DOSTI NÁS

Svatopluk Čech

Jsme slabí, malí — Dosti těchto řečí!

Jen kdo tak zoufá, sláb a malý jest.
Oč byla Hellas, byla Róma větší,
než skrání nesmrtnou se dotkla hvězd?

Jak směšné byly našich předků cepy,

když celý svět se zdvihl proti nim,
a hle! svět celý zdrtil vůdce slepý
a Táboru se klonil věčný Řím.

Jen v srdce zápal, chrabrost bohatýrů

a budem vojsko netušených sil!
Sláb jenom ten, kdo ztratil v sebe víru,
a malým ten, kdo zná jen malý cíl.

ROZBOR BÁSNĚ:

 Žánrové zařazení: Tato báseň patří k lyrickému žánru.

 Báseň patří do Čechovi sbírky. Tato sbírka se jmenuje Jitřní písně.
 Obsah:
o 1. uvedení do básně, zamyšlení, kdo je slabý člověk a ponaučení z historie
o 2. narážení na husitství a jejich statečnost
o 3. ukončení básně, ztracenost, slabost, znovu nalezení síly
 Téma: Báseň vypráví o důvěře v sami sebe o zbavení se nejistoty a slabosti o vzchopení se a
svobodě.
 Motiv: husitství, síla, svoboda, neztrácet sílu a víru, bojovat
 Lyrický subjekt: Lyrický subjekt mluví za skupinu lidi, přesněji za všechny lidi a snaží se je
povzbudit.
 Postavy děje: lyrický vypravěč (mluví sám za sebe a za ostatní lidí za účelem, vzchopit je).
Uvádí příklady z historie: Žižka („zdrtil vůdce slepý), Hellas, Roma
 Čas: 19. – 20. století (vzhledem k tomu, že to vypráví sám lyrický subjekt a tím je Svatopluk
Čech, který žil v 19. a 20. století)
 Prostor: není zde specifické místo, kde se děj odehrává, text básně se zaměřuje spíše na city a
vlastnosti člověka
 Jazyk: Užita spisovná čeština.
 Kompozice obrazná pojmenování:
o 3 strofy po čtyřech verších (celkem veršů – 12)
o Rým: v celé básni užit rým střídavý (ABAB)
o nálada: Nálada na mě působí velmi vážně, autor se snaží ponaučit lidi, ať se
neschovávají a umí vyslovit svůj názor. Chce upozornit, že silný člověk netkví jen
v tom, jestli unese dva či čtyři pytle brambor.
o Dojem: Velmi krásná, krátká, poučná báseň s krásnou myšlenkou.
  Vjemy: Báseň poukazuje na zkušenosti z historie. Na sílu bojovat za svobodu a svůj názor a
neschovávat se.

SLOHOVKA:

Svatopluk Čech svou básní naráží na velice malou sebedůvěru člověka a českého národa. Již v prvním
verši můžeme vidět, jak se Češi staví k pozici k celému světu. Myslí si, že ve velikosti je síla, a proto
také, jelikož patříme mezi menší státy, nebojují za český národ, protože v jejich myšlenkách leží slova
jako slabost, maličkost, bezcennost. Svatopluk Čech se tyto jejich slova snaží pouhým dvanáctiverším
vyvrátit. Naráží na dobu slávy Čechů, kdy lidé věřili ve výhru a v sílu. Doba, která jde tímto příkladem
je doma husitská. Zmiňuje zde jak se celý svět smál husitům a jejich nevybavenosti v oblasti zbraní,
ale jak se říká, kdo se směje naposled ten se směje nejlíp. Pouhé cepy, slepý sebevědomý vojevůdce a
podporující se společnost stačili, aby celý svět přesvědčili v jejich sílu a nebojácnost vůči ostatním
vojskům. Chce upozornit, že silný člověk netkví jen v tom, jestli unese dva či čtyři pytle brambor, ale
především se síla týká sebedůvěry, cílevědomosti, přívětivosti a také třeba odvahy a rozumu. Už jen
samotný název básně je velice poutavý a zajímavý. Názvem ʺDosti násʺ chtěl Svatopluk Čech
upozornit na to, že i když jsme malým státem, jak všichni říkají, tak je nás dost na jeho obranu. Měli
bychom být hrdí za českou národnost, protože i přes to jsme přece srdcem Evropy. Jednejme tak, aby
naši předkové nelitovali, za co bojovali a aby se za nás naši vnuci a vnučky nemuseli stydět.