1.

MECHANIZOVANÝ VÝROBNÍ PROCES

a) Definice, členění, schéma, popis
b) Výrobní kapacita a úkol (ukazatele, metody výpočtu)
c) Výrobní spotřeba a zásoby (ukazatele, metody výpočtu)

a) Definice, členění, schéma, popis

Výrobního procesu
- postupná transformace vstupních prvků na výstupy.Transformaci realizuje člověk za
pomoci technických prostředků a technologie (nauka o nejúčelnějším způsobu
výroby).
- činnost, při níž se uskutečňuje soubor pracovních, technologických a přírodních
procesů, které mění tvar a jakost vstupního materiálu.
- činnost, která mění tvar a jakost vstupního materiálu.

Členění výrobního procesu:

 Technologický proces - dochází ke kvalitativním změnám v určitém časovém sledu.
Technologický postup - soubor technologických operací v předepsaném časovém
sledu.
Technologická kázeň - dodržování souboru a sledu operací a zejména
technologických parametrů (požadavků), tj.:
⇒ parametry technologické (kvalitativní) změny zpracovávaného materiálu
(hloubka, stupeň drobení....)
⇒ parametry spotřeby materiálu (výsevek, dávka) a ztrát
⇒ parametry lhůty a délky trvání (biologické a biologicko-chemické procesy)
 Přírodní proces - kvalitativní změny v důsledku působení (biologických,
biologicko-chemických a chemických) vlivů. Tj. jedná se vlastně o "nepoznaný"
technologický proces.
 Pracovní proces - vyjadřuje způsob spojení (působení) výrobních faktorů.
Dělí se na:
- Pracovní operace - elementární časově souvislá část pracovního postupu s
vlastním úkolem a definovaným pracovištěm (místo, materiál, pracovník,
strojní vybavení, technologické parametry, energie).
⇒ operace technologické
⇒ operace netechnologické (nedochází ke kvalitativním změnám - např.
manipulace a doprava)
Pracovní operace se dále člení na:
⇒ úsek
⇒ úkon
⇒ pohyb
- Pracovní postup - soubor pracovních operací v prostoru a čase, na jehož konci
je část nebo celý výrobek.
- Pracoviště - místo vybavené výrobním zařízením, materiálem, energií,
předpisem technolog. parametrů pro provedení určité pracovní operace nebo
skupiny operací zpravidla pracovníkem.
 Další procesy (kontrolní, skladovací, manipulační), vesměs netechnologické

1
  Mechanizovaný výrobní proces - výrobní proces, při kterém všechny operace
zajišťuje strojní výrobní zařízení a práce člověka se omezuje především na řízení
strojů a jejich ovládání.
 Automatizovaný výrobní proces - výrobní proces, při kterém strojní výrobní
zařízení, uspořádané zpravidla do strojních linek, je řízeno pomocí automatizačních
prostředků a práce člověka se omezuje pouze na dozor a kontrolu práce
mechanizmů.

Z hlediska charakteru technologie jde o výrobní procesy s podstatou:

• mechanickou (kovovýroba, strojírenská výroba, stavební výroba, doprava, údržba
a opravy...)
• chemickou (výroba barev, pohonných hmot a maziv apod.)
• biologickou a biologicko-chemickou (zemědělská, lesní, potravinářská výroba,
ekologické provozy....)

Z hlediska vztahu výrobního procesu k výrobku rozlišujeme tyto druhy výrob:

• hlavní - hlavní výrobní proces
• pomocná - pomocný (obslužný) výrobní proces (např. údržby a opravy)
• vedlejší - podpora výroby hlavní
• doplňková - zpravidla zpracování odpadů výroby hlavní
• přidružená - paralelní s výrobou hlavní

Obecná charakteristika výroby a výrobních procesů v zemědělství

• biologická podstata
• časová omezenost a sezónní charakter
• vliv počasí aj. neovladatelných faktorů
• strukturovanost výroby a časových intervalů
• prostorová rozlehlost——>mobilní a stcionární výrobní zařízení (pracoviště)
• pomalejší přizpůsobivost změnám trhu
• tvorba krajiny a životního prostředí

Obecná charakteristika výroby a výrobních procesů s mechanickou podstatou

(strojírenství, opravárenství, přidružená výroba)
• menší pracovní prostor; stroje obvykle stojí a pohybuje se materiál
• rozmanitější varianty prostorového uspořádání (struktury) a časové struktury

2
 • nezávislost na neovladatelných faktorech
• vysoký stupeň:automatizace, dělby práce – specializace, využití výrobního zařízení a
pracovníků - rytmičnost výroby
• dobré možnosti řízení jakosti práce a kvality výrobků (dodržování technologické
kázně)
• kratší inovační cykly, vlastní vývoj, konstrukce a technologická příprava (koncepční
činnost)

Výrobek nebo obnova (údržba, diagnostika, oprava)

• členění na součásti
• propracované výrobní (technologické a pracovní) postupy a technicko-hospodářské
normy (potřeba času, materiálu, energie, takt a rytmus)
• pracovní operace jsou realizovány na pracovištích v souladu s výrobní dokumentací
technickou: výrobní výkresy, kusovník, technické podmínky; a technologickou:
technologické postupy, TH normy, technologický projekt, technologické výkresy a
výkresy speciálního nářadí)
• pracoviště tvoří dílny, provozy a výrobní linky

Obecná charakteristika Mechanizované služby pro: zemědělství, dopravu, komunální

sektor, stavebnictví a meliorace
• podřízenost zákazníkovi
• biologická nebo biologicko-chemická podstata
• mechanická podstata

b) Výrobní kapacita a úkol (ukazatele, metody výpočtu)

Výrobní kapacita
- maximální možnost produkce určité výrobní jednotky nebo firmy za jednotku času při
existujících výrobních faktorech => potenciální výkonnost.

Nejde o konstantní veličinu, tj. lze ji ovlivňovat:

• množstvím a strukturou výrobního zařízení (hodinová výkonnost, rytmus) a
velikostí výrobních ploch
• časovým fondem výrobního zařízení a pracovníků
• pracností pracovních operací, resp. výrobku nebo služby
• organizací a operativním řízením
• prostorová a časová struktura
• formy organizace práce
• systém operativního řízení, úroveň automatizace
• strukturou výroby (viz optimalizace v kap. koncepční řízení výrobních procesů)

Obecně: K = Hodinová (jednotková) výkonnost * Časový fond

Konkrétně pro jeden stroj nebo pracoviště:

směnová smW = hWs . Tsm
Tsm – počet hodin za směnu

3
 hWs – hodin. výkonnost
denní dW = hWs . nsm . Tsm
nsm – počet směn za den,
sezónní sezW = dW . Dp = hWs . Fo
Dp – počet pracovních dnů
Fo – časový fond výr. procesu Fo = Dp . Tsm. nsm
roční rW = ∑ (sezWi ) = hWs . Fvef
Fvef - Fvef = Dpv . Tsm. nsm. kef

Výrobní úkol
- požadavek na objem výroby-produkce (dílny, strojního zařízení, podniku) za určité časové
období. Vlastně jde o požadovanou výkonnost:
Naturální:
• v jednotkách množství (ha, t, ks, tkm, počet údržeb za čas
• v jednotkách pracnosti (hN za čas)
Peněžní- v jednotkách peněžních (Kčs za čas)
• Dříve: plán + vztahy uvnitř podniku
• Dnes: trh + vztahy uvnitř podniku

Pro zemědělství, dopravu, lesnictví, stavebnictví

dWpož = U / Dp ΣUi = U
U – úkol, Ui – dílčí úkol výrobního podniku
Opravárenské a strojírenské podniky → rytmus výroby
Rv = 1 / Tvef
Tvef – efektivní takt výroby

Prolínání výrobního úkolu a výrobní kapacity

denní výkonnost = výkonnost denní

sezónní požadovaná musí skutečná sezónní
roční neboli odpovídat (potenciální) roční

agregovaný výrobní = agregovaná výrobní

úkol (U) kapacita (K)

c) Výrobní spotřeba a zásoby (ukazatele, metody výpočtu)

Výrobní spotřeba
- kvalitativní a kvantitativní vztah mezi materiálem, energií, informacemi a jednicí
výrobku-služby-výkonu, tj. jedná se o spotřebu:
Materiálu
• základní (osivo, hnojivo, pesticidy, ocel, plastická hmota......)
• pomocný (provázek, užitková voda.......)
• nářadí a přípravky
• náhradní díly
Paliva a energie

4
 • PHM
• elektrická energie
• ostatní druhy energie
Odpad a ztráty = neefektivní spotřeba
• technologický vratný a nevratný
• zmetky
• přípustné skladovací a výrobní (např. sklizňové) ztráty
Informace
• know-how
• informace o trhu

Metody normování výrobní spotřeby

* Propočtově-analytické (vhodné při projektování)
N=n.Q n - rozsah výroby, Q - normativ spotřeby na jednotku výroby
* Zkušebně-laboratorní (vhodné pro rozsáhlejší výroby před zahájením)
* Zkušebně-provozní (pro upřesnění po náběhu výroby)
* Typových reprezentantů
N = Ntr . k k - přepočítávací koeficient, Ntr - výrobní spotřeba typového
reprezentantu
* Analogie k podobnému výrobku
* Statistické

Výrobní zásoby
- ekonomicky přiměřené množství materiálu na skladě nutné ke krytí reálných potřeb mezi
dvěma po sobě jdoucími dodávkami. Z toho vyplývá, že hlavním úkolem výrobních zásob je
zabránit, aby nepravidelnosti dodávek surovin pronikly do cílového chování řízeného
systému, resp. výrobní zásoby jsou určitým druhem regulátoru.
Velikost výrobních zásob
Závisí na:
• denní spotřebě y
• času mezi dvěma po sobě jdoucími dodávkami t
• pojistném faktoru, který vyplývá z nerovnoměrnosti denní spotřeby a času mezi
dvěma dodávkami pf
Velikost je znakem též:
• technologické vyspělosti
• úrovně organizace a řízení
Orientační výpočet

běžná zásoba Zb = (Zmax – Zp) / 2 = q / 2 = (t / 2 ) . y

q – velikost zásoby (dodávky)

5
 pojistná zásoba Zp = q . pf
pf - pojistný faktor (vyplývá z odchylek t a y (= 0,05 - 0,3)
maximální zásoba Zmax = Zp +q

2. PROSTOROVÁ STRUKTURA VÝROBNÍHO PROCESU

a) Definice a členění
b) Skupinové rozmístění pracovišť
c) Metody optimalizace prostorové struktury výrobního procesu

a) Definice a členění
- Prostorové uspořádání pracovišť (a strojního výrobního zařízení na nich)
- Základní organizační předpoklad k zabezpečení plynulého a rychlého pohybu pracovních
předmětů (materiálu) a popř. výrobního zařízení => Materiálový tok:
• Přímočarost
• nejkratší délka

b) Skupinové rozmístění pracovišť

Způsoby rozmístění pracovišť

1. Individuální - nezávislé na jiných pracovištích (malé opravny, servisní, vývojové a
prototypové dílny)
2. Skupinové - seskupení pracovišť uspořádaných buď podle technologie (technologické
seskupení) nebo podle výrobního procesu (předmětné seskupení)
 Technologické seskupení - skupiny pracovišť uspořádány podle jednotlivých
technologických pracovišť (slévárna, soustružna, kalírna...)
Výhody:
• universálnější, lepší Nevýhody:
přizpůsobivost a využití • dlouhé a křižující se
kapacity materiálové toky
• zaměnitelnost strojů -> snazší • vyšší výrobní zásoby a
odstraňování poruch spotřeba -> výrobní plocha
• jednodušší organizace práce • náročná mezioperační
kontrola jakosti
• vyšší náklady na seřízení
strojů a na manipulaci
 Předmětné seskupení - skupiny pracovišť uspořádány podle výrobního postupu,
tj. seskupení technologicky odlišných pracovišť k výrobě stejných nebo
technologicky podobných výrobků, resp. k vykonání technologicky odlišných
operací (opravna s proudovým charakterem oprav, sklizňová linka, montážní
linka...)

Výhody: • zkrácení materiálových toků,

snížení počtu manipulačních
operací

6
 • snížení zásob • těžko se provádějí změny
• zlepšení přehledu o výrobním výrobního programu
procesu • vyšší nároky na zajištění
• nižší náklady a lepší plynulosti
produktivita práce • vysoké nároky na přípravu
výroby, údržbu i kontrolu
Nevýhody:
Existují různé úrovně předmětného uspořádání:
• neuzavřený výrobní cyklus (výroba polotovaru)
• dílny, provozy
• výrobní linky
• podnik
• uzavřený výrobní cyklus (celý výrobek

3. Kombinace 1+2 - výroba finálních produktů, sklizňové práce...

c) Metody optimalizace prostorové struktury výrobního procesu

Optimalizace prostorové struktury

- Vlivy - rozmístění pracovišť v prostoru je ovlivněno:
• charakterem výroby => výrobního procesu
* osevní postup * technologie výroby +
* struktura lesa * vnitřní vazby
* druh staveniště

 uspořádání:
• horizontální
• vertikální
• kombinované

• umístěním technologických objektů

• vnějšími vazbami (na trh)

- Předmět optimalizace
• minimalizace materiálových toků
• . vhodná velikost podniku - objem výroby
• . vhodná struktura výroby - specializace
• . vhodné organizační uspořádání
• . vhodné rozmístění pracovišť
• horizontální
• vertikální
• kombinované
• maximální využití výrobních ploch
- Metody rozmisťování pracovišť (2 příklady)
a. Metoda těžiště - umisťování objektů "na zelené louce"

7
 ∑ (wi . xi )
i=1..n
xT = ————————
∑ (wi )
wi - objem manipulace materiálem i mezi i-tým pracovištěm (zpravidla objektem) a
umisťovaným objektem
n počet kooperujících pracovišť (objektů)
∑ (wi . yi )
i=1..n
yT = ————————
∑ (wi )
b. Metoda trojúhelníková - umisťování pracovišť v rámci objektu při známých vazbách
mezi pracovišti (zejména při předmětném uspořádání)
Motto: mezi dvěma body (pracovišti) existuje pouze jedno nejkratší spojení; mezi třemi body
je nejkratší spojení tehdy, leží-li ve vrcholech rovnostranného trojúhelníka
Postup:1. Sestavení matice dopravních vztahů mezi pracovišti
2. Sestavení pomocné tabulky významnosti dopravních vztahů
3. Obecné řešení trojúhelníkovou metodou

8
 3. ČASOVÁ STRUKTURA VÝROBNÍHO PROCESU
a) Definice a členění
b) Časové využití pracovníků a strojního výrobního zařízení
c) Výkonnost a technické výkonové normy

a) Definice a členění
= Charakterizuje plynulost a časy trvání výrobního procesu
• průběžná doba výroby => pracnost, výkonnost
• časové využití pracovníků a strojního výrobního zařízení nebo výrobních ploch =>
časový fond, využití časového fondu k efektivní práci
Průběžná doba výroby (TPV )
- Definice - časový úsek od začátku první operace do konce poslední. Existují dva pohledy:
• komplexní - předvýrobní + výrobní cyklus
• zaběhlá výroba - výrobní cyklus
- Analytické a grafické vyjádření
Analyticky:
T = ∑ (Tto J ) + ∑ (Tnto I ) + ∑ (Tp K )
j=1..m i=1..n k=1..l
Tto - technologické pracovní operace
Tnto - netechnologické pracovní operace
Tp - přestávky

Graficky:
• Montážní schéma

• Úsečkový diagram

9
- Zvláštnosti zemědělství, lesnictví a některých služeb mechanizovaných prací

- Vlivy působící na zkracování průběžné doby výroby

* Pracnost operací
* Počet pracovišť a pracovníků (+ kvalifikace) -> výkonnost pracovníků
* Technická úroveň strojního výrobního zařízeni a počet -> výkonnost
* Organizační uspořádání
• vzájemné překrývání a současné vykonávání pracovních operací
• rozdělení technologického procesu tak, aby výroba mohla probíhat současně
a nezávisle na sobě ==> optimální počet pracovišť

Z pohledu překrývání a současného vykonávání jde o:

• postupný průběh operací - následující operace probíhá až po skončení operace
předcházející

—> . dlouhá
průběžná doba
. velká

rozpracovanost
. vysoké nároky na plochy
. snazší operativní řízení

• souběžný průběh operací - dekompozice výrobku na soubor prvků = sestav a

paralelní činnost na souběžných pracovištích

10
 • smíšený průběh operací - na bočních pracovištích se připravují souběžně prvky a na
hlavní lince jsou pak postupným způsobem montovány
Příklad: Oprava traktoru
1. Všichni jeden traktor
2. Každý svůj traktor
3. Skupina jeden a další skupina druhý...
4. Specializace po fázích
• různý počet rozpracovaných strojů
• různá specializace -> různá pracnost
• různá výkonnost - kapacita
• různá průběžná doba
• různé nároky na organizaci a řízení
- Rozpracovanost výroby
- obecně předměty, které vstoupily do výroby a nacházejí se
v procesu přeměn, ale nebyly převzaty jako hotový výrobek
- jedná se vlastně o speciální druh výrobních zásob materiálu = zásob rozpracovaných
výrobků: . technologická (co se opracovává)
. dopravní (na cestě)
. obratová (mezi dvěma výkonnostně nesladěnými úseky)
- analytické vyjádření rozpracovanosti:
Tpv průběžná doba výrovy
Ro =————— [počet]
Tv výrobní takt

b) Časové využití pracovníků a strojního výrobního zařízení

1. Pracovníci
• Struktura času směny

• Využití pracovníků k
práci
• musí být
vytvořeny
organizační předpoklady pro sladění pracnosti a výrobního taktu, tj.:
• existuje technologický postup s časovým sledem jednotlivých operací
• existuje výrobní takt
• existuje pracnost operací => požadavky na počty pracovníků
• existují pracovní třídy operací => požadavky na kvalifikaci
• možné varianty sladění pracnosti a výrobního taktu:
a. Pracnost operace je menší než výrobní takt

11
 b. Pracnost je celistvým násobkem výrobního taktu

c. Pracnost je větší než výrobní takt

d. Platí 1 nebo 3 a není účelné nebo možné doplnění operaci dle výrobního taktu

• součinitel časového využití pracovníka

• z pohledu struktury času směny

TN normovatelný čas
τ = ———

TC celkový (normovatelný + nenormovatelný

čas) TC = TN + TNN
• z pohledu výrobního taktu = vytížení pracoviště
Tpl plánovaná pracnost
Kv = —————
Tv výrobní takt

2. Strojní výrobní zařízení

analýza a hodnocení stupně využití časového fondu pracovníků
a strojního výrobního zařízení k produktivní práci
• Využití disponibilního časového fondu
Fvef = Fvn . kef
Fvn = Dpv .nsm . smT
Prodloužené směny a využití času směny

12
 Vícesměnný provoz
Vícesměnný provoz
• vyšší využití výrobního zařízení
• v zemědělství splnění ATL, zlepšení pracovních podmínek v sezónně, lepší
kvalita práce
• snížení nákladů
• vícesměnný provoz je vhodný za předpokladu že:
• výroba je atraktivní - trh ji žádá
• existuje časová omezenost
• ATL v zemědělství
• výkyvy ceny v průběhu roku
• dočasná atraktivnost výrobků
• existuje vysoký stupeň mechanizace a automatizace
• (kapitál materiální)
• co nutno řešit:
• v zemědělství - přírodní vlivy
počasí v ATL
rozdělení technologického procesu tak, aby výroba mohla probíhat současně a
nezávisle na sobě ==> optimální počet pracovišť
• Využití disponibilního časového fondu
 Mobilní stroje (viz ČSN 470120)

 Výrobní zařízení během směny na údržbářském nebo opravárenském pracovišti nebo

na pracovišti v kovovýrobě, strojírenské výrobě apod.

• Součinitelé časového využití stroje

- z pohledu struktury času:

13
 T T
τ = 1
.... nebo... = h

T T
08

08 c

- z pohledu výrobního taktu

T
K = pl

T
v
v

• Skutečná hodinová výkonnost

hWs = hW08 = hW1 . τ 08
při hW1 = hWt

c) Výkonnost a technické výkonové normy

 Směna
SmW = hWx . smTx při smT1< smT02 <smT04 <smT08 a hW1>hW02>hW04>hW08
= hW1 . smT1
= hW02 . smT02
= hW04 . smT04
= hW08 . smT08
nebo také = hWm . smTm
 Den
dW= hW08 . dT08 =hW08 . smT08 . nsm
 Sezóna
SezW= dW . Dp Dp ….počet prac. Dnů v sezóně Dp = Dk . kp
⇒ požadovaný počet strojů n= U/sezW U…požadovaný rozsah prací
⇒ požadovaná denní výkonnost dWpož = U/Dp
 Rok
RW = Σ sezW
U energetického prostředku rWep = rTep . hWs08
- jeden z nejdůležitějších parametrů, technickoorganizační parametr, ale také
silná market. proměnná

14
 4. SOUPRAVY
a) Charakteristika, sestavování, výkonnost, náklady
b) Dopravní soupravy a systémy (charakteristika, sestavování, výkonnost, náklady)
c) Hospodaření s PHM

a) Charakteristika, sestavování, výkonnost, náklady

souprava – pracovní stroj + energetický prostředek
při sestavování souprav je nutné analyzovat zejména tahové vlastnosti traktoru
tahový výkon traktoru – část výkonu motoru, která se využije na produktivní práci
traktorové soupravy
Pt = Pe – ( Pv – Pm - Pδ - Ps)
Pe – efektivní výkon motoru, Pm – ztrátový výkon spotřebovaný v převodech,
Pv – ztrátový výkon valivým odporem, Pδ - ztrátový výkon prokluzem hnacích kol,
Ps – výkon potřebný na překonání stoupání

Pv – ztrátový výkon valivým odporem

Pv = Gt . ηv . vp
Gt – hmotnost traktoru (N), ηv – koeficient valivého odporu, vp - pracovní rychlost

Pm – ztrátový výkon spotřebovaný v převodech

Pm = Pe – Ph
Ph – výkon půs. na hnací kola Ph = Pe . ηm ηm – celková účinnost převodu
Pm = Pe – Pe(1 -ηm )
Pásové traktory (0,8 – 0,9) , ηmps = ηm . ηps ηps - účinnost pásu

15
 kolový traktor ( 0,85 – 0,92) ηm = ηč . ηk . ηl
ηč účinnost převodu čel. oz. kol, ηk - účinnost kuželových kol, ηl - účinnost ložisek

Pδ - ztrátový výkon prokluzem hnacích kol

Pδ = (Pe – Pm) . δ = Ph . δ

Ps – výkon potřebný na překonání stoupání

Ps = Gt . sinα . vp
α = úhel sklonu svahu

η t - tahová účinnost traktoru

ηt = (Pt / Pe) . 100

Náklady
Náklady na energetický zdroj – jednotkové náklady ( kč / ha)

Amortizaci jNa(t) = Cp.a(t) / (100 . rW)

Cp – pořizovací cena, rW – roční výkonnost, a – odpisové procento

Zúročení jNzu(t) = (Cp . ú) / (2 . 100 . rW)

ú– úroková míra 6%

Garážování jNg = ((D + 1).(S + 1). rNm2) / rW

rNm2 - náklady na jed. plochu( zpevněná plocha50Kč/m2,garáž200Kč/m2, přístřešek90Kč/m2)
Pojištění jNpo = ((Spo + Spd) . p) / (100 . rW)
Spo – povinné, Spd – dobrovolné

Opravy jNo = (Cp . ko) / (T09 . rW)

ko – koeficient oprav 0,5 , T09 - doba používání

Energii
jNe = Ck . Qph
Qph - spotřeba paliva, Ck - komplexní cena PHM
Ck = Cn (1 + k maz)
k maz - korelační součinitel spotřeby maziv 0,1, Cn- cena nafty
Qph = (Pks . 0,12) / hW
Pks = kW . 0,06

Celkové náklady na traktor jE = jNa + jNú+ jNg+ jNpo+ jNo + jNe

Náklady na pracovní stroj – jednotkové náklady (Kč/ ha)

Amortizaci jNa = (Cp . a) / (100 . rW)
Zúročení jNzu(t) = (Cp . ú) / (2 . 100 . rW)
Garážování jNg = ((D + 1).(S + 1). rNm2) / rW
Opravy jNo = (Cp . ko) / (T09 . rW)
Pojištění jNpo = ((Spo + Spd) . p) / (100 . rW)

Celkové náklady na pracovní stroj jS = jNa + jNú+ jNg+ jNpo+ jNo

16
Náklady na materiál
Základní materiál jNzm = Gzm . Czm
Gzm – množství základního materiálu, Czm – cena základního materiálu
Pomocný materiál jNpm = Gpm . Cpm

Náklady na mzdy jNm = ((1+0,35) . (hNmt + n . hNmo)) / hW

hNmt – hodinová mzda traktoristy, n – počet pracovníků, hNmo – hod. mzda obsluhy

Celkové náklady soupravy jN = jE + jS + jNzm + jNpm+ jNm

b) Dopravní soupravy a systémy (charakteristika, sestavování,

výkonnost, náklady)
Náklady
jNdc= (jNc /hWd08) jNc – kč/h, t/h nebo hWd08 - t . Km/h
jNc = (rNf/rW) + jNv rW – h/rok, jNv – kč/h

c) Hospodaření s PHM
Spotřeba paliva = (0,12 * výkon v koních) / Wh [l/ha] Wh – výkonnost soupravy
Komplex. cena paliva = Cnafty * (1 + kmaz) [Kč] kmaz – korekční činitel
spotřeby maziv
Náklady na pohonné hmoty a maziva:
jNphm = Qph * Ckp [Kč/ha] Qph – spotřeba na jednotku
Ckp – komplex. cena paliva
Na spotřebu maziv má vliv:
- Přírodní podmínky - svahovitost, tvar pozemku,…
- Organizační podmínky – druh práce, velikost pozemku, organizace práce a přejezdů,…
- Technický stav prostředku – opotřebení, seřízení,…

17
 5. STROJNÍ LINKY
a) Klasifikace strojních linek
b) Sestavování strojních linek
c) Harmonizace strojních linek

a) Klasifikace strojních linek

= charakteristický znak proudové organizace výroby a částečně skupinové
Základní pojmy
Výrobní linka - linka vyrábí uceleně
Strojní linka (SL) - linka se podílí na výrobě a je sestavena ze samých strojních výrobních
zařízení (nejvíce používány ve venkovských provozech)
Definice SL - cílevědomé spojení několika strojních výrobních zařízení, které zajišťují
několik na sebe navazujících pracovních operací stejného pracovního postupu. Strojní výrobní
zařízení na sebe navazuje funkčně, technickým provedením, výkonností a časově.
Strojní zařízení na sebe navazuje:
- Funkčně
- Technickým provedením
- Výkonností
- Časově
Základní členění
• podle způsobu přemisťování zpracovávaného materiálu
• mobilní

18
 • stacionární
• kombinované
• podle podílu živé práce
• mechanizované (nutné ovládání člověkem)
• automatizované
• podle počtu vyráběných výrobků
• jednoúčelové
• víceúčelové
• podle vazby jednotlivých pracovišť
• synchronně – tuhá vazba, např. montážní linky, dokonalé sladění rytmu práce
respekt. Taktu pracoviště nebo skupiny pracovišť a rytmu linky
• nesynchronně pracující – volná vazba, různé hodinové výkonnosti, ale stejné
denní dávky
• s uvolněnou vazbou - kombinace – různé počty hodin, práce za den – musí
existovat mezisklady, část linky je synchronní, ale vazby mezi synchronními
částmi jsou uvolněné (nesynchronní)
• podle postupu zpracovávání materiálu výrobní linkou
• větvené
• nevětvené
• z hlediska struktury linky a pracoviště
• sériové
• paralelní
• kombinované

b) Sestavování strojních linek

Struktura SL
• z hlediska úseku výrobního procesu
PO1..3 -
pracovní operace
úseku
PC1..3 -
pracoviště
realizující PO
SVZ1..3 -
strojní
výrobní
zařízení
na pracovišti 1..n
•
•
•
•
• prvek linky - strojní výrobní zařízení
• článek linky - soubor prvků pro určitou operaci
• hlavní - rozhoduje o charakteru SL

19
 • nejslabší - rozhoduje o výkonnosti SL
Výkonnost SL
výkonnost prvků = výkonnost výrobního zařízení (viz výrobní kapacita) v kombinaci se
schopnostmi (výkonností) pracovníků
• výkonnost článků
- hodinová
hWč = hWs1 . n n - počet prvků stejného typu v článku
nebo
hWč = ∑ (hWs i )
i=1..n
- směnová a denní
smWč = smW(1) . n dWč = dW(1) . n
smWč = ∑ (smWs i ) dW = ∑ (dWs i )
i=1..n i=1..n
• výkonnost linky
hWl = min hWč (podobně směnová a denní)
hWl musí korespondovat s hWpož, hWpož - výkonnost požadovaná

Organizace práce SL - maximalizace výkonnosti

Vazby mezi články, popř. pracovišti nebo skupinou pracovišť
• vazba tuhá - synchronizované SL
hWč(1) = hWč(2) = hWč(3) = ...
resp.
Rp(1) = Rp(2) = Rp(3) = ....
• vazba volná - nesynchronizované SL
- různé hodinové výkonnosti
- stejné směnové nebo denní výkonnosti
 různé počty hodin práce za den
 musí existovat mezisklady (zásobníky) pro tzv.obratové zásoby
rozpracované výroby

Slaďování výkonnosti mezi články, popř. pracovišti(harmonizace)

- Strojní linky je vhodné rozdělit do článku, uspořádání může být sériové nebo paralelní
Paralelní řazení prvků v článcích (v zemědělství se jedná o skupinové nasazení) za účelem
zajištění požadované výkonnosti
• článek hlavní
nh = dWpož / dWsh(1)
dWpož -požadovaná denní výkonnost linky, dWsh(1) - denní výkonnost jednoho
prvku (soupravy, stroje) v článku hlavním
• články ostatní
 tuhá vazba mezi články
no = hWč(h) / hWs(o1)
hWč(h) - hodinová výkonnost článku hlavního, hWs(o1) - hodinová výkonnost
jednoho prvku (soupravy, stroje) v článku navazujícím na článek hlavní
 volná vazba mezi články
no = dWč(h)/

20
 dWč(h)- denní výkonnost článku hlavního, dWs(o1)- denní výkonnost
jednoho prvku v článku navazujícím na článek hlavní

c)Harmonizace SL
optimální průchodnost - ne moc veliká jedna linka, ale lépe více paralelních menších linek
(zejména u procesů v zemědělství, lesnictví, stavebnictví, dopravě) účelný poměr mezi počty
prvků v článcích - vhodné typy a výkonnosti strojů

6. VÝKONNOST STROJNÍHO VÝROBNÍHO ZAŘÍZENÍ

a) Struktura času směny a součinitel časového využití strojního výrobního zařízení
b) Výkonnost hodinová, denní, sezónní a roční (analýza činitelů)
c) Výkonnost dopravních souprav (analýza činitelů)

a) Struktura času směny a součinitel časového využití strojního

výrobního zařízení

21
 Struktura času směny Tc

Nutný (normovaný) čas Ztrátový (nenormovaný)

Tn čas Tnn

Práce – jednotková
Osobní ztráty
- dávková
-souhrnná

Technicko- organizační
Obecně nutné přestávky
–jednotkové
- dávkové
- souhrnné Ztráty vyšší moci
(počasí)

Podmíněně nutné přestávky

– jednotkové
- dávkové
- souhrnné

Využití disponibilního časového fondu

Fvef = Fvn . kef Fvef – využitelný časový fond (efektivní)
kef – koef. využití čas. ef. fondu (0,9 – 0,95),
Fvn – nom. časový fond
Fvn = Dpv .nsm . smT
Dpv – počet prac. dnů, nsm – počet směn, smT – prodloužené směny a využití času
směny

Struktura času směny

 Využití disponibilního časového fondu u Mobilní stroje (viz ČSN 470120)

22
  Výrobní zařízení na údržbářském nebo opravárenském pracovišti nebo na
pracovišti v kovovýrobě, strojírenské výrobě apod.

Součinitel časového využití u mobilního stroje

τx = T1/Tx Tx – čas součtový

τ02 = T1/T02 součinitel využití operativního času = schopnost soupravy manévrovat

úroveň technolog. obsluhy a organizace práce – charakterizuje práci ideálního
stroje
τ04 = T1/T04 součinitel využití produktivního času = objektivní měřítko využití
stroje – charakterizuje práci reálného stroje bez vlivu složek času 5 – 8
τ08 = T1/T08 součinitel využití celkového času = vliv všech faktorů,
tj. včetně času 5–8 - parametr pro výpočty

 z pohledu struktury času:

τ 08 = T1/T08 nebo Thlavní/Tcelkový

23
  z pohledu výrobního taktu
Kv = plánovaná pracnost / takt výroby

Varianty sladění pracnosti a výrob. taktu

1. Pracnost operace <výrobní takt →sdružení více operací do 1 taktu
2. Pracnost operace >výrobní takt → sdružení více operací do více taktů
3. pracnost = výrobní takt → ideální
4. Pracnost je celistvým násobkem taktu → ideální, nasazení 1 nebo více
pracovníků na operaci
5. Platí 1 nebo 2 a nejde doplnit operace podle výr. taktu →krátkodobě do
nevytížení nebo přetížení

b) Výkonnost hodinová, denní, sezónní a roční (analýza činitelů)

c)
výkonnost – množství práce vykonané s určitou kvalitou za jednotku času
• Teoretická Wt
• skutečná Ws = Wt . τ τ - součinitel využití času = Th/Tc
• Normovaná Wn = Wt *τa

 Hodinová
 u mobilního stroje hWt = 0,1 * v* B (ha/h)
hWt = 0,1 * v * B * h (t/ha)
hWs = hWt * τ
 dopravního prostředku, cyklicky pracující stroj hWs = G * X (t/h)
G = Q*β G – množství naloženého materiálu,
Q – potřebné množství, β - souč. využití nosnosti
 stacionální zařízení hWs = hW * τ *α
α - souč. využití průchodnosti
 Den
dWs = hWs . Ts . ks
Ts – počet hodin za směnu, ks- součinitel směnnosti
dWs = hWs . Ts. ns
ns – počet směn za den
dW= hW08 . dT08 =hW08 . smT08 . nsm
 Sezóna
SezW= dW . Dp
Dp ….počet prac. dnů v sezóně Dp = Dk . kp
⇒ požadovaný počet strojů n= U/sezW U…požadovaný rozsah prací
⇒ požadovaná denní výkonnost = U/Dp
 Rok
RW = Σ sezW
U energetického prostředku rWep = rTep . hWs08
- jeden z nejdůležitějších parametrů, technickoorganizační parametr, ale také
silná market. proměnná

24
 c)Výkonnost dopravních souprav (analýza činitelů)

hodinová výkonnost v t/h

hWdx = G/Tdex x = 1, 02, 08
množství naloženého materiálu = užitná hmotnost
G=β*Q resp. β= (V*ψn* ρ) / Q

hWd = (Q*β) / ( Tn02+Tv02 + Sn / ( vstř. * ψd )) (t/h)

(Q*β) / ( Tn,v+Tz +( 2 * Sn / vstř.)) (t/h)
Tn,v – čas nakládky a vykládky, Tz - čas ztrátový

hWd = ( Q*β) / (( Tn02+Tv02 )/Sn + (1 / vstř* ψd )) (tKm/h)

Časy dopravního cyklu operativní čas Tde02 = Tn02 Tj02 Tv02

celkový čas Tde08 = Tn08 Tj08 Tv08

25
 7. UKAZATELE PRO HODNOCENÍ PROVOZU STROJŮ
a) Členění ukazatelů
b) Analýza nákladů na provoz stroje
c) Spotřeba živé a mechanické práce
d) Celkové a měrné investiční náklady na stroj vztažené k procesu

a) Členění ukazatelů
• Technické
- základní technické parametry udávané výrobcem (šířka, výška, rozchod,
měrná spotřeba, výkon...........)
• Technologické
- změna kvality materiálu
- spotřeba základního a pomocného materiálu, nářadí, přípravků, náhradních
dílů
- přípustný odpad, zmetky, ztráty
- dodržení lhůty a délky trvání
• Energetické
- příkon, výkon, bilance
- využití výkonu motoru a tahové síly
- spotřeba PHM
• Ergonomické a ekologické
- vlivy na prostředí
- náročnost na obsluhu
- estetický vzhled
• Technicko-ekonomické
- Výkonnost
- struktura využití času
- provozní náklady, výnosy a zisk
- celkové a měrné investiční náklady
- potřeba živé práce
- potřeba mechanické energie

b) Analýza nákladů na provoz stroje

Roční náklady fixní: [Kčs/rok] rNf = rNa + rNú + rNzu + rNsd + rNhp+ rNzp+ rNg
Jednotkové náklady fixní: jNf = rNf/ rWs
Roční náklady variabilní: rNv = rNm+ rNphm+rNo + rNzm + r Npm
Jednotkové náklady variabilní: jNv = jNm+jNphm + jNo+jNzm+jNpm

26
 Pozn.: Výpočet roční výkonnosti mobilního energetického prostředku - traktoru:
rTe - roční využití v h/rok
rWe = rTe . hWs hWs - skutečná výkonnost stroje za traktorem

Rozbor jednotlivých složek nákladů

 Náklady na amortizaci rNa(t)

rNa Cp.a(t) / 100 (Kč.rok-1)

 Náklady na zúročení vlastního kapitálu rNzu(t)

rNzu(8) = 0,5.Cm . (zu / 100) (Kč.rok-1)

 Náklady odrážející úroky bankovního úvěru nebo marži finančního leasingu

rNu(t)
rNu = (rS . n – VC) / n při t < n (Kč.rok-1)
rNu = (rS . n – VC) / t při t ≥ n (Kč.rok-1)

27
 rS – výše roční splátky, n – doba splácení v letech, VC – vypůjčená částka (zpravidla
VC = Cm)
 Náklady na pojištění rNhp, rNzp a silniční daň rNsd
rNhp = (Cm . p) / 100 (Kč.rok-1)

 Náklady na garážování nebo uskladnění stroje rNg

rNg = (D + 1).(S + 1). rNm2 (Kč.rok-1)
D – délka stroje (m), S – šířka stroje (m), rNm2 – roční náklady na jednotku
skladovací plochy (zpevněná plocha cca 50, přístřešek cca 90, garáž cca 200 Kč.rok-1.m-2)

 Náklady na pohonné hmoty a maziva jNPHM

jNPHM = Qph . Ckp (Kč.km-1)
Qph – spotřeba pohonných hmot (benzínu, nafty) na jednotku ujeté vzdálenost
(Kč.km-1), Ckp – komplexní cena paliva (Kč.l-1)
Ckp = Cn . (1+ kmaz) (Kč.l-1)

 Náklady na opravy a udržování jNO(t)

jNo= (Cp . o(t)) / (rWs. T09. 100) (Kč.km-1)
o(t) –procento ročních nákladů na opravy z pořizovací ceny stroje (% . rok-1)
T09 - tečná doba používání

 Náklady na mzdu obsluhy jNm

jNm = (hNm . 1,35) / hWs (Kč.km;h-1)
hNm – hodinová mzda (Kč.h-1), Ws – skutečná hodinová výkonnost stroje v soupravě
-1
(km.h )

 Náklady na pomocný materiál jNpm

jNpm = Cpm . Qm (Kč.ha; t; km-1)
Cpm – cena jednotky pomocného materiálu (Kč.kg--1)
Qpm – spotřeba pomocného matriálu na jednotku výkonnosti stroje (kg.ha-1)

 Náklady na základní materiál jNzm

jNzm = Czm . Qzm

Minimální roční využití rWmin = rNf¨/(Cpr – jNv) (ha/rok)

Cpr – cena práce na trhu

c) Spotřeba živé a mechanické práce

Potřeba živé práce

Lž = l/ hWs l - počet pracovníků obsluhy
Potřeba mechanické energie
Ae = ∑ (P ) / hWs P - příkon el.motoru
[kWh/jedn.produkce nebo služeb]

28
 d) Celkové a měrné investiční náklady vztažené k procesu

Celkové investiční náklady

• Mobilní SVZ nebo SL
NI = NIj + NIu + NIe [Kčs/proces]
NIj - jednoúčelový stroj nebo zařízení NIj = Cj . nj
n - počet strojů, Cj – pořizovací cena

NIu - universální stroj nebo zařízení NIu = (Cu . nu . sW)/rW

sW – skutečná výkonnost,

NIe - energetický prostředek NIe =( Ce . ne . sW) / (rWs . hWs)

rWs – roční využití energetického stroje
• Linky, které jsou součástí staveb
NI = Csvz + Montáž + Doprava + Zřízení staveniště
Csvz - strojní výrobní zařízení nebo strojní linka jakocelek umístěná v budově

Měrné investiční náklady MI = NI /rW [Kčs/jedn.produkce n.služby z daného procesu]

29
8. UKAZATELE PRO HODNOCENÍ VYUŽITÍ VOZOVÉHO
PARKU A DOPRAVNÍCH PROSTŘEDKŮ
a) Ukazatele využití vozového parku
b) Ukazatele využití dopravních prostředků
c) Ukazatele hodnocení ekonomiky provozu dopravních prostředků

a) Ukazatele využití vozového parku

Rozbor nejdůležitějších ukazatelů
a. Pro využití vozového parku:
• vozový den - den, kdy je vozidlo v evidenčním stavu
• vozový den:
• v provozu - vozidlo vyjelo
• v opravě - vozidlo je v opravě
• v prostoji- není práce
• využití dopravního parku:

Suma vozových dní v provozu

= ———————————————
Suma vozových dní celkem

+—> stejným způsobem jsou počítány tzv.

tonážní dny = vozový den * nosnost

• evidenční stav vozidel v období D

Suma vozových dnů v období D

= ————————————————
D

b) Ukazatele využití dopravních prostředků

b. Pro využití dopravního prostředku
• tuny, kilometry (L), kilometry s nákladem (Ln)

tuny * Ln
• tkm = ————————
počet jízd
Ln
• % využití jízd = ————— . 100
L

tkm . 100
• % využití nosnosti = ——————————
km s nákl. * nosnost

tkm

30
• průměrná přepravní vzdálenost = ——————
tuny

31
 km celkem
• průměrná technická rychlost = ————————
hodiny jízdy

• dopravní výkonnost G/tc

c) Ukazatele hodnocení ekonomiky provozu dopravních prostředků

Pro ekonomiku dopravního prostředku
• fakturace
• náklady
• výnos (zisk) vozidla = fakturace - náklady

výnos vozidla . 100

• nákladová rentabilita = ———————————
náklady na provoz
• hrubé mzdy

Výstupní informace používané k operativnímu řízení dopravy

a. Opis stazky a výpis mzdového dokladu (podíl z fakturace a z ušetřených nákladů)
b. Využití vozidel a vozového parku
• výkony (t, tkm, km, km s nákl.)
• struktura času
• přepravené substráty
• tonážní a vozové dny
• využití jízd a nosnosti
c. Hrubé mzdy pracovníků
d. Dodržení norem spotřeby PH (+- 10 %)
e. Fakturace
• pro cizí podle auta, pracovníka
• vnitropodniková závodu
f. Náklady/výnosy, podíl odměn z ušetřených nákladů
g. Roční sumární sestavy (mzdy, výkony, náklady, fakturace)

A) pro využití vozového parku:

využití dopravního parku = Σ(vozových dní v provozu) / Σ(vozových dní celkem),
počítání tonážních dní = vozový den * nosnost, evidenční stav vozidel v období D = Σ
(vozových dnů v obd. D) / D
B) pro využití dopravního prostředku: (tuny, kilometry (L), kilometry s nákladem (Ln))
tkm = (tuny * Ln ) / počet jízd,
% využ. jízd = (Ln /L) * 100,
% využití nosnosti = tkm*100 / km s nákl. * nosnost
průměrná přepravní vzdálenost = tkm / tuny
C) pro ekonomiku dopravního prostředku: - fakturace, - náklady, -hrubé mzdy
výnos (zisk) vozidla = fakturace – náklady,
nákladnová rentabilita = Výnos vozidla*100 / náklady na provoz, -hrubé mzdy
∅ technická rychlost = km celkem / hodiny jízdy

32
 9. PODNIKÁNÍ SE STROJOVOU TECHNIKOU
a) Formy podnikání se strojovou technikou
b) Minimální roční využití stroje ve vazbě na dobu používání
c) Výpočet ceny služeb mechanizovaných prací

a) Formy podnikání se strojovou technikou

Při hledání vhodné PS musí být kombinovány marketingové proměnné mající vliv na tvorbu
zisku- výnosy z provozu stroje, náklady na provoz stroje s pořizovací cenou

Existují v zásadě tři různé pohledy a přístupy k tvorbě podnikatelských strategií se strojovou
technikou:
• Z pohledu zemědělce,
• Z pohledu podnikatele s technikou (např. podniku služeb mechanizovaných prací),
• Kombinace obou předešlých.
Zemědělec při úvahách o strategií využívání strojů musí více respektovat biologickou
podstatu zemědělské výroby a využití strojů přizpůsobovat agrotechnickým a zootechnickým
požadavkům. Z pohledu ročních využití musí hledat kompromis mezi požadavkem na
dosažení minimální a větší než minimální roční výkonnosti s požadavkem na dodržení
agrotechnických lhůt, což je vlastně kombinace obou základních přístupů.
Podnikatel s technikou ve službách se bude snažit o co nejvyšší roční využití strojů ve
větším podnikatelském regionu a snižovat náklady na provoz strojů. Práce bude realizovat
formou zakázek, což však může být v rozporu s požadavkem zákazníka na vykonání prací
v optimálních agrotechnických termínech, které se mohou lišit proti předpokladu.
Oba typy podnikatelů mohou v zásadě provozovat stroje jednou z těchto forem:
 Vlastními stoji pořízenými
- Koupí z vlastních prostředků
- Koupí z prostředků získaných úvěrem
- Finančním leasingem
 Službami
 Dlouhodobým pronájmem strojů
 Krátkodobým pronájmem strojů
Zajišťování mechanizovaných prací vlastními stroji je nejběžnější forma provozování
strojů. Klasický zemědělský podnik by měl být vždy vybaven základním sortimentem strojů a
energetických prostředků a ostatní formy by měly být spíše doplňkové, nutné pro zvládnutí
sezónních prací. Velice významná je též kooperace s jinými podniky, zejména pokud existuje
posunutá agrotechnická lhůta u prací, ve kterých je kooperace prováděna (např. sklizeň
obilovin). Při této formě podnikání zemědělec do svých nákladů započítává náklady v souladu
s kalkulací nákladů na provoz.
Zajišťování mechanizovaných prací službami je druhá nejvýznamnější forma.
Vlastník stroje, aby byl úspěšný, musí dosáhnout maximálního ročního využití a do svých
nákladů započítává náklady v souladu s kalkulací nákladů na provoz. Zemědělec, který
využívá služeb z důvodů, že by pro svůj stroj ve vlastnictví nebyl schopen zajistit minimální
roční využití, ve svých nákladech počítá s cenou práce, za kterou byla služba vykonána.
Dlouhodobý a krátkodobý pronájem (tzv. operativní leasing) je méně častou formou
podnikání se stroji.

33
 Při dlouhodobém pronájmu je stroj ve vlastnictví pronajímatele (např. prodejní
firmy), který hradí náklady na amortizaci, pojištění, daně a popř. další složky fixních nákladů
podle nájemní smlouvy a rovněž režijní náklad spojené s pronájmem stroje. Nájemce pak
hradí veškeré variabilní náklady a nájem, ve kterém jsou zahrnuty náklady pronajímatele a
jeho zisková přirážka. Lze předpokládat, že nájemce musí kalkulovat s vyššími náklady,
ovšem nemusí se starat o obnovu stroje a vše, co s tím souvisí.
Krátkodobý pronájem je vlastně formou půjčování strojů. Je využitelný zejména pro
menší zemědělce provozující zemědělskou výrobu jako vedlejší zaměstnání. Pronajímatel při
této formě podnikání nese veškeré fixní náklady, náklady na opravy a údržbu a náklady režijní
spojené s pronájmem. Nájemce stroje pak hradí zbývající složky variabilních nákladů a
nájemné vlastníkovi stroje.

b) Minimální roční využití stroje ve vazbě na dobu používání

minimální roční využití (výkonnost) stroje v soupravě je z pohledu ekonomické teorie

bodem zvratu, určující výhodnost pořízení stoje proti zajištění prací jinou podnikatelskou
formou (službami nebo pronájmem). Výchozí vztaj pro výpočet minimální roční výkonnosti
ve funkci doby používání je bilance nákladů, výnosů a dílčího finančního výnosu z provozu
stroje v soupravě.
rZs(t) = rVs(t) – rNs(t) = 0 (Kč/rok)
rZ – roční zisk z provozu stroje
Cp- cena mechanizované práce
rWmin = rNf(t) / (Cp – jNv(t)) (MJ/rok)
Jelikož jsou roční náklady fixní a jednotkové náklady variabilní funkčně závislé na zvolené
době používání, bude též minimální roční výkonnost funkčně závislá na této době.

c) Výpočet ceny služeb mechanizovaných prací

Celkové jednotkové náklady při standardní době používání jsou výchozím podkladem pro
stanovení ceny práce mechanizovaných prací
Cp = jNc (t) + jZ + DPH (kč/ha)
jZ – zisková přirážka (15 – 20% z celkových jednotkových nákladů)

34
 10. ANALÝZA CITLIVOSTI A RIZIKA V PODNIKÁNÍ SE
STROJOVOU TECHNIKOU
a) Definice a používané metody
b) Analýza citlivosti při podnikání se strojovou technikou
c) Analýza rizik při podnikání se strojovou technikou

(přednášky od Rataje – víc se toho vycucat nedalo – snad to pro letmou orientaci stačí).

a) Definice a používané metody

Analýza citlivosti a rizika v podnikání se strojovou technikou jsou využívány pro posouzení
efektivnosti nasazení technického zařízení.

b) Analýza citlivosti při podnikání se strojovou technikou

- stanovení „citlivosti“ posuzovaného jevu na změny parametrů, ze kterých se skládá,

- výsledkem je analýza „jednotlivých parametrů“

(př. Velikost nákladů [Kč/hod.] při změně různých parametrů)

c) Analýza rizik při podnikání se strojovou technikou

- stanovení hodnoty „pravděpodobnosti“ se kterou je možno při realizaci analyzovaného

projektu počítat s úspěchem,
- stanovení hodnoty „rizika“, s jakým je třeba počítat při realizaci analyzovaného projektu.

Princip stavby algoritmu analýzy rizika:

1) výběr parametrů změn,
2) stanovení charakteristiky rozdělení jednotlivých parametrů změny,
3) generovaní hodnot jednotlivých parametrů změny,
4) výpočet dostatečného počtu variant řešení,
5) statistické zpracovaní výsledků variant řešení:
• základní statistika,
• frekvenční křivka rozdělení,
• distribuční křivka rozdělení,
6) interpretace výsledků

(Př.
Vychází z odhadu předpokládaných zisků. Finanční analýza:
- rentabilita vl. kapitálu = zisk / vl. kap.
- rentabilita celk. kapitálu = zisk / celk. kap.
- obratová rent. = zisk / obrat
- vázanost základních prostředků = zákl. prostř / obrat

35
- vázanost oběžných prostř. = oběžné pr. / obrat
musíme uvažovat vliv inflace ⇒ ↑splátek, hlavní riziko konkurence, zvážit, zda se nám
vyplatí stroj koupit, nebo jen půjčit ⇒ min roční využití).

11. ŘÍZENÍ TECHNICKÉHO ROZVOJE V PODNIKU

a) Definice a používané metody
b) Ekonomika technického rozvoje
d) Hodnotová analýza

a) Definice a používané metody

Jedná se o fázi, ve které podnikatel rozhoduje o ekonomické úspěšnosti firmy formou

technické a technologické inovace výrobních faktorů.
Metodický postup – 4 fáze:
1) zjištění výchozích podmínek
2) volba vhodné technologie výroby a výrobního postupu
3) volba vhodných typů strojů v soupravách, jejich počtu a výpočet ekonomické efektivnosti
souprav pro různé formy vlastnictví a financování nákupu.
4) prognózování ekonomických účinků nové investice v rámci celého podniku.

b) Ekonomika technického rozvoje

Podle Kavky si to máme nějak namíchat z otázky 9 – Podnikání se strojovou technikou

c) Hodnotová analýza

Soubor metod a pracovních postupů, jejichž cílem je všestranné zdokonalení zvoleného

objektu, tj.max. výstup při min vstupu
Co je to hodnota
• užitná hodnota (Use Value) - vlastnosti, funkční parametry a kvalitativní znaky
výrobku, kterými plní na určité úrovni potřeby uživatele
• hodnota osobní obliby (Easteem Value) - vlastnosti, které u spotřebitele
vyvolávají dojem, že výrobek chce vlastnit (přitažlivost výrobku)
• nákladová hodnota (Cost Value)
• směnná hodnota (Exchange Value)
Co charakterizuje hodnotovou analýzu
• objekt, který má být zdokonalován
• analýza funkční
• analýza nákladová
• komplexní kritérium efektivnosti
• týmová práce
• variantní řešení
Cíl hodnotové analýzy
Všestranné zdokonalování zvoleného objektu, tj. komplexního kritéria efektivnosti
= Poměrné Efektivní Hodnoty - PEH
PEH = ΣFij / ΣNij = max
Fij - stupeň plnění funkcí objektu (efekt), N - náklady na zajištění funkcí

36
 Není řešena pouze nákladová hodnota, ale též ostatní→ konkurenceschopnost
Metodický postup
1. Výběr objektu - dle hlavních problémů
2. Analýza funkcí objektu - které a jejich úroveň
3. Analýza nákladů - výrobní + provozní náklady na zajištění
4. funkcí objektu
5. Tvorba návrhů - která jiná řešení se mohou uplatnit
6. Hodnocení návrhů - výpočet PEH pro všechny varianty
7. Výběr optimální varianty
8. Projekt optimální varianty a jeho schválení - konkrétní řešení a náklady
9. Realizační opatření - časový postup realizace, zajištění
10.zdrojů, motivace a zodpovědnost

Nejčastější objekty hodnotové analýzy

• výrobky a technologie jejich výroby
• výrobní základna
• dopravní a skladovací procesy
• zásobovací a odbytové činnosti
• jakost a její řízení
• řízení podnikových činností
Metody výběru objektu
1. Dotazníkové metody (soupis problémů, jejich obodování a vyhodnocení
2. Využití prognostické metody "strom významnosti"
3. Metoda ABC

Metoda analýzy funkcí objektu

• inventarizace funkcí objektu
• členění funkcí a identifikace významu
• hlavní - proč se vyrábí
• vedlejší - pozitivní - podpora hlavních
• negativní - nežádoucí
• neužitečné - nepotřebné
• hodnocení funkcí (určení váhy významnosti a stupně plnění)
• váha významnosti - viz metody hodnocení významnosti kritérií
• stupeň plnění (objektivní nebo subjektivní hodnocení)
• nominální - vyhovuje/nevyhovuje
• ordinální - bodové ohodnocení stupně plnění
• kardinální -poměr plnění funkcí k nějakému standardu

37
 • multikriteriální porovnání - nejčastěji metoda PATTERN
Metoda analýzy nákladů
• kalkulace nákladů na výrobu
• kalkulace nákladů na provoz
Metody tvorby návrhů = tvůrčího myšlení
• metody intuitivního myšlení (Feeling)
• metody normativního myšlení (Thinking)
Zásady:
1. Vyhýbej se zevšeobecňování
2. Používej informace jen z nejlepších zdrojů
3. Zavrhni, tvoř a zdokonaluj
4. Odhaluj a odstraňuj překážky
5. Používej kritérium "Utratil bych takto své peníze?"

Metody:
1. Induktivní - shromažďování informací a zkušeností, vytváření vhodného
prostředí, kladení tvůrčích otázek v očekávání, že nás něco napadne
2. Brainstorming - zvýšení účinnosti tvůrčího myšlení
3. Systematické tvůrčí myšlení - zkoumání jevů od dnešní
úrovně do budoucnosti s využitím všech exaktních nástrojů, zejm. metod:
• analogie - aplikace známých principů z jiných oborů
• srovnávání funkcí - kopírování a obcházení patentů
• agregace - spojování pracovních funkcí (viz např. kombinátor v
zemědělství)
• dimensování typu: - přidat/ubrat
• prodloužit/zkrátit
• zvětšit/zmenšit
• .....
• kinematické obrácení - záměna funkcí prvků řešení

38
 12. Optimalizace struktury výroby a výrobních faktorů
a) Optimalizace prostorové a časové struktury mechanizovaného výrobního procesu
b) Metody optimalizace struktury výroby a výrobních faktorů
c) Optimalizace sezónní a roční výkonnosti strojů

a) Optimalizace prostorové a časové struktury mechanizovaného

výrobního procesu
Prostorová struktura výrobního procesu
- Základní organizační předpoklad k zabezpečení plynulého a rychlého pohybu
pracovních předmětů (materiálu) a popř. výrobního zařízení => Materiálový tok:
• přímočarost
• nejkratší délka
Způsoby rozmístění pracovišť
• Individuální - nezávislé na jiných pracovištích (malé opravny, servisní, vývojové a
prototypové dílny)
• Skupinové - seskupení pracovišť uspořádaných buď podle technologie
(technologické seskupení) nebo podle výrobního procesu (předmětné seskupení)
- Technologické seskupení - skupiny pracovišť uspořádány podle jednotlivých
technologických pracovišť (slévárna, soustružna, kalírna...)
Výhody:
• universálnější, lepší přizpůsobivost a využití kapacity
• zaměnitelnost strojů -> snazší odstraňování poruch
• jednodušší organizace práce
Nevýhody:
• dlouhé a křižující se materiálové toky
• vyšší výrobní zásoby a spotřeba -> výrobní plocha
• náročná mezioperační kontrola jakosti
• vyšší náklady na seřízení strojů a na manipulaci
- Předmětné seskupení - skupiny pracovišť uspořádány podle výrobního
postupu, tj. seskupení technologicky odlišných pracovišť k výrobě stejných
nebo technologicky podobných výrobků, resp. k vykonání technologicky
odlišných operací (opravna s proudovým charakterem oprav, sklizňová linka,
montážní linka...)
Výhody:
• zkrácení materiálových toků, snížení počtu manipulačních
operací
• snížení zásob
• zlepšení přehledu o výrobním procesu

39
 • nižší náklady a lepší produktivita práce
Nevýhody:
• těžko se provádějí změny výrobního programu
• vyšší nároky na zajištění plynulosti
• vysoké nároky na přípravu výroby, údržbu i kontrolu

• Kombinace 1+2 - výroba finálních produktů, sklizňové práce...

Optimalizace prostorové struktury

– maximální využití ploch
- minimalizace mat. toku
- vhodná struktura výroby, rozmístění pracovišť, organizace

Vlivy - rozmístění pracovišť v prostoru je ovlivněno:

• charakterem výroby =>výrobního procesu
(osevní postup, struktura lesa, druh staveniště, technologie výroby, vnitřní vazby)
uspořádání: horizontální, vertikální, kombinované
• umístěním technologických objektů
• vnějšími vazbami (na trh)

Předmět optimalizace
• minimalizace materiálových toků
- vhodná velikost podniku - objem výroby
- vhodná struktura výroby – specializace
- vhodné organizační uspořádání
- vhodné rozmístění pracovišť – horizontální, vertikální, kombinované
• maximální využití výrobních ploch

Metody rozmisťování pracovišť (2 příklady)

1. Metoda těžiště - umisťování objektů "na zelené louce"

XT= (Σ Wi . Xi )/ ΣWi
wi - objem manipulace materiálemi mezi i-tým
pracovištěm (zpravidla objektem) a
umisťovaným objektem

YT = (ΣWi . Yi) / ΣWi

2. Metoda trojúhelníková - umisťování pracovišť v rámci objektu při známých

vazbách mezi pracovišti (zejména při předmětném uspořádání)
- mezi dvěma body (pracovišti) existuje pouze jedno nejkratší spojení;
- mezi třemi body je nejkratší spojení tehdy, leží-li ve vrcholech rovnostranného
trojúhelníka
Postup:
1. Sestavení matice dopravních vztahů mezi pracovišti
2. Sestavení pomocné tabulky významnosti dopravních vztahů

40
 3. Obecné řešení trojúhelníkovou metodou

Časová struktura výrobního procesu

- charakterizuje plynulost a časy trvání výrobního procesu
- sladění operací podle času – plynulost výrobního procesu
1.Průběžná doba výroby (TPV )
- pracnost, výkonnost
- časový úsek od začátku první operace do konce poslední. Existují dva pohledy:
• komplexní - předvýrobní + výrobní cyklus
• zaběhlá výroba - výrobní cyklus
T = ∑ (Tto J ) + ∑ (Tnto I ) + ∑ (Tp K )
Tto - technologické pracovní operace, Tnto - netechnologické pracovní
operace
Tp - přestávky
Vlivy působící na zkracování průběžné doby výroby
* Pracnost operací
* Počet pracovišť a pracovníků (+ kvalifikace) -> výkonnost pracovníků
* Technická úroveň strojního výrobního zařízeni a počet -> výkonnost
* Organizační uspořádání
• rozdělení technologického procesu tak, aby výroba mohla probíhat současně
a nezávisle na sobě ==> optimální počet pracovišť
• vzájemné překrývání a současné vykonávání pracovních operací
 postupný průběh operací - následující operace probíhá až po
skončení operace předcházející

—> . dlouhá
průběžná doba
. velká

rozpracovanost
. vysoké nároky na plochy
. snazší operativní řízení

 souběžný průběh operací - dekompozice výrobku na soubor prvků

= sestav a paralelní činnost na souběžných pracovištích
 smíšený průběh operací - na bočních pracovištích se připravují
souběžně prvky a na hlavní lince jsou pak postupným způsobem
montovány

Rozpracovanost výroby
- obecně předměty, které vstoupily do výroby a nacházejí se v procesu přeměn, ale
nebyly převzaty jako hotový výrobek
- jedná se vlastně o speciální druh výrobních zásob materiálu = zásob
rozpracovaných výrobků:
. technologická (co se opracovává)
. dopravní (na cestě)
. obratová (mezi dvěma výkonnostně nesladěnými úseky)
Ro = Tpv / Tv[počet]

41
 Tpv - průběžná doba výrovy, Tv- výrobní takt

2. Časové využití
• pracovníků
-musí být vytvořeny organizační předpoklady pro sladění pracnosti a výrobního
taktu, tj.:
- existuje technologický postup s časovým sledem jednotlivých operací
- existuje výrobní takt
- existuje pracnost operací => požadavky na počty pracovníků
- existují pracovní třídy operací => požadavky na kvalifikaci
- možné varianty sladění pracnosti a výrobního taktu:
• strojních výrobních zařízení
Využití disponibilního časového fondu
Fvef = Fvn . kef
Fvn = Dpv .nsm . smT
Prodloužené směny a využití času směny, Vícesměnný provoz
b) Metody optimalizace struktury výroby a výrobních faktorů

Optimalizace struktury výroby

• Kombinací výrobních faktorů vzniká křivka výrobních možností (KVM) =
agregovaná výrobní kapacita

• Plné využití kapacit ještě neznamená dosažení maximálního zisku

• Zisk = Výnosy - Náklady
OPTIMALIZACE - má smysl pouze pro rozmanitější sortiment | výrobků, např. zemědělská
výroba
Metody
• lineární programování
- KVM = matice sazeb a omezení
- MAX ZISK = cílová funkce
• hraniční užitek= analogie lineárního programování pro jednoduchou strukturu
výroby při známém faktorovém vybavení
• kritické výrobní množství= minimální roční výkonnost

c) Optimalizace sezónní a roční výkonnosti strojů

Faktor času při pěstování a sklizni výrazně ovlivňuje dosažené výnosy, kvalitu a celkovou
efektivnost resp. celkový finanční výnos. Pro dosažení max. finančního výnosu je nutné znát
průběh celkových ztrát u plodin v závislosti na době trvání pracovní operace a s těmito
ztrátami počítat při optimalizaci.
Metody:

42
• sledování 1. typu stroje při realizaci jedné pracovní operace
- východiskem je průběh jNc, které se skládají z přímých jednotkových
nákladů na stroj jNs a z nepřímých jednotkových nákladů jNn vyjadřujících
úbytek tržní produkce v důsledku celkových ztrát (biologických a
sklizňových)
- součtem obou složek nákladů vznikne součtová křivka, u které najdu
minimum, což je optimální sezóní výkonnost
sWopt, při realizaci sledované operace.
- Roční výkonnost je součtem všech dílčích
sezóních výkonností stroje při realizaci více
operací s postupnou lhůtou provedení.
- Průběh celkových N na provedení pracovní
operace v Kč/ha

• Sledování více typů strojů pro soubor jimi zajišťovaných operací

- Výsledkem optimalizace jsou optimální časy nasazení a časy nepracovní,

jedná se o rozvrhování denních kapacit strojů k požadavkům – plodinám
nebo pracovním operacím v časových intervalech.
- Výsledkem jsou požadavky na počet strojů a další parametry tak, aby byla
respektována funkce max. finančního výnosu
- Úbytek tržní produkce v důsledku nevčasně vykonaných prací
jNc = jNs + jNn

43
 13. OBNOVA PARKU STROJŮ
a) Kritéria používaná při volbě strojního výrobního zařízení
b) Metody multikriteriálního a grafického porovnání strojů
c) Metody výpočtu potřeby strojů
d) Plán obnovy parku strojů

a) Kritéria používaná při volbě strojního výrobního zařízení

= technicko - ekonomické aspekty inovační tvorby
=>Vhodnost typu a výkonnost strojního výrobního zařízení k provádění určité pracovní
operace nebo skupiny operací
Vychází z:
 technologických požadavků definovaných ve výrobním postupu
• předběžné stanovení správné velikosti a výkonnostní třídy
s ohledem na:
• druh pracovní operace
• rozměrovou charakteristiku výrobků
• volba vhodného stupně funkční vybavenosti strojního výrobního zařízení, tj.:
• jednoúčelové x universální
• stupeň mechanizace nebo automatizace výrobní operace i
pomocných činností
• kvalita práce
• volba z hlediska
• energetické náročnosti
• prostředí pro obsluhu
• ekologických aspektů
• požadavků na obsluhu, seřízení, údržbu a spolehlivost
 požadavků na ekonomickou efektivnost
• kritické výrobní množství
• optimalizace lhůty provedení
• výběr nejvhodnějšího postupu a strojního výrobního zařízení

44
Kritické výrobní množství
Minimální roční výkonnost, popř. rozhodování o účelnosti koupě
rZ = rV - rN ———> 0
* rV = rWmin . Cp
=>roční výkonnost x cena práce , roční produkce x cena výrobku
* rN = rNf + rNv
* rWmin . Cp = rNf + rWmin . jNv

A - bod nulového zisku B - bod ukončení výroby

Optimalizace lhůty provedení

sWopt
Dp ——> Dpopt = ———————
dW
==>Optimální sezónní výkonnost
Východiska:
jNc = jNp + jNn jNn - nepřímé jednotkové náklady
jNp - přímé jedn.nákl.= rN

Výběr nejvhodnějšího postupu a strojního výrobního zařízení

=> Porovnání variant podle zvolených kritérií
• přímé jednotkové náklady
• přímé + nepřímé = celkové jednotkové náklady
• investiční a měrné investiční náklady
• potřeba živé práce
• další subjektivní kritéria
a. Přímé jednotkové náklady
jNp(min) = min (jNf + jNv + jNzm + jNpm + - jNzp) i
b. Celkové jednotkové náklady
Q . Cv
jNc(min) = min (jNk+ jNv+ jNzm+ jNpm + - jNzp+( —————— ) i
i sW
c. Investiční a měrné investiční náklady
NI (min) = min (NIj + NIu + NIe) i
i
NI
MI(min) = min (———) i
i rW
d. Potřeba živé práce

45
 l
L(min) = min (————) i
i hWs
e. Další kritéria (subjektivní)
• design, technické řešení
• prostředí, ergonomické vlastnosti
• ekologické aspekty
• plnění technologických požadavků

b) Metody multikriteriálního a grafického porovnání strojů

=> objektivní kritéria (výpočet)

=> subjektivní kritéria (od expertů)
Problém se rozpadá na dvě části:
I. Stanovení významnosti kritérií
II. Hodnocení variant návrhů
• prosté hodnocení
• hodnotová analýza

I. Stanovení významnosti kritérií

1. Metoda pořadí - každý expert přiřadí každému kritériu pořadí významnosti
K/E E1 E2 . . Ei . . En Aj
K1 a1
. .
Kj Pij .
.
Km Am
K – kritérium, E – expert, P - pořadí
2. Metoda známkování - podobné jako ad 1, místo pořadí při dělovány body z
předem určeného intervalu
Pij —> počet bodů
II. Hodnocení variant návrhů
a. Prosté hodnocení
1. Metoda dílčích pořadí - součet dílčích pořadí (lze po- užít, jsou-li kritéria
přibližně stejně významná)
K/VN VN1 VN2 . . VNi . . Vnn
K1
.
Kj Pij

Km
bi b1 . . . . . . bn
2. Vážená bodovací metoda - obodování kritérií a součet
bodů vynásobíme vahou (významností) kritéria,
zjištěnou v bodě I.)
Postup:
• určení bodovací tabulky - vazba mezi body a intervalem hodnoty kritéria
• obodování každého kritéria u každé varianty návrhu

46
 Pij - počet bodů j-tého kritéria u i-té varianty
• určení celkové významnosti i-té varianty návrhu
CVi = ∑ (Pij . VKj)
j=1..m VKj - viz např. metoda pořadí
• - určení pořadí variant a optimální varianty návrhu
VN(opt) = max (CVi )
i
3. Metoda PATTERN (Planning Assistance Through Technical Evolution of
Relevance Numbers) = pomoc v plánování prostřednictvím vyhodnocování
relativních hodnot významnosti čísel
Postup:
• vypočet skutečných hodnot objektivních kritérií a obodování subjektivních kritérií a
jejich zapsání do tabulky jako parametry (param.)
• nalazení nejhorší varianty parametru pro každé kritérium a opravnému koeficientu
(Opr.k.) se přiřadí 1
• vypočet ostatních opravných koeficientů z podílu parametrů vůči nejhorší variantě tak,
aby byly větší než nejhorší varianta, tj. větší než 1
• výpočet nebo návrh váhy významnosti každého kritéria VKj
• výpočet srovnávacích ukazatelů
Srovn.ukaz. = VKj . Opr.k.
• sloupcový součet srovnávacích ukazatelů pro každou variantu a výběr optimální
varianty návrhu
VN(opt) = min ( ∑ (Srovn.ukaz. j )) i
i j=1..m
b. Hodnotová analýza
Posouzení ex-post za účelem srovnání + všeobecné zlepšení cílové varianty (zvoleného
objektu) s využitím systémového přístupu a metod podporujících tvůrčí myšlení
Hodnotové inženýrství - aplikace přístupů a metod hodnotové analýzy ex-
ante, tj. při tvorbě nového výrobku

c) Metody výpočet potřeby a strojů

nutné zjištění výchozích podmínek → rozsah práce, výrobní postupy
1. normativní
2. podrobné
1. Metoda normativní
n = N . ∑ (Rozsahu všech prací)
N - normativ (statistický průměr):
• ks/jedn.rozsahu
• pracovníků/jedn.rozsahu
• m2 výrobních ploch/1000 hN rozsahu
• výkonnost v určitém časovém horizontu
∑ (U)
pak n =———————
rW
• poměr mezi dvěma typy
• podíl určitého typu ze skupiny stejného druhu

47
 Postup výpočtu:
• zjištění výchozích podkladů
• rozsahy prací
• stávající SVZ a pracovníci
• výrobní výsledky
• používané výrobní (pracovní a technologické) postupy
• posouzení normativů
• výpočet počtu:
• SVZ podle typů (strojů, nářadí, energetických a dopravních prostředků)
• pracovníků podle kvalifikace

2. Metoda podrobná

Wpož výkonnost požadovaná

n = —————
Ws1 skutečná výkonnost jednoho SVZ

d)Plán obnovy parku strojů

vhodný čas výměny stroje: teoreticky - při minimálních skutečných ročních nákladech
prakticky – rovnoměrná výměna zpravidla po 1,5 – 2 násobku
doby odepisování ( 8 – 12 let) nebo včasná výměna ( do 3 – 4 let)
principy obnovy:
- výkonnostní rovnováha
- současnost nákupu
- vyváženost ročních investic (nelze všechno nakupit a prodat – musí být
postupná obnova, protože nemůžeme porušit rovnováhu výkonnosti)

48
Včasná výměna je vhodná:
- je-li vysoké využití, které s časem klesá → relativní doba používání
- je-li rychlý technický rozvoj
- roste-li koeficient oprav s časem a nižší spolehlivost
- je-li k dispozici kapitál
- existují-li hodnotové faktory (např. Esteem Value)
Kritérium včasné výměny:
cZ(t)→max
cZ(t) = Cp * rW(t)* t + Czb(t) – Cm – t*rNx(t)
rNx – náklady nesouvisející s obnovou, Cm – cena nového stroje
rNx(t) = rNú + rNg+ rNp + rNzp + rNsd + jNv(t)+ rW(t)

Potřeba ročních investic:

- orientační
rNI3,4,5,6, = (hodnota nového parku strojů – P3,4,5,6,) / intenzita obnovy 3,4,5,6,
- existuje přenos P3,4,5,6, hodnoty strojů H 3,4,5,6, při různé intenzitě
obnovy ,4,5,6,
P3,4,5,6 = H 3,4,5,6* (hodnoty stávajícího parku strojů v nových cenách)
- vyplývající z harmonogramu obnovy(nákup, prodej, vrakování)
rNI = Σ (Cm * x) - Σ (Czb * y)
x – počet nakupovaných, y – počet vrakovaných

Postup:
• sestavení seznamu všech strojů a jejich stáří – rozčlenění do
skupin(traktor, žací stroj)
• podle ekonomické situace určíme, kdy stroj vyřadíme a kdy koupíme
nový
• výběr nového troje
• celkové investice na stroje, by neměli převyšovat výnosy z běžné činnosti
podniku (mimo ojedinělých investic)

49
 14. OBCHODOVÁNÍ SE STROJOVOU TECHNIKOU
a) Struktura podnikatelských aktivit a systémy prodeje a financování nákupu strojů
b) Postup při nákupu a prodeji nových strojů
c) Systém obchodování s opotřebovanými stroji, stanovení prodejní ceny

a) Struktura podnikatelských aktivit a systémy prodeje a

financování nákupu strojů
Úvaha o správném systému využití zemědělské techniky úzce souvisí s rozhodováním o
formách podnikání se stroji a způsoby pořizování techniky. Při všech těchto úvahách musí
být vhodným způsobem analyzovány relativní marketingové proměnné, mezi které patří:
- technická úroveň a technologická vybavenost
- výkonnost
- pořizovací cena a způsoby financování nákupu nového stroje
- doba používání stroje a změna provozních parametrů v závislosti na čase
- náklady na provoz, výnosy a zisk z provozu strojů
- cena mechanizované práce na trhu
Kombinací uvedených marketingových proměnných lze provádět hlavní ekonomické úvahy
týkající se podnikatelských strategií se strojovou technikou, a to buď z pohledu podnikatele
s technikou (např. podniku služeb mechanizovaných prací), nebo z pohledu zemědělce při
respektování časové omezenosti provedení pracovních operací (optimalizace sezónního a
ročního využití s ohledem na faktor včasnosti).
Podnikatelské strategie se strojovou technikou
Tvorba podnikatelských strategií se strojovou technikou znamená vlastně nový pohled na
systém využívání zemědělské strategie musí být především kombinovány marketingové
proměnné mající vliv na tvorbu zisku, tj. zejména:
- výnosy z provozu stroje v soupravě nebo lince

50
 - náklady na provoz zvoleného typu stroje s pořizovací cenou a formou
financování a s respektováním vlivu doby používání a změny provozních
parametrů v závislosti na čase
Z těchto proměnných lze pak zdůraznit kombinaci ceny mechanizované práce na trhu
s dobou používání, pořizovací cenou a ročním využitím stroje. Ostatní marketingové
proměnné, tj technická úroveň stroje, technologická vhodnost, teoretická výkonnost, jsou při
úvahách považovány za výchozí a podmiňující kritéria pro pořízení stroje a jeho následné
efektivní využívání k práci v zemědělském podniku. Výsledkem ekonomických úvah je
hledání minimálního ročního využití - výkonnosti (bod zvratu) – a optimální sezónní
výkonnosti stroje v soupravě nebo lince (linka – několik funkčně a časově na sebe
navazujících souprav stejného pracovního postupu) pro různé doby používání stroje.

b) Postup při nákupu a prodeji nových strojů

Nákup zemědělských stojů a celkově rozhodování o investicích do zemědělské techniky nutno

považovat za součást koncepčního řízení celého zemědělského podniku. Jedná se o fázi, ve
které podnikatel rozhoduje o ekonomické úspěšnosti firmy formou technické a technologické
inovace výrobních faktorů (technologie výroby, výrobních postupů a mechanizace)
výcházejících ze struktury výroby a marketingové úspěšnosti firmy. Proto nákup
zemědělských stojů nelze oddělit od celkového posouzení struktury výroby a výrobních
faktorů a odbytových možností pro zemědělské produkty a pro služby mechanizovaných
prací. Protože při realizaci investičního záměru podnikatel zpravidla využívá cizích
finančních zdrojů, je žádoucí téměř vždy zpracovat podnikatelský záměr.
Metodický postup uvažování při nákupu zemědělské mechanizace lze s ohledem na dříve
citované souvislosti rozdělit do 4 fází:
- zjištění výchozích podmínek,
- volba vhodné technologie výroby a výrobního postupu,
- volba vhodných typů strojů v soupravách a jejich počty a výpočet ekonomické
efektivnosti souprav pro různé formy vlastnictví a financování nákupu,
- prognózování ekonomických účinků nové investice v rámci celého podniku.
 Bilance aktiv a pasiv
 C- F
 Výpočet příjmů a výdajů
Formy financování
 Koupí z vlastních prostředků
- Podnikatel neplatí úroky z půjčky nebo leasingové splátky
- Započítává plnou hodnotu zúročení vlastního kapitálu
- Finanční prostředky na nákup lze získat buď z odpisů, nebo ze zdaněného
zisku firmy.
 Koupí z prostředků získaných úvěrem
- O výhodnosti úvěru rozhoduje úroková sazba a doba splácení tohoto úvěru,
čím vyšší je úroková sazba tím je nevýhodnější,
- Každé procento úrokové sazby zvyšuje potřebu minimálního ročního
využití o 1,5 – 2,5%
- Doba splácení nepřímo určuje strategii používání stroje v letech splácení.
Bankovní úvěry delší než je předepsaná doba odepisování jsou rovněž
nevýhodní.
 Pořízení formou finančních leasingu

51
 - Podobné jako u úvěru, záleží pouze na leasingové faktoru kombinaci s výší
akontace a podmínkách poskytování bankovních úvěrů.
- Stroj je ve vlastnictví až po poslední splátce za zůstatkovou cenu
CmFL = Cm * (1+Marže FL / 100) marže 20 – 30 %
 Pořízení formou operativního leasingu

c) Systém obchodování s opotřebovanými stroji, stanovení prodejní

ceny
stanovení prodejní ceny
Cp = jN + plánovaný zisk + DPH
Plánovaný zisk je určován vztahem nabídky a poptávky
jN jsou určovány úrovní výroby (technologie, pracnost, výkonnost, náročnost)
rN = rNv + rNf
jN = rN/ využití (výroba)

15. OPERATIVNÍ ŘÍZENÍ PROVOZU STROJŮ V DELŠÍM

ČASOVÉM INTERVALU
a) Obsah a schematické znázornění
b) Roční plány provozu strojů
c) Lhůtové plány a bilance, hrubý rozvrh nasazení strojů

a) Obsah a schematické znázornění

Obsah - základní pojmy:

Souhrn řídících činností, jejichž cílem je zajistit optimální průběh výrobních procesů při
hospodárném využití výrobních faktorů (vstupů) = usměrňování všech procesů za účelem
realizace výroby včetně prodeje tak, aby byl dosažen cíl.
Operativní řízení – provádění plánů a organizování řízení s cílem zajištění optimálního
průběhu výrobních procesů tak, aby byl dosažen cíl
Operativní řízení dále členíme na:
• operativní řízení v delším časovém intervalu:
• operativní (taktické) plánování (kapacitní a lhůtové plány, odbyt-operativní
marketing, zásobování)
• operativní evidence (vyhodnocování výroby, bilance a rozbory, financování,
statistické přehledy)

52
 • změnové řízení (dodatečné změny v normativní, technologické a technické
základně, k nimž dochází v průběhu výrobního procesu)
• řízení v reálném čase:
• otevřená smyčka (rozvrhování, dispečerské řízení, zpracování technologických
karet)
• uzavřená smyčka (automatické řízení)

Schematické znázornění

Operativní plánování výrobních procesů

= Postupné rozpracovávání výrobních úkolů (zakázky, odbyt, zásobovací činnost)
stanovených souhrnně zpravidla na:
• roční období pro výrobní jednotku jako celek
• ucelené kratší období než 1 rok ———> lhůtové plánování pro dílčí úkoly s
určením objemu, místa a lhůt výroby
• lhůta závisí na:
• typu a charakteru výroby
• průběžné době výroby
• předstihu požadavku zákazníků (trhu)
• předstihu na zajištění materiálových aj. vstupů
• —>čtvrtletí, měsíc, dekáda, týden, sezóna, den = reálný čas,
(vyjimečně i rok)
• lhůtový plán + výrobní postup = ETALON výroby
• součástí operativního plánování je též zpřesňování (etalonu), kontrola a
koordinace na základě operativní evidence —> blízkost k řízení v reálném čase

b) Roční plány provozu strojů

53
 Roční plány:
• výroba a odbyt v naturálním a finančním vyjádření
• operativní marketingový a odbytový plán
• výrobní úkol v naturálním a finančním vyjádření
• zásobování (potřeba materiálu a energie)
• plán vybraných ukazatelů výrobních faktorů (zejm. strojní výrobní zařízení a
pracovní síly)

1. Roční plán výroby a odbytu

= Taktický marketing (dílčí marketingové cíle)
—> MARKETING MIX (kombinace marketingových proměnných tak, aby
bylo dosaženo marketingových cílů)
Kontrolovatelné proměnné Nekontrolovatelné proměnné
marketingového mixu: marketingového mixu:
* výrobkový mix (V) * příroda
* cenový mix (C) * národní hospodářství,
* komunikační mix (K) * obor podnikání
* distribuční mix (D) * kupní chování
* chování konkurence
* právní řád
* Marketingový mix = zakázkové, poptávkové a nabídkové řízení
(V) - co vyrábět a kolik v daném roce==> Roční plán výroby
Minimální prodej výrobků nebo služeb
rZ = rV - rN —> 0
(C)-jaké ceny →Momentální stav poptávky, nabídky, nákladů a vnějších vlivů

(D) - místo prodeje ==> Správné produkty nebo služby na správném místě
(D) - distribuce ===> Přímá - přímo výrobce
Nepřímá - prostřednictvím obchodní organizace
Kombinace
(K) - podněcování ===>Osobní prodej - podněcování prodavače
Reklama
Publicita
Podpora prodeje - výstavy, předvádění, výuka
(K) - průzkum ===> Struktura prodeje - místa, zákazníci, distribuční systém
Prodej - co je žádáno, systém prodeje
Existující výrobky a balení
2. Operativní plánování zásobovací činnosti (MTZ)
Objem výroby ==> Výrobní spotřeba - za rok, čtvrtletí, měsíc, sezónu, mezi dvěma
dodávkami:
• materiálu
• paliva a energie
• (odpad, ztráty, informace)
=> Výrobní zásoby ==> Výrobní dodávky
=> Úkoly operativního plánování zásobovací činnosti

54
 • propočet spotřeby jednotlivých položek materiálu
• udržování potřebné normy zásob na úrovní průměrné běžné zásoby Zb ->
zajišťování očekávané zásoby k počátku plánovacího období
• propočet potřeby dodávek jednotlivých položek materiálu
• kontrola zajištění jednotlivých položek materiálu
* Propočet spotřeby jednotlivých položek materiálu
• - východiska pro výpočet: Z , Z , Z
• - jak jsou zásoby počítány:

x Metody normování výrobní spotřeby (propočtově - analytické, zkušebně-

laboratorní, typových reprezentantů, analogie
k podobnému výrobku, statistické) jsou používány pouze jako východiska
při navrhování výroby ==> převažně je používán:
• kvalifikovaný odhad
• sumarizace dílčích požadavků (nejsou-li podklady o spotřebě)
• mini/maxi metoda
• statisticko-matematické (zpravidla na základě sledování po odstranění
extrémních hodnot, indexní metoda)
* Propočet potřeby dodávek jednotlivých položek materiálu
Potřeba dodávek = Pojistná zásoba Zp + Spotřeba materiálu q -za časový úsek
- Počáteční zásoba
3. Roční plán vybraných ukazatelů výrobních faktorů
UKAZATELE: - výchozí
- charakterizující výrobní faktory
• základní = technické (techn.parametry SVZ; věk
a kvalifikace PS; druh, fyzikálně-mech. vlastnosti materiálu,
užitkovost zvířat, úrodnost půdy)
• exploatační (výkonnost, využití SVZ a PS; ztráty, změna
kvality na čase)
• ekonomické (cena, výnos, náklady)
- charakterizující požadované a dosahované účinky
(jednotkové náklady, měrné investiční náklady, rentabilita,
produktivita, využití výrobních ploch, hospodárnost)
Ukazatele nutné k operativnímu řízení:
• využití (ha, t, tkm, km, m3, ks, hN, 0ha)
• spotřeba (PHM, náhradních dílů)
• náklady (mzdové, PHM, péče a opravy)
• výnosy
• mzdy pracovníků - bilance mzdových prostředků
—> ETALON pro sledování a vyhodnocování provozu SVZ a pro
technicko-ekonomické rozbory

c) Lhůtové plány a bilance, hrubý rozvrh nasazení strojů

Lhůtové plány a bilance:

• Zpřesnění ročního plánu (propočet výroby podle jednotlivých výrobků nebo služeb)
po stránce:

55
 • technologické (kvalita, lhůta, spotřeba)
• technické (stroje a zařízení)
• organizační (dávky, lhůty zadávání, motivace PS)
• ekonomické (výkonnost, náklady, výnosy....)
• a jeho transformace na plán zadávané výroby v ekonomických dávkách podle
potřebných lhůt. Bilance kapacitní (výkonnostní), pracovních sil,
výnosů/nákladů/zisku a MTZ.
• Existuje značná variabilita ve vztahu k charakteru výroby:
• zemědělská výroba - sezónní plány
• ostatní výroby - lhůtové plány pro:
• nepřetržité procesy
• přetržité procesy se stálým a pravidelně se
opakujícím sortimentem
• přetržité procesy vycházející ze zakázek
(zakázková výroba)
• jednorázové projekty
1. Sezónní plány:
• jarní práce
• podzimní práce
• žňové práce
• sklizeň pícnin
• plán posezónních oprav a využití pracovníků v zimním období
* Metodický postup
• Analýza okamžitých pracovních podmínek
• Sestavení plánu
• Příprava pracovníků
• Zpřesnění ekonomických podmínek a bilance

• vyčíslení bilancí
• výkonnostní (přebytek práce nebo kapacit)
• pracovních sil (přebytek práce nebo kapacit)
• (odhad) výnosů/nákladů/zisku
• MTZ (materiál, PHM, elektrická energie)
• mzdové náklady

2. Lhůtové plány založené na principu zakázkové výroby - přetržité procesy

• mechanizované služby
• údržbářské a servisní služby, běžné opravy
• přidružená výroba dle zakázek

* Zakázka - nahodilý, popř. v určitém časovém horizontu se opakující požadavek na

výrobu
• nahodilé zakázky: servis, BO, některé druhy mechanizovaných služeb, nárazové
požadavky na výrobu ND apod.
• opakující se zakázky: mechanizované služby sezónního charakteru, posezónní
opravy, údržby, pravidelně se opakující výroby bez předem známého rozsahu

56
 —> generování požadavků na práci SVZ a PS pro:
• nahodilé zákazníky
• stálé zákazníky
• Uspokojování zakázek = lhůtový plán = HRUBÝ ROZVRH
1. Pracovní postup - postupový graf operace
• norma času - pracnost - čas trvání
• časový fond SVZ/pracoviště a pracovníka
• vazby - průběh operací
• průběžná doba
2. Přiřazení SVZ a PS k pracovním operacím v prostoru (stroj, dílna, pracovník) a čase
(časový harmonogram) v souladu s pracovním postupem při:
• neomezeném počtu SVZ a PS = výpočet potřeby
• omezeném počtu SVZ a PS
• přiřazení SVZ a PS k pracovním operacím
• sestavení grafu potřeby = technické počty
• vyčíslení rozdílů
• organizační opatření
• hledání dalších zakázek
• korekce, posun termínů, změna časového režimu,
• využití přechodné práce
3. Harmonogram průběhu zakázek

3. Lhůtové plány pro nepřetržité procesy

• sériová výroba ve strojírenství
• proudová výroba v chemických a biochemických (potravinářských) provozech
• proudové opravy ve specializovaných opravnách

* Jde o stanovení:
• denní objem výroby s ohledem na nutné přestávky (opravy, údržba, seřízení)
• časový sled přísunu materiálu
• časový sled odsunu hotových výrobků a odpadu

* Metody:
• podle rytmu odvádění
1
R v = —————
Tvef
• plynulé denní odvádění výrobků a přísun materiálu
• stabilní sériová výroba - proudová forma
• plán je etalonem zpravidla na kratší období (den až měsíc) ==> kontrola a
korekce odchylek od etalonu
• podle periodických dávek a při standardním plánu
• sériově-rytmická výroba v pravidelně se opakujících dávkách
• zadávání a odvádění je prováděno v menších dávkách, které nepřesahují 24
h a tvoří násobek nebo podíl týdne

57
 • ===> montáž v pravidelně se opakujících sériích nebo linky
s výrobou v sériích, tj. skupinová forma organizace práce
• operativní plán obsahuje:
• za jakou dobu se opakuje celý objem práce na pracovištích
• kdy se zadávají a odvádějí jednotlivé součásti
• průběžná doba dávek
• kdy a kde jsou prováděny pracovní operace a jak dlouho
• neexistují poruchy ve výrobě
• podle předstihů
• sériová výroba pro menší a střední série
• rozčlenění výrobních procesů podle fází výroby; fázím výroby jsou
přiřazeny předstihy zadávání tak, aby byl splněn plán odvádění finálních
výrobků
• operativní plán obsahuje:
• termíny zadávání a odvádění dávek podle jednotlivých fází výroby
vzhledem k potřebě montáže
• lhůtový rozvrh zatížení pracovišť
• podle zásob rozpracované výroby
• sériově-rytmická výroba s možnými poruchami v pravidelnosti
• pro jednotlivé součásti je stanovena norma zásob rozpracované výroby,
které jsou pravidelně doplňovány
• operativní plán obsahuje:
• měsíční úkoly provozů a dílen stanovené na základě skutečného stavu
zásob rozpracovaných výrobků s normativy zásob a potřebou montáže
• lhůtové - měsíční zatížení pracovišť a potřeba pracovních sil a jejich
bilance

16. ŘÍZENÍ PROVOZU STROJŮ V REÁLNÉM ČASE

a) Principy dispečerského systému řízení
b) Integrovaný a počítačem podporovaný systém řízení provozu strojů
s využitím technologie GPS a precizních technických systémů
c) Řídící systémy a strategie pro řízení technologických procesů v reálném čase

a) Principy dispečerského systému řízení

Dispečerský systém řízení

58
 = institucionalizace (organizační rámec) řízení v reálném čase prostřednictvím člověka

 Vývojové etapy a úkoly:

1. Běžný dispečink
• sběr informací evidenčního charakteru = svodná hlášení
• zajištění spojení
2. Dispečerská služba
• ad 1
• kvantitativní kontrola plnění hrubého nebo jemného rozvrhu
• koordinace vybraných činností
3. Dispečerský systém
• ad 2
• tvorba etalonu = hrubého rozvrhu = lhůtového plánu = harmonogramu
• příprava rozhodnutí = jemného rozvrhu
• vydání rozhodnutí a jeho realizace

 Technické zajištění:
1. Prostředky pro přenos informací
• radiotelefónní síť
• telefon, fax
• počítačová síť a internet
• vnější paměťová média a záznamníky
2. Prostředky pro zpracování informací
• podnikový server
• dislokované provozní PC propojené v síti
• mikropočítačové řídící systémy a vyhodnocovací jednotky
3. Prostředky pro zobrazování informací
• tiskárna, obrazovka
• dispoziční tabule
• mapa
• signalizační zařízení
4. Prostředky pro objektivizaci vstupních dat
• doklad, hlášení, záznamník, vnější paměťové médium
• agrolaboratoř, mikrometeorologická ústředna......

 Dispečerská dokumentace:
1. Roční a lhůtový plán - hrubý rozvrh
2. Podklady k řešení rozhodovacích situací
• programy pro automatizované zpracování technologických karet
3. Záznamníky (záznamy o změnovém řízení apod.)
4. Provozní řád = pravidla = harmonogram činnosti dispečerů a manažerů
• pravidelné relace předem dohodnuté struktury informací
• dispečerské porady

59
 b) Integrovaný a počítačem podporovaný systém řízení provozu
strojů s využitím technologie GPS a precizních technických
systémů

Integrovaný a počítačem podporovaný přístup s využitím technologie DGPS:

• času, operací
• materiálu a energie

c) Řídící systémy a strategie pro řízení technologických procesů

v reál. čase

Řízení výrobních procesů v reálném čase ⇒ realizace výrobních-technologických procesů

tak, aby bylo dosaženo plánovan. cílů. Přitom je rytmus řízení = cyklus řízení přizpůsob.

 1. Řízení výrobních procesů v reálném čase a otevřené smyčce znamená:

a) Vytvoření vzorového výrobního etalonu:
• výrobní postup -> lhůtový a roční operativní plán
b) Vytvoření informačního systému
• informace v místě vzniku a potřeby
• operativní evidence
c) Řízení průběhu výroby - výrobních procesů v reálném čase:
d) Příprava rozhodnutí -> zpřesnění lhůtového plánu (hrubého rozvrhu) na kratší období
= jemné rozvrhování
e) Realizace rozhodnutí:
• sledování a kontrola průběhu výrobních operací a plnění výrobních úkolů
• korekce odchylek od výrobního etalonu = jemného rozvrhu==>
• koordinace činností pracovníků

60
 • zajištění ZM, PM a energií
• zajištění využití strojů a jejich provozuschopnosti
• koordinace a vytěžování mezioperační (technologické) dopravy

—>Počítačem podporované řízení prostřednictvím člověka =

• dispečerský systém řízení,
• automatizované zpracování technologických karet,
• jemné rozvrhování (součást zpracování karet).

 2. Řízení výrobních (technologických) procesů v reálném čase a uzavřené smyčce

= Automatické řízení
• autonomní mikropočítačové řídící systémy IN-LINE
• mikropočítačové řídící systémy s vazbou na nadřazený výpočetní systém
OFF+ON-LINE + IN-LINE
a) Úkoly:
• sběr dat snímači - čidly
• přenos dat
• vypracování povelů na základě řídící strategie
• realizace povelů akčními členy
b) Oblasti použití:
• Mobilní stroje = palubní počítače
• monitorování hlavních činností
• sledování pracovního nasazení
• optimalizace pracovního režimu
• Stabilní stroje, přístroje a zařízení
• NC stroje - řízení pracovního režimu
• diagnostické přístroje
• automatické váhy s výstupem dat
• mikrometeorologické ústředny
• agrolaboratoř
• přenosné přístroje - měření fyzikálních veličin s vyhodnocením
• Strojní linky - řízení úseků technologického procesu
• skleníky, závlahy, posklizňová úprava a skladování
• přípravny krmiv a krmných směsí
• dojení, krmení, stájové prostředí, odkliz výkalů, sběr vajec
• čerpání a evidence PHM

c) Technické zajištění:
• centrální členy = klasické regulátory nebo mikropočítačový řídící systém
• snímače
• akční členy
• informační systém a ovladače

d) Programové zajištění
• 1. Monitor = obslužné fce + komunikace s uživatelema nadřazeným počítačem
• 2. Aplikační program

61
 = . analýza technologického procesu + tvorba řídící strategie:
• programování
• implementace

Tvorba řídící strategie

1. Schéma vazeb

2. Metodický postup

a) Stanovení cílů
• co a jak řídit = kritéria + měřítka = etalon
• monitorovat
• stabilizace stavu (regulace na konst. hodnotu)
• automatické spouštění a odstavování
• optimalizace technologického procesu
• spojení s prostředím
• operátor
• proces
• nadřazený výpočetní systém
• zobrazovací zařízení

b) Určení hlavních technologických faktorů

* X - výstupní informace = povely
* Y - vstupní data = čidla = fyzikální veličiny
* - datová základna = omezovací konstanty, toleranční pole, archiv
* T - operaátor transformace = řídící strategie => model procesu, algoritmus řízení

17. LOGISTIKA A JEJÍ UPLATNĚNÍ V PRAXI

a) Definice logistiky a faktory podmiňující rozvoj logistiky

62
 b) Cíle podnikové logistiky a výkonové ukazatele
c) Principy řízení materiálových toků
d) Logistika v dopravě

a) Definice logistiky a faktory podmiňující rozvoj logistiky:

Definice logistiky:
Nauka o integrálním řízení (plánování, koordinaci, synchronizaci a optimalizaci) veškerého
materiálového, informačního a finančního toku s cílem uspokojit zákazníka výrobky nebo
službami v požadované jakosti, množství, místě, čase a s minimálními logistickými náklady
(perfektní dodávka)

LOGOS – slovo, řeč, rozum, počítání

15. až 16. století – logistika jako praktické počítání s čísly

Historický vývoj logistiky:

Armáda -> doprava -> obchod -> výroba -> služby.

Definice logistiky:
Faktory podmiňující rozvoj logistiky:
trh odběratele, převaha nabídky nad poptávkou, konkurence, výpočetní a komunikační
technika, globalizace trhu.

Podíl logistických nákladů na obratu:

Potravinářství (35%), chemie (26%), papírenský průmysl (20%), strojírenství (15%).

Rozdělení logistických nákladů:

Přeprava (35%), vyřizování zakázek (25%), skladování (25%), vázaný kapitál (15%).

b) Cíle podnikové logistiky a výkonové ukazatele:

Strategický cíl logistiky:

• vnější - orientace na zákazníka
• vnitřní - minimalizace nákladů

Cíle podnikové logistiky:

Starý přístup - hospodárnost, množství, výrobky, jakost, čas - trh dodavatele
Logistický přístup - výrobky (služby), jakost, čas, množství, hospodárnost - trh zákazníka

Výkonové ukazatele:
Nákup - počet objednávek za určité období, průměrný počet nesplněných objednávek, náklady
na objednávku, počet dodávek zboží za určité období, stupeň úplnosti dodávky, velikost
dodací lhůty, počet nákupních míst (dodavatelů), počet zpožděných dodávek, průměrná doba
zpoždění dodávek, náklady na manipulaci v příjmu a výdeji zboží.
Doprava - počet tras, počet ujetých km, počet dopravních prostředků a pracovníků v dopravě,
dopravní náklady, stupeň využití dopravních prostředků, náklady na tkm, průměrný čas oprav,
výskyt škod (ztrát), dodržování termínů, podíl dopravních nákladů na výrobních nákladech.

63
Sklad - struktura zásob, počet skladovaných položek, obratová zásoba, pojistná zásoba,
průměrná zásoba, plocha skladu, kapacita a technologie skladu, stupeň využití kapacity
skladu, průměrné náklady na skladové místo, počet chyb při vychystávání, množství
nedodaných objednaných položek, rychlost a doba obratu, ztráty
Plánování a výroba - počet zadávaných zakázek, velikost sortimentu výroby, náklady na
zpracování výrobní zakázky, pracnost výroby, průběžná doby výroby, průběžná doba zakázky,
rozpracovanost, kapacita strojů a zařízení, stupeň využití výrobního zařízení, doba
přestavování, seřizování a údržby, průměrná čekací doba výrobního zařízení, průměrný stav
zásob (v příjmu, výrobě a expedici), náklady na plánování a řízení výroby, podíl
nepoužitelných zásob.
Prodej - počet zákazníků, průměrný obrat na zákazníka, počet skladovacích stupňů,
vzdálenost mezi sklady, dodací lhůty, dodržování termínů, spolehlivost dodací lhůty, rychlost
obratu hotových výrobků.
Úroveň dodavatelských služeb
Logistické náklady, Zisk

c) Principy řízení materiálových toků

• tlačný systém (push) • tažný systém (pull)
- operace a zásoby řízeny centrálně, - tok od odběratele,
- plánovaná potřeba, - podle okamžitých potřeb pracoviště,
- zadání výrobní dávky pro 1. pracoviště, - materiál je vtahován,
- materiál je tlačen - operativní plánování na poslední operaci,
- často až nadbytek zásob. - vyrobím pouzdro, co spotřebuji,
- JIT, KANBAN.

d) Logistika v dopravě (viz Servisní logistika)

Výkonové ukazatele logistiky v dopravě:

- počet tras,
- počet ujetých km,
- počet dopravních prostředků a pracovníků v dopravě,
- dopravní náklady,
- stupeň využití dopravních prostředků,
- náklady na tkm, průměrný čas oprav,
- výskyt škod (ztrát),
- dodržování termínů,
- podíl dopravních nákladů na výrobních nákladech.

18. PROVOZ STROJŮ A PRACOVNÍCI

64
 a) Faktory působící na zvyšování výkonnosti pracovníků
b) Režim práce a odpočinku ve vztahu k výkonnosti pracovníka (během věku, směny, vazba
na pracovní prostředí a uspořádání pracoviště)
c) Pracovních studie a normování ve výrobě

a) Faktory působící na zvyšování výkonnosti pracovníků

Podmínky vysoké výkonnosti pracovníků
• konstrukce strojů a zařízení by měla odpovídat antropometrickým údajům
• řešení (uspořádání) pracovišť a staveb by mělo odpovídat požadavkům na hygienu
práce

• režim práce a odpočinku by měl odpovídat fyziologickým a psychickým

zákonitostem lidské činnosti
• měl by existovat vhodný systém motivace trvale podněcovaný managementem
podniku (motivace→úsilí →výkon→odměna→uspokojení
Motivace – hmotná (zaměstnanecký vztah, pronájem, soukromé vlast.)
- nehmotná (Maslowa pyramida potřeb – fyziolog. potřeby→potřeb.
bezpečí →společenská potř. →potřeba uznání →potřeba seberealizace)

b) Režim práce a odpočinku ve vztahu k výkonnosti pracovníka

(během věku, směny, vazba na pracovní prostředí a uspořádání
pracoviště)
• existuje závislost mezi výkonností pracovníka a věkem

15-20 - učení
20-25 - pomocné práce
25-35 - plná pracovní síla
35-45 - nejvyšší výkonnost
45-55 - zkušenosti
55-65 - údržbářské práce
65-75 - důchod, příležitostné práce
• existují výkyvy výkonnosti pracovníka během směny (dne)-> režim práce
a odpočinku

65
 • režim práce a odpočinku během týdne a roku - závisí na charakteru výroby
(zemědělství, nepřetržité provozy...) a bývá součástí operativních plánů

Uspořádání pracoviště včetně konstrukce strojů

 pracovní poloha
• požadovaná síla do 5O N - vsedě
• požadovaná síla 50-100 N - kombinace - optimum
• požadovaná síla nad 100 N - vstoje
 zorné podmínky
• vsedě

• vstoje + kombinace vsedě,

vstoje

 ;manipulační prostor - prostorové

umístění

 počet sledovaných veličin při práci a náročnost jejich vyhodnocování

v reálném čase => monitorovací systémy a automatické řízení TP
 řešení dalších zařízení majících vliv na výkonnost pracovníků, tj. např.:
• sedačka u traktoru
• kabina mobilních strojů
• schody, zábradlí
• umístění nářadí
• návaznost pracovišť obsluhovaných jedním pracovníkem
• umístění překážek apod.

66
Pracovní prostředí (hygiena práce)
 osvětlení – 90% informací je získávána zrakem , (lx = lm/m2)
ČSN 360035
• Hrubá práce (většina zemědělských prací, sklady...) 50-100
• Středně jemná práce (náročnější pracoviště..) 100-300
• Jemná práce (čtení, psaní, kancelářeké práce, práce u soustruhu...) 300-1000,
• Velmi jemná práce (rýsování..) 500-1500
 barevná úprava
• jako prostředek signalizace
• červená - stát, výstraha, tlačítka pro zastavení, hasicí přístroje
• žlutá - pozor překážky, hrany
• zelená - bezpečí (nouzové východy, místa první pomoci)
• modrá - informace (kde jsou dílny apod.)
• oranžová - akutní nebezpečí (výbuch, požár..)
• jako psychologický účinek
• červená - vzrušuje
• zelená - uklidňuje
• černá - budí dojem vysoké hmotnosti
• bílá - budí dojem malé hmotnosti
• modrá, fialová - budí dojem chladu
• červená, žlutá, oranžová - budí dojem tepla
==> - pro namáhavou fyzickou činnost je vhodná
zelená a modrá
- pro intenzívní duševní činnost je vhodná
červená a žlutá
 Hluk
• pohoda do 65 dB
• škodí nad 80 dB
• ohluchnutí a možnost úmrtí nad 150 dB
Př.: Traktor způsobuje cca 80 dB
 vibrace
• celé tělo, záda, srdce, páteř 4-6 Hz
• hlava, krk - 20-30 Hz
• oči 40-100 Hz
• ruce, paže 2-5 Hz
• břicho 2-3 Hz
• žaludek, ledviny 6-8 Hz
• 0,5-1,3 Hz způsobuje mořskou nemoc
 Ovzduší
• teplota 14-18 C při těžké práci
18-22 při lehké práci
 výměna vzduchu a proudění
• proudění vzduchu do 0,2 m/s
 obsah škodlivin ve vzduchu, zejm. kysličníku uhličitého
• obsah kysličníku uhličitého do 0,01 %

67
 Zpomalení/zrychlení
2
• do 0,3 m/s
 relativní vlhkost
vlhkost vzduchu 40 – 70 %

c) Pracovních studie a normování ve výrobě

Pracovní studie
• Časové pracovní studie
Určování pracnosti pracovních operací, tj. základ normování. Vyplývá z nich následně
potřeba pracovníků a výrobního zařízení a úkolová mzda.
• Pohybové pracovní studie
Studie uspořádání pracoviště tak, aby bylo co nejméně neproduktivních pohybů při
výkonu pracovní činnosti.
• Silové
Studie vynakládání energie vzhledem k uspořádání pracoviště a vybavení pracoviště
pomocnými prostředky

19. PROVOZ STROJŮ A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

a) Definice a principy
b) Environmentální management

68
 c) Směrnice EMAS a IPPC
a) Definice a principy

Základní pojmy
Příroda - je všechno to, co je aniž na tom člověk něco měnil
Člověk - je součástí přírodních souvislostí, ale jeho existenční způsob se jimi
nevyčerpává, tj. existuje svět přírody a kultury.
Výroba - z pohledu člověka a přírody znamená:
• spotřebu materiálu a energie (čerpání zdrojů)
• odpad prvotní a druhotný
• znečištění prostředí
Prostředí - je vše to, co nás obklopuje
Fyzická existence nezávislá na člověku:
• voda
• vzduch
• země
Existence závislá na člověku:
• práce
• odpočinek
Vývoj vztahu člověka a přírody
1. Etapa - převaha přírody nad člověkem
• instinkty
• reflexy
• bezpečný odhad
2. Etapa - agrární fáze lidské historie (až do 18. stol.)
• vyvážený vztah mezi přírodou a kulturním dílem člověka
• přirozeně (zdravě, rozumně, správně) vyrobené látky
a předměty se nenásilnou cestou vrací do přírody
3. Etapa - proniknutí a podmanění přírody k autonomním lidským cílům ->
industrializace
• do jisté míry nepřirozený vztah
• chápání přírody jako zdroje energie a materiálu
• nepřirozeně vyrobené látky a předměty se těžko vrací do přírody
Založení "Římského klubu" 1968
- Hranice (meze) růstu (1972) - dosažení stavu globální rovnováhy (úroveň
1975, kapitál 1980, spotřeba 1/8 1980, znečištění 1/4 1970)
- Strategie přežití (1974) - organický růst, tj. diferencovaný vývoj různých částí
světového systému, jehož výsledkem bude vyrovnaný růst celého lidstva
- Přetvořit mezinárodní řád (1976)
- Konec věku plýtvání (1976)
- Cíle pro lidstvo (1977)
- Učení nemá hranic (1979)
- Třetí svět - tři čtvrtiny světa (1980)
- Dialog o bohatství a blahobytu (1980)
- Cesty vedoucí k budoucnosti (1980)
Z uvedených publikací Římského klubu a celkového vývoje vyplývá, že:

69
 • existuje konečnost přírodních zdrojů
• existuje vysoký stupeň znečištění životního prostředí a nutnost ochrany
• po Černobylu 1986 byla oficiálně uznána existence světové ekologické krize

b) Ekologický management
= řešení konfliktu mezi ekonomickým růstem a požadavky prostředí, tj. výrobou
a prostředím
• Ekonomický růst znamená
• zisk, rentabilita
• konkurenceschopnost
• produktivita
• volné možnosti spotřeby
• růst výroby
• pracovní místa (zaměstnanost)
• Růst výroby znamená
• spotřeba surovin -> těžba a devastace krajiny
• spotřeba energie -> těžba a devastace krajiny a znečišťování
• odpady -> devastace krajiny, znečišťování
• hluk -> škodlivé účinky na člověka
• znečišťování ovzduší, vody a půdy
Př.: Zemědělství ČR spotřebovává ročně cca 450.000 t
nafty tj.:29.900 t CO 7.900 t HC
28.500 t NO 3.150 t C
x
• porušení rázu a biologické rovnováhy
• Požadavky prostředí znamenají
• šetření zdroji surovin a energie
• zachování přírody a přirozeného života
• ochrana proti znečišťování vody, vzduchu a půdy
• odstraňování hluku
• kontrola odpadů
• zachování přírodních rezervací a rekreačních oblastí
• vhodné prostředí na pracovišti a jinde
• Řešení konfliktu mezi ekonomikou (výrobou) a prostředím znamená
1. V nadpodnikové sféře
• zvyšování uvědomění a změna sortimentu potřeb
• regulace cenou, dotacemi a pokutami
• regulace zákonem
• změna sortimentu energetických zdrojů
2. V podnikové sféře
• volba a vývoj takových technologií, které:
• šetří materiál a energii
• mají minimální nebo nulové odpady
• neznečišťují vodu a ovzduší
• neznečišťují a nedevastují půdu (utužení, znečištění, zaplevelení)

70
 • odstraňují hluk a celkově vytváří příjemné pracovní prostředí
• vylepšování stávajících technologií a dodržování technologické kázně
• regulace a seřízení motorů
• respektování principu dostatečnosti
• recyklace odpadů jako doplňková nebo vedlejší výroba . např. granule z igelitových
pytlů, mycí rampy, čističky vody......)
• výroba ekologických výrobků, zejm. potravin, pracích prostředků apod.
• motivace lidí (morální a finanční)
• Ekologický management nutno respektovat při:
• volbě podnikatelského záměru v konkrétní lokalitě
• projektu, přípravě a realizaci (operativním řízení) výrobních procesů

c) směrnice EMAS a IPPC

(Eco Management Audit Schéma)
- systematické začlenění péče o životní prostředí do podnikatelské strategie podniku
- enviromentální parlament nedílnou součástí celého podniku zpravidla v kombinaci
manag. jakosti a enviromentu nebo jakosti a enviromentu a bezpečnosti práce a
ochrany zdraví
- norma ISO 14001:1997

Akreditace
1. Program EMAS je otevřen všem organizacím (nepovinný, dobrovolný)
2. Pro zaregistrováni do prog. EMAS dojde k proceduře akreditace a každoroční deklaraci,
popř. kontrole dodržování zásad enviroment. Managementu
3. Akreditace v ČR provádí Český institut pro akreditaci, dále existuje Rada EMAS a
agentura EMAS
4. akreditovaný podnik je registrován a může užívat LOGO – podpora
konkurenceschopnosti, zejména na vyspělých trzích.

IPPC – směrnice
1. zavádění směrnice IPPC je povinné pro vyjmenované kategorie průmyslových podniků a
zemědělství
2. jedná se o získání integrovaného povolení používat tzv. BAT
Best – nejúčinnější z hlediska ochrany ŽP
Available- je k dispozici za ekonomicky a technicky přijatelných podmínek
Technique – používá techniku
3. V zemědělství musí jmenované podniky tato povolení získat do 30.10.2007 jinak pokuty
nebo zákaz provozu

71
 20. Informační technologie v řízení provozu strojů
a) Informační technologie pro oblast strojové techniky na bázi internetu
b) Systémy pro optimalizaci struktury výroby, hodnocení výrobních technologií
a využití strojů
c) Systémy pro sledování a hodnocení provozu strojů
d) Systémy pro řízení skladového hospodářství
e) Geografické informační systémy a jejich využití při řízení provozu strojů
f) Obchodní systém firmy zabývající se prodejem a servisem strojů

a) Informační technologie pro oblast strojové techniky na bázi internetu

Výzkumný ústav zemědělské techniky (vúzt – www.vuzt.cz)

Jde o internetový portál, který funguje jako poradenský a informační systém pro oblast
zemědělské techniky.
VÚZT
Zabývá se:
- výzkumem – vývojem – výrobou – poradenstvím.
Tvoří jej obory:
- Obor technologických systémů pro produkční zemědělství,
- Obor energetiky a logistiky technolog. systémů a využití biomasy k nepotravinář. účelům,
- Obor ekonomiky zemědělských technologických systémů,
- Obor ekologie zemědělských technologických systémů,
- Obor vnějších a vnitřních služeb,

VÝZKUM
Rozebírá informuje o svých činnostech v jednotlivých oblastech:
- Projekty – výsledky – mezinárodní činnost – poradenství – publikace.

PORADENSTVÍ
Podává různá doporučení v oblatech:
- rostlinné a živočišné výroby, energetiky, ekologie a ekonomiky.
Informuje o zemědělské technice:
- STROJE – výpočty pro malotraktory, rozmetadla, traktorové nakladače,…
- SOUPRAVY – výpočty pro zpracování půdy, hnojení, setí a sázení,…
- NORMATIVY – např. pro spotřebu PH a energií pro setí, sázení, hnojení,…
- FIRMY – informace o jednotlivých firmách dle typu služeb (obchod, servis a opravy,
výroba, poradenství,…)

EXPERTNÍ SYSTÉMY
- VÝPOČTY – ekonomické vyhodnocení provozu strojů.

PUBLIKACE
- Různá technologická doporučení, metodiky a publikace v oblastech (rostlinné a živočišné
výroby, energetiky, ikonologie a ekonomiky).

72
 b) Systémy pro optimalizaci struktury výroby, hodnocení výrobních
technologií a využití strojů

TechConsult
Počítačový poradenský systém pro oblast zemědělské strojové techniky.
- Slouží pro všeobecnou informovanost veřejnosti o nabídce techniky.
- Výpočet technicko-ekonomických ukazatelů nutných k hodnocení techniky a s tím
související návrh forem pořízení (vlastnictví, pronájem, služby).
- Strategie ročního využití, prognózování, vývoje nákladů, výnosů a zisku, ceny práce a
návratnosti investice.
- Při optimalizaci struktury a obnovy stroj. Parku (navrhne vhodnou kombinaci linky a
vypočte její nutné využití).
- Systém opatřen souhrnem normativů týkajících se pracovních operací, zákonných předpisů
pro výpočet pojištění, odpisů,…
Tvoří jej:
- KATALOG STROJŮ A ZAŘÍZENÍ + údaje o nich,
- EKONOMICKÉ ÚVAHY,
- POTŘEBA STROJŮ,
- OBNOVA STROJŮ.

PC systém na řízení údržeb

Záznamy o všech údržbách všech udržovaných objektů:
- datum, druh údržby, pracnost údržby, odpovědný pracovník údržby, náklady na údržbu,…
Výhody:
- výrazně zpřehlední dokumentaci o údržbách, plánování údržeb dle používání jednotlivých
strojů.
Nevýhody:
- ne všichni pracovníci údržby mají dostatečné znalosti v oblasti MS Office,…

+ programy WITNESS (simulační modely organizace a optimalizace výrobních procesů)

c) Systémy pro sledování a hodnocení provozu strojů

- něco z otázky 20 b)
Otázka 6 – Výkonnost strojního výrobního zařízení:
- výkonové ukazatele, výkonnost denní, hodinová, sezónní a roční (analýza činitelů),
- výkonnost dopravních souprav.
!!!Otázka 7 – Ukazatele pro hodnocení provozu strojů!!!:
- členění ukazatelů,
- analýza nákladů na provoz stroje,
- spotřeba živé a mechanické práce,
celkové a měrné investiční náklady na stroj vztažené k procesu.

Pro všechny výše uvedené ukazatele a parametry lze například za pomoci programu MS Excel
vytvořit databázi, ze které lze provádět různé analýzy, sestavovat tabulky a grafy pro možnost
porovnání údajů v jednotlivých obdobích. Výstup z takového systému slouží jako zpětná
vazba a možnost kontroly sledování jednotlivých výkonových parametrů a hodnocení provozu
strojů.

73
 d) Systémy pro řízení skladového hospodářství

Nedostatky v řízení zásob NDM způsobují:

• celkovou vysokou hodnotu skladovaných zásob,
• vysoký podíl neprodejných, neefektivních položek,
• nedostatečnou zásobu obrátkových dílů,
• zvýšení nákladů na skladování,
• zvýšení nákladů na objednávání,
• časté využívání expresních objednávek.
Základní principy řízení zásob NDM:
• v případě plánované údržby a oprav jsou zásoby NDM řízeny tažnými způsoby na
principu závislé poptávky – systémy KANBAN, JIT, MRP,
• v případě údržby a oprav po poruše jsou zásoby ND řízeny tlačnými způsoby na
principu nezávislé poptávky – objednací systémy, ABC analýza, prognózování.
Plánování a řízení zásob NDM:
• je jedním z klíčových prvků správné funkce údržby a servisu strojů a zařízení
• zásobování nemůže správně fungovat bez moderního informačního systému, který
tento proces efektivně řídí
• systém řízení zásob NDM by měl umožňovat:
- komplexní analýzu zásob NDM,
- elektronické vyhledávání NDM,
- objednávání NDM.
Požadavky na řízení zásob NDM:
• přehledná evidence a detailní informace o skladovaných NDM (aktuální stav zásob,
historie výdejů NDM, požadavků na NDM, struktura strojů a zařízení, náhrada jiným
NDM apod.),
• elektronické zasílání objednávek NDM,
• subsystém fakturace NDM,
• podpora komplexní analýzy zásob NDM (optimalizace struktury, množství, strategie
řízení zásob NDM, vyhodnocování efektivity skladu apod.),
• propojení s ostatními programy údržbářského útvaru (elektronický katalog NDM,
informace o proudech poruch a obnov, diagnostické programy upřesňující požadavky
na NDM, programy opravárenských postupů specifikující požadavky na NDM,
finanční programy atd.)
• on-line připojení na globální informační síť dodavatelů NDM (zjišťování technických
informací ohledně NDM, jejich dostupnosti apod.),
• kompatibilita s ostatními spolupracujícími systémy aj.
A. Plánovaná údržba - řízení zásob NDM
• MRP - metoda plánování závislých požadavků
• Zabývá se čtyřmi základními otázkami:
1 Co budeme opravovat (plán údržby, zarážek apod.)?
2 Jaký NDM potřebujeme k tomu, abychom to opravili (stanovení hrubé potřeby NDM
na základě technických, inspekčních a diagnostických prohlídek)?
3 Jaké NDM máme na skladě (volné zásoby na skladě)?
4 Jaké a kolik NDM musíme nakoupit a/nebo vyrobit (čisté požadavky)?
B. Údržba po poruše - řízení zásob NDM
• stanovit sortiment NDM, který bude držen na skladě
• stanovit velikost dávky na doplnění skladu
• stanovit velikost pojistné zásoby
• stanovit výši objednací (signální) hladiny

74
 • zvolit správný objednací systém

Struktura informačního systému řízení zásob NDM:

A. Modul evidence položek
B. Objednávkový modul
C. Modul komplexní analýzy zásob
D. Modul fakturace NDM

75
 e) Geograf. informační systémy a jejich využití při řízení provozu strojů

Ke stanovení polohy soupravy v přesném okamžiku slouží systém GPS (Global

positioning system) – globální polohový systém, často nazývaný globální navigační
systém, založený na činnosti satelitů. Tento systém využívá sítě 24 amerických družic
s dobou oběhu 12 hodin. K měření vzdálenosti se využívá minimálně 4 družic. Protože
tyto družice byli určeny k vojenským účelům, byly opatřeny zařízením na rušení, které
způsobuje umělou chybu. Tím se přesnost signálu snižuje. K odstranění této chyby jsou
budovány tzv. referenční stanice, které toto měření podstatně zpřesňují a má zkratku
DGPS. Pracuje s odchylkou 1 až 5 m.

Příklady použití GPS: Precizní zemědělství, při řízení prácí stavebních strojů, sledování a
navigace nákladních automobilů…..,

f) Obchodní systém firmy zabývající se prodejem a servisem strojů

76
 CHYBĚJÍCÍ OTÁZKY

11. ŘÍZENÍ TECHNICKÉHO ROZVOJE V PODNIKU

b) Ekonomika technického rozvoje (tam je naznačeno, jak postupovat).

17. LOGISTIKA A JEJÍ UPLATNĚNÍ V PRAXI

d) Logistika v dopravě (něco málo jsem vymyslel).

20. INFORMAČNÍ TECHNOLOGIE V ŘÍZENÍ PROVOZU

STROJŮ (TADY FAKT NEVÍM)
e) Geografické informační systémy a jejich využití při řízení provozu strojů
f) Obchodní systém firmy zabývající se prodejem a servisem strojů

77