1

Matematická logika

1.1 Výroky, operace s výroky

Po prostudování této kapitoly byste

• měli porozumět základním definicím uvedených v této kapitole a

měli je umět bezchybně interpretovat ,

• měli být schopni přepsat slovně pojaté výroky do výrokové logiky

a zapisovat je symbolicky pomocí logických spojek,

• měli umět řešit jednoduché slovní úlohy pomocí sestavení výrokové

formule s následným určením jejích pravdivostních hodnot pro různé
kombinace výrokových proměnných.

K prostudování této kapitoly budete potřebovat přibližně 3 hodiny.

Vyjadřovacími prostředky matematiky, s nimiž se setkáváme v učebni-

cích i dalších matematických textech, jsou především běžný spisovný jazyk,
speciální jazyk (terminologie a symbolika) logiky a matematiky, grafy, dia-
gramy, schémata a tabulky. Ze složitějších jazykových výrazů mají základní
význam v logice a v matematice výroky.
Než přistoupíme k definici výroku, napište si pár libovolných gramaticky
správných vět a pokuste se rozhodnout, které z nich by mohly být výroky,
tzn. jakou obecnou vlastnost by věta měla mít, aby mohla být výrokem.
1
J. Ostravský, V.Polášek

1
 2 1. MATEMATICKÁ LOGIKA

Podle následující definice rozhodněte o tom, která vámi napsaná věta je

výrokem a která není.
výrok Výrokem rozumíme každé srozumitelné sdělení, u něhož dovedeme
rozhodnout, zda je pravdivé či nepravdivé, přičemž z obou těchto možností
nastane právě jedna.
Je-li výrok pravdivý, říkáme též, že platí. Je-li výrok nepravdivý, říká se
také, že výrok neplatí. Pravdivému výroku přiřadíme pravdivostní hod-
notu 1, nepravdivému výroku přiřadíme pravdivostní hodnotu 0. Výroky
budeme označovat malými písmeny p, q, . . .
Gramaticky má výrok vždy formu oznamovací věty vyjádřené slovně,
anebo symbolicky (pomocí matematických, logických, eventuálně dalších
symbolů).
Příklady výroků:
a) Pravdivé výroky: Tři plus dva je pět. 2+3=5. Praha je hlavní město
České republiky. Číslo 17 je liché.
b) Nepravdivé výroky: Zlín leží v Čechách. Každé liché číslo je dělitelné 2.
Příklady jazykových výrazů, jež nejsou výroky:
Názvy, např. fyzika, chemie, informační technologie, výrazy typu: 2 + 6, 6 · 5,
rozkazovací a tázací věty. Výrazy obsahující proměnné, např.: 4 + x = 12.
Složené výroky
Výroky můžeme negovat nebo různými způsoby spojovat a vytvářet tak
složené výroky. K vytváření složených výroků se užívají logické spojky
(operátory), jež se označují symboly (znaky) a také se vyjadřují slovně
vhodnými jazykovými výrazy (v přesně dohodnutém významu). Symboly
základních logických spojek spolu s jejich slovním vyjádřením jsou uvedeny
základní logické spojky v tabulce 1.1.1.
(operátory)
Logická spojka Čtení (jazykový Jazykové Čtení cizího
(symbol) význam) ekvivalenty původu
¬ není pravda, že. . . neplatí non
ne- (předpona)
není (záměna za
je)
∧ a (ve významu a zároveň et
slučovacím) i (v matematice
zřídka použito
(pokračování na další straně)
1.1. VÝROKY, OPERACE S VÝROKY 3

(pokračování tabulky)
Logická spojka Čtení (jazykový Jazykové Čtení cizího
(symbol) význam) ekvivalenty původu
∨ nebo popřípadě vel
(ve významu eventuálně
nevylučovacím
∨ buď. . . nebo nemá vel
(ve smyslu ekvivalent podtržené
vylučovacím)
⇒ jestliže. . . , pak. . . když. . . , pak implikuje
(potom). . . je-li. . . , pak. . .
⇔ právě, když. . . tehdy a jen je ekvivalentní
tehdy, když. . .

Tabulka 1.1.1: Základní logické spojky (operátory)

Pomocí základních logických spojek se vytvářejí z daných výroků p, q

základní složené výroky, jejichž názvy a symbolická označení obsahuje
tabulka 1.1.2. základní složené
výroky
Název složeného výroku Jeho symbolické Čtení (jazykový
označení význam)
Negace výroku p ¬p Není pravda, že p
Konjunkce výroků p, q p∧q paq
Disjunkce výroků p, q p∨q p nebo q
Ostrá disjunkce p∨q buď p nebo q
výroků p, q
Implikace výroku q p⇒q jestliže p, pak q
výrokem p
Ekvivalence výroků p, q p⇔q p právě když q

Tabulka 1.1.2: Základní složené výroky

Poznámka 1.1.1. V implikaci p ⇒ q se výrok p nazývá předpoklad (pre-

misa) implikace a výrok q závěr (tvrzení) implikace. Na rozdíl od hovorového
jazyka, kde nemusí jít vždy o přesné (jednoznačné) vyjadřování, je v logice
 4 1. MATEMATICKÁ LOGIKA

Výroky
p q ¬p p∧q p∨q p∨q p⇒q p⇔q
1 1 0 1 1 0 1 1
pravdivostní hodnoty 1 0 0 0 1 1 0 0
výroků 0 1 1 0 1 1 1 0
0 0 1 0 0 0 1 1

Tabulka 1.1.3: Pravdivostní hodnoty výroků

a v matematice účelná volba pravdivostních hodnot implikace podle tab.

1.1.3, přičemž mezi výroky p, q spojovanými ve složený výrok p ⇒ q nemusí
být žádná věcná souvislost. Slovní vyjádření implikace p ⇒ q: Z p plyne
”
(vyplývá) q“, resp. q plyne z p“, bychom měli používat jen v případě věcné
”
(příčinné) souvislosti výroků p, q.

Příklad 1.1.1. Zapište symbolicky následující výroky:

a) Petr přijde s Richardem.
b) Pokud přijde Richard, přijde i Petr.

Řešení: Označme
výrok Petr přijde“ proměnnou p,
”
výrok Přijde Richard“ proměnnou r,
”
což nám umožní výše uvedené spojky výroky vyjádřit pomocí logických
(výrokotvorných) spojek a posléze i symbolicky takto:
a) Petr přijde s Richardem. Petr přijde a přijde i Richard. p∧r
b) Pokud přijde Richard, Jestliže přijde Richard,
přijde i Petr. potom přijde i Petr. r⇒p

abeceda výrok. logiky Abecedu výrokové logiky tvoří:

1. Znaky pro výrokové proměnné (výroky): p, q, r, . . . a znaky pro konstanty
P , N , kde P značí výrok pravdivý a N výrok nepravdivý.
2. Znaky pro logické spojky: ¬, ∧, ∨, ∨, ⇒, ⇔.
3. Pomocné znaky (závorky): ( ), [ ], { }.
výroková formule Výrokovou formulí rozumíme:
a) Každou výrokovou proměnnou: p, q, r, . . . ,
b) výrokové konstanty P , N ,
c) Jsou-li libovolné výrazy Φ, Ψ výrokovými formulemi, potom i (¬Φ), (Φ ∧
Ψ), (Φ ∨ Ψ), (Φ ∨ Ψ), (Φ ⇒ Ψ), (Φ ⇔ Ψ) jsou výrokové formule,
1.1. VÝROKY, OPERACE S VÝROKY 5

d) žádné jiné výrazy výrokové formule nejsou.

Příklad 1.1.2. Napište alespoň tři libovolné výrokové formule.

Řešení:
1. (p ⇒ q) ∨ r,
2. P ∧ N,
3. (¬p ∧ q) ⇒ r,
4. (p ⇔ q) ∧ (q ⇒ p).

Výrokovou formuli o n výrokových proměnných p1 , p2 , . . . , pn obecně za-

pisujeme Φ(p1 , p2 , . . . , pn ).
Tautologií nazýváme výrokovou formuli Φ(p1 , p2 , . . . , pn ), která má tu tautologie
vlastnost, že z ní vznikne výrok pravdivý pro libovolnou kombinaci pravdi-
vostních hodnot výrokových proměnných, které v ní figurují.
Kontradikcí nazýváme výrokovou formuli Φ(p1 , p2 , . . . , pn ), která má kontradikce
tu vlastnost, že z ní vznikne výrok nepravdivý pro libovolnou kombinaci
pravdivostních hodnot výrokových proměnných, které v ní figurují.
Splnitelnou výrokovou formulí nazýváme výrokovou formuli splnitelná formule
Φ(p1 , p2 , . . . , pn ), ze které vznikne pravdivý výrok alespoň pro jednu kombi-
naci pravdivostních hodnot výrokových proměnných.
Říkáme, že výroková formule Φ je logicky ekvivalentní s výro- logicky
kovou formulí Ψ, právě když výroková formule Φ ⇔ Ψ je tautologie, což ekvivalentní
symbolicky zapisujeme Φ ∼ Ψ. Někdy se místo rčení logicky ekvivalentní říká formule
jednoduše, že výrokové formy jsou si rovny. Pak píšeme jednoduše Φ = Ψ.
Příklad 1.1.3. Určete typ výrokové formule

Φ(p, q, r) = Φ{[(p ⇒ r) ∧ (q ⇒ r)] ⇒ [(p ∨ q) ⇒ r]}.

Řešení: Dříve, než sestavíme tabulku, uvědomme si, že výroková formule

obecně může být buď tautologie, nebo kontradikce, nebo splnitelná formule.
Výroková formule

Φ{[(p ⇒ r) ∧ (q ⇒ r)] ⇒ [(p ∨ q) ⇒ r]}

obsahuje tři výrokové proměnné p, q, r. Musíme proto uvažovat 23 (proč?)

možností jejich pravdivostních hodnot: tabulka bude mít 8 řádků a 9 sloupců,
které postupně označíme:

p, q, r, p ⇒ r, q ⇒ r, Ψ : (p ⇒ r) ∧ (q ⇒ r), p ∨ q, Γ : (p ∨ q) ⇒ r, Ψ ⇒ Γ.
6 1. MATEMATICKÁ LOGIKA

p q r p⇒r q⇒r Ψ p∨q Γ Ψ⇒Γ

1 1 1 1 1 1 1 1 1
1 1 0 0 0 0 1 0 1
1 0 1 1 1 1 1 1 1
0 1 1 1 1 1 1 1 1
0 0 1 1 1 1 0 1 1
0 1 0 1 0 0 1 0 1
1 0 0 0 1 0 1 0 1
0 0 0 1 1 1 0 1 1

Tabulka 1.1.4

Pravdivostní hodnoty v posledním sloupci (Ψ ⇒ Γ) tabulky 1.1.4 dá-

vají jasnou odpověď. Pro libovolnou kombinaci pravdivostních hodnot vý-
rokových proměnných vznikne z výrokové formule Φ(p, q, r) výrok pravdivý
(samé jedničky v posledním sloupci tabulky).
Závěr: Výroková formule Φ(p, q, r) je tautologie.

V příkladu 1.1.3 jsme uváděli všechny složené výroky, které obsahovala

výroková formule Φ(p, q, r) v závorkách. Bylo to nutné? Závorky bychom
mohli vynechávat v případě, že bude známa (definována) priorita (před-
nost) jednotlivých logických spojek. Pro zápisy výrokových formulí budeme
dodržovat tuto úmluvu:
Logické operace v závorkách mají prioritu před logickými operacemi vně
závorek. Pokud priorita není vyznačena závorkou, pak z logických spojek ¬,
∧, ∨, ⇒, ⇔ v uvedeném pořadí má prioritu každá spojka předcházející před
všemi následujícími. Tedy spojka negace ¬ má nejvyšší prioritu, nejnižší má
ekvivalence ⇔.
Příklad 1.1.4. Rozhodněte, zda dvojice výrokových formulí Φ(¬a ⇒ b),
Ψ(a ∨ b) jsou logicky ekvivalentní.

Řešení: Výrokové formule Φ(¬a ⇒ b), Ψ(a∨b) jsou logicky ekvivalentní,

právě když výroková formule

Φ(¬a ⇒ b) ⇐⇒ Ψ(a ∨ b)

je tautologie, což symbolicky zapisujeme Φ(¬a ⇒ b) ∼ Ψ(a ∨ b). Rozhodnutí

nalezneme podle tabulky 1.1.5, která bude mít 4 řádky (bez popisu) a 4
sloupce (bez sloupců s výrokovými proměnnými).
1.1. VÝROKY, OPERACE S VÝROKY 7

a b ¬a ¬a ⇒ b a∨b Φ⇔Ψ
1 1 0 1 1 1
1 0 0 1 1 1
0 1 1 1 1 1
0 0 1 0 0 1

Tabulka 1.1.5

Příklad 1.1.5. Tři kamarádi Adam, Bolek a Cyril (označme je A, B, C) se

domlouvají, že půjdou do kina. Účast si omezili následujícími podmínkami:
A půjde nebo B nepůjde. Když nepůjde aspoň jeden z dvojice A, C, pak
půjde B. Jestliže nepůjde C, pak nepůjde také A, ale půjde B. Zjistěte
všechny možnosti. Setkají se v kině všichni?

Řešení: Označíme si výrokovými proměnnými následující výroky:

a . . . A půjde do kina,
b . . . B půjde do kina,
c . . . C půjde do kina.
Jednotlivé podmínky přepíšeme do jazyka logiky:
• A půjde nebo B nepůjde. ... a ∨ ¬b
• Když nepůjde aspoň
jeden z dvojice A, C, pak půjde B. ... ¬(a ∨ c) ⇒ b
• Jestliže nepůjde C,
pak nepůjde také A, ale půjde B. ... ¬c ⇒ (¬a ∧ b)
Protože podmínky musí platit zároveň, dostáváme tuto výrokovou formuli
pro vyřešení úlohy:
Φ(a, b, c) = Φ{[a ∨ ¬b] ∧ [¬(a ∨ c) ⇒ b] ∧ [¬c ⇒ (¬a ∧ c)]} (?)
Pomocí tabulky zjistíme, pro které pravdivostní hodnoty výrokových pro-
měnných a, b, c je výroková formule (?) výrok pravdivý.
Protože tabulka pravdivostních výrokové formy je poměrně rozsáhlá roz-
dělíme si ji na dvě tabulky tab. 1.1.6 a tab. 1.1.7 (jako pokračování tabulky
1.1.6). Snad Vám to nebude činit žádné potíže. Tabulky budou mít 8 řádků
(3 proměnné). Řešení nalezneme ve sloupci 13 s příslušnou poznámkou ve
sloupci 14. Sloupec 13 je konjunkce formulí v 7., 10. a 12. sloupci. Pokuste
se odpověď na zadání úlohy.
Úloha má 2 řešení:
8 1. MATEMATICKÁ LOGIKA

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
a b c ¬a ¬b ¬c a ∨ ¬b a∧c p = ¬(a ∧ c) p⇒b
1 1 1 0 0 0 1 1 0 1
1 1 0 0 0 1 1 0 1 1
1 0 1 0 1 0 1 1 0 1
0 1 1 1 0 0 0 0 1 1
0 0 1 1 1 0 1 0 1 0
0 1 0 1 0 1 0 0 1 1
1 0 0 0 1 1 1 0 1 0
0 0 0 1 1 1 1 0 1 0

Tabulka 1.1.6

1 2 3 4 5 6 11 12 13 14
a b c ¬a ¬b ¬c q = ¬a ∧ b ¬c ⇒ q Φ poznám.
1 1 1 0 0 0 0 1 1 řeš.
1 1 0 0 0 1 0 0 0
1 0 1 0 1 0 0 1 1 řeš.
0 1 1 1 0 0 1 1 0
0 0 1 1 1 0 0 1 0
0 1 0 1 0 1 1 1 0
1 0 0 0 1 1 0 0 0
0 0 0 1 1 1 0 0 0

Tabulka 1.1.7

1. Do kina půjde A, B, C (řádek 1.).

2. Do kina půjde A a C (řádek 3.).
V kině se setkají všichni v případě ad 1. Kdybychom řešili tuto úlohu
jako reálnou situaci, tak bychom použili pouze první řádek, neboť jen v
tomto případě by se mohli všichni v kině sejít. V zadání úlohy ale byl navíc
úkol prověřit všechny možnosti (z cvičných důvodů).

Jak jste jistě poznali, jednalo se o kapitolu úvodní. Doufám, že jste po-
chopili základní pojmy uvedené v definicích. Abyste měli jistotu, že tomu
tak skutečně je připravil jsem pro vás následující Cvičení .
1.2. VÝROKOVÉ FORMY, KVANTIFIKÁTORY 9

Jistě s nimi nebudete mít žádné problémy. Byl bych rád, kdybyste po spl-
nění těchto cvičení sami vymysleli podobné příklady pro své kolegy. Pokud
to takto zvládnete, nemám sebemenších pochyb, že jste probírané proble-
matice stoprocentně porozuměli.

Shrnutí
V této kapitole jste se seznámili s velmi důležitým pojmem, a sice s
výrokem. Výrok je pro matematiku a logiku základním stavením kamenem.
Brzy se o tom přesvědčíte. Abychom mohli dobře pochopit matematické
definice a věty bude potřebné, abyste dobře porozuměli i vytváření složených
výroků a znali perfektně tabulku pravdivostních hodnot složených výroků.
Rovněž pojmy výrokové formule, tautologie a logicky ekvivalentní formule
mají v matematice velký význam.
Klíčová slova
Výrok, pravdivostní hodnota výroku, složené výroky, negace, konjunkce,
disjunkce, implikace, ekvivalence, výroková formule, tautologie, kontradikce,
splnitelná formule, logicky ekvivalentní formule.

1.2 Výrokové formy, kvantifikátory

Ve cvičení, v příkladu 1.1.1. e) jsme narazili na jistý matematický výraz
(2 + a = 5), o němž jsme prohlásili, že není výrokem. Uměli bychom uvést i
jiné podobné matematické výrazy? Tak například x2 + y 2 ≤ 16; x + 45 < 75;
x21 + 2x22 = 24; x1 + x2 + · · · + xn = 1; Paní . . . se narodila v . . . “, atd. Když
”
budete na tyto matematické výrazy aplikovat definici výroku, rozhodně bu-
dete muset přiznat, že se o výroky v žádném případě nejedná. Nemůžeme
totiž bez dalších upřesňujících informací o nich tvrdit jsou-li pravdivé nebo
nepravdivé. V případě, že bychom však do matematických výrazů dosadili
za příslušné proměnné např. reálná čísla, a do poslední věty nějaké jméno
a nějaké místo narození dostaneme jistě výroky. Takovéto výrazy, nazvěme
je výrokové formy, se v matematice vyskytují, a proto bude rozumné se
pokusit o jejich definici.
V této kapitole začínáme podrobněji zkoumat pojem výrokové formy. Při
hlubším rozboru tohoto pojmu zjistíte, že bychom nejdříve měli definovat
pojem množiny, který se v rozboru vyskytuje. Ale když budeme definovat
pojem množiny charakteristickou vlastností všech jejich prvků je vhodné
naopak použít výrokovou formu. V našem výkladu jsme zvolili první mož-
nost. Tj. definujeme nejdříve výrokovou formu. Proto všechny pojmy, které
se budou vztahovat k množinám si nastudujete v kapitole 1.4.
 10 1. MATEMATICKÁ LOGIKA

výroková forma Výrokovou formou rozumíme každé sdělení, které obsahuje alespoň
jeden blíže neurčený údaj. Podle počtu neurčených výrazů, které nazýváme
proměnné, hovoříme potom o výrokové formě o jedné proměnné, o výro-
kové formě o dvou proměnných, resp. o výrokové formě o n proměnných a
označujeme je po řadě

A(x); B(x, y); V (x1 , x2 , . . . , xn ).

Další úvahy zaměříme na výrokovou formu o jedné proměnné x. Každé

výrokové formě V (x), chceme-li ji studovat přiřazujeme tři množiny (po-
drobně o množinách pojednáme v kap. 1.4.):

• množinu O, zvanou obor proměnné x výrokové formy V (x),

• množinu D, zvanou definiční obor V (x),

• množinu P , zvanou obor pravdivosti V (x).

obor proměnné x Obor proměnné x výrokové formy V (x) je množina O všech prvků,
výrokové formy, které přichází v úvahu jako hodnoty proměnné x figurující ve V (x).
definiční obor Definiční obor výrokové formy V (x) je množina D všech prvků z
výrokové formy množiny O, které po dosazení do výrokové formy V (x) za proměnnou x
změní V (x) na výrok.
obor pravdivosti Obor pravdivosti výrokové formy V (x) je množina P všech prvků
výrokové formy z množiny D, které po dosazení do výrokové formy V (x) za proměnnou x
změní výrokovou formu V (x) na výrok pravdivý. Obor proměnné x výrokové
formy volíme, zbývající obory určujeme. Pro obory platí tyto inkluze P ⊂
D ⊂ O. Význam symbolu ⊂ (inkluze) objasníme v kap. 2.

Příklad 1.2.1. Určete definiční obor a obor pravdivosti výrokové formy

1−x 1+x
V (x) = > , je-li oborem proměnné množina všech přirozených
1+x 1−x
čísel s nulou.

Řešení: Určíme definiční obor D: Dosadíme-li do výrokové formy V (x)

za proměnnou x libovolný prvek z množiny N0 (význam symbolu N0 uveden
v kap. 1.4.) mimo číslo 1, změní se výroková forma na výrok, tedy D =
{0, 2, 3, 4, . . .}.
1−x
Vyřešíme-li nerovnici 1+x > 1+x
1−x po příslušných krocích obdržíme x > 1.
Oborem pravdivosti je množina všech přirozených čísel větších než číslo
jedna. Tuto množinu můžeme zapsat dvojím způsobem (viz kapitola 2):

• výčtem prvků tj. P = {2, 3, 4, . . .} nebo

1.2. VÝROKOVÉ FORMY, KVANTIFIKÁTORY 11

• pomocí zápisu výrokové formy P = {x ∈ N0 : x > 1}.

Příklady na určování oboru pravdivosti výrokové formy uvedeme až po

probrání kapitoly 1.4. o množinách.
Z výrokových forem V (x) můžeme vytvořit výroky tak, že dosadíme
za proměnnou x prvky definičního oboru D, nebo také, že proměnnou x
výrokové formy tzv. kvantifikujeme.
Kvantifikace se provádí tím způsobem, že před výrokovou formu předřa-
díme jedno z následujících tvrzení:
Existuje aspoň jeden prvek x ∈ M , pro nějž platí . . . “. Toto tvrzení se
”
nazývá existenčním kvantifikátorem a symbolicky jej zapisujeme ∃x ∈ existenční
M. kvantifikátor
Tvrzení: Pro každý prvek x ∈ M platí . . . “ se nazývá obecným kvan-
”
tifikátorem a symbolicky jej zapisujeme ∀x ∈ M . obecný kvantifikátor
Jestliže kvantifikujeme výrokovou formu V (x) existenčním kvantifiká-
torem, dostaneme výrok Existuje aspoň jeden prvek x ∈ M , pro nějž platí
”
V (x)“, který nazýváme existenční výrok a zapisujeme jej: ∃x ∈ M : V (x). existenční výrok
Jestliže provedeme stejnou věc s obecným kvantifikátorem, dostaneme
výrok Pro všechny prvky x ∈ M platí V (x)“, který nazýváme výrokem
”
obecným. Symbolický zápis: ∀x ∈ M : V (x). obecný výrok
Specifickým příkladem existenčního výroku je tvrzení Existuje právě
”
jeden prvek x ∈ M , pro nějž platí V (x)“. Symbolicky: ∃!x ∈ M : V (x).
Negování obecného a existenčního výroku je možno provádět podle ná-
sledujících pravidel: negace obecného
výroku
¬[∀x ∈ M : V (x)] ∼ ∃x ∈ M : ¬V (x).

Obecný výrok negujeme tak, že obecný kvantifikátor nahradíme existenčním

a výrokovou formu její negací. negace existenčního
výroku
¬[∃x ∈ M : V (x)] ∼ ∀x ∈ M : ¬V (x).

Existenční výrok pak negujeme tak, že existenční kvantifikátor nahradíme

existenčním a výrokovou formu její negací.
Příklad 1.2.2. Zapište symbolicky následující výroky a určete jejich prav-
divost:
a) pro každé reálné číslo x platí: (x − 1)2 = x2 − 2x + 1,
b) pro každé celé číslo x platí: 3x < 5,
c) existuje aspoň jedno x ∈ R, takže platí: (x − 1)3 = x3 − 1,
d) existuje takové reálné číslo x vyhovující vztahu 4x − 9 − x2 < 0.
 12 1. MATEMATICKÁ LOGIKA

Řešení:
a) ∀x ∈ R : (x − 1)2 = x2 − 2x + 1, výrok pravdivý;
b) ∀x ∈ C : 3x < 5, výrok nepravdivý;
c) ∃x ∈ R : (x − 1)3 = x3 − 1, výrok pravdivý;
d) ∃x ∈ R : 4x − 9 − x2 < 0, výrok pravdivý.

Příklad 1.2.3. Vytvořte negace výroků z příkladu 1.2.2.

Řešení: (u všech výroků se změní pravdivostní hodnoty)

a) ∃x ∈ R : (x − 1)2 6= x2 − 2x + 1, výrok nepravdivý;
b) ∃x ∈ C : 3x ≥ 5, výrok pravdivý;
c) ∀x ∈ R : (x − 1)3 6= x3 − 1, výrok nepravdivý;
d) ∀x ∈ R : 4x − 9 − x2 ≥ 0, výrok nepravdivý.

Shrnutí
V této kapitole jste se seznámili s velmi důležitým pojmem, a sice s
výrokem. Výrok je pro matematiku a logiku základním stavebním kamenem.
Brzy se o tom přesvědčíte. Abychom mohli dobře pochopit matematické
definice a věty, bude potřebné, abyste dobře porozuměli i vytváření složených
výroků a znali perfektně tabulku pravdivostních hodnot složených výroků.
Rovněž pojmy výrokové formule, tautologie a logicky ekvivalentní formule
mají v matematice velký význam.
Klíčová slova
Výroková forma, definiční obor výrokové formy, definiční obor výrokové
formy, obor pravdivosti výrokové formy, existenční kvantifikátor, obecný
kvantifikátor, existenční výrok, obecný výrok, negace obecného výroku, ne-
gace existenčního výroku.

1.3 Logická výstavba matematiky

(axióm, definice,věta)
Jistě přemýšlíte k čemu nám vlastně v matematice všechny ty uvedené po-
jmy jsou dobré. Jedním z hlavních rysů dnešní matematiky je axiomatická
logická výstavba matematických teorií. Děje se tak ve všech jejich
vědních disciplínách (Analytická geometrie, Algebra, Matematická analýza,
axióm Elementární aritmetika, atd.). Jak tomu budeme rozumět. Základem při vý-
stavbě matematiky jsou axiómy (postuláty) – výchozí matematické vý-
roky, které se prohlásí za pravdivé. Obsahují základní (primitivní) po-
1.3. AXIÓM, DEFINICE,VĚTA 13

jmy, které se nedefinují, ale pokládají se za zavedené (např. bod, přímka v

geometrii, přirozené číslo v aritmetice) právě soustavou axiómů.
Soustava axiómů musí mít tyto vlastnosti:

• bezespornost (ze soustavy axiómů nelze odvodit nějaký výrok a zároveň bezespornost
jeho negaci),

• úplnost (ze soustavy axiómů je možné odvodit pravdivost nebo neprav- úplnost
divost libovolného výroku budované teorie, který není axiómem),

• nezávislost axiómů (nelze odvodit kterýkoliv axióm z ostatních axiómů). nezávislost

soustavy axiómů
Požadavek nezávislosti axiómů není nezbytný, ve školské praxi se od něj
upouští pro metodické zjednodušení. Axiómy se pak nazývají základní
věty. základní věty
Obsah a rozsah dalších pojmů se vymezují definicemi a to pomocí primi-
tivních pojmů a pojmů už definovaných. Definice se nedokazují. Definice definice
stanoví název (označení) a vymezuje podstatné (charakteristické) vlastnosti
pojmu. Všechny definice jsou výroky ve tvaru ekvivalence. Pokud je jasné,
že nejde o matematickou větu, lze definici zapsat i ve tvaru implikace kvůli
jazykovému zjednodušení.
Matematická teorie své výsledky formuluje do matematických vět. Ma-
tematická věta (poučka, teorém) je pravdivý matematický výrok, který
má význam v matematice nebo její aplikaci a dá se odvodit pomocí logiky na
základě axiómů, definic a dříve dokázaných vět. Věty, které obsahují návod
k provedení výpočtu nebo konstrukce se nazývají pravidla. Pro pomocné
věty se v matematice používá název lemma.
Většina matematických vět má tvar obecného výroku tzv. obecné
věty ∀x ∈ D : V (x), anebo existenčního výroku tzv. existenční věty
∃x ∈ D : V (x). Výroková forma V (x) má po formální stránce tvar implikace
nebo ekvivalence. Pro obecnou větu ve tvaru implikace

∀x ∈ D : A(x) ⇒ B(x)

se výroková forma A(x) nazývá předpoklad věty, výroková forma B(x) se

nazývá závěr nebo tvrzení věty. Protože věta představuje platný (prav-
divý) výrok, a tedy implikace A(x) ⇒ B(x) musí platit pro každé x ∈ D, je
platnost předpokladu A(x) postačující podmínkou pro platnost závěru
B(x) a platnost závěru B(x) nutnou podmínkou pro platnost předpokladu
A(x) pro každé x ∈ D. Přitom mezi oběma podmínkami se předpokládá
věcná (obsahová) souvislost.
14 1. MATEMATICKÁ LOGIKA

Každou matematickou větu je nutné dokazovat. Důkaz matematické věty

je odvození určitého výroku na základě axiómů, definic a již dokázaných vý-
roků. My se nebudeme dokazováním vět zabývat. O hlavních typech důkazů
matematických vět se můžete dozvědět v tištěných skriptech Ostravký, Kře-
nek na str. 9.

Shrnutí
Jsem přesvědčen o tom, že takto pojatá skripta vás jistě trochu překva-
pila. Doufám, že jste již z první kapitoly pochopili, že bez znalostí pojmů
(definic) a matematických vět (což jsou jisté výroky, jak se brzy přesvědčíte)
nemůžete matematice kvalitně porozumět. Měli byste se definice učit s po-
rozuměním, např. s využitím příkladů, jak jsem se vám snažil naznačit v
opakovacím cvičení, ne se je učit nazpaměť pouze odříkávat. To k ničemu
nevede. Jen vás to vůbec nebude bavit. Pokud jste zvládli opakovací cvičení
můžete být se sebou určitě spokojeni a můžete přejít ke kapitole druhé.
Bude se týkat množin, o nichž jste jistě už hodně slyšeli. Tak si to půjdeme
zopakovat.
Index

A
axióm, 12
F
forma výroková, 10
formule, logicky ekvivalentní, 5
- -, splnitelná, 5
- výroková, 4
K
kontradikce, 5
kvantifikátor, existenční 11
-, obecný 11
O
obor, definiční výrokové formy, 10
- pravdivosti výrokové formy, 10
- proměnné výrokové formy, 10
P
pravdivostní hodnota, 2
S
spojka logická, 2
T
tautologie, 5
V
výrok, 2
- existenční, 11
- obecný, 11
- složený, 2

15