ERNEST HAMINGWAY

Povídky (1998)

JAZYK: Strohý, jednoduchý – nijak květnatý → Hamingwayův „novinářský styl“ → „novinářské“ popisy;
jazyk je často hovorový, občas nespisovný (přiblížení k postavám).

MEDODA LEDOVCE – Použitím strohých prostředků se maximalizuje prostor pro vyznění, interpretaci
příběhů. V díle se objevuje jen „špička ledovce“, zbytek si čtenář musí odhalit sám.

HLEDISKO: Vypravěč je v er-formě; máme možnost nahlížet do myslí všech účastníků děje, včetně zvířat,
která v duchu pormlouvají, sdělují své pocity. Součástí je přímá řeč. Výskyt dialogů (jejích pomocí
se odehrává děj) a monologů (v mysli protagonistů, když promlouvají sami k sobě).

ŽÁNR: Próza, epika, povídkový soubor (jednotlivé povídky na sebe nenavazují).

KOMPOZICE: Kniha obsahuje autorovu předmluvu a 65 povídek (15 z nich nemá název, jedná se o krátké
texty nazvané kapitola 1, 2, 3, …).

TÉMA: Děj se neodehrává na jednom konkrétním místě; většina povídek se odehrává v autorově
současnosti – Amerika, italská fornta, Afrika. Čas není určený, pravděpodobně se jedná o 20. století.
Pohled na ženy, jako na lehké děvy.

GILBERT KEITH CHESTERTON

Povídky otce Browna (1966)

JAZYK: hovorný, popisný ale více ukecaný než Hamingway → více jako pohádky. Kult Sherlocka Holmese.
Jazyk místy působí až vznešeným dojmem → Anglie (pocit english man s šálkem čaje a zvednutým
malíčkem). Výskyt veršů. Vypravěč mluví hovorově, prostou mluvou. Výskyt poznámek pod čarou
→ ujasnění historických událostí (přidává nám na pocitu, že se to opravdu děje v našem universu).

HLEDISKO: Vypravěč je v er-formě. Do některých povídek vstupuje více, do jiných méně. Vypravěč nám
často poskytuje retrospektivní náhled příběhu → proč nastala taková situace, co se stalo. Děj se odehrává
prostřednictvím dialogů. Pásmo postav a pásmo vypravěče je graficky rozlišeno.

ŽÁNR: Próza, epika, soubor detektivních povídek. Sherlockovský kult – kdybych měla tuto knihu zařadit,
tak je v dnešní době určena spíše pro mládež, nepopírám, že to dříve nebylo jinak.

KOMPOZICE: Kniha se skládá z osmi povídek, každá má název. Každá povídka nás nejprve uvede do situace,
pak přichází řešení případu, následuje rozuzlení → stabilní postup.
(otec Brown = kněz, karikatura Sherlocka Holmese).

TÉMA: Děj se odehrává v blízkém okolí otce Browna – například, dům v sousedství, kostel. Příběh
je jednoduchý a zároveň zapeklitý, nakonec má úplně jiné vysvětlení.

CELKOVÁ IDEA: Účelem není dopadnout zločince, ale pochopit ho jako člověka; vysvětluje počin zločince
z lidské stránky → pochopení.
SHRNUTÍ – POROVNÁNÍ
SPOLEČNÉ:
 Snaha zasadit příběh do reálného světa
 Velmi popisné části textu
 Vypravěči jsou v er-formě
 Vypravěč vypráví (v některých příbězích) velkou část děje
 Děj je vyprávěn pomocí dialogů
 Jednotlivé povídky na sebe nenavazují
ODLIŠNÉ:
Hamyngwayovi Povídky
 Každá povídka se odehrává jinde
 Hovorový jazyk → přiblížení se k postavám
 Vidíme do mysli postav a zvířat
 Některé kapitoly nemají název → číslování
 Dle názvu lze odhadnout o čem povídka je
 Otevřené konce
 Povídky jsou o náhodných lidech (každá
povídka má jiné postavy, které se neopakují)
 Povídky končí tragicky – skoro vždy někdo
umře, povídka často nemá logický konec
Povídky otce Browna
 Povídky se odehrávají v blízkém okolí
otce Browna
 Typický anglický detektiv – karikatura
Sherlocka (v jazyku se ho snaží napodobit)
 Nevidíme do mysli postav a zvířat
 Všechny kapitoly mají svůj název
 Obsah povídek není z názvu zcela jasný
 Uzavřené konce
 Povídky se odehrávají v okolí otce Browna;
každý příběh je o jiné postavě, ale otec
Brown stále zůstává
 Povídky mají jasný, konkrétní konec,
nikdo tam neumírá