Professional Documents
Culture Documents
Zadání:
Aerodynamický profil, Maximální vzletová hmotnost, minimální rychlost
[ 1 ] https://ntrs.nasa.gov/search.jsp?R=19930090976&hterms=824&qs=N%3D17%26Ntk%3DReport-
Patent-Number%26Ntt%3D824%26Ntx%3Dmode%2520matchall
[ 2 ] Roskam, J.: Airplane design: Part VI: Preliminary calculation of aerodynamics thrust
and power characteristic, The University of Kansas, 1987
Úlohy:
1) Návrh geometrie křídla, vztlaková čára křídla
2) Vztlaková čára křídla s klapkami
3) Vztlaková čára křídla s trupem, letounu s pevným řízením, návrh ocasních ploch
4) Polára letounu
5) Momentová čára letounu
Úloha č. 1
Postup:
Odhadne se Re pro minimální rychlost (dle zadání). Pro první určení neuděláme velkou chybu, když pro
určení Re použijeme velikost bSAT 1,3m. Maximální součinitel vztlaku můžeme pro první přiblížení
odhadnout podle vztahu:
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pro odhad plochy křídla je ještě nutné odhadnout přírůstek cLmax od výchylky klapky. Nejjednodušší
způsob pro odhad je v této fázi návrhu možné provést podle vztahu:
𝑙𝑘𝑙
∆𝑐𝐿𝑚𝑎𝑥 = 𝑘 ∙
𝑙
k je možno volit: - 1,1 pro jednoduchou nebo odštěpnou klapku
poměrné rozpětí klapky lkl/l bývá obvykle v rozmezí 0,4 až 0,6 (v krajním případě 0,7)
Př.: cLmax=1,615, poměrné rozpětí klapky voleno 0,5, volena jednoduchá klapka, MTOM=1000 kg,
vS0=100 km/h
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
b) Pro odhadnutou plochu křídla je vhodné provést zpřesnění odhadu cLmax na základě rozložení
vztlaku. Odhad plochy nám poslouží zejména jako vstup pro 1. iteraci.
Pro potřeby semestrální práce budeme uvažovat zúžení v intervalu od 0,4 do 1,0 a štíhlost od
5 do 8 (případně do 10).
Pomocí programu Glauert.tcl, který můžete najít v AEROInfo\studenti\Software\Glauert –
Proks, v krajním případě pomocí Schrenkovy metody stanovte normální rozložení vztlaku
(takové, které odpovídá součiniteli vztlaku křídla =1). Pro stanovení reálného součinitele
vztlaku křídla pak postupujte podle postupu naznačeného ve skriptech Aerodynamika nízkých
rychlostí (str. 171).
Pozn.: Pro každou kombinaci štíhlosti křídla a zúžení je nutné stanovit jednotkové rozložení
vztlaku a pro ně nalézt i polohu prvního odtrhávání proudění.
Výsledkem budou závislosti cLmax na zúžení a štíhlosti.
2A
c Lw = 1/ 2
A2 2
2 + 2 (1 + tan 2 C / 2 ) + 4
k
Kde:
cLw stoupání vztlakové čáry křídla
= (1 − M 2 )
1/ 2
k = (cl )at M / 2
Kde:
(cl )at M (
= (cl ) / 1 − M 2 )
1/ 2
profilová hodnota při odpovídajícím M
- cLmax: Z kroku b
- αclmax: kritický úhel náběhu. Obvykle bývá o 1 až 3°vyšší, než kdyby byla, vztlaková
čára v celém rozsahu úhlů náběhu lineární