ras
civilizovanych a svetlych.36 Nevaruje je pred nebezpeefm a ne-
pnvadi je k potrav!, Eskyrnai<U m nezabrailuje, aby spali v pl'f-
serne pi'lchnouchn prost:fedi, a anj mnobe divocby neodradf od
ko nzumace zpola shnileho masa. U Evropa nu se c ichove
scho pnosti pNpad od pfipadu znacne lisi, jak mne ujistil je-
de n vyzna mny prirodovedec, ktery rna sam neobycejne vyvi-
nuty cich a teto otflzce se podrobne venoval. Ten, kdo je pre-
svedcen 0 principu postupneho vyvoje, nemuze jednodu§e
pripustit, ze by c l ov~k ziskal ~ichovy smysl prave na takove m
stupni vyvoje, na jakem se u neho nalezii. dnes. Je zrejmt , ze
tuto schopnost v zeslabenem a znacne rudimentarnim stavu
Dok/ady o livoi!iinim piJvodu i!lovlka 35
ziskal od nej ak~ho davneho pfedka, kteremu byl cich nesmir-
ne uZiteeny a ktery bo neustaJe vyufival. U zvifat, u nichZ je
tento smysl vysoce vyvinuty, jako napn kJad u psu nebo u ko-
ni,je poznavani osob a mfst uzce spjato s c ichem. V t~to sou-
vislosti mureme snad l~pe pochopit, proe take u c loveka ,cicb
pozorubodne napomaha k ziv~m u vybavovani si predstav a o b-
razu j iZ davno zapomenutych situaci a mlst", j ak vystizne po-
znarnenal Dr. Mauds ley.37
C tovek se oapadne li§i od vscch osta tnfch primaru tim, ze je
temer holy. Presto v§ak tze na velke casti mu7.ske ho tela nal~zt
me n§f mnozstvi kratkych a fidcc roztrou ~enych chloupku, me-
ne jiz na zenskem tele. U ruznych lidskych ras je ochlupeni roz-
dilne a take u jednotlivcu tc:le rasy je ruzne, a to neje n co do
mn o~s tv f , a le i co do umistenr. Tak nupffklad nektefi Evropa-
ne majf zelda zccla hola, zatfmco j inf jc maji porostla hustou
vrstvou chlup{a.J8 Je zrej me, ze tttkto roztrou§ene c hloupky po
celem tete j sou pozustatkcm celkoveho osrste ni niz§ich zivoci-
chu. Tento nazor pusobi tim pravdepodobneji, ze jak znamo,
mohou se z jemnych, krntlcych a sv~tl ych chloupku na kon ~e­
tini'lch nebo jinych castech t! la n~kdy vyvinout .,huste, dlouhe
a dosti tvrde tmave chlupy", maji-li nadm! mou vyZivu, jako
napf. v okoH n~kterych chronicl-y zan! tJ ivych mfst.39
Sir Ja mes Paget mi sd!lil, re v n~kterych rodinach miva
casto hned nekolik jedi ncu oboCi s nekoUka dcl§fmi, presahu-
j icimi c hloupky, takre se zrejm! dMI i tato neparrna zvlast-
nost I tyto cbloupky maji zrejm! sve predchudce, nebof u §im-
panze a u nekterycb druhu makaku vyrilstajf z hole kul.e nad
ocima roztrou ~ene chJo upky znacne de lky, ktcre jsou srovna-
telne s na§im oboeim. Podobne dlouhc chlo upky take vystu-
pujf z osrstenycb o ad o~ nicovych valu n! kterych pavianu .
Je§te pozoruhodnej§fm prfpade m je jemne, vine podobne
a huste ochlupeni neboli tzv. lanugo, kte re behe m §csteho rne-
sice pokryva Jjdsky plod. Vznika v prube hu pateho mesice na
oboc i a na obliceji, zejmena kole m ust, kde je mnohem de1s:f
nez na hlave. E schricht4(1 pozorovaJ takovyto knir u plodu zen-
skeho pohlavi, ale nen1 to vubec tak zvla~tnf, jak by se na prv-
36
ni pohled mohlo zdat, nebo( v po~ate~nim stadiu vyvoje si
jsou o~ pohlavf ve v§ech v nej~fch znacich vet!inou velmi po-
dobna. Smer i umfsteni chloupku na tele plodu j e stejne jako
u dospeleho jedincc, aJe dochazi zde k ve~f variabilite. Ccly
povrch vretne ~e t a a u ~f je buste pokryt. Je v~ak zajfmav~. ze
diane a chodidla zustavaji zccla hole, stejne jako spodnf plo-
chy v~ec h ~tyf kon~ct i n vct~ i ny n if~ fch zivoeichu. To v~e mu-
re byt jen steff pouhou shodou okolnosti, a proto vlnaty po-
kryv lidskeho plodu pravdepodobnc pi'edstavuje prvni trvalou
srst tech savcu, ktei'f prichazeji na svet osrstenL Byly zazna-
menany ti'i nebo ~lyri pripady, kdy sc ~lovek narodil s celym
t~le m a obli ~cjem hu sli~ pokrylym jemnymi dlouhymi chloup-
ky. Tento zviMtn f stav je siIn~ dMi~n y a (tzce souvisi s abnor-
malitumi chrupu.41 Profcsor Alexander Brandt mi sdelil, u
porovnul chloupky na ob li ~cji petatficetileteho mute, u nehoz
se vyskytovalo takovcto ochlupenf, s lanugem lidsk~ ho plodu
a zjistil, Ze majf vclice podobnou strukturu . Proto, j ak pozna-
menuva, se da dany pfipad vysvetlit zastavenfm vyvoje ochlu-
penf a zarovci\ jeho pokra~uj fdm rustem. Jak mi sdclil jeden
lckar z detske nemocnice, rna mnoho d~ti ki'ehkeho zdravi zA-
da porostla dosti dlouhymi jemnymi cbloupky a je mo~ne, ze
i tyto pnpady mureme vysv!tlit stejnym zpusobem.
Zda se, ze se i posledni s to li~ky neboli zuby moudrosti ~a­
scm stanou u civilizovanych ras ~ l ov~ka rudimentarn1mi. Ty-
to zuby jsou mc n ~f nez ostatnf stoli ~ky, j ako je tomu i s od-
povidaj fcimi zuby ~i mpan ze a orangutana, a maji take pouze
dva samostalne hrbolky.'x Proi'ezavajf se dasncmi nejdrfve
v sedmnactcm roce zivota a sl y~el j sem, ze se mnohem rych-
Jej i kazi a take vypadavajf dnve nef ostatni zuby; av~ak ne-
ktei'i vynikajid zubai'i toto tvrzeni popiraj i. Zuby moudrosti
jsou daleko vari ab i l n~j § i net ostatnf zuby, a to jak co do stav-
IX Rcdukce chrupu u ~lov~ka 7.1'ejm~ pokm~ujc dAle a vyskyt upln~ho chrupu. ti· 32
zubu, jc st~lc m6nll b~'.nY. Zukmujf prdvl! poslednf stoli~ky. tzv. zuby moudros-
ti: bud' jsou mcn!lho vzrostu ncbo se neprol'ez4vuj( d~ni nebo se j ich vyvlj( nc-
uplnj ~I ; jsou Z87"1omcn6ny i p?fpady upln6 redukce t!cbto stolit\ck.
37
by, tak co do doby nistu .42 U Melanesanu se nicmene obvyk-
le setk av~ me se tfemi jcdnotlivyrni hrbolky na t~hto zubech,
ktere navic byvaji vet~inou zdrave. Od ostatnich sroli~ek se
take li ~ i svou velikostf, av~ak mene nd u kavkazske rasy. 43
Profesor Schaaffu ausen vysvetluje tento rozd il mezi jednolli-
vymi lidskyrni rasamj tim, Zc ,zadni ~ast ~e l isti , ktera nese
zuby, se zknitila" u civi lizovanych lidL"" Toto zkracenf se po-
dle meho n~oru da vysvetlit tfm, ze se civilizovani tide f ivi
pi'eva!ne mekkou a va1enou stravou, a LUdff sve relisti jiz to-
lik ncpou ~ivaj i. Pan Brace mi sde lil , Ze se detem ve Spoje-
nych stat.ech zcela bC!ne vytrhavaj f nektero s t ol i~ky. nebot je-
jich ~el ist nedorusta dosLate~ ne delky k Lomu, aby umoznila
vyvoj normalniho po~tu zubu .45
Pokud jde o travicr trubici, setkal jscm sc s dokladem j edi-
neho rudimenru , a to s ~ervov i ty m vybezkcm slepeho stl'eva
(caecum). Slepe sti'cvo je vyberek neboli vychlipcnina stl'eva,
kterA rna slepe zakon~enf a u mnoha ni f~fch bylolravych sav-
cu je neoby~ej n e dlouha. U va~natc koa ly jc dokonce vfce nef
tl'ikn1l de l ~i nef cele telo.46 Slepe stl'evo nekdy vybiha do dlou-
h~ho, pozvolna se zuzujfdho hrotu a ob~as byv:i misty pfi-
~krcen~. Zd~ se, Ze se n4sledkem zm~n~ne stravy nebo zm~n~­
n~ho zpusobu ~i vota u ruznych ~i voci chtt zn a~ne zk:ratilo a ~er­
vovity vy~rek zustal jen jako rudiment t~to zkraccne ~asti. Ze
Lento privesek predstavuje U ~loveka jiz jcn zakrsly organ, mu -
reme usuzovat z jeho male velikosti a z dukazu, ktere ziskal
prof. Canestrini47 o jeho variabilite. Slepe st1evo je totiz n~­
kdy nepritomne, jindy je nuopak zna~ n e vyvinutc. Nekdy byvli
z poloviny nebo ai ze dvou tretin naprosto nepruchodne a jeho
kon~na ~ast sestava z plocheho a pevn~ho vybezku. U oran-
gutana je tento vybezek dlouby a spi ralovite storeny, zatimco
u ~loveka vy~niva z konce kratkeho s lep~h o stfeva a byva ~tyri
az pet palcu dlouhy a v pnimeru mel'( jen asi jednu rreti nu pal-
ce. Ncjen ze je nepotfebny, ale nekdy m u~e zpusobit i smrt.
Samjsem nedavno sl y~e l o dvou takovych pripadech. Pri~ inou
jsou mala, tvrd~ telfska, naprfklad scmena, ktcra vniknou do
pruchodu slepebo stfeva a vyvolaji zanet.48
 38 0 puvodu ~loveka
Nekteri ni z~f primati, Iemurix a ~elmy, pnive tak jako mno-
zf vacnatci maj.f pobliz homiho konce kosti paznf otvor zva-
ny foramen supracondyloideum, ktcrym prochazi hJavnf nerv
prednf koncetiny a casto i hlavnf ceva. Na paZni kosLi clove-
ka Se objevuje Stopa po tomto Ol VOfU, oekdy i znacne vyvinu-
ta, a to ve forme hakovite prohnuteho kostnfho vynistku, za-
konceneho vazem. Dr. Struthers49, ktery se touto skutei!nosti
podrobne zabyval, nyni ukazuje, ze je tato zv l a~tnost nekdy
dedicna, nebot v j iste rodine se vyskytla u otce a u ctyr z je-
ho sedmi detL Objevi-li se tento otvor u cloveka, vzdy jfm
prochazi hlavnf nerv, coz jasne poukazuje na to, ze jde o od-
povidajici utvar a zakrsly pozustatekforamen supracondyloi-
cleum nizsich zivoeichu. Profesor Turner se mi sveril, ze se
pod le jeho odhadu ten to jev vyskytuje asi u jednoho procen-
ta koster d ne~ nlch lidi. Avsak pokud je obcasny vyvoj teto
sLruktury u cloveka zpusoben reverzf, coz se zd ~ byt pravde-
podobne, jde o navrat ke stavu vel ice dlivnemu, nebot u vys-
sfch savcu se s nicfm takovym nesetkavame.
Na lidske paznf kosti se obcas vyskytuje jeste jina perfora-
ce ci otvor, ktery bychom mohli nazvat otvor interkondyloid-
ni (foramen lntercondyloideurn). Vyskytujc se, ackoliv ne pra-
videlne, u ruznych lidoopuso a stejne tak i u mnoha j inych
nif~ fch zivoeic hu. Je pozoruhodne, ze k teto perforaci u clo-
veka dochazelo rnnohem casteji v davnych dobach nez v sou-
casnosti. Pan Busk5 ' shromazdil k tomuto tematu nasledujici
doklady: ,Profesor Broca dany otvor zaznamenal u ~tyt a pul
procenta paznfch kosti nalezenych na parizskem hlbitove Ci-
metiere du Sud; a v jeskyni u Orrony, jejfz obsah pochazel
z doby bronzove, bylo pry perforovano osm ze t:Dceti dvou ra-
mennich kosti. Zde v~ak podle jeho nazoru mohlo byt vyso-
ke procento vyskytu daneho jevu dusledkem toho, Ze ~ lo o ja-
kousi ,rodinnou hrobku". Pan Dupont nalezl tricet procent
perforovanych paznlch kosti v jeskynlch v udoli Lesse, ktere
pochazely z doby ledove, zatimco pan Leguay zjistil v jed-
x U:mury dnes ladlme talc~ k primatllm.
Doklady o f.lvoi!i'!m!m puvodu tlovi!ka 39
nom dolmenu u Argenteuil dvacet pet procent perforovanych
kosti a pan Pruner-Bey nalezl dvacet ~est procent takovych
kostf na nalezi~ti ve Vaureal. Nemeli bychom take oechat bez
pov~imnuti tvrze ni pana Pruner-Beye, Ze u koster Guancu je
tato zvUt~tnost zcela beznym jevem." Je pozoruhodne, ze
v tomto i v nekolikajinych pripadech se struktury pripomina-
jici svou stavbou niz~f :livoci.chy vyskytuji ~asteji u pradav-
nych ras nez u ras sou~asnych. Za hlavni pricinu byc h pova-
zoval slrutecnost, ze davne rasy stoji v dlouhe vyvojove fade
ponekud bliZe nd im davnym zivocisnym predkum.
Kostrc cloveka spolu s nekterymi dalsimi obratli , o nichz se
jeste zminim, nezastava funkci ocasu, ale zcela jiste tulo cast
tela, kterou nalezame u jinych obratlovcu, nahrazuje. V po~a­
tecn1m embryonalnim stad iu je kostr~ volna a presahuje dolnJ
koncetiny, coz si mu~eme prohlednout na prilozenem zobra-
zeni Jidskeho embrya (obr. I). Jsou znamy take pnpady52, byf
velmi vzAcne a neobvykle, kdy by I i po narozeni u cloveka zna-
telny maly, navenek patrny rudiment ocasu. Kostrc je lmitka,
ve~inou sestavajic1 jen le ctyr navzajem srostlych obratlu, kte-
re jsou v zakrslem stavu, nebot s vyjimkou prvnfho se sklUdaji
pouze z tcla.s3 Jsou vybaveny nekolika drobnymi svaJy, z nichz
jede n, jak mi sdelil prof. Turner, vysti1oe popsal Theile jako
rudimentami pozustatek natahovace ocasu, tedy svalu, ktery je
u mnohych savcu znacne vyvinut.
Mlcha dosahuje u cloveka pouze k poslednimu hrudnimu
nebo k prvnimu lumb" nimu obratl.i, av~ak dolu po ose sak-
ralni casti p~tere, a dokonce i po hlbete kostrcnfch obrathi
vede nitkovicy utvar, tzv. filwn terminale. Horni ~ast tohoto
utvaru, jak me upozomil prof. Turner, je zrejme srovnatelna
s mkhou, ale dolni cast se oejspi~e sklada pouze z mekke va-
zivove blany zvane pia mater. Take v tomto pfipade muzeme
net, ze lidska kostrc nese stopy utvaru tak duleziteho, jako je
mkha, i kdyz oe j iz obklopeneho kostf. Nasledujic1 udaj, za
ktery take vdecim prof. Turnerovi, ukazuje, jak uzce souvisf
kostr~ cloveka se skuteeoym ocasem niz~lch zivocicbu: Lusch-
ka nedavno na konci kostrcnicb kUstek objeviJ velmi podivny
40 0 p1ivodu llovlka
spinUovite stoce ny utvar, ktery navazuje na strednl cast sak-
ralnf tepny. Na zaklade tohoto objevu prozkoumali Krause
a Meyer ocas makaka (Macacusx') a kocky a v obou pftpa-
decb nasli podobne stoeeny utvar, acko liv ne na uplnem konci.
Rozmnozovacf ustroji se vyz nac uje take n'iznymi zakrsly-
mi utvary, ale ty se v j ednom diilezirem ohledu lisf od vsech
uvedenych pNpadu. Zd e se toti ~ nej edn{l o pozustatky n~ja­
kych struktur, ktere j iz danemu druhu k niCemu neslouzf, ny-
bd se j edna o takove organy, ktere j sou ujednoho pohlavi ak-
tivni, zatfmco u druheho j sou pritomne pouze rudimentame.
To vsak nk neme ni na tom, ze i v tech to, stejne jako v prede-
slych prfpadech se j ej ich vyskyt tezko vysvetluje, predpokJa-
dame-li samostatny vznik jednotlivych druhu. K temto rudi-
mentum se budu muset pozdej i j cste vn1tit a ukazat, ze jejich
vyskyt je obvyklc ovlivnen pouze dMicnosti, coz z namena,
ze struktury, ktere dedi j edno pohlavf, se castecne pren2ejf
i na pohlavi druhe. Uvedu zde jen neko lik pripadu takovych-
to rudime nru. Jc vseobecne zn{lffiO, ze ll samd t vsech savcu
vcetne cloveka existujf rudimentarnr prsni bradavky.Ty byva-
jf v nekolika prfpadech znacne vyvinute a vylucujf dokonce
hojne mnozstvf mleka. Jak totozne j sou ve sve pods tate u obo u
pohlavf, ukaz uje take skuteenost, ~e pri onemocn~n r pril!S-
nicemi zd urf stejne u muzu j ako u ~e n. Predstojna ! hiza ne-
boli prostata (vesicula prostatica), kterou maji mnozi samci
savcu, je nynl v ~eobec ne pokJadlina za obdobu samj ~i delohy
i s jej im pl'Jdatnym vyvodem. Nelze cist vystizny Leuckarruv
popis tohoto organu a je ho argumentaci, aniz bychom nako-
zc
nec neuznali, j so u jeho zavery zcela spravne. Dana podob-
nost je zvlaste patrna u savcti, jejic h1 samice majf rozdvoje-
nou delohu , nebot samci techto druhU maji stejnym zpusobem
rozdvojenou prostatu.s.t A mohl bych zde uvest je5te dam
rudimentarn£ utvary, ktere j sou sou~asti rozmnozovaciho
UStrOjf.SS
xt Ones M acaca.
Doklady o f.ivoci.fnem puvodu clovlka 41
Vyznam trf vyse uved enych skupin faktu je nepochybny.
Bylo by v~ak zbytecne opakovat zde radu argumenni, ktert~
jsem jiz podrobne rozved l ve , Vzniku druhii". Podobnou stav-
bu tela ruznych z ivoc icho v ramc i jedne tffdy pochopirne teh-
dy, pnpustime-li, ze se vsichni tito zivocichovc vyvinuli ze
spolecneho predka a teprvc pozdeji se prizpusobovali nlzny m
zivotnim podmlnkam. Budeme-H ale zastavat j akykoliv j iny
m1zor, pak pro nas bude vnitrni podobnost lidske nebo opicf
ruky s no hou kone, s plo utv{ tulene a s kfidlem netopyra na-
prosto nevysvetlite lnt\. 56 T vrdil, ze byly vsechny stvoreny po-
dle stej ncho idcalniho planu, neni vedeckym vysvetlenim . Po-
kud vsak uzname existenci postupneho vyvoj e, pak na zaklad e
pri nc ipu variace, uplatnujfd se v pomerne pozdnfm embryo-
nalnlm stadiu a di!dene v odpovidajfcfm obdobi, jasne pocho-
pfme, proc si embrya tak od lisnych zivoci.c hii sta le vice c i me-
ne dokonale zachovavajf zaldadni te lesnou stavbu spolecneho
pl'edka . 2 Mne jine vysvetleni se ne naslo pro skutec nost, ze
j sou z(tro dky cloveka, psa, tulene, netopyra a plaza zpocatku
temer n eroz li ~itel ne. Pro pochopeni existence rudimentarnic h
organu mtizeme pouze pl'edpo kladal, ze tyto o rgany mel ne-
jaky dflVny predek v doko nalem stavu a ~e se na zillade zme-
ny zpusobu zivota znacne zredukovaJy bud' proto, ze nebyly
dale vyuzfvany, nebo pod vlivem prfrodnfho vyberu tech je-
dinc u, kteri byli nejmen~ zatizeni nadbyte~ny m o rganem,
v kombinaci s pCtsobe nfm jinych vlivu, o kterych j sem se j iz
zmfnil.
Mu:Z.cme tak poc hopit, jak se clovek a jinf obratlovci utva-
l'e H podle stejneho obecneho vzoru, proc prochazeji stej nymi
ranymi stadii vyvoj e a proc dosud maji urc ite stejne rudime n-
ty. Me li bychom proto otevren~ pftpustit i jej ich spoleeny pu-
vod. Zastavat jiny nazor by znamenalo uznat, l.e na5e vlastni
telesna stavba i telesna stavba vsech ostatnfch zivocichu ko-
lem nas j e poubou Ieckou, kteni byla nastrazena k mateni na-
v
sebo usudku . nasem zaveru se jeste utvrdfme, vezmeme- li
v uvahu j ednotlive cleny celycb velJcych zivocisnych skupim
a posoudime-li doklady, ktere vyplyvaji zjejich prfbuzenstvf,
42 0 pllvodu lloveka

k.lasifikace, jejich zemepisneho roz~lreni a z jejich geologic-

ke posloupnosti. Jen vrozemi lidska zaujatost a domyWvost,
ktera vedJa n~e praotce k tvrzenJ, ze pochazfme z polobohu,
nas dnes vede k poplraru tohoto zaveru. Brzy vsak prijde do-
ba, kdy se bude zdat nepochopitelnym, jak pflrodovMci, kte- Kapitola II
fi byli tak dobre obeznameni s podobnosti telesne stuvby clo-
veka ajinych savcu, mohJi zastavat n{lzor, re kaUiy jednotlivy
zivoci~ny druh je vysledkem samostatnebo aktu stvoreni.
0 VYVOJI CLOVEKA
A OSTATNlCH ZIVOCICHU

Rozmanitost t~lesnych a du~evnfch znakO tlov6ka - D~dicnost­

Pi'fciny rozmanitosti, tedy variability- Pravidla variability jsou u clo-
v~ka a ostatnfch zivocicM stejna - Pflme pOsobeni vnej~lch !1-
votnlch podmlnek - Uclnky zvy~eneho uzfvanl nebo neuzfvanl
jednotlivych Msti tela - Zastaveny vyvoj - Reverze - Souvlsejlcl
zmeny - Populacnl rOst - Pi'lciny brtmfcl populacnlmu nlstu - Pi'l-
rodnl vyb6r - Clovek jako nejvysp~lej~l flvocich na svete - Vy-
znam jeho telesne stavby - Pi'fciny jeho vzprfmene postavy - Na-
sledujfcl t~lesne zmeny - Zmen~nl velikosti §picaku - Zvet§enl
objemu lebky a zmena jejlho tvaru- Nahota- Ztrata ocasu - Bez-
brannost cloveka

Jc jiste, ze c lovek v soucasne dobe vykazuje znacnou variabi-

litu . Neexistujf dvajedinci teze rasy, kteri by byli naprosto stej-
ni. Mohli bychom porovnat na m.ilion tvan, a kaZda bude zcela
jina. Stejne tak ruznorode jsou proporce a rozmery jednotli-
vych Mstf lidskeho tela; snad nejvet~i rozmanHost naJezame
v delce nohou.• Pfestoze v nekterych castech sveta prevHidajl
dlouholebe typy c1oveka a v jinych naopak knitkolebe, velke
rozdily ve tvaru lebky mu~eme pozorovat i v nimc i jedine rasy,
napffklad u puvodnich obyvate1Ameriky ajizni Austnllie, nebo
dokonce i u obyvatel tak uzavfene oblasti, jako jsou Sand-
 44 0 p1ivodu l/ovlka
wichovy ostrovy 1•1 Pt1vodni obyvatelstvo j izni Austr.llie je na-
vic rasa .,pravd~podobne tak ~i sta a homogenni svou krvi,
zvyklostmi a jazykem jako zadna jina... Jeden vynikajici zu-
bar me ujisti l, Ze u zuM se setkavame s temer stejnou rozma-
nitostijako u lidskych tvari. Hlavni tepny vedou ~asto tak neob-
vyklymi ccstami, ~e pro chirurgicke ucely bylo z praktickych
duvodu nutne vy]>OCitat na 1040 mrtvolach,jak ~asto ktery pru-
beh pi'evafuje. 3 Zejmena svaly jsou zn a~ne variabilnL Profe-
sorThrner-4 napnklad zjistil , Ze svaly na noze nejsou ani u dvou
z padesali lidf stej n ~ a fc u nekterych jsou odchylky obzv l a~­
te napadnc. Dodal k tomu, ze schopnost provadet ureitt pohy-
by se muscla v kaZdtm takovemto pnpade pnzpusobit danym
odchylkac h. Pan J . Wood zuznamenal 5 vyskyt 295 svalovych
variacf u triccti sesti osob a u stcjneho po~tu daJSfch osob jich
zaznamena l dokoncc 558, pri~cmz variace, ktere se vyskyto-
valy na obou stranuch te la, po~it al pouze jednou. V druhe sle-
dovane sku pin~ ne bylo fUli j edinc telo , naprosto bez odchylek
od beznych popisu svaloveho systcmu tak, jak se uvadf v uceb-
nicich anatomie". Na jcdnom t~le bylo dokonce zji~teno dva-
cet ~t vyraznych odl i ~nosti. KaZdy sval muu mit ncjruznej -
~ 1 podoby. Profesor Maculister tak popisuje6 na dvacet n:.Znych
variant svalu palmaris accessorius.
Slavny a zku~ny anatom Wolff7 r:rva na tom, Ze vnitl'ni cas-
li tela jsou j este prom e nli v~j si nez v n ~j ~i c4sti: .,Nulla particu-
/a est quae non aliter et aliter in aliis se habeat hominibus. " 11
Napsal dokonce pojednani, v n~m z popisuje typicke tvary jed-
notlivych organu jakofto vzorovc pffklady. Nam dnes ov~em
pnpada zv l a~tn i mluvit o idea In ~ knis nych jatrech, plicfch, led-
vinach atd., jako byc hom mJuvili o puvabu lidskeho obli~eje.
Variabilita nebo rozmanitost du~ev nich vlastnostllidf stej-
ne rasy, nemluve o zn a~ nych rozdilech mez:i lidmi ruznych
ras, jsou tak notoricky zname, ~e j c ne nl tfeba z minovat. U niz-
slch zi vo~ i chu je to naprosto stcjne. Kazdy, kdo se kdy staral
1
Dnd nl Hov;y~k~ oscrovy.
11
.. tddnd &1st tl/a nenf " v.fcch lidf napro.1·1o ste}nd. "
0 vyvoji c/ovlkLI a lJSfatnldl f.ivociclliJ 45
o n!jak9 zverinec, tuto skutecnost potvrdi a selkavame se s tim
take u na5ich psu a jinych domacich zvirat. Brehm vys lovne
uvadi, re ka!da z opic, ktere chovaJ ochocene v Africe, mela
sve zvhistnl schopnosli a svou jedineenou povahu. Zminuje se
take o jednom pavianovi, ktery byl pozoruhodny svou vyso-
kou inteligenci. Osetfovatclc v londynske zoologicke zahrade
mi ukazali opic i, ktera patnla ke sku pine z Noveho sv~ta a by-
In rovnez vyjimecne inteligcntni. I Rcngger poukazuje na va-
riabilitu rozlicnych povahovych rysu opic jednoho druhu, kte-
re c hoval v Paraguayi, a dodava, ze tato variabi lita je castecne
vrozena a c~tecne je vys ledkem wchazenf s nimi nebo vy-
sledkem vychovy. 11
Je likoz jsem otazku dMic nosti d ukladne probral na j inych
mfstech9, mohu zde sotva j e~te ncco dodat. 0 pfe nosu tech
ncjbezvyznamnej ~lch i tech nejdule!itejs{ch rystl cloveka by-
lo shromazdeno vice dokladu ne~ o jake rnkoliv z nizsfch zi-
vocichu, t.feba:lc .i o tech jc udajtt vic n e~ dost. Napriklad po-
kud jde o pi'enos rozumovyc h schopnostf, je zjevny u nasich
psu, koni a jinych domacich zvirat. Ncpre nasejr se j e nom ruz-
ne sklony a m\vyky, ale i vseobccna inte ligence, statecnost,
dobra i zla povaha apod. U Iidi pozorujcme podobne jevy temer
v ka2de rodine a diky obdivuhodnc prac i pana Galto na 10 dnes
vi me, re nad:ini, k"tere zahrnuje u2asne slozitou kombinaci nej-
vy~sfc h schopnosti, se casto dMi, stcjne jako jc af prilis jiste,
re j sou dM i ~ne take ~il cnstvi a s nf~ene dusevni schopnosti.
Pokudjde o pnciny variability, jsme ve vsech o hledech vel-
mi neznaJi. Mureme vsak vysledovat.. ze u c loveka, stejne ja-
ko u ni zslch zivocichu,je variabilita v jakemsi vz tahu k z ivot-
nfm podminkam, kterym byl ten c i o nen druh po nekolik
generaci vystaven. Dom1\c£ zvii'ata sc od sebe li ~f vice nez zvi-
rata v pi'irode, coz je z~ejme d usledke m ruznorode a m~nici
se povahy podminek, kterym byli Lito t.ivo~ichove vystavova-
ni. V tomto o hledu pripo mfnaji riizne lidske rasy domacf zvi-
rata, a cyka se ro i jedi ncu teze rasy, pokud obyvajf velmi roz-
le hle oblasti, jako je napriklad Amerika. M ufeme pozorovat
vliv nejniznejsich zivotnfch podmfnek na civi li zovanej~f na.ro-
46 0 privodu llovlka
dy, nebot pnslusnfc i ruznych spol e~en stcych vrstev a odlis-
nyc h povoh\ni maj£ take daleko v~t§i rejstfik povah nez pfi-
slusnici barbarstcyc h narodu. Avsak jednotvarnost divochti by-
fa wto zveH~ovAna a v n~klerych pi'ipadecb o ni nemuu byt
ani r~. 11 I kdybychom pnblluli pouze k vnejsirn podmin-
kam, kterym byl ~ lov~k vystavov(lo, bylo by omylem domni-
vat se, t.e j e ~l ovek .,mnohem vice domestikovanf' 12 neili
ostaLni zivoeichove. Nektcre divokc Lidske rasy, jako napri-
klad Aust:rnlci, nejsou vystaveny ruznorodejsim podmfnk:im
nez mnohe zivoei~n6 druhy, ktere majf velitcy areal roz~irenl.
Jak se dalo o~ek~vut, v to mto pripade se ~lovek podvolil z~­
konum metodickcho vyberu, nebot j e dokazano, re ve vesni-
cich, kde ziti gruntltnlci a jej ich vysoke zeny, vyrustalo mno-
ho vysokych muzu. I Sparta se rf<Jila urcitou formou vyberu ,
ncbof by to u zakon~no, zc vsechny deti budou kratce po naro-
zenf prohlednuty. Zdatne me ly byt zachovany a ostatn£ byly
Ur~ny k zahu~.IJ
Kdybychom predpoklndali, ze v~echny lidske rasy pfcdsta-
vuji jeden jediny druh, pak by oblast jeho rozsireni byla ob-
rovska. Ale dokoncc i nektere izolovane msy, jako napriklad
obyvatele Ameriky a Polynesie, samy fiji v neobyccjn~ roz-
sAhlych oblastcch. Existuje dobre zn(lmy zakon, ze druhy vy-
skyrujici se na velike m prostoru jsou mnohem rozmanitejsi
nez druhy zij fcf na prostoru omezenem. Pokud jde tedy ova-
riabilitu c loveka, lzc ji mnohem vystizneji srovnavat s varia-
bil itou druhu zijicfch na rozsahlem uzemi nez s variabilitou
domacfch zvirat.
Variabilitaje u ~ loveka vyvolavana nejen stejnymi obecny-
mi pficinami jako u nizsfch z ivoeicbu, a le v obou pnpadech
dochAzf take ke stejnym zmenam na stejnych castecb t~la . Tu-
to skute~nost prokazali do detailu Godron a Quatrefages, a pro-
to postaci, odvolfim-li se na j ejich dila. 14 Ruzna znetvo~enf,
ktera plynne prechazcjf v mirnejsf odchytky, j sou take u ~ to­
veka i niMfch zivocichu podobna, a tudfz na ne muzeme po-
uzivat stejnou terminologi i a muzeme je stejne klasifikovat,
co~ ukazal Isidore Geoffroy St.-Hilaire. 15 Ve sve praci o roz-
0 vjvoji tlovlka a ostatnfclr [ivoticlul 47
manitosti domacich zvffatjsem se pokusil nahrubo uspofadat
z.Akony promenlivosti pod nasledujid hlavi~ky : Prime a defi-
nitivnJ pusobeni vnej§ich pozmen~nych podminek, ktere se
projevi u vsecb nebo tern~~ u v§ech jedincu tehoz druhu, va-
rirujicich za stejnych okolnosti stejnym zpusobem. Pusobeni
dlouhodob6ho uzivaru, nebo naopak neuzfvan{ jednotlivyc h
~asti lela. Kore lace rustu jednotlivych ~ustf lela. Variabilita
~etneji se vyskytujicicb ~Asti. Kompenzacc rustu - av~ak k to-
muto zakonu jsem ncnasel Mdny dobry priklad v prfpade clo-
v~ka. Vliv mechanickeho tlakujedne casti na druhou,jako na-
priklad tlak materske panve na lebku ditete ~hem tehotenstvf.
Zastavenf vyvoje smerujfcf k zmen~enf nebo k vymjzenf ne-
kterych Msli tela. Z novuo bjeveni davno pozbylych znaku ces-
tou reverze . A kone~ne souvisejicf z meny. Vsechny tyto tzv.
zakony platf stejn~ tak pro ~ lovekajako pro ostatn i zivo~icby,
a vet~ ina z nicb plati dokonce i pro rostliny. Bylo by zbyte~­
ne pojednat zde 0 v~ech 1('. ale nektere jso u natolik duJezite.
te se jimi mus[me podrobneji zabyvat.
Prime a definitivni pusobeni vnijiich
pozmininjch podminek
Toto temaje vubec nej s l ozitej~i. Nelze poplmt, re zm~na pod-
mfnek nejakYm zpusobem a easto zna~n~ ovlivi\uje vsechny
typy organismu. ZpoMlku se pak mure zdllt, u pokud by u~h­
lo dostatecne mnozstvf ~asu , vyslcdek by byl ve v~ech prlpa-
dech stejnY. NeziskaJ jsem v~ak pro tento 71l.ver padny dukaz.
Stejne tak tze totiz snest i s ilne protiargumcnty, alespon po-
kud jde 0 nescetne utvary, ktere jsou prizptisobeny zvlc1stnfm
t1<5elum. Je v~ak nepochybne, ze pozmenene podminky vyvo-
h1vaji tem~r nekonecnou §kalu variability, ktera zpusobuje, ze
je pak ccly system do urc ite miry tvarny.
Ve Spojenych su1tech bylo prom~feno asi mjljon vojaku,
ktei'i slouzili v posledn£ vAlce, a zaznamenuly se i staty, v nich!
se tito vojaci narodili a kde vyrostli. 17 Toto ufusne mno~stvi
udaju ukazalo, Ze nektere mfstnl vlivy pflmo ovlivnuji veli-
48 0 ptlvodu llovlka
kost postavy. OozvMeli jsme se dl11e, .,ze na vysku ~ l oveka
rna velkg vliv stat, ve kterem dany jedinec vynistal a kde se
narodil, coz znamena, ze tu Ziti jeho predkove". Napfiklad je
zj i~teno, ze ..kdo zije v obdobf vznistu v zapadnlch statech,
md obvykle vy~~ r postavu". Naproti tomu je jiste, ze namor-
nickg Zivot brzdi vznist postavy, nebof je prokazano, ze ,je
velky rozdil mezi postavou vojaka a namornika ve v~ku sedm-
m1ct a osmnact let". Pan B. A. Gould se pokusil stanovit vlivy,
ktere takto pusobf na lidskY vznist, avsak dospcH jen k nega-
tivnfm zavenim, tedy ze vznist nesouvisi s podnebfm, s nad-
mofskou vyskou, s kvalitou pudy a ,.ani v zadne rozhodujfci
mffe" s nadbylkem, nebo naopak s nfzlcym zivotnfm standar-
dem. Tento poslednf uvedeny zav~r je v naprostem rozporu se
zji ~ tenfm pana Villerme, ucinenym na zaklade statistik o vysce
brancu v ruznych ~astech Francie. Porovname-li dale rozdily
ve vysce mezi polyneskgmi na~e ln fky a lidmi z ni ~fc h spo-
l e~ensJcycb vrstev, zijfcimi na stejnych ostrovech 111, nebo
v~imneme- l i si rozdflu mezi obyvatcli urodnych sope~nych
ostrovu a obyvateli nfzkych neurod nych kortllovych ostrovu
stejneho oceanu anebo mezi obyvateli vychodnfho a zapadnl-
ho pobrezi Ohnovc zem~. ktei'f se vyzna~ujf velmi rozdflny-
mi zpusoby obzivy, jc tHke nedosp~t k nazoru, ze lepsf stra-
va a vyssi zivotni standard ovliviluji vysku postavy. P~edchozi
tvrzeni vsak ukazujf, jak tezke jc docilit pi'esneho vysledku.
Or. Beddoe nedavno prokazal, ze u obyvatel Britanje majf ne-
gativni vHv na vysku ur~ i ta povolanf a zivot ve mestech, a sou-
df, ~e tento vysledek se do ur~ite miry dedi, jako je tomu i ve
Spojenych statech. Domniva se dale, ze ,pokud se nejaka ra-
sa vyvine maximaln~ co do telesne velikosti, nabyva daJe na
energii a moraJn( sile"Y>
Neni zmimo, maji-li vnej~i podminky nejak)l pi'imy vli.v na
~ loveka, ~i nikoliv. Dalo by se o~ekavat, ze znatelny vliv bu-
dou mit rozdiJy v kli matickych podmfnkach, nebot plice a led-
viny majf vetsf vykonnost za n£zk9ch teplot, zatimco jatra
a kUze za vysoJcych. 20 Onve prevladaJ nazor, ze barvu pleti
a charakter vlasu ur~uje svetlo nebo teplota, a a~koliv bude-
0 V)iVoji c/oveka a OSfatnfcJt f.ivocicJul 49
me sotva popi'rat, ze tyto vnejsf podmfnky majl ur~itou pusob-
nost, shoduji se nyni vsichni pozorovateM na tom, ze je vel-
mi slaba, a to i kdyz je ~ l ovek danym podminkam vystave n
po mnohe generace. Toto tema vsak jeSte palficne objasnime,
af se budeme zabyvat jednotlivymi lidskymi rasami. Pokud
jde o domaci zvirata, duvodne se domnivame, ze chladno a vlh-
ko primo pusobf na delku srsti , ale l1 clov~ka jsem se v zad-
nem pripade s nicfm podobnym nesetkal.
Pusobeni dlouhodobeho uiivani, nebo
naopak neuiivani jednotlivjch casti tela
Je dobre znamo, ze u ~fva- l i nekdo svych svalu, posiluji se,
a ncuzfva-li jich nebo dojc.le-li k znicenf prislusneho nervu,
svaly ochabujL Je-ti zn i~eno oko, easto atrofuje i zrakovy nerv.
Pokud je podvazana arterie, postranni cevy se rozmi nejen
v objcmu, aJe rovnez zmohutni a zesUI jcjich steny. Jestlize
ochurnvl jcdna Iedvina a prcstane pracovaL, druha se zvetsi
a prevezme ~ innost obou. Nosi-li clovek tezka bremena, jeho
kosti nejen ze zesili, ale take se prodlou:li. 2 1 Ruzna dlouhodo-
be provozov::tna zamestn(tni vedou ke zmene proporci r(tznych
Mstf t~ la. Ve Spojenych st~tech bylo ured n~ zji§teno 22, ze na-
mornici. kteri slouz iH na lodich za poslcdni valky, meli nohy
o 0,2 17 palce de!Si nez pozemnl vojad , aC':koliv tito mlmor-
nlci byli v prumeru mensi postavy, zatimco pal.e meU kratlH
o 1,09 palce, takZe doslo k u r~ite disproporci, kdy jejich paze
byly v pomeru k celkov~ men~ i telesne vy~ce jeste kratsi. Paze
namofnfku jsou zrejme tak k:ratke proto, fe je casteji uz1vaj r.
ackoliv takovyto rysledek bychom n~ekal i , nicmene namor-
nici nepouzivajf paze ke vzpirani, ale predevsim k pritahovli-
ni blemen. Namornici maji take vetsf obvod krk:u a vyss! nart,
ale obvod hrudi, pasu a boku je u ni.ch mensa nez u vojaku.
Nevime, zda by se nekolik podobnych modifikaci mohlo
stat dMicnymi, pokud by nekolik generaci vedlo stejny zpu-
sob zivota, ale je to pravdepodobne. Skutecnost, 2e paraguay-
sti indiani maji slabe nohy a mohutne pde, pn ~ita Rengger23
50 0 ptivodu clovifkll
tomu, te po radu generaci travi temH cely svuj zivot v ka-
noich, kde dolni koncetiny zustavaji nehybne. K podobne mu
zav~ru do~li v analogickych prlpadech i jini autori. Cranz24 ,
ktery zil dlouho mezi Eskymaky, uvadi: , Domorodci veri, ze
zdatnost a obratnost pl'i lovu tu le illt, cozje jejich nej vetsf ume-
nf a prednost, j e dedicml. N~co na tom skutecne bude, nebof
synjednoho prosluleho lovce tuleM sveho otce nezaprel, a~ko­
liv otce ztratil jiz v d~tstvi. " V tomto pnpade se vsak zi'ejme
zdedila dusevni schopnost stejnc jako telesm1 stavba. Rika se,
u ruce angUck9ch de lniku j sou jiz pri narozeni vets i nez ru-
ce ~ lechticti. 25 Podlc v1A1jemncho vztahu, ktery exjstuje ale-
spoil v nekterych prlpadech26 mezi vyvojem kon~tin a celis-
tf, j e mozne, Ze ll spolecenskych vrstev, ktere manualne prflis
neprac ujl, dojde z te hoz dtivodu i k z menseni celisti. Je vsak:
nepopirate lne, ze kuhivovan1 a c ivilizovani lide maji obecne
mensf celisti nez tezce pracujfci nebo d ivosi. Pan Herbert
Spencer27 si nicme ne povsiml , i.e u divochu rna na velikost
celistf vli v inten:livnej si zvykanf tuhe nevarcne stravy, ktere
vyzaduje vyvinutcj si zvykaci svaly n silnej si kosti, na ktere se
tyto svaly upfnaji. Deti maji dlouho pi'ed narozcnim kuZl na
chodidlech silncj si nez na ostatnich ~~stech t~lau; a sotva lze
pochybovat 0 tom , ze se j edna 0 dttsledek tlaku pusobiciho po
dlouhe rady generac i, ktery se d ~il c prenasf na potomky.
KaZdy vf, ze hodinari a rytc i byvaji casto kn1tkozrac1, za-
timco tide, ktei'i z ijf h l avn~ venku, predevn m pal< divosi,jsou
obvykle da lekozrac£.29 Kratkozrakost a dalekozrakost se ne-
sporn~ casto ded P 0 Skutecnost, ze maji Evropane ve srovnanf
s pi'irodnimi mlrody slabsi zrak i ostatnl smysly,je bezpochyby
vysledkem nabromad~ neho a dale prenaseneho vlivu o meze-
nebo uzivanf techto smyslu bebem mnoha generacf. Rengger'l 1
toti~ uvadf, ze casto pozoroval Evropany, ktefi byli vychova-
ni mezi ptivodnimi indiany a stn1vili mezi nimj cely svtij zivot,
a ktefi se jim presto nevyrovnali ostrosti smyslu. Stejny prf-
rodovedec zjistiJ, re dutiny v lebec, v ruchz jsou ulozeny rtiz-
ne smyslove organy, j sou u americlcycb domorodcu v~tS1 nef
u Evropanti, coz pravdepodobne poukazuje na o dpovidajfci
0 vyvoji t'Loveka a ostatnlclz l.ivoc.'icM 51
rozdfl ve vel ikosti danych smyslovych organu. Blumenbach
se take zminuje o znacne velikosti nosnfch dutin na lebkach
puvodnich obyvatel Ameriky a tuto skutecnost spojuje s je-
jic h pozoruhodne jemnym ciche m. Take Mongolove na seve-
roasijskych stepic h maji podle Pallase uzasnc dokonale s mys-
ly a Prichardje toho mizoru . ze z nacna sifkajejich lebek v Hen!
partii je dusledkem vysoce vyvinutych smyslovych organtt. 32
Kecm'lnsti indiani obyvaj i nahorni plosiny Peru a Alcide
d ' Orbig ny tvrdP 3 , ze se u nkh dlky ne ustaJemu vdechovani
znacne zredeneho vzduc hu vyvi nuly hrud' a pUce do neoby-
cejnych rozm erti . Take plicni vacky jsou PrY u nich vetSi a cet-
nejsf nd u Evropanu. Tato pozorovani byla zpochybnena, a le
pan D. Forbes pecliv~ premeril mnoho Aymaru, prislusnfku
pribuz nc skupiny z ijid ve vysce deset az patnact tislc stop,
a rekl mP*, ze se obvodem a delkou tela m\padne lisi od lid!
vsech ostatnic h ras, ktere kdy videl. Do sve tabulky te lesnych
mer zaznamenal vysku kazdeho jedince j ako jednotku o hod-
note tislc a ostatnf miry pak uvcdl v pomeru k tomuto c islu.
Z jeho tabu Iky je patrne, ze natazene pafe j sou u Ay marit krat-
~~ nez u Evropanu a mnohe m krat§i nez pare cemochu. Stej-
ne tak maji Ay murove kratsf nohy a vykazuji jeste jednu po-
zoruhodnou zvi<Htnost: kazdy pro mei'eny Aymar me l stehennl
kost kratsl nez kost ho lcnni. v prumeru by I u nich pomer del-
ky kosti stehenni a bo Jen{ 2 LI ku 252, zatimco u dvou Evro-
pami, kteri byli promereni soucasne, vykazoval tento po mer
hodnoty 244 ku 230 a u tl'i cemochu to bylo 258 ku 24 1. Ta-
ke kost rame nnf j e v porovnanf s kostmi pi'edlokti ve srovna-
telne m pomeru krutsL Takove zknkeni tech castf koncetin,
ktere j sou blire trupu, je zrejme - jak mi naznacil pan Forbes
- prfpadem kompe nzace v souvisJosti se znacnou delkou tru-
pu . U Aymaru se vyskytuji i jine te lesne zvlastnosti, napriklad
velice malo vyvinuta pata.
Tito lide tak pfivykll svemu chladnemu a vysokohorskemu
prostl'edi, ze kdyz je v dfivejsich dobach vyhnali Spanele do
n1zko polozenyc h vychodnich p.lani a kdyz j sou nyni lak~ni ,
aby za vysoke mzdy pracovali na ryzovanf zlata, trpi strasli-
 52 0 puvodu clovlka
vou umrtnosti. Pan Forbes v~ak nalezl nekolik nesmisenych
rodin, kter~ se v nizinach udrfely po dv~ generace, a v~iml si
~e si sttlle je~te zachovaly sve charakteristicke telesne zvhi~t~
nosti. Av§ak i bez mei'eni bylo patrn~. fe v~echny tyto zvlast-
~osti ustupujr. a merenf pak prokazalo, fe j ej ich te la jii ne-
JSOu tak dJouhdjako lela lidf Z nahom fch pJosin, a le fe Se jejich
stehennr kosti ponekud prodlouf ily, stejn~ j ako holenf acko-
liv ty ne tak vyraz ne. Konkr~tni mfry muzeme porov~at, na-
hl~neme-li do pameti pana Fo rbese. Na zaklade techto po-
~ro~anf lze, a lespot1 podle m~ho nazoru, dospet k zaveru, Ze
ZtJe-h ~lovek po mnoho gencracf ve vysokoho rskem prostre-
di, ~usobf na neho toto prostredf pi'fmo i neprfmo ~ vyvolava
d M1~n~ prom~ny v te lesnych proporcfcb.Js
Presto~c sc ~lovek zrejm~ v poslcdnfch obdobfch svc exjs-
tcnce prrli~ nczmenil na zaklude zvyseneho ~j snfzen~ho uzi-
vanf j edno tlivych ~asti te la, ukazujf vyse uvedene skute~nosti
n~ to, ze v tomto o~ledu dosud neztratil nachylnost k podob-
nym zmemlm. S ur~Jtosti pak vfme, re stej ny zakon plati u niz-
z
sfch zivo~ichu. toho mureme vyvodit. ze kdyf byl i za dav-
nyc h dob pi'cdchUdc i ~loveka v pi'echodnem stadiu a meniJi
se z ~tverno,.ctl nu dvounozce, zd~denc vlivy zvyseneho ne-
bo snfzeneho uzfvanf j ednotli vych ~{tstf te la pravdepodobne
vcJice napomaha ly prirozenemu vyberu.
Zastaveni vjvoje
Existuje rozdrt mezi zastavenym vyvojem a zastavenym rus-
tem, nebof pri zastavenf vyvoje rosto u jednotJive Msti tela da-
le, ale zachovt!vajr si svou piivodnf podobu . Do teto kategorie
s~adaji nejruzn~j~i pnpad~ znetvol'enf a o nekterych, jako na-
prfklad o roz~tepu patra, Je zm1mo, !e se pffle!itostne dedJ.
Pro na~ u~el bude postacujici, kdyz se zamenme na mikroce-
faly se zastavenym vyvojem mozku, ktere ve svych pametech
popsal pan Vogt. 3<' Maji me nsi lebky a m6ne spletite mozko-
v~ zavity ne~ normtHnf tide. Cetnf dutiny nebo nadobo~ni ob-
Jouky jsou u nich zrete lne vyvinute a ~elisti , nadroeme" vy-
0 vjvoji {fovlko a OSIOJnfc/1 [ivoeichli 53
~nfvajl, talde tito zaostaU lide svym vzhledem pnpominajl
niz§f vyvojove stupn~ c loveka. Jejich inte ligence a vet§inaje-
jic h rozumovych schopnostf jsou na velmi nizke urovni. Ne-
doka~r si osvojit schopnost normaJ nl re~i. j sou naprosto ne-
schopni na cokoliv se de le sousti'ed it, a le doka:li velice dobre
napodoboval. Jsou silni a pozoruhodn~ ~ ilf , neustale pob(ha-
ji a poskuk:ujf a d~ l aji ruzne posunky. Do schodii casto lezou
po v~ech ~tyfech a velmi radi §plhaji na n ~bytek a na stro my.
Pripo mlnll nam to nad§eni, s jaky m t~m~f v~ i chni chlapci le-
zou po stro mech. a take chut, s jakou jehi'\ata a ktiz lata, mlti-
d'ata odedavna ho rsk:Ych z ivocichU, splhujl ti'eba j po tech se-
bemen~fc h vyvy~enim\ch . Mikroccfalove pfipominajf niUf
zivo~ i ch y i v jinych ohledech. Tak napffklad v nekolika prf-
padech by lo zaznamenano, jak si peel ive o6chavaj i k<lZde jed-
notli v~ sousto, nez ho snMi. Jeden takovy ~ lovek si pry vy-
hledaval vsi nejen rukama, ale pomuhal si i usty. Ve svych
navyclch jsou ~asto krajne ne~istotnf a nemajf zadny smysl
pro slusnost. Je zn{uno i nekolik pfipadu vyrazneho ochlupe-
ni jejich te l.:n
Reverze
Mno he z pripadu, ktcre jsem zde uvedl, by sc daly zahrno ut
do poslednl kategorie. Ustrne-li nektery organ ve vyvoj i, ale
pokracuje-li ve svem rustu, af nakonec velicc pripomfna od-
povidajlcf organ dospelych j ecHncu nektcreho nizsfho zivoci-
cha teze skupiny, lze to v ur~item obJcdu pova2ovat za pfipad
rever-re. Pfl slu~ ni ci tere sku piny, ktert jsou na nizsim vyvojo-
vem stupnj , oam poskytuji urcitou pfedstavu 0 tom, jak patr-
ne vypadal spole~ny predek dane skupiny zivocichu. Je telle
uverit. Ze by s lozite utvareny organ, j ehoz vyvoj byl ukon~en
na pocatku embryonaJniho stadia, mohl rust dale, <lZ by nako-
nec plnil svou oormalni funkci, aniz by si tuto schopnost osvo-
jil v nejake drfvejsi fazi sve existence, kdy byl dany vyjimecny
ci zaostaJy stav normatni. V tornto smyslu muze bytjednodu-
chy mozek mikrocefala pnpadem reverze38 , alespon tedy po-
 54 0 puvodu clovlko
die toho, j ak pnpomfna mozek lidoopa. Do probirane pod-
kapitolk:y spadajf i jine, j este vystiznej§f pripady. Urc~ite ut va-
ry, ktere se bezn~ vyskytuj f u ostatnich primatu, se n~kdy
vyskytnou take u ~ loveka, a~koliv j e nenaJezame v normaln fm
lidske m e mbryu; ane bo pokud sc s nimi bezne setkavame
i u Hdskeho e mbrya, mohou se vyvinout nad mem e a takovym
zpusobem, ktery je obvykly jen u ni~ich zastupcti dane sku-
piny. Tyto poznamky ozfejmim jasnej i nasleduj fcimj pffklady.
U niznych savcu pfechazi deloha z pfu"oveho org:inu se dve-
ma samostatnymi ustimi a pnichody jako u va~natcu v jediny
organ, ktery ne ni v zildne m prfpade parovy, aZ na to, ze muze
mft ncpatrny vnit~ni zahyb, jako j e tomu v pripade Jidoopu
a ~lov~ku. Hloduvc i pfedstavuji do konalou radu mezistupM
mezi temito dvtsmu extr6my. U vsecb savd1 se de loha vyvfjf
ze dvou prostych a vclice j ednoduchych tru bic, j ej ichz dol-
ni ~asti prechuzejf v delozni rohy (cornua). Podle Dr. Farra
.,u ~loveka t<:! lo delohy vznika splynutim obou dolnich koncu
rohU, zatfmco u tech zvfraL, jcjichz de lohilm chyb£ stfedni ~ast
n: b? li telo, zustavajf de loznf rohy nespojene. Jak pokm~uje
vyvm delohy, o ba ro hy se postupne z kracujf, az nakonec uplne
zmizi, jako by j c te lo delohy vsllebalo." Ho m f konce de lohy
stale je~te vybfhaj i do ro hu, a to i u zvfT<ll, kten1 postoupila tak
vysoko na vyvojovem zebff~ku, j ako jso u ni~f opice a Je mufi.
U zen nejsou tyto anomalie, kdy j e dospela deloha dvouro-
ha nebo ~aste~ne rozdelena na dva org:iny, z rovna vzacne
a t~koveto pffpady podle Owena opakujf , nahromadene vy-
VOJOve reverzc", k ~emuz dospeli i ur~iti hlodavci. Jde prav-
?~podobne ?, prfkl~d prosteho zadnenf embryomilniho vyvo-
Je s pok:ra~UJtcfm rustem as dokonale vyvinutou funkci, nebof
ka.Zda strana Mste~n~ dvojite deloby je schopna plod do nos it.
V jinych a vzacnej~fch prlpadech se vytvofi dve zvhistnf de-
loznJ dutiny, z nich~ kazda ma sve vlastni vyusten1 apnichod.39
2adne takove stadium se neobjevuje v prubehu normalnfho
vyvoje lidskeho embrya a j e sotva uvelitelne, i kdyz to snad
nenf nemozne, zc by obe nesrnfrne jednoduche a malieke tru-
bice mohly vCdet (da-ti se vubec takovy vyraz po uzit).jak vy-
0 vjvoji clovlka a ostatnfdr f.jvoCiclul 55
rust ve dve oddelene delohy, z nichz kaMa mli dobre vyvinu-
te ustf a pnichod a kaMa je vybave na ~ctny mi svaly, nervy,
z hizami a cevami, pokud ovsem uz dflve nepros ly podobnym
vyvojem, kterym dues prochazl sou~as nf va~n atci. Nil<do ".~ ­
bude tvrdi t, ZC tak dokonaJy Utvar, jako je abnormaJnj dVOJI-
ta de loha zen, mure byt vysledkem pouhe nahody. Princip re-
verze, diky ktere se znovu vyvolava v ~ivot davno zanikly
organ, by tedy mohl slouzh jako pruvodce jeho uplneho vy-
voj e i po nesmime dloubem <:!asove m odstupu .
Profesor Canestrini dospe l po p~ezkoum<\n i pfedeslych aj i-
nych podobnych pl'fpadu k te muz zaveru . JRkO dalsi prfklad
uv[tdi take lfc nf kost, kten1 u nekterych ~tvcrnohych i jinych
savcu bezne sestilva ze dvou castr. Podobni:S to m u j e take u dvo u-
mesic nfho lidskeho zarodku; a zastavc nfm vyvoje se toto sta-
dium mute znchovat i u nekterych dospe lych lidi, zejmena
u pns lusnfku ras s dopredu vystupujfcf obli ~ejovou parti L Ca-
nestrini z to ho vyvozuje, ze u nektereho davneho lidskeho pl'ed-
ka by Ia zrejme tato kost normalne ro7.di:Sicna na dve ~asti 40 , kte-
re se teprve pozdeji spojily. Take celnf kost je u c loveka celistva,
ale u cmbryf a u deti a temel' u vscch nizsich savcu se sklMa
ze dvou castf, spoje nych znatelnym svcm. Tento scv se nekdy
vice ~ i mene zac hov:\ i u dospeleho cloveka, ackoliv drive k to-
mu dochazelo ~astej i, nebot Canestrini zj istil, ze se s tim set-
kavame predevsfm na le bkac h exhumovanych v Driftu, ktcrc
patn ly k brachycefalnfm typum. Co se ~clnf kosti tyee, docha-
zi Canestrini ke stejnemu zaveru jako v analogickcm pnpad~
Uc nic b kostf. V tomto i v nasledujfcfch pfipadcch je pn~inou
toho, proc se davnl lide nekterymi svymi rysy ~asto podobal i
vice ~ivocichum nez soueasnym lidem, zrejme skute~nost, Ze
sou~asni Iide jsou na rozdfl od nich na dlouhe vyvojove skale
od sveho davneho pololidskebo pfedka 0 neco dale.
[j inf au tori popsali ruzne jine ano malie cloveka, v[ce ci me-
ne podobne predchozfm pripadum, jako prfklady reverze.
0 tom ovsem nemMe byt zadnych poc hyb, neboi bychom mu-
se li sestoupit velice hlubo ko po vyvojovem febff~ku savcu,
nez byc ho m na§li dane utvary be~ne pfito mne.41
 56 0 ptivodu i!lovlka
. Lidske spi~<lky j sou dokonale u ~innyrn zvykacim nastro-
J~m. Owen poznamenava42, ze o jejich skute~ncm ~piMko­
~ttem charakteru .,vypovida k6nickti forma korunky, klera
Je ~?ncena tupou §pickou, na vn~j~f stran~ vypouklou, na
vnat:tni strane plochou nebo po lovydutou a vzadu na povrchu
s ~epatrnym vycnelkem. K6nicky tvar korunky je nejvyraz-
n~J§f u melaneskych ras, zejm~na u Austnilcu. SpiULky take
maji hJubsi a siln~j§f koreny nez fezaky." Spicak v~ak j iz
neslouZi clov~ku jako zvl<1stnf zbra~ k roztrh<1nf ncpfftele
nebo konsti, a je proto mozne pokltldat ho co do funkcnosti
za rudimen~rnl. Hllckc1 43 si vsimnul, !e v kaZde velke sbfrce
lidskych Jebek lze nalezt nekolik cxcmplaru, u nich! §picak:y
znacn~ precnfv~f ostatnf zuby, podobne jako u antropomorf-
nfch ~pte, ackoltv precc jenom v mcn~f mfre. V tech to pffpa-
dcch JSot.• v proli Jehle celisti pr£tomne mezery mezi zuby,
aby do nach zvet~ene spici:iky mohly zapadnout. Zvlaste si-
rokti _je takovato mczera u jedne knferske lebky, kterou za-
kreslll Wag ner."" Uvazfme-li, jak malo pradavnych lcbck bylo
prostudovano ve sro~nani s lebkami ze soucasne do by, j e
po.zorubodnc, ~c ncJrnene ve tfcc h takovychto pffpadcc h
sptU!.ky znacn~ pfccnfvaly, a u celis ti z La Naule ttc byly do-
ko ncc pi'imo obrovske.'"
U lidoopu majf pine vyvinute ~picaky pouze samci aJe u sa-
mic gorily. a v mcn~f mire take u samic orangutana, ;yto zuby
zna~n~ pi'erustajf ostatni. Jejich obtasny napadny vyvin u ~lo­
v~ka m~ze byt tcdy. pNkJadem revcrze k nasemu lidoopfmu
predkovJ ~ neodporuJe tomu ani skutc~nost, o nffjsem by! uji~­
t~n. ~e tottz u ~en sc take n~kdy vyskytujf pre~nivajfci ~pi~aky.
T~n:.kdo rozezlen~ odmfta nazor, re tvar jeho vlastn1ch ~pi~tik:u
a JCJtCb obeasny napadny vyvin u jinych lidi je zpusoben tfm
fe n~si dav~f p~dkove byli vybaveni t~mito skv~lymi zbra~
n~ma, by svym usklebkem sam prozradil, ze prosel odmitanou
vyvojovou i'adou. Ac ko liv totiz jit ncchce ani neumf u~fvat
svyc~. ~ub~ jako zbr~nf, podv~dom~ stahuje sve ..~klebive
s:a.ly qak Je na~val ~·r C. Bell46) , jako by pi'ipravoval sve ~pi­
~aky k utoku SteJn~ Jako pes chystajld se nekobo napadnout
0 vyvoji l lovtka a ostamfch f.il'<xiclru 57
u c l ov~ka se ob~as vyvijcji ruzne svaly, ktere jsou vlastnf
ctvcrnohym nebo jinym savcum. Profesor Vlacbovic47 pro-
zkoumal ~tyncet muzu a u devatenacti z nich nalezl sval, kte-
rj nazval ischiopubicky, u ti'i dalSich objevil vaz, ktery zastu-
poval te nto sval, a u zbyvajicich osrnnacti po danem svalu
ne na~el ani sto py. Pouze u dvou z tficeti ren se tento svaJ vy-
vinul nu obou stranach a u 111 dalskh ~en byla nalezena od-
povlclajlcl rudimentamf ~ luc ha. Tento sval se tedy zi'ejm~ vy-
skytuj e mnohe m castcji u muZ5keho nez zenskebo pohl avt,
coz pro m1s bude hned pochopitelne, uznamc-li, ze clov~k po-
chazi z n ~jake ni z~i zi voei~ ne formy, nebot s timto svalem se
setkavame u n ~kolika nizsich zivoeichu, u nichz je j eho vy-
hrudnf funkci pomahat samci pri aktu rc produkce.
Pun J . Wood ve sve cenne rad~ studif4 M podrobne pops a I vel-
ke mnozstvi svalovych odchylek u c lov~ka, ktere se podo-
baji normalnfm stn akturam u ni2sich z ivoc ichu. Takovychto
svalovych odchylek, ktcre se velmi podobajf b~znym svalum
na~i ch ncjbliz~ ich plfbuznych primatu, j e tolik, foe j e zde ne-
lze v~cchny ani vyjmenoval. U jednoho mufe, kter,Y m~l stal-
nou postavu a dobfe tvnrovanou lebku, bylo zaznamenano nc
m 6n ~ ncz sedm svalovych odchylek, ktcr~ naprosto odpovt-
daly svalum bezn~ se vyskytujlcfm u n:.Znych druhu lidoopu.
Tcnto ~lov~k mel napffklad po obou stran~ch krku skutetny
a mohutny sval levator claviculae, ktcry nalczfune u v~ec h
druhu primatu a kter.Y se pry u lidi vyskytuje asi v jedi n~m
pripad~ ze ~edesati . 49 Dany muf mel d ale ,,zv la~ tni sval me-
tatarslilnf kustky palce, ktcry, j ak ukazali prof. Huxley a pan
Flower, se bezne vyskytuj e u opic a lidoopu". Uvedu jif jen
dva pl'lklady: sval nadpazku se vyskytuje u v~ecb savcu kro-
me CJOVCkU a zfejtn~ SOUViSJ SC CtyfnOhOU ChuzfSO; U Jidf SC
s nfm setk~vame asi v jednom z sedesati pl'ipadu. Na obou
dolnfch kon~etinachjcdnohoclov~ka naJezl pan Bradley'• sva l
abductor ossis metatarsi quinti, ktery aZ do te doby u lidf ne-
byl nikdy zaznamenan, ale bezne ho naJ6zame u Udoopu. Svaly
mkou a paZi, tedy ~astf tela tak charaktcristick,Ycb pro c lo-
veka, velmi casto varfruji, a2 se mohou podobat pns lu~ nym
svaJum niz§fch zivo~ichu .'l Tak:ovato podoba je pak bud' uplnti,
 58 0 pltvodu clovlka
nebo nedokonala, ale i tak ma zretelne prechodnou povahu.
Pan Wood popsal ~etne svalove odchylky a svou pnki zavrsil
vyst:i.Znou poznamkou: ,,Znatelne odchylky od bezncho typu
svalove stavby vykazujf takovou formu, kteraje naznakem ne-
jakeho neznameho cinitele a ktera je nesmirne duld ita pro
pochopeni vseobecne a vedecke anatomje. «s:~
Je nanej vys pravdepodobne, :!e tento nezmimy faktor je navrat
k dnvejsimu stadiu 54 ; a je naopak zcela neuveritelne, te by se
nejaJcy clovek mohl pouhym dtlem nahody velice podobat ur-
cit,Ym tidoopum dokonce sedmi svymi svaly, aniz by mezi li-
doopy a clovekem nebyla zadna geneticka souvis lost. Naopak
pokud clovek pochazi z nejake bytosti podobne Udoopum, ne-
lze dolozit zadnym padnym duvodem, proc by se po prestavce
mnoha tisicu gencracf nemohly znovu urcite svaly objcvit, po-
dobne jako k tomu docMzf u konl, oslu a mezkl'1, na jejichZ no-
hou a plecich se mohou z nieeho nic znovu objevit temne zbar-
vcn~ pruhy, a to po sto, nebo s pf~e tisfcfch generaclch.
1Yto ruzne prfpady reverze jsou tak podobne prfpadum ru-
diment.arnfcb organu, uvedenym v prvnr podkap.itolce, ze by-
cham mnohe z n.ich mohli zaradit soubezne do obou skupin.
Mohli bychom naprfklad rict, zc anomalni lidska deloha se
dvema rohy predstavuje rudimentamf organ, zatimco stejny
organ se u nekterych jinycb savcu vyskytuje v danem stavu
zcela bezn~. N~ ktere rudimentarnl custi lidskebo t~la, jako na-
prfklad kostrc muzo i zen a prsnf bradavky muzu, se vysky-
tujf vZdy, zatfmco jine, jako napriklad suprakondyloidni ot-
vor, se objevuj i j en prflezitostne, a mohly bychom je tedy
zaradit pod blavicku reverze. Tech to n~kolik prikladu reverze
a stej n~ tak i ciste rudimentarruch org~nti nepochybne pouka-
zuje na zivocisny puvod cloveka.
Souvisejici zminy
u cloveka stejne jako u nizsich zivo~ichl'l jsou nektere casti
tela navzajem t.:'lk pribuzne, ze kdyz se jedna cast zmeni, ve-
de to i ke zmene casti druhe, aniz bychom mohli ve vetsine
0 vyvoji i!lovlka a ostatnlch f.ivociclul 59
techto pripadu zjistit pffcinu. Nemuzeme ffct, zda jedn~ cast
ovlada druhou, nebo zda jsou obe casti ovlivi'\ovany neJakou
dfive vyvinutou casti. Takto spolu Uz.ce souvisi i ruzna zne-
tvorenf, jak opetovne zduraznuje I. Geoffroy. Obzvlast casta
dochazi ke stejnym odchylkam u odpovidajiclch casti tela, coz
mtliemc sledovat porovm1J1im obou stran tela a hornicb a dol-
nfch konC:etin. Meckel si j iz pfed del~i dobou vsiml, ze dojde-
ti k odchylce svalu pafe od jejich bezne stavby, temer vzdy je
to dusledkem napodobeni obdobnych svahi na nohou, a na-
opak, pokud dojde k odchylce svalu no?ou, vet!inou se ty.t~
svaly pnpodobi'iujf svalum paze. Vice c1 mene spo l~ souv1s1
i ustroji zrakove a sluchove, zuby a vlasy, barva pletl a barva
v·lasu zbarvenf pleti a konstitucni typ. 5!i Profesor Schaaffhau-
sen j~ko prvnf upozornil na zjevny vztah mezi vyvinu_~m sval-
stva a silne vystupujlclmi nadobocnfrni oblouky, ktere JSOu tak
charakteristicke pro pradavne lidske rasy.
Krome odchylek, ktere se s mens{ci ve~f presnosti daj1 za~a­
dit do predeslych podkapitolek, existuje je~te cela skala van a-
d, ktere bychom mohJi prozatim ozna~itja~o sponta~ni, neb?C
se mlm pfi na~i neznaJosti jcvi, jako by vzrukaly be~ J.~ekohv
pri~i ny. Lze vsak dokazat, ze takoveto odchylky, ar J•z sesta-
vaji z nejalcych nepatrnych ujednotlivych rozdtlnosti ne~ ~ v~­
raznych a nahlych odchylek od normy, jsou mnohem zavlsleJ-
~~ na konslitud organismu nd na vlivu vnej~fch podminek.s
6
Populacni rust
Je znamo ze se civilizovane populace za pfiznivych podmi-
nek, jako 've Spojenych statccb, mohou behem petadvaceti let
po~etne zdvojnasobit; a uverime-li vypo~ttim Eulera. muze
k tomu dojit j za dobu 0 neco delsi nez dvanac~ let; Pod!:
57
prvniho propoctu by dne~ni obyvatelst;o Spo.Jenych statu
(tricet milionu) zalidnilo za 657 let cely po~rch .z~me.k~ule
tak huste, ze by na kazdy ~tverecni yard111 pftpadh ctyl'i bde.
m I yard = 0,9144 m.
 60 0 pth•odu c/ovlka
Av~ak st4Mmu pftnlstku lidstva braru pfedev~fm a blavne ne-
dostatek potra~y a vol nebo mlsta. 2e je tomu vskutku tak, o tom
nas presved~uJf Spojcne staty, kde je potravy i mista dostatek.
Kdyby se takoveto podmfnky nahle objevily i ve Velke Brita-
nii, zdvojndsobil by se rychle i pocet obyvatel. U civilizova-
nych narodu usm~rnuji rust popuJace predev§im omezene mo!-
nosti man~elstvr. Zna~ny vliv rna take vy§~l detska umrtnost
u chudych vrstcv, stejne jako vy~f umrtnost zpusobena vii vern
riiznych nemoci u lidf v~ech vekovych kategoril, kten fiji v pre-
plnenych a ubohych obydlich. Nastedky krucycb epidemif a va-
lek byvajf bny vykompenzovany, ba vice nez vykompenzova-
ny, pokud dune narody za~nou trt v priznjvych podminkach.
Podobne usm~r"ujc l'last popuiHce vystehovalectvi a~koliv
u velmi chudych vrstcv se to pi%~ neprojevuje. ' ne omezenf, neboi obvykle se nezeni hned po dosazen1 po-
Jak poznumcnal Malthus, mllme duvody k domJlence, fe re-
pro~u~~nr sch?pno_st barbani je v pods tate men~i nez v pripa-
d~ cavaltzovanych lid£. K tomuto tematu nevime nic pfesneho
nebot u pl'frodnfch Mlfodtt nebylo provcdeno Uidoe s~itanr
lidu, a}.c.podlc ruznych svedectvf misionaru a jinych lidf, kte-
ff p_roza_h dlouhou dobu mezi lemito narody, se zda, ze jejich
rodmy JSOu obvykle malo poeetne a velk6 rodiny j sou u nich
pomeme vzucne. Podle jednoho nazoru to lze vysvetlit tim ze
reny sve de~i k~ji vclice dlouho. Je v~ak take velmi pravde~o­
~~bn~, re d.'v.o~·· kte~r ~azrv:ur ~etne utrapy a nemaji tolik vy-
zavy _J~ko CIVIIIZOvana tide, JSOU me ne plodnf. Jiz v jedne sve
praca JSem ukazal' 8, re vsic hru n~i domaci ~tvernozi savci
a pt~~i a vscc~ny_ n~e domestikovane rostliny jsou plodn~jsi
ne~ Jim odpovadaJfci druhy ve voln~ pnrod!. Proti tomuto ~­
v!ru neobstojf ani namitka, ~e zvtfata, kterym se najednou do-
stane velke mnotstv£ potravy nebo ktera zna~n~ zUoustnou
a ze take v~tsinn rostlin, ktere nahle presadfme z c hude do vel~
mi ~rodne.pCady, byvajf nasledkem teto zm~ny vke ~i men~
stenlnf. Mu~eme tcdy predpokladat, ze civiHzovanf !ide ktc~l
js~u, v urc:!it~m ~myslu vysoce domestikovani, mohou byt,plod-
n~J~l. ne~ dtvos a. Je take pravd!podobne, fe zvysena plodnost
C1Vtlazovanych narodo ffiUZe byt d&:Ji~m1, tak jako tomu je u na-
0 vyvoji c/ovlktJ a ostamich tivoeichn 61
sich domAcich zvirat Pnoejmen§im totif vfme, Ze skJon k plo-
zeru dvoj~atje v lidskjch rodinach dedi~ny.s9
Prestofc jsou prirodnf narody men~ plodnc nez m1rody ci-
vilizovane, jejich po~et by take ji s t~ ryc hleji p~ibyval, pokud
by jejich rust nebyl nejaJcYm nekompromisnfm zpusobem
brzden. VystiZily priklad teto skutetnosti poskytuji horske
kmeny v Indii, nebo(,jak ukazal pan Hunter-60, neoby~ejnejich
pnbylo pote, co by to v krdji zavedeno ockovanr, co by_ly zvl~d­
nuty morove n:lkazy a po prisnem zakazu krveprolitf. K Je-
jich popu latnimu rilstu by vsak nikdy nemohlo dojit, kdyby
se tito znostaH lide nerozptylili i do sousednich oblasti a ne-
nechavali by se naj imat za mzdu na rtaznc pruce. Divosi Lerner
vzdy uzavfraji snatky, ale zachovavuji z'fcj me ncjake obezfet-
trebneho veku. Od mladych muzu sc tasto zUdft, aby nejprve
dokazali, ze svou budouci zenu uzivt, u velsinou si tak~ nej-
prve musi vydelat na vykupne, ktere za zcnu vyplatf jejim
roditum. Obtfre se ziskavanim potravy omezuji ~as od tasu
pocer divochu mnohem bezprostfudneji, ncz je Lomu ~ p~fpa­
de civilizovanych narodu, nebof v~echny kmeny penodtck:y
trpi tezkymi hladomory. V takovychto obdobich musi tito tide
pojidat mnoho ~patne stravy, coz se trvale pode pisuje na je-
j icb zdravi. Cetl jsem mnoho zprav o tom, jak maji divosi v ob-
dobi bladu i po n~m nafoukla b~icha a vyzablc udy. V tako-
vych dobach musi take hodne putovat z mfsla na mfsto, a jak
jsem se dozvedel od domorodcu v Australii, jejicb deti PrY
bebem takoveho putovani ve vclk~m po~tu umiraji. Protoze
se obdobl hladu periodicky opakujr a souvisi predevsim sex-
tremnimi ro~nimj obdobimi, je p<>tet pftslusnikti kazdeho
kmene zna~ne prom~nlivy. Tito tide ncmohou co do po~tu sou-
stavne a pravidelne pnbyvat, neboi nemajf Mdny staly prisun
potravy. Kdy~ se dostanou do krajnl nouze, pro~ikaji na c~zf
(azemi a dochazi ke kmenovym v{tlkllm; vlastne JSOU ustavJ~­
n~ ve vAJe~nem stavu se svymi souscdy. Podte haji i mnoha
urazum na sousi i ve vode pl'i vyhled{lvfmf potravy a v nekte -
rycb zemich se tasto stavajf obetf vetsfch selem. Take v Indi i
 62 0 pt)v()(/u l lovi!ka
do~Jo k vylidn~ni celyc h krajin v mistech, kde radi li tygn.
Malthus pojednal o n~kolika pi'i~inach zabranujfcich rustu
popu lace, ale nezduraznuje dosLate~ne tu, kte n1 je ze v~ech
neJzAvafuej~f. a tou je infanlicida, zej mena pak usmrcovanf
deti renskcho pohlavi, a dale zameme vyvolavane potraty.
Z minene praktiky jsou dnes zrcjme bHne v rnnoha castech
sveta, ajak uktizal pan M ' Lennan111, zabijeni nemluvnat bylo
drive rozsireno je~te mnohem v£ce. Tyto zvyky pravdepodob-
ne vznikly mezi divochy proto, te by jinak: bylo velice te~ke,
~i spf~e ne moznc uzivit v~echny narozene deli. Mravni bcz-
uzdnost muzcmc take priradit k predc hozim zabranujicim pri-
~in:1m, ackoliv ta ne nf dusledkcm ncdostatku existe ncnfc h pro-
stredktl. Presto ale m(tme duvodne podezreni, ze v nekterych
prfpadech, jako lrcbu v Japonsku, byla umyslne podporovana
jako prostredek kc snizovanf populace.
Podivamc-li se do nesmfme davne minulosti , kdy je.~te clo-
vek nedosahl sve dllstojnosti , uvidime, Ze byl tehdy daleko vi-
ce vcdcn instinkty ncz rozumem, a to i ve srovnani s tem i ncj -
zaosta lej ~fmi divochy. Na§i davnr pololid§ti predkovc urcit.e
nevrd di l.i ne mluv~ata nebo nepestovali mnohomuzstvi, ncbof
zvrrecr instjnkty nejsou nikdy tak zrud ne 62, aby vedly k nice-
nf vlastniho potomstva nebo k uplne ztn1te zarjjvosti. Anj ome-
zovani snatku nemohlo tebdy pnchazet v uvahu a obe pohla-
vi sc jiste setkavala od sameho mladi. Proto se predchudci
cloveka museli rychle mnozit, ale i tak byl jejich {>OCet regu-
lovan nejakymi omezujlcimi pricinami, aijiz periodickymi ne-
bo trvalymi , a to jc~t(~ u~inn~jslmi, nez je tornu does u zaosta-
Jych lidskych skupin. Jake to byly pri~iny, presn~ nevime,
stejn~ jako to nevi me v pllpad~ ostatn k h Zivocicbti. Vi me, ze
kon~ a hovezf dobytek, coz nejsou nijak zvlaste plodna zvira-
ta, se nesmfme rozmnozili, kdyz byli poprve voln~ vypusteni
v Ji zni Americe. Slon, kte ry sc rozmnozuje nejpomalej i ze
vscch nam zn6mych zivo~ichu, by bez n~jakych omezujicich
pri~in mohl za n~kolik malo tisicileti zaplnit ceJy svet Take
rozmnozovanr vsec h druhu opic rnusf byt nejakym zpusobem
regulovano, ne v~ak lim, jak poznamenava Brehm, u jsou na-
0 vyvoji tlovlko a ostamfch tivollclrt1 63
padany selmami. Nikdo nebude tvrdit, ze se vlastnf reproduk-
cni schopnost koni a hovezibo dobytka v Americe zpocatku
znacne zvysila a jakmile byly v~echny oblasti zaplncny terni-
to Zivocichy,jejicb reprodukcnf schopnost nfihlc zeslabla. Bez-
pocbyby jde v tom to pnpade, tak jako ve vsech osLatnicb pri-
padech, o souhru rnnohych pll~ in, ktere mohou mit za ruznyc~
okolnosti ruzny vliv. N ejve t~i vliv v~ak pravdepodobne maJi
opakujfci sc obdobi nedostalku, zpusobenfi nepllznivymi roc-
nimi obdobimi. A to sc vztahuje i na davne pfedk:y cloveka.
Prirodni vjber
Videli js me, lC j sou telesne i clu ~ev nr vlustnosti cloveka pro-
menli~c a zc ruzne vadacc jsou zpusobovuny ae ji z pNmo ci
ncprfmo stcj nyrni obecnymi pricinami a rfdf se stejnymj obec-
nymi zakony jako v pripade ostatnich zivo~ichu. Ctovek se
roz.~ iri l siroko po celem zcmske m povrc hu a behcm sveho usta-
vicneho stehovani63 by I j iste vystavovan nejrozmanitejsim zi-
votnfm pod minkrun. Obyvatele Ohnove zemc, mysu Dobre
nadcjc a Tasmanie na jcdne polokou li a obyvutele arkticlcych
oblasti na polokouli druhe museU projft niznymi klirnaticky-
mi podminkami a rnnohokrat museli zme nit zpusob zivota,
nez se usadili ve sve dnesni domovine.64 I davn i prcdci c lo-
veka sc zrcjme, stejne jako v§ichni ostatnf zivocichove, nekdy
rozmno!i li vice, nez pro kolik sLaci ly zivotni prosti'edky. Urti-
te proto museli obcas bojovat o svou existe nci, a podl~hali tak
ne uprosn6mu zakonu pfirodnibo vy b~ru , dlky ktcremu se pllz-
nive odchylky bud pnl efitostn~. nebo b!tn! zachovavaly, za-
tfmco ty skodlive byly potla~e ny. Nemam zde na mysli vycaz-
ne odchylky od struktury, k j ak-ym dochazi jen vzacn~ jednou
za ~as, ale obycejne individualnf rozdily. Yfme napfiklad, fe
svaly ru kou a nohou pod l~haj f, stej n~ jako svaly kon~etin ostat-
nJch ~ivoc i ch C1 65 , neust{lle promenlivosti. Kdyby tedy predc.iJ
~l oveka, usidlenf v kter6koliv oblasti, zej m ~na pak v takove.
ktera pro~ la nejakou zmenou, byli rozdcleni do dvou stejnych
skupin, pak by skupina zahmujici v~echny jednotlivce nej le-
64 0 pth'odu llovlk.a
pe pl'izpusobeoe svyrni pobybovymi vlastnostmi k zfskavani
ob~ivy nebo k sebeobran~ byla v prumeru zacbovanu ve v~t­
~i m po~tu a zplodila by vice potomstva nez druha a hufe vy-
bavenli skupina.
Dnc§nf ~lovek, tfeba i ten nejzaostalej§i, je tim ncjmocnej-
~ rm z i vo~ic hem , ktery se kdy objev il na teto plan et~. Rozmil
se mnohem v!ce nez jakakoliv vysocc organizovana bytost
a v§ichni ostatnJ zivo~ichove pl'ed nfm ustoupili do pozadf. Za
tuto nesmJrnou prevahu vd~i ~ l ovek ncsporne svym rozumo-
vym schopnostem a svemu spol e~enskemu zpusobu t ivota,
ktere mu umoznuji pomahat svym bliznim a branit sv<! druhy,
a take sve telesne stavbe. Jak ncsmfrne dulezite jsou tyto ry-
sy, prokuzal konecny vys ledek bojc o zachovanf zivota. Oiky
sv6mu vyspelemu inlclektu si ~ lovek vytvofil artikulovunou
l'ec, ktcre pl'edev ~l m vd ~ i zu svoj uzasny pokrok. Jak po-
znumc ru1va pan Chauncey Wright1~<•: .,Psychologickli analyza
schopnosti mluvit ukazala, zc doslllinout sebemcn§fho pokro-
ku v tomto ohledu zrejme vyzadujc vice mozkovych schop-
nostf, nez dosahnout pokroku v ktcremkoliv jinem smeru."
Ctovek vynatezl a dovede pouzivat ruzne zbrune. nastrojc.
pusti ald., kteryrni se dokaze bran it, kterymi zabijf nc bo chyt<l
kol'ist a pomoci kteryc h s i i jinak obstarnva potravu. Sestrojil
si vory a cluny, aby mohl lovit ryby nebo aby se mohl pl'e-
plavit na souscdnf urodne ostrovy. Osvojil si um~nf rozde h\-
vat ohe n, dlky kteremu se tvrde a provazcovi.te oddenky sta-
vaj f stravitelnymi a jedovate ko~eny ncbo byliny ne~kod n ymi.
Schopnost rozd~ l avat ohci'\ j e pruvd~podobne tim nejv~t§fm
objcvcm. ktery kdy ~l ov~k u~i nil (nepo~ itame-li schopnost ar-
tikulovane l'e~i). a pochazi z dob pi'ed usvitem lidskych d!jin.
Tyto nizne objevy a vynalezy. ktere zaru~ily ~lov~ku u~ na je-
ho nejnizsim stadlu vyvoje vy lu ~ne postavenJ, jsou plimym
dtisledkemjehorozvinutych pozorovacfch schopnostf, pamcti,
zvMavosti , pfedstavivostl a inteligence. Nemohu proto pocho-
pit, pro~ pan Wallace tvrdf 67 , ~e .,pl'frodni ryber mohl ukor~t
tak obda1it divochy mozkem jen o neco lepsfm, nez je mozek
lidoopa".
0 vyvoji llovllro c1 ostatnlcll tivollclui
65
Ti'cbare jsou dusevni schopnosti ~loveka a jebo spole~en­
ske navyky pro jebo vyvoj ncjdulditejsi, nesmime podcei\o-
val vyznam lidske telesne stavby, o niz pojedname ve zbyva-
jicf ~fuiti teto kapitoly. 0 vyvoji dusevnic~ ~ebo. moralnich
vlastnostf ~loveka pojednamc az v nasledujicl kapttole. .
Presne zachazeni s kJadivem ncni oic jednoduc hebo, Jak
uzn6 kuZdy. kdo se pokou~el o tcsafske pruce. Vrhnout Umen
na p~csny ell, jak to doktizf obyvate le O~ov~ zeme v sebc-
obrun~ nebo chteji-li zabit ptnky, vyiaduJe neJvys~i dokona-
lost v souhl'e svalu ruky. pare a ramene a take vyborny hmat.
Pli vrhu kamenem nebo o§tepe m, jako! to i pli mnohych ji-
nych ukoncch, musi stat clovek pcvne na nohou, a to opct vy-
zaduje dokonalou souhru ~etnych svalu. Vyseka~ z kusu kfe-
me nc sebejednodussi n{tstroj nebo udclat z kosu hrot ostepu
t i ha~ek vyzaduje dokonalou ruku, neboC, jak poznamenal t lo-
vek k tomu nejpovolan~j§f, pun Schoolcraft611, vyrabet z ulom-
ku kamcne noze, kopt nebo hroty sfpu svM~i o ,vyj!me~ne
zru~nosti a d louholete praxi". To je ve zna~nc mire dukazem
existe nce delby prace uz u davnyc h lidL Kazdy s i nemohl vy-
rtibct sam sve vlastnf ntistroje z pazourku nebo jedooduche
hlinenc n{tdoby, ale teto praci se zrej me v~novali ur6ti jcdin-
ci, kterr vymenou za sve vyrobky dosttivali podJI z lovu.
Archeologove jsou pfesved~eni , ze uplynula nesm~~ dlou-
h€\ dobu. nel. nasi predkove pl'i§li na my§le nku uhladJt hrube
opracovany pazourek na je mny nastroj. Lze stezr pochyboval
0 tom , fc by cloveku podobny f ivocich, ktery me.l ruce a pa-
re dostalecn~ obratne. aby dovcdl pfesne vrhat kamenem ne-
bo vytvol'it z pazourku jcdnoduchy nastroj , dokazal s patfic-
nou zku§enosti, alespoi\ pokud jde o mechank kou zru~nosl,
udelat temel' vsecbno, co si dovede zhotovit dne§ni civilizo-
vany ~lovek. v tomto oht; du mure~e st~vbu .ruky ~rovnat s~
stavbou hlasovycb orglino, pomoc1 kterych hdoop1 vydavaJl
ruzne vttrovne k:fiky nebo v pl'fpade jednoho rodu take. hudcb-
ni kadence, zatimco u ~loveka se velice podobne lllas1vky d~­
ky zdedenym ucinktun uzivani pnzpusobily k vydavanJ artl-
kulovane feCi.
 66 0 puvodu l!lovlka
Zam~~fme- Ji se nyni na nejbli ~~ ~ prfbu zne cloveka, a tim
i na ! ivocichy nejpodobnej ~i na~im davnym predk:um, zjisti-
me, re ruce ostatnich primatu jsou utvareny podle stejne ho
obecneho vzoru jako naSe ruce, ale jsou moobe m me ne uzpu-
sobene k rozlicnemu uzivaoi. Mnozi primati nedovedou pou ~f­
vat horn{ konceti ny k chuzi tak dob~e j ako pes. coz rnureme
pozorovat pfedev~rm u lidoopu, jako je §impanz a orangutan,
ktel'i na51apujf na vnejsi okrajc dlanf nebo na klouby prstu.69
Ruce v~ak maj f obdivuhodne pnzpusobene ke splbanf po stro-
mech. Opice u lidoopi uchopujf tenke vetvicky nebo stonky
palcem nujedne stran~ u ostatnJmi prsty a dJanf na stran ~ dru-
he, stejne jako Iide. Mohou si ta k podavat k ustum dosti vel-
ke pl'edmety, ~eba hrdlo lahve. Pavia ni pl'evraceji kame ny a ru-
kama vytahujf kofinky. Palce m proti ostatnim prstum umf
uchopil orcchy, hmyz nebo jim~ male pFedmety a nepochybu-
ji 0 tom, ~e podobne vytahuj f vejce ci mlacfata z ptacicb bnfzd.
Americke opicc rnlatf pomeraneem o v~tcv tak dlouho, af mu
praskne kuru, a potom j i strh:ivajf prsty obou rukou. Ve voln6
pffrod ~ rozbfjcji tvrde plody kamenim. Jinc opice otviraji oM-
rna paJci ~keblc. Svymi prsty si dokuzf vytahovat trny a zihad-
la a vybirajf jcde n druhemu parazity. Dovedou z kopce svalit
kameny nebo je hodit po nepfiteli , ale v takovychto ukonech
jsou neobratnf, a ju k jsem s:im vide l, naprosto nej sou schop-
ni pFesne mfl'cnc ho hodu .
Nepfipada mi spr6vne tvrdiL ze , uchopuji-H opice pl'edme-
ty neobratn~". slouzil by j im70 k tomu stejn~ dobre i ,Jiny, me-
ne specializ.ovany organ", nezjsou jejich ruce. Naopak nevfm,
proc bychom meli pochybovat 0 tom, ze dokonaJeji utval'ene
ruce jsou ji m ku pros~c bu , ov~em z.a podmfnky, ze tim ne-
ztnicf schopnost ~ plh at ve stromech. M uzeme predpokladat,
ze ruka tak dokonala j ako lidska by byJa pr i ~plhani nevyho-
dou, ne bof opice a Jidoopi, kteri tnivi ve stro mech vubec nej -
vice casu, jako jsou ame ricky chapan (Atei es), africka guere-
za (Colobus) a asijsky g.ibon (Hyl obates), bud' maji zakrn~ly
palec, nebo maji ostatnf prsty c~1stecne srostle, takze jej .ich ru-
ce se stavajf pouhymi ucbopovacimi haky. 71
0 vjvoji llovllr.a a osratnfch fivocichu 67
Jak:mile neklery pradavny zastupce dlouhe fady primatU pre-
staJ travit vetSinu svebo casu na stromech, protoze si zacal ob-
staravat potravu jinym zpusobem ancbo kvu li z.me ne vnej§fho
zivotniho prosliedf, zmenil i svuj obvykly zpusob zivota, takZe
se z neho stal bud' vyhradne ctvernohy, nebo dvounohy zivo-
cich. Paviani zijf v kopcovitych a skaJnatych krajinacb a po vy-
sokych stromech §plbaji jen z nutnosti .72 Osvojili si temer psi
zpllsob chuze. Dvouno1.cem se stal jedine clov~k a podle mebo
nazoru muzeme casteene vystopovat, proc si osvoj il svilj pfimy
postoj, ktery je jednou z jeho nejcharaktcristictej~ich vlastnos-
ti. C lovek by nikdy nebyl zfskal sve dominantni postaveni ve
svete, kdyby nedovedl pouzfvat svc obdivuhodne uzpusobene
ruce, provadejfci v~echno podle jeho vl'tle. Sir C. Bcll 73 zduraz-
ouje, ~c , ruka nahrazuje vsechny nastroje a vc spojeni s inte-
lektem stavf lidskou bytost na n ejvy~~~ stupe~" . Nicmcne ruce
a pafe by tezko mohly dosp~t k takovc dokonalosti, aby si vy-
mbely zbrane nebo vrhaly kamcny a o§tepy na pfes ny cil, po-
kud by byly trvaJe u1.fvan y k chuzi a nesly by zaroven celou
vahu tela nebo, jak jsme jiz poznamenali, pokud by byly zvla§-
te uzpusobeny kc §plhani po stromech. Pfi tak drsnem pouziva-
ni by se otupil hmat, na jehoz jemnosti nejvlce zalezL Z tech-
to duvodll bylo pro cloveka je n vyhodou. Zc se stal dvounobym,
a navic je pro mnoho ukonu pFfmo nezbytne, aby obe paze a cehl
horn( cast tela zustaJy volne; mel-li to c lov~k dokfizat, muset
stat pevne na obou nohou. Aby se u cloveka dosfihl o teto vel k~
prednosti, musely se zplostit nohy a zvla§te palcc na nohou se
musely zm~nit, ackoliv to zarovei\ znamenalo temer uplnou ztm-
tu ucbopovacr scbopnosti. V souladu s principem fyziol ogick~
delby pn1ce, ktery prevlada v cele 1ivoei§ne nsi, se musely se
zdokonaJovanim rukou k ucbopovanf zdokonalovat i noby, aby
se mohly stat oporou tela a byly schopne cboze. U nekterych
divochu v ~ak noha neztrati la zcela svoji uchopovad schopnost.
o cemz svMci obratnost tech to Iidf vc splhanf po stromech a v po-
ul.fvanf nohou take za ji nymi ucely. 74
Je-H pro cloveka vyhodou, ~e stoj{ pevne na svych nohou
a rna obe ruce a pafe volne, o cern! nelze po jeho tak uspe~-
 68
0 plivodu llovl/cn
n~m boji o zachovaru existence pochybovat, nevid fm duvod,
pr~ by ne~~lo byt pro predchudce cloveka vyhodne pokra-
CUJ{Cf na~funovanf a promena ve dvounoice. Upe se tak do-
v~dl br<\m t kameny nebo utocit kyjem na svou kofist a j inak
St opattovat potravu. Nej lepe stavenf jedinc i se v dlouhodo-
bem mcntku uplatnili nejlepc a prezHi ve v~t~fm mnozstvf.
Kdyby by I~ vymrely ~orily a n~kter~ pnbuzn~ rody, mohli by-
chom velmJ pfesvedctve a zfejme i opravne ne tvrdit ~e Md-
ny fivo6c h se nemottl postupne promenit ze cvcr~ozce na
dvouno~ce, ne bo( vsichni f jvocichove v pfechodne m stadiu
~yli nesmfrne ncvhodni k daHfmu pokroku. Ale my vfme, a sto-
Jf to. za zamy§Jenf, re lidoopi jsou prove nynf v prcchodne m
stadtu od .ctvcrnozcu k dvo unozcu m, a nikdo nepochybuje
o tom, fe JSou velmi dobre prizpCtsobe ni svym ~ivotnfm pod-
mlnkCun. G~ri la naprfklad b~h<1 ~ournve n klatf se zc sLrany na
stmnu •. ale Je~l~ casteji se pohybuje po skrcenych pi'ednlch
koncetinach. Dlouhoruke opicc ne kdy uzivajf svych paff jako
bercl a posunujf mczj nimj t~lo kupredu a nektcre d ruhy gi-
bo~u chodf a. bchajf zpr[mene a pomeme rychle, a nizje to kdo
uct l; pohybuJf se v~ak neobratn~ a mnohem men~j iste nei c lo-
vek. U soucasnych opic a lidoopu z kratka vidfme pfechodne
vyvojove stadium mezi cbtizi cverno!cu a d vouno hym clove-
kem, ov~em,jak tvrdf nezaujaty pozorovateJ7 5 , 1ldoopi se svou
stavbou bliff spf~c dvounohemu nd ctymohemu typu.
. J~k se pr~chtidci ~loveka cfm da l tfm vfce naprimovali
UJeJ~ch r~~e t pate byly lepe prizpusobene k uchopovAnf pfcd-
metu a k Jtnym ucclttm, zatimco sc j ejich chorudla i nohy pro-
mMovaly v pevno u oporu te la a stavaJy se j edinym prostred-
kcm pohybu, by ly nutne i nescetne dal~i zm~ny v lidske te lesne
stav~e: Panev se musela rozsint, pater zvl~tnfm zpusobem
zakfiVIl a hJava ustalit ve zmenenem postavenf - a v§echny
tyto zm~ny ~lovek skutecne prodelaJ. Profesor Schaafthau-
scn76 poukazal nato, ze , mobutne bradavkove vybezky (pro-
cessus mastoideus) na lidske lebec jsou dusledkcm tohoto
vzp.rr~eneho postoje". Tyto vybezky necxistujf u orangutana
am u ~unpanze a u gorily jsou men~f nez u ~lov~ka. Mohli by-
0 vjvoji llovllcn a ostatnfch lil'lxiclui 69
cho m zde vyjmenovatje§te ruzne jine utvary, ktere zrejme sou-
visi se vzpffmenou postavou cloveka. Je veltru obtizne posou-
rut, jak dalecc jsou ty to souvisej fci modifikace vysledkem pfl-
rodnfho vyb~ru a do jake miry jsou dedi~nym rysledkem
zvj§ene ho uzivani urtitych castl tela nebo rysledkem puso-
beni jedne casti te la na druhou. Neni v§ak pochyb o tom, ze
tyto faktory pusobl ~as to spo l e~ne, napftklad polrud se nekte-
rY sval a hfeben prilehajfc{ kosti trvaJym uzivfutim zvet§uj[,
svedci to 0 tom, ze dochuz( k jaJcymsi opnkovanym uko num,
ktere j sou urc~ ite u zi tc~ n e, ncbof ve v~t§im poctu prezivaji ti
jedi nc i, ktefi dane ukony vykon:ivaji nej lepe.
Volne uzivani pazi a ruko u, ktere je cast& ne pncinou a ~as­
tecne dusledkem vzpfimeneho postoj e c loveka, zrej me nepN-
mo zpusobi lo i jim~ pro m~ ny v lidske telcsne stavb~ . Jakjsem
jiz dNve uvcdl, pradAvnf muzi me li vc lke spicuky, ale jak po-
stupne v boj i se svymi nc pfutel i nebo souperi stale cast~j i
poui fvali kameny, kyje ncbo j ine zbrane, celi sti a zuby pode-
bovali cim da1 tim men ~. Duslcdkem toho doslo kjejic h zm~n­
Senf, coz muzeme te m~r s j istoto u vyvodit z mnohych analo-
gickgch prlpadu. V j edne z nfis leduj icfch kapitol se setkame
s velmi podobnym pripudc m. kdy do§lo kc zme n~eni t i na-
proste ztrat~ spi~akO u sumcu prezvykavcu, coz u nicb zfej-
me sou vis£ s vyvojem rohti a u ko nr zase s ntivykem branit se
reza.ky a kopyty.
RULimeyer77 a jin£ zdurazi'\uji, u
na lebky samcu lidoopu
m aji velky vliv j ejich znatn~ vyvinute zvykaci svaly. Tyto sva-
ly jsou pry prf~ in ou vyrazne od!Hnosti lidskc a lidoopl lebky
a lidoopC1m dodavajf ,vskutku hruzostra~n y vzhled". Tim, jak
se ~e li s ti a zuby lidskyc h predku postupne zmen ~ovaly, zaci-
nala lebka dosp~lych jedincu stale vice pripomfnat lebku dnes-
nicb lidl. Jak pozd~j i uvidime, velke z me nseni spicaJai u sam-
cu temer u r~it~ pusobilo vlivem dedicnosti i na zuby samic.
S postupnym rozvoj cm n:.Znych dusevnich schopnostf se tc-
mer urcit~ zvetsil i mozek. Predpokllidam, ze nikdo nebude
pochybovat o to m, ze vysok9 po mer velikosti mozku ku telu
u t loveka (srovname-li dany pomer se stejnou bodnotou u go-
 70 0 p1ivodu i!Lovlka
rily a orangutana) uzce souvisi s jeho rozumovyrni schopnost-
mi. S velmi podobnym ukazcm se setkavame take v m i hmy-
z u, ne bof mravenci majl mozkova ganglia mimoradne velka
a u vsech blanokrfdlych j sou tyto uzliny mnohokrat vets£ nez
u me ne vyspelych radu, napffklad u broukU.78 Na druhou stra-
nu nikdo samozrejme nepredpoklada, re se rozdily v dusev-
nich schopnostechjaJcychkoliv dvou zvfiat nebo dvou lidi da-
jf presne vyjadrit kubickym obsahem jejicb lebek. Je jiste, fe
numoradna mozkova aktivita muze byt vyvolana i zcela ne-
patrnym mnozstvfm nervove hmoty. Mravenci j sou naprfklad
dobr: z~ami svymi ~etnymi obdivuhod nymi instinkty, rozu-
movymJ schopnoslmi a emocemi , a presto velikost jejic h moz-
kovych uzlin . ned~sahuje ani ~tvrtiny spendlikove hl avi~ky.
~ tohoto hled1skaJe mozek mravence jednou z nejvelkolepej -
stch alomovych struktur na svete, snad jeste velkolepejsi nd
mozek ~ l oveka.
. N~zor, ze velikost mozku cloveka lizce souvisi s vyvojem
Jeho mtcle ktuulnich schopnosti, podporuje srovnanl lebe k pri-
rodnich a civilizovanych mi rodu i davoych a soucasnych Jidi
a take porovnuni eel~ rady obratlovcu. Dr. J. Barnard Davis
celnymi pe~l ivymi m~renimi prokazaJ 79, ze vuitfui obsaJ1 moz-
kovny ~inf ~ Evropanu prumerne 92,3 krychlovych palcti,
u Amen canu 87,5, u Asiatu 87, I a u Australc u jenom 8 1,9
krychlovych palc u. Profesor Broca zjistil80, ze lebky z deva-
tenacteho stoletf z parizsJcych hrobu jsou vetSi ne! Iebky
~ hrobkach z dvanact~ho stoleti, a to v pomeru 1484:1426;
jeho merenf pry potvrdila, ze ke zvetSenf objemu doslo vy-
hr~dne v_ celni oblasti, tedy v sidle rozumovych schopnostL
Pnchard Je presved~en, ze dnesni obyvatele Britarue maj f v po-
rovnani sj ejfmi davnymi obyvateli ,mnohemobjemnej ~i moz-
~ovn(. M usfme nicmene uznat, ze nektere prastare lebky,
Jako Je napriklad slavna lebka ~loveka neandertalskebo, j sou
dobre vyv inute a obj emne. 8 1 Pokud jde o ostatnl zivocichy,
dospel M. E. L mtetll2 pri srovnanlle bek tretihornich a sou~as­
nych savcu patl'fcich do stejnych skupink pozoruhodnemu za-
veru, ze soucasni zivocicbove maji vetsi mozek se slozitej sf-
0 vyvoji tlovekil a ostahlfch zivot ichU 71
mi zavity. Na druhou stranu jsem aJe uvedl83 , ~e domestiko-
vani knilici maji podstatne zmen ~eny objem mozku ve srov-
naru s divokymi kraliky nebo zajici, coz lze pri ~ist tomu, ze
po mnoho generaci ziti v zajeti, takze se ve svych rozumo-
vycb schopnostech, instink:tech, smyslech a volnich pobybech
mohJi procvicovat j en zcela nepatrne.
Postupne se zvetsujici vaha lidskeho mozku a lebky muse-
fa mH vliv na vyvoj jejich opory, tedy patere, a to blavne teh-
dy, kdyz se clovek zacal naprimovat. Jak docMzelo ke zme-
ne postaveni lidskeho tela, mozek svou vahou jiste menil tvar
Iebky, nebof mnohe priklady na m ukazuj f, jak snadoo se leb-
ka podobnemu vlivu dokaze poddat. Antropologove jsou to-
ho n€tzoru, ze lebka se prizpt1sobuje tvaru kolebky, ve ktere
novorozenec spi. Caste svalove krece a jizvy po tezkych po-
pale ninach nekdy i trvale zmeni kosti obliccje. u mladych li-
dt, jejic hz hlava zustane mlsledke m nemoci vychylenu do stra-
ny nebo nazad, dochazi ke zmene sme ru jednoho oka a pod.
tlakem mozku se take j inak vytvaruje lebka."'' Na jinem mis-
te jsem j iz ukazal, ze u dlouhouc hych kra Hku mute i tak ne-
patrna pfi~ in a, jako je preklopeni jednoho ucha dopredu, vest
k protareni kosti na dane strane lebky smere m dopredu, tak-
ze jim kosti na protile hle st:rane j iz tak presne neodpovidaj L
Kon~oe, temer urCite dochazl ke zmene tvaru lebky v pripa-
dech, k:dy se nejaky zi vo~i ch celkove zvetSi nebo zmen~i. aniz
se zmeni jeho mozkove schopnosti, nebo kdy se mozkove
schopnosti daneho Zivo~ich a zn a~ne zvetSf nebo zmen~r. aniz
by se ovsem podstatne zmenila vclikostjeho tela. Soudim tak
podle vlastnich pozorovani domacfch kralfku, z oichz nekte-
ri dosahli mnohem vet~1 velikosli nez divoci lw1lici a jini se
co do velikosti nikterak. nezmenili, ale v obou pnpadech se
mozek podstatne zmen ~il v pomeru k velikosti tela. Zpocatku
me totiz velmi pfekvapilo zj i~tenf, ze u v~ech techto kraliku
se lebka protahla neboli nabyla dolichocefalniho tvaru. Napri-
klad mezi dvema lebkami te mef stejne ~lrky, z nich.Z jedna
patfila divokemu kra.Iikovi a druha velkemu zdomacnele-
mu druhu, byla jed.na 3,15 palce dlouha, zatimco druM. men-
 72 0 ptivodu cloveka
I~ 4:3.palc~. 8~ Jeden .z. nejvyrazn~jsfch rozdilu mezi nejruzn~j­
s~ml ll?.skyou rasam1Je tvar lebky. N~kteri lide maji Jebky pro-
tab~~· ]tni zakulacene; a muze zde platit totez vysvetleni, jako
v pnpade kraJikU , ne bof WeJcker zjistil, ze , lide malych po-
stav majf ~ast~ji sklon k brachycefalli, zatimco velcf lide tih-
nou k dolichocefa lii". 86 Yysoke lidi zde mureme prirovnat ke
krilikilm s v!tsim a del~fm telem, kteri maji prave talc protah-
le lebky, ~iii jsou dolichocefali ~ti.
z !ec.hto nekolik.a skutecnosti muzeme do urCite miry po-
choplt, jak nabyla lldska lebka velkeho objemu a vfce ci mene
zakulaccneho tvan1. Tyto znaky cloveka vyrazne od lisujf od
nizsfch zivocic h('t.
Dalsfm velice napadnym rozdilem mezi cloveke m a nizsf-
mi zivocichy je nahotajeho pokozky. Velryby a delffni z rtldu
Cetacea, dugongovc z rMu Siren in a hrosi j sou hoH, coz u nicb
muze byt prednostr pri plavanf ve vode. Zaroven u nicb nedo-
chazf ke ztn1te tcplu, nebof jsou chn1neni silnou vrstvou tuku,
ktery ma stejna u funkcijako srst lu le ne nebo vydry. Sloni a no-
sorozci j sau temer hall, a jclikoz ne ktere jej ic h vymfele dru-
hy, ktere puvodne :lily v arktickem podnebi, byly pakryty dlou-
hou vlnou ci srstf, je docela dobre mozne, ze dnesni druhy
obou techto rodu pozbyly sve srslnate pokrjvky mlsledke m
horka. Zda se to tim prnvdepodobnej~r. ze sloni zijici ve vy~e
polozenych a chladnej~fch oblastech lndie maji bustsi osrs-
teni87 nez sloni z nfzin. Muzeme snad na zillade teto skutee-
nosti usoudit, ze clovek pozbyl srsti proto, ze piivadne obyval
nejakou tropickou krajinu ? Nasvedcovala by tomu i skutec-
no~t. ze u muzsk~ho pohlavl se ochJupeni dochovalo hlavne
na prsou a na obli ceji a u jedincu obou pohlavi pak tam, kde
se vsechny ~tyri (tdy napojuji na tela; to vsak za predpolda-
du, ze ~lovek ztrati l srst, jeste nez zacaJ c hadit vzprfme ne,
nebof casti tela, na nichz se achlupeni nejvfce dochavalo, v te
dobe byly nejvfce chraneny pred slunecnim zarem. Pozo-
ruhodnou vyjimkou je ovsem temeno blavy, nebo( vzdycky
museJo bytjednou z nejmene c hranenych casti tela, a prece je
bust~ pakryto vlasy. Nicm~ne domnence, ze clovek pozbyl
0 vyvoji c{oveka a OSllllnfch zivocicJu) 73
srsti dusledkem pusobenf slunce, adporuje skute~nost, ze
ostatni zastupci radu primaru, k nimz patff j clovek,jsau vsich-
ni osrste ni, a to a bvykle hustej i na hornf casti tela88, tfebaze
obyvaji ruzne teple krajiny. Pan Belt je toho nazoru89, re pro
cloveka je v tropech vyhodou, ncni-li pfilis ochlupen, proto-
ze se tak snaze zbavuje cetnych roztocu (Acaridae) a jinych
paraziru, kten ho easto napadaji a kteri mohou zpusobit hni-
save zanety. Lze vsak pocbybovat o tom, zc by tyto nesnaze
byly natolik velke, aby zpusobily zlratu srsti vlivem pfuadni-
ho vyberu, protoze pokud vim, tak zadny z mnohych ctvemo-
hych savctt obyvaj icich tropy podobnou zvlastnf vyhodu ne-
zfskal. Za nejpravdepodobncj si bych povazovaJ nazor, ze
muzi, ci spfse nejprve zeny, pazbyli srsti za ucelem lepstho
vzhledu, k cemuz se jeste dostane me v pojedminf 0 poblav-
nim vyberu. Z tohato hlediska pak ncni prekvapujicf, ze se
clovek svym ochlupenim tak znacne odlisuje od ostatnf.ch pr.i-
matu, nebof znaky nabyte prostrednictvim. pohlavn1ha vybe-
ru sc casto d:iametnilne lis.f i u velmi prfbuznycb zjvocichu.
Podle dosti rozsireneho nazaru je ztn1ta ocasu typickym
znake m cloveka, ale ani lidoapi ocas nemajf, a proto se jeho
ztrata nevztahuje vyhradne na cl av~ka. Delka ocasu se casto
pozoruhodne tiSi i v nimci jednoho rodu. Tak naprfklad acru;
nekterych druhU makakii je delsf nez cele jejich telo a sesta-
va z dvaceti ctyr obratlu, zatimco ocas jinych druhu je sotva
znatelnym pahylem , tvorenym tre mi nebo ctyrmi obratli . Ocas
ne kterych druhu pavianu rna dvacet pet obratlu, zatimco man-
dril rna pouze deset malych zakrnelych ocasnfcb a bratlii, nebo.
jak uvacti Cuvier90, pouze pet. KaZdy acas, a( jiz dlouhy ci
k:nitkj, se temer vzdy ke konci zuzuje, coz j e podle mebo na-
zoru zpusobeno zakrnenirn koncovych svali1 a jej ich arterii
a nervu, a to v diisledku jejich ncpouzlvani, coz take vede
k zakrneni koncovych kosti. Zatim nelze vysvetlit znacne raz-
dily v delce ocasu, m\s vsak zajima predevsfm navenek uplne
zmizeni teto casti tela. Profesor .Broca nedavno prokaza19 1, ze
se ocasy vsech ~tvernohych savcu skladaj l ze dvou casti, kte-
re jsou od sebe obvykle vyrazne addelene; karenova cast se-
 74 0 p11vodJt Clov£ko
stava z obrathi s vice ci mene vyznacenym pruchodem a s ty-
piclcymi obratlovymi vyrustky, zatimco v koncove casti pru-
chody nej sou a obratJe jsou temer hladke a sotva podobne sku-
tecnym obrathim. Ocas u cloveka, stej ne tak jako u lidoopti,
existuje, i kdy~ navenek neni znatelny, a u obou mfL zcela to-
toznou stavbu. V koncove casti jsou obratle tvoNci kostrc zce-
la rudimentarnf, nebot' jsou znacne redukovane co do velikos-
ti i poctu. Take obratle korenove casti jsou malo vyvinure, jsou
pevne spojene a dale se nevyvijeji, ale na rozdil od odpovida-
jicich obratlu ostatnfch zivocichu jsou mnohem sir~i a plossi,
pncemi tvori to, co Broca nazyva pridatnym sakraJnim obrat-
lem. Maji dll lefity fu nkcni vyznam, proLoze chrani. urcitc
vnitrni orgiiny a jsou d(llezite i v jinem smyslu. Jej ich tvar ta-
ke souvisf se vzprfmenym nebo polovzpffmenym postojem
cloveka a lidoopu. Tento zaver je o to verob odnej ~ f. ze Broca
puvodne zastaval jiny nazor, ale nynf od nej ustoupil. Je pro-
to mozne, ze utvaren{ techto obratlu bylo u i::loveka a lidoopli
pnmo ci neprimo ovlivneno prfrodnfm vy~re m .
Co v~ak muzerne rict o zakrslych a promenlivych obratlich
koncove casti ocasu, ktere tvon kostrc (os coccygis)? Nazor,
ktery byl tak casto zesmesnovan, ajiste jeste dlouho bude, ze
se zmizenim vnej ~r clisti ocasu cloveka do jiste miry souvisf
tfenr, nenf tak sme~ ny, jak se zpociitku zda. Dr. Anderson
uvadf 92, ze se mimoradne kratk:y ocas druhu Macacus brun-
neusrv sklada zjedenacti obratlu, a to v~etn~ zflkladnlho obrat-
le, ktery naveoek nevystupuje. Konec je ~lachoviry a neobsa-
buje zadne obratle, dale nasleduje pet rudimenuirnich obratlu,
ktere jsou tak male, Ze dohromady m~i'i pouze jeden a puJ
carkyV a jsou trvale stocene do tvaru Mcku. Volna cast ocasu,
ktera m~n jen neco pfes palec, se skldda u ~ jen ze ctyi' obrat-
lu. Tento kn1tkY ocas vzdy trci nahoru, ale asi ctvrtina jeho
celkove dcW<y je zcela vychylena doleva a tato konecna cast,
k nlz pati'i i hackovite zak:onceni, s.louzi ,k zaplneni mezery
rv Pravdi!podobnl! malmk mcdv&li, cines Macaca arctoides.
v C4rkajc stan\jcdnotlui mlry (I ~ka = 1112 palce = 2,12 rnm).
0 vjvoji llovlka a ostatnlch t ivoeichtt 75
mezi homi castf hyzcfovych pulek", takZe na ni zvire sedava,
a proto je drsna a mozolnata. Dr. Anderson shmuje ~va ~ozo­
rov~1ni nasledovne: ,Tato skutecnost ma podle me JCO jedno
vysvetlenL Ackoliv je ocas kratk:y, preka.~ i makakovi, chce-li
si sednout, a tak <::as to konci stoceny pod jeho telem. A z toho,
ze nesaba az za sedaci hrboly, lze soudit, ze si ho dany zivo-
cicb puvodn~ ohybal do prostoru mez.i oberna sedacimi cast-
mi. aby nesedel pffmo na nem, a ze postupem casu ztistal o~a~
v teto poloze zasunut, takZe se zvtre mohJo dobre posadit.
Neni tudlz prekvapujici, re za tak:ovychto okolnosti povrch
ocasu zdrsnel a zmozolnel. Dr. Murie93 v londynske zoologic-
ke zahrade pee live pozoroval ten to druh makaka a daJsi tfi pri-
buzne druhy s trochu delsimi ocasy a tvrdi, ze kdyz se zvfre
posadi, jeho ocas .,se nutne primackne na jednu stranu zadk.~,
a afje dlouhy nebo kratkY, jeho kofen se snadno odfe nebo Jl-
nak zranf... Jelikoz je nyni dokazaoo, ze nasledky zmrzaceni
byvajl ded i~n6?4, je pravdepodobne, ~e u kr.atkoocasych opi.c
do~ to k zakrneni a pokftvenf vycnivajicl castt ocasu, ktera stej-
ne neplnila zadnou funkci , a to nasledkem po mnoho genera-
ci trvajfciho zrai\ov£mi a odirani. Takovy je ocas druhu Maca-
cus brunneus a naprosto zakrnely ocas rna drub Macacus
ecaudatusVI a nektefi dalSi vyssi primati. Konecne, pokud mu-
zeme soudit, zmizel ocas u cloveka a lidoopu proto, ze jebo
konecn(L cast byla po dlouhe casove obdobf vystavov[ma tre-
nf, zatimco jeho kofenova a navenek nevystupujlci cast se
zmen~ila a pozmenila kvtili vzprtmcnemu ~i polovzprimene-
mu postoji.
Pokusi I jsem se nynf ukazat, ze clovek velice pravdepodob-
ne ziskal nektere sve nejtypictej~f znaky bud" primo, nebo eas-
teji neprimo prostrednictvim pfirodniho vyberu. Meli by~hom
mit na pameti, ze tak:to nemohly byt nabyty zadne modtfika-
ce telesne stavby, ktere nepomahajf pfizpusobit se zivotnim
navykt:tm, prijimane potrave, nebo alespon pasivne se prizpu-
vr Mnkak magot, dnes Macaca sylvmms.
 76 0 pilvodrt ~lovlka
sobit okolnfm podmfnkam. Nesmtme se ale sebev&lom~ do-
mnivat, ~e dokti~e me posoudit, ktere zmeny jsou pro ruzne fi-
vo~ichy u !i te~ne. Meli bychom si uvedomit,jak mAlo Lobo vi-
me o vyuz iti mnohych ~astf tela nebo o tom, ktere zm~ny v krvi
~i tkanich mohou pomdhat organismu prizpusobit se novemu
podnebf nebo novemu typu potravy. Nesmime zapominat ani
na princip korelace, podle ktereho spolu souvisi ruznepodiv-
ne odchylky od b~~ne t~ lcs ne stavby, jak ukazal Isidore Geof-
froy v pnpade ~lov~ka . Nezavisle na kore laci mu!c take vii-
vern zvyseneho ~ i snf~eneho u ~ivtinf nejaka odchylka vest
k dalsim a zcela neo~ekavanym zmenam na jinych ~astech te-
la. By lo by tedy dobr6 Z<l rnyslel se nad takovymi akazy, juko
je bujny rust nadOI"ll no rostlinach, zpusobeny jedem hm.yzu,
nebo jnko jsou pozoruhodne zmeny barev peri n~kte rych pta-
ku , ~ivicich sc ur~ ity mi rybarni ~ i n ao~kovanych jedcm ro-
puch.9s Na nich toti ~ mtlreme pozorovat, ze pokud dojde ke
zm~ ne slo!enf telcsnych sfav, mu'-e to mit i jine duslcdky. Meli
bychom si pfcdcv~l m uvedomit, ~e se odchylky zfskanc v dav-
ne minu losti a dlouhodobe vy u ~lvane za nejakym u ~i te~ nym
u~el c m zrejm~ postupne pcvne usta liJy a ji! dlouho mohou
byt d&licne.
Primym a neprfrnym vyslecU..itm prfrodniho vy~ru tedy
mu ~eme s klidnym svedomim priznal velke pole plisobnosti,
lfeba!e tezko dcfin ovatelne; nic mene nynf, kdyz j sem sese-
zna mil s Nageliho pojedm1rlim o rostlinach as poznrunkami
ruznych autoru o zvfratech, zej mena pak s poznatky, ktere ne-
dtivno uverejnil prof. Broca, pripou§tfm. fe jsem v prvnic h vy-
danfch sveho , Vzniku druhu" pfikladal snad pilliS mnoho vy-
znamu prirodnfmu vyberu ~i ii prefiti nejlepe vybavenych
jcdincu. Pate vydtinf ,.Vznik:u druhU"jsem pozmenil tak, abych
se omezi l na adaptivnr z me ny telesne struktury, av~ak ve svet-
le novych poznatku z nekolika posled nfch letjsem nabyl pre-
s vM~en(, ze u mnoha struktur, ktere nam does pri.padajf ne-
u zite~ne, bude pozdeji dokazana jejich uzitecnost, a bude je
tak mozno zahmout pod pusobnost prirodniho vyberu. Dopa-
sud jsem se nicmene dostateene nezabyval existencf struktur,
0 vjvoji i!lovlka a ostatnfch !ivotYichtl 77
ktere se nam dnes nezdaji byt ani u1iteene, ani ~kodlive, a to
je, myslim, jedno z nejvet§fch pochybe~f, ktcrc~? J~em s~ kdy
ve sve prnci dopustil. Na svou obranu st dovoluJt n et, re JSem
sledoval dva zak.ladni die: za prve jsem c htel dokazat, ze dru-
hy nebyly stvoreny samostatne, a za druhe, 1e prirodni vy~r
byl nlavnim iniciatorem zmen, i kdyz mu zna~n~ napomaha-
ly zdM~ne nasledky zivotnich ntivyku a trochu take pnmy vliv
vnej~fch podminek. Nepodarilo se mi v§ak naprosto prekonat
me drfvej§i a tehdy tcm~r v~eobecne roz§frenc presvCdeenr,
ze kaJ.dy druh byt stvoren za urcirym u~elem, a to mne vedlo
k nevyrcene domoence, re krldy sebemen§l detaiI telesne stav-
by, krome rudimentu, slouf i ur~itemu, i kdyz ne vzdy zcela
zn{tmemu ucelu. Dlts ledkcm toho jsem pak prirozene prece-
1\ovul vyznam prirodnfho vyberu, a to af ji~ v minulosti nebo
v soucasne dobe. N~kteft z toch, kdo uznavajf my§lcnku evo-
Juce, ale odmiL.aji pnrodnf vyber, zrej me pci kritice me knlhy
zapominaji, ze jsem si dal za cil zmfn~ne dva body. Pokud
jsem se tedy zmyliJ, kdyz jsem prisoudil prfrodnfmu vyberu
velky vyz nrun, coz ov§em rozhodne odmiHim uznat, nebo kdyz
jsem jeho moe precenil , co~ je konec koncu mozne, povedlo
sc mi alespoi\, jak doufam, pfispet k vyvracenr dogmatu o sa-
mostatnem stvorenf dnthu .
Jak se zd~ pravd~podobne v~echny organicke bytosti v~et­
ne cloveka oplyvaji ruznymi podivnymi strukturami, ktere j im
k nicemu neslouzl a ani di'ivc neslouzi ly, a nejsou proto z fy-
ziologick~ho hlediska dulefite. Nevime, co zpusobuje nescet-
ne drobne odchylky mczi jedinci t~h o~ druhu, nebol reverze
posunuje ten to probl~m pouze 0 nekolik krokii nazp! t, ale kai-
da odchylka musela mit n~jakou pricinu . Jestli~e tyto pn~iny,
afjiz byly jakekoliv, pusobi ly jednotn! a intenzivneji po del-
~l dobu (a proti tomu nelze nic nam.itat), nedo§lo pravdepo-
dobne pouze k me n§f individualni odchylce, aJe k mipadne
a trvale zmene, ackoliv fyziologicky nikterak dule~ite. Prirod-
nl vyber nemuze zachovaval pozmenene struktury, .kter~ ne-
jsou rujak uziteene, ale §kodlive odchylky odstranuJe. Znaky
se ov§em mohou zachovat, pokud na ne neusu\Je pusobf dana
 78 0 pllVOdlt cfoveka
~~ici~a a take diky volnemu kfizeni mnoha jedincu. Nejaky
ZlVOCJCb by tcdy takovymto zpusobem mohJ po nekolik gene-
rad nabyvat postupnych modifikaci, ktere by se pren~ely t:e-
m~r be~e z~eny cd dote d oby, nez by se zmenily pffc iny, kte-
re JCzpusobaly, a dokud by existovalo volne krizeni. S ohledem
na priciny vyvolavajici ruzne odchylky mureme rfct j en to
co j sme j iz uvedli o tzv. spo ntannkh variacich, totiz ze dale~
ko vice souvisejf se stavbou menicfho se organismu nez s po-
vahou vnejsfch podmfnek.
Zavir
v teto kapito lc jsme videli , ze predchudce clove ka podlehal
nej.nh~ejsim individualnim zme nam c i drobnym odchylka m
steJne Jako dnc~nf c lovek i kazdy jiny z ivocich. Tyto odchyl-
ky d rive vyvoldva ly st~jne obecne priciny a Ndily j e stej ne
obecne a slozite z{Lkony jako dnes. Vsic hoi zivocichove majf
sklon rozmnozovat sc vfc, nez jim dovolujl jejich z ivotni pro-
stredky, a to zrej me platilo take o nasich predc fc h, coz muselo
nevyhnutelne vest k boji o :livot, a tedy i k pfirodnimu vyberu.
Procesu prirodnfho vyberu znacne napomabaly zdedene vlast-
nosti zvyseneho uzfvanf danych casti tela a oba tyto faktory
se vzajemn! podporovaly. Zda se take, ze ruzne nedulezite
z naky ~!ov~k z iskaJ prosti'ednictvim pohJavnibo vyberu, k ce-
rnuz se JC.~t! vratfme. Vznik n~kterych odcbylekje treba prici-
tat nezmlm y m pffcinam, ktcre nekdy vyvolavaji vyrazne a nah-
le zrn~ny v t~lesnc stavbe na§ich do mestikovanych Zivocichu.
• ~oudfrne-li podle zp~sobu zivota djvocbU a vetsiny prima-
to, Je, p~avd~P??obne, ze pradavni tide, a dokonce i j ej ich li-
doopl ~fC~CJ ZIIL Ve Spolecenstvich. U pr£soe SpoJecenskych zi-
VOCICbU pusobf nekdy pffrodnf vyber najedioce tak, ze U neho
zachovava z meny uzite~ne pro cele spolecenstvi. Spolecenstvi,
ktere zahrnuje mnoho takto obd arenych j edincu, se pocetne
rozrusta a vftc~f ~ad jinymi, mene vybavenymi spolecenstvy,
t~ebaze zadny Jedmec daneho spolecenstvi nenf sam o sobe ve
vyhode pred ostatnfmi j edinci. Timto zpusobem se u spolecen-
0 vyvoji i!lovlka a ostatnich iivoi!ichu 79
skeho hmyzu vyvinuly mnohe pozoruhodne orgaoy, ktere maji
pro jednotlivce zcela nepatrny, nebo dokonce nulovy vy~n am,
jako napriklad U.stroji na sb(ranf pylu a zihadla vcel-delmc ne-
bo velke celisti mravencich voj aku. U vy~sich spo lecensk}'ch
zivoCichu neznam zadny organ , ktery by se pnzpusobil vyhrad-
ne k uz itk u celeho spoleeenstvr, i kdyz nektere organ y pnna-
seji takovyto uzitek nepfimo. Napriklad samci pfdvykavcu
nabyli roby a samci pavian u spicaky zrej mc jako zbranc pn
soubojich o samice, ale pomahajf j im take branit tlupu nebo
stado. Jak uvidime v pate kapitole, s urcity mi rozumovymi
schopnostmi se tom~\ zcelaj inak, neboe ty jedinec nabyl pre-
dev~ 1m. nebo do ko nce vyhradne k u ~ itku cele ho spolecenstvi,
ale zaroven tfm zfskal i neprimou osobni vyhodu .
Na nazory podobne vyse uvede nym bylo casta na mitano,
ze c lovek j e j ednfm z nej bezmoc nej ~ fch a nejbezbrannej ~ fch
tvo ru na svete a ze za davnych dob, po kud byl m en~ vyvmu-
ty, muse I byt j e~ te bezmocn ej~i. Vevoda z Argyllu napffklad
tvrdf96, ze , te lesna stavba c loveka se od li ~ il a od telesne stav-
by zvifat s merem k vetsi fyzicke bezmocnosti a slabosti, co:Z
je zmena, ktcrou ze vsech ostatnfch ncj me ne mu ~eme pricitat
pouhemu pnrodnimu ryberu". Jako dok lad uvadi, ~e c lovek
rna ho le a nechranene telo, ze ne ma vetkc zuby c i drapy, aby
sc mohl branit, :re neni prflis silny a rychly a :le tezko dokaze
pomocf cichu nalezt potrav u ne bo se vyhnout nebezpeei .
K temto nedostatkUm mureme pripoj it j este jeden velmi za-
vazoy, ze totiz clovek neumi rychle splhat, a uniknout tak ne -
priteli. Obyvatele O hnove zeme mohou zit bez odevu i ve vel-
mi neprtznivem pocasi, a tudlz ztrata ochlupeni zrej m ~ nebyla
pro obyvatele teplych kraju skodliva. Porovname-li bezbran-
nost c loveka se stavem lidoopt':1, muslme si uvedomit, ze plne
vyvinute ~pic{tky maji pouze samci lidoopu, kten j e uzivaji
pred evsfm v boji se svymi rival.y, zatimco samice tyto vyraz-
ne spicaky nemajf, presto vsak dokazf prezit.
Pokud jde o velikost a situ tela , nevime, zda clovek pocba-
z i z nejakeho rnensiho Z.ivocicha, j ako je simpanz, nebo z zi-
vocic ha mobutnt!ho, jako j e gorila, a nemuzeme proto rict,
 80 0 ptlvodJt clov&
je-li dne~nf ~lov~k v!t~( a silnej§f, nebo naopak men~i a slab-
~i nef jeho pi'edek. M~li bycbom si v§ak uvedomit, re zivo-
~i ch takove velikosti , sHy a dravosti, ktery se jako gorila sam
ubnlni svy m nepi'atelum, by se mozna nestaJ spolecenskym,
coz by bylo tou ncjvet§f pfekazkou k zfskaru vys~ich dusev-
nich schopnostf, jako je napffidad vzajemny soucit a Iaska.
Pro ~lov!ka tedy mohlo byt nesmirn~ vyhodne, vyvinul-li se
z nejakebo pom~rn~ slabeho tvom.
C lovek sice nema velkou silu, nenr rychlym bel.cem a ne-
opljva zadnymi pfirozenymj zbrnnemi apod., ale tyto nedo-
statky vice ne~ vyvazujl za prve jeho rozumove schopnosti,
dfky kterym s i vytvofi l zbrane, nastroje atd., tl'ebaie zi t je§te
zcela divoce, u za <.lruhe jeho spo l e~en s kos t, ktertl. ho vede
k tomu, ~e pomi\h~ svym bli~nfm a nn oplatku pfijfma jej.ic h
pomoc. Nenr nu svi5te zemc, kde by :Wo vice nebezpocnych
zvffat nez v j iznf Africe, a neni kraj iny, kdc by clov!k vice te-
lesne strMal nez v urktickych oblastech, a presto j iznf Afriku
obyva jcdna z ncjmcn§fch ras, Klovaci, a v poh1mich kon~i­
nach zijf malf Eskymaci. Pfedci cloveka byli nepochybne, po-
kud jde o intcligenci a snad i spolecenskou strukturu, na niz-
sim vyvojovem stupni nez ti nej zaostalejsf z dosud zij icich
pfuodnfc h narodu, ale jc zcela pochopitelne, ze prezfvaJ i
a mohli i prospfvat, pokud se sou~asnc s pozbyvanim svych
tem~l zvii'ecfch schopnostf, jako je §plMnf po stromech, roz-
vfjel jejich intelekt. Na§i predci ovsem nemuseli bjt vystave-
ru zadnemu zvla~tnfmu nebezpeei, i kdyby byli mnohem bez-
~ocn~j~i nd kterykoliv z dosud zijicfch pfuodnfcb narodu,
Jestlize obyval i nektcry teply kontinent nebo n~jakj velkj
ostrov, jako je Auslnllie, Nov4 Guinea nebo Borneo, kde ny-
ni ziji oraogutani. Na n~jakem takovem rozsahlem uzemi by
pfuodni vyber, opfrajfci se o vzajemne soupereni jednotlivych
kmenu, spolu se zd~d!nymi vysledky uzivan1 dokazai za pfiz-
nivych podmfnek ~Joveka pozvednout na vyvojovem febri~­
ku cd na jeho so u~asnou nejvy~s f pft~ku.
Kapitola Ill
POROVNANI DUSEVNfCH
SCHOPNOSTI CLOVEKA
A OSTATNfCH ZIVOCICHU
Rozdll mezl du§evnfml schopnostml nejvy§§fch lldoopu a nejza-
ostalej§fch lldsf<Ych skupin je obrovsf<Y - N6kter~ spole~n~ instink-
ty- Emoce - Zv6davost - Schopnost napodobovanf - Soustfed6-
nost - Pam6i- Predstavivost- My§lenf- Postupn~ zdokonalovan r
- Nastroje a zbranll pouzrvane zvffaty - Schopnost a bstraktnfho
my§lenf, sebeuvMom~nr - Re~ - Smysl pro krasu - Vfra v Boha,
nadpfirozene slly a pov~ry
v obou predchozich kapitolach jsme vid~li, fe t!lesna stavba
~lov!ka nese jasne stopy zivocisneho puvodu, av~ak nekdo by
mohl nam1tnout, ze tento zav~r musi hyt cbybny, nebo( ~lcr
v!k se od ostatnicb zivocichu zn a~n! lisi svjmj du§evnimi
schopnostrni. Tento rozdiJ je u!tit~ obrovsky, a to i kdyz po-
rovname mysleni nejzaostalej ~ich lidf, ktcri neznaji vyrazy pro
vysst ~isla nez ctyfi a nepouzivajf tem!f Mdne a~straktni_~?j­
my pro ptedmety nebo pocity', s cMpanim neJvyspeleJssch
lidoopt1. Rozdll by bezpocbyby ztlstal obrovsky i tehdy, kdy-
bychom n!ktereho lidoopa vychovaJi a zcivilizovali tak, jako
jsme dokazali vytvont psa z puvodnf formy vlka nebo saka-
la. Obyvatele Obilove zeme patti k nejzaostalejsim lidskjm
 82
0 ptivodu tlovlka
skupina~n, ale neustale me prekvapovalo, jak se nam tli do-
morodcl na palube BeagJu, kten stravi ll nekolik let v Angl··
X"li J1
a nau\,;~ se ~och~ anglicky, veJice podobali jak svyrni po-
v:ma~. :. ~. t vetsmo u svych dusevnich scbopnos ri. Kdyby
~adny ZlVOc1cb ~om! ~loveka nevladl rozurnem nebo kdyby
ltds~e scb~pnost1 byly zcela odlisne od schopnosti nizsfch zi-
vo~rch?, n_~dy bychom se nemohli presved~it 0 jejich postup-
ne m vyvoJ~· My ~le ~LIZeme dokazat, fe zadny takovy pod-
statny r?z?IJ neextstuJe. Musime take pripustit, ie mezera mezi
dusevnuru schopnostmi nej nizsich strunatcu, jako j sou mihu-
le (~l~petra) nebo kopinatci, a lidoopu je mnohem vet§f nez
mczr lldoopem a ~lovekcm, avsak tuto mezeru vyplnujf nes-
~e toe vyvoj ove stupne.
Co se ty~e ~nor(tJ nf!lo vedomf, setkavame se s nemaly mi
roz~fly ~ez1. d rvochy, Jako by I napfiklacl muz, ktereho popsal
s~ morepla~ec Byron a ktery pry mrsliJ svym ditetem 0 ska-
Ju Jen proto, ze upustilo kosfk s morskymi mekk.Ysi, a mezi
H?wardem nebo Clarksonem; a pokucl jcle o inteligenci exis-
~~Je velky rozdfl mezi divochy, kterf temer vl"tbec nepo~zfva­
Jl ab~traktnf. poj:my, a Ncwtonem ci S hakespeare m. Takoveto
r?zd~Jy ~ez~ neJskvelcj~fmi lidmi nejvyspelej~fch spolecnos-
ti a lt~m1 ~eJzaostalejsimi j sou propojeny t!mi neije mnejsfmi
stupm, ~ Je_proto mozne, Ze ceh1 tato fuda odpovida postup-
ne mu VYVOJl.
Y teto k~pitole bych chtel dokazat, ~e mezi du~evnim i
scho~nost~J c lovek:t a vyssfc h savcu neexistuje zadny pod-
sta tny rozdil. Ka~dy bod tohoto tematu by se dal rozvinout
d o zv l.:lStni studie, ale zde se jim m u~eme venovat jen zcela
stru~ne. Yzhlc:_dem k tomu. ze nebyla obecne pfijata zadna
klast.~ka.ce d~s~vnfch sch?pno~ti, u~por:adam sve poznamky
tak, Jak to neJvtce vyhovuJe mernu u~elu, a pro ilustracj zvo-
Hm fakta, ktera me nejvice zaujala, v naclej i, ze zapusobf i na
ctenare. . ze se Iidoopi instinktivne bojf hadu a pravde podobne i jinych
1
Toto pojedminf u n:is vy!lo jako sarnostatn:i publjkace (Charles Darwin, 0
hlavnJm vy~ru. Academia 2005).
Porovnanl duJevnlch schopnostl Clovlka a. ostatnfch f.ivoi!ichri 83
Co se nejni zsicb zi vo~ ic hti tyee, j ednotlive pfiklady uvedu
v pojednani o pohlavnim vyberu', abych tak poukazal nato,
ze j ejich du ~evni schopnosti jsou mnohe m ve~i. nez bychom
mohJi predpoklaclat. Zna~na variabilita clu~evn1ch scbopnostf
jedincu tehoz druhu je pro nas nanejvys dulezita a uvedu k ni
neko lik prfkladu. Bylo by vsak zbytecne ji v teto kapitole roz-
vadet do mnoha podrobnosti, nebof castym setren(m j sem zj is-
til , ze se na ni shodno u vsichni ti , kteri se po clloubou dobu
venovali pozorovani nejriiznejsicb zivo~ i chu vcetne ptaku.
Pta t se, jak se vyvinuly dusevn£ scbopnosti ncjnizsich Zivoci -
cbu, by bylo pn1ve tak beznaclejne jako patrat po samotnem
vzniku z ivota. Jsou to problem y daleke budoucnosti, paklize
je clovek vubec kdy dokaze vyresit.
Jelikoz ma ~ I ovek stej n~ smysly jako zvirata, musl byt po-
dobne i jeho z(lk.ladni poznanL Clovek rna se zvifaty spol e~­
ne i ne ktere instinkty, j ako j sou pud sebezachovy, pohlavni
touha, materska h1ska k nove narozenemu mldcleti, saci reflex
atd. Clov~k rna vsak mozna o neco mcne instinktu nez zviru-
ta, ktera ho nusledujf ve vyvojove rade. Orangutani na vycho-
doas ijskych ostrovech a afri ~ ti simpanz i si stav( hnizda, na
kterych spf a protoze u obou rodu je tento zvyk stejny, mohli
bychom se domnivat, ze je zalozen na stej nem insti nktu. Ne-
vime to v~ak urcite, nebot by mohlo j it i o vysledek slrutoc-
nosti, ze jak orangutani , tak ~impanzi maji podobne potreby
a podobny zpusob uvazov4nL T ito lidoopi, jak alespon pred-
poklad(Lme, se vyhybaji mnohemu jedovatcmu trop.i ckemu
ovoci, kte re c lovek ani nezna; a le protoze nase domaci zvfra-
ta, odvezeme-li je do nejake c iz1 zeme a prvne je na jare vy-
pustime na pastvu, casto snf j edovate rostliny, kterym se poz-
deji vyhybajf, ne mi'.tieme vylou6t ani rnoznost, re se licloopi
uci rozeznavat jedovate ovoce z vlastni zku~enosti nebo ze
zkusenosti svych rodicu . .le nicmene j iste, jak si ted ukazerne,
nebezpecnycb zivocichu.
v porovnanf s niZsimi z ivocichy je obzvlaste pozoruhodne,
• jak: malo instinktu, a to navfc pomeme jednoducbych, majf
po
vyssf zivocichove. Cuvier tvrdi, ze instinkty a inteligence jsou
 84 0 puvodu lloveka
ve vzajemnem protikladu, a nektert au tori se dornnivaji, :Ze du-
~~vn ~ sc~op~osti vy~~icb :Zivocichu se postupne vyvinul y z je-
JlCh mstinktu. Av~ak Pouchet ve sve zajfmave studi j2 ukazal,
:Ze ve skutecnosti ~adny takovyto protikladny porn~r neexis-
tuje. Hmyz s temi nejpodivuhodnej§imi instinkty je rozhodne
za~ve~ tim nejinteligentnejsim. Mezi obratlovci maji ncjme-
ne mteligentnf prfslusnici, konkretne ryby a obojzivel nici, ne-
dokonale instinkty, a co se savcu tyee, ~ivocicb vyznac ujfcf se
n~jlepe vyvinutymi lnstinkty, tedy bobr, je vysoce inteligent-
nf, jak uzna kazdy, kdo cetl vynikajfcf praci pana Morgana. 3
Ackollv se prvni zablesky inteligence, podle nazoru pana
Herberta Spencera4, rozvinuly nasobenim a koordinaci reflex-
nfch Cinnostf a ackoliv mnohe z prostsich instinktu postupne
pfe~h{tzeji v r:~lexni cinnost a dajf sc od nf sotva rozeznat, ja-
ko Je tomu v pnpade sacfho reflex u u mlad'at,je zrejmc, :i.e s lo-
zitejsf insti nkty vznikly nezavisle nn inteligenci. Rozhod ne
vsak ncbudu popfrat, ~e instinkti vnf cinnosti mohou zlratit svuj
ustaJeny a podvedomy charakter a byt nahraze ny jinymi cio-
nostmi, ktere j sou vysledkem vMomeho snazeni. Na druhe
strane opakujf-li se oektere vedome projevy po nekolik gene-
rae!, meni se postupne v instinkty a stavaji se dedicnymi , na-
prfklad naucf-li se pUi.ci z:ijlcf na oceanskycb ostrovech vyhy-
ba~ .se cloveku. 0 tt!chto projevech lze potom ffct, ze ztracejf
SVUJ charakter, prolo~e uz nej sou vysledkem ani rozumoveho
jednanf: ani zku~enosti. Yetsina slozitejsicb instink:ru ale zrej-
me vzmkJa zcela odlisnym zpusobe m, a to cestou prirodnilio
vyberu pomoci variacfjednodus~lch instinktivnich projevu . Ty-
to ~ariace zrejme vznikaji ze st~jnych neznamych p.ffcin, pu-
sobtcfch na utvarenf mozku a vyvolavajfcich take mfrne od-
ch~lky nebo individualnf zmeny v jinych castech tela; a o t~bto
vanacfch se vzhledem k na5i neznalosti casto domnfvame, ze
vznikaji spontanne. Myslfm, ze nemuu me dospet k zadnemu
jinemu zaveru, ani pokud jde 0 puvod slozitejsich instinktU
pripomeneme-li si uzasne instinkty neplodnych mravencfch
a vcelich delnic, po nichz nezustavajf Mdni potomci, kter.f by
moWi zdedit vysledky jejich zkusenostf a zmenenych zvyku.
Porovndnt dulevnich schopnoJ·tl tlovlka a ostatnlch f.ivocichu 85
Ackollv vysoky stupen ioteligence rozhodne nevylucuje
slozite instinkty, j ak j sme se presvedcili treba v pripade zmi-
neneho hmyzu nebo bobra, a ackoliv projevy vedome nauce-
ne mohou byt silou zvyku provadeny velice rychle a s jisto-
tou refl exnich pohybu, je zcela pravdepodobne, ze mezi
vyvojem rozumovycb schopnosti a instinkty, vyzadujicfrni ne-
jakou dMicnou obm~nu mozku, dochazf k urcitemu vzajem-
nemu naru~ovarlf. 0 funkcfcb mozku toho neni prilis mnoho
znamo, avsak na z{lkJade faktu , ze rozumove schopnosti mo-
hou dosahnout neobycejne velkeho rozvoje, muzeme predpo-
kladut, ~e ruzne casti mozku jsou zrejme propojeny nesmirne
slozitymi drahami, jimiz se uskuteenuje rychle spojeni, a na-
sledkem toho kafdajednotllva cast mozku zrejme ztraci schop-
nost samostatne reagovat na ritzne podnety urcitym ustaLe nym
a zdede nym, tedy instinktivnim zpitsobem. Zrejme existujc
i jisty vztah mezi nfzkym stupnem inteligence a s.ilnou ten-
de ncf k vytvoreni si stalych, i kdyz ne zdMenyc h mivyku, ne-
boi, jak mi sdelil jede n byst£9 lekar, Iide, kteff j sou du ~evne
ponekud zaostali, jednaji temer vzdycl<y spge pod vlivem ru-
tiny nebo zvyku a jsou mnohem siastnejsi, jsou-li v tom pod-
porov(m i.
Povazuji toto odbo~enf za duJezite, nebo( jinak bychom
mohli snadno podcenit rozumove schopnosti vys~fch zivo~i ­
chu a zejmena pak ~lovcka , az budeme srovnavat jejicb proje-
vy, zalofene na vzpomfnkach z minulosti, na predvidavosti ,
na myslenf a predstavivosti , s naprosto stejnyml iostinktivnl-
mi projevy nizsich z.ivocichu. Vzdyi ni z~f zi vo~i ch ove ziskali
takoveto schopnosti projevu postupne, diky promenam moz-
ku a ne rvu a dJky pfirodnimu vyberu, bez jakehokoUv vedo-
meho zfisahu jedincu ka:Zde misledujici gene race. Neni poc hyb
o tom, co uvadi pan WaUace5 , tot:iZ ze mnoho uvedomele cin-
nosti clovek vykonava na zaklade napodobovani, a niko1iv na
zak.lade rozumove cinnosti. Mezi konanim cloveka a nig ich
zivocichll j e ov~em ve.liky rozdil, ne bot ~ lovek se napriklad
nemuze spolehnout pouze na schopnost napodobovani, kdyz
cbce vyrobit svou prvni kamennou sekyrku nebo svou prvni
 86 0 pltvodu clovlko
kanoi. Musf si tuto praci nejdffve prakticky osvoj it, zatimco
bobr si dokafe postavit hniz nebo ka na! a ptak sve hnizdo i pa-
vouk svou obdivuhodnou pavucinu stejne dobre hned napopr-
ve6 jako pozdeji, kdyf je stary a zku~eny.
Av~ak vrafme se nyni k na~emu tematu: nizsl zivoeichove,
Stej ne jako ClOV~k, zjevne zakou~ejf radost a boJesl, nest) j UlT-
penl. Stestr nejlepe davajf najevo mlacfata zvirat, jako napn-
klad ~tei'lata, kofuta,jehi'lata atd., kdyz spolu dovadejijako na-
se deti . Ookonce i hmyz si umi hrat, jak to popsal vytecny
pozorovatel P. Huber7 , ktery vi del mravence, jak se bonia pred-
stiraji, ze se cht~j f navzaj em pokousa t, stejne jako to delajf
mnoha stMata.
Skutecnost, fe ni~~~ ~ivoC::ichove jsou ov l£tdani stejnyrni
emoccmi juko my, jc natolik znarna, ~e by byJo zbytecne una-
voval cte ntlrc da l~fmi prikJady. Strach se u zvlfat projevujc
stejne jako u nus: svaly se chvejf, srdce bu~f. sverace ochabu-
jf a vlasy ci c hlupy se jczl. Podezfravost, dfte strachu, je zvla§-
te charakteristicka pro vetSinu divokych zvifat. Pi'i cctbe zprn-
vy sira E. Tenncnta o chovfinf s lonic uzfvanych pri lovu jako
vabnicek nclze podle meho soudu nepostrehnout, Ze dane slo-
nice klarnou (tmyslne a j sou sc svou rolf dobi'e obeznarncny.
Odvaha a bojucnost jsou velmi promenl ivy mi vlastnostmi
v ramci jedinc ho druhu, jak to jasne vidfme u na§ich psu. Ne-
kteri psi a kone jsou ncvrli a snadno se rozzlobf, jini jsou na-
opak dobromyslnf; a tyto povahove vlastnosli jsou urcite de-
dicne. Kauty vf, jak snadno sc zvirata rozzun ajak nepokryte
to davajf najevo. Bylo uverejneno mnoho zi'ejme pravdivych
prfbehu o zvrratcch, ktern se je~te po dlouhe dobe dokazala
~stive mstft. Peclivf pozorovatele Re ngger a Brehm uvadejrs,
ze americke a africke opice, klere zk:rotm , se jim urcite msti -
ly. Zoolog sir Andrew Smith, jehof uzkostlivou pFesnost zn ~
mnoho lid£, rni vypruvel historku, ji~ byl sam ocitym sved-
kem. N~jaky dustojnfk nn mysu Dobre nadeje pry casto dr~­
dil jednoho puvi ~ na a zv(re, kdyz ho jednou v nedeli spati'ilo,
jakjde nu pFehHdku, nalilo vodu do jamky v zemi, rycble umi-
chaJo hust.e bllito a k pobaveni mnoha pi'ib11Zejfcfch jim ob-
Porowumf du!evnich schopnosti Clovlka a nswmfciJ f.ivoliclui 87
ratne hazelo po dustojnikovi, ktery zrovna prochazel kolem
jebo klece. Jc§te dJoubo potom se pavian radoval, kdykoliv
spati'iJ svou obe(, a tvaril se zcela vftezoslavne.
Kauty take vi, jak pes dovede milovat sveho pana. Jeden
spisovate l kdysi vystizne napsal 9 : .,Pes je jediny tvor na sve-
Le, ktery vas miluje vic nez sam sebe." Je znam pffpad, kdy
jeden pes i ve smrtelnych bolestech d6val svemu panovi na-
jevo svou oddanost, a kaZdy j iste s ly§el o psovi, ktery pri vi-
visekci lfzal ruku svemu open1torovi. Pokud nebyla tato ope-
race naprosto nutna pro rozsife nf na§ich z nalosti a pokud ten
clovek ne mel srdce z kamene, musel cftit vycitky svedomi af
do poslcdni hodjny sveho zivota.
Spravne se Whewell ptal 10 : , Muze ten, kdo cetl 0 dojem-
nych pfikladech materske Iasky, s nl1 se sctkavame tak casto
u ~en v~ech narodu a u samic vscch ~ i voc ic hl:1, pocbybovat,
fe tyto city vyverajf v podstate ze stejmHto prarnene?" Casto
mureme dukazy materske Iasky pozorovat ai do toch nej men-
~1c h podrobnosti: Rengger napffklad pozoroval jednu americ-
kou opici, malpu (Cebus), jak peclive odhanela rnouchy ob-
tezujfcf jejf miMe, a Duvaucel sc st.al svMkem sceny, kdy
gibonr sam ice umyvala v potoce svym mlud"alum oblicej. Ztn1-
tou miM~te se opici samice tak trupi, a~ to v pi'fpade nekte-
rych druhu, ktere Brehm dl"Zel v zaje tf v severni Africe, ved-
lo k umrti. Osifelych mJAcfat se vZdy ujaly ostatni opice, samci
i sam ice, a peelive se o ne staraly. Jedna samice paviana byla
tak dobrosrdecna, re se nejen ujfmala opicich mlacfat ostat-
nic h druhu, ale uml~e la i ~ tenata a kotata a v~ ude je s sebou
nosi la. Jeji laskavost vsak ne~ la tak daleko, aby se delila se
svymi adoptovanymi potomky i o j(dlo, a to Brehma velmi
udivilo, protoze jeho opice vzdy davaJy od v~eho svym vlast-
nim mlad'atum spravedlivy dil. Jedno adoptovane kote tllto
laskyplnou pavh1nici poskrabalo a uk~zalo se, ze opice je zrej-
me velmi intcligentru, nebof ji po~ kraba n( nesmirne prekva-
pilo, razem problMla koteti tlapky a be7. dlouhych okolku mu
ukousala drapky. 11 V londynske zoologicke z.ahrade j sem se
od jednoho o~etfovatele doslechl, ~e jedna star6 samice druhu
 88 0 ptivodu clovlka
Chaeropithecus Chacma" se ujala mladt:\te makaka rhesus, ale
kdyz ji do klcce pndali ml<id'ata drila a mandril a, zrejme po-
strehJ.a, ze tyto op.i ~ky, i kdyz parrf k jinym druhUm, jsou je-
j irni bliz~fmj pribuznymi , neboi maJeho makaka n\zem odvrh-
Ja a ujala se obou novycb mlad'at. Mak.aka, jak jsem sam videl,
velmi w-azilo, ze byl takto zavr:len, a jako zlobive dire usta-
vicne ze zakrytu po~rucboval a napadal maJ<~ho drila a man-
drila, co~ nesmirne poburovaJ.o sta.rou pavianici. Podle Breh-
ma opice chrani sveho pana. je-li kymkoliv napaden, a stejne
tak se zastanou i psu, ke kterjm vclmi prilnu ly, napadnou-li
je jinf psi. Thdy se vsak jiz dostavame k tematum sympatle
a vernosti., ke k te rym se j este pozdej i vrutl me. Nektere z Breh-
movych opic pry vel ice vynalezave ~kad lil y jisteho stan!ho
psa, ktereho si zne lfbily, a take jina zvffttta.
Yetsina s l o~itej~lch emocije spolecna c loveku a vyUim zi-
vocichum. Kazdy jiste vi, jak z~\rlivy j e pes na prfzen s veho
pana, pokudji p1n projevfjakemukoliv jinemu tvorovi, a totez
jsem pozoroval lake u opic. SvMc l to o tom, ze zvifuta nejen
re dokazf milovat, ale take touzf byt milovana. Zvirnta j sou
zcela ur~ite c ti~~dostiva. Jsou velmi nidu, kdy~ jc nekdo ocen1
nebo pochvaH, u pes, ktery nese koslk svemu panovi, projevu-
je uzasne sebeuspokojenf ci pychu. PodJe m~ho nazoru oelze
pochybovat 0 tom, ze pes pocifuje hunbu, pocit zcela odlis-
ny od strachu , a take cosi velmi podobneho pokore, musi-li
sc casta dopro§ovat potravy. Velky pes si nev~fma dorazen1
maleho psa, cot mtizeme nazvat velkomyslnostf. Nekten po-
zorovatele uvadi, re opice zjevne nes n1Si, kdy~ se jim nekdo
posmiva, a nekdy predstfraji, re j sou u r~eny. V londynske
zoologicke zahrade j sem sledoval paviana, ktery se vzdy roz-
c.iliJ az do nepftcetnosti, kdyz je ho osetrovatel vytahl dopis
nebo knihu a zacal mu oahlas predcftat. Jeho zurivost byla tak
obrovska, ze j sem pri jedne takove pflle~ itosti na v]astnf oci
videl, jak se vzte.ky kousal do vlastnf noby, az mu zacala teet
k.rev. Psi projcvujt cosi, co by se zcela pravem daJ.o nazvat
u Paviao l!alcma, cines Poplo cynocepltallls ttrsinus.
Porovndnl dusevnfch sdwpnostf clovlko a osUilltldl l ivociclui 89
smyslem pro humor a co se naprosto li~i od pouhe bry. ~o­
dime-li psovi klacik nebo jiny podobny pfedmet, casta s rum
kousek popobehne, pak si sedne na zem, poloz i aport kousek
az
pred sebe a ceka, se k nemu pribHzfme a pro klaci~ se sh~b:
neme. V tu ram1 klacfk popadne a vftezoslavne s mm pela~t
pryc. Opakuje pak stcjny trik a evidentne rna ze sveho uc in-
neho zertiku radost.
Obr{ltime nyni svou pozomost k imelektualnejsim emocim
a scbopnostem, ktere jsou velrni dulezite, ne~oi rvo_n zaklad
pro vyvoj vy~~ich du§evnich schopnostf. Zvtrnta ZJevne za-
kouseji vzrusenl a obcas se nudi, jak to vidime u psii a podl~
Renggera i t1 opic. Vsechna zvifata cit( uzas a mnoba d_avaJI
najevo svou zvfdavost. Nekdy na svou zvfdavost doplac1, na-
pr.iklad kdyz lovec delft nejruznej~f posunky a pohyby, aby
upoutal jcjic h pozornost. Sam jsem neco podobneho pozoro-
va.l v pTipade jelcnu a j e tomu tak pry i v pripade ostraZitych
kamzikU a nekterycb drubu divok:Yc h kachen. Brehm uvadi
velmi pozorubodne priklady instinktivniho strachu z hadi1, kte-
ry pozorovuJ u svych opic; jejicb zvfdav~st j e pry ale .tak ~e­
lika, ze ji ne mohou ani ve stracbu premoc1 a ~aprosto 1Jd~ky~
zpusobem pry obcas i nadzvedly vfko krab1~, v: k.tere byll
hadi prechovavani. Tato zpn1va mne tak zauJala, ze Jsem do-
nesl vycpaneho sto~enebo hada do opi~ince londynske,zoolo-
gicke zahrady, a vzruseni, ktere jsem tam vyv~l al, patll k tem
nejpodivuhodnej~lm podivanym, ktere sc mJ kdy nask~tly.
Nejvice sc vyd!sili jedinci tfi druhll ko~ko~ana (Cercopt~he­
cus) - zb~ile pobihaJi po klecfch a vyrazelt ze sebe pronika-
ve vystraz ne skfeky, varovne signaJy, kterym porozumely
vsechny ostatn( opice: Jen ne~olik .maJych o.pice~.a j~den sta-
ry pavian an ubi (Papzo An.ubtsw) s1 bad a am nevs1mli. Potom
jsem polozi1 vycpaneho hada na zem jednoho vetsiho vybe-
hu . Za chvili se kolern nebo ve velkem kruhu sbromaZdily
vsechny opice, uprene se na nej dfvaly a vypadaly ~es~n:irne
komicky. Byly velice rozrusene, takze kdyz seve slame, pod
m Does Papio cynocephalus a11ubis.
 90 0 puvodu l/ov&a
niz byl had ~6stetn~ ukryt, najedoou nahodou pohnul dfeve-
ny mf~. ktery dobre znaly jako svou hra~ku . razem se v~ech­
ny rozutekly. Opice se chovaly zceJa j inak, kdyz j im do kle-
ce polozil i mrtvou rybu, my§12 , zivou ielvu ne bo jim~. pro ne
nove pi'edm~ty. ZpoMtk:u se sice polekaly, ale za chviJku se
pfiblfzily, braJy nezname vec i do tlape k a prohliiely si je. Do
jednobo z v~t~fch vybehu jsem pak polozil Ziveho hada v pa-
pirove m, nahofe pootevfenem sa~ku . Jedna z opic k nemu hned
pnbchla, opatrn ~ s6~ek pootevrela, nakoukJa dovnit1 a bles-
kurychle uskocilu. Pnkjsem se sam stat sv&lkem toho, co po-
pisuje Brehm, n cbo~ opicc nemohly odolat, aby alespon mrk-
nutim ncnahledly do stojlciho s:l~ ku, na jeho~ dne nehnutc
l.ezel ten hrozny predmct, a pristupovuly k ne mu jedna po dru-
he s nata~e n y m krke m a na stranu naldonenou hlavou. Moh-
lo by sc skoro zdut, ~c opice mujf nejaky pojem o zoologicke
pribuznosti, ncboC ty, kterc choval v zujeti Bre hm, projevova-
ly zvUt~ tn l, a~ko li v bezduvodny instinktivnl strach z ne~kod­
nych je~terck a wb. Jcdcn orangutan se pry take vel ice vyde-
siJ, kdyl. poprve zahledl zelvu. 13
Clovc k dokfit.c vclice dobre napodobovat, a jak j sem s:lrn
pozoroval, plat! to dvojmisob o necivilizovanych lidech. Tato
schopnost napodobovanf se projevuje v n eoby~ejne mire pn
nckterych onc moc nenlch mozku. Nckterr ochmuti lide nebo
lide trpfcl poclltccnfm stadie m mek.nutf mozku oev&lomk:y
opakujf kazde s lovo, ktere s l y~£. at jiz je vysloveno v jejich
nebo v cizlm jazyce, a napodobujf kafdy pohyb nebo ~innost,
kterOU Vid( VC SVCI11 Okoli.''1 Dcsor poznameoaJIS, ZC zadn~
zvife nenapodobuje umyslne lids kou ~ innost. pokud ovsem
nedojdcme po vyvojov~m zebri~ku rl k opiclrn. 0 nic hz je
dobfe znamo, f.e n:ls dovedou napodo bovat aZ smesnYn1 zpu-
sobe m. Zvf~ata n~kdy napodobujf po~i nanf jinych zvfrat Tak
napriklad dva vlci, vychovanf mezi psy, se pry nauc ili stekat;
a nekdy se n au ~f stekat i sakali. 16 Je vsak otazkou, muzeme-
li to mtzvat vMomym napodobovanim. Ptaci napodobuji zpev
svych rodic~ a nekdy i zpev jinych ptaku. Papousci jsou vse-
obecne znamr tim, ~.e dokfii napodobit kafdy zvuk, ktery sly-
Porovndnf du!evnfch schopnosti llovlkn a ostatnfcll fjvolichu 91
chaji ~ast!ji . Dureau de la Malle uvadf pfipad psa 17 , ktereho
vychovala ko~ka a ktery se nau~il dob~e napodobovat zname
ko~i~i pobyby, jejichz pomocf si olizovaltlupky, aby si umyl
usi a cenich. Neco podobneho pozoroval take slavny prfrodo-
v&lec Audouin a dostal jsem jeste nekolik dalsich zprav po-
tvrzujfcich te nto fakt. Podle jednc z nich nebyl pes odkojen
kockou, ale by Iji vychovan spolu s jejfmi kotaty, a tak si osvo-
jiJ zmlneny mivyk, kterj si udrfel po celych t1inac~ let sve~o
zivota. Pes pana Dureau de Ia Malle se take naucil od kotat
brat si s ml~em, kutaJel ho pred sebou prednfmi tlapkami a ska-
kal po nem. Jede n dopisovatel me ujistil, zc jcho ko~ka strka-
Ja do d~b(tnku s mle kem tlapky, protofc mel prrli~ uzke hrd-
lo, aby jim prostrWa hlavu. Jejf kote sc pry brzy tomuto triku
nauc ilo a provMelo jej , kdykoliv k to mu melo prilezitost.
0 mnohych zivocisfch, ktcri spo16hajf na napodobovaci
schopnost svych mlfid'at, zejmena pak na jej ich instinktivn1 cl
vrozene sklony, muume n et, ~e SV~ ml:ld'ata vycbovavajL Lze
to pozorovat napriklad u koc ky. kten1 pl'inese koCatum f ivou
my§. A Dureau de Ia Malle poda I pozoruhodno u zpravu o svem
pozorov6ni sokolu, ktefi zacvi~ovali sva mlad'ata v postrehu
a Lake v odhadu vzdatenosti tim , Zc nejdrlve upustili z vysky
mrtvou my ~ nebo mrtve ho vrabce, kte reho mladi zpravidla ne-
dovedli c hytit, a te prve pak j im p~in cs li ~ive ptaky, ktere za-
se nechuvali ulet~t.
Snad nejdulcfitej~i podminkou pro vyvoj Lids k~ inteJige n-
ce je soust1edenost. Tuto scho pnost jasn~ vykazuji take zvi-
rata, napftklad koeka, ktcra ~fha u diry v zemi, pnpravena vrh:
nout se na svou konst. Divoka zvffata jsou do sve c innosll
nekdy tak zabrana, ze se k nim lze snadno pfibliz.it. Pan Bart-
lett mi podal zajimavy dukaz loho, jak prom!nliva je tato
schopnost u opic. Jeden clovek, ktery cvi~{ opice pro nizn~
predstaveni, si kupoval od Zoologicke spole~nosti bezne dru-
by po p~ti librach zajednu. Nabidl v~ak dvojnasobnou c~n u ,
bude-1i si moct ponecbat tri nebo ~tyli opice na par dnJ a Jed-
nu z nich si pak vybrat. Kdyz se ho pta li, jak mi:1~e za tak krat-
kou dobu zjistit, ktera z opic se d' nej16pe vycvic it, odpov!-
 92 0 p1ivodu llovlka
d~ l . ~e to v~e Zlivisf na soustfed!nosti . Jestlize takove opici
noco povidA a vysv~tluj e a ona se snadno rozpcyH, trcba jen
mouchou oa st~n ! nebo jinou maliekostf, je pffpad bezn ad~j­
ny. Pokud se pokou~f nepozomou opici pfinutit ke hranf tres-
tem, probudf v ni vzdor. Naopak opici, ktera bo pozom ~ sle-
duje, lze pry vfdycky vycv i~it.
Nenl snad ani nutn~ zmiilovat se o tom, fe zvii'ata maji vy-
bom ou pam~( na lidi a mfsta. Jak mi sd~lil sir Andrew Smith,
jeden paviful na mysu Dobre nad~j e se k n~mu i po devft i m~­
sfcfch jebo nepfftomnosti radostn! hlasil. Sam jsem m~ l psa,
ktery byl nevrly a nepratelsky vu~i cizim 1idem. Kdyf jsem
se po p~ti lctech a dvou dnech vrati l z cest, umysln~ jsem si
vyzkou~e l je ho pum~f. Za~el jsem ke sHij i, kde prebyval, a za-
volal jsem na n(Sj tak, jak byl zvyklY, Neprojevil sice zM nou
radost, ale ihncd za mnou vyb~hl n poslouchal m~ p?cs n ~ tak,
j ako bychom se byli roz l ou~ ili pred pouhou pulhodinou. V je-
ho mysli se tak rnzem probudil sled starycb asociad, ktere
v n~m p~t le t dff maly. P. Huber jasn~ ukazaJ 18, ze i mruvenci
poznaji po ~tyfm~sr~n rm odl o u ~e nf svc druhy z tchol spole-
~en stvi. V kazdcm pfipade majf zvifata schopnost posoudit
n~jaky m zpusobem intcrvaly mezi opakuj icimi se udalostmi.
Pfedstavivost je jednou z nejv~tJic h pi'ednosti eloveka. Di-
ky tcto schopnosti spojuje ~ lov~k di'fv~jJf vjemy a my~ l enky
nczavisle na svc vuli , a dospfva tak k novym jasnym pi'edsta-
vam. Jean Paul Richter poznamenava 19, u , basnik, ktery mu-
si dlouho p~cmy~let, zda n~ktery zjcho hrdinti rekne ,ano' ne-
bo ,ne •• mu7.e jft k ~ertu ; ne ni to basn{k, ale j en bezduche t~ l o".
Nejjasnej ~ i pi'edstavu o teto schopnosti nam davajf sny; vysti-
hujc to opet Jean Paul: ,Sen je jakymsi drubem bezd~~ ne bas-
nicke tvorby." Hod nota a vysJedek na!l pfedstavivosti zavisf
samozrej m ~ na mno~stv i, presnosti a jasnosti nasich vjemu ,
na nasem usudku a vkusu, s nfmz volfme nebo zavrhujeme
bezdM nc kombinncc, a do ur<~itc miry i na nasi schopnosti
ruzne predstavy kombinovat podle vlastni vule. Psi, ko~ky.
ko n~ a pravd~podobn~ vsechna vyssi zvfrata vcetne ptakU ma-
j r f ive sny20, co~ dokazuji jejich pohyby i zvuky, k:tere ve spAn-
Porovndnf du.ftNnfch schopnostl llovllw a osfafnfch f lvoficlui 93
ku vyd~vaji, a musime proto pripustit, ~e maj f urcitou schop-
nost predstavivosti. N~co zvlastniho must plim~t psa, a?y v no-
ci ki\ucel, zejmena pak za upli"tku, onim pozorubodo~m, _me~
lancbolickjm zpusobem, kteremu nk1me vyti. Ale vstchm pSI
to ned~laji, a jak tvrdi Hou1~u 21 , pri vytf se ncdivaji oa m~­
sic, ale na n~jaky pevny bod na obzoru. Houzeau se domru-
va, ~e jej ich predstavivost rozn~cuji nejasne obrysy oko~ni k~a­
jiny, ktere pi'ed nimi vytvafej i fantasticke obrazc~; a Jes~tite
je tomu tak, pak bychom jcjich pocity snad mohh oznac1t za
pov~ recne.
Jsem presvedeen 0 tom, te myslenf mu~e~e r.pov~z?vat
za vrc hol vsecb lidskych schopnosti. Jen vclmt malo bd1 al~
zpochybnf, ~e stejnou schopnost vykazuj f tuk6 zvtrata. Velm1
casto je vidime, jak se zastavi, premyslcjf a rozhoduji se. Je
pozoruhodne, ze cim vice si prirodovcdec vsima zvyklosti
urcitcho zivocic ha, tim vice je pn~lta rozumu a men~ vroze-
nym instinktum.22 v pi'istlch kapitoluch uvidimc, ze. n~.kter6
zvii'ata kterajsou na vclmi nizke m vyvojovcm stupru, ZJevn~
vykaz~jf urcitou davku inteligence. Casto jc ovsem velmi t~~­
ke rozli~it mys lenl od instinktivnl ~i nnosti. Ta k napffklad
Dr. Hayes ve svem dfle .,Otcvle ne polurnf m.o.fe" (TI~e Open
Polor Sea) casto opakuje, u jakmile se dostah Jeho pst oate n-
ky led, netahl i ji! san~ v sevfene skupin~. ale rozbehli se do
stran, aby se zati!eni rovnom~rn~ji rozd!l~lo. Pro c~stovatele
to byla ~aslo prvni vystrah~, u
se d.osta! ' ~a te~kj Led a ~e
jim lu ozi nebezpe~i. Jednah v~ak v~1chnt Uto ps1 na zUklade
vlastn1 zku~enosti, nebo byli vcdeni pl'fkladem star~icb a zku -
§eo~j§fch jedincil, ~i se spol~hal ~ na zd!.~~ne n~vyky ?e~o ins-
tinkty? Tento instinkt mohl vzmknout Jl1 pfed dAvnyffil ~asy,
kdy lide poprve za~j vyuzfvat psy k tahu san£, ne_bo mozn.a
j iz u pol6rnich vlku , pfedku eskymacke ho p~a, kt~n se nau~~­
li nenapadat svou kofist v scvrene sme~ce, J SOU- h oa tenkem
l ed~.
Pouze podle okolnostf, za nichz probih6 ta ~i ona tinnost,
muzeme posoudit, je-li vedena instinkte m, rozumem neb? p~u:
hou asociaci myslenek. Tento posledn{ ze zmfn! nycb pnnctpu
 94 0 privodu. i!lovektJ
je vsak velmi uzce spjat s myslenfm. Profesor MobiuszJ uvadf
pozoruhodny pnpad stiky, ktera byla oddelena sklenenou pre-
hradkou od sousednfho akvaria plneho ryb a co cbvili se ve
snaze ryby chytit vrhaJa na sk.Jo tak prudce, re nekdy zlistava-
la zcela omra~ena. Stika si pry takto pocinala tfi mesfce, ale
potom se nau61a opatrnosti a prestala do skla narazet. I kdyz
bylo potom delfcf sk lo odstrancno, uz nikdy tyto ryby nena-
padala, a~koliv j inc, ktere byly do akvaria vpuste ny pozdeji,
s chuti pozfrala; tak uzce byla v jejf mysli spjata predstava
prudkeho narazu s pokusy vrhnout se na sve dfivejsi sousedy.
Kdyby nejaky necivilizovany ~l ovek, ktery jeste nikdy nevidel
okenni tabu li, do takovcto tabule j en jedenkrat narazil, je~tc
dlouho by spojoval tento naraz s okennim ramem; avsak na
rozdil od ~tiky by se pravdepodobne zamyslel nad povahou
teto preka~ky a v obdobnych pffpadech by byl opatrnejsf.
U opic nekdy stacf, jak hned uvidfme, jediny bolest ivy ne bo
i jen nepl'(jemny dojem, aby se z neho dane zvue poucilo a ji~
nikdy cinnost k nemu vedoucf neopakovalo. Prifkneme-li roz-
dil mczi opici a stikou pouze sile a vytrvalosti asociacnfch
schopnostr, tJ'eba~e sticc se dostalo mnohe m bolesti vejsiho
pouceni, muzeme snad tvrdit, ze v prfpade rozdilu mezi clo-
vekem a zviretem jde 0 mysle ni podstatne jine povahy?
Houzeau vyprav i2"', ze kdyz jednou prechazel v Texasu si-
rokou vypraJ1lou plan, jcho dva psi velice trpeli Ziznf a ti'icet-
kn1t aZ ~tyri cetkr~t se vrhali do prolaklin v nadeji, ze tam na-
jdou vodu. Tyto kanony nebyly udollmi a nerostly v nicb zadne
stromy ani jine rostl iny, a protoze byly naprosto suche, psi
v nich nemohli cftit vthkou pudu. Po~inali si, jako by vedeli,
ze prave v prohJubnich v zemi by mohli najit vodu. Houzeau
se ~asto setkal s podobnym pocfnanfm i u jinych zvuat.
Sam jsem pozoroval, aj iste si toho vsimH ijini, ze hodime-
lijednomu slonovi v londynske zoologicke zahrade maly pfed-
met dale z jcho dosahu , vyfoukne chobotem prudce proud
vzduchu do zeme za pfedme tem, aby se k nemu pomoci od-
razeneho vzduchu predmet priblizil. Jeden znarnyetnolog, pan
Westropp, mi sdelil , ze ve Vidni pozorovaJ medveda, ktery se
l'omvruini dusevnlch schopnoslf i!loveka a ostamfch f ivoi!ich/1 95
umyslne sna.Zil rozproudit vodu v blfzkosti sve klece, aby si
tak pfiblizil plovoucl kus chleba. Takovato pocimini slana
a medveda mu:l.eme teZko pncftat instinktivnfm nebo zdede-
nym mivykum. neboi ve volne pnrode by jim byla malo plat-
na. JaJcy je vsak rozdil mezi podobnym po~inan fm divocha
a nektereho z vyssich zivocichu?
Divoch i pes casto nachazeli vodu v prohJubnfch a tato sou-
vislost se v jejicb mysli spojila. Civilizovany ~l ovek by moz-
na tento jev zobecnil, ale na zak.Jade nasich znalostf o pfuod-
nich narodech muzeme pochybovat tom, ze by neco takoveho
ucinili i tito )jde, a pokud jde o psa, rozhodne by nebyl n l::~e­
ho podobneho schopen. Divoc h i pes by vsak hledali vodu stej-
nym zpusobem, i kdyz by se znovu a znovu zklamali; zrej me
jde u obou o rozumovou cinnost bez ohledu na to, zda se tak
deje na zftklade obecne predstavy hleda neho predme tu, ci niko-
liv.23 Totez lze rict take o slonovi a medvedovi, kterf se snazf
rozvlfit vzduch nebo vodu. Divoch zrej m~ netusl, a ani mu ua
tom nezalezf, na zak.Jade j akeho zakona je vyvolavan zadouci
pohyb, a pfece dospiva k clli diky prajednoduchemu procesu
mysleni stejne j iste jako filosof dfky dlouhemu retezci uvab.
Mczi nim a nekterym z vyssfch zivo~i chu je pak rozdil v tom,
ze dokaze postfebnout mnohe m vice okolnosti a podmfnek a na
zaklade mnohem kratSf zkusenosti pochopf jejich vzajemne
sou vislosti, coz rna obrovslcy vyznam. De nne jsem si delaJ po-
zm1mky o pokrocfch jednoho ze svych deti, a kdyz mu bylo
asi jedenact mesfcu a nedovedlo j c~ te vyslovit ani jedine slo-
vo, neustale me udivovalo, jak si dokaze v mysli spojit nejruz-
nejsi predmety a zvuk:y mnohem rychleji nez ten nejnadanej-
si pes, ktereho jsem kdy pozna!. Ale v teto asocia~ni schopnosti
a stejne tak i v usuzovani a pozorovanf se stejnou merou li~f
vyss1 zivo~ichove od ni z~fch , jako je naprlklad stika.
Naznaky myslenf, ktere se projevily po velmi kratke zku-
senosti, byly pozorovany na opicich Noveho sveta, predstavu-
j icich nizsf skupinu tohoto radu. Velice peClivy pozorovatel
Rengger uvadi, ze kdyz dal poprve opidm v Paraguayi vejce,
rozmackaly je, a prisly tak o vetsinu jejich obsahu; ale pozde-
 96 0 ptivodu t lovlka
ji opatrne nafukavaly jeden kooec o nejaky tvrdy predmet
a skorapku po ko uscicb odlupovaly prsty. Kdyz se pry jen je-
denk:rat fizly o nejaky osuy nastroj, uz se bo nikdy nedotkly
nebo s nim zacbazeJy jen s nej vegi opatrnosti. Kostky cukru
dostavaly casto zabaJene v papiru a Re ngger jim tam jednou
pribalil ZiVOU VOSU, kteni je bodJa, kdyz Cltkr Chvatne rozba-
IOValy. Stacilo pry j en j ednou a pmt~ uz sj vzdy pridr~ely ba-
lf~ek u ucha, aby zj istily, jestli se uvnitt neco nebybe.26
Nasledujfci pnpady se cykaji psu. Pan Colquboun27 postie-
W parek divok9ch kachen, ktere do padly za reku. Jeho Jovec-
ky pes se nejprvc pokousei pnnest obe kachny najednou, ale
nemoblje unest, a talc, t:febaze nikdy predtim neubUZil ani ku-
reti, umyslne jednu kachnu zako usl, drubou odnesl p{movi
a pro mrtvou se pak vratil. Plukovnfk Hutcbjnson vyprlivf, ze
jednou sttelil oajednou dve koroptve, jednu zabil a druhou zra-
niJ. Zranena koroptev utekla, ale chytila ji jeho sam ice retrie-
vera, kten1 pri navratu s konstf narazi la na druh6ho mrtveho
ptaka. , Pes se zastavil, zrejme cely zmateny, a kdy~ po jed-
nom nebo dvou pokusech popadnout obe koroptve naraz ne-
uspel azjisti l, ze by mu dosud ziva koroptev mohla utect, c hvil-
ku se jakoby zamyslel a pak se rozhod I. Z ivou koroptev zakousl
a pnnesl obe najednou. ByJ to jediny pl'ipad, kdy Lento pes
umyslne ubliZil .lovnemu zvfreti ." Take zde se setkavame s ro-
zumovou cinnoslf, ackoliv ne dokonalou, nebot dany lovecJcy
pes mohl nejdrfve prinest rane neho ptaka a pak se vratit pro
mrtveho,jako tomu bylo v pripade paru divokjch kachen. Z ve-
reji'\uji oba tyto pripady proto, fe je uvfi.dej i dva na sobe ne-
zavislf svedkove a Ze v obou pfipadech loveeti psi v&tome po-
rw il.i prone dedicny zvyk oezabfjet ulovenou zver, k'terou majf
donest, a take proto, ze oba pripady ukazuji, jak vyznamnou
roli musf hnit u tech to pso uva.Zovanf, neboi jinak by ne moh-
li p.rekonat tak ustaJeny zvyk.
Na zaver bych chtel citovat poznamku slavnebo Humbold-
ta28: , Mezkari v Jizni Americe i'fkaj i: ,Nedarn vam mezka,
ktery si vykra.Cuje nejklidneji, ale La mas racional- takovebo,
ktecy nejlepe pfemysli. "' A dodava k tomu: , Tento o blibeny
f>OIVVIIdllf duJeVllfch SChOpiiOSt( C[ovifka a OSUitn(ch fivoi!ic:hti 97
vyrok, pramenicf z dlouJ1olete zkusenosti, vyvracf pfedstavu
0 zivoucich strojicb mozna.lepe nez vsechny motne argumen-
ty spekulativni filosofie." Presto vsak j este dnes nektefi au to-
ri popiraji, ~e by vyssi fivocichove meli treba jen spetku rozu-
mu, a snaii se vysvetlit vsechna ta fakta, ktera jsem zde uvedl,
zpusobem, ktery mi pf.ipada jako pouhe premilam slov. 29
MysHm, ze jsem dostatc~ oe prokazal, ze ~ lovek a vy~~~ t i-
vocichove, zejmena pak primllti , majf nektere instinkty spo-
lecne. Vyssf Zivocichove maji tytez smysly, vjemy a pocity,
maj i podobne vasne, nalady a emoce, dokonce i slozitejsi po-
city, jako jsou zarlivost, podeziravost, soupefivost, vdecnost
a slechetnost, dovedou klamat a jsou mstjvi, nekdy posrreh-
nou smesnou stninku veci a maji dokonce i smysl pro humor,
pocilujf uza.s a zvedavost a maj i tutez schopnost napodobova-
ni, soustredenosti a uvazovani, volby, pameti, predstavivosti,
mysle•tkove asociace a rozumu, ackoliv ve velmi odli~nem
meritku ne7. clovek. v chapavosti se jedinci tehoz druhu od
sebe velice lisi - od naproste slabomyslnosti az po nejvy§§f
nadanf. Vyskytuji se mezi nimi take pripady silenstvi, i kdyf
mnohem mene casto nez u c loveka.30 Mno:tf autori nicme ne
tvrdf, ze mez.i dusevnfmi schopnostmi c loveka a ostatnicb zi-
vocichu zeje neprekrocite lna propast. Kdysi jscm shrom~..d i l
spoustu takovych aforismu, ale oestoji za to, abyc b je zde zrni-
noval, nebo( j ejich velke mnozstvf a protichudnostjen doka-
zuji, jak tezke, ne-li nemozne je opfrat se o podobne vyroky.
TvrdJ sc v nich, ze jedine clovek je schope n postupne se zdo-
konalovat, fe jen on dovede vyuz1vat nastroje a rozdelAvat
ohel\, ocho~.it si jine zivocichy a vlastnit majetek, ze zadny ji-
ny zivocich nema schopnost abstrak:tniho my§Jeni a vytvMe-
ni obecnycb pojmu, u
zadny jiny zivocich nedospe l k sebe-
uvedomeni a poc bopen{ sebe sama, ze zadny jiny zivocich
neov1Ad6 rec a ze jedine c lovek rna smysl pro krasu, podlCha
prornenJ.ivym mil adam, zna pocit vdecnosti, myste ria atd . ajen
on veff v Boba a je obdafen svedomim . Odvazlm se nyni vy-
slovit nekolik pozmimek, kte re se cykaji tech dUlezitejsich a za-
jimavej~icb z vyse uvedenych bodu.
 98 0 pli vodu clovt'fka
Arcibiskup Sumner nedavno prohlasil3 1, ze jedine clovek je
schopen postupne se zdokonalovat. Ze je clovek schopen ne-
srovnatelne vetsiho a rychlejsiho zdokonaleni nez vsechna
ostatni zvirata, o tom neni vubec pochyb. V deci za to hlavne
sve schopnosti mJuvit a pfedavat delle nabyte znalosti. Obra-
time-li svou pozornost nejprve k jednotlivym zviratum, pak
kazdy, kdo rna sebemensf zkusenost s kladenim pasti, potvr-
di, ze mlade se dti chytit mnobem snadneji nez dospely jedi-
nec a ze i nepfitel se mnohem snadneji pfiblizi k mlademu je-
dinci. Pokud v~akjde o dospela zvirata, neni mozne chytitjich
vetsi mnozstvi na stejnem miste a do stejne pasti nebo je vy-
hubit stejnym typem jedu, a prece je nepravdepodobne, ze by
vsechna pfisla s jedem do styku, a zcela nemozne, ze by meta
vsechna zkusenost s chycenim do teze pasti. Zrej me se nauci
opatrnosti, kdyz vidi, jak se jej ic.h druhove chytili do pasti ne-
bo se otnivili. V Sevemi Americe si jiz odedavna pronasledo-
vani zivocichove s cennou kozesinou osvojili temer neuveri-
telnou bystrost, opatrnost a vychytralost, jak soublasne tvrdi
vsichni pozorovateJe, ale jelikoz j sou chytani do pasti jiz tak
dlouho, sehn11a tu mozna svou roU i dedjcnost. Dostal jsem
take nekoUk zpniv 0 tom, ze v krajich, kde byl zaveden te.le-
graf, zabynulo zpocatku mnoho ptak::u dusledkem stfetu s te-
legrafnim dnitem, ale behem nekolika malo let se pry ptaci
naucili tomuto nebezpecl vybybat, nejsp1Se kdyz videli, jak
bynou jejich druhove. 32
Podfvame-li se na jednotlive generace nebo druhy, vidime
jasne, ze ptaci a jill a zvfrata se postupne stavaji opatrnymi vu-
ci cloveku a jillym neprate1um=13 , nebo naopak tuto opatmost
ztnkej i. Opatrnost je bezpochyby zdMenym navykem nebo
instinktern, ale zcasti i vysledkem zkusenosti kaideho jedin-
ce. Vytecny pozorovatel Leroy tvrdf34, ze v kraji, kde se hodne
lovi lisk:y, j sou lisci mlad'ata i pri prvnim opusteni rodneho pe-
Jechu nesrovnatelne ostrazitejsi nez dospele liSky v krajinach,
kde je nikdo nepronasleduje.
Nasi dornaci psijsou potomky vlku a sakalu, a ackoliv moz-
mi nezfska1 i na vychytralosti a snad i ztratili na ostrazitosti
Pnmvndnf du.vevnich schopnostf clovi!ka a ostatnfch zivocichu 99
u podeziravostP5 , pokrocili V urcitych spolecensk)'ch vlast-
nostech,jako jsou oddanost, spolehlivost, sebeovladani a prav-
depodobne i veskenijejicb chapavost. Obycejny potkan svedl
vftezny boj s nekolika jinymi druby po cele Evrope, v nekte-
rych castech Severni Ameriky, Noveho Zelandu a nedavno i na
Fonnose•v a stejne tak i oa kontinentu v Cine. Pan Swinboe315,
ktery sledoval situaci ve dvou poslednich z uvedenych oblasti,
pricita vitezstv1 potkana nad velkym druhem Mus coningav
jeho vetsi vychytralosti. Tuto vlastnost ziskal potkan pravde-
podobne ustavicnym zdokonalovanim vsech svych schopnos-
ti, ktere potreboval, aby unikl pronasledovanl clovekem, a ta-
ke diky tomu, ze clovek soustavne hubil temer vsechny mene
lstive a bystre druhy. Je mozne, ze potkan byl u spe~nejsf pro-
to, ze byl chytrej si nez ostatni druhy uz pred setkanim s clo-
vekem. Nicmene tvrdit bez ohledu na prime dukazy, ze u zad-
neho zivocicha nedoslo v prubehu vekti k vyvoji psychickycb
nebo jinycb dusevnich scbopnosti, znamena uplne popirat
existenci vyvoje druhu. Avsak jiz Lartet ukazal, ze dnesni typy
savcu nejruznejsich fiidu maji vetsi mozky nez jejich davni
tretihornf predkove.
Casto se setkavame s tvrzenim, ze zadny zivocicb nepouzi-
va mistroje; avsak simpanzi ve volne prirode rozbiji pomoci
kamene plody podobne vlasskemu orechu. 37 Rengger38 snad-
no naucil jednu americkou opici , aby kamenem otvirala tvr-
de palmove orecby, a ona pak z vlastniho popudu zacala UZ.i-
vat kamenu k otvirani orecbti i krabic. Take tak odloupavala
z ovoce mekkou slupku, kteni mela nepfijemnou chut. Jina
opice se zase naucila otvirat viko jedne velike bedny klackem
a potom sama pouzivala tehoz klacku jako paky, kdyz chtela
pobnout necim tezk)'m. Sam jsem take jednou pozorova1 mla-
deho orangutana, jak vsunul do sterbiny hul, ucbopil ji za dru-
hy konec a pouzil ji jako skutecnou paku. Je dobre znarno, ze
ochocenf indicti sloru ulamuji ze stromu vetve a odbaneji jiw
rv Dne§nf Tchaj-wan.
v Does Rattus coxinga.
 100
0 ptivodu tl01·llm
~ou c hy, a podobne po~ inan { bylo pozorovano i u slomi zij i-
Ctch voln~ v pl'frod~. 39 Vi del jsem jednu mladou samici oran-
gu~ana, ktera se vzdy, kdyz se obavala vjprasku, pfik:ryla po-
kr9vkou nebo slllmou, pod ni:l hledala ochranu.
. Ve vy§e . uvede.nych p~pa~ech sloufily karne ny a klacky
Jako nastroJe, ale JSOu znamy 1 pfipady, kdy byly vyuzity jako
zbrane. Brehm40, kter9 se opfrn o nutoritu prosluleho cesto-
vatele Schimpcra, uvadl, ze kdyz v HabdiVl tahnou pavinni
druhu Cynocephalus geladav 11 v celych tlupacb z hor a plenr
pole, stretnou se n~kdy s jinyrn druhem, pavianem pla.§ tfko-
rym (~apio. hmnadryas) , a tehdy dochazi k bitkam. Dzelady
posflaJ f dolu vcl k~ kamcny, kterym musi paviani pl ~ tikovi
uhyb.at, a pak sc na sebe za velkeho levu zur ive vrhajf. Brehm
kdyst dopro~l\zo l vcv~du Coburg-Gotha a pomahal pri uto-
ku stletn.ymt z?ru.n ~m t na stado pavi{tnu v prusmyku Mensa
v ~ ube~ 1 . Pavuim na ne na oplatku posfl ali tolik kamen(t,
z .n~ch z n~~Lcre dosahovaly velikosli lidskc Wavy, ze se uto~­
ntct ~use lt dat nn rychly ustup. A karuvany potom pnismyke m
po ~ej~ko u do~u nen~ohl y vubec projiZdet Je pozoruhodne, ze
pavtam tehdy Jednah naprosto jednotne. Pan Wallace4 • tfikrUt
vide! samici orangutana s mh1daty, jak ,.vztekle ulamovala
vetve a velke tmite plody durianu a zasypavala nas takovou
~prskou strel, tc jsme se k ni vubec ne mohli pri blif it". Sam
JSem O~(OV Il~ pOZOfOVaJ: ze urazi-li n~kdo simpanze, na oph\t-
k~ po nem mriitf ~fmkoltv, co rna po ruce, a ji ~ zm in ~ny pa-
vtan z mysu Dobr6 nadeje si dokonce k tomuto u~elu pnpra-
vil bl6to.
Jedna opice v Jondynske zoologick~ zahrad~. ktera nem~la
v pofadku zuby, s i otvirala orechy kamenem. Osetfovatel~ m~
~~ji sti li .. f~ po kazd~m pouzitr kamcn schova ve slame a .Mdn~
Jme op1c1nedovoli se ho trebajen dotknout. Tady se uz setka-
vam~ s. poj mcm vlastnictvi, aJe tcnto pojem Zlla i krldy pes,
kte ry st odn a~1 kost, a ve tsina ptakU, kterf si stavi hnizdo.
vt Dnc!nf Eciopic.
vu Pavi6n dfcladn. dnes Tllcropitlrecus gdada.
Porovm1nf duievnlcll schop11ostf tlovlkn a osramfcll l ivoticlui 101
Vevoda z Argyllu poznamenava41, re jed in~ ~lovek si dove-
de pfizpusobovat nastroje, aby sl ou ~ily ur~ il~mu u~elu, a za-
stava nazor, re prav~ tato scbopnost vytval'f bezblehou propast
mezi ~lovekem a zviraty. Jde jiste o velmi vyznamny rozdfl,
avsak mysHm, re jc mnoho pravdy na domn~nce sira J. Lub-
bocka43, re pravekj Clovek nejprve pou1ival k ur~itemu uce-
lu pazourkov~ ltameny. a teprvc kdyz nektery nabodou roz-
stfpl, zacal uzivat ostre pazourkov~ ulomky. Odtud UZ byl
jenom nepatmy krok k tornu, aby si za~al od§tepovat ulomky
pazourku umyslnc, a nepruis velky krok k tomu, aby si je jed-
noduchym zpusobem vyrabet. Tento druhy krok v~ak :dejme
trval cele dlouhe v~ky. mu:leme-li usuzovat z obrovskeho ~a­
sove ho obdobi, kter~ muselo uplynout, ncf lid6 mladsf doby
kamenne zaca:Ji obrusovat a ohl azovut sve kame nne nastroje.
Pr i roztloukan.J pazourkti, jak dltle pozruLmenU.va sir J. Lub-
bock, zrejm~ odletovaly jiskry a pfi obrusovAni se vytvarelo
teplo, a ,.tak mozna vznikly dva obvykle zpusoby rozdelava-
ni ohne". Povaha ohn~ byla jist~ znama v mnoha so~nych
oblastech, kde se cas od ~asu rozlita do Jesu 11\va. Lidoopi, ve-
de ni pravdepodobne instinktem, si budujt docasna hnizda. ale
jelikoz mnohe instinkty jsou z velk6 ~asti fizeny rozumern,
mohou jednodussi z nich, jako budovani hnfzd, snadno pfej it
ve vedom~ a z(tme rne po~iminl. 0 orangutanech je znamo, ze
se v noci prikryvaji listim pandanu, a Brehm uvadl, ze jeden
z jeho pavianu se chninil pred slune~nfm zMen(m tak, re s i
prehodil pres hlavu slame nou rohot. V t~chto zvycich vid1me
pravd~podobne prvni kroky k n~kterym jednodu~~im kultur-
n1m projevum, jako j sou primitivni stavba obyd11 a odiv:1nf.
ktere se objevily u nasich d6vnych predku .
Abstrakce, zobecnini, sebeuvidomini, povaha
Pro kaZdeho, i pro cloveka s mnohem vet~fmi znalostrni nef
jake mftm ja, by bylo velmi obti! ne zj istit, jak dalece zvirata
vykazujt nej ake nClznaky techto vysok9ch dusevnich schop-
nosti. Obt1z spo~fva v tom, ze je nemozne rozeznat, co probi-
h~ v mysli zvffete, a ze nizni autori pfipisuj{ vyse uvedenym
 102
0 puvodu cloveka
pojm~m zna~ne odli§ne vyznamy. Muzeme-li se opirat o nej-
ruzneJsf nedavno uverejnene ~lanky, pak se nejvetsf duraz zrej-
me klade na popreni schopnosti abstrakce ci zobecneni u zvf-
rat. Spatn-li v~ak pes v dalce jineho psa, je casto zrejme, ze
h~ ~o~rrehne j ako nejakeho obecneho psa, nebot kdyz se pn-
bhzt, jeho chovaru se mtlze znacne zmenjt, pozmi-li v nem
sveho pntele. Jeden autor nedavno poznamenal, u v tako-
vychto pnpadech se tvrzenf, ze rozumova cinnost zviretc ne-
ni stejne povahy jako u cloveka, zakh1da na pouhe domnen-
~e. Jestlize.clovek povazuje to, co postrehne svymi smysly,
Jako uchopttelne rozumem, pak to zrejme plati i 0 zvfreti.44
Reknu-ti svemu terierovi dychtive (a nekolikratjsem to j iz vy-
zkousel): , Hledej, hledej , kde ji mas?", hned to povazuje za
pokyn, ze m{a neco chytit, a obvykle se nejdrive rozhledne
a pak se vrhne do nejb.liz~fho houstf, nevyslfdf-li tam nejakou
zver. Ale kdyz nenajde nic, dfva se nahoru na strom nezahJM -
. '
ne-la tam vevcrku. Neukazuje snad toto jednanl dost j asne, ze
ma urcitou obecnou predstavu nebo pojem 0 tom, ze ma na-
j!t nebo chytit nejakeho zivocicha?
Bez vahanf muzeme pripustit, :le zadne zvfre nema vedomf
sebe sama, rozumfme-Li tim, ze nepremysli o takovych otaz-
kach, jako odkud pochazi nebo kam speje, co je zivot a smrt
atd. Ale jak s i mtizeme bytjisti, ie stary pes, ktery rna vytee-
"?upam~~ a take, jak ukazujf jebo sny, urcitou pi'edstavivost,
rukdy nepremy§li o radostech a strastech, ktere prozil pn lo-
vu ? A to uz by pi'ece byl urcity stupen sebeuvedomenL Na
druhe strane, jak poznamenal Bi.ichner4S, udrena zena ubohe-
ho australskeho domorodce, ktera zna velmi malo abstrakt-
nfch pojmCa a umi pocitat pouze do ctyr, rna jen nepatmou
schopnost. uv~domovat si sama sebe ci uva:lovat o smyslu
vlastnf extstence. V~eobecne se jiz uzml.va, ze vyssf zivoci-
chove majl pamee, schopnost soustredeni, myslenkove asocia-
ce, a dokonce i ur~itou predstavivost a rozum. Jestlize mohou
byt tyto schopnosti, kterc~ se u niznych zjvocichu velmi lisf,
zd?konalovany, nenf zrcjm~ zcela nepravdepodobne, ze sevy-
VOJem a kombinaci jednodusskh schopnosti vytvarf schop-
Porovndnt dtt.sevnfch schopnost£ clovi!ka a ostatnlciJ !ivocichu 103
nosti slozitejsi, j ako jsou vys~ i formy abstrakce, sebeuvedo-
meni atd. Proti temto nazorum byly vzneseny mimitky, ze ne-
ni mozne stanovit, na kterem stupni vyvoje vznjka schopnost
abstraktniho myslenf atd., avsak kdo muze rici , ve kterem ve-
ku se objevuje u nasich vlastnich deti? 0 poslednim pripade
alespoil vime, re takoveto schopnosti se u deti vyvfjeji nepo-
stfehnutelne a postupne.
Ni.k.do jiz nepochybuje o tom, re kazde zvife rna svou vlast-
ni povahu. Kdyz jsem probudil svym hlasem sled starych mys-
lenek v rnozku psa, o kterem jsem se jiz zmfnil, bylo videt, ze
si zachoval sve individualni vlastnosti , ti'eba2.e se za onech pet
let pravdepodobne kaZdy atom jeho mozku, a to oejednou, vy-
menil. Tento pes by mohl hajit mizar, ktery byl nedavno vy-
sloven s prani.m rozdrtit vsechny zastance evolucnf teorie,
a Net: ,ZtLstavam takovy, j aky jsem, bez ohlcdu na vsecbny
dusevni vlivy a vsechny materialnl zmeny ... Uceni, podle kte-
nSho <Horny zanechavaj.l stopy sveho pusobeni jako deilictvi
damm atomurn, ktere pnchazejl na jimi uvolnena mista, od-
poruje vedomemu konani, a je proto nespravne. Toto uc~ni je
vsak take podstatou evolucionismu, a z toho plyne, ze 1 tato
hypoteza je chybna." 46
ilec
Schopnost mluvit je spravne povazovana za jeden z nejvy-
znamnejsich rozdilu mezi clovekem a zivocichy. Av~ak v te-
to veci nanej vys povolany arcibiskup Whately o ~loveku i'ika,
ze ,.neni jedinym Z.ivocichem, ktery dovede uzivat re~ i. aby
vyjadfil, co probiba v jebo mysli, a kterj vice ci mene rozu-
m1 tomu, co vyjadruji jini".47 Paraguayske Cebus Azaraevm
v rozruseni vyrazejf pnnejmensfm sest rozdflnycb zvuku, kte-
re u jinych opic vyvolavaji podobne pocity.48 Clovek rozu~
mimice a gestikulaci.opic a opice zase, jak tvrdf .Rengger a JI-
nf, do urcite miry rozumf nasim vyrazum. Je~te pozoruhod-
v 111 Mirikina Azarova, dnes Aoltls azarai.
 104
nej~f j e, ze pes se za dobu sve domestikace nau~il stekat49 pn-
n.ejmeo~im ~tyrmi nebo peti rozdHnymi zpusoby. St~kan1 je
stce zcela novy zvukovy projev, ale ur~ite jiz divoci prapred-
kove psa vyjadl'ovali sve em oce nejruznejSimi zvuky. U do-
mestikovane ho psa pozorujeme dychtivy ~tekot, jako napri-
klad pfi lovu, ~tckot hnevivy a bru~ivy, zoufaly st~kot nebo
vytf, kdyz j e pes nekde uveznen, stekAnf za noci, radostny
stekot, naprikJad kdyf jde pes s panem na procMzku, a velmi
zl'etelny t6n prosby nebo naJehanf, kdyz si pes naprlldad
preje, abychom mu otevreli dvere nebo okno. Houzeau teto
otazce venoval zna~ nou pozornost a tvrdi, ze domlicf dnibez
vydava alespon dvanact niznych zvuku.so
Pouze C:: loveku je nicmene vlastnl soustavne uzfvanf artiku-
lovane i'eci, ktcrou vsak nekdy doprov{tzi neartikulovanyrnl
vykriky, vlastn lmi ni zsim zivocich(tm, a napomaha si take ges-
ty a pohyby obli~ejovych svalu. 51 To plati zej me na pfi prozi-
vani tech nejjed nodusslcb a nej intenzivnejsich pocitil, ktere
jsou jen nepatme spjaty s na~f vy~si inteligencf. Nase vyk.fi-
ky bolesti, strachu , prekvapenf a zJosti spolu s pohyby, ktere
je doprovazej i, i mumlani matky k milovanemu diteti jsou vy-
mluvnejsf nez jakakoliv slova. Clove k se od zvirat nelisi po-
rozumen1m artikulovane reci, nebof kazdy vi, jak i psi rozu-
mcW mnoha slovum a vetam. V tomto ohledu jsou na stcjnem
vyvojovem stupni jako dite mezi desatym az dvam1ctym me-
sfcem Zivota, ktere rozumi mnoha s lovum a kratkym vetam,
ale samo j este nic vyslovit nedovede. Take samotm1 schopnost
artikulace neni typicky lidskym znakern, neboe ji maj f i pa-
pousci a jinf ptaci. Nekten papouk i, ktel'i se nau~ili mluvit,
navic neomylne spojuj f slova s vecmi a osoby s udalostmi.52
Clovek se tedy od ostatnich Zivo~ichU li~i vyhradne svou te-
rnei' nekoneene velkou schopnostf spojovat nejruznejsi zvuky
a myslenky, cof je zrejme dusledek vysokebo vyvojoveho
stupne jeh o duscvnfc h schopnostL
Horne Tooke, jeden ze zakladatelu usJechtiJeho vedniho
oboru filologie, poznamenaJ, ze rec je umen1, stejne jako va-
reni ~i peceni. Ja se vsak domn1vam, ze by bylo Jepsf rec pri-
Porovndnf dusevnfch schopnostf tloveka a ostatnfch tivotichu 105
rovnavat ke psani. n.e~ rozhodne nepatri k pravym instinktum,
nebof kazde re~i se clovek musi nejprve nau ~it. Znacne se vsak
Lis.! od ve~kerebo bezne ho ume nf, ne boi clovek rna instinktiv-
ni skloo k reCi, coz je zrejme ze zvatlanr nasich deti, zatimco
zadne dfte nema instinktivnf sklon k vareni, peceni nebo psa-
ni. Navic zadny fi lolog does nepredpokHtda, l.e by byl nekte-
rY jazyk umyslne vymyslen - kazdy jazyk se vyvfjel postup-
ne a bez zitsahu vedomi. 53 Zvuky, ktere vydavaji ptaci, m1m
poskytuji v mnoha ohledech nejbliz~( a nalogii lidske reci, ne-
bof vsichni jedinci teho~ druhu vydavajf tytez instioktivnf zvu-
ky, vyjadr ujfci jejich pocity, a vsechny zpevne druhy uzivajf
teto schopnosti instinklivne, avsak vlastnf zpev, dokonce j va-
beni, se uci od svych rodicu nebo opatrovnikU. Tyto zvuky
jsou pod le Dainese Barringtona54 ,pritve tak malo vrozene ja-
ko cloveku jeho rec". Prvnf pokusy o zpev ,se dajf prirovnat
k nedokonalym pokusitm dftete o zvatlanJ". Mladi same~ko­
ve se cvici neboli, jak rfkaji ptacnici, , ladf" deset ci jede nact
rnesicu. V prvn1ch pokusech je so tva znat nejaka Stopa budou-
cfho zp~vu , ale jak dospivajf, mufeme jiz postrehnout urcite
zlepscni, <1 nakonec, jak se o nich rika, , bladce prednesou sv(tj
part". M Utcl'ata, ktera se nau<:ila zp~vtt jincho druhu, jako na-
prfklad kanarove chovanf v Tyrolich, ucf sve potomky nove
melod ii . Me nsf prirozene rozdily ve zp~vu jcdi ncu tehoz dm-
hu, obyvaj icich ruzne krajc, se podle nazoru Barringtona da-
j f prirovnat k , regionalnfm narecim", zatimco zpev vzdalene
pribuznych dmbU lze prirovnat k odlisnym jazykum niznycb
lidskych skupio . Tyto podrobnosti jsem uvedl proto, abych
ukazal, ze instinktivn1 sklon k ziskani nektere zdatnosti nenL
vlastni pouze cloveku.
Pokud jde o puvod artikulovane reci, po pre~teni nesmfrne
zaj frnavych praci pana Hensleighe Wedgwooda, dustojneho
pan a F. Farrara a prof. SchJeichera55 a po vyslechnuti slavnych
prednasek prof. Maxe M uII era UZ nepochybuj i 0 tom , ze jazyk
vdecf za svtij puvod napodobovani a pozmenovanJ niznych
pflrodnich zvukti, hJasu j ioych zivocichU a instinktivnich vy-
kfiku ~ l oveka, pri nichz napomcihaly i pohyby a gesta. Az se
 106 0 puvodu cloveka
budeme pozdeji zabyvat pohlavnim vyberem u cloveka, rek-
neme si, ze davny clovek, ci spge nejakJ je~te davnejsi pre-
dek cloveka poprve uzil sveho hlasu nejspfSe tehdy, kdyz se
pokou~el o skutecne hudebni kadence, tedy o zpev,jak to v sou-
casne dobe muzeme pozorovat u nekterych gibonu. Podle cet-
nych analogii pak muzeme soudit, ze se tato schopnost rozvl-
jela zejmena v obdobf nfunluv, kdy zpev vyjadroval rozlicne
pocity, jak.o napfiklad lasku, zarlivost, radost z v.itezstvl Ci vy-
zvu k souperi. Je proto pravdepodobne, ze tam, kde byly meta-
dicky znejicf zvuky napodobeny artikulovanymi vyrazy, moz-
mi vznikla slova vyjadrujicf nhne slozite emoce. Pokud jde
o schopnost napodobovani, zasluhuje si pozornost vyrazna
snaha nasich nejbJizsich pfibuznych - opic a lidoopu, dcile
rnikrocefalick:ycb idiottJS'• a primitivnich lidi napodobovat vse,
co upoutajejicb pozomost. Rozumejf-U opice zcelajiste mno-
hemu z toho, co jim r.lka clovek, a ve volne prlrode vyniZeji
vystra.lne vykfiky, kterymi upozornuji sve druhy na nebez-
pecf57, a varuje-Jj drubez zcela zretelne pi'ed dravymi ptftky
na zemi i ve vzduchu (obema te mto varovnym signal om a stej-
ne tak j tretfmu rozumejf take psi)58, byf0 by p0t0m mozne,
ZC by nejaky mimoradne ChfLpavy a JidOOpu.m podobny tVOL"
dovedl napodobit rev selmy, a tak varovat sve druhy pred
hrozicim nebezpecim? To by pak byl prvni krok na ceste
k utvai'eni reci.
Jelikoz hlas vyuzJvali nasi predkove stale vice, jejich hla-
sove organy silily a zdokonalovaly se vlivem zdede neho ucin-
ku uzivani, coz take meJo vJiv na vyvoj reci. Avsak mnohem
dtilezitejsf byl bezpochyby vztah mezi soustavnym uzivanim
reci a vyvojem mozku. Du~evni schopnosti nektereho davne-
ho pred.ka cloveka musely byt mnohem vyvinutejsi nez u kte-
rehokoliv dnes zij idho lidoopa, nez se u nebo mohla objevit
i ta nejjednodussf rec, avsak je jiste, ze dlouhodobe uzivani
a zdokonalovanl reci naopak pusobilo na samotny mozek, ne-
bot' bo podporovalo v mysleni a umozt'iovalo mu uchopit i dlou-
he sledy myslenek. Dlouhy a slozity sled my~lenek se jiz ne-
da zachytit bez pomoc.i slov, at' jiz hlasitych nebo tichych,
Jltnmmdni du.sevnich schopnostf cloveka a osta.tnich f.ivocichtt 107
slejne jako se nedaji resit dlouhe pocetni Ukony bez pomoci
cfsel nebo algebraickych vypoctU. Zda se take, ze i docela oby-
cejny sled myslenek mtize vy.Zadovat nejakou formu reci, kte-
ra ho muze usnadnovat, 0 cemz svedci i p.flpad hluchoneme
a slepe divky Laury Bridgmanove, ktera pry ve snu pohybo-
vala prsty.s 9 Avsak mozkem mt':1ze probehnout take dlouha fa-
da intenzivnich a souvislych myslenek bez pomoci jakehoko-
liv jazyka, jak muzeme soudlt podle pohybti spfcich psti. Vidtm
jsme take, ze zivocichove jsou do urcite miry schopni usud-
ku, a to zrejme bez pomoci reci. 'rnsne spojen{ mezi mozkem
soucasneho cloveka a schopnosti mJuvit vystizne ukazuj:i ony
podivuhodne pffpady mozkovycb onemocneni, kdy je naruse-
na hlavne rec. Postizeny clovek si napr iklad nepamatuje pod-
statna jmena, zatimco ostatni slova uziva spn'ivne, nebo zapo-
mim'i podstatna jmena urciteho druhu, ci dokonce vsechna
slova s vyjimkou zacatecnich pismen podstatnych a vlastnich
jmen.c;o Skutecnost, ze ne usuile uzivani mozkovych a hlaso-
vych organti vede k dMicnym zmem1m v jejich stavbe a funk-
ci, ne ni o nic nepravdepodobnejsi nez zrejma dedicnost ruko-
pisu, ktery je castecne zavisly na tvaru ruky a castecne na
osobni povaze.61
Mnozf autori, zejmena prof. Max MUlle r62 , nedavno pro-
hh1sili, ze uzivani jazyka predpoklada schopnost vytvaret si
obecne pojmy a protoze zadne zvire podle jejich nazoru tuto
schopnost nemfL, zeje mezi clovekem a ostatnimi zivocicby
neprekrocitelna propast. 63 Pokud jde o zvirata, pokusil jsem
se jiz ukazat, ze tuto schopnost alespon v primitivnim a poca-
tecnim stad.iu majL Pfipada mi vsak neuveritelne, ze by dese-
timesicni ci jedenactimesicn1 deti a Wuchonemi dokazali spo-
jovat urCite zvuky s urcitymi obecnymi predstavami tak rychle,
kdyby v jejich mysli takoveto predstavy jiz nebyly drive utvo-
reny. Tato pozm'imka se muze vztahovat i na chapavej sf zi-
vocichy, nebof, jak poznamenava pan Leslie Stephen64: , Pes
si utvurf obecnou pfedstavu kocky nebo ovce a znajim odpo-
vidajici vyrazy pnive tak dobre jako filosof. Jeho schopnost
porozumetje nepopiratelnym dllkazemjeho vokalni inteligen-
 108 0 puvodu clovlkn
ce, ackoliv ta je samozrej me na nizsim stupni nez schopnost
mluvit."
Nenf tezke pochopit, proc za u~elem feci byly zdokonaleny
pnive urcite organy a ne ji ne. Huber venuje celou jednu kapi-
tolu sve prace ,re~ i " mravcncu a poukazuj e nato, ze mravenci
maji zn acne vyvinutou dorozum1vaci schopnost pomoci tyka-
del. I my byehom mohl i pouzivat k dorozumivaru prsty, nebof
v teto veci zkuseny clovek dokaze hluchemu tlumocit kazde
slovo z rychle prednaseneho proj evu na verejnem shrornaz-
deni. Ale kdybychom takto prisli o ruce, bylo by to pro n(ts
znacne nevyhodne. Jelikoz vsichni vyss] savci majf hlasove
ustroj 1 podobne nasemu a uzlvaji ho take jako dorozumivac£-
ho prostredku, je nasnade, ze by se tyto organy dille vyvijely,
pokud by melo dojft ke zdokonaleni dorozurnivani - a k tako-
vemuto zdokonalcnJ clos lo p.redevsJrn u sousedicfch a k to-
muto u ~e lu prizpusobenych Utsti, z~jmena u j azyka a rltt. c.~
Lidoopi nepouzivaj i sveho lllasoveho ustroji k mluveni, coz
je bezpochyby znamkou jejich nedos tatecn~ vyviJlute inteli-
gence. Tito zivocichove vlastnf organy, ktere by dlouhym cvi-
kem mohly byt uzptisobeny k mluveni, ale k reci jich neuzi-
vaj f, podobnc jako mnozi ptaci. ktel'i majf organy vhodne ke
zp~vu, ale nikdy nezazpivajl.'x Tak napffklad slavik a vrana
majf velmi podobne hlasove ustroji, ale slavik ho vyuzfva
k rozmanitemu prozpevovani, zatimco vrana pouze ke Jcraka-
ni.66 Na otazku, proc se u lidoopu nevyvinul rozurn ve stejne
mife jako ll ~ loveka, mul.eme odpovedet pouze poukazanim
na obecne pri~i ny a bylo by nerozumne ocekavat presnejsf
odpovecf vzhledem k nasi neznalosti postupnych stadii vyvo-
j e, kterym i pro~la kazda organicka bytost.
Utvarenf rozlicnych j azyku a jednotlivych zivocisnych
druhu, stejne jako dt1kazy j ejich postupneho vyvoje jsou ob-
divuhodne analogicke.67 Po~atek mnoha slav vsak muzeme
'x Nynf ji~ vfme, lc lidoopum v fe~i nebrunf ncdoslatek inteligence. ule vyW po-
sravcnl jejich hrtanu. Artik ulovnt tedy nikdy ncbudou, ale ~etnymi experimenty
bylo dokazl1no, ~e jsou schopni nau~it se znnkovc i'e~i, a to na urovni ~tyflet~hu
dit~te!
109
vysledovat dale nez vzn • f . rtJbu: nebof muzeme rozpo~nat.
z jak)'ch napodobenin ruznych zvukU dana slova vznik.la_
v ruznych jazycfch nalezame podivuhodne sbody, zpusobene
spole~nym puvodem slav, a analogie, vyvolane podobnym
zpusobem utvareni. Charakter zmeny ur~ i rych pismen ~i zvu-
ku pfi zmene ostatnich velice pripomina korelaci d 1stu. V obou
pfipadech se setkavame se zdvojenim n~kterych ~asti, s du-
sledkern dlouhodobeho uz{vani atd. Je~te pozoruhodnejsl jsou
~aste rudimenty jak v pripade jazyka, tak i u zivo~ isnych dru-
hu. V anglictine plsmeno m ve slove am (,jsem") znamenaja.
takZe ve vyrazu l am (,jajsem") zustal zbyte~ny a neu fite~ny
rudiment. Take v pravopise se casto udd.ujl pismena, ktera
jsou pozustatkem stare vyslovnosti . Podobne jako organicke
bytosti , i jazyky muzeme delit do skupin a podskupin a mu-
zeme je radit bud' prirozene pod I.e jejich pu vodu , nebo umele
podle jinych k:riterii. Dominantni jazyky a nareci se znacne
rozsiruji a zpusobuji postupne vy mlrani jinych jazyku . Jak po-
znamenava sir C. Lyell, vy mfe- li jazyk, podobne jako zivo-
c i ~ny druh se uz nikdy znovu neobjevi. Jeden j azyk nikdy ne-
vznika na dvou rn1stech. Rtlzne jazyky se mohou krlzit nebo
navzajem Splynout.08 V JcaZdem jazyce muzeme sJedovat pro-
menJiVOSt a neustale vznikajici nova slova, ale protoze lidska
pamef neni ve~na, jednotliva slova, stej ne jako cele jazyky, ta-
ke postupne zanikaj i. Max MtillerM vystizne poznamenal:
, Mezi jednotlivymi slovy a gramatickymi tvary kaZdeho j.a-
zyka u stavi~ne probiha boj o pfezitf. Vystiznej~f . strucneJ~i
a snadnejsi tvary vitezi a za svlij uspech vdeci svym vroze-
nym kvalitam." K vyznamnym pn~i nam zachovani nekterych
slav muzeme jeste prip o~itat jejich neoti'elost a modernost,
neboi kaidy clovek velice rad oceni drobne zmeny. A jestlize
nekteni oblibena slova v zapase o existenci prezivaji a zacho-
vavaji se, je to dusledkem prirodniho vyberu.
Dokonale pravidelna a u.zasne slozita stavba jazyku mnoha
pfuodolch mirodu byla ~asto uvadena jako dokJa? bu·d'· ~oz­
skeho puvodu techto jazyku, nebo velke vyspelosu a ctvtlizo-
vanosti jejich pfedchtidcu. Pan F. von Schlegel pge: , V jazy-
 110 0 plivodu 8ovlko
cich, ktere se zdaji mit nejniz§1 stupen racionality, casto zji§-
~jeme velmi vysp~l~ a propracovan~ um~n1 gramatiky. Tak
Je tomu zej m~na v jazyce Basku, Laponcu a mnoheho puvod-
niho obyvatelstva Ameriky. " 70 Podle m~ho min~ni je vsak roz-
hodn~ mylne mluvit o jakemkoliv jazyce jako o um~ni, aJe-
spon ve smyslu jeho praktickebo a metodickeho utva~eni.
Filologove nynf uznavaji, ze ~sovanf, skloiiovaru atd. m~lo
p~v~dn~ podobu jednotlivycb slov, ktera se pozd~ji spojila;
a Jelikoz vyjadl'uj i nejbCznejsf vztahy mezi predmety a oso-
bami. nenf divu, ze jich v nejdavncjsfch dobach uzivala na-
prosta ~~tsina lidf. Co se zdokonalovanf tyee, misJedujici pri-
pad ncJl~pe ukl1:lc, jak snadno se ml'tzeme myllt: morskft lilie
se n~kdy skiMli nejmene ze sto padesati ti sfc lasturek71, ktere
jsou vsechny uspor{tdany s dokonalou paprskovitou symelrif.
Prfrodovedcc vsak nepovazuje takov~hoto zivocicha za doko-
naJej sfho, nez jc zivocich dvoustranne symetricky, skladajrcr
s.e z pomern~ mal6ho poctu casli, z nichz si zadne, k.rome pro-
tJiehlych, neodpovfdajf. Spravne totiz povazuje rozniznenf
a specializaci orgl1nu za dukaz zdokonaleni. Tak je romu i u j a-
zyku : ncj symetrictcjsf a ncjslozi ~jsr se je§te ncmus i radit nad
j azyky ncpravideln~. zkracene a sdruzen~. kter~ si vypujcily
n~ktera s lova a uzitecn~ casti tvaroslovi od ruznych domi-
nantncj§ich, slub~fc h nebo pndruu nych jazyku.
Z t!chto n~kolika malo nedokonalych poznamek vyvozuji,
re nesmfrn~ sloziu1 a pravideJna stavba mnoha jazyku pnrod-
nich m1rodu nenf j~t~ dokladem toho, re tyto jazyky vdeci za
svUj puvod zvla~Lnfmu aktu stvol'eni.72 Jak jsme videli, ani
schopnost anikulovan~ reci sama o sobe nevyvraci nazor, fe
se c lov~k vyvinul z n~jak~ho niBfho fivoeicha
Smysl pro kriisu
0 tomto smyslu sc tvrdilo, ze je vlastnf pouze cloveku. Smys-
lem pro krlisu muzeme nejlepe rozumet potesenf, ktere v nas
vyvolavajr nek ter~ barvy, tvary a zvuky; avsak u civilizova-
nycb lidf j sou podobnc pocity pevn~ spjaty se slozitjmi ide-
Porovndnf du.fevnfch schopnost{ l/ovlko a ostatnfc:h tivolichu 11 1
jcmi a sledy myslenek. Spatiime-li pta~f ho same~ka, ktery s i
dava nesmi rne zatezet na tom, aby p~ed samickou predvedJ
sve nadhern~ peri ci skvostn~ barvy. zatlmco jini ptaci, kteli
nejsou tak bohate zdobeni, se tolik nepfedvadej i, nelze pochy-
bovat 0 tom, Ze dana samicka dokflre krflsu sveho partnera
ocenit. A protore se l.eny po celem svcte timto penm zdobi,
je zrejmt, 2e jde o sku teen! krasnou ozdobu. Pozdeji si uka-
zemeX, ze hnizda kolibfficu a loubf l em~iku jsou vkusne vy-
zdobena pcsti'e zbarvenymi pfcdm~ty, co! nasvedcuje tomu,
Ze pohled na tyto veci mus i ptakum poskytovat ureite potese-
ni. Pokud v§ak muume soudit, u vet~iny !ivocichu se vkus
pro .lm\su omezuje na puvaby opa~ n 6ho pohlavL Vabivy zpev,
ktery v obdobi namluv vyluzuje vcgina ptacfch samecku, se
sami~kam urcite Ubi. Kdyby samice ncdokazaly ocenit pfe-
krllsne barvy, ozdoby a hlasy svych paJtncrt"t, prisla by veske-
ra snaha a starost samcu o to, j ak vse pfed sumicemi predvest
ajak prokazat svuj puvab, nazmar, cof aJe nelze pfipustit. Stej-
nc jako nedokfizeme vysvctlit, pro~ jsou nrun pffjemne nekte-
re chute ci vUne, nevi me ani , pro~ v nus vzbuzuji potesenf n!-
kter~ pestre barvy. Jistou ulohu zde vsak bude hrat i navyk,
nebof to, co je nam zpocatku ncprfjemn6, se nakonec muze
stat pfijemnym, pncemz navyky jsou dedicne. Pokud jde
o zvuky, jiz Helmholtz na fyziologickem principu casteen~
vysv~tlil , proc zneji nektere harmonickc t6ny a t6nove kaden-
ce p~ij emne. Krome LObo vi kaZdy, kdo v noci naslouchaJ ne-
pravidelnym narazum lodnfho lana 0 palubu, Ze zvuky, ktere
se opakuji casto a v nepravidelnych intcrvalech, j sou krajne
nepnjemne. Tentyz princip se z~ej me vztahuje i na zrak, ne-
bof oko dava pfednost symetrii nebo utvarum, na nich! se nC-
co pravidelne opakuje. Pravidelne vzory hodnolf se stejn.Yrn
zaJibenim dokonce i ti nejmene civilizovani clivosi a pohJav-
ni. vyb~r temito vzory v p.firod~ zkrfl~ l uj e nektere samce. Af
jiz lze ~.i nelze vysvetlit, proc n ekter~ zrakove a sluchove vje-
x Tnto l!rua u nti.s vy!lajako samost.atn6 publikoce (Churles Darwin, 0 pohlavnlm
vyb!ru, Acndemia 2005).
 11 2 0 p1'tvodu llovi!ka
my vyvolavajl potMeni, je zrejme, ze pro cloveka a mnohe
nlzsi ! ivocichy j sou libe tytez barvy, tytez puvabne odstfny
a tvary a tytez zvuky.
Smysl pro knisu, alespon pokud jde o knisu zenskou, nema
v lidske mysli n~jakou specifickou podobu, neboi se u Jidf
nhnych ras znacne lisi, a lis[ se dokonce i u riiznycb narodu
teze rasy. Pokud bychom soudili z odpudivych ozdob a stej-
ne odpudive hudby, kterou obdivuje vetsina divochu, mohli
bychom tvrdit, ze j ej ich csteticke citeni neni zdaleka tak dob-
re vyvinuto j ako ll nekterych zvirat, napriklad u ptakU. 2:ad-
ne zvire by snmozrejme nedokazalo obdivovat neco takove-
ho, jako j e nocnr obloha, p.r ekrasna krajlna nebo uslechtila
hudba, avsak ta.k vytfrbeny vkus, zavisejfci na s lozitych pred-
stavach, ziskavu <! lovek ku lturou. Divochum a nevzdelanym
lidem je cizf.
Mnohe vlastnosti, ktere sehnHy pri postupnem vyvoj i clo-
veka obrovskou roli, j nko naprlk lad predstavivost, udiv, zve-
davost, nespeci1ikovatelny smysl pro kJ-asu, schopnost napo-
dobovat a touha po vsem vzrusujfcfm a novem, jiste pomahaly
cJoveku k rozmarnym zmem1m jeho zvyku a obyceju. Zmi-
nuji se o tom proto, ~e jeden soucasny autor73 kupodivu po-
ukazal na rozmar jako na ,jeden z nejpozoruhodnejslch a nej-
typictejsich rozdilu mezi nejzaostalejsimi skupinami Jidi
a zviraty". My vsak muzeme castecne pocbopit, proc je clo-
vek v dtisledku ruznych proticbudnych vlivu rozmamy, a za-
ro~en m u~eme snadno dokazat, ze i niZsi zivocichove jsou
steJne rozmarni, co sc sympatii, antipatii a smysJu pro krasu
tyee. Duvodne se take domnfvame, ze zvirata obdivuji vse no-
ve, a to prave pro novost samu.
Vira v boha, niiboienstvi
Nemame Mdny dukaz toho, ze by by I clovek jlZ od pocatku
obdaren povznasej fcf virou ve vsemoboudho boha, a naopak
marne cetna svCdectvi, nikoliv od nejak9ch uspechanych ces-
tovatelu, ale od lid!, kterf h li dlouhou dobu mezi divochy, ze
l'omvru:inf dusevn ich schopn.ost( cloveka a o,vtatnfch l.ivocichu 113
sc vyskytovali a stale jeste vyskytuji mnohe lidske skupiny,
ktere nemaji o jednom ci vice bozich ani poneti a v jejichi ja-
zyce neex.istuje vyraz, ktery by takov,Yto pojcm vyjadril. 74 To
ovsem nema nic spolecneho s mnohem zcivaznejsim tematern,
totiZ s otazkou exlstence Stvofitele a Vladce vesmiru, na kterou
kladne odpovedeli nekten z nejvetSich myslltelu vsech dob.
Zabmeme-li vsak pod termin ,.nabozenstvi" viru v nevidi-
telne ci nadpfuozene slly, pak je vse zcela jinak, nebot' tato
vira se zrejme vyskytuje u vsech mene civi lizovanych lldi. Ne-
ni ani obtiZne pochopit jak vznikJa, neboi jakmile se alespon
~astecn c vyvinuly nejvyznamnejsi schopnosti, pfedstavivost.
udiv a zvedavost a spolu s nimi take urc~ i ta schopnost usudku,
~l ovek pfirozene zatouzil pochopit, co se kolem neho deje,
a patrne zacal .i zbezne uvazovat o svc vlastni existenci. Jak
poznamenav{t pan M' Lennan75, ,clovek si ~usel n ~jlt nej~e
vysvetlenl fenomenu zivota, a soude podle Jeho umverzaltty,
nejjednodussi a prvnl bypoteza, kteni ho zrej me napadla, byla
ta ze vsechno deni v prirode maj£ na svl'Sdomi duchove, kteri
si~lH ve zvifatech, rostlim1ch, nezivych vecech i prirodnicb ziv-
lech a kterf jednaj i ze stej nych pohnutek jako clovek''. Pan Ty-
lor naznacil, ze take sny mohly byt prvnim podnetem k pred-
stavam o nadprirozenych si lach, nebor divosi nedovedoujasne
odlisovat subjektivni a objektivni dojmy. Kdyz se takovemu-
to cloveku neco zeta, veri, ze postavy, ktere se objevujf v jeho
snu, prichazej f zdaleka a skutecne u neho s toj i a ze , duse spici-
ho se vydava na cesty a vraci se domu se vzpomfnkou na to,
co videla" .7 6 Ale dokud se v lidske mysli dostatecne nevyvlnu-
la predstavivost, zvedavost, usudek atd., nemohly sny v ~love­
ku probudit vfru v nadprirozeno o nic vic nez napilklad u psa.
Divosi si predstavuji, ze prirodni predmety a zivly jsou ozi-
veny duchy nebo zivoucimi bytostmi. Snad to objasni j edna
pfihoda, ktere jsem byl kdysi svedkem. MLtj pes, vz~ostly ave-
Lice chapavy zivoCich, Jezel jednoho horkebo a kltdnebo doe
na travniku. Opod<il vsak vanek tu a tam pohnul rozevrenym
slunecnikem, cehoz by si mtij pes ani nevsiml, kdyby vedle
slunecnlku nekdo stal, ale takto pokaZ.de, kdyz se slunecnik
114 /'omwufllf duJtVIIich sclwpiiOSii c/ovlka a ostatnfch f.il'llfichil
115
0 pth•odu Clovlka

Jehce pohnul , zunvc zavrl:el a roz~t!ka l se. Zfejm! nevedom- Tytef vysoke du~evnf schopnosti, ktere v cloveku probudi-
ky dosel k tomu, fe pohyb bez zjevn~ prfciny naznacuje p.fi- Jy viru nejprve v neviditelne nadpfirozene ~Uy, poto.m ve. fe-
tomnost n~jake podivne zive sHy, ktera ale na jcho uzern1 ti~i smus, polyteismus, a nakonec v monote1smus, nas zreJme
nema co d!lat. vedou k ruznym podivnym predsudkum a zvykum tam, kde
Vira v nadpfirozcne sily mufe s nadno prejit vc viru v jed- jsou lidske rozumove schopnosti stale jd te na nfzkem stupni .
noho l:i vice bohu, nebof divo~i duchum samozl'ejmc pncitaji Pri pomy~1cn1 na mnohe z nicb jde m.rUz po zade~h: Jsou t~
tytet vasn!, tutc~ mstivost, tentyz velice jednoduchy pojem napriklad lidske obtti krveziznivym bohum, ordabe Jedem ~~
spraved1nosti i tyccf city, jake sami zakouseji. Obyvatele Ohno- ohnem, ~arodejnictvf atd. Pl'esto je v§ak dobre nekdy se nad
ve zeme j sou v tomto ohledu zrcj m~ na puli ccsty, nebof kdyz nimi zamyslet, nebof nam pnpomfnaj£, jak moe bychom me-
doktor na Jodi Beagle zasrrelil pro svou sbirku n~kol ik mla- li byt vde~ni zdokonaleni naseho mozku, vMe a svym nashro-
dych kachen, York Minster velice v~nym hlasem pronesl: mazdenym znalostem. Sir J. Lubbock79 spravne poznruncnnl:
,,Ach, pane Bynoe, moe prset, moe s nc~it, moe foukat vitr!", •.Bez nadsazky muzeme net. ze nad zivotcm divochU v~sr Aa-
coz zl'ejme mclo pfcdstavovat odpovfdajfcf trest za plytvani po- ko temny mrak sera~\ iva hrUza z nezm1meh? zlaa z~uJe J •~
travou. York Minster take vypravcl, ze kdyz jeho bratr zabil kazdou radost. 'l'ytO nes(astne a nepfime dusJedky naSJCh DCJ-
, divokeho mu:l.e", zurily pak dlouho boufe a huste pr~e'J o a snc- vyssfch vlastnostf se dajl prirovnat k nahodnyro a obcasnym
zilo. Nepodafilo sc nam vsak nikdy zjistit, zda obyvatele Oh- omylum instinktu nizsich zivocichu."
i'iove zeme vefili v neco, cemu my l'ikame bUb, nebo zda pro-
v~d~li nejak~ nabo~cnske obrady. Jemmy Button s opravncnou
pychou rozhodnc tvrdil, re v jeho 7-emi !adnf cf~blove neZiji.
Toto tvrzenf je nejpo7,orubodnejsf, nebof vira ve zle duchy je
u djvochU mnohem rozsifenejsl nef viru v duchy dobre.
Poboznostjc ve.Jice slozHa emoce, skJadajfd se z Iasky, na-
proste oddanosti vyssf a tajemne bytosti, ze si Jneho pocitu za-
vislosti, strachu , ucty, vdecnosti , n ad~je v lep~i budoucnost
a mozm1jc~t~ z d a l ~lc h prvku. Nikdo by nemohl zakou~et tak
sloZite emocc, kdyby se jebo rozumove a moriilnl vlastnosti
nevyvinuly alespo~ na stfedne vysokou tirovei'i. Yidfme v~ak,
ze pes se do u r~ ite miry takovemuto du ~evnimu stavu pl'ibli-
zuje hlubokou IAskou ke svemu panovi, ktenije prov~zena na-
prostou oddanostf77 a trocbu take strachcm a snad i dammi
pocity. Setka-li se pes se svym panem po del~£ dobe, a platf
to i o opici a jejfm obHbenem o~etfovateli, chov6 se zcela ji-
nak nez pri setkunf se svymi druhy, kdy jako by projevoval
o neco mene radosti a kdy je v kaMem jeho pohybu zmlt ve-
dom1 rovnosti. Profesor Braubach dokonce tvrdf, ze pes vzhli-
zi ke svemu panovi jako k bobu.711

Kapitola IV
POROVNANfROZUMOVYCH
SCHOPNOSTf CLOVEKA A NIZSfCH
" v 0 a to pokusit se urcit, jak dalece muze studium nizsicb zivoci-
ZIVOCICHU - pokracovanf
Smysl pro moralku - Zakladnl predpoklady - Vlastnosti spoleten-
skych zivo~ichu - Puvod spole~enskosti - Boj mezi protichlldnymi
lnstinkty - ClovAk jako spoletensky zivo~ich - Trvalej~i socialnf
instlnkty pfevladajl nad m6nA trvalymi - Divo~i si vazl vyhradn6
spoletenskych ctnostl - K sebepoznanl dochllzf ai na pozdAj~fm
stupni vyvoje- Jaky vliv ma mfnAnr ostatnlch ~lena tehoz spoleeen-
stvl na chovanf jedince - PrenMenl moralnich zasad - Shmutl
Naprosto souhlasfm s nazorem autoru• , kteri tvrdi, ze ze vsech
rozdilu mezi clovekem a ostatnimi zivoeichy je zdaleka nej-
dulezitejsf smys l pro moralku ci svedomL Tento smysl, jak
poznamenava Mackintosh2 , , pravem stoji nad vserni ostatni-
rni zasadami lidskeho jed mini" a lze ho vyjadfit jedinym, ale
vystiznym slovnim spojeoim ,melo by se", ktere rna hlubok9
vyznam. Je nejvznesenejsf prednosti cloveka. Vede ho k to-
mu, aby bez vahani nasadi l zivot za sveho bliZnfho nebo aby
ho po patricnc (tvaze, vedene proste hlubolcym smyslem pro
pnl.vo a povinnost, oMtoval pro nejakou velkou vee. Imma-
nuel Kant prohh1sil: ,Povinnost! Jak u.zasna myslenka, kteni
se neprosazuje pouze vemlouvanlm, lichocenim nebo hrozba-
l'orovndni rozumovych sclzopnost£ clovlka a nit.!fch f.ivociclui 117
mi, ale jen tim, ze obnazuje zakon v tve du~i. a ta.k v tobe vzdy
vyvohiva uctu, i kdyz ne vzdy pos lu ~ nost. Ty, pred ktezym jsou
v§echna pokuseni nema, i kdyz se tajne vzpouzeji, odkud po-
chazis?"3
Tunto velk9m tematem se zabyvali mnozi povolaoi autofi4,
ale ja se zde o nem take musim zmfnjt, neboi jinak bych ne-
mohl pokracovat dal. Omluvi me snad i skutecnost, f.e pokud
vim, jeste nikdo se jim nezabyval vyhradne z hlediska prirod-
nich ved. Me zkoumani rna vsak jeste jedcn samostatny cil,
chu objasnit jednu z nejvyssich psychickych vlastnosti clo-
veka.
Zda se mi nanejvys pravdepodobne, ze jak.ykoliv zivocich
obdareny silnymi spolecensky.mi instinkty5 , mezi ktere patri
i Iaska rodicu a jejich det1, by nutne zfskal smysl pro moral-
ku Cili svedomi, kdyby se jeho .rozumove schopnosti vyvinu-
ly ve stejne nebo temer stejne mire jako u cloveku. Ncbot za
prve, spolecenske instinkty vyvolavajf u zivocichu radost ze
spolecnosti jeho druhti a vedou ho k tomu, zc s nimi urcitym
zpusobem souciti a prokazujc jim rtizne sluzby. Toto vycba-
zeni si vsrric muze byt zcela urcite a zjevne instinktivni pova-
hy ; nebo se muze, podobne jako u veL~iny vyssich spolecen-
skych zivocichu, projevovat pouze pranim a ochotou pomoci
svym druhum v obecncm slova smyslu. Avbk tyto pocity
a sluzby nesmefuji ke vsem jedincum stejneho drubu, nybrz
pouze ke clenum stejneho spole~en stvi. Za druhe, jakmile se
rozumove scbopnosti vyvinou na urcicy vysoky stupeii, moz-
kem k3Zdebo jedince ustavicne prochazeji obrazy v§ech dav-
nych Cinu a rnotivu a nutne vyvolavajf pocit neuspokojeni, ci
dokonce ne8testi, ktezy, jak pozdej i uvidfme, prameni z neus-
pokojeneho instinktu. K tomu dochazi, kdykoliv trvale a vzdy
prttomne spolecenske instinkty ustoupf nejakemu jinemu in-
stinktu, ktery je v te chvlli zrovna s ilnej ~ i . ale svou povahou
trvaly nem a ani za sebou nezanechava zive dojmy. Je jasne,
ze mnoho instinktivnich pocitti, jako napfiklad pocit hladu,
rnaji v pods tate k.Tatk.e trvani, a jakmile jsou uspokojeny, ne-
 11 8 0 ptlmdu flovlko
lze si je snadno a ~ ive vybavit. Za t~eti, kdyz se objevila re~
a bylo jiz snadne vyj adfit pfani spole~nosti, za~alo obccne mf-
n~nf, jak by kdo m~J pracovat na spole~nem blahu, pnrozene
rfdit VeSkerou ~i nnost. Avsak af jiz pn~itame vcrej nt.!mu mf-
nenf jakoukoUv vabu, musime si uvedornit, u mH souhlas ~i
nesouhlas s na~im i bliznfmi zavisi na sympatifch, ktere, jak
pozd~ji uvidfme, tvofi podstatnou ~ust spoleeenskeho instink-
tu a j sou v podstat~ jeho zakladnfm kamenem. Nakonec hra-
je v ur~ov(Ulf chovani kazdeho c;le na spole~enstvf vclmi vy-
znamnou roli zvyk, nebot spol e~en sky instinkt a sympatic se
podobne jako v~echny ostatnf instinkty zna~ne posi lujf zvy-
kem a s tejne tak by se mohla zvykem upevnit i poddajnost
pMnim a mfnenf dane spolecnosti. Techto neko lik pfedpokla-
dll nynf prozkoumame. nektert~ z nich dosti pod robne.
Predem bych snod mel upozornil na to, ze rozhodne nechci
tvrdit, ze by kterykoljv zcela spolecensky ~ivo~ i ch , jehoz
rozumove schopnosti by se projevily a rozvinu ly do rakove
miry jako u ~loveka, nutne dosahl upJne stejneho smyslu pro
morfilku jako my. Podobne j ako maj i ruzna zvffata jnkysi
smysl pro krasu, i kdyz se obdivujf naprosto od li§nym pfed-
metum, tak by mohly mit i smysl pro dobra a zlo, ktcry by je
v~ak vedl ke zcela odlisnemu chovanf nez nas. Vczme rne na-
pffklad v uvahu extremni pn pad, kdy by lide vyrusLali za na-
prosto stcjnych podminekjako vcely v ulu. Ani v ncjmen~im
nepochybuji 0 tom, ze by neprovdane zeny, podobn~ jako
veely-delnice, povazovaly za svatou povinnost zabijet sve brat-
ry a rnatk.J' by se snafily usrnrcovat sve plodne dcery; a niko-
ho by ani nenapadlo, aby proti tomu zasahl. 6 Podle meho ml-
n~ nl by pak v~el a nebo j iny spolecensky zivocich m~l na nu~e m
mfste urcicy pojcm dobra a zla ci svedomf. Kazdy jcdinec by
totiz citil, re nektere jebo instinkty j sou siJn ej~f a trvalej~ f a ji-
ne s labsi a m6ne trvale, takZe by ~as to nevedel, ktcry impuls
slcdovat, a pocitova1 by uspokojenf ncbo neuspokojcnf, ba
dokonce by byl i ne~fas tny, kdyby si srovml.val stare dojmy,
kter6 by mu nepretrzite probihaly myslf. V takovem pripa-
de by pobfdl ! ivocicba vnirrni hlas, a by se radeji rfdil jednim
Porowuinf roz.umovych schopnostf tlovllw a nifJfch uvofichu 119
podnetem nez druhym, aby jednaltak a nc jinak, a tento hlas
by mu rekl, ze jcdno by bylo sprnvne a drube ~patne. Av~ak
k tomu se jeste vniUme.
Spoleeenskost
Mnozf tivoeichove jsou spol~en~ti a mureme dokonce pozo-
rovat prfpady, kdy vcdle scbe fiji n1zne !ivoci~ne druhy, na-
pnklad skupiny niznych druhu americi<Ych opic, oebo spole~­
na hejna havrami, kavek a ~packu. Clovek projevuje podobnou
naklonnost ke psovi a pes mu j i oddane opetuje. Kafdy si j iz
jiste v ~iml , jak smutnf jsou kone, psi, ovce atd., musi-li sc od-
loucit od svych s p ol c~ nf ktl , a jakou majf alespon ktin a pes ra-
dost, kdyz se k nim znovu spolccnfk vracL Bylo by zajlmave
proniknout do mysli psu, ktcry cele hodiny pokojne odpociva
v mfstnosti se svy m p[tnem nebo jinym ~ l c n em rodjny, acko-
liv si ho nikdo ani nev§imne, ale jakrnjle je jen na chvilku po-
nechan o samote, zoufale §teka nebo vyje. Svou pozom ost ny-
ni zame'fi me pouze na vy§§f spoleeenske fivocic hy a nebuderne
se zabyvat hmyzem, i kdy~ lake nektery hmyz je spo le~ensky
a dochazi u neho k vyznamne vzajemne pomoci. Nejbe!nej-
si V7,..1_jemna sJuzba, kterOU si poskytuji vys~ { zivoeichove, je
varovanf prcd nebezpecfm proslfednictvlm spoleenych smys-
lu. KaZdy Jovec vf, j ak poznamenava Or. Jaeger7 , jak tcZke je
priblf! it se ke stadu ncbo houfu zvirat. Divoci kone a tun ne-
maji, pokud vim, zadne varovne signaJy, ale varovanirn pro
ostatnl je uz pouhe c hovanf jedince, ktery jako prvru spatfil
nepritele. Krallci na zname n{ nebezpccl hlasite dupou zad-
ni rna nohama a tote~ d~ l ujf i ovce a knmzici, ale pomocf
prednich nohou a nav\c je§te plskajl. Mnoz( ptici a nekter£
savci stavi hlidky, u tulenu to pry 11 byvaj l prevazne samice. Ve
stade opic hlfdkuje jejf vUdce a svym krikem varuje pred
nebezpe~i m nebo ostatnf naopak. uklidnuje, ze zadne nebez-
peci nehrozi.9 Spol e~ens ka zvirata si navzfucm prokazuji
mnohe drobne s1u! by. Kone hryl.ou a knivy olizuji svym dru-
hum svedjva mfst.a, opice si vzajemne vybfraji povrchove

120 0 puvodu llovlkn
parazity. Brehm uvadi pripad, kdy stado Cercopithecus gri-
seoviridis1 probelllo tmitym kfovim a pak si vsichni Jehli na
vetve a ,s velkou peclivosti" si vzajemne prohlizeli kozich
a vytahovajj z neho kazdy tm ci ti'isku.
Zvirata si navzajem prokazujf i vyznamnejsi sluzby: napn-
klad vlci a jim~ selmy lovi v celych tlupach a jeden druhemu
pomahaji dopadnout obef. Pelikani lovi spolecne ryby. Pavia-
ni plastikovi prevraceji kameny, aby pod nimi nasli hmyz, ale
kdy~ naraz1 na n<!jaky vetsi balvan, pak se ho chop£ vsichni,
kteri j sou kolem, a o korist se rozdeiL Spolecensti ~ i voc i c ho­
ve se navzaj em i chninL Hrozf-li scvcroamerickym bizonum
nebezpe~i, zai.cnou byci sve samice a telata doprosrred stada
a sami zu stavajr na okraji, aby je brani li . V pojednani o pohlav-
nhn vyberu 11 take zmfnim pffpady, kdy v Chillinghamskem
parku dva mlad£ divoci byci spo l e~ n~ napadli st~u-eho byka
a kdy se dva hrebci spo.lecne pokus ili odehnat od sUida kobyl
jineho hrebcc. V HabesiiiJ videl Brehm pocetne stado pavianu
precbazet udoH. Ncktcn paviani j i~ vystupovaUnu opacny svah
a j ini byli jeste dole, a pn1ve na ty zautocili psi. Stafi samci
v cele stada scale n1zem otocili, rozbehli se ze skalisck dolu
a s tlamami siroce otevrenym i tak strasJive rval i, ze sc psi rych-
le stahJj zpet. Pote psi sice chteli znovu za(ttocit, ale to uz byli
v~ i chni paviani na skalach, k:rome jednoho asi sestimesicntho
mladete, ktere se vysplbalo na jeden velky kamen a obklf~e­
no psy Wasite volalo o pomoc. Tehdy se z borskeho uboei opet
vratil jeden z nejvctsfcb samcii , sku t~ny hrdina. Pomalu se-
~el az k mJadeti , prih1kal ho k sobe a vitezoslavne ho odvedl.
Psy to tak zarazilo, ze se ani nezmohli na utok. Musim uvest
jeste dam pripad, jehoz svedkem byt ten samy prirodovedec:
Orel se pry vrh l na mladebo kockodana, ale ten se pevne za-
cbytil vetve a dravec ho nemobl hned odnest. Kockodan hla-
site volaJ o pomoc, a tu ho s velJcym ramusem prispechalo vy-
1 Kol!kodan ~loz.e l eny, dncs Cercopithecus aethiops.
11 Toto pojednanl u nils vySio jako samostatn6 publikace (Charles Darwin, 0 po-
hlavnim v91X!ru, Academia 2005).
m Dnesni Etiopie.
!Jorovrui11f rovmwrych schop11osti llovlka a nilJfch tivolichu
121
svobodit cele stado, ktere se seskupilo kolem orla a vytrhalo
mu tolik pefi, ze orel uz nemel ani pomy~leni na svou korist
a jenom se snazil unik nout. Tento orcl, jak poznamenava
10
Brehm jiste uz nikdy nenapadne ani jedinou opici ze stada.
Je z~amo, ze spolecenska zvffata k sobe pociiuji lasku, kte-
rou dospeli jedinci nespole~cnsJcycb zivo~ichu neznaji. Nak.~­
lik se v~ak dokazi vzit do bolesti ci radosti ostatnicb, neoi JI Z
tak zrejme, predevshn co se radosti tyee. Pan Buxton: ~tery
rna yynikajicf p0Z0f0VUcl SChOpllOSfi II, ale vypn\V~l, vZC jehO
papouskove ara, kter1 7.ili volne v Norfolk~, se ,~z prebnane
zajimali" o nedaleko hnizdici par a ~dykohv samt~k~ vyletla
z hnizda razem j i obklopilo cele beJnO, , ktere spust!lo str~­
Uvy pov;k najeji po~est". Casto je tezke rozeznat, maji-U zvi-
rata soucit s utrpenim jinych zv irat tehoz druhu. Kdo muze
fict, co crtl kr(tvy, kdyz se shluknou.a up~ene se div~ji na s~o~
umirajid nebo mrtvou druzk11? ZreJme, Jak alespon podotyka
Houzcau, s ni zadnou Htost necitL Je nadev~i pocbybnost, ze
zvuata jsou nekdy daleka sebemensibo soucitu, nebot ~asto
vyl.enou zranene zvife ze stada nebo bo dobiji ~i uplne ustvou.
To je snad nejsmutnejsi stranka na5eho pozn~ni vpriro~y, po-
kud ov~em neni neco pravdy na vykladu, ktery predlozJIO nc-
kolik badatelu a podle ktereho j sou zvirata v takovychto sitt~a­
dch vedena instinktem nebo i rozumem k tomu, aby vylouc1la
ze sveho stada ranenc. jinak by je mohla pronasledovat neja-
ka selma, ~loveka nevyj imaje. V tomto pripade neni chovani
zvfrat o nic horSi nez jedm1ni severoamericJcych indianu, kte-
ri ponechavaji sve zesJUble druby, ab~ zasli nek~e .v pustine,
nebo chov{mi Fidzijcu, kteri pohfbivaJi sve stare c1 nemocne
rodice jeste zaziva. 12 , , • , ., ,
Mnozi zivocichove vsak urcite soucltf se svymJ stradajlCI-
mi nebo ~elmami ohrozenyrnj druhy. Plati to napfiklad i o pta-
cich. Kapitan Stansbury 13 nalezl u slaneho jez~ra v U~tabu ~ta­
reho a zcela slepeho pelikana, ktecy byl velm1 tlusty, zreJme
proto, ze ho jebo druhove dlouho krmW. Pan ~lyth ~ s~elil,
ze v Indii videl vr~my krmit asi dva nebo th slepe Jedmce,
a slysel jsem o podobnem pripadu u kura domaciho. Chceme-
 122 0 puvodu cloveka
li, muteme toto jednanf nazvat instinktivnim, a le tyto pnpa-
dy se objevuji tak zndka, ze najejich podklade zadny instinkt
vzniknout nemohl. 14 Sam j sem znal psa, ktery nemohl prej ft
kole m v ko~ fku lezicf nemocne kocky, jeho velke prftel kyne,
aniz by ji nekolilcrat neolizJ - a to je u psa jiste nejjasnej~ f
dtikaz soucitu.
Soucit take vede statecneho psa, aby se vrhl na kaZdeho,
kdo uderi j eho pana. Sam j sem videl, jak: jeden c lovek pred-
stfral, ze chce uhodit damu, kteni meta na kline mak~bo po-
kojneho psfka. S lo pry o prvnf pokus tohoto druhu. To male
stvoreni ihned scskoc ilo dolt:1 , ale po predstfranem bitf v~ech­
ny az dojaJo, jak se te nto psfk vytrvaJe snazil oliznout oblicej
sve pan! a ukliclnit ji. Brehm UV(Idi 15, ze kdyz se pokou~eli
v kleci c hyti t jednoho paviana a potrestat ho, ostatni pavi:.lni
se ho snaz i'li chrunit. Ave vyse z mine nycb pripadech vedl pa-
viany a kockodany, ktefi brfulili sva mlad'ata pfed psy a orlem,
jiste soucit. Uvedu jiz jen jeden pnkJad soucitne ho a hrdin-
skeho jednCtnf jcdne male amcricke opicky. Pred nekolika le-
ty mi osetrovatel v londynske zoologicke zahrade ukazal hlu-
boke a sotva zhojene rany, ktere mel na zatyl ku a ktere mu
zptisobil jeden rozzureny pavian, kdyz jednou neco vklece de-
tal na pod laze velkeho opiciho vybebu. Ve stejnem vybehu pry
zila i mala americka opicka, ktera mela oserrovateJe velm i ra-
da a ktera se daneho paviana str<lSne bala. Jakmile vsak: vide-
la, jake nebezpecf hrozf jejimu pffteli, prispechala mu na po-
moc a tak na paviana vrestela a kousala ho, ze pavian muze
pustil. O~ctrovatel tak uoikl nebezpeci, ktere podle mineni le-
kare mohlo mit i smrtelne nasledky.
Krome Iasky a soucitu vykazuji zvfrata i jine se spolecen-
sk)imi instinkty souvisejicf vlastnosti, ktere bychom u c love-
ka oznaci li jako moraJnf kvality. Souhlasfm s profesore m
Agassizem 16 , ze psi majf cosi jako svedomi.
Psi maji naprfklad urcitou schopnost sebeovladani a ta ne-
ni zrejme jenom d usledkem scrachu. Braubach si povsimJ 11,
ze si nedovolf ukrast potravu ani v nepntomnosti sveho pa na.
Psi jsou jiz dlouho povazovani za prototyp ve rnosti a poslus-
Porovndnl rozumovych schopnosti cloveka a nit!fch tlvoclchri 123
nosti, ale stejne verny je i slon svemu pohaneci a oserrovate-
li, ktereho pravdepodobne poklada za vtidce svebo stada.
Dr. Hooker mi vypravel, ze jeden slon, na kterem cestoval po
Indii, zapadl tak hluboko do bahna, ze se nemohl ani po bnout
a musel pockat az do druheho dne, kdy ho vyprostili rnuzi s la-
ny. Za takovychto okolnostf sloni bezne chobotem uchopi co-
ci
koliv, at je to Zive mrtve, a polozi si to pod kolena, aby ne-
zapadali do bahna jeste hloubeji. Pohanec se straUive baJ , ~e
by zvire mohlo tak:to pouzit Dr. Hookera a uplne ho roz?rttt,
avsak o sebe pry nemusel mit vubec strach. Slonova trpellvost
za tak stras livych okolnosti, vezmeme-li v uvabu jeho vahu.
je (Izagnym dokJadem US]CChtiJe VCrflOSti.IR
Vsichni zivocic hove, kteri zijf pospolite a bruni jeden dru-
Mho nebo spolecne napadajl nepl:ftele, si musi navz~tjem byt
alespon castecne verni a ti, kteri naslcduji sveho vUdce, ho
mus1 do urc ite miry poslouc hat. Kdyz etiopsti paviani 19 pus-
tosi nejakou zahradu, tise nasledujf sveho vudce; a pokud ne-
jaky neopatrny mlady pavian zpus~bi hlu ~, dostane od ~stat­
nlch pohlavek, aby se naucil obezretnost1 a poslusnostt. Pan
Galton2o, ktery me l nekolik vytecnych pfflezitostl pozorovat
polodivok)i jihoafrick)i dobytek, tvrdi,ze se tato zvirata nedo-
kazi ani na okamzik odlouc it od stada. Jsou v podstate otroc-
ke povahy, trpne prijimajf spolecny udel a nestoji ani o nic
lepsiho, nez aby byli vede ni bykem, ktecy je dostatecne sebe-
vedomy na to, aby se jim dokazaJ postavil do cela. Lide, kte-
rf tato z vifata krotl pro ucely zapr~hnut{, peelive vyhled::lvaji
jcdince, kteri se pasou opodal, a projevuji tak svoji samostat-
nost. z tech potom vycvicf vedouci tahouny. Pan Gal ton pozna-
menava, ze tito jedinci jsou vzacnf a maj i velkou cenu; a i kdy-
by se jich narodilo vfce, brzy by zahynuli, nebof lvi si vzdy
vybiraji ta zvifata, ktera se zatoulajf dale od sveho stada.
Pokud jde o podnet, ktery vede urcite ~ivocichy ke sdruzo-
vani a vzajemne rypomoci, mlizeme hove vet~ine pripadu vy-
svet]it stejnym pocite m uspokojenl a radosti, kter~ zakou~e~i
zvifata i pn jinem instinktivnim jedna ni, nebo steJnym poet-
te rn nespokojenosti,je-lij imjine instinktivnijednani znemoz-
 124 0 privodu llov&
neno. Vidime to na nescetnych pnkJadecb a oapadne to do-
kreslujl zfskane instiokty na§ich domacfcb zvirat. Tak napH-
klad m lady ovct1ck9 pes s velkou radostf pohani stado over
a beha kole m nej, a le nikdy ovce nenapadne; mlady pes cv i-
ceny k honbe na Ji§ky bonf velice rad prave !Hky, zatlmco jine
druhy psu,jakjsem se sflm presv&!Ci l, si li.Sek ani nev§imnou.
A jak siln~ vnitlni uspokojeni musi vest ptika k tomu, aby den
za dnem odbodlane sedel na vejcfch! Stehovavf ptaci jsou ne-
~t'astnf, zabn1ni-Ji j im noco v odletu, mozna proto, ze sc tak
radi pou §~j f na svuj dlo uhy let. S teff a le uvHfm e to mu, ze by
ubo ha letu neschopna husa, kterou popsal Audubon, m ohla
mit sebemcn~f radost ze sve pravdepodobne vice nez tisfc mil
d lou he ccsty, nu kterou v obdobf ste hoviinf vyrazila pe~ky.
Nektere insti nkty vzni kajf vyhradne na zaklade neprijemnych
pocilu, jak~ je slruch, ktery vede k pudu sebezllchovy a ktcry
JC v nek lerych pffpudech namiren pffmo proti urcit:y m ne pfli-
telum. Myslhn, Ze nikdo nemure a naJyzovat poc ity strachu
nebo bo lesti. V mnoha pffpadech je v~ak pravdepodobne, zc
se zvife ffdf svymi instinkty jen na ziklade dedicoosti, anif
by ho vcdln radost ci bolest Kdyz napffklad mJady o hal' po-
prve ucltr lovnou zvef, hned se stavf do strehu. Jestlize ve-
~erka v kleci poklepava na orf~ky, ktere nemuze snfst,jako by
JC Chtela zahrabat do zeme, tezko Se m uzeme domnivat, ze tak
jedna kvuli radosti nebo bolesti. Proto je m ozmi my lna i v§e-
obecne roz§ffcna domn~nka. ze popudem k ve~keremu lidske-
mu jedm1nl je n~jaka radost ci bolesL Je take mome jednat
podle m1vyku slepc! a bezdeco~. nezftvisle najakekoliv pocifo-
vane radosti ~i bolesti, ovgem pokud dojde k nablemu a mi-
silnemu pferu§enf teto ~innosti , dostavuje se obvykle neurc ity
pocit neuspokojenf.
Casto pfevhidd nazor, ze zvrrata byla ocl pocatk:u spolecen-
ska, a proto pozdej i tezce nesla jakekoliv odlou~eni, zatimco
mohla-li zft pohromade, byla spokojena. Pripada mi vsak prav-
depodobn~j~i. !e se nejdrfve vyvinuly dane pocity, ktere pak
pomahaly zv{farom, pro nez by mohl byt zivot ve spo letenstvf
prosp~§ny, a by zila pospolite, podobne jako se zcela nepochyb-
Puml'lldnf rozumov.Yclr sclropnosti clovlka a 11ifJfcll !.ivociclui 125
~~~ nejprve vyvinul pocit hladu a uspokojenr z potravy, aby si
·! ivocichove navykly jfst. Pocit radosti 1.e spole~enskeho zivo-
ta pravd~podobne navazuje na vzajc mnou lasku rodicu ajejich
m iAd'a t, nebof spo leeenske instinkty se zrejme vyvinuly tak,
I.e miad'ata zusuivala dlouho u svych rodicu . Rozsireni tohoto
instinktu na spoleeensky instinkt lze ~asteene pficlst zvyku,
aJe pfedev~ rm pftrodnimu vjMru. U zvffat, pro net byl t ivot
v semknurych skupinach vyhodou, unikaH ruznym vnej§im ne-
bczpeefm zejmena ti jedinci, ktelf sc nejradeji drl.el i uvnjtf
spoleeenstvi, zatfmco ti, ktei'i o sve druhy nestli.H a zili samo-
tarsky, nalezali daleko casteji smrt. Pokud jde o vzaj emnou
lasku rodi~ia a j ej ich mlad'at, ktcrfl je zl'ejmym zakladem spo-
lecenskych instinktu, nezname proces, kterym vznikla, ale
muzemc se domnivat, ze to bylo z velke ~usti na z{tklade pfi-
rodnfho vyberu. T6mH ur~itCS to platf o neobvy kh~m a zcela
proticbUdnem pocitu nenavisti mczi nejblizsimi pribuznymi.
tfeba v pHpade vcel-delnic, kte re zabfjejf sve bratry-trubce,
a v pripade vcelfch kraloven, ktere usmrcujl sve dcery-kralov-
ny. Zde je nulkani zni~iL sve nejblizsf pffbuzne urcovano pro-
spechem celebo spolecenstvi. Rodi~ovska Iaska nebo podob-
ne zastupujici c ity se vyvinuly i u urc itych 1jvoeic hu, kterl stoj f
na nesmfrn~ nizkem vyvojovem stupni, nnprfklad u hvezdic
a pavouku. Tu a tam se vyskytuj i i u nc!kolika zastupcu cele
skupiny zivoeichu, jako je tomu u rodu §kvoru (Foificula).
Nesmirn~ duldiry pocit souciLu v~ak nelze ztotoznova.t
s Laskou. Matka muzc va~niv! milovat sve spfcf a bezbranne
dit!, ale nedfl se net, re by k nemu v tc chvfli projevovala so~­
c it. I Iaska pana ke psu je n&:o zcela jineho nez souc it a steJ-
ne tak i pricbylnost psa k panovi. Adam Smith jiz davno tvr-
dil, a nynt to potvrzuje take pan Bain, zc soucit je v podstat~
zalofen na sHe na§i schopnosti vybavit si dllv~j §1 stavy bo les-
ti ~i radosti . .Pro to , v nas pohled na jineho ~loveka, ktery tr-
p£ hJadem, z imou ne bo unavou, ofjvujc j akousi vzpominku na
tyto stavy, ktere jsou j iz pri pouhe predstuve bolestne". A t~
se snazlme ulebcit o statnim v jejich utrpenf, abycbom uJev1J1
i na§im bolestnym predstavam. Z podobnych duvodu pry pro-
 l 26 0 ptivodu l/(}lll/w
! ivame s ostatnimj j ejich radost2 1, ale nevim, jak z to hoto hle-
diska objasnit, proc soucftimc daleko vic s milovanym ~lov~­
kem ne~ s ~lov~kem, ktery je nam Jhostejny. VZdy( ji~ pouhy
pohled na utrpeni nezoamebo by mobJ sta6t k tomu, aby v nas
bez n!jake l~ky vyvolal zive vzpomfnky a shodne pocity. Da
e to mo~mi vysv!tlit tim, ze kaidy spol~enskj zivo~ich sou-
cftf vyhradne se ~leny tehoz spoleeenstvf, tedy se znumymi
a vice ~i men! mi lovanymi jedinci, avsak ne se v~em i j edin-
ci tehoz druhu . A to ne ni o nic vice prekvapive ncz sku te~­
nost, fe mnoha zvirata cfti strach vyhradn~ pfed ur~ ity m i
neprateli. Nespole<!en§ti zivo6chove, naprfklad Ivi a tygri, ne-
sporn~ soucftf s ulrpenim svych mlad'at, ale k utrpeni j inych
zvirat svcho druhu ZliStavajllhostej nf. Pan Ba in ukazal, fe u li -
d! pravd~podobne k souc itu prispfva take sobectv.f, vlastnl zku-
§enost a napodobovani, nebof prokazujeme-li ostatJ1hn souc it
a laskavost, doufame, ze nas za to ne mine odme na. Soucit jc
take znu~n! upevnovan zvykem. Ar jiz vznikl sebesl oiit~j~ rrn
zpusobe m, patri k ncjdulezit!j§im pociturn v~cch z ivocichu ,
kten si nuvzaj em pomabaji a brani jedcn druheho, a pro to ho
posiluje pfirodni vyb!r. Spolccenstvf, ktera zahmuji nejvfce
navzajcm soucfUcfch c lenti, by tedy mela nejvicc vzkvetat
a vychovavat ncjvice potomku.
V mnoha pnpadech je v~ak nemozne rozeznat, zda n~ktere
spol~enske instinkty byly zlskany prostfednictvim prirodni-
ho vy~ru. nebo zda j sou nepfunym dtisledkem jinych insti nk-
tu a schopnosti, jako je soucit~ rozurn, zkusenost a sklon k na-
podobovanJ, ncbo zdajsou proste j en dusledkem dlouhodobeho
m\vyku. Nicmene tak pozoruhodny instinkt, jako je napnklad
stav!nf hlidek, ktere maj i varovat ostatni pred nebezpe~fm , mu-
~emc stezf povafovat za neprimy dtisledek kterekoliv z vy~e
uvedenych schopnostf, aje proto zrejm~. ze ho danf ~ivo~ich o­
ve zfskali prfmo. Na druhe strane zvyk, na jeho~ zt1kladi:! h(tif
samci nekterych spole~e n skych zvfi'at sve bliznf nebo spo l e~­
ne napadajf neprate le ~ i svou konst, vznikl patrne ze vzajem-
nebo souc itu . Nejprve v~ak bylo treba nabyt prostrednictvim
prirodniho vyb!ru odvaby a vc vet:Sine pn padu i siJy.
Porr>vndni rozum.ovych schopn.ostf llovlka a niUfch !.ivolichu 127
Z nes~etnycb instinktti a navykU jsou nektere mnohem sil-
n~j§i nez ostatnf, tedy pusobi mnohem vice pot.e§eni, jsou-li
nasledovany, a vyvolavaji mnobcm vice neprijemnycb pocitu,
je-li jim braneno; nebo jsou vzhledem ke sve dMj~oosti vy-
trvalej§i, cozje pravd!podobne stejn~ dulezite, a to aoif by vy-
volavaly nejili zvl2tni radostne ~i bolcstne pocity. Sami dob-
re vime, Ze n~ktere navyky lze hure odstranit ~ i zmenit nez
j ine. u zvlrat muremc ~asto pozorovat boj mezi rtiz nymi in-
stinkty oebo mezi instinktem a nejakym navy kern, jako napn-
klad kdyz se pes rozbehoc za zajfcem a vtom us lysi povel sve-
ho pfU1a. Zastavi se, chvil i vaM a pak se bud' znovu rozbehne
za zaj icem, nebo se zahanbcn! vracf k panovi. U feny zase do-
c haz i kc stretu Iasky k mltid'atum s L(tskou k p{movi, nebor mu-
zeme pozorovat,juk se pomalu pfiblizuje ke ~tMaru m , jako by
se trochu styd~ la za to, ze opo u ~ tr sveho puna. Avsak nejpodi-
vuhodnejsi mne znamy pfrpad pfe mozenf jedno ho instinktu
druhym je vit!zstvi ste hovaveho pudu nud materskym pudem.
Stehovavy pud j e uiasnts silny. Kdy~ nastava obdobi odlctu,
vrhaji se uvezneni ptaci hrudf na mf[~e sve klcce, az
si sedfou
vsechno peri a krvacL Stej ny instinkt rene mlade lososy k to-
mu, aby vyskakovali zc sladke vody, v niz by mobli klidnc da-
le zit, a nevedomky tak pachali sebevraidu. Kafdy vi,jak moc-
ny je materskj pud, ktery dozene i krotke ptaky k tomu, aby
se postavili velkemu ncbez~f, tlebafe nc bez zavabani, ne-
bof maj f i pud sebezachovy. Av~ak s t~hovavy pud je tak silny,
ie viMtovky, jin~ky a rorysove koncem podzirnu ~asto opous-
tejf sva slaM mlad'a ta a necbavaj r je v hnizdech bidne pojit.22
Mu!cme s i v§imnout toho, zc po kud jc n~jakY instinktivni
podoet pro druh u fite~ nej~i ncz jiny ~i opa~ny instinkt, prf-
rodni vyber ho posiH, ncbof jednotJiva zv£rata, u ok hz se
te nto instjnkt nejsi lnej i vyvinul , pfe~ivaji v moohem vegim
po~tu nez ostatni. Muzemc pochybovat, zc by to byl pripad
stehovaveho a matei'skeho pudu. Vzhledem k tomu, ze steho-
vavy pud je ve lmi trvaly, a zvl l1~te proto, ze pusobi v ur~item
rocnim obdobi nepretrzit! po cele dny, stava se tak mimorad-
ne silnym.
 128 0 puvodu Clovllw
Clovek jako spolecenskj ilvocich
Ka.Zdy jiste uzna, ze clovek je tvor spolecensky. Je to videt na
tom, jak nerad je sam a jak touzf po spol e~n osti tteba i mimo
ramec vlastnf rodiny. Samovazba je pro cloveka jednim z nej-
pfisnej§fch trestu. Nekteri autori zastavajf nazor, re clovek zil
puvodne v malych rodimich, ale i kdy~ dnes zijf nekde na sa-
mote v pusrych lcrajfch jedna, dve nebo tti rodiny, vMycky, ale-
spoil pokud jsem se mohl presvedcit, udn uj i pratelske vztaby
s ostatnimi lidmi z okoU. Takoveto vzchilene rodiny se obcas
set!G:1vaji, aby sc poradi ly, a spoj uji se take ke spolecne obra-
ne. Ackoliv mezi sebou nektcre souscdn1 kmeny divochu nc-
ust:ile vedou valky, jeste to nevyvracf skutecnost, ze clovek je
tvor spolecensky, nebot: spolecenske instinkty se nikdy nevzta-
huji na v~echny jedince teboz druhu. Soude z analogie vet~ iny
primMu, take davnf lidoopf predci cloveka byli spoleeenskymi
tvory; ale to pro nas ted' neni pfilis diilezite. I kdyz rna clovek
ve sve nyn ej~f podobe jen velmi malo spcchilnich instinktu, ne-
bot: temer v~echny instinkty, ktere snad mMi jeho pfedkove, jiz
ztratil, neznamen~ to jeste, ze si nemohl ponechat z nejak~ho
nesmirne davncho obdobi trochu pudovc lasky a soucitu ke
svym bliw{m. Vsichni jsme si vedomi. toho, ~e soucit nekdy
pocitujeme23, ale nase vedomi nam jif neflka, je-Ji tento cit in-
stinktivnf a zda vznikl kdysi davno, stejn~ jnko u niZ..~ich zivo-
Cichl'l, nebo zda si bo kazdy z ml.s osvojil v cletstvi. Protoze je
clovek zjvo~i c h spolecenslcy, jiste take zdedil sklon k vcrnosti
svym druhtlffi a k poslusnosti vudci sveho kmene, nebor tyto
vlastnosti se vysk:ytujf u vetsiny spol e~enskych ~ivoci cbu . Pro-
to zrejme zfskal i urcitou schopnost sebeovlMAni. Pod vlivem
dedicnych sk.Jonu je take pripraven bnlnit spolu s ostatnimi sve
bliznf a vsemozne j im pomahat, pokud to ovsem neni prilis na
ukor jeho vlastnfch zajmu ci jeho silnych tuzeb.
Spolecenst£ zivocicbove, kteri jsou na nejnizsim vyvojovem
stupni , poskylujf clenum teboz spole~enstvi pomoc temer vy-
hradne na zaklade specialnfch instinkru, zatimco u Zivocichu,
kteri stoji na vyssrm vjvojovem stupni, se tyto instinkty uplat-
l"nrovndn( rozwnov)lch sclwpnost{ clovlko a nitflch zivociclui 129
t\uji mene vyrazne, nebot' je zaroven ~aste~ne podnecuje vza-
jemna Iaska a soucit, k nimz do urcite miry pnspiva i rozum.
Ackoliv clovek, jak jsme prave poznamenali, nema zadne
zvhistni instinkty, ktere by mu umoznovaly pomahat svym
bliznim, majist6 nutkani a spolu se svymi zdokonaJenymi ro-
zumovymi schopnostmije v tomto ohledu prirozene veden ro-
zumem a zkuSenostL lnstinktivni soucit vede~loveka take k to-
mu, ze si vysoce ceni uznaru od jinych lidi, nebot, jak jasne
prohlasil pan Bain24, touba po chvrue, dychteni po slave a jes-
te silnejsf hruza pred prezirani m a opovrZenim ,jsou dusted-
kern piisobeni soucitu ... Proto zrejme ~loveka zna~ne ovHvnu-
ji pfani, uzmlni ci zatraceni, d:ivane najcvo gesty ci re~mj jeho
bliZnich. A tak nas spolecenske instinkty, ktere j sme jiste zis-
kali na velmi nizkem vyvojovem stupni, mozna UZ od nasicb
lidoopich predkU, stale jeste podnecuji k nekterym vynikajf-
cim cinum. Avsak nase ciny j sou jiz urcovany spiSe prfmimi
a usudky, ktere vyjadfuji nasi blizni, nez instinktem a bohurel
CaStO take nasimi vlastnimi sobeclcyrni toubami. Ale jelik:oz
lasku , soucit a sebeovhidani posiluje zvyk a jelikoz rozumny
usudek nabyva na zretelnosti, ~ l ovek by mel dokazat spravne
ohodnotit minenf druhycb a sam by m ~l byt veden, stranou
vsecb prechodnych radosti Ci bolesti, ke spr{tvnemu jednaru.
Potom snud mo~na prohh.\si (i kdyz nemysl1m, ze by takto
mohl uvazovat i oejaJcy divoch nebo nevzdelany clovck): ,Ja
samjsem svrchovanym soudcem sveho vlastn!ho jednaru, ajak
pravil Kant, nechci sam v sobe znicit lidskou dustojnost."
Trvalejii spolecenske instinkty prevaiuji
nad mene trvaljmi
Jeste jsme se nicmene nezabjvaJi hlavnfm bodem, kolem kte-
reho se z ndeho hlediska toci cela otazka moralky: Proc by
mel clovek cftit, ze by se mel rfdit ur~itou instinktivni touhou
spise nez jinou? Proc trpce lituje, jestlize ustoupi silnemu pu-
du sebezachovy a nenasadi zivot na zachranu svebo blizniho?
Proc si vycfta. ze ho hlad dohnal ke krfldeZi?
 130 0 p1ivodJ1 c fove/w
Pfedev~im je zfejme, ze u Jidijsou instinktivnl pobnutky ruz-
ne sil ne. Divoch nasadf svuj zivot, aby zachrani l ptislu~ nfka
tehoz kmene, ale k osudu cizibo ~loveka uz bude zcela lhostej-
ny; mlada bazliva matka pod vlivem materske Iasky podstou-
pi bez nejm en~ fh o zavahani i to nejvet~f nebezpeci, je-li jej£
dite obrozeno, ale pro jim!bo bliznibo by sc taklo nezachova-
la. Na druhe strane mnohy civilizovany muz, nebo dokonce
i cblapec. ktery nikdy pi'edtim neriskoval zivot pro nekoho ji-
neho, ale ktery j e naplnen odvahou a so ucitem, neuposlechne
pudu sebezcichovy a vrhne se do proudu reky, aby zacbranil
tonouciho cloveka, tfebaze mu je uplne cizi. v tomto pnpade
jedna podle stejneho instinktivniho motivu, ktery vedl statec-
nou americkou opicku, o niz jsem se jiz zm1nil, aby za(ttocila
na velkeho obavnneho paviii.na, a zachranila tak svebo o~etro­
vateJe. Takovltto j ednani jsou zrejme prostym dusledkem to-
ho, ze spolecenske a matei'ske inslinkly jsou silnejsi nez kte-
..Ykoliv jiny pud nebo motiv, nebof pod vlivem techto instinktu
jedm1 clovek tak rychle, re neni cas na rozmy~leni nebo na ne-
jake pocity radosti ci bolesti. Je ale pravda, Ze kdyby mu v hr-
dinske m cinu cokoliv zabranilo, mohl by v n~m zustat pocit
nespokoj enosti, a dokonce i utrpenf. Naopak u bazliveho clo-
veka mu:l.e byt pud sebezacbovy tak. silny, ze by se nedokazal
vystavit takovemu nebezpeci mozna ani pro vlastn( dfte.
Nekter£ lide tvrdf, ze takovato impulz ivnf j ednani jako ve
vyse zmfnenych pfipadecb nepatn do oblasti moralky, a ne-
dajf se n1dfz jako moratni oznacit. Tito !ide povafuji za mo-
ratni j en ciny vykonnne uvedom~le, po potlacenl protichud-
nych tuzeb. nebo c iny vykonane pro nejake vy~~ · cile. Ja se
vsak domnfv(tm, ze je sotva mozne vest takovouto delici ca-
ru.25 Pokud jde o uslechtile cne, bylo zaznamenano mnoho
pfipadu, kdy divosi, kteri neme li ~ad ny vztah k lidstvu jako
celku a nebyli vedeni zadnymi nabozenskymi motivy, se ra-
deji nechaJj uveznit26, nez aby zradili sve blizni, a jejich jed-
mini bychom proto meli pokladat za mon11nf. Co se uvedome-
lycb cinu a vftezstvr nad protichudnymi motivy cyce, vidlme,
ze zvifata oekdy vahaji mezi dvema opacnyrni instinkty, a pre-
Porovndni rozumov)'ch schopnost£ cl01•lka a ni!Jfch l ivolichil 131
ce jejich ciny, tfebde vykonane pro dobro ostatnich, nepo-
kladame za monUnf. A navic, jestlize neco opetovne opaku-
jcme, provedeme to nakonec velJuj casto bez umyslu a zava-
hani, ale tHko mu~eme mluvit o jednanf Nzenem instinkty;
u prece nebude nikdo tvrdit, ze takovato c innost prestava byt
mora.JnL Vsichni naopak c:ftime, ze cin nelze pokladat za do-
konaly nebo vycMzejid z tech neju~lechtilejsich pohnutek,
pokud nenf proveden impulzivne, bez jedineho zavabani ci
premabani, stejne jako by bo provadel clovek, ktery kona dob-
re skutky dfky svym vrozenym vlastnostem a bez vlastnibo
usiH. Protoze nejsme schopni ur6t, o jalcy jde motiv, radfme
vsechny ci ny urc.iteho typu mezi ciny mor~lru, vykon::\-li je
nejakll mor{Lini bytost. Za moralnf povazujeme takovou by-
tost, kteraje schopna hodnotit sve minu le nebo budouci ciny
ci motivy a souhlasit s nimi nebo nesouhlasit. Nemame zad-
ny duvod k domn~nce, ze by tuto schopnost m!l nektery z niz-
~ich Zivocichu, a proto vytahne-li ovc~cky pes z vody dire ne-
bo postavi-li se opice tvari v tvat ncbezpec(, aby zachranila
sveho ptitele, ci ujme-li se ositeleho mladete, nepovafujeme
tak:oveto jednanf za moralni. Ale v pi'ipade c loveka, kte..Y je-
diny mu~e byt povdovan za moralni bytost, se c iny urc ite ho
druhu povaluji za moralni, at jiz j sou provedeny vedome po
sti'etu s protichUdnymi motivy, afj sou podniceny instinkty ne-
bo at jiz jsou dllsledkem pomalu zfskavunych navyku.
Vrat:me se ale nynf pruuo k nasemu tematu. Nektere in-
stinkty jsou sice silnejsi nei jine a vedou k odpovidajkim ~i ­
nurn, ale nemuzeme prece tvrdit, ze spoleeenske instinkty
u cloveka ( v~et11e touhy po chvale i strachu pi'ed ostudou) j sou
silnej~i nebo se staly silnejsimi dlouhym pusobenim zvyku
nez pud sebezachovy, blad, pohlavn{ pud, poms tychtivost atd.
Proc tedy clovek nekdy tituje, ackoliv se snazi takovouto ll-
tost potlacit, ze jednal podle jednoho pf.i rozeneho podnetu a ne
podle druheho, nebo proc take nekdy clti, ~e by mel svebo
jedn(mi titovat? Clovek se v tomto ohledu hluboce lisi od nlz-
sich Zivocichu, ale presto si rnysl1m, ze muzeme duvod to-
hoto rozdilu do urcite miry objasnit.
 132
0 puvodu cloveka
C~ovek .se vzhledem k pusobeni svych rozumovych schop-
nostl n~m~ze v~~nout ~vazovani: ustavic ne a zreteln~ mu rnys-
H problha.Jf proztte doJmy a obrazy. Vfme jiz, ze u zivocichti
kt.erf sous~avne zijf ve spolecenstvich, pusobf spoleeenske in~
stinkty stale a trvale. Tito zivocichove jsou v:Z.dy pripraveni
varo~at ?sta~f p~ed nebezpecim, branit cele spoleeenstv! a po-
moct svym bllzmm podle sveho zvyku. Bezjakychkoliv zvlast-
nicb podneti1 , bez vasne ci touhy ne ustale cftf lasku a soucit ke
s vym druhUm. Trap! je, kdyz se od nich musi na del~f dobu od-
louc~t, a js?u vel m~ ~fastnf, ocitnou-li se znovu v jejich spolec-
nostr .. TakJe tom.u '. s m"imi. I v osameni pfece casto uvazujeme
s.pocJtem radost1 c1 bolesti o tom, co si o nas ostatni mysU,jak
Sl Mis,val~_spon podle nasich pfedstav, vaz( nebo jak nas naopak
podcenUJl , a to vse pochazf ze soucitu, ktery je zakladnfm prv-
kem spole~en~kych instinktu. Clovck, ktery by nemel ani stopy
po techto mstmktcch, by by1 pok.Jildan za nepfirozenou stvu-
r~. ~a .druhe str~1e touha po ukojenf hladu nebo jakakoliv
vasen, Jako napf1klad pomstychtivost, jsou pomijive povahy
a mohou byt na nejak)l cas ukojcny. Nenf ani snadne a moz-
na, ze je to dokonce l nemozne, vyvolat si v my~lenkach na-
prosto zive. n~prfklad pocit hJadu nebo, jak jsme to jiz casco
konstat?~nh,Jakchokoliv utrpenf. .Pud sebezachovy cftime pou-
ze v kntJCk)fch okamzicich a nejeden zbabelec se pova.ZovaJ
za s~tecneh?, dokud se neocitl tvari v tvar nebezpeci. Touha
po. cufm ~a.Jetku j e mozna jednou z nejtrvalejsich tuteb, jake
muzeme Jmenovat, av~ak i zde je pocit uspokojenf po zfskanf
daneho predmetu obvykJe slabs I ne~ poeit touhy po nem. Mno-
hy. zlodej, pokud nejde o notoricky pffpad, po cinu sam uva-
ZUJe, proc ten ci one n predmet vlastne ukradJ.27
Clovek nemuze zabninlt tomu, aby jeho mysli casto znovu
a znovu prochazely prozite vjemy, a tak musf srovnavat sve
vzp~minky na hlad, ktery pro~W. na pomstychtivost, kterou
ukoJil, nebo na nebezpeCf, kteremu unikl na Ukor druheho
s insti?ktem soucitu, ktery terner nepretrzite citi, as poznani~
nabytym v detstvi o tom, co ostatnf pokladaji za hodne chva-
1y, nebo naopak hany. Toto pozminr nemuze vypudit z mysli
/'nrovndn f rozumovjch schopnostf clovlka a ni!Jfch ! ivocichu 133
ave svem instinktivnim soucitu si ho velice cenf. Ma pak pro-
to zfejmc pocit, jako by mu bylo v danych pripadech zabra-
neno tento instinkt nebo zvyk nasledovat, a takova zkusenost
vyvolava u vsech zivocichu nespokojenost, ba dokonce bolest.
Vyse zminemi vlaStovka m1m miiie poslouzitjako priklad,
i kdyz v opacnem smyslu, kdy docasny, ale po urcitou dobu
velmi silny pud pfevladne nad j ioym instinktem, kterj je ob-
vykle ze v~ech nejsilnejsL V urcitou rocni dobu jsou tito ptaci
zrej me po cely den pod silnym vlivem stehovaveho insti nktu;
jejich zvyklosti se up1ne zmeni, jsou neklldnl, hJucni a sleta-
ji se v celych hejnech. Pokud ptacf matka jeste k:rmi mlad'ata
nebo sedi na vejcich, je u ni matersk:Y pud pravdepodobne sil-
nej ~i nez stehovavy, av~ak nakonec vitezi instinkt, ktery je nej-
trvalejsi, ave chvili , kdy matka nema sva mlad"ata na dohled,
uleta a opou~tf je. Kdy~ vsak dospeje ke konci sve dlouhe ces-
ty a stehovavy pud prestava pusobit, muse Ia by zakouset stra~­
live vycitky svedorni, kdyby byla nadana rozumem a musela
by pred sebou neustale v i d~t sva mladata, jak hynou na pus-
tern severu zimou a hladem.
Ve chvfli jednanf se clov~k zfejme rldi splsc silnej§imi po-
hnutkami , a t:febaZ.e ho tyto motivy mohou povzbudit k nej-
u slec htilej~(m cinum, vedou ho ~as teji k tomu, aby uspokoji1
sve vlastnl potreby na ukor jinych. Avsak po jcjich uspokojenf,
kdy jsou rninule a slaMf vjemy konfrontovany se staJe prftom-
nym spoleeenskym instinktem a hlubokou touhou c1oveka po
ocen~ni od svycb blifnich, musf za svou slabost pykat. Cfti vy-
citky svedomi, kajicnost, litost ci zahanbeni, ktere plynou tc-
me:r< vyhradne z mlnenf ostatnfch. Nasledkem toho se clovek
pevne nebo mene pevne rozhoduje, ze bude v budoucnu jednat
j inak, a to j iz muzeme nazvat svedomim, nebof svedomf se ohlf-
zi do minulosti a slouzi jako voditko pro budoucnost.
Povaha a sila pocitii, kterymrik:ame Utost, zahanbeni, zkrou-
senost a vycitky svedomi, j sou zrejme zavisle nejenom na sile
pfemozeneho instinktu, ale castecne i na slle pokuseni a je~­
te mnohem casteji na nazoru nasich bliznich. Jak dalece si kte-
r:Y clovek vazf roinen! ostatnich, zaJezi na site jebo vrozcne-
 134 0 p1lvodJJ tlovlka
bo ~i zfskan~ho soucitu a na j ebo scbopnosti posoudit vzda-
lene dusledky svycb ~inu . Jeste jeden faktor v~ak braje veli-
ce duJe!itou, ne-li hlavnl roll, a sice ucta nebo stracb pred bo-
h~ ~ebo duc hy, ve kter~ ~lovek veri. To piau zejmena v pnpade
vy~1tck svectomf. Nekten k:ritikove sice namitajf, ze hledis-
k~m o bhaj ovanym v t~to kapitole se da vysvetJ it nejaka men-
~~ Utost nebo zkrou~nost, ale Ze j e zcela nemo~ne vysv~tlo­
vat j im i srdcervoucr vy~itky svedomr. Tato nrurutka se mi v~ak
nezda pffli§ presved~iva. Moji kritikove se nevyjadn li jasne,
co rozumi pod pojmem vy~ itky svMomf, a ja sam nenalezam
p~esnejsr defi nici, nd ~e predstavuji vyssf stupen Htosti. Vy-
~.Jtky svedomi_jsou k Htosti zrej me ve stej nem vztahu jako zu-
n.vost ke zlostl ncbo stra~li ve utrpenf k bolesti. Nebylo by nic
?•v~eho ~u to~ , kdyby byl tak silny u v~eobecne o bdivovany
m~tm k~, Jako JC materska laska, z nejakeho duvodu potla~en,
aJakmile by byln oslabena pl'i~i na tohoto potla~eni, vyvola lo
by to u matky Lu nejvetsi bolesl. I kdyz zrovna nejedname
v rozponl s zadnym konkr~tn1m instinktem, ale dozvfme sc,
Ze nasi prl11e le u blizni nami pohrdaj (, sta~[ to k tomu, aby-
cho m se nesmfrne lrapili. A kdo muzc pochybovat o tom ze
mno~f muzi, kterf ze strachu odmftJi podsto upit souboj, ~y­
t:rpell ~le stra§liv6 m~ka han by? Mnozl hinduistc jsou pry do
hloub1 du~e zahanbem, kdyz snMi ne~istou potravu. A mam
j este j eden pffklad loho, co bycb nazvaJ vy~itkami svedo mi:
~r. Landor, ~tcry by I ~oudcem v zapadnf Austratii, vypraveJ2s,
ze k ne mu jedno u pfl~e] do morodec z j eho fanny, kteremu
P.rav_,e zemreJa na jakousi cborobu jedna z jeho zen, a prohJa-
siJ , ze se c hce vydat ke vzdaJenemu kmeni, aby tam probodl
o~tepem n~jakou zenu, a splnil tak povinnost odpJaty za svou
zeml'elou manzelku. , l'{ekJ jsem mu, ~e jestli to udeJa, budu
ho muset poslat na dotivotf do zaJare. Zi'1staJ je~te nekolik me-
si~u.~a farme , ale stra~J.ive zhubl a stezoval si, ze nemuze spat
am Jist a ze ho pro nasleduje duch j ebo zeny, protoze za ni ne-
~tratil jin~ zi~~t. Jti v~ak .byl neuprosny a presvedi;il j sem ho,
ze splnf- lt svuJ z~mer, me bo nespasf." Muz v~ak presto na
vice nef rok zmizel a vratil se zcela uzdraven a j eho druba
Porovndnf rot.lllllOV)'ch schopnosti tlovlka a rri l)fch ! iwx'!ichll 135
zena Dr. Landorovi prozradila, re zabil !enu z jednoho vzda-
leneho kmene. Ziskat v~ak pnivn{ dukazy o to mto cinu bylo
nemozne. Porusenf pravide l, kte ra kmen povazuje za posvat-
na, vyvohiva u ~ l oveka zrejme nejvetsl utrpe ni, a to zcela ne-
zavisle na spolecenslcych instinktech, Jcdaze by se tato pra-
vidla z akJMaJa na obecnem mine ni dane spol~ nosti . Ncvime ,
jak mohlo na celem svete vzniknout tolik podivnych pfedsud-
kU ani pro~ nektere skuteene stra§livc zlociny, jako napfiklad
krvesmilstvo, zavrbujf i ti nejzaostalej§f divosi (a~koliv ne
vsichni). Je vsak mozne, Ze u nekteryc h kmenu je krvesmil-
stvo povazovano za stejne stra~ nou vi:Sc j ako snate k muze se
feno u stejneho j mena rv, i kdyf nejde o d va pflbuzne. , Poru-
k nf tohoto zukona povazuji Australci za nejodpornej§f zlocin
a stejni:S tomu je i u nekte rych scveroamc rickych indianu.
Zept.ame-Ji se v Lechto krajinach, co j c horsl, zda zabil divku
z cizJho kmene, nebo se ozeni t s dfvko u z vlastnlbo kmene,
dostaneme zcela opa~nou odpoved', nez bycho m bez vahanf
daJi my,'•29 Muremc pro to zavrhnout ndzor, klcry nedavno vy-
slovili neklefi badatele , Ze odpor ke krvesmi lsl vu pramenr z na-
seho mimorMneho svedomi, kterym n:'is obdafil Btih. Celkem
vzato j e pocho pite lne, !e se ~lovek vedeny tak s.ilnou. emo~i,
j ako jsou vy~ itky svedomi (a~kol iv ty mo ho u mit 1 d?stt podtv-
no u pri~inu), rozhodne podle sveho pfesved~en{ Jednat ~·
aby dose! odpustenf, a vyda se tfcba i do ruko u spravedlnostJ .
C lovek vedeny svym svectomim si dlouhodo bym pusobe-
nim zvyku osvoj i takove sebeovlad{mf, ~c nako nec rychle a bez
jakehokoliv du§evnibo boje ovladne sve tu ~by a vasne a bude
se Hdh spoletensJcym a jinymi instinkty, napfiklad i touh ou
po uzn{mi od svych blimicb. I kdy! takovyto ~lovek trpi bJa-
dem nebo zatouzi po pomste, ani ho nenapadne , aby ukradJ
potravu nebo svou pomstu vykonal. Jc mozne, ajak dale uvi-
IV Darwin tim mini pl'islu§nost ke stejn6 tzv. munwlsk6lfld0. Pllvodni obyvnlclstvo
Austrulie m<Slo velmi propracovany socit\lnl syst6m, kdy sc jcden kmen mohl d~­
lit a1 do dvnn6cti tzv. man~.elskych tf!d, pl'lc':!cmf pPislu~nlk kufd6 tlldy mt!l plcs-
n~ stnnoveno, v jnk6 tl!d6 si miife hlednt partnem, zatlmco jedinci z Jinycb tzv.
mnmelstcych tl!d pro nlj byli oedostupnf.
 136 0 ptivoclu tlovlka
~fme..i dosti pravd~podobne, ze zvyk ovlAdat se je podob n~
Jako Jtn~ zvyky vrozeny. Clov~k tak dfJ<y ptisobeni zfskaneho
a snad i zdedeneho zvyku nakonec dospeje k pocitu, re j c pro
n~j nejlepsf nclit se trvalejsimi motivy. Imperativnf pokyn
,m!lo by se" vyjadfuje pouze v!domf toho, ze existujc ur~ ite
pravidlo jak jed nat, at j iz toto pravidJo vzniklo jakkol iv. .or-rve
se jiste ~asto vasnive zdurazilovalo, ze umzeny muf , by m~ l "
vyzvat svebo soka na souboj. Dokonce i'fkame, ze ohar, tedy
st~ve~. ,by m~l.. stavit zver a retriever, tedy pnnMe~. ,.by m!l"
pfim1set zv~r. Jes tJife to ne6nf, neplnf svou povinnost a jed-
najf spatne.
JestJi!e nejak~ ukojem1touha ncbo instinkt, ktery brtin( ~ lo­
veku, ab.y je~nal pro dobro ostatn fc h, plisobf i ve vzpomln-
kl1ch sl:eJn~ stlne nebo jeste siln~j i ncz spole~enslcy insLinkt,
ncbude ~lov!k nijak trpce litovat svych ~imi, ale budc s i ve-
dom toho, ze kdyby se 0 je ho jedntinr dozvedeli jeho bliznf,
nesouhlasiJj by s nim. A je n malokdo je natolik zbaven sou-
citu, aby mu to nevadilo. Ncma-li ~lovck Mdny soucit sc svy mi
bliznlmi a da-li se zcela ovladnouL podn~ty, ktere ho strhujf
ke s.patnym ~ inurn, a ani ve vzpomfnce neustoupi pred trva-
lymt spoletenskymi inslinkty nebo pred minenim ostutn fch,
pak je to clovek v podstate spalny30 a jediny motiv, ktery by
ho mohl pred zlym cincm odradit,je strach z trestu a pfcsvM -
~e~f, ~e kon_ec koncu by pro jeho vlastnl sobecke zajmy bylo
neJvyhodneJ~f. kdyby dbaJ vfce o dobro ostatnfch neije n o sv~.
Jc jasne, ze kazdy ml'1ze s lehkym s vedomim uspokojit sve
tuf by, pokud se nedostavaj i do rozporu s jeho spol~enskymi
instinkty. Musf tedy brat ohled na dobro ostatnich . Ale nby se
zcela zbaviJ vy~itek s v~omi, nebo alcspol\ psychick~ boles-
li, m~s.r. se temer nutne vyhnout odsouzenf srymi blitnfmi,
a. to at JIZ ho odsuzujf opravn~ne ~i nikoliv. Nesmi tak~ poru-
§H ustalene zvy~osti sveho zivota, zv la~t~ jsou-li podlofeny
rozumem, nebot to by v n ~m ur~ ite vyvolalo pocit nespoko-
je nosti. Nesmf si ani rozhnevat boha nebo bohy, ve .ktere ale-
spoi\ na zaklade sveho presvedcenf ~i predsudkia vim. v tom-
to prtpade se oavfc dostavuje strach z boziho trestu.
l 'mrwllllllf rm.umorych sclwpunstf Novlka tt nitlich l il·olichti 137
~late spolecenskjch ctnosti
•• clovek drive vaiil nejvice
Vy~e uvedeny pohled na vznik a povahu moralnthociteni, kte-
rc nam TiU, co bychom meli delat, a svMomf, ktere n~m vy-
~rta, kdy1 t~to rady neuposlechncme, zcela odpovfda tomu; co
vidlme u teto lidske vlastnosti jeste v jejtm davnem a nedoko-
nale vyvinutem stadiu. Ctnosli , kterymi se alespon v obec-
nych rysech musi ndit divo~i. aby mohli zit pospolit~. patrt
i v na~i spolecnosti k tern nejuznavanej~_im. Av~ak divo§i se
podle nich chovaji temef vyhradne vuci pnslu~n~~m sve~_o
kmene, a zachovajf-li se proti tern to ctnostem vu~J hdem z Jl-
ne ho kmcne, neni to pova~ov6no za zlocin. Zadny kmen by
se nemohludrzet, kdyby v ne m dochazelo k castym vraZ.dllm,
toupczfm, zradam atd. ; takoveto zlociny uvnitf kmenc ,jsou
poznamenany vecnou hanbou" 31 , ale sahajf-H mimo ramec
lcmene, Mdnc takove e moce ncvyvoh1vaji. Severoamericky in-
dian jc na sebe hrdy a j ostatnl si ho vW, kdyz skalpuje muze
z jineho kmene, a Dajak klidn~ ul'izne hlavu zcela mirumilov-
ne osobe a vysusenou si ji ponechajako trofej. Infanticida byla
v nejvy~~~ mire roz51fena po eelem sv~t~31 a nevzbuzovala zad-
n~ pohor~eni, ba dokonce pokud ~lo o zabijeni divek, povafo-
valo se to pro J.tm en za uzi t~ne ~i alespon neSkodne. Sebe-
vra!da nebyla v davnych dobach povafuvana za zlocin 33 , ale
spge zu neco vel ice cestn~ho, nebof vyfadovala znacne odva-
hy. U n~kterych polocjvi lizovanych a divokych narodo k neod-
suzovanym sebevrazdam stale je~te ob~as dochaz1 a ostatnich
prislu§nfkii kmene se to zjevn~ necytca. Zachoval se z~nam
o jist~m indickem Thugovi, ktery pry dokonce trpce htoval,
1.e se mu nepodalilo oloupit a 7..ardousit tolik pocestnych, ko-
lik pred nfm jeho otci. Na nfzkem stupni civilizace je skute~­
ne oloupcnf cizince povafovano za chvruybodny 6n.
Otroctvi, trebaze za davnych dob prina~elo svy m zpusobem
uf itek34, jc teZkym zlo~inem, av~ ak a~ donedavna to neuzna-
valy ani ty nejvyspelej §t narody. Bylo tomu tak hlavne proto,
re otroci vetSinou patfi li k jinc rase nez jejich majitele. Pro-
 138 0 puvodu llovlka
to~e barbari neuzn~vajf mizory svych fen, jednajf s nimi ob-
vykle jako s otrokyn~mi. ~t!ina divochli je naprosto lhostejna
k utrpenf cizincu, ba dokonce mu nekdy s nadSenfm pnhlf!e-
jL Je znamo, u reny a d~ti severoamerickjcb indianu pomii-
haly pn mu~e ni ncpffitel. Nektei'f divo§i si st:raSlive libuji v kru-
tem zachazenf se zvi~aty 35 a lidskost je pro ne ctnostl zcela
neznamou. A pfece krome pevnych rodinnych ci tu projevuji
~asto laskavost k pi'fs lu~ nikUm teho! kmene, zejm~n a k ne-
mocnym, a nekdy tyto city roz~i rujf i na prfs lu~nfky cizfch
kmemi. Doje mne vypravenf Mungo Parka o tom, jak Jaskave
k n!mu byly cerno§sk6 ~eny vc vnitrozemf Afriky, je v~c m
dobi'c z nam~. Dalo by se uvest mnoho pn.padu uslechtile ver-
nosti jed noho d ivochu k druhemu, nikdy vbk k cizinci. Celko-
vft zkusenost ospravedlnuje spanclskou zasadu: , Nikdy, nikdy
never indiunovi I" ~rnost n e mu ~e cxistovat bez pravdomluv-
nosti a tato zukladnf ctnost jc cas~ zv l a~te mezi pi'fsJusnfky
teho*. kmene. Tuk napi'fklad Mungo Park s lysel, jak ~ernosske
w ny u~ i sve deLi , aby milovaJy pmvdu. Zde mame opet ctnost,
klerli v ~ lovek u tuk hluboce zakorenr. ze se jf tide rfdf n~kdy
i ve vztahu k cizinci, tcdy za cenu velkeho nebezpecf. A pre-
ce Ihat ncpi'ileli bylo mtilokdy pokladano za hlicb, jak o tom
a! pi'ili§jasnesved~f dejiny modemi diplomacie. Jakmile kme-
nu vladne uznavany vudce, stava se nekazeo zloeinem a pa-
tolfzalstvf je dokonce pova.Wvano za posvatnou ctnost.
Protoze v pradavnych dobach nemohJ b:Yt nikdo uzite~ny
ani v!rny svemu plitel i, pokud nebyl odvazny, cenila se tato
vlastnost ze v~ec h nejvfce; a a~ko liv v civilizovanych zemfch
mufe byt dobry, ale bazlivy clov!k spolocnosti mnohem uzi-
tocn!j~i nez ~ l ov!k odv:ifny. presto si porad instinkt:ivne va-
zfme odvazneho ~ l ov!ka vfce nez laskaveho zbab!lce. Napro-
ti tomu si !ide nikdy vysoce necen ili opatmosti, i kdyz jde
0 uzitecnou p.rednost, nebof neprospfva.la verej nemu blahu .
Ctov~k se nemufe rfctit ctnostm i nezbytnymi pro bla ho jeho
kmenc bez sebcob~tovaru, sebeovJM(tnf a bez odolnosti vuci
utrpenf, a proto si !ide 1..cela opravnen~ vtdy vilili pr~ve tech-
to vlastnosti. Americky indian se dobrovolne, bez jedineho za-
JJorovndnl rozumovych sclwpnostf tlovlka a nitflch livoliclul 139
upenf podrobuje nejstra~livej~imu muceni, a by dokaza1 aje~te
posili l svoji odolnost a statecnost A my se mu musime obdi-
vovat stejne jako indickemu fa krrovi, ktery se z blahovych na-
bozensk9ch duvodu houpe na haku, zandenem do jeho tela.
Ostatnfch tak zvanych osobnich ctnosti jednotlivcu, ktere
nejsou pl'fmo uzitocne pro blaho kmene, i kdyz mu ve sku-
teenosti mohou znacne prosp~t~ si prirodnf lide nikdy zvl2 te
nev:ifili, a~koliv civilizovanymi narody jsou vysoce ccne ne.
Divo~i vubec nepokladaji sebevet~i nevazanost za neco odsou-
zenihodneho. Je af ohromujicf, kolik je mezi nimi prostopa§-
nosti a zvracenych zlocinu. 36 Jakmile se v~ak ve spolocnosti
zabydlf manzelstvi, at j iz polygamni nebo monogamni, vede
zarlivost ke snaze zajistit zenskou vernost - a teto vlastnosti si
zacoou tide velmi cenit, a ,,adaj f ji pak i od neprovdanycb zen.
Jak pomalu se v~ak vernost ~m mezi muzi, vidfme je~te does.
Po~estn ost vyfuduje i znacne sebeovhldani, proto si teto vlast-
nosti cenili Iide uz od sameho poeatku dejin moratky civilizo-
vaneho clov~ka. v dusledku toho bylo jiz v davnych dobach
pokladuno za ctnost nesmyslne upla~ovanf celibatu.37 Odpor
k nemravnostem, ktery nam pfipada tak prirozeny, :le bychom
ho casta mohli povafuvat 1.a vrozeny, a ktery je tak cennou
oporou cudnosti, je ctnosti zcela novou, kterti je podle sira
G. Stauntonals vyhrad n~ znakem civilizovaneho ~loveka.
Sved~i o tom i stare oaborenske obi'ady mnoha narodu, k:res-
by na st~nach v Pompejich i zvyky mnoha sou~asnych divochu.
Vi deli jsme nyni, l.e u pfirodnlho a snad i u pravekeho clo-
veka se jednotlive ~iny hodnotity jako dobre ci §patoe pouze
podle toho, zda prima prosp~ly celemu kmenu, a nikoliv zda
prosp~ly ccle rnu lidskemu druhu nebo nejukemu jednotlivci
z kmene. Tento zav~r odpovidii teorii, ze tzv. smysl pro mo-
ralku vznikl puvodne ze spolocenskych instinkru , nebof obo-
ji je od pocatku vyrazn! vazano na spolecenstvf. Hlavni prl-
~iny nizke moralky divochu, pokud by byla posuzovana podle
na~ ich mefftek, tkvi predev~i m v tom, 1e soucit se omezuje
v9bradn! na prislu~nlky vlasmiho kmene. DaJ ~f pi'f~inou jsou.
nedoslate~ne vyvinute rozumove schopnosti, v dusledku ~e-
 140 0 puvodu clovlka
hoz divoch nedoceni vyznam mnoha, zejmena osobnich ctnos-
ti p~o obecne blabo kmene. Pfirodni tide napriklad nepocho-
pf, Jake zlo pramenr z nedostatku umimenosti, cudnosti atd.
A nakonec je to take snizena schopnost sebeovladani, nebof
tato schopnost nebyla posflena dlouho pusobicfm a snad i zde-
denym zvykem ani vychovou a mibozenstvirn.
Zabyval jsem se ternito podrobnostmi svedcicimi o nemo-
r~lnosti divochu :~ 9 , nebo( nekten autori nedavno vyjadrili ve-
IJce vysoke mincnr o jejich moniln1ch vlastnostech a vetsinu
jejich zlocinu pricltali spatne pocbopene dobrosrdecnosti. 4 "
Tito autori zrej me opirajf sve nazory o znalost tech pfirodnich
narodtt, ktere maji clnosti uzitecne, ci dokonce nutne pro exis-
tenci j ejich rodiny a kmene, coz jsou prednosti pflrodnfm !i-
dem bezpochyby vlastni a casto vysoce vyvinute.
Zavirecne pripominky
Fi losofov.c dcrivacnf skoly'11 drive tvrdJii, ze zaklady monHky
lezi v urcttem druhu sobectvi, ale pozdeji zacal byt zdtirazno-
va~ , princip nejvy~~fh o stestl". By lo by oicmene na miste po-
vazovat tuto zasadu spfse za meritko nez za motiv jednanL
Avsa.k az na nekoli k vyj imek42 vsichni autori, kjejichZ dilum
jsem Se Obracel,j SOUtoho nazoru, ze k:aidy cin rna SvUj zv la~t­
nf motiv a tcnto motiv ze souvisi s nej ak)lm pocitem radosti
ci bolesti . Ctovek ale zi'ejme casto jedna impulzivne, tedy na
zaklade nejakeho instinktu nebo davno osvojeneho zvyku, aniz
pritom pocituje sebem en~i radost, obdobne jako j edna napn-
klad vcela ci mravenec, kdyz slepe nasleduji sve instinkty.
Y krajnfm nebezpecf, napfiklad pri pozaru, kdyz se bez sebe-
mensiho zavah{Ln( pokusf zachranit sveho bliZn.iho, sotva mtJ-
ze pocieo~~t radost, ale jeste mene casu rna na uvahy, jak by
byl pozdeJ t nespokojen vlastnim jednanim, kdyby se o to ne-
pokusi l. Zamyslel- li by se po neja.kem case nad svym jedna-
nfm, pozna! by, ze ho tehdy podnecovala sila zcela odlisna od
snahy doj ft spok~j enosti nebo stestf a ze slo zrejme 0 hlubo-
ce zakoi'eneny spolecens JcY instinkt.
Porovndn{ rozwnovjch schopnost£clovl ka a nil.Jfch f.ivoi!ichll 141
v pi"ipade nizsfch zivocichu se lze domnivat, f.e se u nich
spolecenske instinkty vyvinuly spge pro obecne dobro nez
pro obecne stesti druhu. Pojmem obecne ?obro muz_em:_cha-
pat schopnost vychovat za danych podmmek c~ neJvet~l po:
cet silnych a zdravych mh1d'at, kten1 budou mtt ty neJleps•
vlastnosti. Protoze se spolecenske instinkty u cloveka a niz-
~ich zivocichu bezpochyby vyvfj ely stejnym zpusobem, bylo
by rozurnne, pokud by se to ukazalo byt i prakticke, uZivat
v obou pripadech stejne defini cc a prij mout za m(m tko moral-
ky obecne dobro ci blaho spolecenstv i spise nez obe.cne stes-
tL Ovsem z hlediska politicke moralky by tato deftm ce vyza-
dovala presnejsi vyrnezeni.
Kdyz clovek riskuje zivot, aby zachran il sveho bliznfho, zda
se take vbodnejs( f.ict, ze jednal spise v zaj mu obecneho dob-
ra ne:l. v zajmu obecm!ho stesti lidstva. Nepopirrun ovsem, ze
blaho a ~tisti jednotlivce se obvykle ztotoznujl a ze spokoje-
nemu, stastnemu kmeni se dar! mnohern lepe nez .kmeni ne-
spokojenemu a nesfastnemu. Yideli jsme, zc i v davnem ob-
dobi lidseych dej in prani spolecnosti pn rozene ovlivnovala
jednanf kazdebo jejiho elena, a protoze vs ichni touzi po stes-
tl, staJ se nejvyznamnejsim sekundarnim vodltkcrn a cilem
jednani , princip nejvyssiho st~stl"; nicmene roli primarni po-
hnutky a voditka hral spolu se soucit! nim (kvuli kteremu nam
zalezf na tom, jake mineni o nas maji ostatni) spoleeensky in-
stinkt. Tim j sme tedy odstraniJ i vytku, ~e v zilladech te nej-
uslechtilejsi stranky nasi prirozenosti spociv~ sobectvi, pokud
ovsem nepovafujeme za sobecke uspokojeni, ktere poci(uje
ka:ldy zivocich, fidl-li se spravnymi instinkty, a snahu vyvaro-
vat se neuspokojeni, ktere pocit'uje, je-li mu v tom zabraneno.
Pram a m1neni jednotlivych clenu spolecenstvi, vyjadrova-
na zprvu ustne, ale pozdeji take pisemne, jsou bud' jedinymi
voditky naseho jednani, nebo znacne posiluji spolecenske in-
stinkty. Takoveto nazory vsak nekdy mohou pusobit i proti
temto instinktfun. Dobrym pfikladem je tzv. zakon cti, tedy
zakon opirajici se o mineni nam rovnych, ale nikoliv vsech
nasich k.rajanu. Porusenf tohoto zakona, i kdyz bylo v pfimem
 142 0 p1lvodu (!lovlka
souladu s ryzf mon1lkou, zpusobi lo mnohym lidem vet.Sf vycit-
ky svedomf nez skutecny zlocin. Stejny vliv poznavame i vc
stras livem zahanbeni, ktere mnozf z nas pocitili i po rnnoha
letech, kdyz si vzpomneli na nejake nahodne poru~eni bezvy-
znamnebo, ale ustaleneho pravidla slusneho cbovani. Mineni
spoleenosti sc vet~inou ndi jakousi prosto u zku~enostl toho
co je dlouhodobe nejlep~i pro vsechny ~leny spolecnosti, av~ak
toto mfnen1 j~: casto mylne vzbledem k nedostatecnym zna-
lostem a slabym rozumovym schopnostem. A tak: po celem
svete vh\~nou ty nejpodivnej~f zvyky a pfedsudky, ktere j sou
zcela na ukor skuteencho blaha a §test£ lidstva. Prfldadem je
? esmirny. strach hinduisty, ktery porusi zakony sve kasty,
• mnohe j mc obdobn6 pripacly. Bylo by te~ke od sebe rozli~it
vycitkj sve~omr •. ktere poc ifuje hi nduista, kdyz podlehne po-
kusent U 811 1 llCCISLOU potravu, Od vycitek svedomi cloveka
u
ktery se dopustil krlldezc. Domnivam sc vhk, v prvnfm pfi~
pade budo u vycitky zrej me mno hem versi.
Nevi m e, jak vzniklo to lik podivnych pravidcl c hovanf a to -
lik podivnych n(tbofenskych vyznanf anijak se na celem svete
tak hlubocc zakorcni ly v lidske mysli. Stojf vsak za zmfnku
ze vira, soustavne vstepovam1 c loveku v prvnich letech zi~
vota, kdy je mozek je~te tvarny, dostava temer instinklivnf
charakte r. Pod statou instinktu pak je, ze se jim !ide rfd i bcz
ohJedu na rozum. Nemuzeme take l'ict, proc si urcicych obdi-
vuhodnych ctnoslf, jako naprlldad pravdomJuvnosti, vazi ne-
kt~re kmeny mnohem vice nef j ine43 ani proe se s podobny-
~J roz.dfly selkavlime i mezi c ivilizovanymi narody. Jeliko!
v1me, Jak pevn! se ;r.akofenily rnnohe zvlastnf zvyky a pl'ed-
sudky, nemusr nas udivovat, fe osobnf ctnosti, podporovanc
(?
rozumem tak tomu s kute~neje), nam nynf pnpadaji tak pn-
rozene, fc JC pokiMame za vrozene, ackoJjv nasi davni pred-
kov6 si j ich tolik neccn ili.
v Bez o hledu na mnohe zdroje poc hybnostf clovek obvykle
zreteln~ rozeznu vy§~f zakony monilky od niz§ich. Vyssf j sou
zalozeny na spole~enskych instinktecb a souvisf s blahem
o statnfch. Podporuje je i uzminf na.Sich blifuich a rozum. NiZ-
Porowufnl ror.umovjdr schopnostl &vlka a 11iUfclr f.ivolidru 143
§i zakony, i kdyf n~ktere bychom tak: oznacovat nem~li. proto-
ze vyzaduji sebeobetovani, se vztahujf zejmena k oam samym
a vyplyvaji z verejneho mineni, ktcr~ jiz pro~lo zku~~no~ti
a kulturnim vyvoje m, nebof u divochu tyto zakony neeXIStuJi .
Pri postupu lidske spoleenosti k c ivilizaci, kdy se male kme-
ny spojovaly do vet.Sfch celku , by i nejprostsi rozumova uva-
ha musela nabadat kaideho jedince, a by rozsiill sve spo lecen-
ske instinkty a soucit se v~mi cleny naroda, i kdyf je osobne
nezni. Jalcmile se dostane c lovek d k tomuto bodu, v roz~fre-­
ni jeho sympatii na lidi v~ech narodu a ras mu brani uz jen ne-
patrna pfekazka. Avsak pokud se od neho jini lide znacne li~i
vnej~fmi znaky c i zvyky, real ita bohuzel ukazala, zc mu. pak
nesmirne dlouho trva, nez j e zacne pova~ovat za sve bll~n i.
Soucil projevovany jinym tvorum ne~ lide m, tedy lidskost vu-
ci ttil.§im z ivocichu m, je zrcj mejednou z pomcrne nedavno na-
bytych moriln1ch vlas tnosti c loveka. Zdt1 se, ze ji divosi vu-
re
bec nemaji, az nato, si vazf svych domacfch zvirat. Jak m~o
byla vlastni starym Ctimanum, ukaz.ujf jcjich odporne g ladtii-
torske hry. Sam jsem se presvedcil , re samotna myslenka rnir-
neho zachazcni se zvfraty je uplnou novinkou pro v!tSinu gau~u
z pamp. Tato vlastnost, jedna z neju~lcchtilej§ich vlastnostf clo-
veka, vznikla zrejme z nMeho soucilu, ktery se stale zjemi'\o-
val a roz~i foval, az nakonec zahrnul v~echny citici tvory. Jak-
mile s i teto vlastnosti z.aCnou tide vdzit a n~kolik lidi se podJe
ru zacne l'idit, ~tri se vychovou a pl'ikladem i mezi mJadou ge-
neraci, a nakonec j i muze vybdovat i verejne m'm!ni. .
Nejvy~~ ~ mo~ny stupei'l mornlniho vyvoje nastane, kdyz SJ
uvedom{me, ze bychom meli ovladal j sve my§lenk-y, a to tak,
abychom ,anj v nejtajnej~ich my~lenk6ch nepomysleti ." a hli-
chy, ktere mim to lik z pnjemi'lovaly minulost".44 Cokohv nam
totiz pripomfna ~patny Cin, velice ulehcujejeho opetovne pro-
vedenL Marcus Aurelius jiz diivno lekl: , Jakymi my§lenkami
se obtru§, takova je i tva mysl, nebo~ tva du~e se zbarvuje tvy-
mi my§le nkami ."45
Na§ velky filosof Herbert Spencer ned(lvno vysvetlil sve na-
zory na moralni citeni a pravil 46 : ,,Jscm pfesved~en, ze zakou-
 144 0 puvodu tlovlka
senJ prospesnosti, ktere lidstvo ziskavalo a upevnovalo po
mno~e generace a v mnohych rasach, vytvonlo odpovfdajfcf
mod1flkace, ktere v nas za staleho predavaru a hromadenJ
ztvarnily urc~ite vlastnosti monilniho cfteni, tedy un~ite emo-
ce, reagujfcf na spn'ivne ~i spatne jednaru, ktere zjevne nej sou
zalozeny na individualnfm zakousenf prospesnosti." Zda se,
ze nenl nic nepravd~podobn~ho na tom, ze by se sklon k ne-
kteryrn ctnostem daJ ve v~tsf ~i mensf mife predavat damm
generacfm, a to ani ncmuslm zmiiiovat skutecnost, ze nase do-
mad zvfrata casto prenasejf n1zne zvyky a schopnosti na sve
potomky. Z duveryhodnych zdroju jsem slysel o pripadech,
kdy se sklon kc kradezi a ke Jhanr opakovane projevoval v ne-
kterych rod in(tch z vyssfch spolecensk9ch trid . Jelikoz je kra-
dez u bohatych lidi zlocinem zfldka se vyskytujicfm, nelze to
pokladat za m'ihodnou shodu okolnosti, vyskytne-Ji se u dvou
trr
c i clenu jedne rodiny. Jestlize se dedi spatne sklony,je prav-
depodobne, ze se dedi i sklony dobre. A jak velky vliv ma
zdravotnf stav t~la, a tedy i mysli , na monilnf citeni, to potvr-
df vetsina tech, kdo trpeli napfiklad chronickymi zazivacimi
potizemi nebo nemocemi jater. Oukazem je take skutecnost,
ze ,zvracenost nebo potlaceni smyslu pro monilku byva mnoh-
dy jednfm z pfiznaku dusevnJ nemoci' 447 a ze silenstvf, jak zna-
mo, se ~asto dMf. Nepochopime-li proces prenosu moralnich
zasad, nemuzeme porozumet ani rozdilum, ktere podle pi'ed-
pokladu mnoha badatelu v tomto s meru ex.istuji mezi ruzny-
mi lidskymi rasami.
Dokonce i jen ~astecny prenos dobrych vlastnosti by velice
napomohl prvotnf pohnutce, ktera pnmo ci nepfimo vyvera
ze spolecensk9ch instinktu. Uzname-li alespoii na chvilku, ze
jsou dobre vlastnosti dMicne, bude se zdat pravdepodobne,
ze se i takove vlastnosti, jako je cudnost, umirnenost a Iaska
ke zvHatum apod., nejprve vtiskly do mozku pomocf zvyku,
vycho~y a prikladu, ktere se prenasely po radu generacf v jed-
ne rodme, a ze mnohem mensf ci snad j .zadnou roli nehriila
skutecnost, zda jedinci s takovymito vlastnostrni lepe uspeli
v boji o preziti. HlavnJ zdr oj mych pochyb, co se tohoto zpii-
f'omvndnf rozwnovych schopnostf cloveka a nil.Uch tivocit:hll 145
Nobu dedicnosti tyee, spociva v tom, zc by se podle tehoz
principu museJy prenaset i tak nesmyslnc obyceje, povery
u zvyky, jako je napnklad hrUza hinduistu z neciste potravy;
I kdyz takovyto prenos neni snad o nic mene pravdepodobny
nez domnenka, ze zvii'ata dedi zvyk vybirat si urcitou potra-
vu, nebo i strach pred nekterymi neprateli, nikdy jsem se ne-
setkal s dllkazem svedcicim 0 tom. ze by sc ruzne povereene
oby~eje nebo nesmyslne zvykJosti dedily.. . .
Konecne, spolecenske instinkty, ktere Sl clovek stejne j akO
nizsi zivocicbove osvojil v zaj mu spolecenstvi, mu od same-
ho pocatku vnukaly prani pomahat bliznfm a soucitit s njmi
a donuti ly ho k tomu, ze mu zacalo zaJ.eZ.et na minenf druhycb.
Tyro pohnutky mu ve velmi ranem obdobi zi'ejme poslouziJy
jako primitivni pravidlo pro to, co je spravne a co spatne. AI~
jak se u cloveka postupne vyvijely jeho rozumove schopnostL
a zacal si uvedomovat i vzda l enej ~f dusledky sveho jedmini,
jak si osvoji1 dostatek znalosti, aby zavrhl zhoubne zvyky
a predsudky, jak mu vice a vfce slo nejen o prospec~, ~-e
i 0 stestf jeho bliznfcb, j ak se pUSObenfm zvyku, vypfyVaJI-
clho z blahodarne zkusenosti, vychovy a prikladu zjemnoval
a rozsirovaJ jeho soucit, ktery ji1 dovedl projevit take k !idem
vsech ras, k slabomyslnym, zmrzacenym a k jinym pro spo-
leenost neuzitelnym !idem a nakonec i ke zvirarum, tak take
stoupala m~ritka jeho moni.l ky. I moraliste derivacni skoly
a nektefi zastanci intuicionismu uznavaj{, ze uroveii moralk:y
ve srovmini s ranym obdobim lidsk9ch dejin stoupla. 411
Nekdy muzeme u zivocichu slcdovat st:fet dvou ruznycb in-
stinkru, a proto nas nepi'ekvapi, ze i v cloveku se obcas ode-
brava zapas mezi spolecenskymi instinkty s jcjich v?sl~d?Y~
mi dobrymi vJastnostmi a n:iz§imi, i kdy:l. docasne siJneJsuru
podnety Ci tuzbam i. To podle nazoru pana Galtona49 neni oijak
prekvapive, nebo~ clovek se pozvedl nad barbarstvi tep~ve.zce­
la nedavno. Podlehneme-li nejakemu poku~e nl, poctfuJeme
neuspokojenJ, hanbu, 11tost ci vycitky svedomf, pocity podob-
ne tern, ktere v nas zustavaji, jsou-li neuspokojeny nebo potla-
ceny jine mocne instinkty Ci tuzby. Porovnava.me totiz osla-
 146 0 puvodu cloveka
beny dojem, ktery v mis zanechalo prozite pokuseni, se stale
pritomnym spolecensk:ym instinktem a se zvyky, ktere j sme
ziskali v ranem detstvi a ktere v mis sllily po cely zivot, az se
nakonec staly temer tak silnymi jako instinkty. Jsme-li v~ak
stale jeste vystaveni pokuseni a nepodlebarne-li mu, je tomu
tak proto, ze v mis v te chvHi prevlada spolecensky instinkt
nebo nejaky zvyk, anebo proto, ze jsme se jiz poucili, ze se
nam pozdeji tento instinkt ci zvyk bude jevit v porovnani s osla-
benym dojmem daneho pokuseni silnejsf, a ze si uvedomuje-
me, jake utrpeni by mim zpusobilo jeho poruseni. Pokud jde
o budoucf generace, nemusime mit obavy, ze se u nich spole-
censky instinkt ci citeni oslabi, a muzeme spise ocekavat, ze
dobre navyky se posiiJ a ze se snad i ustaJJ vlivem dedicnos-
ti. V tomto pfipade se zmlrni i boj mezi nasimi vyssimi a niz-
simi motivy a zvirezf ctnost.
Shrnuti poslednich dvou kapitol
Neni pochyb o tom, ze mezi inteligend nejzaostalejsiho clo-
veka a nejvyssiho zivocicba je propastny rozdil. Kdyby byl
lidoop schopen zaujmout k sobe samemu nezaujate stanovis-
ko, j iste by uznal, ze myslenka vytvorit si z kamene nastroj je
naprosto nad jeho sily, a to ackoliv si dokaze udelat predsta-
vu, jak zpustosit zahradu, a ackoliv umi uZivat kameny pri bo-
ji nebo chce-li si rozlousknout orecb. Jiste by take pripustil,
ze by uz vitbec neby1 schopen sledovat prubeh metafyzickych
uvah, vyresit matematicky problem, uvazovat o bohu nebo se
obdivovat prekn1sne krajine. Nektere opice by mozna uvedly,
ze jsou schopny obdivovat, a ze nekdy dokonce obdivuji kni-
su barevne k:Uze a srsti svych partneni. v pareni. Uznaly by, ze
sice svymi vfkfiky dovedou tlumocit jinym opicim nektere ze
svych pociru, postrehU a prostsich prani, ale nikdy by je ani
nenapadlo zvuky vyjadrovat sve myslenky. Mohly by tvrdit,
ze j sou ochotny n~jriiznej si m zpusobem pomahat ostatnim l:le-
niim sveho srnda, nasazovat pro ne zivot a pffpadne se ujmout
jejich sirotki'1, ale musely by priznat, ze neziStna Iaska ke vse-
f'nmwuinf. rozumovyclr schopnosti clovlka a nifJfch f.ivociclui. 147
mu zivemu, kteni je tou nejuslechtilejsi vlastnosti cloveka, je
zcela nad jejich cbapani.
At je vsak rozdi1 v mysleni cloveka a zvirat sebevetsi, ne-
spociva v podstate, ale ve stupni vyvoje. Videli jsme, ze po-
city a dojmy, rllzne emoce a schopnosti, jako jsou Iaska, pa-
mef, pozornost, zvedavost, napodobovani, rozum, usudek
apod., jimiz se pysni clovek, se mobou v pocatecni, a dokon-
ce i ve znacne vyvinute podobe objevit i u nizsich zivocichu.
Zvfratajsou schopna i urCiteho dedicnebo zdokonalovaoi,jak
to vidime u domaciho psa, porovname-li ho s vlkem nebo sa-
kalem. Kdyby bylo mozne dokazat, ze urcite vysoce vyvinu-
te rozurnove schopnosti , jako naprfklad vytvareni obecnych
pojmti, sebepozm\ni atd., se vyskytuj.i vybradne u cloveka, coz
je ovsem krajne pochyboe, pak by se pravdepodobne nakonec
zjistilo, ze jsou tyto vlastnosti pouze miliodnymi vysledky ji-
nych vysoce vyvinutycb intelektualnich schopnosti, ktere jsou
predevsim vysl.edkem dlouhodobeho uzivani dokonale reci.
V kterem veku ziska dite schopnost abstraktniho rnysleni, za-
cina si byt vedomo sebe sama a zacina uvazovat o sve vlast-
ni existenci? Nato jeste nezname odpoved' a stejne tak nemu-
zeme odpovedet ani na otazku, na kterern stupni vyvojovebo
zehricku organismu se tento vyssi stupen rozumovych schop-
nosti objevuje. Jazyk, ktery je napul nauceny a napitl instink-
tivni, stale jeste nese pecei sveho postupneho vyvoje. Zuslecb-
fujici vira v boba neni vlastni vsem lidem a vira v nadprirozeoe
si1y prirozene vyplyva z jinych dusevnich schopnosti. Mozna
ze nejzretelnejsim a nejvyznamnejsim rozdilem mezi clo~~:
kern a vyssimi zivocichy je smysl pro moralku. Ale k tomu JIZ
nemusim nic dodavat, protoze jsem se pred chvili pokusil uka-
zat, ze spolecensky instinkt, prvotni princip mora1niho zalo-
zeni clovekaso, spolu s aktivne piisobfcimi intelektualnimi
schopnostmi a diisledky zvyku, prirozene vede k zlatemu ~r~­
vidlu: ,NeCin bliznimu svemu nic, co nechces, aby on cmll
tobe!" - a to je zaklad moralky.
v pristi kapitole ucinim nekolik malo poznamek 0 pravde-
podobnych zpiisobech vyvoje nekterych dusevnich a moral-
148
0 puvodu clovektl

ni~h vlastnostf ~!oveka. Alespon moznost existe nce tohoto vy-

VOJ~. n~lze poprtt, nebot denne vidime, jak se tyto vlastnosti
VYV.IJCJ.. u ka~deho ditete; a muzeme vysledoval dokonalou
gradac~ od du~evnfch schopnosti naprosteho idiota ktery za-
o~ta~a 1 _za nekterymi zviraty, az k du~evnim schop1;ostem ge- Kapitola V
ma, JakYm byl napnklad Newton.

0 VYVOJI DUSEVNfCH
A MORALNfCH VLASTNOSTf
V OBDOBf PREHISTORICKE
A CIVILIZOVANE SPOLECNOSTI

VYvoi du~evnfch schopnostf prostrednlctvfm pi'frodnfho vyMru -

Vyznam napodobovanf- Spolecenske a moralnf vlastnostl - Jejich
¥Yvoj v ramcl jednoho kmene - Vliv prfrodnfho vyberu na clvilizova-
ne narody - Doklad o barbarskem pOvodu civilizovanych narodll

Otazky, jimiz se budu zabyvat v teto kapitole, jsou nanejvys

dulezite, a le bohuzel se jim budu venovat jen okrajove a utrz-
kovite. Pan Wallace tvrdi 1 ve sve obdivuhodne studii, o niz
jsem se j iz zmfnil, ze potom, co si c lovek Mstecne osvojil du-
sevni a morfuni vlastnosti, kte re ho odlisuji od nizsich zivoci -
c hu, mohl se jizj en velmi nepatrne zmenit ve sve telesne stav-
be af jiz pl'frodnirn vyberem nebo jinymi zpusoby. Clovek totiz
diky svym dusevnfm vlastnostcm ,dokaze i s nemennym te-
lem setrvavat v harmonii s menfcim se vesmirem". Velmi dob-
re dokfie pnzpusobovat sve zvyky novym zivotnim podmin-
ka m, vynaleza nove zbrane, nastroje a nejruznejsilecky, aby
si obstaral potravu a ubranil se nebezpeci. Odstehuje-li se do
cbladnejsich krajin, c hranf se odevem , stavi si prfstresi, roz-
delava ohen a pomocf oboe vall jinak nestravitelnou potravu.
 150
Pomaha mnoha zpusoby svym bli~n1m a dokafe pred vfdat bu-
douci udalosti aji~ v do bach velmi d€Lvnycb zavadf delbu pn1ce.
Naproti to mu nits! zivocichove sc musf pfizpusobovat svou
telesnou stavbou, uby preckali znacne pozmene ne podmfnky.
Musi zes flit nebo zfskat silnej§f zuby c i drapy, aby se ubrani-
ti novym nepratell'am oebo aby unikli jejich pozomosti, musf
se jejich t!la naopak zmensit. Odst~huji-li se do chlad nej§ich
krajin, mus r se pokryt hus~i kozdinou nebo musf z me nit svou
telesnou stavbu. Jcstlize se takto nepfizpusobi, vyhynou.
Jak spnivne zduraznil pan Wallace, s du~evnfmi a moralnf-
ml vlastnostmi c loveka se to ma zccla jinak. l'yto vlastnosti
podlchajf zmenam a mame pine pravo sc domnfvat, ~e tyto
zmeny maj f sklon k dMicnosti. A pokucl byly kclysi vel ice du-
lezite pro pravekeho c loveka ajeho lidoopf predky, vl ivem pfl-
rodniho vyberu sc j e§tc zdokonuli ly a dale se vyvinu ly. 0 vel-
kern vyznamu du~cvnicb vlastnostf lu nc lzc pochybovat, ne bo(
hlavne jim vd~f c lovc!k za sve vudcf postaveni ve svete. Vi-
dime, ze na ncjprimitivnejsim stupni vyvoje spolecnosti vy-
chovali nejvice potomku tijedinci , ktcrf byli nejchytiej~f. kte-
rr dokazali vynalczt a uzfvat nejlep~f zbrane nebo pasti a klen
se dovedli ncjlcpc br~loit Kmeny, ktcrc mely nejvc t~f pocet
takto nadanych lidi, se nutne rozrttstaly a vytlacovuly ostaLnL
Pocet lidi zav isel predevsfm na prostfcdc ic h obzivy - a ty jsou
zase castc~n~ zavislc na pnrodnich podmfnkach, ale je~t~ moo-
hem vfce na tom, jak j ich lide dokazi vyufit. Kdy~ se kmen
rozrusta a vft~zf nud ostatnimi, ~asto se zvet~uje take tim, ze
si podrobuje i ostalnf kmeny. 2 Rust a s flajed nollivych prislu~­
nfku rna sice ur~ity vliv na uspech ccleho kme ne, ale ~astee­
nc! zavisi i na tom, jaky drub a jake mnoZ&tvf stravy si mohou
Iide obstarat. V Evropc byti !ide doby bronzove vyrla~eni ra-
sou, ktera byla silnej~r. a soud~ podle rukoj eti meeu, mela
i vetsf ruce. 3 Za svuj uspech nejspf~e tato rasa vd~~ila prede-
v~rm sve dovednosli v remeslne vyro b~.
Vse, co vfme o divosich nebo co muzeme usoudil z jejic h
tradic a ze starych pamatek, jejic hz histori i jiz dne~nf obyva-
telc zcela zapomneli , svMci o tom, fe uz od nejdavnejsfch dob
() 111!1'tJji duit!vnlch a mordlnfch vlastnoslf 151
(a ~o.pe~ ne krneny vytlacovaly ostatni. V c ivilizovanych oblas-
h!ch sv~ta i na pustych planicb Ameriky a na odlehlych ostro-
vcch Ti c h~ho oceanu byly nalezeny pozustatky vy:mfelyc h ~ i
davno zapome nutyc h kmenu. Je8t~ dnes v~ude civilizovane
nlirody vytlacuji barbarske k:me ny az do mist, kde jim pffro-
da zustava neprekrocitelnou prekazkou. A vetsinou se jim to
dan, i kdyf ne vzdy. diky jej ich dovednostem, ktere jsou plo-
dem rozumu. Je proto nanejvy§ pravd~podob n e, ze se du ~ev­
nf schopnosli cl ov~ka postupn~ zdokonalily predevsim pro-
stfednictvfm pnrodnfho vyberu; a tento zaver je pro nMe cfle
dostatecny. Bylo by jist~ zaj imave sledovat vyvoj kal.de j ed-
notlive vlastnosti od stavu , v j ake m cxistuje u nizsfcb zivoci-
chu. az do podoby, v jake se vyskytuje u ~ l ov~ka . K to muto
pokusu m ~ vsak neopravnujf anj me schopnosti, ani znalosti.
Ne m~ li bychom zapomfnat, ze jakmilo se predchUdc i ~ l o­
veka stali spoleeenskymi (a k tomu pravd~podobne do§lo jlz
ve velmi mnem obdobi), vzrostla jejich schopnost napodobo-
vani, usudku a zfskavanf zkusenosti, coz zna~n~ pozmenilo je-
jich dusevnf schopnosti do takove miry, te u njzsich Zivoeichu
po nich mufc me nal~ztj en stopy. Lidoopi majl, stejne j ako Iide
na ncj ni ~~rm stupni vyvoje, velmi silnlS vyvinutou napodobo-
vacf schopnost; a prosta skutecnost, o ni~ j scm se nedavno zmf-
nil. ~c fad nc zvife nc muzeme chytit do stcjne pasti na stejn~m
mfst~, sv&ll!f o tom. l.e zvfrala se ucl zku~e n osti a napodobu-
j f obezretnost ostatnfch. Kdyf mezi divochy nejakg muf, kte-
rY je dum ysl n~j§f nez ostatni, vynalezne novou past nebo zbrai"i
ci zpusob, jak lepe zautoeit nebo se bran it, pak neni tfeba vcl-
kych rozumovych scho pnosti, ale stac{ jen obycejny zaj em ,
aby ho vsichni ostalnf c lenove kmene napodobili, a tim z toho
take m~li ufitek. Jestlize sc nejakg novy objev soustavne uplat-
nuje, jistc to do urcite miry posiluje i rozum. A ma-li takovy
novy objev velkg vyznam, kmen se rozrusta, rozsifuje a vytla-
cujc ostatnf kmeny. V kmenu, ktery sc taklo rozmnoZil, je vZdy
vetsf nad~je, ze se zrodf dum talentovanr a dumyslni jedinc i.
Pokud pak tito lide po sobe zanechaji potomky, kten by mohli
zdMitjejich dusevnl prednosti. zve!Suje se oadej e, ze se naro-
 152
0 pt~vodu t.'lovi!ka
dJ je.§te talentovanej§i a chyt:fejsi jedinci, a to zejmena u malych
kmenu. Ale i kdyby po sobe zadne deti nezanechali stale by
jeste v kmenu zustali jejich pokrevnJ pnbuzni. Ze zkusenosti
zemedelcu 4 pak vfme, ze ukaze-Ii se pn porazce, ze je nejake
zvifc hodnotne, dajf se zadoucf vlastnosti ziskat zachovanim
a chovem jeho pfibuznycb.
Obratme nynf pozornost ke spoleeensJ<ym a moraJnfm vlast-
nostem. Aby se praveci Lide nebo lidoopi predchudci cloveka
mohli stat spoJccenskymi , muscli zfskat totez instinklivni ci-
teni, ktere vede OStatnf zivocichy k pospoJitemu ZpllSObU zi-
VOta. 0 tom neni pochyb. Byli zrej me nesfastni, kdyz sc mu-
seli od loucit od svych druhl'1, k nimz citili i urcitou Jasku,
varovali se navzajcm prcd nebezpcc[m a pomahali si v utoku
i obrane. To vse prcdpoklada urcitou mfnt soucitu, vernosti
a statecnosti. Tyto spoJccenske vlastnosti , o jejichz nesmlr-
~e~ vy~n.umu pro nizsf zivocic hy nikdo ne pochybuje, ziska-
h hde z rcJ me podobnym zpusobem, a to prostrednktvim pri-
rodniho vyberu, ktcremu napomahal vrozeny zvyk. Kdyz se
utkaly dva kmeny divochu, ktere zily na jedinem uzemf, pak
kmen, ktery mel vice statecnych a oddanych prislusnikU, vzdy
ochotnych varovat se navzajem pi'ed nebezpecfm, pomahat si
a chnlni t jed en druheho, mel vice predpokJadu k premozeni
druheho kme ne, ovsem za predpokladu, ze ostatnf podminky
byly vy_rovnane. Nesmfme zapomi nat, jak: obrovsky vyznam
musi mtt v nckoneenycb vaJkacb prirodnich UdJ vernost a sta-
tecn?st. Pi'ednost ukftzn~nych vojili pred neukazn~nymi tlu-
panu spocfva hl avn~ v duvere, kterou kaidy z muzu cfti ke
svym druhum. Poslu~nost, jak dobre ukazaJ pan Bagebots, ma
velkou cenu, nebot jakakoUv vlada je lepsi nez uplne bezvla-
di. SobeCti a svarlivi lide nedokazi zit pospolit:e a bez pospo-
litosti nelze niceho dosahnout. Kmen bonate obdareny temi-
to v~astnostmi se vl.dy rozroste a vltez1 nad ostatnimi kmeny,
al~ Jak ukazuji d~jiny, byva pozdeji premozen nejakym ji-
nym kmene m, ktery ma techto vlastnostf je~te vice. A tak sc
spolecenske a mon'llni kva1ity pomalu vyvijeji a sfii po celem
svete.
153
() V)l,·oji dusevnfch a mordln£ch vlastnostf
Lze si vsak polozit otazky,jak mohlo dojtt k tomu, ze v ram-
ci jednobo kmene najednou mnoho clenu ziskalo ~yto ~pole­
ccnske a moralru vla<>tnosti, a jak pote do§lo ke zvys~m stup:
n~ jejich dokonalosti. Je totiz velmi pochybne: ~by h~e. kte~
jiz znaji soucit a pomahaji ostatnim nebo ktefl JSOU neJvemeJ-
sl svym druhum, po sobe zanechali vice potomku ~ez sobee-
ti a zradni prislusnici daneho kmene. Clovek, kte'! by I. ocho:
ten radeji obetovat zivot nez zradit sve druhy, cozJe u dtv~cbu
caste, po sobe mnohdy nezanechal z~dne pot?~· ~ten b!,
zdedili jeho uslechti lou povahu. NejstatecneJSI muzt, ~t::1
vZdy stali v bojich v prvni rade a dobrovolne nasazoval1 z:-
voty za ostatni, v pritmeru umiraJi mnohem drive nez os~~:
Proto se nezda prllis pravdepodobne, ze by se mnoz_stv t hdt
nadanych takovymi ctnostmi ci stupen dokonalostl tec~to
ctnostf mohly zvysovat prirodnim vyberem, tedy pi'e~ivfmtm
tech nejlepsicb. Nemluvime zde totii o vitezstv1 Jednoho
kmenc nad druhym . v
Okolnosti ktere vedou ke zvy~e nc mu po~tu takto obdare-
nych prislus~ilru v ramcj jednoho Iemen~, jsou ~ice pril~~ slo-
zite, ne~ abycbomje mohli zcela pochopat, ale presto_m~zeme
vystopovat nektere pravdepodobne stupne tohoto vyvoJe. Za
prve je zrejme, re diky zdokonale nym rozum~vym schopnos-
te m a predvidavosti pnslu~niku kmene kafdy brzy po~h~pi,
ze bude-li pomahat SvJin bliznim, zfska take~~ ~plat.ku JCJ ICh
pomoc. Veden tim to sobecJ<ym motivem, osvOJLst zreJme zvyk
pomahat svym bliznim, pricemz zvy~ vykon~vat dobre skut~
ky rozhodne posiluje schopnost soucttu , ktera ~ak dava prvn~
podnety k dobrym Cinum. A navic zvyky,_ kterc ~sou po mnobe
generace posilovany, mivajf sklon k dedtcnostL ..
Dalsim a mnohem silnejsim podnetem k rozvOJI spolecen-
skych ctnostf je vsak uznani ci zavdeni od na~icb blizokb.
Jak jsme j iz videli , soucit v nas vyvolava zvyk respektv~vat
uznanf Ci odsouzeni ostatnfch, pricemz po uzm'lni touzLm.e
a odsouzeni je-li zamerene proti mim, se obavame. Tento cat
jsme zrejme' puvodne ziskali, jako v~echny, ostatni spo!:cen-
ske instink:ty, prostrednictvim prlrodniho vyMru. Nemuzeme
 154 0 ptivodu c/oveka
ovsem rict, kdy presne v nasem vyvoji si predchlidci ~Joveka
za~ali uvMomovat chvalu ci hanu ostatnfch a rid it se ji. Je nic-
mene zi'ejme, fe i psi vnimajf povzbuzeni, chvcUu a pokarani.
I nejzaostalejsf divo~ i znajf pocit pychy, coz jasne davajf na-
jevo tfm, jak si ukladajf trofeje za svoji chrabrost, jak jsou
zvyklf nesmirne se vychJoubat i j akou krajni peci venuj i sve-
mu osobnimu zjevu a zdobeni vlastniho tela. Kdyby j im ne-
zalezelo na mineni ostatnfcb, pak by takove proj evy nemely
zadny smysl.
Prirodnf Iide jsou jiste zahanbenl, porusf-li jakekoliv pra-
vidlo, a pocitujf zrej me velke vycitky svMornf, jak to ukazuje
pripad Australce, ktery chradl a nemel klidu, protoze nczabil
nejakou zenu, aby si tak usmfril ducha sve zemrele manzel-
ky. Trebaze jsem se nesctkal s zadnym podobnym pripadem,
~~e tezko predpokl(t?nt, ze by clovek, ktery radeji obetuje svuj
z1vot, nez aby zrathl svuj kmen, anebo ktery spfse pujde do
vezeni, nez aby porusil slib6 , necitil nejhlub~i vycitky svedo-
mi, kdyby nespln.il povinnost, kterou pokJada za posvatnou.
Muzeme proto dospet k zaveru, ze nasi predkove byli jiz ve
velml davnych dobach ovllvnovani chvalou ci banou svych
bliznich. Je jasnc, ~e by prislusnfci stejneho kmene souhlasi li
s jednanim, ktere by se jim zdalo prospesne pro obecne dob-
ro, a odsuzovali by jedm'ini, v nemz by videli zlo. Prokazovat
dobro ostatnim - ~init ostatnfm to, co chci, aby ~inill oni mne
~ t~ova je podstata moraJky. Je proto tezke docenit vyznam,
jaky mela v pradavnem obdobi touha po chvcUe a strach pi'ed
pohanou. Clovek, ktery by nikdy nepotlacil nejakou htubokou
instinktivni touhu, aby obetoval svuj zivot pro dobro ostatnfch,
mohl byt k takovym cinum vyburcovan svou touhou po sUive,
a svym prfkladem pak podnftiJ tutez touhu po slave v ostatnich
~uzich a v~budi l v nich u~lechtily pocit obdivu. Tim by uci-
mJ pro SVUJ kmen mnobem vic, nez kdyby stvoril potomky,
kterf by pravdepodobne zdedili jeho vynikajici vlastnosti.
Crm vice rna~lovek zkl!Senosti a rozumu, tfm spfSe chape
vzdale nej ~f nasledky sveho jedm\nf a zacina si cenit, ci dokon-
ce pokJada za posvatne osobnf ctnosti, umfrnenost, cudnost
() I'VI'tlji dusevnich a mortilnich vlastnostl 155
at d., ktere v dfivejsich dobach, jak jsme si jiz ukazali, ztista-
vuly naprosto nepovsimnuty. Nenf vsak tfeba, abyc? zde opa-
koval, co jsem jiz k tomuto tematu rekJ ve ctvrte ka~t~ole. Tun:
to zpusobem se nakonec nas smysl pro monHku c1li svedom1
stava velmi slozicym pocitem, ktery vyplyva ze spol&enslcych
instinkni, do znacne miry je veden uznanim nasich bliZnich.
ffdi se rozumem, osobnimi zajmy a pozdeji i hlubokymi na-
bozenslcymi city a ktery se upevnuje vychovou a zvykem.
Nesmime vsak zapomfnat, ze ackollv vysoka moralnf uro-
ven poskytuje jedinci a jeho detem jen malo~, ci ~o-konce ~u­
lovou osobnf vyhodu, zvysuje pocet vyspelych hd1 v danem
kmeni, a takovy pokrok v ~oralni uro.vni daneho spol~censt:f
je bezesporu nesmirnou vyhodou prot1 ostatnfm kmenum. Ma-
li kmen mnobo clenu, kteri maji vysoce vyvinuty smysl pro
kmenovou pospolitost, vernost, poslu ~nost a odvahu a ktefi
jsou vzdy ochotni pomahat jeden druhemu a obetovat se pro
spolecne blaho, pak takovy kmen musi prevladnout nad vet-
sin ou ostatnich kmenu. Zde se jiz projcvuje pfirodni vyber. Ve
vsecb dobach a po celem svete se jednotlive kmeny navzajern
vytlacovaly; a protoze v jej ich uspechu sebrala vyznamnou
roli moralka, vsude stoupaJa a zvysovala se mravni uroven
a zvysoval se pocet moraine vyspelych lidL ..
Je vsak velrni obtizne zjistit, proc prave tento kmen a ne Jl-
ny prevladl nad ostatnfmi a postoupil na vyssi. stu~en ci.vili-
zace. Mnohe pnrodni narody jsou dnes na steJne urovru, na
jake byly pred nekolika staletimi , kdy .byly objeveny. J~
poznamem1va pan Bagehot, casto povaZuJeme pokrok za pn-
rozeny rys lidske spoleenosti, ale historic tuto domne~ v~­
vraci. Drive tide ani zadnou pfedstavu pokroku nemeh a vy-
chodnf narody ji nemaji dodnes. Podle dalSi vyznamne auto-
rity, pana Henryho Malna7 , ,vet~ ina lidstva nikdy neprojevila
ani sebemensf prani, aby se zlepsilo zf.izeni jej ich obcanske-
ho zivota". Pokrok zrejme zavis1 na souhre mnoha priznivych
podminek, ktere j sou prilis slozite, nez aby. se d_aly uc.ho£i t.
Avsak mnozi badatele tvrdf, ze na pokrok pusob1 velm1 pnz-
nive chladne podnebi, neboi nut£ cloveka k rozvijenf vyrobni
 156 0 puvodu tlovlka
a um~l ecke ~innosti. Tak: nap~ik.lad Eskym~ki byli nemilosrd-
n~ nuceni ~ init mnoho dumyslnych obje¥U, avsak mlstn1 k:ru-
te podnebi j im neumo~nilo dal§l polcrok. KoCovny zptisob Zi-
vota, at uz na sirych planich nebo v hlubok:ych tropickycb
pralesfch ~i na pobrezfcb mon, byl ve vsech pfipadech brz-
dou polcroku. Kdy! jsem pozoroval obyvatele Ohi'iove zem~.
napadlo rnne, !e vlastnictvf ncjakeho rnajetku a stal6ho obyd-
lf a spojeni mnoha rodi n pod vladou jednoho vudce j sou ne-
postradatelnymi pfedpokl ady civilizace. Takovy zpusob ! ivo-
tn si zrej m~ vynucujc zurodiiov~nr pudy, pn~m~ k prvnim
krokUm v zem~dclstvf pravd~podobnc dochAzi dusledkem n~­
jake mihody, jak jsem uk:azaJ jif na jinem miste", napl'fklad
spadnou-li z ovocneho stromu na ncjaky kus pohnoje ne pLldy
semfnka a vyroste z nich mimofticl nc dobra odrUda. Av~ak
v sou~asne do be nejsme schopni ur~it, kdy se prirodnf 1ide po-
prve vydali na cestu k civilizaci.
Vllv p;irodniho vjberu na clvilizovane narody
Af dosud jsme se zabyvati vyvojem ~ loveka pouze od jeho
prcd lidskjch forem nf po sou~asn6 divochy, ale stlilo by s nad
za to pfipoj it i nekoliJc poznamek o vlivu pfuodnfho vyberu
na cilizovane n(lrody. Touto otiizkou se velmi seri6zne zabyval
pan W. R. Greg9 a pred nfm take p~n ove Wallace a Galton 10;
veginu svych pozndmek proto ~erpam z del t~hto tti autoni.
Mezi divochy du~ev n~ ~i telesn~ slabi jedlnci brzy umfraji
a prezfvajf oby~ej n c je n jedioci pevn~ho zdravi. Na druhe s tra-
ne my, civilizovanl lide, deUune v§e pro to, abychom snlf ili
umrtnost; stavime ustavy pro slabomyslne, t~lesne postifene
a nemocne, zav6dimc zakony na ochranu chudych a na§i lc-
kal'i vynakladaji ve§kery svtij um, aby udrfeli ka.Zdy zivot tak
dlouho, jak jen to je mozne. Marne dtiVOd se domnlvat, ~e 0~­
kovanf zachrfmilo tjsfce lidi slabeho zdravf, kten by j inak za-
hynuli na nc~tovi cc, a tak se slab( prfslu ~nfci civilizovanych
spolocnostf dale rozmnozujf - a zadny chovatel domacfch zv1-
rat nebude pochybovat o tom, re to musi Jidske rase velice
() v.\lvoji du!evnfclr a moralnfch vlastttostf
157
~kodlt. Je pfekvapive,jak rychle pusobi nedostate~na nebo ~e­
pravidelna pece na kvatitu domaciho chovu. Sotva se naJde
nekdo tak nerozumny, kdo by pokraeoval v chovu pnive tkb
nejhodich jedincU. nejde-li ovsem o lidl._ . •
Poci(ujeme-li povinnost pomahat slaby.~, JC ~o hlavne du-
sledek soucitu ktery jsme puvodne ziskall JakO Jeden ze spo-
leeenskych in~tinktii, ale ktcr9 se. pozdeji, ja~ jsem jiz ~~se
uvedl, postupne zjemnoval a rozsiJoval. Sou~1tu se ?emufe-
me vzdat ani tebdy, nabada-li m\s k tomu neuprosny rozum,
ani! bychom v sobe nezni~il i nejuslechtilejsf rys sve povahy.
Chlrurg v sobe muze potla~it pn operaci sou: it, neboi vi, f.e
jedna pro dobro pacienta, av§ak kdybychom um~sl ne zaned-
bavali slnbe a nemocne, docll ili bychom tim neJake budoucr
vyhody pouze za cenu nesmlrneho zla v plttomno~ti ..M~slme
proto snfl§et zaj iste zle dus led.ky toho, ze sl ~bi J~tt_lc• pfc-
zivaji a rozmnozuji se; ov§ak takove rozmn.oz~va.ru JC ome-
zov~no alespoi\ tim, ze slabsi a menocennf Jedmcl se nezenf
a nevddvaji v takove mne jako Iide. zdravf. To~o omezen1 by
se mohlo jeste vice upevnit, kdyby hde t~lesne 1 du§evne slabi
upustili od snatkU docela.. i kdyz v neco takoveho lze spise
jen doufat, nez to o~ekdvat. . .
v kaZde zeml, ktern rna po~tnou armMu, JSOU neJzdra-
vejsi mladi mu£ odvadeni na vojnu nebo sc sami do armad~
hh1sL Jsou tak za vat.ky pfud~asne vystavovani nebezp~( s~,
~asto propadaji mravni zkaze a nemohou sc v rnl~di .ofem~
Naproti tomu mensi a slab§{ muzi chatrneho zdrav1 zustlivaJI
doma, a maji tak rnnohem lepsi moznost ozcnit se a zanechat
po sobe potomky. ' ' . •
Ctovek hromadi majetek a odkazuJC ho svym detem, a tu-
diz jsou deti bohatjch v honb~ z~ ~.s~ch~m vc .v9hode pl'ed
detmi chudyml a to nezavisle na JeJ•ch fyz1cke ~~ dusevni vy-
spelosti. Naprdti tomu d~ti. rodi~ti. kteri se dozivaji niz~eho
veku, nebof jsou jen prumerneho zdravi a sUy, dMi maJetek
drive nez j ine deti a mohou take dfive uzavfit mantelstv! a za-
nechat vfce potomku, kteri ovsem zdMf j.ejicb chatrne zdra-
vL Ded.ictvf sarno o sobe nicmene nenf me zleho, nebof bez
 158 0 puvodu llnvlko
hromad~ni kapi tAJu by se nemohla rozvijet remesla, a prove'!
diky nim se rozvfjeJy civilizovane narody, kten5 za~aly p1c-
vladat na celem svc!re a vystndaly zaostale skupiny Jidi. Pfi-
merene hromad~nf bohatstvf ani nenarti!uje proces prirozene-
ho vyberu. Kdyf napnklad chudy ~lovek lrocbu zbohatne
a j~ho d~ti se dajf na obchod nebo na nejake rcmeslo, mus£ se
?eJprve prosadit. Nej lepe se pak uplatni ti, ktel'i jsou t~lcsn~
1 du~e~ne zdravf. Ex istence urciteho po~tu vzdelanych Jidf,
kterf s1 nemusi svou praci vydelavat na kazdodennf chlcb
je tak dulezita, ~ ji ani nelze docenit Tito lide vykonavajr
vc§kerou vysocc tnlclektualnf prad, na ktere zavisf vscchcn
hmotny pokrok, ncmluve ani o j inych jcjich prednostech. Jc
pravda, ze velke bohatstvf casto menf lidi v bezcenne tru bcc
neboe denne vidfmc bohace, kterr hloup~ a rozmarile rozha~
zuj f svuj majetek, ule takovych ncnr nikdy mnoho a take j ich
ubyva.
Pr~vo prvorozeneho na zisktu1 f ded icnycb statkC1je bezpros-
trcdn~j~fm zl~m, i kdyz puvodne moblo mfl znucnou vyhodu,
nebot vytvortlo vladnouci vrstvu a jakak:oliv vladn j e nespor-
ne lep§f ncz bezvladf. Nejsta~f synove, ackoliv jsou !Teba te-
lesne i dusevne slabf, vstupujf do manielstvl, zaUmco mladsi
synove sc zpravidla nezeni, pfestoze mohou byt po techto
s~an_kn~h v:spelej§l. Sebeneschopnej ~f nej starsf synove s de-
dicnyrm pravy zase nemohou uplne promamit sve bohatstvf,
ale take zde, jako ve v~ech ostatnfcb ohledech, jsou okolnosti
civi lizovan~ho fivota tak slofite, fe se vyskytujf i nejak~
vyrov n~vajfd vlivy. Mu~i. ktel'f jsou sv9rn pravem prvoroze-
nych ~~hati. si moh~u brat po generace nejkn1sncjsi a nejpC1-
vabneJ~I feny, ktere JSOu obvykle i zdrave a inteligentnf. Zle
nasledky, ktere by muselo vyvolat stale udrtovani teho!
uzavl'eneho rodu bcz jakehokoliv vyberu, jsou vyvazovany
tf~, ~e ~uzi pl'ejfc! si rozsil'it sve bohatstvf a moe dosahujf
svych cflu tim, zc s1 berou za zeny dedicky vellcych majetkll.
Avsak dcery-jedinAcci byvajf casta neplodne (uvadi to pan
GaJ.ton'~)...a tak se neustale pl'eru§uje pfima linie vzne~enych
rodm a JCJ ICh bohatstvi odteka postrannirrll vrAtky; nanestes-
0 v,11voji dusevnfch a mordlnfch vla.\·tn.ustl 159
li nikoliv smery, ktere by byly urtovany nejalcymi vynikajfcf-
mi kvalitami.
Civilizace sice mnoha zpusoby omezuje vliv prirodniho vy-
beru, ale zrejme naproti tomu pl'ispiva k lep§imu telesnem.u
vyvoji dobrou stravou a odstranenfm obcasnych nedostatkti .
Vyplyv:'i to ji.Z ze skutecnosti, ze kdykoliv byli civilizovan1
lide porovmivani s divochy, byli vzdy shledani telesne zdat-
nejsfmj1.'3 Civilizovani !ide take nejsou o nic mene vytrvali,
jak dok~izaly mnohe nebezpccne vypravy. Ani pfupych boha-
cych nemuze napachat pnli§ mnoho §kody, nebof ve srovnanf
se zdravymi Anglieany nizsich vrstcv je delka zivota nasi aris-
tok:racie u obou pohlavf jen o malo kratsi. 14
Obn1time nynl svou pozornost k duscvnlm schopnostem.
J est1i ~e bychom cleny kafd6 spo l c~en ske vrstvy rozdelili na
dve poloviny, z nichz jedna by zahrnovala duscvne vyspelej-
si a druM mene nadane jedincc. pak prvni polovina by se ur-
~ ite l<~pe uplatnila ve vsech povolanich a vychovala by vice
potomstva. Je nesporne, ze i v t~c h nejprosLsfch cinnostech je
dovednost a obratnosr urcitou vyhodou, i kdyf v mnoha po-
voh'inich, vzhJedem k znacne dclbe prace, jen zcela malou.
A proto se vsechny civilizovane narody snaff zvysit pocet
i urovcn dusevne schopnych jedincu. Nechci v~ak tvrdit. ~e
tato tendence nemuze byt vic ne! vyvazcna jinymi zpusoby,
jako napnklad zvysenim p<>ttu nedbalych a Hnych lidf, av~ak
i pro ry musi byt u~itou vyhodou, j sou-li schopni a obratnL
Proti nazorum, ktere jsem nyni vyslovil, byly casta vznese-
oy namitky, ze nejtal entovanej~f Iide v na~i historii po sobe ob-
vykle nezanechali potomky, ktefl by zdedili jejich vynikajfci
du~evni schopnosti. Pan Galton pravi' 5 : ,Vclice lituji, ze nemo-
hu vyl'esit jednoduchy problem, zda a nakolik j sou nadmiru
inteligentni muzi a zeny neplodnf. Prokazal jsem v~ak jit, 1~
nadani muzi rozhodne neplodnf nejsou." Veld zakonod6rc1,
zakJadatele blahodarnych nabozenstvi, vyznamni fi losofov6
a vMci, kteft pfinesJj svetu nejvet~ l objevy, se zaslouzili o po-
• 0 tom by se dalo v dneSnt dobl scdavych zruni!stn(mf Milnl.! pochybovat .. .
 160 0 pllvodu tluveka
krok Iidstva dalcko vic svymi dOy, ne~ kdyby po sobts zanecha-
li ~ctne potornstvo. Pokudjde o t~lesnou stavbu, prospfva zdo-
konaJeni druhu daleko vice vyber nekolika zdatnej~fch jedincu
a vylou~enf rnene zdatnych nez udrlovaru vjraznych a vuc-
nych odchylek.'" Tak tomu bude i s dusevnfrni schopnostrni,
nebot schopnej§f jcdinci sc v kafde spole~enske vrstviS uplat-
n.( lepe nel rnene schopnl, a pokud jim v tom nenf bran~no,
rozmno~uj f se a jejich poect narusUl. Jestlire se v nektere rn mi-
rode pozvedne uroven du~cvnfch schopnostl a stoupnc po~t
vzdelanych lid(, rnu1erne na zaklade zUkona 0 odchylk:ich z pru-
m~ru pl'edpokiMat, 1-e sc vyjimc~ne taJentovanf jcdinci, jak
ukazal pan Galton, budou objcvovat pone.kud ~astej i nd drive.
Co se mor(tlnfch vlustnostf ty~e. i u nejc ivili zovan~j~fch
mirodu probih a ur<!ity proces pot l a~ova ni tech nej h or~fc h sklo-
mt Z locinci jsou popravovani nebo na dlouhou dobu vezne-
ni , a proto ncmujf rno7.nost pren:i§ct sve zhoubne vlastnosti.
Melancholici a chorornyslo1 jsou zavirnni do ustavu ncbo sa-
mi pachaji sebevrald u. Nasilnfky ncbo Jidi Mdavc casto ccka
krvavy koncc. Ncklidnf Iide, kterf se nechteji venovat ~adne­
mu staJe mu zamestnani (a tcnto pozustatek barbarstvi jc vcl-
kou brzdou civi lizacc 11). se stehujf do nove osid lovanych zc-
rnf a tam se osvedcujf jako schopni pnlkopnici. Alkoholismus
a ncstl'idrny zpusob zivota je tak nicivy, ze takovy ~lov~k rna
ve vi!ku tficeti let nadtsji zft uz jen 13,8 let, zatlmco anglick)l
zemedelsky d~ lnfk rn~ v terni.e v~ku pred sebou je§t~ 40,59
Iet.' 8 ProstopMnc zcny rodf jen malo di!ti a prostopa§nf rnui.i
se rnalokdy l.cnf; oboj f trpf riiznyrni chorobami. Pfi chovu do-
rnac(ch zvfrat je v z:ijrnu u s~chu nespome dtilezite zbavovat
se jedincu, kterf j sou vyrazn! podradni, i kdyz jich nebyvli
mnoho. To plut1 zej rncna o nezadoucfch vlastnostech, ktere se
~asto opakujf, jako je tornu u ceme barvy ovcL U lid£ jsou
mozna n~kterc ncjhorsf vlastnosti, ktere se ob~as bcz jakcho-
koliv jasncho duvodu objevi v nekterych rodinach, navratem
k puvodnfrnu stavu, od nehoz je§te neuplynulo mnoho gene-
meL Tento nazor se zrejme odn1z( i v beznem us lovr, ze tito
fide jsou ceme ovce rodiny.
0 vyvoji duJevnfch a mord.lnlclr vlasmost{ 161
Pokud jde o vyspelou uroven moralky a vzrustajici pocet
moraln~ vyspelych Lidi v ramci civilizovanych narodu, ma pn-
rodni vyber jen nepatrny vliv, i kdyz jsme d1ky nemu puvod-
n~ ziskaJi zakladni spoletcnske instinkty. K tomuto tematu
jsem v§ak rckl jiz dost v pojednanich? pffcina~h, ~te~ vedou
u nizsfch ras k vzesrupu mon1lky, o vyznamu, Jak:Y rna occn~­
nf nasich blifnich; o posilovanl soucitu zvyke m, o pfikladu
a napodobovani, o usudku, zku~enosti, a dokoncc i o osobnfm
zajmu, 0 vychove v mladi a 0 naborenskcm dt~ni.
Pan Greg a pan Galton 19 si stoji za tim, i.e nejvet§i prekfik~u
k zvy~ovani poctu vynikajidch lidi v civili~o~antc~ zemi;hJe
skuteCOOSl, ze nejcbud~i a ncj JehkomyslneJ§f JCdLOCI, ktei'J ve~­
~inou take propadajf nerestem, se temer vzdy zeni a vdavaj(
drive nei. lide uvazlivi a ~etrnf, kter1 majf obvykle i v~echny
jim~ ctnosti a kter1 uzaviraji. t~anzel~tvi poz~eji~ ai. kd~~ majf
jistotu, fe budou schopni ut Jvlt sebe t sve d~tt. Ltde, kten vstu-
puji do manf.elstvi cffive, vytvol'i v urcitcrn obdobi vice geoe-
racl, ajuk prokazaJ Dr. Duncan20, splodi take mnohcm v~~c po-
tomk(t. Krome toho deti nurozene mladym matkam vaz1 vfce
a jsou ve~l. a pravdtspodobn~ tcdy i sil~ejsf, net deti starsfch
matek. Lehkomyslni, nemravnr a casto 1 ncrestnf clenove spo-
le~nosti se tudiz rozmnofujf obvykle rychleji nei lide prozhel-
nejsi a ctnostni. CiJj, jak to vyjadnl pan Greg: ,Nedbali, ~p~­
navi a Ifni lrove se mnofi jako kn1Jici, zatimco skrornny,
proziravy, ctizadostivy Skot, ktery rna uctu s~rn k sobe, je pi'l~­
nych rnor~lnich zasad, vaznChO nabozenskcho prcsv~d~cn{. UJC
moudr:Y a ukazneny, sva nejlepsi leta proziva v neJpilneJ~.im
snai.eni a svobodny, zenl se pozde a zanechavfl po sobe JCO
malo potomkU. Pfedstavime-li s i zerni, kde puvodne zilo tisic
Anglosasu a tisic Keltu, pak po dvanacti generacich by '/6 oby-
vatelstva tvorili Keltove, aJe '/6 majetku, moci a nadfull by vlast-
nila zbyvajfci 1/ 6 Anglosusu. Ve ve~nem z6pase o existenci by
prevH\clla menecennejsi a mene nadana rasa, ale neprevladl.a
by dUcy svym kvalitftm, nybrz diky svym nedostatkum."
Tato sestupmi tendence je nicmene ruznymi zpusoby ome-
zovana. Videli jsme jiz, zc prostopasnici trpi vysokou t1mrtnos-
 162 0 puvodu clovlka
ti a Iide velmi zhyraii po sobe zanechavaji malo potomku. Nej-
chudsf vrstvy se tisni ve mestech, a jak dokazal Dr. Stark na
zaJclad~ skotskycb statistik za deset letz•, umrtnost mladych
i starych je ve m~stech vyssi nez na venkove .,a v prvnlc h le-
tech zivota je ve mestech umrtnost temer dvakrat vyssi nez ve
venkovslcych oblastech". Jelikoz tato cisla zahmuji bohate
i chude, bylo by jist~ t1eba dvakrat vice porodti, aby se vyrov-
nal pomer nejchudsich mestskych novorozencu s poctem no-
vorozencu z chudych venkovslcych rodin. Pro zeny je snatek
ve velmi rant:m veku take znacne nebezpecny; ve Francii bylo
napNklad zjisteno, ze ,ve veku do dvaceti let umin1 dvakrat
tolik vdanych zen nez svobodnych". I umrtnost manzellt mlacl-
slch clvaceti let je .,nesmfrne vysoka"22, ale tezko rict, jakou
to mttze mft pflcinu. A nakonec, kdyby si muzi, ktefi uvazli-
v~ odkliiclaji snatek, dokud nemohou dobre uzivit sve rodiny,
moh li vybfrat zeny v rozkvetu zivota, jak se vlastne take cas-
to stava, pak by by I pomer prfrustku u vyssfch spolecenslcych
vrstev jen nepatrne nizsL
, Na podklade velmi rozsahleho statistickeho materialu, po-
rtzeneho behem roku 1853, bylo zjisteno, :le ve Francii umf-
raji svobodnr muzi ve veku dvaceti az osmdesa.ti let mnohem
casteji nez muzi zenatf: napriklad z kaideho tisice svobod-
nycb mu:UJ ve veku od dvaceli do rriceti let rocne umira I I ,3
muzu, zatfmco ze stejneho poctu zenacych je to pouze 6,5.23
Stejny pomer se projevoval i v letech 1863 a 1864 u veske re-
ho obyvatelstva nad dvacet let ve Skotsku: napffklad z kafde-
ho tisice svobodnych muzu ve veku od dvaceti do tficeti let
jich zemrelo ro~ne 14,97, zatfmco ze stejneho poctu zenatych
muM pouze 7 ,24, coz je mene nez polovina. 24 Dr. Stark k to-
~u p~zna~enava: ·:Mliideneck9 zivot je zdravi nebezpecnej-
st nez vet~ma te7.kych povolan1 nebo bydleni v nezdravych
obydlich ci ctvrtich, kde njkdo neprojevil sebemen~i snahu
zlep~i t hygienicke podmfnky." Nizsf umrtnost povazuje za prf-
my dusledek ,manzelstvf a sporadanejsfho rodinneho zivota,
ktery k tomuto stavu pati'f". Uznava vsak, ze prostopasne, zhy-
() vyvoji du!:evnfch a mtJrtilnlch vlastnostl 163
rule a zlocinecke vrstvy, ktere se dozivaji nizkeho veku, se ob-
vykle nezeni. A stejne je nutne uznat. ze mu:ti slabe konstitu:
ce chatrneho zdravi nebo jinak vazneji postizeni telesne c1
du,~evne se vetSinou ani nechtej i zenit nebo byvaji odmitnuti.
Dr. Stark dochazi zrejme k zaveru, i.e manzelstvi je hlavni pri-
cinou toho, proc se lide dozivaji vysokeho veku, nebo( zjisti!,
ze zestarH i.enati mufi jsou stale je~ te v tomto ohledu ve vy~
hode oproti stejne starym svobodnym muMm. Avs~k kaid~
jiste zn.a pripady, kdy s~ nejak:Y muz slabe.ho zdrav), v ~a~l
neozeml, a prece se doztl vysokeho v~ku. 1 kdyz st.tJe zusta-
val slaby, a mel proto vzdy men~i nadeji na zivot nebo na sna-
tek. Zaver Dr. Starka podporuje je~te jedna pozoruhodna okol-
nost ze totiz francouzske vdovy a vdovci trpi ve srovnani
s lid'mi zijicimi v manzelstv.i vysokou umrtnostt. Dr. Farr to
nicmene pfiCitii cbudobe a ~patne mu z.pusobu zivota, ktery ob-
vykle nasleduje, kdyz se rozpadne rodi n~, a t~~ ~~rmutku.
Vcelku muzeme spolu s Dr. Farrem uzavftt, ze mzst umrtnost
zenatych rnuzu oproti svobodnym muzum, ktera je zrejme
obecnym pravidle m a ,je predevsim dusledkem st!'i leho vyl~­
<5ovfmi nedokonalych jedincu a proziraveho vyberu tech neJ-
lepsich z kaZ.de nasledujici genernce", muzeme pricist vybe-
ru, ktery se tu vztahuje jen k manzelstvi a pusobi na vsechny
telesne dusevni a moralni vlastnosti.25 Muzeme z toho usou-
ctit, ze ~ravi a poradni !ide, kteri se d louho nei.eni jen z ro-
zumovych duvodu, vysokou umrtnostl netrpf: . ,
Jestlii.e nebude nejruznejsimi zpusoby, o mchz JSem se bh-
ze zminil v poslednich dvou odstavcich, a mozna jeste jiny-
mi dosud nezm1mymi zpusoby zabraneno nerestnym a ij inak:
m~necennym clenum spolecnosti, aby se rozmnozovaU rych-
leji nez sporfldaoe vrstvy, bude narod upa~at, jak: s~ ostatne
jiz casto v dej imich lidstva stalo. Musime St uvedomtt, ze po-
krok nem zadnym nemennym zakonem. Tezko pochop1me,
proc nektery civilizovany narod vzkveta, sili a roz~m1M se vice
nez jiny nebo proc stej ny narod dosahuje rychleJsiho pokro-
ku v jednom a ne v ji nem obdobi.. Muzeme jen fict, ~~ to za-
visi na vzestupu vlastniho poctu obyvatel, na poctu Lld1 nada-
 164
0 puvodu C/oveka
nych vysokymi d~~evnimi a monilnimi schopnostmi i najej ich
v~~obecn~ urovm. Telesna stavba rna na to vse zrejme maly
vhv, krome toho, Ze ve zdravem tele byva obvykJe i zdravy
duch.
Nektefi badatele pfisli s nazorem, ze vzbledem k blah odar-
ne mu u~inku ncjvyssich dusevnicb schopnosti na cely narod
by meli sta!f [{ekove, kteri, co se techto schopnosti ty-ee, ne-
sporne stalt o n~kolik stupnu vyse nez vsechny tehdy existu-
jici narody 26, dosahnoutjeste vetsiho vzestupu, po~etne se roz-
ritst a zal idnit celou Evropu, pokud by mel pnrodn f vyber
skute~ne tak zmt~ny vli v. V tomto nazoru Jze vytusit predpo-
klad, tak ~asto vyslovovuny v souvislosti s telesnou stavbou
ze existuje j akysi vrozeny sklon k nepretrzitemu dusevnfm~
i ~el:snemu vyvoji. Vc,skery vyvoj vsak zavisi na souhre priz-
n~vy~h podmfnek ~ prtrodnf vyber pL:tsobf pouze pokusne. Je-
dmct a rasy mohlt ziskat ur~ite nesporne prednosti, a prece
nemusi pre~lt, ncusp6ji-li v jinych ohledech. Je mozne zc
upadek f{ecka ZpliSObiJa nejednotnost drobnych statu, J~aJ(t
rozloha zeme, zuvedenf otroctvi nebo nasledky vystrednfho
zp~~~bu zivotu, ~l~bot i'{ekove nepodlehli, dokud ,se uplne ne-
vyz!lt a ncprohntlt do morku kostf". 27 Zapadoevropske narody,
ktere__dnes tak nezmeritel n~ ~~edstihuji sve barbarske pl'edky
a stOJI na samcm vrcholu ctvJilzace, vd~i za svou dokonalost
j:n zcelu malo ncbo vubec pl'imemu dedictvi po starycb ({e-
CICh, ale nesmfrne je obohacuje liter3.mf odkaz tohoto obdi-
vuhodneho mirada.
..: Kdo !'"uze s jis~olou net, proc kdysi tak mocny spanclsky
n~od zu~tava nym pozadu za ostatnfmi? Jeste sloZitejsim pro-
blemem JC probuzcnf evropskych narodu z temneho davno-
velm. V tomto davncm obdobi, jak poznamenal pan Galton
temer vsichni Iide j emnebo ducha, kten se chteli venovat me~
ditacim nebo vzdelanosti, nemelij.inebo utociste nez v ochran-
ne naru~i cfrkve, ktera od nich ovsem vyzadovala celibat2s,
coz mohlo tezko zustat bez ~kodlivych misledkiJ na kddou
dalsi generaci. V teze doM vybfrala svata inkvizice nejsvobo-
domyslnej~i a nejstatecnejsi muze a necbava1a je upaJit ne bo
0 v.vvoji du.revnich a moralnfch vlastnost.f 165
uvrhnout do vezenL Jen ve Spanelsku by lo bebem tfi stoletl
vyhlazovano na tisic nejlepsfch muzu ro~ne, muzu, kteri po-
chybovali a kladli otazky, a nelze popl'it, ze bez pochy~nosti
neni pokroku. Zlo, ktere tim katolicka cirkev napachala, Je ne-
zmentelne, i kdy:l bylo nesporne do urcite a snad i do znacne
miry vyvazeno v jinycb smerech; a pres to vsechno Evropa
ucinila nesmirne rychly pokrok.
Pozoruhodny uspech anglick9ch kolonistu ve srovnani s os-
tatnimi Evropany byl pricftan jejich ,odvaze a vytrvaJosti"
ajej ich vysledky se daji dobfe Uustrovat srovnanim pok:roku,
jehoz dosahli Kanad'ane francouzskeho a anglickeho pi:1vodu.
Ale kdo muze rict, kde Anglil:ane vzali svou energil? Je zrej-
me mnobo pravdy na tvrzeni, ze obdivuhodny pokrok, ktery
zaznarnenaly Spojene stt\ty, i c harakter jejich obyvatelstvajsou
vysledkem pfirodniho vyberu, nebot do teto ve.like zeme se za
posledn1ch deset az dvanact generad pristehovali nejener-
gil:tejsi, nej podnikavej si a nejstatecnej~ i tide z cele Evropy
a dost'thli tu nejve~iho uspecbu. 29 Zah ledfme-li se do daleke
budoucnosti, pak myslfm, ze dustojny pan Zi ncke vubec ne-
prebani, kdyz tvrdP 0 : ,Smysl v~ec h serif historicky-ch udalosti,
jako napriklad tech, ktere umoznily ku lturni rozkv6t Recka
nebo vedly k rozvoj i Rimske rf§e, muzeme chapat pouze tebdy,
podivame-li se na ne v souvislosti s mohutnyrn proude m an-
glosaskeho stehovaru na zapad, nebo jeste spge jako na jeho
pruvodni jev." Af je problem pokroku civil izace sebezahad-
nejsi, vidime alespon, ze m1rod, z nehoz po dlouhou dobu vy-
cMzeli vysoce vzdeLani, podnikavi, state~nl , vlastencetl a obe-
tavi lide, obvykle nakonec vynikne nad v~emi mene nadanymi
narody.
Prirodni vyber pusobf na zaklade boje o existenci a te n je
dusledkem rychleho rozmnozovani. Nezbyva nez trpce Lito vat,
ze se ~lovek mnozi prili ~ rychle, i kdyzje nasnade otazka, zda
j e to moudre, nebo~ to vede u barbarskych kmenu k zabijeni
nemluvnat a mnohajioym zlum au civilizovanych narodu ke
krajni cbudobe, celibatu a pozdnim manzelstvim rozva.Znych
lidL Jelikoz vsak clovek podleha stcjnym nepriznivym fyzic-
 166
0 ptlvodu tlovlka
Jcym vlivum jako nizsi zivocichove, nema pravo OCekavat, ~e
se bude m~t vyhn~ut m1sledkum boje o existenci. Kdyby ne-
byl v davnych dobach vystaven pfuodnJmu vyberu, jist! by
nedosahl sv6ho nynej~iho postavenJ. V mnoha oblastech sv~­
ta je~~e. vi dime obrovske pros tory urodne pudy, ktere by mo h-
ly_UZIVlt mn~ho stastnych rodin, ale zije tu jen hrstka kocov-
nych nomadu. Z toho by se dalo usoudit. le boj o cxistenci
v t!chto oblastech nebyl dostateen~ tvrdy, aby dohnal clove-
ka k vyssi zivotnf urovni . Soud~ podJe toho, co vfmc o clov~­
ku a ~izslch zivocisfch, byly dusevnf a mon1lnf vlastnosti vMy
natoltk prom! nlivc, ze svym nos ite lum umo~novaly dfky pl'1-
s~be~f prfrodnfho vyberu st:ily vyvoj. Je zrej me, ze tukovyto
vyvo.r pfeclpoki£Lda souhru mnoha prfznivych okolnostf, nle lzc
poc~ybovat 0 to~. ze by tyto pfrznive okolnosti clokazuly pu-
sobtl, kdyby se ltde tak rychle nemnozili , a tim nedocM zeJo
z
k tu~ lvr~emu bop 0 zivot. toho, co vid(me nap~fklad v ne-
~terych Jlhoamcnckych zemfch, mu~eme dokonce soudit:, ze
hde, klere bycho m mohli oznacit za c ivilizovanc, jako jsou
§pat~el~lf osudnfci, zacfnaji Je nivet a upadal, majf-li pfili~ snad-
·~: z•v,otnf podmfnky. U ~nacne civilizovanych narodti jiz sou-
stavny po kro k nenr prflts podminen pi'frodnfm vyb~rem, ne-
b?( lakoveto narody sc nevytlacuji a nevraZdf navzajem jako
dtvosske kmeny. Schopn~jsf c lenove daneho spolecenstvf se
vsak v dlouhodobe perspektive uplati'iuji lepe nez mene schop-
nr a zanecMvajf po sobe cetnej~i potomsrvo, coz je take utti-
t~ forma prirodniho vyberu . Jednou z nejpusobivej~fch pncin
pokro ku jc zfejmc dobra vychova v mJadi, kdy j e mozek je~­
te .dostateene tv~my, a take vysoky stupen dokonalosti t&:h
fl~JSChopnej~ich j edincu, zvecneny V zakonech, 7.Vyclch a tru-
dtcfch .daneho naroda a prosazovany verejnym mfnenim . Mu-
sfme sJ ov~em uvMomit, ze vliv verejneho mineni zavisf nu
na~em ocenenf kladneho a zaporneho m[neni jinych a ze za-
ldude~ tohoto ocenenf je souc it, ktery, jak j e zrejmc, puvod-
nc vzmkl dfky prfrodnimu vyberu jako j eden z nejdu lofitej -
~kh prvku spolecenskeho instinktu.3 1
0 vjvoji duievntch a mordlnfcll vlastnostf 167
Doklad o barbarskem puvodu
viech civilizovanych narodu
Toto te ma zevrubne a vynikajfdm zpusobem zpracovali sir
J. Lubbocklz, pan Ty lo r, pan M 'Lennan a dal ~f. a proto posta-
ci shmu-ti zde jen stru~ne :clvery jejich praci. Tvrzeni, ktera
n~ctavno uverejnil vevoda z Argyllu33 a pfed nim. t~e arcibis:
kup Whately, podporujici n~or, 1c c lovek se obJevtl na Zeou
j iZ jako civilizovana bytost a te v~ec~ny pri.rodni nar~y od
tech dob zaznamenaly upadek, m1 prtpada Jako slaby argu-
ment ve srovnani s nazory opacnymi. Mnohe civilizovane na-
rody jiste prodelaly upadck a nektere mo!na klesly az k upl-
nemu barbarstvi, i kdyf jsem slim pro to zfidny doldad nena§el.
Obyvate le Ohnove 1.emc byli pravd~podobne vytlaceni done-
hostinne krajiny nejakymi premof itc li , a v dusJe~ku toho moz~
na j ejich kultura upadla, ale bylo by tezke dokazat, ze kleslt
mnohe m niz ne1 Botokudove, kterf o byvaji nejkrasnej§f kra-
je Bmz ilie. . .. ,
Dukazy svedc icf o tom, l.e v~echny c tvtltzovane n~~Y p~-
sly barbarstvim, se jednak opirajr o zfetelne stopy dn~eJ§i mz-
keurovn! j ejich zvyku, predswv, j azyka ald., ~ter~:• tyto ~a­
rody dosud zachovaly, jednak o doklady toho, ~ pnr<><!~ lid.e
jsou sami o sobe schopni se pozvedn~ut o. n~koh k s~pnu k.ct-
vilizaci a vlastne to ji ~ take dokazah . Dukazy prvm skupmy
jsou nesmim! zajimave, aJe ne mohu je zde r~zva.det. Jde o ta-
kov6 pffidady, jako je zpusob poeitani, kt~re, J~ Jasne vys~!t­
luje pan Tylo r na pnkladu slov dosud u~v~nych v. n.ekterych
krajich, vzniklo z pocitani prstu, a to neJd~tve prsto Jedne ru-
ky, pak druM, a nakonec i prstu na nohou. Stopy to~oto ~­
~(nani naJezame je§te v na§i desetinn6 soustav! 1 v fimsk.Ych
cislech, kde po znaku v, predstavujkim zrej me zjednodu~en~
vyobrazeni lidske ruky, postupujeme ke znaku VI, kdy ~e uz
zrejme po~ ital o i pomod druhe ruky. Rovnez ,na§e v.yrazy
kopa a desetjsou zalo~eny na dvacctinne m syste mu, pf!cemz
kafda dvacitka predstavuje j ednotku, c ili jednoho ~lov!ka''
jak: by to vyja&il Mexikanec nebo Karib".34 Podle nazoni vel-
 168 0 vjl•oji du!evnlch a nwrdlnich vlast11osti 169
0 puvodu Elovllr.a

ke a stale se rozrustajlcf filologicke ~koly nese kazdy j azyk ie by si tebdej~f ~l ovek schopnost hrub! otesAvat kamenne na-
~topy sveho pozvolneho a postupne ho vyvoje. Tak j e tomu stroje odne kud vypujci l. Pazourkove nastroje byly nalezeny
1 s pismem, nebo[ jcdnotliva pfsmena predstavujf pozustat- ve velkem mnozstvf ve v~ech castech Evropy az po i'{ecko,
ky obrazoveho znazo rn! ni. Nelze cist dila pana M ' Lennanal' dale v Palestine, Jndii, Japonsku, Novem zetandu a v Africe
a nepfiznat, fe tem!f v~echny civilizovane m1rody si dosud za- vcetne Egypta, ale dne~ni obyvatelstvo j e uz nepouziva. Exis-
chovaly stopy tak primitivnich zvykU, j ako je nasilny unos zen. tuji take nepffme dtlkazy, re je kdysi pouzivali i Cii\ane a sta-
0 ktere m ze starov!kych narodu, pta se tentjz autor, mu!eme n 2ide. NeJze proto pochybovat o to m, ze obyvatele tecbto
tvrdit. ze byl puvodnc monogamni? Stejn~ primitivni byla pu- zemi, ktere predstavuji remer cely civilizovany svet, z~ kdy-
vodnf pfedstava spravedlnosti,jak se projevovala ve valeenem si na urovni barbarstvi. Domnfvat se, fe clovek byl puvodn~
pravu a v jinych zvycfch, jejich~ pozllstatky se dosud zacho- c ivilizovany a pozdeji na tak rozsahJCm uzemi prodelal na-
valy. Mnohe dosud roz~frene predsudky jsou pozllstatkem sta- prosty upadek, znamena politovanfhodn.e podcei'lo~nni l~ds~e
cych a klamnych nabo~enskjch pover. Ncjvy~~~ forma nabo- pfirozenosti. Nespome pravdepodobn~J §f a potM1telneJ~i JC
zen~tv~ - velkole p(t pfedstava boha, ktery nem1vidi hfich mizor, fe se po krok upl atnoval mno hem vice ncz upa~ek a ze
a mtluJc dobro - byla v davnych dobach neznama. clovek postupoval, byfjen pomalymi a pT"eru§ovanymt kroky,
Obra(me nynr pozoroost ke druM skupine dllkazl:t. S.i r od zcela nizke (trovne az po nejvy~~i urovel\, jake lze dosah-
J. Lubbock poukazal na to, ze n~kterf divo~i se v poslednf do- nout ve vedeni, moraJce a mlbozenstvL
be zdokonalili v urcitych svycb jednodu~~icb remeslech. Na
zakl.ade jeho nanejvy~ pozoruhodnych tldnju o zbranich, na-
stroJich a femeslcch divochu nejnizn~j§ich castf sveta nelze
pochybovat o ~om, ze temef ve v§ech pffpadech jde o objevy
na sobe ne~v•sle, snad j en s vyjimkou rozd! Javani ohn~.36
Vysti~nym prfklade m takovehoto nezavisleho objevu j e aus-
tral~~y bume rung. Kdyz doslo k prvnimu setka nf s Tahifany,
b.yb JIZ v mn~ha ohledech daJeko vyspelej~f nez o byvate le v~t­
~my Polynes1e. Nemame zadny opnlvne ny duvod k domnen-
ce, ze by vysp~l~ kultury puvodnich obyvate l Pe ru a Mexika
pochazely z jinych zcm£3 7 ; tito lide zku ltivovali mnobo mist-
nich rostlin a choval i take nekter~ dom~cf zvrrata. Muslme si
uv!do mit, u by ani n~jak~ zatoulana posadka z polocivilizo-
vane zem~. ktcn'i by ztroskotala u brehu Amerik:y, nemohla
mit Mdny vyraz ny vliv na tam~j~f obyvatelstvo, pokud by
ov~em u.z ~amo nebylo dostate~ne vysp~le, jak to ostatne de-
monstruJeJe n nepatrny vliv vet~ iny mlsionaru . Podivame-li se
do vel~i davneho ~?dobi lidskych d~j in, objevi se pred mimi
paleohtJck~ a neoltt1cke obdobf (abychom po uz ili dobre zna-
mych termfml sira J. Lubbocka), a nikdo pak nemuze tvrdit,

Kapitola VI
0 PRfBUZNOSTI
A RODOKMENU CLOVEKA
Postavenl ~lov~ka v zlvo~l§ ne i'l§l - Pflrozeny rodokmen - Malo
vyznamne pfizpOsobitelne znaky - Rllzne drobne shodne znaky
mezl ~lov~kem a ostatnfmi prlmaty - Zarazenf ~loveka v pi'iroze-
ne soustave - Kolebka a starr lidstva - Nedostatek spojovacfch
fosilnfch ~lankll - Niz§l stupne lidskeho rodokmenu, jak se jevl za
prve z hlediska pflbuznosti, za druhe pak z hlediska telesne stav-
by - Prapuvodnl hermafroditismus obratlovcu - Zaver
I kdy! vezmeme za svc tvrzeni nekterych prirodovedcu, :le
rozdfl v telesne stavbe cloveka a jeho nejbliZSich pribuznych
je znacny, a budeme souhlasit i s tim, ze je mezi nimi nesmirny
rozdil v dusevnich schopoostecb, fakta uvedena v predchozich
kapitolach velmi jasne dosvedcuji, ze clovek pochazi z neja-
ke niz~i formy, ackoliv spojovaci c1anky nebyly dosud obje-
veny.
Clovek pod leba. cetnym a ruznoroctym zmenam, kten~ zpu-
sobuji stejne obecne priciny a ktere se ridi a prenaseji na za-
klade stej nych za:kono jako v pripade nizsich zivocichu. Roz-
~nozil se tak rychl e, ze byl nutne vystaven boji o preziti, a tim
1 prfrodnfmu vyberu. Dal vzruknout mnohym rasam, z nichz
nektere j sou tak od lisne, ze je prirodovedci casto povazujf za
samostatne druhy. Lidske telo rna stejnou strukturu j ako te1a
() fli<fbuz.nosti a rodokmenu tloveka 171
ostatnlch savci.t a prochlizi stejnymi fazemi embryonalniho vy-
voje. Ponechalo si cetne rudimentami a neu~itecne casti, kte-
rc zajiste kdysi mely svou funkci. u cloveka se nekdy znovu
objevuji vlastnosti, ktere, jak se di.tvodne domniv.am~, ~ely
jeho davni predci. Kdyby mel clovek naprosto odh~ny puvod
nez vsicbni ostatni zivocichove, musely by byt tyto ruzne sho-
dy pouhymi hnckami prirody, ov~em predpokladat neco tako-
veho je nemozne. Vy~e uvedene skutecnosti lze naopak po-
chopit. tedy alespon do znacne miry, budeme-U se na cl~veka,
stejne jako na ostatni savee, dlvat jako na potomka neJakeho
neznameho zivoc:isneho predka.
Nekteri prirodovedc.i, kterl si hluboce vazl rozumovycb
a dusevnich schopnosti cloveka, rozdelili cely organict<y svet
na tri riSe, lidskou, zvrfeci a rostlinnou, a tak zaradili c.loveka
do zvh\stni samostatne skupiny. 1 PrirodovCdec nemi.tze porov-
navat ani klasifikovat dusevni schopnosti, ale mi.tze se stejne
j ako ja pokusit o dukaz, ze rozu move schopnosti cloveka
a ostatnich zivocicbu se nelisi co do podstaty, ale znacne se
lisi co do stupne vyvoje. Af je v~ak tento rozdil sebevet~i. ne-
opravnuje nas k tomu, abychom fnd ili cloveka do nejake
zvhistni riSe, coz snad nej lepe pochoplme ze srovnani rozu-
movych scbopnosti dvou odlisnych skupin hmyzu, a to cerv-
ce (Coccus) a mravence, kteri bezesporu patri do stejne tfidy.
Rozdil je tu totiz vet.Si, i kdyz ponekud j ine povahy, nez roz-
dil mezi clovekem a nejvyssimi savci. Mlade samjcky eervce
se natrvalo prisajf svym.i sosiiky k rostline a saj i z ni s(avu,
jsou oplodnovany a sm1~ejf vajicka a tak probiha cely jejich
zivot. Naopak Pierre Huber ukazal, ze popsat zvyky a schop-
nosti mravenckb detnk by si vyzadalo velmi obsahlou lcni-
hu avsak dovolim si ve strucnosti uvest alespoi'i nekolik rysu
jej icb zivota. Mravenci se zjevne vzajemne dorozurnivaji a ne-
kteri se sdruzuji ke spolecne praci nebo hle. I po mesicich
odlouceni poznaji sve druhy a svazuji je vzajemna citova pou-
ta. Vytvareji si velke stavby, uddujf je v cistote, na noc zavi-
raji jejich vchody a stavi straze. Buduj f si cesty a tunely po~
vodou a nekdy se spoji v retez, a vytvori docasne premostem
 172
0 ptivodu t!lovlka
feky. S?iraji po travu pro cele spoJecenstvi, a pn nesou-li do
mraveru§t~ predm~l. ktecy je pi'flj~ ve.Lky a nevejde se do vcho-
du: roz§fri otvor a pak ho znovu zastavi. SkJaduj i semena a dli-
vaJf pozor, a by nevzkHcila a p okud navJhno u, dopravi j c na
povrch .a su~f j~. Chovaj! JI1Sice a jiny hmyz jako doj ne krllvy.
~yrlifeJf do boJe v pravtde lnych skupinAch a svome nasazuji
tivot pro spolecne blabo. Stehuj£ se pod]e prede m urceneho
pllinu. a zm oci'\ujf se zaj atd 1. PfenaSejf vajicka m~ic a sv~ vlast-
nf ~eJCe a lar vy m~ tep~a ~fsta v mravenHli, aby se rychleji
vyhhla. A pod?bnych udaJu. bychom mo bli uvest bezpoeet.2
Celkem vzato JC rozdU mezt rozumovymi schopnostmi mra-
vence a.cervce obrovsi<y, ale presto nikdy nikoho nenapadlo,
aby radtl te nto hmyz do ruznych tffd, natoz pa k do ruznych
kmc nu. Propastn{t mczcra mczi mravencem a ceJ·vcemjc bez-
pochyby vyplne nn j inynli druhy hmyzu, co:l neplatf v prf-
padc cloveka a lidoopu, a le duvodne se domnfva me ze tato
sku tecnostje pouzc dusledkem vyhynuti mnoha fore~ .
Profcs~r O we n ro:tde lil pfcdevsfm na zakJade struktury
mozku vsochny savce do ctyr podlfid. Jednu z nich vcnuje
pouze .cloveku, do j ine radf jak vacnatce (Marsupia lia), tak
ptakontne (Mo notremata); a tak odlisuje C!loveka od vsech
ostatnfch savcu stejnou merou, jakou spojuj e tyto d ve od l i~­
ne sk upi ny. Pokud vim, jeho nlilA>ry neuzna l :ladny prfrodo-
vedcc schopny samostatneho usudku, a pro to nepovafuji za
nu tne se jimi d~c zabyvat.
. J?nes jiz c~apeme, .pro~ s~ klasifikace opfraj fcf se o jeden
Jc:t~ny z nak ct orglln (t kdyzJde o organ tak slozity a vyznam-
~Y Jako mozek) nebo o vysoce vyvinute rozum ove schopnos-
tJV~em~f v~dy u ka~~ byt nedostacuj fci. Te nto pri ncip byl na-
pnklad uplatn~n pf1 klasifikaci blanokfldleho hmyzu. Dany
hmyz by! rozde len podle svych zvykU a instinktu, ale toto de-
~en r napr~sto selhalo. 3 KJasifikace sice mitze byt zalozena na
Jak6mkoltv zna ku - na velikosti, zbarvenf ci na c harak:te ru pro-
s.~~dJ. ve kterem sledovany z ivocich zije, ale prfrodovedci by-
li JIZd 4vno hlubocc presvedC!eni, !e musi existovat nejaky pfi-
rozcny system. Tento system, j ak se nyni vseobecne uznflvti.,
() fdllm:.nosti a rodokme1111 t!lovi!ka 173
musi byt usporMan co nejpresneji podle rodokmenu - tedy
tuk, aby byli potomci jedne zivo~i~ne formy fazeni do jedne
skupiny oddelene od potomku druhe formy. Pokud v~ak byly
rodicovske formy pnbuzne, budo u pffbuznf i j ejich poto mci
a dve takoveto skupiny budou spolecne tvofit jednu nadskupi-
nu. Yelikost rozdilu mezi j ednotlivymi skupinami, tedy stupei\
pro men, kterjrni kazda z nich pro§la, vyjadl'ujeme zv la~tnhni
tcrmfny, j ako jsou rody. celede, lady a tftdy. Protoze nemdme
zadne zaznamy 0 postupnem vyvoj i, jc m ofn~ vysledovat ro-
dok:men jen tak, !e zjistime, do jake miry jsou si podobni fi-
vocichove, ktere marne klasifikovat. Pro tento ucel rnA mno-
hem v~t~i vyznam mnozstvi shodnych znaku nez stupei\
podobnosti c i odli~ nosti neko lika mAlo znaku. Kdybychom
napffklad zj istili, ze si jsou d vu ruzne j azyky dfky velkemu
mnozstvi shodnych slov a vazcb podobne, v§eobecne bycho m
pfedpokladali , ze vznikly ze spolecneho zakladu, a to bez o~le­
du na to, ze by se znacne li§ily v nekolika malo slovech c t ve
skJadbc slo v. Co se ov§em o rganickcho sveta ly~e. za shodnc
rysy nemuzeme povdovat pfi:tpusobeni se podobnym zivot-
nim podminkfun, napfiklad kdyf se dva ruznr z ivocicbove stav-
bou sveho te la pnzpusobi ! ivotu ve vod~. To je totiz v pfiro-
zenem syste mu ani trocbu nepfibHzi. Vidfme tedy, pro<! jsou
pro klasifikaci nejdulezitejsi prave shodne znaky v n~kteryc h
m ~n ~ dulezicych organech, v nepotrebnych a rudimentamich
castech tel~ ve strukturach, ktere j iz nemajt fadnou funkci ne-
bo ktere se nachazeji v embryonalnlm stadiu. Ty se totiz t~z­
ko mohly vyvinout kvuti prizpusobeni se podminkam v neja-
kem ncdavnem obdobl, ale sp!Sc nam zj cvujf stare vyvoj ove
li nie ~i skuteC!no u pl'ibuznost.
Dale uvidime, proc bychom na zakJadc velkeho mnoZ5tvi
zm~n u jedineho z nak.u nem! li radikalne odd!!it dva pl'ibuzne
o rganismy. Organ, ktecy se zn a~ ne li ~f od t~hoz organu jine
pribuzne formy, pro~el podle evolu~ni teorie jiz znacnou pro-
m~nou . V dusledku to ho se bude zrejme stejnym zpusobem
menit dal, a pokud bude dany organismus vystaven pusobeni
stej nych podminek a budou-Ji tyto promeny pro organismus
 174
0 p1il•odtt llovlkn
u~ite~ne, zachovaji se, a tim se budou stale upevnoval. v mno-
h~ pi'lpadech nebude s~trvaly vyvoj dane ~asti, napfiklad pta-
~Jho zo?a~u nebo z~bu nejakeho savce, date pnnaset n~jake
zlep~eru pl1 zfsk~vam potravy nebo pfi jakekoliv jine 6 nnosti ;
ale u ~l?veka neJsme schopni u~it, kam at sabaji hranice ut i-
t~nosn nepfetdi t~ho vyvojejeho mozku a rozumovych schop-
nosti. Katdopadn~. chceme-li ur~it rodokmen ~loveka ~i jcho
~stavenr v pl'irozenem systemu, ncmel by nesmirny vyvoj
Jeb? mozku zatJa~ovat do pozadi mnoZstvi shod v jinych, a~­
kohv ~~ne vyznamnych ~i zcela bezvyznamnych znacich.
. Wt~ma prfroclov~dcu, kten chlipou ~lov~ka v jeho celistvos-
tJ tela I du~c. ruclf ~lov~ka stejnc jako Blumenbach a Cuvier do
zvla~tnfho rdclu pod nazvem dvourucf, a tudiz ho st<JVI nu ro-
vei'i rudum primCtti (~tyrruci), ~elmy apocl. V poslednf doM se
ale ~~kolik na~.i ch ~cjl~p~ich prirodov~dcu vn1tilo k nazoru,
~tery poprv~ vyslovll Lmne, badatel pozoruhodne prozfravos-
tJ: !c ~~ov~k nalezf do tehoz fUdu jako <!tyrrucf savci, redy do
r~du pnmiitt1 . Je nespome, re tento zav~r je opravneny. Za prvc
s1tot~z musf~ne.u~edorrut,jak pomerne maly vyzoam pro klasi-
fi kac• ma vyvoJ ladskeho mozku, a pov§imnout si, zc vyraznc
rozdlly mezi lcbkumi <!loveka a ostatn(ch primatu jsou zi'ej me
pnivc duslcdkem rlizneho tvaru a veli kosti mozku, j ak na to
n:.davno pouktizuli Bischoff, Aeby a jinf. Za druhe si musfmc
pnp? menout, ~ u~m~r vJechoy daJSi a vyznamn ~j ~i rozdfly
~~z1 .~lovekcm a ostatnlrni primaty jsou jasnym dusledkem
pnzpusobenf se vnej~fm podminkam a souviseji predev~fm se
vzpffmenym postojcm ~lov~ka. Je to napffldad stavba jeho
ruky, .nohy a p~nv~, zakfiveni patere a po1oha bJavy. Na ~cledi
tul~i'lu lze dobre alustrovat, jak maly vyznam pro klasifikaci
maJf tyto adaptivnl znaky. Tato zvffata se od vsech ostatnfch
se1em lisi tvarcm sv~ho tela a stavbou kon~etin daleko vice
nez se od lisuje ~lov~k od Lidoopta, a presto jsou ve v~t~in~
sou.stav, od Cuvierovy az po oejnovcj~r system Floweruv\ tu-
lena pouhou ~eledf v radu ~elem . Kdyby ~lovek nezarazoval
sam seb~, ale n~jakeho jineho zivo~icha stejnycb kvalit, jiste
by ho am nenapadlo, aby pro te nto u~e] vytvarel zvl~tni rad.
pffbuznosti c/oveka 175
l) 0 rodo/aiU!IIII
Presabl bych zna~oe ramec sv~ prflce a pffJg bych prekro-
~ i 1 hranice svych znalosti, kdybycb cht! l tfeba i jen vyj meno-
vat neseetne znaky, v nlchz se shoduje t~lesna stavba cloveka
a jinych primatt1. Timto namete m se podrobne zabyval nas ve-
liJcy anatom a fil osof prof. Huxley5 a dospel k zaveru, ze clo-
vek seve vsecb castech svebo ~La odmujc od lidoopu mene
net lidoopi od niz~ich primatu. A proto ,.nemame pravo radit
~loveka do zvlastniho radu".
Na poeatku teto peace jsem uvedl nizm\ fakta sved~lci o to~,
jak uzce se shoduje telesna stavba cloveka ~ vy~Jc? savcu .
Tato shoda zrejrne zilvisi na velke podobnosu nasi rrukrosko-
picke skladby a cbemickeho s lozeni. Jako pftkl~d ~sem uve-
dl ze clovek a ostatni savci jsou nachyln( ke steJ nym choro-
bAm, byvaji napadfuti pribuznymi parazity, maji ~ obli~e st~jne
povzbuzujici prostfedky a obdobnc na n~ rcaguji, steJn~ Jako
obdobnc reaguji na ruzne leky atd.
Protore drobne, jinak bezvyznamne shody mezi clovckem
a ostatnirru primaty nejsou v be~nych syste matick)lcb pradc h
uvad~ny, a protoze je-li j ich vice, jasne ukazuji n~ na~i pH-
buznosl s t~mito f.ivoc ichy, chtil bych n~ktere z mch uvest.
Rozmfst~nf vyraznych znaku v obli<!eji clovl$ka a tecbto f ivo-
cichu je napadne podobne a take riazne emoce vyjadfujeme
podobnymi pohyby svalstva a kUze, zejm~na nad.ot;<'~.im a ko-
le rn ust. Nektere vyrazy jsou dokonce teme~ steJne. J1ste dru-
hy opic napfiJdad placi, jine se hlasit~ smeji, pricemz se k~u.~­
ky jejich ust stahuji dozadu a spodni vi~ka se svra~tuJ.t.
Podivuhodne stejoe jsou i vnejsi u§i cloveka a ostatnicb pn-
matu. Clovek rna sice mnohem napadnej§i nos, ale miznak or-
Hho nosu pozorujerne u gibona huloka (Hylobates hoolock);
a nos druhu Semnopithecus nasica• je rl smesne velk)l.
Oblicejove partie mnoha opic jsou zdobeny bradkami, li-
cousy ci kniry. Vlasovy pokryv na hl ave dor~sta u nekterych
druhu rodu Semnopithecus 11 do zm1cn6 <.Mlkt'; u makaka dru-
• Knhau nos01y, dnes Nasalis Larvatus.
u Hulmani, does Prtsbytis.
 176
0 ptivodu i!loveka
hu Macacus radiatusm se vlasy paprskovite rozrustajf z jed-
noho bodu na temeni a jsou uproscred rozdeleny pesinkou.
Casto se tvrdi, ze ~loveku dodava u§lechtily a inteligentni vy-
raz prave ~elo, ale huscy vlasovy pokryv na hlave tohoto ma-
kakakonci tak nable a pod nimjiz vyn1staji velrni knitke ajem-
~e chloupky, ze se z dalky jeho celo az na oboei zda byt take
up~ne hole. Mnozi autofi se tedy mylne domnivali, !e zadna
op1ce oboe! nema. U pr<lve zmineneho druhu se ochlupenf ~e­
ta individualne li§f a Eschricht zjistiF, ze u nasich detf neni
h~~ice m~zi vlasy a holym eel em vzdy dobre vyznacena, a tu-
dfz Jde zreJme o bezvyznamny prfpad navratu k predchozlmu
stavu, kdy ~e l o jest~ nebylo zcela bole.
Je znamo, ~e och.lupenl na~ich pazi se sbfha seshora i ze-
zdo1a k u.rcitc~u.bodu na.lokti. Takoveto usporadani, sjakym
s~ u vetsmy n1 Zs1ch savcu nesctkame, je zce1a bezne u goril,
~1 mpanz~, orangutanu, nekterych druhu gibonu, a dokonce
I ll nekoiJka malo opic Noveho svcta. Avsak u gibona tmavo-
r_ukeho (Hylobate.\· agilis) och1upeni obvyk:le smeruje dolu, ci-
h k zape~tf, ~dezto u gibona belorukebo (H. far) remer vzpfi-
m: ne tJ·~~ a JC nepatrne zahoute vpred, takze u tohoto druhu
~uzeme p~zorovat prechodne stadium. Je temer jiste, ze u vet-
smy Savcu JSOUhustot.a Ochlupeni na zadecb i jeho smer uzpu-
sob:ny pro stekani desfove vody, a dokonce i prf~ne chlupy
na prednich nohach psa snad slouzi tomuto ucelu, kdyz se spi-
ci pes stoci do klubi~ka. Pan Wallace, ktery podrobne studo-
val zvyky ~rangutanu, poznamenava, re sbilianf chlupti sme-
rem k, lokt1 na ora.ngu-~anove pazi zrejme rovnez umoziiuje
stekruu vody, nebot zv1re sed! za deste s prednimi koncetina-
rni ohnurymi a pevne se drff rukama za vetev nad sebou. Po-
dle Liv.ingstona i gori la ,sedi v prudkem desti s rukama nad
hlav~u". 8 Jestlize je toto vysv~tlenf spravne, jak bychom take
~ohb predpokladat, pak by smer ochlupen{ oa nasich pazich
predstav~v~1 pozoruhodny poztistatek naseho drivejsiho sta-
vu, nebot mkdo se snad nedomnfva, ~e by nam toto ochlupe-
rn Makak kapovy, dncs Maca,·a radiata.
177
() {Jffhuznosri a rodokmentt cloveka
nf dnes bylo neco platne pn stl~kani destove vo?y; krom~ to-
ho neru pfi nasem dnesnim vzprimenem postoJl k takovemu
u~elu ani spnivne nastaveno. .
Bylo by vsak unahlene prikladat pnm velkY vy~nam prm-
cipu pnzpusobeni se vnejsim podmfnka~, pokud J~e o sm~r
ochJupeni cloveka a jeho davnych predktl. Nelze tot1z prohh-
tet Eschrichtovy milcresy rozlozeni chloupku na lidskem plodu
(ktere je stejne jako u dospeleho clove~a) a nesouh~~~it_ s tim-
to vynikajicim pozorovatelem, ze.tu zf~~me ~asahly ~JI~e as)O-
zitejsi priciny. Centra sbihavostl maJI ~fe~me neJ.~~ vztah
k mistum na zarodlcu, ktera se behem vyvoJe uzavlraJI aZ na-
kooec. Existuje pravdepodobne i nejak:Y vztah mezi rozm_i~;
tenim chloupku na koncetinach a prubehem ml§n~ch artem.
Nesrnirne se vsak domnfvat, ze podobnost meZI clovekem
a nekterymi lidoopy v techto a mnoha j.inych ohledec?, jako
j sou naprikJad hole celo, dlouhe vlasy na hlave atd. , JC bez-
podminecne vysledkem neprcrusovaneho vyvoje ze spolecJ~e­
bo predka nebo navratem k drivejsfmu stavu. K mnohym
z techto podobnosti dos lo se vsf pravdepodobnosti obdobny-
mi zmenami, coz, jak jsem se pokusil ukazat jinde 10 , vyplyva
ze skutecnosti, ze organismy spole~neho puvodu a ~odobne
stavby reaguji. na shodne vnejlH vlivy podobne. Poku~ Jd~_o ~o­
dobny smer ochlupeni na predloktf cloveka a nekteryc? ~rnych
primatu, obzvlaste lidoopu, lze ho pravdepodobne pl'l~~~~ de-
di~nosti , avsak nenf tO j iste, prolOZe je ten to znak vlastm 1 ne-
kterym velmi vzdalenyro opicim Noveho ~vet~ . .Y. ,
A~koliv clovek nema, jak jsme prave VJdelt, zadne pravo,
aby si sam pro sebe vytvarel zvh1~tni rad, rna snad aJespon mi-
rok na zvHgtni podrad nebo ~eled'. Profesor Huxley ve sv~ po-
s ledni praci 11 rozdeluje primaty na tri podfady - Anthroptdae,
kam zarazuje pouze ~loveka, Simiadae, kam radi v~ech~y dru:
hy lidoopu a opic, a Lemuridae, kam podle neho pati't ruzn~
lemuri. Pokud beremc v (tvahu jiste dulezite rozdily v telesne
stavbe muzeme cloveka bezesporu radit do samostatneho pod-
fadu . .fo se na.m muze zdat nedostatecne, zamerujeme-ti se
pouze na jeho du~evni schopnosti, a naopak z genealogicke-
 178 0 puvodu c.<lovi!ka
ho pohledu se nam to muze jevitjako prehnane a muze me se
domnivat, ze by clov~ku stacila jen samostatna celed', ci do-
konce jen samostatna podceled'. Predstavime-li si tri v~tve ro-
dokmenu, vychazejicf ze spoleenebo kmene, je zcela pocho-
pitelne, ze dv! z nich se mobJy za dloube veky zm ~nit jen
nepatm~ a zustat soucastl stejneho rodu, zatimco creti se moh-
la zm~nit natolik, ze by si zasJouzila razeni do samostatne pod-
eeledi, celedi, ci dokonce radu. v tomto pnpade je temer jis-
te, ze si treti vetcv vlivem dedicnosti zachovala cetne shodne
znaky s dal~imi dvema. Zde se nam vsak naslcyta teztcy a za-
tlm neresitelny problem, jakyvyznam bychommeli v nasi kla-
sifLkaci pricitat vyraznym rozdllum v nekolik:a malo znacfch,
tedy stupni prodelanych zmen, a jaky vyznam bychom mi'S ii
pricftat shodam v nh~nych jinak nedtile:litych znacfc h, ktere
aJe poukazuji na vyvojove linie nebo rodokmen. PfikhJdat roz-
bodujfcf vyznam jen nekolika, .i kdyz podstatnym rozdflum by
bylo nejJog ictej sf a snad i nejjistejsi, prestoze se ukazuje ja-
ko presn~jsi zamerit se na cetne drobne podobnosti, podlc
nichz by bylo mozne sestavit skutecnou prirozenou soustavu.
Abyc hom si mohli ucini t predstavu o postavenf cloveka,
musfmc s i povsimJ1out k.Jasifikace lidoopu a opic (Simjadae).
Tuto celecf deW remer v~ic hni pnrodovedci na skupinu Catar-
rhina, tj. opice Stareho sveta cili opice uzkonose, ktere se
v~echn y, jak jiz naznacuje jejich jmeno, vyznacuji zvh!stni
stavbou nozder a tfm, ze maji v kaide celisti ctyri rrenove zu-
by, a na skupinu Platyrrhina, tj . opice Novebo sveta cili opi-
ce sirokonose (kam patri i dve velmi odlisne podskupiny), kte-
re j sou vcelku charakterizovany odlisne utvarenymi nozdrami
a tim, ze maji v kazde ceJisti sest trenovych zubu. Bylo by
mozne poukazatjeste na dam drobne rozdily. Clove k stavbou
sveho chrupu, tvarcm nosni prepazky i jinymi znaky nespor-
ne nalezi k uzkonosyrn opidm Stareho sveta. Opicim Nove-
ho sveta se zadnym svym znakem nepodoba 0 nic vfce nez se
jim podobaji op.ice Stareho sveta, az na nekolik malo bezvy-
znamnych znaku, ktere jsou zrejme vysJedkem prizpusobenf
se vnejsfm podmfnkam. Je proto zcela nepravdepodobne, ze
0 pflbuznosti a rodokm.enu C:lovi!ka 179
by se sn ad nektere druhy opic Noveho sveta kdysi odlisily.
ztratily vsecbny sve charakteristicke znaky a staly se podkla-
dem pro vznik bytosti podobne cloveku, ktera by m~la vs~ch­
ny vyrazne znaky opic Stareho sveta. Sotva bychom .mohh po-
chybovat o tom, re clovek je jednou vetvi kmene optc Stareho
sveta a ze z genealogickeho hlediska je ~lenem podrndu Ca-
tarrhina. 12
Yet~ in a pnrodovedcu vydeluje lidoopy, tedy gorilu, simpan-
ze, orangutana a gibona, ze skupiny ostatnfch ?pic Stare?~
sveta jako zvlastni podskupinu. Pokud vim, Grataolet se optra
o stavbu mozku a existe nci teto samostatne podskupiny ne-
uznava; a byla by to vskutku nesouroda podskupina. Napriklad
orangutan, jak poznamenava pan St. G. Mivart 13 , ,j e jednim
z nejpodivnejsich a nejpozoruhodnejsich zivoeic htl toboto ra-
du". Ne ktefi pflrodovedci zase dale deli zbyvajicl neantropo-
morfni opice Stareho sveta na dve nebo rri mens! podskupiny;
zastupcem jedne z t~chto podskupin je rod SemnoJ~ithecus•v,
majfci zvlastni vakovi ty zaludek. Obdivuhodnc objevy pana
Gaudryho na Attice vsak zrejme svedci o tom, ze zde v obdo-
bi miocenu existovala jakasi forma, ktera spojovala rod Sem-
nopithecus s makakem, co:l pravdepodobn~ naznacuje i zpu-
sob,jakym byly kdysi navzajem slouceny jinc a vys~ i skupiny.
Jestlize pnpustime, re lidoopi predstavuji pnrozenou pod-
skupinu, pak vzhledem k tomu, Ze elov~k se s ~i~ s~oduj~
nejen vsemi znaky, ktere rna spolec.ne s u~konos~ mt optcerru:
ale i jinymi osobicymi vlastnoslmt, naprfklad ttm, ze nema
ocas a sedacf mozoly, i celkovym vzhledem, muzeme usou-
dit, ze clovek pochazi z nejakeho davneho elena podskupiny
Lidoopu. Ne ni pravdepodobne, ze by z nejakeho elena n~kte­
re nizsi podskupiny primarn mohla pomoci analog.ickych zme n
vzniknout bytost podobm1 cloveku , ktera by v tohka ohledec h
pripominala vyssi antropomorfni opice. C lovek ~e sr~vn~
s ve tsinou srych pribuznych bezpocbyby prose I_mtmora~ny~
mnozstvim zmen, predevsim dusledke m nesmtrneho vyvoJe
•v Hulmaoi, dnes Presbytis.
 180 0 ptl vodu clovlka
jeho mozku a vzprimeni jeho postavy. T im spfs bychom v~ak
meH mit na pameti, :l.e ,Je pouze jednou z nekolika vyjimec-
nych forem primatu".l 4
Kazdy prirodovMec, ktery uz nava princip evoJuce, bude
souhJasit s tim, ze obe hlavni slcupiny opic - Uzkonose a ~iro­
konose - i se svymi podskupinami vzesly ze spoleeneho, ne--
smfrne davneho predka. Dnve, nez se prvru potomci tohoto
predka od sebe vyrazne odlisili, tvoritijedinou pilrozenou sku-
pinu; ale nektere druhy ci vznikajici rody jii. zacaly svymi od-
mnymi znaky nazna~ovat budouci vyrazne vlastnosti siroko-
nosych a (•zkonosych opic. Z toho plyne, ze clenove teto davne
predpokJ adane sku piny ncmeli vsichni jednotnou stavbu chru-
pu a jednotny Lvar nosnich prepazek, jako majf dnesnf uzko-
nose opice na jedne strane a opice sirokonose na strane druhe,
ale podobal.i se v tomto ohledu spfSe pnbuznym lemurovitym
(Lemuridae)V, kterr se od sebe navz(ljem velmi li si tvarem nos-
nfc~ prepalek '' a jeste vfce stavbou chrupu.
Uzkonose a sirokonose opice majf radu schodnych znaku,
a proto bezesporu vsechny patl'r do tehoz radu. Mnohe spo-
lecne :maky si sotva mohly ruzne druby osvojit nezavisle na
sobe, a tudfz je bczpochyby zdMily. PrfrodovMci by j iste tako-
vehoto davneho zivocicha, ktery by mel mnoho znalai spolec-
nych s uzkonosymi ci sirokonosymi opicemi , jine znaky by
ukazovaJy na prechodne stadium a nektere by snad byly doce-
la odli~ne od znaku obou dnesnich skupin, zafadili mezi opice
ci lidoopy. A j eliko! ~lovek z geneaJogickeho hlediska patrf
k uzkonosym opicim Stareho sv~ta, muslme nutne dojlt k za-
veru, i kdyz se proti tomu na~e hrdost boun, ze na~e davne
predky take musime radit mezi opice ci Lidoopy. 16 Nesmime
se vsak dopustit omylu a predpokh1dat, ze davny predcMdce
cele skupiny Simiadae v~etne cloveka byl totozny, nebo ale-
spoil velmi podobny s kterymkoliv dnes .tijicim druhem.
v Darwin zdc m!J z1ejm~ nu mysli celou nad~eled' lemuni (Lemuroidea).
181
() pfflmvwsti a rodokmenu cloveka
o kolebce a stiiri lidstva
Prirozene nas napadne otazka, kde se zrodil clovek, kdyz se
oddelil od skupiny uzkonosycb opic. Skuteenost, ze na~ i pred-
kove patrili k teto skupine, jasne dokazuje, re zili ve Starem
svete a nikoliv v Austnilii ani na zadnem ocean skem ostrove.
coz j~ mozno dolozjt na podkJade z~onu ~~episneho roz:
siiovant v kaZde velke oblasti sveta Jsou z•J•d druhy savcu
uzce pfibuzne s vyhynulymi druhy dane oblasti. Je -~roto prav-
depodobne, ze Afrika byla puvodne osidlena dn~s JtZ vyhy~u­
lyffii lidoopy, kteri blizce pripom1nal.i gori.l u a s t ~panze, a J~­
likoz j sou tyto dva druby nejbligrmi prfbuznymt .c.loveka, JC
jeste pravdi!podobnejsi, ze nasi davnf predkove ZJII prave na
africkem kontinentu. Je vsak zbytecne o teto otazce spekulo-
vat neboe dva ci tri druhy lidoopu Qcdnim z nich byl Larte-
ruv' dryopitek - Dryopithecus 17 ' velky temer jako clovek a lLZCe
pribuzny s gibonem) zil y v obdobi miocenu take v E v_rope;
a za tak dlouM obdobf Zeme jiste prosla mnoha velkyrru pro-
menami a uplynula dostatecne dlouha doba, aby se mohlo
uskutecnit rozsable stehovani druhu.
At jii. clovek pnsel o sve ochlupenf ~ kterek~Liv do~~ a na
kteremkoliv miste, je zrejme, ze tehdy ztl v teplych kraJmacb,
ve kterych se dan rostlinam, jejichz plody sc zrejme zivit, jak
muzeme soudit podle jinych analogickych pnpadu. Zdaleka
nevime, jak davno je tomu, kdy se clovek oddelil od vetve
uzkonosych opic, ale j e dosti mozne, Ze k to.mu doslo v d~be
tak davne, jako je obdobi eocenu, neboi ex1stence dryoptte-
ka naznacuje, re se vy~s[ opice oddelily od niMich uz ve
svrchnim miocenu. Vl1bec take nevime, jak rychle se mobou
vysoko Ci oizko na vyvojovem zebricku stojici organis~y za
priznivych okolnosti promenit; vf~e vsak, ze n~ktere Sl . Z~­
chovaly nem~nnou podobu po nesm1rne dlouhe obdobi. Z pfl-
kladu domacich zvlrat vime, ze v jednom konk.retn(m obdo-
bi mobou nekteri potomci sledovaneho druhu zustat zcela
beze zmen, j ini se mobou zmenit jen trochu a da~si zcela p~d~
statne. Tak: tomu mohlo byt i s clovekem, ktery ve srovnaru
 182 0 puvodu i!loveka
s lidoopy pro~el velkym mnozstvfm promen v urcitych zna-
cich.
Velka mezera v organickem retezu mezi clovekem a jeho
n.ej~lifSf~i P.~ib~znymi, ktera se neda preklenout zactnym fo-
stlmm ant ZiJICtm druhem, se casto uvadela jako zavafna
namitka proti nazoru, ze clovek pochazi z nejake nizsf zivo-
~iSnt~ formy, av~ak: tern, kdo zastavaji myslenku evoluce, ne-
mure tato namitka pripadat nikterak zavazmi. Mezery se cas-
t~ vyskytuji na v~ech stupnfch vyvojove rady. Nektere jsou
~~oke, nahl~ a znateln~ a jine ruzne odstupnovane, j ako na-
pnklad mezt orangutanem ajeho nejblizsimj pribuznymi nebo
mez~ mktounem (Tarsius) a jinymi Lemury (Lemuridae)v',
mezt sl~ny aje~te napadneji mezi ptakopyskem (OrniLhorhyn-
chus), .Jezur~)U .(Echidna) a v~cmi ostatnfmi savci. Av~ak tyto
t~ ezery lclVISCJf pouze OU tnllOZStVi vyhynu fych pffbuznych
f'ore~1. Nekdy v budoucnosti, a ne jiz pfili~ vzdalene, merl-
me-lt cas stoletimi , civilizovane lidske rasy te mer urcite vy-
hubi a naJ1radi divoc hy cele ho sveta. Dote doby, jak pozname-
nal profesor .shaaffbau sen 111, nepochybne vyhynou i lidoopi.
Mezera mezt clovekem a jeho ncjblizsimi pnbuznymi bude
p~o.t~ je~te sirsi, neboC bude oddelovat cloveka, snad je~te
ct v tlt~ovanej~f~o•.ne.Z jsou dnesni Evropane, od opice stojfcf
~~k mz.ko na vyvoJovcm zebncku jako uaprfklad pavia n, a ne
JIZ Afncke ho domorodce ci Ausln1lce od goriJy, jako je tomu
dnes.
Nedoch.ovaly s~ ~ic~ f~siJni pozustatky, ktere by spojovaly
~loveka s Jcho optctmt predky, aJe tomu nebude nikdo prikhi-
dat zvh1~tnf vyznam, sezmlmf-li se s argumenty sira C. Lyel-
1 ~19, ktery ukazuje, ~e u vsech tnd obratlovcu byly milezy fo-
stlnkh pozitstatku velmi ridke a nahodne. Nemeli bychom
~?ke ~apomfnat, ze oblasti, v nichz by bylo nejspis mozne na-
.Jit ne.Jake pozustatky spojujlci clove ka s vyhynulou pololido-
opf bytosti, geologovc dosud neprozkoumali
v
1
Darwin zde zf~jm<! ncmfnl jcn lemury, ale poloopice (Prosimiae) obecn<!.
0 pffbuvtosti a rodokmenu cloveka 183
Nliii stupne lidskeho rodokmenu
Videli jsme jiZ, re clovek se zrejme oddelil od uzkonosych
opic Stareho sveta az pote, co se tato skupina oddeHia od opic
Novebo sveta. Pokusime se nyni sledovat vzdalenejsi stopy
lidskeho rodokmenu a opreme se zejmena o vzajemnou pfi-
buznost mezi jednotlivymi tfidami a rady a Mstecne i o ob-
dobi, je-li nam znamo, kdy se postupne objevovaly n~ Ze~.
Lemuii stoji tesne vedle ci pod Simiadae a tvon velm1 odhs-
nou celed' primatu, nebo dokonce odli~ny rad,jak tvrd1 Hackel
a jini. Tato skupina je niznoroda, nesmfrne rozdrobena a ma
mnoho odlisnych forem. Pravdepodobne proto mozna mnozi
jejf clenove vyhynu)i. Yetsina druhlt, ktere prczi Jy~ Se U~rZely
na ostrovech, jako napriklad na Madagaskaru a na MalaJskem
souostrovi, kde nemely tak silne konkurenty jako na huste
osfdlenych pevninacb. V teto skupine se take vyskytuje mno-
ho gradad, ktere, jak poznamen(LV(I Huxley211, vcdou ,po~ne:
nahlu od koruny a vrc holu stromu zivota az po tvory, od mchz
j ako by byl jiZ je n pouhy krok k nejnizsfm, nejmensim a nej-
mene inteligentnim placentarnim savcum". Po t~chto ruznych
uvahach se zda byt pravdepodobne, ze se opice a lidoopi pii-
vodne vyvinuli z predku dnesnfch lemuru, kteri jsou potom-
k:y zivocicha stojiciho velmi nizko v rade savcu.
Vacnatce radime na zaldade mnohajejich vyznamnych zna-
kU pod place ntami savce. Objevili se ve starsim geologickem
obdobi a oblast jejich rozsifeni byla puvodne mnohem roz-
sahlej~i nez dnes. Z toho se obycejne usuzuje, ze placentarni
savci vznikli z neplacentarnlch savcu neboli vacnatcu, nik:o-
liv vsak z zivocicbu (tzce pnpominajicich dnesnf vacnatce, ale
z jejicb davnych predku. Ptakoritnl (Monotremata) jsou zrej-
me pribuzni vacnatcu a predstavujl t'fcti ajeste nizsi stupen ve
velke tnde savcti. Dnes jsou re prezentovani j iz jen ptakopys-
kem (Ornithorhynchus) a jezurou (Echidna), ktere mttzeme
povazovat za pozustatky mnohem vetsf skupiny, jejiz .zastup-
ci se diky pfizruve shade nahod Ci podminek zachovalt v Aus-
tra.lii. Ptakoritni savci jsou mimofftdne zajimav.i, nebot sene-
 184 0 ptivodu c/ovlko
kolika vyraznymi znaky telesne stavby podobajf Zivocichurn
ze ttfdy plazll.
Pokusfrne-li se sledovat rodokmen savcti, a tim i clov~ka
je§te hloub~ji po ~ivoci§nych liniic h, scstupujeme do stale v~t­
~£ temnoty, av~ak. jak pozname nal nejpovolanej§i znalec, pan
~~ker, mu~cm~ se pnlvem domnivat, ze do prim e vyvojove
linie clov~ka ntkdy nepatril ~.fidny opravdovy ptfik ani plaz.
Kafdy, kdo se chce presvedcit o tom, co rnlde vykonat dli-
mysl a ved~nf, nech( se scznfuni s dfly prof. Hackcla.2• Ja sam
se spokoj fm jen s n~ko lika maJo obecnymi poznarnkami. Kaz-
dy zastance evolucnf tcorie pripustf, ze pet velkych tl'fd obrat-
lovcu, tedy savci. ptaci, plazi. obojzivelnfci a ryby, j sou po-
tomky jedineho prototypu, nebot vsichni tito zivocichove majf
rnnoho spolce!neho, zejmena pak v cmbryonalnJrn stacliu . Jc-
likoz lfida ryb prcdstavuje nejniz~r stu pen a existovala jo~t~
drive ne~ ostatnf, mMcme dojft k zaveru, z.e v~ichni pi'fslu~­
ni~ i l'gc obratlovcu pochlizeji z nejakeho ~ivoc icha pfipomi-
naJiciho rybu. Ntlzor, re Lak rozdilni zivocichove j ako opice,
slon, kolibfik. had, zabu a ryba mobou v~ichni pochazet ze
stejnych rodicu, mtire pi'ipadat az zrudny v~em, kdo v pos led-
ni dobe ncslcdovuli pokrok v prfrodnfch vedach. Tento n1zor
tota predpokiMa di'fvejsf existe nci clanku pevnc spojujidch
vsechny Lyto zi voci~ne fonny, ktere jsou dnes tak naprosto od-
lisne.
Je vsak jistc, ze s kupiny ~i voci chU , kterf zfeteln~ ci me n!
zreteln~ spojovali nekter~ z velk:jcb ti'fd obratlovcu, kdysi
e~i stovaly, ci dokonce jc~tl does existujf. Vidlli jsme, jak pta-
kopysk nazna~uje pfcchod od plazu k savcum, a prof. Huxley
objevil, cof pozd!ji pan Cope a jini potvrdili, fe djnosauri
byli, podle mnoha jejich vyraznych znakU, precbodem mezi
urcicymi plazy a urcitymi ptak.y. Jde o ptaky ze sku piny pstro-
su, kten sami pledstavujf ~iroce rozptylen~ pozustatk:y n~ja­
ke v~tsi skupiny, u onoho podivuhodneho druhohornfho pt<l-
kaArclzaeopteryx s dlouhymjestelim ocasem. Podle profesora
vn Ones lchlhyoplerygia.
185
0 pffbuwosti o rodokmemt llovlka
Owena22 take ryboje~tefi (l chthyosauriav11), velci mo~ti je§-
tefi vybaveni ploutvemi , vykazovaJi mnoho pftbuznych zna-
k:U s rybami , ci spi~e s obojzivelniky, trfdou, ktcra rna ve svem
nejvyssfm oddile Mby a ropuchy aje zrejm! ~ribuz.na se skel-
nosupinacymi rybami (Ganoidei). Tyto ryby Ztly hoJne ve ,star-
sich geologickych obdobicb ajejicb t! lesna stavba odpovtdala
takzvanemu obecnemu cypu, to z.namena, fe predstavovaly
nizne stupn! pribuznosti k ostatnim skupinam. ~ahnici (Lepi-
dosiren) jsou tak~ tak podobnf obojzivelnfktim 1 rybam, Z.e ~e
pfirodovMci dJouho dohadovaH , do ktere z techto d~ou ~·d
je zaradit. Jak bahnici, tak i nekolik malo skclnosupt~aty~b
ryb se zachranili pred naproscym vyhynutfm trm , zc na~lt.spa~­
ne utociste v fekach, kte re jsou proti sirym vodflm oceanu stej-
ne male jako osrrovy proti pevninam.
Jako pos.ledn1 pffklad muze ~oslou~il jcd~n cle n poc~tne
a rozmani te tridy ryb, a to koptnatcc (Amphioxus), ktery se
Lisi od vsech ostatnkh ryb natolik, re by se m! l podle Hacke-
la radit do zvlastni ttidy rge obratlovcu . Tuto ryba je pozoru-
bodna prav! znaky, kterych se jf nedostavli: sotv~ sexo nf_d~
l'lct, te by m~la mozek, obratle nebo srdce, takU: starsi pnro-
dovedci j i radili mezi eervy. Jiz pred mnoha lety s• prof. Good-
sir povsiml , ze se kopinatec n~kterymi znaky ~oba su~k~
(Ascidiacea), tedy bezobratlym hermafrodttnfm morskym
strunatcum, trvaJe pfisedlym na n~jakem podkladu. Nevypa-
daji temei' ani jako fivocichove a sestnvajr zjed_no.ducheho t~­
heho, jakoby koroviteho va~ku se dv~ma m~lym.• ~ystoupl~­
mi otvory. Pati'i k Huxleyov! skupin! m~kky~ovttych, cof. Je
niUI oddU velke podn~e rnekk9su (Mollusca), ale n~ktefi pli-
rodovedci je v posledni do~ za~inajt fad it mezi ~ervy (Ver-
mes). Jejich Jarvy tvarem pon!kud pfipomtnaji pulce23 a take
se voln~ pohybuji ve vode. Pan Kovalevsky si ned~vno ;s~l24,
ze larvy sume k se podobaji obratlovcum o~dobn.y m_vyv~!em,
ulozenim nervoveho systemu a tim, ze maJ i urc1te ustroJl na-
prosto shodn~ s hfbetni strunou (chorda dorsalis) obr.atlovcu.
To take potvrdi l prof. Kupffer. Pan Kovalevsky m~ napsaJ
z Neapole, ~e nyni postoupil ve svych pozorovanich Jeste da-
 186 0 puvodu cloveka
le a budou-li jeho vysledky uznany, pak to vse povede k ob-
jevu nesmirne hodnoty. Muzeme-Jj se tedy opi'ft o data z em-
bryologic, ktera j e vzdy nejlepsi pnivodkyni kJasiflkacf, zdll
se, Ze j sme kone~ne nasli klf~ k otazce puvodu obratlovcu.2s
Meli bychom tedy mit pravo domnlvat se, Ze v nesmfrne dav-
ne dobe zila jista skupina zivocichti, kteri se v mnoha ohJe-
dech podobali larvam dne~nich sumek, a ze se tato skupina
rozdelila na dve velke vctve, z nichz jedna se ve vyvoji zasta-
vila a vytvorila dne~nf tffdu sumek a druha se povznesla az
k vrcholu zivoc isne rise a vedla ke vzniku obratlovctl.
Snazilijs me se zntim v hlavnfc h rysech n a~rto ou trodokmen
obratlovcLI na zaklade jej ich vz{uemne pribuznosti. Podivame-
li se nyni na cl.oveka v jeho nynejsi podobe, bude snad moz-
ne, abychom castecne rckonstruovali telesnou podobu ml ~i ch
davnych predku v jednotlivych po sobe jdoucich etapach,
i .kdyz mof na ne v pffslusnem casovem sledu. Lze toho do-
sah.nout diky rudimentum, ktere se u clovekajeste zachovaly,
dfky v.lastnostem, ktcre se u nej nckdy diky reverzi znovu pro-
jevujl, a s pri spenim morfologie a embryologie. Ruzna fakta,
na ktera se budu odvolavat, jsem jiz uvedl v predchozich ka-
pitoh1ch.
Davni pi'edci cloveka byli kdysi urc:;ite ochlupeni; u obou
pohJavf se vyskytovaly vousy, usni boltce byly pravdepodob-
ne zaspicatele a pohyblive a telo bylo zakonceno ocasem s pri-
slusnymi svaly. Jejicb koncetiny a tela ovhidalo take 1nnoho
svalu, ktere se dnes u ~l ov~ka vyskytuji jen pruezitostne, a~ko­
liv u ostatnfch primatu jsou bezne. IDavni tepna a nerv ramen-
ni prochazely suprakondylarnim otvorem. Travici trubice vy-
tvarela mnohem vetsi slepe stfevo neboli caecum nez dnes.
Noha tehdy byla, soude podle nynejsibo stavu palce u zarod-
ku, chapav{La nasi pfedkove urcite zjJi na stromech a obyva-
Ji teple, zalesnene krajiny. Samci meli velke spi~£lky, kterych
uzivali j ako s tra~livych zbranf. Jeste mnohem drive byla de-
loha samic dvojita, vymesky vychazely spole~nym vyvodem
(kloakou) a o~i byly chn1neny tfetim vfckem cili mzurkou.
v do bach jestc starsich zili predchudci cloveka zrejme ve vode,
0 pf(buznosti a rodokmenu cloveka
187
neboi morfologie nam jasne dokazuje, ze nase plice jsou slo-
zeny z pfemeneneho plovaciho mechyre, ktery kdysi slouzil
jako bydrostaticke ustrojL Sterbiny v kr~nf partii lidskeho za-
rodku ukazuji, kde kdysi byvaly zabry. v mesicnlch .neb~ t:Y-
dennich cyklech n~kterych funkci na§eho tela se zreJme JeSte
zachovavaji stopy nasf prapuvodnf kotebky - morskcho po_bre-
zi, omyvanebo pfilivem. Pnblizne ve stejnem obdobi mel~ na-
si predci namisto ledvin tzv. cmporcz Wolffiana. Srdce ex.tsto-
valo pouze jako jednoducha ~ulsu~ici ceva a ~at:r zas~up~vala
hfbetni struna (chorda dorsalis). T1t0 pradavnt predchudc1clo-
veka, jak se nam rysujl v ~erych hlubinach davnoveku , byl~
nesporne stejne jednodusi jako kopinatec (A mphioxus), ne-b
jeste prostsi. .v
Jeste jeden fakt si zaslouzi vetsi pozornost. J LZ dlouho se
vi, ze v mi obratlovcu se u jedinci1jednoho pohlavi setkava-
me s rudimenty niznych pridatnych organu, ktere spravne m1-
lezi k rozmnozovacimu ustroji pohlavi druheho. Nynf take by-
lo zjistcno, ze ve zcela pocatecnfm stadiu embryonalniho
vyvoje maji obe poblavi jak samci, tak sami~l pohlavni zlazy.
z tobo plyne, ze nektery davny predchUdcc cele ri~e obratlov-
cu by l zfejme hermafroditnf ~i androgynni, te~y oboup?hJaV:~
111.26 Narazime tu v§ak na ur~it:Y problem - v tnde savcu maJ•
samci v casti predstojnc f lazy rudimenty delohy i s pnslus-
nym pruchodem a maji take pozustatky mlecnych zlaz; nekte-
n samci vacnatcu take nesou stopy vaku.27 A mohli bychom
uvest vice podobnych pfikladu. Marne snad predpok~ad~t, ze
nektery Z velice davnych SaVCU ZUSta( Oboupoblavrum I po-
tom, kdyz ziskal hlavni znaky sve tridy, to znamena, kd~z se
oddelil od nizsich tfid riSe obratlovcu? Zda se to byt velmL ne-
pravdepodobne, nebot abychom na~li nejake d~su~ existujici
androgynni zivocicby, museli bychom sestoup1t az k rybam,
ktere jsou mezi obratlovci na nejniz~im stupni vyvoje. 211 Sku-
tecnost, ze se ruzne pridatne ~asti vlastni jedincum jednoho
pohlavi nachazeji v rudimentarnim stavu i u jedincu opacne-
ho pohlavi, muzeme vysvetlit tim, ze tyto organy ziskalo po-
stupne jedno pohlavi a pozdeji je ve vice ci mene dokonalem
 188 0 ptivodu l/ovlka
stavu predalo pohJavf druhemu. Mohl bych uvest nespoeet
pnkladu takovehoto pfenosu, napfikJad ostruhy, lmisne perf
a pestre barvy, ktere ziskali samci ptaku pro souboje ne bo j ako
ozdobu a sa mi ~ky j e d~dil y v nedokonah~m nebo rudimentar-
nim stavu.
Zvl2 tl zajfmave j sou v nekterych ohled ech nedokonale vy-
vinute mJttne tJAzy u samcu savcu. Ptakofitni (Monotrema-
ta) majf pine vyvinute, mleko vylu~ujfcf Zlazy i s vjvody, a le
bez bradavek, a proto~e Lito Zivoeichove stoji na nejniBim
stupni ve tffde savc u, je mofne, zc pfedchUdc i teto tffdy me-
li take f laz y vylu~uj fcf mleko, a le nikoli v bradavky. Tento za-
ver je podporov~ n v~im , co vime o vyvoji bradave k, nebot
prof. Turner mi scl~lil , opiraje se o tvrzenf Kt>llikera a Lange-
ra, ~e u zarodku se dajf mlet;ne z lazy zJetelne pozorovat j e~­
te predtrm , ne~ jsou z natelne bradavky. A nesm(me zapom(-
nat:. ze vyvoj jcdince obvyklc odpovfda stavum jcdnotlivych
zivo~ic hu v celc jeho vyvojove radc. Va~natci se lisi od pta-
kontnych d m. ze maj i bmdavky, tak7~ je pravd ~podobne, re
toto ustrojf vzniklo teprve u va~natc u . kdyz se oddeilli od pta-
kofitnych. posto upili nad ne , a stali se tak pfechodem k pla-
cent:lrnfm savcum. 2\) Nikdo ale ne bude pfedpokladat, zc by
va~n atc i zustllvali oboupohlavnimi i potom, kdy dosahli pfi -
blizne stcjnc podoby, j akou rnajf dnes. Jak si pak tedy marne
vysvetlit, zc samc i snvcu maji m l e~ nc zlazy? Je mozne, ze se
tyto zlazy nejprve vyvinuly u samic a pak se dedi~ne pfena-
sely na samcc . Ale na 1.aklad! udaju, kter~ uvedu dale, je to
sotva pravdepodo bne.
MtU.eme toli1 zas tavat je5re jiny nazor, ze totiz dlouho po-
tom, kdy pfedchudci cele tffdy savcu p~estali byt hermafro-
ditni, zastupci obou pohlavf poskytovaJi mleko a tak knni U
sva mMdata a ~e v pripade va~ natcu nosil i mJad'ata ve vacfch
samc i i samice. Takova do mnenka nam nebude pnpadat zce-
Ja nepravd~pod obna, uvedomfme-li si naprfklad, ze samci
dne~ntch morskych jebel (Syngnarhu.s) prUimaji jikry svych
sarni~e k do zv l a~tnfch bri~nfch vaki1, aby se zde vylihly, a pak,
podle nazoru nlkterych badatelu, dokonce krmi mlad'ata.30
0 pfflmznosti o rodokmenu t lovlko 189
Samci nlkterych jinych ryb take prechovavaj{ jikry v t1stnich
nebo zabernich dutinach a samci ropuch si namotAvaji pasy
vajicek, ktere nakladou samic ky, kole m noho.u a pon:~bavaj~
si j e aZ. do doby, kdy se z nich vylfhnou pu lct. NeJ«<:n samc1
ptakU prebirajf na sebe celou povinnost vysed ~t VCJCC a sa-
mecci holubu krmi spoleene se sami~kami sva holatka polo-
stravenou potravou z volete. Avbk na danou my§lenku me po-
prve pnvedla skuteenost, Ze mJ~n~ !lazy jsou u samcu savcu
vyvinuty mnobem dokonaJej i net rudjmenty ostatnich org~­
mi rozmnozovaciho ustroji, ktere nalez6me u obou pohlavt,
tfebrle spravn! nale:tl jen jednomu. Mle~ne f lazy a b~adav­
ky samcu suvcu se skutecnc d aji sotva pokltldat za rudtmen-
tamf - j sou pouze neuplne vyvinute a ncmaj f zadnou funkc i.
M ajf nn ne vliv ur~ ite ne moci, stej nejako nn bradavky a mlec-
ne zlazy samic, a cas to mobou pri narozcnt a v puberte vylou-
c it nekolik kapek mleka (takovy pozoruhodny pnpad byl za-
znamendn u mladeho mufe, o nemzjsem se j iz zminil , kter9
mel dva pary prsnich bradavek). ObCas sc Slane, ze se ~yto o r-
gany u nl klereho mufe nebo jineho samce v dospe losti tak pi-
ne vyvino u, ze b y mohly davat zna~ne mnofstv{ mleka: Pf~­
poklUdame-li, !e po dlo uhou dobu samc i savcu pomaball svyro
samickam knnit mJacfata 31 a poto m z n~jake nezname pnc iny
(napffklad rebylo mene mlad at) pfestali sam i~kam takto vy:
pomahat, pak pochopfme, j ak ne uffvani o rganu ~ ~?spelost1
vedlo ke ztrnt! j eho funkci. V ranem vlku se v~ak JCJlCh funk-
ce nezmenila, a tudi! se mohly dale teml~ stcjne dobre vyvi-
jet u mJadat obou pohlavi.
Zavir
Postup neboli pokrok ve vyvojove radl organickeho sveta de-
finoval Lepe nez kdokoliv j ioy Karl Ernst v~n Baer, kd.yz. uve-
dl , zc tento postup spoc iva v mire difere ncatce a sp~~tahzace
niznych Mstf tela, a ja bych k tomu dodal, ze .mu.sl Jft ~ d~­
spe le jedince. Tak, jak se organism~ poma~u prtzp~~obuJ• ;,tL-
vem pHrodniho vyberu rilznemu zpusobu 1.tvota, JCJtch organy
 190 0 pt)mdu l/ovlko 0 pffbuvwsri a rodokmenu tlovlko 191

jsou ~fm dal tfm vic rozmanitej~i a specializovanej§f pro jed- ne ryvoje, kte re vedly od pradavnych ptakontnych savcu
notJive funkce, za co~ vdecl prednostem del by fyziologickych k davnym vacnatcum a od nich k prvnlm predkum p1acentar-
cinnost1. Jedna a lAZ ~ast jako by se nekdy pnzpusobovala jed- nicb savcu. Tunto zpusobcm mureme postupovat rl k !emu-
nomu ucelu a potom, za nejaJcy cas, nejakemu ji nemu, zcela rum, a mezi nimi a opicemi jiz neni tak velika mezera. Opice
odH~nemu ; a tak se st:ava, re jsou vsechny ~ti tela stale slo- se potom rozdeli ly na dve velke v~tve. na opice Noveho sveta
fi tej§i. K~dy organismus si vsak zachovava celkovy typ te- a opice Stareho sveta - a z opic Stareho sveta vzese1 kdysi
lesne stavby sveho pfedka, z n~boz prapuvodn~ vznikl. Obrn- v davnycb d ob~ch ~lov~k . div a sl:\va vesmfru.
t1me-li se ke geologickym udajum, pak sc nam souhJasne Vybavili j sme tedy cloveka vclice dlouhym rodok:mene m,
s t1mto nazorem zda, ze vyvoj postupovaJ na ccl6m svete po- nikterak ovsem vznescnym, jak by snad nekdo mobl namlt-
malymi, nepreru~ovanymi kroky. Ve velke i'f~i obratlovcu vy- nout. Mnohokn1t j iz bylo receno, ze svet jako by se dlouho
vrcholil ten to vyvoj ~ l ove kem . Nesmime se vsak domnfvat, zc pnpravoval na prichod cloveka, a v jistem smyslu je to sku-
skupiny organic kych bytostf jsou vzdy vytht~ova ny a zanika- te~n e pravda, nebot ~ lovek vdccf za sv6 zrozenf predlouhe fade
jf, jakmi lc duji vzni knout jine doko nal ej~ i skupinc. Nove predk iL Kdyby v tom to ret~zu chybel je n jediny ~ tanek, clovek
vznikle sku piny, i kdy~ pre mobou sve pi'e dchlldce, ne musf byt by nikdy ne mel dne§ni podobu. Nebude me- li (tmyslne zavirat
j e~tc le pc prizpusobeny kafde mu prostrcdf, ktere pro ne pN- o6 pred skutecnostf, mu~cm e s pomoc{ nasic h znalost1 dojft
rodu nachysta. Nekte re stare formy se zrejm~ udrf1.ely proto, k pribli:l.ne mu poznan! nasich predkll, za kte re nemame du-
ze obyvaly t.ukova uzemr. ve kterych nebyly vystaveny pl'ili ~ vod se stydet. Ne.U ed nodu ~~~ zivy orgunismus je neco moo-
tvrde mu boji o vlastnf ex istc nci; a tyto formy nam pomuhajf he m vyssiho nez ncustrojny prach pod n~i ma nohama a zad-
pn rekonstrukci naseh o rodokmenu, nebof poskytuj f jasnou ny nezaujacy ~lovek nemuze studovat sebcjednodussi zivou
pl'edstnvu o d ffvej~k h a zaniklych populacfch. Nesmime se bytost, aniz by nebyl uchvacen jejf jed in e~n ou stavbou a jeji-
vsak dopustit omylu a pohliZet na tylo dnesni zivo~ichy z ja- mi vlastnostmi.
kekoliv nrre organizovane skupiny jako na dokonale predsta-
vitele jejich davnych predku.
Ncjstarifmi pfedchUdci obratJovcu, o nichz si muzeme uci-
nit alespon mlhavou predstavu , byla ziejme skupina morskych
zivocichu32, kteff pl'ipominali larvy dnesnich sumek (Ascid ia-
cca). Z t~c hto fi vo~ ic hu pravdepodobne vznikla skupina ryb
tak nfzce organizovanych jako dne~n i kopinatci, z nich se pak
zfejm~ vyvinuly ryby skelno§upin ate a jine druhy ryb, ja ko
jsou bahnk i. Od techto fore m j e pak jen nepatrny krt1 ~ek
k oboj f ivelnfkum. Videli jsme, fe ptiici a plazi byli kdysi tes-
ne spjati a fc ptakoritn{ do u r<~ite miry staJe tvorf spojovacl
~l an ek mezi savci a plazy. Nikdo v§ak dnes ne m1H.e r.tct, j akou
vyvojovou fadou se z techto dvou nizsich trrd obratl.ovcu -
oboj ~i vel n fku a ryb - vyvinuJy tfi vy§si a pnbuzne tffdy: savci,
pta.ci a plazi. U tfidy savcu neni tezke sledovatjednotlive stup-

Kapitofa VII
0 LIDSKYCH RASACH
Povaha a vyzna m druhovych znakll - Aplfkace na lidske rasy -
Fa kta, sv~d~fcf pro a proti nazyvanf tzv. lidskych ras samostatny-
mi druhy - Poddruhy - Monogenlste a polygeniste - Konve rge n-
ce znaku - Cetne shodne t61esne a du~evnf vlastnosti t6ch nejod-
li~n6j~fch lids kych ras - Ja k vypadal ~lov6k, kdyz za~al osfdlovat
celou Zeml - Zadna rasa nepochazf z jedlne ho paru - Vymfra nf
ras- UtvaFenf ras- Vysledky kFfzenf - Nepatrny vliv prfmeho pu-
sobenr zivotnlch podmfnek - Nepatrny ci zadnyvlfv prfrodnfho vy-
be ru - Pohlavn f vyMr
Nemam zde v umyslu popisovat ruzne tzv. lidske rasy, ale rad
bych se zabyval vyznamem jej ich rozdilu z hlediska j ejic h kJa-
sifikace a otazkou, j ak lidske rasy vznikly. M aj f-lj pnrodo-
vedci rozhodnout, zda j e na miste, aby oznacili dva ci vice pri-
buznych organismu jako prislusniky dvou samostatnych
druhU, ci j e n jako dve variety, pak vetsinou postupujf podle
techto hledisek: ko likje mezi nimi rozdilnosti, zda se tyto roz-
di1y vz tahuji pouze na nekolik, nebo na mnohe z jejich zna-
kU telesnc stavby a j sou-li dulezite z hlediska fyziologi e, a ko-
necne, coz je nejdulezitcj~ i. j sou-li trvale. Ze vseho nejvice s i
pflrodovedci cen£ stalosti znaku. Kdykoliv je jiste, nebo a le-
spoil pravdepodo bne, ze si organismy, o ktere se j edna, zacho-
vavaly po dlouhou dobu svoji odlisnost, poslouzi m1m to jako
() lidslcych rasdch 193
vyznamny argument k jejich zarazeni do dvou odli~nych
druhu. I nepatrny projev neplodnosti pri kfizeni dvou zivoci-
chu c i j ejich potomku j e v~eobec nc pokladan za rozhodujfcf
dukaz pro stanoveni rozdflu mezi druhy. A j estl ize ruzne orga-
nismy setrvavaji najednom uzemi, aniz by se kffzili, j e to ob-
vykle dostatecny dukaz bud' urcite vzaj e mne sterility, nebo,
j de-li 0 zvirata, vzajernneho odporu k pohlavnirnu sblizeni.
Jestlize se v nektere probadane oblasti vubec nevysk ytnou
variety, ktere by spojovaly jakekoliv dve pfibuznc formy, tedy
az na jejicb ktizence, pak je to se vsi pravdepodobnosti nej-
vyznamnej§i kriterium jejic h druhove odli ~n osti. Jde o pone-
kud jine hledisko, nez je pouha stalest znakt:1, nebot dva orga-
nismy mohou bytznacne promenlive a prito m ne musf vytva.Jet
prechodne formy. VMome a nekdy i bezdecne se casto prikhi-
da vyznam zeme pisnemu rozsirenf, talae organismy zijic1 ve
dvou velmi vzdale nych oblastech, kde j e vet~ ina ostatnich oby-
vate l druhove odlisna, j sou samy obvykle pokl£tdany za odm-
ne, ale ve skutecnosti to nikterak neusnad~ uj e rozliseni zeme-
pisnych ras od tzv. radnych c ili pravych druhu.
Pokusime se nyni aplikovat tyto vseobecne uznavanc prin-
cipy na lidske rasy a c loveka bude me posuzovat stej ne, jako
by prir odovedec posuzoval kterehokoliv jineho zivocicha. Po-
k ud j deo miru rozdilu mezi rasamj, musime bnitohled na na5e
nedokonale rozli~ovad schopnosti, kterc se otupily dlouby m
pozorovanim sebe sam ych. Jak pozname nava Elphmstone,
v Indii Evropan zprvu nerozlisi jedno tlive puvodni rasy, aclco-
liv brzy zjisti, re jsou si veJmj malo podobne 1, prav~ tak jako
hind zpo(;atku nepostrehne sebem e n~r rozdil mezi ruznymj
evropskjmi narody. I nej o dli~ nej s l li dsk~ rasy jsou si navza-
jem vke podobne, nez by se zp ocatku mohlo zd at; vyjimku
sice musime ucinH u nekterych cern o~skych kmenu, ale jine,
jak mi pge Dr. Rohlfs a jak j sem se sam presvMcil, maji evrop-
ske rysy. Vystiznou ukazkou teto podobnosti j sou fotografie
v antropolog ickem albu parizskeho muzea, ktere zachycujl l idi
nejruznejsich ras. Jak potvrdilo mnoho osob, kte rymjsem toto
album ukazal, vetsinu lidl na tecbto fotografi(ch by bylo moz-
194 0 puvodu cloveka
ne pokJAdat za Evropany. Kdybycbom vsak tyto tidi videli ve
skutecnosti, jiste by vypadali velmi odlisne, takZe nas usudek
je tu zrejme znacne ovlivnen pouhym zbarvenim pleti a vla-
su, jen nepatrnymi rozdily v rysecb a vYt"azem tvare.
Nelze ovsem pochybovat o tom, re se ruzne rasy, kdyz j c
peclive porovname a pomefime, od sebe velmi lis! nap'ffkJad
tvarem vlasii, pom~remjednotli vych casti tela2 , kapacitou plic,
tvarem a velikostf lebky, a dokonce i mozkovymi zavity. 3 Bylo
by vsak nekonccnym (tkolem vypocftavat vsec bny podrobnos-
ti, jimiz se jednotlive rasy lisf. Lisf se take telesoou stavbou ,
schopnosti aklimatizace a sklonem k urcitym chorobam. Stej-
ne odlisne jsou v duscvnlch vlastnostech, zejmena po strance
citove, a le C:astecne take v rozumovych schopnostech. KaZdy,
kdo me l kdy pr-ilczitost ke srovnani, si muse.l povsimnout pro-
tikladu mi.C:enlivych, az nevHdnych domorodcu Jizn.i Arncri-
ky a veselych, hovornych africkyc h cernoc hu. Ye lmi podob-
ne protiklady vidfrne i v porovnani Malajcu a Papuancu 4 , kteff
maji stejne zivotni podminky ajsou od sebe oddeleni pouhym
uzcym pasem more.
Nejprve prehodnotime argumenty, hovoncf ve prospech
rozrazenf j cdnotlivych lidskych ras do samost.atnych druhu,
a potom uvedemc dokJady popirajic i takovyto nazor. Kdyby
me l prirodovedec, ktery nikdy nevidel cem ocha, Hotentota,
Austra.lce ci Mongola, tyto jedince vzaj emoe porovnat, po-
strehl by ihned, ze se lisi mnozstvim znakU, z nkhz nektere
jsou bezvyznarnne a nektere podstatne. Pfi hJubSim zkouma-
ni by zjistil, ze jso u pfizpusobeni k ve1mi odlisnym zivotnim
podmfnkam a ze se pon~kud lisi telesnou stavbou a dusevnim
zaJozenim . Kdyby se pak dozvedel, ze z tychZ zemi by se da-
ly pnvezt stovky podobnycb exemplaru, urcite by prohh1sil,
ze jde 0 stejne radne druhy, jako jsou mnohe jine, jimz privy-
kl davat zvlastni drubovajmena. Ve svem zaveru by byJ znac-
ne utvrzen, jakmi]e by si overil, ze si tyto formy udrzeiy stej-
ny charakter po radu stoletf a ze podobnf cernosijako ti dnesnf
zili jiz nejmene pred ctyrmi tisici lety.5 Od pozorovatele tak
vynikajfciho, jakym je Dr. Lund6 , by se take dozvedel, ze lid-
() lidskych rascich 195
ske Jebky nalezene v brazils:kych jeskynich spolu s kostrami
mnohycb vyhynulycb savcu patrily k temuz lidskemu typu,
j ak9 nyni prevlada po cele americke pevnine.
Nas pfuodovedec by se pak zrejme zabyval zemepisnym
rozSifenim a pravdepodobne by prohlasil , ze tyto formy musi
byt odlisnymi druhy, ktere se od sebe lisi nejen vzhledem , ale
jsou pnzpiisobeny teplym, vlhkym a suchym krajimim i arktic-
kym oblastem. Mozna re by se odvolal na skutecnost, ze zad-
ne druhy ve skupine nejb1izsi cloveku, tedy u primattt, nesne-
sou niikou teplotu ani podstatnejsi zmeny podnebi a dale ze
druby, ktere jsou cloveku nejblize, se nikdy nedozily dospe-
losti anj v tak mirnem podnebi, jake panuje v Evrope. Jiste by
na neho velmi zapusobila skutecnost, ktere si jako prvni po-
vsiml Agassiz', ze jsou ruzne lidske rasy po svete rozsfreny
ve stejnych zoologickych oblastech, jake obyvaji nesporne od-
lisne druhy a rody savcu. PiaU to bezesporu o australske, mon-
goloidnl a cernosske rase, me ne vyrazne j iz o Hotentotech, ale
zcela zrejme o Papuancfch a Malajcfch, kteri jsou, jak ukazal
pan Wallace, odde leni temH stejnytni hranicemi, jake deli ma-
Jajskou a australskou zoologickou oblast. Puvodni obyvatele
Ameriky j sou rozSifeni po celem kontinentu, coz zprvu jako
by svedc ilo proti pravidlu , 0 ne mz jsem se prave zminil, ne-
bot vetliina zivocic bu se na jeho jiznl a sevemi polovine znac-
ne lisi; presto jsou vsak nektere zivoeisne typy, jako j e vaC:i-
ce, rozsireny od j ednoho konce kontinentu k druhemu, stejne
jako kdysi byvali rozsireni obrovstl chudozubl savci (Edenta-
ta). Eskymaci, podobne jako jini arkticti zivocichove, obyvajf
celou polami oblast. Meli bycbom si povsimnout, fe rozdily
mezi savci v nekolika zoologick9ch oblastech neodpovidaj£
geografick.ym vzdalenostem mezi nirni, a tudiz sotva muzeme
pokladat za neco vyjimecnebo, ze se cernosi lisi vice a Ame-
ricane mnohem mene od ostatnich lidskych ras, na rozdil od
odlisnostf mezi savci americkebo a africkeho kontinentu a sav-
ci jinych oblasti. Muzeme dodat, ze clovek puvodne neoby-
val zadny oceansky ostrov a v tomto oh1edu se podoba c le-
num sve tndy.
 196 0 ptivodu ~lovlka
Pri resenf otazky, zda majf byt predpokladane variety n~ja­
k~ho dom4cfh o zvfrete povazovany za variety, nebo odlisne
druhy, tedy zda jsou potomky niznycb divolcych druhu, bude
kaMy pl'irodovedec pi'ikJadat velkou vahu druhove od li§nosti
jejicb vn~jsich parazitu. Ta by tot:ii m~la velky vyznam prav~
proto, ze by s lo o zccla ojedin~ly jev, nebo( podle sd~lenf pa-
na Dennyho jsou v Anglii ncjniznejsf plemena psu, drubeze
a ho_Jubu napadany stejnym druhem vsi. No a pan A. Murray
~hve prozkoumal exemplMe vsi sesbfranych v ruznych ze-
mfch u plisl~t~niku ruznych lidslcych ras8 a zjistil, ~e se lisf ncjen
barvou, ale 1 stavbou kusadel a kon~etin; a kdykoliv se poda-
n lo ziskat vice ta kovychto cxcmplaru, ukazalo se. ze jde o roz-
dfly stale. Jcden lekul' z velrybarske Jodi, plavrcr se v Ticho-
mofr, mi vypr6v~ l. ~e dost.aJo-li se n~kolik vsl, ktcrymi se rtla
domorodctt zc Sandwichovych ostrovu1 jen hemzila, na tela an-
glic kych n~mornfku, do tff a~ ~tyf dnu posly. By.ly to vsi tmav-
sfho zbarvenf a tnk6 odiisncho tvaru nez vsi nalezene u do-
morodcu v jihoamerickem Chile, kterjch mi tcnto lekar tak~
venoval ne kolik cxcmplaru. Tyto vsi mi d<Ue pripadaly vet§f
~ mnohem ~e~~r ne~ vsi evropske. Pan Murray si obstaral ~ty­
n druhy afnclcych v~f. a to od remochu z vycbodnfho a zapad-
nfho pobl'ezf, od HorentotU tt od Kafru, dale dva druhy vsf od
~ustral~u a ~o dvou druzich ze Sevem f a Jizni Ameriky. Amc-
ncke VSI ZreJme pochazely od obyvatel zijiclch v ruznych ob-
lascech. U hmyz~ se male rozdOy v telesne stavb~. j sou-li stale,
obvykle pokJ4daJf za znak:y druhoveho odllienf a j iz to, ze Jid-
skc rasy pravd~podobn~ napadaji drubov! rozdilni cizopasnf-
ci, mtize pravem poslouzit jako argument na podporu n4zoru,
~c ·j jednotlive lidske rasy by se mely pokladat za ruzne druhy.
Kdyby nil~ prfrodovMec dospel ve svycb pozorovanfch a2
tak daleko, zajfmalo by ho, zda se u lidsi<ych ras pn kf[zenf
projeviJa ur~ita neplodnost. Mozoa ze by se obratil na prace~~.
ktere napsal pe~livy a rozjimavy pozorovatel prof. Broca, ana-
sel by v nich pi'esved~ive doklady toho, ze nektere rasy byly
' Dne~nl Havajsk6 ostrovy.
0 lidskjch rasdd1 197
pri kfireni velrni plodne, ale i dokJady s vM~fcf o tom, te j ine
byly zcela neplodne. Zjistilo se nap~fklad , re feny puvodnfch
obyvatel Aust.ralie a Tasmanie jen zl'idkakdy rodi deti evrop-
slcym muztim; avsak v poslednf dobe vyslo najevo, ze toto zjis-
ten1 nema tem~r zadnou vypovMni hodnolu. Cistokrevnf Aus-
trnlci totiz t'Ill' !e nce zabijeji, pri~emf ncdavno byla uve~cj nena
zprava o zavrazdeni jedenacti mladych misencu a policie na-
°
slajejich poztistatky. 1 Casto se take uvadi, zc berou-li se mu-
lati mezi sebou. majr je n malo detf, ale Dr. Bachman z Char-
lestonu 11 se zaru~uje, ze znal rodiny mulatu, jejichz ~l enove
se mezi scbou po n~kolik generaci zenili a vdavali a v prtime-
ru zustavali stej ne plodni jako nesmgenr belo§i ~i ncs mi~eni
~ern osi. Sir C. Lyell se rovnez zabyval tfmto proble mem, ajak
mi sdelil, dospel k tc muz ztiveru. 12 Pfi s~itanf lidu Spoje nycb
statu v roce 1854 bylo podle sde lcnf Dr. Bachmana napocte-
no 405 75 1 mulatu , coz je po zvafenf vsech okolnostf velmi
malo. Lze to ale ~a stocne vysvetlit ponizujfclm a zv lMtnim
postavenim teto skupiny a take mravnim upadkemjejich zen.
l'ito mu lati jsou su'ile ur6tou merou pohlcovani ~emoss kym
obyvatelstvcm, ~imzjich zjevne ubyvi't. V jednc dtive ryhodne
prnci 13 se mluvi o mensi vita lite mulatu jako o b~l.ne znlimem
jevu a tato okoloost, tfebare pfilis ncsouvisf s jejich snlzenou
plodnostf, muze byt dokladcm dnthovych rozdfl u mezi puvod-
nfmi rasami. Does j if s jistotou vi me, re kf(zcnci velmi vzda-
le nych zivoci§nych a rostlinnych druhti v~t.S i nou brzy hynou,
av~ak: rodi ~e mularu tezko muzeme zafadit do kategorie vel-
mi vzdaJenycb druhu . Oby~ej ny mul. vseobccne znamy svou
dloubozivotnosti a odolnostf, a pl'ece vzdy neplodny,je duka-
zem toho, jak nepatrne spolu souvisf s nfzen~ pl odnost a vita-
lita ktize ncu. A mohli bychom uvest i daiSi podobne pffpady.
I kdyby bylo pozdeji dok4zano, ze vsechny lidske rasy jsou
pri kfizenf naprosto plodne, i tak by pffrodovMec, ktery by je
chtel z jinycb duvodu ur~ it jako od li ~ n e druhy, mohl pn\vem
namftnout, ~e plodnost a neplodnost nejsou bezpe~nymi m~­
ritky druhove odlHnosti. Vfme, ze tyto vlastnosti se snadno
objevujf za zmenenych zivotnfc h podmfnek nebo pri endoga-
 198 0 p11vot1u llovllca
rnicke m k:l'lrenr a te se ffdi nesmime slozicymi zakony, napfi-
ldad z~konem nerovnomerne plodnosti pn vzajemnem kfi~e­
~ dvou druhu. Dvojice Zivoci~nycb forem, ktere ozna~ujeme
Jak~ samostalne druhy, predstavujf postupnou fadu pocinaje
t~mJ, ktere zustavaji pn kfiteni naprosto neplodne, a kon~e
terni, kter~ j sou temef uploe nebo naprosto plodne. Stupe~ ne-
plodnosti neodpovfd~ presn~ stupni rozdilnosti v t~lesne slav-
~ ~i zpusobu zivota mezi obema rodici. C loveka muU:me
v mnoha ohlcdech prirovnat ke z virarum, ktcra jsou j iz dlou-
ho zdom4cn~l6, a existuje mnoho dukazu ve prosp~h Palla-
sovy teorie '", ze domestikace pfispfva k odstran~nf neplod-
nosti, ktertl j e tak castym dt1sledkem kffzenf druhtl v prfrod~.
~a zaklade techto nekolika uvah mtlzeme pnlvem tvrdit, ~e
1 tchdy, budc-li dokazuna uplna plodnost v~cch kr-izcnctl roz-
dflnych Jidskych rus, nemuze nam to naprosto Z<lbr6nit v tom,
ubychom je povuzovali za ruzne druhy.
I kdyz pom inc me otazku plodnosti, vykazuji kl1zcnci ur~i ­
t6 z.naky, ktere podle nazoru mnohych badatelu naznuc uj i, na-
kollk bychom mohli rodicovske fonny klasifikovat jako dru-
hy cijc n variery. Kdyz jsem v~ak peclive prostudoval pl'fslu~ne
udajc, dospel jsem k zaveru, re nelze vytvol'it ani jedno v~c­
obecne platne shmujfci pravidlo. Obvyklym vysledkcm kl'i-
fenl je smi~ena nebo prechodna forma, ale v urtitych pl'ipa-
de~h se n~ktcry z potomku podoba dalcko vice otci,j iny matcc.
NcJ~aste~l k tomu dochazJ, kdyz se rodice Ji§l znaky, ktere
vzmkly Jako ntihle zm!ny nebo anomilie.•s Zrniiiuj i se o tom
na zaklad! sd~len i Dr. Rohlfse, ktery pry v Africe ~as to vidal
potomk')' ~ernochu smisenych s prislu~niky jinych ras, ktcll
byli bucf upln! ccrnl, nebo uplne bill, nebo velmi zl'idka i ba-
revn~ smf§enL Na druM strane je v~eobecne znamo, ze mu-
lati v Americe majf znaky prechodnebo typu.
PrAve jsme se presvedcili, ze by nM prirodovedec moh1zce-
la oprav?e.~ c ur~it jcdnotlive lidske rasy jako zvla§tnf druhy,
ne bof v JCJlch telesne stavbe sbledal mnoho rozd ll u, z nic h~
nekterejsou velmi dttlezhe. Tyto rozdily se take po dlouba ~a­
sova obdobf udd ujf, a jsou tedy stale. PfirodovMec bude za-
0 lids/..jch rasdch 199
roven ovlivnen nesmfmym zemepisnym roz§ffenim cloveka,
coz by ve tfide savcu bylo neco zcela neobvyklebo, polrud by
~ lo 0 jediny druh. Jiste by ho zaujalo zemepisne roz§ifeni ne-
kolika takzvanych ras, odpovldaj fd rozjireni jinycb, zcela od-
lisnyc h drubu savcu. A nakonec by se mohl oplit o skuteenost,
Ze jeSte nikdo (JpJne nedokaza( vzajemnOU plodnOSl VSeCh ras,
a i kdyby j i dokazal, nebyl by to je~te absolutni dukaz jejich
prislusnosti k jedinemu druhu.
Bude-li ovsem naseho pnrodovMce zaj imat, zda si jednot-
live Jidske typy zijlcl ve stejnc obl asti udrzi svou druhovou
odlisnost i pote, co sc ve vctsim poctu za~nou mezi sebou
m1sit, okamzite zj istl, zc tomu tak vC1bec nenL V Brazilii se
setka s obrovsJ<Ym poctem obyvute lstva sml~eneh o z cerno-
chU a Portugalcu, v C hile a jinych Ntstech J iznf Ameriky zase
zjisti, ze veskere obyvutelstvo j sou ruznf misenci indianu
a Spanelu.•(· Na mnoha mfstech te hoz kontinentu najde nej-
slozitej sl kffzeni mezi ~crn oc hy, indiany a E vropany, a soude
podle rostlinne riSe, takove troji krfrenf j e nej prukaznej~im
dokladem vzajemne plodnosti rodicovskych forem. Na Jed-
nom ostrove v Tichomoff nalezne nepocetne obyvatelstvo se
smgeoou polyneskou a anglickou krvi a na souostrovi Fid!i
ruzne pokfifene Polynesany a negritske populace. Mohli by-
c horn se je§re zminit o mnoha podobnych pfipadecb, napfi-
klad z Afriky. Lidske rasy tedy ncjsou dostate~ne odli§ne na
to, aby v pfipad! souiitf v jedne oblasti nedochazelo ke vza-
jemnemu kfiZenf; a prave nemofnost kzizeni byva obvykJe
nej lep~im dukazem druhoveho rozli ~enr.
N~eho prirodovedce by jiste take udivilo, re specificke zna-
ky v~ech lidskjch ras jsou zna~n~ prom~nl ive. Tato skute~­
nost prekvapi kaZdeho, kdo prv n~ spatll v Brazilii ~erno~ske
otroky, kten sem byli dopraveni ze v~ech ~astf Afriky. Totez
se tyka i Polynesanu a mnoha ji nych ras. TiSzko bychom na-
~l ijed iny znak, ktery charakterizujc pouze jcdnu rasu aje sta-
ly. Prlrodnf lide nejsou ani v ra mci tehoz kmene zdaleka tak
jednolitou populacf, jak se dtlve tvrd:i lo. U Hotentotek nale-
zame jiste zvlastnosti, ktere jsou vy raznej~i povahy nez u ji-
 200 0 p1ivodu Elovllca
nych ras, ale jak znfuno, nejde o su\1~ z naky. N~kter~ americ-
k~ skupiny se zna~n~ liSi zbarvenfm pleti a ochlupenim, a to
stejn~. jako so jednotlive africk~ ~erno~ske populace odlisuji
~aste~n~ barvo u pleti a velmi mipadn~ rysy obli~eje. Nekter~
rasy majf vclmi prom~nlivy tvar lebky 17 a takje tomu i se vse-
rni ostatnfmi znaky. Ones sc ji~ pftrodovedci pou~ili draze
vykoupeno u zku~enosti, jak unahlen~ je pokou~et se ur~ovat
druhy na d klade nestalych z naktl.
Neju1vafnejsf ze vsech duvodO proti uznani lidsJcych ras
jako odli~nych d ruhtl j e vsak skute~nost, ze ruzne rasy pre-
chazej f jedna v druhou a v mnoha pftpadech, pokud mtireme
soudit, k to mu docMz f zcela nczavisle na jejich kl'frenf. C lo-
v~k je pfcdmetem moohem dukladn~jsfho studi a nez kteryko-
liv j iny ~i vo~ich, a presto ex.istuje vclka ruznost n:1zoru mezi
nejpovoJan~j~fmi znalci, zda by m~l byt po vazova n za jediny
d ruh, ~i za dvu (Yirey), tfi (Jacquinot). ~Lyri (Kant), p~t (Blu-
menbach), sest (Buffon), sedm (Hunter). osm (Agassiz), jede-
nact (Pickering), patnact (Bory St. Vincent), sestm1ct (Des-
mo ulins), d vacet d va (M o rton), sedesat (Crawfurd), nebo
dokonce t1iasedcsdt druho, j ak soudf Burke. 1s Thto ruznost na-
zoru nedo kozujc, ~e by se rasy ne mi:Siy pova~ovat za samo-
~tatne druhy, nle naznacuje, fc j edna v druhou pfechazejf a ~e
Je sotva mo~ne vysledo vat mezi nimi j asne odlisovacf znaky.
Kazdy prfrodovMec, ktery mli ten ncsCastny ude l, z.e se pus-
til do po pisu sk upiny zoacn~ prom~nlivych o rganismu, se set-
kava s naprosto stejnyrni pnpady jako u c loveka (rikam to
z vJastni zku~enosti). Po kud je opatrn)i, spoj f oakonec vsech-
ny odlisne typy. ktere vbk prechazejf jeden v druh)i, v j edin)i
drub , nebot si fe kne, Ze ne ma fc1 dn6 pravo pojmenovavat ne-
co, co ne umf jas n~ definovar. Ta kov~to pftpady se vyskytuji
i v radu, do kter~ho j e zahrout c lovek, konkretne v ne kterych
rodec h opic, zatimco u osta tnfch rodi'1, j ako u ko~kodanu, se
da vet~ ina druhu urc it s naprostou jistotou. V pffpade am eric-
ke ho rodu ma lp (Cebus) zarazujf nekteft pl'frodovedci rtizne
formy j ako samostatne druhy, jinf j e vsak pokh1daji za pouhe
zemepi sn~ variety. Kdyby byly shromWeny po~etne e~em-
0 lidvl..' jch ra.sdch 20 1
plafe malp ze vsech Mstl Jizni A rneri ky a ukazalo by se, fe
formy, ktere dnes po kHtdame za odm ne druhy, jedna v dru-
hou navz:.lj c m prechazeji, zaladili bye ho m je proste jako potl-
he variety c i rasy; a podobne uvazovaJa vet~ ina pfirodovMc u
i v pl'fpade tidskycb ras. Musimc ov~em pfiznat, ze alespoo
v rosttinn6 nsi sc setkavame s organismy 19, ktcre nelze ozna-
~it jinak nd j ako samostatne druby, ale ktere presto spojuj f
nes~etne mczistupne. a to nezavls lc na vz:1j emnem kfirenf.
Nektert prirodovMci zacali v poslcdnl dobe pouzivat ter-
mfn ,poddruh" k oz na~en f forem, ktcre nesou cetne znaky pra-
vych druhu, ale sotva j im nale!i tak vysoke zarazeni. Zamys-
lime-li sc nyni nad zavafnymi d uvod y pro povznesenl lidskych
ras az na u rove~ samostatnych druhu a naproli tornu nad ne-
preko nale lnymi obtifcmi pri jejich dc fin ovlmi, pak by snad
bylo ncj v hodn~j s f uzft zde te rmfnu , poddruh". JeJikoz jsme
v§akjif dlouho zvykH po uzivat oznacenf rasa, budeme jej zrej -
me uzfvat i nadate. Volba tenn inu je dulefita pouze pro to, re
pottcbujemc ozna~it pokud rnozno stejnymj terminy stcj nt
stupne rozdllnosti. To v~ak byvd bohurel jen malokd y usku-
t~nitel nc, protoze ve vet~ich rodech byvaji obvykJe i uzce pfi-
buznc formy, ktere se dajl j en velmi te~ko odlisit, zallmco
v me n ~ lc h rodech stej ne ~el edi nalezame formy, kter~ j sou na-
prosto odli ~ n e, a pl'ece je v ~echny muslme zafaditjako samo-
statnc druhy. N~kd y si laky j ednotl ive druhy v ram ci j ednoho
vclk~ho rodu vubec nejsou stejnou m ~rou vu1jemne podob -
n~. naopak, nekte r~ z nich by mohly byt usporadany do ma-
lych sku pin kolem jinych druhu jako meslce kolem planet20
O tazkou, zda se lidstvo skJUda z jedineho druhu, ~i z neko-
lika druhu, se v poslednl dobe podrobne zabyvali i antropolo-
gove a podle nazoru na ruto vee se rozde lili na dve skoly: na
mo nogeni sty a polygeni sty. T i, ktefi ne uznavaji princip evo-
lucc, musl chapat jednotlive druhy j ako vysledek z vla§tnlh o
aktu stvol'eni ~i j ako samostatne j ednotky a musi se rozhod -
nout, jake lidske rypy budou povazoval za druhy, pri.cemz vyu-
zij i postup bCzne utivany pri klasifikaci druJli'.J jinych organic-
kych bytosti. Bylo by v§ak beznadejne pokouset se o vyfeseni
 202 0 puvodu cloveka
teto otazky, an iz by byla prijata vseobecne uzmivana definice
druhu; ov~em do teto definice nesmi byt zabmut zadny neove-
ritelny jev, jakym je napriklad ak:t stvoreni. Je to stejne, jako
bychom se bez jakekoliv definice rozbodovali, mame-li ozna-
cit urcity poeet domu za vesnjci, mesto, nebo velkomesto. To
je prakticka ukazka toho, jak obtizne jeresit nekoneene pochy-
by, zda by se cetni uzce pribuznf savci, ptaci, hmyz a rostliny,
ktei'f jsou vzajemne zastoupeni v Severni Americe a v Evro-
pe, meli oznacovat jako samostatne druby, ci jen jako zeme-
pisne variety. Totez platf i o zivych tvorech mnoha ostrovu,
ktere se nalezaji v blfzkosti pevnin.
Na druhou struma prfrodovCdci, kteri uznavaji princip evo-
luce (a ten j e dnes uzn{tv{m vetsinou mJadych badatelu), jiste
nezapochybuj f o puvodu vsech lidskych ras z jedineho zakla-
du, a to ae jiz budou ci nebudou pokWdat za vhodne oznacit
jednotlive lidske rasy za odlisne druhy, aby tak vyjadnli stu-
pen jej ich rozdilnosti. 2 1 U nasich domac1ch zviiat je otazka
vzniku ruznych plemen zjednoho ci vice drubu ponekud jine-
ho charakteru. I kdyz pnpusthne, ze vsechna plemena, stejne
tak jako vsechny prirozene druhy uvnitr jednoho rodu, vznik-
la z tehoz jednoducheho z{tkladu, je stale jeste vel ice sporne,
zda naprfklad vsechna zdomacnela plemena psa zfskala ves-
kere sve dnesnf rozlicne znaky v dobe, kdy byl jediny djvokj
druh domcstikovan clovekem, C:i zda jsou jejicb znaky de-
dictvfm po nekolika odlisnych divokjch druzich. v prfpade
cloveka vsak nenf talo otazka vubec na mfste, nebof 0 nem
nelze rfct, ze by byl kdy domestikovan.
Kdyz se lidske rasy zacaly oddelovat od spoleeneho zakla-
du, musely byt rozdfl y mezi ni mi male a nebylo jich asi mnoho,
a proto pokud jde o jejich rozmujici znak:y, mely tebdy men-
sf narok na razeni do samostatnych druhu nez dnesnf rasy.
Termin , druh" je vsak uzfvan tak libovolne, ze by nekten pn-
rodovMci davne lidske rasy oznacili jako odlisne druby, i kdyz
by rozdfly mezi nimi byly nepatrne, a to pokud by jejich roz-
dflne znaky byly stalejsi nez je tomu v soucasnosti a neexis-
tovaly by zadne prechodne formy.
() lids/cych rasdch 203
Je ovsem mozne, i kdyz ne pnlis pravdepodobne, ze davni
predkove cloveka se zpocatku svymi znak.y zacali p~dstatne
odlisovat, aise od sebe lisil i mnohem vice nez kterekohv dnes-
ni rasy, ale nakonec,jak naznacuje Vogt22, se jejich znaky opet
pripodobnily. Kdyz clovek ve snaze dosahnout urciteho cile
pn domestikaci zvifat vybin\ potomky dvou odlisnycb druhu,
podan se mu nekdy v jej ich celkovem vzhledu dosahnout znac-
neho sbliZeni. Takje tomu,jak ukazal von Nathusius23 , v pripa-
de vyslechteneho plemene vepre, ktere vzni klo kfizenim dvou
odliSnych druhu, a mene vyrazneji take u vyslechteneho do-
bytka. Velk9 anatom Gratiolet tvrdi, ze lidoopi o~predstavuji
prirozeoou podskupinu primatta, ale ze orangutan Je pouze vy-
soce vyvinut9m gibonem nebo hulmanem, simpanz vysoce
. . • , .. I.
vyvinutym makakem a goni a vysoce vyvmutym pavtanem.
Pokud bychom soublasili s ti mto zavcrem, ktcry se opin1 temer
vyhradne o stavbu mozku, s lo by o prlpad sbHzeni alespoil ve
vnejsich znadch, nebof lidoopi se rozhodne v mnoha ohle-
decb navzajem podobajl vice, nez se podobaji ostatntm pri-
matum. Vsechny podobne prfpady, kdy se jeden zivocich po-
doba druhemu,jako napriklad velryba rybe, muzeme skutecne
oznacit za prfpady sblizenf odli§nych forem, avsak tohoto ter-
minu nebylo nikdy pouzito pro vnejsi podobnost vyplyvajici
z pfupusobeni se okolnim podminkam. Bylo by nesmirne
unahlene domnivat se, re podobnost znaku v mnoha castech
telesne stavby u zminenych potomku velmi odli§nycb rodlcu
lze pricitat sbliZeni. Tvar krystalu urcujf vyhradne molekular-
nJ sily a neprekvapuje nas, kdyz latky zcela odmne obcas vy-
tvori stejne tvary. U organickych bytosti si vsak musime pa-
matovat, Z.e tvar kaZde z nlch zavisi na nekonecnem mnozstvi
slozit9ch vztahu, totiz na promenach vyvolavanych pi'icinami
tak spletit9mi, ze je ani nemuzeme vsechny uchopit - na po-
vaze variaci, ktere se zachovaly a kten.~ zaviseji na prirodnich
podminkach, ajeste vice na okolnich organismech, ktere spo-
lu soutezi - a take na dMicnosti Uevu ve sve podstate nestft-
lem) po neseetnycb prarodicfch, jejichZ vlastnosti se utvarely
stejne slozitymj vztahy. Zda se byt neuveritelne, ze by se po-
 204 0 piJvodu llovlka
tomci dvou organismu navzajem vyrazne odli ~ nych pozdeji
tak uzccsblfi ili, re by celou svou stavbou tela byli remer totoz-
nf. V j it zminenem pripade sblli.en£ odmnycb druhu vepi'U se
podlc von Nathusia zachovaly jeste zrejme dukazy dvojfho pu-
vodu, a to v nekterych kostech lebky. Pokud by tedy lidske ra-
sy vzni kly, j ak se nektefi priJ·odovedci domnivaj£, ze dvou ~i
vfce druhu s rozdfly podobnymi , jako jsou dnes mezi orangu·
tanem a gorilou, je te mer j iste, ze bychom u dnesnfho t loveka
museli naj it vyrazne rozdily ve stavbe nekterych kosti.
Sou~asne lidske rasy se sice odli§ujf mnoha znaky,jako na-
pffklad .zbarvenfm pletl, vlasy, Lvarem lebky, telesnymi pro-
porcemJ ald., <I V~Rk vezmeme-Ji v uvahu celou jejich telesnou
s.tavbt~ ,jsou si navzoje m v mnoha rysech znacne podobne, aje-
hkol JSOu mnohe z tech to znaku tak bezvyznamne ne bo oje-
dinele, je nanejvy~ nepravdepodobne, le by je nezavisle na
sobe mohly :d skat druhy, ktere by1y puvodne odli~ne. Tento
post1ch se stcj ne ne bo jeste vice vztahuje na ~e llle du§cvnr
shody mezi nejodli~nej~imi lidskymi rasami. Puvodnl obyva-
tele Ameriky, Afriky a Evropy j sou svyml du ~evnimi vlast-
nostmi tak rozdflnf, jako kterekoliv jine rozdilne rasy, a pre-
cc mne pokaidc udivovalo, kdyzj sme se na Jodi Beagle plavili
s nekolika dornorodci z Ohnove zeme, j ak mnoho drobnych
povahovych rysu majf tito lide s n:lmi spo leenych. Takove sha-
dy jscm si povsim l take u jednoho ~mocha, s oimz jsem se
kdysi blfZ.C seznami l.
~a ka!deho, kdo si precte pozoruhodmi dfJa pana Tylora
a sua Johna Lubbocka24 , jiste hluboce zapusobi zji§teni, jak
moe jsou si lid~ ruznych ras podobni co se vkusu a ruznych
predpokladii a navyku ty~e. Je to patrne i z toho, jak se v§ich-
ni t~~~ z tancc, proste hudby, hereckych projevu, malovanl, tc-
tovani i jinych ozdob tela, j ak se dovedou dorozumet posun-
ky, jak stejne majf vyrazy obliceje a jake vydavajf stejne
neartjkulovane vykriky, zmftaji-li jimi stejne pocity. Tato po-
dobnost, ~~ spf§e toto~nos t, je tim m1padnej§l, octne-li se v pro-
tikladu s ruznymi vyrazy a vytcriky, ktere pozorujeme u roz-
~flenych opic. Je jasne prokazano, ze umeni stfflet z Juku
0 lidskfch rasdch 205
pomoci §fpu nezdedili tide od tadneho spol e~neho predka,
a prece, jak s i pov§imli Westropp a Nilsson:u, j sou kamenne
hroty sipu. privezene z nejvzda.tenej§ich kouru sveta a vyro-
bene v nejdavnej~ ich dobach, te mer totofne. Tuto skutecnost
si muzeme vysvetlit jen tim, ~c ru zn~ skupiny lid I maj i stej-
nou vynalezavost a stcjne d u ~evn i schopnosti . Podobny jev
pozorovali archeologov~26 v souvislosti s urCitymi velmi roz-
sffenyuti ornamenty, naprfkl ad rytymi klikatymi ~~~ atd.,
a v souvis losti s ruznymi prostymi zvyky a s virou, Jako JC po-
br'bfvaru mrtvych pod kame nnymi mohylami. Vzporruoam si,
jak mne zaujalo, ze v Ji1ni Americe27 , podobne jako i v mno-
ha jinych castech sveta, vyhledavali lide vrcholky vysokych
kopcu, aby tu naskludali hromady kamenf bud' na pamatku ne-
jake vyznamne udalosti, nebo za u~e l em pohrbu zesnule ho.
Povsimnou-li si prirodovMci, ~c se dve nebo vfce zdomac-
nelych ple me n oebo znuc n~ pNbu1.nych divokych forem velmi
podobaji mnoha dewily ve svych zvycfch, vkusu a predp~~la­
dcch, vidi v teto s kule~ nosti doklad toho, ze pocbaZCJl ze
spoleeneho predka, ktery takoveto vlastnosti mel, a mely by
se proto v§echny radH k temut druhu . No a stejny argument
bychom mohli opravnene uplatnit i v pn pade lidslcych ras.
Pro tore j e velmi nepravd~podobne, ze by cetne bezvyznam-
ne znaky telesne stavby a rozumovych schopnostf (nemluvim
zde o zvydch), v nichf sc n!krcre lidske rasy shoduji, byly
ziskany ka.Zdou rasou nezavisle na druhe, je zrejme, l.e dane
tidske rasy tyto znaky zdedily po spoleenych predcich. Ziska-
vfu:ne tak ur~itou pfedstavu 0 tom. j ak vypadal pra~vny clo-
v~k. nez se postupne roz~lnl po cele zem! kouli. K vyrazne-
mu rozl i~eni znak:ii jednotlivych ras muselo dojit aZ pot6, co
se dostal do oblasti oddelenych §irokymi morskymi plochami,
nebof jinak bye hom se na ruznych kontinentech mohli setkat
s jedinou rasou, coz ale neodpovfd{t skutecnosti. Sir J. Lubbock
porovnal vse, co dovedou vytvolil pT:irodni tide v ruznych
~astecb svcta, a stanovU, co ~ lov~k nemohl umet v dobe, kdy
opoustel sve puvodni rodi~t~. nebof takoveto dovednosti, ~Y
nemobl nikdy zapomenout. 28 Uk~zal ta k, ze ,ostep, ktery Je
 206 0 JJICtVOdU c(oveka
pouze zdokonalenym hrote m noze, a palice, kte ra je vlastn~
pouze dlouhym kladivem, jsou jedine predmety, ktere se za-
c hovaly az dodnes". Pripousti vsak, ze take umeni rozdelat
ohen objevil clov~k jiz drive, protoze je spolecne vsem dn~­
nlm rasam a ovladali ho i davni jeskynni pralide v Evrope. Je
mozne, ze pradavny clovek zvhidal i vyrobu jednoduchych
clunu, ale protoze lide zili jiz velmi davno, kdy byla uroven
pevnin naprosto jiml nez dnes, mohli se rozsirit i bez cluntt.
Sir J. Lubbock rovnez uvadi, ze j e dosti nepravdepodobne, ze
by nasi nejdavnejsl predkove umeli , pocitat aZ do desiti vez-
meme-li v uvahu, ze mnohe dncsni lidske skupiny ned~kazi
pocftat do vice ncz ctyr". Je vsak sotva mozne, ze by mCSI clo-
vek v tomto ranem obdobi rozumove a spolecenske vlastnos-
ti na podstatne niz!H urovni nez dnesn£ nejzaostalej sf 1idske
~kupiny, jinak by totiz ncmohl byt tak uspesny v boji 0 zivot,
Jak o tom svedcf jc ho dl:lvnu u dalek<l stehovanL
Zakladni rozdfly mezi urcitymi jazyky ved ly nektere jazy-
kove~~e k nazoru, .:ze clove k v obdobi sveho rozsirovanl po
~-m1 J~ste ne mluv.ll . Lze vsak predpokJadat, ze se jiz tehdy
uz1valy Jazyky mnohem nedokonaJejsJ nez kterykoliv dnes uzl-
vany jazyk, pficemz pomahaJy i posunky. Tyto prajazyky vsak
nezanechaly zadne stopy na pozdejsich a mnohem vyvinut~j­
slch jazycich. Pripada mi totiz velmj nepravdepodobne, ze by
se bez pouziti jazyka, t1e ba i nedokonaJeho, povznesl Iidsky
rozum az na uroven, bcz jake by byl clovek nikdy nedosahl
sveho vudciho postavenf ve svete.
N~yv?me-l i pravem ~lovekem nc:LSeho pravekeho predka,
ktery ovladaJ pouzc nepatrne mnozstvi tech nejprimitivnejsich
dovednosti a ktery se dok:lzal vyjadrovatjen zcela nedokona-
le, to zalezi na definici, klerou pouzijeme. Podivame-li se na
radu prechodnych forem od lidoopa k cloveku, zda se byt ne-
mozne urcitja koukoliv hranici, od ktere bychom me)j u~fvat
ozna~eni ,clovek"; av~ak to neni plllis dtilezite. Temer vubec
take nezale~f na tom, zda tzv. lidske rasy povazujeme za ra-
~Y·.?ruhy, ne bo poddruhy, av~ak za nejvhodnejsi termin pova-
ZUJI oznaceni , poddruhy". Na zaver muzeme konstatovat, ze
0 lidsk:jch rastich 207
az bude vseobecne prijat princip evoluce, coz na sebe jiste ne-
da dlouho cekat, soupere nJ mezi monogenisty a polygenisty
tiSe a nenapadne ustane.
Jeste jednu otazku bychom nemeli prejit bez pov§imnuti,
a to je-li pravda, jak se nekdy predpoklada, ze vsechny P.Od-
druhy nebo lidske rasy vznikly z jedineho paru prarod1cu.
U na5ich domacich zvirat je mozne vytvorit novou rasu kfi-
zenim p otornkU jedineho paru, ci dokonce jedineho exemph\-
re, ktery rna nejakou novou vlastnost; avsak vetsina nasicb do-
maclch plemen nevznikla, ackoliv ne zamerne, z vybraneho
pant, nybrf zcela bezdecne zachovanfm mnoha jedincu, ma-
jicicb treba i jen zcela nepatrnc odlisnc vlastnosti, ktere pro
nas byly uzitecne a porrebne. Jestlize se v jedne zemi po del-
sf dobu cbovaji silnej si a tezsl kone a v jine lehci a sv iznejsf,
muzeme s jistotou ocekavat, zc casem vzniknou dve odlisna
pleme na, tmiz by byl v nektere z techto zemi vybran k dam-
mu cbovu pouze jediny par. Takto jiz vznikla mnoha. plemena
a ul varela se velmi podobn~ jako pfirozene druhy. Vime take,
ze kone dopraveni na FaJklandske ostrovy v prubehu misledu-
jfcich gene raci zak:rnovali a slabli , zatimco zdivo~ely m konim
na pampach se zvet.Sila hlava a zdrsnelaj im srst. Podobne zme-
ny se samozrejme nedaji pncitat pouze jcdnomu paru, aJe vsem
jedinc um, kten byli vystaveni stej nym podmiokam, aje moz-
ne, z.e tu zapusobil i princip reverze. Nova podplemena nepo-
chazeji v takovjchto pripadech z jedincho paru, ale z mnoha
jedincu, kten prosli v ruzne m stupni stejnymi vseobec nymi
promenami. Na zak:lade toho mureme uso~dit, ze. ~?dob~e
vznikly i jednotlive tidske rasy a ze promentivost v JeJtCh pn-
pade byla bud' prU:nym dusledkem pnzpusobeni se ruznym
zivotnim podminkam, nebo nepnmym dusledkem nejakeho
vyberu. K otazce vyberu se jiz brzy vratfme.
0 vymirani lidskych ras
Je historicky znruuou sk:utecnosti, ze mnohC lidske rasy a pod-
rasy castecne ci uplne vyhynuly. Humboldt vi del v Jiznl Arne-

208 0 plivodu cloveka
rice papouska, ktery byl jedjnym zivym tvorem, ktery je~te
dokazal vyslovit slovo z jazyka jednoho zanik.leho kmene.
0 velke m vymfraoi sved~f i prastare stavebnf pamatky aka-
menne nastroje nalezane vsude ve svete, ktere dnes ne umf po-
u ~ivat zadne z d ne~niho obyvatelstva. v odloucenych, ve~ i ­
nou horskych oblastech se slate jeste udrfujf male, roztrousene
kmeny, ktere jsou pozustatky drivejsich ras. V Evrope byty
podle Schaaffh ausena2'' vsechny stare rasy , na nizsi urovni
nez dnesni nejpri milivncjsr divosi", a proto se j iste do urcite
miry lisili od v~ech dnesnfc h lidL Ostalky lidf z Les Eyzies,
ktere popsal prof. Broca, bohuzel nejspise patrily kjedine ro-
dine, ale prozrazujf rasu s podivuhodnou kombinacl vyvojo-
ve nfzkych, az opicfch, u vysoce vyvinutych znaku. Tato rasa
,se naprosto li sf od vscch ostatnfch starycb ci soucasnych ras,
o nichz jsme kdy slyscli ". 30 Lisf se rovnez od ctvrtohornich
m11ezu v betgickych jeskynich.
Clovek jc schopen dlouho sm1set podminky, kterc se zd~uf
byt pro jcho zivot velmi nepffznive. 3 1 Dloubo zit v nejvzdo le-
nej~ich oblastech severu bez dreva, z nehoz by si mohl vyro-
bit cluny a nastroje, pri~em z k topeni mel pouze velrybf tuk
a k pitr pouze rozpusteny snih. Na nejjiznejsim vybezku Ame-
riky zivori obyvatel ~ Ohnove zeme, bez odevu a bez j akeho-
koliv pnsti'e~ku , ktery by odpovidat alespoil chatrci. V jizni
Africe putujf puvodnl obyvateJe po vyprahlycb planicb, kde
zije mnoho nebezpecnych zvirat. Clovek dokaze odolat smrto-
nosnemu vlivu podnebi na upatf Himalaje i nebezpecnym po-
brezim tropicke Afriky.
Vymirani je predevsim dusledkem souperivosti j ednotlivych
kmenu a ras. Ne ustaJc pusobi i riizne vlivy, ktere omezuj l po-
cet v~ech prirodnfc h kmcnu, j ako napnklad pravidelne se do-
stavujici hladomory a ko~ovny zpusob zivota, a dal~ i pruvod-
ni jevy,jako umiranf deti, dlouhe obdobi kojeni, valky, nest~sti,
choroby, prostopasnost, unosy zen, in fanticida a hlavne snize-
na plodnosl. Jestlize se jediny z tech to vlivu byt nepatrne vy-
s tup~uje, pris lu~n fci postizeneho kmene zacfnaji ubyvat; a po-
kud Je ze dvou sousednfch kme nu jeden slabsi a mene pocetny,
-~ \4fll" .:~
·t' <: •
(j }
IU 1
0 lidsfcYch rasdch f.\.
11
1. ' 209
1•1\ ' ~
vyusti to brzy v soupere ni v podob~ v·aiky, vrafdeni, kaniba-
lismu, otroctvi a konecneho vst!ebani pora!eneho kmene.
I kdyby slabs! kme n nebyl vyhlazen hned, jakmile ho zacfna
ubyvat, proces pokracuje dale, a~ kmen uplne vyhyne.32
Tam, kde se stfetavaj i civilizovane narody s prfrodnimi, by-
va boj kn1tkY, ai na oblasti, kde je nepriznive podnebi vyho-
dou pro domorodou rasu . Prit iny, ktere vedou k vit!zstvi ci-
vilizovanych narodu,j sou bud' zcela jasne a proste, nebo velrni
slozitc a zahadne. Vidime naprfkJad, Ze Ztlrodnovani pudy mu-
ze byt pro prirodni lidi ruznym zpusobcm osudne, nebof ne-
dovedou nebo oechteji zmenit svuj zpusob ~ivota. Vetmi za-
kerne jsou nove zavlecene choroby a neresti a ukazalo se, ze
na ne casto tide umlraji ve velke m poctu, dokud nejsou postup-
ne vyhl azeni vsicbni , kdo nejvke podle haji jcjich nicivym vli-
Vtlm.3:1 Tak je tomu mozna i se ~patn y m vlivem lihovin i s ne-
ov ladatelne silnou touhou techto lidi po techto napoj icb. Zda
se dale, byi je to velkou zahadou, ze setkaji-li se poprve od-
li snl a od sebe daJeko zijicf tide, propukaji u nic h nizne oe-
moci.3·1 Pan Sproat, ktery se na ostrove Vancouver podrobne
zabyvat otazkou vymlra ni, sc domniva, ze k mnoha zdravot-
nim probh~mtim docha.zi v dtisledku zmeny zpusobu zivota po
pi'ichodu Evropanu. PrikJada take velkou vahu zdanlive bez-
vyznamne pncine, a to skutecnosti, ze domorodci jsou podle
ncho ,zmateni a otupeli z noveho zpusobu zivota kole m sebe,
ztnkeji motivaci k jakekoliv drivej ~i ~i nnosti a novych moti-
vu se jim nedostava".35
v boji dvou souperidch narodu ma zrejme nejvyznamnej-
~ ~ vliv stu pen jej ich civilizovanosti. Je~te pred nekolika stole-
timi se Evropa obavala mijezdu vychodnk h barbaru; dnes by
vsak by I takovyto strach smcsny. Je~te pozoruhodnejsi je, jak
pozname nal pan Bagebot, ze barbarske kmeny nepodlehal y
kJasicJcYm narodi'tm v takove mii'e, v jake podlehaji dnes na-
rodum civilizovanym. Kdyby tomu tak totj~ bylo, j isLe by se
stari moraliste nad podobnymi udalostmi zamysleli, ale u zad -
neho autora te doby nenachazfme narek nad vymlrajicimi bar-
bary.36 Hlavni pricinou vymlrani se zda byt v mnoha pripa-
 2 l0 0 p1lvodu flovllw
dech snffemi plodnost a ~patny zdravotni stav zejme na deti,
vyvolany pozm~ n~nymi f ivotnfmi podminkami , bez ohledu
nato, ~e ty to nove podminky jdt~ ne musf byt samy o so~
skod live. Jsem vc lmi zavazan panu H . H. Howortho vi, ze mne
upozomil na tuto skuteenost a posky tl mi k nf pozoruhodne
udaje. Nashro mafdil jsem m1s ledujicf pnpady.
Pli pl'fchodu prvnic h kolo nisru do Tasmanie byl poeet do-
mo rodeho obyvatelstva odbadov(m nekterymi zhruba na sedm
tisic, j inymi na d vacet Lisle. Toto ~is l o se v~ak brzy zna~ne
sni!ilo v dusledku boju Tasmancu pro ti A ng l i~an u m i v d usled -
ku jejic h vni tfn fch vil e~ nycb ko nfliktu. Po zname m k'Ucnf
vsech ko lonistu , kdy se zbyvaj icf do morodci vzda li do ruko u
t1fado , j ich zbylo uz je n sto dvacet37 a v roce 1832 byl i odes-
ll mi nu Plindc rsl'1v ostrov. Tento ostrov lezkf mezi Tusmllnif
a Austr{tlif j c ~ ty ~i cet mil dlmLhy a d vanact o.Z osmnact mil ~ i ­
ro ky; zd l1 se, zc mu zdrave podnebi as clo morodci se tu d ob-
re zachl1zelo, a precc tu velmi stradali na zdravi. V roce 1834
by lo na ostrov~ uf jen t'! tyricct sedm dospelych muzti, ~tyfi ­
cet osm dospelych fen a ~estnact deti, tedy v~eho v~ud y sto
jedenactl idf (viz Bo nw ick, str. 250), a v roce 1835 jich zbyva-
Jo j en sto. Pro tore vymirali tak rycble a pro toze se sami domnf-
vali , re j inde by se j im darilo le pe, by li v roce 1847 pfesteho-
vani do Zlitoky ustfic (Oyster Cove) na jihu Tas manie. Te hdy,
20. pros ince 1847 , j ich bylo ufje n 14 mufti, 22 zen a I 0 d ~tf. 3K
Ani prest~ hovli nf jim vsak nepomohlo. S ta le j e pro nasledova-
ly nemoci a smrt a v roce l 864 zbyvaljiz j enjediny muz (ktery
zemrcl v roce 1869) a tfi starlf teny. Je~te pozoruhodnejsim
j evem nez maid odo lnost v ti~i nemocem a smrti byla neplod-
nost ~en . V do~. kdy v Zatoce ustfic zbyvaJo jii j e n devet
~en , rekly pa nu Bo nwickovi (v iz jeho prnce, str. 386), ze j e n
dve z nich porodily, a to d ohro mady j en tfi deti!
K prf~ intim tak neobvyk.le situace uvAdi Dr. Story, ze ka~­
dy pokus c ivil izovat domorodce j e prov{tzen vysokou umrtnos-
tL ,Kdyby mohli. zft voJne, jak byli zvyk li, a nikdo by do je-
jich zivota nezasahoval, meli by v£ce deti a ned ochazelo by
m ezi nimi k tak rozsablemu vymiranL" Jiny peelivy pozoro-
() litlskjclt rasdc/1 2U
vutel do morodych obyvatel, pan Dav is, uvMl: ,,Porodnost b y-
In nepatrna, ale (unrtnost vysoka. M o~n a ze to bylo do znac-
ne miry zpusobeno zme nou stravy a zivotnfho stylu, ale dale-
ko vice to by l dusledek vyhnanf techto lidi z jej ich domova
na pevn ine, z Van Dieme novy zeme 11 , a m1sledneho c ito vebo
stradanL" (Bo nwick, str. 388 a 390.)
N~o podobneho bylo pozorovano ve dvou velmi odlehlych
t'!astech A ust:ralie. S lavny badate l pan Gregory sde lil panu Bon-
wickovi, rev Q ueenslandu ,j e jiz znatelna snirena porodnost
domorodcu, a to i v tech krajfch, kterc by ly osid le ny bilymi
pfistehovalci teprve nedavno, pri ccm~ brzy bude j iste misle-
dovat vy mir{tnf". Ze trinacti do mo rodcu, kteri se prestehova.-
li ze Zralot'!i zato ky na breh reky Murchi son, pry do tri mesi-
cu dvanact zcmre lo na souchotiny.J"
Vymirunf novozelandskjch Muo ru sc podrobne venuj e pan
Fenton ve sve o bdivuhodne zprave, z nfz j sou az najednu vy-
jimku t'!erpany v~cchny nasleduj£ci udajc. 40 Ubyv(tnJ domo-
rodcti od roku 1830 dnes prizm\vajf v~ i chn i , i sami do morod-
ci, a ten to jev suile j este pokracuje. Neb~lo sice dosud mozn:
provest zde st'!itani lidu, ale v mnoha kraJfch by I po('!et Mao ru
r.ldne zj isten usedliky. C isla se zdaj( byt spo lchliva a ukazu-
ji, ze za posled nich ~tmact let predc hazejfcich roku 1858 tvo-
ril ubytek 19,4 2 %. Nektc re z takto pet'!live prozkoumanych
kmenu zily v krajich pres sto mil od sebe vzd alenycb, oekte-
re na po brezi, jine ve vnitrozemi a i j cjich prostfedky k o bzi-
ve a zvyklosti se do urc ite miry li ~il y (viz Fe nton, str. 28).
V roce 1858 zilo podle odhadu eelkern 53 700 Maoru a v roce
1872, po ~tmacti letech, bylo provedeno dal§i scitan( a zjisti-
41
lo se, !e jichje jizjen 36 359, coz znamena ubytek 32,29 %!
Pan Fento n nej prve zevrubn~ pouklizal na to, ze zde st~zl
mohl y pusobit ruzne pric iny. b~f.ne uvadene na vysve tlen {
tohoto neobvykJeho ubytku, jako nove ne moci, nevazanost
~en , opilstvi, va lecne konflikty atd., a na zald ad~ zavaznyc h
duvod!l dospel k zaveru, ~e do morode obyvatelstvo ubyva
u PUvodnl n6zcv dne!nf Tn.~nllinie.
 2 12 0 puvodu clovllal 0 lidslcjch rasdch 213

hlavne kvuli neplodnosti zen a kvuli mimoradne umrtnosti ma- ~e kdyz Cook v roce 1779 ostrovy objevil, zilo tu asi 300 000
lych d~ti (v iz Fenton, str. 31 a 34).v Jako doklad k tomuto tvr- obyvatel. Podle ne zcela presneho scftani v roce 1823 klesl
zenf uvadi, ze v roce 1844 pripadalo na 2,57 dospelych jedno Lehdy jejich pocet na 142 050. V roce 1832 a v nekoHka dal-
dite a v roce 1858 jiz pripadalo jedno dite na 3,28 dospelych §ic h letech bylo illedne provedeno pfesne scitani lidu, avsak
(viz Fenton, str. 33). I umrtnost mezi dospelymije vysoka. Ja- moe se podafilo zfskat jen nasledujici (tdaje:
ko daiSI prfcinu ubytku uvadi nerovnomerne zastoupeni obou
poblavi, nebot' sc rodi mene devtat nez chlapcii. K teto otaz-
ce, ktenl snad zavisf na uplne jinych pficinacb, se vn1tim v pri~­ Rok POvodnf obyvatelstvo (krorre Rocnf 6bytek v procentech za
let 1832 a 1836, kdy bylo pTedpokladu, ~e byl mezi
ti kapitole. Pan Fenton s t1divem srovnava ubytek obyvatel- jednotllvjml s~Mnfml stejny,
do s~Mnf zahrnuto I n~kollk
stva Noveho Zelandu a pnntstek puvodniho obyvatelstva pfist~hovalcO) nebot' s~Mnf byla prowd~na
v Irsku; tyto zcme j sou totiz klimaticky znacne podobne a je- v nepravldelnych lntervalech
jicb d n e~n i obyvatelstvo vede v podstate stejny zpusob zivo-
ta. Samotnf Maorove ,pric£tajf svuj upadek do urcite miry za- 1832 130 313
vedeni nove stravy a odfv(Lnf a s tfm i zmene zivotnich m1vykll" 4,46%
1836 108 579
(viz Fenton, str. 35), a az probereme vJjv zmenenych z.ivot-
nfc h podmfnek na plodnost, zjistfme, ze maj1 zrejme pravdu. 1853 71 019 2,47%
az
Snizovanf jcj ich poctu zacalo v le tech 1830 1840 a pan Fen-
ton pr.ipomina (str. 40), ze asi v roce 1830 by I objeven a od tc 1860 67 084 0,81%
doby hojne vyuzfv(m zpusob nakladani kukufice dlouhym ma-
cenim ve vode, col. dokazuje, j ak se zacfnaly menit zivotni 1866 58 765 2,18%
zvyklosti domorodc u je~te v dob~. kdy byI Novy U land osid-
len Evropany jen velmi fidce. Kdyz jsem navstivil v roce 1835 1872 51 531 2,17%
Zatoku ostrovu, pozoroval jsem jiz velkou zmenu v odfvanf
i stravovani obyvatel: pestovati brambory, kukufici a j ine ze- z teto tabulky je zrejmc, Ze za obdobi ctyriceti let, a to me-
medelske plodiny a vymenovali je za anglicke prumyslove zi lety 1832 a 1872, ubylo 68 % obyvatelstva! Wt~ in a autoru
zbozi a za tabak. to pricitala nevazaoosti Zen, drivej~i m krvavym valkam , tez-
Z mnoha udajtl v zivotopise biskupa Pattesona42 je zrejme, ke praci, kterou musely vykonavat porobcne kmeny, a zavle-
ze kdyz byli n~ktefi MeJanesane z Novych Hebrid a soused- cenym chorobam, ktere se ukazaly pri ruznych prflezitostecb
nfch souostrovi prest~hovani oa Novy Zeland, na ostrov Nor- jako nanejvys zhoubne. Je pravda, ze tyto i jim! podobne pn-
folk a na jin{l zdravi prospMna mista, kde meli studovat na ciny sebraly vyznamnou roli a ze se j im i snad da vysvet1it vy-
mision(tre, s tra~ live stradali a ve velkem mnozstvf umiraJ i. soka umrtnost od roku 1832 do roku 1836, avsak nej silnejsi
Ubyvanf domorodeho obyvatelstva na Sandwichovych z tech to pficin je zrejme snizena plodnost. Podle Dr. Ruschen-
ostrovech111 je s kute~ nosti stejne znamou jako vyminini do- bergera z americkeho mimornictva, ktery nav ~tfv il tyto ostro-
morodcti na Novem Zelandu. Nejpovo1anej~i znalci odhad1i, vy v 1etech 1835 az 1837, melo v jedne ob'lasti Havajskych
ostrovu pouze dvacet pet muzu z 11 34 a v druhe oblasti pou-
1
" Dne~nf Havajskt! ostrovy. ze deset ze 637 rodinu s vke nez tremi d~tmi. Z osmdesati
 2 14 0 pdvodu llovlka
vdanych ren jich je n tficet devet porodilo alespon jedno dfte
a ,.urednl zprnva uvadl, z.e na celem ostrove pnpada na jeden
man~el s ky par v prumeru 0,5 dftete". Je to te mer stejny pro-
mer, s j aJcym se setkavame u Tasmancu v ZAtoce ustnc. J ar-
ves, ktery vydal v roce 1843 sve Dejiny, pge, ~e .,rodiny s vice
ncf tremi delmi j sou osvobozeny od v~ech dani a ty, kte re ma-
ji d! tf vfce, dostavaj f darem pudu ajine odm~ny". Toto neob-
vykle opalfe nf mfstnf vlady jasne ukazuje, jak ne plodni j sou
nynf tamnr obyvatele. Dustojny pan A. Bishop v havuj ske m
liste Spectator v roce 1839 tvrdf, ze mnohC deti umiraj f v utl6m
veku, a biskup Stu ley mi sdclil , ze je tomu tak dodnes, s tejne
j ako na Novc m Zelandu. Yysoka umrtnost deti byla vysve tl o-
vana ncdostute~nou pe~r o ne, ale do zna~ ne miry budc spi ~e
n(tsledke m vrozene slabosti techto de tf, kte ra souvisi se zmen-
~e n ou plodnostf jcjich rodiN1. Shoda s Novym Zelandc m se
tu navfc projevuje skutc~ n os tf, ze se rodi dale.ko vice c hlupcu
nez dev~ut; s~ rtanf z roku 1872 uvadf 3 1 650 muM na 25 247
zen v~ec h ve kovych skupin, tedy 125,36 muM nu sto zen,
zatfmco ve v~ec h civilizovanych zemfch pfevy~uje pocet zen
po~el muzu. Je jiste, ze tak maJou plodnost zen ~as tc~ ne za-
vinuje jejich nev:izanost, ale mnohem pravdepodobnej§{ pFf-
~i no u je zmena jejich zpusobu zivota, ~ fmt se sou~as n e vy-
svetJ uje i zvy~en a umrtnost, a to zejmena mezi detrni . Havajske
oslrovy n av~tfv i l roku 1779 Cook a roku 1794 Vancouver a po
nich sem ~sto pnj fzdeli lovci velryb. V roce 18 19 pn ~ li m i-
sionari a zjistili , ze kr.il zru~i l uc tivani totemu a za vedl i j ine
zm~ny. Pak d o~lo k prudkjm zm~nam tem~r ve v~ecb oblas-
tcch zivota puvodnich obyvatel a brzy se z nicb stali nejcivi-
l i zovan~j~r tide Tichomorf. Jeden z mych informdtoru, pa n
Coan. ktery se na ostrovech narodil, podotyka, ze zivot domo-
rodcu se z m ~nil za padesat Jet vice nez zivot Angli~anu za ti-
sfc let. Ze zprflv biskupa Staleyho nevyplyva, ze by c hud ~ f
vrstvy podstatn~ z mcnily svou stravu, a~koliv na ostrov bylo
dopraveno mnoho druhu ovoce a vsude se tam nynf p~s tuje
c ukrova trtina. Ye sve touze napodobit Evropany se v ~ak do-
morodci uf davno za~a li jinak oble kat a dati se na piti alko-
0 lidsk)lch rasdch 215
holick:yc h nilpoju . Mure se snad zdat, fe jde o bezvyznamne
zm~ny, ale ja se na zflldade anaJogie s ostatnlmi Zivocicby do-
mnivfun. fe mohly vest ke sni!eni plodnosti u domorodcu.43
Kon e~n e, pan Macnamara uvadf"", re ,.zaostali a zubozeni
obyvatele Anda ma nstcych ostrovu na vychodnf strane Bengal-
skeho zat ivu jsou vyjimccne ci tl ivr na kafdou zm~ou podne-
bi, a pokud by j e n~kdo odvezl z j ejich rodnych ostrovu, te-
mer urcite by zahynuli . aniz by na to me ta vliv strava a jine
faktory". Tvrdi dale, fe obyvatelc jednoho nepalskeho udoli,
kde je v Jete vyj ime~n e horko, ale ta ke ruzne horske kmeny
Indle, j sou stizeni uplavicf a h ore~ ko u, jakmilc sejdou do ni-
zin, a kdyz se tam pokus l stravit ccly rok, umin~f.
Yidime tedy, ze mnohe nccivili zovane lidske rasy byvaj1
ohrozeny na zdravi, jestJize se jim zmeni zivotni podminky,
a nesouvisi to je n se zmenou poclne bf. Stejny vliv na ne zfej-
me ma i pouha zme na zpusobu f ivota, kte ry sam o sobe nemu-
si byt nik te rak skodlivy; a v mnohych pflpadech tim trpi ze-
jmena deti. Pan Mac namara pozname m'lva, ze se easto tvrdilo,
Ze clovek muze bez uhony pfestal i ly nejvets( z me ny podnebi
a jine zme ny, ale ro plati pouzc pro civilizovane rasy. Clovek
ve svem ptivodnim stavu jc v tom to ohledu zfejme stejne chou-
Jostivy jako jeho nejbliU i pl'ibuznr lidoopi , kten je~te olkdy
oevydrZeli dlouho nafivu po pl'emisteni z jejich dornova.
J e~te zaj imavej~f nd . nachylnost k ne mocem a Umrt:oosti
je snife na plodnost, zpusobena zmenou podminek, se kterou
se setkavame v pnpade Tasmancu, Maoru, Havajcu a zl'ejme
i Australc u, nebot' sebcmen ~f neplodnost, spoje na s dal ~ irn.i
pncinamj , kte re omezuji rozrustanf jakc hokoliv obyvatelstva,
musi drive ci pozdej i vest k vymirani. Snif eni plodnosti lze
v oekteryc h prfpadcch vys v~tJit nevazanostf zen (jak tomu
bylo donedavna u Tahi(antt), ale pan Fenton prokAzal, ze toto
vysvetlenf neni v pl'tpade Novozeland'anCt a Tasmancu vttbec
dos tate~ ne.
V pojednani, z nehoz jsem citoval, podava pan Mac namara
nekolik duvodu k domnence, pro~ by podle jeho nazoru rneli
byt obyvatele krajin postizcnych ma]aril mene plodni, ale tim
 2 16 0 pti.vodu cloveka
jeste nelze vysvetl it nektere z vyse uvedenycb pripadli. Nekte-
ze
r1 autofi se <.lomnivaji, puvodni obyvateJe ostrovu ztratili
mnoho zc sve plodnosti a zdravi vlivem cetnych prfbuzensk9cb
si'iatku, avsak v pripadech, ktere jsem uvedl, souvisela neplod-
nost az pnm uzce s pricbodem Evropanu, a s timto vysvetle-
nim se tedy ncmuzeme spokoj it. Nemame ani duvod k domnen-
ce, ~e by byl ~l ov~k velmi ncichylny k zhoubnym nasledkum
pribuzenskych snatku, zejrncna na tak ve!kycb l1zemich, jaky-
mi jsou Novy Zeland a Sandwichovy ostrovy s jejich tak roz-
manitym rozmfstenfm. Naopak, je znftmo, i.e dnesni obyvate-
le ostrova Norfolk jsou temer vsichni bratranci a sestrenice
nebo si jsou jinak blizce prfbuznf, stcjne tak jako Todove v In-
dii a obyvatele nekterych Zftpad nlch skotscych ostrovu, a p.fe-
ce se nezd(t, ze by tl m nejak trpela jej ich plodnost. 4 $
Mnohcm pravd<'5podobnejsi hledisko n[un poskytuje srov-
nanf s ostatnfmi zi.vocichy. Jak lze dokazat, rozmnozovacf
ustroji jc ncsmfrne citli ve na zmeny zivotnich podrn1nek
0 kdyz nevi me proc) a tato cit! ivost vede k blahodurnym i ~ pat­
nym dusledkU m. VeJke mnozstvi faktti k tomuto tematu uva-
dfm v osmnactc kapitole druhe ho vydani sve knihy Variation
of Animal,\' and Plants under Domesricatio11 (,Prom~n livost
rostJin a zivocichu vlivem domestikace"). Zde mohu podat jen
ncj strucn ~j § i vytah a kal.dy, kobo toto te ma zajfma, mu:Ze na-
hlednout do zmfnene prace. Nepatrne zrneny dokazi zlep§it
zdravi, sflu a plodnost vet~i ny zivycb tvoru, zatfmco 0 vegfch
zmenach je znamo, u jejich ptisobenim rustava mnoho zvi-
rat neplodnych. Jako jeden z nejznamejsfch lze uvest pripad
oc ho~enyc h slonu, kten se v Indii nerozmnozuji, t:febaze
v okoHAvy•v potomky ~asto mfvaji, nebof tam se s lonice sme-
j i toulat i pralcscm, a tak ztistavaj1 v prirozenejsim prostfedi.
Jeste vystiznej~im prikJadem, vzhledem k btizkosti k clove-
ku, j sou ruzne americke opice, jejichz samci i samice byl.i po
mnoho let drze ni v zajeti v jejich rodne oblasti, a prece meli
jen malo mlad'at, ci dokonce vubec zadna. Je pozoruhodne,
•v Ml!sto ve stfednlm Myanmnru (Bann~). na:tyvane take lnnwa.
0 lidskjch rasdch 217
jak nepatrna zmena zivotnich podminek casto vyvoJa neplod-
nost u divokeho zvifete v zajeti, a je to tim podivnejsi, ze
vsecbna domaci zvfrata jsou mnohem plodnej§f, nez byvala
v prirode, a ze nektera z nlch dokfii odolavat s nesnizenou
plodnosti i tern nejnepnrozenejsim podm1nkam.46 Na ureite
skupiny zvifat pusobi zajeti mnohem vice nez na jine a vetsi-
nou postihuje stejnym zptlsobem v~echny druby tef.e skupiny.
Nekdy v~ak ztrad plodnost j en jeden druh, zatimco ostatni si
ji zacbovavaji, a naopakjediny druh si rnuze udrtet svou plod-
nest, i kdyz vetsina ostatnich se prestava mnozit. Samci a sa-
mice nekterycb druhu se nikdy nepal'i, jsou-li ddeni v zajeti
nebo je-li j im povoleno zit v jejich domovine tem~r volne,
avsak ne upln e; jini se za takovychto okolnosti parr casto, ale
nikdy ne maji mHid'ata; nckteri zase mlad'a ta rodi, avsak mene
nez v pftrodnim stavu. V souv i.slo~ti s p.fipad y, ktere jsme uved-
]j o cloveku, je take nutno zdCtraznit, ze ml tld'ata narozena v za-
jetf byvajf casto slaba a nemocmi, mlvajf nejruznej~1 vady a ne-
zridka umiraj.i jiz v utle m veku.
Vzhledem k tomu,jak v~eobecne platny je tento zakon o cit-
livosti rozmnozovaciho ustrojf na zmeny zivotn1ch podminek,
a vzhledem k tomu, ze se vztahujc i na na~e nejbliz§f pnbuz-
ne, tedy na primaty, nepochybuji 0 tom, ze pusobf i na clo-
veka v jeho puvodnirn stavu . Jest! ire proto pr(rodni I ide jake-
koliv rasy musi najednou zmenit svuj zptisob zivota, ztracej i
vfce ci mene plodnost a jejich rnladi potomci stradajf ve stej-
ne mire a ze stejnycb dtivodu j ako slon a gepard v Indii i jako
mnohe am ericke opice a mnoho nejruznej§ich j inych zivoei-
chu, jsou-li pnpraveni 0 sve prirozene prostredi.
Mttzeme tedy pochopit, proc rna na puvodni obyvatelstvo,
ktere dlouho obyvalo nejake ostrovy a na ktere jiste dJouho
pttsobily relativne nemenne podminky, jakakoliv zmena zpti-
sobu zivota zrejme nesmfrny vliv. Civ.ilizovani lide nesporne
prekonavajf vsemozne zmeny mnohem l.e pe nez pfirodni tide
a v tomto ohledu pripominaji domac1 zvirata, nebof ta sice
take nekdy zdravotne chatraj i (nap.f iklad ev rop~ti psi v lndii),
ale malokdy ztraceji svou plodnost, i kdyz bylo zaznamena-
2 18 0 pLivodu Clovllca
no i n~kolik takovychto pripadu .47 Odolnost civilizovaneho
~Joveka a jeho domaclch zvirat je pravd! podobne dusledkem
skutocnosti, ~e by li vice vystaveni rozdilnym ne bo menfcfm
se podmfnkrun nez vet~i n a divokych zvf~at, a proto si na ne
lepe zvykli, a :re se jiz drive st~hova l i ~i byli pl'evazeni ze ze-
me do zeme a u se ruzne podrasy ~ j celedi mezj sebou ~fzi ­
ly. Smisi-li se puvodni obyvatelstvo s civilizovanymi rasami,
nabude zrejm~ odolnosti proti nepliznivym nasledkUm zme-
nenych zivotnich podmfnek. Tak napl'iklad smgeni potomci
Tahj(anu a Anglieanu, ktel'i se usadili na ostrove Pitcairn, se
rozmnozi Ji tak rychle, ze byJ OSlfOV brzy pl'elidn~n, a tak by-
li v eervnu roku I 856 prestehovani na oslrov Norfolk. Tehdy
mezi nimi by lo ~edesat zenatych ci vdanych lidf a 134 detl,
coz cinilo dohromudy 194 osob. I na tomto ostrove seale tuk
rychlc rozmnozi li , Z.c i kdyz se v rocc 1859 sestm\c t z nich
vratilo na ostrov Pitcairn, bylo jich na Norfolku v Iedou roku
1868 tl'i sta; a po<!ct muzu a zen byl v naproste rovnovaze. Ja-
ky proliklud v porovnani s Tasmanci! Na ostrove Norfolk
vzrostl poeet obyvatel za poubych jedenact a piil roku ze J 94
na 300 Iidf, zatfmco v plipade Tasmanc u se za patnact let sni-
zil ze 120 na 46 lid f, z nichz by lo je n deset deti. 48
V dobe mezi seftlinimi lidu z let J 866 a 1872 zase na Sand-
wichovych ostrovech ubylo 808 1 cistokrcvnych domorodcii,
zatimco mf~encii, ktefi j sou podle vseobecne ho m1zoru zdra-
vejsi, pl'ibylo 847. Nevfm vsak, zda tento pocet zahrnoval
i jejich potomky, nebo jen mi§cnce prvni generace.
Pripady, kte re jscm zde uvedJ, se vsechny vztahuji na pu-
vodnf obyvatele, kteri se ocitli ve zm!n!nych ~ivotnJcb pod-
minkach dllsledkem pl'ichodu civilizovanych lid!. Av~ak k ne-
plodnosti a ujm~ na zdravi by zrejme bylo do~lo j tebdy, kdyby
byli pi'irodnf Iide nuccni opustit sve domovy a zmenit zpusob
~ivota z nejakeho j ineho dttvodu, napr1klad po vpadu j ineho
dobyvutelskeho kmene. Je pozoruhodne, ze hlavnf prfcina, kte-
ra zabrru'luje divokym zvfl'atitm, aby zdomacnela, tedy aby se
jiz od pocatku sveho zajeU mobJa voln! mnofit, a jedna z hlav-
nich pfr~ in, ktcrfl brani prirodnim lidem, ktert prvne pnjdou
0 lid.y/..·ich rasdch 219
do styku s civi lizaci, aby pref ili a vytvofili vlastni civilizova-
nou rasu, jsou totozne- jde o neplodnost jako dusledek zme-
ny zivotnfch podminek.
Konocne, i kdyz je postupne ubyvanf a uplne vymirani ne-
kterych lidskjch ras nesmfme slozity problem, zavisej1ci na
mnoha pn~i nach , ktere se lisi v ruznych oblastech a v ruznych
dobach, je to ten samy problem jako napriklad vymrenf jed-
noho vy~~fho fivo~i cha - fosilnfho kon~. ktery vymizel z JiZnf
Ameriky a brzy byl v danych oblastech nahrazcn neseetnymi
stady spanelskeho kane. Novozelancfane jako by si byli vMomi
teto podobnosti, nebor prirovnltvaji svl.lj budouci osud k osudu
novozelandske krysy, k:terou dnes jiz Lerner vyhubila krysa
evropska. 1 kdyz si slozitost teto otazky nedokazeme pomalu
ani pi'edstuv il, a skuteene jdc o nesmirnts s l o~i ty jev, tak pokou-
sime-li se zj istit presne priciny a jcjich pusobenf pomoci rozu-
mu , ncmel by to byt nei'esitelny problem, budeme-li si stt\le
uvedomoval, :re rozkvetu vsech druhu a v~ech ras je neustale
v~emo2nym zpusobem zabrai\ovano. Pi'ipojf-li se proto jakako-
liv nova zabrana, tl'eba i nepatma, dana rasa ur~i te zacne ubyvat
a jeji ubyvani dlive ~i pozdeji povede k vymi'eni; o konci pak
vetsinou rychle rozhodnou najezdy dobyvatelsk9ch kmenu.
0 utvareni lidskjch ras
v nektcrych pi'ipadech vede kli~eni odlisnych ras k vytvorenl
nove rasy. Broca49 zaznamenal podivnou skuteenosl, fe se
Evropane a hindove, pat:l'fci k tezc indoevropske rodine a mJu-
vici jazyky sc spol e~nym zAkladem, svym zevnej~em velmi
li§i, zatimco Evropane aZide sc li§i jen ncpatrn~. ackoliv Zide
patfi k sem itske jazykove rodjne a mluvr zcela j inym jazykcm.
Je ovsem pravda, ze se nektere indoevropske skupiny v dobe
velkeho stehovanf hojn~ kffzili s kmeny puvodntho obyvatel-
stva. Spojf-li se dv~ rasy z blizkeho sousedslvi, byva prvnim
vysledkem nesourode s ml~en i. Pan Hunter, ktery popsal hor-
ske indicke kmeny, napl'iklad uvadl, ze mezi nimi muzeme sle-
dovat na sta sotva postrehnutelnych gradaci ,od ~emych pod-
220 0 plivodu c/ovllw
sadicych horahi af po vysoke brahmany s pleti olivove barvy
a s inte ligentnhni ~ely, klidn9rna ocima as vysokou, ale uzkou
lebko u", takfe i u soudu je outne dotazovat se svMk:U, zda jsou
z horskYch kmenu, 6 zda jsou hindove.so Nemame je~t~ pH-
me dukazy toho, zda se nesourode populace, jako naprlklad
obyvate le n~kterych tichomorskYch ostrovU, smHeni ze dvou
odli ~n9ch ras, mezi nimif zustalo jen velmi malo nes mf~enycb
jedincu, nebo dokonce vubec ~dnf, mohou s~t jednolitou po-
pulacf. S oud~ v~ak podle tobo, u se u nasich domacic h zvr-
rat mure pe~livym vy b~rem" ~hem n~ko lika malo generacr
z plemenc zkJfzeneho stat pleme no ustaJene a jednotne, Jzc
predpoklMat, fc probfha-li po velmi dlo uhou dobu uvnitr ne-
sourod~ smr~e n eho obyvutelstva volne kN~eni , pine to nahra-
zuje vyb~r a prekon(t to i jakykoliv sklon k reverzi, a tudfz
nakoncc s mf~cn~ rasa dodli jednoty, i kdyz v nl znaky obo u
rodi~ovskych forcm nc must byt zastoupeny stejnym dilem.
Ze vsech rozdfl u mezi lldsJcYml rasami jc n ejnapadn~js f
a nej vyrazn~jsf burva pleti. Drive se m~l o za to, ie Lze tento
rozdil vysv~tlit dlouhodobym vlivem rozdilneho podnebi, ale
Pallas prvni ukazal, re je tento nazor neudrlltelny, a po ~ase
se k n~mu pripojili tem~r vsichni antropol ogove.-~ 2 Tento na-
zor byl zuvrzcn h l avn~ proto, ze roz§ffe ni ruzne zbarvenych
ras, z ni ch ~ v~t~ ina t ije j iz velmi dlo uho ve svych sou~asnych
domovcch, neodpovfda daoym k.limatickYm podminUm. Snad
bychom mohli pnh lednout i k takovym pripadum, jako jsou
trcba nizozemske rodiny, kte re, j ak sc dozvfdame od nej po-
volan~jsf autority''. nezmenily ani v nejmen§im zbarveni sve
pleti ani po tnstaletem pobytu v ji!ni Africe. Podobnym argu-
mentem je i stejne vzezfeni Cik~n u a 1:idu v ruznych ~astec h
svcta, ackoliv tvrzeni 0 stejnem zevnej§ku v§ecb 2idu je po-
n~kud pfehnane.'" Dffve se tvrdilo, f.e na zm ~ny zbarvenf ple-
ti rna v~t§f vliv vlhke a suche ovzdu~f nez pouhe horko, ale
pokud jde o ptlsobenf vlhka a sucba, dosp~ li d'Orbigny v Ji ~n{
Americe a Livi ngstone v Africe k naprosto opacnym zaverum,
a proto je treba jakykoliv zaver v tcto v&i prijfmat s velkou
opatrnosU. 55
221
RUz.ne udaje, ktere jsem uvedl jif na j ine m mist~. dokazu-
re
j l, zbarve nr pleti a vlasu nekdy d prekvapive souvisi ~ na-
prostou odolnosti vu6 pusobenl ur~itych rosilinnych Jedu
a vuci napadeni ur~itymj parazity. To m~ privedlo na my~Ien­
ku, ze cem o§ske aj ine tmave rasy mozna tmavc zbarveni ziska-
ly proto, !e tmavsi jedinc i po mnoho gene raci unikali zhoub-
nym vlivum jejich rodneho kraje. ..
Pozdeji jsem zj istil , ze k podobne mu n(lzoru dospel JIZ
davno pfede mnou Dr. Wells.!!6 Jiz dlo uho se vi, u cemo~i.
a dokonce i mulati jsou tem~r vZ.dy odolnl vu~i zlut~ zimni-
c i, kte ra tak zhoubne pusob.i v tro pic ke Americe.57 Uspe§ne
se take v~ts in ou vyhybaji vracejlcfm se osudnym hore~kam,
ktere zachvacujf obyvate lstvo pfi pobrc'-f Afriky v pasmu
dloubem nejmene tri tisice kilometrtl a nu ktcre kazdoroc n~
um1n1 jedna pctina bllych usedHku, zatimco druh£L petina se
tezce ne mocn(L vracf domu. 58 Tato imunita ~ernochu je zcasti
zrejm~ dedicna. zavisla na urc ite m btrze neznamem uzpuso-
ben( jejicb telesne stavby, a ze(lsti je vysledkem aklimatiza-
ce. Po uchetSQpoznamen:ivA, ze ~erno~s kc oddrty pochazejicf
z obl asti SUdAnu a vyslane egyptskym mfstokratem do valley
v Mex iku odol ~valy zlute zimnic i tem ~r stejne dobfe jako cer-
nosi, kterl sem byli jiz pred stoletfmi doveze ni z nejru zn~jsich
~astl Afriky a privykli podnebl Antil. Jakou roli hraje aklima-
tizace, ukazuje mnoho pnpadu, kdy ~erno§ i zacali ~yt po
de l§im pobytu v chl adnej~i m podnebi n6chyl nf k trop1ckym
hore~k{un. 60 Stejne tak m~l a na bHe rasy vliv povaba podne-
bi, v nemz po dloohou dobu zily, nebo( za stro~tive epidemie
Zlute zimnice roku 1837 v Demerafe Dr. Blair zj istil, re umrt-
nost mezi pristehovaJci byla zavisiA na zemepisne §ifce zem~
jejich puvodu. Pokud v~ak jde. o ~Jimatiz~ci, ~o~ ~emo~i
ziskatodolnost vuci chorobamJed Jne tehdy,Jesthzezdt v ur~l ­
tem podnebi po nesmime dlouhou dobu, nebof i puvodni oby-
vatele tropicke Ameriky, kteff zde fiji od nepa me ti , vuci Z.Jut~
zimnici odolni nejsou. Dustojny pan H. B. Tristram take uvadi,
ze v seve rnf Africe jsou oblasti , ktere mus l domorode oby-
vatelstvo kaMym rokem opou§t~t. zatimco ~emosi tu mohou
ziistat a nehrozi jim zadne nebezpe~l.
 222 0 puvodu tlovlko
Je pouhou domn! nkou, !e by o dolnost rem ochu vu~i ne-
rnocem n~jak souvisela s barvou jejich pleti. Mure tem~r stej-
n~ sou vi set se slozenim jejicb krve nebo se stavbou jcjich ner-
voveho systemu 6jinych tkani. Uvazime-li v§ak fakta, o nic hf
jsem se zmfnil, a ur~itou souvislost. ktera zrejm~ cxistuje me-
zi barvou pleti a sklonem k souchotinam, nebude nrun tato
souvislost pod le meho nazoru pn padat tak nepravdepodobmt
Pokus il jsem se p ro to zjistit, byf s nevelJ<ym uspechcrn6 1, jak
daJece j e pravdivii. Nedavno zcsnuly Dr. Daniell, ktcry zil
dlouho na zapadnim pobrezi Afriky, mi kdys i vyprav~l . re
v fad nou takovou souvislost neven. Sam byl vclice svetl 6 plc-
ti a vlas(aa sn a~el podnebf vyte~nc. Uz kdyz se j ako ma ly chi a-
pee pristehoval nu africke pobrezi, predpovede l mu j eden sta-
rya zk u ~eny n li~eln fk podle jcho zevncjsku , zc budc mfstnimu
podncbf dobre odolavat. Dr. Nic ho lson z An liguy sc o tcnto
pripud zajima l a napsal m i, ze pod le jeho nazoru jsou trnuve
zbarvenf Evropanc vMi z lute zimn ici odolncjsf nez Eva·opa-
ne sv~ Li c plc ti. Pan J . M . H arris ale naprosto pop ira, zc by tmu-
vov lasr Evropanc! s naseli horke podnebf Jepe nez ostalnf I ide.
Zku ~enos l ho naopak nauci la, i.e si do slufuy na a frickem po-
brezi musf vybfrat spi~e mui.e zrzavych vlasu. 62 Pokud sc pro-
to muzeme o tyto j inak malo dulezite poznatky opfrat, neexis-
tuje z.fejm~ Udnc opravnenf k domnence, Ze by ~ern~ rasy
svou barvu zfskaJy dlouhym prezivanim stale tmav~fch jcdin-
c u, kteff by l ~pe vzdorovaJ i dlouhodob~mu vlivu zhoubneho
proslredf, plodicfho tropicke bore~ky.
Dr. Sharpe poznamenava63, ze tropicke slunce, ktere spalu-
je brtou plet a zp usobuje na ni puchyre, ~em~ pleti vubec ne-
~kod£, coz, jak dodava, nikterak nezavisr na pnzpusobenf se
jedinda slun e~nimu zarcni, neboi matky s sebo u ~asto nosf uz
~esti nebo os mim ~sf~nf d ~ti docela naMa slunce jim neu ~ko­
df. Jedcn h~kar mi tvrdil, fe m u kdysi kaMe leto na ruko u nas-
kakovaly sv~tle hn~de skvrny, ktere se v z i m~ vytracely. Ty-
to skvrny, podo bne v~ts im pi ham, mu nikdy nespalilo s lunce,
zatlmco b(Ja mfsta oa pleti se mu n~ko l ilcrat prudcc zanftil a
a vysko~i l y mu na nich puchyre. Take na zviratech muieme
0 lidskjch rosdch 223
pozorovat rozdUy v nachylnosti ke spale nf s lunetnim zarenim
na ~astech pokofky pokrytych bilou srstl a na ostatnich cas-
tecb.64 Nemohu v§ak posoudit, zda je ochrana pokozk-y pred
spalenim natolik dulezita, aby se tim daJo vysvetlit, pro~ by
n~kten tide pomocl pnrodnlho vy~ru postupne ziskali tma-
ve zbarvenr. Kdyby dulezita byla, museli bychom predpokla-
dat, ze v tropicke Americe ziti puvodnf obyvatele mnohem
krat§i d obu nd ~ernosi v Africe nebo ne1 Papuanci v j iZnich
castech Ma laj skeho souostrovl a prnv~ tak i.e svetJe zbarveni
hindove ziti v lndii kratsl dobu nez tmavsr domorodl obyva-
tele strednfch a j iznfch Mstl poloostrova.
I kdyz si na z{tklnde d n e~n fch poznatku jeste ned okazem e
vysvetlit rozdlly ve zbarvenf riaznych lidskych ras nekterou
z vyhod, kterou lidske rasy t11kto zfskavaj l, ani pNmy m puso-
benlm podnebf, nesmlme vliv podncbf ni kterak opomij et, ne-
bo~ ma rne padnc d uvody k do mnence, J.e prave podnebl m u-
ze byt prl~ in ou dMitneho pusoben t. 6 ~
Ve druhe kapitole j smc videli, zc zivotnf podm1nky pnmo
pusobi na vyvoj telesne stavby a fe j e toto pusobeni dM i~ne.
Tak napnkJad evrop~tf usedlfc i ve Spojenych statech prodehi-
vaji, jak se jiz v~eobecn~ uzn:iva, drobne, ale nesmirne rych-
le zmeny sveho zevnejSku. TCio a kon~eti ny sc jim prodluzu-
ji a od plukovnika Bemysc jsem se dozvM~L. ze za nedavne
valky ve Spojenych statech poskytly vybomy pi'iklad techto
zmen nemecke pluky. Kdyi se totiz vojaci obl~kli do konfek-
~nich odevu, vyrobenych pro amcricky trh, vypadaJi v nicb
neobyrejne sme§ne, nebot j im byli pffliS velkc. Marne take
dostat~ne m nozstvi dukazu o tom, ze v j izn ich stAtech se tte-
ti generace otroku pracujlclch v domlicnostech vyrazne lis1 od
otroku pracujicich na poli.66
Pokud ale vezmeme v uvahu roz§irenf lidskych ras po ce-
tem svete , musime uznat, ze jej ich zvJa~tni znaky nemilZ.eme
prisoudit primemu p[asobcnf od l i~ nyc h z ivotnfch podmJnek,
a to ani jejich dlo uhodobemu pusobenf. Eskyrnaci se zivf vy-
hradne zivo~i § nou potravou, odivajf se do tlustych koze§in
ajsou vystaveni nesmimemu chlad u a d lohodobemu nedostat-
 224 0 ptivodu i!lovll«z
ku s lunetnfho svetJa, a presto se prflis nelisl od obyvatel jif ni
C:fny, kteri se fivl pouze vegetarianskou stravou a t~mer nazf
!ijf v hork~m a sluncem prosvetJen~rn podnebi. Nazi obyva-
tele Ohi'iove zeme se ~ivi plody more z jejlch nehostinnych
pobrcff, zatfmco braziLStf Botokudove se touJajf horkym kon-
ti nental nfm pralesem a ziji z prevazne rostlinne stravy, a pres-
to si jsou tyto skupiny tak podobne, u domorodce z Ohi\ove
zeme na Jodi Beagle nekteri BraziJci pokJadaJi za Botokudy.
Botokudov6 jsou stejne jako jinf obyvatele tropicke Amcriky
velice od l i ~ n f od africkych ~ernochll, f ijfcfch na opa~ne stra-
ne Atlantskeho oceanu, a~ko l iv jsou vystaveni velice podob-
nemu klimalu a vedou temer stej ny zpusob zivota.
RozdHy mczi jcdnotlivyrni lidskymi rasami n em C1 ~em c
pri ~fst an.i zdMenym dusledkum vet~iho, ~i naopak men ~f ho
pou~fvunl n~ ktcrych t~1s ti t<Sia, a pokud uno, tak snad jcn veli-
ce malo. Lide. klcra Lravf vet§in u ~asu v kanofcb, mohou snad
mft o neco kratsi nohy, obyvatele vysokohorskych oblasti zase
mohou mit zve~e n c plfce au lidf, kteff neustale nadrnerne vy-
ut fvajf nejake smyslove organy, rnuie dojft k prohloubenl
dutin, v nichz tyto organy spocivaji, a tedy i ke zmene jcjich
vzhlcdu. U civilizovanych lidf zpusobilo zmcn~enf ~c li s tf v du-
sledku men~fho vyuzfv6nf (ruzne svaJy jif tolik neslou!f k vy-
jadrovanf ruznych e mocf) a zvetSeni mozku v dusledku vetSf
intelektualnf aktivily zna~nou zmenu vzbledu v porovn:inf s di-
vochy.C)7 Zvy~enf postavy bez odpovfdajfciho zv~t.~enf mozku
mohlo rnft u n!kterjch lidskych ras za nasledek, soud! podle
d1ive citovan6ho pffpadu kraJiku , prodloureni Jebek dolicho-
cefa lniho typu.
Kone~n e, n ~kdy take zapusobil i dosud malo znarny prin-
cip korelovaneho vyvoje, jako tomu bylo v pi"fpade rnohu t-
neho vyvoje svulstva a siln! vycnivaj fcic b nado~ nicovych
oblouktt Ve zrcjme souvztaznosti je take barva pleti a vlasu,
stejne jako tvar a barva vlasu severoamerickych Mandanu.6s
Take barva kuze a pach spolu nejakym zpusobem souvisl.
U ov~fch plemen odpovfda pocet chlupu srsti na danem mfs-
te po~tu potnich ! Jaz. 69 Budeme-li usuzovat podle analogie
0 lid:rkfcll rasaclt 225
s na~imi domadmi zviraty. pak lze zfejme mnoho promen v te-
lesne stavbe cloveka vysvetlit principem korelace.
Videli jsrne nyni, re vnej~ f c harakteristicke rozdHy mezi
jednotlivymi lidsk:9mi rasami nelze uspokojive vysvetlit ani
pnmym pusobenim v nej~ic h podmfnek, ani vysledky dloub<r
dobebo uzivani jednollivych ~Asti tela, ani principem korel<r
vaneho vyvoje. Musfme si proto polozit otazku , zda drobne
individualni rozdily, ktere maji na clovek.a takovy vliv, u ne-
ho nebyly zachovany a posiJovany prostfednictvim pfirodni-
ho vyberu. Nato v~ak lze hned namltnout, ze takto by mob-
ly byt zachovfmy jen zrneny pro cloveka uzitecne, ale pokud
muzeme soudit, ackoli v se mMeme snadno mylit, nema pro
~l ove k a zadny z rozdilu mezi I idskymi rusami zv l a~tni uzitek.
Vyjimku vsak sarnozr~jm~ tvori du~ev ni , mora.lni nebo spo-
lecenske vlastnosti. Veli ka promi!nlivosl vsech vnej§ich roz-
dfJnosli mezi lidskymj rasami sama svMC!f o tom, ze tyto roz-
dlly nejsou zv l ast~ dulezite, proto~e kdyby hraly n~j akou
dulezitou roli , davno by se jiz byly ustalily a zachovaly, nebo
by naopak zaruk.Jy. v tornto ohledu pripomina clovek zivo~is­
ne formy, kterc pnrodovMci ozna~uji j ako mnohotvrune 6 po-
lymorfni a ktere s i svou prom~nlivos t zachovaJy zfejme pro-
to, re dane odchylky nebyly pff l i~ vyznamne, a nepodlebaly
proto prirodnimu vy~ru.
V~ec hny n~c pokusy vysvetl it rozdfly mezi lidskjmi rasa-
mi se tak zdaji byt marne. Zusttiva v~ak je§te jedcn vyznam-
ny cirutel a tim je pohlavni vybe r, klerj zfej m! mel na ~love­
ka, stejne jako na mnohe jine ! ivoi:!ichy, velky vliv. Necbci
zde tvrdit, ze pohlavnim vyberc m se daji vysvetJit v~echny
rozdily mezi jednotlivymj lidsk9mi rasami. V kaZdem pnpa-
d~ v§ akj e~te zbyva souhrn neosvetlcnych skutccnosti, o nichZ
ve sve nevedomosti muzemc rfct pouzc to, te rodf-li se stale
jedinci napriklad s trochu ~ ir~r ne bo uz~ f hlavou nebo s tro-
chu deJ~i m ~ i Jcrat~ im nosem, mohly se takoveto drobne zme-
ny ustaJit a ujednotit, pokud na n~ nejakc nam nezname pfi-
~ i ny pusobily trvale, posilov{my dlouhodobym vzajemnym
kfiZenim. Nechci ani pfedstlrat, ~e by se daly vysledky po-
226 0 puvodu c.vzovlka
hlavnJho vyberu s vedeckou presnosti vymezjt; muzeme v~ak.
ub1zat, ze by bylo zcela nevysvetlitelne, kdyby tato sila, ktera
mela na neseetne zivocichy tak. mocny vliv, nepromenila take
cloveka. Rovnez lze dokazat, re rozdily mezi lidskjmi rasami
ve zbarvenf, ochlupe ni i tvaru obliceje maji takovy charakter,
ze by se u nich dalo predpokhidat znaene ovlivneni pohJav-
nim vybere m. Ale abycbom tuto otazku mohli zevrubne pro-
zkoumat, pokladam za nutne zabyvat se j i v kontextu cele zi-
voci~ne i'H e. Proto jscm pohlavnimu vyberu u zvirat venoval
cely druhy d£1 teto knihytx. Ve tretf casti se pak vratim k clo-
veku a pokusim se ukazat, jak dalece byl ovlivnen pohlavnim
vybere m, a na z{tver strucnc shrnu vsecbny kapitoly teto prv-
ni casti.
tx Druh9 dll Durwinovo origiolllu u nus vy~cl jako samostatmi publikace (Charles
Darwi n, 0 pohlavnhn vybl!ru, Academia 2005). V tornto vydani po prvnll!asti
nlisledujc rovnou tl'ctl, ?.abyvajlcl se op~t ~Jovl!kem.
0 lidsJ.:ych ra.wich 227
Poznamky o podobnosti a rozdllech ve strukture
a vjvoji mozku clovika a ostatnich primatu
Profesor Huxley, F. R.s.•
Polemika o povaze a mire rozdilu ve strukture mozku clove-
ka a ostatnich primatu, ktera vyvsta la zh.ruba pred patnacti
Jety, jellte nenf u konce, ackoliv prcdmetem sporu je dnes jiz
neco uplne jineho nez tebdy. Puvodne se znovu a znovu tvrdo-
llijne tvrdilo, ze se mozek ostatnfch primatu, dokooce i lido-
opu, od mozku cloveka lisi tim, ze mu chybi tak m1padne casti,
jako jsou zadni laloky o bo u moikovych hemisfer sc zadnfmi
rohy lateralni mozkove komory as hippocampus minor, ulo-
zcnem v techto u lid1 tak napadnych lalocich.
Dnes je a le z hlediska srovnavacf anatomie naprosto nevy-
vratite lne, ze j sou tyto tri struktury u ostatnlch primatu vyvi-
nuty stejne dobre jako u ~ l oveka, ba dokonce je~te lcpe, a ze
je jejich zna~ne vyvinutl typicke pro vsechny prfsl u~n iky radu
Primates (vyjma lemuru). Krome toho v~ichni anatomove, kte-
fi v poslednich letech podrobne studovali usporadani slozitych
brazd a zavitil na povrchu obou mozkovych hemisfer c loveka
a Jidoopu, pripusti, re j sou u nich usporadany podle stejneho
vzoru. KaZdy zakladni z.Av it a kaMa brazda na mozku simpan-
ze rna jasny ekvivalent na mozku ~l oveka, a tudiz mureme na
oba tyto mozky uplatnit stejnou terrninologii. Na tom se v~ i c h­
ni anatomove sbodli. Nekolik let pote prof. Bischoff zverejnil
sve pojednanf70 0 mozkovych zavitech u cloveka a ostatnicb
primatU, a jelikoz se nedomnivam, ze by zamerem meho uce-
neho kolegy bylo sniZeni vyznamu rozdilu mezi c lovekem a os-
tatnimi primaty v tomto obledu, rad bych ho zde citoval.
,Vsichni dobre vi a nikdo nebude oponovat, ze primati, pre-
devsim pak orangutan, ~impanz a gorila, jsou cloveku nesmir-
1 Titul F.R.S. znamenu Fellow ofthe Royal Society, tedy ~ len Royal Society of Lon-
don for the lmpmvement of Natural Knowledge, nejstnrU britsk.~ vl!dcckc insti-
tuce, zalozenc ji~ v roce 1660.
 228 0 puvodu tlovlka
~~ ~~d,ob~f, c~ se t~lesne stavby ty~e. a to vfce nef kteryko-
hv JlllY f tvoctch. Podivame-li se na to pouzc z hled iska te-
lesne stavby, nikdo pravdepodobn~ nebude protcstovat proti
tvrzen{ Linneho, fe clove ka bychom meli zafadit do rela savcu
a primaru jako zvlastni zivoci~ny drub. Tela cloveka a Lido-
opa, vcetne vkch organu, si jsou tak podobn~. ze je t1eba
nesmirne pe~livtho anatomickeho zkoum!'inf, aby byly odha-
le ny existujfcf rozdfly. Podobne jc tomu i s jej ich mozky. Moz-
k~. cl~veka, ~rangu~aoa, ~impanzc a gorily se i pfcs vsechny
dulez1te rozdlly vehce podobajl." (Str. JO J.)
Neni tedy pochyb o zakladnf podobnosli mozku cloveka
a ostatnfch prim~tu a nelze ani pochybovat o u!asne podob-
nosti v dctailnfm usporadani ztiviltt a br~zd na mozkovych he-
rnisfer:lch cloveka, ~impanze a orangutana. Co se rozdflu me-
zi mozkem cloveka a lidoopa tyee, nclzc ani prfli~ diskutovat
o jej ich p~vaze a rozsahu. Obecne se mA za to, ze jsou moz-
kove hemtsfe ry cloveka absolutne i relativne k velikosti tela
vel~{ nez u orangutana ci s impanze. Frontftln l laJoky ma clo-
vek mene deformovane vzhuru smeruj fc(mi nadocnicovyrni
oblouky, br~zdy a zavity jeho mozku jsou vzdy mene symet-
ricke a dopli'\uji je cetna sekundurni vrasne nf. Vscobecne je
Lake uzntivano, re u cloveka j e sulcus occipitalis transversus
ci ,vnej si kolm~" brazda vZdy jen lehce naznacen:i, zatfmco
u ostatnfch primatu je vetSinou vclmi vyraznli. Je v§ak take
zi'ejme, fe Udny z techto rozdflu neklade mezi mozek clove-
ka a mozek ostatnfc h primaru nepl'ekonatelnou bari6ru. V sou-
vislostj s Oratiolctovou vnej~f kolmou brazdou nu lidsk6m
rnozku prof. Turner poznamen av~P ' :
,.U ne kte rych mozku je tato bnizda pouhym zMezem na kra-
j i hemisfery, ale u j inych presahuje tro~ku vice ci me ne napffc
sm! rem ven. Vi del j sem pravou hemisferu jedne !eny, na kte-
re tato bnizda pfesabovala 0 vrce ne! dva palce; a ll jineho
mozku, take na prave hemisfere, presahovala o ctyri dcsetiny
palce sm~rem ven a potom vedla dolu, af ke spodnfmu okra-
ji vn~j~iho povrchu he misfery. Variabili ta teto ryhy na Jidskem
mozku v porovna ni s jeji pozoruhodnou jednotnou podobou
0 lidskjch rasdch 229
na mozcich ve~ iny ostatnfch primani je dusledkem pn tom-
nosti jisteho povrchove ho sekundamiho zvrasneni na teto ry-
ze u cloveka, ktere tak spojuje tylnf a temennf lalok. Cim blf-
ze lezi tyto spoj ujfcf m vity k podelne brazde, tim kratli je
vnej~i SLIICL~S parietooccipitalis." (Str. 12.)
Zakrytf Gratioletovy vn~j§i kolme brazdy proto ne ni stalym
znakem lidskeho mozku. A naopak, jejf pine vyvinuti neni st~ ­
lym znakem mozku lidoopu, nebot u §impanze prof. RoUes-
ton, pa n Marshall, pan Broca u profesor Turner opakovane za-
znamenali, ze vnej§f kolmAbn1zda byva vyplne na vice ~ i me n~
rozsahlym zvrusnenrm, a to na leve nebo nu prave he misfere.
Profesor Thrner v zaveru sve prace na toto tema p£Se72:
, Tii prave popsane §impanzi mozky jsou dukazem toho, fe
vllbec neplatr Grutio letovo zobecneni, ze by na mozlcu toho-
to zivocicha na prosto c hybiSio prvni spojujf.c( vrasneni a ze by
druM vrtisne ni bylo velicc nenapadne. Pouze v jedinem pl'f-
pade byly tyto sledovane casti §impanziho mozku v souladu
s Gratioletorym pravidle m. Domnivam se, 7..e u vetSiny dosud
popsanych §impanzich mozku bylo toto hornf spojujid vras-
n!nf pfitomno alespol\ nu jcdne he mlsfere. Naopak versi vy-
raznost druheho zvras n ~nr je zjevn! mnohe m m~ne casta, a po-
kud vfm , dosud byla pozorovana pouze na jedinem mozku (A)
popsanem v teto prnci. Na sledovanych mozcfch ~impanzti je
take palma asymetrie vrasn~ni leve a prove hemisfery, o kte-
re se zmillovall jif drrve i j ini badatele." (Str. 8, 9.)
1 pfes pn tomnost vyrazne v n~j~f kolm~ brazdy, znalcu li~1-
ciho se u lidf a lidooptl, je te nto rozdfl zpochybnen, podivd-
me-li se na strukturu mozku ~irokonosych opic. Zatimco je to-
tif u uzkonosych primatu Stareho sveta te nto sulcus occipitalis
transversus jednim z nejst.Ulej~lc b znaku, u sirokonosych ne-
ni tento znak nikdy dobre vyvinut a u mensich opic Nove-
ho sveta se s touto brlizdou nesetkAvame vubec, u chvostanu
( Pithecia )13 je rudimcntarni a u c h{lpanu (Ateles) byva vice
ci m en~ zakryta spojujfcfm vrasoenim.
Z nak, ktecy je u jedine tivoci ~ ne sku piny takto variabiJnf,
nemti~e mit velkou taxonomickou hodnotu .
 230 0 ptivodu C/ovlkiJ
Bylo dale prokazano, ze stupen asymetrie zvnisne nf na
obou hemisfenich lidskebo mozku je velice individuatni a ze
zavity a brazd~ na sledovanych mozcicb Krovaku by ly moo-
hem me ne sloz1tc a mnohe m symetrictejsi nez v pfipade moz-
kU Evropanu, zatfmco asymetricnost a slozitost byly znacne
na_ nekt~rych sledovanych mozcicb simpanzu. Plati to prede-
vstm 0 jednom mozku mladeho simpanzibo samce, ktery po-
psal pan Broca. (L 'ordre des Primates, str. 165, obr. II.)
S ohledem na absolutnf velikost mozku je dale zrej me, ze
rozdil mezi nejvetsim a nejmensim mozke m zdraveho clo-
veka je vetsi ne~ rozdil mezi nejmensfm mozkem zdraveho
cloveka a nejvetsim mozke m ~impanze ci orangutana.
Mozky orangutuna, simpanze a cloveka date vykaz uji je-
den .spol~cn~ zn:k, ktery je odlisuje od vsech ostatnich pri-
m{ttu, a tun JC pr1tornnost dvou corpora mamillaria. Vsic hni
ostatnf primiiti Stareho sveta majf pouze jedoo.
Na zuklade techto skutecnosti nevaham dnes, v roce 1874,
zopakovat sve tvrzenr z roku 1863, na kterem stale lrvam74:
,Co se struktury mozku tyee, je zrejme, ~e clove k se od
simpanze a orangutana li s£ menc, nez se tito dva zivocichove
mr od opic, a ze je rozdil mezj mozke m cloveka a simpanze
temer bezvyznamny v porovnani s rozdflem mezi mozke m
simpanze a lemura."
V praci, na kterou jsem se jiz odvolaval, profesor Bischoff
prima nepopfra druhou cast meho tvrzeni, ale nejprve irele-
vantne poznamenava, zc ho neprekvapuje, ze se mozek oran-
gutan~ a lemura znacne Usf, a pote pnchazi s nasledujfcfm
tvrzen1m : , Pokud budeme postupne porovmivat mozek ~love­
ka s mozke m orangutana, ten s mozkem simpanze, ten zase
s mozkem goriJy atd. pres mozky rodu Hylobates, Semnopi-
thecttS11, Cynocephalus 111, Cercopithecus, Macacus 1v , Cebus,
Callithri.x a Lemur ai k mozktim Joritt a Hapalev, nemtm by-
11
Hulmani, dnes Presbyti.v.
111
Paviani, dncs Papio.
lv Makakov6, dnes Mt1caca.
v Tumarlni, dnes Sallguinus.
0 lidskjch rascich 231
chom se setkat s vetSim a ani se stejne velkym rozdlle m v cet-
nosti zvrasneni, nez jaky je mezi mozkem cloveka a orangu-
tana nebo simpanze."
Nato odpovfdam, ze af jif je jeho tvrzenf pravdive ci njkoliv,
vubec se necyka meho stanoviska z Man 's Place in Nature,
ktere nevypovidalo pouze 0 ~etnosti zvrasneni, ale pojednava-
lo o strukture celeho mozku . Pokud by si profesor Bischoff ote-
vrel knihu, kterou kritizuje, na strane 96, nascl by tam nasle-
dujici pasaz: ,A je pozoruhodne, ze pokud je nam zatim znamo,
tak a~ko li v ve vyvojove rade primatu existuje jeden skutecny
strukturruni zlom, nenachazi se mezi clovekem a lidoopy, ale
setkavame se s nim mezi opicemi a poloopicemi. Kaidy dosud
studovany lemur mel ve skutecnosti seshora ~as tecne viditelny
mozecek a mel vice ~ i mene rudjmentarn( zadni laJoky se zad-
nimi rohy as hippocampus minor. Naproti tomu kaZdy kosman,
kaZda americkft opice i kazda opice Stareho sveta, pavian ci
lidoopmaji mozecek naprosto zakryty mozkovymi laloky a ma-
ji take vetsi zadni rohy a vyv inut~j sl hippocampus minor."
v tomto stanovisku presne uvadim, o jake znalosti j sem se
opiral, a nezda se nti, ze by bylo nejak vyznamne otfeseno
pozdejsimi zjistenimi, ze j sou zadni laloky siamangu a vresta:
nu relativne male. Pres vyjimecne zmensenf zadnfch lalokU
techto dvou zivocichu nikdo nebude tvrd it, ze se jejicb mozky
jakkoliv pribliZuji moz kUm lemuru. A pokud vyjmenujeme
primaty v jinem poradf nez profesor Bischoff, ktery z nevy-
svetlitelnych duvodu pruazuje tamarinum spatne misto ve vy-
vojovem zebri&u, a vybrane zivocichy seradlme nasledovne:
Homo, Pithecu.sv1, Troglodytesv 11 , Hylobates, Semnopithecus,
Cynocephalus, Cercopithecus, Macacus, Cebus, Callithri.x,
Hapale, lemufi, loriove, pak sc znovu odvazuji tvrdit, ~e se
ooen velk9 zlom nachazi mezi rody Hapale a Lemur. Rozdil
mezi nimi je pak mnobe m vet~i nez rozdil mezi kterymikoliv
dvema vyse uvedenymi a po sob~ nasledujicimi zivoCichy.
v1 Orangutan, dnes Pongo.
vn Simpanz, dues Pan.
 232
Profesor Bischoff opomiji skute~nost, re Gratiolct ji~ davno
navrhl odd~lit le mury od ostatnfch primatu prav~ na zakJade
odl~~nosti jejich mozku a ze profesor Flower pfi popisu moz-
ku JUVanskeho loribo u~ini) nasledujfcf zj ist~nP':
,,A je veUce pozorubodne, Ze co se zadnfch laloku mozku
ty~e. nemajf je tyto opice tak zkracene jako lemufi a~koliv
jinak j sou obecn! povazovany za Jcmunim nejvfc~ blfzke,
nebof jsou nejnifsimi sirokonosymi primaty...
Co se ~truktu'!' mozku ~ospelych jedincu ty~e. v~echy prf-
nosne obJevy u~mene na zaklad~ vyzkumu mnohych badatelu
za posJednlch dcset let pin~ potvrzujl me stanovisko z roku
1863. N~kolikn1t jscm aJe zaslechl , fe a~koliv pfipuslfme po-
~obnost mezi mozkem dospe leho ~loveka a dosp~M opice ~i
lldoopa, ve skute~nosti mezi te rn ito mozky pfesto e xistuje vel-
ky a zasadnf rozdH, a to ve zposobu jejich vyvoje. Byl byc h
prvnf, kdo by potvrdiJ pravdivost tohoto urgumentu, kdyby
ovsem nejak9 takovyto zasadni rozdfl ve zplisobu vyvoje ex is-
toval. 2adny podoboy rozdfl vsak neex istuje. Naopak , mozek
~loveka a ostatnfc h primatti se vyviji stejnym zplisobem .
Autorem myslenky, ze mezi vyvojem mozku osuunfch pri-
mMu a clov~ku existuje zasadnf rozdfl, jc Gmtiolet. Oany roz-
dfl podle ne ho spocfva v tom, ze u ostatnich primatu se jako
prvni objevujf br.izdy na zadnich castech mozku, kde:lto na
mozku lidskeho embrya j sou ncjprvc patrne brazdy na fron-
talnfch laJocich.76
. Toto obec..ne tvrzenf se opira o vyslcdky dvou pozorovanf,
Jednak te~~r narozenebo gibona, ktery mel ,dobfe vyvinute"
zadnf zav1ty mozku, zatimco zavity na ~elnich lalocfch byly
..t~fko detinovatelne" 77 (str. 39), jednak J·idskeho cmbrya 22 ~i
23 tydnu stareho, kten~ podle Gratioleta sice je~te m~lo oblast
zvanou insula nezakryto u, nicmene ,,des incisures sement /e
/~be anterieur, une scissure peu profo nde indique La separa-
twn du Lobe occipital, tnfs-reduit, d 'ailleurs des cette epoque;
le reste de Ia su1j'ace cerebrale est. encore absolument lisse"vm.
~1ustrace tohoto mozku naleznete (tabule ll, obr. J, 2, 3)
v c ttovane pr~ci . Zobrazuji pohled seshora, Jatenilne a zespo-
233
da, aJe nikoliv pohled na vnithli usporad(ml. DuleZite je take
poznamenat, re tyto ilustrace vubec neodpovfdaji Gratioleto-
vu popisu, ncbo( prcdnf te mporalni br~zda na zadni polovine
bemisfery je mnohcm vyraznejsf nez jakakoliv z tech nena-
padnc na~rtnucych na prednf polovine. Pokud jsou dane ob-
nizky verne, ani v ncj men ~ rm nepotvrzuji Grat:ioletovo tvrze-
ni: , /l y a done: entre c:es c:erveaux (mezi mozky kos mana
a gibona) et celui du foetus ltumain tme difference fondamen -
tal. Chez celui-ci, longtemps avant que /es plis temporau..x
apparaissent, les plisfronlau.x essayenl d'exister. " IX
Po Gratiolctovi sc nic me ne podrobnym studiem zavitti
a brazd mozku zabyval i Schmidt, Bischoff, Pansch78 a prede-
v~ fm pak Ecker79, jchoz prace neni pouze nej novej~im, ale
hlavne vubec n~jup l ncj~f m pojednan{m tohoto tematu.
Kon e~ nc vysledky jej ic h studi1 mohou byt shrnuty n~s le­
dovne:
1. U lidskeho embrya se fissura latera/is vytvan v prubehu
l1et fho mesice nitrodclozniho vyvoje. V tomto a take ve ct vr-
tern rnesfci jsou obe moz kove hemisfery hladke a zakula-
cene (s vyj imko u te to brazdy) a vystupujf smerem dozadu
daleko za mozeeek.
2. Bn1zdy, ktere tak nuzyv~ me pravem, se zac inaji objevovat
zhruba mezi koncem ~tvrteh o a zacatkem sesteho mesice
nitrodclowiho vyvojc, ale Ecker s opatmosti dodavA. !e ne-
jen doba, aJe i pofadr objeveni se techto brazd rna znacn!
individualni charakte r. V Mdne m pripad~ se vsak neobje-
vujf jako prvni ani frontalni, ani tempon11ni brazdy.
Jako prvni se ve skutecnosti objevuje jedna z brazd lezf-
c ich na vnitrni strane hemisfery (GratioJet, ktery zrejme ne-
studoval tuto cast mozku cmbrya, to bezpochyby prehledl
vm ... .,brtluly pokrjvtljf pfetlnf lttlok a jetlna mllktl brdula 11uuruo:.rr,
cipitdlnflw lttloku, kterj je jlf. v tomto obdobf vel/ce maly;
rrw~ku jo j citiJ IIG!HO.ftn h/atlkj".
'x .. Mezi ti!mito nwt.ky a mozkemlidskl llo embryo redy exltuje
velw je writ. nawalt'no 'l.Vf'(/:rllllli 110 frontd/nfch lalocfch mnohem dfive, nef. se
objevf tempordlnf zvrdsnlnf."
234 0 p1ivodu Clovllw
a to bud' vnitrni sulcus parietooccipitalis, nebo sulcus
calcarin.us. OM tyto brazdy j sou velice blizko u sebe an~­
kdy se vzajemn~ prolinaji. Sulcus parietooccipitalis se
zpravidla objevuje jako prvni.
3. V druhe polovine tohoto obdobi se vyviji ,.zadni parietal-
ni" brazda ~i sulcus Rolandi a v misledujicich ~esti mesi-
cfch se objevujf take dalsi hlavni bn1zdy na frontalnfch , pa-
rietalnlch, temporillnlch a okcipitiilnich Lalocich. Nemame
ale zftdne dukazy toho, ze by se dane brazdy objevovaly
v ur~i tem poradi; a je pozoruhodne, re na takto starem
mozku, jaky by I popsan a zn {tzorn~n Eckerem (str. 2 12- 13,
tab. TI, obr. 1, 2, 3, 4), je pro ostatnf primaty tak charakte-
risticka pred nl temporalnf bn:lzda (scissure para/Lele) stej-
ne dobre, ba mozna jeste lepe vyvinuta nez sulcus Rolandi
a je take mnohem vyraznejsi nez vlastnf front<Hni bn1zdy.
Vezmeme-li v uvahu vyse uvedene skutecnosti, zda se, ze po-
radi vyvoje jednotlivych bnlzd a zavitLI na mozku lidskeho
embryaje naprosto v souladu s obecnou evolucnf teorH as na-
zorem, ze se clovek vyvi nu I z nejake lidoopiim podobne bytos-
ti, a~kol iv nelze pochybovat o tom, ze tato bytost byla v mno-
hych ohledech odlisna od kterehokoliv dnes zijiciho primata.
Von Baer mis pred pul stoletim naucil, ze prfbuzne zivoci§-
ne formy nejprve vykazuji znaky, ktere jsou charakteristickc
pro v~tsf s kupiny, k nimz naJezf, a postupn~ si osvojuji tako-
ve znaky, ktere se omezuj i pouze na danou celed', rod a nako-
nec i jen na dany druh. Dokazal take, ze zadne stadium vyvo-
je vys~ iho zivocicha presne neodpovida dospele forme nizsiho
zivocicha. Je zcela spravnt:: rict, ze zaba prochazi stadiem ry-
by, nebof v danern obdob£ rna pulec v~echny znaky ryby a po-
kud by se dale nevyvfjel, mezi ryby bychom ho i radiH. Je
ovsem take pravda, ze se pulci od vsech ryb velice li~L
Podobne bychom take mozek lidskeho embrya mohJi v pa-
tem mesfci jeho nitrodelozniho vyvoje spnlvne oznacit nejen
za mozek Udoopa, ale pNmo za mozek kosmanoviteho prima-
ta, nebof v tomto obdobi majf obe hemisfery velke zadni la-
0 lidskych rasdch 235
Joky a lcrom~ sulcus parietooccipitalis a sulcus calcarinus zad-
ne bnizdy nemaji, coz je typiclcY znak pniv~ kosmanovirycb
primaru . Je vsak take pravda, jak poznamenava Gratiolet, ze
se ten to mozek diky svemu siroce rozevrenemu sulcus parieto-
occipitalis lisi od vsech mozku soucasnych kosmanu. Neni
pochyb o tom, ze by se vice podobal mozku stars iho embrya
kosmana, ale o vyvoji mozku u kosmanu bobu!el nic nevi me.
Co sc pravych sirokonosych tyee, dostali se mi do ruky jedi-
ne vysledky pozorovani, a to od Pansche, ktery na mozku emb-
rya druhu Cebus Apella na.~el lcrom ~ suLcus parietooccipita-
lis a blubokeho sulcus calcarinus pouze vel ice m~ lkou predni
tempon11ni brazdu (Gratioletova scissure paraLLele).
Tato skutecnost, spolecne s okolnosti, ze je pfednf tempo-
rain! brazda pritomna i u takovych sirokonosych, jako jsou
kotulove, ktei'i maji pouze stopy (~i ani to ne) po brazdach na
pfedni casti vnejsich mozkovych hemisfer, je bezesporu dob-
rym argumentem na podporu Gratioletovy hypotezy, ze se na
mozcicb sirokonosych zadni bnizdy objevuji drive nez pred-
ni. Vubec to ale neznamena, ze pravidlo, ktere zrejme plati pro
sirokonose, muzeme rozsirit i na uzkonose. Nemame zadne
infonnace o vyvoji mozku primatu Stareho sveta, a co se li-
doopu cyce, marne pouze popis mozku gibona t~sne pred na-
rozenim, o kten!m jsem se jiz vyse zminil. V soucasne dobe
neexlstuje zadny dukaz toho, Ze by se brazdy na mozku sim-
panze cl orangutana vyvijely v jinem poradi nez u cloveka.
Gratiolet zacim\ predmluvu aforismem: .,ll est dangereu.x
dans les sciences de conclure trop vite. "X Obavam se, ze na
tuto zasadu zapomnel, nez se ve sve praci dostal k pojednaru
o rozdilech mezi clovekem a ostatnimi primaty. Neni pochyb
o tom, ze by tento skvely autor jednoho z dosud nejpozoru-
hodnejsfch pnspevku ke spn1vnemu pochopeni mozku savcii
jako prvni pripustil nedostatecnost svych udaju, kdyby ov~em
vice cerpal z dosavadnich vysledku pozorov{mi. Je ale ~ koda,
ze jeho zavery pouzili jako argumenty ve pros pecb tmarstvi
x , Ve vlde j e nebezpeem! dllat ukvapem! ufvlry."
236 0 pl)vodu Elovlkn

nekompetentni lide80, kteri nebyli schopni ocenit pravou hod-

notu Gratioletovych poznatku.
Je v§ak duleZite poznamenat. ze a( ji~ se Gratiolet ve sv~
hypot~ze o relativnim poradf objeveni se temporoJnfch a fron-
talnfch br~zd mylil ti nikoliv, zust~va pravdiv<1 skute~nostu Kapitola VIII
~ez se temporolni ci fronta.Jnf brazdy objevf, vykazuje mo~k
hdsk.~ho embrya znaky, se kterymi se setkavl1me pouzc u nif-
§fcb primaru <,ron~chme stranou Jemury). A to je presn~ to, c~
b~chom ocekavali, pokud by ~lov~k postupnymi modifikace- SEKUNDARNfPOHLAVNfZNAKY
m• ~ze§el ze stejne zivo~isne formy jako v~ichni ostutnf pri-
m~tJ.
CLOVEKA

Rozdlly mezl mutem a tenou- Prl!:iny t~chto rozdllu a prl!:lny n6-

kte,Ych spole!:nych znakll - Z8kon souboje- Rozdlly v du§evnlch
schopnostech a v hlasu - 0 roll krasy pn uzavfranf snatkO mezi
lidmi - Zajem pffrodnfch lldf o rOzne ozdoby - Jejich pfedstavy
o !enske krase - Sklon k zvelirovanl kafde pffrodnl zviMtnosti

U ~ lov~kajsou rozd11y mezi ob~ma pohluvuni v~t!1 nez u v~t­

§i ny ostatnkh prim<1tu, ale ne tak velke jako u n~kterych
druhU, napftklad u mandri la. Mu1 jc v prumeru znacn~ vy§§i,
robustnej~i a s iln ej~f nd rena a m{l §ir§t ramena i vyvinutej-
§i svaly. Vzhledem ke vztahu vyvinu svalstva a vystupujicfho
nadoboti 1 byv~ nadocnicovy oblouk u muzu v~t!f nez u zen 1•
Muf i mivaji zarostlej§i telo. a zejmena oblicej, a jejich hJas
m{l odli§ne a zvu~nej§f zabarveni. Tvrdi se, i kdyz nevim, zda
je to pravda, ze u nekterych kmenu se zeny Ji§f od muM ne-
patrne i odstinem pleti. Tak nap1iklad Schweinfurth popisuje
zenu z ~ernosskeho kmene Mangbetu, zijiciho ve strednf Afri-
ce nekolik stupM na sever od rovnfku, a poznamenava: ,Stej-
ne jako vsechny ostatn( 1eny jejlho kmene mel a i ona ponekud

1 Mohucn!j§l nndOCnlcovy oblouk u mu!ll v Udn~m pl'ipadl\ nesouvisf sc svalo-

vou bmotou, ale je dOslcdkem jinak tvarovan6 frontalnf lcosti leblcy.
 238 0 pL~vodu i!lovi!ka
sv~tlejsf plef nez mufi; pripominaJa trochu barvu nedoprafe-
ne kavy. " l Je likoz zeny pracujf na polich bez jakehokoliv od~­
vu, nelze predpokladat, ze by k mezipohlavnim rozdil um ve
zbarveni dochazelo dusledkem jej ich mensfbo vystavenf se
vlivum podnebf. 2eny Evropanu snad majf svetlejsi plet ne!
muzi, coz mureme pozorovat zejmena tehdy, jsou-Ji muzi i Ze-
ny vystaveni stejn~mu podnebL
Muzje statecnejsf, bojovnejsf a energi~tejsf nez zena a byva
take vynalczavejsf. Jeho mozek je absolutne vets I, ale myslim ,
ze jest~ nebylo zjisteno, zda je vetS! i pomerne, tedy vezme-
me-li v uvahu vetsf velikost muzskeho tela v porovn£tni se ~en­
skym. :Zena rna oblcjsi oblicej , kratsf celisti a mensf bazi leb-
ky, obl. ej~f a misty i vyraznej sf obrysy tela ajejf panev je sirsf
nez panev muzska.:~ Te nto znak bychom vsak mohli pokiMat
spfse za primami nez sekundarnl poblavnf znak. 11 :Zena dospi-
va drive ne~ muz.
Stejne jako u samcu vsech zivociSnych tnd, take muzum se
znaky typic ke pro j~ji ch pohlavi nevyvinou dffve nez tesne
pred dosazenim uplne dospelosti a u kastrovanych muzu se
neobjcvi vubec. Vousy jsou napnklad sekundarnim pohlavnim
znakem a malym chlapcum nerostou, ackoUv na hlave maji
uz v ranem veku mnozstvi vlasu. Prenos muzskych znakU vy-
hradne na jed ince muzskeho poh lavi je pravdepodobne zpti-
soben tim, ze k postupnym variacim, diky kterym muzi tyto
znaky nabyvali, dochazelo vZdy az v pozdejsim stadiu zivo-
~· Deti obou pohlavf si j sou velmi podobne, stejne j ako jsou
s1 podobna mlacfataji nych zivoeicht.i, u nichZ se dosp~li sam -
ci a samice liSi; a jsou take mnohem podobnej~i dospelym
zenam nez dospetym muzum. Zeny v~ak nakonec ziskavajf
nektere odlisujici znaky a r.tka se, ze co do tvaru lebky jsou
urcicym mezistupnem mezi d ~tmi a rnuzi. 5 U d~ti ruznych
lidskych ras take ml'1zeme vid~t totez co u mlacfat blizce prf-
Rozdil mc:~:i prim6rnlmi a sckundurnlmi PQhlavnimi znaky Darwin vysvt!llujc
11
v uvodu POJCdn::\nl o pohlavnlm vy~ru. ktere u n{ts vy~lo jako samostatml pub-
likace (Charles Darwin, 0 pohlavnlm vybl!ru, Academia 2005).
Sekuruldrnl fJOhlavn{ znaky clovi!lw 239
buznych, avsak odli ~nych zivocisnych druhu: navzajem se
zdaleka nelisi tolik jako dospeli jedinc i. Tvrdi se dokonce,
re na detske lebce ne lze stanovit rasove rozdHy. Pokud jde
o zbarveni, je novorozenec cernocha rezave orechove barvy,
ktera pozdeji precbazi v bridlicnatou ~ed', prieemz cem e zbar-
veni se v Sudanu pln~ projevi do jednoho roku zivota, ale
v Egypte az
ve tfech letech. O~i ~emocha jsou nejprve mod-
re, vlasy jsou spise kastanove hnede neZ eerne a jsou zato-
cene pouze na koncich. Deti Austratcu jsou bezprostredne
po narozeni zlutave hnede a tmavnou az pozdeji. Novoro-
zenci paraguayskycb indianu Guarani jsou svetle zluti, ale b~­
hem nekolika tydnu zlskavaji ~lutohnede zbarveni svych ro-
dicu; a podobna pozorovanf byla ucinena i v j inych castech
Ameriky. 6
0 techto mezipohlavnkh rozdllech u c loveka jsem se zmi-
nil proto, ze jsou n apadn~ shodne s mezipohlavnfmi rozdily
u ostatnfch prim£1tti. I u nich dospivaj.i samice drive nez sam-
c i; je tomu tak alespon v prlpade druhu Cebus Azarae111 • 7 Sam-
ci vetsiny druhujsou take vetsf a mnohem silnejsf nez samice,
coz je dobre videt napriklad u gori I. J tak nepatrnym znakern,
jakym j sou vyrazn~jsf nadocnicove valy, se ncktefi samci opic
lisi od svych samic8 a podobaji se tfm cloveku. Dospeli sam-
ci gorily a nekterycb j inych primatti maji na lebce vyrazny sa-
gitatni hleben, ktery se u samic nevyskytuje, a Ecker objevil
stopy podobneho mezipohlavn iho rozdilu take u AustraJcti.9
Pokud se hlas samcu a samic primato li ~f. maji samci zvuc-
nejsi hlas . Videli jsme jiz•v, ze nekteri opicl samci maji vy-
razne vousy, ktere u samic uplne chybi nebo nejsou tak vzrost-
le. Vlastne ani nezm\me jediny pfipad, kdy by vousy, Ucousy
nebo knir byly u samic nejakeho primata delsi nez u samcu.
Existuje i podivuhodna shoda ve zbarveni voust.i c loveka
a ostatnfch primatu, nebot mr-li se u muze barva vousu a vla-
1u Mlrik.ina Azaraova, dues Aotlls awrai.
1v Viz Charles Darwin, 0 pohlavnfm vybl!ru, Academia 2005.
 240 0 ptivodu l foveka
sti, co1 se ~asto stava, pak jsou myslfm vousy vzdy o n~co
sv~tlej~f. ~asto i zrzave. PovsimJ j sem s1 teto skutecnosti v An-
glii a Dr. Hooker, ktery mi podobne udaje zjisfoval v Rusku,
neobjevil ~adne vyj imky z tohoto pravidla. Pan J. Scott z bota-
nicke zahrady v Kalkat~ by! natolik laskav, ze pro me ve svem
ptisobi~ti a stejne tak i v jinycb castech Indie pozom c sledo-
val mnohe lidske rasy. konkretn~ dv~ sikimske, Bhotance, Hin-
dy, Barmance a Cinanyv. Yet~ina t& hto ras rna prj v obli~eji
jen velmi malo vousu, nicmene pan Scott zj istil, ze mr-li se
zbarvenf vlasu a voustl, j sou vousy vfdy sv~tl ejsi. U opic, j ak
jsme se jif zmfnili , sc vousy casto zbarvenim napadne li ~l
od ostalnfho pokryvu hJavy a v techto pripadech byvajf vzdy
sv~tl ej ~ i , casto c i s t~ bfle, nekdy zlutave nebo zrzave. 10
Pokud jdc o celkovc ochlupenf, byvajf zeny v§ech ras me-
ne zarostle ne~ muzi a stejn~ tak i samice nekolika malo pri-
matu majf na spodni NLsti tela ridsi ochlupenf nez jejich sam-
ci. 11 Konecnc, opiC:r samci jsou podobn~ jako muzi udatnej~.£
a bojovnejsf nez sam ice. Js ou vudcfmi tlupy, a hrozi-li nebcz-
peci, stavi se do eela. Vidfme tedy, j ak podobne rnezipohlav-
nf rozdlly vykazujf clovck a ostatni primati. Avsak u nekoli-
ka malo druhu, jako naprfkJad u n~kterych pavianu, goril
a orangutanu, je mezipohlavnf rozdfl mnohem vetsi nez u clo-
vekav1. Spoeiva ve velikosti spicili, v hustote a zbarve nf
ochlupe ni a zejrnc na pak v barve holych casti pokozky.
Y~echny sekundarni pohlavni znaky cloveka jsou vysoce
variabilni, a to i uvnitf tefc rasy nebo tehoz poddruhu, a u jed-
notlivych ras se zn a~ ne li ~i. Tato dve pravidla plati pro celou
zivo~i~no u m i. Podle vynikajfcfch pozorovani, kten1 byla pro-
vedena na palube lodi Novara 12, prevysovali Austnilci sve ze-
ny pouze o 65 mm, zatimco pr.:amerny rozdil ve vysce Javan-
cu ~inil 2 18 mm, coz j e trikrat vetsi mezipohlavnf rozdrl nez
u Australcu. Cetna a pecliva mereni jinych ras, jimiz se zji~-
Termln ,,rnsu" Darwin pou'-ivjj zcela volni! i pro ozna~eni jednotli vych elnik.
v
v J Mezlpohlavnii"Ozdlly ~usto souvisf se social nim usporadanfm. S nejvyrnzn~j~l­
mi mezipohJavnhni ro~dlly sc setkavrune u zivo~icbu i ijicich v tzv. haremech,
naopak nejmen~! mezipohluvnl I"OzdUy vykazuji monogamnf zivo~ichove.
Sekunddrn[ pohlavnf znaky c.Y/oveka 241
tovala vyska postavy, obvod krku a hrudi a delka patere a pa-
zi, ukazala, ze muzi se od sebe navzajem tm mnohem vice
nez zeny. Pokud jde o tyto znaky, uvede na zjistenf naznacujf.
re od doby, kdy se rasy odli§ily od sveho spoleeneho zakla-
du, podlebal zmenam pfedev~im muz.
Rust vousu a ochlupeni tela se zna~ne lisi u muzu ruznych
ras, a dokonce i ruznych kmenu tere rasy. My Evropane to
muzeme pozorovat i na sob~ samych. Podlc pana Martina 13
muzum na ostrove Sv. K.ildy nenarustaji vousy pred tridtkou
a i potom byvaji velmi rfdke. Na evropsko-asijske pevnine se
vousy u muzu vyskytuji bojne az za hranice l ndie, a~koliv srf-
lansti domorodci vousy vetsinou nemaj i, jak si v~imlj i z davno
Diodorus. 14 Vychodne od lndie voustaubyva, napftklad u Thaj-
C.:a, Malajc u, Kalrnyku, CH1anu a Japond t. Av~ak Ainove 15 ,
ktera obyvaji nej severn~j ~f ostrovy Japonske ho souostrovi,
jsou nejch1upat~jsi tide na svete. Cernosi mivajf vousy rfdke
nebo vubec zadne a nemivaj i take zadne knfry. u obou pohla-
Vl chybijemne ochlupe ni tela. 16 Naproti tomu Papu{mci z Ma-
lajskeho souostrovf, kterf jsou temer stejne cern( jako cernosi .
maji vousy znacne vyvi nute. 17 V Tichomor-f narustaj i obyva-
telum souostrovi Fidzi velke huste vousy, zatimco obyvatele
nedalek_ych souostrovf Tonga a Samoa maj i zcela holou tvar,
avhl tito tide pam k vzajemne vzdaJenyrn rasam. Obyvatele
Lagunovych ostrovu naJerejf v~ i chni k teze rase, a presto na
jednom ostrove, na Nunemaya, , maj i muzi skvostne vousy",
zatimco na ostatnich ostrovech , rnajf misto vousti zpravidJa
jen par roztrou~enych chloupkta". 18
Lze net, ze na celem velkem americkem kontine nru jsou
muzi bezvousi, avsak temer u v~ech kme nii se v obli ~ej i ob -
jevuji nemnohe kratke chloupky, zejmena pak u starych lidi.
Catlin odhaduje, ze u severoamerictcych kmenu je osmnact
muM. z dvaceti od prirody naprosto bezvousych, avsak tu a tam
lze spatrit muze, ktery si v puberte nevytrhc'tval chloupky z bra-
dy a narostla mu jemna bradka, pribliz n ~ palec az dva dlou-
ba.. Paraguay~ tf indiani Guarani se li~ i od v~ech okolnich k.me-
nu tim, ze maji knitkou bradku, a dokonce i tu a tam chJoupky
 242 0 piivodu
na t~le, a le ~dn~ kniry. 19 Pan D. Forbes, ktery se touto ota.z-
kou zvl a~t~ zabyvaJ, mi sd~lil , re Aymarove a Kecuove v Ko r-
dillen'ich jsou ai pozoruhodne bezvousf, avsak ve stari j im o b-
vykle na brad~ naroste ridkY vous. Muzi techto kmenu j sou
na roz licnych castech t~l a, kde j sou evropsti muzi zn acn~
chlupatf, j c n ncpatrn~ ochlupeni a !eny nejsou na tech to mis-
tech ochlupeny vubec. Jed inci obou pohlavf vsak maji nesmir-
ne dlouhe vlasy, ktere casto sahajr at k zemi, a podobne je to-
mu i u nektcrych severoamcrickych kmenu. Muzi a feny
puvodnkh obyvatcl Ameriky se och lupenim a celkovou te les-
nou stavbou od sebe nelisi tolik, jako jc tomu v pripade vet-
siny ostutnfc h lidskych ras. 20 S obdobnym jevem se sctkava-
me take u nektcrych pi'fbu znych primaut Napffklad samc i
a sam ice simpanze se od scbe n e li ~r toli k j ak.o samci a sami-
ce gori ly u o rungutana. 2 1
y pfedchozfch kapi tOJUCh jsme VideJjVII, ZC U SUVCU, ptflkU,
ryb, hmyzu apod. sc mnohe znaky, o nichz se pravem domni-
vame, re jc prOSl~ed n ictv fm pohlavnfbo vybCru pl1Vodne z{s-
kaJi jen j edinc i jcdnoho pollia vi, prenesly na j edince obou po-
hlavi. Je likoz k takovcmuto zpusobu pfenosu doslo zi'ej me ve
z nacne mire take u cloveka, useli'lme si mnoba zbytecna opa-
kovanf a znaky vlastni vyhradne muzskemu pohlavi budeme
probirat spolu s nektcrymi znaky spo le~ ny mi obema pohlavim.
Ziikon souboje
U pffrodnich lidf, naprfklad uAustraJcu,jsou reny statou pnci-
no u svaru mezi muzi tehoz kmene i mezi jednotJivymi kmeny.
Tak tomu bezpochyby bylo i v antick9ch dobach: ,Namfuil
ante Helenam mulier lelerrima belli causa. "VITI U rnnohycb
severoamerickych ind iansk9ch kme nu se soupereni vyvinulo
v urc ity syste m. Vynikajid pozorovate l Hearne ffka 22 : , Mezi
vn Zcle se Durwin op~l odvolilvt1 nu druhou <!dsl sv6 prtlce, k.teril u ntis vy~l a j uko
samoslatn4 publiknce (Charles Darwin, 0 poblnvnlm vy~n1, Academia 2005).
vm .. Nebol' pfetl fleleJwu by/a nejhorlf p!flinou vdll.:y lena. "
~lovlkn Se.kmrddmf pohlavnf maky Clovlkn 243
temito lidmi je odedavna zvykem, Ze muzi zapasl 0 zenu, kte-
rA se j im Hbi, a silnejsf z nich vyhrava. Slabemu muzi, neni-
li dobry Jovec a zvlaste oblibeny, je j en mlllokdy dovoleno po-
nechat si renu, kterou si lnejsf muz povazuj e za hodnou sve
pozornosti. Tento zvyk prevlada mezi v§emi kmeny a vyvola-
va velkou soupetivost mezi mladymi muzi, kteft j iz od d~tstvi
pri kafdc pnlefitosti zkousejf svou situ a obratnost ve vzajem-
nych soubojfch." Azara pouka.zuje na to, !c se muZi j ihoame-
rickych G uanasu malokdy renf pfed dosarenfm d vaceti let,
neboC do te doby nedokazl pi'emoci sve soupefe.
Mo hli bychom uvest i jine podobne pffpady, avsak i kdy-
bycho m nem~ l i zadne d ukazy. by lo by moznc z analogie
vy~s'lch primutu23 temer s urC:itostf usoud il, ze u C:loveka v ra-
nych studilch jeho vyvoj e s i l n~ pusobil zako n souboje. Jeste
dnes sc obC:as vyskytnou pripady, kdy spiC:uky pi'e~ nivajf nad
ostatnfmi zuby a objcvuj e se i naznak diaste my, coz j e me-
zcra mezi zuby pro protilehlc spiC:~ ky, a to je sc vsi pravde-
podobnosli zn:lm ka navratu k d nvejsfmu sravu, kdy byli pred-
c hUdci C:loveka, stejne jako mnozf dncsnf samci ostatnich
primatu, vybaveni te mito zbranemi . V jcdnc z predchozfch
kapitol bylo i'e~en o, Ze j ak se C:lovek postupne napnmoval a po-
uzfval svc ruce a paze k soubojum s pomocf klacku a ka-
menu i k jinym cinnostem, uzfva l cfm da le tim mene celistl
a z ubu . Cclisti proto spolu s prfslusnymi svaly neuzivanirn
zakmovaJy, stej ne j ako zuby, na ktcre pusobily dosud malo
pochopene principy kore lace a kompenzacc rustu, nebot v~u­
de vidime, Ze casti, ktere jiZ nejsou uzfvany, zakri'iuji. A tak
postu pn~ puvodni mezipohlavnl rozdil ve velikosti celistf
a zubu zcela vymjzeJ. Je to tem~r obdobny pnpad, jak9 vidi-
me u rnno ha samcu prezvykavcu, u nichz spiMky zakrnely na
po uM rudime nty, nebo dokonce zcela vymizely, zrejme vii-
vern vyvoj e rohu. Jelikoz znacny mezipohl avnf rozdil v lebce
gorily a orang utana uzce souvisf s vyvojcm ohromnych spi-
caku samcu, mt1zeme soudit, ze zmensenf C:elistf a zubu u muM
na8ich davnych pi'edku vedlo k napad n6 a pi'iznive zmene
v jejich zjevu.
 244 0 pilvodu clovlka
Sotva mu:Zemc puchybovat o tom, ~e vetsi telesna velikost
a sHa muze ve srovnani se zenou i jeho ~irsi rc.tmena, vyvinu-
t~jsf svaJstvo, robustnejsf postava, v~tsi odvaha a bojovnost
jsou predevsim dectictvim po nejakem davnem pololidskem
muZ5kern predkovi. Tyto znaky se ni cmene po dlouhou dobu
udrlovaly, ci dokonce rozvijely v obdobf divosstvf tfm, ~e nej-
silnejsi a nejstatecnejsi muzi ncj lepe obstavali v boji o prdi-
tf a o zeny a zanechali po soM cetn ~jsf potomstvo nez jejich
slabs! sokove. Ne nt pravdepodobnc, ze by muzi pl'tvodne zfs-
kali svou vetsf sflu diky dedic nosti znaku nabytych tczsi pra-
c~ •. kterou museli jeji~h muzsti predkove vykonavat, aby uzi-
Vl h sebe a svou rodmu, ne bot u vsech barbarskych narodu
musi :leny pracovar pnncjmens fm tak te:lce jako muz i. U ci-
vi lizovanych narodu se j iz davno o zcny nesoupeff, avsak mu-
zi musf pracovat pro spolecnou exhJLe nci mnohem tvrdej i nez
zcny, a tak s i naclti le udrzuji vctsf s llu .
Rozdily mezi duievnimi schopnostmi muiu a ien
Pokud jde o mezipohlavni rozdily tohoto druhu, je pravdepo-
dobne, ze zdc velmi vyznamne zaptlsobil pohlavnf vyber. Vim,
zc nektefi o vrozcnych mezipohlavnfch rozdilech pochybuji,
avsak vychazfmc-li zanalogies ni ~s lmi zivocicby, kterl vykazu-
jf i jine sekundarni pohlavni znaky, je jej icb existence princj-
mensim pravd~podobn a. Nikdo nebude popirat, ze
sc byk lisi
svym chovanfm od kravy, kanec od divoke svine, hrebec od ko-
byly, ajak dobre vedi spravci zverincu, sarnci lidoopu od samic.
Zena se zrejme lisf od muze svymi du~evnimi sklo ny, zej mena
vet~f j~mtlosti a mensfm sobectvfm, a to plati i pro divoc hy, jak
ukazuJe dobre znamy pripad z cestopi su Mungo Parka i pozo-
rovani mnohaj inych cestovatelu. 2ena, obdarena svymi mater-
skymi instinkty, projevuje hluboky cit ke svym detem, a je proto
pra~~eP.~?bne, ie.ho casto prem1si ina ostatni bliZni. Naopa.k
muz Je Jmym muzum sokem, libuje si v souperenf, a to u nej
vede k ctizadostivosti, ktera se az prfli s snadno meni v sobec-
tvL .1Yt? vlastnosti jsou zrejme jeho prirozenym a nebJahym
dCdtctvtm. Vseobecne se uzmiva, ze zeny maji vet:Si schopnost
Sekunddrnf poh/avnf v~aky clovlka 245
intuice, rycbleho posl1ehu e1 snad i napodobovani ncZ. muzi;
av~ak alespon nektere z techto vlastnosti jsou charakteristicke
pro ni z~i rasy, a tim i pro drivejsi a nizsi stadia civilizace.
Hlavn1 mezipohl avni rozdrl v rozumovych scbopnostech se
projevuje tak, ze muz ve vsem, oc usiluje, dosahuje vyssi do-
konalosti nez zeoa, a to at jiz dana cinnost vyzaduje hluboke
mysleni, rozum ci predstavivost nebo jen uzivani smyslu a ru-
kou. Kdybycbom sepsali dva seznamy ncjvyznamnejsich mu-
ztl a zen v oboru poezic, malirstvi, socharstvf a budby (s ohlc-
dem na skladbu i provedeni), historie, vMy a tilosofie, priccmz
pro kaMe odvetvi bycho m uvedli jen scst jmen, byly by tyto
seznamy nesrovnatc lne. Na zrudade zakona o odchylkacb
z pnimeru, ktery tak dobre popisuje pan Galton ve svem dile
Hereditary Genius, muzeme rovnez povazovat dusevni schop-
nosti muztt za prumerne vyssi nez dusevnr schopnosti zen, ne-
boi muzi zjevne zeny prcvysuji v mnoha o hledecb.
Samci r>ololidskych predku c loveka a stejne tak divosi me-
z i scbou po mnobo generad bojovali o reny. Avsak pouha te-
lesna sfla a velikost by zdaleka nestacily k vitezstvi, kdyby se
nespoj ily s odvahou, vytrvalosti a rozhodnou energii. U spo-
lccenskych zivocichtt rnusi. m1adi samci podstoupit mnoho z[t-
pastl, nez si ziskaj i samicku , a starsf samc i se musi znovu
a z novu poustet do boje, aby si sve samice uda·zel i. Muzi na-
vic musf branit zeny a dcti pred vsemoznymi neprateli a mu-
si se vydavat na lov, aby uzivili rodinu. Chteji-li se vsak vy-
hnout nepratelt1m nebo je uspesne napadnout, polapit divoka
zvirata a vymyslet i vyrobit si zbrane. neobejdou se bez po-
moci vys~fch rozumovyc b scbopnosti, zej mena pozorovacf
schopnostit, rozmysl.u, vynalezavosti c.i predstavivosti. Tyto
niznc schopnosti se tak neustale podrobovaly zkou§kam a v do-
spelosti procbazely vy b~rc rn ; a v tom to obdobi !ivota se upev-
i'lovaly uzivanim. V dusledku toho a v soul adu s casto zmine-
nym principem bychom pak mohli predpoklftdat, ze se budou
pfena§et predevsim na dospele muzske potoml')'.
Jestlize spolu souperi dva muzi nebo muz se zenou, pficemz
oba vynikaji stejne dokonalymi rozumovymi schopnostmi, ale
 246 0 ptivodu flovlka
jede n z nich je e nerg i ~tej~f. vytrvalejsi a odvazn ej~ i . pak te n-
to obvykle vyhrajc, at uz bojuji o cokoJiv. 24 Dalo by se o n<Sm
rict, !c je nadany, nebo(, jak se vyjadii Ia jedna vella1 autori ca.
nadanf je vysledkem lr'pClivosti a t:rpCiivost v tomto smyslu
znarnen:i neochvejnou a neohrorenou vytrvalost. Toto pojeti
nadanr je vsak nej spise nedostateene, nebo( v mnoha p'fipa-
dech nelze dosahnout vyrazneho uspechu bez zna~ ne pfud-
stavivosli a rozmyslu. Vsechny vy~e uvedene schopnosti se
u ~loveka zrcjm~ vyvijely casteene prostiednictvfm pohlavnf-
ho vyberu , tedy na z~k l ade souboju samcich rivalu, a castec-
ne prmitrcdnictvim prirodnfho vyberu, tedy na zak lad ~ uspe-
chtl v obecnc m boji o prezitf. Vzhledern k tomu , ze v obou
pnpadcch k soubojum dochazclo v dospelosti, prenasely se
Lakto zlskanc znaky v uplnejsi podobe vice na mu zske nc:l nu
7.ensk.c potomky. Sc skutc{;nosti, ze se nase du~ev ni schop-
nosti vyvijcly a posilovaly prostrednictvim poh.lavnfho vy-
beru, vel icc napadn~ souhlasi fakt, ze sc tyto znaky menf prc-
dev~f m be hcm puberty 25 a ze eunuchove nikdy v zivote
nedosahnout tak vysokyc h kvalit jako ostatnf muzi. Muz se
tak stal dokona lcjsi bytostf nez rena a je opravdu stestlm, zc
u vsech savcta pint£ prcdev~ im zakon rovneho pi'enosu znakll
na jcdince obou pohlavi, jinak by pravdepodobne muz pfud-
~i l zcnu svou ro.wmovou schopnosti stejoe, jako pav pred~i
pavici svym ozdobnym perim.
Nes mime zapomfnat, ze se znaky ziskane dospelymi sarn-
ci ~i samiccmi pren{t.~eji zpravidJajeo najedince stcjneho po-
hlavi a stejne ho stan, zatimco znaky ziskane v mJadi se pre-
misejf spf§c na jedince obou pohJavi. Tato pravidla jsou sice
asi obecne platna, ale cxistuji k. nim i vyjimky. Pokud ale sku-
te~n ~ pi aLi, lze take soudit (me tvrzeni je vsak velmi odvazne),
ze se zdedene vlivy vychovy malycb chlapcu a devcat prena-
sejf na obe pohlavf rovnomerne, a stejna vychova tedy nemuzc
smazat soucasny mezipohlavnf rozdfl v rozumovych schop-
nostcch; ba tlokonce ani odlisna vychova neml:aze Mdny tako-
vyto rozdrt zp[lsobit. A by zena moh.la dosahnout stejne urov-
ne jako muz, musela by se aZ teprve temer v dospeJosti u~i.t
Sekw1dtirni pohlavni znaky tvlnvlka 247
e nergicnosti a vytrvaJosti a musela by co nejvfce cvicit svllj
usudek a predstavivost. Pak by se zrejmc prenesly tyto vlast-
nosli zejmena najeji dospele dcery. U v~ech len bychom tobo
ovsem takto nedosahli, ledafe by se dane uspesne reny po
mnoho generaci vdavaly a mely vrc potomku ncz ostatnL Jak.
j sme jii v souvislosti s fyzickou silou poznamenali, mull ui
sice o zeny nesoupen, a tala fonna vy~ru tedy vymizela, ale
v dospelosti obvykle tezce pracujf, aby uzivili scbe a rodinu,
coz ziej me udrfuje, a dokonce i vylep~ujc jejich rozurnove
schopnosti a misledne i zachovava soucasnou nerovnost mezi
obema pohlnvimi .26
Hlas a hudebni nadani
U nekterych druhu pri rnat(l sc setkuv{tme s vyraznymi mezi-
pohlavnJmi rozdfly v sfle hlasu a ve vyvinu hlasovych orga-
nu dospelych jedincu a ~ l ov~k zfcjm~ tento rozdU zdedil od
svych davnych prcdku. Mufs ke hlas ivky jsou usi o tfelinu del-
si nez renske nebo chlapecke a kastruce rnA stejne nasledky
jako u nizsich zivocichu, nebot ,.mj . zaruz( znacny vzrust stlt-
ne chrupavky, ktery souvisf s prod loufenfm hlasivek".27 Po-
kud jde o pncinu tohoto mezipohlavnrho rozdflu, nemam jif
co dodat k poznamkam v kapitolllch o pohlavnfm vyberu, kde
jsern zmfnj l pravdepodobny u~ inek d louhodobeho uzlvanl
hJasovycb organu samcu vlivcm rozru~en r, milostneho vzru-
~eni , zurivosti a zarlivosti. Podle sira Duncana Gibba28 se blas
jednotlivyc h Lidsk9c h ras ruzni a u Tataria, Crnanu apod. se
muzsk9 Was prj zdaleka tolik ne li ~r od hlas u !enskeho jako
u vetsiny jinych ras.
Nadani a Iaska k bud~ a zpevu nepatfi s ice k pohlavoim
znakum cloveka, ale nclze je pfejit bez pov~ imnutL Ackoliv
zvuky vydavane nejruznejslrni zvlfaty s louzi mnoha ucelum,
mohli bychom presvedcive dokuzat, fc se jejich blasove or-
gany puvodne uzivaly a zdokonaJovaly pouze Z<l uceJem roz-
mnozovan:( daneho druhu. Hmyz a n~kteri pavouci jsou nej-
ni:Bimj zivo6chy, kten dokazl vydavat nejaky zvuk. Vetsinou
248 0 ptlvodu clovlka
jim k tomu slouzl pre krasne utvorene stridu la~ni ustroji, se
kterym se ~asto setkavamc pouze u s amcu. Domnlvarn se, ze
zvuky, ktere j sou lakto vydavany, sestavajf ve vsecb p1ipa-
dech z j ed im~h o t6nu, ktery se rytmicky opakuje2 'l, coz maze
znft prijernne i lidske mu UChll. Jejic h hlavnim H V nekterych
pripadec h jedinym cllem asi bude pri lakal ncbo o kouzlit j e-
dince opacneho pohlavi.
U ryb pry v nektcrych prlpadech vydavajf zvuky j en samci
v dobe tfeni. Vslchni vzduch dychaj icf obratlovci dychuji po-
moci organu, ktery j im umoznuj e vdechovm a vydechovat a kte-
ryje napojen na trubici, schopnou uzavnt sc na jednom kooci.
Kdyz se tedy prudavnl prfslusnki teto skupiny s.ilne rozrusili.
a prudce se j im smrsti ly svaly, temer jiste vydavali bczucelne
zvuky. Pokud sc pak tyto zvuky ukaza ly byt u:l.ilecnc , rno hly se
snadno zmenit ci pnsllit zachov{mfm ucclnych variaci. Nejniz-
simi vzduch dychajlcfmi obratlovci jsou oboj zivelnici a mnozf
z nicb, zej mena zaby a ropuchy, rnajf hlasovc organy, ktere v ob-
dobf pareni usLavicne uzivajf a ktere jsou easto vyvinutej si
u samcu nez u samic. U zelv vydavajf zvuky jen samci, a to
pouze v roz mnozovacfm obdobi. Samci a ligaroni v to mto ob-
dobi kfi~i nebo fvou . Kaf dy vi, jak moe uzivaji ptaci svych hla-
sovych organu pri niimluvach, a nekte re druhy dokonce vyda-
vaji zvuky, ktere byc hom mohli nazvat instrumentulni hudbou.
Ve tfid e suvcl'a, kten;l nas zde zajim£t nejvfce, uzivaj l samc i
temer vsech druhti v d obe pareni sve bo hlasu mnohem vice
nez kdykoliv jindy, pri~e m z nekteri jsou mimo toto obdobf
naprosto nemi. U jinych druhu uZivaji svcho hlasu jako mi-
lostneho vabeni bud' jcdinc i obou pohlav(, nebo jen sami ~ky.
Uvazime-li t.ato fakta a to, ze jsou hlas ove o rgan y nekterych
ctvernohych savcu mno hem vyvinutejsi u samcu nez u samic,
afjii trvale nebo docasne v obdobf pareni, a dale to, ze ve vet-
~ine n i z~ich trrd slouzi zvu ky vyd avane samc i nejen k privo-
lanf, ale take ke vzru ~e n f samice, pakje zvlastnf, zc dosud ne-
mame zadny spolehlivy dUkaz toho, ze dane org(my samc i
savcu po uzivaji k okouzleni samic. Vyjimkou jc snad Myce-
tes carayarx, stejne jako jeden z lidoopl'1, gibon tmavoruky
Sekundamf pohlavnf uwky tlovlkn 249
(Hylobates agilis). Ten to gibon rna velice silny, a le me lodic!<y
hlas. Pan Waterho use poznamem'iva30 : ,At jiz zvuk stoupal c i
klesal, zd~llo se mi, Ze to bylo vzd y v in tervalech cistych pul-
t6nu, a j sem presvM~en , ze nejvyssi t6n sp olu s nejnis~ im tvo-
rily presnou oktavu. Byly to zvuky velmi muzi k(tlni a jsem si
jist, ze dobry houslista by dokazaJ prednest gibonovu skJad-
bu, tedy az na jeji hlasitost." Pan Waterhouse pak pripojuje
notovy Uipis. Profesor Owen, ktery je take znalcem hudby, se
priklani k j eho tvrzenf a pozname nava, ac koliv mylne, ze
o tom to gibo novi se j ako o jedinem ze zvfredch savcu d a rict.
u zpiva. Po ta kovem hlasovem vykonu vypad a g ibon velnti
rozrusene. B ohuzcl ale nikdo podrobne nestudoval jeho c ho-
vani primo v prirode, avsak porovna me- li gi bona temer se vse-
mi ostatnirni z ivo~ i c hy, j e velm i pravdepodobne, ze sve hu-
de bni nadani uplatnuje zejmena v dobe n(unluv.
Te nto g ibo n ne ni j ediny m druhem sve ho rodu, ktery dokaze
zpivaL, nebot muj sy n Franc is Darwin v londynske zoologic-
ke z.ahrade pozorne poslouchal jednoho Hylobares leuciscusx,
kterj zazplval kadenci tri 16nta v pravide'lnych intervalech ana-
prosto Ciste. J est~ pozoruhodnejsi vsak je, ze muzikalnf z vu-
ky vydavaj i i nekterf hlodavci. Casto se mluvilo o zpfvaj icich
my ~ic h , ktere byly take verejne ukazov tiny, a~ko li v v techto
pripadech bylo zna~ne podezrenf na podvod. Marne nicmene
alespon jedc n j asny dukaz muzikalnich schopnostf u jednoho
americkeho druhu, Hesperomys cognatus, n{tlezic(bo k rodu
vzdalene pfibuznc mu n a.~i ang lic ke mysi, ktery zaznamenal
jeden dobre znamy pozorovatel, dustojny pan S. Lockwood. 31
Dany zivo~ich byl chovan v zajeti ajeho zpev bylo slyset opa-
kovanc. V j ednc z j eho dvou hlavnich pisni , by I posledni takt
~asto prodlouren na dvojnasobek ~i trojnasobek, pncemz z cis
ad se casta stavalo c ad, tyto t6ny se nekolikrat po sobe opa-
kovaly, a nako nec opet presly v cis a d". , RozdU v pult6nech
byl tak zjcvny, ze ho mohl snadno ocenit ka.Zd y, kdo ma hu-
•x Vrest'an ~emy. dncs Alouatta caroya.
x Gibon sth'bmy, dncs Hy lobates moloch.
250 0 ptivodu c.'l oveka
debni sluch." Pan Lockwood zaznamenal ob~ pisnc v noto-
vem zapisu a dodal, ze ackoliv tato mys neme]a smysl pro
takty, zplvala ciste a vzdy jen v t6nine hes dur. ... , Jeji jem-
ny hh1sek klesnul o oktavu s naprostou presnosti a pak opet
vyskocil nahoru s rychlym m1trylem na cis a d."
Jeden kritik SC zeptal, jak mohl vyb~r pfizptlSObit usi clove-
ka, a mel dodat i usi jinych zivocichU, k rozliseni hudebnich
t6ntL Je ho otazka vsak poukazuje na jistc neporozumeni; sly-
seny hluk je pocit, vznikajid souhrou nekolika jednoduchych
vzdusnych vibracf z nhnych casovych useku, z nichz kaZda
ustava tak mlhle, :le ji neni mozne uchopit samostatne. Pouze
diky nedostalku kontinuity Lakovychto vibraci a diky jejich nc-
harmonicnosti mu:leme hluk odlisit od hudebnfho t6nu. Ucho,
ktere je schopno rozlisit prosty hluk - a kazdy jiste uzna, jak
dtllezita je tato schopnost pro vsechny zivocichy -, musi tedy
byt citlive i k hudebnfm t6num. Tato schopnost je dolozena
i u velice nizkych zivocichu. Napfiklad korysi majf sluchove
chloupky nhne delky, kterc pry vibruj£, kdy:l. zaznf ten spr{tv-
ny ton.32 Jinde j sem jiz take upozornil nato, re podobne vib-
ruji i chloupky na tykadlech komant Nekteri dobri prirodoved-
cijsou MLie presvCdceni , ze pavouky pritahuje hudba, aje dobre
znamo, zc nekteff psi vyj i, kdyz slysi urcite t6ny. 33 Take tule-
ni dokazf occnit hudbu a jejich slabost pro ni ,j e jiz odeduvna
dobre zn(una, p.ricemz soucasni lovd jf casto vyuzivaji".3' 1
Jde-li tedy o pouhe vnfmanf hudebnich t6nu, nenf to pro
cloveka ani pro ostatn f zivoCichy nejspis zadny problem.
Helmholtz s pomoci fyziologickych principtl vysvetlil, proc
jsoulidskemu uchu souzvuky prijemne a disonance neprijem-
ne, ale to nas zas a:l. tak nezajima, nebof hudba a harmonie
jsou pozdejsimi vynatezy. Vice m1s zajim a melodie, avsak du-
vod pouzivani not z nasi hudebni stupnice je podle Helm-
holtze take zrejmy. Ucbo rozklada kazdy zvuk na jednotlive
vibrace, ackoliv my si tento proces vubec neuvedomujeme.
Tntonacne nejnizsi vibrace byva tou h lavni, zatimco mene vy-
razne vibrace jsou oktavou, piil druhou oktavou, druhou ok-
tavou atd., vse v barmonii s hlavnf notou. Jakekoliv dva tony
Sekundtlrnf pohfavnf znaky Cfoveka 251
v nasi hude bni stupnici pak majf mnoho techto harmoniclcych
podt6nu sp olecnych. Je potom jasne, ze chce-li nejaJcy zivo-
cich vzdy zpivat tu samou pisen, pomaha si vyzpivanim tech-
to postupn~ za seboujdoucich t6nu, ktere maj f mnoho spolec-
nych hannonickych podt6nu, a pro svou pisen si tedy vybere
tony, ktere patft do nasi hudebni stupn ice.
Ale pokud bychom se dale ptali, proc nektere t6ny v urci-
tem poradi a rytmu znej i cloveku a ostatnim zivocichum pn-
jemne, nemuzeme nez rict, ze je to kvtlli jejich vkusu. ObH-
benost ruznych zvuku u zvirat je zrejmft ze skutecnosti, ze
v obdobi rozmnozov{tnf zvuky vydavaji samci mnoheho hmy-
zu, pavouku, ryb, obojzivelniku a ptaku; a pokud by samice
nebyly schopny tyto zvuky ocenit a kdyby je tyto zvuky ne-
vzrusovaly, nes mfrne usili samcti a jejich zvukotvorne orga-
ny (ktere majf casto pouze samci) by byly zbytecne, eemuz
ovsem nemllZ.eme verit.
Lidsky zpev je vseobecne pova:l.ovan za prazaklad instru-
mentalnf. hudby. Protoze zaHba v hudb~ a schopnost vydavat
hudebni t6 ny jsou vlastnostmi, ktere maji pro cloveka v jeho
kazdodennim zivote jen velice maly primy uzitek, musime je
zaradit mezi nejzahadnejsi vlastnosti cloveka. Setkavame se
s nimi, i kdyz nekdy ve velmi prostem a zrejme temer latent-
nfm stavu, u lidi vsech ras, a to i u tech nejprimitivnej~ich di-
vochu. Vkus jednotlivych ras se vsak natoli k ruzni, Z.e prfrod-
nfm I idem nemuze nase hudba skytat nejmensi potesenf a take
mim znf jej ich hudba nepffjemne a nesmyslne. Dr. Seemann
vyjadruje ve svych zajfmavych poznamkach k tomuto tema-
tu pochybnost35 , ,zda i mezi m\rody z<1padni Evropy, uzce spja-
tymi tesnymi a castymi styky, je hudba j ednoho naroda cha-
pana jinymi narody stej ne". ,Cestujeme-li smerem na vychod,
zj i ~fujeme, ze zde hudba zjevne mluv( jinou reeL Vesele pis-
ne a tanecnf hudba se tam jiz nevyjadruji tak jako u nas v du-
rove stupnici , ale vzdy v mollove." At jiz pololidsti predci clo-
veka dovedli ci nedovedli, podobne jako gibon, 0 nemz jsem
se jiz zminil, vydavat, a tedy i ocenovat hudebni tony, marne
vsechny dLIVOdy k domnence, ze clovek mel tyto vlastnosti jiz
252 0 puvodu clovi!ka
ve velmi davnych dobach. Pan Lartet popisuje dve tletny, vy-
robene z kosti a parohu soba, ktere byly nalezeny v jeskynich
spolu s pazourkovymi nastroji a s kostmi jakehosi vyhynule-
ho zivocicha. Take zpev a tanec jsou velice starobyla umeni
a nynf se s nimi setkavame u vsech nebo temer u vsech divo-
chii. Poezie, kterou muzeme pokladat za dceru hudby, je take
tak starobyla, ze to prekvapilo mnoho lidi, kdyz se dozvede-
li, ze vznikla v nejdavn~j s ich dobach. ze kterych nemame zad-
ne pisemne svedectvi.
Hudebni schopnosti, ktere nechybej i zadne lidske rase, se
mohou velmi rychle a vysoce rozvinout. Napriklad Hotento-
ti a cernosi se stali vynikajicimi muzikanty, ackoliv ve svych
rodnych zemfch ne pestuji nic, co bychom mohli nazvut hud-
bou. Schwei nfurth byl nicmene potesen nekterymi jednodu-
chymi melodiemi , ktere slysel v centr{tlni Africe. Nenf vsak
nic podivneho na tom, Ze v cloveku muze drimat hudebni na-
danf, neboi JH~ktere druhy nezpevavych ptaku se mohou snad-
no naucit zpivat, jako napriklad vrabcc domaci se muze na-
ucit zpeV konopky. JeJikoz j SOU lyto dva druhy LIZCe prtbuzne
a naleieji k radu lnsessores, ktery zahrnuje temer vsecbny pev-
ce sveta,je docela dobre mozne, ze nejaky predek vrabce by val
take pevcem. Jeste pozoruhodnejsi je skutecnost, ze papous-
ci, kteri nalezeji k jine skupine nez Insessores a maji odlisne
usporadane hlasovc organy, se mohou naucit nejen mluvit, ale
i piskat ocbo hvizdat melodic slozene clovekem, takze maji
jiste urcite hudebnf nadani. By lo by vsak velmi umlhlene pred-
pokladat, ze papousci pochazeji z nejakeho pradavneho pev-
ce. Mohli bychom uvest mnoho pffkladtJ ustroji a instinktu,
ktere byly puvodne uzpusobeny nejakemu ucelu, ale jsou vy-
uziv[my k ucelu zcela jinemu.J<• Schopnost znacneho hudeb-
niho rozvoje divochu proto muze plynout bud' ze skutecnosti,
ze nasi pololidsti predci provozovali urcitou primitivni formu
hudby, nebo ze ziskali prislusne hlasove (Jstroji pro nejakry ji-
ny ucel. v tomto pfipade bychom vsak museli predpokhidat,
ze stejne jako v pfipade papouska a zrejme i mnoha jinych zi-
voCichu jiz tito pololide meli urcity smysl pro melodii.
Sekunddrnl pohlavn£ znaky cloveka 253
Hudba v nas vyvolava nejruznejsi pocity, ale ne ty nejde-
sivejsi, jako hruzu, strach, zurivost atd. Probouzi v nas jemne
city neznosti a Iasky, ktere casto prechazeji v oddanost. V cin-
seycb letopisecb cteme: , Hudba rna moe snest nebesa az na
zem." Stejne tak v mis vsak probouzi i pocit vltezosHivy a va-
lecneho nadsenL Tyto mocne a smisene pocity rnohou vest
k nejuslechtilejsim citum. Jak uvad£ dr. Seemann, do jedine
budebni noty muzeme soustredH vice citu nez do nekolika psa-
nych stranek. Temer stejne emoce, i kdyz mnohem slabsi
a mene slozite, pravdepodobne pocifuji i samci ptakil, kdyz
zpivaj l svou piseil, aby v soupefeni s ostatnimi samci ziskali
samicku. Laska je porad jeste nejcastejsim m\metem nasich
pisni. Herbert Spencer poznamenava: ,Hudba v nas probouzi
drimajlci city, o nichz jsme nerneJi ani tuseni a jejichz smysl
nam nenf jasny." A Richter dodava: ,Mluvi k m1m o vecech,
ktere jsme nikdy nevideli a ani nikdy neuvidlme." Naproti tornu
proziva-li a vyjadruje-li silne city recnik nebo obycejny clo-
vek v beznem rozhovoru, instinktivne pri tom uziva hudebnfch
kadenci a rytmu. Africky cernoch casto vyjadfuj e sve vzruse-
nl pisni; ,a druhy mu odpovida take zpevem, zatfmco ostatnJ
do toho vpadaji jednohlasym sborem, jako by byli uchv{tcenl
vlnou hudebniho nadseni".n Rovnez opice vyjadfujf silne po-
city ruznymi t6ny - zlost a netrpelivos t t6ny nizkymi, strach
a bolest vysot<ymi.3 fl Pocity a myslenky, ktere v nas vyvolava
budba nebo kadence vasnivebo fecnickeho projevu, nam svou
neurcitosti, a prece hloubkou pripadaji jako pomyslne navra-
ty k pocirnm a myslenkam davno uplynulych dob.
Vsechny tyto udaje, tykajici se hudby a vasniveho fecnlc-
keho projevu, se nam do urcite miry ozrejrni, budeme-li pred-
pokh1dat, ze hudebnicb t6nu a rytmu uzivali pololidsti predci
cloveka v o bdobf rozmnozovani, kdy vsechny zivocichy ovla-
da nejen Iaska, ale take ty nejprudsi vasne zarlivosti, souperi-
vosti a vitezoslavy. Na za.J.dade hluboce zakoreneneho princi-
pu zdedenych asociacl by v nas pak hudebni tony mohly
vyvohivat silne emoce z davnych veku. Jelikoz se duvodne do-
mnivame, ze artikulovam1 rec je jednou z nejnovejsich a jiste
254 0 puvodu i!lovlka
j nejvy ~~ icb dovednosti cloveka, a jelikoz se instinktivnf
schopnost vydavat budebni a rytmicke t6ny objevuje jiz u vel-
mi nizlcyc h zivocichu, odporovali bychom principu evoluce,
kdybychom tvrdili, ze c:!lovek sve hudebni schopnosti ziskal
na zaklade vasnivc re6. Musime naopak predpokladat, ~e ryt-
mus a kadence fecoveho projevu vyplyvajf z j iz dfive osvoje-
nych hudebnich schopnosti. 39 Chapeme tedy, proe jsou hud-
bu, tanec, zpev a poezie tak nesmime star)'mi umenimi . Ja.k
bylo poznamenano v prcdchozf kapitolex•, lz.e se dokonce
domnivat, ze muzikalni zvuky scaly u zrodu lidske re~i . 40
Uvedomhne- li si, ze samci ne5kteryc h primatu majf hlaso-
ve organy mnohem vyvinutejsf nez samice a zc
mali lidoopi
giboni vydavaji celou oktuvu hudebnich t6nit, az o nich lze
prohlasit, ze zpivajf, pak nam bude pripadat zcela pravdepo-
dobne, re se predci clovek - a{ uz samci ci sam ice nebo jedin-
ci obou pohlavi - v dobe, kdy jeste neurneli vyjadrovat svou
lask:u arti kulovanou rec:!f, na sebe snazil i zttpusobit hudebnimi
t6ny a rytmern. 0 zpusobu uzivani hlasu v obdobi namluv
u primati1 toho vfme tak nu11o, ze sotva ml'1ze•ne posoudit, zda
si z pev osvojili drive ~;amci , ne bo sumiN predci cloveka.
0 zenach se v~eob ecn~ tvrdi, ze maji Hbeznejsi hlas nez mu-
zi, a pokud se tim bude me ridit, lze soudit, ze ony prvni zis-
kaly hudebni schopnosti, aby mohly zaujmout jedince opac-
neho pohlavi. 4 1 Av~ak bylo-li tomu tak, muselo k: tomu dojil
jiz hodne davno, jeste nez se predek clove ku stal lidskoll
bytostl a zacal se zeoamj zachazet jako s pouhymi uzitec-
nyrni otrokyne mi. Vasnivy rec nfk, bard nebo hudebnik si pri
svem projevu, kdy pouzfva ruzne t6ny a kadence, a ve svyc h
posluchacich tak vyvolava ty nejsilnej si ernoce, zt~zi uve-
domi, ze uziv[t stejnych prostredku, kterymi mezi sebou jeho
pololid~ti predkove pri namluvach a soupereni vyvolavali
horouci va~ne.
x• 1'.tto pi'cdcho1J knpitolnje sou~ti druM tiisti Jcnihy, tykaj icl se pohlavniho vyhe-
ru v zivol!i~n6 iH i, kter(t u nus vy~la jako samost.atntl publikuce (Charles Darwi n,
0 poWavnfm vyb<!ru, Academia 2005).
Selumddm f polllavnl vrtlky c/()vlka 255
Role krasy pri uzavirani snatku mezi lidmi
v dnesnf civi lizovane dobe j e muz pri volbe sve zeny do znac-
ne miry, ale vtibcc ne vyhradne ovlivne n jejim zevnej ~kem. 42
Nas vsak zaj lrnaji zejme na pradavna obdobl a predstavu o nich
si muzeme vytvorit jedine tehdy, bude me-li studovat zpusob
~ ivota dn~ nich polocivilizovanych a prirodnich narodu . Uka-
f e-Li se, ze muzi ruznyc h ras davaji prednost zcnrun s ur~ i cy ­
mi vlastnostmi. nc bo naopak ze zeny pre feruji urcite muze, je
potom nasnade otazka, zda tato volba, O'pakujfci se po mnoho
generaci, mohla mit na danou lidskou s kupinu znatelny vliv,
a to at jiz na jedince jednoho ci obou po hlavi, v zavislosti na
prevlcidajfci forme dedic nosti.
Nejprve byc hom meli podrobneji uka:tat, jak velikou peci
venuji divosi svemu zevnej~ku . Je vseobecne znamo, s jakym
nadsenim se 1.dobl; a jeden anglic ky filoso f dokonce tvrdf, z.e
odev vznikl zprvu jako ozdoba, a nikoliv jako pokryvka tela
pro zahrfiti. Profesor Wa.itz k tomu poznamenava: ,Ciovek
muze byt sebechudsi a scbeubozejsi, a prece se rad zdobf."
Jak rozmarile se krasli nazijihoamerictl i ndiani,je videt z toho,
ze ,statny muz si teZcc vydelava ctmactidennf pracl, uby si
mohl koupit dost chica a pomalovat se na cerveno" .43 Davni
Evropan6 doby ledove si k jeskynim pri naseli ka:ldy mtleze-
ny leskly ne bo j inak pozoruhodny predmet. Dodoes se divosi
ce leho sve ta krasH ptacim perim, nahrde lniky, nararnky, nau ~­
nicemi atd. a nejru znej ~ im zpusobe m se pomalovavajL , Kdy-
bychom zkoumali narody, kte re se maluji, sc stejnou pozor-
nosti jako na rody, ktere se oble kaji," poz namenava Humboldt,
,zj istil i bychorn , re ruzne zpusoby maJovani, stej ne jako nh-
ne zpusoby oble kanf, vytvorila n~jboh at:Si fantazi e a nejpro-
menlivejsi rozmar."
V jedne casti Afri ky si domorodci ba rvi ocni vicka na ~er­
no, v jim~ si zase barvi nehty na zluto ci na fialovo. Na mno-
hych mistech si lide odbarvuji vlasy na ruzne odstiny. v ne-
kterych zemich si barvi zuby ~emou , cervenou, modrou ci
jinou barvou a na Malajskcm souostrov i se poklada za hanbu
256 0 p1ivodu i!lovlka
mit zuby bile ,j ako pes". Od polarnfc b oblasti na severu af
po Novy Zeland na jihu ne mureme jmenovat jedinou vclkou
zenti, kde by se domorodci netetovali. Tento zvyk existoval
drive i mezi :Zidy a staJ)frni Brity. V Africe se nc!ktei'i do-
morodc i tetuji, ale mnohem beznejsi jc zpusobit si j izvu ve-
li'enfm soli do nariznute kilze na ruznych castech t~la, coz
se mezi obyvateli Kordofanu a Darfuru ,,poklada za velky
osobnr puvab". V arabskych zemich nelzc hovoi'it o dokona-
le kruse u cloveka, ktery ne ma ,zjizve ne lvare nebo sp(tnky".44
Humboldt uvadf, ze v Jizni Americe ,by obvinili matku z tres-
tuhodne lhostejnosti k de te m, kdyby se jim nepokusi la uzpu-
sobit tvar lytek podle m6dy, kten1 v zemi panuje". Ye Sta-
rcm i Novem sv~te se drive detem upravoval tvar lebky tc mi
nej podivuhodnej simi zpCasoby a na mnohych mfstech se to
provddi dodoes, pricemz tyto deformace byly a jsou po-
vazovany za ozdobne. Tak naprfklad kolumbijsti divosi 45
povazujf .,za nejzakladnejsi znak knisy" znacne zplostenr
hlavy.
Zv l:1stnf pece se v mnoha zemich venuje vlasum. Nechava-
ji se dorust do maximalnf delky, takze nekdy dosahujr azna
zem, ne bo se vycesavaji do , pevnyc h zkadci'cnych c hocho hi ,
ktere jsou pychou Papuancu".46 V severni Africe , lrva muzi
osm az dcsct let. nez si vypestuje svuj uces". Prfslu ~nici ji-
nych narodu si zase hoH hlavy a v nekterych castech Ji f ni
Ameriky a Afriky si holf i oboci. Domorodc i z povodi homf-
ho Nilu si vyra7~ji ctyri predni zuby, aby se, jak rfkaji, nepo-
dobali zvifutt:am. Dale na jihu si lide z kmene Batoku vyraze-
jf jeno m dva hornf rezftky, a jak poznamenava Liv.ingstone'17 ,
dodava to oblicej i o~kliveho vyrazu, nebo( potom jim vycnf-
va spodni cclist. Tito lide si vsak mysli, ze rez£tky jsou na po-
hled odporne a kdyz pry spatrili nekoHk Evropant:a, kliceli :
,Podfvejte se na ty veJike zuby!" Jejich nftceln1k Sebituani se
marne pokousel tento zvyk vymytit. Na mnoha mfstech Afri-
ky a na Malajskem souostrovi si domorodci piluji rezaky do
~pi~ky, j ako je tomu u zubu pity, nebo si v nich vyvrtftvajf
otvory a zasunuj.f do nich ruzne ozdoby.
Sckundtirni pohlavn£ znaky clovi!ka 257
Zatimco my se obdivujc me predev~lm pi'irozene krase ob-
lieeje, divosi si ceni hlavne znetvofe ni. Ve v~ech castecb sve-
ta si tito lide propichujf nosni prepufku ne bo mene easto i nozd-
ry a do techto otvoni si vkladaji krouzky, klacfky, pen a jine
ozdoby. Vsude si take propichuji a podobne zdobi usi a ujiho-
americkych Botokudu a Leng uasu se ten to otvor postupne tak
zvetsuje, ai sc dolni okraj boltce dotyka ramene. V Severni
a J ifni Americe i v Africe si lide propic hujf bucf homi, nebo
dolni ret a u Bo tokudu byva otvor v dolnim rtu tak velik'j, re
se do nej vejde dreveny kotouc merfci v prum~ru ctyfi palce.
Mantegazza uvadi pozoruhodny pripad jednoho jihoameric-
keho domorodce, ktery se velmi slydel a upadl ve vseobecne
pohrdan[ proto, :le prodal svou temhetu, tedy velk9 kus nabar-
veneho dreva, ktery se pro~trkava olvorem ve rtu. Ve stredni
Africe si zcny propichuji dolni ret a nosi v oem kousek kris-
tfilu, ktery se pri rozhovoru dfky pohybtam jazyka .,nepopsa-
te lne smesne koleb{)". Zena n(t~elnlka La tuku rekla siru S. Ba-
kerovi48, ze ,jehozenu by by Ia mno hem hezci, kdyby si vytrhla
~tyfi predni zuby dolni celisti a nosi la by ve spod11Im rtu dlou-
hy a do spicky vyh lazeny k.fistal". Da le na jihu si Makalolo-
ve propichuji horni ret a vc vzniklem otvoru nosi veHky ko-
vovy nebo bambusovy kruh zvany pelele. ,.U jedne ~eny tento
krub zpusobil, ze j( ret pfecnivat 0 dva palce pfed spicku no-
sua kdyz se dotycmi duma usmala, ret vyskocil diky smrste-
ni svalu az nad oti. ,Prot nosf va§e zeny takove veci?' ptal se
kdosi vazeneho micelnika Cinsurdiho. Tak hloupa otazka na-
celnika zrejme udivila a odpovMel: ,Prece kvuli krase! Na ze-
mich je to jedim\ krasna v~c ; muzi maji vousy a zeny nic. Jak
by potom vypadaly bezpelele? Y:ldye s usty jako mu!, ale bez
vousu, by vubec nebyly zenami. '"49
Podobnym zasahum neunikla snad ani jedina cast tela,
kterou lze ume le pretvarovat. Tyto zasahy jiste zpusobuji ne-
smrrna utrpeni, nebot nekdy trva i nekolik let, nez jsou urci-
te operace ukonceny. z toho je take zrej me, ze kdo se podob-
oe operaci podrobi, musi byt naprosto pi'esvedcen o jeji
nezbytnosti. Motivy jsou tu nej ru zn~jsf : muzi si maluji tela,
aby vypadali pri soubojich desiveji; nekten1 zmrzaceni souvi-
258 0 puvodu flovlka
sf s ntibozenskymi rituaJy, jina j sou znamkou dosazeni puber-
ty ~i svM~ i o postaveni muic, nebo napomahajl k rozl i~eoi
prlsl u ~niku jednotl ivych kmenu. Protore se u divochu zacho-
vava stejna m6da velrni dlouhou dobu50, zmrza~cnf se postup-
ne stava rozl i~ ujicim znakem, a to af jiZ byI j eho puvodnf mo-
tiv jakykoliv. Nejbeznejsfm motivem je v~ak s naha ozdobit se,
dale je§itnost a obdiv ostatnicb. V souvislosti s tetovanim mi
misiooari z Noveho Zelandu vypraveli, ze kdyz se sn ~i li pre-
svM~it nekolik divek, aby se netetovaly, odpovedcly jim: ,Mu-
sfm e mit prece na rtech alespon par carek, jinak budeme vc
st:m stra~ n e o~klivc. " 0 novozelandskych muzich jeden na-
nejvys povoJany clovck51 prohh1si1: , Mft kr{tsne tetovanyobli-
cej bylo vzdy velikou ctizadostJ mladych muzu ; jen tak se
mohli zaHbit Z.enum a upozornit na sebe v boji." V jedne casti
Afliky se povazuje za neodolatelnou ozdobu hvezda vytcto-
vana nu cele a tecka na brade.52 V mnoha, a~koliv neve v~ech
ciistech sveta se rnuzi zdobi mnohem vice nez zcny a casto
i jinymi zpusoby. Existuje i par narodu, ve kterych se zeny
nezdobf vubec. A jelikoz zeny divochu vykoniivaji vetSinu
pn'ice a nesmf jist Jepsl stravu, pi'iznacnemu sobectvi mufe od-
povfda j to, Ze se zenam rovnez nedostava tech nejhezcich
ozdob nebo ze je nesmi nosit vubec. Konecne, je velmi po-
zoruhodne. jak take dosvoocuji uvedene citace, 7..e se i v t~ch
nejod leh lejsich koncim\ch sveta uplah1uje a jiz davno uplat-
novala m6da deformace tvaru lebky, vycesavan£ vlasu, poma-
lovav{mf tela, tetovani, propichovani nosu, rtti a usnich bolt-
ell a vyrazenf ci pilovfuli zubu. Je krajne nepravdepodobnc,
ze by tyto zpusoby, uplatiiovane tolika velmi vzdalenymi na-
rody, vychazely z tradic jednoho spolecneho zdroje. Svect~f
spf~eo nesm[rne podobnosti psychik:y lidi ruznych ras, podob-
ne jako o tom svCdci take temer stejne obyceje, tedy nhne
tance, maskarni zabavy a proste vytvarne projevy.
Po techto predbeznych poznam.kacb o obdivu, ktery chovaji
divo~ i k ruznym ozdobam a defonnacim tela, ktere nam pi'ipa-
daji velmi nevzhledne, se nyni zamefme na to, nakolik muze
pi'itahuje vzhled jejich zen a jaka je jejich pi'edstava o kn'ise.
Sekunddrni polllavn( znal.:y i!lovllw 259
Slychal jsem, ze domorodcum na knise jejich zen v5bec neza-
lezi, protoze si jich ceni jedine jako svych otrokyil, ale meli
bycbom si povsimnout. Z.e toto tvrzen( naprosto neodpovida ani
peci, s jakou se zeny zdobi, ani jejich domy~l ivosti. Burcbell53
uvadi zabavny pi'ipad jedne KJovacky, ktera pouZivala tolik
tuku, ~ervene hlinky a leskleho pudru, fe ,by to zruinovalo snad
kafdebo mene zAmozneho manrela". Byla take ,velice domys-
liva a zrejmc si byla a1. prfli~ dobre vedoma sve nadi'azenosti".
Pan Winwood Reade mi sdelil , ze cemosi na zapadnim pobre-
zi Afriky casto hovoi'i o krase svych .Zen. Nekten zku~enl
pozorovatele se domnivajf, fe stra~liv~ casty zvyk infanticidy
souvisf castecne i s touhou zen zachovat si svou krasu. 54 v ne-
kterych oblastech nosf zeny amulety a pripravujf napoj Iasky,
aby si ziskaly prizcn muzu, a pan Brown jmenuje ctyri rostliny,
ktere k tomuto ucelu uzfvaj.l zeny v severozapadni Americe. 55
Vytecny pozorovatel Hearne 56, ktery prozil mnoho let mezi
americkymi indi any, o zenach rika: ,Zeptej sc severoameric-
keho indiana, co je to knisa, a odpovf ti , ~c siroky, plochy obH-
cej , drobne oci, vystouple lfcni kosti, tri ai ctyi'i siroke ceme
pruhy pres kafdou tvar, nfzke cclo, velika ~ iroka brada, ma-
sivni orli nos, sneda plef a prsa svesena az k pasu." Pallas, kte-
ry navstivil severn! oblasti cfnske me, pise: .,Nejvfce se lfbi
Z.Cny mandz uskeho typu, tedy sc §irokym oblicejem, vystoup-
lymi licnimi kostmi , velmi ~iroky m nosem a s obrovskyma
us ima."57 A Vogt si povsiml, re sikmost oci, vlastni Crnamim
a Japonciirn, se na jejich obrazech pi'ehanf, •.zrejme s cilem
zduraznit jejicb krasu, zcela protikladnou ocim zrzavycb bar-
bani". Jakjiz nekoliknit poznamenal Hue, je dobre zmimo, ze
obyvatele stredni C:iny pokJa.dajf Evropany za velmi osklive,
protoze maji bilou ple( a dlouhe nosy. Domorodci z Cejlonuxu
nemaji, alespon podle nasich pfedstav, zdaleka tak velke nosy,
a prece,v sedmem stoletf by Ii Ctnane, privykl i plochym rysiim
mongoloidnich ras, prekvapeni, jak dlouhe nosy rnaji SinhaJ-
ci; a Thsang o nich pise, ze maj i ,ptaci zobak a lidske telo"'.
xu Dnesni Sri Lanka.

260
Finlayson podrobne popsal obyvatele Kocincinyx 111 a do-
spel k zaveru, ze jejicb blavnim znakem jsou kulate hlavy a ob-
liceje. Dodava: ,.Okrouhly tvar obl i ~eje je napadnejsi u zen,
ktere jsou pokhidany za tim krasnejsl, cfm vice u nich tento
tvar obliceje vynika." Thajci majl male nosy s vycnivaj fclmi
nosnimi dirkami, siroka usta, pomerne tJuste rty a napadne
dlouhyoblicej se znacne vystouplymi a sirokymi licnimj kost-
mi. Nelze se proto divit, ze , krasu, jak j i chapeme my, jim ne-
nl vlastni; j sou vsak presved~en i, ze jejich zeny jsou mnohem
k.t-as nej~ f nez Evropanky" .~11
Je znam o, ze u mnoha Hotentotek vyrazne vystupuji hyz-
de, cof je oznacovano terminem steatopygic. Sir Andrew
Smith je presvectcen o tom, ze j~j i ch muzi tuto vlastnost vel-
mi obd ivujf.59 Spatri l jednou zenu, ktera byla pokJftduna za
krasavici, a ta byla vzadu tak vyv inuta, ze kdyz se posadila na
zem, nc mohla jednoduse vst{tt, a le musela popolezt po ~ty­
rech k nejakernu svahu. Poclobnc znaky se vyskytuj i i u zen
mnoha j inych cernosskych kme nu a podle Bmtona se o so-
malskych muzlch rfka, zc .,si vybirajf zeny tak, je postavi
do rady a zvoli si tu, ktere nejvice vycnlva pozadi". Nic neni
prO CCrnocha OdpornejSl 11CZ ma)e hyz.def.CI
Pokud jde o zbarve111, dobirali si cernosi M ungo Parka pro
jeho svetlou pie( a vyrazny nos, coz obojf pokJada li za , ne-
vzhlcdnii a nepfirozena znetvorenf". On naopak chvalil lesk-
lou cernjej ich pokozky a kn1snou plosinku jejich nosu. Rlka-
li , zc j sou to jen ,sladka slova", ale prece mu davali najist.
Africti Maurove take ,.vrasti li oboci a jako by se odpore m otUt-
sali'' nad belosti jeh o pleti. Na vychodnim pobrezf vykriko-
vali mladi ~ern osi pri pohledu na pana Burtona: ,,Podivej se
na toho belocha! Ze vypadaj ako nejaka bila opice?" Na zapad-
nim pobrezi eernosi take obdivuj i tmavou pie( a cim je tmav-
si, t(m je prone knisnejsi, coz mi sde lil pan Win wood Reade.
Puvodnl nazev j i~nl ~asli Zadnl lndic. nynl oblast Ctsti i'eky Mekongu v ji~n lm
xu•
Yietnamu a ztasti i Kambodk
Sektmddm{ poll/avnf l.IIO/cy clovlka
261
0 puvodu ~lovlka
Podle nazoru tohoto cestovatele se v§ak hrUza ze svetle pleti
da ~asteCne vysvetlit virou vctSiny ~ernochu, ze demoni a du-
c hove jsou bili, a castecnetim, Zc bilou barvu pokladaji za
znameni ne moci.
Banyanove v j iznejsi casti kontine ntu jsou sice ceroo~i. ale
, mnozi z ni ch maji svetle kt\vovou barvu a tato barva je sku-
tecne mistnimi lidmi poklad(ma za tu nejhezci". Maji tedy upl-
ne j .i ny vku s. U Kafru, kteri se od ostatnich cernochu vclmi
lisi, ,neni p le( vetsinou uplne cerna, nz na kmeny v okoll za-
livu Oelago, ale prevlada smes ceme a cervene, pri~emz nej-
beznej~f odstin je cokoladove hnedf'. , T mava plet' j e take ja-
ko ncjbeznej~i nej vice cenena. i'{ici Kafrovi, ze je svetly nebo
ze rna plet jak:o beloch, by bylo chapano jako urazka. Slysel
jsem 0 jed nom nesiastnlkovi, ktery by ltak svetly, ze si ho zad-
ne dcvce necbtelo vzit." Jednim z titu lu zulskebo krale je ,Ty,
je nz jsi cerny"/' 1 Pan Galton mi vypravet o jihoafrickych do-
morodcich a reid mi. ze si vsim l, ze jej ich predstavy 0 kr{tse
j sou zrejme velmi odmne od nasich, nebot v jednom kmeni
pry zil y dve stihle, drobn~ a hezke divky, ktere se domorod-
zc cum vubec ne libily.
Co se j inych oblasti sveta ty~e. na Jave podle pani Pfeiffe-
rove neni pok1adana za krasav ici divka bila, ale zlut{l. V Ko-
ci n~fne jeden muz ,s pohrdanim mluvil 0 zene anglickeho vel-
vyslanc.e, ze pry rna zuby blle jako pes a plef ruzovou j ako
kvety brambor". Videli jsme j iz, ze Cinanum se take nase
bila plei nelfbi a ze severoameri~tf indiani obdivuji ,snedou
kuzi". Jihoamericti Jurak:arove, zijicf na vychodnich zales-
nenych vlhtcych svazic h Kordi ller, jsou napadne svetle pleti,
coz se take odrili ve jmenu, kterym si rikaj i, a prece jsou
tobo nazoru, re Evropanky se krasou zdaleka nevyrovnaji je-
jich fenam.62
U nektecych severoamerickych km enu si nechavaji lidc na-
rust vlasy do ncuveritelne delky a Catlin uvadi pozoruhodny
prfklad toho,jak velice se delka vlasu ceni, nebot na~el nlke m
kmene Vran byl pry zvolen <:: lovek, ktery mel nejdel~( v1asy
ze v~ech muzu k mene - dosahovaly delky deseti stop a sed-
 262 0 pt1vodu i!lovllw
mi paJcux•v. Jihoameri~ ti Aymarove a Keeuove nosi take dlou-
he vlasy a pan D. Forbes mi sdelil, z.e si jich vazf jako okra-
sy are ostfihiinf je pova.Zovano za ten nejpnsnejsl tresl. v se-
vemi i j iznl ~asli kontincntu si domorodci nekdy prodluzuj i
vlasy t1m, ze si do nich vph!taji nizm1 vlakna. A~koliv si v~ak
scvcroameri ~tf indiani tolik ceni vlasu, cbJoupky v oblireji po-
kh1dajf za neco ,velice nes lu ~neho.. a kaidy cblo upek petl i-
ve vytrhuvajf. Tento zvyk prevlada na celem americkcm kon-
tincntu od Vancouveru na severu az po Ohiiovou zemi na jihu.
Kdyz sc domorodec z Ohiiove zeme. York Minster, vnllil z Jo-
di Beag3e do sveho krajc, mdili mu domorodci, aby si vytrhal
par kn1tkych chloupkC1, kterc mel v obliceji. Mladcmu mi sio-
mlri, ktery s nimi n~jakou dobu zit, zuse vyhrozovali , ze ho
sv16knou do nahn u vytrhajf mu chlupy z obliceje i z celeho
te la, i kdyz ncby l nijak napadne ochlupcn. Te nto zvyk docM-
zi do tukovych krujnosli, ze si paraguaystf indiani vytrhavujf
obocr a fasy, proto~e pry nechtej f vypadat jako ko ne.1•J
Je pozoruhodne, ze rasy cele ho sveta, ktere jsou uplne bez-
vouse, nesnMej f vousy a chlupy na te te a peclive si j e vytrhU-
vaji. Kalmykove jsou bezvousi a je o nkh znfuno, stejne jako
o am crickych domorodcfch, ze si vytrhavaji kaz dy ojedinely
chloupek ; a tak je lomu i u Polynesanu, nekterych Malajcu
a Thajcu. Pan Veitch pf§e, ~..e ,japon skym damam sc ne libily
nMc kni rky, kterc povazovaly za velmi o~kJ i ve, a mdily m1m,
abychom si je oholili a vypadali jako japonW muzi". Novo-
zeland'an~ jsou bezvousf, p~live si vytrhavaji ka.Zdy chlup
v ob l i~eji a podle jej ich reeni ,se pro vousateho mufe nena-
jde zadna rena"; ale nyni se zda, zc LIZ j e tato m6da na No-
vern Zela ndu zastarala, snad vlivem Evropanu, a by! j sem uji~­
t~n. u M aorov~ nynf vousy naopak obdivuji.64
Naproti tomu rasy, u nicbZ muztun rostou vousy, si vousu
velice cenf. U Anglosasu m ~la kaZd.a cast t~la urcito u uznli-
vano u hodno tu a ,ztr:ita vousu byla ohodnocena na dvacet ~i-
1inkll, zatfmco zlomcna stehennf kost jenom na dvanact".M Na
xrv 1 stopll = 30,5 em; I pulec = 2,54 em.
Sekunddrnf poltlavn£ znaky t!lovllw 263
Vychode muzi prisahajf na sve vousy. Uz j sme take vid ~li . z.e
Cinsurdi, nacelnik africkych Makalohi, po kJadal vousy za vel-
kou ozdobu. Obyvatele ostrovu Fidfi v Tichem oceanu maji
,bujne a ku~erave vousy, ktere jsou take jejich nejvetsi py-
cbou.. , a obyvatele sousednich ostrovu Tonga a Samoa jsou
zase ,bezvousi a zarostle brady j sou jim odpome". Pouze na
jedinem ostrove souostrovi Ellice , majr muzi huste vousy,
a jsou na to patfi~ne hrdf".66
Vi dime tedy, jak nesmime sc li ~f pojc tf kn1sy u jednotlivych
lidskjch ras. V kaZdem narode, ktery jiz natolik vyspe l, u si
vytvarl podoby svych bo hi:1 nebo svych zbo~t~l yc h vladcu,
sochafi usituji o to, aby vyjadrili n ejvc~ i ideal krusy a velko-
leposti."7 z tohoto hJediska je zajfmave porovnat reckeho Ju-
pitera nebo Apolla s cgyptskymi ti usyrskymi sochami a ty
zasc s o~ kl .ivymi basre liefy na rozvali nltch budov ve Stfedni
Americe.
Jen ma lokdy jsem se setkaJ s o pa~ nymi nllzory, avsak pan
Winwood Reade, ktery mel mno ho ptrlezitostf k pozorovan1,
a to nej e n cernochu na zapadnfm pobfeti Afriky, ale i obyva-
te l africkeho vnitrozemi, ktcft nikdy ne pl i§li do styku s Evro-
pany, dosel k pfcsv&f~eni, te jcjich predstava krasy j e vcelku
stejnajako na5e. Dr. Rohlfs se tak~ vyjadfuje podobne v sou-
vislosti s obyvaleli me Bo muXV a s Fulby. Pan Reade si PrY
uvedomil, Ze se shodujc s cernochy v hodnocen1 krasy do mo-
rodycb divck a z.e cerno~i zase occnuji kn\su Evropanek shod-
ne s nami. Obdivujf dlouhe vlasy a ruznymi umelymi zptiso-
by jim dodavaji zdanf hustoty. Obdivuj£ take vousy, i kdyzjicb
sami maj i jen velice mAlo. Pan Reade si neni jist, jaky nos se
jim libi nej vice. Slysel pry, jakjedno d~vce ftka: ,.Tobo si vzit
necbci, nema zadny nos'', z echo~ je paLme, u
vclice plocby
nos neni predmetem obdivu. Meli bychom si vsak uvedomit,
~e ploche c i velmi siroke nosy a vycnivajici celisti, jake maji
cernosi na zapadnim africkem pobre~f, jsou mczi obyvateli
Afriky vyjimecnyml rysy. Pres uvcde n ~ tvrzenf vsak pan
XV ru~e Kanem-Bomu byla na dneAnlm llzcml Codu.
 264 0 ptivodu clovlka
Reade dodava, ze ,sc jim ne lfbi barv.a na~i pleti ; a maji odpor
k modry m ocim, na~c nosy jim pripadajf prflis velke a nase
ny prili~ uzke". Poklada za nepravdi!podobne, ie by cerno~i.
vedeni pouze fyzickym vzezrenim, dali kdy pi'ednost nejkras-
nej ~£ Evropance pred hezko u cemo§ko u.611
Y mnoha ohledech sc prokazuje pravdivost zasady, kterou
jiz davno vyslovil Humboldt69, ze clo vek o bdivuje a casto se
pokou~f z duraznit ty znaky, jimiz ho pffroda obdarila. Jednim
takovym pi'fkladem jc zvyk bezvousych ras odstraiiovat sebe-
mensf stopu vousti o obvyklc i vsecbny c hloup"--y na tele. Za
starych do b si pris lusnfci mnohych n:irodu upravovaJi tvar Icb-
ky a nekl cri tak c in£ dodncs, zej mena domorodci Severni a Jiz-
nf Ameriky, kterc k to mujiste vede s naha vyzvednout urcity
pri rozcny a ve lice obdivovuny rys. 0 americ kych indi(tnechjc
znamo, zc sc jim libf hluva tak z ploste ta, zc num by pripada-
lajako hl uva idiota. Obyvmele scverozapadnfho pobrezf side-
formuj f hlavu do k6 nickcho tvuru a vlasy si vZdy vycesavujf
do uz lu na tcmcni hluvy. aby, jak poznamcnav(L dr. Wilson,
,j e§tlS vfce zd uraznili mlpadno u protahlost oblibe neho k6nic-
keho tvaru". Obyvatcle Arukanu obd ivujf s iroka hladka eela,
a aby toho docilili , pripcvJ~ uji na hlavicky novorozenat olove-
ne desticky. Naopak domorodci osLrovu Fidzi pokladaji za vel-
mi krasny ..~iroky, pekn~ zaobleny ty l".7o
Podobn~ jako s lcbkou je tomu i s oosem. Starr Hu nove
v dobach Atli lovych zplo~foval i nosy svych deti obvazy, , aby
tak zduraznil i jejich prirozcny tvar". Tahita ne pokladaji 1.a
urazku. reknc-li jim nekdo, zc maj i velkJ nos, a detc m stla-
~ uji nosy a cela, aby byly krasn ~jsf. Se stejnym zvykem se
setkavfune take u Ma lajcu na Sumatfe, u Holentoni. u n~kte­
rych ~mochu au brazilskyc h domorodcu .71 Ciiiane mivajf od
pnrody neobvy kle drobne nohy72 a je znamo, ze vzne~ene
dam y si nohy mrzacf, aby j e me ly je~te men§L Konecne, Hum-
boldt soudf, ze si ameri~tr indi :lni s oblibou mal.uji te.la cerve-
nou barvou, aby tak zdurazni li sve prirozene zbarveni, aEvro-
az
panky si donedavnu zvyrazi'iovaly svt'Jj prirozeny sv~tly od-
stin ~ervenymi a bilymi H~ idly. Lze vsak pochybovat. u by
Sekunddrni pohlav11f Vtoky clove/w 265
se barbari pri zdobeni svebo tela ridilj podobnymi pohnut-
kanu.
Pokud jde o m6du na~eho obleceni, mureme pozorovat stej-
ny princip a stejnou snahu dovest knZdy detail af do krajnos-
ti, a marne tudiz stejno u ctizadost vyniknout nad ostatnr. U di-
vochu je vsak m6da mnohem stabilncjsi nez ta na.~c. predev~ im
pak tam, kde umele deformuji sva te la . Arabskym remim na
hornim Nilu LrVa asi tii dny, nd s i upr.avf uces. Nikdy nena-
podobuji ucesy jinych skupin, ,ale vzajemne sc prcdslihuji ve
zdokonalovani vlao;tniho stylu ... Dr. Wi lson pojednava o ume-
le zplostelych lebkach niz nych americJ<Ych ras a dodava: ,.Tyto
zvyky se nejbMe pre konavaji a take dlouho prc!ivajr revoluc-
ni otresy, ktere meni dynastic a stfraji mno hem vyraz nejsi na-
rodnf zv1Mtnosti."73 Stejny princi p sc vztahujc i nu chovatel-
stvi; a jak j scm jiz na jine m mist~ vysve tliJ74, pomt1ha nrun
pochopit obdi vu hodny vz nik v~cc h zvirecich u rostlinnych va-
riet, ktere jsou chovany ne bo se pestuj i pouze pro okrnsu. Pes-
titc le se vzdy snaz[ zduraznil kaU:Iy zv la~tni znak; nepotrpi si
na prumernost, ale rozh odn ~ se ani ne pokou ~ej r o nejakou za-
sadnf a nuhlou zmenu v c ha rakteru danych variet. Ubi se jim
jen to, na co si zvyk.li, ale zarovcr' si moe prcjf, aby se kazd y
z charakteri stickych rysu vyv inul o n ~co vfce.
S mysly c lov~ka a n ii.~ich z ivocichu jsou n ejs pi~e utvoreny
tak, ze j sou pestre barvy a urcitc lv<~ry, stej ne juko harrnonic-
ke a rytmicke zvuky vnimany jako pfij emne a knlsne; ale proe
j e tomu tak, to nevime. Rozh odn~ ne nf pravda, ze by v mys-
li cloveka exislovalo univerzalnf meritko krasy lidskcho te la.
Je vsak mo~m~. ze se urcity vkus behem casu dl!df, i kdyz ne-
zm1m zadny prikJad, ktery by tomu nasvMcoval. Ale kdyby
to mu tak by lo, pak by kafda rasa me la svuj vlastnf vrozeny
ideal knisy. Setka l jsem se s tvrzenim 75 , 2e osklivost spociva
v urcite m pripodobneni niz~im z ivocichtrm. Muze to byt prav-
da v souvi s.losti s c ivilizovanymi narody, kterc si vysoce ceru
intelektu, ale toto vysvetle nr pt:ljtle tezko uplatnit na v~ecb ny
formy osklivosti. V§ichni lide obdivuj f to, na co jsou zvykli,
a nesnasej i vyrazne odlisnosti . Maji a le radi pcstrosl a libi se
266 0 puvodu cloveka

j im neprehnane zduraznenf charak:teristickych znakU. 76 Lide

zvykH na temer ovalnc obliceje s rovnymi a pravidelnymi ry-
sy ana svetle zbarvenf pleti se tern to znakum obdivuji, jak my
Evropane dobre vfme, jsou-1i vyrazne. Naopak !ide zvykli na
siroJcy oblicej s vystouplymi lic nimi kostmi, pJochym nosem Kapitola IX
a s eernou pleti s i cenf zvyrazneni techto znaku. Je vsak: ne-
spome, Ze kterekoliv znaky se mohou vyvinout natoJik, re uz
prestavaj i byt kn1sne, a proto je dokonala krasa, ktera vyU!-
duje uzpusobcni mnoha znaku ur~itym zpusobem, v kazde lid-
SEKUNDARNfPOHLAVNfZNAKY
ske skupine zvla~tnosti. Jak jiz davno pravil velJcy anatom CLOVEKA - pokracovanf
Bichat. pokud by byli vsichni Ude odliti z teze formy, pak by
knisa neexistovala. Kdyby nase zeny byly vsechny tak kras-
ne jako Venuse Medicej ska, byli bychom na chvili uchvace-
ni, ale brzy bychom zatouziJi po pestrosti, a jakmiJe bychom
ji me(j, prali bychom si, aby se nektere znaky nasich zen tro- o vlivu nepi'etrziteho v)tberu zen na zaklade n:Jznych merrtek krasy
chu rozvinuly nad stuvajicf prC1mer. jednotllvych ras - 0 pi'icinach ovlivnuj!cfch pohlavnr vyber u civi-
lizovanych a pi'irodn!ch narodu- Pi'iznive podminky pro pohlavni
vyber v pradavnych dobach - Jak pusob{ pohlavni vyber na lid-
skou spolecnost - :Zeny primitivn!ch kmenu si mohou do urcite
miry vyb!rat muze samy - Ztrata ochlupenr lldskeho tela a nlst
vousu - Barva pleti - Shrnutf

v predchozi kapitole jsrne videli, ze si vsechny barbarske naro-

dy vclice ceni ozdob, obleeenl a vnejsiho vzhledu a ze muZi
posuzujl kn1su svych ren podle velmi rozdilnych mentek. Mu-
sime nyni zjistit, zda tento vkus a po mnoho generaci trvajici
soustavny vybCr ien, ktere j sou pro muze te ci one rasy nejpn-
taZiivejsi, pozmenily vzezreni zen ci jedincu obou pohlavL Pro
savee zrejme plati obecne pravidlo, ze vsechny znaky dMi sam-
ci i samice; a mohli bychom proto predpokhldat, ze u lidi se ja-
kekoliv znaky ziskane zenami Ci muzi prostrednictvim pohlav-
niho vyberu budou pi'enaset na potomky obou pohlavi. Kdyby
se tak dosahlo nejak.e zmeny, je temer jiste, ze by se kaZda rasa
uzpusobovala j inak, nebo! kaMa rna j inou predstavu krftsy.
U Jidi zabral'iuji pusobenf pohlavniho vyberu na t~lesny zjev
mnohe pr.fCiny. Civilizovane muze znacne pritahuji dusevni
268 0 ptivodu i!loveka
schopnosti zen, jejich bohatstvi a predev§im pak: jejich spole-
censke postaveni, nebot muzi si jen zridkak:dy berou zeny
z podstatne nizsl spolecenske vrstvy. Muzi, ktefi zfskali knl.s-
nejsi zeny, nemajf proto o nic Jeps£ moznost zanechat po sobe
vice potomku nez muzi, jejichz zeny nejsou tak: hezke, aZ na
par ~(astlivcii, kterf ziskali jmeni jako prvorozeni synove. Po-
kud jde o opacnou fo rmu vyberu, kdy si vybiraji sve partnery
zeny, pak sicc zeny civiJizovanych narodu majf svobodnou c i
temer svobodnou volbu, coz nelze fict' o barbarskyc h rasach,
a le presto je jej ich vyber znac ne ovlivncn spolecenskyrn po-
stavenim a bohatstvim muzu, pricem:l zivotni uspik h muzu za-
visi predevsim najcjich intelektuaJnich schopnostech ana vy-
dane energii nebo na vysJedcfch stejnych schopnosti jejich
rodicu. K podrobn~j~ imu studiu teto otftzky neporrebuji zadne
zv l:l§tni o spraved lneni, neboC, jak poznamcnava nemec ky fi lo-
sof Schopenhauer: .,Konecny e ll vsech milostnych jednani, aC
jizjsou nizu bumo rneho c i tragickcho, rn{l pro L.idskY :livot vetsi
vyznam nez vsechno ostatni snaze nf. Vzdyt zde nejde o nic ji-
neho nezo vytvoreni dalSi generace ... v sazce neni pouze dob-
ro c i zlo pro jedince, ale pro cele lidstvo pnstich gene rac £." 1
Mrune vsak duvody domnivat se, :le pohJavni vyber prece
jcn svuj vUv na nektcrych c ivilizovanych a polocivilizovanych
narodech zanechal. Mnozi lide ..·, sou prcsvedceni , a zda sc, :le
'
pr(tve m, ze pris lu ~nici na~f aristokracic, pricemz tim mysJim
i v~echn y ostatni bohate rodiny, kde se dlouho uplatnovalo
prvorozenectvi a kde si muzi mohli po mnoho generac i vybf-
rat za manfelky ty nejkrasnejsi zeny vsech spolecenskych vrs-
tev, j sou nyni pod le evropskeho pojetl krasy hezci nd pfisl u~­
nici strednich rrfd. A pritom majf stredni tridy stej ne pl:lznive
zivotnf podminky pro zdravy telesny vyvoj. Cook poznamena-
va, Ze s krasnym vzhledem, , ktery lze pozorovat u v~ech uro-
zenych lidi a vladcu na vsecb ostatnich ostrovech (Pacifiku),
se setkavame i na Sandwichovych ostrovech 1", coz mu ~e byt
hlavne dusledkem lepsi vyzivy a lepsiho zpusobu zivota.
' One§ni Havajske oslrovy.
Sekunddmf pohlavnf vwky clovlka - pokracovtinf 269
Zcestovaly Chardin pri popisu Per8a nii ftka, ze ,Jejich krev
je ted' velice zjemnena castym misenim s Oruzinci a Cerkesy,
dvema narody, ktere svou tclesnou krasou predcf vsechny
ostatni nftrody sveta". , Sotva bychom v Persii nasJi urozene-
ho cloveka , ktery se ncnarodil z gruzinske ci cerkeske matky."
Dodava, z.e svou krasu urcite ,.nezdedili od svych predkii, ne-
bot kdyby nebylo misenych snatkU, byli by urozeni Persane,
kteri jsou potomky Tataru , nesmirne osklivi" .2 Nasleduje vsak
jeste zajhnavejsi prikJad. Knezky, .kten~ pecovaly o chnim Ve-
nuse Erycianske v San Oiulianu na Sicilii, byly vybirany z nej-
vetsich krasavic celebo R.ecka. Nebyly pannami - vestftlkami,
a Quatrefages3 • od ktereho pochazl vyse uvedene udaje, tvrdi,
ze reny ze San Giuliana jsou dnes povai.ovany za nejkn'isnej-
si zeny ostrova a umelci si z nich vybiraji sve modely. Je vsak
zrejme, ze duveryhodnost podobnych tvrzcni neni stopro-
centnl.
Nasledujicf pripad se sicc tyH1 divocb(t, ale je tak pozoru-
hodny, zc stoji za zmlnku . Pan Winwood Reade mi pise, ze
Wolofove, ~ernosskY kmen na uipadnim poMe!i Afriky, ,jsou
si pozoruhodne podobni svym knisnym zcvnejskem". Jeho pri-
tel se zcptal jednoho Wolofa: ,Jak je mozne, ze kazdy, kobo
potk{wam, je tak hezky, a to nejen muz, a le i zena?" Dostal
odpoved': ,To se da snadno vysvetlit: u n{Ls byvalo vzdy zvy-
ke m vybirat ty nejosklivejsi otrokyne a prod avat je." Neni snad
treba ani dodaval, ze u divochu jsou vsechny otrokyne zaro-
ven konkubinami. Skutecnost, ze si teoto cernoch vysvetlo-
val , at uz spravne nebo mylne, knisu sveho kmene dloubodo-
bym a nepretrzitym vylucovanfm osklivych zen, neni
v zadnem pfipade tak prekvapujici, jak by se mohlo na prvni
pohlcd zdat. Jinde jsem jiz ukazal4 , ze si cernosi dobre uve-
domuji vyznam vyberu pri chovu domacfch zvl!at, a mohl
bych o tom podat i dalsi dukazy od pana Reada.
270 0 p/Jvodu flovlka
0 pncinach, ktere omezuji nebo zcela
zabranuji pusobeni pohlavniho vjberu
u prirodnich narodu
Hlavnimi pi'fcinami jsou za prve tzv. skupinova manrelstvi
ncbo nevazany pohlavnr styk, za druhe infanticida, zejmcna
dfvek. za ti'etf predcasne zasnuby a konecne to,jak vel ice malo
si tyto narody vAfi zen, ktere vnfmaji jak:o pouhc otrokyne.
Temito ctyrmi body sc nynf musfm e zabyvat podrobneji.
Je jasne, ze pokud by sc Iide nebo jakykoliv j iny zivocich
parovali nahodne bez volby zc stra.ny jednoho ci druhcho po-
hlav[, nemohli bychom mluvit o pohlavni m vybem a na po-
lomstvo by nc melo zUdny vliv to, kteri jedinci pri nam luvach
zvil~zi li nad ostatnfmi. Nynl je ji~ dobre znamo, zc dodncs
cx istujf kmcny, ktcrc ziji,jak sir J. Lubbock ze zdvorilosti r!ka,
ve spolc~ nc m manrelstvi, tedy Ze si j sou vsichni muzi u l.eny
daneho kmcne vzajemnc mru1zely a manzelkami. Jc jist.e, ze
mezi mnoha domorodci panuje velka nevazanosl, ale zda sc
mi, ze polrebujcme je~t ~ mnoho dukazu, abychom mohli zce-
la pi'ipustit, re tito lidc zij i v uplne promiskuHe. Y~ichn i , kdo
se podrobne zabyval i touto otazkou5 a jejichZ mlnenf je mno-
hem dule~itej~f net me vla.•; lnf, jsou nicmene presv~ceni, zc
skupinovc mantclstvi bylo puvodnl a obecnou spol~cnskou
formou lidf ccleho sv~t a a ze zahmovaJo i si'iatky bratril a ses-
ter. Zcsnuly sir A. Smith, ktery procestoval jil.nf Afriku a po-
drobne sc scznamil s mravy domorodcu jak v teto oblasti, tak
v i'ad~ jinych mfst sv!ta, se mi sv~nl, ze je naprosto plesved-
~en o tom, zc neexistuje rasa, ktera by se dfvala na zenu jako
na spolecne vlastn ictvL Domnlvam se vsak, ze jeho nazor vy-
chazel z naseho pojetl manzelstvi. v nas leduj fcf ~as6 budu
pouzfvat termin .,manzelstvf" v tomtez smyslu, v jakem pr£-
rodovMc i hovol'i o monogamnich zivocisich, priccmz tim
rozumf, zc sa mice plijfma pouze jednoho samce nebo ze si sa-
mec slim vybfrli urcitou samici a zije s n1 v obdobl rozmno-
zovanf ~i po cely rok a vladne jf pnive m si ln ej~ fh o, a nebo v tom
smyslu, v jakem prirodovedci hovofi 0 polygamnfch zivoci-
Sekwuldmf poh/avnl v1aky flovi!ka - pokrafovdnl 271
~lc h , pficem.Z tim rozuml, f.e samec f ije s n~kol ika samicemi.
Pouzc tato manfelstvi nas zde budou zaj fmat, nebof umoznu-
ji pusobenf pohlavnfho vybtru . Yfm v~ak, te n~ktefi z vy~e
zminenycb autoru rozuml pod termfnem ,manzelstvi" urcite
pnznane pnivo, hajene danym kmenem.
Nepfime dukazy svCdcici vc prospoch nazoru, zc drive pre-
vladala skupinova manu lstvi, jsou nesmfm! silne a spocivajf
zej mena na terminech oznacujicich pftbuzenske vztahy v ram-
ci kmene, a nikoliv v ramci rodiny. Je to vsak namet tak roz-
sahly a tak slozity, ze ho zde nemohu ani shrnout. a omezim
se proto jen na n~kolik poznilmek. Y pNpadcch skupinoveho
manzelstv( nebo tam, kde je man~cl stvl velmi volne, je zrej-
me, ze nelze urcit otcovstvl dfL~tc. Zdt'i se v~ak temer neuve-
ze
ritclne, se naprosto prehlizl i pNbu1.nost df@e k matce, ze-
jmena kdy:l zeny vct~iny prfrodnfch kmcnu svc dcti po dlouhou
dobu koji. Casto se sleduje rodokmen pouze pod le pflbuznos-
ti s matkou a otec se vubec neberc na vMoml, avsak v mno-
hajinych prfpadech vyjadrujl pl'ibu~ens ke termfny pouze pff-
buznost ke kmeni a v uvahu se nebere ani matka. Je mozne,
ze vztah mezi spnzn~nymi pris lu~nlky tchozbarbarskeho kme-
ne, vystaveneho v~emofnemu nebezpeel, je pri nutnosti na-
vzaje m si pomahat a brunit se mnohe m dulezitcj§i nez vztah
mezi matkou a dltetem, a tudiz sc pfibuzenskych terminu za-
~alo uzfvat vyhradne k vyjadi'cnr kmcnove formy prlbuznos-
ti . Pan Morganje vsak toho nawru, ze toto hledisko neni zda-
leka dostacujicL
Pn"buzenske termfny pouzfvane v ruznych castcch sveta se
daji podJe prave citovaneho autora rozd!lit do dvou velkych
tfid: klasi:fikacni a popisne, kteru zahrnujc i na~e pnbuzenske
tenniny. Prave klasiftkacnr system vclmi presvMcive vede k do-
mnence, ze puvodne zcela prevladaly spolecne a jine, napros-
to volne formy manzelstvL Pokud v~ak mohu soudit, neni tfeba
zachaz.et a.Z k predstave naprost:C promiskuity. Je moi ne, z.e pra-
Mtvni muzi a zeny, podobne jako mno:d zivocichove, vytvare-
li pevoe, ale jen do~asnc svazky kvtlli. kafdemu jednotlivemu
dfteti, a v tomto pfipade mohlo dojlt ke stejnemu zmateni poj-
 272 0 p1ivodu tlovlka
mu pffbuznosti jako v pnpad~ volneho pohlavniho styku. Po-
kud jde o pohlavnf vyb~r. naprosto stat i, jestlire k volbe do-
cMzi pfed spojcnfm rodi~u. a je zcela podruzne, zda je dany
svazek na eely f ivot, nebo zda pretrva j en jednu sez6nu.
Kro m~ d ukazu, ktcre poskytuji pnbuzenske terrniny, nazna-
tuj f i j im1 fakta. ze v dnvej~fch dobacb prevladalo spoletn~
manrelstvl. Sir J. Lubbock vysvetluje6 podivny a znatne roz-
§ifcny princip exogamie, kdy si mu ~ bere pouze zenu z j ine-
ho kmcne, trm. ze pu vodne bylo v jeho kme ni praktikovano
spoletne vlastnictvf zen, a tudiz nikdy nemohl zis kat renu jcn
pro scbe, pokud ji ov~cm neunesl ze sousednfho nepl'ate lske ho
kmene, a nestalu sc tukjcho vyhradnim a cennym vlastni ctvim .
Moznli pnlve takto vznikl obytej (mosu zen, a protoze tfmto
~incm zrskavu l muz na v{t:l.nosti, (tnosy se v~eobecne roz~fri­
ly. Podlc n(tzoru sind . Lubboc kac' tak take muzeme poc hopit,
,.pro~ bylo nutnc splucet vykupne za manzelstvf jako za po-
ru ~cnl kmcnovych pravide l, ne bof podle staryc h pretlstav ne-
melmuz pruvo prisvojit si to, co nulezelo cch:!mu kmcnu". Sir
J. Lubbock d~le uvadi seznam neobycejne zajfmavych fakru,
kterc svtdt f o tom,zc za davnych do b pozivaly ncjvet~ i ucty
zeny prost opti~ne, coz, jak vysvetluje, je zcela poc hopiteln~.
uvedomlme-li si, ~c p(tvodni, a proto dlouho uznavano u for-
mou krncnov~ho zivota byl volny poblavnf styk. 7
A~ kol iv lzc ~zko zjisliL.jak: v minulosti probihaJ vyvoj man-
zelsk~ho svazku, c.of vyplyva ze zcela proticbudnych ntizorit
na n~kterc skut e~nosti, zasu1vanych tremi autory, kten sc tou-
to otazko u zabyva li velice podrobne, a to panem Morganem,
panem M'Lennane m a s irem J. Lubbockem, z vy~e uvedenych
i z nekolika jinych dukazu se zda byt pravdepodobnes, 1.e sc
man~clstvf v prav~m slova smysl u vyvij elo postupne a ze kdy-
si mezi v~emi lid mi prev ladal volny pohlavnf styk. Soudfrn-li
v~ak z analogies ni z~fmi zivocichy, a to zej mena s :livocichy,
ktel'i stojf na vyvoj ovem zcbri~ku tesne pod clovekem, a uve-
do mfm-li si, jakou moe rna i v f ivoCisne i'ISi za:rlivost, nemo-
hu uv~f.it, ~e by naprosta promiskuita pi'ev1adala je§t~ tehdy,
kdy se t lovek priblfzil svemu dnesnimu postaveni v zoologic-
Sekw1ddm£ pohlavni vwky l!lovelw - pokrafovdnf 273
kern systernu. Jak jsem se jiz pokusil ukazat, clovek nespor-
ne pochazi z ncjakeho tvora podobn~ho dne~nfm lidoopum.
Mezi soucasnymi primaty, jcj ichf zpusob t ivotaje nam zmim,
jsou samci nektecych druhu monogamni, ale se svymi sami-
cemi ziji pouzc po urcitou tast roku, cofje zl'ej me pnpad oran-
g utana. Samci nekolika jinych druhu, jako napnkJad ne kte-
rych indiccych a americJcYch opic, jsou pi'isne monogamru a se
svymi samicemi iiji po cely rok. Existuji take druhy polygam-
ni, napi'ikta d gorila a ncktcre amc ricke opice, ktere ziji v od-
de lenych rodinach. Ale i v techto pi'ipadech jso u rodiny oby-
vajici jed no (tzemi pravdepodobne do urcite m iry spol ete n sk~;
napffkl ad simpanze lze obtas potkat vc velkych tlup{tch. Ne-
ktere druhy jsou rovnez poJygamnl n ne kolik samCll pfitom
z ije se svymi samicemi v jedne skupin~. coz plati 0 nekterych
druzic h pavi[mu Y Z toho, co vlme o ~arlivosti samctt vsech
c tve rnohyc h savc u, z nic hz mnozi moj l zv l d~tnl zbrane pro
souboje s rivaJy, vsak mul.cme soud il, :l.e jc v p~irodc promis-
kuita vclmi nepravdcpodobn{t. Par nc musf vznikat na cely zi-
vol, aJe je n na obdobf odchovu miUd~te; a presto muze pu-
sobit pohlavnf vyber, pokud si samci, ktc i'i jsou nejsilnejsi
a nejschopn~jsi branit sve samice a mlad'ata ~i j im jinak po-
mtihat, vybirajf ty nejatraktivnejsf sam ice.
Zahledime-li se proto do davnt minulosti a vezmeme-li
v uvahu spole&nsk.C zvyky dnc~n fch lid!, pakje nej pravdepo-
dobnej ~L 1.e pradavny clovek zit puvodne v malych spoleren-
stvich, pncemz kaZdy muf mel jcdnu :!enu nebo, pokud si to
mohl dovolit, i vice zen, ktcre ~arli v~ stfezil pi'ed ostatrumi
muzi. Clovek take nemusel byt spolecensky l.ivoeich, a pres-
to mohl z it s nekolika Zenami. podobne jako gorila, nebot'
vsichni do morodci ,se shodujr na tom, zc
v goriH tlupe lze
spatfit jen jednoho dospeleho samce a ze tlochazi, kdyz mla-
df samci dospej i, k zapasu o vudcf postaveni a silnejsf samec,
ktery zabije nebo vyzene ostatnf, sc prosadf jako hlava tlupy". 10
Podan-li !)e mladsim samctim, kterr jsou takto vyhnan:i a vedou
potulny zpusob zivota, kone~ n ~ najft dru~ku , vyhnou se tim
alespon k:fizenl. v priJi§ uzke m kruhu jedne rodiny.
274 0 p~wulu tlovllw
Ackoliv j sou dne§nf divos i neoby~ejne prostop.Unf a sku-
pinova manzclstvf zrej m~ v dfivejsich dobach p~cvladala,
mnohe kmeny znaji ur~ itou formu manielstvi, ktera je vsak
mnohe m volnejlH nez u civilizovanych narodu . Jak bylo pra-
ve uvede no, t~ m~~ v~ich ni vladnouci mu wv~ kazd~ho krnene
zij f v mnohozenstvL Ex istuji vsak i kmeny stojfcf temer na
nejniiSim stupni vyvojc, ktere jsou prisne monogamni. Plati
too ccj lo nskych Vcdcch, kten maji podle siro J. Lubbocka 11
rreni ,,Jen smrt mtizc rozdelit mure a Z.Cnu". Jeden inteligent-
ni kandyjsk9 na~elnfk , ktcry zit samozrcjm~ v mnohozenstvi,
, byI uplne zd~~cn lakovym barbarstvim, jako jc zivot s jcdi-
nou zenou, od kler~ sc c lov~k muze odloucit jen smrti''. Pro-
hlasiJ, ze je to ,jako u makaka lviho". Neodvazuji se v~ak
soudit, zda si domorodci, ktcri dnes uzavlraj1 urcitou formu
man~el stv.i a(j i:l po.lygumn fho ci mooogamn1ho, udrzcli tcnlo
zvyk od davnych dob, ncbo zda se vniti li k n~jakc drivej~i for-
me manzelstvr pole, co ncjprve prosli stadiem promiskuity.
lnfanticida
Tento zvyk je po ccl~m sv~t~ stale jd te velmi roz~ffe n a rna-
me duvod k dom n~ n ce, zc by I dnve roz§iren mnohem vfce. 12
Divo~ i maji prob l ~ my uzivit scbe i sve deti a zabfjenr nem luv-
nat jc pro n~ nejjcd nod u §~{m vychodiskem. Azant uvad i, Ze
v Jizni Americc n~ktere kmeny zabily tolik deti obou pohlavf,
fe malem vymlely. Na tichomorslcych ostrovech se o nc-
kterycb rem'ich vM<!Jo, zc zabily ctyti ai pet a nektere i deset
svych detf, a Ellis sc nesetkaJ s jedinou fenou, ktera zadne di-
te nezabila. V jednt vcsnici na vychodni hranici Indie nespat-
fil plukovnik MacCulloch ani jedoo dit~ zenskeho pohlavi.
V~ude, kde se praktikujc infanticida 13 , se trochu zmiri'iuje boj
o existenci a v§ichni pl'fslu§nki kmene majf t~mer stejnou ~a n­
ci vychovat tech p~r delf, ktere zustaly na zivu. W t§inou je za-
bijeno vice d£vek ne~ c hlapcu, nebof je jasne, f.e chJapci j sou
pro kmen cennej~{, proto~e az dorostou, budou ho h{yit a do-
kazi se take sami uzivit. Jako dalSi motivy k infanticide v~ak
SekmuldmJ pohlavnf maky tlovlka - pokrafovtlnf 275
samotne reny, a stejne tak i ruzni pozorovatele, uvadeji sta-
rosti, ktere s sebou pfina§i vychova deti, d6Jc z toho plynouci
ztratu k:rasy a take to, ze jsou dcti vice ccn~ny a maji siast-
nej~ i osud, nenf-li jich mnoho.
Protoze zabijenl devcatek vede k tomu, u je v kmeni malo
zen, ujima se pnrozene zvyk unaSet zeny ze sousednich kme-
nu. Jak jsme vsak poznali, tento zvyk sir J. Lubbock pficita
hlavne difvcjsf existcnci skupinoveho man~el stvl, ktere vedlo
mure k tomu, ie um1.~ 1i Z.Cny cizfch kmenu, ktere se mohly
sUit jejich vyhradnim vlastnicrvfm . Mureme urcit i daUi
priciny, jako mulopoeetn6 spolecenst vi, v nichz bylo cas to
jen malo zen na vdav(mf. Zachovalo se v~ak mnoho pozoru-
hodnych zvyku a obradu, ktere velmi poutuv~ popsal pan
M' Lennan a ktere jasne dosvedcujf, ~c zvyk un l1~et ~eny byl
za d(Lvnych casl:1 velmi rozsire n i mezi pfcdky civilizov<mych
narodu. Pli mt~icb svatbach vystupuje tzv. best man11, jehoz
ulohou puvodne bylo pomahat zcnichovi pri unosu nevesty.
Dokud si mufi obstaravali zeny nasilim a lsti, ncvybiraJi si
pravdepodobne ty nejatraktivnejsf 1eny, ale byli radi, kdyz se
j im vubec podalilo nejakc se 7.mocnit. Jakmile v§ak zacati z[s-
kavat zeny ostatnfch kmenti vymenou, jak se to dodnes na
mnoha m1stech dehi, kupovali si obvykle zeny nejhezcL Ne-
ustale kfi:l.eni mezi kmcny, kterc nutne vyplyvalo z jakekoliv
fonn y tohoto zvyku, pak ved lo k tomu, zc sc vsichni Iide oby-
vajfci danou oblast vyzn a~oval i te mer shodnymi znaky, coz
zabranovalo tomu, aby se kmeny mohly odli§it na zakJade pu-
sobeni pohlavniho vyberu.
Nedostatek ren zplisobeny zabijenfm devcatek vedl i k ji-
nemu zvyku, a to k polyandrii, ktern je stale jeste v nektecych
castcch sveta bezna a ktera byla drive, podle presvMceru
pana M'Lennana, praktikovana temer v~ude. Pan Morgan a sir
J. Lubbock o tom vbk pochybuji. 14 Jakmile si dva ci vice
muzu musl bratjednu zenu, v~echny f.eny kmene se jiste prov-
n Best mtm jc prustary skotsky ml.zev pro svMkn pfi svutb6 ll pocltt12.1 provdi!po-
dobn! z ncjstar~iho obdobi osldlenl Anglie anglosusk.jml kmcny.
 276 0 puvodu ~lovlka
dajf a muzi si mezi nimi nemohou vybfrat. Av ~ak za t~ch to
okolnosti maji nesporn ~ moznost vyb~ru zeny, a ty si vybira-
jf pl'itaflivejsi muze. Azara napriklad popisuje, jak peeliv~
smJouva zena z kmene Guam'J o nejruz nej ~i vysady, nd prij-
me jednoho ci vice manzelu, a jak proto muzj velice dbaj f
o svtij zevnejsek. Tak~ mezi indick9mi Tody, kteri praktikuji
polyandrii, si divka vybfra, zda sveho napudnika prijme, ci zda
ho odmftne. 15 Neobycejne o~klivi muzi zrejme zenu vubec nc-
zfskajf, nebo nejakou zlskaji az v pozdejsfch letech. z pozo-
rovanf vsak vyplyva, ze po sobe muzi atraktivni, ackoli v zis-
kaj l zcny sn(tZe, nezanccM vajf vice potomku, kteri by zdedili
j ejich krasu, nef mene atraktivni manzele tychz zen.
Pfedcasne zasnuby a zotrocovani ien
U mnoha divochtije zvykem zasnoubit dfvky uz v nejutlej sim
v~ku , coz mli.Ze bnlnit tomu, aby si muzi ci Z.Cny vybiraJi part-
nera na ztUdade vnejsfho vzhledu. N emtlre to vsak zabr{mit
loupezfm ci unostlm knlsnejsich zen s ilnej~fmi muzi; a k tomu
casto dochuzf v Australii, v Americe i v jinych castech sveta.
Pohlavnimu vyberu take nesvedci to, kdy ~ jsou zeny ceneny
temer jcn j ako otrokyne nebo jako tazna zvfrata, jak je tom u
u vetSiny divocbu . l tam vsak muzi podle sve predstavy kra-
sy davajf vzdy radeji prednost krfumej~ i otrokyni.
Yidfme tedy, ze u divochu prevladajf nektere zvyky, ktere
znacne brani pohlavnfmu vyberu, nebo ho dokonce zcela zne-
moz~uj.L Na druhe strane jsou vsak zivotni podminky divochu
a nektere j ejicb zvyky pfiznive pro pnrod ni vyber, ktery casto
pusobf spolu s vyberem poblavnim. 0 divosich je znamo, ze
casto trpf opakujicirni se hladomory ; nezve~ uji si umele za-
soby potravin, malokdy odmftnou manzelstvf' 6 a obvykJe ho
uzavfraji velmi brzy. Nutne proto prodelavaj i opakovane a tez-
ke boje o pfeziti, ve kterych uspeji jen ti nej zdatnej si jedinci.
Ye vetice davnych dobach, kdy jeste clovek nedosahl sveho
dne~niho postaveni na vyvojovem febncku, byly mnobe pod-
mink:y odliSne od tech, ve ktecych zij i dnesni divosi. Soude
Sekunddmi polllavnl vwky tlovlka - pokratovani 277
podle analogies nizsimi zivocichy, clovek zil zrejme bud' v mo-
nogamii , nebo v poJygamii a nejsilnejsi a nejschopnejsr muzi
ziskavali ty ncjhezci zeny. Ti snrn1 muZi take nejlepe uspeli
v boji o preziti a sve reny i deti jiste bn\nili podle svych nej-
lepsfch schopnosti pfed v~emoznymi ne pfateli. V tomto ranem
obdobi nebyli predci cloveka je~tc nato lik rozumove vyspeli,
aby mohli predvldat vzdal en ej~f udalosti a aby si uvedomili,
'le vychova v ~ech deti, pred ev~ im d~ti :Zenskeho pohlavi, Cini
boj o prezitl ceMho kmene narocnejsim. Byli vice vedeni svy-
mi pudy a m~ne svym rozumem nez dnesni divosi. V tomto
obdobi j e~t.! ani ~astetoe nepozbyli jednoho z nejs ilnej§kh in-
stinktti, spolecneho vsem ni ~sim zivocichiim, a to ] ~sky k vlast-
nimu potomstvu, a proto ne praktikovali zenskou infantjcidu .
Pocet zen tedy oebyl znacne !mizen a nedochazelo k poly-
andrii ; ncbof tt!zko by mohJ existovat jiny dthod, nez je ne-
dostatek zen, ktery by zlomi l sHu zarHvosti a touhy kaZdebo
muie po vlastni u ne. Polyandric by p rirozene vedla ke sku-
pinovym manzelstvim ci k temel' promiskuitnim vztahum,
ackoliv nejpovolanej~i autority veri, ze skupinova manzelstvl
polyandrii naopak predchazela. V davnych doba.ch Lake divky
nebyly zas nubovaoy jiz v utlem veku, nebot to vyzaduje urci-
tou predvld avost, a na zeny se nepobHzelo jako na pouhe otro-
kyne nebo jako na t.aZna zvirata Pokud si zeny smely vybirat
stejne jako muii, pak si jedinci obo u pohlavi sve partnery ne-
vybirali pro j ejich dusevnf schopnosti, majetek ci spolecen-
ske postaven i, ale temer vyhradoe pro j ejich zevnejsek. Temer
vsichoi dospeH si nasli partnera a vsechny deti byly v ramci
moznosti vychovany, a tudfz musel byt boj o preziti cas od
casu nesmime lcrucy. V techto davnych dobach byly tedy pod-
minky pro pohlavni vyber mnohem pi'iznivej~f nez pozdeji,
kdy se vice rozvinuly dusevni schopnosti cloveka, ale pudy
ustoupily do pozadi. Ae jiz byI vliv pohlavniho vyberu navy-
tvorenf rozdilu mezi lidskymi rasami a mezi clovekem a vyssi-
mi primaty jakykoliv, pusobH mnohem s iln~j i ve velmi dav-
nych dobc'lch nez v soucasnosti, ackoliv i dnes nestoji tiplne
stranou.
 278 0 puvodu ~lovllw
Jak pusobi pohlavni vjbir na lidskou spolecnost
Pohlavnf vyMr, pro klery j sou, jakjsme pn\ve uved li, pffzni-
ve podminky u pralidi a u divochu vstupujidch do jakehokoliv
manzelskeho svazku (a~ koliv zde byva vfce ci mene naruso-
van fcnskou infan ticidou a pfedeas nyrni zasnubami), probfha
pravdepodobne nasledujlcim zpusobem: Nejsilnejsi a nejhou-
revnu tej~r mu ~i. ktci'f dovedou ncj lcpe ochmnit a ui ivit svc
rod iny, vybaveni tcmi nej le psimi z branemi a vlastnlcf nejvf-
ce majetku, jako naprfklad mnoho ps u a jinych zvfi'at, mohou
vychovat vfce potomstva n e~ slabsl a chudsi pi'is lus nfci stcj-
neho kmc nc. Jc lake sumozi'ej mosti, ze si tito muzi mohli vzdy
vybfrat krasn ~j ~ f zeny. Ones majl nacelnici temer vscch kmc-
nu po ccl6m sv6t6 moznost zlskat vice zen. Od pnnu Muni'CI-
Ia jsem se d o7.v~cl~ l , :I.e na Nove m U landu byla az doncdtlv-
na tcm~r ku~d {t hezka zena ne bo divka, u ktere by I predpoklad,
ze z nf hezka zena vyroste, tabu - tedy zasllben(t n ~juke mu
na~c lnfkovi . Pan C. Hnmil ton poznam enava 17, ze u Kafru , mu-
j f micclnici v~ t~ i nou pn1vo vybfrat si ieny na u7.emi mnoha
mil a na tero vysad~ bezpodmfnecne trvaji a haj i si ji". Vid~­
li j sme, ze kazda rasa ma sve pojcti knlsy, a vi me, 7..e cl ov~ku
se libi, kdyz kaZdu pffznncna vlastnost jeho domaclch zvfrat,
obleku, ozdob a vn ~j~fho vzhledu pone kud presahujc pru m ~r.
Uznamc-l i n<!kolik pi'edchozlch zavcru, kte re mi pfipadaj i
zcela zrejmc, puk zajistc pochopime, 7.e kdyz gj si ln~j~f muzi
kaZdeho kmene, kteff dokazi vychovat v prumeru vice potom-
kil, vybiraji kr:'is n~j~i zeny, do urcite miry se tim po uplynuU
mnoha gener.tcf pozm~ni charakter kmene.
Take u domacich zvfi'at, j estlire se do nove oblasti zavede
nejake cizi plemcno nebo pokud se mistni plc meno dlouho
a pecliv! ~ l ec hti at jiz pro uzitek ci pro okrasu, se po nckoli -
ka generacfch zj isti (ov~em jen v prlpadech, kdy je mo'-ne
srovm1n£), ~e d ~;tna zvfi'ata pro§la vet~ lm Ci me nsim mnozstvim
zm~n . Tyto z mcny jsou vysledkem neuvMomele ho dlouho-
dobeho vyb~ru, kdy jsou zachovavani osvedceni jedinci, an iz
by si chovatel pfl11 nebo aniz by predpoklada.l dany vysledek.
Sekunddrnf poltlavnf vwJ.:y tiovlka - pokra~ovdnf 279
Jestlize ted.y starostlivf c hovate le petuj f po mnoho let o neja-
ka zvifuta a neporovn ~vajf je navZlijem ani je nesrovnavaji
s beznym prumerem, ke svemu prckvapenf za nejakY cas zjis-
tl, re se ponekud odli~ i l a . 18 Kazdy c hovatel vtis kJ svym zvi-
ratum, jak to vystizne vyjadi'il von Nathusius, sve pfedstavy,
svuj vkus a svuj usudek. Pro~ by tedy k podobne mu nezamys-
le nemu vyberu nemohlo dochazet i u ~ loveka, a to v pfipadech.
kdy s i ti nejsilnejsi muf i z kafdeho kmc ne po mnoho genern-
ci vybirali nejatraktivnejsl ~cny? Skutecne by slo o ne uvedo-
mely vyber, nebot by se dosahlo vysledku bez jakehokoliv
pranf ci occkavani muzu, kterym sc prostc urcite zeny libily
vice nez ostatni.
Predpokladejme, ze by se prts lu ~ n fc i jednoho kmene,
v ne mz prevh\da nektedt forma man ~el stvf , I'OZpty lili pO ne-
jake m dosud neosfdle nem konline ntu. Brzy by se rozdelili na
jednotli ve skupiny, navzaje m oddl51e ne rl'lznymi prfrodnimi
pre kazkamj a jest:C vice va l e~ ny mi konflikty, ktere neustale
zuri mezi barbarskymi narody. Jednotlivc skupiny by tak by-
ly vystaveny ponekud odlisnym podmfnk{lm u odlisne mu zpu-
sobu zivota a drive c i pozd~j i by se zacaly nepatm~ li ~i t. Jak-
mile by k tomu do~l o, vytvoril by si kaUly kmen vlastni, trochu
odlisne pojetl krasy ' 9 ; a pak by 7.atal pusobit neuvedomely
vyber, nebof mocnejsi muzi, stojici v ccle ostatnfch, by davali
prednost urcicym renam. Tak by rozdlly mezi kmeny, zpo-
catku jen zcela neparrne, postupne a nevyhnutelne nariJstaJy
a neustiJe by se zvetSovaly.
U zvffat v prirodnim stavu byly mnohe znaky vlastni sam-
cum, jako j sou velikost, sfla , zvhHtnf z brane, stateenost a bo-
jovnost, zfskany prostfednictvfm zakona souboje. Podobne se
jiste zmenili i polol.idstf pfcdci t loveka, stej ne jako jim pn-
buzni primati, a protoze divosi s tal c j e~te bojujf o zfskani zen,
probiha pravdepodobne podobny proces vyberu u c loveka ve
vets( cj mensl mire az dodncs. Jine znaky, vlastnl samcum niz-
sich zivocichii, jako naprlklad pestre barvy a ruzne ozdoby,
vznikly tak, ze si sam ice vybiraly knisnejsf samec.ky. Existu-
jl vsak i vyjimky, kdy si samce ncvybira samice, ale kdy si
280 0 ptivodu cloveka
vybfra samec. S takovymi pripady se setkavame tam, kde jsou
sarnicky mnobem vfce zdobene nez samci, pricemz jejich
ozdoby se premiseji vyh.radne nebo pfevazne na samici potom-
stvo. S jednfm takovym pfipadem se setkavame take v rt\du,
kam patf( j clovek: jde 0 makaka rhesus.
Muz j e telesne i dusevne silnejsi nez zena a v divosskem
stavu ji d..Zf v daleko horsim podruci nez samec kten:!hokoliv
jineho zivocicha svou samici. Neni proto prekvapujici, ze si
muz prosadil pnivo vyberu. Zeoy na celem svete si j sou ve-
domy toho, jak cenna je pro ne jejic h kn\sa a maji-li k tomu
podmfnky, zdobf se nejnh nejsimi zpusoby mnohem vice nez
muzi. Zdobi se peffm ptacich SCJffiCU, ktere pl-iroda temito
ozdobami obdarila proto, aby zaimpo novali samicim. Jelikoz
si muzi jiz dlouho vyblr~ji zeny na zaklade jej.ich krasy, ne-
lze se divit tomu, ze se nektere z ded.icnycb zmen prenaseji
pouze na jedince jednoho pobJav{, a zeny tak pfedt~V<~ji kr{tSU
vice svym dcerim nez symjm. Vysledke m je potom v ~eobec­
ne uzm1vaml. skutecnost, ze jsou zeny v porovn{mi s nmzi kras-
nejsi. Zeny vsak nesporne pre naseji vetsinu svycb vlastnosti,
vcetne urchebo stupne knisy, na potomstvo obou pohlavf, a tu-
diz rna vo1ba muzu vliv na zmenu vsech plislusniku dane rasy.
Pokud jde o druby zpusob pohlavnfbo vyberu (ten je u niz-
s1cb zivo<:icbll nejcastejsi), kdy si sve partnery vybfraji sami-
ce, ktere pnjim ~~ji jen ty samce, kteri je nejvice vzrusuji ne bo
okouzluji, duvodne se domnivame, ze kdysi pusobil i na nase
predky. Muz za sviij vous a snad i za nektere jine znaky prav-
de podobne vdeci dedictvf po nejakem davnem predkovi , kte-
ry je ziskal jako ozdobu. Tato forma vyberu vsak obcas moh-
la posobit i v dobacb pozdejsfch, nebo f v naprosto barbarskych
kmeoech maji zeny mnohem vetsi pravo vybb·at si, zavrhovat
nebo svadet milence a pozdeji i strfdat manzely, nez bychom
predpok1adali. Protoze jde o dost zavazne tema, budu se nyoi
podrobneji zabyvat udaji , ktere se mi podarilo nasbromazdit.
Hearne popisuje, jakjedna zena z jednoho kmene v arkti.c-
ke Americe co cbvili utekla svemu manzelovi za milencem.
U jiboamerickych Charuasuje podle Azarova prohl<iseni moz-
Sekunddmi pohlavnf znaky c/oveka - pokracovcini 28 1
ne kdykoliv se rozvest. Mezi Abiponci musi mu:l vyjednavat
s rodici vyvolene o vykupnem. Nicmene , nezfidka se stava,
ze dlvka umluvu mezi rodici a zenichem zrusi a tvrdohlave
odmWi jakoukoliv zminku o manzels tvf". Casto take utece
a skryv£1 se, a tak se zenichovi vybyb£t. Kapitan Musters zil
v Patagonii a rika, ze snatky mistnicb obyvatel jsou vzdy pod-
lozeny vzajemnym zalibenfm. , Pokud rodice sjednaji svatbu
proti dcerine vim, dce ra zenicha odmftne a nikdy s nim do
manzelstv:f nevstoupi." V Ohnove zemi mlady muz nejd[ive
prokaze nejake sluzby rodicum divky, Cimz si zJska jejicb sou-
hi as, a pak se te prve pokusi divku un est. , Pokud s tim vsak
devce nesoublasl, ukryje se v lesicb, dokud jejibo ctitele upl-
ne neomrzi ji bledat a dokud se jf nevzda; ale k tomu docba-
zi jen zfldka." Na ostrovech Fidl.i se mut. zmocnuje zeny, kte-
ro~l si vybral za manzelku, skutecnym nebo predstiranym
unosem, ale ,kdyz spolu dorazi k domu unosce a divka s man-
zelstvfm nesouhlasi, utece k nekomu jinemu, kdo ji mC1ze
ochranit; j estJjze je vsak spokojena, je tfm vse ujednano".
u Kalmykl1 se porada doslova zavod mezi nevestou a zeni-
c hem, price mz nevesta dostava naskok, a Clarke ,byl ujiste n,
ze se jeste nestalo, aby se dfvka dala chytit, kdyz se jl jeji
prom'tsledovatel nelibil". Podobne zavody se poradaji take
u divochu na Malaj skem souostrovi, a jak poznamenava sir
J. Lubbock, vyplyva ze zpravy pana Bourie na, ze , v zavodech
nevyhn'tva nejrycblejsi a v soubojich nevitezi nej silnejs.r, ale
vltezem se stava mJadik, ktery mel to stesti, ze se zaHb1 l vy-
hlednute neveste". S podobnym obycejem, ktery koncl stejne,
se setkavame i u K01jakii v severovyc hodnf Asii .
Obrafme vsak pozornost k Africe. Kafrove si zeny vyku-
pujl a otcove sve dcery krute zbiji, jest]jze nechtej i manzela,
kterebo jim vybrali; a prece je z mnobych udaju, ktere nam
poskytuje dl:1stojny pan Shooter, zrejme, ze divky maji znac-
nou moznost vyberu. Je napl"iklad znamo, ze velmi osklivi,
i kdyz bohati muzi vubec neziskaji zenu. Nez divky svoli k za-
snuMm, prinuti rnuze, aby se predvedli nejprve zepredu a po-
tom zezadu a aby ukazali, ,jak se pohybuji". Jsou znamy prf-
282 0 puvodu cuJVlka
pady, kdy divka nejake mu muzi nab idla svou ruku, a nezffd-
ka devce utece s oblibenym mUencem. Pan Lesslie, kte ry je
obezmimen sezvyky Kafn'i, zase poznamenava: ,Bylo by chy-
bou domnivat se, ze Otec prodava dceru stejnym zptiSObem
a se stejnou autoritou, jako prod£tva kravu." Jestlizc se u nej -
primjtivnejsich jihoafrickych K.fovaku stane, re ,.divka vyros-
te v renu drive, nez je zasnoubena, k cemuz doch{tzi jen veli-
cc zridka, musi si napadnik ziskat souhlas jak od ni, tak od
roruci'1".20 Pan Wjnwood Reade pro mne nashrom£tzdil obdob-
ne udaje o cernosich v zapadni Africe a sdelil mi , ze ,.zeny,
alespon u nckterych intcligentnejsich pohanskych kmcnu,
bez nesmizi ziskavajf za maniela muzc svych snu, i kdyz se
nepokh1da za vhodne, aby zena poz.adala muze o ruku; doka-
zf se zamilovat a vylvaJet nezne, v:lsnive a verne vzlahy".
A mohl bych uvest jcstc dalsi podobnc pripady.
Vidfme tedy, ze zeny divocht':1 nejsou, pokud jde o manzel-
stvi, v takovem podrucl, jak secasto u v(tdelo. Mohou svcst mu-
ze, ktery se jim libi, a nckdy i odm itnout toho, ktereho nechte-
ji, a to bud' pred svatbou, nebo ai po svatbe. Jednosmerny vyber
ze strany Zen by nakonec mohl ovlivoit znaky jedinc u dancho
kmene, nebot zcny si obvyk:Je nevybiraji jcn hezci muze, kle-
fi vyhovuji jejich vkusu, ale i muze takove, kterije dok{tzi nej-
lepe ubninit a uzivit. Dobre vybave ne dvojice pak obvykle mo-
hou vychovat vfce potomku nez dvoj icc mcne schopne. Jcste
vyraznejsiho vysledku by zrejme bylo dosaZeno te hdy, kdyby
byl vyber oboustranny, tedy pokud by si pritailivejsi a silnej-
si muzi vybirali krasnej~i zeny a naopak. A pnive tento zpu-
sob oboustranneho vyberu nejspiSe u lidi existoval, zcjmena
v nejranej sich obdobich nasich dlouhych dejin.
Budeme se nyni ponekud podrobn ~ji zabyvat urcitymi zna-
ky, ktere odlisuji nektere lidske rasy jednak od sebe navzajem,
jednak od ostatnich zivocichu, konkre tne vetsi ci mensi ztni-
tou ochlupenf tela a barvou kuze. Nebudeme se jiz zminovat
o vellcych rozdilech v rysech obliceje a ve tvaru lebky, nebof
jsme si v minule kapitole ukazali, jak ruzne je v techto ohle-
dech pojetf krasy u jednotlivych ras. Za temito znaky tedy
Sekunddrnf pohlavni maky clo veka - pokracovani 283
pravdepodobne stoji pohlavni vyber, ac koliv podle meho na-
zoru ne mame moznost zj istit, zda probihal ze strany muzu, ci
zen. Prave tak jsme jiz posoudlli hudebni schopnosti cJoveka.
Ztrata ochlupeni lidskeho tela
a jeho rust na obliceji a na hlavi
PodJc vJniteho ochJupe ni 61i Januga lidskeho zarodk:u a po-
dle rudjme ntarnich c hloupku, rozptyle nych v obdobf dospe-
losti po cele m tele, muzeme soudit, ze je clovek potomke m
nejakeho zivocicha, kte ry sc narodil ochlupe ny a zustal tako-
vy po cely zivot. Ztrata ochlupeni je pro cloveka nevyhodou
a pravdepodobne je pro nej skodliva i v horkem podnebi, ne-
bo( je tak vystaven slunccnimu zaru a bezpochyby take moi.-
nemu n{thle mu ochJazeni, zejmena za vlbkeho pocasi. Jak po-
znamcnav{t pan Wallace, p(avodni obyvatele vscch casti sveta
si s oblibou chninf hola zada a ramcna oejakoulehkou pokryv-
kou. Nikdo nepredpokhid{t, zc by hola kt1l.e mohla byt pro clo-
veka jakoukoliv bezprostredni vyhodou, a proto neni mozne,
ze by jeho tela pozbylo ochlupeni vlivem prirodniho vyberu .21
Ne mfune ani zadny dukaz toho,jak jiz bylo receno v predcho-
zi kapilolc. ze by nahota cloveka byla dusledke m pfimeho pu-
sobeni vn~jsfch klimatickych podminek nebo ~e by byla vy-
sledke m koreJace ruslU.
Nepfltomnost telesneho pokryvu je do jiste miry sekundar-
nim pohlavnim znakem, neboi ve vsecb castech svetajsou ze-
ny menc c hlupate DeZ muzi. Muzeme se proto duvodne do-
rnnivat, l.e o c hlupy na tcle clovek prisel predevsfm dusledkem
pusobeni pohlavniho vyberu . Vime, ze tv{tre nekterych druht:1
opic a velke plochy na hyZdich j inych druhu pozbyly ochlu-
peni, coz muzeme s jistotou pnCitat pohlavnimu vyberu, ne-
bof tyto plochy byvaji nejen pestre zbarvene, ale nekdy, jako
napnklad u samce mandrila a u samice makaka rhesus, jsou
u jedincu jedooho pohlavf mnohem pestrejsf nez u jedincu
opacneho pohlavi, predev~im pak v obdobf rozmnozovani. Pan
Bartlett mi rekl, ze jak daml. zviiata postupne dospivaji, tyto
 284
ho i~ plochy se zv~t~uj f v pomeru k velikosti jejich te la. Ke
ztnite ochlupeni v tech to pffpadech zrejme nedoSio proto, aby
ktiie by Ia hot ~. ale aby vyrazneji vyoikla jeji barva. Prove tak
sc zda, ze pusobe nim pohlavnfbo vyMru pfislo mnoho ptakii
o pefi na h lav~ a na krku, aby tak napadneji vynilda jejich
pest.re z barvena ku:le.
2eny v§ech ras jsou m~n~ chlupate nez muzi. z cehoz mu-
reme usoudit, ~e uny na§ich pololidslcycb pfedku byly prv-
ni, kdo castetn~ ztratil ochlupeni. Muselo k tomu ale dojit ve
veJmj davne dob~. jest! nd se ze spoletneho zakladu oddeli-
ly ruzne rasy. Jak nu§c zenskc predchUdky n~ postupne naby-
valy tohoto novcho znaku, nahoty te la, pfedavaJy ho j iste temer
stej nou me rou potomkCtm obou pohlavi, a prenos techto zna-
klt ludfz nebyl jako v pNpadc mnoha o zdob savdt a ptaku orne-
zen ani vekcm, ani pohlavlm. Neni nlc prekvapiveho na tom,
ze byla castcc;nu ztr:11<1ochlupeni na!H mi pred ky ch(Lpana po-
zitivne, nebot j smc videli, ze si nejrCtz nejsl zivocichove ceni
nescetnych podivnych znaku, klerycb oabyli prosti'ednictvim
pohlavnih o vyberu. Nenr ani nic prekvapiveho na torn, ze tak
Jze docilit i ponekud §kodlivych znakU, nebot vime, 1.e to byl
pfipad perf nekterych ptUku a parohu oe ktcrych j elen\1 111•
Jak jsem j iz dl'ivc uvedl , j sou samice nekterych lidoopu
ponekud me ne c hluputc na spodni casti tela nef samci. Zde
tcdy pozorujc mc jcv, ktery muzeme pokJadat za poeatek
ustupu ochlupenl. Pok ud jde o dovi"Senf tohoto procesu pii-
sobenim pohlavnfho vyberu, meli bychom si pfipomenout
novozela ndskc pl'islovi •.Pro vousateho muze se nenajde
U dmi rena". Y~ichni, kdo shledli fotografie c hlupate thaj -
ske rodioy, zajiste potvrdf, jak s me~n~ o~kl ive j e nadm~rne
ochlupenf. Siamsky 1v kn11 pry nejprve muse! podplatit jedno-
ho muze, aby byl ochoten ozeoit se s prvorozenou dcerou teto
rodiny, a ta pak pl'enesla svou chlupatost na potomky obou
pohlavi. 22
111 Viz Charles Dnrwin, 0 pohluvnlm vyb~ru, Academia 2005.
av Siam= dnc§nl Thajsko.
0 puvodu cloveko ScJamdaml polr/avnf vwky twvllw - pokracov(mf 285
Nektere rasy jsou mnohem chlupat!j~l ne! ostatnf, zejme-
na pokud jde o mute, ale nesmime predpokladat, ~e se r~!'
vice chlupa te, napflklad Evropa ne, zachovaly v puv~dn~Js1
podobe nez rasy bole, naprik lad Kalmykove nebo amer!c ti m-
diAni. Pravdcpodobnej§im vykJade m bude, re ochlupem Evro-
panu zpusobila castetna rcverze, nebo~ z naky, ktere se dlou-
ho dedily, m ivaj i sklon k reverzi. Yid~li jsme, ~e idioti byvaj i
velm i chlupati a take v j inych znacfch u nich easto docbazi
k reverzi smerem k niBim zivoeichum. Nezda se v~ak. ze by
na reverzi znaku melo vliv chladne podnebi, snad jcn s vyjim-
kou cemochu, ktei'i po nekolik generaci vyrust.ali ve Spoje-
nych statech2 \ a patrn~ i s vyj imkou Ainu, zij fcfc~ na s~~er­
nich ostrov,e ch japons keho souostrovi. Zakony ded tc nost•JSOU
v~ak tak slozite, zc jen rn(tlokdy pochopfme jejich pusobenL
Pokud je hu st~i ochlupe nl ne kterych ras vysledkcm reverze,
ktere n~zabranila Mdna forma vyberu, pak jiz nenf nic pozo-
ruhodocho na neobycejnc prornenlivosti tohoto znaku, a to
i v ramci j cdn~ rasy. 24
Co se ryce vousu, muzeme se obrtitit k n a~emu n ejlep~lm ~
voditk:u, k primarum, a zjistime, ze jsou vousy mnoha drubu
stejne dobre vyvinuty u jedincu obou pohlavf, ale u jinych
drubu je bud majf pouze samci, nebo j e majl samci dem nez
sarruce. Na zaklade teto skuteenosti i podivu hodncho uspora-
dani vousu. stcjne tak jako pestrych barcv chlupu na hlavach
mnoha opic, muieme s velkou pravdepodobnosti usoud it, jak
j iz bylo vysv~tleno, ze samci nejprvc zfskali sv~ vousy j ~o
ozdobu prosliednictvim pohlavniho vybCru au JC vc v~~me
pi'ipadu pfenaseli stejnou nebo temer stejnou ~~rou_ n~ ~o­
tomky obou pohJavL Od Eschrichta vfmelj, _IJ.e JC oblleeJ ~td:
skeho em brya muZ.Skeho i zenskeho pohlav1 pokryt hustyrru
chloupky, zejmena pak kolem ust, z ~eho~ ~ufe_ vyply~at, ze
pochazlme z nejakeho predka, jehoz same• • sam tee me h vou-
sy. Na prvni pohled se proto zda byt pruvd<5podobne, ze m~z
si zachova l vousy jiz odedavna, zatlmco ~ena vousy ztrattla
v dobe, kdy vymizelo temer cele ochlupenf jcj fho t~la. I bar~~
vousu tide zdedj)j od nejakeho lidoopiho pledka, nebof v pn-
 286 0 prlvodu t lovlkl1
padech, kdy majf vlasy a vousy rozd.Ilny odstin, j sou u vsech
opic i u clov~ka vousy vzdy svetlejsi nez vlasy. u vsech pri -
matu, u kterych jsou samci vousatejsi nez samice, vousy pin~
az
nariistaji v dospelosti, stejn~ j ako u cloveka; a je moine,
Ze se na cloveka preneslo pouze posledni stadium tohoto pro-
cesu. Velka promenlivost vousu v ramci tcze rasy i v n1mci
riiznych ras vsak na druhe strane naznacuje mozne pusobe-
n{ reverz.e, neboi davno zmizele znaky se take mohou znovu
objevit.
Nesmfme ale ani pre hU7.et rol i pohlavniho vybe ru , nebof
vfme, ~e si muzi bezvousycb divochu s nesmirnou peci od-
stranujf kaZdy ch loupek ze sveho obliceje jako neco odporne-
ho, zatimco muzi vousatych ras jsou na sve vousy velmi hrdf.
2eny zrejme tyto pocity sdil~jl. a je-li tomu tak, pak se tez-
ko mohlo stat, ze by pohlavnf vyber nesehral v clrlvejsrch
dobach vyznnmnou roli. Je take mozne, ze dlouhodoby zvyk
vytrhtiv(U1f chloupku mohl nakonec zanechat zdede ny vliv.
Dr. Brown-Sequard dok(tzal, ze kdyz se s n~kterymi zviraty
zachUzi urcitym zpusobem, rna to vliv na jejic h potomky.
Mohl bych take uvest urcite doklady o zdede nych vlivech
mutiJace, ale skutec nost, kterou nedavno zaznamenal pan
Salvi n26, rna pro nase ucely mnohern vetSi vyzna m. Upozor-
nil totiz na to, ze pilani, ktefi jsou zmimi pro svuj zvyk oku-
sovat si prapory dvou prostredn.icb ocasnich per, majf tato
pera prirozene 0 neco kratsf.27 u cloveka nicmene k holenl
voust• a k ods trailovanJ chloupku oa tele zacalo dochazet
pruvdepodobne aZ tehdy, kdyz byl ten to porost uz tak mcne
vyrazny.
Je tefke uCi nit si predstavu o tom, j ak se u mnohych ras vy-
vinu l.y t~Lk dlouhe vlasy na hlave. Eschricht pripomimP 8 , ~e
u petimeslcnlho lidskeho plodu jsou chloupky na oblicej i
dem nez oa hlav<S, coz naznacuje, ze nasi pololidstf predkove
nemeli d louhe vlasy, kterych tudiz museJ clovek nabyt az
pozdeji. SvCdcf o tom i velke rozdHy v deice v1asti lid! rlJZ-
nych ras; cerno~i maji pouhy kudmaty pokryv hlavy, zatlm-
co nase vJasy j sou velmi dlouhe a v1asy puvodnfch obyvatel
Sekrmdd.mi pohlavnf vwJ..y { /ovlka - pokracovdni 287
Ameriky nezridka dosahuji aZ na zem. Nektere druhy rodu Se-
mnopithecusv maji Wavy pokryte pom~rne dloubymi cblupy,
ktere j sou zfejme ozdobou a byly z.fskany prostiednictvim po-
hlavniho vyberu. Stejny nazor muu me pravdepodobne rozsifit
i na cloveka. nebof vime, ze dlouhe vlasy jsou a vZdy byly ob-
d.ivovciny. D ukazy o tom najdeme v dllcch temer kafdeho bas-
nika; naprfklad apostol Pavel pravi: , Ta z zen je nejvice cte na,
jez je dlouhym vlasem obdafena." A vime take, i.e v Severni
Americe voli li nacclnika vyhradne na za.klade delky vlasii.
Barva pleti
u cloveka chybi nejprukaznej sf dok lad 0 tom, ze by ke zme-
ne barvy pleti doslo na zaklade pusobe nf pohlavniho vyberu,
nebof u vetsiny ras se muzi a zeny v tomto ohledu nelisi
a u ostatnich ras se li st je n zcela ne pa trne. Na druhe strane
z mnoha jiz uvede nych udaju vi me, ze lid~ vsech ras pokla-
dajl barvu pleti za nesmime dulezity prvek krasy, a tudiz jde
o znak, ktery se se v~ i pravdepodobnosti mohl pozme nit vy-
bere m, jak se stalo v nes~etnych pfipadech u niz~ich ZivoCi-
chu . Predstava, ze uhlova ceri1 cernochu byla ziskana vlivem
pohlavniho vyberu , se na prvni pohled jevl jako pusty nesmy-
sl, avsak nescetne analogie toto hledisko potvrzuji a vime, ze
cernochum se barva jejich pleti velice Ubi. Ex.lstuje-li u sav-
cu mezipohlavni rozd£1 ve zbarveni, je samec casto cerny ne-
bo mnobem tmavs i nez samice a 71llezi jen na forme dedic-
nosti, zda se ten ci onen odstin prencse na jedince obou ci
pouze jednoho pohlavf. Je aZ s m~s ne, jak se c bvostan cerny
(Pithecia satana.\·) svou uhlove cernou srstf, probleskujicim
ocnim belmem a vlasy nahore rozdele nymi pesinkou podoba
miniature cemocha.
Barva obliceje se u ruznych druhu opic mi mnohern vice
nez u jednotlivych lidslcych ras; a dLt vodne se domnivame,
ze cerveny, oranzovy, modry, bily a cerny odstin jejich kuze,
v Hulmani, does Presbytis.
 288 0 ptivndtt clovlka
i tehdy, j e-li u obou pohlavi stejny, a pestre zbarve nf srsti
i ozdobnc cho mllce chJupu na hlave byly ziskany puso benfm
po hlavn1ho vybe ru . Skutecnost, ze po fadi objeveni se ruznych
znakii obecne odpovfda poradi, v j akem se v uplynulych ge-
ne racich postupne ruz ne z naky vyv ijely, a skutecnost, ze se
novorozene deti vet~ iny ras zda!e ka tolik nelisi barvou pleti
jako dospell jedinci, acko liv ne maji na te le zadne cblupy, nllm
naznacuje, re jcdnotlive rasy z1ska1y sve barevne odstiny az
pote, co pozbyly svcho ochlupeni, k cemui muselo d ojit jiz
ve velmi davne dobe.
Shrnuti
Lze shrnout, zc mu z zfskal vc tsf telesnou velikost, sflu, sta-
tecnost, bujovnost, a do konce i energ ii v jiz davnych dob(tch
a ze se tyto vlustnosti pozdeji j este posilovaly, z~jmena sou-
boji s rivaly o zcny. Vyssf intelekt a vets( dumyslnost muze
jsou zr~jmc vyslcdke m pfrrodniho vyberu a zdedenych vlivu
zpusobu zivo ta, nebo( nej zdatnej sf muzi do kaz a)i nejlepe uha-
jit a uz ivit sve zeny a po tomky. Pokud muzeme pri nesmirnc
slozitosti tc to proble matiky soudit, zda se, ze na5i lido opi prcd-
c i muzske ho pohlavf ziskali vousy j ako ozdo bu, aby tak mo h-
li okouz lit nebo vzrusitjcdince o pacneho pohlavi, a prcdal i j e
pouze muzskym po lomkum. Za stejnym ucelem pns ly reny
jako prvni o ochlupenf celeho tela, aJe tento znak pred avaly
potomkum obo u pohlavf temer stejnou merou . Je pravdepo-
dobne, ze se zeny zmenily za stejoym ucelem a prostrednic-
tvim pohlavniho vyberu i v jinych ohledech, a tudiz ziskaly
pnjemnejsl hlas a staly se kn1s nej simi nez muZi.
Zvhg tni pozornost si zaslo uf i skutecnost, ze pro lidstvo
byly vsechny podminky k pohJavnimu vyberu mnohem pl'iz-
nivej si ve velmi d avnych d obach, kdy clovek teprve dosahl
lidske podo by, nez pozdeji. Muzeme to tiz s jistotou soudit, ze
se clovek tehdy mnohcm vice ridil svymi pudovymi vasnemi
te
nez prozfravosti a rozumem. Jiste si v dobe zartive streziJ
svou zenu nebo zeny. Tehdy take nepraktikoval infantic idu,
Sekundam l pohlavnf znak:y clovl ka - pokracovdn.{ 289
sve zeny nepovazoval za pouhe otrokyne a s divkami se rov-
nez nezasnuboval j este v jejic h dctstvi. Na zaklade toho lze
soudit, ze k velkemu rozliseni lidskych ras, pokud hlavni ro-
li sehral pohlavnf vyber, doslo predev~fm v dobach ve lmi dav-
nych. Tento zaver mi m pak objasni pozoruhodnou skuteenost,
ze se jiz v nejranejsich obdobich, ze kterych marne nejake pa-
matky, lidske rasy od sebe lisi ly stejnc nebo temer stejne j a-
ko v dnesni dobe.
Nazory, ktere j sem zde rozvedl, o ulozc pohlavniho vybe -
ru v dejinach cloveka j este postn\daj f vedecke pl'esnosti . Kdo
neuzm\va te nto vliv v pripade nizsfc h z ivocic hu, pravdepo-
do bne neuveri ani tomu, co jse m v posledn fc h kapito lach na-
psal o c lo ve ku. Nemuzeme zccla bezpecne rict, zda se timto
zpusobem zme nil ten ci onen znak. Ukitzali j sme s i ovsem, ze
se lidske rasy lisi od sebe navzajc m i od svych nejblizsfch pfl-
buznych mezi nizsimi zivocichy urc itymi znaky, ktere jim pl'i
beznem zpusobu zivota nejsou u zitecn~ a kte re se s n ejvet~ i
pravdepodobnosti vyvinuly na ziklade pt:1sobcnf pohlavniho
vyberu. Videli j sme, ze !ide n ejprimitivnej ~ ic h prfrodnich na-
rodu obdivuji sve vlastnf charakte ristic ke znaky, napriklad tvar
lebky a obliceje , vystupujfcf Hc nf kosri, vc liky nebo plochy
nos, barvu pleti, delku vlasu, bezvousy oblicej a ho le telo ne-
bo husty vous atd. Je proto pravde podobne, re tyto i jine po-
do bne znaky sc pomalu a posrupnc zvyraznovaly dik.y tomu,
7.e si silnej si a scbopnej si muzi kmene, kterf dokazali vycho-
vat nej vice potomku, po mnoho generaci vybirali za manfel-
ky zeny, u nichZ byly urcite znaky nej vyraznej§i, a ktere pro-
to byly povrlovany za nejkras nej~i. Ja osobne j sem toho
nazoru, Ze ze vsech priCin, ktere vedl y k rozruzneni lidskych
ras a do urc ite miry i k odliseni cloveka a ni zsich 7.ivocichu,
by I zdaleka nejucinnej si pohJavni vybe r.

Kapitola X
CELKOVY PREHLED A ZAVER
Hlavni zavbry o .Zivoci~nem puvodu cloveka - Zpusob vyvoje -
Rodokmen cloveka - Ou~evnl a moralnl vlastnosti - Pohlavnl
vyber- Zaverecne pFipomlnky
K tomu, aby si ctenaf pripomenul nejdulezitejsi body teto pnl-
ce, postaci j iste strucne shrnuti. Mnohe nazory, ktere jsem zde
rozvinul , jsou zatim naprosto neoverene a nektere se pravde-
podobne ukazr byt zcela mylne. Vzdy jsem vsak uvedl duvo-
dy, ktere me k tomu ci onomu nazoru vedly. Pripadalo mj vel-
mi zajlmave dopatrat sc toho, nakoli k muze evolucni princip
osvetlit nektere slozitejsi problemy pfuodnich dejin clovcka.
Nespnivne udaje jsou pro vyvoj vedy nesmime skodlive, ne-
bof se casto dlouho traduji, ale nespravmi hlediska nemohou
napachat mnoho skody, opiraji-li se o nejakj dukaz, nebot kaz-
deho velmi potesi, muze-Ji prokazat j ejich nespravnost, a po-
kud se tak stane, uzavre se jedna z cest k omylu a casto se za-
roven otevre cesta k pravdc.
Hlavn1 zaver, ke kteremu tato prace dospe1a a ktery nynf za-
s tavajr i mnozi prirodovCdci, majlcf dostatecne zkusenosti na
to, aby si mohli uci.nit zdravy usudek, je ten, ze clovek pocha-
zi z nejake nizsi bytosti. Zaklady, na nichZ tento zaver spoci-
va, nebudou nikdy otleseny, neboi velice podobny zarodecny
vyvoj clovcka a nig ich zivocichU i nescetne shody v jejich
Cellwvy prehled a ztiJ•er 291
t~l esne stavbe, at jiz ryznamne ci zcela nedu lezite, dale pak
rudimenty, ktere se u cloveka zachovaly, a vyjimccne reverze,
k oimz u neho cas od casu docbazl, to v§e jsou nevyvratitelna
fakta. Vedelo se 0 nich UZ davno, ale az donedavna nam 0 pu-
vodu cloveka nic neprozrazovala. Dlvame-li sc na ne dnes, ve
svetle vedomosti o celem organickem svete, je jejich vyznam
nepochybny. Uvazime-li tento soubor udaju v souvislosti s ji-
nymi skutecnostmi, jako je napn1dad vzfljcmm1 podoba jedin-
cu teze zivocisne skupiny, jejich zemepisne rozsircni v minu-
losti i v soucasnosti a jej ich geologicka posloupnost, vyvstava
pred m\mi mocny evolucnf princip zcela jasne a pevne. Nelze
pripustit, ze by vsechna tato fakta mohla byt falc§na. Kdo ne-
chce sledovat prfrodru jevy bez souvislostf jako divosi, nemu-
ze nadale verit tomu, ze je clovek vytvorem nejakeho zvlft~ t­
niho aktu stvoreni. Musi uznat, ze uzka pribuznost lidskeho
zarodku napriklad se zftrodkem psa, d{tlc podobny tvar jeho
.lebky, koncetin a celeho tela s odpovidaj id mi CCtstmi tela ostat-
nich savcu, bez ohledu na to, k jakemu (l($elu je ta ci ona cast
uzivana, i obcasne znovuobjeveni nekterych utvaru, napfikJad
nekterych svalu, ktere se u cloveka normalne nevyskytuj i, aJe
ktere j sou bezne u ostatnich primatu, a mnoho podobnycb sku-
tecnosti, to vse mis nutne vede k zaveru, ze clovek a ostatni
savci pochazeji z jednoho spolecneho predka.
Videli jsme jiZ, ze se u cloveka neustale projevuji indivi-
dualni rozdily ve vsech castech tela i v rozumovych scbop-
nostech. Tyto rozdily neboli variace jsou zrejm~ vyvolavany
stejnymi obecnyrni pnCinamj a podlchajf stejnym obecnym
zakonum jako v pripade nizsich zivocichu. Take zakony de-
dicnosti jsou u cloveka i ostatnich Zivocichu stejne. Clovek
rna tendenci rozmnozovat se mnohem rychlej i, nez mu dovo-
Juji potravinove zdroje, a v dusledku toho je cas od casu vy-
stavovan krutemu boji o preziti, a prirodni vyber se tehdy uplat-
nujc co nejvice. Pro pusobeni prirodniho vyberu ncni treba
cele rady vyraznych zmen podobne povahy, aJe postaci i drob-
ne odcbylky u jedincu; a nemame take zadny duvod predpo-
kladat, ze u jednoho druhu must v~ i chni podlehat zmenam ve
 292 0 ptlvodu clovlka
stejn~ mire. Muzeme si byt j isti, ze zdedene vysledky dlou-
hodobeho uzlvanf Ci neuzivanf jednotlivych cast£ tela znac ne
p_om_a haji pu.s ?b:ni pnrodn{bo vyb~ru. Modifika.ce, ktere kdy-
st rmvaly SVUJ vyznam, se dedi jeste dloubo potom, co pozby-
ly svou funkci. Promen1- li se jedna cast organismu, rna to vl iv
ina jine ct1sti, a LO diky principu korc lace, 0 cemz svedc] moo-
he pozoruhodn6 prfpady souvztaznych deformaci. Nektere
zmeny se daji pric ist pfimemu a zrejme mu vlivu vocjsich zi-
votnfch podml nek, oaprfklad dostatku potravy, tepla a vlahy.
Konecn~. mno he znaky, af j iz nepaLTneho nebo nekte re i ve l-
mi dulezitcho fyzio logickeho vyzna mu , take mohou byt zfs-
kany prostrednictvim pohlavnfho vyMru .
C lovek, podobnejako kazdy jiny z ivocich, ma ncktera crstro-
ji, ktera, jak se nfun alespo/'1 pri nasic h omezenych zna lostech
zda, jsou zcela nepotfebna. a k u~itku mu nikdy neby la, a to
ani ve vyporudavani se s vnejs(mi zivotn1mi podminkami, ani
v ko munikaci s jedinci o pacneho po hlavi.. Tyto utvary ne lze
vysvctlit zadno u formou vyberu ani. dMicnosti vysledku je-
j ich uzfvanf ci neuzfvani. Vime vsak, l.e se u na.~ i ch domacich
ple~~n nekdy vyskytuji ~tne podivn e a vyrazne znuky, a kdy-
by .JCJtch nezname priciny pusobHy jednotne, zrej me by se tyto
zvl a~tnos ti rozsirily na v~ech ny jedince dane ho dJ·uhu . Muze-
ze
me je n doufal, jednou alespon cas rec ne pochopime prlciny
techto nahodnych modifikacf, zejmena diky studiu rCrznych
deformaci. Velkym pl'is li bem do budoucna j sou proto prace
badatelu - experimentatoro , jako je naprfklad pan Camille
Dareste. Vcelku mtiZeme jen ffct, ze pricina ka.Zde drobne
~eny a ~a.Zde dcformac~ tkvf daJeko splse v konstituci orga-
msmu nez v povaze vneJ~lch podminek, ackoliv nove a po-
z~e!lene_ p_odmfnky maji nesporne vyznnmny vliv na vyvolani
neJruz neJstch z men organismu.
Clovek dosahl sveho soucasneho postavenf vlivern faktoril
o nichz j sme prave pojedna li. a snad jeste pusobe n im daJSich:
ktere dosud nebyly objeveny. Pote, co se stal skuteene clove-
k~?"· ~~ ..~~ak ro~elil na nizne rasy, ci, j ak bycbom mohli vy-
stlzneJl n et, oa ruzne poddruhy. Nektere z nich, napfiklad cer-
Celkovy pfehled a zdvi!r 293
nossk)' a evropsky, jso u tak odlisne, re kdyby nekdo bez dal-
s.iho vysvetleni predal nekolik exemplafir mimozemskemu pfi-
rodovedc.i, bezpoc hyby by je povaZ.oval za samostatne druhy.
A prece si jsou vsechny rasy podobne v tolika bezvyznam-
nycb detail·e ch stavby tela i v tolika du~ev nich zvliistnostech,
ze lze tyto shody vysvetlit jcn dedictvfm po spolecnem pra-
predkovi; a bytost, ktera by jiz mela tyto charakteristicke vlast-
nosti, by si pravdepodobne zas lo uzila oznaceni , c lovek".
Nesmfme s i ovse m predstavovat, re bycbom pri sledova-
nim vzni ku jedne rasy z druhe i vsech ras z nejake spolecne
rasy mohli nakonec dojft az k jedi nemu puru nasich pl'edku .
Naopak, na kaZdem stupoj procesu premeny pre~fvali vsich-
ni lepe uzpusobenf jedinci, na rozdil od tech, kten byli vnej-
~ lm zivotn im podminkam uzpth obeni htrre. Byl to asi podob-
ny postup, .iakY sleduje clovek, kdyz si k c hovu nevybira
umyslne je n urcite jedjnce, ale chova vsechny oejlepsf a hor-
si vyfazuje. Pomalu a le j iste tak obmen uje sviij chov a neve-
domky vytvitn nove plemeno . Pokud te dy jde o preme ny zfs-
kane nezavisle na vyberu a vyplyvajicf ze zmeo orgarrismu
nebo z pusobu Zivota, ktere vyvolaly vnejsi podminky, zadny
par se nemirze zmenit mnohem vice nez ostatni pary zijfc£ v te-
ze oblasti, neboe neustale dochazf ke vzfuemnemu kfifeni.
Sledujeme-Li zarodecny ryvoj cloveka, homologicke shody,
ktere ho spojujf s nif.§imi Zivocichy, rudimenty, ktere si za-
choval, a reverze, kterym podleha, mu:leme si ve svycb pred-
stavach alespon castecne vybavit, jak asi vypadati nasi davni
predkove, a mtiZe mc je alespoi\ priblirne zaradit na jejicb
spnivne ntisto v z ivocisne soustave. Poznavame tak, ze clo-
vek pochazi ze ctvernohe, srsti pokryte a ocasate bytosti, kte-
ra ziJa p.ravdepodobne na stromech a obyvala Stary svet. Kdy-
by zkouma l celkovo u stavbu tohoto tvora prirodovedec, zaradil
by bo jiste mezi primacy, stejne jako jeste davnejsi predky
dnesnic h o pic Stare ho i Noveho sveta. Primati i vsichni ostat-
ni vyssi savci pochazej i pravdepodobne z oejakeho davneho
va~natce, ktery se postupne vyvinul z nejakeho tvora podob-
ncho oboj zivelnikCrm, a tento tvor zase vysel z Zivocicha bliz-
 294 0 puvod/1 clovcka
keho rybam. Zda se, ze v tajuplnem davnoveku byl spole~­
nym predkem v~cch obratlovcu nejaJcY vodni hermafroditni
zivo6ch, vybaveny zabrarni, ktery mel nejdulezitejsf organy,
jako je mozek a srdce, nedokonale vyvinute, nebo je§te vt1bec
neexistujicL Tento z ivo~ ich se podobal spiSe larve dnc§nich
morskych sumek nez ktcrekoliv jine mim zmime bytosti.
Pnjmeme-li tcnto z.<iver o puvodu cloveka, pak je pro nas
nejvetsfm problemem vysoka uroven nasicb rozumovych
schopnosti a mon11nfch kvalit. Kafdy. kdo uzm1va princip evo-
luce, vsak jiste pochopr, ze rozumove schopnosti vyssich ~ i ­
vocichl'•, ktcre majf stejny zaklad jako u cloveka, mohou byt
d{lle zdokonalovany. Tak napNkJad rozdH mezi rozumovymi
schopnostmi n~jakeh o lidoopa a ryby nebo mezi schopnost-
mi mravence a ~ervce je nesmlrny. u prece pro nas vyvoj tech-
to zivocich(Jneznarncnii Z.£tdny zvi<Hte obtizny problem; vZdyC
i rozumove schopnosti nasich domacfch zvfJat j sou promen-
live a tyto zmeny jsou dMi ~ n e. Nikdo nepochybuje o tom, ze
j sou rozumov6 schopnosti pro zvirata ve volnc prirode nanej-
vys dl'd ezite, col. pripravuje priznive podminky pro jejich roz-
voj cestou pfirodniho vyberu . Stej ny zaver lze vztahnout i na
~loveka; rozum pro nej byl nespom e nanejvys du lezity i ve
velml davnych dobach, nebof mu umoznil, aby si vytvoril rec
a pomocf nf se dorozumival a aby si vyn1bel zbrane, nastroje,
pasti atd. Diky tomu a s pomoci spoleeenskych instinktu se
clovek jiz davno stat ncjdokonalej si ze vsech zivych bytosti.
Rozumove schopnosti se vyvijely mnohem rychleji, kdyz
clovek za~a l uzfvat re~i . ktera je zcasti vysledkem instinktu
a zcasti vysledkem ucenl, ocbo( stale pouzfvaru i'eci melo ne-
spome zna~ny vliv na mozek a vyvolavaJo ded.icne zmeny,
kterc opet pusobily na zdokonalovani reci. Jak sprnvne pozna-
menal pan Chauncey Wright', lze v porovnanf s nizsJmi zivo-
cichy velky pomer objemu lidskebo mozku k velikosti tela pn -
cist zcjmena s.kutecnosti, ze ~ Jovek jiz davno uzival urcite
j ednodu~sf formy reci, tohoto obdivuhodneho mechanismu,
ktery pojmenovava ruzne predmety a vlastnosti a podn~cuje
tvorbu my~ l en ek, jcz by nikdy ncmohly vznik:nout z pouheho
Celkovy pfehled a zdver 295
vjemu smyshi, a i kdyby tak vznikly, nebylo by mozne je dale
rozvijet. V ys~i rozumove scbopnosti cloveka, napriklad uva-
zovani, zobeciiovani, sebeuvMomovanf atd., jsou zrej me vy-
sledkem dlouhodobeho zdokonalovani a cviku ostatnich ro-
zumovycb schopnosti.
Jeste zajimavejsi ot.azkou je vyvoj moralnich kvalit. Jejich
zaklad spoefva ve spoleeensk9ch instinktech, zahroujicich i ro-
dinne svazky. Jsou to nesmfme slozite instinkty au nizsich zi-
vo~i chu vedou k urcicym konkretnim projevum, ale j~jich jes-
te vyznamnejsirni slozkami jsou laska a poe it soucitu. Zvirata
vybavena spolecensk9mi instinkty se rada druzi, varuj i se na-
vzaj em pred nebezpecim a vsemozni$ jeden druheho brani a po-
mahaji si. 1\tto soun£llezitost necitl ke v~e m jedind 1m sveho
druhu, ale jen k pfislusniki1m v.l astn1ho spolecenstvi. Jeli koz
jsou tyto pocity pro drub velmi dtilezite, zrcjme si j e zvfrata
osvojila cestou pfirodniho vyberu .
Za mravnou muzeme povazovat tu bytost, ktera je schopna
zamyslet se nad svymi minulyrni ~ iny a jejich motivy a po
zvazeni s nekterymi souhlasit a jine odsoudit. Skute~ n ost, ze
~ l ovek je j edinym tvorem, ktery je tohoto oznaC:eni hoden, ho
ze vseho nejvice odlisuje od nifsich z ivocichu. Yc ~tv rte ka-
pitole j sem se vsak pokusil ukazat, ze smysl pro monllku vy-
vera z trvalych a vsudypritomnych spol~en skych instinkru,
dale z toho, jak cloveku zaJeZi na ldadnem ci zapomem mine-
ni ostatnfcb, a koneene z vyssi rozumovc cinnosti, pfi kte-
re zustavaji uplynule vjemy neobycejne zive. Prave touto tfe-
ti vlastnosti se clovek liSi od nizsfch zivocichu. Vzhledem
k tomuto dusevnimu stavu se ~lovek nemuze proste vyhnout
tomu, aby se neohHzel do minulosti a neuvazoval o budouc-
nosti a aby neporovnaval rninule vjemy. A pokud presto nad
j eho spolecenskymi instinkty nekdy prevladne chvilkova tou-
ha oebo vasen, bude tyto pozdeji zeslabene vjemy porovnavat
s vsudypfitomnymi spolecenskymi instinkty -a tehdy bude
zakouset onen pocit nespokojenosti, jaky po sobe zanecbava-
ze
ji vsechny neuspokojene instinkty, a rozhodne se, v budouc-
nu bude jednat zcela jinak. Tomu se aka svMomL Kazdy in-
 296 0 ptlvodu t'lovlka
stinkt, ktery je s ilnej~f nebo trvaJej~f nez jiny, vyvolava pocit,
ktery vyj adrujeme, kdyz nkame, ze bychom meti ucinit tak
a ne j inak. Kdyby se naprikJad ohat dokazal za.myslet nad
svym jednanfm, rekJ by si: , Mel jsem Uak to vlastne my ri-
kame o nemJ naveti'eneho zajice ohlasit, kdyz jsem ho videl,
a ne podlehnout chvilkovemu pokuseoi a pustit se za nim."
Spoleeenska zvirata jsou vede na neurCicym prani m poma-
hat prislusnfkum sveho spolccenstvi. ale mnohem easteji jsou
instinktivne vedcna k urcite mu jcdnanL Cloveka pohani stej -
na touha pomahat svym bliznim, ackoliv rna velmi malo spe-
cializovanych instinktC1, nebo dokonce vubec zadne. Od ni~­
sfcb zivocichLI se li ~f take schopnosti vyjadrit sva pfftni slovy,
kter{t ho mohou privest k pozadovane Ci poskytovane pomo-
ci. I popud nekornu pomoci se u cloveka znacne Jisf: nenr j iz
jen slepym instinktivnim podne te m, aJ.e je u nebo silne moti-
vovan ocekavanou pochvalou bliznfch. Dok<\zeme-li sami oce-
nit ci odsoudit a soucasne si zakJ(tdame na tom, zda nus oce-
nuji ci odsuzujr ostulni, prozivame pocity zalozene na soucitu
a soucit. jRk jsmc se presvMciJi, je jednou z nejvyznamncj-
sfch soucaslf spo lecenskych instinktu. Je sice z!skavan jako
instinkt, ale velmi se posi luje cvike m ci zvykem. Jelikoz vsich-
ni Jide touzf po stesli, ocenuji nebo odsuzuji jednotlive Ciny
podle toho, zda vedou ke §testf, C:i nikoliv, a protol.e stestr je
podstalnou soucastr obecne ho blaba, princip ,nejvyssiho s~s­
ti" neprfmo slouzi jako Le rner nejspoJehlivejsi meritko dobra
a zla. Jak se rozvijf schopnost usudku a pn byva zkusenosti ,
zacina clovek chapat j nepfimc mlsledky urciteho jednan( na
charakter jedince i na obecne blaho, a tebdy se verejne mine-
ni zamefuje i na osobnf ctnosti , ktere jsou vysoce ceneny, za-
timco opa~n e vlastnosti jsou odsuzovany. u mene civi lizova-
nych narodu jc vsak usudek cas to sveden na scesti, a vercjne
minenr pak schvalujc mnohe spatne zvyky a primitivni pove-
ry, ktere jsou pokladany za ctnosti, zatimco j ej ic h pomsen( je
chupano jako tczky zlocin .
Moralni vlastnosti jsou obvyk1e a zcela pnivem ceneny vi-
ce nez rozumove schopnosti . Musime si vsak byt vedomi to-
Celkovy pfehled a t.dver 297
ho, ze rozumova Cinnost, ktera m1m umoznuje zive si vybavo-
vat prozite vjemy, je jednim ze zakladnich, i kdyz drubotnycb
prvku svedomi. A to je nejsilnej si argument pro nutnost vse-
mozne Jcultivovat a povzbuzovat rozumove schopnosti kaZde
Lidske bytosti. Neni pochyb o tom, ze i clovek tupeho rozumu,
ale s dostatecne rozvinucymi spol e~e nsk,Y mi instinkty, muze
vykom1vat dobre ciny a mit s nad i dosti citlive svectorni. Ale
cokoliv dokaze ozivit predstavivost a posilit zvyk vybavovat
si a srovm1vat prozite vjemy, zjemnuje d ~\Je nase svedomi a mti-
re take do urcite miry nahradit slabe spolecenske instinkty.
Mon1Jni charakter cloveka dosahl sve dnesni urovne cas-
tecne take proto, ze se vyvinuly j eho rozumovc schopnosti,
a vytvofi lo se tak zdrave spolecenske minenf, ale hlavne pro-
to, ze se zjemnil a rozsfril jim pocifovany soucit, a to diky zvy-
ku, prfkJadu, vychove a sebe refl.cxi. Ne n{ nic ncpravdepodob-
neho na tom, ze se sklon ke ctnostem muze po del ~~ do be sveho
uplatilovani pre:naset na daJS.i gene race. U civili zovanejsich ras
mela na rozvoj morcilky silny vliv v.i ra v existe nci nejakeho
vsevedoucH1o bozstva. Koneckoncu, clovek nep.r ijima chvalu
ci hanu od ostatnicb jako jedine vodftko, i kdy:l. jen malo lidf
se dokaze z toboto vlivu vymanil, ale ncjspolehlivejsf pravid-
la mu poskytuje jeho vlastni presvedceni, overovane rozumem.
Nejvyssfm soudcem a vudcem je mu potom jeho vlastni sve-
domf. Zaklad c i vznik s myslu pro moralku tkvi nicmene ve
spolecenskych instinktech, ktere zahrnuji i soucit, a tyto in-
stinkty clovek bezpochyby ziskal podobne jako nizsi ~ivoci­
chove prosti'ednictvim prirodnfho vyberu.
Vira v Boha se caste uvadi nejen jako jcden z nejvetskh,
ale take nejuplnejsich rozd llu mezi clovekem a nizsimi zivo-
cichy. Jak j sme vsak vi deli, nelze tvrdit, ze je tato vira clove-
ku vrozena nebo ze vyvcra z jeho instinktu . Na druhe strane
se zda, ze vira ve vsudyprftomne duchovni sily je zrejme roz-
s1fena mezi Iidmi celeho sveta a zjevne vyplyva ze zoacnebo
rozvoje uvaZ.ovfmi a z nekterych jc~t~ rozvinutcj~fch schop-
nosti, jako jsou predstavivost, zvedavost a u~as. VIm, ze teto
predpokh\dane instinktivn1 vlry v Boha uzivali mnoz1 jako
298 0 pllVOdU cloveka
argumen tu k potvrzenf bo~i existe nce. Je to vsak znacne umlh-
leny nazor, nebot pokud bycbom ho prijali, byU bychom take
nuceni v~rit v existenci mnoha krutycb a zlovolnych duchli,
kteri jsou jen 0 neco malo mocnejsi nez clovek, nebof vira
v tyto duchy je ve svctc mnohem roz:Sirenejsi nez vira v dob-
rotiveho Boba. Predstava o jedinem a dobrotivem Stvoriteli
zrejme v mysli cloveka vznika aZ tehdy, kdyz dJouhodobym
pusobe nim kultury dosahnc vysokeho stupne vyvoje.
Ten, kdo uveril v zivocisny puvod c loveka, se prirozene ze-
pta, jak se evolucnl princip shoduj c s virou v nesmrtelnost
duse. Barbarske mlrody zadne takoveto jasne predstavy nesdf-
lej i, jak ukazal s ir J. Lu bbock, avsak argumenty opiraj id se
o p(•vodnl prcdstavy divochu pro mls nem.Yi, jak jsme videli ,
bud' ladny vyznam, nebo je jejich vyznam jen nepat:rnY. Jen
m ~Ho lid f asi trapf, ze neni mozne s presnosti urcit, ve kte re m
obdobl vyvoje jed ince, poC:fnaje prvnl stopou malicke bo za-
rodecneho v{tcku , se stava clovck nesmrtelnym tvore m; a ne-
vidlm tcdy Mdny duvod k tomu, proc bychom se mcli zvlas-
te trapit otazkou, kdy se v minulostj stal clovek nesmrte lnym,
nebof takovyto prcsny bod na stoupaj kfm organickem zebfic-
ku ne muzeme nikdy stanovit. 2
Jsem si vMom toho, zc zavery, k nimz jsem v teto praci do-
spcl, budou odsuzovany jako krajne protim1bozenske; ale te n,
kdo je bude odsuzovat, by me l take prokazat. proc je vysvet-
lovani ptivodu cloveka jako samostatnebo druhu vznikem
z nej ake nizsi bytosti na zaklade pusobeni zakonu variace a pri-
rodniho vybem chapano jako vfce protimibozenske nez vy-
svetlovanf puvodu jedince pomoci zakonii poube reprodukce.
Vznik druhu, stejne jako vznjk jedince, je prece soucasti one
velkolepe rady udalostf, ktere nas rozum odmita prij mout jako
pouhy vysledek slepe mihody. Nase mysl se proti tomuto za-
veru bouif, at jiz muzeme ci nemuzeme uverit tomu, ze kaz-
da nepatrna zmena v telesne stavbe, kafde uzavrene manzel-
stvi, kazde zasazene seminko a podobne jevy maji vsechny
nej ak)l zvl a~tni ucel.
Pohlavnf vyber byl v teto praci podrobne pojedm1n, neboi
jsem se snazil dokazat, ze v dejimich organickeho sveta sehral
Ce/kovy pi'ehled a zdver 299
dulezitou roli. Uvedomuji si vsak, ~e mnohe jeste zustava
nevyjasneno. Na nej nizsf zivocichy zrejme ne mel pohlavnl
vyber zadny vliv; tito zivocichove casto zustavaji po cely
Zivot pn sedli na jednom mfste nebo se v kdde m jedinc i
spojujf ob~ pohlavf nebo, coz je jeste dulezitejsi, nejsou je-
jich vnimani a rozumove schopnosti j este natolik vyvinute,
aby mohl d any zivoeich pocitovat lasku ci w livost nebo aby
byl schopen nejake volby. Kdyz vsak dospejeme az ke cle-
novciim a obratlovcum, a dokonce i k nejnizsfm tffdfun tech-
to podnsi, vidime j iz, ze tu pohlavnf vyber sehral vyznam-
nou roli. 1
U nekolika vetkych trid zivocisne riSe, ll SaVell, ptaku, plaztl,
ryb, hmyzu, a dokonce i u korysu, se rozdfl y mezi obema po-
hlavhni fldl te mer stejnymi zakoni tostmi. Skoro vsichni samci
sc dvori samkim ajedlne oni j sou take vyzbroje ni pro soubo-
je se svymi rivaly. Jsou obvykle vet~f a s.ilnejsi a maji pro ne
zcela nezbytne vlastnosti - odvahu a b~j ov nost. Pouze samci
maj f ruzna bJasova ci zvukova ustroji a zhizy vylucujicf zapa-
chaj id latky, nebo j sou u nic h tyto organy mnohe m vyv inu-
tejsi nd u samic. Krasli je ne konccne mnozstvi nej ruznejsich
ozdob a ty nejpesti'ejsf barvy, nezffdka usporadane v puvab-
nych vzorech, zatimco samice zadne ozdoby nemajL Lisi-li se
jedinci obou pohlavi ve vyznam nejsich castech tela, byvaji to
prave samci, kten j sou vybaveni zvla!tnimi smys lovymi orga-
ny, slouiicimi k vypatn1ni samice, pohybovy mi organy, po-
mahajicfmi samici dostihnout, a casto i uchopovacfmi organy
k jejimu ud..Zeni. Tyto rozlicne organy, ktere samci pomahaji
samici okouzlit a udrzet si j i, se velmj casto vyvfjeji pouze
v jednom obdobi rolcu, a to v dobe parenL V mnoha pripadecb
seve vetsi ci mensi mire prenaseji i na sarnicky, u kterych se
casto vyskytuji jako pouhe rudimenty. Po vyklesteoi samci
tyto znaky ztraceji nebo se u nich ani nikdy neobjevi. Obvyk-
le se nevyvijeji v utle m mladi, a le objevuji se kratce pred tim,
nez samec dospeje a je schopen rozmnozovani. Proto jsou si
1 Viz Charles Darwin, 0 pohlavnim vybl:!ru, Academia 2005.
300 0 puvodu i!loveka
mJad'ata obou pohlav( vetsinou velmi podobna a samice se
svym mlad'atum trochu podobajl po cely zivot. Skoro v kazde
pocetne tftde se setkavame s nekolika vyjimkami, kde doslo
k temer uplnemu prevnkeni znakit charakterizujicich jednot-
liva pohJa vi, a samicky tudiz nabyvaj i podoby, ktera je u jinych
druhu vlastni samdtm. Tato prekvapujici jednotuost v zako-
nech, ktecyrni se fldi mezipohlavni rozdfly v tolika nesmirne
odlisnych rridach, je zcela pochopitelm'i, plipustime-li, ze tu
pusobi jedna spolecn{L pN6na, a tou je pohlavnf vyber.
Pohlavoi vyber z<'ivisl na prevaze urcitych jedincti nad ostat-
nimi jedinci stejneho pohlavi pri rozmnozovani daneho dmhu,
zatimco prirodni vyber je podminen uspechem jedincu ktere-
hokoliv pohlavi a vekove skupiny vzhledem k obecnym zivot-
nim podminkam. Souboj v ramci pohlavolho vyberu je dvo-
jiho druhu: bud' probiha pouze mezi jedinci stejneho pohlavi,
obvykJe mezi samci , a jeho d iem je odehnat nebo zahu bit sou-
pere, pricemz samice zustavajf pasivni', nebo sice probiM me-
zi jedinci stejneho pohlavi, ales cilem upoutat nebo okouzlit
jedince opacneho pohlavi, obvykle sarnice, ktere v tomto pn-
pade uz nejsou pasivn i, ale vybfJaji si pritazlivejsi pattnery.
Tento typ vyberu je jiz podobny vyberu, ktery vetsinou neve-
domky, aJe ucinne provadf clovek se svymi domacimi zviJa-
ty, kdyz bez jakehokoliv umyslu pozmenit potomstvo chova
po dlouhou dobu jen ty nejhezci nebo nejuzitecnejsi jedince.
Zakony dedicnosti urcuji, zda se znaky ziskane pohlavnim
vyberem j edinci jednoho ci druheho pohlavi budou prenaset
pouze na potomky stejneho pohlavi, nebo na potomky obou
pohlavi, a rozhodnou i o tom, v jakem veku se budou tyto zna-
ky vyvijet. Zda se, ze se zmeny, k nimz dochaz£ v pozdnim
veku, obvykJe prenaseji jen na jedince claneho pohJavi. Roz-
manitost je nezbytnou podminkou pro pusobeni vyberu a je
na nem zcela nezavisla. z toho vyplyva, ze nektere odchylky
teze obecne povahy byvaJy casto vyuzity a nahromadeny pu-
sobenim pohlavniho vyberu v souvislosti s rozmno.Zovamm
druhu i pusobenim pfirodnibo vyberu v souvislosti s obecny-
rni zivotnimi podrninkami. Proto mtizeme sekundarni pohlav-
Celkovy pfehled a zaver 301
ni znaky, jestlize jsou preneseny rovnornerne na jedince obou
pohlavi, od beznych druhovych znak(t odlisit jen na zakJade
analogie. Promeny nabyte prostfednictvim pohlavniho vybe-
ru byvaji nekdy tak vyrazne, ze se casto stavalo, ze bylijedin-
ci obou pohlavi jeclnoho druhu kJasifikovcini jako dva odlisne
druhy, Ci dokonce dva ruzne rody. Tyto m'ipadne mezipohlav-
ni rozdily musf mit nejakY velkY vyznam; a vfme, ze nektere
sekundarni pohlavni znaky mohou danemu zivoCichovy zpu-
sobovat nemale problemy, ba ho nekdy i ohrozovat na zivote.
Vira v silu poblavnlho vyberu se opin'i prevazne o nasledu-
jici uvahy. Nektere znaky se vyskytuji vyhradne u jedincu jed-
noho pohlavi, coz jiz samo naznacuje, ze j sou pravdepodob-
ne spjaty s aktem rozmnozovani. V neseetnych priklaclech se
tyto znaky pine vyvljejf teprve az v dospelosti a casto jen v jed-
nom rocnim obdobi, vzdy v clobe parent. Samci, az na neko-
lik malo v)ijimek, jsou pri dvoreni aktivnej~i. j sou lepe vy-
zbrojeni ruznymi zbranemi a jsou vice zdobeni, aby byli pro
samice pritaZ.livejsi. Za zvlastni pozornost stojl skutecnost, ze
si pri predv{tdeni se pfed samickami davaji nesmirne zruezet
a pritom se tak mimo obdobi namluv chovaji jen zn.clkakdy ci
vubec ne. Nelze verit tomu, ze by to vse by lo naprosto bezucel-
ne. Konecne, u nekterych ctvernohych savcu a ptaku marne
jasne doklady toho, ze jsou jedinci jednoho pohlavi schopni
pocHovat prudky oclpor nebo nesmirnou naklonnost k urcitym
jedincum opacneho pohlavi.
S ohlede m na vsechna tatofakta i nazrejme vysleclky neuve-
domeleho vyberu, ktery provadl clovek pri domestikaci zvi-
rat a rostlin, pokladam za temef jiste, ze kdyby se jedi ncijed-
noho pohlavi po mnoho generaci kfiZili jen s urcitymi jedinci
druheho pohlavi, kteff by vykazovali nejakou zvh\Stnost,jejich
potomci by se pomalu ale jiste menili podobnym zpusobem.
Nepokousel j sem se zastirat, ze az na vyjimk.y, kdy je znacm'i
pfevaha samcu nebo kdy vladne polygamie, vime jen velrni
malo 0 tom, co je vlastne pricinou tobo, ze se pritazlivejsim
samcum podafi h~pe ne:l. jejich mene pfitazlivym rivalum po
sobe zanechat vice potomstva, ktere dedi jejich prekrasne
 302 0 ptivodu c/oveka
ozdoby a jine puvaby; ukazaJ jsem vsak j iZ, ze je to pravde-
podobne tim, ze si sam ice, zejmena pak zdravejsf sam ice, ktere
v dane sez6ne mfvaji mlad'ata jako prvnf, vybirajl nejcn pl'i-
tazlivejsi, ale i zdravejsi a v bojfch vftezlci samce.
Mame sice presvedcive dukazy, re s i ptaci libuji v pestrycb
a krasnych predmetech, jako naprikJad australSti lemcici, a vi-
me zcela urcite, ze dokazf ocenit zpev, a prece me neusrale
udivuje skutecnost, ze samicky mnoha ptaku a nekterych sav-
cll maji dostatecny smysl pro kr{tsu, aby mohly ocenit ozdo-
by, ktere zcela duvodne pripisujeme pohlavnlmu vyberu. Jes-
te podivuhodnej si je pak tato schopnost u plazu, ryb a hmyzu.
Je vsak pravda, ze 0 rozumovych schopnostech nizsfch zivo-
cichtl toho vime velmi m{Lio. Nemureme napfikJad predpo-
kladat, ze by si samci rajek nebo pavu davali zalezet jen tak
pro nic za nic na tom, aby co nejkr{tsneji naprimili , rozlo7.ili
a rozvirili sve nadherne perf pi'ed samickami. Za pripomenu-
tr zde stoji prlpad zaznamenany v jednc z predchozfch kapi-
t~l, p~~kytnucy nan~jvys povolanym z nalcem, kdy nekoJik pa-
vJc pns lo o sveho m•lovanebo samce, a nez by se panly sjinym
samcem, ziistaly radeji vdovami. 11
Neznam vsak uzasnejsi priklad zdcjin prfrody, nezje schop-
nost sami.ce bazanta arguse ocenit nadherne stlnovanf v podo-
be ornamentti typu , kulicka v dulku" na obrovskem vejiri ocas-
nlch per a na lctktich snmce. Kdo se domnfva, ze byl samcc
bazanta arguse stvoren jiz v teto podobe, musi pripustit, ze
dlouha pera, kten1 mu zabranujf v letu a ktera samec prcdva-
df jen bchem dvorcni a nikdy j indy, a to zcela speciftckym
zpusobem, zlskal jako ozdobu. A pokud to uzna, musl dale
pripustit, ze samice arguse bylajiz pri svem stvoreni obdare-
na schopnosti tyto ozdoby ocenit. Muj nazor se od tohoto zave-
ru lisi pouze v tom, ze podle meho presvectceni ziskal samec
baZa.nta arguse svou krasu postupne dfky tomu, re si samice
po mnoho generacf vybiraly nejkn1sneji zdobene samce a je-
11
ll.~nto prip:ad je uvcden v ~6sti o pohlavnim vyb~ru u zvllat, ktcra u nas vy~la ja-
ko sumosla tna publikacc (Charles Darwin, 0 pohlavnlm vy~ru , Acade mia 2005).
Celkovy pi'elr/ed a zdvir 303
jich esteticJcY vkus se posrupne zdokonaloval cvieenim a zvy-
kem prave tak, j ako se zlepsuje vkus cloveka. U samce, kde
~fas tnou nahodou zustalo nekolik per nepozmeneno, muze-
rne jasne videt, jak se proste skvrny s nepatrnyrn hnedozlu-
tyrn stinovanim na jedne strane poznenahlu menf v nadherne
ornamenty typu ,kulicka v dulku", a j e skutecne velmi prav-
depodobne, ze se vyvinuly pn1ve timto zpusobem.
Kazdy, kdo uzmiva princip evoluce, a presto se nemuze smi-
fit s mys lenkou, ze si samice savcii, ptaktl, plazu a ryb mohly
osvojit vysoce vyvinuty vkus, ktery jim umoznuje ocenit k rft-
su samcu a vcelku odpovfda i na~ im predstavam krasy, by si
mel uvedomit, ze nervove bunky nejvyssfch i nejnizsich obrat-
lovcu pochazeji od spolecneho pi'edka tcto velkolepe skupiny.
Muze potom take pochopit, proc se urcite rozumove schopnos-
ti nejruznej sich a velmi vzdalenych zivocisnych skupin vyvl-
jely temer stejnym zpusobcm a dosahly temer stejne urovne.
Ctenar, ktery si dal tu pn1ci a prose] kapitoly venovane po-
hlavnimu vyberu, muze soudit, do jake miry j sou zavery, ke
kterym j sem dospel, podlozeny padnymi dukazy. Pokud me
zavery prijme, mtiZe je myslim bez obav aplikovat i na clo-
veka. Bylo by ovsem zbytecne opakovat zdc vse, co jiz by lo
i'eceno o zpusobu, jalcyrn pohlavni vyber zjevne pusobil na
lidskou spolecnost, na mu:le i na zeny, pr.icemz tak zpusobil
mezipohlavni rozdlly v telesne stavbe i v dusevnich schop-
nostech a take rozdily mezi jednotlivym i rasami i rozdfly me-
zi dne~n imi a dnvej simi forrnami cloveka.
Kdo uzm1 princip pohlavniho vyberu, bude muset pnpustit,
ze nervovy system nejen rldf vetsinu telesnycb fuokci, ale take
nepnmo ovlivnil progresivni vyvoj ruznych telesnych struk-
tur a urcitrycb rozumovych kvali t. Odvaha, bojovnost, vytrva-
lost, slla a telesmi velikost, ruzne zbrane, hlasova i zvukova
ustroji, pestre barvy a ozdobne pi'ivesky, to vse jedinci jed-
noho ci druheho pohlavi z(skali v dusledku vykonaneho vy-
beru, pusobenim lasky a zflrlivosti a diky schopnosti ocenit
krasu zvuku, barvy ci tvaru. V~echny tyto dusevni schopnos-
ti pak zjevne zavisi na vyvoji mozku.
 304 0 pllvodu clovi!ka
Clovek velmi dtikJadne uvazuje o rodokmenu koni, dobyt-
ka a psu, nez je sparuje, ale jde-)j 0 jebo v]astni manzelstvi,
je matokdy, polcud vubec, tak uvazlivy. Ridi se temer stejny-
mi podnety jako nizsl zi vo~ichove, ktei'i maji moznost vlast-
ni volby, i kdyz jc daleko predci v tom, ze si vysoce ceni du-
~evnich i moralnich kvalit. Silnc ho ale take pritahuje pouhe
bohatstvl ci lepsf spoleeenske postaveni. A pi'ece mure rozum-
nym vyberem prospcl nejen tclesne s tavbe a vzhledu svych
potomku, ale i jejich dusevnim a mon1lnim kvalit{un . Muzi
i zeny by nemcli vstupovat do manzelstvi, jsou-li dusevne ci
telesne menecenni, ale toto prani je pouhou utopii a nikdy se
ani castecne ncusku te~n f, dokucl dukladne nepozm1me zako-
ny ded icnosti . Kazdy, kdo je pomaha obj asni t, kona velmi dob-
rou vee. Az lide le pc pochopf zakony rozmnozovani a dedic-
nosti , nebudeme snad uz muset poslouchat, jak nevedomJ
clenove nasich zakonod{trnych sboru s opovr:lenim zamituji
navrh na prozkoumanf skodlivosti pribuzensJ<Ych snatku.
Velmi sl.ozilym problemom je rozvoj blahobytu lidstva.
Ysichni, kdo nemajf moznost ochra1t it sve deti pred stnida-
nim, by se meli zNct manzelstvi; ne bol' chudoba nenf jen ne-
smirnym zlcm, ale ~as to se jestc rozrusta tim, ze vede k Jehko-
myslnym snatkum. Na dru he stranc vsak, jak poznamenava
pan Gal ton, by m enece n nej ~ i ~ lenove spolecnosti mohli vytla-
citjeji dokonalejsrjedincc, kdyby se manzelstvi zdrtovali pou-
ze uvazlivi lide. Clovek stcjne jako kafdy jiny zivocich dospel
ke svemu dn e~ nrmu postaveni na vyvojovem zebncku bojem
0 preziti, k nemuz nutne vedlo jeho rychle rozmnozovani;
a jestli se rozmnozi j e~te vice, pak se obavam, ze bude vysta-
ven velmi tvrdemu boj i. V opa~n em pripade by propadl necin-
nosti a nadani lide by nedospeli o nic dale nez lide nenadanf,
a proto nesmi byt nijak brZdena pnrozemi rychlost pribytku
lidske populace, a~ko li v vede k mnoha oc ividnym zlum. Pro
vsechny lidi by me!lo existovat svobodne soupel'eni a zakony
ani zvyky by nemeJy bran it nejschopnejsimjedincum, aby se
pine uplatnili a aby mohJi vychovat nejvice potomku. Boj
0 prezitf sice je a vzdy by) dulczity, ale pokud jde 0 nejvyn r
Ce/kovy p1~eh/ed a zciver 305
slozky lidske povaby, pusobf zde mnohcm vyznamnej§i sily.
Monilni kvality se vyvijej i bud' primo, ci nepl':imo a mnohem
spise pod vlivem zvyku , rozumovych schopnosti, vychovy,
nabozenstvi apod. nez cestou prfrodnlho vyberu . Pnrodnimu
vyberu vsak mureme s jistotou pncitat spolecenske instinkty,
ktere jsou zakladem pro rozvinuti smyslu pro moralku .
Hlavni zaver, ke kteremu jsem v teto praci dospel, ze totiz
clovek pochaz i z nejakeho nizsiho zi vo~i ch a, bude mnoba li-
dem bobuzel pnpadat velmi ncchutny. A precc muzeme tezko
pochybovat o tom, z.e pochazime z barbartl. Nikdy nezapome-
nu, j aky (1zas se mne zmocnil, kdyz jsem na pustem a roze-
kJanem pobrezi Ohi'iove zeme poprvc s pati'il skupinku domo-
rodcu, nebo( mi ihned probleskla hlavou myslenka, ze takovi
j iste byli nasi predkove . Ti fide byli zcela nazi a pomaJovanf,
dJouhC vlasy meli zcuchane a vzru ~enlm jim tekla pena z (1st.
T varili se divoce, vydMene a neduverive. Neznali temer zad-
na remesla a jako divoka zver se zivili. tim, co dokazali ulo-
vit. Nikdo jim nevh1dl a nemeli slitovanl s nikym, kdo ne paliil
kjejk h malemu kmenu. Kdo nekdy spatril divocha v jebo pri-
rozenem prosliedi, nebude se jiz citit zahanben, bude-li muset
uznat, ze v jeho zilach koluje krev jestc prostslcb tvoru . Po-
kud jde o mne, byl bych radeji potomkem one hrdinske opi~­
ky, ktera se vrbla na obavaneho nepritele, aby zachrarula sveho
o~eliovatele, nebo potomkem onoho stareho paviana, ktery se-
behl z bor a vitezoslavne zachranil sve mldde z houfu uias-
lycb psu, nez potomkem divocha, ktery s rozkosf muci sve ne-
pratele, pfipravuje krvave obeti, bez vycitek svedorni zabiji
sve deti, s zenami j edna jako s otrokynemi, nezna nejmen~i­
ho ostychu a sam je otrokem nejprimitivnejsich pover.
Cloveku lze odpustit, citi-li ur~ i tou hrdost, ze se povznesl,
i kdyz ne svym vlastnfm usilim, d na samotny vrchol orga-
nickebo sveta; a skutecnost, ze se k nemu povznesl a nebyl
tam puvodne dosazen, mu snad muze dodavat nadeji, ze ho
v daleke budoucnosti ceka osud jeste le psi. Nezaby vfune se
zde vsak nadejemi a obavami, ale pouze pravdou, pokud nam
ji tedy nas rozum dovoli odhalit. Sam jsem se snazil, jak nej-
306 0 puvodu cloveka

lepe jsem dovedl, prispet svymi dukazy k tomuto cili. Podle

~eho ~azoru vsak. m~sime pnpustit, ze pres vsechny sve
us~~ht1l~ vlastnost1, pres soucit, ktery citJ k tem nejponfie-
neJ~rm, pres.laskavost, kterou projevuje nejen ostatnim Iidem,
ale I t~m D~Jp~OStSh~ zivfm tVOftll~, i pfes SVUj tem~r bozsky DARWINOVY POZNAMKY
rozum, s rumz pronlld az k pohybum a slozeni slunecni sou- K JEDNOTLIVYM KAPITOLAM
stavy, pres vsechny tyto ufasne schopnosli clovek ve sve te-
lesne stavbe stale jestc nese nesmazatelnou pecee sveho nfz-
keho puvodu.

Uvod
1
Jclikot j sou dilo prvnich ~ti zmJnllnych nutori'l dobfe znam:i, ncmuslm zdc
uvad~t jejich nazvy. Dila dal§ich autoru v~ak nej sou v Anglii tolik roz!Hl'ena:
Dr. L. BUchner, .,Sechs Vorlesungen tiber die Darw inische Thcorie", 2. vyda-
nl, 1868, pi'clo:tc no d o francouzstiny pod n!1zvcm ,Co nf~rences sur In Theorie
Darwinienne.., 1869; Dr. F. Rolle, , Dcr Mensch im Lichte der Darwinische
Lchrc", I R65. Ncbudu se zdc odvolavat na vsechny au tory, klel'i se tim to u!ma-
tc m zabyva li ze stej neho uh lu pohledu. Napl'iklad G. Canestrini vclice zaji-
muv~ pojcdnal rudiment:im f znaky v souvislosti s ot6zkou puvodu i!lov~ka
(,Annuario d.ella Soc. d. Nul.", Modcntl, I 867. str. 81 ). Dal~i zajimavou praci
zverejnil v roce 1869 Dr. Francesco Barrngo. Tuto prtlce je ps{ma ital ~ky a nese
n:\zcv ,Ciovl!k, stvol'en k obrazu Boha, byl take stvofen k obmzu lidoopa".
1 Profesor H1ickel by! j ediny, kdo v dobl! vzniku teto pr:ice stud oval lema pohlav-

nlho vyMru a po vydan! , P(•vodu dmhU" si pine uv&lomoval jeho dulditost.

Svc zajimave (1vahy na toto lema zvei'~jnil v <!etoych praclch.

Kapitola I
1 ,Grosshirnwindungen des Menschen", 1868, str. 96. Zov~r tohoto autora, stej -
n~ jako zav~ry Gratioleta :t Aebyho tykajici sc mozk u, pojedna prof. Huxley
v dodatku k sedme kapitole.
1 ,Le~on sur Ia Physiologic", 1866, str. 890; uvadi to pan Dally ve svem dile

.,L'Ordre des Primates et Je Transformisme", 1868, str. 29.

3 Dr. W. Lauder Lindsay toto lema oMirn~ pojedual v ,,Journal of Mental Scien-

ce", rervenec 1871, a v .,Edinburgh Veterinary Review", ~crvenec 1858.

4
V ,,British Quarterly Review", 1. njna 1871, str. 4 72 by! tento mOj ndzor velmi
osLi'c as pohrd i\nim kritizovan , ale jelikof jscm nepou~il tcrminu iden tita, nezda
ze u
se mi, bych sedopustil o mylu. Myslfm, nemu~emejcn tak pi'ehlH.ct skutee-
 308 0 pti.vodu i!loveka
nost, '-«: rilzne iofckce ci jine pfcnosn~ choroby pusobi na dva od li~ne ~ivoei~­
ne druhy Stejnt! nebo temt!l' stejnt!.
'.,Naturgcschichtc der Saugethiere von Paraguay", 1830, str. 50.
6
Stejnc chutt! maji i '-ivocichove stojicl nu muohem n i~~im stupni vyvojoveho
'-ebi'icku. Pan A. Nicols mi sdl!lil, ~e v australskem Queenslandu chovnl tl'i
j cdince druhu Plwscolarctus cinereus, ktefl si, a ni~ by je to ucil, zamilovali
rum a l.abak.
7 11' Prot·csQr Wyman, in: .,Proc. Of American Acad. Of Sciences", vol. IV, 11.!60,
B•·chm, .,Thi.crlcbcn", kniha 1., 1864, slr. 75 a 86. 0 rodu Ale/es viz str. I 05.
Co sc tyee jinych podobnych tidaj u, viz str. 25 :. 107.
8
Dr. W. Lauder Lindsay, ..Edinburgh VeL. Review", ccrvenec 1858, si r. 13.
• Co sc hmyzu tyee, viz Dr. Laycock, .,On a General Law of Vital Periodici-
ty", British Association, 1842. Dr. Mncculloch (..Silliman's Nort11 American
Joumul uf Science", vol. XVll, str. 305) vidcl psa trpiciho ti'etidcnni zimnic!.
Pozdcji se jestc k tomuto temutu vrlitlm.
10
Dukazy jscm podal ve svcm dilc ,.Variution of Animals and Plants under
Domcsticution", vol. ll. str. 15, a mohl bych jcltl\ dodat mnohc dam.
Mare.~ e diversi.v gmeribus Quadrumrmtm/111sin e dubio dignoscunl fi•mina.l'
11
lumrcma.\' a ma rilm.v. Primum, credo, odoratu, po.\'fea uspectu. Mr. Youott, qui
diu in Hortis Zoo/ogicis ( Bestiariis) lllt'dh:u.v anima lium l'f'Ci f, vir in rdm.v obser-
vmuli.\' t'autu,\' ct .mgax. hoc mihi t:ertis~·im£• pi'O!Jllvit, et r uratores eju.l'dt>mlm.:i
ct alii I' mini.Uris confl rmaverunt. Sir Andrew Sm ith el Brehm notaba111 idem
in Cynoceplwlo. 1/lustrissimus Cuvier elium narral multa de hac re, qut1 111
opium; nihil fllrpius poles/ indican· inter omnia lrominibus et Quadmmani.r
cmmmmia. Narrot enim Cynocep!wlum quendam in furorem incidel't' a.\'{Jf!Cf/1
feminarum a/iquarum, sed nequaquam acccndi tanto furore ab onmilm.r.
Semper eliKehat jtmiores, et digno.w:ebat in turbO, et advocabot voce gestfique.
(Snrnci rimtych rodu pri mat(• bezpochyby rozcznujf lidskt! zeny od muM. Zu
prvt! zfcjm~ pocllc i!ichu, za druhc pak podlc vzhlcdu. Pan Youatt, ktery dlou-
ho pracovul v zoologicke zah rudc juko zvcrolckuf u je opatrny a bystry pow-
rovatcl, mi to s j istotou potvrdil a doh ll~i t ele ve srcjne zoologicke zahradc i j ini
tamnf o~etrovntelc taktez. Sir Andrew Smith u Brehm zaznamenali stejnou
skuteenost u pnviiinu. Skvcly Cuvier tukc o tcto v~ci mnoho oapsal, a to v tom
smyslu. ~c nic ohavncj~iho nemti~e naznai:\ovnt podobnost mczi lidmi a ost~t­
nlmi primaty. Vypravi se tak6 o jed nom pavilinovi, ktery kdyz spaffil n~jakou
Zc.nu, ale ne jakoukoliv, rozbl!snil se. VZdy si vybiral mladlii reny, pi'ed ktery-
m• sc chovRI naprosto oepl'il!etne a snazil se je pfivolat k.fikem i gcsty.) (Pozn.
pl'ckl.)
12
Tato poznlirn ka se tyka pavianti a lidoopu ajejlmi autory jsou Geoffroy Saint-
Hilaire a P. Cuvier, , Histoire Naturellc des Mammiferes", vol. I, .1824.
' l Huxley, .,Man's Place in Nature", 1863, str. 34.
14 , Man's Place in Nature", 1863, st.r. 67.
15
Uustrace l idsk~ho embrya (viz obr. I) pochlizf od Eckera, .,leones Phys.",
Darwinovy povuimky k jednotlivym. kapitoldm 309
185 1- 1859, tab. XXX, obr. 2. Toto embryo ml!filo pouze'deset ~ ek (I carka
= 1/12 palcc = 2,12 mm; pozn. pfekl.), a proto j c zobrazeno nl!kolikan;1sobnl!
vet~i. llustracc cmbrya psa pochlizl od Bischoffa, .,Entwicklungsgeschichte des
Hunde-Eies", 1845, tab. XI, obr. 42b. Jde o pctioasobne zvet~cni cmbrya sturc-
ho dvacet pet dnl. Vnit1nosti zobrazeny ocjsou a okoloi dcloha byla z obou
obrozki:1 vyjmuta. Na tyto i lu ~tracc ml! upozomil prof. Huxley vc sv~ pr:1ci
, Mun's Place in Nature".
str. 17.
11 Owen, .. Anatomy of Vertebrates", vol. l , str. 533.
lM ,.Die Grossh.imwindungen des Menschen", 1868, str. 95.
19 ,.Amllomy of Vertebrates", vol. II, str. 553.
,., .,Proc. Soc. Nat Hist.", Boston, 1863, vol. IX, slc. 185.
~ ~.,M a n 's Place in Nature", str. 65.
u Hruby nacrt teto kapitoly jsem napsaljiz pi'ed tim. ncljscm si pl'ccctl hodnot-
nou pruci G. Caneslriniho, .,Curaucri rudimentali in ordine all'originc del
l'uomo". in: .,Annuario della Soc. d. Nat.". Modena. 1867, str. 81. Jcho pr:1ci
jscm nesmlrnc zuvazfin. 0 tomto tcmutu take skv1\le pojednal Hlickcl, u to pod
nuzvem Dystclcologie ve svych praclch ,.Gencrclle Morphologic" u .,Schtlpf-
ungsgeschichte".
1 ' Ni!kolik dobrych poznamek k tomuto tcmatu viz Murie & Mivart, in: ..Tran-
sact. Zoolog. Soc:', 1869, vol.Vll, str. 92.
1 4 ,.Variation of Animals and Planl.~ under Domestication", vol. 11, str. 317 a 397.
Vh: take ,.Origin of Species". 5. vyd:\.ni, str. 535.
2 \ Napl'ildad p<~n Richard (,.Annalcs des Sciences NaL", 3rd series. Zoolog.,
1852. vol. XVlli, str. 13) popisuje a zobrazujc rudimenty svalu, ktery nazyv~
..nozni svnl ruky" a kterj je n~kdy podle j eho slew ,.nesmirne mulickf·. Jiny
svul, ktcry nuz.yva ,.zadni holenni sval", sc ji~ v n1ce ~l ovckn obvyklc ncnn-
chazl. ulc nekdy seve vice ~ i mcni:\ rudimentarni podobc mu~e znovu o~jcvit.
2~ Profcsor W. Turner, , Proc. Royal Soc. Edinburgh", 1866-67, str. 65.
27 Vi:t. ma pruce .,Expressit1n of the Emotions in Man and Animals", '1872,
str. 144.
2M Canestrini (,Annuario della Soc. dei Naturalisti", Modena, 1867, str. 97)
cituje Hyrtla, ktery vypovida o stejne veci.
19 J. Toynbee, .,The Diseases of the Ear", P.R.S., 1860, str. 12. Uz.nllvany fyzio-
log prof. Preyer rni sdelil, le nedlivno provAdel pokusy s vn~j~im uchcm a take
do~cl k temt!l' podobnym zaverilm.
30 Profesor A. Macalister, ,.Annals and Mag. of Nat History". vol. VII , 1871.
str. 342.
" Pan St. George Mivart, ,Elementary Anatomy", 1873, str. 396.
3l Viz take nl\k.lere poznamky a ilustrace u~f ~eledi Lemuroiuea ve sk.vele pn1ci
panu Murieho a Mivarta v .,Transact. Zoolog. Soc.", 1869, voi.Vll, str. 6:1 90.
 310 0 puvodu cloveka
33
,.Ober dnF; Darwinische S pitzohr", Archiv fUr Path. Anat. und Phys., 187 1,
StT. 485.
14
• .,The Expression of the Emotions", sir. 136.
)S Milllcr, .,Elements of Physiology", ang lick 'j pi'e klad z roku 1842, vol. JJ. str.
1117. Owen, .. Anatomy o f VeJtebratcs", vol. lll, str. 260; o stej nem jevu u mroze
viz .. Proc. Zoolog. Soc.", 8. listopadu 1854 . Viz take R. Knox. ,.Great Altists
and Anatomists", str. 106. Tcnto n~diment jc zjevne vetsi u cemoch u a pt"•vod-
nfch obyvatel Australic ncz u Evropanu. Viz C arl Vogt, ,,Lectures on Man",
anglicky pfeklad, str. 129.
36
Vjslcdky H um boldtovy pmcc o c!ichu jihoamerickjch domorodcu jsou d obfe
znfuny a byly potvrzeny jinjmi badately. Pan Ho uzeau (,.Etudes s ur lcs Facul-
tes Mentales", vol. I, 1872, str. 9 1) tvrdi, zc nekolikrnt ucinil pokus, ktcrym
dokitzal, !!.e ccmolli t1 imlirmi dokazi v noci poznat cloveka po cichu. Dr. W. Ogle
ucinil ni:!kolik pozoruhodnych pozonmlnf 0 spojitosti c ichu a zbt~rveni sli:t.ni -
cc ol fi1ktoricke oblasti i zharvcni plet i. Proto jscm v texlu poznamcnaJ, ze tmave
msy m;~ji l~pe vyvinuty ~i ch ne~ rasy sv~ll c. Vi z take .,Medico-Chirurgieal
Tnmsactions". London. vol. 1.111, 1870, str. 276.
11
,.The Physiology nnd Pathology of Mind", 2. vyduni, 1!!68. str. n4.
J • Eschricht, ,.Ober di e Hich tung dcr Haare am mtmschlichen Korpcr", in:
.,MUller's Archiv t1lr Anut. und Phys.", 1!!37, str. 47. Casto se budu k lomulo
velice zaj I mavcmu dflu vraccl.
3
~ Paget, .. Lectu res on S urgical Pathology", 1853, vol. 1., slr. 7 1.
~~~ Esch.richt, ..Ober die Richtu ng dcr Hanre am menschlichen Korpcr", in:
,.MUller's Archiv fUr Anal. und Phys.", 1837, str. 40, 47.
41
Viz mu prncc ,.Variation o f Aninmls and Plants under Domestication",
vol. n, str. 327. Profcsor Alex. Bmndt mi neduvno zaslal jest~\ jeden pnpad
otce a syna, narozcnych v Rusku. ktcn sc take vyznacova!i touto zv last nosti.
Z Pame mi ~slu li jcjich podobenky.
42
Dr. Webb, .,Teeth in Man und the Anthropoid Apes"; uvadi to Dr. C. Ct~rter
Blake v ..Anthropological Review", cervenec 1867, str. 299.
•) Owen, ..Anatomy of Vertebrates", vol. I ll, str. 320-321 a 325.
•• ..On th e Pri mitive Form o f the Skull", anglicky preklad v "Anthropological
Review·•. njen 1868, str. 426.
•s Profesor M ontegazza mi z Florencie napsaJ, zc nedavno studoval zadni slolic-
ky rliZiljCh Jidskych ras a do~el ke Slej nemu zaveru, tedy ze U civi!izovanjch
ras dochnzi k zakr~ov{mi zubu ~i snizovnni jejich poctu.
46
Owen, ,.An atomy of Vert ebrates", vol. Ill, str. 4 16, 434,441.
41
,Annuario della Soc. d. Nat.", Modena, 1867, str. 94.
·~ M. C. Marlins (,.De !' Unite O rgtmique", in: ,Revue des Deux Mondcs",
.15. ~ervna J 862, st r. 16) a Hllckel (,Oenerelle Mm·phologie", kniha II, str. 278);
oba upozornili nu tento rudiment, ktery miizc nl!kdy zpusobit i srnrt.
49
Co se dedi<!nosli tyc!e, viz Dr. Struthers, in: .,Lancet", 15. unora 1873; viz take
Darwinovy pozudmky k jednotliv.vm kapitoldm 311
jinc 1.ajimave pojcdnani tamtez, 24. ledna 1863, str. 83. Pokud vim, Dr. Knox
by! prvni anatom, kterj upozomil na tento zajhnavj jcv u l!lov~ka. Viz jeho
,.Great Artists and Anatomists", str. 63. Viz take duleiit~ poznwnky Dr. Grube-
ra, in: , Bulleti n de I'Acad. Imp. de St. Pctcrsbourg", vol. XII, 1867, str. 448.
so Pan St. George Mivart. .,Transact Phil. Soc.", 1867, str. 310.
so ,.On the C~ves of Gibraltar", in: , Transact. lntemat. Congress of Prehist.
Arch.", 3. setkUnf, 1869, str. 159. Profesor Wyman nednvno u ka:~.al (,,Fourth
AnnuaJ Report", Peabody Museum, 1871, str. 20). !e je danj otvor pntomcn
u 3 1 % !idskych pozustatkU zc starych vrstcv v z.t1padni casti Spojenycb statU
a na Ploridc. Casto se take vysky.tuje u a:m ochu.
n Quatrcfages k tomu ncdavno nasbiraJ duknzy...Revue des Cours Scienlifi-
qu cs", 1867- 1868,str.625. V roce 1840 Fleischmann vystoupil s lidskym z{trod-
kcm , ktery mel ocas i s obratli, coz neni vubcc b~l'.nc. Tento ocasek prostudo-
valo mnoho nczavislych anatomii na setkani pfirodovMcu v Erlangenu (viz
Marshall, ..Niedcrllindischen Archiv flir Zoologic", prosincc 187 1).
n Owen, .,On the Nature of Limbs", 1849, su·. 114.
54 Leuckart. in: Todd . .,Cyclop. of Anat.", 1849-52, vol. IV, str. 14L5. U ~lovc­
ka mcfi tcn lo organ vet~inou pouze ti'i !tl. ~est cl\rek, ale slejne jako jine rudi-
mentiirn i struktury jc vel ice vm·i:1bi lni, co se jcho vyv(~je a jinych vlastnnsti tyee .
'~ Viz Owen, ,Anatomy ofVertcbrutcs", vol. ITI, st r. 675, 676, 706.
st. Profcsor Bianconi se v nedavno publikovanc pruci s p1ok r6snymi rytinami
{,.La T heorie Darwiniennc et Ia creation elite indepcndantc", 1874) pokousi
ukazat, ze homologicke strukLUry vy~e uvedcnyc h n jinych pl'ipadii mM.cme
jasne vysvctlit na mechanickem principu. u to v souvislosti s jejich ui itim.
Nikdo jinj tak dobl'e neukazaJ , jak uzasne jsou tyto struktury pi'izpusobene ke
svcmu ul:elu; a toto pi'izpusobcni, jak vl!ffm, muzeme vysvctlit na z.illadc
pfirod niho vyberu. V uvaM ch o ki'idle netopyra (str. 218) uplatlluje, jak se mi
1,da, pou hy metafyzickj princip (s lovy Augusta Comtcho), konkret ne zacho-
v~nl ..celistvosti sav~i podstaty". Jen v n& olika pl'ipadech pojedn avn n~dimenty,
a to nld imcnty casteenc, napriklad mala kopyta prnsat a hov~tiho dobytka, kter.i
nedosahuji ai na zem. U nich pale poukazuje na jasny pn nos pro dane zivoei-
chy. Je ~koda, ze sc nezame1il i najine pfiklady, tl'eba na miniatumi z uby, k:tcre
sc u hov~ziho dobytka nikdy ncproi'ertavaji skrz d{asei\, nebo na bradavky samcu
ctvemohych savcu 6 oa ki'fdla nekterjch brouku, uv~zn~na pod srostJymi krov-
kami , na pozustatky pestiku a tyi!inek ruznych kvl!Lin a na mnohe d al~f pfipa-
dy. Ackoliv praci prof. Bianconiho nesmirn~ obdivuji, pfeslo semi :~.daji nazo-
ry vct~iny jinych pi'irodovedcu, Ze homologi cke slruklu ry nelzc vysvetlil pouzc
na principu adaptace, neoti'esi telne.
 312 0 p1lvodu <!low!ka
Kapitola II
1
B. A. Gould, , Investigations in Military tuld Anlhropolog. Statistics of Ameri-
can Soldiers", 1869, str. 256.
2
Viz Dr. Aitken Meigs, .,Cr.tni nl fonns of the American aborigines", in: .,Proc.
Acad. Nat. Sci.", Philadelphia, kv~ten 1868. Co se Australcu tyee, viz Huxley,
in: Lyell, ,Antiquity of Man". 1863, str. 87. 0 Havajcicb viz prof. J. Wyman,
,.Observations on Crania", Boston, 1868, str. 18.
3
R. Quain, ..Anatomy of the Arteries", Pfed mluva, vol. I, 1844.
• ,.Transact. Royal Soc. &linburgh". vol. XXIV. str. 175, 189.
',.Proc. Royal Soc:', 1867, str. 544; tak~ 1868. str. 483 a 524. Viz take 1866,
str. 229.
'' ,.Proc. R. Irish Academy", vol. X, 11:!68, str. 141.
7 24 , History of Greenland", anglicky pi'eklad, 1767. vol. I, str. 230.
.,Act. Acad. St. Petersburg", 1778, 2. cast, str. 2 17.
K Brehm, .,Thicrlcbcn", kniha I, str. 58, R7. Rengger. .,Saugcthicre von Para-
guay". slr. 57.
9
,.Vnrint.ion of Animals and Plut.s under Domestication". vol. IL, kapil.olu Xll.
10
.,.Hereditary Geni us: nn Inquiry into its Laws and Consequence.~". 1869.
11
Pan Bates v souvislosti s indiuny stejn6ho j ihoarnerickcho kmene poznmnc-
m'lva (,.The Nat.uralist on the Amazons", 1863, vol. II. str. 159): ,.Nena~cl jsem
ani dvujcdince, kterr hy rn~l i stejny tvur hlavy. Jeden rn u:l. m\SI ovalny oblicej
a jcmne rysy, dru hy byl zccht mongoll)idni typ se sirokymi a vystupujfcimi
licnfmi kostrn i, ~i mkym noscm a ~ik myma ol!ima."
11
Blumcnbach, ,.Treatises on Ant hropolog. "- unglicky preklad, 1865, str. 205.
13
Mit ford ..,History of Greece", vol. I, str. 282. Z jcdnc pas:lz.e Xenofonovych
..Memorabilia", kniha ll, 4 (na ktcrou me upozomil dustoj ny pan J. N. Hoare),
vyplyv:\, zc ve starem ({ecJtu se bl!~ni! tradovalo, ze si m;1 muf vybirat zenu
tak, aby mu porodila zdravc a silne potomky. ({cckj Msnfk T hcognis, kterj 1-il
kolem roku 550 pf. n. 1.. si jasnl! uv&lornoval, jakj pfinos by mel pro lidstvo
spravnc vedeny vyb~r. Vidi!l tak~. te bohaL~tvf l!asto mal'i pusobcni pohlavnf-
ho vybCru.
•• Godron, .,De I'E.sp('x:c", 1859, vol. ll, kni ha IU. Quatrefages, ,Unite de I' E.~­
p('x:e Humaine". 1861. Viz lak~ antropologickft pojednfuti in: ,,Revue des Cours
Scientifiques", I 866- 1868.
15
, Hist. Gen. et Part. des Anomalies de I'Organlsation", ve ti'ech vydanich,
vol. I, 1832.
"' Tyto zakony jsem l'udne pojednal v mem dlle , Variations of Ani mals and
Plats under Domestication", vol. U, kapiloly XXII a XXDI. M. J. P. Durand
nedavno ( 1868) zvefejniI hodnotny esej , De I' I n11 uence des Milieux". V sou vis-
losti s rostlinarni kladc velky duruz na kvalitu pudy.
17
B. A. Gould, ,,Investigations in Military and Anthrop. Statistics", 1869, sb·.
93, 107, 126, 13 1, 134.
Da rwinOI'Y pozndmky k j ednotlivym kapitoldm 313
1" Co se Polynesanu tyee, viz Prichard, ,.Physical Hist. of Mankind", vol. V,
1847, str. 145. 283. Viz take Godron, , De I'Espece", 1859, vol. II. ~tr. 2K11.
Mezi blizce pi'ibuznymi Hindy od hornlho toku fek:y Gangy a z Bengdlsku ex is·
tuji take znacne rozdil y. Viz El phinstone, , History of India", vol. I. str. 324.
IQ ,,Memoirs, An thropolog. Soc.", vol. m. 1867-69, str. 561. 565, 567.
:w Dr. Brakenridge, , Theory of Diathesis'', in: , Medical Times". 19. cervnu
a 17. cervence 1869.
2 1 Zdroje k temto nekolika tvrzenim jsem uvedl ve svc praci ,.Variutinn uf
Animals under Domestication", vol. II. str. 297-300. Dr. Jaeger• .,Obcr dus
Uingenwachsthum der Knochen", in: ,,Jenaischen Zeitschrift", knihu V. 11e~it
I.
22 B. A. Gould, , Investigations", 1869, str. 288.
2 -',.Siiugethicrc von Paraguay", 1830, str. 4.
2 ~ Alex. Walker...Intermarriage", 1838, str. 377.
~~·.,The Val'iation of Animals under Domestication". vol. l, str. 173.
2 7 ,Principles of Biology", vol. I, str. 455.
l x Paget, , Lectu res on Surgical Pathology", vo l. H, 1853, str. 209.
''' Jc velit:e z.vlastni, 'J.e namoi'nit:i nedohlcdnou tak daleko jako ostutnl lid~.
Dr. B. A. Gould (..Sanitary Memoirs of the War of the Rebellion", 1869, str.
530) to potvrzuje a vysvctluje to tim. zc jsou namofn lci zvykJI , dohlednout
pou:r.e na koncc vesel a spicku steznc".
" 1 .,The Variation of Animals under Domestication", vol. I, str. 8.
~· ,SUugethiere von Paraguay", str. 8, I0. S:1m jsern mel to §tcsti na vlastnf u~i
se pfesvCdcit o vynikajidm zraku puvodnich obyvalel Ohl\ov~ zeme. Viz take
Lawrence (,Lectures on Physiology", 1822, str. 404 ). Pan Giraud-Tculon ncd6v·
no nashrom:lznil velke mnozstvi dukazi't, svcdciclch o tom, !e pffcinou krt\t-
koz.rakosti je ,ustavicna prace v blizkosli oci".
J2 Prichard, , Phys. Hist. of Mankind", s odvolanim na Blumenbachu vl1
vol. I. 185 I, s tr. 3 11 ; s odvolanim na Pallase viz vol. rv. 1844, str. 407.
3.' Cituje to Prichard, .,Researches into the Phys. Hist. of Mankind", vol. V,
str. 463.
14 Hodnotny esej pana Forbesc hyl zvel'ejncn v .,Journal of the Ethnologicftl
Soc. of Lo ndon··, new series, vol. II, 1870. slr. 193
35 Dr. Wilckens (,,Land wirthschaft. Wochenblntt". c. 10, 1869) oedfivno zvcPeJ·
nil zajirnavy csej, ve kterem ukazujc, jak byla uzpusobcna dom:1cl 7.vlrut u
7. horsJ...)ich oblasti.
:r~ , Memoire sur les Microcephales", 1867. str. 50, 125, 169, 17 1, lli4-IIJM.
n Profesor Laycock shrnuje povahu tech n~jzaostalej~lch idiotu poj rncnovt\•
ni m themid (,Journal of Mental Science", cervencc 1863). Dr. Scou ( ..The Dcnr
and Dumb", 2. vydani, 1870, str. 10) t asto slcdoval mentlilnll posti1.cne, juk
cichajl k vlastnirnu j idlu. Co se tohoto tematu a ochlupeni idiotlltyce, vi:.-, tnk6
 314 0 ptivodu clovlka
Dr. Maudslcy, ..Body and Mind", 1870, str. 46-5 J. Pinel take uvedl zajimavy
pl'iklad chlu pateho idiota.
JK v me prnci "Variation of Animals under Domestication" (vol. ll, str. 57) popi-
suji ne zrovna v:dtcny p1ipad nadml!rncho poctu prsn1ch bradavek u zen. Tento
jev jsem pfisoudil rcvcrzi,jelikoz nadbyte!!ne bradavky byvaji rozmisteny syme-
tricky a j cliko! v jednom p1ipade se objevila i jedna funkcnj bradavka v obJas-
ti tfisel, a to u Zt:ny.jejiz matku me la take nekolik nadbyteenycb bradavek. NynJ
se ale dozvidfun (napriklad procc prof. Prcycra. ,.Der Kampf urn das Dascin",
1869, str. 45), ic tzv. llllllllllwe erraticae sc mohou objevit i najin ych ~stcch
tl!la, napi'ikJad na zlidcch. v potlpuzf ncbo na stehn u, a mohou davat tolik mleka,
u uZivf novorozencc. Pravdepodobnost, Zt: zde jde o pl'ipad reverze, se tedy
snizujc. Nicmene tuto mot nost stale jc~te nczam illim, nebot j i silne podporu-
je skuteenost, ze se ~aslo na jcdnurn prsu objevuji dve pravidelne umistene
bradav ky, u potvrdi lo mi to mnoho dopisovatc lu. Dobre vfmc, ze nektei'f lcmu-
ri maji po dvou bradavkuch 1111jcdnom prsu. Zazna menal jscm pl!t pfipadu, kdy
meli vice nd . dv~ brndav ky i mu2i (sumozi'l<ime. ~e jen rudimentfirni) - viz
.,Journa l o f A nal. und Physiolugy". I 872, st.r. 56, pffkJ ad uvedeny Dr. 1-landy-
sidem, kdy tuto zv la~t nost vykazovuli dvu bratfi. Viz ta ke pojednani Dr. Burte l-
se, in: ,.Re ic hert's and du lluis-Rcymnnd 's Arch iv.", 1872, str. 304. Jcden muz,
popsany Or. Bartelscm, ml!l pl\1 bnuJuvek. z nic h:l. jc<Jna byln umistl!na upro-
sti'ed bY.icha, pff mo nad pupkcm. Mecke l von l-lemsbach si mysli, ze ten to p!'ipud
odpovfd a prosl1cdni prsni ~laze nl!ktcrych nctopynt Cel.kem vzato by bylo vel i-
cc d ivne. kdyby se u ~l ovl!ku objcvovuly nadbytc~ne bradavky, uniz by ncjaky
lidsky pfedek neml!l bradnvek vice.
Ve vy!;c z.minl!ne praci (vol. II. slr. 12) take revcr1.i pi'isuzuji, ackoli v vel-
mi opalrnl!, caste prfpady nudbytccnych prstu u ~loveka a ril7.nych l.ivol!i-
chtl. Caste~nl! ml! k tomu pl'ivcdlo lvr7.eni prof. Owena, :l.e nt'! ktei'i ze skupi ny
Ichthyopterygia maji vice ncz pl!t prstu, a proto, j ak se domnivam, u nich do~lo
k navratu k dl'fvl!j~i podobl!. Prufcsor Gegenbaur (,,Jenaischen Zeitschrifi",
kniha V, se§i t 3, str. 341) ales Owenovym zaverem nesoub1asi. Na druhou str.t-
nu ale nevirn, co by brtlnilo uzntlni revcrzc v pf ipadech, kdy se na jedne ruce
objevi ¢ t ci vice prstu, kdyz diky Dr. GU nthcrovi vime, ze ploutve ryb rodu
Ceratoclu.r maj i na kaMe 1\lranl! kostnat:i rnmcna s kJouby. Dr. Zouteveen mi
sdl!lil, ze by! zaznamcn:\n pffpad l!loveka, kte,.Y mt'!l 24 prstiJ na rukou a 24
prstu na nohoul Tento jev je deu icny a myslel jsem si puvodnl!, u pok:ud jsou
nadbyteene prsty ampuwvany, opl!t dorustaji, st:ej ne jako prsty n.i1Jich obrat-
lovcu. Proto jsem se domn fvul, re jde o pi'ipad reverze. V drubem vyda11f me
peace ,.Variation of Animuls under Domestication" jsem ale vysvl!tli l, prol! jiz
toto donh tanl umpu tovunych prstl'l nepovazuji za spolehlive. Zastaveny vyvoj
a reverze j sou dva uzce souvisejlcl jcvy, a proto si zasluhuje pow most, :Ze ruznc
organy v rud:irnemarnim~i pozastavenem stadiu, jak.o jsou rozstep patra. zdvo-
jena dt\loha a td., byvajf l!asto doprovuzcny polydak.tyHsmem. To s presvedce-
Darwi11ovy pozndmky k jednotlivym kapitoltim 315
nlm tvrdili Meckel a Isidore GeoffiOy St.-Hilnire. V so ucasn~ dobl! ale bude
bezpccnejsi vzdat sc myslenk:y. ze jsou nadbytecne prsty ll cloveka navratem
k dl'ivej~imu s tavu.
Jo Viz zm'una pracc Dr. A. Farreho, ,.Cyclopaed ia of Anatomy and Physio-
logy". vol. V, 1859. str. 642. Owen, ,.Anatomy of Vertebrates", vol. ill, 1868,
str. 687. Profcsor Thrner, ,.Edinburgh Medical Jou rnal", unor I 865.
.....,An nuario della Soc. dei Naturalisti", Modena, I 867, str. 83. Profcsor Cane-
stri ni se k tomuto tematu vyjadfuje na 1.aklade tvr7.eni mnoha j inych autorit.
Laurillard poznamemivii, :Ge jeliko7. se selkal s naprostou toto,.nnsti ve rvaru,
vclikosti a spojeni obou lfcnicb kosu u nekolika lidi a tukc u nekterych lido-
opu, nemlde to pukladat za pouhou m\bodu. Dalsi esej nu toto t~ma zvcl'ejnil
Or. Saviotli v ..Guzzetta delle Cliniche", Torino, 1871, kdc uv:\df, ic stopy
ro7..delcni lic ni kosti muzeme spati'il na zhruba dvou procentcch lcbck dospe-
lych jedinci'1. l'Uk:\ take. 7.e j e teolo jev ~astej§i u progn6lnich lcbck, ni koli v
u Evropanu. Viz t:tkc G. Delorenzi, .,Trc nuov i casi d' uno mali a dcll'osso mala-
rc", Torino, 1872. Viz dule E. Morsclli, ,.Sopra tmu rarn anomalia dell'osso
malarc", Modena, 1872. Je~tl! pozdeji napsal pqjednani o roi'.delcnl tcto kosti
Gruber. Uvadlm tyt.o odkazy. nebot jeden kritik vyj:ldl'il nepodlozene pochyby
o mych lvrzenich.
4 1 Celou fadu pi'ipadi'1 podava lsid. Geoffroy St.-1-lilnirc, ,.Hist. des Anomali-
es", vol. Ill. str. 437. Jcden kritik (,,Journal of A nut. and Physiology", 187 1,
str. 366) mnc velice vycita, ze jsem nepojed nu l l!ctn~ zaznumenanc pfikJady
zastuvcni rtiSlU ruz nych ~aSll tl!la. f{fka, Ze podlc meteoric ,Jc kuZdy vyv!jcj{-
cl sc organ 11ikoliv prosll'edkem ke svemu clli, ale cilern samotnym". S tim ale
ncsouhlasim bc7. vyjimek. Pro~ by se odchylky nemohly objevit j i~ v ranem
stadiu vyvojc. ani~ by to melo nu tnl! vz.tah k reverzi? A pfesto mohou byt tako-
vcto odchylky zachovany a mohou sc nahromadit. budo u-li nejak prospBne,
napliklad i um, ~e zkrati a zjednodtiSi vyvoj. A pr-OC by se nemohly ~kodlive
anomalie, j ako napl'iklad zmenscne 6 nadmlru zvet~ene orguny, ktere ncmaji
nic spoleeneho s dl'ivl!j~im stavem vl!ci, objcvovat jak na poe:itku vyvojc, tak
v dos¢1osti?
4 1 ,.Anatomy of Vertebrates", vol. m. 1868. str. 323.
•J ,.Gcncrelle Morphologic'', 1866, kni ha 11, str. CLV.
•·• Carl Vogt, ,,Lectures on Man", anglick.Y pfckJad, 1864, str. 151.
·~Vi z C. Carter Blake, .,Antbropolog. Review", I 867, str. 295. Schaafthausen
ta mtez, 1868, str. 426.
46 ,.The Anatomy of Expression", 1844, str. 110, 13 J.
•1 Uv:\dl to pro f. Canestrini, ,.Annuurio", 1867, str. 90.
•H Tato dila si zasluhuji pozornost kuZdcho. kdo se chce dozvedl!t vice o varia-
bili te na§ich s valu a o jejich podobnosli se svaly ostatnlch primatu. Nasleduji-
ci odkazy se zabyvaji tematy zmJnenym i v m~ pruci: ,.Proc. Royal Soc.". vol.
X IV, 1865, slr. 379- 384; vol. XV, 1866, str. 24 1- 242; vol. XV, 1867, str. 544;
 3 l6 0 pavodu Clovlko
vol. X VI, 1868, st~. 524. M_ohu zde je~l~ dodat., zc Dr. Murie a pun St. George
Mtvart vc svc pnic t , Memmron the Lcm uroiden" (i n: ,.Transact. Zoo log. Soc.",
vol. VII. 1869, str. 96) ukaza li, jak oesmime proml!nJive j sou svaly t&:hto
fivol!ich(t, ncjnizsfch primatli. Gradacc svalu, pnpomfnajici svaly je~tl! nizsich
zivol!ichu, j sou ll lcmur(t lake be~.nc.
4
~ Viz tak~ prof. Muculister, in: ,.Proc. R. Iri sh Academy", vol. X, 1868,
str. 124.
'° C hamp ncys, in: .,Journal of Anal. and Phys.", listopad 187 1, str. 178.
" ..Journ al of Anal. and Phys.", kvl!ten J872, s tr. 42 1.
52
Profcsor Macalistcr (tamtcz, sir. 12 1) uspofiidu l svu pozorovunl a domn lv(t
se, ze svalovc anomiilie se vyskytujf pfedcv§im na prcd lokti a dale puk oa obli-
l!ej i, na nohou atd.
s.s D ustojny pan Dr. !Iaughton uviidf (,Proc. R. Irish Academy", 27. tervna
1864. slr. 7 15) pozoruhod ny pl'fpnd odchy lky v l idskcmjle.wr 1wllid.~ Lmwus
a dodovii: ,.Tento pozoru hodny pflpad dokladu, zc se u <'! lovl!ka n~kdy mohou
vys~ytnout svaly vlastnf makakovi, ale nejscm schope n url!i ~ zdu bycbom to
melt povazovat za vzcstup makaka k l!lov~ku. ncbo scstup clovi!ka k makako-
vi, nebo za hril:ku pllrody. Chapu to j ako zados ti u~i ni:!n i, kdy1tnk vyznarnny
anatom n tak za rputi ly odpurcc evolt.t~ nl teorie pi'ipou~ti tyto prvnl dvi:! moznos-
ti. Profe.'\or Macalister take popisujc (.. Proc. R. Irish Acad.", vol. X. 1864, str.
138) odchylky lidskeho flexor pollici.1' longus, pozoru hod nc svou podobnosti
odpovidajlclmu svnlu u ostatnich primlltLt.
Po zvcl'cj ni!ni prvnlho vydflni teto knihy vy~lo dam pojednun l pnna Wood u
34
v .. Phil. Transactions", IH70. str. 83, tykttilc! sc odchylek svalu lidskeho krku
rame~ a hru~i. Vc svcm (>Oj~ndni Wood uk azuje,jak ncsmiml! prom~nlive tyt~
svaly JSOUa Jllk easto a vclmi se tyto odchylky podobajf odpovldajlclm svaJum
tl iz~lch '.ivotichu. Svc poznatk)' shmuj c: .. Budu spokoj en, pokud se rni podn-
filo ukiizat nejdiUe:lit\!jM fon1ly, ktcre, kdyz sc v podobe odchylky vyskytnou
u l: lovt!ka, vykazuj i dostutc\!ni:! vyrazni:! to, co bychom mohli nazvat du ka:t:cm
Darwinovu p rineipu rcvertc l!i zaxonu d&l il!nosti.''
1
$ Zdroje tt!cbto tvnen! jsem uvedl ve sve pruc i ,Variation of Animals under
Domesticati on", vo l. II, str. 320-335.
50
Toto tema bylo pojcd nuno v kapito lc XXllJ, vol. II me pracc , Vruiation of
Animals under Domestication".
7 ~>~~ Uvadi to pan Lawson Tail, ..Law of Natural Selection", in: ,Dublin Quar-
' Viz nezapomenutel ny cscj diistojncho pana T. Malthuse, ,Essay on the Prin-
ciple of Pop ulation", vol. I, 1826, str. 6, 5 17.
, Variation of An.i mal.~ under Domestication" , vol. ll, str. 11 1- 113, 163.
58
59
Sedgwick, .,British and F'orcign Mcdico-Chirurg. Review", l!crvenec 1863,
str. 170.
60
W. W. Hu nter, .,The Annals of Rural Bengal", 1868, str. 259.
01
,.Primitive Marriage", 1865.
Tuto pasli~ komentujcjcden pisatel v i!usopise .,Spectator" ( 12. bfezna 1871,
61
Datwinovy pozndmky kjednotlivjm kapitolam 317
st·r. 320) n:isledovne: , Pan Darwin c!ti nutklini zavest novou teori i o l!loveku.
Ukuzuje, 1e instinkty vy~~!ch iivo~ichli jsou mnohem u~lechti lej~f oet 6ny
divochii, a citf se byt proto nucen opetovnl! z.west - ve smyslu s.kul~ne pravo-
vi!m osti, o ktcre, zd:i se. ncmfl an i poni:!tl - a ustanovitjako vMeckou hypote-
zu, zc c lovek na zaklade zlskiinl rozumu dol!nsne, av~ak nn dlouhou dobu morai-
ne ldesl, 0 l!emz sv&lci ruzne upadkove zvyky djvochu, predev§im pak co sc
man1.clstv! tyl!e. Co vfc fikii iidovske ul!en! o moraln lm upadku c lovcka hlta-
jlclho poznan f. ktere mu jeho nejvy~§i instinkt za.kuzuje?"
6
~ Viz ni:!kolik d obrych postl'chu k tornuto tematu: W . Swnley Jevons, ,A Deduc-
tion from Darw in's Theory", in: ,.Nnll tre", 1869, sir. 23 1.
64 Latham, ,.Man and his Migrations", 185 1, str. 135.
M M urie a Mivmt (.,Anato my of the Lemuroidca", in: .,Transact. Zoolog. Soc.",
1869, vol.VIJ , slr. 96-98) tvrdi, z.c , nckterc svaly jsou Ink nepravidelnc roz-
mlstene, zc jc nemt"tzemc 7,u1nd it do Mdnc z vy~c uvcdenych sk upi n" . Tyto
svaly l\C mohou li~it dokoncc i na opacnych stran:ich jcdincc.
oto ,.Limits of Natural Selection", in: ,North Amcric.an Review", njen 1870,
Slr. 295.
"1 ,Quarterly Review", dubcn 1869, slr. 392. Toto tcmojc podmbneji probra-
no v praci puna Wallaccho, ,Cout.ribulions to the Theory of Natura l Selec-
tion". 1870, vc ktere byly vydany vrechny eseje, na ktere se zde odvolavam.
.,Essay on Man" byla 7.dai'ile kritiz.ovuna profesorcm ClaparMem, jednim
z nej uzn:ivan.i~ich zoologt"t Evropy, a to v l!lan ku zvcf~jni:!nem v .,Bibliotht\quc
Univcrsellc'', l!crvcn 1870. Pozniimka uvcdcna v mcm tcxlu p'fekvap! ka:f.de-
ho, kdo cell s lavne dilo puna Wallaceho ,The Origin of Human Races dedu-
ced from the T heory of Natural Selection", puvodnc vydane v ..Anthropologi-
cal Review", 'kvctcn 1864, str. CLVIJ I. Ncmohu si nechut ujit prlle!itost citoval
.-.de poznumku sira J. Lubbocka (,.Prehistoric Times", 1865, str. 479) tykajicl
se tohoto dlla puna Wallaecho, konkrctn~. ze pan Wallace ,.s charakteristickou
nesobeckosll pfipisuje my~lenku pl'irodnfho vyberu vyhmdne prutu Darwino-
vi, al!koliv, jak je dobl'c znumo, pnscl sam s podob nou my§lenkou nezavisle na
panu Darwin<>vi a zvel'ej nil svou prac.i vc stej ne dobe, i kdyz, pravda, nebyla
tak propracovana".
terly Journal of Medical Science". unor 1869. Dr. Keller byva take citov:in ve
stej nern smyslu.
MOwen, .,Anatomy of Vertebrates" , vo l. Ill, str. 1 I.
70 ,Quarterly Rev iew", duben 1869, str. 392.
7 1 Hylobates syndactylus m;i b<!:hle srostle dva prsty, jak take jeho j meno napo-
vlda, a pan Blyth mi sdelil, fe to nekdy plat! i o H. agilis, H. lara H . leucis-
Cll..v. Jedind rodu Colobus tij l pouze ve stromech ajsou nesmirtic cjlf (Brehm,
.,Thierleben". kni ha I, str. 50), ale zda jsou take lcp§l ve ~plhani nez jedinci
 318 0 puvodu cloveka
pfibuznych rodu, to ncnr zndmo. Zasl uhujc si pozomost. ze chodidlo lenocho-
da, nejstromov!j§lho f ivol!icha na svct!, je ufasne zkroucene.
72
Brehm, ,Thierlebcn", kniha 1, str. 80.
73
.,The Hand.", in: .,Bridgewater Treatise", 1833, str. 38.
N Hackel skv!le pojedndv:i o pi'echodu ~loveka k bipedii: .,Natiirliche Schop-
fungsgeschichte", 1868, str. 507. D r. BUchner uvedl (,Conferences sur Ia Theo-
rie Darwinicnnc", 1869, slr. 135) dobre pl'iklady pouzivanr nohy jako chapa-
veho organu u ~lov!ka a take napsal o zp usobu pokroku u lidoopu, l!imf sc
budu zabyvat v n:isledujfclm odstavci. K tomuto tematu viz take Owen, ,,Anato-
my of Vertebmtes", vol. 111, str. 7 1.
73
Profesor Broca, ,La Consti tuti on des VcrtMJres caudalcs'', in: ,,Lu Revue
d' Anthropologie", 11:!72. str. 26.
7
'' ,On the Primitive Form of the Skull", pl'elo/.eno v ,Anthropological Review",
i'ijen I 861:!, slr. 428. Co se pmce.vsus mastoid eu.v Jjdoopu ty~c. viz Owen,
,Anatomy of Vertebrates". 1866, vol. ll, str. 55 I.
77
,Die Orenzen dcr Thierwelt, cine Bclrachtung :w Darwi.n's Lcl1re", 1868,
str. 51.
78
Dujardin, .. Annales des Sc. Nat.", 3rd series Zoolog., vol. XIV, 1850, sir. 203.
Vi z. lake pan Lowne, .,Anutomy and Phys. of the Musca vomitoria'', lli?O.
str. 14. Muj syn, pnn F. Darwin, pro mnc pitvul cerebralni gang lia druhu fi'n r -
mica n({'a.
7
" .,Philosophical Transactions", 1869. str. 5 13.
~o M . P. BI'Ocu, ,.Les S~ lcct ions", in: .,Revue d' Anthropologies", 1873; viz tak~
C. Vogt, .,Leclures on Man", anglicky pfeklad z ro ku 1864, str. 88, 90. Prichard,
.,Phys. Hist. of Mank ind", vol. f, 1838, slr. 305
81
V pravl! zminl!n~m ~1:1n ku prof. Broca spravnt! poznamenal, fe prumcma
kapacita mozkovny civi lizovanych I idi musi byt zmt~n~ snizcna ~etny m i jcdin-
ci, ktel'i jsou slubl juk nu duchu, tak na tele a ktel'i by mezi divochy jiste nepi'c-
z ili. Na dru hou stranu v§ak u divochu pru m! r zahmujc pouze z..datnej§i jedin-
cc, ktel'i byli schopni pl'e ffl za tak tl!zkych podmfnek. Broca Lak vysvetluje
jinak ncpochopitel nou skutel!nost, fe objem mozkovny davnych je.~kynnfch lidi
z Lozl:re byl vet~r ne-.l objem mozkovny sou~asoych Francouru.
It! ,Comptes-rcndus des Sciences". I. eervna 1868.
a.l ,Variation of Animals and Plants under Domestication", vol. l, str. 124-129.
H-4 Schaaftltausen s odvolanfm na Blumenbacha a Busche uvadi pi'ipady spaz-
mat a jizev, in: .,Anlhropolog. Review", l'ijcn 1868, str. 420. Dr. Jarrold (,Anth-
ropologiu", 1808, Slr. 11 5- 116) z vlustnic h a Camperovych pozorovani vyvo-
zuje, zc k d eformaclm lcbky dochazi jejfm ddenim v nepi'irozene polozc.
Domniva sc, ze u n(!kterych zamcstn ani, jnko napl'fklad u sevcti, kde je hlava
obvykle d rzenu v pl'edklonu, dochiizi k zaku laceni a vysunuti eela.
85
0 prodlou:lenf lebky viz ,Variation of Animals", vol. I, str. 11.7; o svMenf
jednoho ucha viz str. 11 9.
Darwinovy povuimky kjednotlivym kapiroldm 319
K6 Uviidi to Schaafibausen, in: .,Anthropolog. Review", rijen 1868, str. 419.
K7 Owell, ,Anatomy of Vertebrates", vol. Ill, str. 6 19.
88 Isidore Geoffroy St-Hilaire pojednnva o dlouhych vlasech I!Jov!ka (,Hisl.
Nat. Generate'<, vol. U, 1859, str. 2 15- 2 17) a take o Lom,!e hornf ~t tl!la opic
a n! kterych j in ych savcu byva pokryta hust!j§l srsti nez spodnl ~:!st. V~ imH si
tobo i j ini au ton. Profcsor P. Gervrus (,Hist. Nat. des Mammiferes". vol. I,
1854, str. 28) v~ak uvadi, 'I.e gorila mii na 7.Adech jemn~j~i a nd§i srst nei na
bnchu.
•Y Viz .,Naturalist in Nicaragua", 1874, str. 209. Na podporu n:izoru puna Bella
mohu uvest m1sleduj!ci pasaz od sira W. Denisona (.,Varieties of Vice-Regal
Life", vol. l, 1870, str. 440): .,0 Austr6lcich sc tvrd i, ze kdyz uz nemohou vydr-
ret d otl.r:1nJ hmyzu, opalujj se ohn~m."
•x• Pan St. George Miv:trt, , Proc. Zoo log. Soc., 1865, str. 562, 583. Dr. J. E.
Gray, ,.Cat. Brit. Mus.: Skeletons". Owen, ,Anatomy of Vertebrates". vol. n,
str. 5 17. Isidore Geofl'roy, , Hist. Nat. Gen.", vol.ll, str. 244.
VI , Revue d' Anthropologie", 1872, .. La Constitutio n des Verl~rcs caudales".
Ql ,Proc. Zoolog. Soc.", 1872, slr. 2 10.
•n , Proc . Zoolog. Soc.", 1872, sLr. 786.
' 14 Odvoltivam se na pozorovani Dr. Brown-Scquardn, tykajlci se dMeneho
vysledku opcr.aci zpiisobujicich epilcpsii u guincjskych prasal a dale podob-
nych vysledku odl'lznuti sympatetickeho ncrvu v krku. Pozdeji budu mil pfile-
f itosl vyj5di'it se k zajimavemu pfipadu zjevn~ zdcdcneho ucinku okusovan!
praporu dvou prosti'ednich ocasnich peru pilanu. Obcene k tomuto tc matu viz
Lake .. Variation of Animals and Plants under Domcsticulion", vol. n, str. 22- 24.
9 ' ,.Variation of Animals and Pl:tnt.~ under Domestication", vol. II, str. 280,282 .
9(, , Primeval Man", 1869, str. 66.
Kapitola Ill
1 Viz dukazy u vedenc panem Lobbockem, ,Prehistoric times", str. 354
2 , L' lnstioct chez les lnsectes", in: , Revue des Deux Mondes", unor 1870, str.
690.
•1 ,.The American Beaver and His Works", 1868.
4 .,The Principles of Psychology", 2. vydanf, 1870, str. 4 18-443.
s .,Contributions to the Theory of Natural Selection", 1870, str. 212.
0 Pro diikazy viz vynikajici prace pana J. Trnhem e Moggridgeho ..Harvesting
Ants and Trap-door Spiders", 1873, str. 126, 128.
7 .,Recherches sur les Moeurs des Founnis", 1810, str. 173.
a V~echna nas ledujici tvrzelli, uvedena s odvolanim na tyto dva pflrodovMce,
pochiizeji z nasledujicich del: Rengge r, ,.Naturgesch. der Sltugcthiere von Para-
guay", 1830, str. 41- 57, a Brehm, ,Thierleben", kniha l, str. J0-87.
 320 0 ptivodu Clovlka
9 311 Viz Dr. W. Lauder Lindsay, .. Madness in Animals", in: ,,Journal of Mental
Uvadf to Dr. Lauder Lindsay, .,Physiology of Mind in the Lower Animals",
in: ..Journal tlf Mental Science", duben 1871 , str. 38.
10
.,Bridgewnler Treatise", str. 263.
I I Neopodstalll~na kritika (..Quarterly Review". rervcncc 1871, sir. 72) poplr:i
mo! nost provedeni tohoto aktu, popsaneho Brehmcm, aby tak zdiskreditovalu
mou pmci. Proto j sem se sdm pokusil ukousnout ostre drapky remi!f pi!tity-
dennfho kot~te, a povedlo se mi to.
12
Jcjich chovlln1 jsem pojednal ve svem dilc ,.Expression of the Emotions".
str. 43.
n W. C. L. Martin, ,.Nat. His I. of Mammalia", 184 1, sir. 405.
14
Dr. Buteman. ,.On Aphasia", 1870, str. II 0.
15
Uvddi to pan Vogt, .,M6moirc sur les Microccphales". 1867. sir. 168.
16
, l1'1e Variation of Animals and Plants under Domestication", vol. [, str. 27.
17
.,Annnlcs des Sc. Nat", lsi Series, vol. XXU. str. 397.
18
.,Lcs M<Jcurs des Founnis", 18 10, slr. 150.
IV Uv6tll to Dr. Maudsley, .. Physiology und Pathology of Mind", 1868, str. 19.220.
20
Dr. Jcrdon, ,.Hirds of India", vol. L. 1862, slr. XXL Houzeau fikii. 2e jeho
papou~ci a kamifi :mili: .. Pacull6s Mentales". vol. II, str. 136.
21
,,Facult6s Mentales des Animaux", 1872. vol. II , str. 181.
22
Procc puna L. H. Morgann ( ..The American Beaver", 1868) tuto pozn:imku
dobh: ilu~;truje. Nemohu se vsak ubronit my~lcncc, '..e roli instinktu podcellu-
je a'- prili§.
n .,Die Hewegungen der Thiere", I873, slr. I I.
24
.. Paculles Mentales des Animuux", 1872, vol. II, slr. 265.
2
~ Profesor Huxley s nesmlmym umcm analyzovnl du~evnl pohnutky c!lovi!ka
i psa v prfpadecb podobnych lOillU memu. Viz jeho c!hinck ..Mr. Darwin's
Critics", in: ,.Contemporary Revicw". listopad 1871, str. 462. a take j ebo ..Cri ti-
ques and Essays", 1873, str. 279.
26
Pan Belt vc svc nesmimi! zajfmave praci (,,The Naturalist in Nicaragua'',
1874, str. 119) take popisujc r(lzne ukony jedne malpy, kterejsou, podle m6ho
nazoru, dukazem toho, z,c ten to ~ivoc!ich m:\ jiMe rozumov6 schopnosti.
27
,.The Moor and the Loch". sir. 45; Plukovnlk Hutchinson, .,Dog Breaking",
1850, sir. 46.
u , Personal Narrative", anglicicy pfckJad, vol. Ill, str. 106.
29
Jsem n1d, z..e tak bystrj myslitel, jakym je pan Leslie Stephen (•.Darwinism
and Divinity, Essays on Free-thinking", 1873, str. 80). v pojedn:ini o zl'ejm!
nepi'ekonatelne propasti mezi myslf c!loveka a nif§lch !ivocichu i'ika: ,,Rozdil.
ktery tu pfcd mimi stoji, zfejmi! nespoc!lva oa o nic lep~lch zakladech ne! mnohe
jine metufyzieke rozdily a t~mito ztikJudy jc pi'cdpoklad, le pokud doka!eme
pojmenoval dv! voci odmnymi jmeny, jejich podstuta musl byt odlilna. le!ko
uv8fm tomu, ~e n!kdo, kdo ml!l psa nebo nl!kdy spatfil slona, muze pochy-
bovat o jejich rozumovych schopoostech."
Danvinovy povuJmky k }t!dnotlivjm kapitofdm 321
Science", c!ervenec 1871.
31
Uvadi to sir C. Lyell. ,.Antiquity of Man", str. 497.
32 Dam podmbn!j~f dukazy viz M. Houzeau, .,Les Facultes Mentules", vol. IL
1872, str. 147.
» Co se pt:1kii na oce:1nskycb ostrovech t9re, viz rna pn'ice ,,Journal of Re~
searches duri ng the voyage of the Beagle", 1845, str. 398.
l4 , Origin of Species". 5, vydani, str. 260.
:•~ ,Lettres Phil. Sur J' lntelligence des Animaux'', nove vydnnl, 1802, str. 86.
Jb .,Proc. Zoolog. Soc.", 1864, sir. 186.
n Savage a Wymnn, ,Boston Journal of Nat. Hi st.", voi.1V. 1843--44, str. 383.
33 •.Saugelhicrc von Paraguay", 1830. str. 5 1- 56.
:w In: ,.Indian Field". bi'cz.en 187 1.
40 .,Thierleben", kniha I, str. 79. 82.
41
,.The Malay Archi pelago", vol. r. 1869. str. 86.
' 12 .,Primeval M:tn''. 1869, str. 145, 147.
•' .,Prel1istoric Times". 1865, str. 473.
..,. Hookham, dopis prof. M . MUllerovi v .,Birmingham News", kvetcn 1873.
• 5 .,Confcrem:es sur Ia Titeorie Darwinienne", francouzsJcy pl'ekJad, 1869, sir.
132.
' 16 Dustojny pan Dr. J. M'Cann. ,,Anti-Ourwinism", 1869, str. 13.
47
Uvedeno v .Anthropological Review", I!!64, str. 158.
<~K Rengger tamt6~. str. 45.
•v Viz rna pmce .,Vuriatioo of Animals Wld Plants under Domestication",
vol. l, str. 27.
:«l ..Facultes Mentules des Animaux·•, vol. n. 1872, str. 34&-349.
51 Viz pojedntinl na toto lema ve velmi Zl\ilmav6 pcici pana E. B. Tylora, .,Re-
scan:hes into the Early History of Mankind", 1865, kapito1y fi- IV.
s:z Obdnel jsem nlznc detailni zpravy o teto v~i. Admiral sir B. J. Sulivan,
o kterem v.!m, ~e jc tu velmi dobry pozorovatel. me ujistil, :le jeden africk.Y
papou§ek, ktcry hyl dlouho drl.cn v dom~ jeho otce, be:r.chybn~ vola! na n'i:z.ne
osoby :z. domftcnosti, a dokonce i na ndv~t~vnJky jejich jmeny. U snldan! l'ikal
ka!demu ,.dobro rtino" a popr.il dobrou noc kafdemu, kdo odchazel vec!er
z obyvaciho pokoje. Tyto pozdr<~vy si nikdy nespletl. Otci sica B. J. Sulivana
navic k pfaru dobroho nina pi'id:ival krdtkou v!tu, klerou uz pak nikdy nevy-
slovil, kdyz otec zemlel. Zul'ivc nadaval cizlmu psovi, klcrj se dostal do poko-
je otevrenym oknem; a nadfi.val tak~ jinemu papou~kovi (l'fk:a.l mu ,ty oruivy
§pindiro"), ktery se dosUJI z klece a pochutntival si najablk:ich na kuchynskem
stole. Viz take Houzeauovo pojednanf o papouscfch, ..Facultes Mentales des
Animaux", vol. n, str. 309. Dr. A. Mosehkau mi sdelil, !e znal §packa, ktery
si nikdy nespletl n~mecke vyrazy pro ,.dobre rano" a .,na.~hledanou, pnteli".
A moW bych jd t! dodat mnoho podobnych pffpadil.
 322 0 ptlvodu clovlko
"Viz nl!kolik dobrych pozmi mek k tomuto tematu od prof. Whitneyho, ,Orien-
tal nnd Linguistic Studies", 1873. str. 354. Pozoroval, 'te touha mJuvit je u ~l ov~
lea ne:imlm! silnii a lc j azyk se vyvljf .jak v!dome, tak nevi!dorre; v&lome
pi'O(o, u nlkterymi vl!lami sledujcmc konkrCtni erie, nevCdome pi'O(o, u !We
tel! mut.e vyprovokovat neOOt:ktivin~ nasJedky"'.
"" Hon. D-.tincs Barri ngton, ,Philosoph. Transactions", 1773. str. 262. Viz. t:tk~
Dureau de Ia Mnlle, ..Ann. des Sc. NaL", 3rt! series ZooJog.• vol. X. str. 119.
') H. Wedgwood, ,.On the Origin of Langunge". 1866. Diistojny pan F. W. Pnrrar,
,.Chapters on Language". 1865. Tylo price jsou ncsntfrOO z.ajimave. Viz r ak~
AJbert Lemoine, ..De Ia Phys. c1 de Parole", I 865, str. 190. Prftcc prof. Aug.
Schlcichcm nn toto lerna byla pfclolcna Dr. Bikken;em do angli~iny, a to pod
n6zvcm ..Darwinilm1 lcslcd by the Science of Language", 1869.
"' Vogt, ,.Mcmoirc ~> ur lc~ Microccphales", 1867, str. 169. Co se divochii ty~c.
uvecll jscm nektcre udajc VC sve praci .,Journal or Researches", 1845. str. 206.
" Viz. j us nc dukuzy v Ink ~1sto d wvanych pracich Brehma n Renggcra.
~" Hou:wuu volicc z:~jlrn:w~ shrnujc svu pozorov(tni tyknjlcl se tohoto lcmntu
vc sv6 prtic i ,Jiucllltcs Mentales des Animaux''. vol. II, str. 348.
~~ Viz poznilmky nn toto lema ocl Dr. MaudsJ.eyho, ,.The Physiology nnd Patho-
logy of Mind", 2. vydilnl. 1868, str. 199.
10
' Bylo znz.namcnllno mnoho zujlrnavych pl'ipadt':t. Viz napfikJnd Dr. Bateman,
..On AJ>hasin", 11!70, str. 27, 3 1. 53, I00 ald. Viz tak6 Dr. Abercrombie, ..lnqui-
riell Concerning the lntellcctuul Powers", 1838, str. 150.
&~ .,1l1e Vn riation of Animals and Plantli under domestication", vol. n. str. 6.
1
" ,.Lectures on Mr. Darwin's Philosophy of Language", 1873.
.., Ntizor uz:ntlv11n~ho lilologa, jako je prof. Whitney, bude mit v~t!l vlihu ncl
cokoliv, co bych jc~l~ rnohl dodnt. V rozprave o B leekov~ ntlzoru po7Jtnrnen:i-
vli (..Oriental ond Linguistic Studies". 1873, str. 297): •.Jclikof jc podle nl!ho
jazyk nezbytnou podmlnkou my~lenl, nepostradatelnou k rozvoji rozumovych
schopnoslf a kc zl'ctclnosti, rozmnnitosti a sloT.itosli kognitivnkh schopnostl,
vedoucl nn..lte v&loml k dokonaJosti, nemid.e pry vzniknout jedinc1 my§lcnkn
bez feti. ldcntifikoje tak schopnost my~leni s jej im nastrojem. Mohl by nJe ta k~
tvrtlit. u lidsk4 ru ka ncrnilre pilsobil bez ntistroje. S takovou teoril se ul pl'ibli-
'~je nejhor!lmu MUIIcrovu parndoxu, ic nemJuviiata (ktera nemajl schopnost
',e
fc~i) nejsou lidsk~ byto.'lli 11 hlucho~mi zisk.ivaji rowm nJ. tchdy. kdyf se
naul!l znakovou fee." Max MUller (,Lectures on Mr. Darwin's Philo.~ophy of
Language''. 1873, tfctl ~dst) kurlivou uvftdi nasleduj icf aforismus: .. Nenf
my.flenky beu slov,jako nenf slov bez myslenek. " Jak podivnou definici my§len-
ky musl pan MUller zustdvat!
<~<~ .,Essays on Free-thinking". 1873, str. 82.
M Viz ni5kolik dobrych po:t.n(trnek od Dr. Maudsleyho, .,The Physiology ond
Puthology of Mind", 1868, slr. 199.
6<1 Macgillivray, .. Hi st. of British Birds", vol. n. 1839, Slr. 29. Vynikujlcf pozo-
Darwinovy povuunky kjedttotlivym kopitoldm 323
rovatel pan Blackwall poz.namenavli, 'A: se strakn dokUe nau~il vyslovit neja-
ka slova, a dokonce i krdtk.e v~ty, a to s v!t§f pl'esnostl nef t~mU ktery"'koliv
jioy ptillc Anglie, a presto, jak docMv:l nikdy nezjistil u pttikil ! ijicfch ve voln~
pfirodC ani niznak schopnosli oapodobovliot ..Researches in Zoology", 1834,
str. 158.
• 1 Viz velicc 7.ajimav:i souvislosl mezi vyvojem druhu a vyvojemjazyka, kterou
nastiiiuje sir C. LyeJJ vc sv6 prnci .,The Geolog. Evidences of the Antiquity of
Man", 1863, kapitola XXIH.
.. Viz. pozn:imk:y dilstojn8lo plina F. W. Parrnra vc vclice z.ajima~m ~ltink:u
,,Philology and Darwinism", zvelejnen~m v ,.Nature", 24. bfczna 1870, str. 528.
~>"),Nature". 6. lednn 1870, str. 257.
'IU Uv:idi to C. S. Wake, .,Chapters on Man", 1868. !ltr. I0 I.
7 1 BuckJand, ••Bridgewater Treatise", str. 4 11.
72 Viz n ~kolik dobrych pozndmck o 7.jcdnodu§cni juz.yka, ktere uvadi sir
J. Lubbock ve svt!m ,Origin of Civilisatiun", 1870, str. 278.
71 ,;rhc Spectator", 4. prosince 1869. str. 1430.
7 4 Viz vynikajlci ~Janek tykujlcf se whoto l ~mutu od d Listojn~ho p(tna F. W.
Parrarn, uvefejni:!ny v , AntJu opologicul l~cviow ", srpen 1864, sir. CCXVII.
Dul ~l uduje v.iz sir J. Lubbock, , Prehistoric Times", 2. vyddnl, 1869, str. 564,
a pfedev~fm pak kapitoly o nabo:lens1vl v jehu .,Origin of Civilisation", 1870.
'' ..The Worship of Animals und Plants", in: ..Portnightly Review", l. i'ljna
1869, str. 422.
76 Tylor, , Early History of Mankind", 1865, sir. 6. Viz tak~ tl'i ufasn~ kapitoly
o v:r.niku a vyvoji n:iborenstvl, Lubbock, ,.Origin of Civilisation", 1870. Podob-
nl! take pan Herbert Spencer, ..Ponnightly Review". I. kvl!tna 1870. V tom to
cseji pan Speocer pojedniivn o te ne]ednodu~~~ fonn! ndbolcnske vlry na eelem
sveri!, o tom, fc tide jsou vedeni sny. stiny n jinymi pfll!inami k tomu, aby oa
sebc pohlifeli jako na dvoji bytost, slo,cnou z tc'!lesn~ho a spiritu3lniho. Jclj-
kvllid~ spiritudlno ch:lpou jako to, co pfctrvlivti i po jejich smrti a co jc mocne,
obdarovavajf to a vykonavajf riizne obfndy. aby si zajistili pl'fze6 nadpi'iroze-
'.c
nych sit. Spencer dale ukazuje, j~na nebo pfczdfvky, ktere dostivaJi !Wi
d:lvnl pledci a z.akladatele kmcnu podle nejakych v&:f l!i zvll'at, mi!ly l!asto za
nd.~lcdek to, zc pozdi!ji byli 1.a pi'cdky l!i zakladntele kmcnc povafovani dani
iivoeichovc ~i dane pledmcty. 0 t&:hto zvff'.ttech l!i vl!ccch se pale samozfcj -
m~ v!l'ilo, re ple~lvaji jako duch. Byly pak chn1nl!ny u uctlvtiny j ako botl.
Nemohu se nicm~ni:! vzduL my~lcn ky, ,,c existovala je~t! pri miti vn~j~i forma
nabo~enstvl, a to takovd, ~e ka!da sflu n v~e. co sc pohybuje, je cMpuno jako
nndane jistou formou i ivota 11 tnke du~evnlm i schopnostmi, podobnymi tem
nu.~im.
77 Viz zajfmavy ~ lunek puna L. Owemt Pikca, .,PhyslcaJ Elements of Religion",
in: ,.Anthropolog. Review", duben 1870, str. LXIII.
7 & , Religion, Moral, etc, der Darwioiscbcn Art-Lehre", 1869, str. 53. ~U se
 324 0 p12vod1~ llovlka
(Dr. W. Lauder Lindsay, .J ournal of Mental Science·•, 187 1, str. 43), :1.e Bacon
a Msnfk Bums jil ddvno 7.astdvali lilejny o:izor.
79
.,Prehistoric Time!l", 2. vyddnl, str. 571 . V teto pr:ici j e pop.w 10 mnoho podiv-
nycn a rozmnrnych zvykO divocnu.
Kapitola IV
1
Vi7 nnpfiklad Quotrcfagcs• .,U nit~ de I'EspcX:c Humainc", 1861 , str. 21 .
1
Dissertnlion on l!thical Philosophy'', 1837. str. 23 1
..
' "Metaphysics of Ethics". pl'clotil J. W. Semple, Bdinburgh, 1836, :\lr. 136.
• Pan Bnin uvt\df!IC1.mtrn ( ..Mental and Moral Science", 1868, str. 543-725) dvacc-
ti k sti brit11kyc h outori'l, krcff no toto tl!ma psali a jejich~jmcna budc k:lMy uu\t.
K nim bychorn mohli pfidnl j c~ti! j mcno samotncho pana Baina, dnle pak pnna
Lcckyho, ponu Shudwortha. puna Hodgsonn, sim J. Lubbocka a dnl ~lch .
'Sir B. Br<Xlic po zj i ~l~nl , ~c l! lov~k jc spnlcccnsky tvor (,.Psychological l2nqui-
rics", 1!!54, sir. 192), pod:1va vclrni pflmJsn!)ll oltlzku: .. Ncmllln by tnlo ~kulc~­
nosl zvykl nt· nu~c prcs v~d i!cnl ocxislenci srnyslu pro murfiJku'/" Poclobnou ol6z-
kou se v 111inulusti :why vulo zl'cjmcjil mnoho myslirc'll•.juko nnpl'fklad Murcus
Au relius. J>un J. S. Mill vc svc sluvnc 1>rtlci (..Ulilitarianism", I R64, str. 45-46)
mluvl o socil11nlm cftl!nl juko o ..silncm pfirozencm pocitu" a juko o .. pocilu
slou~fclm murl11ce". Rlkt\ tak6: ,,Jako vy~e unlncnt: schopnosti, tak6 smysl pro
mor61ku, ncnl-li snuM., II na§l pl'im:r.enosti. jc jej fm pl'irozenym nlislcdkcm;
a stcjn~ j nko tylo schopnosri. i smysl pro morillku se mti~e v jist6 male mlfc
objevlt uplnl! spont4nnl!." Jako protiklad k lomu vk mu v~ak poznamcntivli:
.,Pokud v~nk tunysl pru mornl ku ncnl vrozeoy, cozsi ja sam osobn! toke mysllm.
ale je zlskany, ncnf o nic m~~ plirozeny." Nernd se odva7.uji oponovat tomu-
Lo vyniknjlcfmu mysliteli.nlc tl!tko mul.eme popn l, usociilnf cft:l!nljcu niUich
1ivocich0 instinluivnl C!i VI'OlCil~. Tak pme by Lomu pak mao bjl j innk u ~lov~­
ka? Pnn Bnin (viz napfilclnd .,The Emotions and the WLII" , 1865. sir. 48 1) a jinl
se domnlvnj f. f.c smysl pro monLiku zlskava kaZdy z ni<l a! v prObt!hu l ivotn.
S ohledem 1111 evoluC!nf toorii je lo vliak velmi nepruvd!podobo~. Neznnlost
dl!di~nosti n&terjch du~vnfch schopnosti bude podle meho min!nf v budouc-
nosti dlh·un pana Milia ncjvfce vy~ ltana.
• Pan H. Sidgwick v zajlrnavt prt1ci na toto ttma (in: ,,Academy", 15. ~crvna
1872, str. 23 l) poznamendv4: .,MOle me si by! ji sti, te by u~echtilli v~eln rcli-
la populnl!nl ottlzku rnlml\ji:fm zp{•sobem." Dlvame-li se cLie oa zvyky rnnohych
di vochll, vidlme, ?.e oni dany probl ~m l'e§i lenskou infunticidou, polyandril
a promiskui tn hni vzlllhy. u prolo m ~'-e me o mim!j~ich metodtich pochybovnt.
S le~nn Cobbeovtl (.,Darwinism in Morals", in: ,Theological Review, duben
1872, sir. 188- 19 1) nn slcjnou zulditostnamila, !!osc takprincip socitllnl povin-
nosli obrfilil, ~fml :t:fcjmiS mysll, le napln~n{ sodaJnich povinnosll se v Lomlo
pffpud! obrutilo prot:! jcdineum. Pl'ehllll ov~em skute~nost, kterou by jisl~
Danvinovy pozndmky k jednorlivjm Jwpiroldm 325
pfipustila, l.e toti ~
instinkty vrel byly zlskdny pr4v! pro dobro celebo spole-
reostvi. ZacluU.I daleko, ncbo( tvrdf, u pokud by teorie etilcy, obhajovom\ v teto
kapitole, byla v~bccn~ uzn4nn, ,.nemohu ncf. uv!fil. !e v hodin! jejiho vitez-
stvi by odzvonilo lidske ctnostil". Doufej mc. fe o su\.losti ctnosti lidstvn oepo-
cbybuje lfmto zpusobem vice lidI.
7 .,Die Darwiniscnc Theorie", str. 101.
1 R. Brown. ,Proc. Zoolog. Soc.", 1868, str. 409.
" Brehm, "Thicrlcben", kniha T, 1864, str. 52. 79. K pffpndu opie, ktere si vynda-
vajl u: srsti tmy, viz str. 54. Co sc pavi6na hizlclho ka menl tyl!e, tcnto piipad
uvtldJ Breh m (str. 76) s odvoiAnlm na Alvareze.. jeho! pororovdni j sou prj
oaprosto spolehlivd. Pfipad !ltareho snmcc, ktery nnp;ldl psy, je popsan oa stra-
n~ 79. 0 orlovi viz str. 56.
10
Pan Belt uvadi pl'fklad nikaragujskeho chdpana (Ate/e.v}. kterj prj v pralese
kJi~el tem~l' dvc hodiny a byl pote nalczen, pfiC!cm'- vc stromc nud nlm sedcl
ore!. Pt:ik se zlejmc blil zau tol!it, dokud bylu ob~ zvlfatotvufi v tv1l1, u pan Belt
'.e
vim. jelikoz zn~ 7.vyky L~chto opic, se M~.n~ urliun brtinl tak, 1c sc shlu-
kujl do skuri nek dvou l!i tl'l jedincO. ,.The Naturalist in Nicaragua", 1874,
str. 11 8.
11 , Animals of Mug. of NaL. Hi st.". llsl'opnc.J I R6M. str. 31!2.
12 Sir J. Lubbock, , Prehistoric Times", 2. vyddnl, str. 446.
13 Uvadl to pan L. H. Morgan, , The Amcricun Benvcr" . 1868, str. 272. Kapi-
tan Stansbury take podavli pozoruhodny pl'lpad, kdy mlndt:ho pelik6na, un6~­
nCho velmi silnym proudem, povzbuzovalo pul tuctu dos¢ 1ych pt:1ku, ai se
nakooec bezp~ni! dostal na bi'ch.
'" Jak uvadi pan Bain, ••uC!inn:\ pomoc trplchnu vych:l?J z l!ist~ho soucitu",
,,Mental and Moral Science". 1868, str. 245.
1 ~ ..Thicrleben", lmiha l. str. 85.
1• .,De I'EspOCe et de Ia Classc", 1869, str. 97.
17 • .Die Darwinische Art-Lehre", 1869, str. 54.
1• Viz tak~ Hooker, "Himalayan Journals", vol. II, 1854, str. 333.
" Brehm. , Thierleben". kniha I, str. 76.
20 Viz ne!.'rllimc z.ajlmavy esej .,Grcgariousne.~s in Cattle and in Man". in:
, Macmillan's Mag.", unO!" 1871, str. 353.
z1 Viz prvnJ a velice zajlmava kapitolu n:isledujfcl publikace: Adam Smith.
, Theory of Moral Sentiments". Viz talre Bain, , Mental and Moral Science",
1868, str. 244, 275-282. Pan Bnin uvddl. ~c .,soucit je nepftmo zdrojem potl-
~eni pro toho, kdo bo clti" , a vysvi!tl ujc to na prlncipu reciprocity. Poznrune-
n6vt1 takt:, ~e .,osoba, kte.re pom(lh(lmc, ncbu n6kdo jiny z jejlho okoli, nilm
muie v budoucnosti oplatit stejnc" . Ale pukud je souciL pouze instinktem, jak
se to take zda byt, u~ samotn~ j cho pocitovl\nl by m~lo pfinli§et uspokojeni,
slejne jako ja:kekoliv Jine jednlinl v souvislosti s :nOjakym instinktcm.
32 Tato sk.utec'!nost, kterou popisuje dOstojoy p6n 1 •. Jenyns (viz , White's Nat.
326 0 puvodu llovi!ka
Hist. of Sclbomc", 1853, str. 204), byla poprv~ 7.<U.namenana vynikaj!clm Jenne-
rern v jeho .,Phil. TnmsacL", 1824. a od te doby byla potvrt.enu n!kolika jiny-
mi pozorovateli, pfedevsim paocm Blackwallern. Pan Blackwall dvu roky, v'-dy
po7AI~ na podzlrn, po:wmc slcdovaJ meet kst hnizd njed nou 7J islil, :1.c dvnn~ct
z nich obsahovalo mrtva mlad"ata, p!t prove vyHhnuui rnlad"nta a 11i obsuhova-
la vajicku t!Rn! pl'cd vylihnutlm mlad"at. Take mnozi ptaci, ktefl nejsou je§tl!
dostntccnc staff na to, nby vydrfeli dlouhy let, byvaji opu§tl!ni. Viz Blnckwnll,
.,Researches in Zoology", 1834, str. 108, 118. Pro dodatcene udajc, n<!koliv to
uf nenl nulllc, viz tnke Leroy.,,Lettres Phil.". I 802, str. 2 17. U rorjsu by I po·w -
rovun podobny jev. viz Gould. ,.lntroduction to lhc Birdll of Great Britain".
1823, str. 5. Podobne pfipady byly tnke zjisteny v Kanadc punem Adumscm.
viz ..Pop. Science Review", ~crvcncc 1873, str. 283.
lJ Humc poznnmenov(t (..An EmJuiry Concerning the Pri nciples of Morals",
vydlinl z roku 175 1, slr. 1.32): ,,Citime nutnost priznnt, '-c stl!stl a nestl!stl jinych
nam nejsou lhosl~jne, uJc re pohled na s(usllivce ... na m skytl1 skryiOll radosl
u pohlctl nu nc~tuslnlka ... duv:'i na~ i pfedslavivosti mclnncholicky nildech."
21
' ,.Mentul and Moral Science", 1868, .~lr. 254.
35
Odvoltiv(un se zde nu ro:r.dll mczi tzv. matcriftlnl a J·o rmalnl mor~ lkou . .Iscm
rtld, fe pro[ Huxley (..Critiques and Addresses", I 873, str. 287) zust6vn st·cjny
nl\1.or. Pun Leslie Stephen powumcn:1va (,.Essays on <Freethinki ng and Plai n
Speaking", 1873, str. 83): ..Mctnfyzicky rou:lfl mezi materi tllnl u formalnf
mor~ lkou jo irclevuntnl, stej n~ jako jimi podobna rozl i ~cnf."
:u. Vo sv6m dfle ,.Joumal of Researches". 1845, sir. I 03, jscm uvcdl jcdcn tako-
vy pfiklad. konkretn~ pfipad tfi patagonskych indidnu, ktcH by sc rad.~i necha-
li jcden po druh<!m 7.!tsl1clir. nez aby vyzradiH v:ilcen6 plliny svych druhU.
:r7 Ncm\visl ci z.1~( jsou zl'ej m! l.akc velice dlouho pl'etrvavajlcl emocc, snad
i ncjdc!le pl'ctrvuvajicl 7.C vscch. Ztivist j e definovana jnko zas( k druhcrnu nu
z4klnd~ jcho leplflch schopnosU nebo n~jakcho uspechu; a Bacon tvrdl (K..,o;uy
IX): ,,zavist je tou nejdotlravc!j sl a nejtrvalejsl emoci zc vrech." Psi jsou schop-
ni silnc ncm'ivisti k cizlm psllm i k cizlm fidem, pi'cdevsim pak !ijf-li v 1~sn6
bll7.kosti u z.1rovci\ ncmU<:ZI ke stejne rodine nebo ke srcjncmu kmenu ci klanu.
Tato emoce se zda byt vrozcnon a je bezpocbyby tou nejtrval ej~i. Zd:l se. ~c
doplnuje prave socialnl inslinkty a zarovei'i je jejich protik.lodcm. Z toho, co
vi me o divo~lch , se zd(L, '-e to plali i o nicb. Pokud je to pravdu, pak by neby-
lo nemo~n6. :le n~jaky jedinec mu7.e za~Jt citit ncnavist k nt!komu ze stejneho
kmene, kdo mu n~jttkym zpusobem ubll~il. Neni ani pravdt!podobne, ~e by
divoch n! komu vyl!itul, ze ublilil svernu nepfiteli ; splli by mu mohl vycltat, ~c
nepflleli ncubll~il. Odplii.cet zlo dobrem a miloval sve nepi'atelc jsou znaky
vysp~le mur{tlky, kc kt:e rym by niis asl tezko dovedly samotne sociulnf instink-
ty. Je proto nu tne, uby tyto instinkty spolu se soucitem byly kullivovliny a vylcp-
~ov~ny prostfedJtictvfm ro:mmu, vychovy a Iasky k Bohu ~i slrachu 't Boha,
nc:l jak.ekoliv z t~chto zlatych pravidel nasi vyssf moralk:y za~ne platit.
Darwinovy povuimk.y k jednotlivym kapitoldm 327
1M , Insanity in Relation lo Law", Ontario, United States, 1871, str. l.
29 E. B. Tylor, ,Contemporary Review", duben 1873, str. 707.
JO Dr. Prosper Despine ve sve pnici , Psychologic Naturelle", 1868, vol. l. str.
243; vol. Jl, str. 169, podav~ mnoho zajimavych pi'fpadii toch nejbo~fch zlocin-
cu, ktei'i zi'ejme naprosto pos tradali svMoml.
Jt Viz vynikujlcf clanek v ,.North Britilih Review", 1867, str. 395. Viz takeclfmek
puna W. Bagehota: .Jmportance of Obedience und Coherence lO Primitive
Man", in: ,,Fonnightly Review", 1867, str. 529; 1868, str. 457.
n Podrobn~j§l popis lzc nalezt u Dr. Gerlanda, ,.Ober den Aussterben der Natur-
volk:cr", 1868, nle ja se k tematu infanticidy je§te vr:it1m v ntisledujlcl kapitole.
33 Viz velice zajlmave pojednanl o scbevndde: Lccky, ,.History of European
Morals". vol. l, 1869, str. 223. Co se divochu tyee, pan Winwood Reade mi
sdt!lil, :le l!cmosi 'tapadnl Afriky casto p:lchajl sebevraUlu. Je velmi dobfe
znamo, j ak casty byI tento jcv u ne~fastnych obyvatel Ji:lnl Ameriky po pl'icbo·
du Spaneli't. Co se Novello Zelundu tyee, vir. cxpcdjcc , Novara"; a o Aleut-
~kych ostrovcch pojednuvt1 MUller, klcn!ho ciluje 1-louzcuu, ,.Les Faculles
Mentales", vol. n. str. 136.
3' 1 Viz Bagehot, , Physics and Politics", I X72, str. 72.
35 Viz napl'!k lad l-1amiltont'tv pflspcvek o Karrcch, ,Anthropological Review".
1870, Slr. XV.
)b Pan M'Lennun (,Primitive Marriage". 1865. str. 176) nasblral mnohodobrycb
du kazil.
" Lecky, ,.History of European Morals", vol. I. 1869, slr. 109.
l 8 ,Embassy to O lina", vol. 11, str. 348.
.•o K tomulo remntu vi.r. t!etnt doklady v kapitole VII dlla sira J. Lubbocka,
, Origin of Civilisation", 1870.
40 Napi'iklad Lecky, , History of European Morals", vol. I, 1869, str. 124 .
., Tento tennin byl pou!it v pnno~nc!m clanku vc .,Westminster Review", i'ijeo
1869, str. 498. Vi't take J. S. Mill, ..Greatest happiness principle", in: ,Utilita-
rianism", str. 17.
4 2 Mill si velice dobi'c uvl!domuje (,.System of Logic", vol. II, str. 422), re
ncktere tinnosti mohou byt provo7..ovdny 7-£ zvyku a bez sebemen§f u~sti
pott~senL Pan H. Sidgwick tak6 pozllnmendva (,.E...,~uy on Pleasure and Desi-
re", in: .,The Contemporary Review", duben 1872, slr. 67 1): , Abychom tedy
shmuli dosavadni poznatky, na rozdll od tcoric, 'i.e na§e vl!dome ttktivni im-
pulsy jsou v:l.dy vedeny k vyprodukovlinl prljemneho pocilu z nfts samycb,
si dovoluji tvrdil, ~e v kaZdem vi!dorncm aktu lze naJ~zl vy~~~ impuls, ktery
je veden nMim jinym ne.z jen plijernnym pocitem, u zc v mnohycb pi'ipadech
j sme vedeni impulsy, ktcr6 jsou naopak s nu~lm osobnim pocitem blaha ne-
slu~ite1ne." Neur~ita predstava Loho, ze jsme VC svych C!inecb vcdeni nekdy
i jinymi pohnutkami nd vlastnim pocitem blaha, myslfm vcdla k pfijeti in·
twtivni teoric monilky a k zavrzenl utllitAroi tcorie .,oejvys~lho stesti". Co
 328 0 puvodu i!lovi!ka
se teorie ,.nejvy~siho stesti" tyee, jist~ zde byly Casto zamciiov:iny vysledky
a motivy jedniini.
4
J Dobre pl'iklady uvadi pan Wallace, ,.Scientific Opinion", IS. zali 1869;
,.Contributions to the Theory of Natural Select ion", 1870, str. 3S3.
44
Tennyson, , ldylls of the King", str. 244.
45
,.The Thoughts of the Emperor M. Au reli us Antoni nus", anglicl..-y pleklad,
2. vydanl, 1.869, str. 11 2. Marcus Aurelius se n11rodil v roce 121.
M• Viz dnp is paua Mil ia v Bainov~ pnici ,.Mental and Moral Science", 1868,
st.r. 722.
17
' Maudsley, .. Body and Mind'', 1870, st·r. 60.
411
Jeden dopisovatel v ,.North British Review", (cervenec 1869, str. S31 ), schop-
ny utvol'i l si zdmvy us udek. se vyjlldfil na podporu toholo nazoru. Pun Lccky
(.,tfist. of Momls", voL l , str. 143) sc x nfm luke do j iste miry z toto:711uj e.
49
Vizjeho vynikajici pr:ice ..Hereditary Geni us'', 1869, str. 349. Vevoda 'l.Argyl-
lu (,.Primeval Man", J869, str. 188) m(l ni!kolik dobrych poznamck k lidske
schopnosti rozli~ovaL dobro n zlo.
~0 ,.The Thoughts o f Marcus Aurelius", str. 139.
Kapitola V
1
,Anthropological Review", kvt!ten 1864, str. CLV JII.
1
Po u~ ite doM, co jsou Clenovc jcdnoho kmene ubsorbovani kmenem j inym,
tito Iide tvrdi, le jsou poto mky stejncho pfedka. Viz sir Henry Maine, ,.Anci-
ent Lnw", J861, str. 13J.
1
Morlot, ,.Soc. Vaud. Sc. Nat.". 1860, t~tr. 294.
4
Pffklady jsem uvedl ve sve priici .,Vnriation of Animuls under Domesticuti-
on", vol, II, str, 196.
5
Viz zvl(,~t' otistene vynikajici c llinky ..Physics and Politict", in: ,Portnighlly
Review", listopad 1867; I. dubna 1868; I. ~ervence 1869.
6
Pan Wull rlce UV(ldl pfiklad vc svem dflc ,.Contributions to the Theory of Natu-
ral Selection", 1870, str. 3S4.
7 2 ' Dr. Duncan k tomuto tcmatu poznamenavli (,,Fecundity, Fertility", 1871, str.
,Ancient Law", 1861, str. 22. Poznamky pana Bagehota viz .,Fonnightly
Review, I . dubna 1868, str. 452.
• , The Variation of Animals under Domesticutiou'', vol. I , str. 309.
9
,,Fmser's Magazine", zan 1868, str. 3S3. Ten to clanek zjevo~ ~okoval mnohe
<!temife a podnitil vznik dvou vynikajlclch eseju a pfispevku v ,,Spectator",
3. a 17.1'1jna 1868. Byl d:ile zmillovan v .,Q. Journal of Science", 1869, str. IS2,
a take pan em Lawsonem Taitem v ,,Dubli n Q. Journal of Medical Science", (mor
1869, a panem E. Rayem Lankesterem v jcho ,Comparative Longevity", 1870,
str. 128. Podobne nazory se nedavno o~jev ily take v ,.Australasian'', 13. ccrven-
ce 1867. Vypujcil jscm si nazory mnohych t&hto au ton':l.
Darwinovy povuimky k jednotlivym kapitoltim 329
°1 Co se pana WaUaceho tyee, viz vy~e zmioc ne ,.Anlhropolog. Review". Pan
Galton viz , Macmillan's Magazine", srpen 186S, str. 3 18, a take j eho vynika-
j icf pracc .,Hereditary Genius", 1870.
11 Profesor H. Fick (,,Einfluss der Naturwissenschaft auf das Recht", l!erven
1872) m(t k tomuto ajinym tcmali.tm dobre pfiporninky.
11 , Hereditary Genius", 1870, str. 132- 140.
13 Quatrefages, , Revue des Cours Scicntifiques", 1867-68, str. 659.
14 Viz p{tty a ~esty odstavec tabulky, ktcrou uvMi ran E. R. Lankestcr, .,Compa-
rative Longevi ty", 1870, str. LIS. Udaje rochazeji od ryznamnych autorit.
15 .,HcrcdiLUry Genius", 1870. str. 330.
1
" ,.Origin of Species", 5. vydanf, 1869, slr. 104.
17 .,Hereditary Genius", 1870. slr. 347.
1" E. Ray Lankester, .,COmparative Longevity", 1870, str. 115. Tabulka o nesti'id-
mosti pochtili od Neisona, .,Viral Statistics". Co se prostopfl§nosti tyl!e, vi7.
Dr. Parr. ,.Innuencc of Marriage on Mortality", in: ,.Nat. Assoc. for the Promo-
loin of Socitll Science", 1858.
19 ,Fraser's Magazi ne", zari 1868, str. 3S3. ,.Muc millian's Magazine", srpen
1865, str. 3 18. Dustojny pan F. W. Parrar (,Fraser's Mag.", srpen 1870) nle
znstilva opal!ny nazor.
2 n ,.On the Laws of the Fertility of' Women", in: ,Transact. Royal Soc.", Edi n-
burgh. vol. XXIV, str. 287; nynllakc vy~lo samostatni! pod nazvem ,,Fecundi-
ty, Fertility. ru1d Sterility", 187 1. Viz take Galton, , Hereditary Genius", str.
352-3S7.
1 1 ,,Tenth An nual Report of BirtJ1s, Deaths, etc. ln Scotland". 1867, :~tr. XXIX.
11 Tyto citace poch:izeji od j ednc 7. ncjvy~~ich autorit. konkrctne od Dr. Farra,
a to z jeho prace ,.On the Innuencc of Marriage on the Mortality of the French
People", in: ,.Nat. Assoc. for Lhe Promotion of Social Science", 18S8.
13 Dr. Parr tamtez. Nil.e uvederu! citnce take pochazeji z jebo vyni kajicl prace.
l 4 UvMtm vzdy pri.tml:r za p~t let, ktery j sem pfevzal z ,.The Tenth Annual
Report o l' Births, Deaths, etc. In Scotland", 1867. Citace od Dr. Starka pocht\-
zej! z ~ lanku, ktery se objevil J7. i'ijna 1868 v ,Daily News" a o kterem Dr. Parr
soudf, 'i.e je napsan velmi peelive.
334): , V kaf.dem vck u dochazi k pfesunu zdravych a kr:isnycb svobodnych
jedincu na stranu zasnoubenycb, a mezi svobodnym i tudif rusuivajl jen nemoc-
ni a ne~iastnL"
26 Viz vynikajici a originalni argument pana Galtona, ,,Hereditary Genius", str.
34~342.
27Greg, ,Fraser's Magazine", z:ii'i 1868, str. 3S7.
28,Hereditary Genius", 1870, str. 3S7-3S9. Dustojny pan F. W. Farrar (,Fra-
ser's M agazine", srpen 1870, str. 257) podfiva argumenty nu obrunu proti-
chi\dneho stanoviska. Sir C. Lyell ji'i. v §okujlcl pasazi sve prace (,Principles
330 0 pltvodu cloveka
of Geology", vol. IT, 1868, str. 489) upozornil na 1.10, kterc zpusobuje svata
inkvizice nim, ze vybi!rem snizuje prumemou inteligenci v Evrope.
2
Q Galton, .,Macmillian's Magazine", srpen 1865, str. 325. Viz take ,On Darwi-
nism and National Life", in: , Nature", prosinec 1869, str. 184.
~0 ,Last Winter in the United States", 1868, str. 29.
31
Jsem ve lice zavazan panu Johnovi Morleyovi za ncktcre dobre pfipominky
k tomuto te matu. Viz take Broca, ,Les Selections", in: , Revue d' Anthropolo-
gie", 1872.
32 ,On the Origin of Civilisation", in: , Proc. Ethnological Soc.", 26. listopadu 1867.
" .,Primeval Man", 1869.
34
,.Royal i nstitution of Great Britain", 15. bfezna 1867. Viz take , Researches
into the Early History of Mankind", 1865.
35
,Primltive Marriage", 1865. Viz. take vynik.ajid clanck, zjevne od stejnebo
autora, publlkovany v ,.North British Review", cervenec 1869. Viz take L. H.
Morgan, ,A Conjectural Solution of the Origi.n of the C lass, System of Rela-
tionship", in: , Proc. Amct'ican Acad. of Sciences'', vol. VLL, unor 1868. Pl'ofe-
sor SchaafJhausen (,Anthropolog. Review", l'i.Jen 1869, str. 373) pise o .,nazna-
cich lidskych obeti jak u Homera, tak ve Starc m zakone".
~~. J. Lubbock, ,.Prehistoric Times", 2. vydflni, 1869, kapitola XV a XV I i jine
kapitoly. Viz take vynikajici devatou kapitolu 'JYlorova ,E:trly History of
Mankind", 2. vyd(m i, 1870.
7 1"1 Dr. C. Forsyth Major, ,Surles Singes Fossiles trouves en llalie", in: .,Soc.
J Dr. F. MUller ucinil nekolik dobrych pozniimek k tomuto tematu: ,.Reise der
Novara: Anthropolog. Theil", oddH III, J 868, str. 127.
Kapitola VI
I Isidore Geoffroy St.-Hilaire podrobnc pojcdm'iva pozici, kterou cloveku ve
svych ruznych klasilikacich pnrodovCdci pfisuzuji: , Hist. Nat. Gen.", vol. II,
1859, str. 17{}- 189.
2
NCktere velice zajimave skutecnosti o zvycich mravencu uvadi pan Belt,
, Naturalist in Nicaragua", 1874. Viz take vynikajlci prace: Moggridge, .,Harves-
ting Ants", 1873; a take: George Pouchet, .,L'Jnstinct chez les lnsectes", in:
,Revue des Deux Mondes", unor .1870, str. 682.
3
Westwood, ,Modern Class of Insects", vol. II, 1840, str. 87.
4 ,.Proc. Zoo1og. Soc.", 1863, str. 4.
5
,Evidence as to Man's Place in Nature", I 863, napflk.Jad sir. 70.
6 Isid. Geoffroy St.-Hilaire, ,Hist. Nat. Gen.", vol. II, 1859, str. 217.
7 ,Ober die Richtung der Haare", in: ,.Muller's Archiv fur Anat. und Phys.",
1837, str. 51.
8 Uvadi to Reade, ,.The African Sketch Book". vol. I, 1873, str. 152.
9
0 chlupech gibonu viz C . L. Martin, ,Nat. Hist. of Mammals", 1841, str. 415.
Danvinovy pozndmky k.fednot.livym kapitoldm 331
Viz takHsid. Geoffroy,,,Hist. Nat. Gen.", vol. ll,l859, str. 216,243, aEschricht
tamtez, str. 46. 55, 61, o americk9ch opicich. Viz dale Owen, .,Anat. of Verte-
brates", vol. ITI, str. 619; Wallace, ,.Contributions to the Theory of Natural
Selection", 1870, str. 344.
w ••Origin o f Species", 5. vyd(mi, 1869, str. 194. ,The Variation of Animals and
Plants under Domestication", vol.ll, 1868, str. 348.
11 ,An Introduction to the Classification of Animals", 1869, str. 99.
12 Jde o tcmci' stejnou klasifikaci, jakou provizorne uznava pan St. George
Mivart (.,Transact. Philosoph. Soc.", 1867, str. 300), ktery pote, co poncchal
stranou i:eled' Lemuridac, de li zbyvajici primaty na Hominidae, Sinliadae (ktel'i
odpovidajl uzkonosym opicim), Cebidae a Hapalidae (posledni dve skupi.oy
odpovidajl simko11osym). Pan Mivart na tom to deleni stale trva: ,Nature", 187 1,
str. 481.
J3 .,Transact. Zoolog. Soc.", vol. VI, 1867, str. 214.
14 St. George Mivart, ,.Transact. Philosoph. Soc.", 1867, ~tr. 410.
~ ~ 0 Lcmuroidea viz Murie & Mivart, ,Transact. Zoolog. Soc.", I869, vol. VlJ,
str. 5.
I (• H~ickel dose l ke stej nemu zaveru. Viz ,Ueber di.e Entstebung des Menschen-
geschlechts", in: .,Virchow's Sammlung. Gemein. Wissen. Vortrage", 1.868, st[.
61. Viz take jeho ,Natiirliche Schopfungsgeschichte", 1868, ve ktere podrob-
nt! rozcbln1 svuj na.z or na rodokmen ~loveka.
ltal. des Sc. Nat.", vol. XV, 1872.
1" .,Anthropological Review", duben 1867, str. 236.
19 ,Elements of Geology", 1865, str. 583- 585. ,Antiquity of Man", 1863,
str. 145.
211 .,Man's Place in Nature", str. 105.
2 1 Propracovane tabulky jsou v jeho ,Generelle Morphologic", kniha II, str.
CUll a str. 425. Je~te podrobnejSI udaje o clovcku viz , Natiirliche Schopf-
ungsgcschichte", 1868. Profesor Huxley po pi'ecteni teto prace fika (,The
Academy", 1869, str. 42), 7.e pan Hackel skvele pojednal pl'lbuznost a puvod
obratlovcu, a~koliv s nim v nekolika bodech nesouhlasi. Oceouje take celko-
vy raz a t6n cel6 teto prace.
2z .,Palaeontology", 1860, str. 199.
2J V dubnu ro ku 1833, tedy drive nel. jakykoliv jiny piirodovMec, jsem mel to
stcsti na Falldandecb spatrit pohyblivou larvu sumky, blizce pfibuznou rodu
Synoicum, ale zjevne od tohoto rodu odlisnou. Jeji ocas by I zhruba petkrat del~l
nez zaku lacena hlava a koncil jako velice tenke vlakno. Jak jsem pod jedno-
duchym mikroskopem zjistil, by1y tyto ~asti oddeleny pficnymi a nepnlhled-
nymi castmi, ktere, jak pl'edpokladam, odpovida1y velkym bunkam, znazorne-
nym panem Kovalevskym. Ve velmi ranem stadiu byl ocas larvy omotan kolem
hlavy.
 332 0 pitvodu cloveka
24
,.Memoires de I' Acad. des ScicLlces de St. Petersbourg", vol. X, I:. 15, 1866.
25
Mushn ale dodat, re n!!ktei'l povolanf pfirodovM ci s tfmto mizorem nesou-
hlas!, napl'ik.lad pan Giard v ni!kolika cscjich v .,Archives de Zoologic Experi-
memale", 1872. Tcnto pfirodov&lec v~uk poznamen:iv:l (str. 281): ,.1Cie.~na
stavba larvy sumck n:i m stranou v~ech hypotcz. a teoriijasne ukazuje,jak mohla
pi'froda vytvon t zaJd adnf typ obratlovce (existe nce patei'e) u bezobratlebo 1ivo-
l:icha na zaklade jedine podmJnky priz pusobe nf sc vnejsimu prostfedl. Tento
pfiklad smaz:ivd propast mczi bczobratlymi a obratlovci, ackoliv je~te nevi me,
kdc a jak se pfeehod mezi temito dvema formami uskutcl:nil."
26
To je 7.Uver prof. Gegenbaura, jednoho z nejlepsich srovnavacich anatomu.
Viz ,.GrundzUge dcr vcrgleich. A nat.", 1870. str. 876. K tomuto zaveru Gegen-
baur do~cl pl'cdev~fm nn zaklade studiu obojfivelnikU, ale z vysledktl prace
Wa ldeyera (uvcdcno v ,,Journ al of A nat. and Phys.", 1869, str. 161) jc patrnc,
ze dokoncc i pohluvnf organy .. vys~lch ohratlovcl'l jsou ve svcm ran em stadiu
hem1afrod itnf". Podobn6 nazo ry zustuvali doncd(•vna cetni autofi, al:ko liv tehdy
je~lc nu ncpodlo'-en6m z~kladc.
27
Surnci rodu 111ylacinu.v jsou n~jl cp§! m pl'ikladem. Viz Owen, ,Anatomy of
Vertebrates ", vol. £LI, sir. 771.
~~ Hermafrod itismus byl pozorovan u mnohych dru hu rodu Serranu.v, st~j n~
jako u j inych ryb, kdc Jc bud' b~l.ny a symetricky, nebo ojedin~ly a pouze jed-
nostranny. Dr. Zoutcvccn miS v souvislosti s tfmto tematem odkaz.al na n~­
koli k prac!, p~cdev~lm pak nn pr(lci prof. Halbcrtsma, in: .,Transuct. of the
Dutch Acad . of Scicm:cs", vol. XVI. Dr. GUnther o teto skuteenosti pochybu-
zc
je,alc byla zaznamcn:1na toliku prlmdovi!dci. jiji:l nel7,e popfit. Dr. M. Lcsso-
nu mi naps nl, :lc ovei'il po11orovanl pu na Cavoliniho, co se rodu Serranus
tyee. Profcsor Eroolani nedav no prokazal (,.Accad. de lle Scicnze", Bo logna,
28. prosincc 1871 ). re uhoi'i jsou androgyunf.
2
" Profcsor Gegenbau r ukazul (,,Jenaische Zeitschrift", kni ha Vll, str. 212), tc
mezi savci na lez:imc dva odli~ne typy prsnich br.tdavek, ale re je zcela nevy-
svetlitclnc, jak by mohly oba tyto typy vzniknout z bradavek val!n atcu, ktere
vznikly zc ! ldz ptakoi'itnych. Viztak6 prnce Dr. Maxc Husse o mlecnych :lla.z:ich
tamtef, kni ha VLII, str. 176.
30
Pan Lockwood se na z.1kladi! svych pozoroviini vjvoje mol'skcho konika
domniva (viz ..Quart. Journal of Science". dubcn J 868, str. 269), :le stiSny bl'i~
nlho vaku tohoto ~ivo~icha mohou do jiste miry poskytovat vy:livu. Co se tyee
samcu ryb, ktcrl ncchavajf jikry doz.rat ve vlastnJch ustech, viz velice zajfma-
va prace pr·of. Wymana, in: ,,Proc. Boston Soc. of Nat. Hist.", 15. zMi 1857,
a take prof. Turner, in: Journal of Anat. und Phys.", I . listopadu 1866, str. 78.
Dr. GUnther take popsul podobny pffpad.
31
C. Roycrova take zastllva podobny n(lzor, vizjeji ,Origine de !' Homme",
1870.
~2 Na obyvatclc pNmofskych oblasti musi mit pfili v a odliv ve1kj vli v; :l.ivo~i -
Darwinovy pozn.amky k jednotlivym kapitvltim 333
chove 1ijici v mJstcch nejvy~si nebo nejni:l.~f hranice mol'e proch;izejf kaMych
l!trnact dni ce1ou i'adou zm~n souvisejicich s pnlivcm a odlive m. Ndsledkem
toho se u nich k3Zdy tyden meni dostupnost potravy. 2:ivotnf funkoe techto fivo-
l!ichu, vystavenych podobnym podmfnk:im po •nnoho generaci. stH! mohou
vykazovat nej aky jiny nel pravidelny tydcnni rytmus. No, a je zajhnav6, !e
mnozi obratlovci, kten jsou dncs naprosto suchozem~U. stcj niS jako jinf sueho-
zcm~tJ 1ivol:ichov6, v nektcrjch svjch telesnych proccseeh vykazuji jasnc
tydenni ~i nekolikatydenn1 cykly. To by ddvalo sm ysl jen tehdy, pokud by by!~
obratlovci potomke m nej akcho fivol: icha podob neho dnc§nfm sumkdm. Mohh
bychom uvest mnoho takovych pi'ikladu, jako j e doba tehotenstvf savcu, doba
trv:in1 horeeky atd. Take libnuti z vajee j e dobrjm pHklude m, neboi pun Bart-
leu (.,Land and Water", 7 . !edna 1871) uvadi, ~c holubi se lfhnou po dvou
tydnecb, drube:l. po tfcch tydncch, kachny po c ty'f'cch, husy po peti a p§trosi po
scdmi tydnech. Pokud tedy muzeme soudit,jednou dana periodicita se ji ~ nemiS-
nf, nenarusuje-li funkcnost organismu, a pfedava se tak po mn oho generaci.
Pokud ale dojde kc zmen~ funkce, musf se zm~nit i pcriodicita, a to obvyklc
o jedcn ncbo nekolik tydnt•. Je-li toto tvrzenl spravnc, jc vclicc pozoruhodne,
ncbot SC n(\m 118 zak.Jade doby tiShotenslvi ruznych SUVC~I a ink ubaeni doby
pla~lch vajec objasi\uje pradavny puvod tiSchto ~ ivol!i chu.
Kapltola VII
• ,.History of lndia", 1841 , vol. I, str. 323. Otec Ripa ul!inilnaprosto stejnc 7Jis-
t~ni o Cinunech.
1 Obrovske mno!stvi mefenJ bclochli, ecmochu a indianu naleznetc v praci
B . A. Gou lda, , Investigations in the Military and Anthropolog. Statistics of
American Soldiers", 1869, s~r. 298-358; .,On the capaci ty of the lungs" viz
s trana 471. Viz take eetne a hodnotne tabulky Dr. Weisbacha, vychdzejici z pozo-
rov:ini Dr. Scherzera a Dr. Schwarze, , Reise dcr Novara: Anthropolog. Theil",
1867.
J Viz napfildad pi'ispevek pana Marshalla o mozk:u Kfoval!ky, in: ..Phil. Tran-
sact.", 1864, str. 519.
• Wallace, , The Malay Archipelago", vol. II, 1869, str. 178.
50 obrazcich ze zname egyptske jeskyniS Abu-Simbel pan Pouchet (,The Plura-
lity ofthe Human Races", anglickj pi'eklad, 1864, str. 50) pl~e. fe sc mu dvanact
<!i vice znazomeoych narodo vubec nezd:i ro?.eznatclnych, j ak naopak tvrdi
nektei'i jjnl autoi'i. Dokoncc i n~ktere rasy s velice chnn1kteristickymi rysy nelze
na starych malbach rozeznat, al!koliv bychom mohli pi'edpokl:ldut, re tam by
to mohlo byt mozne. Pfinove Nott a Gliddon (,.Types of Mankind", slr. 148)
tvrd i, ze Ramses ll. i'eceny Vcli ky, ml!l jasn~ evropske rysy, 1.atlmco Knox, jiny
zastfmce roz.cJ iloostl Jjds k)ich ras, o mladt!m Memnonovi (pan Birch mi sdelil,
 334 0 puvodu i'!lovi!ka
Z.C jde o jinc jmcno Ramsese II.) fika, ze mel jasn~ zidovske rysy. Kdyz jsem
se divaJ na sochu Amcnhotepa Il l., muscl jsem souhlasit se dvema zam~stnan­
ci dancho ustavu, kle1l jsou oba dobfl walci teto vllci, zc mel ryze ccrno~ske
rysy. Panove Noll a Oliddon (tamte.l, str. 146, obr. 53) ho ale popisujf jako
mi§encc. ni.koliv v~ak ,.ecmo§ske smesi".
6
Ja.k uvMi Non a Gliddon, ,.Types of Mankind", 1854, str. 439. Podavaji take
ruzne dukazy, ale C. Vogt Iii mysli, le toto tema jcltc vy:Zaduje dam z.koumani.
1
, Diverliity of Origin of the Human Races", in: "Christian Examiner", ecrvc-
ncc 1850.
w ,.Transact. R. Soc. of Edinburgh". vol. XXII. 1861, str. 567.
9
,On the Phenomena of Hybridity in the Genus Homo", anglicky pi'ckJad,
1864.
10
Viz zajimavy dopis pana T. A. Murraye v .,Anthropolog. Review", duben
l 868, str. Lll l. V tom to dopise jc popreno lvrzcni hrabete Strzcleckiho, ~c
austn11skc ~eny, ktcn~ porodily <Jeti bllym mu~um, jsou pote sterilni, co sc styku
s tmt~i vlustni rasy tyt!c. M. A. De Quatrefages (.,Revue des Cours Scientili-
ques", bi'czen 1869. str. 239) ttLke nnshmmaidil mnoho duka:zo o tom, z.c se
Austnllci o Evropanc mohou volne kri:f.it.
11
.,An Exmninntion of Prof. Agussiz's Sketch of Lhe Nat. Provinces of the
Animal World", Churlcslon, I!!55, slr. 44.
12
Dr. Rohll"s mi napsal, ~,e suhar~tl ml~cnci Arab•\ Berberu a ccrnochu jscJu
nesmirn~ plodnl. Nu druhou strunu mi v~ak pan Win wood Reade sdclil, ~e~erno­
§i na Zlat6m pobi'c:H, o~koli v sc jim belo~i a mfscnci vel ice libi, veri, zc by sc
mi~cnci nemcli vdavut ~i fun it, nebof jcjich deli byvaji nemocne a ani jich ncnl
mnoho. Tato domnenka, jak pan Reade poznamen:1va, si zasluhuje pozornost,
nebo( bclo§i pfi~li na Zlale 1>obfd ijiz pre<J 400 lety, tllk1..e domorodci meli dosta-
tek casu na to, aby si utvofili svuj nazor na utklilde zku~enosti.
13
B. A. Gould, .,Militury and Anthropolog. Statistics of American Soldiers",
1869, Str. 3 19.
14
, The Variation of Animnls and Plants under Domestication", vol. n. str. 109.
Ctenari zde mohu pfipomcnout, re v:r.ajcmn:i sterilita dvou odli~nych druhil
neni nabyta vlastnost, ale stejnl! jako nemoznost naroubovanf nekterych odli§-
nych stromu jc nilhodnym vyslcdkem nabyd li~icicb se zna.ku. Povaha tech to
znakU nnm ncni znilma, ale j istc souvisl pfedevsim s rozmnozovacim ustrojim
a mnohem menc s vnl:\j~lmj znaky ci bcznymi rozdi]y v telesne stavbc. Jednim
dulezitym prvkem mczidmhove sterility pravdepodobnc bude skutecnost, ze
oba druhy byly po del§i dobu vystaveny nemennym podminkam. Vime totiz,
ze zmcna podminek majist,Y vliv na plodnost. Duvodne sc domnivame, jak uz
bylo dfive zmineno, :l..e promenlive podminky domestikace maji vliv na plod-
nost, klenl ncni ome.zovdna pf!padnou slerilitou, tak beznou pro zkl'izene zivo-
cichy v pritodnim stavu. Jindc jscm uk:izal (tamtez, vol. U, str. 185; a take
,Origin of Species", 5. vydanf, str. 3 17), re neplodnost zkl'i:lenych druhu neni
Darwinovy pozmimky kjednotlivym kapitolam 335
vysledkem pi'irodniho vyb~ru. Vidime toti:l, :le pokud jsou n!jacf dva :livo~i­
chovc znacn~ sterilni, je jen stezf mo:lne, :le by svou sterilitu ptedavali vice
a vice potomkiun. S nUnistem sterility je totiz stale men! potomku t!chto steriJ-
n1cb jedincu. Exlstuje v~ak je§tl! vy~i fonna sterility. Gartner a Kolreuter oba
dolli.ali. :le u nekterych rodu rostJin zllhmujlcich mnohe druhy mUle byt utvo-
rena l'ada od tech druM, ktcre po zkfil.enl produkuji elm dal tim men~ semi-
nek, af po ty druhy, ktere po zkfll.eni ncvytvofl ani jedine seminko, ackoliv se
k nim dostane cizi pyl.
1$ ,The Variation of Animals", vol. II, str. 92.
16 Pan de Quatrefages zajimave pi~e (,.Anthropolog. Review", leden 1869, str.
22) o brnzilskych Paulistech, coz je velicc sml~cna rasa Portugalcu a indi:lnu
s pi'imeskem k:rvc jinych ras.
17 Napfiklad puvodni obyvatelstvo Arncriky a Australic. Profesor Huxley i'lka
(.,Transact. lntemat. Congress ofPrehist. Arch.", 1868, str. I 05), ~e lcbky nekte-
rych Nemcr• a Svycaru jsou ,tak kratkc a tak ~irokc jnko lebky Tntttru".
IM Viz dobry pi'ispl!vek nu toto tema: Wuitz, , lntroduct. To Anthropology",
nnglicky pfeklad z roku 1863, str. 198-208, 227. Nektera z vy~e uvedenych
tv ncnljsem si vypuj61od H. Tutllese, ,Origin and Antiquity of Physicnl Man",
Boston, 1.866, str. 35.
IY Profesor N~lgcli podrobnc popsal nekolik pOZ<)ruhodnych pi'ipadtl: ,Bota-
nische Mittheilungen", kni hu U, 1866, str. 294-369. Profesor Asa Gray ucinil
podobne poznamky o nekolika prechodnych formuch v ,Compositae of
N. America".
:uJ ,Origin of Species", 5. vydani, str. 68.
11 Viz prof. Huxley, ,Fortnjghtly Review", 1865. str. 275.
12 ,Lectures on Man", anglicky pleklad, 1864, ~t.r. 468.
n .,Die Racen des Scbweincs", 1860, str. 46. ,Vorstudicn 11lr Gescbicbtc, ... ,
SchweioeschiideJ", 1864. str. 104. Co se hov~zlho dobytka ty~. viz de Quatre-
fages, ,Unite de l'EsJ>OCe Humainc", 1861, str. 119.
1A Tylor, , Early History of Monkind", 1865, o znakovem j azyce viz str. 54.
Lubbock, ,Prehistoric Times", 2. vydfmi. 1869.
u H. M. Westropp, ,On Analogous Fom1s of Implements", in: , Mcmoifli of
Anthropolog. Soc.". ,Tbe Primitive Inhabitants of Scandinavia", anglickj
preklad, vydal sir J. Lubbock, 1868, str. 104.
l6 Westropp, ,On Cromlechs", ,Journal of Ethnological Soc.", in: Scientific
Opinion", 2. cervna 1869, str. 3.
21 ,Journal of Researches: Voyage of the Beagle", str. 46.
2 K ,Prehistoric Times", 1869, str. 574.
29 Pfeklad v .,Anthropological Review", lijen 1868, str. 431.
Jo ,Traosact.Jintemat. Congress of Prehistoric Arch.", 1868, str. 172- 175. Viz
tak~ Broca, anglicky prek1ad v ,.Anthropological Review", Yijen 1868, slr. 410.
3 1 Dr. Gcrland, ,Ober das Aussterben der Naturvt>lker", 1868, str. 82.
 336 0 ptivodu cloveka
32
Gcrland (tamt~z. str. 12) uvddl pfiklad na podporu tohoto stanoviska.
33
Vi:~. poznamky sira H. Hollandu, ,.Medical Notes and Reflections", 1839, str.
390.
3
• K tomuto tematu jsem nashromatdil spoustu podpiirnycb faktu (.,Journal of
Researches, Voyage or the Beagle", str. 435). Viz take Gerland, tamtcZ. str. 8.
Poeppig mluvl o ,.dechu civilizovanych lidI jako skodlivem pro divochy".
35
Sproat, ..Scenes and Studies of Savage Life", 1868, str. 284.
36
Bagehot. ,.Physics and Politics", in: , Fortnightly Review", I. dubna 1868.
str. 455.
37
V~echna uvedcn[t tvrzenl poch:1zl od J. Bonwicka, , The last of the Tasma-
nians", 1870.
38
To je tvncni guvcrncra Tasmanic, siru W. Denisona... Varieties of Vice-Regal
Life", 1870, vol. r, str. 67.
39
Viz Bonwick...Daily Life of the Tasmanians'·, 1870, str. 90; ,.Last of the
Tasmanians", 1870. str. 386.
40
,.Observations on the 1\boriginnl lnhnbitunts of New Zealand", vydnla viUcla
v rocc 1859.
41
Alex. Kennedy, , New Zeulund", 1873, str. 47.
42
C. M. Yongc, .,Life of J. C. Patteson", IH74, viz pf·cdevslm vol. I, slr. 530.
43
Pfedchozl tvrzenl pochiiz.i predcv~lm z nasledujfcich pracl: ,Jarvcs' History
of the Hawaiian Island'', 1843. ~tr. 400- 407. Cheever, ,.Life on the Sand wich
Islands", 1851 . str. 277. Ruschenbcrgera cituje Bonwick, ,.Lust of the Tasmu-
niuns", 1870, str. 378. llishopu cituje sir E. Belcher, ..Voyage Round the World",
1843, vol. I, str. 272. Zu udajc 'l ni!kolika let s~ltunl vdi!~im panu Coanovi, a to
na zadost Dr. Youmnnse z New Yorku. Ve v~t~in~ pfipadu jsem porovnal
Youmansovy udajc s udaji z vy~e uvcdenych pmci. Vyncchaljsem scltani z roku
1850, nebof zde sc lidujc zna~n~ ruznjly.
""',The Lndiun Medical Gazette", I. listopadu 187 1, str. 240.
4
s Co se pnbu7JlOsti ostrovanu "L Norfolku l'yce, viz sir W. Denison, .,Vairctics
of Vice-Regal Life", vol. l, 1870, str. 410. O Todech viz prace plukovnika Mar-
shal Ia z roku 1873, str. 110. 0 sevcmfch ostrovech Skot.ska viz Dr. Mitchell,
.,Edinburgh Medical JournuJ". bl'ezen-terven 1865.
46
Dukuzy viz .,Variation of Anim:Lis", vol. 11, str. 111.
41
, Vuriation of Animals", vol. II, str. 16.
4
R Tyto podrobne udaje pocha7-eji od pun! Belcherovc, ,The Mutineers of the
Bounty", 1870; a take z ,,Pitcairn Island", 29. kv~tna 1863. Nasledujici ud~je
o obyvatelich Sandwichovych ostrovt't jsou z ,Honolul u Gazette" a od pana
Coana.
49
, On Anthropology", pfcklad v ..Anlhropolog. Review", leden 1868, str. 38.
5{) ,.The An nuls of Rural Bengal", 1868, str. 1 .34.
~ ~ ,.The Variation of Anirnnls and Plants under Domestica6on", vol. II, str. 95.
52
Pallas, ,.Act. Acad. St. Petersburg", 1780, cAst druM, str. 69. Nasledoval ho
Darwinovy prnndmky k jednotlirym kapitoldm 337
Rudolphi, .,Beytrl:ige zur Anthropologie", 1812. Vynikajicl shrnutJ dukazu viz
Godron, ,De I'Espece", 1859, vol. II, str. 246.
SJ Sir Andrew Smith, cituje ho Knox . .,Races of Man", 1850, str. 473.
s• Viz Quatrefages, ,,Revue des Cours Scicntifiques", 17. ffjna 1868, str. 731.
ss Livingstone• .,Travels and Researches in S. Africa", 1857, str. 338,339. d'Or-
bigny, cituje ho Godron, ,.De l'Espece", vol. IT, str. 266.
56 Viz esej pi'edlozeny pl'ed Royal Soc. v rocc 181 3 a vydany v jebo ,Essays"
v roce 1818. Nazor Dr. Wellsc jscm popsal v .,Historical Sketch", str. XVI,
k memu ,.Origin of Species". Rilzne pfipady souvislosti barvy a t~lesnych
zvla§tnoslf uvadim v me prnci .,Variation of Animals under Domestication",
vol. U. str. 227, 335.
17 Viz napnklad Noll a Gliddon, ,;rypes of Mankind", str. 68.
~K Major Tulloch v eseji pfe~tenem prccl Statistical Society 20. dubna 1840
u vydanem v .,Athenaeum", 1840, str. 353.
5'' ,.The Plumlity of lhe Human Race", pl'cklad z roku 1864. str. 60.
w Quntrefages, .,Unite de l'Espece Humaine", 1861, str. 205. Wailz, ,.Introduct.
to Anthropology", pfeklad, vol. I, 1863, str. 124. Livingstone poduva podobny
pfiklacl ve sve pruci ..Travels".
(, 1 Na jafe roku 1862 jsem od generalnlho l'cditelc Zdruvotnickeho odd~ lenI mt~l
armady zlska1 povoleni rozdat l~karii m na~ich n'•znych zahru ni~nfch pluku
pruzdnou tabulku s naslcdujicfm pnivodnhn dopiscm, ale ncobdr,.el jsem Mduou
odpoveo: .,Jelikoz bylo "Laznan1enano n~kolik zl'ejmych pl'fkladu vztahu mczi
zbarvenfm ko:lnicb priveskti a telesnou stuvbou nn~icl1 domdclch zvllat a jcli-
ko~ je dobre znamo, re take existujc j isty vztah mezi zbarvenlm jednotlivych
lidskych rasa klimatickjmi podminkami, bylo by zajlmave provest niisledujicf
studii. KonkrCtne by bylo ti'cba zjistit, zda u Evropanu existujejisty vztah mezi
barvou vlasu a nachylnosti k tropickym nemoccm. Pokud by byli lck.al'i neko-
lika na8ich zahrani~nich plukti, pusobicich v nczdravych tropickych oblastech,
tak luskavi a nej prve by pro porovnaru spoeltuli v~cchny muze. kten jsou v pine
sUe, a to podle barvy jej ich vlasu, tedy tmavovlase, svMovlase a mure s vlasy
pi'cchodntho cypu zvHisi, a pak by kaZdy lekaf podlc stcj neho kriteria spoeital
v~echny muic trpfci malarii, zlutou zimnici ~i uplavicl. bylo by brzy zjevne, po
zaneseni nckolika tisicu pi'ipadti do pi'ipmvcne tabulky, zda existuje j isty vztab
mezi barvou vl usti a nachylnosti t~la k tropickym nemocem. Mo~.na f.e pozo-
rovanl ncodhali '-iidny takovyto vztah, ale ur~ite stojl za to vyzkum provest.
Pokud bychom naopak ziskali pozitivni vysledky, byly by prinosem pro praxi,
ncbof by pomohly ve vybt\ru muzii pro urcite ukoly. Vysledky by mobJy byt
velice zajimave, ncboi by nam mohly obj asnit, pro~ ztmavla plef ncktcrych
lidskych ras obyvajicich po dloubou dobu nezdrav6 tropicke oblasti."
<•• .,Anthropological Review", leden 1866, str. XXI. Dr. Sharpe (.,Man a Speci-
al Creation", 1873, str. 118) take v souvislosti s lndii rlka. fe ..n~kteti vojen~ti
lekal'i si vSimlli, ze sv~tlovl asi Evropane s ruzovou pletl trp! tropickymi nemo-
 338 0 puvodu i!loveka
cemi menc ncz tmavov lasl lide s bledou pleti~ a pokud vim, toto tvrzenl jc
podlofeno zku~enostl". Nuopak pan Heddle ze Sien·y Leone, ,kteremu za jeho
velenl zemfelo vice ul'cdnlku nez komukoliv jjm!mu" na naslcdky nezdraveho
klimatu zapadn lho africkeho pobfcil, zastava uplnl! opacny mizor (W. Reade,
•.African Sketch Book", vol. II , str. 522), stejne jako i kapitan Burton.
63
,Man a Special Creation", 1873, str. 119.
""',.Variation of Animals and Plants under Domestication", vol. II, sir. 336, 337.
65
Viz napi'ikJad Quatrcfages (,.Rev ue des Cours Scicntifiques", 10. i'ijna 1868,
sir. 724) n v livu vncj§lch podmlnek v Etiopii, Arabii apod. Dr. Rolle (,,Dcr
Mensch, seine Abstarnmung", 1865, str. 99) s odvolanim na Kharukofa uvndi,
re vl!t~lmu mnozstvi ncmeckych uscdllku v Gruzii po dvou gcncracfch ztmav-
ly vlasy a o~i . Pun D. Porbes mi take sdclil, re andsli Keeuove jsou co do barvy
nesmlmc variubilni, a to podle toho, v jukem Udoli !iji.
66
Harlan, .,Medical Researches", str. 5:12. Quatrcfages k tomu nashromazd il
mn oho d(•kazii (,.U nite de I' Espcce Hurnaine", 1861, str. 128).
7
" Vi:t. prof. Schaaflhnusen, preklad v .,Anlhropological Review", fljen 1868,
str. 429.
68
Pan Catl in tvrdl (,.N. American Jndians", 3. vydan i, 1842, vol. J, str. 49), :le
mezi Ma nda ny v~ech vi!kovych katcgorif i obou pohlavi mu jeden ~lovi!k z dcse-
ti ~i dvan(lcli jasni! st,rlhroScde vlasy, coz je di!di~ny znak. Tyto vlasy j sou tak
hrub6 a drsne jako koilsku hflvn, zutlmco vlusy ostutnlch barev jsou jemne
a mi!kke.
M 0 pachu kiize viz Godron, ,.Sur I'E!spilce", vol.ll, str. 217. 0 komlch p6rcch
viz Dr. Wilckens. ,.Die Aufgnbcn der Landwirth. Zooteclmik", I 869, str. 7.
70
.,Die Gros.shim-Winc.lungcn des Menschen"; .,Abhandlungcn der K . Baycri-
schen Akademic", kniha X, 1868.
71
,Convolutions of the Human Cerebrum Topographical ly Considered", 1866.
sir. 12.
n Detwlni!j~i poznamky o spojujlcich l'usen1ch na mozku ~impanze viz , Pro-
ceedings of the Royal Society of Edi nburgh", 1 865~.
13
Flower, ,On the Anatomy of Pilhecia Monachus", in: ,,Proceedings of the
Zoological Society", 1862.
74
, Man's Place in Nature", str. 102.
75
,Transactions of the Zoological Society", vol. V, 1862.
76
Gratiolet, ,,Memoire sur les plis cerebcrs de l' Homme el des Primateaux",
str. 39, tab. IV, obr. 3: , Chez lous ies singes, les plis posterieurs se develop-
pent les premiers: les plis amerieurs se i/eveloppent pitts lard, aussi La verlebre
occipilale et La parietale sont-elles relativemenl Ires grandes chez le foetus.
L'Homme pn!senfe une exception remarquable quant L'epoque de t'tlpparili-
on des plis front aux. qui sorlf les premiers indlques; mais le developpement
a
gbu!ral du lobe .frontal. envisage seulement par rapport son volume, suit les
me mes lois que dans les singes." (,.U v~cch opic a lidoopu se zadni fuscni vyvi-
Darwinovy poznamky kjedn.otlivym kapitoldm 339
ji jako prvni, zatimco pi'edni i'aseni se vyvijl pozd~ji, a take okcipitUlnf a parie-
talni obratle j sou u ernbrya re lativne velke. Clovek jc pozoruhodnou vyjimkou,
co sc vyvoje frontalniho fuseni rnozku tyl.\e, nebot' to je u nl!ho zfetelne jako
prvni; ale obecny vyvoj 1.\elniho laloku, vezmeme-li v uvahu jeho objem, probi-
ha u c loveka a ostatnich primatu stcj ne." Pozn. pl'ckJ.)
n Graliolet pi~e (str. 39): , Dans le foetus dont il s 'agit le.r plis cerebraux poste-
rieurs som bien developpes, tandis que les plis du lobe frontal sont d peine
indiquis. " (,U danebo embrya je faseni na zadni ~asti mozku dobfe viditelnc,
wtimco J'uscni na i:\elnicb lalocich j e sotva nU1.nal.\ene." Pozn. pfekl.) Obrnzek
nkrncne (pl. rv, obr. 3) zmizoriloje Rolandovu brazdu a jednu z frontalnich
brazd dosti zfetelne. Pan Alix ale ve sve praci ,,Notice sur Jes travaux anthro-
pologiq ues de Gratiolet", in: ,.Mem. De Ia Societe d' Anthropologie de Paris",
1868, str. 32, pise: ,Gratiolet a eu entre /es ""' ins /e cerve(ltl d 'un foetlls de
Gibbon, singe eminemment superieur, et tellement rapproche de I'orang, que
des nawralistes tres-competents l'ont range parmi le., antltropoldes. M. Huxley,
par exemple, n 'fu!site pas sur ce point. Ell bien, c 'est surle cerveau d'unfoetus
de Gibbon que Gratiolet a vu les circonvolutionr dtt lobe tempom-splu!noidal
dt!Jd developpees lorsqu 'iln 'existelll pas encore de plis .vur le lobe frontal. ll
(r/aif done bien autorise a dire que, chez l'/wmme {es cirt.'li/IVOfutions appa-
raissent d'a en m, tandis que chez /.es singe.v e/les se dt!veloppeflt d' (J) en a. "
(,.Oratiolet m l!l v rukou rnozek ernbrya gibona, co~ jc jeden z ncj vyMich prima-
tu, velice blizky orangutanovi, ktereho zku§cnl pflrodovedci fudl mezi lido-
opy. Nnpi'fkJad pan Huxley si je tim jist. A prU.vc na rnozku embrya gibona
Gratiolet vi del jii vyvinutt zdvity na temporo-sfenoiddlnfm laloku, zatfmco 11a
fronuilnfm laloku jelte f.tidne zavity nebyly. Opravnenc tedy l'ikal, !e u clove-
kn sc zavity mozku objevuji od alfy po omegu. kdcfto u ostatnich primatu se
vyv ljcjl od omegy po alfu." Pozn. pi'ekl.)
11 ,.Ober die typische Anordoung dcr Furchen und Windungen auf den Oross-
him-Hemispharcn des Menschcn und der Affc n", in: ,.Archiv fUr Anthropolo-
gie", m. 1868.
1~ ,,Zur Entwicklungsgeschichte der Purchcn und Windungen der Grossbim-
Hemispharen im Foetus des Mensche n", in : ,Archiv fUr Anthropologic", Ul,
1868.
HONapi'iklad pan I' Abbe Lecomte v jeho nepovedcncm pamfletu ,,Lc Darwi-
nisme et l'origine de I' Homme", 1873.
Kapltola VIII
1 Schaaftbausen, angl icl<Y pi'eklad in: ,Anthropological Review", i'ijen 1968,
str. 419,420,427.
2 .,The Heart o f Afr ica", anglicky pl'cklad z roku 1873, vol. I, str. 544 .
 340 0 piJvodu clovi!ka
3
Ecker, prekJad in: .,Anthropological Review", l'ijcn 1968, str. 35 1-356. Welc-
ker pozorn~ prostudoval rozdily ve tvaru mu!ske a ~enske lebky.
4 1870, str. 185, 191.
.Ecker a Welcker tarnte:l, str. 352, 355; Vogt, ,.Lectures on Mnn", anglicky
preklad, str. 81.
5 nech Guanmi viz Azara, ,.Voyages dans I' Amerique Meriel.", vol. II, 1809,
Schaaflhausen, in: ,.Anthropological Review", ffjcn 1968. str. 429.
Pnmcr-Bey mluvl o novorozencicb ~ mochil. Cituje ho Vogt, ,.Lectures on
6
Man", anglicky prcklad, 1864, str. 189. Dnl~l ud~1je o <lemo~skych novorozen-
cfch od Winterbolloma a Campcra viz Lawrence, .,Lectures on Physiology",
I ~22;, srr. 451 . Co se novoro:r.cncii indianii Guarani ryl!e, viz Rengger, ,Sauget-
hJere , str. 3. Viz take Godron, ,.De I'Es,Xcc", 1859, vol. II, sir. 253. 0 Austrnl-
cich viz Wttitz, , lntroducl. To Anthropology", a·nglicky Jx:klnd z roku 1863,
str. 99.
7
Renggcr, ,.Sliugethiere", 1830, str. 49.
• Jako napnklad u druhu Mt~cacu.v cynomolgus (Desrnarest, ,.Mammalogic",
str. 65) u u dl'Uhu 1/ylobate.v aglli.v (Geoffroy St.-Hilaire & P. Cuvier, ,,Hisl.
Nat des Mamm.", 1824, vol. I, str. 2).
" .,Anthropological Review", rijcn 1868, str. 353.
"' Pun Blyth mi sdi:!lil, 'J.e vidlll pouze j cden pl'ipad zbiiUmi vous(•, kninl utd.
u_opice vlivem vl!ku, zutimcn u l!lovllka k tomu dochiizi bl!znll. Duny pi'fpad se
tykul slar6ho makaka druhu Macacus cynomolgus, drlen6ho v ?.aj ell, ktery m~l
.. pozomhodni:! dlouh6 a jakohy lidskc lcnlry". Tcnto makak se vlustne vc.:licc
podobal jednomu vllidnouclmu tlvropskcmu monmchovi, po klcrcm ho v~ich­
ni pi'ezdivali. u nekterych lidskych ras take jen malokdy dochfizl ke zbelunl
vlasu a vousii vlivcm veku. Pan D. Forbes nuprikJad nikdy nevid~l bCiovluse-
ho Aymura ncbo prls lu ~n iku jihoamerickych Keeuu.
I I To plutl 0 samiclch nckterych druhu gibom'l. Viz Geoffroy St.-Hi Ia ire
& F. Cuvier, ,.Hist. Nat. des Mamm.", vol. I; viz tak6 ,.Penny Cyclopedia'',
vol. II, slr. 149. ISO (o gibonu larovi).
12
Vysledky odvodil Dr. Wcisbach na zukladiS mci'enl Dr. K. Scberzcrn
a Dr. Schwarze, viz ,.Reise der Novara: Anthropolog. Theil", L867, slr. 2 16,
231, 234, 236, 239, 269.
13
,Voyuge to St. Kilda", 3. vydiini, 1753, str. 37.
14
Sir J. E. 1'elment, ,Ceylon", vol. [(, 1859, str. I 07.
1 31 Helmholtz, ,ThCorie Phys. De Ia Musique", L868, str. 187.
j Quatrcfage.'i, ,.Revue des Cours Scientifiques", 29. srpna 1868, str. 630; Vogt,
,,Lectures on Man", angHclj preklad, str. 127.
16
0 vousech l!ernochii vi.z Vogt, ,.Lectures", str. 127: Waitz, , !ntroduct. To
Anthropology", anglick.y pi'eklud. I863, vol. I, slr. 96. Jc pozoruhodn6. wccrno-
~! ve Spojen~cb st3tccb (,.lnvestigutions in Military and Anthropological Statis-
tiCS ovf A~cncan Soldiers"~ 1869, slr. 569) ajejich ml§enl potomci zjevne maji
tem~r slCJnt! chlupalfl tt!la J<tk:o Evropane.
17
Wallace, , The Maluy Arch.", vol. JJ, 1869, str. 178.
Datwinovy pouu1mlcy kjednorlivjm kapitoldm 341
1" Dr. J. Barnard Davis o Polynesanech, in: ,.Antbropolog. Review", duben
19 Catlin, ,North American lndians", 3. vyd:in1, 1842, vol. n, str. 227. 0 inclia-
str. 58; viz take Rengger, .,Saugelhicre von Paraguay", str. 3.
211 Profesorka Agassizovli (,Journey in Brazil", str. 530) pozoamendvd, re
u indiunii existujl men~i mezipohlavnl rozdfly nez u cernocbu a Evropan(t
Co se tyee indianii Guarani, viz Rengger tamtc~. str. 3.
2 1 RUtimeycr, ,,Die Grcnzen der Thierwelt; eine Betrachtuog zu Darwin's
Lehre", 1868, str. 54.
22 ,,A Journey from Prince of Wales Fort.", 8. vydani, Dublin, 1796, str. I04.
Sir J. Lubbock (,Origin of Civilisation", 1870, str. 69) podilva jine podobne
pfiklady ze Scverni Amcriky. Co sc jihoamerickjcb Guanasu tyee, viz Azara,
.,Voyages", vol. II, slr. 94.
23 0 souboj1ch gorilich snmcu viz Dr. Savage, in: ,,Boston Journal of Nat. Hist.",
vol. V. 1847, str. 423. 0 Ptesbytis entellus viz ., lndjan Field", 1859, slr. 146.
,.. J. Stuart Mill pozoamenava (,The Subjection of Women·', 1869, srr. 122):
,Cinnosti, ve kter:Ych mu~i zcny nejvlce pl'edel, jsou ty, ktcre vyzadujl ncjvi-
cc slly a pile nujednou." Co jineho mohl mft na mysli nd. energii a vytrvulost?
:u Maudsley, ,,Mind and Body", str. 31.
26 Jedcn Vogt{lv poznatek se take tykd tohoto tcmatu. Vogt fi!Gi: ,)e pozoru-
hodnc, ze se mcz.ipohlavni rozdily v lebce s vyvojern rasy zv~t~uji, a tud[z je
rozdfl mezi lcbkou Evropuna a Evropanky nmohem vet~i ne~ rozdil mezi lebkou
ccrnocha a l!erno§ky. Wclck.er tento n:\.zor zastdvu na zaklude Huschkeho mere-
nl cerno~skych a gerrntinskycb lcbck." Vogt ale pfipou~ti (..Lectures on Man",
anglicky pi'cklud, 1864, str. 81), ze by bylo tfebn provest jcste vice miSfeni.
27 Owen, , Anatomy of Vertebrates", vol. [II, str. 603.
28 ,Journal of lhc Anthropolog. Soc.", duben 1869, str. LVII u LX VI.
29 Dr. Scudder, , Notes on Stridulation", in: ,,Proc. Boston Soc. of Nat. Hist.",
vol. Xl, dubcn 1868.
' 0 Uvadi to W. C. L. Martin, , General [ntroduction to Nat. Hist. of Manlill.
Animals", 1841, str. 432; Owen, ,.Anatomy of Vertebrates", vol. m, str. 600.
31
,American Naturalist", J 871, str. 761.
11 Bylo :r.vei'ejni!no nekolik pojednanl tohoto tcmatu. Pan Peach mi napsal, ~e
jeho stary pes vyje, kdyi. se na fletnu zahraje t6n b, ale na jine t6oy pry nere-
aguje. Mohu pfidat jesti! jeden priklad psa, ktery lrnul!el vldy. kdyz se zabnll
jeden L6n na rozladenou harmoniku.
34 R. Brown, in: .,Proc. Zool. Soc.", 1868, str. 410.
3 ' ,,Journal of Anthropolog. Soc.", Hjeu 1870, str. CLV. Viz tak6 ni!kolikpozdi!j-
~kh kapltol v praci sira Johna Lubbocka. ,Prehistoric Times", 2. vydani, 1869,
kde jsou vybome popsany zvyky divocbU.
 342 0 pilvodu cloveka
36
Po vyti~t~nl t~to kapitoly jsem ~ctl vynikajici ~ Janek pana Chaunceye Wrigh-
ta (North American Review, fljen 1880, str. 293), kterj v souvislosti s touto
ot:lzkou poznamem1v~: ..Exjst:uje mnoho vysledku nezvratnych zakonu ~i d~jll
pl'lrody, podlc nicht zfsk~n l jedn~ uzit~o~ scbopnosti pi'in:m m noh~ z toho
vyplyvajlci vyhody, ale tak~ jist~ omezujici nevyhody, skut~ne ~i potcncio-
nalnl, se kterymi princip uZite~nosti nepo(!ita." Jak jsem se jiz pokusil ukiizat
v jedn~ z pledchozfch kapitol, tento princip rna pro ~lov~ka veliky vyznam pi'i
zisk:ivanl n~kterjch rozumovych schopnosti.
37
Winwood Reade, , The Martyrdom of Man.., 1872. str. 441 ; , African Sketch
Book", 1873, vol. II, str. 3 13.
38
Rengger, ,.Saugethiere von Paraguay", str. 49.
39
Viz velice zajlmav~ pojcdn:lnf pana Herbcrta Spencera, , Origin and Functi-
on of Music.. v j cho scbmnych , Essays", 1858, str. 359. Pan Spencer dose!
k naprosto opa~n~mu z(tvt!ru ne?. j:l. Stejn~ jako tll'ive Diderot sc domniva, zc
kadencc pou:livanc pfi cm o~n~ nabit6 fe(!i daly pozdt\ji vzniknout hudbl!, zalim-
co muj mlzor jc takovy, ~c hudebnl 16ny a rytmy si nejprve os v~jili samci ci
sam ice proto, a by zaujali jcdincc opa~ ncho pohlavi. Proto je hudba pcvn<! spj a-
ta s n~ktcry mi z n~jsi lncj~ich vt\~ nl, kler~ jc t. ivo~ich schopcn prozivat, u je take
pouzivana instinktivne ~ ina zt\klade asociace, kdyz nekdo reel vyjadfu jc s iln~
pocity. Pan Spencer nepo<.il1va Z:ldne uspok~juj lci vysvetlenf. a ani ja toho
nejscm schopcn, pme vyJ>ok~ ci hlu boke t.ony vyjudfujl ureit6 emoce u l!love-
ku a stejne tak i u ni,.~ich ~ivooichu . Pan Spencer tuk6 zajimave pojcdn:'i va vztuh
mezi poezii, plcdncscm a pisni.
40
V praci lorda Monboddo, ,Origin of Language", vol. J, 1774, str. 469, sc
doelliim, 1.c si take Dr. Blacklock myslel, zc ,.prvnim jazykem v lidskc spol&-
nosti bylu hudba a my~len ky byly vyjadl'ovany arti kulovunymi zvuky prostkd-
nictvirn t6nu, ktcrc byly ruzn~ hluboke a pronikavc".
~· Viz zajimave pojedndni tohoto tcmutu: Hackel, ,.Generelle Morph.", lrniha
II, 1866. str. 246.
42
Vynikajici a vy~crpavajfc i pop is zpusobu,jakym se divosi celcbo svetu zdobi,
pod:'iva jcden ilalsky ccstovatel. profcsor Mantegazza, ,.Rio de Ia Plata, Viag-
gi e Studi", L867, Slr. 525-545; v~echna nasledujici tvrzeni pochazej i z teto
prace, pokud ncnf uvedeno jinak. Viz take Waitz, , Introduction to Anthropo-
log.", anglicky pl'cklad, vol. I, 1863, str. 275 atd. Lawrence take pod:iva podrob-
ny popis ve sv~ praci ,.Lectu res on Physiology", J 822. Po napsaru teto kapito-
ly sir J. Lubbock vydttl .,Origin of Civilisation", 1870, kde j e jedna zajimav{1
pasaz k tomuto tematu u zc ktere jsem se dozvedel (str. 42, 48) ncco o obar-
vovanf zubtl a vlasu a o provrtt\vanf otvoru do zubU u divochii.
41
Humboldt, .,Personal Narrative", anglicky p!'eldad, vol. £V, str. 515; o pl'edsta-
vivosti odrazejlcf sc v barvenf Lt!la viz str. 522; o uprnvovani tvaru lytka viz 466.
44
,.The Nile Tributaries", I867: ,.The Albert N'yanza", 1866, vol. I, str. 2L8.
·~ Uvadi to Prichard, .,Phys. Hi st. of Mankind", 4. vydani, vol.l, 1851 , str. 321.
Darwinovy p oznamky k jednotlivym kapitoidm 343
~60 Papuancich viz WaUace, .,The Malay Archipelago", vol. If, str. 445.
0 ucescch Afril!anu viz sir S. Baker, .,The Albert N'yanzn", vol. I, str. 2 l0.
•7 , Travels", str. 533.
u .,Thc AibertN'yanza", 1866, vol. I, str. 217.
49 Livingstone, ,,Bri tish Association", 1860, zprh a uvedcna in: ,,Athenaeum",
7. l!ervence 1860, str. 29.
.50 SirS. Baker (tamteZ, vol. l, str. 210) v pojednanr o domorodcich centnUni
Afriky fika: , KaUiy Iemen m:l svuj specif:iclcy a ncmenny zpusob ~esanr vlasii."
Viz take Agassiz (,Journey in Brazil", 1868, str. 3 18) o nemcnnosli tetovaru
amazonsJcych indianu.
s• Diistojny pan R. Taylor, ,,New Zealand and its Inhabitants", 1855, str. 152.
s2 Mantege-aa, ,.Viaggi e Studi", str. 542.
s:• , Travels in S. Africa", 1824, vol. 1, str. 4 14.
:!4 Viz Gerland, .,Ober das Aussterben der Naturvt>rker", 1868, str. 5 1, 53, 55;
viz tak~ Azara, .,Voyages", vol. II, str. 11 6.
~' 0 p~stovfmi rostlin vyu~ivnnych indiliny severozapudnl Amcriky viz ,,Pbar-
maceutical Journal", vol. X.
~r. , A Journey from Prince of Wales Fort", 8. vyd6nl, l796, str. 89.
' 1 Uv:ldl to Prichard, ,.Phys. Hi st. of Mankind", 3. vyclunl, vol. IV, l844, str.
5 19; Vogt, .,Lectures on Man", anglicke vyduni, slr. 129. 0 n6zoru Cii'lunLI na
SinMlce viz E. Tennent, ,.Ceylon". 1859, voi.U, str. 107.
's Prichard citovany Crawfurdem a Finlaysonem in: , Phys. t{isL. of Mankind",
vol. IV, str. 534, 535.
)'' Idem il/ustri.ssimus viator dixit milti praecinctorium vel wbulam.foeminae, quod
nobis teterrin111111 est, quondam permagno aestimarl ab lwminibus in htlc gente.
Nrmc res mu tata est, et censent talent CIJnfon nationcm minime optandam esse.
(fentyz slavny ccstovatel mi i'ckl, .ze si ~eny hyld~ mohou opasat !leba i dfeve-
nuu deskou, cot se nam zda ohavne, zatimco mu~i tohoto lidu to vel icc obdivu-
ji. Nynf sc v~ easy mcni a tyto defonnace jsou men<:\ zadan6. Pozn. prekl.)
ro ,.The Anthropological Review", lis topad 1864, str. 237. Pro dallif udaje viz
Waitz, ,,Introduction to Anthropology", anglicJcy pfeklad, 1863, vol. I, str. l05.
n• Mungo Park, , Travels in Africa", 4. vydani, 18 16, str. 53, 13 1. Burtonovo
tvrzeni cituj e Schaafthauscn, ,.Archiv. flir Anthropolog.", 1866, str. 163.
0 Banyanech viz Livingstone, ,Travels", str. 64. 0 Kafrech viz dustoj ny pan
J. Shooter, ,.The Kafirs of Natal and the Zul u Country", 1857, str. I.
6~ 0 Javanc!ch a Kocincii\anech viz Waitz, .,lntrod uct. to Anthropology", ang!Jc-
kY pi'eklad, vol. [, str. 305. 0 Jurakarech viz A. D'Orbigoy, citovano Prichar-
dem, ,.Phys. Hist. of Mankind", vol. V, 3. vydani, str. 476.
6J G. Catlin, ,Notrh American Indians", 3. vydanl, 1842, vol. £, str. 49, vol. 11,
str. 227. 0 domorodcicb ostrova Vancouver viz Sproat, .,Scenes and Studies of
Savage Life" , l868, str. 25. 0 parnguayskych indianech viz Azara, .,Voyages",
vol. II, str. I05.
 344 0 p1'tvodu flovlka
64
0 Thajcich viz Prichard tamtez, vol. IV, str. 533. 0 Japoncfch viz Veitch,
,.Gardeners' Chronicle", 1860, str. II 04. 0 Novozelancfanech viz Mantegazza,
,Viaggi e Studi", 1867, str. 526. 0 jinych zminenych nllfodech vi7. odkazy
v priici Law:rence, ,Lectures on Physiology", 1822, str. 272.
65
Lubbock, .,Origin of Civilisation" , 1870, str. 32 L.
66
Dr. Barnard Davis v souvislosti s Polynesany cituje pana Pri chnrda aji ne ve
sve praci ,Anthropological Review", duben 1.870, str. 185, 191 .
67
Ch. Comte se k tomuto tematu vyjadi'uje ve sve pn!ci ,Traite de Legislati-
on". 3. vydfuti, 1837, str. 136.
(oR ,.African Sketch Book", volll, 1873. str. 253, 394, 521. Jcden rn ision(tl', kterj
~il dJouho v Ohi\ove Zemi, mi sdelil, z.e tamni. domorodci pova:luji evropske
zeny za nesmime krasne, ale z toho. co vi me o nazoru jinych piivodnich obyva-
tel Ameriky na Evropanky, soudim, ze se muse:J splest, pokud se ovllem jeho
tvrzcni nevzlahuje pouze mttech p{u·domorodcii, ktei'i. nejakou dobu zili s Ev ro-
pany a ktel'i nas musl pov:!Zovat ;~.a vyssi bytosti. Mel bych jestc pi'ipojit nazor
kapitana Bmtonn, velice zku~encho pOZOI'OVUtcle, kterj se dortiniva, ze ~ena
nami povulovan:'i za krasnou byva obdivovana na celcm svete (.,A nthropolo-
gical Review", bfezen 1864, sir. 245).
9
(, ,Personal Narrative", anglicky pfeklud, vol. IV, str. 518 a jinde. Mantegaz-
za ve sve pruci ,Viaggi e Studi" take pcvnc zastnva tuto zasadu.
71
' 0 lebkach americkych kmenii viz Nott & Gliddon, ,.l}rpes of Mankind",
1854, str. 440; Prichard, , Phys. Hi st. of Mankind", vol. I, 3. vyd:1nf, str. 321;
o obyvatelich Amk{mu tamlc7., vol. :rv, str. 537; Wilson, ,Physical Ethnology",
Smithsonian Institution, 1863, str. 288: o Fidzijc.:ich viz str. 290. Sir J. Lubbock
toto lema shrnuje vyni kajicim zpi'1sobcm (,Prehistoric Times", 2. vydfmi, 1869,
str. 506).
71
0 Huncch viz Godron, ,De l'Espt!cc", vol. II, l859, str. 300. 0 Tahit'anech
viz Waitz, ,,Anthropolog.". anglick)l preklad, vol. I, slr. 305. Marsdena dtuje
Prichard, , Phys. Hist. of Mankind", 3. vyd{mf, vol. V, str. 67. Lawrence, , Lectu-
res on Physiology", str. 337.
72
Toto tvrzeni pochazi od Dr. Weisbacha, , Re ise der Novara: Anthropolog.
Thiel", 1867. str. 265.
73
,Smithsonian Institution", 1863, str. 289. 0 m6de arabskych zen viz sir
S. Baker, ,The Nile Tributaries", 1867, str. 121.
74
,The Variation of Ani mals and Plants under Domestication", vol. I, str. 214;
vol. II, str. 240.
75
Schaaft:hausen, ,Archiv filr Anthropologie", 1866, str. l64.
76
Pan Bain nasbiral (,Mental and Moral Science", l868, str. 304-314) okolo
tuctu vice ei mene odlisnych teorii krasy, ale Mdna se naprosto neshoduje s vy~e
uvedenym nazorem.
Darwinovy pomdmky k jednotlivym kapitolam 345
Kapitola IX
• ,Schopenhauer and Darwi nism", in: ,Journal of Anthropology", leden 1871,
str. 323.
21}rto citace pochazej i od Lawrence (,Lectu:res on Physiology". 1822, str. 393),
ktery se domnfva, ze jsou v Anglii pl'islu§nici vyssich ti'id knisnejsf proto, ze
si muzi po mnoho generaci vybiraJi knisnejsi teny.
J .,Anthropologie", in: , Revue des Cours Scientifiques", i'ijen 1868, str. 721.
4 ,The Variation of Animals and Plants under Domestication", vol. J, str. 207.
s Sir J . Luhbock, , The Origin of Civilisation" 1870, kapitola III, pi'edev~im str.
60--67. Pan M' Len nan ve sve velice hodnotne pr:'ici , Primitive Marriage", 1865,
str. 1.63, hovol'l o mezipohlavnich poutech .,ve velmi d(tvnych dobach jako
o volnych, prechodnych a do jistc miry prorn.iskuitnfch". Pan M' Lennan a sir
J. Lubbock nasbirali velkc mnozstvi dtikazii o nesmirne nemnwnosti soucas-
nych divoch(l. Morgan vc svem zaj[mavem pi'ispevku o klasifikacnim systemu
pnbuzenskych vztahu (,Proc. American Acnd. of Sciences", vol. VIJ, unor 1868,
str. 475) shrnuje, ze polygamic a vsechoy ostatnl formy manzelstvi byly
v davnych dob{tch v podstate ne;~.name. Z pnice sira J . Lubbocka se take zda,
~e se Bachofen t<tktez domnival, 'i.e zpocatku pl'evnzovala skupinovii manzel-
stvi.
",.Address to British Association On the Social and Religious Condi tion of the
Lower Races of Man", 1870, str. 20.
1 ,Origin of C ivilisation", '1870, str. 86. V nl!kolika vyse citovanych pradch
nalezne etem'ir cetne udaje k tomuto lematu.
s Pan C. Staniland Wake (,Anthropologia", bfezen 1874, str. 197) se vyjadfu-
je z:'isadne proti nazoriim zastavan9m temito tlemi autory, ze zpoeatku pi'e-
.v3Zova1y temei' promiskuitni vztahy, a domniv~\ se, ze klasifikacni system
vztahu muzeme vysveUit j inak.
9 Brehm (, ntust. Thierlebcn", kniha I, str. 77) i'ika, ze Cynocephalus hama-
dryas (dnes Papio hamadtyas; pozn. pfekl.) zije ve velk)rch stadech, skJadaji-
cich se z dvaktat vice dospelych samic nez samcu. 0 americkych polygamnieh
druzicb viz Rengger, o americk)rch monogamnich druzich viz Owen, ,Anat. of
Vertebrates", vol. lU, str. 746). Mohl bych uvest i datsi odkazy.
10 Dr. Savage, in: .,Boston Journal of Nat. Hist.", vol. V, 1845-47, str. 423.
1 1 Prehistoric Times" , 1869, str. 424.
12 M'Lennan, , Primitive Marriage", 1865. Viz pi'edevsim pasaze o exugarn.i.i
a infanticide, str. 130, 138, 165.
oJ Dr. Gerland (,Dber dus Aussterben der Natllrvolker", 1868) nasbiral spous-
tu informaci o infanticide, viz pi'edevsim str. 27, 51, 54. Azara (,Voyages". vol.
II, str. 94, 116) uvadi podrobnosti o motivech infantiddy. Viz take M' Letman
(tamtei, str. 139) o pHpadech z Indie. V dffvej§lch reprintech 2. vydanf teto
knihy zde byla bohuzel pi'ipojeoa chyboa citace od sira G. Greye.