Urcity Integral

Určitý integrál
Robert Mařík
27. června 2006
Obsah
1 Konstrukce (definice) Riemannova integrálu. 2
2 Výpočet — Newtonova–Leibnizova věta. 18
3 Numerický odhad — Lichoběžníkové pravidlo 19
4 Aplikace – výpočet objemů a obsahů 30
⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲ c
Robert Mařík, 2006 ×
1 Konstrukce (definice) Riemannova integrálu.
Na následujících stranách si vysvětlíme geometricky hlavní myšlenky definice

Riemannova integrálu.
⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲ Konstrukce (definice) Riemannova integrálu. c

Z 3
Integrál (x2 − 2x + 2) dx.
0
0 2 3
Křivka na obrázku je grafem funkce y = x 2 − 2x + 2

Rozdělíme interval. Norma dělení je 2.

Z 3
0
0.8 2.9
0 2 3

Zvolíme reprezentanty v každém podintervalu.

Z 3
0
0.8 2.9
0 2 3

Nakreslíme integrální součet – plocha červeného obrazce.

Z 3
0
0 1 2 3
Zjemníme dělení. Norma tohoto dělení je 1.

Z 3
0
0.8 1.6 2.9
0 1 2 3


Z 3
0
0.8 1.6 2.9

0 1 2 3


Z 3
0
0.1 1.7 2.2

0 1 2 3
Ponecháme dělení. Norma dělení je pořád 1.

Zvolíme reprezentanty v každém podintervalu, ale jinak, než v předchozím kroku.
Integrální součet závisí na výběru reprezentantů.

Z 3
0
0.2 0.55 1.2 1.75 2.3 2.8

0 0.5 1 1.5 2 2.4 3
Zjemníme dělení. Norma tohoto dělení je 0.6 (nejdelší interval je ten poslední).
Zvolíme reprezentanty a určíme integrální součet – plocha červeného obrazce.

Z 3
0
0.15 0.35 0.55 0.75 0.95 1.15 1.35 1.55 1.75 1.95 2.15 2.35 2.55 2.75 2.95
0 0.2 0.4 0.6 0.8 1 1.2 1.4 1.6 1.8 2 2.2 2.4 2.6 2.8 3
Opět zjemníme dělení. Norma tohoto dělení je 0.2

Zvolíme reprezentanty a určíme integrální součet.

Z 3
0
0 3
Pokračujeme ve zjemňování dělení. Nyní je norma 0.1.

Z 3
0
0 3
Pokračujeme ve zjemňování dělení ad infimum. Nyní je norma 0.05.

Pokud se hodnota integrálních součtů ustálí (integrální součty mají limitu při normě
dělení jdoucí k nule) a pokud tato limita nezávisí ani na konkrétním výběru
reprezentantů ani na způsobu, jak dělení zjmeňujeme, říkáme, že funkce je
Riemannovsky integrovatelná a její Riemannův (= určitý) integrál je ona limita
integrálních součtů.
Definice (dělení intervalu). Buď [ a, b] uzavřený interval −∞ < a < b < ∞. Děle-
ním intervalu [ a, b] rozumíme konečnou posloupnost D = { x0 , x1 , . . . , x n } bodů
z intervalu [ a, b] s vlastností
a = x0 < x1 < x2 < x3 < · · · < x n−1 < x n = b.
Čísla x i nazýváme dělící body . Normou dělení D rozumíme maximální číslo, které
udává vzdálenost sousedních dělících bodů. Normu dělení D označujeme ν( D ). Je
tedy ν( D ) = max{ x i − x i−1, 1 ≤ i ≤ n}.
Definice (integrální součet). Buď [ a, b] uzavřený interval a f funkce definovaná a

ohraničená na [ a, b]. Buď D dělení intervalu [ a, b]. Buď R = {ξ 1 , . . . , ξ n } posloup-
nost čísel z intervalu [ a, b] splňující x i−1 ≤ ξ i ≤ xi pro i = 1..n. Potom součet
n
σ ( f , D, R) = ∑ f (ξ i )(xi − xi−1 )
i =1
nazýváme integrálním součtem funkce f příslušným dělení D a výběru reprezentantů

R.

Definice (Riemannův integrál). Buď [ a, b] uzavřený interval a f funkce definovaná
a ohraničená na [ a, b]. Buď Dn posloupnost dělení intervalu [ a, b] a Rn posloupnost
reprezentantů. Řekneme, že funkce f je Riemannovsky integrovatelná na intervalu
[ a, b], jestliže existuje číslo I ∈ R s vlastností
lim σ ( f , Dn, Rn ) = I
n→∞
pro libovolnou posloupnost dělení Dn , splňující lim ν( Dn ) = 0 při libovolné volbě

n→∞
reprezentantů Rn . Číslo I nazýváme Riemannův integrál funkce f na intervalu [ a, b]
a označujeme
Z b
f ( x ) dx.
a
Definice (horní a dolní mez). Číslo a v definici Riemannova integrálu se nazývá dolní
mez a číslo b horní mez Riemannova integrálu.

Věta 1 (postačující podmínky pro integrovatelnost funkce).
1. Funkce spojitá na intervalu [ a, b] je na tomto intervalu Riemannovsky integrova-
telná.
2. Funkce ohraničená na [ a, b], která má na tomto intervalu konečný počet bodů
nespojitosti je Riemannovsky integrovatelná.
3. Funkce monotonní na [ a, b] je na tomto intervalu Riemannovsky integrovatelná.
Věta 2 (linearita určitého integrálu vzhledem k funkci). Nechť f , g jsou funkce inte-
grovatelné na [ a, b], c nechť je reálné číslo. Pak platí
Z b Z b Z b
[ f ( x ) + g( x )] dx = f ( x ) dx + g( x ) dx,
a a a
Z b Z b
c f ( x ) dx = c f ( x ) dx.
a a
Věta 3 (aditivita určitého integrálu vzhledem k mezím). Nechť f je funkce integrova-

telná na [ a, b]. Buď c ∈ ( a, b) libovolné. Pak je f integrovatelná na intervalech [ a, c] a
[c, b] a platí
Z b Z c Z b
f ( x ) dx = f ( x ) dx + f ( x ) dx.
a a c

Věta 4 (monotonie vzhledem k funkci). Buďte f a g funkce integrovatelné na [ a, b]
Z b Z b
takové, že f ( x ) ≤ g( x ) pro x ∈ ( a, b). Pak platí f ( x ) dx ≤ g( x ) dx.
a a
Definice (střední hodnota). Buď f funkce (Riemannovsky) integrovatelná na inter-

valu [ a, b]. Číslo
Z b
1
f ( x ) dx
b−a a
se nazývá střední hodnota funkce f na intervalu [ a, b].
Funkce Střední hodnota
stř. hodnota
a b a b

2 Výpočet — Newtonova–Leibnizova věta.
Věta 5 (Newtonova–Leibnizova věta). Nechť funkce f ( x ) je Riemannovsky integrova-

telná na [ a, b]. Nechť F ( x ) je funkce spojitá na [ a, b], která je intervalu ( a, b) primitivní
k funkci f ( x ). Pak platí
Z b
f ( x ) dx = [ F ( x )]ba = F (b) − F ( a).
a
Příklad.
3
x3
Z 3
2
( x − 2x + 2) dx = − x2 + 2x
0 3 0
33
3
0
= − 32 + 2.3 − − 02 + 2.0
3 3
= 32 − 32 + 6 − 0
=6
⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲ Výpočet — Newtonova–Leibnizova věta. c

3 Numerický odhad — Lichoběžníkové pravidlo
• Vrátíme se k definici Riemannova integrálu a k integrálním součtům.

• Budeme se snažit co nejlépe aproximovat plochu pod křivkou.
• Pro větší početní komfort budeme interval dělit na stejně dlouhé dílky.
⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲ Numerický odhad — Lichoběžníkové pravidlo c

Z 3
0
0 3
Dělení a integrální součet

Z 3
0
h
I≈ f ( x0 ) + 2 f ( x1 ) + 2 f ( x2 ) + f ( x3 )
2
h = 1 je délka mezi sousedními značkami na ose x
x0 = 0 x1 = 1 x2 = 2 x3 = 3
Nahradíme každý obdélník lichoběžníkem. Aproximace je lepší a výpočet se moc

nezhorší.

Z 3
0
h
I≈ f ( x0 ) + 2 f ( x1 ) + 2 f ( x2 ) + 2 f ( x3 ) + 2 f ( x4 ) + f ( x5 )
2
h = 0.6 je délka mezi sousedními značkami na ose x
x0 = 0 x1 = 0.6 x2 = 1.2 x3 = 1.8 x4 = 2.4 x5 = 3
Volíme kratší výšku lichoběžníků a aproximace je ještě lepší, počítání je však delší.

Z 3
0
h
I≈ f ( x0 ) + 2 f ( x1 ) + · · · + 2 f ( x5 ) + f ( x6 )
2
h = 0.5 je délka mezi sousedními značkami na ose x
x0 x1 x2 x3 x4 x5 x6
Pro jemnější dělení je aproximace ještě lepší.

Chyba, které se dopustíme, je malá jestliže
• použijeme “dostatečně jemné” dělení,
• funkce se “příliš neliší” od lineární funkce (to ale neovlivníme).

Z 2
sin x
Příklad. Hledejme dx. n = 10, h = 0.1.
1 x
sin xi
i x i = a + hi yi = m my i
xi
0 1 0.841471 1 0.841471
1 1.1 0.810189 2 1.620377
2 1.2 0.776699 2 1.553398
3 1.3 0.741199 2 1.482397
4 1.4 0.703893 2 1.407785
5 1.5 0.664997 2 1.329993
6 1.6 0.624734 2 1.249467
7 1.7 0.583332 2 1.166664
8 1.8 0.541026 2 1.082053
9 1.9 0.498053 2 0.996105
10 2 0.454649 1 0.454649
Součet v posledním sloupci je S = 13.184361 a proto
Z 2
sin x hS S
dx ≈ = = 0.659218.
1 x 2 20

Z 2
sin x
1 x
sin xi
xi
0 1 0.841471 1 0.841471
1 1.1 0.810189 2 1.620377
2 1.2 0.776699 2 1.553398
3 1.3 0.741199 2 1.482397
4 1.4 0.703893 2 1.407785
5 1.5 0.664997 2 1.329993
6 1.6 0.624734 2 1.249467
7 1.7 0.583332 2 1.166664
8 1.8 0.541026 2 1.082053
9 1.9 0.498053 2 0.996105
10 2 0.454649 1 0.454649 b−a
• Rozdělíme interval na 10 dílků, n = 10. Délka jednoho dílku bude h = =
n
Součet2v−posledním
1 sloupci je S = 13.184361 a proto
sin x10 = 0.1.
Z 2
hS S
dx ≈ = = 0.659218.
1 x 2 20
• Výpočet zaznamenáme v následující tabulce (budeme zaokrouhlovat na 6 dese-
tinných míst).

Z 2
sin x
1 x
sin xi
xi
0 1 0.841471 1 0.841471
1 1.1 0.810189 2 1.620377
2 1.2 0.776699 2 1.553398
3 1.3 0.741199 2 1.482397
4 1.4 0.703893 2 1.407785
5 1.5 0.664997 2 1.329993
6 1.6 0.624734 2 1.249467
7 1.7 0.583332 2 1.166664
8 1.8 0.541026 2 1.082053
9 1.9 0.498053 2 0.996105
10 2 0.454649 1 0.454649
Z 2
sin x hS S
dx ≈ = = 0.659218.
1 x 2 20

Z 2
sin x
1 x
sin xi
xi
0 1 0.841471 1 0.841471
1 1.1 0.810189 2 1.620377
2 1.2 0.776699 2 1.553398
3 1.3 0.741199 2 1.482397
4 1.4 0.703893 2 1.407785
5 1.5 0.664997 2 1.329993
6 1.6 0.624734 2 1.249467
7 1.7 0.583332 2 1.166664
8 1.8 0.541026 2 1.082053
9 1.9 0.498053 2 0.996105
10 2 0.454649 1 0.454649
Z 2
sin x hS S
dx ≈ = = 0.659218.
1 x 2 20

Z 2
sin x
1 x
sin xi
xi
0 1 0.841471 1 0.841471
1 1.1 0.810189 2 1.620377
2 1.2 0.776699 2 1.553398
3 1.3 0.741199 2 1.482397
4 1.4 0.703893 2 1.407785
5 1.5 0.664997 2 1.329993
6 1.6 0.624734 2 1.249467
7 1.7 0.583332 2 1.166664
8 1.8 0.541026 2 1.082053
9 1.9 0.498053 2 0.996105
10 2 0.454649 1 0.454649
Z 2
sin x hS S
dx ≈ = = 0.659218.
1 x 2 20

Z 2
sin x
1 x
sin xi
xi
0 1 0.841471 1 0.841471
1 1.1 0.810189 2 1.620377
2 1.2 0.776699 2 1.553398
3 1.3 0.741199 2 1.482397
4 1.4 0.703893 2 1.407785
5 1.5 0.664997 2 1.329993
6 1.6 0.624734 2 1.249467
7 1.7 0.583332 2 1.166664
8 1.8 0.541026 2 1.082053
9 1.9 0.498053 2 0.996105
10 2 0.454649 1 0.454649
Z 2
sin x hS S
dx ≈ = = 0.659218.
1 x 2 20
.
Použití přesnějších metod vede k přesnější hodnotě I = 0.659329906435512, od
které jsme se odchýlili na čtvrtém desetinném místě.
4 Aplikace – výpočet objemů a obsahů
Obsah křivočarého lichoběžníku a objem rotačního tělesa
Z b Z b
S= f ( x ) dx V=π f 2 ( x ) dx
a a
⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲ Aplikace – výpočet objemů a obsahů c

Obsah množiny mezi křivkami a objem tělesa, vzniklého rotací této množiny
y
f (x)
g( x ) y
a
b x
Z b Z bh i
S= [ f ( x ) − g( x )] dx V=π f 2 ( x ) − g2 ( x ) dx
a a

Určete obsah množiny mezi křivkami y = 1 − ( x − 1)2 a x + y = 0.
1 − ( x − 1)2 = − x
1 − ( x 2 − 2x + 1) = − x
1 − x 2 + 2x − 1 = − x
3x − x 2 = 0
(3 − x ) x = 0
Z 3 Z 3
S= 1 − ( x − 1)2 − (− x ) dx = 1 − ( x 2 − 2x + 1) + x dx
0 0
3 3
x3 x2 32
3
02
Z 3
3 0
= − x2 + 3x dx = − + 3 = − +3 − − +3
0 3 2 0 3 2 3 2
27 9
= −9 + =
2 2

1 − ( x − 1)2 = − x
1 − ( x 2 − 2x + 1) = − x
1 − x 2 + 2x − 1 = − x
3x − x 2 = 0
(3 − x ) x = 0
Z 3 Z 3
S= 1 − ( x − 1)2 − (− x ) dx = 1 − ( x 2 − 2x + 1) + x dx
0 0
x3 2 3 3 2
• První z3 křivek je parabola, druhá zxkřivek je přímka − x. 03 02

3 y 3=
Z
= − x2 + 3x dx = − + 3 = − +3 − − +3
0 3 2 3 2 3 2
• Křivky se protínají v bodě, jehož x-ová0 splňuje rovnici
27 9
= −9 + =
2 2 1 − ( x − 1)2 = − x

1 − ( x − 1)2 = − x
1 − ( x 2 − 2x + 1) = − x
1 − x 2 + 2x − 1 = − x
3x − x 2 = 0
(3 − x ) x = 0
Z 3 Z 3
S= 1 − ( x − 1)2 − (− x ) dx = 1 − ( x 2 − 2x + 1) + x dx
0 0
3 3
x3 x2 32
3
02
Z 3
3 0
=− x2 + 3x dx = − + 3 = − +3 − − +3
0 3 2 0 3 2 3 2
27 9
= −9 + =
2 2
Průsečíky křivek jsou body [0, 0] a [3, −3].
1 − ( x − 1)2 = − x
1 − ( x 2 − 2x + 1) = − x
1 − x 2 + 2x − 1 = − x
3x − x 2 = 0
(3 − x ) x = 0
y
0 2 3 x
−3
y = 1 − ( x − 1)2 = 1 − ( x 2 − 2x + 1) = 2x − x 2 = x (2 − x )
⊳⊳ ⊳ ⊲
Z 3
⊲⊲ Aplikace – výpočet 3
Z objemů a obsahů c
y
0 2 3 x
−3
Z 3 Z 3
S= 1 − ( x − 1)2 − (− x ) dx = 1 − ( x 2 − 2x + 1) + x dx
0 0
3 3
x3 x2 32
3
02
Z 3
2 3 0
= − x + 3x dx = − + 3 = − +3 − − +3
0 3 2 0 3 2 3 2
27 9
= −9 + =
2 2
x + y = 0 ⇐⇒ y = − x

y
0 2 3 x
−3
Z 3 Z 3
S= 1 − ( x − 1)2 − (− x ) dx = 1 − ( x 2 − 2x + 1) + x dx
0 0
3
x3 x2 33 32
3
02
Z 3
2 0
= − x + 3x dx = − + 3 = − +3 − − +3
0 3 2 0 3 2 3 2
27 9
= −9 + =
2 2
Umocníme.
y
0 2 3 x
−3
Z 3 Z 3
S= 1 − ( x − 1)2 − (− x ) dx = 1 − ( x 2 − 2x + 1) + x dx
0 0
3
x3 x2 33 32
3
02
Z 3
2 0
= − x + 3x dx = − + 3 = − +3 − − +3
0 3 2 0 3 2 3 2
27 9
= −9 + =
2 2
Upravíme integrand.
y
0 2 3 x
−3
Z 3 Z 3
S= 1 − ( x − 1)2 − (− x ) dx = 1 − ( x 2 − 2x + 1) + x dx
0 0
3 3
x3 x2 32
3
02
Z 3
2 3 0
= − x + 3x dx = − + 3 = − +3 − − +3
0 3 2 0 3 2 3 2
27 9
= −9 + = Z
2 2 b
f ( x ) dx = [ F ( x )]ba = F (b) − F ( a)
a

y
0 2 3 x
−3
Z 3 Z 3
S= 1 − ( x − 1)2 − (− x ) dx = 1 − ( x 2 − 2x + 1) + x dx
0 0
3 3
x3 x2 32
3
02
Z 3
2 3 0
= − x + 3x dx = − + 3 = − +3 − − +3
0 3 2 0 3 2 3 2
27 9
= −9 + = Z
2 2 b
f ( x ) dx = [ F ( x )]ba = F (b) − F ( a)
a

y
0 2 3 x
−3
Z 3 Z 3
S= 1 − ( x − 1)2 − (− x ) dx = 1 − ( x 2 − 2x + 1) + x dx
0 0
3
x3 x2 33 32
3
02
Z 3
2 0
= − x + 3x dx = − + 3 = − +3 − − +3
0 3 2 0 3 2 3 2
27 9
= −9 + =
2 2
Dopočítáme obsah množiny.

Určete obsah množiny mezi křivkami y = e x a y = e− x pro x ∈ [0, 1] a objem
tělesa, které vznikne rotací této množiny okolo osy x.
Z 1 1 h i 1
e x − e− x dx = e x + e− x 0 = e1 + e−1 − e0 + e0 = e + − 2

S=
0 e
1 2x 1 −2x 1
Z 1 Z 1
x 2 −x 2 2x −2x
V=π (e ) − (e ) dx = π e −e dx = π e + e
0 0 2 2 0

1 2 1 −2 1 0 1 0 1 2 1
=π e + e − e + e = π e + 2 −1
2 2 2 2 2 2e

y = e x , y = e− x , x ∈ [0, 1], S =?, V =?.
y
Z b
S= f ( x ) − g( x ) dx
a
1 Z b
V=π f 2 ( x ) − g2 ( x ) dx
a
x
0 1
Z 1 1 h i 1

S=
0 e
1 2x 1 −2x 1
Z 1 Z 1
V=π (e x )2 − (e− x )2 dx = π e2x − e−2x dx = π e + e
0 0 2 2 0

1 2 1 −2 1 0 1 0 1 2 1
=π e + e − e + e = π e + 2 −1
2 2 2 2 2 2e
Zakreslíme křivky.
y = e x , y = e− x , x ∈ [0, 1], S =?, V =?.
y
Z b
S= f ( x ) − g( x ) dx
a
1 Z b
V=π f 2 ( x ) − g2 ( x ) dx
a
x
0 1
Z 1 1 h i 1

S=
0 e
1 2x 1 −2x 1
Z 1 Z 1
0 0 2 2 0

1 2 1 −2 1 0 1 0 1 2 1
=π e + e − e + e = π e + 2 −1
2 2 2 2 2 2e
Vyjádříme obsah plochy jako určitý integrál.

y = e x , y = e− x , x ∈ [0, 1], S =?, V =?.
y
Z b
S= f ( x ) − g( x ) dx
a
1 Z b
V=π f 2 ( x ) − g2 ( x ) dx
a
x
0 1
Z 1 1 h i 1

S=
0 e
1 2x 1 −2x 1
Z 1 Z 1
0 0 2 2 0

1 2 1 −2 1 0 1 0 1 2 1
=π e + e − e + e = π e + 2 −1
2 2 2 2 2 2e
Vypočteme neurčitý integrál.

y = e x , y = e− x , x ∈ [0, 1], S =?, V =?.
y
Z b
S= f ( x ) − g( x ) dx
a
1 Z b
V=π f 2 ( x ) − g2 ( x ) dx
a
x
0 1
Z 1 1 h i 1

S=
0 e
1 2x 1 −2x 1
Z 1 Z 1
0 0 2 2 0

1 2 1 −2 1 0 1 0 1 2 1
=π e + e − e + e = π e + 2 −1
2 2 2 2 2 2e
Vypočítáme určitý integrál pomocí Newtonovy–Leignizovy formule. Dosadíme tedy
meze.
y = e x , y = e− x , x ∈ [0, 1], S =?, V =?.
y
Z b
S= f ( x ) − g( x ) dx
a
1 Z b
V=π f 2 ( x ) − g2 ( x ) dx
a
x
0 1
Z 1 1 h i 1

S=
0 e
1 2x 1 −2x 1
Z 1 Z 1
0 0 2 2 0

1 2 1 −2 1 0 1 0 1 2 1
=π e + e − e + e = π e + 2 −1
2 2 2 2 2 2e
Dopočítáme numericky.
y = e x , y = e− x , x ∈ [0, 1], S =?, V =?.
y
Z b
S= f ( x ) − g( x ) dx
a
1 Z b
V=π f 2 ( x ) − g2 ( x ) dx
a
x
0 1
Z 1 1 h i 1

S=
0 e
1 2x 1 −2x 1
Z 1 Z 1
0 0 2 2 0

1 2 1 −2 1 0 1 0 1 2 1
=π e + e − e + e = π e + 2 −1
2 2 2 2 2 2e
Vyjádříme objem tělesa jako určitý integrál.

y = e x , y = e− x , x ∈ [0, 1], S =?, V =?.
y
Z b
S= f ( x ) − g( x ) dx
a
1 Z b
V=π f 2 ( x ) − g2 ( x ) dx
a
x
0 1
Z 1 1 h i 1

S=
0 e
1 2x 1 −2x 1
Z 1 Z 1
0 0 2 2 0

1 2 1 −2 1 0 1 0 1 2 1
=π e + e − e + e = π e + 2 −1
2 2 2 2 2 2e
Upravíme, abychom mohli použít vzorec.

y = e x , y = e− x , x ∈ [0, 1], S =?, V =?.
y
Z b
S= f ( x ) − g( x ) dx
a
1 Z b
V=π f 2 ( x ) − g2 ( x ) dx
a
x
0 1
Z 1 1 h i 1

S=
0 e
1 2x 1 −2x 1
Z 1 Z 1
0 0 2 2 0

1 2 1 −2 1 0 1 0 1 2 1
=π e + e − e + e = π e + 2 −1
2 2 2 2 2 2e
Vypočteme neurčitý integrál.

y = e x , y = e− x , x ∈ [0, 1], S =?, V =?.
y
Z b
S= f ( x ) − g( x ) dx
a
1 Z b
V=π f 2 ( x ) − g2 ( x ) dx
a
x
0 1
Z 1 1 h i 1

S=
0 e
1 2x 1 −2x 1
Z 1 Z 1
0 0 2 2 0

1 2 1 −2 1 0 1 0 1 2 1
=π e + e − e + e = π e + 2 −1
2 2 2 2 2 2e
Použijeme Newtonovu–Leibnizovu formuli. Dosadíme tedy meze.

y = e x , y = e− x , x ∈ [0, 1], S =?, V =?.
y
Z b
S= f ( x ) − g( x ) dx
a
1 Z b
V=π f 2 ( x ) − g2 ( x ) dx
a
x
0 1
Z 1 1 h i 1

S=
0 e
1 2x 1 −2x 1
Z 1 Z 1
0 0 2 2 0

1 2 1 −2 1 0 1 0 1 2 1
=π e + e − e + e = π e + 2 −1
2 2 2 2 2 2e
Upravíme.
√
x
Určete objem tělesa, vzniklého rotací množiny pod grafem funkce y = e
pro x ∈ [0, 1] okolo osy x.
Z 1 √ 2
V=π e x dx
0
√
2 x=t
Z √ 2 Z √ 4x = t2 1
Z
x 2 x
e dx = e dx 4 dx = 2t dt = t · et dt
2
1
dx = t dt
2
u=t u′ = 1 1 t 1 t
Z
= t · e − 1 · et dt = te − et
v ′ = et v = et 2 2
1 1 √ √
= · e t · ( t − 1 ) = · e2 x · 2 x − 1

2 2
Z √ 2
1 √ √
e x dx = · e2 x · 2 x − 1

2
1 2√ x √ 1

V=π e 2 x−1
⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲ 2 – výpočet objemů a obsahů
Aplikace c
√
x
V =?, x ∈ [0, 1], y = e
√
y (0) = e 0
= e0 = 1 Obrázek
y
√
1
y (1) = e = e1 ≈ 2.72
e
√
1 e x
′ 1
y = · √ ≥0
2 x
x
1 √
√ √ 1
1
1 e x 2√ x
x − e x √
2 x
y′′ = ·
2 √ x
1 √x x−1
= ·e · √
2 x x
Z 1 √ 2
V=π e x dx
0 √
• Odhadneme průběh funkce y = √ e x.
2 x=t
• ZDoma si spočítejeZ obsah tohoto obrazce2 (postup jeZpodobný jako postup uvedený
√ 2 √ 4x = t 1
níže,e výsledek
x
dx =je S e=2 2).
x
dx 4 dx = 2t dt = t · et dt
2
⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲
1
Aplikace – výpočet objemů a obsahů c
√
x
V =?, x ∈ [0, 1], y = e
Z 1 √ 2
V=π e x dx
0
√
2 x=t
Z √ 2 Z √ 4x = t2 1
Z
x 2 x
2
1
dx = t dt
2
u=t u′ = 1 1 t 1 t
Z
= t · e − 1 · et dt = te − et
v ′ = et v = et 2 2
1 1 √ √
= · e t · ( t − 1 ) = · e2 x · 2 x − 1

2 2
Z √ 2
1 √ √
e x dx = · e2 x · 2 x − 1

2
1 2√ x √ 1

V=π
Užijeme vzorec pro objem. e 2 x−1
2 0
⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲

√
x
V =?, x ∈ [0, 1], y = e
Z 1 √ 2
V=π e x dx
0
√
2 x=t
Z √ 2 Z √ 4x = t2 1
Z
x 2 x
2
1
dx = t dt
2
u=t u′ = 1 1 t 1 t
Z
= t · e − 1 · et dt = te − et
v ′ = et v = et 2 2
1 1 √ √
= · e t · ( t − 1 ) = · e2 x · 2 x − 1

2 2
Z √ 2
1 √ √
e x dx = · e2 x · 2 x − 1

2
1 2√ x √ 1

V =integrál.
Vypočítáme bokem neurčitý π e 2 x−1
2 0
⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲

√
x
V =?, x ∈ [0, 1], y = e
Z 1 √ 2
V=π e x dx
0
√
2 x=t
Z √ 2 Z √ 4x = t2 1
Z
x 2 x
2
1
dx = t dt
2
u=t u′ = 1 1 t 1 t
Z
= t · e − 1 · et dt = te − et
v ′ = et v = et 2 2
1 1 √ √
= · e t · ( t − 1 ) = · e2 x · 2 x − 1

2 2
Z √ 2
1 √ √
e x dx = · e2 x · 2 x − 1

2
1 2√ x √ 1

Upravíme funkci. V=π e 2 x−1
2
⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲
Aplikace – výpočet objemů a obsahů0 c
√
x
V =?, x ∈ [0, 1], y = e
Z 1 √ 2
V=π e x dx
0
√
2 x=t
Z √ 2 Z √ 4x = t2 1
Z
x 2 x
2
1
dx = t dt
2
u=t u′ = 1 1 t 1 t
Z
= t · e − 1 · et dt = te − et
v ′ = et v = et 2 2
1 1 √ √
= · e t · ( t − 1 ) = · e2 x · 2 x − 1

2 2
Z √ 2
1 √ √
e x dx = · e2 x · 2 x − 1

2
1 2√ x √ 1

Použijeme substituci. V=π e 2 x−1
2
⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲
√
x
V =?, x ∈ [0, 1], y = e
Z 1 √ 2
V=π e x dx
0
√
2 x=t
Z √ 2 Z √ 4x = t2 1
Z
x 2 x
2
1
dx = t dt
2
u=t u′ = 1 1 t 1 t
Z
= t · e − 1 · et dt = te − et
v ′ = et v = et 2 2
1 1 √ √
= · e t · ( t − 1 ) = · e2 x · 2 x − 1

2 2
Z √ 2
1 √ √
e x dx = · e2 x · 2 x − 1

2
1 2√ x √ 1

Použijeme substituci. V=π e 2 x−1
2
⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲
√
x
V =?, x ∈ [0, 1], y = e
Z 1 √ 2
V=π e x dx
0
√
2 x=t
Z √ 2 Z √ 4x = t2 1
Z
x 2 x
2
1
dx = t dt
2
u=t u′ = 1 1 t 1 t
Z
= t · e − 1 · et dt = te − et
v ′ = et v = et 2 2
1 1 √ √
= · e t · ( t − 1 ) = · e2 x · 2 x − 1

2 2
Z √ 2
1 √ √
e x dx = · e2 x · 2 x − 1

Použijeme metodu per-partés 2
Z Z
u · v′1dx √= u ·√v − u′ 1· v dx
V=π e2 x 2 x − 1
2
⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲
√
x
V =?, x ∈ [0, 1], y = e
Z 1 √ 2
V=π e x dx
0
√
2 x=t
Z √ 2 Z √ 4x = t2 1
Z
x 2 x
2
1
dx = t dt
2
u=t u′ = 1 1 t 1 t
Z
= t · e − 1 · et dt = te − et
v ′ = et v = et 2 2
1 1 √ √
= · e t · ( t − 1 ) = · e2 x · 2 x − 1

2 2
Z √ 2
1 √ √
e x dx = · e2 x · 2 x − 1

2
1 2√ x √ 1

Dokončíme integraci. V=π e 2 x−1
2
⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲
√
x
V =?, x ∈ [0, 1], y = e
Z 1 √ 2
V=π e x dx
0
√
2 x=t
Z √ 2 Z √ 4x = t2 1
Z
x 2 x
2
1
dx = t dt
2
u=t u′ = 1 1 t 1 t
Z
= t · e − 1 · et dt = te − et
v ′ = et v = et 2 2
1 1 √ √
= · e t · ( t − 1 ) = · e2 x · 2 x − 1

2 2
Z √ 2
1 √ √
e x dx = · e2 x · 2 x − 1

2
1 2√ x √ 1

Vytkneme V=π e 2 x−1
2
⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲
√
x
V =?, x ∈ [0, 1], y = e
Z 1 √ 2
V=π e x dx
0
√
2 x=t
Z √ 2 Z √ 4x = t2 1
Z
x 2 x
2
1
dx = t dt
2
u=t u′ = 1 1 t 1 t
Z
= t · e − 1 · et dt = te − et
v ′ = et v = et 2 2
1 1 √ √
= · e t · ( t − 1 ) = · e2 x · 2 x − 1

2 2
Z √ 2
1 √ √
e x dx = · e2 x · 2 x − 1

2
Použijeme zpětnou substituci pro 1návrat 1

2 x k proměnné x. Integrační konstanta může
√ √

V = π nulovou.
být libovolná, volíme ji například e 2 x−1
2 0
⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲

√
x
V =?, x ∈ [0, 1], y = e
Z 1 √ 2 Z √ 2
1 2√ x √
e x dx x

V=π e dx = ·e · 2 x−1
0 2
1 2√ x √ 1

V=π e 2 x−1
2 0

1 2 1 0
= π e 2−1 − e 0−1
2 2
2
e 1
=π +
2 2
e2 + 1
=π
2
Použijeme Newtonovu–Leibnizovu větu.

√
x
V =?, x ∈ [0, 1], y = e
Z 1 √ 2 Z √ 2
1 2√ x √
e x dx x

V=π e dx = ·e · 2 x−1
0 2
1 2√ x √ 1

V=π e 2 x−1
2 0

1 2 1 0
= π e 2−1 − e 0−1
2 2
2
e 1
=π +
2 2
e2 + 1
=π
2

Konec


Urcity Integral

Uploaded by

Document Information

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Urcity Integral

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

Určitý integrál

2 Výpočet — Newtonova–Leibnizova věta. 18

3 Numerický odhad — Lichoběžníkové pravidlo 19

4 Aplikace – výpočet objemů a obsahů 30

Na následujících stranách si vysvětlíme geometricky hlavní myšlenky deﬁnice

⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲ Konstrukce (deﬁnice) Riemannova integrálu. c

Křivka na obrázku je grafem funkce y = x 2 − 2x + 2

⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲ Konstrukce (deﬁnice) Riemannova integrálu. c

Křivka na obrázku je grafem funkce y = x 2 − 2x + 2

⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲ Konstrukce (deﬁnice) Riemannova integrálu. c

Křivka na obrázku je grafem funkce y = x 2 − 2x + 2

⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲ Konstrukce (deﬁnice) Riemannova integrálu. c

Zjemníme dělení. Norma tohoto dělení je 1.

⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲ Konstrukce (deﬁnice) Riemannova integrálu. c

0.8 1.6 2.9

Zjemníme dělení. Norma tohoto dělení je 1.

⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲ Konstrukce (deﬁnice) Riemannova integrálu. c

0.8 1.6 2.9

Zjemníme dělení. Norma tohoto dělení je 1.

⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲ Konstrukce (deﬁnice) Riemannova integrálu. c

0.1 1.7 2.2

Ponecháme dělení. Norma dělení je pořád 1.

⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲ Konstrukce (deﬁnice) Riemannova integrálu. c

0.2 0.55 1.2 1.75 2.3 2.8

⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲ Konstrukce (deﬁnice) Riemannova integrálu. c

Opět zjemníme dělení. Norma tohoto dělení je 0.2

⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲ Konstrukce (deﬁnice) Riemannova integrálu. c

Pokračujeme ve zjemňování dělení. Nyní je norma 0.1.

⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲ Konstrukce (deﬁnice) Riemannova integrálu. c

Pokračujeme ve zjemňování dělení ad inﬁmum. Nyní je norma 0.05.

a = x0 < x1 < x2 < x3 < · · · < x n−1 < x n = b.

Deﬁnice (integrální součet). Buď [ a, b] uzavřený interval a f funkce deﬁnovaná a

nazýváme integrálním součtem funkce f příslušným dělení D a výběru reprezentantů

⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲ Konstrukce (deﬁnice) Riemannova integrálu. c

pro libovolnou posloupnost dělení Dn , splňující lim ν( Dn ) = 0 při libovolné volbě

⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲ Konstrukce (deﬁnice) Riemannova integrálu. c

Věta 3 (aditivita určitého integrálu vzhledem k mezím). Nechť f je funkce integrova-

⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲ Konstrukce (deﬁnice) Riemannova integrálu. c

Deﬁnice (střední hodnota). Buď f funkce (Riemannovsky) integrovatelná na inter-

Funkce Střední hodnota

⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲ Konstrukce (deﬁnice) Riemannova integrálu. c

Věta 5 (Newtonova–Leibnizova věta). Nechť funkce f ( x ) je Riemannovsky integrova-

⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲ Výpočet — Newtonova–Leibnizova věta. c

• Vrátíme se k deﬁnici Riemannova integrálu a k integrálním součtům.

⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲ Numerický odhad — Lichoběžníkové pravidlo c

Dělení a integrální součet

⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲ Numerický odhad — Lichoběžníkové pravidlo c

Nahradíme každý obdélník lichoběžníkem. Aproximace je lepší a výpočet se moc

⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲ Numerický odhad — Lichoběžníkové pravidlo c

x0 = 0 x1 = 0.6 x2 = 1.2 x3 = 1.8 x4 = 2.4 x5 = 3

⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲ Numerický odhad — Lichoběžníkové pravidlo c

Pro jemnější dělení je aproximace ještě lepší.

⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲ Numerický odhad — Lichoběžníkové pravidlo c

⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲ Numerický odhad — Lichoběžníkové pravidlo c

⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲ Numerický odhad — Lichoběžníkové pravidlo c

⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲ Numerický odhad — Lichoběžníkové pravidlo c

⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲ Numerický odhad — Lichoběžníkové pravidlo c

⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲ Numerický odhad — Lichoběžníkové pravidlo c

Obsah křivočarého lichoběžníku a objem rotačního tělesa

⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲ Aplikace – výpočet objemů a obsahů c

⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲ Aplikace – výpočet objemů a obsahů c

⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲ Aplikace – výpočet objemů a obsahů c

⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲ Aplikace – výpočet objemů a obsahů c

⊳⊳ ⊳ ⊲ ⊲⊲ Aplikace – výpočet objemů a obsahů c