STARÉ ŘECKÉ BÁJE A POVĚSTI

EDUARD PETIŠKA

Sbírka pověstí s názvem Staré řecké báje a pověsti je dílem českého spisovatele Eduarda Petišky,
který se narodil 14. května 1924 v Praze a zemřel dne 6. června 1987 v Mariánských Lázních.
Pocházel z rodiny s bohatou kulturní tradicí. Vystudoval Univerzitu Karlovu. Patřil tak mezi autory,
kteří obsáhli svým dílem různé literární žánry jako básník, romanopisec, povídkář, novelista, autor
knih pro děti a mládež, dramatik, teoretik dětské literatury a překladatel. Je autorem více než
devadesáti titulů. Jeho knihy byly přeloženy do několika desítek jazyků a staly se populární i v
zahraničí. Celkové prodeje jeho děl přesáhly hranici osmnácti milionů kusů. Mezi jeho nejznámější
díla patří Staré řecké báje a pověsti a příběhy o Krtkovi. Jeho dílo bylo vyznamenáno řadou cen a
dokonce byla po něm nazvána i planetka. Jmenujme další jeho románové dílo Než uzrají muži.

Staré řecké báje a pověsti z řecké mytologie se těší již po staletí oblibě nejen dospělých čtenářů, ale
rovněž i dětí, tedy lze říci, že svou oblibu nacházejí napříč generacemi. Nebojme se říci, že utvářejí
naši kulturu, neboť Řecko je považováno za kolébku naší evropské civilizace. Jde pravděpodobně o
jeho nejznámější knihu vůbec.

Příběhy bájí se odehrávají ve starověkém Řecku, ať už na zemi, na nebi jako Ikaros a Daidalos, na moři
jako Odysseus nebo v podsvětí, kde vládne král Hádes.

Kniha obsahuje ? bájí. Vzpomeňme si na báji o Prométheovi, kterého bohové za to, že pomáhal
lidem, přikovali ke skále a orel mu každý den přiletěl vytrhnout jeho játra. Dále uveďme báji o
Faethónovi, jehož otcem byl bůh slunce Hélios. Známe i romantickou báji o Orfeovi a víle Euridice,
kteří se do sebe zamilovali. Neméně slavná je i pověst o králi Pentheovi, který miloval boj a válku.
Legendární je pověst o králi Midasovi, který si přál, aby se všechno, čeho se dotkne, proměnilo ve
zlato – na toto neuvážené přání sám hořce doplatil. Zajímavá je i pověst o králi Tantalovi, kterého
Zeus uvrhl do věčného utrpení v říši stínů – dodnes známe rčení „tantalova muka“. Další pověst,
kterou chci zmínit, je o králi Pelopsovi, po němž nazýváme poloostrov Peloponnésos a v městě
Olympia založil slavné olympijské hry. Dále jmenujme pověst o zlatém rounu, o Jásonovi a Médee, o
nejslavnějším řeckém hrdinovi Héraklovi, který šel zabít nemejského lva, báje o Perseovi, o
athénském umělci Daidalovi a jeho synu Ikarovi, který letěl tak blízko ke slunci, až si spálil křídla a
spadl do moře u ostrova Ikária. Další je báje o Sisyfovi, kterého bohové potrestali marnou prací a
snahou dokončit své úsilí, proto dodnes říkáme „sisyfovská námaha“. Další je báje o Bellerofontovi,
který chtěl vyzrát na bohy. Tragédie o Oidipovi a Antigoně. Báje o staroušcích Filemon a Baucis, kteří
pohostili boha Dia. Báje o bohu Erótovi a krásné princezně Psýché, kterou potrestala Afrodita. Báje o
pastýři Gygovi, který našel prsten a ten jej učinil mocným. Báje o trojském princi Orestovi, který zabil
Klitajméru. A jako poslední jmenujme báje o trojské válce a Odysseovi cesty.

Náruživý čtenář zvládne knihu přečíst i za jeden den a jednu noc, neboť odtrhnout se od poutavého
příběhu není snadné. Po přečtení prvního dílu se nejeden čtenář začne poohlížet po dalším
pokračování.

Kladně hodnotím krásný jazyk pověstí.