Teorie Zasob Kniha

6 Teorie zásob
6 Teorie zásob
Studijní cíle
• poznat funkci zásob v podniku a jejich základní druhy klasifikace,
• seznámit se základními systémy řízení zásob,
• umět charakterizovat náklady spojené s pořízením, udržováním a nedostatkem
zásob,
• získat přehled o jednotlivých modelech zásob,
• dokázat aplikovat základní statické a dynamické modely zásob.
Klíčová slova
Funkce zásob, funkční členění zásob, obratová zásoba, pojistná zásoba, diferencované
řízení zásob, systémy řízení zásob, Q-systém, P-systém, systém dvou zásobníků,
náklady na pořízení zásob, náklady na udržování a skladování zásob, náklady
z nedostatku zásoby, statický model, dynamický model, víceproduktový model,
optimální velikost dodávky, cenová degrese, interval nejistoty, pojistný faktor.
Požadované vstupní znalosti

Znalost elementárních statistických metod – míry polohy, variability, počet
pravděpodobnosti.
Časové požadavky ke studiu

Jedná se o komplexní text, jehož studium zabere nejméně 30 hodin Vašeho času.
6.1 Význam zásob pro podnik

Oblast zásob a zásobování je důležitou oblastí hospodaření a výroby, neboť výše
kapitálu vázaného v zásobách se pohybuje v průměru okolo 16 % celkových pasiv u
výrobních podniků a okolo 20 % u obchodních podniků (Sixta a Žižka, 2009, s. 61).
Náklady na držení zásob pak představují 20 % až 35 % jejich nominální hodnoty (Chase
a Aquilano, 1995, s. 546, Kubát, 2001, s. 16). Tyto zdroje jsou svým způsobem
zmrazené a nepřinášejí užitek. Je tedy zřejmé, že i relativně malé snížení zásob může
znamenat významný ekonomický efekt pro podnik. Ovšem na druhé straně nedostatek
zásob vede ke ztrátám, není-li podnik schopen uspokojit poptávku zákazníků.
Uveďme si některé z příčin vzniku a existence zásob, které vyplývají z funkcí, které
zásoby v podniku plní:
1) GEOGRAFICKÁ FUNKCE ZÁSOB

• umožňují místní odloučení výroby a spotřeby a optimální lokalizaci
výrobních kapacit z hlediska zdrojů surovin, energií, pracovníků.
2) VYROVNÁVACÍ A TECHNOLOGICKÁ FUNKCE ZÁSOB
© Miroslav Žižka, 2013

6 Teorie zásob
• zabezpečují plynulost výrobního procesu (např. zásoby nedokončené výroby

mezi jednotlivými výrobními operacemi),
• odstraňují kapacitní nesoulad mezi výrobou polotovaru a jeho spotřebou v
navazujících výrobních operacích,
• umožňují zhromadňování výroby (výrobu v ekonomicky výhodné velikosti
výrobní dávky),
• překlenují časové kolísání výroby a spotřeby (zemědělství, sezónní zboží),
• vznikají jako důsledek zvláštnosti přepravy od dodavatele k odběrateli
(doprava, až na výjimky, není spojitá. Často jsou výrobky dodávány ve
velkých zásilkách při nízkých jednotkových nákladech.),
• do jisté míry eliminují nepředvídatelné výkyvy v poptávce nebo poruchy při
doplňování zásob.
3) SPEKULATIVNÍ FUNKCE ZÁSOB

• vytváření rezerv při snížení ceny, před předpokládaným zvýšením ceny,
• dosažení mimořádného zisku vhodným nákupem za účelem výhodného
budoucího prodeje beze změny.
Přes výše uvedené a v podstatě přirozené funkce zásob, se lze v poslední době setkat se
stále rozšířenějším názorem, že zásoby jsou „zlem“ ve výrobě, které je nutno téměř
zcela eliminovat.
Negativní vliv zásob spočívá v tom, že váží kapitál, spotřebovávají další práci a
prostředky a nesou s sebou riziko znehodnocení, nepoužitelnosti či neprodejnosti.
Kapitál vložený do zásob potom chybí pro financování technického rozvoje, ohrožuje
platební schopnost podniku a snižuje jeho důvěryhodnost při jednání s obchodními
partnery, bankami apod.
Velikost zásob by měla být na jedné straně co nejmenší z výše uvedených důvodů, ale
na druhé straně co největší kvůli dostatečné pohotovosti dodávek. Je zřejmé, že obě
hlediska jsou protichůdná, a proto musíme mezi nimi volit určitý kompromis.
6.2 Klasifikace zásob

Zásoby lze členit podle mnoha hledisek (např. podle stupně zpracování, podle funkce v
podniku, podle použitelnosti).
Podle stupně zpracování se zásoby obvykle dělí do těchto skupin:

• výrobní zásoby (zejm. suroviny, základní, pomocné a režijní materiály,
paliva, polotovary a nakupované díly spotřebovávané při výrobě, náhradní
díly, nástroje, obaly a obalové materiály),
• zásoby rozpracovaných výrobků (polotovary vlastní výroby, nedokončené
výrobky),
• zásoby hotových výrobků (distribuční zásoby),
• zásoby zboží (výrobky nakoupené za účelem jejich prodeje).
Podíl jednotlivých složek zásob závisí do značné míry na předmětu podnikání. U

“zdravého” výrobního podniku představují zásoby nakupovaných materiálu v průměru

6 Teorie zásob
zhruba 30 % celkových zásob, zásoby rozpracované výroby tvoří 40 % a zásoby

hotových výrobků a nakupovaného zboží 30 % celkových zásob (Uhrová a Debnár,
2002, s. 39).
Výše uvedené členění zásob je do značné míry totožné s klasifikací podle postupů
účtování pro podnikatele a účtové osnovy v ČR:
• nakupované zásoby
 skladovaný materiál (suroviny, resp. základní materiál, pomocné látky,
provozovací látky, náhradní díly, obaly, drobný hmotný majetek),
 skladované zboží,
• zásoby vlastní výroby (nedokončená výroba, polotovary vlastní výroby,
výrobky, zvířata).
Pro účely operativního řízení zásob nás však více bude zajímat funkční členění zásob,
kde rozlišujeme:
Běžnou (obratovou) zásobu, kterou se rozumí ta část zásob, která kryje potřeby
(požadavky na výdej) v období mezi dvěma dodávkami. Její stav v průběhu
dodávkového cyklu kolísá, jak ukazuje obr. 6.1. Při výpočtu proto obvykle uvažujeme
průměrnou běžnou zásobu ( xb ).
V případě, že se velikosti jednotlivých dodávek xi příliš neliší (týká se typicky Q –

systému řízení zásob), lze k přibližnému určení průměrné obratové zásoby použít vztah
(6.1).
x
xb ≈ , kde (6.1)
2
1 n
x= ∑ xi
n i =1
(6.2)
V případě nestejných velikostí dodávek xi (týká se typicky P – systému řízení zásob)

musíme ovšem pro výpočet průměrné obratové zásoby použít vztah (6.3).
∑x 2
i
xb = i =1
n (6.3)
2∑ xi
i =1
Pojistnou zásobu (xp), která má tlumit náhodné výkyvy jednak na straně vstupu (ve
velikosti a intervalu dodávek) a jednak na straně výstupu (ve velikosti a intervalu
čerpání ze zásoby).
Zásobu pro předzásobení, která má vyrovnávat předpokládané větší výkyvy na vstupu

nebo na výstupu (při silně sezónní výrobě či spotřebě, v případě dovolených u
dodavatele, očekávaných potíží u dodavatele či v dopravě).

6 Teorie zásob
Vyrovnávací zásobu, která je určena k zachycování nepředvídatelných okamžitých

výkyvů mezi navazujícími dílčími procesy. Vytváří se např. před úzkoprofilovými či
drahými stroji, u podvěsných dopravníků a u válečkových tratí.
stav
zásob
1. cyklus 2. cyklus v - tý cyklus

bod
objednávky
x xmax
xb .........
xo
xp
tc tp čas
T
Obr. 6.1: Časový průběh stavu vybraných druhů zásob

Zdroj: SYNEK, M. aj., Manažerská ekonomika, s. 231
Výše uvedené čtyři skupiny zásob se někdy také označují jako rozpojovací zásoby,
neboť „rozpojují“ materiálový tok mezi jednotlivými články logistického řetězce, které
tím získávají určitou nezávislost, což usnadňuje řízení.
V podniku se mohou vyskytovat i další funkční druhy zásob:
Zásoba strategická (příp. havarijní), která má zajistit přežití podniku při

nepředvídaných událostech, jako je např. krytí potřeb firmy při kalamitách v
zásobování, při stávkách, konfliktech apod.
Zásoba spekulativní, která se utváří za účelem dosažení mimořádného zisku vhodným

nákupem (při dočasném snížení ceny, před předpokládaným zvýšením cen, v případě
nákupu za účelem nikoli spotřeby, ale výhodného budoucího prodeje beze změny).
Technologická zásoba vzniká např. tehdy, byl-li již proces výroby ze strany výrobce
ukončen, ale výrobek ještě není schopen plnit své ekonomické poslání, tj. uspokojovat
příslušnou potřebu, neboť před použitím vyžaduje ještě jistou dobu skladování (např.
vysychání dřeva, zrání sýrů, fixace barviva).
Podle použitelnosti se rozeznávají zásoby použitelné a nepoužitelné.
Do použitelné zásoby patří položky, které se běžně spotřebovávají či prodávají. Tyto

položky jsou předmětem „normálního“ řízení zásob.
Nepoužitelná zásoba zahrnuje položky s prakticky nulovou spotřebou, u nichž je

nepravděpodobné, že budou moci být v podniku normálně využity pro budoucí výrobu,
resp. prodány obvyklými distribučními cestami za normální cenu. Tato zásoba vzniká v
důsledku změn ve výrobním programu nebo po inovaci výrobků, popř. chybným
nákupním rozhodnutím či omylem v odhadu budoucí poptávky. Takové položky je

6 Teorie zásob
třeba buď prodat i za snížené ceny, nebo je odepsat. Jejich další skladování by zbytečně
vázalo skladový prostor a způsobovalo by neúčelné náklady.
Při řízení zásob je nutno sledovat několik základních úrovní zásob. Nejčastěji se
sledují:
Maximální zásoba (xmax), která představuje nejvyšší stav zásob, kterého je dosaženo v
okamžiku nové dodávky.
Minimální zásoba, která představuje stav zásoby v okamžiku před novou dodávkou. Je
dána součtem zásoby pojistné, technické (technologické) a havarijní. V některých
výrobních procesech tedy může být totožná se zásobou pojistnou.
Objednací zásoba (bod objednávky, signální zásoba, na obr. 6.1 označena xo), která
představuje takovou výši zásoby, při níž je nezbytné zajistit novou dodávku tak, aby
došla nejpozději v okamžiku, kdy skutečná zásoba dosáhne úrovně minimální zásoby.
Okamžitá zásoba, která bývá v praxi vyjádřena buď jako fyzická zásoba nebo dispoziční
zásoba.
Fyzická zásoba udává okamžitou velikost skutečné zásoby ve skladu (vychází ze

skladové evidence).
Dispoziční zásoba se rovná fyzické zásobě, zmenšené o velikost uplatněných, ještě

nesplněných požadavků na výdej a zvětšené o velikost již umístěných, ale dosud
nevyřízených objednávek na doplnění zásoby.
Průměrná zásoba, která v ideálním případě představuje aritmetický průměr denních

stavů fyzické zásoby za určité (zpravidla roční) období.
6.3 Diferencované řízení zásob

V praxi není možné, ani účelné, věnovat všem položkám zásob stejnou pozornost. Z
tohoto důvodu je třeba rozdělit skladové položky do několika skupin a ty řídit
diferencovaným způsobem. K vytipování nejdůležitějších položek zásob se nejčastěji
používá analýza ABC.
Analýza ABC (někdy ABCD) je založena na tzv. Paretově principu, který udává, že
velmi často zhruba 80 % důsledků vyplývá přibližně z 20 % počtu možných příčin (tzv.
pravidlo 80 : 20). V oblasti zásob to např. znamená, že malá část počtu položek
představuje většinu hodnoty spotřeby, nebo že velká část celkového objemu nákupu se
odebírá od poměrně malého počtu dodavatelů.
Z Paretovy zákonitosti vyplývá, že při řízení je třeba soustředit pozornost na omezený

počet nejdůležitějších objektů (např. skladových položek, dodavatelů), které mají
rozhodující vliv na celkový výsledek.
Východiskem pro uplatnění analýzy ABC je rozčlenění materiálových položek do tří

(ABC), čtyř (ABCD), popř. i více skupin. Podkladem pro analýzu je sestava položek

6 Teorie zásob
zásob seřazená sestupně podle hodnoty sledovaného statistického znaku (většinou

hodnoty spotřeby nebo prodeje) v analyzovaném období. Analyzované období by mělo
zahrnovat 12 nebo 24 měsíců. Kratší období může být zkresleno sezónními vlivy na
potřebu, v delším období dochází ke změnám ve výrobním programu podniku a údaje
ztrácejí vypovídací schopnost.
Kategorie A (velmi důležité položky, cca 80 % spotřeby nebo prodeje) – tyto položky
se sledují takřka denně. Optimální objednací množství a pojistná zásoba se pro ně
stanovují individuálně, co nejpřesněji a poměrně často se aktualizují. Tyto položky se
doporučuje objednávat v malých množstvích, ale poměrně často (Q-systém řízení
zásob).
Kategorie B (středně důležité položky, cca 15 % spotřeby nebo prodeje) – se sledují

podobně jako u kategorie A, ale méně často, méně intenzivně a pomocí jednodušších
metod. Velikost objednacích dávek i pojistná zásoba je zpravidla vyšší než u položek
kategorie A. U těchto položek se používá řídicí systém založený na objednávání v
pevných okamžicích (P-systém).
Kategorie C (málo důležité položky, cca 5 % spotřeby nebo prodeje) – jedná se o

běžný spotřební materiál nepatrné hodnoty. Zde se používá hrubý odhad objednacího
množství (podle průměrné spotřeby předcházejícího období), pojistná zásoba je
jednorázově stanovena spíše vyšší s cílem, aby tyto položky byly stále na skladě a
nemusely se objednávat příliš často. Používá se řídicí systém založený na objednávání v
pevných okamžicích (P-systém) nebo systém dvou zásobníků.
Někdy se ještě vyčleňuje zvlášť:
Kategorie D – obvykle obsahuje „mrtvé“, nepoužitelné položky zásob, které je potřeba

prodat i za sníženou cenu, nebo je odepsat.
Stupeň koncentrace spotřeby (prodeje) jednotlivých položek lze graficky znázornit

Lorenzovou křivkou (obr. 6.2).
100
95
kumul. hodnota spotřeby (%)
80
6
0
A B C
40
2
0
20 40 60 80 100
kumul. počet položek (%)
Obr. 6.2: Lorenzova křivka – závislost kumulované hodnoty spotřeby na počtu položek
Zdroj: COYLE, J.J., E.J. BARDI a C.J. LANGLEY, The Management of Business Logistics,
s. 210

6 Teorie zásob
6.4 Systémy řízení zásob

V případech, kdy spotřeba zásob je determinována absolutně, jsou frekvence
objednávek v a velikost objednávky x spolu vázány vztahem x = Q/v, kde Q je velikost
celkové spotřeby během daného období. Ve většině případů má však spotřeba zásob
pravděpodobnostní povahu. Výše uvedená závislost mezi frekvencí a velikostí
objednávek pak platí pouze pro střední hodnoty těchto veličin. V jednotlivých dílčích
obdobích dochází k náhodným odchylkám skutečné spotřeby od její střední hodnoty, a
tím ke kolísání skutečného stavu zásob kolem jejich očekávané hodnoty. Účinky
kolísání spotřeby na skutečný stav zásob je nutno vyrovnávat. Prakticky toho lze
dosáhnout buď měněním frekvence dodávek při konstantní velikosti objednávek, nebo
změnami velikosti objednávek při pevném intervalu mezi jednotlivými dodávkami.
Byly vyvinuty v podstatě dvě skupiny metod:
• Q-systémy,
• P-systémy.
Výhodou obou skupin metod je skutečnost, že případná chybná rozhodnutí lze v dalším
postupu napravit.
6.4.1 Q-systém řízení zásob
Q-systém (z angl. fixed-order quantity model) pracuje s pevnými velikostmi objednávek

a kolísání ve spotřebě vyrovnává změnami frekvence objednávek. Stanoví se výše
zásob, která má sloužit ke krytí poptávky během intervalu pořízení zásob (tzv. signální
úroveň zásob), a jakmile skutečný stav zásob dosáhne této úrovně, realizuje se nová
objednávka. Fungování Q-systému graficky znázorňuje obr. 6.3. Z tohoto obrázku je
patrné, že pojistná zásoba je zde součástí signální zásoby. Fyzická zásoba je kreslena
plnou čarou, dispoziční zásoba přerušovanou čarou.
stav
zásob Úroveň doplňování zásob
xo
tp tp tp
čas
to to
tc tc
Obr. 6.3: Q-systém řízení zásob
Zdroj: TER-MANUELIANC, A., Matematické modely řízení zásob, s. 90

6 Teorie zásob
Velikost objednávky (dodávky) se obvykle určí podle Harrisova-Wilsonova vzorce

(6.4).
2Qc p
xopt . = (6.4)
Tc s
Poněvadž se kolísání spotřeby projevuje ve změnách objednacího cyklu, není nutno

vytvářet pojistnou zásobu ke krytí náhodné zvýšené spotřeby během objednacího cyklu.
Stačí objednávat množství odpovídající střední velikosti spotřeby v daném období.
Bude-li běžná spotřeba vyšší, klesne skutečná zásoba na signální úroveň a dojde dříve k
realizaci nové objednávky. Tento princip automatické absorpce výkyvů ve spotřebě
však nelze uplatnit během intervalu pořízení zásob tp.
Proti výkyvům ve spotřebě během intervalu pořízení zásob se proto musíme zabezpečit
vhodně stanovenou pojistnou zásobou. V Q-systému nás tedy chrání pojistná zásoba
proti nepříznivým důsledkům vyšší spotřeby jenom během intervalu pořízení zásob.
Q-systém řízení zásob je považován za výhodný, je-li poptávka relativně rovnoměrná,

bez extrémních výkyvů. Tento systém se doporučuje pro dražší položky zásob (z
důvodu nižší průměrné zásoby ve srovnání s P-systémem a tím i nižších nákladů na
udržování a skladování zásob), pro velmi důležité položky zásob, u kterých si nesmíme
dovolit deficit zásoby (stav zásob je u Q-systému prakticky monitorován průběžně). Na
druhou stranu je řízení položek zásob Q-systémem administrativně náročnější.
6.4.2 P-systém řízení zásob
P-systém (z angl. fixed-time period model) spočívá v tom, že v předem pevně

stanovených objednacích termínech délky tk realizujeme objednávky obecně nestejné
velikosti. Jedná se vlastně o systém s periodickým sledováním stavu zásob. Při této
strategii je konstantní intenzita objednávek, ale liší se jejich velikost.
Velikost objednávky se určí podle vztahu (6.5).
x = (t p + t k ) p + x p − x d (6.5)
Velikostí jednotlivých objednávek vyrovnáváme kolísání skutečné spotřeby kolem její

střední hodnoty. Výhodou tohoto systému je, že nevyžaduje permanentní kontrolu stavu
zásob, stačí periodická kontrola zásob. Fungování P-systému graficky znázorňuje obr.
6.4. Fyzická zásoba je kreslena plnou čarou, dispoziční zásoba přerušovanou čarou.
Zatímco v Q-systému vyvolává vyšší poptávka zkrácení objednacího cyklu a pojistnou

zásobu vytváříme jen pro krytí vyšší spotřeby během intervalu pořízení zásob, musí
pokrýt pojistná zásoba v případě P-systému kolísání v poptávce během celého
objednacího cyklu. Přitom ovšem existuje interakce mezi velikostí objednávky v
jednom období a rizikem z nedostatku pohotové zásoby ve všech následujících
obdobích. Kdybychom chtěli vzít tuto závislost v úvahu při konstrukci matematického
modelu, dospěli bychom ke složitému, prakticky nepoužitelnému, modelu. Proto v praxi

6 Teorie zásob
obvykle vycházíme z poněkud zjednodušeného předpokladu, že při konstrukci P-

systému postačí stanovit pojistnou zásobu jen s ohledem na jeden objednací cyklus
zvětšený o jeden další interval pořízení zásob.
stav
zásob Úroveň doplňování zásob
x4
x2
x1 x3
xp
tp tp tp
čas
tk tk tk
tc tc
Obr. 6.4: P-systém řízení zásob
P-systém řízení zásob se doporučuje používat při velkých výkyvech ve spotřebě

skladovaných položek. Jistou nevýhodou tohoto systému je vyšší průměrná zásoba ve
srovnání s Q-systémem, neboť P-systém pracuje s vyšší úrovní pojistné zásoby, která
musí pokrýt kolísání poptávky během celého objednacího cyklu. Tento systém se
rovněž doporučuje tehdy, kdy podnik nakupuje u stejného dodavatele větší množství
položek. Důvodem pro zavedení např. týdenních objednávek může být snížení
objednacích nákladů, využití množstevních slev nebo snížení dopravních nákladů z
důvodu konsolidace dopravy.
Oba předcházející způsoby řízení zásob jsou náročné na přesnost vstupních údajů a
objem výpočetních operací. Pro méně důležité položky zásob (skupiny B a C) byl proto
vyvinut jednoduchý, ale spolehlivý systém řízení zásob pomocí dvou zásobníků.
6.4.3 Systém dvou zásobníků
Zásoby jsou skladovány ve velkém zásobníku, mimo pojistnou zásobu, která je

umístěna v malém zásobníku. Vyprázdnění velkého zásobníku se stává automatickým
signálem pro vystavení objednávky. Po dobu, kdy velký zásobník čeká na doplnění
zásoby, je poptávka vyřizována z malého zásobníku. V okamžiku realizace dodávky je
malý zásobník naplněn jako první a zbytek je uskladněn ve velkém zásobníku. Výhodou
uvedeného systému jsou nižší náklady na kontrolu stavu zásob.

6 Teorie zásob
6.5 Ukazatele zásob

Základními ukazateli, které poskytují informaci o efektivnosti systému řízení zásob, je
rychlost obratu zásob (RO), také se používá název obrátka zásob, a doba obratu zásob
(DO). Při výpočtu těchto ukazatelů se používají dva přístupy:
1) Tradiční přístup vychází z velikosti celkové spotřeby a velikosti průměrné zásoby.

Používá se zejména v logistice a v oblasti řízení zásob.
celková spotřeba
RO = (6.6)
průměrná zásoba
Rychlost obratu udává, kolikrát za rok se průměrná zásoba spotřebuje.
365 nebo 360 průměrná zásoba

DO = = (6.7)
RO jednodenní spotřeba
Doba obratu udává, za jak dlouho se průměrná zásoba spotřebuje.
2) Moderní přístup – používá se zejména ve finanční analýze podniku. Tento přístup

namísto spotřeby zásoby uvažuje tržby jako měřítko výstupu podniku.
tržby
RO = (6.8)
průměrná zásoba
Rychlost obratu zde udává, kolikrát za rok se přemění zásoby v tržby.
365 nebo 360 průměrná zásoba

DO = = (6.9)
RO jednodenní tržby
Doba obratu udává, jak dlouho jsou zásoby vázány v oběžném majetku, resp. za jak
dlouho se průměrná zásoba přemění v tržby.
Dalším ukazatelem, který se používá např. v informačním systému SAP, je dosah

zásoby.
celková zásoba
dosah zásoby = (6.10)
průměrná zásoba
Dosah zásoby udává, na jak dlouho vystačí skladová zásoba při nezměněném tempu
spotřeby.

6 Teorie zásob
6.6 Klasifikace modelů řízení zásob

Teorii zásob lze charakterizovat jako souhrn matematických metod požívaných k
modelování a optimalizaci procesu hromadění různých položek k zabezpečení
plynulého chodu zásobovaných složek.
K úplnému seznámení s problematikou teorie zásob je nutné uvést několik základních

termínů:
• objednávka - požadavek na zvýšení okamžitě nevyužitého zdroje,

• dodávka - zvýšení nevyužitého zdroje,
• poptávka (potřeba) - požadavek na snížení okamžitě nevyužitého zdroje,
• prodej (čerpání) - snížení nevyužitého zdroje.
Velká rozmanitost specifických případů, s nimiž se v praxi setkáváme, vedla ke vzniku

značného počtu modelů používaných v teorii zásob. Modely zásob lze členit podle
několika kritérií:
a) podle způsobu určení výše poptávky (spotřeby) a délky pořizovací lhůty:

• deterministické modely – předpokládají úplnou informovanost řídícího subjektu
o stavu zásob, výši poptávky či spotřeby, délce pořizovací lhůty (všechny
veličiny jsou přesně známy), jedná se pouze o aproximaci reálné situace,
• stochastické modely – vycházejí z pravděpodobnostního charakteru poptávky
nebo spotřeby, příp. i délky pořizovací lhůty zásob,
• nedeterministické modely - o charakteru poptávky či spotřeby není známo nic.
b) podle způsobu doplňování zásob:

• statické modely – pořízení zásoby se realizuje jedinou dodávkou,
• dynamické modely – zásoba je dlouhodobě udržována na skladě a čas od času
musí být doplňována.
6.7 Náklady spojené s existencí zásob

Základním metodickým přístupem k řízení zásob v podmínkách tržní ekonomiky je
optimalizační přístup, který využívá bohaté matematicko-statistické základny teorie
zásob. Při uplatnění optimalizačních metod je základním kritériem minimalizace
celkových nákladů na pořízení a udržování zásob, přičemž se respektuje požadavek
plného krytí předvídaných potřeb s určitou mírou jistoty (rizika) i odchylek v průběhu
dodávek a čerpání ze zásoby. Míra rizika je rovněž předmětem optimalizace. Běžnou a
pojistnou zásobu udržujeme na takové úrovni, která vyvolává minimální náklady na
pořizování, skladování a udržování zásob a minimální náklady při nekrytí či jen
neúplném krytí nebo při opožděném krytí potřeb.
Při praktickém provádění optimalizace zásob se náklady na jejich tvorbu, doplňování,

skladování, udržování a využití člení na tři základní skupiny, jak ukazuje obr. 6.5.

6 Teorie zásob
Celkové pořizovací náklady
Náklady na pořízení zásob Náklady na skladování Náklady z nedostatku

(v užším smyslu) zásob zásob
Přímé pořizovací Náklady na skladové Cenové diference při

náklady prostory použití náhradního
materiálu
Nepřímé pořizovací Náklady na udržování
náklady (fixní náklady zásob Smluvní pokuty a
objednávky) penále
Úroky z úvěrů na
zásoby
Ušlý zisk
Kapitálové
náklady
Obr. 6.5: Hlavní skupiny nákladů spojených se zásobami

Zdroj: WÖHE, G., Úvod do podnikového hospodářství, s. 228, upraveno
Podívejme se nyní blížeji na jednotlivé nákladové skupiny.
K nákladům na pořízení zásob (objednacím nákladům) patří náklady spojené s

určováním spotřeby, poptávkovým řízením, výpravou objednávky, přenosem
objednávky, dopravou, převzetím zásilky a její kvalitativní kontrolou, zpracováním
dokumentace, likvidací a uhrazením faktury aj. Náklady mohou mít fixní i proměnnou
složku. Všechny položky zahrnované do pořizovacích nákladů musí pro účely řízení
zásob splňovat předpoklad, že jsou funkcí počtu dodávek ve sledovaném období. Cena
zboží vstupuje do objednacích nákladů jen tehdy, jsou-li uplatňovány množstevní
rabaty.
Náklady na udržování a skladování zásob tvoří ty položky nákladů, které jsou funkcí
průměrné zásoby. Skládají se z řady různých nákladových položek a obecně představují
jedny z nejvyšších logistických nákladů. Patří sem např. mzdové náklady skladníků,
náklady na údržbu skladovacích zařízení, náklady na otop, svícení, nájemné
skladovacích prostor, pojistné skladovaných položek nebo náklady vyvolané
znehodnocením zásob. Významnou složkou těchto nákladů jsou náklady (ztráty)
způsobené vázáním kapitálu v zásobách. Řada podniků však tyto kapitálové náklady
nebere při optimalizaci zásob v úvahu, protože nemají charakter nákladů v účetním
slova smyslu. Jedná se totiž o tzv. náklady ztracené příležitosti, tj. o velikost zisku,
kterého by bylo dosaženo při alternativním použití finančních prostředků vázaných v
zásobách.
Řada našich podniků náklady na udržování a skladování zásob podrobně nesleduje a

jejich velikost obecně podceňuje, což vede k chybným rozhodnutím při optimalizaci
zásob. Pro ilustraci jsou v tab. 6.1 uvedeny průměrné velikosti nákladů na udržování a
skladování zásob, které byly získány rozsáhlým průzkumem u německých výrobních a
velkoobchodních organizací.

6 Teorie zásob
Tab. 6.1: Průměrné roční sazby nákladů na udržování a skladování zásob

v SRN z hodnoty skladovaného materiálu
Velikost v %
Položka nákladů
z hodnoty materiálu
Úroky z vázaného kapitálu 6,5 až 8,5
Stárnutí, opotřebení 3,5 až 5,0
Ztráty, rozbití zásob 2,0 až 4,0
Náklady na manipulaci 2,0 až 4,0
Skladování, odpisy 1,5 až 2,5
Správa skladu 3,0 až 5,0
Pojištění 0,5 až 1,0
Celkem 19 až 30
Zdroj: Kubát, J., Jak snižovat zásoby, s. 16
Další položkou, která má vliv na strategická rozhodování v oblasti zásob, jsou náklady
z nedostatku zásob (ztráty z předčasného vyčerpání zásob). Dojde-li zásoba výrobků v
distribučním skladu, nelze splnit požadavek zákazníka, vyčerpá-li se zásoba polotovaru,
je třeba zastavit výrobu, nebo chybí-li díl, zastavit montáž apod. Důsledkem takových
situací je okamžitá ztráta tržeb, zisku, dlouhodoběji dokonce i ztráta zákazníka,
dodatečné pořízení zásob znamená vícenáklady a zhoršení efektivnosti podnikání.
Mnohé z těchto položek lze kvantifikovat, ale jiné jsou obtížně kvantifikovatelné, jako
např. ztráta dobrého jména firmy. Obdobně jako u předcházejících skupin nákladů, do
nákladů z nedostatku zásob zahrnujeme všechny položky, které jsou funkcí
průměrného chybějícího množství ve sledovaném období.
6.8 Statické modely zásob

Základní charakteristikou statických modelů teorie zásob je, že pořízení potřebných
zásob se realizuje jedinou dodávkou (např. noviny, vánoční stromky, výběhové
náhradní díly). Tyto modely se také nazývají jako modely s jedním cyklem. Z této
charakteristiky vyplývá, že náklady na pořízení zásob jsou fixní a nemohou tedy
ovlivňovat rozhodovací strategii.
6.8.1 Statický model zásob s pohybem zásob absolutně determinovaným
Pokud pohyb zásob je absolutně determinovaný, znamená to, že budoucí poptávka je

známa co do velikosti i rozložení v čase, interval pořízení zásob je známý a konstantní.
Za těchto podmínek lze pouze stanovit termín objednávky tob. Ten se určí tak, že od
požadovaného okamžiku pohotovosti zásob se odečte interval pořízení zásob tp.
Typický příklad je uveden na obr. 6.6.
Zásoba může být spotřebována i najednou, pak ts = 0 anebo plynule po dobu spotřeby ts.
Tento model slouží spíše k uvedení základních veličin než k řešení. Významnější je
jeho stochastická varianta.

6 Teorie zásob
tp ts
stav
zásob
tob tp čas
Obr. 6.6: Časový průběh stavu zásob statického modelu s pohybem zásob absolutně
determinovaným
6.8.2 Statický model s pohybem zásob determinovaným pravděpodobnostně úplně
U tohoto modelu je budoucí poptávka popsána pravděpodobnostně. V praxi potom

mohou nastat tři situace:
1. Pořízená zásoba se rovná budoucí poptávce (ideální stav, náklady nevzniknou).

2. Pořízená zásoba je nižší než skutečná poptávka (vznikají náklady z nedostatku
pohotové zásoby).
3. Pořízená zásoba je vyšší než skutečná poptávka (vznikají náklady z nadbytečné
zásoby).
Označme:
x skutečná pořízená zásoba (optimální),
y velikost poptávky, která může nabývat jen diskrétních hodnot,
p(y) pravděpodobnost, že poptávka v daném budoucím období bude mít právě
velikost y (tzv. pravděpodobnostní funkce), musí platit, že
∞
∑ p( y ) = 1
y =0
p(y ≤ x) pravděpodobnost, že budoucí poptávka o velikosti y bude menší než zásoba x

(tzv. distribuční funkce), platí že
x
p( y ≤ x ) = ∑ p( y )
y =0
cz jednotkové náklady z nedostatku pohotové zásoby,

cp jednotkové náklady z nadbytečné zásoby.
Pak, jestliže nastane:
y<x vzniknou Np = cp (x - y) a opačně, když

y>x vzniknou Nz = cz (y - x)

6 Teorie zásob
Každá situace však nastane s určitou pravděpodobností, takže celkové očekávané

náklady při rozhodnutí pořídit zásobu velikosti x (střední hodnota nákladů) jsou dány
vztahem (6.11).
x −1 ∞
N c ( x) = ∑c
y =0
p (x − y ) p( y ) + 0 p( y = x) + ∑ c ( y − x) p( y )
y = x +1
z (6.11)
(vzhledem k prostřednímu členu lze součet ukončit/začít také u x)
Rozhodovací úloha spočívá ve stanovení takové hodnoty x, aby Nc(x) byly minimální.
Pro x = xopt. musí platit (6.12).
N c ( x − 1) ≥ N c ( x) ≤ N c ( x + 1) (6.12)
Neboli také:
N c ( x − 1) − N c ( x) ≥ 0
N c ( x + 1) − N c ( x) ≥ 0
Nyní stanovíme Nc(x+1), tak že v rovnici (6.11) pro Nc(x) proměnnou x nahradíme
(x + 1):
x ∞
N c ( x + 1) = ∑c
y =0
p (x + 1 − y) p( y) + ∑ c ( y − x − 1) p( y)
y = x +1
z
(6.13)
Po úpravě pravé strany (roznásobení) dostaneme (6.14).

x x ∞ ∞
N c ( x + 1) = ∑
y =0
c p ( x − y) p( y) + ∑
y =0
c p p( y) + ∑
y = x +1
c z ( y − x) p( y ) − ∑c
y = x +1
z p( y) (6.14)
dále:
x ∞ x  x 
N c ( x + 1) = ∑c p (x − y ) p( y ) + ∑ c ( y − x) p( y) + c ∑ p( y) − c 1 − ∑ p( y)
z p z
y =0 y = x +1 y =0  y =0 
∞ x
neboť ∑
y = x +1
p( y) = 1 − ∑ p( y)
y =0
x
Vzhledem k tomu, že p( y ≤ x) = ∑ p( y ) , můžeme psát (6.15).
y =0
N ( x + 1) = N ( x) + c p ( y ≤ x) − c (1 − p ( y ≤ x)) = N ( x) + p ( y ≤ x)(c + c ) − c (6.15)

c c p z c p z z
Obdobně bychom získali pro Nc(x - 1):
N (x − 1 ) = N (x) − p(y ≤ x − 1 )(c + c ) + c (6.16)

c c p z z

6 Teorie zásob
N c ( x − 1) − N c ( x) ≥ 0
Protože
N c ( x + 1) − N c ( x) ≥ 0
N c ( x) − p ( y ≤ x − 1)(c p + c z ) + c z − N c ( x) ≥ 0
P ( y ≤ x − 1)(c p + c z ) − c z ≤ 0
cz
P ( y ≤ x − 1) ≤
c p + cz
N c ( x) + p ( y ≤ x)(c p + c z ) − c z − N c ( x) ≥ 0
P ( y ≤ x)(c p + c z ) − c z ≥ 0
cz
P( y ≤ x) ≥
c p + cz
Pro minimalizující x = xopt. musí tedy platit (6.17).
p ( y ≤ xopt . − 1) ≤ ≤ p ( y ≤ xopt . )
cz
(6.17)
c p + cz
Prakticky se postupuje tak, že se určí pro dané pravděpodobnostní rozdělení příslušná

distribuční funkce, vypočte se hodnota zlomku cz/(cp + cz) a zjistí se, pro kterou hodnotu
x platí výše uvedený vztah. Postup výpočtu ukazuje řešený příklad č. 6.1 (ŘP 6.1).
==============================================================
ŘP 6.1 Určeme optimální výši počáteční zásoby pro prodejce vánočních stromků, je-li
známo na základě údajů z minulých let pravděpodobnostní rozdělení poptávky (tab.
6.2). Předpokládá se, že poptávka může nabývat pouze diskrétních hodnot 100, 200, ...,
1 000 kusů. Nákupní cena jednoho stromku je 100 Kč, prodejní cena je 150 Kč,
neprodané stromky lze po vánocích prodat jako palivové dříví za 5 Kč/ks.
Tab. 6.2: Pravděpodobnostní rozdělení poptávky

Kumulovaná
Poptávka Pravděpodobnost
pravděpodobnost
x, y p(y) p(y ≤ x)
100 0,01 0,01
200 0,03 0,04
300 0,11 0,15
400 0,18 0,33
500 0,25 0,58
600 0,18 0,76
700 0,12 0,88
800 0,08 0,96
900 0,03 0,99
1000 0,01 1,00
Řešení:
1) Určíme jednotkové náklady z nedostatku zásoby (rozdíl prodejní a nákupní ceny), tj.

6 Teorie zásob
cz = 150 - 100 Kč = 50 Kč/ks
2) Určíme jednotkové náklady z nadbytečné zásoby (rozdíl nákupní ceny a ceny při
posezónním prodeji), tj. cp = 100 - 5 = 95 Kč/ks
cz 50
3) Vypočítáme optimální úroveň obsluhy, tj. = = 0,3448
c p + c z 50 + 95
4) Jelikož optimální úroveň obsluhy leží mezi hodnotou pro 400 ks (0,33) a 500 ks
(0,58), bude optimální výše počáteční zásoby s přihlédnutím k nerovnostem (6.17) činit
500 ks.
5) Stanovme výši očekávaných nákladů spojených s rozhodnutím pořídit zásobu o

velikosti 500 ks.
500 1000
N c (500) = ∑
y =100
95(500 − y ) p ( y ) + ∑ 50( y − 500) p( y) = =
y =600
= 95 . (400 . 0,01 + 300 . 0,03 + 200 . 0,11 + 100 . 0,18 + 0 . 0,25) +

+ 50 . (100 . 0,18 + 200 . 0,12 + 300 . 0,08 + 400 . 0,03 + 500 . 0,01) =
= 95 . 53 + 50 . 83 = 5 035 + 4 150 = 9 185 Kč
Optimální výše počáteční zásoby vánočních stromků je 500 kusů. Při této velikosti
zásoby budou celkové náklady minimální. Očekávaná výše celkových nákladů je 9 185
Kč.
==============================================================
6.8.3 Statický model s pohybem zásob úplně pravděpodobnostně

determinovaným s přihlédnutím na náklady skladování
Tento model se používá v případě, kdy náklady na udržování a skladování zásob

tvoří významnou složku celkových nákladů. Potom se tyto náklady musí zahrnout do
nákladové funkce, která bude minimalizována.
Podobně jako u předcházejícího modelu se předpokládá, že poptávka není zpravidla

rovnoměrná, takže ani čerpání zásoby není rovnoměrné (ale po určitých “skocích”). Pro
zjednodušení se však v praxi čerpání zásoby aproximuje lineární funkcí (viz obr. 6.7).
Náhodný charakter poptávky vede k tomu, že mohou nastat opět tři krajní situace.
1. Jestliže x = y, pak veškerá pořízená zásoba bude během období spotřebována.

2. Jestliže x ≥ y, na konci období zůstává na skladě nespotřebované množství (x - y).
Graficky tuto situaci ukazuje obr. 6.7.
Průměrná výše zásoby z obr. 6.7 se určí podle (6.18).
x +( x − y) y
x1 = = x− (6.18)
2 2

6 Teorie zásob
stav
zásob
y
x
x-y
t
čas
Obr. 6.7: Náhodné čerpání zásoby, pokud x > y

Zdroj: SIXTA, J. a M. ŽIŽKA, Logistika – používané metody, s. 74
3. Jestliže x < y, znamená to, že zásoba byla vyčerpána za období t1 a po období délky
t2 se položka nedostává v celkovém množství (y - x). Graficky tuto situaci ukazuje
obr. 6.8.
stav
zásob
x
y
čas
y-x
t1 t2
t
Obr. 6.8: Náhodné čerpání zásoby, pokud y > x

Zdroj: SIXTA, J. a M. ŽIŽKA, Logistika – používané metody, s. 74
Průměrná výše zásoby z obr. 6.8 (s přihlédnutím k délce sledovaného období t) se určí
dle vztahu (6.19).
x t1
x2 = (6.19)
2 t
t1 x t t
Z podobnosti trojúhelníků plyne, že = neboť 1 = (viz obr. 6.9).
t y x y
To znamená, že vztah (6.19) lze upravit do podoby (6.20).

6 Teorie zásob
x t1 x x x 2
x2 = = = (6.20)
2 t 2 y 2y
stav
zásob
t
x
y
čas
t1
Obr. 6.9: Podobnost trojúhelníků I.

Zdroj: vlastní zpracování
Obdobně pro neuspokojenou poptávku lze napsat (6.21).

y − x t2
n2 = (6.21)
2 t
Protože z obrázku 6.10 je patrná úměra (6.22), lze vztah (6.21) upravit do podoby
(6.23).
y − x t2
= (6.22)
y t
y − x t 2 y − x y − x ( y − x) 2
n2 = = = (6.23)
2 t 2 y 2y
stav
zásob
y t2 t t
= 2
y y−x
čas
y-x
t
Obr. 6.10: Podobnost trojúhelníků II.


6 Teorie zásob
Dále si označme:
cs náklady na skladování jedné jednotky po celou dobu t,
cz ztráta za jeden neuspokojený požadavek za celou dobu t,
Celkové očekávané náklady za dobu t, je-li dána pravděpodobnost poptávky p(y),

vypočítáme dle vztahu (6.24).
x
 y ∞
x2 ∞
( y − x )2
N c ( x ) = c s ∑  x −  p( y ) + c s ∑ p( y ) + c z ∑ p( y ) (6.24)
y =0  2 y = x +1 2 y y = x +1 2y
Obdobným postupem jako u minulého modelu získáme vzorec (6.25) pro určení
optimální velikosti objednávky.
(6.25)
  1  ∞ p( y)    1  ∞ p( y) 
∑ ∑
cz
 p ( y ≤ xopt . − 1) +  xopt . −  ≤ ≤  p ( y ≤ xopt . ) +  xopt . +  
  2  y = x y  cs + c z   2  y = x +1 y 
 1  ∞ p( y)
Jestliže pro jednoduchost označíme L( x) = p( y ≤ xopt . ) +  xopt . +  ∑ , můžeme
 2  y = x +1 y
vztah (6.25) přepsat do podoby (6.26).
cz
L( xopt . − 1 ) ≤ ≤ L( xopt . ) (6.26)
cs + c z
==============================================================
ŘP 6.2 Vyjděme ze zadání ŘP 6.1 a stanovme optimální výši jednorázově pořízené
zásoby tak, aby celkové očekávané náklady včetně ztrát z ušlého zisku byly minimální.
Náklady na skladování jednoho stromku činí 15 Kč a ztráta z nedostatku zásob dosahuje
za každý neuspokojený požadavek 50 Kč. Pravděpodobnost poptávky je shodná s
příkladem ŘP 6.1.
Řešení:
1) Stanovíme pravděpodobnost L(x). Vzhledem k relativně složitému vzorci (6.25) je

vhodné výpočet uspořádat do tabulky 6.3 a postupovat zprava.
cz 50
2) Vypočítáme optimální úroveň obsluhy, tj. = = 0,7692
cs + c z 15 + 50
3) Jelikož platí 0,6202 ≤ 0,7692 ≤ 0,7765 (viz sloupec (8) tabulky 6.3), je optimální
výše počáteční zásoby vánočních stromků 400 ks.
4) Podobně jako v ŘP 6.1 stanovíme střední hodnotu nákladů spojených s rozhodnutím

pořídit 400 ks vánočních stromků.

6 Teorie zásob
400
 y 1000 1000
( y − 400) 2
∑ ∑ ∑
160000
N c (400) = 15  400 −  P( y ) + 15 p( y ) + 50 p( y) =
y =100  2 y =500 2y y =500 2y
= 15 . (350 . 0,01 + 300 . 0,03 + 250 . 0,11 + 200 . 0,18) + 15 . (160 . 0,25 + 133,33 . 0,18 +
+ 114,29 . 0,12 + 100 . 0,08 + 88,89 . 0,03 + 80 . 0,01) + 50 . (10 . 0,25 + 33,33 . 0,18 +
+ 64,29 . 0,12 + 100 . 0,08 + 138,89 . 0,03 + 180 . 0,01) = 15 . 76 + 15 . 89,18 + 50 . 30,18 =
= 1 140 + 1 337,71 + 1 509,05 ≈ 3 987 Kč
Tab. 6.3: Pravděpodobnost poptávky a výpočet L(x)
∑ ∑
p(y) p(y) 1 1 p(y)
x, y p(y) x+ (x + ) p(y≤x) L(x)
y y 2 2 y
(1) (2) (3)=(2)/(1) (4) (5)=(1)+0,5 (6)=(4)*(5) (7) (8)=(6)+(7}
100 0,01 0,000100 0,002081 100,5 0,209184 0,01 0,219184
200 0,03 0,000150 0,001931 200,5 0,387251 0,04 0,427251
300 0,11 0,000367 0,001565 300,5 0,470211 0,15 0,620211
400 0,18 0,000450 0,001115 400,5 0,446462 0,33 0,776462
500 0,25 0,000500 0,000615 500,5 0,307688 0,58 0,887688
600 0,18 0,000300 0,000315 600,5 0,189015 0,76 0,949015
700 0,12 0,000171 0,000143 700,5 0,100405 0,88 0,980405
800 0,08 0,000100 0,000043 800,5 0,034688 0,96 0,994688
900 0,03 0,000033 0,000010 900,5 0,009005 0,99 0,999005
1000 0,01 0,000010 0,000000 1000,5 0,000000 1,00 1,000000
Optimální výše počáteční zásoby vánočních stromků je 400 kusů. Při této velikosti
zásoby budou celkové náklady minimální. Očekávaná výše celkových nákladů je 3 987
Kč.
==============================================================
6.9 Dynamické modely zásob

Představují nejčastější modely zásob, které se týkají položek, jež se musí trvale (nebo
dlouhodobě) udržovat na skladě a jejichž zásobu je nutno čas od času doplňovat.
Prakticky zde vznikají dvě základní otázky:
• kolik objednávat,
• kdy objednávat.
6.9.1 Dynamický model s pohybem zásob absolutně determinovaným
Poptávka může být během celého období konstantní nebo proměnná, spojitá nebo
nespojitá, avšak vždy musí být předem přesně známa. To znamená, že není nutno
uvažovat riziko nedostatku, nebo nadbytku zásob.

6 Teorie zásob
Ve skutečnosti se setkáváme s absolutně determinovanou poptávkou jen velmi zřídka.

Bývá tomu tak např. u spotřeby základních materiálů v podnicích s hromadnou
výrobou, ale i zde dochází k určitému kolísání poptávky.
Vezměme v úvahu následující jednoduchý případ:
Za dobu T (v rocích) činí poptávka po určité položce Q (jednotek množství). Poptávka

je rovnoměrná a spojitá. Zásoba se doplňuje dodávkami o stejné velikosti x (jednotek
množství). Po příchodu dodávky do skladu vzroste zásoba na maximální stav x, pak
rovnoměrně klesá, až dosáhne nulového stavu. V tomto okamžiku přichází do skladu
nová dodávka a proces se opakuje (viz obr. 6.11). Jedná se o typický Q-systém řízení
zásob.
stav
zásob
x
.........
tc čas
T
Obr. 6.11: Časový průběh stavu zásob dynamického modelu s pohybem zásob absolutně
determinovaným
Dále jsou známy dvě skupiny nákladů:
cp náklady na pořízení jedné dodávky,

cs náklady na skladování jednotky zásob za jednotku času.
Cílem je stanovit takovou velikost dodávky x = xopt., aby celkové náklady všech
dodávek a na skladování zásob během období T byly minimální.
Označme počet dodávek během období T symbolem v. Zřejmě musí platit (6.27).
Q
v= (2.27)
x
Úhrnné náklady na pořízení všech dodávek během období T budou proto činit (6.28).
Q
N p ( x ) = vc p = cp (6.28)
x

6 Teorie zásob
Průměrná výše zásob v každém cyklu je x/2, a proto úhrnné náklady na skladování
během období T budou (6.29).
x
Ns( x ) = Tc s (6.29)
2
Celkové náklady za dobu T jsou dány vztahem (6.30).
Q x
Nc( x ) = c p + Tc s (6.30)
x 2
Graf této funkce i obou jejích složek je uveden na obr. 6.12. Model vychází z tzv.
bipolární nákladové struktury, kde jedním pólem je skupina nákladů rostoucí se
zvětšující se velikostí udržovaných zásob (náklady na udržování a skladování zásob) a
druhým pólem je skupina nákladů klesajících se zvětšující se velikostí udržovaných
zásob (náklady na pořízení zásob).
Obr. 6.12: Bipolární nákladová struktura

Optimální velikost dodávky je takové x, pro které je hodnota nákladové funkce

minimální. Položíme-li první derivaci funkce Nc(x) podle x rovnu nule (6.31), po
úpravách obdržíme vztah (6.32).
dN c ( x) Tc s Qc p
= − 2 =0 (6.31)
dx 2 x
2Qc p (6.32)
xopt . =
Tc s
(Pozn.: druhá derivace funkce Nc(x) v bodě xopt. je kladná a tudíž funkce má v tomto
d 2 N c ( x) 2Qc p
bodě své minimum: = 3 > 0 pro x > 0, cp > 0 a Q > 0).
dx 2 x

6 Teorie zásob
Výše uvedený vzorec byl odvozen již na počátku dvacátého století (viz kap. 1) F. W.
Harrisem, a je v literatuře znám pod označením Harrisův vzorec nebo Wilsonův vzorec
(R. H. Wilson ho poprvé publikoval), resp. také jako Harrisův-Wilsonův vzorec.
Minimální celkové náklady Nc(xopt.) odpovídající optimální hodnotě xopt. se určí tak, že
do nákladové funkce (6.30) se za x dosadí výraz (6.32). Výsledný vztah je uveden pod
označením (6.33).
2Qc p
2Qc p + Tc s
Qc p Tc s 2Qc p Tc s 2Qc p
Nc ( xopt . ) = + = =
2Qc p 2 Tc s 2Qc p 2Qc p
2
Tc s Tc s Tc s
2 2
4Q c pTc s
Nc2 ( xopt . ) = = 2QTc p cs
2Qc p
Nc ( xopt . ) = 2QTc p cs (6.33)
Optimální délku dodávkového cyklu vypočteme z (6.34).

T Txopt . 2Tc p
t copt . = = = (6.34)
vopt . Q Qcs
Obdobně optimální počet dodávek (6.35).
Q QTcs
vopt . = = (6.35)
xopt . 2c p
V případě, kdy je pořizovací lhůta zásob tp významná, je třeba vystavit objednávku v

časovém předstihu tak, aby dodávka přišla do skladu včas. Úroveň zásoby, při které se
vystavuje objednávka, se nazývá signální a je v obr. 6.3 označena symbolem xo.
Optimální signální úroveň zásoby (bod objednávky) se určí dle vztahu (6.36), ve kterém
symbol m znamená počet objednávek na cestě. Počet objednávek na cestě se určí jako
největší celé číslo menší nebo rovno podílu tp/tc. Je-li pořizovací lhůta zásob menší než
délka dodávkového cyklu, je m = 0, v opačném případě se musí velikost zásob na cestě
odečíst.
xo = Qt p − mxopt . (6.36)
Součin Qtp ve vztahu (6.36) vyjadřuje tzv. předstih poptávky neboli očekávanou
poptávku v období tp.
Všimněme si nyní citlivosti funkce Nc(x) na změnu velikosti dodávky x, a to zejména v

okolí optimální hodnoty xopt.

6 Teorie zásob
Qc p xTcs
+
Nc ( x ) Qc p xTcs 1 Qc p Qcs 1 Tc s xTcs x
= x 2 = + = + =
Nc ( xopt . ) 2QTc p cs x 2QTc p cs 2 2QTc p cs x 2QTc p cs 2 2QTc p cs
1 Qc p x Tc s 1 4Qc p x 1 1  xopt . x  (6.37)

= + = + =  +

x 2Tc s 2 2Qc p 2 x 2Tc s 2 2Qc p 2  x xopt . 
Tc s
Ze závislosti (6.37) vidíme, že hledaný poměr Nc(x)/Nc(xopt.) nezávisí na velikosti

nákladů cp, cs, ani na veličinách Q a T. Jak je patrno z grafu na obr. 6.13, překročení
optimální velikosti dodávky o určité procento vede k nižšímu nárůstu nákladů, než
nedosažení optimálního množství o totéž procento (viz také tab. 6.4).
Tab. 6.4: Citlivost nákladů na odchylku dodávky od její optimální velikosti

x/xopt. 0,25 0,50 0,80 1,00 1,10 1,20 1,50 2,00 2,50 3,00
Nc(x)/Nc(xopt.) 2,125 1,250 1,025 1,000 1,005 1,017 1,083 1,250 1,450 1,667
Tak např. o 50 % nižší dodávka než dodávka optimální povede k růstu nákladů o 25 %,
zatímco překročení optimální velikosti dodávky o stejných 50 % vede k nárůstu nákladů
pouze o 8,3 %.
Obr. 6.13: Citlivost funkce Nc(x) v okolí optimální hodnoty xopt.

====================================================================
ŘP 6.3 Slévárna hliníku potřebuje pro zajištění výroby ročně 1 800 tun hliníkových
bločků. Náklady na pořízení jedné dodávky bločků byly vykalkulovány na 12 250 Kč.
Náklady na udržování a skladování jedné tuny zásoby denně jsou 35 Kč. Dodavatelem
hliníkových bločků je firma ze Slovenska. Příprava a vystavení objednávky vyžaduje 1
den času, doručení objednávky dodavateli 2 dny, vlastní dodací lhůta materiálu je 15
dnů, doprava materiálu trvá 3 dny a uskladnění dodávky 1 den. Při propočtech budeme
uvažovat 1 rok = 360 dnů. Stanovme:
a) optimální velikost dodávky,

b) počet dodávek a délku dodávkového cyklu,
c) velikost celkových nákladů,
d) signální úroveň zásoby.

6 Teorie zásob
Řešení:
2Qc p 2 . 1800 . 12 250

xopt. = = = 59,16 tun
Tc s 360 . 35
Q 1 800
vopt. = = = 30,43 dodávky
xopt. 59,16
T 360
t copt. = = = 11,83 dne
vopt. 30,43
Nc (xopt. ) = 2QTc p cs = 2 . 1 800 . 360 . 12250 . 35 = 745 426 Kč
Pro minimalizaci chyb při zaokrouhlování jsou výsledky uváděny s přesností na dvě
desetinná místa. V praxi bychom samozřejmě museli přistoupit k zaokrouhlení -
materiál by podnik odebíral v množství 60 tun, za rok by realizoval 30 dodávek, tj.
každý 12. den by na sklad přišla nová dodávka. Velikost celkových nákladů při takovém
způsobu objednávání by se oproti optimu zvýšila na 745 500 Kč.
Pro stanovení signální úrovně zásoby je nutno určit délku pořizovací lhůty. Pořizovací
lhůta je obvykle delší než dodací lhůta o časové úseky na začátku a konci objednacího
procesu. V našem případě je pořizovací lhůta 1 + 2 + 15 + 3 + 1 = 22 dny. Pořizovací
lhůta je tedy delší než dodávkový cyklus, v okamžiku vystavení objednávky je ještě
jedna dodávka na cestě. Velikost této dodávky musíme proto odečíst od očekávané
spotřeby během pořizovací lhůty.
22
xo = 1800 . − 1 . 60 = 50 tun
360
V okamžiku, kdy skladová zásoba klesne na zhruba 50 tun, je nutno vystavit novou
objednávku.
V praxi mohou nastat situace, kdy nelze z různých důvodů (např. kapacita dopravního
prostředku) objednat přesně optimální množství. Vypočítejme nyní, jak se změní
velikost celkových nákladů, jestliže firma bude objednávat hliník po:
a) 40 tunách
b) 80 tunách.
Pro výpočet celkových nákladů je nutno použít obecný vzorec (6.30). Vztah (6.33) je
možno použít jen pro optimální velikost dodávky.
1 800 . 12 250 40 . 360 . 35

Nc (40) = + = 803 250 Kč
40 2
1 800 . 12 250 80 . 360 . 35
Nc (80) = + = 779 625 Kč
80 2
Jestliže podnik sníží velikost dodávky oproti optimu o 20 tun, vzrostou celkové roční
náklady o 57 824 Kč. V případě, kdy velikost dodávky naopak zvýší o 20 tun, vzrostou
celkové roční náklady pouze o 34 199 Kč.
==============================================================

6 Teorie zásob
V praxi naráží použití Harrisova-Wilsonova modelu na četná úskalí. K hlavním

problémům patří, že:
• poptávka (spotřeba) musí být známá a konstantní,

• odběr zásob nesmí vykazovat žádné, např. sezónní výkyvy,
• doplňování skladových zásob je nárazové v množství xopt.,
• náklady musí být stabilizované,
• nákupní cena je nezávislá na velikosti objednávky,
• optimální velikost dodávky se počítá pro každou sortimentní položku
samostatně, nezávisle na ostatních položkách,
• nebere v úvahu využití ložné kapacity dopravních prostředků,
• ignoruje se velikost použitelných obalů a přepravních prostředků (např.
palet),
• výpočet nemá vztah ke skladové kapacitě (prostoru), která může být
omezená a nemusí pojmout propočtené množství,
• nehledí se na omezenou údržnost zboží (stanovenou lhůtu upotřebitelnosti),
• velké dávky omezují pružnost podniku a snižují jeho likviditu,
• jedná se o případ dílčí optimalizace, která nebere v úvahu potřeby
předcházejících a navazujících článků v dodavatelském řetězci.
V žádném případě to však neznamená, že model nelze v praxi využít. Řadu výše
uvedených problémů lze vyřešit modifikací základního modelu (např. problém omezené
kapacity dopravních prostředků a skladů, agregované dodávky, množstevní slevy). Tyto
modifikované modely jsou podrobně popsány v dalších podkapitolách. Na tomto místě
se soustředíme na dva poslední body – problém velkých dávek a dílčí optimalizace.
6.9.1.1 Faktory ovlivňující velikost dávky
Zde uvedené poznatky mohou být použity jak při propočtu velikosti dodávky (tzn.
nákupní dávky) při externím nákupu, tak i při stanovování velikosti výrobní dávky v
podniku. Model, který stanovuje optimální velikost výrobní dávky je popsán v kapitole
6.9.5. Jak je však v této kapitole uvedeno, prakticky se velikost výrobní dávky určuje
podle obdobného vzorce (srovnej 6.32 s 6.70), pouze se mění pojetí pořizovacích
nákladů (pro odlišení označených cv), které u produkčního modelu zahrnují např.
náklady na vydání výrobního příkazu, na seřízení a vyčistění strojů.
Velké velikosti dávek, i když mohou být z hlediska nákladů hospodárné, značně
omezují flexibilitu podniku. U opakované výroby obsazuje velká dávka kapacitu
výrobních zařízení na poměrně dlouhou dobu, což znesnadňuje rychlé změny v plánu
výroby a zařazování nových zakázek do výroby. Čím větší je výrobní dávka, tím delší je
i časový odstup mezi dvěma dávkami výrobku. Teprve v příští dávce lze reagovat na
mezitím vzniklé změny tržní poptávky. Při velkých nákupních dodávkách se podniku
zvyšuje riziko nepoužitelnosti nakoupených materiálů a oddaluje se možnost zavádění
inovací u výrobků.
Aby i malé dávky byly hospodárné z hlediska nákladů, je třeba hledat různá opatření ke
snižování optimální velikosti dávek, tzn. opatření pro přibližování veličiny xopt. k
velikostem dávek, které jsou žádoucí z hlediska flexibility podniku.

6 Teorie zásob
Ve vzorci (6.32) vystupují čtyři veličiny - Q, T, cp, cs. Z těchto veličin se však dá
prakticky ovlivnit pouze jediná – náklady na pořízení dodávky cp. Platí, že čím nižší
hodnotu má tato veličina, tím menší vychází optimální velikost dodávky xopt.
U dodávek pořizovaných nákupem lze náklady na pořízení snižovat zejména

modernizací celého nákupního procesu (od jednání s dodavateli, přípravy objednávky,
příjem dodávky až po uhrazení faktury). Na snížení pořizovacích nákladů může mít
značný vliv zmenšování počtu dodavatelů, kdy se společně objednává a dodává větší
počet položek. Zároveň bývá s dlouhodobými dodavateli uzavírána rámcová smlouva,
což podstatně snižuje pracnost a tedy i náklady při odvolávání dílčích dodávek.
U výrobních dávek jsou převažující složkou pořizovacích nákladů cv náklady na

přestavování výrobních zařízení. Nejdůležitějším opatřením je proto zkrácení
přestavovacích časů u strojů a zařízení. Snahou je omezovat úkony za klidu stroje a
stále více činností provádět za běhu stroje.
6.9.1.2 Model se spoluprací
Dynamický model s pohybem zásob absolutně determinovaným hledá nákladově

optimální velikost dodávky na základě uplatnění pravidla trade-off, kdy dochází k
substituci jednoho druhu nákladů (na pořízení zásob) za jiný druh nákladů (na
udržování a skladování zásob). V bodě optimální velikosti dodávky se obě složky
nákladů rovnají. V rámci firmy lze touto optimalizací dosáhnout poměrně dobrých
výsledků.
V současné době jsme však svědky vytváření integrovaných logistických

(dodavatelských) řetězců, při kterém dochází ke vzniku různých dohod a aliancí mezi
firmou a jejími dodavateli a zákazníky s cílem dosáhnout oboustranných výhod. Takové
formy spolupráce mezi dvojicemi, trojicemi, atd. firem již nelze posuzovat na základě
úzce pojatého pravidla trade-off vedoucího k optimalizaci nákladového typu, nýbrž se
musí postupovat podle pravidla win-win- ... -win, podle něhož je třeba spoluprací
dosažený prospěch rozdělit mezi všechny účastníky daného procesu. Cílem je dosažení
vyššího stupně efektivnosti, který má charakter paretovské optimality.
Princip partnerské efektivnosti si ukážeme na jednoduchém příkladě, kdy budeme

uvažovat pouze dva články v logistickém řetězci – dodavatele a odběratele. Stejný
postup lze však použít i pro větší počet zúčastněných článků v řetězci.
Dodavatel a odběratel mohou dosáhnout vyšší úrovně společné nákladové optimality,

přestože v poloze nového společného optima není dosaženo individuálního nákladového
minima jednotlivých partnerů. Optimální velikost dodávky z hlediska obou subjektů se
určí podle vztahu (6.38), velikost celkových nákladů dle vztahu (6.39). Situace je
řešitelná pouze za podmínky vzájemné důvěry při projednávání společných podmínek a
předávání ekonomických informací mezi oběma subjekty. Princip spolupráce je
ilustrován na ŘP 6.4.

6 Teorie zásob
2Q( c p1 + c p 2 )
xopt . = (6.38)
T( cs1 + cs 2 )
Nc ( xopt . ) = 2QT( c p1 + c p 2 )( cs1 + cs 2 ) (6.39)

==============================================================
ŘP 6.4 Obchodní dům odebírá mimo jiné pánskou obuv od importní firmy. Postup
výpočtu si ukážeme na příkladu jedné položky zásob - pánských mokasín vel. 42, černé
barvy. Ročně se prodá zhruba 3 000 párů této obuvi. Náklady na pořízení jedné
dodávky jsou 2 500 Kč, náklady na udržování a skladování zásoby 60 Kč za pár a rok.
Náklady importní firmy spojené s jednou objednávkou jsou 8 000 Kč, náklady na
udržování a skladování zásoby u importní firmy činí 50 Kč za pár a rok. Stanovme:
a) optimální velikost dodávky a nákladů z hlediska obchodního domu,

b) optimální velikost dodávky a nákladů z hlediska importní firmy,
c) velikost celkových nákladů za předpokladu dominantního postavení obchodního
domu,
d) optimální velikost dodávky, jestliže se obchodní dům a importní firma dohodnou na
společné optimalizaci.
Řešení:
ad a)
2Qc p1 2 . 3 000 . 2 500
xopt. = = = 500 párů
Tc s1 1 . 60
Nc (500) = 2QTc p1c s1 = 2 . 3 000 . 1 . 2 500 . 60 = 30 000Kč
ad b)
2Qc p2 2 . 3 000 . 8 000

xopt. = = ≈ 980 párů
Tc s2 1 . 50
Nc (980) = 2QTc p2 c s2 = 2 . 3 000 . 1 . 8 000 . 50 ≈ 48 990 Kč
ad c)
Importní firma však není schopna realizovat své optimální náklady, protože v závislosti
na obchodním domu musí respektovat jeho podmínky.
Q xT 3 000 500 . 1
Nc (500) = c p2 + c s2 = .8 000 + . 50 = 60 500 Kč
x 2 500 2
Celkové náklady obou subjektů činí 30 000 + 60 500 = 90 500 Kč.
ad d)
2Q(c p1 + c p2 ) 2 . 3 000 . 10 500

T(cs1 + cs2 ) 1 . 110

6 Teorie zásob
2Q(c p1 + c p2 ) 2 . 3 000 . 10 500

T(cs1 + cs2 ) 1 . 110
Nc (757) = 2QT(c p1 + c p2 )(cs1 + c s2 ) = 2 . 3 000 . 1 . 10 500 . 110 ≈ 83 247 Kč
neboť
Náklady obchodního domu:
Q xT 3 000 757 . 1
Nc (757) = c p1 + cs1 = .2 500 + . 60 = 32 618 Kč
x 2 757 2
Náklady dodavatele:
Q xT 3 000 757 . 1
Nc (757) = c p2 + cs2 = .8 000 + . 50 = 50 629 Kč
x 2 757 2
Kontrola nákladů: 32 618 + 50 629 = 83 247 Kč
Rekapitulace:
Dodací množství se v nových podmínkách přesunulo z 500 párů na 757 párů bot.
Jestliže po vzájemné dohodě zaručí importní firma obchodnímu domu prostřednictvím

dobropisů úplnou úhradu ztráty (2 618 Kč), tak si ještě mohou mezi sebou rozdělit
zbytek (7 253 Kč), tj. čistou úsporu, např. metodou půl na půl (viz tab. 6.5).
Tab. 6.5: Čistá celková úspora

ZTRÁTA OBCHODNÍHO DOMU -2 618 Kč
původní náklady 30 000 Kč
nové náklady 32 618 Kč
ÚSPORA IMPORTNÍ FIRMY 9 871 Kč
původní náklady 60 500 Kč
nové náklady 50 629 Kč
ČISTÁ CELKOVÁ ÚSPORA 7 253 Kč
==============================================================

a s požadavkem nespojitosti u velikosti objednávky
Tento model se používá v situaci, smí-li velikost objednávky x nabývat jen diskrétních
hodnot
m, 2m, 3m, ..., Q.
Pro optimální velikost objednávky x = xopt. musí platit i v tomto případě nerovnosti
(6.40) a (6.41).
Nc(xopt.) ≤ Nc(xopt. – m) (6.40)

Nc(xopt.) ≤ Nc(xopt. + m) (6.41)

6 Teorie zásob
(Pozn.: Za xopt. se nedosazuje hodnota vypočítaná podle Harrisova-Wilsonova vzorce

(6.32), nýbrž diskrétní hodnota x).
Vzhledem k tomu, že platí (6.42)
Qc p Tc s
Nc ( x ) = + x (6.42)
x 2
lze vzhledem k výše uvedeným nerovnostem (6.40) a (6.41) psát:
Qc p Tc s Qc p Tc
+ xopt . ≤ + s ( xopt . − m )
xopt . 2 xopt . − m 2
Qc p Tc s Qc p Tc
+ xopt . ≤ + s ( xopt . + m )
xopt . 2 xopt . + m 2
Úpravami odtud dostáváme (6.43) a (6.44).
2Qc p
xopt .( xopt . − m ) ≤ (6.43)
Tc s
2Qc p
xopt . ( xopt . + m ) ≥
Tc s (6.44)
Spojením obou posledních nerovností (6.43) a (6.44) dostáváme podmínky pro

optimální diskrétní velikost objednávky (6.45).
2Qc p
xopt . ( xopt . + m ) ≥ ≥ xopt . ( xopt . − m ) (6.45)
Tc s
==============================================================
ŘP 6.5 Vraťme se k příkladu ŘP 6.3. Hliníkárna dodává bločky pouze v celovozových
zásilkách po 24 tunách. To znamená, že velikost objednávky může nabývat pouze hodnot
24, 48, 72, atd. (m = 24) a slévárna nemůže uplatnit vypočtenou optimální velikost
dodávky 60 tun. Prakticky se postupuje tak, že se vytvoří tab. 6.6 a hledá se, která
hodnota splňuje omezující podmínky (6.45). Ostatní údaje zůstávají shodné s příkladem
ŘP 6.3.
Tab. 6.6: Podmínky pro optimální diskrétní velikost objednávky

2Qc p
xopt. xopt.(xopt. + m) xopt.(xopt. - m)
Tc s
24 1 152 ≤ 3 500 ≥ 0
48 3 456 ≤ 3 500 ≥ 1 152
72 6 912 ≥ 3 500 ≥ 3 456
96 11 520 ≥ 3 500 ≤ 6 912
Optimální velikost dodávky je 72 t. Velikost celkových ročních nákladů je nutno určit
podle obecného nákladového vzorce (6.30).

6 Teorie zásob
1 800 72 . 360
Nc (72) = . 12250 + . 35 = 759 850 Kč
72 2
Oproti spojitému modelu se zvýší celkové náklady o 14 424 Kč za rok.
==============================================================

s rovnoměrnou, nespojitou spotřebou
Předpokládejme, že odběr zásob ze skladu se děje rovnoměrně, vždy jednou za dobu s

(vyjádřenou ve zlomcích roku) v dávkách velikosti h. Ostatní předpoklady jsou stejné
jako u předcházejících modelů. Graficky viz obr. 6.14.
stav
zásob

s
h
x
.........
tc
čas
T
Obr. 6.14: Časový průběh stavu zásob dynamického modelu s pohybem zásob absolutně
determinovaným při nespojité spotřebě
V tomto případě může racionálně stanovená velikost objednávky nabývat jen

celočíselných hodnot
h, 2h, 3h, ... , Q.
a pro optimální velikost objednávky x = xopt. musí i zde platit nerovnosti (6.46) a (6.47):
Nc(xopt.) ≤ Nc(xopt. – h) (6.46)

Nc(xopt.) ≤ Nc(xopt. + h) (6.47)
Porovnáním těchto nerovností s nerovnostmi předcházejícího modelu je patrné, že musí

platit (6.48).
2Qc p
xopt . ( xopt . + h ) ≥ ≥ xopt . ( xopt . − h ) (6.48)
Tc s
Při určování velikosti celkových nákladů za období T se postupuje shodným způsobem

jako u předcházejících dynamických modelů. Je však nutno vzít v úvahu, že oproti
předcházejícím modelům není průměrná zásoba rovna x/2, nýbrž (x + h)/2, což je patrné

6 Teorie zásob
z obr. 6.14. Modifikovaný vztah pro výpočet celkových nákladů pak má podobu
(6.49).
Q (x+ h)
Nc ( x ) = cp + Tc s (6.49)
x 2
6.9.4 Dynamický model s pohybem zásob absolutně determinovaným pracující

s nedostatkem pohotových zásob
Ve všech dosud uvedených případech jsme vycházeli z předpokladu, že poptávka musí

být plynule uspokojována ze zásob na skladě. Nyní se budeme zabývat obecnějším
případem, kdy připustíme nedostatek zásob. Celá poptávka musí být i v tomto případě
uspokojena, ale dojde-li k poptávce v okamžiku nedostatku zásob, musí být její
uspokojení odloženo až do doby doplnění zásoby.
S touto situací jsou spojeny náklady z nedostatku zásob. Graficky zobrazuje tento
model obr. 6.15. Označme:
x optimální velikost dodávky,

s maximální velikost zásoby na skladě,
t1 časový úsek, po který lze krýt běžnou poptávku ze zásob na skladě,
t2 časový úsek, po který existuje nedostatek pohotové zásoby,
cz náklady z nedostatku jednotky zásoby po jednotku času.
stav
zásob
s
x
.........
x-s čas
t1 t2
tc
T
Obr. 6.15: Časový průběh čerpání a stavu zásob při přechodném nedostatku zásob
Náklady spojené se zásobami (6.50) závisí nyní na dvou nezávisle proměnných

veličinách x a s a jsou dány součtem nákladů na pořízení všech dodávek, nákladů
skladování a nákladů z nedostatku zásob.
Na rozdíl od základního dynamického modelu se zde musí počítat průměrná zásoba
(průměrný nedostatek zásoby) během jednoho cyklu, a tedy i příslušné náklady v

6 Teorie zásob
jednom cyklu. Pro získání celkových nákladů pak tyto náklady násobíme počtem cyklů
v.
Q s x− s Q s Q x− s Q
Nc ( x, s) = c p + cs t1v + c zt 2 v = c p + cs t1 + c zt 2 (6.50)
x 2 2 x 2 x 2 x
Z podobnosti trojúhelníků v obr. 6.15 je patrné, že:
t1 t c ts
= a odtud t1 = c
s x x
t2 t t (x− s)
= c a odtud t 2 = c
x−s x x
Dosazením do rovnice (6.50) dostaneme (6.51).
Q s t s Q x − s tc ( x − s ) Q
Nc ( x, s) = c p + cs c + cz (6.51)
x 2 x x 2 x x
S využitím T = tcv obdržíme vztah (6.52).
Q s 2 csT ( x − s )2 c zT
Nc ( x, s) = cp + + (6.52)
x 2x 2x
Optimální x a s, které minimalizují nákladovou funkci Nc(x, s) určíme tak, že obě první
parciální derivace (6.53) a (6.54) položíme rovny nule.
∂Nc ( x, s ) Qc p s 2 csT c zT 2( x − s )x − ( x − s )2
=− 2 − + =0 (6.53)
∂x x 2 x2 2 x2
∂Nc ( x, s ) scsT c zT ( x − s )
= − =0 (6.54)
∂s x x
Z rovnice (6.54) vyjádříme s:

1
scsT – czTx + czTs = 0 /
T
s(cs + cz) = czx
cz
s= x
cs + c z
Z rovnice (6.53):
1
–2Qcp – s2csT + czT(2(x – s)x – (x – s)2) = 0 /
T

6 Teorie zásob
1
–2Qcp – s2csT + czT(2(x – s)x – (x – s)2) = 0 /
T
2Qc p
= − s 2 cs + 2c z x2 − 2c z sx − c z x2 + 2c z xs − c z s 2 = − s 2 cs + c z x2 − c z s 2 = c z x2 − s 2 ( cs + c z )
T
2Qc p c z2 x2 c z x2 ( cs + c z ) − c z2 x2
= c z x2 − s 2 ( c s + c z ) = c z x2 − ( c + c ) =
cs + c z
s z
T ( c s + c z )2
2Qc p x2 ( cs c z + c z2´ −c z2 ) x2 cs c z
= =
T cs + c z cs + c z
2Qc p cs + c z
x2 =
Tc s cz
2Qc p cs + c z (6.55)
xopt . =
Tc s cz
Obdobně pro s lze odvodit výraz (6.56).
2Qc p cz
s opt . = (6.56)
Tc s cs + c z
Dosazením xopt. a sopt. do (6.52) po úpravách dostaneme vztah pro velikost minimálních
celkových nákladů (6.57).
cz
N c ( xopt . , s opt. ) = 2QTc p c s (6.57)
cs + c z
Zajímavý je výraz pod odmocninou ve vztahu (6.57) cz/(cs + cz), který vyjadřuje, jakou
část dodávkového cyklu je poptávka uspokojována bez prodlení (tedy pravděpodobnost
uspokojení poptávky). Tento podíl se nazývá míra obsluhy (také stupeň úplnosti
dodávky) a budeme ho značit symbolem α (6.58). Analogicky doplněk (1 - α) vyjadřuje
míru rizika nedostatku zásob, resp. pravděpodobnost, že požadavek bude muset na
uspokojení čekat. Jak bude později ukázáno v kap. 6.10.1, hraje ukazatel (6.58) také
důležitou roli při stanovování pojistné zásoby.
cz
α= (6.58)
cs + c z
Jestliže cz → ∞ pak pravá strana rovnice (6.57) nabývá 2QTc p cs , což je výraz shodný
s modelem bez nedostatku zásob. V tomto případě je též xopt. = sopt. Je to pochopitelné,
neboť při vysokých hodnotách cz nepřipustíme okamžitý nedostatek zásob.
Optimální signální úroveň zásoby je dána výrazem (6.36), od kterého je nutné odečíst
počet přechodně neuspokojených požadavků v okamžiku vystavení objednávky, tedy po
úpravě obdržíme vztah (6.59).

6 Teorie zásob
xo = Qtp – mxopt. – (xopt. – sopt.), po úpravě

xo = Qtp + sopt. – xopt. (m + 1) (6.59)
==============================================================
ŘP 6.6 Doplňme si zadání příkladu ŘP 6.3 o předpoklad, že při nedostatku zásoby na
skladu vznikají slévárně vícenáklady a ztráty, které byly vedením firmy odhadnuty na
1 000 Kč za tunu a den. Stanovme:
a) optimální velikost dodávky,

b) optimální velikost maximální skladové zásoby,
c) velikost celkových ročních nákladů,
d) optimální signální úroveň zásoby.
Řešení:
ad a)
2Qc p cs + c z 2 . 1 800 . 12 250 35 + 1 000

xopt. = = = 60,19 t
Tc s cz 360 . 35 1 000
ad b)
2Qc p cz 2 . 1 800 . 12 250 1 000

sopt. = = = 58,15 t
Tc s cs + c z 360 . 35 35 + 1 000
ad c)
cz 1 000
Nc (xopt. , sopt. ) = 2QTc p cs = 2 . 1 800 . 360 . 12 250 . 35 = 732 714 Kč
cs + c z 35 + 1 000
ad d)
Pořizovací lhůta z příkladu ŘP 6.3 má délku 22 dny. Za rok je realizováno v =

1 800/60,19 = 29,91 dodávek, tzn. jedna v průměru za tc = 12,04 dne. Z toho důvodu
musíme uvažovat jednu objednávku na cestě.
22
xo = Qt p − mxopt. − (xopt. − sopt. ) = 1 800 . − 1 . 60,19 - (60,19 - 58,15) = 47,77 t
360
V okamžiku, kdy skladová zásoba klesne na zhruba 48 tun, je třeba vystavit novou
objednávku. Všimněme si, že velikost celkových nákladů je nižší o 12 712 Kč ročně
oproti modelu, který neuvažuje nedostatek zásob. Tuto skutečnost lze však snadno
vysvětlit – odmocnina ve vzorci (6.57) je vždy menší než jedna, a proto celkové
náklady musí být nižší. Logicky lze rozdíl vysvětlit tak, že oproti modelu bez
nedostatku zásob se prodloužila délka dodávkového cyklu (tím se realizuje méně
dodávek a klesají náklady na pořízení zásob), snížila se velikost průměrné zásoby (tím
klesají náklady na udržování a skladování zásob) a nově vznikají náklady z nedostatku

6 Teorie zásob
zásoby. Úspory prvních dvou nákladových druhů jsou však vyšší než náklady z
nedostatku zásob, a proto jsou celkové náklady nižší.
Míra obsluhy při dané úrovni nákladů je poměrně vysoká, téměř 97 %.

Pravděpodobnost neuspokojení požadavku je pouze 3,38 %.
cz 1 000
α= = = 0,9662 (96,62 %)
cs + c z 35 + 1 000
Pokud by se podnik spokojil pouze např. s 90 % mírou obsluhy, vedlo by to k závěru, že

reálná výše nákladů z nedostatku zásob je pouze:
cz = 0,9 . (35 + cz)

cz = 315 Kč
Změna výše nákladů z nedostatku zásob samozřejmě způsobí změnu všech

charakteristik systému i změnu výše celkových nákladů.
==============================================================
6.9.5 Dynamický model s plynulým doplňováním zásob při rovnoměrné poptávce

(produkční model)
Dosud jsme předpokládali, že pevné množství zásoby přijde na sklad najednou ve

stanovené době (typický případ při nákupu zásoby od externích dodavatelů). Nyní se
budeme zabývat případem častým pro zásoby vlastních výrobků ve výrobních
organizacích. Tento model se používá např. tam, kde kapacita výroby polotovaru je
vyšší, než jeho spotřeba v navazujícím výrobním stupni. V tomto případě dochází k
postupnému narůstání zásoby polotovaru mezi výrobními stupni a je třeba rozhodnout,
kdy výrobu polotovaru zastavit a dále jen spotřebovávat vytvořenou zásobu.
Celý dodávkový cyklus se zde rozpadá na dva intervaly - v prvním o délce td se

doplňuje rovnoměrně sklad a zároveň dochází k čerpání zásoby (tzn. že intenzita výroby
musí být vyšší než intenzita spotřeby) a ve druhém intervalu délky tč se pouze čerpá
zásoba ze skladu. Po jejím vyčerpání startuje nová výrobní dávka a celý cyklus se
opakuje (viz obr. 6.16).

6 Teorie zásob
stav
zásob

qs
xmax
.........
td tč čas
tc
T
Obr. 6.16: Časový průběh stavu zásob dynamického modelu s plynulým doplňováním zásob
při rovnoměrné poptávce
Označme:
tc délka jednoho cyklu,

td doba potřebná k výrobě jedné série (dávky),
tč doba potřebná k vyčerpání skladové zásoby,
x = xmax maximální výše skladové zásoby,
cs náklady na skladování jednotky množství po jednotku času,
cv fixní náklady jedné výrobní série (zahrnují např. náklady na seřízení stroje -
tzv. přestavovací náklady, náklady na čistění aparátů, náklady na vydání
výrobního příkazu, náklady spojené s náběhem výroby, náklady na kontrolu
kvality výrobků),
Q celková poptávka v období T,
K kapacita výroby za dobu T.
Výroba jedné série určitého výrobku o velikosti qs jednotek množství vyžaduje dobu td,
přičemž výroba, a tudíž i přísun výrobků na sklad probíhá současně s čerpáním zásoby.
Předpokládáme, že
Q < K,
takže k uspokojení poptávky není třeba celoroční výroby.
Cílem optimalizace je určit konstantní velikost výrobní série qsopt., časy td a tč, aby
celkové náklady spojené s vytvářením a skladováním výrobků byly minimální.
Intenzita doplňování (výroby) id výrobků na sklad v době td je rovna (6.60).
K −Q (6.60)
id = k − q =
T

6 Teorie zásob
Maximální úroveň zásob v okamžiku, kdy je dokončena výroba jedné série, je dána
výrazem (6.61).
K −Q
xmax = t d id = t d (6.61)
T
kde
q s q s q sT
td = = =
k K K
T
Dosazením do rovnice (6.61) a úpravě dostaneme výraz (6.62).
qsT K − Q qs ( K − Q ) Q  Q
xmax = = = q s − q s = q s 1 −  (6.62)
K T K K  K
Doba čerpání zásoby ze skladu tč se rovná (6.63).
xmax
tč = kde (6.63)
ič
ič je intenzita čerpání, která se ovšem rovná Q/T, neboť předpokládáme, že poptávka je

rovnoměrná. Po úpravě obdržíme výraz (6.64).
xmax xmaxT  Q T
tč = = = q s 1 − 
Q Q  K Q (6.64)
T
Celková délka cyklu tc je rovna (6.65).
q sT q sT Q qT qT qT qT
tc = t d + tč = + (1 − ) = s + s − s = s (6.65)
K Q K K Q K Q
Celkové náklady za dobu T (6.66) jsou dány součtem skladovacích nákladů a fixních
nákladů na výrobu všech sérií.
Nc(qs) = Ns(qs)+ Nv(qs) (6.66)
Úhrnné náklady na udržování a skladování zásob za dobu T jsou dány vztahem (6.67).
xT 1 Q
Ns ( qs ) = cs = qs ( 1 − )Tc s (6.67)
2 2 K
Fixní náklady na výrobu všech sérií (počet sérií v = Q/qs) se rovná (6.68).

6 Teorie zásob
Q
Nv ( q s ) = vcv = cv (6.68)
qs
Dosazením do rovnice (6.66) obdržíme funkci celkových nákladů (6.69).
1  Q Q
Nc ( q s ) = Tc s q s 1 −  + cv (6.69)
2  K  qs
Položíme-li první derivaci funkce celkových nákladů (6.69) rovnu nule, obdržíme vztah
pro optimální velikost jedné výrobní série (6.70).
dNc ( q s ) csT Q cQ
= (1 − ) − v 2 = 0
dq s 2 K qs
c sT Q cQ
(1 − ) = v2
2 K qs
q s2 2
=
cvQ c T ( 1 − Q )
s
K
2 Qc 1 2Qcv 1
q s2 = v
=
csT ( 1 − Q ) csT K − Q
K K
2Qcv K
q sopt . = (6.70)
Tc s K −Q
Velikost minimálních nákladů odpovídajících qsopt. dostaneme dosazením výše

uvedeného vzorce (6.70) do rovnice funkce celkových nákladů (6.69). Po úpravách
obdržíme výraz (6.71).
K −Q
N c ( q sopt . ) = 2QTc v c s (6.71)
K
V případě, že K >> Q dostaneme prakticky stejný výsledek jako u modelu 6.9.1, tj.
Harrisův-Wilsonův vzorec (6.32).
Obdobně jako u předcházejících modelů zbývá odvodit vztah pro výpočet optimální
signální úrovně zásoby. Vzhledem k tomu, že nelze předpokládat, že by doba potřebná
pro přípravu nové výrobní dávky tp byla větší než tc, mohou nastat dva případy:
1) tp ≤ tč, pak okamžik, ve kterém je třeba začít s přípravou nové dávky, spadá do
spotřebního cyklu a je roven přímo poptávce za dobu tp, to znamená (6.72).
2) tp > tč, pak okamžik, ve kterém je třeba začít s přípravou nové dávky, spadá
do výrobního cyklu, a signální velikost zásoby se určí podle (6.73).

6 Teorie zásob
xo = qt p (6.72)
xo = ( t c − t p )( k − q ) (6.73)
==============================================================
ŘP 6.7 Podnik vyrábí nárazníky pro osobní automobily. Kapacita vstřikovacího lisu je
27 000 nárazníků měsíčně (při nepřetržitém provozu). Nárazníky jsou různé podle
jednotlivých značek automobilů. Předpokládejme, že pro určitou značku je měsíční
poptávka 4 500 nárazníků. Náklady na skladování jednoho nárazníku denně jsou 5 Kč,
náklady související s přípravou jedné výrobní dávky jsou 3 200 Kč. Příprava další
výrobní dávky si vyžádá 3 dny. Stanovme optimální velikost výrobní dávky a s tím
související náklady.
Řešení:
2Qcv K 2 . 54 000 . 3 200 27 000

q sopt. = = = 480 ks
Tc s K −Q 5 . 360 27 000 - 4 500
K −Q 27 000 - 4 500
Nc (q sopt. ) = 2QTcvcs 2 . 54 000 . 360 . 5 . 3 200 = 720 000 Kč
K 27 000
qs 480
Doba potřebná k výrobě jedné dávky je t d = = = 0,53 dne (cca 13 hod.)
k 27 000
30
Intenzita doplňování skladu je rozdíl denní výroby a denní poptávky, tj. 900 - 150 = 750
ks. Maximální velikost zásoby na skladě je x = 0,53 . 750 = 400 ks a tato zásoba se
čerpá tč = 400/150 = 2,67 dne. To znamená, že jeden dodávkový cyklus trvá 3,20 dne.
Velikost signální zásoby vypočteme podle (6.73), neboť tp > tč.
xo = (tc − t p )(k − q) = (3,2 − 3)(900 − 150) = 150 ks

S přípravou nové dávky je třeba začít v okamžiku, kdy zásoba ve výrobním cyklu
vzroste na 150 nárazníků.
==============================================================
6.9.6 Dynamický víceproduktový model
V předcházejících modelech jsme každou položku zásob objednávali individuálně. V

praxi však prakticky každý podnik objednává stovky či tisíce různých položek. Zejména
v případech, kdy podnik odebírá od určitého dodavatele mnoho různých položek zásob,
vzniká otázka agregace objednávek a dodávek, tj. slučování objednávek různých
položek zásob do jediné dodávky.
Tím dochází k odklonu od optimálního cyklu a velikosti dodávek u jednotlivých

položek zásob. Na druhé straně dochází ke zmenšení celkového počtu objednávek a ke
snížení nákladů s nimi spojených.
V takovém případě se musí podnik rozhodnout, zda je výhodnější objednávat položky

zásob individuálně nebo po skupinách. Hlavním kritériem rozhodování je velikost

6 Teorie zásob
celkových nákladů spojených s pořízením a skladováním zásob. V zásadě existují dvě

varianty víceproduktového modelu:
• první varianta předpokládá, že náklady na pořízení zásob nezávisí na počtu

objednaných položek (poněkud zjednodušující předpoklad),
• druhá varianta vychází ze situace, že náklady na pořízení zásob jsou zčásti
závislé na počtu objednaných položek a zčásti fixní (reálnější varianta).
Popišme si podrobněji nejprve první variantu:
6.9.6.1 Dynamický víceproduktový model s konstantní výší nákladů na pořízení zásob
Předpokládá se, že pro období délky T potřebuje podnik objednat k položek zásob s
očekávanou spotřebou (poptávkou) Qi jednotek množství. Náklady na pořízení zásob cp
jsou nezávislé na počtu objednaných položek. Náklady na udržování a skladování zásob
jednotlivých položek budeme značit symbolem csi. Řešení spočívá v porovnání
celkových nákladů při individuálním objednávání všech položek a celkových nákladů
při skupinovém objednávání položek.
Pokud by podnik objednával každou položku zásob individuálně, použili bychom pro
stanovení optimální velikosti dodávky a odpovídajících celkových nákladů vzorce z
kapitoly 6.9.1.
Pro každou položku zásob se vypočítá optimální velikost dodávky (6.74).
2Qi c p
xiopt . = (6.74)
Tc si
Optimální počet dodávek za období T se rovná (6.75).
Qi
viopt . = (6.75)
xiopt .
Optimální délka dodávkového cyklu pro jednotlivé položky je dána výrazem (6.76).
T 2Tc p
t ciopt . = opt .
= (6.76)
vi Qi csi
Minimální celkové náklady pro jednu položku zásob (6.77).
Nc ( xiopt . ) = 2QiTc p csi (6.77)
Celkové náklady pro případ individuálního objednávání všech položek zásob

získáme součtem nákladů jednotlivých položek zásob (6.78).

6 Teorie zásob
k
Ncopt .( xi ) = ∑ 2QiTc p csi (6.78)
i =1
V případě, že se podnik rozhodne pro skupinové objednávání položek, musí mít

všechny položky zásob stejně dlouhý dodávkový cyklus. Je zřejmé, že i počet
dodávek (6.79) bude stejný.
T Qi
v= = (6.79)
t c xi
Nákladovou funkci (6.80) vyjádříme jako funkci tc.
1 k 1 k
c p + ∑ xiTc si = c p + t c ∑ Qi csi
T T
Nc ( t c ) = (6.80)
tc 2 i =1 tc 2 i =1
neboť platí (6.81)
Qi t c
xi = (6.81)
T
Jestliže derivaci funkce (6.81) podle tc položíme rovnu nule, dostaneme pro hledaný
optimální dodávkový cyklus výraz (6.82).
2Tc p
t copt . = k (6.82)
∑Q c
i =1
i si
Zbývá určit optimální strukturu objednávky (6.83), tzn. množství jednotlivých

položek, ze kterých se agregovaná dodávka skládá.
Qi t copt . 2c p
xiopt . = = Qi k
T (6.83)
T ∑ Qi csi
i =1
Celkové náklady pro případ skupinového objednávání položek jsou dány výrazem
(6.84).
k
N c ( t copt . ) = 2Tc p ∑ Qi c si (6.84)
i =1
Srovnáním výrazů (6.78) a (6.84) je zřejmé, že platí nerovnost (6.85) a tedy náklady při
skupinovém objednávání položek jsou vždy nižší než při individuálním způsobu
objednávání, viz (6.86).

6 Teorie zásob
k k
∑i =1
Qi c si ≥ ∑Q c
i =1
i si (6.85)
Ncopt .( t c ) ≤ Ncopt . ( xi ) (6.86)
Tento obecný závěr však platí pouze v případě, kdy náklady na pořízení zásob jsou
fixní. Tento předpoklad nebývá v praxi často splněn, a proto nyní budeme uvažovat
obecnější případ, kdy náklady na pořízení zásob mají fixní složku cpf (např. náklady na
odeslání objednávky, likvidaci faktury) a složku závislou na počtu objednaných položek
k . cpv (např. náklady na určování výše spotřeby každé položky).
6.9.6.2 Dynamický víceproduktový model s proměnlivou výší nákladů na pořízení

zásob
Náklady na pořízení zásob se skládají z fixní a variabilní složky (6.87).
c p = c pf + kc pv (6.87)
Postup řešení je shodný s předcházejícím modelem 6.9.6.1, tzn. je nutné stanovit

celkové náklady při individuálním objednávání položek a porovnat je s celkovými
náklady při skupinovém objednávání. Při objednávání každé položky zvlášť by
nákladová funkce měla tvar (2.88)
T 1
Nc ( t ci ) = ( c pf + c pv ) + Qi t ci csi (6.88)
t ci 2
a její minimalizací podle tci nalezneme výrazy pro stanovení optimálních velikostí
objednávek (6.89). Jedná se v podstatě o upravenou verzi základního Harrisova-
Wilsonova vzorce (6.32). Optimální délky dodávkových cyklů jsou rovny (6.90).
2Qi ( c pf + c pv )
xiopt . = (6.89)
Tc si
2T ( c pf + c pv )
t ciopt . = (6.90)
Qi csi
Minimální celkové náklady získáme součtem nákladů jednotlivých položek, tzn. platí
(6.91).
k k
∑ Nc ( tci ) = ∑ 2TQi csi ( c pf + c pv )

i =1 i =1
(6.91)
V případě, že se podnik rozhodne pro skupinové objednávání položek, postupujeme

analogicky jako u předcházející varianty modelu. Nákladová funkce bude mít tvar

6 Teorie zásob
(6.92), optimální struktura objednávky (6.93), optimální délka dodávkového cyklu

(6.94) a celkové minimální náklady na agregovanou dodávku (6.95).
T 1 k
N c ( tc ) = ( c pf + kc pv ) + t c ∑ Qi c si (6.92)
tc 2 i =1
2( c pf + kc pv )
xiopt . = Qi k
(6.93)
T ∑ Qi csi
i =1
2T ( c pf + kc pv )
t copt . = k (6.94)
∑Q c
i =1
i si
k
Nc ( t copt . ) = 2T( c pf + kc pv )∑ Qi csi (6.95)
i =1
Na rozdíl od předcházejícího modelu nemusí být v tomto případě agregovaná dodávka

vždy nákladově výhodnější. Závisí na velikosti jednotlivých složek nákladů na pořízení
zásob. Má-li být agregace dodávek výhodná, musí platit nerovnost (6.96), po jejíž
úpravě dostaneme podmínku pro výhodnost agregace (6.97).
Nc ( t ci ) ≥ Nc ( t c ) (6.96)
2
 k 

∑
 i =1
Qi csi 

 ≥ c pf + kc pv (6.97)
k
c pf + c pv
∑
i
Qi csi
=1
==============================================================
ŘP 6.8 Supermarket odebírá od pivovaru tři druhy nápojů - pivo 10o v lahvích, pivo 12o
v plechovkách a sodovku v PET lahvích (pro zjednodušení uvažujeme pouze tyto tři
druhy výrobků). Pivovar nabízí kompletní dodávku všech položek v požadované
struktuře. Náklady na vystavení objednávky se skládají jednak z pevné částky 100 Kč a
jednak z proměnlivé částky 800 Kč za každou položku na objednávce. Náklady na
udržování a skladování zásob a velikost roční poptávky po jednotlivých výrobcích jsou
uvedeny v tab. 6.7.
Tab. 6.7: Hlavní charakteristiky příkladu

Qi csi xopt. vopt. tc opt. Nc opt. xi opt.
Výrobek Qicsi
(ks) (Kč/ks.rok) (ks) (dodávek) (dnů) (Kč) (t)
o
Pivo 10 láhev 200 000 40,00 3 000 67 5,4 120 000 8 000 000 3 169
Pivo 12o plech 15 000 64,00 650 23 15,6 41 569 960 000 238
Sodovka 150 000 73,00 1 923 78 4,6 140 392 10 950 000 2 377
Celkem x x x x x 301 961 19 910 000 x
Řešení:
1) Individuální objednávání nápojů

6 Teorie zásob
Pro každý nápoj stanovíme optimální velikost dodávky dle vzorce (6.89), např. pro
lahvové pivo 10o:
2Q1 (c pf + c pv ) 2 . 200 000 . (100 + 800)

x1opt. = = = 3 000 lahví
Tc s1 1 . 40
Počet dodávek za rok:
Q1 200000
v1opt. = = = 67 dodávek
x1opt. 3 000
Délka dodávkového cyklu:
T 360
opt.
t c1 = opt.
= = 5,4 dne
v1 67
Minimální celkové náklady:
Nc (x1opt. ) = 2TQ1cs1 (c pf + c pv ) = 2 . 1 . 200 000 . 40 . (100 + 800) = 120 000 Kč
2) Skupinové objednávání nápojů
V případě agregované objednávky k = 3 položek určíme strukturu objednávky dle

vztahu (6.93), např. pro lahvové pivo 10o:
2(c pf + kc pv ) 2 . (100 + 3 . 800)

x1opt. = Q1 3
= 200 000 = 3 169 lahví
1 . 19 910 000
T ∑ Qi csi
i =1
Optimální délka dodávkového cyklu je stejná pro všechny tři položky.
2T(c pf + kc pv ) 2 . 1 . (100 + 3 . 800)

t copt. = k
= = 0,016 roku ≈ 5,7 dne
19 910 000
∑=
i 1
Qi csi
Celkové náklady pro případ skupinového objednávání k = 3 nápojů:
k
Nc (5,7) = 2T(c pf + kc pv )∑ Qi csi = 2 .1 . (100 + 3 . 800) . 19 910 000 = 315 515 Kč
i =1
V tomto případě bude pro supermarket výhodnější zvolit individuální objednávání

nápojů, neboť náklady na agregované objednávky jsou vyšší o 13 554 Kč ročně.
==============================================================

6 Teorie zásob
6.9.7 Modely s cenovou degresí
V předchozích modelech se předpokládalo, že cena zásob je konstantní a tudíž nemá

vliv na optimální velikost objednávky. V praxi se však často setkáváme s poskytováním
množstevních slev, kdy cena objednaných položek závisí na odebraném množství – pak
hovoříme o tzv. cenové degresi.
Cenová degrese může být dvojího druhu:
1) Přesáhne-li objednávka jistou velikost, získá podnik výhodnější cenu na všechny

objednané jednotky. Pak se jedná o cenovou degresi I. typu (viz obr. 6.17).
zaplacená
celková
částka
objednané množst ví
Obr. 6.17: Závislost celkové zaplacené částky na objednaném množství při cenové degresi
I. typu
2) Nižší cena se vztahuje jen na jednotky množství, jež přesahují určitý daný objem
(tzn. že příslušná cena se vztahuje jen na jednotky v daném intervalu množství).
Pak se jedná o cenovou degresi II. typu (viz obr. 6.18).
zaplacená
celková
částka
objednané množst ví
Obr. 6.18: Závislost celkové zaplacené částky na objednaném množství při cenové degresi
II. typu
V obou případech může být cena za jednotku množství c v závislosti na velikosti

objednávky x vyjádřena přepisem (6.98).

6 Teorie zásob
 c1 pro x ∈ (0 , x1 ) 
 
c = c 2 pro x ∈ x1 , x2 )  (6.98)
c n pro x ∈ x n −1 , ∞ )
Přitom platí c1 > c2 > c3 ... > cn. Symbolem K označíme zaplacenou částku za
objednané množství x. Graficky jsou částky K zobrazeny na obr. 6.17 a 6.18.
6.9.7.1 Cenová degrese I. typu
Nejprve budeme pro jednoduchost uvažovat pouze dvouhladinovou cenovou degresi.

Jestliže
x ∈ (0, x1 ) pak bude cena c1 [Kč/ks]

x ∈ x1 ,∞ ) bude cena c2 [Kč/ks]
přičemž platí c2 < c1. Dále známe:

T celková doba,
Q celková poptávka za dobu T,
x velikost jedné objednávky,
p roční náklady skladování vyjádřené procentní sazbou z průměrné hodnoty
skladovaných zásob.
Celkové náklady na pořízení a skladování zásob (6.99) za celé období T vyjádříme

jako funkci velikosti jednotlivých objednávek x za předpokladu, že poptávka je za celé
období T rovnoměrná a plynulá.
Qc p
+ c1Q + Tc p p + Tc1 xp pro x ∈ (0, x1 )
Q 1 1 1
Nc( 1 ) ( x ) = ( c p + c1 x ) + T ( c p + c1 x ) p =
x 2 x 2 2
(6.99)
Optimální velikost objednávky x(1)opt. (6.100) dostaneme minimalizací funkce (6.99).
dNc( 1 ) ( x ) Qc p 1
= − 2 + Tc1 p = 0
dx x 2
2Qc p
. =
(1)
xopt (6.100)
c1 pT
za předpokladu, že 0 < x(1)opt. < x1.
Dosadíme-li x(1)opt. do vzorce pro výpočet celkových nákladů (6.99), po úpravách

obdržíme výraz (6.101).

6 Teorie zásob
1
Nc ( x1opt . ) = c1Q + c p pT + 2QTpc p c1 (6.101)
2
Obdobně pro x ∈ x1 ,∞ ) snadno nalezneme (6.102)
Qc p 1 1
Nc( 2 ) ( x ) = + c2 Q + Tc p p + Tc2 xp (6.102)
x 2 2
a odtud po derivaci a úpravách vzorec (6.103).
2Qc p
. =
(2)
xopt (6.103)
c2 pT
Dosazením nalezeného výrazu x(2)opt. do rovnice (6.102) obdržíme (6.104).
1
. ) = c 2 Q + c p pT + 2QTpc p c2
2
Nc ( xopt (6.104)
2
Porovnáním vzorců pro x(1)opt. a x(2)opt. je zřejmé, že pro
c2 < c1 vždy platí, že

x(2)opt. > x(1)opt
Analogicky bychom dostali výrazy pro velikosti objednávek spadajících do dalších

intervalů. Typický průběh nákladových křivek je uveden na obr. 6.19.
Nc(x)
Nc(x)
1/2 . T . (cp + cjx)p
cj . Q
Q
cp
x
x1 x2 x
Obr. 6.19: Průběh nákladových křivek pro tříhladinovou cenovou degresi I. typu
Zdroj: ZIMOLA, B., Operační výzkum, s. 131
Z charakteru funkcí Nc(1), Nc(2), příp. Nc(3) rovněž vyplývá, že při c3 ≠ c2 ≠ c1 se jejich
grafy nemohou nikdy protnout, i kdybychom jejich definiční obory rozšířili na (0, ∞).
Je-li tedy např. c3 < c2 < c1, pak pro každé nezáporné x bude platit

6 Teorie zásob
Nc(3) < Nc(2) < Nc(1) a zároveň platí nerovnosti
Nc(1)min. < Nc(1), Nc(2)min. < Nc(2) a Nc(3)min. < Nc(3) a tudíž musí platit i
Nc(3)min < Nc(2)min. < Nc(1)min.
Při určování optimální velikosti objednávky při cenové degresi I. typu se postupuje
následujícím způsobem:
1) Vypočte se xopt. pro nejlevnější cenovou relaci.

2) Jestliže nalezené xopt. leží v definičním oboru funkce, je dané xopt. globálním
optimem. V opačném případě:
3) Vezmeme relaci o jeden stupeň cenově vyšší a vypočítáme nové xopt. (pokud
nevyhovuje definičnímu oboru funkce, vezmeme další relaci, atd.). Mohou nastat
dva případy:
a) Celkové náklady pro dané xopt. jsou nižší než celkové náklady pro množství
na hranici dalšího intervalu. Pak nalezené xopt. je zároveň globálním
minimem a určuje velikost objednávky.
b) Celkové náklady pro dané xopt. jsou vyšší než celkové náklady pro velikost
objednávky na hranici dalšího intervalu. Pak je výhodnější objednat toto
vyšší množství (viz obr. 6.19).
==============================================================
ŘP 6.9 Obchodní dům prodá za rok 20 000 elektrických varných konvic. Náklady na
pořízení jedné dodávky (bez ceny zboží) byly vykalkulovány na 12 750 Kč. Náklady na
skladování zásob jsou 6 % ročně z hodnoty zásob. Dále je nutno vzít v úvahu náklady na
kapitál vázaný v zásobách ve výši 18 %. Obchodní dům odebírá konvice od výrobce za
základní cenu 1 000 Kč/ks. Při odběru více než 1 000 ks však nabízí dodavatel
množstevní slevu 4 Kč/ks a při odběru nad 5 000 ks dokonce 10 Kč/ks (ze základní
ceny), která se vztahuje na celé množství. Stanovme optimální velikost dodávky.
Řešení:
1) Vypočítáme optimální velikost dodávky pro cenu 990 Kč/ks.
2Qc p 2 . 20 000 . 12 750

(3)
xopt. = = = 1 465 ks neleží v intervalu nad 5 000
c3 pT 990 . 0,24 . 1
2) Vezmeme další cenovou relaci, tj. 996 Kč/ks.
2Qc p 2 . 20 000 . 12 750

(2)
xopt. = = = 1 461 ks leží v intervalu 1 001 až 5 000
c2 pT 996 . 0,24 . 1
Optimální velikost dodávky pro cenu 1 000 Kč/ks se již nemusíme počítat. Pro
doplnění, její velikost by byla 1 458 ks, což samozřejmě nevyhovuje intervalu 1 až
1 000 ks.
3) Určíme velikost celkových nákladů odpovídajících velikosti dodávky 1 461 ks.

6 Teorie zásob
1
. ) = c 2 Q + c p pT + 2QTpc p c2
2
Nc ( xopt
2
1
2
Nc (xopt. ) = 996 . 20 000 + . 12 750 . 0,24 . 1 + 2 . 20 000 . 1 . 0,24 . 12 750 . 996 = 20 270 687 Kč
2
4) Jak je však patrné z obr. 6.19, může být nákladově výhodnější objednat množství na
hranici dalšího intervalu, tj. 5 001 ks. Vypočítáme proto velikost celkových nákladů pro
toto množství. Musíme ovšem použít obecný nákladový vzorec.
Qc p 1 1
Nc( 3 ) ( x ) = + c3Q + Tc p p + Tc3 xp
x 2 2
20 000 . 12 750 1 1
Nc(3) (5 001) = + 990 . 20 000 + . 1 . 12 750 . 0,24 + . 1 . 990 . 5 001 . 0,24 = 20 446 639 Kč
5 001 2 2
Nákladově výhodnější je velikost dodávky 1 461 ks varných konvic.

==============================================================
6.9.7.2 Cenová degrese II. typu
Zkoumejme nyní případ, kdy se nižší cena vztahuje vždy jen na ty jednotky, jež
přesahují určité množství. Předpokládáme, že cj > cj+1.
Celkovou částku K(x) (6.105) zaplacenou za x jednotek množství, kde x ∈ x j −1 , x j ), j =

= 1, ... , n lze vyjádřit jako funkci objednaného množství x:
K ( x ) = k j −1 + c j (x − x j −1 ) (6.105)
kde kj-1 = K(xj-1). Předpokládáme, že x0 = 0 a tudíž k0 = 0. Graf této funkce je znázorněn

na obr. 6.20.
celková zaplacená částka
K(x)
k3
k2
k1
x1 x2 x3 x x4
objednané množství
Obr. 6.20: Ilustrace výrazu K(x)

6 Teorie zásob
Střední cena jednotky množství při objednávce velikosti x je dána výrazem (6.106).
K( x ) k j −1 c j x j −1
= + cj − (6.106)
x x x
Pro stanovení optimální velikosti dodávky sestrojíme opět nákladové funkce Sj(x), které
budou vyjadřovat součet pořizovacích a skladovacích nákladů během období délky T za
předpokladu, že zásobu budeme vytvářet dodávkami velikosti x ∈ x j −1 , x j ). Pro
jednoduchost budeme předpokládat, že spotřeba je plynulá a rovnoměrná po celý rok a
dodávka bude realizována vždy najednou.
Označme:
Q spotřeba dané položky zásob během období T,

p roční náklady skladování vyjádřené procentní sazbou z hodnoty průměrného
stavu skladovaných zásob.
Za těchto předpokladů je dána velikost celkových nákladů vztahem (6.107).
K( x ) Q 1 K( x )
S j( x ) = Q + cp + pTx (6.107)
x x 2 x
Celkové náklady = náklady na nákup + náklady na pořízení dodávek + náklady
skladování
Po úpravách obdržíme (6.108).

1 1 Q 1
S j ( x ) = Tpk j −1 + c j Q − c j Tpx j −1 + ( c p + k j −1 − c j x j −1 ) + Tpc j x
2 2 x 2 (6.108)
pro x ∈ x j −1 , x j ) , j = 1, 2, …, n
Rozšíříme-li definiční obory funkcí Sj(x) na celý interval (0, ∞) dostaneme soustavu
funkcí znázorněnou na obr. 6.21.
Sj(x) S1(x) S3(x) S4(x)

S2(x)
Smin.
x1 xopt. x2 x3 x
Obr. 6.21: Průběh nákladových křivek při cenové degresi II. typu

6 Teorie zásob
Spodní části křivek Sj(x) zobrazují funkci S(x), která je spojitá v každém bodě intervalu
<0, xn). Jedná se o tzv. obalovou křivku. Lze dokázat, že křivky se právě protínají na
hranicích jednotlivých intervalů a že obalová křivka S(x) nemůže nabýt minima v
některém z bodů xj.
Minimum funkce S(x) určuje hledanou velikost dodávky. Derivací funkce Sj(x) podle
x dostaneme výraz (6.109) pro stanovení optimální velikosti dodávky.
2Q( c p + k j −1 − c j x j −1 )
. =
j
xopt (6.109)
Tpc j
j ∈ x j −1 , x j ) , j = 1, 2, …, n
kde xopt .
Dosazením nalezeného výrazu pro (6.109) do rovnice (6.108) dostáváme vztah pro
výpočet minimálních nákladů (6.110).
1
S j ( xopt . ) = c j Q + Tp( k j −1 − c j x j −1 ) + 2QTpc j ( c p + k j −1 − c j x j −1 ) (6.110)
2
Praktický výpočet se provádí následujícím způsobem:
1) Pro každou funkci Sj(x) vypočteme x(j)opt. minimalizující celkové náklady. Ověříme,
zda x(j)opt. leží v příslušném intervalu <xj-1, xj). Pokud ne, hodnotu nelze považovat
za přípustné řešení.
2) Pro všechna přípustná řešení vypočteme celkové náklady Sj(xopt.). Ze všech hodnot
nalezneme minimum.
3) Minimální hodnotě Sj(xopt.) pak odpovídá optimální velikost objednávky.
ŘP 6.10 Obchod s elektrospotřebiči ročně prodá zhruba 750 průtokových ohřívačů

vody. Náklady na pořízení jedné dodávky ohřívačů jsou 2 500 Kč (nezahrnuje cenu
ohřívačů). Sazba nákladů na udržování a skladování zásob je 18 % z průměrné hodnoty
stavu zásob. Základní cena jednoho průtokového ohřívače je 5 200 Kč, při odběru
většího množství nabízí výrobce množstevní slevy podle tab. 6.8, které platí pouze nad
daný objem. Stanovme optimální velikost dodávky.
Tab. 6.8: Závislost jednotkové ceny na odebraném množství

Velikost objednávky Cena za ks
(ks) (Kč)
1 – 25 5 200
26 – 100 sleva 2 %
101 – 250 sleva 5 %
251 a více sleva 10 %
Hodnoty, které budeme potřebovat v dalším propočtu, si uspořádáme přehledně do tab.

6.9.

6 Teorie zásob
Tab. 6.9: Vstupní hodnoty propočtu

j xj cj kj
0 0 - 0
1 25 5 200 130 000
2 100 5 096 512 200
3 250 4 940 1 253 200
4 750 4 680 3 593 200
c1 = 5 200 Kč/ks
c2 = 5 200 . 0,98 = 5 096 Kč/ks
c3 = 5 200 . 0,95 = 4 940 Kč/ks
c4 = 5 200 . 0,90 = 4 680 Kč/ks
k0 = 0 Kč
k1 = k0 + 5 200 . 25 = 130 000 Kč
k2 = k1 + 5 096 . 75 = 130 000 + 382 200 = 512 200 Kč
k3 = k2 + 4 940 . 150 = 512 200 + 741 000 = 1 253 200 Kč
k4 = k3 + 4 680 . 500 = 1 253 200 + 2 340 000 = 3 593 200 Kč
Řešení:
1) Vypočítáme optimální velikosti dodávek pro všechny cenové relace.
2Q( c p + k j −1 − c j x j −1 )
. =
j
xopt
Tpc j
2 .750 . (2 500 + 0 - 5 200 . 0)

1
xopt. = = 63 ks
1 . 0,18 . 5 200 není přípustným řešením
2 .750 . (2 500 + 130 000 - 5 096 . 25)

2
xopt. = = 91 ks je přípustným řešením
1 . 0,18 . 5 096
2 .750 . (2 500 + 512 200 - 4 940 . 100)
3
1 . 0,18 . 4 940
2 .750 . (2 500 + 1 253 200 - 4 680 . 250)
4
1 . 0,18 . 4 680
2) Vypočteme pro všechny přípustné hodnoty xopt. velikost celkových nákladů Sj(xopt.):
1
S j ( xopt . ) = c j Q + Tp( k j −1 − c j x j −1 ) + 2QTpc j ( c p + k j −1 − c j x j −1 )
2
1
S2 (91) = 5 096 .750 + . 1 . 0,18 . (130 000 - 5 096 . 25) +
2
+ 2 .750 . 1 . 0,18 . 5 096 . (2 500 + 130 000 - 5 096 . 25) = 3 906 003 Kč

6 Teorie zásob
1
S3 (187) = 4 940 .750 + . 1 . 0,18 . (512 200 - 4 940 . 100) +
2
+ 2 .750 . 1 . 0,18 . 4 940 . (2 500 + 512 200 - 4 940 . 100) = 3 872 800 Kč
1
S4 (391) = 4 680 .750 + . 1 . 0,18 . (1 253 200 - 4 680 . 250) +
2
+ 2 .750 . 1 . 0,18 . 4 680 . (2 500 + 1 253 200 - 4 680 . 250) = 3 846 563 Kč MINIMUM
Optimální velikost dodávky je 391 ks průtokových ohřívačů vody, pro které jsou
celkové náklady minimální.
6.10 Řízení zásob v podmínkách nejistoty

Předcházející modely teorie zásob byly formulovány za podmínek jistoty. Nebyly brány
v úvahu možné druhy náhodných výkyvů, ke kterým v praxi téměř vždy dochází.
Tento stav představuje stěží dosažitelný ideál – poptávka zpravidla není rovnoměrná a
konstantní, dodávky výrobků na sklad mohou přijít později nebo v jiném množství než
podnik předpokládá. To znamená, že management má v podstatě jen dvě možnosti, buď
udržovat dodatečné zásoby ve formě pojistných zásob, nebo riskovat potenciální ztrátu
prodeje z důvodu vyčerpání zásob. Samozřejmě, že velikost pojistné zásoby lze
podstatně redukovat, pokud podnik vyrábí pro konkrétního zákazníka nebo dodavatelé
jsou spolehliví. Nicméně i podniky na špičkové světové úrovni udržují jistou, byť velmi
nízkou, hladinu pojistných zásob.
Úkolem pojistné zásoby je do určité míry zachycovat odchylky skutečného průběhu

zásobovacího cyklu od průběhu, který byl očekáván či plánován. Jedná se především o
následující druhy odchylek:
• na straně vstupu (v termínech nebo množství dodaných výrobků),

• na straně výstupu (ve velikosti poptávky),
• ve spotřebě (nejistá výtěžnost výrobních fází).
Tyto odchylky mohou působit jak na zvětšení, tak i na zmenšení zásoby oproti
plánovanému stavu. Při dimenzování normy pojistné zásoby se soustřeďujeme na
odchylky zmenšující zásobu (opožděné nebo menší dodávky, vyšší čerpání ze zásob či
kratší termíny odběru ze zásoby). Vznik odchylek ilustruje obr. 6.22.

6 Teorie zásob
stav
zásob
xb
.........
xp
odchylka odchylka odchylka čas

způsobená způsobená způsobená
zvýšením menší opožděnou
spotřeby dodávkou dodávkou
Obr. 6.22: Odchylky v průběhu pohybu zásob

Zdroj: TOMEK, J. a J. HOFMAN, Moderní řízení nákupu podniku, s. 194
kde:
xb běžná (obratová) zásoba,

xp pojistná zásoba.
Přestože pojistná zásoba je pouze jednou z mnoha skupin zásob udržovaných v podniku
(viz kap. 6.2), její velikost v řadě podniků dosahuje až 50 % velikosti celkových zásob a
náklady na držení pojistných zásob se odhadují na 20 až 40 % z průměrné hodnoty
skladovaných zásob (Sandvig a Reistad, 2000, s. 8). Je tedy zřejmé, že správné
stanovení velikosti pojistné zásoby může vést k podstatnému snížení nákladů podniku.
Velikost i způsob výpočtu pojistné zásoby je ovlivněn řadou faktorů. Mezi

nejdůležitější faktory patří:
• spolehlivost zabezpečení proti vzniku nedostatku zásob,

• délka intervalu nejistoty,
• intenzita odchylek.
6.10.1 Spolehlivost zabezpečení proti vzniku nedostatku zásob
Nelze vytvořit pojistnou zásobu, která by zabezpečovala uspokojení poptávky s

absolutní jistotou. Tuto vlastnost by mohla mít pouze nekonečně vysoká pojistná
zásoba. Nemůže-li tedy být uspokojování poptávky zabezpečeno s absolutní jistotou,
vzniká otázka, s jakou pravděpodobností by tomu tak mělo být. Potřebná velikost
pojistné zásoby tak závisí na požadované spolehlivosti zabezpečení proti vzniku deficitu
zásoby.
Spolehlivost zabezpečení proti vyčerpání pohotové zásoby se v praxi měří pomocí

několika ukazatelů. Budeme rozlišovat:
• stupeň úplnosti dodávky,

6 Teorie zásob
• stupeň pohotovosti dodávky.
Stupeň úplnosti dodávky (také se používá označení míra obsluhy, úroveň obsluhy, v
angl. cycle service level, příp. pouze service level) budeme značit symbolem α a lze ho
vyjádřit jako pravděpodobnost, že v rámci jednoho cyklu nedojde k neuspokojení
požadavků (vyčerpání zásoby), tzn. pravděpodobnost toho, že poptávka během
pořizovací lhůty dodávky bude nižší než bod objednávky.
Označíme-li celkové zdroje, které budou v určitém období k dispozici k uspokojení

poptávky symbolem Z a celkovou poptávku v tomto období symbolem Q, pak
pravděpodobnost, že poptávka v daném období bude uspokojena, může být definována
výrazem (6.111).
α = P{(Z – Q) ≥ 0} (6.111)
Doplňkovou hodnotou stupně úplnosti dodávky (1 - α) je míra deficitu (míra rizika

nedostatku zásob).
Stupeň pohotovosti dodávky (používá se také označení míra plnění dodávek, v angl.
fill rate, příp. annual service level) budeme značit symbolem β a lze ho definovat jako
pravděpodobnost, že objednávku na položku bude možno plně uspokojit hned po jejím
uplatnění, to znamená ze skladové zásoby.
Doplněk (1 - β) vyjadřuje, jaký podíl celkové poptávky zůstane při předčasném

vyčerpání zásoby neuspokojen.
Spolehlivost zabezpečení se do výše pojistné zásoby promítá prostřednictvím tzv.

pojistného faktoru. Obecně lze konstatovat, že s rostoucí spolehlivostí zabezpečení roste
i výše pojistného faktoru, a proto i výše pojistné zásoby, a to nadproporcionálně. V
závislosti na použitém ukazateli (stupni úplnosti nebo pohotovosti dodávky) se však liší
metodika určování výše pojistného faktoru (viz kap. 6.10.4.3).
6.10.2 Délka intervalu nejistoty
Čím delší je období, pro které jsou prováděny odhady budoucí poptávky, tím méně je
spolehlivý odhad budoucí poptávky, a proto tím vyšší musí být pojistná zásoba. U
materiálů s P-systémem řízení zásob toto období vyplývá z délky kontrolního intervalu,
z délky objednávkového intervalu a z některých dalších časových úseků. U materiálů
s Q-systémem řízení zásob je nejvýrazněji ovlivněno délkou dodací lhůty. V obou
případech se tato doba označuje jako interval nejistoty.
Interval nejistoty tn začíná okamžikem, ve kterém je naposled známa skutečná výše

zásoby položky, a končí očekávaným okamžikem příjmu dodávky do skladu. Jeho délka
závisí na použitém systému řízení zásob:
tn = tp u Q-systému řízení zásob (6.112)

tn = tp + tk u P-systému řízení zásob (6.113)

6 Teorie zásob
Nejdůležitější složkou intervalu nejistoty je tzv. pořizovací lhůta. Pořizovací lhůta je

delší než prostá dodací lhůta, jež začíná okamžikem, kdy dodavatel obdržel objednávku,
a končí okamžikem, kdy bylo zboží dopraveno na místo plnění. Pořizovací lhůta je proti
dodací lhůtě delší nejprve o dobu, která uplyne od rozhodnutí objednat, přes vyhotovení
objednávky až do jejího doručení dodavateli, a pak o dobu, která uplyne od dodání
zboží na místo plnění až do uložení zboží na příslušném místě ve skladu. V některých
případech je nutné započíst i dobu potřebnou k výdeji. Struktura intervalu nejistoty, a
vzhledem k platnosti vztahu (6.112) i pořizovací lhůty, v Q-systému řízení zásob je
zobrazena na obr. 6.23.
int erval nejist ot y
dodací lhůta
uložení zboží
dodání zboží do do skladu
místa plnění
doručení objednávky
dodavateli
odeslání
objednávky
rozhodnutí o
vystavení
objednávky
Obr. 6.23: Struktura intervalu nejistoty v Q-systému řízení zásob
Zdroj: MANN, Q., Optimalizace zásob v praxi, s. 39
U materiálů, pro které platí P-systém řízení zásob, je délka intervalu nejistoty
definována jako doba, která uplyne od okamžiku přijetí rozhodnutí objednat do
okamžiku, kdy se do stavu zásob promítnou důsledky nejbližšího příštího rozhodnutí. Je
to tedy doba, po kterou objednávající subjekt nemá v podstatě možnost změnit důsledky
svého rozhodnutí a je v nejistotě, zda určená pojistná zásoba bude stačit na vyrovnávání
náhodných výkyvů v poptávce a dodávkách. První řádnou příležitostí k případné opravě
původního rozhodnutí je totiž až nejbližší příští rozhodování (viz obr. 6.4). Z toho
důvodu je interval nejistoty u P-systému delší zhruba o jeden kontrolní interval tk.
6.10.3 Intenzita odchylek
Intenzita odchylek se měří nejčastěji pomocí rozptylu nebo směrodatných odchylek

(velikosti poptávky, dodávek, délky pořizovací lhůty, příp. dalších veličin), méně často
se používá absolutní rozdíl nebo průměrný absolutní rozdíl (viz jednotlivé metody
stanovení velikosti pojistné zásoby v kap. č. 6.10.4.2). S rostoucí intenzitou odchylek
roste i velikost pojistné zásoby.
6.10.4 Stanovení velikosti pojistné zásoby
Při stanovení velikosti pojistné zásoby se nejčastěji vychází z předpokladu normálního

rozdělení náhodných veličin poptávky, dodávek a pořizovací lhůty. Za předpokladu, že
náhodná poptávka určité položky zásob za pořizovací lhůtu se řídí normálním

6 Teorie zásob
rozdělením, by pojistná zásoba ve výši dvou směrodatných odchylek pokryla poptávku

v 95,44 % případů, pojistná zásoba ve výši tří směrodatných odchylek 99,74 % případů,
jak ukazuje obr. 6.24. Takto stanovená pojistná zásoba by však pokrývala výkyvy ve
srovnání se střední hodnotou nahoru i dolů. Protože nás při dimenzování výše pojistné
zásoby zajímají jen odchylky nahoru (tj. zmenšující zásobu), kterých je v průměru
50 %, pojistná zásoba stanovená na úrovni dvou směrodatných odchylek ve skutečnosti
pokrývá až
100 − 95,44
95,44 + = 97,72 %
2
procent případů jak ukazuje spodní část obr. 6.24.
Obdobně předpokládáme, že i ostatní použité veličiny (velikost dodávek, délka

pořizovací lhůty, příp. délka dodávkového cyklu) splňují předpoklad normality.
Obr. 6.24: Normální rozdělení poptávky

Zdroj: LAMBERT, D.M., J.R. STOCK a L.M. ELLRAM, Logistika, s. 142, upraveno
Za těchto okolností lze pojistný faktor K definovat jako příslušný kvantil distribuční
funkce normovaného normálního rozdělení. Hodnotu pojistného faktoru lze tak snadno
vyhledat v tabulkách běžně uváděných ve statistické literatuře nebo pomocí
statistického softwaru.
Velikost pojistné zásoby (6.114) lze potom stanovit jako součin pojistného faktoru K a
celkové směrodatné odchylky σc.
xp = K . σc (6.114)
Stanovení pojistné zásoby se tak redukuje na dvě otázky:

6 Teorie zásob
1) Jak stanovit celkovou směrodatnou odchylku?

2) Jak stanovit pojistný faktor?
6.10.4.1 Stanovení celkové směrodatné odchylky
Celková směrodatná odchylka vyjadřuje intenzitu kolísání poptávky, dodávek a

pořizovací lhůty. Východiskem pro její stanovení je analýza dosavadního vývoje
poptávky, dodávek a pořizovacích lhůt zhruba za poslední jeden až dva roky (kratší
období může být ovlivněno sezónními vlivy, v delším období dochází ke změně
výrobního programu).
Variabilita poptávky a pořizovací lhůty se měří zpravidla pomocí směrodatných

odchylek (6.115) a (6.116). Pokud pracujeme s výběrovými soubory, měli bychom
správně použít výběrovou směrodatnou odchylku, která se liší od dále uvedených
vzorců tím, že ve jmenovateli je výraz (n - 1). V případě velkého rozsahu souboru jsou
však rozdíly ve výsledcích minimální.
∑(p
1
σp = i − p) 2 (6.115)
n i =1
n∑
1
σ tp = ( t pi − t p )2
i =1
(6.116)
Zjišťování směrodatné odchylky délky pořizovací lhůty na základě údajů o dodávkách

položky v minulosti podle vzorce (6.116) je sice možné, ale často bývá zejména při
delších dodávkových cyklech k dispozici poměrně malý počet údajů.
V úvahu proto připadá náhradní aproximační metoda, která je založena na poznatku, že

směrodatná odchylka délky pořizovací lhůty σtp se pro velmi rozličná teoretická
rozdělení pravděpodobnosti délky pořizovací lhůty může pohybovat v poměrně úzkých
mezích zhruba od 0,21 . Tp pro Simpsonovo rozdělení, přes 0,255 . Tp pro normální
rozdělení až po 0,29 . Tp pro rovnoměrné rozdělení. Bez potřeby zkoumat typ rozdělení
pravděpodobnosti délky pořizovací lhůty – k tomu by v praxi sotva byl k dispozici
dostatek podkladů – lze pak směrodatnou odchylku délky pořizovací lhůty aproximovat
pomocí vztahu (6.117).
σ tp ≈ 0 ,25 ( t p max − t p min ) (6.117)
Kolísání velikosti dodávek lze vyjádřit buď pomocí směrodatné odchylky velikosti
jednotlivých dodávek (6.118) nebo směrodatnou odchylkou velikosti rozdílů mezi
kontrahovaným a skutečně dodaným množstvím (6.119).
n∑
1
σx = ( xi − x )2 (6.118)
i =1

6 Teorie zásob
n∑
1
σx = ( xi − x ) 2
(6.118)
i =1
n∑
1
σr = ( rxi − rx )2 (6.119)
i =1
rxi = xi − x*i (6.120)
O veličinách rxi se předpokládá:
1) Jsou navzájem statisticky nezávislé.

2) Jde o náhodné veličiny, které se řídí normálním rozdělením pravděpodobnosti.
3) Jejich střední hodnota (při dostatečně velkém n) je prakticky nulová – viz (6.121).
Pokud by totiž rx >> 0, znamenalo by to, že dodavatel systematicky (nebo ojediněle,
ale výrazně) překračuje své dodavatelské závazky. To ovšem není možné bez
souhlasu odběratele. Opačný případ rx << 0 by znamenal, že dodavatel
systematicky dodává nižší než kontrahované množství. Takový dodavatel by ale
těžko dlouhodobě obstál na trhu. U skutečně náhodných výkyvů lze předpokládat,
že jednotlivé nedodané objednávky budou postupně vyrovnány, takže se střední
hodnota rx skutečně bude blížit nule.
n∑
1
rx = rxi = 0 (6.121)
i =1
Obdobně některé metody používají k vyjádření intenzity kolísání poptávky místo

směrodatné odchylky poptávky (6.115) směrodatnou odchylku chyb v prognóze
velikosti poptávky (6.122).
n∑
1
σe = ( e pi − e p )2 (6.122)
i =1
e pi = pi − p*i (6.123)
O chybách v odhadu epi (6.123) lze podobně jako o veličinách rxi (6.120) předpokládat:
1) Jsou navzájem statisticky nezávislé.

2) Jsou náhodně proměnnými veličinami, které se řídí normálním rozdělením
pravděpodobnosti.
3) Jejich střední hodnota (při dostatečně velkém n) je nulová (6.124).
e pi = pi − p*i (6.124)

6 Teorie zásob
6.10.4.2 Vybrané metody stanovení pojistné zásoby
V odborné literatuře lze nalézt celou řadu metod stanovení velikosti pojistné zásoby.
Metody uvedené v těchto skriptech představují pouze výběr nejčastěji používaných
výpočetních postupů.
a) Metoda pracující se směrodatnou odchylkou velikosti poptávky, směrodatnou

odchylkou délky pořizovací lhůty a průměrnou velikostí poptávky (M1)
Metoda je přibližná (vzhledem ke způsobu konstrukce celkové směrodatné odchylky,

kde se sčítají jednotlivé směrodatné odchylky). Velikost pojistné zásoby (6.125) je
počítána jako součin pojistného faktoru a celkové směrodatné odchylky, která se skládá
ze směrodatné odchylky velikosti poptávky (6.115) a směrodatné odchylky délky
pořizovací lhůty (6.116 nebo 6.117) přepočtené pomocí průměrné velikosti poptávky na
fyzické jednotky.
(
x p = K σ p + p σ tp ) (6.125)
Protože je vzorec (6.125) pouze přibližný, což vyplývá ze způsobu vyjádření celkové
směrodatné odchylky, lze jeho použití doporučit u méně významných položek zásob
(kategorie B a C) z důvodu jeho jednoduchosti a poměrně logické konstrukce.
Vzhledem k tomu, že metoda M1 nezohledňuje kolísání velikosti dodávek, je
podmínkou jejího použití, aby velikost dodávek nebyla výraznějším zdrojem nejistoty.
b) Metoda pracující se směrodatnou odchylkou velikosti poptávky během

intervalu nejistoty (M2)
Jedná se o nejčastěji uváděnou metodu v literatuře. Velikost pojistné zásoby se určí jako
součin pojistného faktoru a směrodatné odchylky velikosti poptávky během intervalu
nejistoty, viz vztah (6.126).
xp = K . σn (6.126)
V účetní, ani v operativní evidenci podniků se však nesleduje veličina směrodatná

odchylka velikosti poptávky během intervalu nejistoty σn. Obvykle lze však snadno
zjistit veličinu směrodatná odchylka velikosti poptávky za jednotku času σp podle
vztahu (6.115). Směrodatnou odchylku σn pak určíme podle vztahu (6.127) v případě, že
podnik používá Q-systém řízení zásob nebo podle vztahu (6.128) používá-li podnik P-
systém řízení zásob.
σn =σ p tp (6.127)
σ n = σ p ( t p + tk ) (6.128)
Obecně lze pak vztah pro výpočet pojistné zásoby pro oba systémy řízení zásob
formulovat vzorcem (6.129), přičemž v Q-systému řízení zásob se dosadí tn = tp a v P-
systému řízení zásob tn = tp + tk, jak bylo uvedeno v kap. 6.10.2.

6 Teorie zásob
x p = Kσ p t n (6.129)
Jak vyplývá ze vzorce (6.129), metoda M2 vychází z předpokladu konstantní délky

intervalu nejistoty. Lze ji proto doporučit pro stanovování velikosti pojistné zásoby u
položek zásob, u kterých nedochází k příliš velkému kolísání délky pořizovací lhůty.
c) Metoda pracující s rozptylem velikosti poptávky, rozptylem délky pořizovací

lhůty, průměrnou velikostí poptávky a průměrnou délkou pořizovací lhůty (M3)
Tato metoda uvažuje společný vliv variability velikosti poptávky a délky pořizovací
lhůty. Rozptyl velikosti poptávky se vypočítá jako druhá mocnina vztahu (6.115) a
rozptyl délky pořizovací lhůty jako druhá mocnina vztahu (6.116). V úvahu přichází i
možnost odhadnout kolísání délky pořizovací lhůty podle vzorce (6.117). Část pojistné
zásoby určená ke krytí výkyvů v poptávce se může vzájemně zastupovat s částí pojistné
zásoby určené ke krytí poptávky v důsledku kolísání pořizovací lhůty. Velikost pojistné
zásoby se určí ze vztahu (6.130) za předpokladu, že veličiny se řídí normálním
rozdělením.
2
x p = K t nσ p2 + p σ tn2 (6.130)
Pro P-systém zásob se použije stejný vzorec (6.130), pouze místo veličiny tp se dosadí
tn = tp + tk a místo veličiny σtp veličina σtn.
Metoda stanovení velikosti pojistné zásoby podle vztahu (6.130) je vhodná spíše pro
omezený počet důležitých položek (kategorie A), protože metoda je poměrně náročná
na přesnost vstupních dat a objem výpočtů. Je nutné si uvědomit, že stanovení normy
velikosti pojistné zásoby neznamená jednorázový propočet. Normu velikosti pojistné
zásoby je třeba periodicky aktualizovat v závislosti na změnách vstupních veličin.
Metoda M3 rovněž není vhodná pro položky, u nichž je významným faktorem nejistoty
kolísání velikosti dodávek, neboť tento faktor není do propočtu zahrnut. V takovém
případě je vhodná metoda M4.
4) Metoda pracující s rozptylem velikosti poptávky, rozptylem velikosti rozdílů

mezi kontrahovaným a skutečně dodaným množstvím a intervalem nejistoty
(M4)
Metoda se doporučuje pro nejednicové (režijní) materiály. Kolísání velikosti dodávek

zde není vyjádřeno směrodatnou odchylkou velikosti jednotlivých dodávek – viz vztah
(6.118), ale směrodatnou odchylkou velikosti rozdílů mezi kontrahovaným a skutečně
dodaným množstvím – viz vztah (6.119).
Ta část pojistné zásoby, ze které se vyrovnávají výkyvy v dodávkách, se rovná vztahu

(6.131).

6 Teorie zásob
x px = Kσ r t n (6.131)
Druhou složkou pojistné zásoby je část, která pokrývá náhodné výkyvy v poptávce.
Tuto složku pojistné zásoby můžeme odvodit přímo ze statistické analýzy průběhu
poptávky. U režijních materiálů se totiž často budoucí potřeba odvozuje z její minulé
průměrné hodnoty. Směrodatná odchylka velikosti poptávky se vypočítá podle vzorce
(6.115). Příslušná velikost pojistné zásoby se určí ze vztahu (6.132).
x pp = Kσ p t n (6.132)
Podobně jako u metody M3 se obě složky pojistné zásoby xpx, xpp mohou ve své funkci
navzájem zastupovat, a proto není možno celkovou pojistnou zásobu určit jako jejich
prostý součet. Celková pojistná zásoba je potom dána výrazem (6.133).
(
x p = K t n σ p2 + σ r2 ) (6.133)
Metoda M4 je vhodná pro položky zásob, u kterých nedochází k významným

odchylkám v délce pořizovací lhůty (ta je považována za konstantní). Vzhledem k
náročnosti metody na vstupní data, zejm. pro výpočet směrodatné odchylky σr, metoda
není vhodná pro málo významné položky kategorie C, ale lze ji považovat za zajímavou
alternativu vůči metodě M3 pro položky, u kterých dochází k významným odchylkám
mezi kontrahovaným a skutečně dodaným množstvím.
e) Metoda pracující s rozptylem velikosti rozdílů mezi kontrahovaným a skutečně

dodaným množstvím, rozptylem velikosti chyb v prognóze velikosti poptávky
a intervalem nejistoty (M5)
Metoda se doporučuje pro jednicové materiály. Princip metody je podobný jako u

předchozí metody M4. Pojistná zásoba se skládá ze dvou částí. První část pojistné
zásoby xpx má vyrovnávat výkyvy v dodávkách a určí se zcela shodným způsobem jako
u metody M4 – viz vzorec (6.131). Druhá část pojistné zásoby xpp má vyrovnávat
náhodné výkyvy v poptávce. Na rozdíl od metody M4 se však tato složka neodvozuje
přímo ze statistické analýzy minulého průběhu poptávky, ale z chyby odhadu velikosti
poptávky (6.123). Směrodatná odchylka chyb v prognóze velikosti poptávky se určí
podle (6.122). Složka pojistné zásoby xpp, která pokrývá náhodné výkyvy v poptávce se
určí podle vzorce (6.134).
x pp = Kσ e t n (6.134)
Podobně jako u metody M4, se mohou obě složky pojistné zásoby xpx a xpp ve své funkci
navzájem zastupovat, a proto není možno celkovou pojistnou zásobu určit jako jejich
prostý součet. Celková pojistná zásoba je proto dána výrazem (6.135).
(
x p = K t n σ e2 + σ r2 ) (6.135)

6 Teorie zásob
Metoda M5 je vhodná pro položky zásob, u kterých nedochází k významným

odchylkám v délce pořizovací lhůty (ta je považována za konstantní). V případě
výraznějšího kolísání délky pořizovací lhůty je tato metoda pro stanovování velikosti
pojistné zásoby nevhodná a lze doporučit např. metodu M3.
f) Metoda pracující se směrodatnou odchylkou velikosti poptávky během

pořizovací lhůty a parametrem prognózy (M6)
V předcházejících odstavcích a) až e) jsme se věnovali metodám vhodným pro položky

zásob, u kterých je velikost poptávky v čase více či méně konstantní. V praxi se však
často setkáváme s případy, kdy se velikost poptávky v čase mění např. v důsledku
existence trendu, sezónních vlivů či obou faktorů dohromady. V takovém případě se
hovoří o nestacionárním charakteru poptávky.
Pro takové položky zásob je určena následující metoda. Vhodným modelem k popisu
časové řady poptávky je exponenciální vyrovnávání s konstantou γ. Exponenciální
vyrovnávání se doporučuje u nestacionárních procesů poptávky z důvodu, že nejmladší
údaje o poptávce mají rozhodující váhu pro konstrukci předpovědi budoucí poptávky.
Časovou řadu poptávky proložíme technikou exponenciálního vyrovnávání a určíme
optimální hodnotu vyrovnávací konstanty. Postup nebudeme popisovat, neboť je
standardně uváděn ve statistické literatuře.
Vyrovnávací konstanta může nabývat obecně hodnot z intervalu <0, 1>. Jestliže se γ =
0, pak poptávka má stacionární charakter (její velikost je konstantní). V případě 0 < γ ≤
1 se poptávka chová nestacionárně, přičemž čím vyšší je hodnota konstanty γ, tím je
poptávka méně stabilní (mladším údajům v časové řadě se přiřazuje vyšší váha). Jestliže
se γ = 1, pak má poptávka zcela nahodilý charakter (údaje o minulé poptávce jsou pro
předpověď prakticky bezcenné).
Hodnota konstanty γ má velký vliv na velikost pojistné zásoby. Pro výpočet pojistné
zásoby se použije vztah (6.136).
(tn − 1)(2 tn − 1)
xp = Kσp tn 1 + γ (tn − 1) + γ2 (6.136)
6
Pro obě krajní hodnoty konstanty γ lze vzorec (6.136) zjednodušit. V případě γ = 0 se
výraz v pořadí u druhé odmocniny rovná jedné a dostáváme vzorec (6.129), který byl
popsán u metody M2. Pro γ = 1 je proces poptávky zcela nahodilý a velikost pojistné
zásoby se rovná vztahu podle (6.137).
tn (tn + 1)(2 tn + 1)
xp = Kσp (6.137)
6
Metoda M6 přináší důležitý poznatek, že velikost pojistné zásoby závisí na délce

pořizovací lhůty (intervalu nejistoty) a na hodnotě parametru γ, který je měřítkem
setrvačnosti v procesu poptávky. Jak ukazuje obr. 6.25, v případě stacionární poptávky

6 Teorie zásob
je vztah mezi délkou pořizovací lhůty a velikostí pojistné zásoby konkávní. V případě
nestacionární poptávky se tento vztah mění na konvexní.
25
jednotk ová pojis tná zás oba
20
(j. m nožs tví)
15
10
g = 0, 0
g = 0, 2
5 g = 0, 5
g = 0, 7
g = 1, 0
0
0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
poř izovací lhůta (j. čas u)
Obr. 6.25: Závislost velikosti jednotkové pojistné zásoby ( σp = 1, K = 1) na délce pořizovací

lhůty a hodnotě konstanty γ
Zdroj: GRAVES, S.C., A single-item inventory model for a nonstationary demand process, s. 54
Z obr. 6.25 je patrné, že velikost pojistné zásoby dramaticky roste v případě, že

poptávka je nestacionární. Např. v případě γ = 0,7 a tp = 5 dnů je nutné udržovat 2,6krát
vyšší pojistnou zásobu k dosažení stejné spolehlivosti zabezpečení jako u stacionární
poptávky.
Hlavní přínos metody M6 spočívá v poznatku, že v případě nestacionární poptávky je

nutno udržovat vyšší hladinu pojistné zásoby. Tento závěr má závažné dopady na růst
nákladů na udržování a skladování zásob. V takovém případě lze podniku doporučit,
ještě před vlastním stanovením pojistné zásoby, aby se pokusil redukovat příčiny
kolísání velikosti poptávky.
Vzhledem k velkému počtu metod, které lze nalézt v literatuře, vzniká otázka, kterou
metodu v praxi použít. V podstatě neexistuje žádná univerzální metoda stanovení
velikosti pojistné zásoby. V praxi je nezbytné identifikovat převažující zdroj nejistoty v
průběhu zásobovacího procesu a vhodnost použití vybrané metody ověřit výpočtem
skutečně dosahovaného stupně úplnosti nebo pohotovosti dodávky. Jestliže je
dlouhodobě dosahováno nižšího než požadovaného stupně úplnosti (pohotovosti)
dodávky, svědčí to o tom, že byla vybrána nesprávná metoda výpočtu. V takovém
případě je žádoucí způsob určování pojistné zásoby změnit.
6.10.4.3 Stanovení velikosti pojistného faktoru
Pojistný faktor (v literatuře se také používá označení koeficient spolehlivosti, koeficient

jistoty, koeficient zajištěnosti, v angl. literatuře safety factor) je veličina,
prostřednictvím které se do propočtu pojistné zásoby pomocí metod uvedených v kap.
6.10.4.2 (metody M1 až M6) vnáší požadovaná spolehlivost zabezpečení proti
odchylkám. Jak bylo uvedeno v kap. 6.10.1, tato spolehlivost je odvozena od
požadované úrovně služeb zákazníkům vyjádřené buď stupněm úplnosti dodávky, nebo

6 Teorie zásob
stupněm pohotovosti dodávky. Jelikož každý ukazatel měří něco jiného – stupeň
úplnosti dodávky početnost deficitu, stupeň pohotovosti dodávky velikost deficitu
zásob, musí se lišit i způsob určování a tedy i výše pojistného faktoru.
Optimální velikost pojistného faktoru lze stanovit dvěma základními způsoby:
• autonomně bez kritéria nákladů,

• optimalizací na základě kritéria nákladů.
a) Autonomní určení hodnoty pojistného faktoru
Tento způsob stanovení výše pojistného faktoru je poměrně častý a někdy i jediný
možný v případě, kdy nelze v podniku zjistit velikost nákladů na udržování a skladování
zásob a nákladů z nedostatku zásob. Nicméně i v tomto případě se doporučuje, alespoň
odhadnout výši nákladů na udržování a skladování zásob a pro autonomně stanovenou
spolehlivost zabezpečení propočítat pomocí vzorce (6.143) výši nákladů z nedostatku
zásob. Management podniku by měl pak rozhodnout, zda taková výše nákladů z
nedostatku zásob odpovídá realitě, a příp. následně podle toho upravit spolehlivost
zabezpečení.
Nejprve si popíšeme způsob určování výše pojistného faktoru pro stupeň úplnosti
dodávky. Obecně celková směrodatná odchylka představuje určitou jednicovou
pojistnou zásobu. Pojistný faktor K zvyšuje tuto jednicovou pojistnou zásobu na K-
násobek, takže čím vyšší je pojistná zásoba, tím vyšší je i pravděpodobnost uspokojení
poptávky (stupeň úplnosti dodávky), a tedy nižší pravděpodobnost vzniku deficitu.
Jak bylo uvedeno v kap. 6.10.4, lze pojistný faktor K definovat jako příslušný kvantil
distribuční funkce normovaného normálního rozdělení. Hodnotu pojistného faktoru lze
tak snadno vyhledat v tabulkách běžně uváděných ve statistické literatuře. Pro vybrané
hodnoty stupně úplnosti dodávky jsou velikosti pojistného faktoru uvedeny v tab. 6.10.
Tab. 6.10: Velikost pojistného faktoru pro různé stupně úplnosti dodávky
Požadovaný stupeň Pojistný faktor Požadovaný stupeň Pojistný faktor
úplnosti dodávek α K úplnosti dodávek α K
50 0,000 85 1,040
60 0,250 90 1,285
65 0,385 95 1,650
70 0,525 99 2,330
75 0,675 99,99 3,720
80 0,850 99,9999 4,760
Z tab. 6.10 a obr. 6.26 je patrné, že při K = 0 je pojistná zásoba rovna nule, takže k
uspokojování očekávané poptávky je k dispozici pouze obratová zásoba, určená na
úrovni dosavadní střední hodnoty náhodné poptávky. Za tohoto stavu je
pravděpodobnost uspokojení poptávky (stupeň úplnosti dodávky) 50 %. Vytvoření
pojistné zásoby ve výši jednonásobku σc (K = 1) zvýší tuto pravděpodobnost asi na
84 % (přírůstek o 34 procentních bodů). Přidáním další jednicové pojistné zásoby (K =
2) se stupeň úplnosti dodávky zvýší asi na 97,7 % (tj. přírůstek 13,7 procentních bodů).
Z uvedeného je zřejmé, že druhá jednice pojistné zásoby zvýšila pravděpodobnost již
jen méně než o polovinu toho, čím přispěla první jednice. Třetí jednice (K = 3) zvýší

6 Teorie zásob
pravděpodobnost uspokojení asi na 99,8 % (tj. přírůstek jen o další 2,1 procentního
bodu).
Přínosy dalších jednicových dávek prudce klesají, takže je zřejmé, že velmi vysoký
stupeň úplnosti dodávky je nutno „zaplatit“ velmi vysokou pojistnou zásobou a tedy i
velmi vysokými náklady na udržování a skladování zásob.
Obr. 6.26: Závislost výše pojistného faktoru na požadovaném stupni úplnosti dodávky
Zdroj: MANN, Q., Optimalizace zásob v praxi, s. 95
Interval, ve kterém budeme v praxi hledat hodnotu pojistného faktoru, bude ležet zřejmě
mezi K = 1 až K = 2,33. Při nižších hodnotách K by pravděpodobnost vyčerpání zásoby
byla příliš vysoká a navíc poměrně malým přírůstkem pojistné zásoby podnik podstatně
zvýší spolehlivost zabezpečení proti vyčerpání zásob. Naproti tomu zvyšování
pojistného faktoru nad uvedenou horní mez je již obvykle nerentabilní. Stanovení
konkrétní hodnoty pojistného faktoru v uvedeném rozpětí bude záviset na řadě faktorů –
důležitosti dané položky zásob, snadnosti obstarání dané položky od náhradního
dodavatele, možnosti použití náhradního materiálu apod.
V nejnovější odborné literatuře se ovšem doporučuje stanovovat výši pojistné zásoby s

ohledem na požadovaný stupeň pohotovosti dodávky. Je tomu tak proto, že ve stále se
zostřujícím konkurenčním prostředí nestačí znát pravděpodobnost, s jakou dojde k
deficitu zásoby, ale je nutno znát i očekávanou velikost tohoto deficitu.
Označme symbolem τ(K) očekávaný počet chybějících jednotek během každé

pořizovací lhůty za předpokladu, že σc = 1. Hodnoty funkce τ(K), která se někdy nazývá
jako pomocná nebo servisní, lze získat z tzv. Brownovy tabulky (tab. 6.11).
Předpokládejme, že cílem podniku je dosáhnout spolehlivosti zabezpečení β. V tom

případě bude celková výše chybějící zásoby za rok (1 - β) . Q jednotek množství.
Jestliže materiál je objednáván v dávkách o velikosti x, tak za rok bude vystaveno Q/x
objednávek. Očekávaný počet chybějících jednotek materiálu během jednoho cyklu je
dán součinem τ(K) . σc, neboť hodnoty funkce τ(K) jsou tabelovány pro σc = 1. To
znamená, že musí platit rovnost (6.138).

6 Teorie zásob
Tab. 6.11: Brownova tabulka hodnot funkce τ(K)

K τ(K) K τ(K) K τ(K) K τ(K)
-1,2 1,256 -0,1 0,451 1,0 0,0833 2,1 0,0065
-1,1 1,169 0,0 0,399 1,1 0,0686 2,2 0,0049
-1,0 1,083 0,1 0,351 1,2 0,0561 2,3 0,0037
-0,9 1,000 0,2 0,307 1,3 0,0455 2,4 0,0027
-0,8 0,920 0,3 0,267 1,4 0,0367 2,5 0,0019
-0,7 0,843 0,4 0,230 1,5 0,0293 2,6 0,0014
-0,6 0,769 0,5 0,198 1,6 0,0232 2,7 0,0010
-0,5 0,698 0,6 0,169 1,7 0,0183 2,8 0,0007
-0,4 0,630 0,7 0,143 1,8 0,0143 2,9 0,0005
-0,3 0,567 0,8 0,120 1,9 0,0111 3,0 0,0004
-0,2 0,507 0,9 0,100 2,0 0,0085 3,1 0,0003
Zdroj: HORÁKOVÁ, H. a J. KUBÁT, Řízení zásob. Logistické pojetí, metody, aplikace,
praktické úlohy, s. 179
Q
(1 − β)Q = τ(K)σc (6.138)
x
Po úpravách dostaneme výraz (6.139).
(1 − β)x
τ(K) = (6.139)
σc
Vzorec (6.139) platí za předpokladu fixních velikostí dodávek. Lze ho proto použít pro
Q-systém řízení zásob. Pro případ proměnlivých velikostí dodávek (P-systém řízení
zásob) platí výraz (6.140).
(1 − β) p t k
τ(K) = (6.140)
σc
Postup při stanovování výše pojistného faktoru pro požadovaný stupeň pohotovosti
dodávky je tedy poněkud obtížnější než pro stupeň úplnosti dodávky. Nejprve je nutno
určit hodnotu pomocné funkce τ(K) podle vztahu (6.139), resp. (6.140) a potom se v
Brownově tabulce 6.11 vyhledá odpovídající velikost pojistného faktoru.
b) Nákladově optimální hodnota pojistného faktoru
Optimální stupeň spolehlivosti zabezpečení proti odchylkám je takový, při kterém jsou
náklady na udržování a skladování pojistné zásoby kompenzovány výnosy
vyplývajícími z její existence (tj. z eliminace ztrát a vícenákladů z nedostatku zásob).
Předpokladem pro možnost určení pojistného faktoru na základě kritéria nákladů je

důsledná evidence nákladů na udržování a skladování jednotlivých položek zásob a
nákladů z nedostatku zásob. Optimální úroveň spolehlivosti zabezpečení se obvykle
stanovuje pro stupeň úplnosti dodávky. Odpovídající velikost stupně pohotovosti
dodávky se určí podle vztahu (6.141).

6 Teorie zásob
σc
β = 1 − τ(K) (6.141)
x
V zásadě existují dva způsoby stanovení velikosti pojistného faktoru nákladovým

způsobem:
• nepřímá metoda výpočtu,

• přímá metoda výpočtu.
V prvním případě se nejprve stanoví nákladově optimální stupeň úplnosti dodávky a

odpovídající výše pojistného faktoru se vyhledá ve druhém sloupci tab. 6.11.
Ve druhém případě se výše pojistného faktoru vypočítá přímo z hodnot jednotlivých

složek nákladů a odpovídající stupeň úplnosti dodávky lze vyhledat v prvním sloupci
tab. 6.11.
Nejjednodušší způsob výpočtu vychází z následující úvahy: S rostoucí velikostí pojistné

zásoby se zvyšují náklady na udržování a skladování a naopak klesají náklady z
nedostatku zásob. Optimální stupeň úplnosti dodávky (v procentech) je potom dán
přibližně výrazem (6.142).
cz
α= 100 (6.142)
cs + c z
Náklady na udržování a skladování zásob a náklady z nedostatku zásob musí být ve

vzorci (6.142) vztaženy ke stejné časové jednotce. Odpovídající výše pojistného faktoru
K se vyhledá v tab. 6.11.
Způsob stanovení optimálního stupně úplnosti dodávky výše uvedeným způsobem je

poněkud zjednodušený, neboť nebere v úvahu velikost dodávky ani velikost poptávky.
Přesněji lze nákladově optimální spolehlivost zabezpečení stanovit podle vztahu
(6.143).
cs x
α = 1− (6.143)
c zQ
Na rozdíl od vztahu (6.142) je zde veličina cz vyjádřena ve formě nezávislé na čase –

tzn. náklady z nedostatku jednotky zásob. První podíl cs/cz udává optimální počet
případů nedostatku zásob za rok. Druhý poměr Q/x udává počet dodávkových cyklů za
rok nebo jinými slovy, počet časových úseků, v nichž může dojít k deficitu zásoby.
Vzájemný poměr obou podílů pak udává pravděpodobnost, že dojde k vyčerpání zásoby
během jednoho dodávkového cyklu (pořizovací lhůty). Jelikož stupeň úplnosti dodávky
je definován jako pravděpodobnost, že během cyklu doplnění zásob nedojde k
vyčerpání zásob, lze ho charakterizovat vztahem (6.143).
Při přímé metodě výpočtu se vychází z analýzy marginálních nákladů a marginálních

příjmů. Základním předpokladem použití této metody je evidence neuspokojených
objednávek zákazníků. Při úrovni K = 0 bude velikost neuspokojených požadavků

6 Teorie zásob
maximální, neboť podnik neudržuje žádnou pojistnou zásobu. Se zvyšující se velikostí

K (tedy i s rostoucí velikostí pojistné zásoby) bude počet neupokojených objednávek
klesat. Vztah mezi výší K a dodatečně uspokojenými požadavky je nelineární. Zvýšení
K o 1 % přinese vyšší přírůstek objemu prodeje při K = 1 než při K = 4. Graficky tuto
závislost zobrazuje obr. 6.27.
dodatečný
objem prodeje bod zvratu
hodnota v Kč
výše pojistné zásoby
0 pojistný faktor K
Obr. 6.27: Závislost objemu prodeje a výše pojistné zásoby na výši pojistného faktoru
Zdroj: KRUPP, J.A.G., Managing demand variations with safety stock, s. 8
V bodě, ve kterém se obě křivky protnou, se celkový dodatečný objem prodeje právě
rovná velikosti pojistné zásoby. Další zvyšování pojistné zásoby nad tuto mez již
nepřináší žádný efekt. Naopak pod tímto bodem zvratu je efekt držení pojistné zásoby
kladný.
Optimální úroveň pojistného faktoru však musí být stanovena na základě porovnání
nákladů na držení pojistné zásoby a zisku z prodeje. Za tímto účelem se dodatečný
objem prodeje vynásobí ziskovostí prodeje a velikost pojistné zásoby sazbou nákladů na
držení a skladování zásob. Celkový efekt (příjem) je potom dán rozdílem zisku z
prodeje a nákladů na držení pojistné zásoby (viz obr. 6.28). Všimněme si, že sklon obou
křivek i vzdálenost mezi nimi je odlišná od obr. 6.27. Je tomu tak proto, že jsme
absolutní veličiny prodeje a nákladů vynásobili určitými koeficienty. Křivky se
nacházejí blíže k sobě z důvodu, že obvykle je ziskovost prodeje nižší než sazba
nákladů na udržování a skladování zásob (Krupp, 1997).
Optimální úroveň pojistného faktoru se nachází v bodě, ve kterém je maximální rozdíl

mezi ziskem ze „zachráněných“ prodejů a náklady na držení pojistné zásoby. V tomto
bodě obě veličiny rostou stejně rychle.
Tímto způsobem lze stanovit optimální výši pojistného faktoru bez ohledu na konkrétní
veličinu charakterizující spolehlivost zabezpečení proti odchylkám. Samozřejmě lze
velmi snadno pro takto stanovenou pojistnou zásobu propočítat odpovídající stupeň
úplnosti nebo pohotovosti dodávky.

6 Teorie zásob
zisk z prodeje bod zvratu

hodnota v Kč
maximalizace
náklady na udržování
pojistné zásoby
0 Kopt. pojistný faktor K
Obr. 6.28: Stanovení optimální výše pojistného faktoru

Zdroj: KRUPP, J.A.G., Managing demand variations with safety stock, s. 8
==============================================================
ŘP 6.11 Vraťme se k příkladu 6.3. Slévárna za rok spotřebuje 1 800 t hliníkových

bločků. Optimální velikost dodávky jsme určili na 60 t a délku dodávkového cyklu na 12
dnů. Průměrná pořizovací lhůta byla 22 dny. Nyní zadání doplníme o další údaje.
Analýzou časové řady pořizovacích lhůt za poslední dva roky bylo zjištěno, že nejkratší
délka pořizovací lhůty byla 18 dnů, nejdelší lhůta byla 24 dny. Směrodatná odchylka
měsíční spotřeby hliníkových bločků činí 37 t. Dále bylo zjištěno, že ke kolísání velikosti
dodávek prakticky nedochází, a tudíž není nutno zahrnout tento faktor do propočtu
pojistné zásoby. Určeme:
a) stupeň pohotovosti dodávky (tj. ze skladu materiálu do výroby), kterého by se

dosáhlo bez pojistné zásoby,
b) normu pojistné zásoby, která zajistí stupeň pohotovosti dodávky 94 %,
c) stupně pohotovosti a úplnosti dodávek při velikosti pojistné zásoby 20 t.
Řešení:
Vzhledem k tomu, že hlavními zdroji nejistoty jsou kolísání velikosti spotřeby a délky
pořizovací lhůty, použijeme ke stanovení pojistné zásoby metodu M3.
ad a) Pokud by slévárna neudržovala žádnou pojistnou zásobu, rovnal by se pojistný

faktor K nule. Pro stanovení odpovídajícího stupně pohotovosti dodávky je třeba
stanovit celkovou směrodatnou odchylku, která je dána odmocninou ve výrazu (6.130).
Veškeré veličiny je třeba převést na stejné časové jednotky podle časové řady spotřeby,
tj. na měsíce. Průměrná měsíční spotřeba činí 1800/12 = 150 t. Ke stanovení směrodatné
odchylky pořizovací lhůty použijeme přibližný vzorec (6.117).
σtp ≈ 0,25(t p max − t p min ) = 0,25 . (24 - 18) = 1,5 dne = 0,05 měsíce
2
σ p = t p σ2p + p σtp2 = 0,73 . 37 2 + 150 2 . 0,05 2 = 32,56 t

6 Teorie zásob
V Brownově tabulce 6.11 vyhledáme, že pojistnému faktoru K = 0 odpovídá τ(K) =

0,399. Stupeň pohotovosti dodávky je:
σc 32,56
β = 1 − τ(K) = 1 − 0,399 = 0,7835
x 60
Pravděpodobnost, že požadavek na výdej hliníku bude ihned uspokojen ze skladové

zásoby je 78,35 %. Zároveň se pouze 50 % dodávkových cyklů nedotkne nedostatek
zásob (stupeň úplnosti dodávky je 50 %). Očekávané množství chybějícího hliníku
během jednoho cyklu:
τ(K) . σc = 0,399 . 32,56 = 13 t, tj. za rok nebudou uspokojeny požadavky na výdej

390 t hliníku (počet cyklů za rok je 30).
ad b) Stanovíme hodnotu funkce τ(K):
(1 − β)x (1 - 0,94) . 60
τ(K) = = = 0,111
σc 32,56
V tab. 6.11 nalezneme pro τ(K) = 0,111 odpovídající velikost pojistného faktoru
K = 0,85 (použit střed rozmezí 0,8 až 0,9). Velikost pojistné zásoby:
xp = K . σc = 0,85 . 32,56 = 27,7 t
Z tab. 6.11 můžeme určit, že odpovídající stupeň úplnosti dodávky je 80 %.
ad c) Určíme velikost pojistného faktoru K:
xp 20
K= = = 0,6
σc 32,56
Stupeň úplnosti dodávky určíme přímo z tab. 6.11. Lineární interpolací nebo pomocí
softwaru zjistíme, že stupeň úplnosti dodávky je zhruba 72 %. Stupeň pohotovosti
dodávky je:
σc 32,56
β = 1 − τ(K) = 1 − 0,169 = 0,9083
x 60
Při velikosti pojistné zásoby 20 t dosáhne podnik stupně úplnosti dodávky 72 % a

stupně pohotovosti dodávky 91 %.
==============================================================

6 Teorie zásob
Shrnutí
Zásoby představují významnou složku majetku podniku a vážou až 20 % podnikového
kapitálu. Je proto cílem každého podniku udržovat stav zásob na takové úrovni, která
umožní bezproblémové fungování podniku při co nejnižších nákladech. K hlavním
složkám nákladů patří náklady na pořízení zásob, náklady na udržování a skladování
zásob a náklady z nedostatku zásob. K optimalizaci zásob lze použít širokou škálu
modelů. Podle způsobu doplňování zásob lze tyto modely rozdělit na statické a
dynamické. U statických modelů je zásoba doplňována pouze jedinou dodávkou,
zatímco u modelů dynamických je zásoba dlouhodobě udržována na skladu a pravidelně
doplňována. Podle charakteru poptávky lze modely zásob rozlišit na deterministické,
stochastické a nedeterministické. Zatímco deterministické modely předpokládají
konstantní velikost poptávky, tak stochastické modely pracují s poptávkou jako
s náhodnou veličinou. Cílem statických modelů je stanovit optimální velikost dodávky,
u dynamických modelů kromě toho ještě zjišťujeme optimální okamžik vystavení
objednávky. V teorii lze nalézt různé varianty dynamických modelů – např.
s požadavkem na nespojitou velikost objednávky, na nespojitou spotřebu, s nedostatkem
pohotových zásob, s plynulým doplňováním zásoby, víceproduktové modely či modely,
kde je velikost dodávky ovlivňována cenovými rabaty. Kromě optimalizace obratové
zásoby se věnuje v teorii i praxi také značná pozornost řízení pojistné zásoby, která
slouží k pohlcování odchylek v zásobovacím procesu. Velikost pojistné zásoby je
ovlivněna zejména spolehlivostí zabezpečení, délkou intervalu nejistoty a intenzitou
kolísání veličin.
Kontrolní otázky
1. Uveďte základní funkce zásob v podniku.
2. V čem spočívá hlavní negativní vliv zásob?
3. Vyjmenujte hlavní druhy zásob dle jejich funkce.
4. K čemu slouží pojistná zásoba?
5. Charakterizujte diferencovaný systém řízení zásob.
6. Vysvětlete rozdíl mezi Q a P systémy řízení zásob.
7. Popište systém řízení zásob pomocí dvou zásobníků.
8. Co vyjadřuje ukazatel rychlost obratu zásoby?
9. Uveďte hlavní klasifikaci modelů řízení zásob.
10. Jaké položky nákladů se zahrnují do nákladů na udržování a skladování zásob? Jaký
musí splňovat předpoklad?
11. Proč se statické modely nazývají jako modely s jedním cyklem?
12. Jaké druhy nákladů se vyskytují u statických modelů?
13. Jaké dva základní problémy řeší dynamické modely?
14. Vysvětlete podstatu bipolární nákladové struktury.
15. Uveďte hlavní omezení základního Harrisova modelu řízení zásob.

6 Teorie zásob
16. Která veličina zásadně ovlivňuje velikost nákupní či výrobní dávky?

17. Vysvětlete princip optimalizace dle pravidla win – win.
18. Co znamená pojem nespojitá spotřeba?
19. Co udává míra obsluhy?
20. Z jakých částí se skládá dodávkový cyklus u produkčního modelu?
21. Co udává signální úroveň zásoby?
22. Popište podstatu víceproduktového modelu řízení zásob.
23. Jaké existují varianty víceproduktových modelů?
24. Objasněte rozdíl mezi cenovou degresí I. a II. typu.
25. Uveďte hlavní faktory ovlivňující velikost pojistné zásoby.
26. Vysvětlete rozdíl mezi stupněm úplnosti a stupněm pohotovosti dodávky.
27. Jakými způsoby lze stanovit optimální velikost pojistného faktoru?
Příklady ke cvičením
1. Určete optimální výši jednorázové objednávky sezónního zboží pro obchodní dům,
znáte-li na základě údajů z minulých let pravděpodobnostní rozdělení poptávky uvedené
v tab. 6.12. Nákupní cena zboží je 100 Kč, prodejní cena 120 Kč, sleva při posezónním
prodeji činí 50 % prodejní ceny. Zároveň stanovte výši očekávaných nákladů spojených
s rozhodnutím pořídit zásobu o vypočtené velikosti. Dále určete výši objednávky v
případě, že se ukáže, že zboží je po sezóně zcela neprodejné. Rovněž stanovte, o kolik
by se musela změnit výše nákupní, prodejní i posezónní ceny, aby pro obchodní dům
byla nákladově výhodná objednávka o jeden tisíc kusů vyšší než původní optimum.
Předpokládejte zachování pravděpodobnosti poptávky z tab. 6.12.
Tab. 6.12: Pravděpodobnostní rozdělení poptávky

y (tisíc) p(y)
0 0,00
1 0,00
2 0,01
3 0,04
4 0,15
5 0,40
6 0,25
7 0,10
8 0,05
9 a více 0,00
2. Stanovte optimální výši jednorázově pořízené zásoby tak, aby očekávané celkové
náklady včetně ztrát z ušlého zisku byly minimální. Skladovací náklady jedné jednotky
během daného období činí 5 Kč a ztráta z nedostatku zásob dosahuje za každý
neuspokojený požadavek 35 Kč. Pravděpodobnosti p(y) udávající, že během daného
období bude poptávka zákazníků po tomto zboží činit právě y jednotek, byly stanoveny
na základě zkušenosti a jsou uvedeny v tab. 6.13. Určete střední hodnotu nákladů
spojených s rozhodnutím nakoupit vypočtené množství zásob.

6 Teorie zásob
Tab. 6.13: Pravděpodobnost poptávky

y (tisíc) p(y)
0 0,00
1 0,01
2 0,14
3 0,30
4 0,16
5 0,15
6 0,12
7 0,07
8 0,05
9 a více 0,00
3. Určete optimální velikost dodávky, délku dodávkového cyklu a počet dodávek tak,
aby celkové náklady za rok byly minimální, jestliže podnik potřebuje pro zajištění
výroby 20 000 ks určité položky materiálu, náklady na pořízení jedné dodávky jsou
30 000 Kč a náklady na udržování a skladování jednotky zásob činí 2 Kč denně. Při
propočtu uvažujte, že rok má 360 dnů. Dále stanovte, o kolik se zvýší celkové roční
náklady, jestliže podnik zvolí velikost dodávky a) 1 033 ks a za b) 1 550 ks.
4. Zadání je shodné s předchozím příkladem, ale dodávka se musí uskutečňovat v

množství minimálně po 200 ks. Stanovte optimální velikost dodávky, odpovídající
velikost celkových ročních nákladů a o kolik se změní výše celkových nákladů oproti
příkladu 3.
5. Konstantní a rovnoměrná potřeba určité položky zásob činí 20 000 ks ročně. Zásoba
je čerpána v dávkách po 100 ks. Náklady spojené s jednou objednávkou, nezávislé na
její velikosti, činí 30 000 Kč, náklady na udržování a skladování zásoby 2 Kč/ks a den.
Stanovte optimální velikost dodávky a výši celkových nákladů.
6. Podnik (odběratel) potřebuje ročně k zajištění výroby 35 000 kg PVC fólie. Náklady
na pořízení jedné dodávky jsou 700 Kč, náklady na udržování a skladování zásoby 14
Kč/kg za rok. Náklady dodavatele spojené s jednou objednávkou (vč. dopravy) jsou
4 300 Kč, náklady na udržování a skladování zásoby u dodavatele činí 10 Kč/kg za rok.
Určete:
a) Optimální velikost dodávky a nákladů z hlediska odběratele.

b) Optimální velikost dodávky a nákladů z hlediska dodavatele.
c) Velikost celkových nákladů za předpokladu dominantního postavení odběratele.
d) Optimální velikost dodávky, jestliže se dodavatel a odběratel dohodnou na
společné optimalizaci. Vyčíslete, jak se změní výše nákladů obou subjektů
oproti předcházející situaci.
7. Zadání je shodné s příkladem 3, ale navíc je nutno vzít v úvahu náklady z nedostatku
zásob ve výši 20 Kč za kus a den. Stanovte optimální velikost dodávky, maximální
velikost skladové zásoby, celkové roční náklady, dobu, po kterou podnik kryje běžnou
poptávku ze zásob na skladě a dobu, po kterou existuje nedostatek pohotové zásoby.
Porovnejte výši celkových nákladů s příkladem 3 a proveďte hlubší rozbor jednotlivých
nákladových složek (úhrnné náklady na pořízení dodávek, úhrnné náklady skladování a
úhrnné náklady z nedostatku zásob). Stanovte míru obsluhy při dané úrovni nákladů.

6 Teorie zásob
8. Fruta, a. s. produkuje v jedné ze svých poboček limonády ve dvoulitrových

plastikových láhvích. Výroba a distribuce těchto výrobků je, vzhledem k poptávce v
průběhu roku, rovnoměrná. Plastikové láhve jsou od dodavatele odebírány v kartónech
(každý z nich obsahuje 24 ks láhví) - potřeba těchto kartónů za celý rok je plánovaná ve
výši 36 000 ks. Nákupní cena jednoho kartónu je 120 Kč. Láhve jsou objednávány
pravidelně v určitých kvantech s tím, že s každou objednávkou souvisí fixní náklady ve
výši 12 000 Kč. Pořizovací lhůta dodávek je fixní a činí 1/2 měsíce. Skladovací náklady
jednoho kartónu za jeden rok činí 20 % z jeho nákupní ceny. V případě nedostatku
zásoby na skladu vznikají společnosti vícenáklady a ztráty, které byly vykalkulovány ve
výši 50 Kč na jeden kartón za jeden rok. Stanovte optimální velikost dodávky lahví (v
kartónech), velikost celkových nákladů za rok a optimální signální úroveň zásoby
(Jablonský, 2001).
9. Stanovte optimální velikost výrobní série (dávky), tak aby celkové náklady byly
minimální, jestliže podnik potřebuje za rok 20 000 ks určitého polotovaru. Náklady na
udržování a skladování jednoho kusu polotovaru za den jsou 2 Kč a náklady související
s přípravou nové dávky činí 15 000 Kč. Kapacita výrobní linky je 60 000 ks za rok.
Vypočítejte intenzitu doplňování výrobků na sklad, dobu potřebnou k výrobě jedné
série a dobu potřebnou k vyčerpání skladové zásoby.
10. Distributor motorových olejů objednává 5 druhů olejů. Výrobce olejů nabízí
kompletní dodávku všech položek v požadované struktuře. Jednorázové náklady na
vystavení jedné objednávky nezávislé na počtu objednávaných položek jsou 4 500 Kč,
náklady na skladování zásob jsou uvedeny v tab. 6.14. Rozhodněte, zda je výhodnější
oleje objednávat individuálně nebo po skupinách.
Tab. 6.14: Objem prodeje a velikost nákladů na udržování a skladování zásob

Qi csi
Druh oleje
(t) (Kč/t.den)
M6AD 1 560 58,00
M6ADSII+ 674 66,80
M8AD 600 60,70
M8ADX 423 58,20
M6A 356 63,00
11. Určete, jak se změní strategie objednávání olejů z předchozího příkladu, jestliže
náklady na vystavení objednávky se skládají z pevné částky 1 000 Kč a každá položka
objednávky vyžaduje dodatečné náklady 15 000 Kč. Ostatní údaje zůstávají stejné.
12. Stanovte optimální velikost objednávky a výši celkových nákladů při cenové degresi
I. typu, jestliže podnik ročně spotřebuje 400 ks určitého náhradního dílu. Náklady na
pořízení jedné dodávky dílů jsou 100 Kč. Náklady na udržování a skladování zásob
byly vykalkulovány na 10 % ročně z hodnoty zásob. Základní cena jednoho kusu
náhradního dílu je 12 Kč, při odběru 200 a více kusů činí cena 10 Kč/ks a při odběru
nad 350 ks je cena 7 Kč/ks.
13. Stanovte optimální velikost objednávky a výši celkových nákladů při cenové degresi
II. typu, jestliže podnik ročně spotřebuje 800 balíků kancelářského papíru. Náklady na
pořízení jedné dodávky papíru jsou 100 Kč. Náklady na udržování a skladování zásob
byly vykalkulovány na 20 % ročně z hodnoty zásob. Základní cena jednoho balíku

6 Teorie zásob
kancelářského papíru je 100 Kč. Velkoobchod s papírem nabízí při odběru 101 až 500
balíků cenu 98 Kč/balík a při odběru 501 a dalšího balíku cenu 90 Kč.
14. Stanovte optimální velikost pojistné zásoby šampónů na vlasy pro obchodní dům.
Daného druhu šampónu se prodá podle odhadu obchodního domu cca 30 000 ks ročně.
Pro řízení zásoby se používá Q-systém. Náklady na pořízení jedné dodávky jsou zhruba
400 Kč, náklady na skladování jednoho kusu ročně se odhadují na 24 Kč. Ztráta z
prodeje při vyčerpání skladové zásoby činí 30 Kč/ks. Velikost poptávky za uplynulých
30 měsíců je uvedena v tab. 6.15, stejně jako velikosti dodávek a délky pořizovacích
lhůt. K výpočtu pojistné zásoby použijte všechny metody uvedené v kap. 6.10.4.2. Při
výpočtu pojistné zásoby podle metody M6 dosaďte za hodnotu vyrovnávací konstanty γ
= 0,1. Tato hodnota byla určena tak, že časová řada poptávky byla proložena
jednoduchým exponenciálním vyrovnáváním (pomocí softwaru Statgraphics) s různými
hodnotami parametru γ a jako nejlepší byla vybrána hodnota s nejnižší průměrnou
čtvercovou chybou.
Pro účely dalších propočtů zvolte metodu M3 a určete, jakého bude dosaženo stupně
pohotovosti dodávky, jakou pojistnou zásobu by musel obchodní dům udržovat, pokud
by se spokojil pouze s 95 % stupněm pohotovosti, určete stupeň pohotovosti dodávky,
kterého by se dosáhlo bez pojistné zásoby a velikost pojistné zásoby, která zabezpečí
stupeň pohotovosti dodávky 90 %.
Tab. 6.15: Vstupní hodnoty a charakteristiky variability

Poř. č. Poptávka (ks/měsíc) Dodávky (ks) Poř. lhůta
skutečná očekávaná rozdíl skutečné očekávané rozdíl (dnů)
1. 2 500 2 500 0 1 000 1 000 0 6
2. 1 900 2 300 -400 950 1 000 -50 7
3. 2 100 2 000 100 1 050 1 000 50 8
4. 2 300 2 200 100 1 000 1 000 0 7
5. 2 400 2 500 -100 1 000 1 000 0 7
6. 2 200 2 500 -300 900 1 000 -100 8
7. 2 600 2 400 200 900 1 000 -100 8
8. 2 700 2 600 100 1 200 1 000 200 6
9. 2 300 2 500 -200 1 000 1 000 0 7
10. 2 100 2 400 -300 1 000 1 000 0 6
11. 2 800 2 600 200 1 000 1 000 0 5
12. 3 200 3 000 200 1 000 1 000 0 6
13. 2 600 2 500 100 900 1 000 -100 7
14. 2 300 2 500 -200 1 100 1 000 100 7
15. 2 500 2 500 0 1 000 1 000 0 8
16. 2 400 2 500 -100 1 000 1 000 0 7
17. 2 100 2 300 -200 1 000 1 000 0 6
18. 2 200 2 200 0 1 000 1 000 0 6
19. 2 800 2 200 600 1 000 1 000 0 7
20. 2 900 2 500 400 800 1 000 -200 8
21. 2 200 2 600 -400 900 1 000 -100 5
22. 2 100 2 400 -300 1 300 1 000 300 7
23. 2 700 2 200 500 1 000 1 000 0 7
24. 3 100 3 000 100 1 000 1 000 0 6
25. 2 400 2 500 -100 1 000 1 000 0 7
26. 2 200 2 400 -200 900 1 000 -100 8
27. 1 800 2 000 -200 1 100 1 000 100 9
28. 2 600 2 200 400 1 000 1 000 0 8

6 Teorie zásob
29. 2 500 2 500 0 1 000 1 000 0 7

30. 2 400 2 500 -100 1 000 1 000 0 7
Seznam doporučené literatury

EMMETT, S. Řízení zásob: Jak minimalizovat náklady a maximalizovat hodnotu.
1. vyd. Brno: Computer Press, 2008. ISBN 978-80-251-1828-3.
GROS, I. Matematické modely pro manažerské rozhodování. 1. vyd. Praha:

Vydavatelství VŠCHT, 2009. ISBN 978-80-7080-709-5.
HORÁKOVÁ, H. a J. KUBÁT. Řízení zásob: Logistické pojetí, metody, aplikace,

praktické úlohy. 3. vyd. Praha: Profess Consulting, 1999. ISBN 80-85235-55-2.
SIXTA, J. a M. ŽIŽKA. Logistika: Metody používané pro řešení logistických projektů.

1. vyd. Brno: Computer Press, 2009. ISBN 978-80-251-2563-2.
Seznam použité literatury

COYLE, J. J., E. J. BARDI and C. J. LANGLEY. 1992. The Management of Business
Logistics. 5th ed. St. Paul: West Publishing Company, 1992. ISBN 0-314-93364-6.
GRAVES, S. C. 1999. A single-item inventory model for a nonstationary demand

process. Manufacturing & Service Operations Management. January 1999, vol. 1, iss. 1,
s. 50-61. ISSN 1523-4614.
HORÁKOVÁ, H. a J. KUBÁT. Řízení zásob: Logistické pojetí, metody, aplikace,

praktické úlohy. 3. vyd. Praha: Profess Consulting, 1999. ISBN 80-85235-55-2.
CHASE, R. B. and N. J. AQUILANO. 1995. Production and Operations

Management. Manufacturing and Services. 7th ed. Chicago: Irwin, 1995.
ISBN 0-256-14023-5.
JABLONSKÝ, J. 2001. Operační výzkum. 3. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická,

2001. ISBN 80-245-0162-7.
KRUPP, J. A. G. 1997. Managing demand variations with safety stock. Journal of

Business Forecasting Methods & Systems. Summer 1997, vol. 16, iss. 2, s. 8-11.
ISSN 0278-6087.
KUBÁT, J. 2001. Jak snižovat zásoby. Logistika. 2001, roč. 7, č. 11, s. 16.
ISSN 1211-0957.
LAMBERT, D. M., J. R. STOCK a L. M. ELLRAM. 2000. Logistika. 1. vyd. Praha:

Computer Press, 2000. ISBN 80-7226-221-1.
MANN, Q. Optimalizace zásob v praxi. 1. vyd. Praha: SNTL, 1979.

6 Teorie zásob
SIXTA, J. a M. ŽIŽKA. 2009. Logistika: Metody používané pro řešení logistických

projektů. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2009. ISBN 978-80-251-2563-2.
SYNEK, M., aj. 2000. Manažerská ekonomika. 2., přepracované a rozšířené vydání.
Praha: Grada Publishing, 2000. ISBN 80-247-9069-6.
TER-MANUELIANC, A. 1980. Matematické modely řízení zásob. 1. vyd. Praha:

Institut řízení, 1980.
TOMEK, J. a J. HOFMAN. 1999. Moderní řízení nákupu podniku. 1. vyd. Praha:

Management Press, 1999. ISBN 80-85943-73-5.
UHROVÁ, M. a R. DEBNÁR. 2002. Jednoduchý a efektívny systém riadenia zásob.

Logistika. 2002, roč. 8, č. 7-8, s. 39-42. ISSN 1211-0957.
WÖHE, G. 1995. Úvod do podnikového hospodářství. 1. vyd. v ČR. Praha: C. H. Beck,

1995. ISBN 80-7179-014-1.
ZIMOLA, B. 2000. Operační výzkum. 1. Brno: Vysoké učení technické v Brně, 2000.
ISBN 80-214-1664-5.

Teorie Zasob Kniha

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Teorie Zasob Kniha

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

6 Teorie zásob

Požadované vstupní znalosti

Časové požadavky ke studiu

6.1 Význam zásob pro podnik

1) GEOGRAFICKÁ FUNKCE ZÁSOB

2) VYROVNÁVACÍ A TECHNOLOGICKÁ FUNKCE ZÁSOB

© Miroslav Žižka, 2013

• zabezpečují plynulost výrobního procesu (např. zásoby nedokončené výroby

3) SPEKULATIVNÍ FUNKCE ZÁSOB

6.2 Klasifikace zásob

Podle stupně zpracování se zásoby obvykle dělí do těchto skupin:

Podíl jednotlivých složek zásob závisí do značné míry na předmětu podnikání. U

© Miroslav Žižka, 2013

zhruba 30 % celkových zásob, zásoby rozpracované výroby tvoří 40 % a zásoby

V případě, že se velikosti jednotlivých dodávek xi příliš neliší (týká se typicky Q –

V případě nestejných velikostí dodávek xi (týká se typicky P – systému řízení zásob)

Zásobu pro předzásobení, která má vyrovnávat předpokládané větší výkyvy na vstupu

© Miroslav Žižka, 2013

Vyrovnávací zásobu, která je určena k zachycování nepředvídatelných okamžitých

1. cyklus 2. cyklus v - tý cyklus

Obr. 6.1: Časový průběh stavu vybraných druhů zásob

V podniku se mohou vyskytovat i další funkční druhy zásob:

Zásoba strategická (příp. havarijní), která má zajistit přežití podniku při

Zásoba spekulativní, která se utváří za účelem dosažení mimořádného zisku vhodným

Podle použitelnosti se rozeznávají zásoby použitelné a nepoužitelné.

Do použitelné zásoby patří položky, které se běžně spotřebovávají či prodávají. Tyto

Nepoužitelná zásoba zahrnuje položky s prakticky nulovou spotřebou, u nichž je

© Miroslav Žižka, 2013

Fyzická zásoba udává okamžitou velikost skutečné zásoby ve skladu (vychází ze

Dispoziční zásoba se rovná fyzické zásobě, zmenšené o velikost uplatněných, ještě

Průměrná zásoba, která v ideálním případě představuje aritmetický průměr denních

6.3 Diferencované řízení zásob

Z Paretovy zákonitosti vyplývá, že při řízení je třeba soustředit pozornost na omezený

Východiskem pro uplatnění analýzy ABC je rozčlenění materiálových položek do tří

© Miroslav Žižka, 2013

zásob seřazená sestupně podle hodnoty sledovaného statistického znaku (většinou

Kategorie B (středně důležité položky, cca 15 % spotřeby nebo prodeje) – se sledují

Kategorie C (málo důležité položky, cca 5 % spotřeby nebo prodeje) – jedná se o

Někdy se ještě vyčleňuje zvlášť:

Kategorie D – obvykle obsahuje „mrtvé“, nepoužitelné položky zásob, které je potřeba

Stupeň koncentrace spotřeby (prodeje) jednotlivých položek lze graficky znázornit

© Miroslav Žižka, 2013

6.4 Systémy řízení zásob

Byly vyvinuty v podstatě dvě skupiny metod:

6.4.1 Q-systém řízení zásob

Q-systém (z angl. fixed-order quantity model) pracuje s pevnými velikostmi objednávek

© Miroslav Žižka, 2013

Velikost objednávky (dodávky) se obvykle určí podle Harrisova-Wilsonova vzorce

Poněvadž se kolísání spotřeby projevuje ve změnách objednacího cyklu, není nutno

Q-systém řízení zásob je považován za výhodný, je-li poptávka relativně rovnoměrná,

6.4.2 P-systém řízení zásob

P-systém (z angl. fixed-time period model) spočívá v tom, že v předem pevně

Velikost objednávky se určí podle vztahu (6.5).

Velikostí jednotlivých objednávek vyrovnáváme kolísání skutečné spotřeby kolem její

Zatímco v Q-systému vyvolává vyšší poptávka zkrácení objednacího cyklu a pojistnou

© Miroslav Žižka, 2013

obvykle vycházíme z poněkud zjednodušeného předpokladu, že při konstrukci P-

P-systém řízení zásob se doporučuje používat při velkých výkyvech ve spotřebě

6.4.3 Systém dvou zásobníků

Zásoby jsou skladovány ve velkém zásobníku, mimo pojistnou zásobu, která je

© Miroslav Žižka, 2013

6.5 Ukazatele zásob

1) Tradiční přístup vychází z velikosti celkové spotřeby a velikosti průměrné zásoby.