PRÓZA

- V textech rozlišujeme PROMLUVOVÁ PÁSMA:

a) ZÁKLADNÍ:
- řeč vypravěče = není graficky odlišená uvozovkami
- řeč postav = označena uvozovkami

b) PŘECHODOVÁ PROMLUVOVÁ:
- nevlastní přímá řeč = nemá uvozovky
- polopřímá řeč (vnitřní) = zachycuje doslovně myšlení postav
- smíšená řeč = řeč vypravěče částečně zprostředkující pocity
postav

POVÍDKA
- středně rozsáhlý útvar
- kratší než román = charakter hl. hrdiny je pevně daný a nemění se
jako v románu
a) HISTORICKÁ – popisuje dějinnou událost, která nemusí být založena
na skutečnosti
b) DETEKTIVNÍ – s detektivní zápletkou
c) HUMORISTICKÁ – záměrem je pobavit čtenáře
d) HOROROVÁ – tajemno, které vyvolává strach
e) VENKOVSKÁ
f) MĚSTSKÁ
Edgar Allan Poe
- zakladatel hororové povídky, předchůdce detektivky
„Jáma a kyvadlo“, „Vraždy v ulici Morgue“

Jan Neruda
- narodil se na Malé Straně v domě U Dvou sluncí
„Povídky malostranské“ (drobnokresba postav)

Jaroslav Hašek
„Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války“, „Trampoty pana
Tenkráta“, „Můj obchod se psy a jiné humoresky“
Eduard Bass
- psal i soudničky (příběhy ze soudních síní)
„Klapzubova jedenáctka“

Ota Pavel (vl. Jm. Ota Popper)

- sportovní reportér
- - autobiografické povídky: „Jak jsem potkal ryby“, „Smrt krásných
srnců“
NOVELA
- žánr kratšího – středního rozsahu
- x povídce: zachycuje pouze jeden vyhrocený příběh, téměř
nevyužívá popisy, končí pointou (překvapivým závěrem)
- vzorem „Dekameron“ od Giovanniho Boccaccia
V. Dyk – „Krysař“
Vladislav Vančura – „Rozmarné léto“
Ernest Hemingway – „Stařec a moře“