P1 Základní pojmy a souvislosti v hospodářství

Poslání studia mikroekonomie (ekonomie) = proč se studuje

• Základ pro formování ekonomického myšlení = nejen vybavit nás soustavou poznatků o hospodářství ale
zejména vytvořit metodologický základ ke studiu ostatních disciplín
• Vysvětluje zákonitosti fungování prostředí, které je nutné znát, aby naše rozhodovací procesy v praxi byly
kvalifikované

Základní pojmy (potřeby, statky, výrobní faktory)

• Potřeba
o = pocit, že se něčeho nedostává
o Uspokojování potřeb = spotřeba
o Lidské potřeby – široká škála -> řeší mnoho disciplín
o V různých předmětech se analyzují podle různých kritérií
o Ekonomie používá dělení na potřeby:
▪ Ekonomické
• Ty, které jsou uspokojovány pomocí statků (spotřebou statků a služeb), které jsou
výsledkem hospodářské (= ekonomické) činnosti
▪ Mimoekonomické
• Ty nás nezajímají – nebudeme se jimi zabývat
o Vlastnosti potřeb
▪ Jsou subjektivní = pocit příslušného subjektu (individua)
▪ Různá naléhavost (intenzita potřeby) = některé potřeby jsou naléhavější než druhé,
upřednostníme uspokojení naléhavějších (hlad má přednost před učením)
▪ Mění se = během života máme různé potřeby
▪ Motivují k ekonomické aktivitě = musíme si vytvářet statky, pokud chceme uspokojovat
potřeby
• Statek
o = to co je schopno uspokojovat potřeby
o Dělíme podle různých kritérií:
▪ Podle způsobu nabývání:
• Statky volné (volně dostupné z přírody)
o Je jich omezené množství -> lidé si statky musí vytvářet, aby uspokojili své
potřeby -> proto existuje hospodářství
o Např. sousedovy hrušky nejsou volné statky
• Statky ekonomické (výsledek hospodářské činnosti)
• Vzájemný vztah statků a potřeb
o Statky nejsou v dostatečné míře volně dostupné => musíme je vyrábět a jak vysvětlíme jejich
množství je omezené
o Potřeby se neustále rozšiřují
o Důsledek -> nesoulad mezi potřebami a spotřebou
▪ Subjekty se musí chovat racionálně
▪ Proto jsou potřeby podnětem rozvoje hospodářské činnosti = nad možnostmi hospodářských
statků existuje určitý prostor potřeb, které za daných podmínek nemohou být uspokojeny,
neboť hosp. výstup na to není dostatečný = obecná zákonitost, která se stala motorem, který
popohání výroby ke zdokonalování
• Výrobní faktory
o Pokud chceme vytvářet statky, musíme k tomu použít nějaké zdroje (= výrobní faktory)
o = to co je využíváno k výrobě statků
o 3 základní zdroje (výrobní faktory): půda, práce, kapitál
▪ Mají společné, že:
• Existují v omezeném množství = jsou vzácné
• Nejsou homogenní = výrobní faktory, u kterých se dá rozlišovat např. rozdílná
kvalita, složitost atd
▪ Dělíme je na:
• Původní (= prvotní) faktory
o Práce, půda
o = ty které má společnost k dispozici
• Druhotný (= odvozený) faktor
o Kapitál
o = je výsledkem hosp. činnosti = musíme si ho vytvořit (vyprodukovat)
▪ Půda jako výrobní faktor
• Je produkt přírody, ale není volně dostupná
• Je faktor vnitřně nehomogenní = různá kvalita (úrodnost, poloha – vzhledem k trhu)
• Je aktivum = to co je schopno uchovávat hodnotu do budoucna (po půdě trvale
roste poptávka – veškerá půda je ve vlastnictví – v omezeném množství – trvalý růst
ceny půdy)
▪ Práce jako výrobní faktor
• Je to lidská činnost účelná a cílevědomá
• Není potřebou ale obětí (kterou musíme podstoupit, abychom uspokojili své
potřeby)
• Není homogenní (práce se liší složitostí: jednoduché x složité)
• Práce není pracovní síla (schopnost konat práci)
• Množství práce je limitováno:
o Počtem práceschopného obyvatelstva ochotného pracovat
o Délkou pracovní doby (velikost pracovního fondu)
o Intenzitou práce = množství práce vynaložené za časovou jednotku (např.
jak rychle trháme hříbky, když plníme košík – jak rychle se zohneme, jak
rychle je utrhneme…)
▪ Nesmíme zaměnit s produktivitou práce (= účinnost (efektivnost)
vynakládané práce -> stejný efekt růstu výstupu = růst produkce
způsobuje i růst produktivity (=zdokonalování) L ale i růst intenzity L)
• Stejným množstvím práce dosáhneme na větší výkon (větší
množství produkce), protože jak účinná je naše práce závisí
na tom, za jakých podmínek ji vynakládáme, jaké nástroje
používáme, jaká zařízení jsou nám k dispozici, jaká je
technologie a organizace výroby a jaká je kvalita prac. síly
• Dělba práce
o Nepřetržitý, neustále se prohlubující proces
o Definice: původně jednotný proces výroby statku se dělí na části, které se
osamostatňují -> dochází ke specializaci výrobců
o Ovlivňuje produktivitu práce a výroby, prohlubuje vzájemnou závislost
výrobců, je podmínkou vzniku a rozvoje směny
▪ Kapitál jako výrobní faktor
• Je výsledkem předchozí výroby
• Jsou to statky, které byly vyrobeny a pomocí nichž se vyrábějí statky jiné
• Kapitálové statky nesloží konečné spotřebě, ale vstupují do spotřeby výrobní
(stroje, nástroje, výrobní zařízení…)
• Dělení statků podle způsobu spotřeby:
o Spotřební (vstupují do konečné spotřeby)
o Kapitálové (vstupují do výrobní spotřeby)
• ! termín kapitál je používán i v širším smyslu, než odpovídá tomuto vymezení!
Hospodářství, směna a peníze
• Hospodářství (= ekonomika)
o Je soustava, kterou tvoří:
▪ Dané množství výrobních faktorů
▪ Daná kvalita VF
▪ Dané technologie (= způsob spojení výrobních faktorů)
o Slouží k tvorbě statků, kterými se uspokojují rostoucí potřeby obyvatelstva
o Nauka o hospodářství = ekonomie
o Tvorba statků je nepřetržitý proces: výroba -> rozdělování -> spotřeba
▪ Vyrábí se, aby se mohlo spotřebovávat, a protože se spotřebovává se musí vyrábět
▪ Mezi výrobou a spotřebou musí být propojující fáze = rozdělování = proces, ve kterém ti, co
se účastnili výroby, získávají svůj podíl na tom, co bylo vyprodukováno
▪ Může mít různé podoby
• Vzhledem k následující spotřebě rozlišujeme:
o Přímé rozdělování = to co jsme získali spotřebujeme
o Rozdělování = co jsme získali směňujeme – vstoupíme do procesu výměny
o ! jedno uspořádání vylučuje druhé!
o Hospodářství tržní (=směnné) a naturální (cesta beze směny)

• Směna a vznik peněz

o Předpoklady směny (aby se směna mohla uskutečňovat):
▪ Dělba práce (musí být rozvinutá)
• Umožňuje vyšší produktivitu
• Výrobci produkují pouze určitý druh produkce (výrobků)
• Tím se zakládá možnost směny, ale také její nutnost
• Roste vzájemná závislost subjektů
• Platí ale i opačná vazba (existence a rozvoj směny působí jako stimul dalšího
prohlubování dělby práce a rozvoje)
▪ Soukromé vlastnictví (musí existovat)
• Je nutné, aby člověk mohl svobodně disponovat určitým statkem
• Vlastnictví zakládá právo na užívání zdrojů i výsledků jejich použití a rovněž na
převod těchto práv prodejem
• Soukromé v. zakládá účastníku směny možnost svobodného disponování se statkem
o Peníze
▪ Jsou produktem směny
▪ Jakmile se směna stává pravidelnou součástí života – hovoříme o systematické směně –
pravidelnost směny přináší prosazování určitých poznatků (některé statky se směňují
snadněji než jiné)
▪ Důsledek:
• Rozvoj směny = tendence směřující k vydělení univerzálního směnného prostředku
• Mohlo se stát pouze zboží, po kterém byla všeobecná poptávka
• Když tato zboží nabyla charakteru univerzálního směnného prostředku, hovoříme o
vzniku zbožových (komoditních) peněz
▪ = to, co je všeobecně uznáváno jako prostředek placení za výrobky a služby při směně
▪ = soubor aktiv, jež lidé používají k placení (k nákupu zboží a služeb od ostatních subjektů)
▪ = všeobecně přijímané aktivum
• Všeobecně = je přijímáno všemi subjekty – nezbytná podmínka
• Aktivum = schopnost uchování hodnoty do budoucna
 o Aristoteles – „peníze jsou produktem rozvoje směny“, popsal jejich funkce
o Směna -> požadavky na vlastnosti peněz (=> monetizace zlata):
▪ Dělitelnost (čaj, sůl, ale ne dobytek)
▪ Trvanlivost (stálost proti přírodním vlivům)
▪ Stejnorodost = vlastnost doplňující dělitelnost (aby část celku reprezentovala přiměřenou
část původní hodnoty)
▪ Velká hodnota (vysoká kupní síla) = aby ve směně mohlo vystupovat malé množství
o Funkce peněz
▪ Transakční prostředek
▪ Prostředek oceňování
▪ Uchovatel hodnoty

Zákonitosti / základní souvislosti užívání zdrojů

• Jaké souvislosti se prokazují na straně výstupu (produktu), pokud na straně vstupu dochází ke změnám
(změna množství výrobních faktorů nebo jejich kvality)
• 2 základní souvislosti (krátkého období):
o Hranice výrobních (produkčních) možností
▪ Je dáno množství a kvalita VF i technologie
▪ A = max. množství oděvů,
které může být vyprodukováno,
pokud se nevyrábí žádné potraviny
▪ D = max. výstup potravin,
pokud se nevyrábí žádné oděvy
▪ B a C = max. výstupy (leží na hranici
výrobních možností = grafické zobrazení
max. možných výstupů za daných podmínek)
▪ E = výkon, který za daných podmínek leží vně hranice výrobních podmínek, je nedosažitelný
▪ F = kombinace výstupů, kde je obsaženo dané množství oděvů a dané množství potravin; leží
pod hranicí výrobních možností = neefektivní užívání zdrojů
o Zákon klesajících výnosů – informativně, osvojení si pojmosloví
 • Změna HVM – změna množství VF
o Při větším množství vstupů je možno dosáhnout na vyšší výstupy – posunula se hranice výrobních
možností

• Změna technologie u jednoho výrobku

o Podmínky výroby statku B se nemění (produkuje se stále stejné maximální množství), pouze
maximální množství statku A se zvýšilo zdokonalením (= schopnost z daných zdrojů produkovat více)

P2 Předmět ekonomie a hospodářský mechanismus

Úvod
• Vznik a rozvoj ekonomického myšlení je spojen
s konfliktem zdrojů a potřeb (omezenost zdrojů a růst potřeb)

Ekonomické myšlení a formování předmětu ekonomie

• Mezníky vývoje ekonomického myšlení a vznik ekonomické vědy
o „co je bohatství a jak ho zvyšovat?“ – odpověď v počátcích ekonomického myšlení (už antika) =
statky – tak to interpretuje:
▪ Xenofón – autor spisu Oikonomikos (poprvé použito slovo ekonomika; zabývá se jakým
způsobem vést domácnost a hospodářství; jeho pohled na hospodářství se stane
representativní až do markantilismu; ideál je naturální hospodářství; jeho pozornost
přitahoval i trh a směna
▪ Aristoteles – autor spise Etika Nikomachova (princip ekvivalence ve směně („směna je
rovnost“ = ve směně je rovnost, „pokud existuje rovnost tak i souměřitelnost“)); peníze a
jejich funkce (peníze jsou produktem rozvoje směny)
 ▪ Tomáš Akvinský (13. st.) – intenzivně se rozvíjel obchod (i mezinárodní); kanonista – zabývá
se otázkou co je křesťanské – spravedlivá cena = taková, která přihlíží:
• Za 1. ke společenskému postavení
• Za 2. ke vztahu nákladů a ceny
• Za 3. cena akceptovala zisk – důchod obchodníka
o Na konci 14. st. velký mezník – změna – nástup merkantilismu (14. – 18. st.)
▪ = myšlenkový proud který……
▪ Byl to první:
• Vyhraněně ekonomický směr myšlení
• S tržně orientovanou soustavu názorů (už není naturální hosp.)
• S intervencionistickým učením (doktrína, která říká, co má udělat stát, aby rostlo
bohatství země)
o Výchozí idea: bohatství = peníze (dříve statky)
o Důsledek: zvyšovat bohatství země = zvyšovat množství drahého kovu v zemi
▪ Způsoby jak na to (zvyšování bohatství):
• Těžba drahého kovu (pokud jsou na území naleziště)
• Anexe území těžby
• Zahraniční obchod (být úspěšný = být úspěšný ve výrobách)
▪ Význam: otevřel cestu ke vzniku ekonomické vědy
▪ Novou doktrínu ovlivnil:
• Důrazem na export => podpora rozvoje domácích výrob
• Intervencionistická doktrína
▪ Poznání: skutečné bohatství společnosti je vytvářeno ve sféře výroby
o Přelom 17. – 18. st.: postupný nástup liberalismu v ekonomickém myšlení = formování klasické
politické ekonomie
▪ Rodí se nová doktrína – teoretická a liberální
▪ Charakteristika:
• Bohatství jsou statky, které je možno užít
• Bohatství se vytváří ve výrobách
• Hospodářský liberalismus – základem je idea: hospodářství je svébytný organismus
se zákonitostmi
• S tímto obsahem se pojí označení „laissez faire“
o Ale i zadání vzniku ekonomie jako vědy: zákonitosti je nutno poznávat a
vysvětlovat = vědeckost
o Klasická škola politické ekonomie – ekonomie se stává vědou 1776
▪ Adam Smith – vydal Pojednání o podstatě a původu bohatství národů
▪ Je to nauka o růstu hmotného bohatství společnosti
▪ Vysvětluje mechanismus fungování tržního hospodářství (poprvé popsáno v knize A.S.)
▪ Individualismus – doveden do neviditelné ruky trhu
• Jak sledováním soukromých zájmů je řešen společenský požadavek na efektivní
zacházení se zdroji
o Marginalistická revoluce v ekonomii a vznik mikroekonomie
▪ 1871 – rozhodující mezník ve vývoji ekonomie 19. st.
▪ Nástup metodologického individualismu – cesta k mikroekonomické teorii:
• Užitečnostní přístup ke zkoumání hospodářství
• Zvýraznění tržní role poptávky v mechanismu trhu
• Soustředění pozornosti na problém alokace omezených zdrojů – zásadní ovlivnění
předmětu i metody
Metody ekonomie a specifika jejich aplikace
• Ekonomie zkoumá:
o Mechanismus alokace vzácných zdrojů s alternativním užitím
o Mechanismus rozdělovacích procesů
• Přístupy v ekonomii
o Pojetí ekonomie – není jeden univerzální výklad – protože:
▪ Předmět zkoumání má dimenzi:
• Technickou
• Společenskou
• Sociální
• A další…
▪ Různé přístupy ke zkoumání se projevují i v důsledku následujících okolností:

• Metody ekonomie
o Jednotlivé metody – abstrakce, zobecnění, analýza a syntéza – obvyklým způsobem
o Experiment a ceteris paribus – „za jinak stejných okolností“
o Předpoklady = zdroj omylů a dezinterpretací (např. vzroste nabídka, a tak musí klesnout cena,
protože poptávka zůstala stejná)
o Faktor času
▪ Krátké a dlouhé období
▪ Časová posloupnost není kauzalitou
• Konflikt zdrojů a potřeb
a) Není nám jedno, jak budou užity zdroje
b) Musí existovat nějaký mechanismus, kterým to bude rozhodnuto – hospodářský mechanismus (=
mechanismus, kterým se rozhoduje o tom, jakým způsobem budou alokovány vzácné zdroje
s alternativním užitím)

• Nutnost hospodářského mechanismu

o Člověk je výrobce i spotřebitel = konflikt
o Konflikt je pro jednotlivce (izolovaný subjekt) neřešitelný
o Řešení: člověk musí vyrábět pro jiné, aby mohl spotřebovávat produkci jiných
o Navíc platí: prosazování takového řešení = zvyšování nároků na rozsah a kvalitu
interakce mezi částmi celku
Hospodářský mechanismus a jeho funkce
• = mechanismus, kterým se v hospodářství rozhoduje:
o „o tom co, jak a pro koho vyrábět“
o Tzn. jak budou omezené zdroje rozděleny mezi výroby jednotlivých druhů statků
• Funkce HM
o Zabezpečit usměrnění zdrojů vzhledem k potřebám
▪ Přednostně užívat zdroje pro výrobu statků uspokojujících nejnaléhavější potřeby
o Nutit výrobce k efektivnímu chování
▪ Z daných zdrojů dosáhnout na největší výstup
▪ Zavádět způsoby snižující nároky na množství
o Může být založena na 3 principech:

▪ Cenový (tržní) princip

• Tržní mechanismus = hospodářský mechanismus tržního hospodářství = proces
vzájemného ovlivňování nabídky, poptávky a ceny na trhu

▪ Q = množství
▪ P = cena
▪ D (poptávka) = ochota nakupovat určité
množství v závislosti na P
▪ S (nabídka) = ochota vyrábět a nabízet určité
množství v závislosti na ceně
• Prosazování tržního mechanismu = tržní mechanismus realokace zdrojů
o Úprava pracuje se subjekty nabídky a poptávky a dělením trhů

*Domácnosti = poptávky

o Cenová liberalizace

o Soukromé vlastnictví

o Existence trhu VF
P3 Chování spotřebitele a analýza spotřebitelské poptávky (1. mikroekon. téma)
Úvod
• Funkce trhu = relokace zdrojů prostřednictvím hospodářského mechanismu
• Analýza trhu začíná výkladem poptávky, protože v tržním hospodářství se alokace zdrojů odehrává na
základě impulsů, které vydává poptávka

rozšiřovat

• Poptávka – objektivizuje způsob alokace zdrojů

o Produkuje se tolik kolik je poptáváno? Ne -> cenový signál
• Utváření a chování poptávky se vysvětluje analýzou chování spotřebitele

Užitek a rovnováha spotřebitele

• Rovnováha spotřebitele
o Rovnováha v ekonomii je stav, situace, kdy za daných podmínek nemohlo nastat lepší řešení
o Např. rovnováha trhu (prostředí) – zavedeme čím vyjadřujeme, že jedna situace je lepší než druhá
o Rovnováha subjektu = firmy, spotřebitele…
o Za daných podmínek nemohl konat lépe (nejlepší možné řešení)
o Důsledek = nebude měnit své chování
o Předpoklad: spotřebitel vstupuje na trh s motivem maximalizovat užitek ve spotřebě
o Výchozí kategorie zkoumání tržního chování spotřebitele je užitek:
▪ = pocit uspokojení potřeby
▪ Je to kategorie subjektivní
o Pokud chceme odpovědět kdy maximalizuje užitek, musíme zdůraznit:
1. Získání statku na trhu předpokládá vynaložení určité oběti (peněz), proto se:
• Užitek se poměřuje obětí
2. Spotřebitel nakupuje:
• Různé druhy zboží v různém množství
• Mnohé spotřebovává opakovaně
o Takže kdy maximalizuje užitek?
▪ Základní otázka a s ní související pravidlo jednání -> tzn. Jaká pravidla ovlivňují poptávku?
▪ K odpovědi musíme rozlišovat užitek:
• Celkový (TU)
o Je dán celkovou úrovní uspokojení potřeb
o S rostoucím množstvím spotřebovávaných statků roste i celkový užitek
o Opakovaná spotřeba zvyšuje celkový užitek ze spotřeby
• Mezní (MU)
o Představuje změnu, přírůstek veličiny celkové
(= je přírůstek celkového užitku)
o Dosahujeme ho spotřebou dodatečné jednotky statku
o Při opakované spotřebě je klesající
 ▪ Kardinalismus = kardinalistická teorie užitečnosti nebo mezní
užitečnosti = výklad, který vychází z předpokladu, že spotřebitel je
schopen posoudit velikost užitku (= spotřebitel je schopen měřit
užitek); kardinalismus vychází z předpokladu měřitelnosti = je
schopen říct jak velký užitek, spotřeba toho, kterého statku přináší
o Základní souvislost – zákon klesajícího MU
▪ Řešil problém: výše vstupní ceny (sázky) do hazardní hry

o H. H. Gossen
▪ Zakladatel teorie užitečnosti – 3 zákony o užitečnosti
1. Zákon klesajícího MU

2. Zákon maximalizace (celkového) užitku ze spotřeby různých

statků

3. Zákon maximalizace užitku z vynakládané práce

▪ Spotřebitelův přebytek = rozdíl mezi celkovým užitkem statku a částkou, kterou za statek
zaplatí
• Racionální spotřebitel nakupuje množství, kdy je MU větší nebo roven ceně
Poptávka, poptávané množství a jejich změny
• Poptávka ilustruje závislost mezi poptávaným množstvím statku a jeho cenou

• Vztah mezi poptávkou (D) a poptávaným množstvím (QD)

o Poptávka ≠ poptávané množství
▪ Musíme respektovat zejména jeli řeč o změnách poptávky – nezaměňovat!
▪ Poptávka ilustruje závislost mezi poptávaným množstvím statku a jeho cenou

▪ Změna ceny
• Posun po poptávkové křivce – viz graf
• Poptávka se nezměnila
o Změna poptávky ≠ změna poptávaného množství
▪ Změna poptávky = posun poptávkové křivky

▪ Změnu poptávky vyvolává změna:

1. Důchodu
o Nemusí se u jednotlivého zboží a v konkrétních tržních podmínkách projevit
o Např. růst důchodu může být současně doprovázen upřednostněním
spotřeby zboží cenově náročnějšího = spotřebitel opustí poptávku po zboží,
které dříve nakupoval
o Takové statky označujeme jako méněcenné, podřadné
o Důchodový efekt – vyjadřuje, že při změně ceny nakupuje spotřebitel jiné
množství
▪ Např. zvýšení P je provázen snížením QD
2. Ceny substitutu – nahrazují se ve spotřebě (zastupují se ve spotřebě)
o Substituty = výrobky, které se zastupují ve spotřebě ve smyslu, že se
nahrazují (není rohlík, tak sním kus chleba)
o Druhý faktor způsobující posun poptávkové křivky – substituční efekt
▪ Zvýšení P – spotřebitel nakupuje méně statku, protože ho
substituuje jiným statkem
 ▪ Substituční efekt je silně potlačen:
• Nejsou-li na trhu reálné substituty
• U skupin komplementárního zboží (vzájemně se
doplňujícího ve spotřebě)
▪ Další vlivy působící na reakce D:
• Očekávání, která ovlivňují rozhodování kupujících
• Změny preferencí
• Módní vlivy
• Vkus atd.
3. Ceny komplementu – statek, který se spotřebovává společně s daným statkem
4. Preferencí spotřebitele

Cenová pružnost (elasticita) tržní poptávky

• Důležitá vlastnost u poptávky, stejně jako nabídky je elasticita = jak reaguje poptávané množství na změnu
(např. ceny – cenová elasticita poptávky = poměr procentní změny množství k procentní změně ceny)
• Koeficient cenové elasticity poptávky

o Index 1 je původní hodnota, index 2 po změně

o Hodnota indexu je záporná -> mínus před.
o Nebo je brána absolutní hodnota

• Rozlišujeme 3 základní typy cenové elasticity:

o e > 1 poptávka je pružná

o e = 1 poptávka je jednotkově elastická

o e < 1 poptávka je nepružná (procentní změna množství je menší než procentní změna ceny) =
množství se mění
 o Dokonale pružná poptávka – horizontála
▪ Poptávané množství se mění, aniž by docházelo ke změně ceny
o Dokonale nepružná – vertikála
• Pružnost závisí na:
o Postavení, které zaujímá zboží ve spotřebním koši
o U předmětů denní spotřeby je pružnost menší
o Postavení zboží na trhu vzhledem k substitutům (má-li substituty je pružnost vyšší)
• Příklad) !BUDE URČITĚ U ZKOUŠKY!

o 200 = jednotkově elastická

o čím vyšší cena, tím menší množství =
původní bylo 300, teď musí být méně

Indiferenční analýza – od kardinalismu k ordinalismu

• Člověk není schopen měřit výši užitku, ale je schopen poměřovat užitky
• Substituce = nahrazování jednoho statku druhým ve spotřebě
• Indiferenční křivka (IC, křivka lhostejnosti) = množina bodů ilustrující ty kombinace, které přináší
spotřebiteli stejný užitek; užívá se v ordinalismu

▪ A…statek A
▪ B…statek B
▪ Červené přináší spotřebiteli větší užitek než
ty na indiferenční křivce
▪ Modré přináší menší užitek

o Vlastnosti IC
▪ Výše položená – vyšší užitek – je preferována
▪ Jsou klesající – zákon klesajícího mezního užitku a substituce statků
▪ Křivky se neprotínají – plyne z definice
o Tvar indiferenčních křivek vyjadřuje souvislost, kterou se zpravidla označuje jako zákon substituce
• Příjmové omezení – linie příjmu (vydává celý důchod = přímka spotřebních možností)

o Body na osách A B představují maximální množství

statku A B, které je schopen si pořídit
o Statky pro spotřebitele dostupné jsou ty pod linií v
trojúhelníku

o Příjmové omezení má sklon – vyjadřuje poměr, ve kterém můžeme nahrazovat jeden statek statkem
druhým (sklon se rovná relativní ceně = ocenění jednoho statku množství druhého statku)
• Indiferenční křivka a příjmové omezení – linie příjmu (vydává celý důchod)

• Červené leží vně linie – jsou nedostupné

• Žlutý si sice koupit může ale naprd
• Zelené – utratí celý důchod ale pořád naprd
• Modrá – leží vně indiferenční křivky (= přináší větší užitek
než kterákoliv ležící na indiferenční křivce) ale pořád to není
ideál

❖ Optimální řešení

• Pomocí důchodového omezení se dopracujeme na nejvyšší

hladinu celkového užitku = tam, kde ta příjmová linie bude
tečnou k indiferenční křivce
• V tečně vydal celý důchod a pořídil kombinaci poskytující
nejvyšší dostupný užitek = ROVNOVÁHA SPOTŘEBITELE
P4 Náklady firmy a nabídka na trhu výrobků a služeb
Firma jako tržní subjekt a její náklady
• Základní funkcí trhu je rozhodnutí o alokaci omezených vzácných zdrojů – to se děje prostřednictvím chování
firem
• Nabídku na trhu výrobků a služeb představují firmy
• Firma
o Je tržním subjektem -> opakující volba
o Oběť = náklady výdaje spojené s nákupem a používáním výrobních faktorů
o Užitek bude spojen s realizací na trhu
o Rozdíl mezi náklady na činnost firmy a výnosem z realizovaných prodejů (zisk nebo ztráta) – nejde o
subjektivní kategorii
• Náklady = peněžní výdaje spojené s výrobou a realizací tržní produkce
o Náklady jsou důležité, ale jejich vypovídající hodnota je omezená (ekonomický význam získají, když
je porovnáme s příjmy)
o Ne všechny složky nákladů jsou stejně významné pro rozhodování – mají rozdílnou dynamiku
vývoje ve vztahu k množství produkce
o Utopené náklady
▪ Možná chyba ekonomického rozhodování
▪ Jsou to náklady, které v okamžiku rozhodování již nelze „zachránit“ (osoba je nese bez
ohledu na to, jaké rozhodnutí provede)
▪ Pro rozhodování je výše irelevantní, je třeba je ignorovat, na rozdíl od nákladů alternativních
• Zkoumáme-li chování firmy na trhu, je nutno zohlednit časově odlišné podmínky pro zapojování VF:
o Velmi krátké období – výrobce není schopen rozšířit nabízenou produkci
o Krátké období – uvádí se do chodu existující nevyužité výrobní kapacity, tzn., že rozsah reakce je
omezený stávajícími kapacitami
o Dlouhé období – je možno zvyšovat objem produkce cestou zavádění nových výrobních kapacit
• Zvýšením rozsahu variabilního vstupu dosahuje výnosů z variabilního výrobního faktoru

▪ Klesající mezní produkt protíná průměrný produkt v jeho maximu

• Náklady = peněžní výdaje spojené s pořizováním vstupů
o Z hlediska krátkého období dělíme do dvou skupin:
▪ Fixní náklady (FC) – v krátkém období není možno tyto náklady změnit
• FC zahrnují takové nákladové položky, které se s rozsahem výroby nemění = firma je
uhrazuje i při nulovém rozsahu výroby (např. náklady na údržbu stavebních a
strojních zařízení, cena pronájmu…
▪ Variabilní náklady (VC) – variabilní náklady s rostoucím objemem výroby vzrůstají
o Součtem variabilních a fixních nákladů získáváme tzv. celkové náklady (TC = TFC + TVC)
o Zákon klesajících výnosů = ne každá další jednotka
nám přináší stále stejný přírůstek, ale zpočátku
větší, poté menší přírůstek celkové produkce ->
tvary nákladů: VC jsou charakteristické tím, že čím
větší rozsah výstupu, tím vyšší hodnota VC, a proto
tím vyšší hodnota FC
 ▪ o čem vypovídají TC?
• I při nulové výrobě existují určité celkové náklady
• S rostoucím rozsahem výroby se celkové náklady zvyšují
• Když chceme dospět k poznatku kdy je situace lepší a kdy horší, tak musíme proti TC
postavit TR = celkový příjem (TR = P x Q)
• Začíná na 0
• V Q1 se vyrovná TC a TR a bude-li firma dodávat další
jednotky produkce, tak bude vznikat přebytek celkového
příjmu nad celkovými náklady = ziskové pole (= kde bude
zisk maximalizován)
• V Q2 se ziskové pole uzavře = dojde znovu k vyrovnání TC a
TR
• Za Q2 jsou TC vyšší než TR a to je pro firmu špatné

Zákon klesajících výnosů a mezní náklady

• Umožní odpověď na otázku: podle jakého pravidla firma postupuje chce-li rozhodnout o tom které množství
produkce bude dodávat, aby bylo dosaženo co nejlepšího hospodářského výsledku (= maximalizace zisku)
• Zákon klesajících výnosů = zákon klesajícího mezního produktu
• Mezní a průměrné náklady:
o V rozhodování firmy hrají důležitou roli náklady na jednotku produkce – ve dvojím kontextu:
▪ Mezními náklady (MC) – dodatečné náklady vznikající zvýšením objemu produkce o
jednotku
• MC vyjadřují, co stojí dodatečná jednotka produkce
• MC vyjadřují přírůstek (zn. ∆) krátkodobých TC
▪ Průměrné (jednicové) náklady (AC)
• AC = TC / Q
• TC = FC + VC => AC = AFC + AVC
• MP = přírůstek celkového produktu dosažený zapojením dodatečného VF

• Vztah mezních a průměrných nákladů

o MC protíná AC v jeho minimu

 • Technologická změna

• Zdokonalení – schopnost produkovat více a levněji

Vztah mezních nákladů (MC) a nabídky firmy

• Příjmy firmy
o TR = P x Q
o K porovnání příjmů s MC a AC je nutno zavést:
▪ AR = TR / Q
▪ MR = ∆TR resp. TRn – TRn-1
• MR = mezní příjem = o kolik se zvýší celkový příjem (= přírůstek celkového příjmu,
kterého dosáhneme realizací dodatečné jednotky produkce)

• Rozhodování o výši produktu

▪ q1 = optimální množství produkce
▪ q1 = (MC = MR) = bod vyrovnání (určuje
optimální výstup firmy)
▪ V zeleném se firmě vyplatí výrobu rozšiřovat
(každá další jednotka produkce bude
zvyšovat příjem firmy víc, než jak budou tou
dodatečnou produkcí zatěžována náklady)
▪ V červeném kterákoliv z jednotek produkce
zatěžuje náklady více než kolik přináší na
straně příjmů
• Klesající MR

o q1 = bod vyrovnání

• AC = AFC + AVC

o AVC je v minimu protnuto MC

o AFC = AC – AVC
Stejně velké hodnoty

• FC a VC pro daný rozsah výstupu q1

• Optimální výstup je určen podmínkou MC = MR

• Vztah TR a TC při dané ceně (zisk/ztráta)

▪ q1 zisk
▪ q3 ztráta
• Minimalizace ztráty výroby

o Při ceně P1 je optimální výstup určen žlutým bodem

vyrovnání (q1)
o Příjem při q1 je menší než náklady = firma je ve
ztrátě
o Červeně zaznačena výše fixních nákladů = tak velkou
ztrátu by firma musela uhrazovat, kdyby nevyráběla

• Bod (nad q1) ukončení činnosti: TR = VC, FC = ztráta

• P*: ztráta je větší než FC

• Nabídka firmy

o Při P3 jsou 2 body vyrovnání (viz. skripta)

• Nabídka firmy je ilustrována rostoucí částí MC nad bodem ukončení činnosti

P5 Trh a jeho vlastnosti
Úvod – nabídka firmy
• Na základě toho, jak se k sobě mají mezní náklad firmy (který vyjadřuje kolik stojí firmu dodatečná jednotka
produkce) a mezní příjem (který informuje o tom o kolik se zvýší příjem, když firma realizuje tu jednotku
produkce) je určen optimální výstup (nejlepší vztah příjmů a nákladů) – nabídka firmy souvisí s mezními
náklady – mezní náklady ilustrují nabídku firmy – individuální nabídka (nabídka konkrétní firmy)

• Nabídka firmy se odvozuje od rostoucí části MC

• V zobrazení nenajdeme odpověď, jestli je firma

zisková nebo ztrátová
• Ztráta? Možná, ale určitě menší než při Q3*
(protože vztah celkových příjmů a celkových
nákladů musí při Q3 vyjít pro firmu příznivěji)

• Přesněji: od rostoucí části nad bodem P = AVC (průsečík)

Rovnovážná cena trhu

• Tržní mechanismus je založen na protichůdnosti nabídky a poptávky
o Zákon klesající poptávky = čím nižší cena tím větší poptávané množství
o Zákon rostoucí nabídky = čím vyšší tržní cena tím vyšší ochota nabízet větší množství
• Rovnováha trhu = nabídka je vyrovnána s poptávkou
• Rovnováha = všichni jsou spokojeni a nemají důvod měnit své rozhodnutí (chování)
o Všichni = kteří jsou při dan ceně ochotni vyrábět a nabízet nebo nakupovat (od rovnovážného bodu
doprava po D tam nepatří – ti jsou ochotni nakupovat při nižší ceně, a doprava po S – ti jsou ochotni
prodávat při vyšší ceně) – vyloučená nabídka a vyloučená poptávka
 • Utváření rovnováhy – pavučinový model
o Použili jsme k ilustraci funkce tržního mechanismu
o Pokud taková situace nastane, platí že nabízené množství q1 je trh ochoten nakupovat za cenu p2
o Když dojde k tomuto růstu ceny tak na trhu vzniká jiný převis, který motivuje výrobce k zvětšení
nabízeného množství – vzroste na q2 při ceně p2
o Jakmile výrobci rozšíří produkci, tak se výstup stane nerealizovatelný – musí dojít k cenovému
poklesu, aby to, co bylo vyprodukováno se také na trhu realizovalo
o Při ceně p3 poptávka množství nekupuje ale výrobci jsou při takové ceně ochotni produkovat menší
množství – zase dochází k omezování výstupů – vracíme se do výchozí situace (jen v menším rozměru
– pavučina se plete směrem dovnitř a uzavírá se v bodě kdy je vyrovnána poptávka s nabídkou –
vzniká rovnováha (pE = rovnovážná cena, qE = rovnovážné množství)
o Zobrazení je založeno na předpokladu, že poptávka a nabídka jsou dány a nemění se

Konkurence
• = proces střetávání různých, zpravidla protikladných zájmů tržních subjektů
• Proces konkurence je od trhu neoddělitelný
• Je předpokladem fungování trhu?
• Různé roviny konkurenčních vztahů – 3 základní:
• Napříč trhem = vztah mezi subjekty na straně nabídky a
subjekty na straně poptávky
o Čím nižší cena tím lépe pro kupujícího
• Na straně poptávky
o Fronta na banány (uspějí pouze někteří)
• Na straně nabídky – ta nás zajímá nejvíc (konkurence je
předmětem zájmů)
• Konkurence na straně S = mezi firmami
o Posuzujeme podle 2 kritérií:
▪ Podle prostředků konkurenčního boje
• Cenová
o Firmy si konkurují prostřednictvím ceny – ve svém důsledku se projevuje
snižování ceny
o Smysl spočívá v možnosti realizovat větší množství produkce za nižší cenu
o ! konkurovat cenou předpokládá pokles nákladů (nižší náklady -> cena se
stává výhodnější)
o Důsledky:
▪ Snižování nákladů je formou cenové konkurence
▪ Cenová konkurence byla hybnou silou rozvoje
o Základní a historicky výchozí forma
o Oslabování jejího významu je kompenzováno rostoucí vahou necenové
 • Necenová
o Založena na těchto nástrojích:
▪ Kvalita produkce
▪ Širší podmínky prodeje (servis, garance, úvěr aj.)
▪ Reklama
▪ Dobré jméno firmy
▪ Značka atd.
▪ Podle postavení konkurujících firem
❖ Frank Knight ovlivnil, jakým způsobem se s pojmem konkurence zachází
o 7 charakteristických prvků – zlom v ekonomii
• Dokonalá
o Na straně nabídky je mnoho subjektů, a navíc platí každý dodává pouze dílčí
část celkové nabídky – tj. zanedbatelnou část -> nemůže ovlivnit celkovou
nabídku
o Existuje volný vstup do odvětví
o Kvalita výrobků všech producentů téhož výrobku je shodná (indiferentnost
výrobků, výrobky jsou dokonalými substituty) -> nedochází
k upřednostňování koupě produkce určitého výrobce kupujícími
o Informace všech subjektů jsou shodné
o Důsledek:
▪ Na trhu jediná cena, která je vůči výrobcům objektivní (nemohou ji
ovlivnit) -> proto platí, že dokonalá konkurence je:
• Cena je dána, dosáhnout na lepší hospodářský výsledek lze
• Cesta úspor, zdokonalování a hospodářského pokroku
• Situace ideální, které se reálné trhy více či méně vzdalují
o Jsme schopni popsat, jak působí tržní síly, pokud nevstupují do hry síly
subjektivní, které ovlivňují jejich prosazování
• Nedokonalá
o V centru pozornosti ekonomické teorie
o Reálné poměry konkurence na reálných trzích = různé stupně a podoby
nerovnosti mezi konkurujícími subjekty
o 3 formy (tržní struktury):
▪ Monopol (jeden subjekt na straně nabídky)
• Nejhrubší podoba nedokonalosti (vzdálení od dokonale
konkurenčního trhu) – důsledky nedokonalé konkurence
budou výraznější než v případě oligopolu
▪ Oligopol (malá skupina)
▪ Monopolistická konkurence (velká skupina, ale jejich postavení není
rovné – vzájemně se odlišují – existují důvody proč upřednostňovat)
• Nejjemnější podoba nedokonalosti
o Budeme zohledňovat:
▪ Produkt (homogenní / nehomogenní / diferencovaný)
▪ Překážky vstupu

Monopol
• 2 souvislosti, ve kterých se pojem objevuje:
o Tržní struktura
▪ Spíše výjimečný má přímý vliv na charakter a kvalitu konkurence
o Monopol jako výsada, výhoda ve srovnání s jinými
▪ Chápat monopol jako negaci konkurence je nesprávné!
▪ Je formou konkurence
• Protipól (protiklad) konkurence dokonalé
• Nejhrubší narušení ideálu
Tržní selhání – zdroje tržních nedokonalostí
• Trh má vlastnosti, které zabezpečují, že je nejúčinnějším nástrojem koordinujícím využívání zdrojů
• Není důvod k idealizaci tržního prostředí („dokonalost“ trhu je zřejmá ve srovnání s jinými možnými nástroji
hospodářské koordinace)
• Zkoumáme-li samotný trh v jeho reálné podobě, zjistíme, že se při koordinaci projevují určité souvislosti,
které můžeme vnímat jako nedostatky či poruchy
• Popisujeme-li trh, hovoříme o tvorbě a směně statků, které lze charakterizovat jako soukromé
o Soukromý statek je charakteristický tím, že:
▪ Výrobce je schopen omezit užití vyráběného statku na ty spotřebitele, kteří jsou ochotni za
výrobek zaplatit (vyloučení výrobcem)
▪ Spotřebitel není nucen statek spotřebovávat, ale pokud ano, pak jeho spotřeba statku
snižuje dostupné množství pro ostatní spotřebitele (rivalitní spotřeba)
• Všechny statky uvedený požadavek nesplňují, v těchto případech hovoříme o tzv.
veřejných statcích (nerivalitní spotřeba)
o Spotřeba není spojena s nutností podstoupit oběť
▪ Tržní princip není uplatňován, nebo je využíván v modifikovaných
podobách
• Tvorba a distribuce je zabezpečována často vládními
aktivitami (utváření poptávky) a financování se opírá např. o
mechanismus zdanění
• Obdobně je na vládních aktivitách založeno i zabezpečování
těch oblastí společenské aktivity, které svým charakterem
nemohou být zabezpečovány tržně (např. státní správa a
samospráva, bezpečnost a obranyschopnost země)
• Nebo by tržní koordinace vedla k nežádoucím důsledkům
(např. vzdělání, kultura)
• Zdrojem vládních aktivit však může být i skutečnost, že
některá tržní řešení vyúsťují do nepřiměřených sociálních
tvrdostí
• = situace, kdy trh nefunguje očekávaným způsobem, tzn. nezabezpečuje efektivní alokaci zdrojů
• Příčiny:
o Existence nedokonale konkurenčního prostředí
▪ V důsledku nedokonale konkurenčního prostředí to tržní řešení není provázeno výrobní
alokační efektivností = trh nebude tak efektivně fungovat jak v podmínkách dokonalé
konkurence
o Externality (= jevy, se kterými souvisí tzv. efekty přelévání = někdo získává nezasloužený prospěch a
někdo je nucen vynakládat více prostředků než normálně)
▪ = vlivy, faktory, které pozitivně či negativně ovlivňují jiné subjekty (tržní transakce)
▪ Pozitivní externalita
• Přináší subjektu užitek, aniž by musel za tento užitek platit
• Např. vedle podniku máme krásný ovocný sad
▪ Negativní externalita
• Např. náklady na zatemnění
• Učebnicová negativní externalita: škody na životním prostředí
▪ V tomto kontextu můžeme rozlišovat „neoprávněné“ výhody či nevýhody, které na nás
dopadají, aniž bychom se o ně přičinili – trh zde selhává často tím, že umožňuje přesouvání
úhrady nákladů a nepůsobí proti vzniku externalit
P6 Tržní rovnováha a efektivnost na dokonale konkurenčním trhu
Firma na dokonale konkurenčním trhu
• Dokonalá konkurence
o Má 3 základní vlastnosti prostředí:
▪ Na straně nabídky je mnoho subjektů a každý dodává pouze dílčí část celkové nabídky – tj.
zanedbatelnou část nabízeného množství -> nemůže ovlivnit celkovou nabídku (natolik aby
to mělo vliv na tržní cenu)
▪ Existuje volný vstup do odvětví (přístup na trh) -> povede ke změnám na nabídkové straně
▪ Kvalita výrobků všech producentů téhož výrobku (homogenních výrobků) je shodná =
výrobky jsou dokonalými substituty -> nedochází k upřednostňování koupě produkce
určitého výrobce kupujícími
▪ + k dispozici jsou pro všechny stejně kvalitní informace – těmi jsou ceny vstupů a ceny
produkce (nikdo nemá k dispozici informace, které by ho zvýhodňovali)
o Reálné trhy současnosti se od takového prostředí velmi vzdalují -> dokonalá konkurence je prostředí,
které je pro zkoumání tržních sil ideální tím, že vše, co se odehrává bude výsledkem vzájemného
ovlivňování nabídky a poptávky, který bude zbaven subjektivních jednotlivých vlivů – žádný tržní
subjekt nebude v pozici, že by tržní řešení mohl ovlivnit – zkoumání nám poskytne tzv. čisté tržní
řešení (= kritérium, které použijeme k posuzování toho, jaké deformace budou nastávat v situací, kdy
v rukou jednotlivých subjektů (zejména na straně nabídky) se octne taková tržní síla, že budou moci
ovlivnit to, za jakou cenu se na trhu bude prodávat
• Nabídka firmy = rostoucí část MC, počínaje bodem ukončení činnosti

o P2 Q2 – firma dosáhne na nejlepší možný

hospodářský výsledek (vyjádřen vztahy příjmy a
náklady) = rovnovážný výstup –> při každém jiném
výstupu (rozsahu produkce) bude hospodářský
výsledek firmy horší

Krátkodobá a dlouhodobá rovnováha firmy

• Rovnováha firmy = firma za daných podmínek (P a MC) dosáhla na nejlepší možný výsledek (výsledky se
vyjadřují poměřování příjmů a nákladů) = krátkodobá rovnováha
o E = bod vyrovnání, rovnováhy
o Rovnováha nastává za podmínek, kdy jsou dány
ceny vstupů a cena tržní produkce

o Krátkodobá rovnováha – popisuje rovnováhu za daných podmínek

▪ Když se změní ceny vstupů a v důsledku toho nabídková křivka firmy nebo, že se změní cena
tržní produkce, tak se také změní rovnovážný bod (posune se do průsečíku nové poptávky a
nabídky -> v tom bodě se vytvoří cena, která určí mezní příjem, který v porovnání s mezním
nákladem povede k rozhodnutí firmy, který rozsah produkce bude konat (produkovat) aby
dosáhla na nejlepší výsledek
 o Dlouhodobá rovnováha – označuje situaci, kdy nepůsobí za daných podmínek podnět (impuls) ke
změně – situace setrvá a nebude se měnit, protože nepůsobí impuls ke změně
▪ Je dána poptávka na trhu
▪ Změnu rovnovážného bodu by vyvolala S

▪ Fialová šipka = pokles nabídky (S -> S2) ->

růst tržní ceny (cena se utvoří v průsečíku S2
se zelenou poptávkou) -> bod vyrovnání
(rovnovážný bod) se posune po křivce
mezních nákladů směrem doprava nahoru
▪ Červená šipka = růst nabídky (S -> S1) ->
pokles tržní ceny -> rovnovážný bod se
posune po křivce mezního nákladu směrem
dolů

▪ Změna S (nabídky) nastane:

• Pokud odvětví dodává tolik, kolik je požadováno, pak se S nemění!
• Roste S – zvyšování kapacit odvětví (vstup výrobců)
• Klesá S – odchod výrobců z odvětví
▪ Rovnováha firmy je závislá na odvětví = na rovnováze odvětví jako celku
o Zisková rovnováha (prodává se za ceny vyšší než jsou průměrné náklady)

o AR > AC (cena je vyšší než průměrný náklad) -> v

průměru jednotka produkce přináší přebytek příjmů
– zisk na jednotku produkce
o Zisk na jednotku produkce x počet jednotek
produkce = zisk firmy (modře vyšrafovaný)

o Rovnováha při ztrátě

o P1 x Q1 (=příjmy) < náklady (AC je v Q1 vyšší než AR

o Ztráta firmy – modře vyšrafovaná

• Postavení všech výrobců je shodné v tom, že jsou závislí na vývoji tržní situace
• Vztah AR a AC je významný
o Nejen zisk či ztráta
o Také možnost dlouhodobě vyrábět: P = AC
o AC > AR -> ztráta -> pokles nabídky -> odchod výrobců (nejméně schopní výrobci výrobu opustí)
o AC < AR -> zisk -> vstup dalších výrobců -> růst nabídky -> pokles tržní ceny (ceny obsahují zisk jako
motiv vstupu)

Mechanismus obnovování efektivnosti na dokonale konkurenčním trhu

• (I v podmínkách dokonale konkurenčních trhů mohou nastávat situace, které nebude možno charakterizovat
jako situace splňující kritérium efektivnosti tak, jak jsme si ho zavedli – pokud taková situace nastane, pak
právně v podmínkách dokonale konkurenčního trhu zapůsobí tržní síly tak, že přinutí výrobce k tomu, aby se
chovali způsobem, kdy pro ně nejlepším řešením bude zároveň tím řešením, které bude garantovat, že
zachází nejšetrněji s omezenými vzácnými zdroji)
• Efektivnost dokonale konkurenčního trhu v dlouhém období
o Rovnováha firmy krátkodobá
▪ E: MC = MR
▪ P = MR = AR
▪ Odvětví je v rovnováze AR = AC
o Rovnováha firmy dlouhodobá
▪ E: P = MR = MC = AC = AR

▪ Na trhu je dosahováno efektivnosti:

• Výrobní (pro qE jsou AC minimální)
• Alokační (qE odpovídá průsečíku D a S)

• Co může vychýlit firmu z dlouhodobé rovnováhy a jaké to má důsledky:

▪ Výrobní efektivnost = výrobcům se vyplácí
vyrábět s minimálními náklady na jednotku
produkce
P7 Nedokonale konkurenční trhy a důsledky pro utváření rovnováhy
Homogenní struktura ekonomiky a chování firmy
• Poměry dokonalé nebo téměř dokonalé konkurence vedou k určitému chování výrobců, a to chování vede do
důsledku, kterým je vznik nedokonalé konkurence (tendence k negaci prostředí)

• Vývoj výrobní jednotky tržního typu

1) Úroveň rukodělné řemeslné práce – počátek
2) Manufaktura – řemeslná zručnost, ale průlom do tradiční podoby dělby práce (období Smithse)
▪ Heterogenní – podle součástí (vyrábí se statek, na kterém se podílejí různí řemeslníci)
▪ Organická – podle operací (výrobce se specializuje na jednotlivou operaci)
3) Průmyslová revoluce
▪ Má mnoho aspektů, především:
• Vzniká kapitalistická továrna – kooperace strojů
• Dělba práce odvozována od kooperace strojů
• Lidská pracovní síla ztrácí své dominující postavení – mění se v obsluhu
• Roste rozsah (množství) kapitálových statků nutných k podnikání (= roste rozměr
kapitálu potřebného k tomu, aby se mohlo vyrábět)
• Růst rozměrů trhů (výrobci produkují pro větší tržní rozměr)
• Ale trhy se přibližovaly předpokladům dokonalé konkurence
• Ekonomika měla homogenní strukturu:
o Firmy působící v jednotlivých odvětvích byly srovnatelné
o Postavení firem bylo labilní (vratké)
o Tržní cena byla pro firmu jednoznačně objektivní veličinou
o Množství kapitálu potřebné pro podnikání v jednom odvětví umožňovalo
podnikat i v jiném odvětví – přelévání kapitálu (základ pro vyrovnávací
mechanismus)
o Z hlediska organizační podoby firmy bylo typické, že firemní kapitál byl
rodinným kapitálem a činnost řídil vlastník kapitálových statků
o Čím je intenzita konkurenčního prostředí silnější, tím je postavení firem
méně stabilní – důsledek pro chování firmy:
▪ Firma usiluje o posílení stability na trhu (2 způsoby):
• Růst tržního podílu = posílení kapitálového vybavení firmy
(= koncentrace kapitálu)
• Růst konkurenceschopnosti = snižování nákladů
o Prostředí, kde působil intenzivní tlak:
▪ Na přeměnu úspor v investice (tvorbu
kapitálových statků)
• Stimulační a diferenciační efekt tržního mechanismu nutně vyúsťoval do tendencí:
o Růst kapitálového vybavení práce, tj. vzrůstal poměr kapitálových statků k práci (substituce práce
kapitálem)
o Růst objemu kapitálu potřebného k podnikání (koncentrace)
o Snižování počtu firem v rámci odvětví
o Konkurující firmy se odlišily ekonomickou silou i stabilitou
o Dopad změn na charakter konkurence byl zřejmý –> změny forem konkurence
o Technologický předstih doprovázený nižšími náklady umožnil velkým firmám snadno eliminovat
slabší konkurenty
• Monopolní síla se na trhu realizuje různými formami
o Nová kvalita trhů (konkurence mezi velkými firmami) = okolnost zpochybňující klasický nástroj
konkurenčního boje, cenovou konkurenci
▪ Síla a odolnosti velkých firem by ji proměnila v dlouhodobou cenovou válku znamenající
ztráty a nejasný výsledek
▪ Vzhledem k malému počtu velkých firem se objektivně vytvořila situace vytvářející dobré
východisko k dohodě o společném postupu, případně kapitálovému spojení
• Dohody mohou být krátkodobé, dokonce i pro jednotlivé tržní operace či
jednorázovou transakci, dohody tohoto typu jsou nepevné, často porušované
• Firmy usilují o dohody, které by stabilizovaly realizaci výhody, nebo k výhodě vedly
–> vznikaly organizační struktury umožňující realizaci výhody
• Základní formy monopolních sil na reálných trzích
o Kartel
▪ = dohoda výrobců téže produkce o cenách, rozdělení realizačních trhů, přidělení výrobních
kvót
▪ Firmy si uchovávají výrobní i odbytovou samostatnost
▪ Smlouva jim zabezpečuje, že na smlouvě vymezených trzích jim nebudou ostatní zúčastněné
firmy konkurovat a jednotný tržní postup jim garantuje uchování poptávky po vlastní
produkci
▪ Porušení dohody je penalizováno
▪ Kartel „může“ mít podobu tajné dohody, zejména, je-li v zemi uplatňováno protikartelové
zákonodárství
o Syndikát
▪ Je také formou sdružující producenty téže produkce
▪ Je uchována výrobní samostatnost firmy
▪ Odbyt je realizován prostřednictvím syndikátu a jeho obchodní sítě
▪ Omezuje se na výroby či odvětví s masovou produkcí
o Trust
▪ Má podobu akciové společnosti
▪ Sdružené firmy ztratily výrobní i odbytovou samostatnost
▪ Navenek vystupuje jako jednotná firma založená na kapitálovém spojení
• Spojení se může uskutečňovat:
o Po linii horizontální (spojování firem téhož odvětví)
o Po linii vertikální (po linii výrobní návaznosti)
▪ Pro vertikálně se rozvíjející trust se používá označení kombinát
▪ Horizontální = růst tržního podílu a vytváří předpoklady k získání výsadního postavení
▪ Proto již koncem 19. století se projevilo úsilí o omezení rozvoje této formy (právní vyjádření
Sherman Act, 1890)
o Koncern
▪ Je organizační formou spojující formálně nezávislé firmy
▪ Jsou však ovládány prostřednictvím finanční kontroly
▪ Může jít o holding
▪ Původně se koncerny rozvíjely po linii výrobní návaznosti
 ▪ Dnešní koncerny mají mnoho oborovou strukturu, která nesleduje linii výrobní návaznosti
▪ Existuje několik souběžných a nezávislých sfér podnikání, z nichž žádná nemusí být výrazně
převažující (v tomto případě hovoříme o konglomerátech)
▪ Diverzifikace je motivována vyhledáváním volných tržních příležitostí pro přebytečný kapitál
těchto subjektů
▪ Vyústěním technického převratu na přelomu století byla možnost přechodu k hromadné
výrobě
• Ve druhé polovině 19. století do těchto proměn vstupuje technická revoluce (2. průmyslová revoluce)
o Zásadní proměna tradičních odvětví
o Vznik celé řady nových odvětví
o Vynálezy a zdokonalení proměnily:
▪ Výrobní základnu
▪ Podmínky podnikání
▪ Postavení firem
▪ Podobu tržního uspořádání
▪ Fungování trhu
• Důsledek dlouhodobé tendence ke koncentraci a technické revoluce:
o Homogenní struktura hospodářství se změnila na strukturu heterogenní
o Soutěží firmy, jejichž ekonomická síla je rozdílná
o Investiční nároky nových technologií překračovaly možnosti individuálních podnikatelů
o Nutností se stalo sdružování individuálních kapitálů
o Formují se trhy založené na nedokonalé konkurenci

Vznik nedokonale konkurenčních trhů

• Pro reálné trhy 20. století již bylo typické:

o Rozhodující část nabídky je soustředěna do okruhu několika málo velkých firem
o Ostatní firmy odvětví se podřizují tržní a zejména cenové politice dominantních firem
o Firmy usilují o vyčlenění specifické poptávky po vlastní produkci = systematicky usilují o vytváření
individuálního trhu
o Na reálném trhu není produkce volně zastupitelná substituty
Důsledek pro rovnováhu firmy a rovnováhu trhu
• Počátky mikroekonomické analýzy nedokonale konkurenčních trhů (Joan Robinsonová, Edward H. Chamberlin)
o Hlavní společné znaky:
▪ Tržní vztahy na přechodu mezi monopolem a konkurencí prolínání monopolu a konkurence
▪ Zkoumání problematiky individuální rovnováhy výrobce (firmy)
▪ Důraz na důsledky existence monopolu pro cenovou tvorbu
▪ Hlavním cenotvorným faktorem firem je maximalizace zisku
o Robinsonová – východiskem je charakteristika nedokonalé konkurence
▪ Má 2 znaky:
• Strana S
o Omezený počet producentů
o Důvodem např. potřebné minimum investičních prostředků, nezbytnost určitých
znalostí atd. -> kdokoliv a kdykoliv nemůže zavést výrobu v daném oboru
• Strana D
o Diferencovaná reakce kupujících na stejné cenové podmínky různých výrobců
P8 Rovnováha monopolního výrobce a protimonopolní regulace
Úvod – rovnováha trhů nedokonalé konkurence
• Homogenní struktura hospodářství se změnila na strukturu heterogenní
o Jednotlivé tržní subjekty mají možnost ovlivňovat tržní rovnováhu (jaké množství a za jakou cenu
bude prodáváno)
o Soutěží firmy jejichž ekonomická síla je rozdílná
o Investiční nároky nových technologií překračovaly možnosti individuálních podnikatelů
o Nutností se stalo sdružování individuálních kapitálů

Monopol
• Nejvyhraněnější podoba nedokonalé konkurence (na reálném trhu se vyskytuje spíše oligopol či mon. kon.)

• Bod vyrovnání není bodem rovnováhy, ale bodem, který

určuje rovnovážné množství (bod rovnováhy leží na
poptávkové křivce, která je průměrným příjmem firmy)

• Jsou 2 souvislosti, ve kterých se pojem objevuje:

o Tržní struktura – spíše výjimečný, má přímý vliv na charakter a kvalitu konkurence
o Výhoda (ve srovnání s jinými) – historický kontext
• Obsah vazby: protiklad, protipól dokonalé konkurence (monopol není negace konkurence!)
• Na straně nabídky je jedna jediná firma
• August Cournot (1801 – 1877)
o Analýza problému monopolu a monopolní ceny
o Model duopolu – mikro 2
o Předpoklad: nulové náklady
o Tržba = zisk
o 1838: Výzkumy matematických principů teorie
bohatství – v níž zavedl použití vzorců a symbolů
matematiky do ekonomické analýzy

• Pro mikroekonomickou analýzu trhu a jeho mechanismu mají zásadní význam:

o Monopol jako jev – podle toho, jak stálá (stabilní) je výhoda se rozlišuje (z časového hlediska):
▪ Monopol přechodný – např ze změn vztahu (S, D)
▪ Monopoly (výsady, výhody) relativně stálé
• Jejich příčina může být založena:
o Na přírodní zvláštnosti (přírodní monopol)
o Na administrativní státním zásahu (administrativní monopol)
o Na kontrole zdrojů, např. suroviny
o Právní restrikcí, např. patenty či ochrana autorských práv
o Na tržním podílu opírajícím se o kapitálovou sílu (monopol ekonomické síly)
 • Přirozený monopol (klesající MC i AC)
o Jedna firma bude schopna uspokojovat rozsahem své
produkce tržní poptávku, přičemž bude produkovat
výstup s nižšími náklady, než by byla úroveň nákladů,
kdyby v odvětví produkovalo více firem
o Mankiw: jedna firma může pokrýt nabídku s nižšími
náklady, než by mohly dvě nebo více firem
o Když existují rostoucí výnosy z rozsahu na podstatnou část
produkce

Rovnováha monopolu

• ACM (monopolu) > ACmin = zdražování

výroby (= nevyrábí s ACmin)
• Rovnováha se i případě monopolu na trhu
utváří – ale utváření je provázeno výrobní a
alokační neefektivností – obecně platí pro
všechny podoby nedokonalé konkurence

Důsledky pro efektivnost trhu

• Vrchní červený trojúhelník – zaniklý přebytek

spotřebitele
• Spodní červený trojúhelník – zaniklý přebytek výrobce
• Tyto přebytky se vytrácí, protože se produkuje méně

• Na stranu výrobce přechází část původního přebytku

spotřebitele (přebytek výrobce = rozdíl mezi cenou za
kterou prodávám a cenou za kterou jsem ochoten
prodat) – přebytek výrobce se navyšuje na úkor přebytku
spotřebitele
• Zelené pole zaniká v důsledku růstu tržní ceny –>
přebytek spotřebitele se snížil na červené pole
• -> 1 část zaniká a 2. si uzurpuje monopolista, díky tomu,
že prodává za nižší cenu
Protimonopolní regulace
• Co by mělo být smyslem protimonopolní regulace:
o Z hlediska mechanismu fungování trhu opatření ve prospěch alokační a výrobní efektivnosti
▪ Z pohledu spotřebitele – větší množství nabízené produkce, tím i tlak na pokles ceny,
zvětšení spotřebitelského přebytku
▪ Z pohledu výrobců (nabídky) – ochrana proti zneužívání dominantního postavení – podpora
přístupu na trh

• Hlavní nástroje regulace:

o Zákonné normy
▪ Vytvořit prostředí postihující zneužívání výhody
▪ Protikartelové či protitrustové zákonodárství, které může obsahovat i požadavek rozpuštění
firmy, jestliže průkazně zneužívá postavení v „nepřiměřené“ zisky
o Využívání tržního prostředí
▪ Stát vstoupí do podnikání nebo ovlivňuje přístup na stranu S
o Daňová politika
▪ Zpravidla postihující zisk
▪ Založená na progresivní metodě zdanění – nástroj přerozdělování
▪ Dodatečná daň (zatížení nákladů monopolisty) – není to protimonopolní nástroj regulace –
odnese to spotřebitel
 o Cenová regulace

• Cenovou regulací jsme schopní přimět monopol

k tomu, aby byl alokačně efektivní
• E = bod rovnováhy monopolu
• Oranžový = bod vyrovnání
• Není dosahováno výrobní efektivnosti (rozdíl
mezi ACM a ACmin)

• Regulovaná cena = MR (diktujeme výrobci za

jakou cenu prodávat)
• Modrý = bod vyrovnání

• Zelený = bod vyrovnání

• Snížená výrobní neefektivnost a zvýšený výstup
• Regulace na úrovni MC je ideálním řešením

• Omezování výroby (= produkuje se méně, než odpovídá stavu alokační efektivnosti trhu (bodu vyrovnání
nabídky s poptávkou – MC a modrá)

• Klesající MR – bod vyrovnání – optimální vstup

P9 Utváření rovnováhy na nedokonale konkurenčních trzích – oligopol
a monopolistická konkurence
Úvod – podmínky pro vznik oligopolu
• Technická revoluce (2. pol. 19. st.)
o Zásadní proměna tradičních odvětví
o Vznik celé řady nových odvětví
o Vynálezy a zdokonalení proměnily:
▪ Výrobní základnu
▪ Podmínky podnikání
▪ Postavení firem
▪ Podobu trhů
▪ Fungování trhů
• Homogenní struktura hospodářství se změnila na strukturu heterogenní
o Soutěží (konkurují si) firmy, jejichž ekonomická síla je rozdílná
o Investiční nároky nových technologií překračovaly možnosti individuálních podnikatelů
o Nutnost sdružování individuálních kapitálů
o Od rodinné firmy k obchodním společnostem

o Výrobci získávají schopnost produkovat více a levněji

• Pro reálné trhy se od počátku 20. století stalo typické:

o Rozhodující část nabídky je soustředěna do okruhu několika málo velkých firem
o Ostatní firmy odvětví se podřizují
1) Tržní strategii producentů s významným tržním podílem
2) Cenové politice těchto producentů
o Firmy usilují o vyčlenění specifické poptávky po vlastní produkci = systematicky usilují o vytváření
individuálního trhu
o Produkce není volně zastupitelná substituty

Oligopol
• Je to nejtypičtější podoba uspořádání tržních poměrů
• Dokonalá konkurence i monopol jsou krajními formami tržních situací – čisté formy
• Analýza trhů vyspělých tržních ekonomik ukazuje:
o Tržní struktura je diferencovaná podle odvětví
o Převládající a charakteristická struktura trhu (převaha několika málo firem, dodávající rozhodující
část produkce = oligopol
• Výjimku z oligopolních struktur představují:
o Nové, progresivní výroby umožňující realizovat dočasnou monopolní výhodu
o Některé druhy služeb, ve kterých se nevytváří podmínky pro vysoký stupeň koncentrace
• Oligopolů je široká škála konkrétních podob v závislosti na vlivu nejrůznějších faktorů:
o Technologické podmínky
o Úroveň techniky
o Stupeň koncentrace odvětví
o Charakter poptávky a její stabilita atd.
o Rozměr tržní poptávky
 • Diferenciační funkce ceny = cena vylučuje z trhu ty, kteří
si nejsou schopni při dané ceně pokrýt náklady (firma je
schopná vyrábět z hlediska dlouhého období, pokud ta
cena uhradí alespoň průměrný náklad = celkové příjmy
pokryjí celkové náklady)

Vlastnosti rovnováhy
• Pro ilustraci utváření rovnováhy na oligopolních trzích zvolíme situaci, kdy: oligopolní tržní strukturu
představuje velká firma doplněná skupinou středních a malých firem
o Rozlišení je založeno na velikosti tržního podílu jednotlivých firem
o Nerovné postavení: cenový tvůrce
o Ostatní firmy jsou v pozici cenového příjemce

• Oligopolní struktura – vlastnosti:

1) Organizovaná struktura = cenové vůdcovství
2) Navenek se chová nepružně = ceny oligopolních struktur jsou pevně dány
3) Nepružnost je garancí realizace dostatečně vysokých stabilizovaných zisků
4) Cena je nepružná, ale splňuje tržní kritérium
5) Cena je prostředkem stabilizace tržní struktury
6) Struktura disponuje nevyužitými kapacitami – aby byla možnost eliminovat dopady kolísání (růstu)
poptávky na cenu
7) Prosazuje se metoda cenového vůdcovství
 • Bodem rovnováhy oligopolu = odvětví, se stává bod H, odpovídající tržní ceně P0 a nabízenému množství qt
• Významnou část produkce přitom dodává dominantní firma (qD)
• Utváření oligopolní rovnováhy je podmíněno vstupem domácích firem na trh s adekvátní cenou = cenou,
která musí zabezpečit rovnováhu
• Vlastnosti oligopolní rovnováhy a ceny:
1) Vytvoří rovnováhu v odvětví (kdo je ochoten při dané ceně vyrábět prodá, všichni, kteří jsou ochotni
při dané ceně nakupovat mohou nakoupit)
2) Zabezpečí dominantní firmě vysoký stabilní zisk
3) Umožní malým a středním firmám efektivní podnikání (= minimálně uhradí AC)
4) Výrobní neefektivnost – významná část produkce = dominantní firma nevyrábí s min. AC
5) Dominantní firma je alokačně neefektivní
• Základní kroky cenové tvorby:
o Rozhodnutí o míře zisku – úroveň garantující rozvoj firmy v čase
o Rozhodnutí o úrovni využití výrobních kapacit –> Q = kolik se bude produkovat
o Výpočet nákladů na jednotku produkce (AC)
o Stanovení ceny jednotlivého výrobku
• Cenová tvorba v podmínkách oligopolní struktury:
o Je důležitým faktorem tržní stabilizace
o Stanovení ceny – kroky „hledání ceny“ domin. Firmou
o Východiskem je znalost vlastního výrobku (technická charakteristika, vhodnost pro uspokojování
potřeb, předpoklady pro výrobní a tržní segmentaci aj.)
o Analýza poptávky – její rozměr, její demografické, sociální a psychologické aspekty
o Analýza konkurence – reakce konkurentů vyrábějících nebo schopných vyrábět tentýž výrobek nebo
substitut
o Možnosti tržní segmentace – poptávka je tvořena subjekty (koupěschopnost, požadavků na výrobek)
o Roli hraje i výběr odbytových cest
• Uvedené kroky se v konkrétní situaci zavádění výrobku na trh modifikují v závislosti na tom, jedná-li se o:
o Technologickou inovaci (již zavedený výrobek se vyrábí pomocí techniky či technologie nové kvality)
o Výrobkovou inovaci (nový výrobek)
o * v těchto případech však existuje řada variant

Firma v monopolistické konkurenci

• Monopolistická konkurence = konkurence velké skupiny
• Monopolistická konkurence je jednou z forem nedokonalé konkurence
• Nedokonalost této formy je dána tím:
o Že produkce jednotlivých firem není identická, produkt je diferencovaný
o Působí řada dalších diferencujících faktorů (značka, jméno firmy, reklama, tradice a zvyky
spotřebitelů aj.)
• Rozdíl od monopolu je v tom, že AR v monopolu bylo
tržní poptávkou, ale teď je AR segment tržní poptávky
(část tržní poptávky = ti kteří jsou ochotni nakupovat
produkci této firmy)
• Zisková rovnováha – zisk = o co je cena vyšší než AC x
počet jednotek produkce

• Firma je zisková -> trh láká konkurenci -> vstupují na trh a

přetahují poptávající -> klesá poptávka naší firmy
• Indexy 2 = dlouhodobá konkurence
• Útok konkurence bude pořád, dokud průměrný příjem
převyšuje průměrný náklad
• Vyrovnání mezního příjmu s mezním nákladem - pozice
dlouhodobé rovnováhy E2

• Náklady jsou větší než minimální –> dochází ke

zdražování výroby (dochází k ní i když dochází k tomu, že
cena, za kterou se prodává je cenou AC)
• Rovnováha je provázena alokační neefektivností (alokační
efektivnost je spojena s vyrovnáním MC a AR)
• Tlak na poptávku umožní pouze uhrazovat náklady
• *Bude v testu*
P10 Mechanismus trhu výrobních faktorů, teorie mezní produktivity
Trh výrobních faktorů – místo a specifika
• Trh VF jako předpoklad fungování tržního mechanismu

o = místo, na kterém se získávají dodatečné zdroje

o = místo v tržním systému, kde se střetává
poptávka po VF s nabídkou VF – místo, kde
dochází k rozhodování o tom, ve prospěch,
kterých výrob budou které VF použity

• Je jedním z trhů, který je nedílnou součástí tržní ekonomiky

• Jako trh je to místo, kde se odehrává relokace zdrojů
• Proto dění na trhu VF předurčuje, jak bude ekonomika:
o Výkonná
o Efektivní (hranice výrobních možností)
• Trh VF má specifika – odvozený trh
o Všechno, co se odehrává na trhu VF je důsledkem toho, co se odehrálo na trhu výrobků a služeb
(odvozený trh) – viz. předchozí schéma
o Na poptávkové straně souvisí s charakterem spotřeby = výrobní spotřeby = ne TMU na straně D
o Jedná se o poptávku odvozenou – vystupují firmy
▪ Reagují na cenový vývoj trhu s jejich produkcí
▪ Jsou motivované především maximalizací zisku
o Výdaje na nákup VF jsou nákladem – náklady představují faktor ovlivňující chování – rozhodování
firmy
▪ Existuje vztah Q produkce a množství VF – produkční funkce
• Fungování trhu je závislé na tom, jak jsou tržní subjekty schopny přetransformovat signály trhu výrobků a
služeb do požadavků na trhu výrobních faktorů (musí být vlastnická kompetence na úrovni firem)
• Předpoklady fungování trhu VF
o Cenová liberalizace
o Soukromovlastnická suverenita tržního subjektu
• Tržní řešení na trhu VF
o Prosazuje realokaci zdrojů = funkce trhu
o Předznamenává úroveň budoucího souladu mezi představami a požadavky poptávky a reálnou
nabídkou
o Zakládá předpoklady efektivní či neefektivní výroby
o Bariéry stojící v cestě cenové informaci vytvářejí reálné deformační tlaky na trhu VF
• VF nejsou homogenní, ale jsou vzácné
Zákon klesajících výnosů a teorie mezní produktivity
• Zákon klesajících výnosů (ZKV) = zákon klesajícího MP = zákon rostoucího MC
• Variabilní faktor práce

• Vztah MP a MP
▪ MP = výnosnost dodatečné jednotky VF
▪ AP = výnosnost výrobního faktoru
▪ Výnosnost
• Mění se růstová a poklesová tendence
• ZKV popisuje, co platí pro výnosnost výrobního faktoru a pro
výnosnost dodatečné jednotky výrobního faktoru
• Výnosnost VF kapitálu – měříme APK

o ZKV – množství kapitálu (v našem případě) je dáno = konstantní

o Mezní produkt, který je přírůstkem celkového produktu je kladný  celkový produkt roste  dokud
roste celkový produkt, musí se zvyšovat jednotka výrobního faktoru, jakmile překročí hranici, pak
celkový produkt klesá, výnosnost kapitálu klesá
▪ Kladný MPL – TP roste – výnosnost kapitálu roste
▪ Záporný MPL – TP se snižuje – výnosnost kapitálu klesá
o NEPLATÍ že, jestliže klesá výnosnost dodatečné jednotky VF (= MP),
pak klesá i výnosnost výrobního faktoru (= AP)
▪ La – Lb tomu tak není
• Výrobní faktor půda
o Je produktem přírody, ale není volně dostupná
▪ K zemědělské výrobě
▪ Místo, na kterém se uskutečňuje jiná hospodářská činnost (např. stavebnictví)
▪ Veškeré přírodní zdroje
o Faktor vnitřně nehomogenní – kvalita (úrodnost, poloha)
o Trvale rostoucí poptávka = růst vzácnosti půdy  růst ceny půdy  proto je aktivum (= uchovává
kupní sílu do budoucna)
 o Vztah ceny půdy a pozemkové renty – ceny pronájmů
Zákon klesající výnosnosti půdy
▪ Zkvalitnit půdu je možné dodatečnou
kapitálovou investicí ale zároveň platí, že
každá dodatečná investice sice přináší ten
efekt navíc (přírůstek produkce) ale každá
dodatečná investice už menší – klesající
výnosnost dodatečné kapitálové investice
do půdy
▪ Netřeba ke zkoušce

• Výrobní faktor práce

o Především lidská činnost, námaha
o Činnost účelnou a cílevědomou
o Není potřebou, je obětí – chceme uspokojovat potřeby
o Pracovní síla = schopnost konat práci
▪ Můžeme odlišit:
• Jednoduchou
• Složitou
▪ Pracovní síly nejsou volně zastupitelné
o Složitost práce je jedním z faktorů působících na trhu práce -> ovlivňuje cenu práce
• Nabídková strana trhu výrobních faktorů
o Domácnosti představují nabídkovou stranu trhu VF
o Jejich chování je motivováno maximalizací užitku v rámci příjmového omezení – to je závislé na
příjmech z užití VF
o Každý VF může být nositelem důchodu
o Gossen – „práce je obětí“
o Podstoupení oběti je poměřováno užitkem
• Nákup VF (jaké množství a za kolik)
o Jak se k sobě mají peněžní prostředky, které firma vynakládá a prostředky, které jí to vynáší
▪ Mezní náklady na výrobní faktor = náklady, které firmě vznikají při nakoupení dodatečné
jednotky daného VF
▪ Příjem z MP daného VF
o MC na VF může být:
▪ Konstantní (dodatečná jednotka VF za stejnou cenu)
▪ Rostoucí (dodatečná jednotka VF za vyšší ceny)
• Teorie mezní produktivity
o V mikroekonomii teoretická konstrukce, pomocí které se vysvětluje, jak se utváří ceny VF

Příjem z mezního produktu (MRP) a poptávka po výrobním faktoru

• Dodatečný příjem, který firma získává zapojením dodatečné jednotky výrobního faktoru do výroby,
přičemž ostatní vstupy zůstávají neměnné
• Pozor – MR i MRPVF jsou přírůstkem tržby (∆TR) ale nerovnají se
• Firma realizuje MP na trhu = prodává za cenu
• Cena trhu může být:
o Konstantní
o Klesající (může prodat více, ale pouze za nižší cenu)
o Ale vždy platí: MRPVF je klesající (MP jednotlivých VF klesá  klesá i příjem z mezního produktu)
• Je možné stanovit množství?
o Pro odvození utváření ceny na trzích VF je významné
o Příjem z mezního produktu VF vykazuje od určitého rozsahu zapojení výrobního faktoru klesající
tendenci
o Optimální množství VF: MRPVF = MCVF
o Vztah příjmu mezního produktu daného VF a mezních nákladů na VF

• Tečky – MRP je víc než MC = to co to firmě přinese je víc než

to, co ji to stálo – jednotky VF se jí vyplácí
• Kdyby překročila rozsah VF*, tak nastává situace, kdy nám
MC říká, co stojí dodatečný VF a MRP o kolik zvýší celkový
příjem firmy – efekt na straně příjmů je menší než na efekt
straně nákladů – hospodářský výsledek se bude zhoršovat

• Teorie mezní produktivity = teorie rozdělování

o Využívaná k vysvětlení cen VF
o V ekonomii plní funkci teorie rozdělování
o Základy formuloval J. B. Clark na počátku 20. století
o Dává odpověď na otázky:
▪ Kolik je ochota zaplatit za dodatečný VF
▪ Kolik mohu platit za jednotku VF, když najímám určité množství
• Růst tržní ceny = růst příjmu z MP

• Pokles ceny VF z P1 na P2 – růst poptávaného množství VF z Q1 na Q2

• Růst tržní ceny  růst příjmu z MP  růst poptávaného množství L

• Posun MRP –> při dané ceně VF ochota najmout větší

množství
 • Optimální množství VF práce

• L = množství VF práce
• w/P = reálná mzda
• L1 při mzdě w1, L2 při mzdě w2, L3 při mzdě w3
• Pokud je mzda vyšší  roste cena na jednotku VF 
poptávaná práce je nižší
• Vztah mezi poptávaným množstvím v závislosti na ceně
• MRP ilustruje poptávkovou souvislost

o Odvození poptávky po práci

o Zelený obdélník (w1 x L1) – co nás stojí práce =

výdaje na práci = VC
o TR = ARP x L1 = příjem firmy
o VC = TR  bod ukončení firmy = neuhrazeny fixní
náklady –> nevyplatí se
o Červená = poptávka – klesající část křivky počínaje
průsečíkem ARP MRP

P11 Poptávka po práci a odvození nabídky na trhu práce

Poptávka po VF a teorie mezní produktivity
• Co motivuje poptávku po práci
o Jako u každého VF mezním produktem, tedy mezním produktem práce
o Utváří se v závislosti na množstvích ostatních VF a jejich vzájemných poměrech
o ! Pozor, na délku období, ve kterém popisujeme
• Vztah příjmu z mezního produktu daného VF a mezních nákladů VF

▪ Optimální množství VF (červený bod)

• Odvození poptávky po práci

• Jestliže na trhu práce je firma schopna najímat za mzdu W3,
optimální množství je L3
• Modrý obdélník – v čem spočívá efekt toho, že při mzdě w3
najme množství L3, představuje tu část tržby, která zůstane
po uhrazení fixních nákladů
• Zelený bod – bod na poptávkové křivce
• Jednotka práce v průměru přinese fialovou hodnotu
• Žlutý obdélník – tržba firmy
• Větší množství práce než L3 – každá dodatečná jednotka by
přinášela firmě méně, než kolik by stála – červené tečky
• Oranžový bod – příjem firmy se rovná variabilním nákladům
firmy
 o Proč nebude poptáváno optimální množství L0?
o Variabilní náklady (= náklady na práci) by byly větší
než příjem firmy – ani ty práce se mi nezaplatí
o Ztráta by byla větší, než jsou fixní náklady
o Zelené – poptávka
o Od bodu protnutí doprava začíná smysluplnost
najímání práce
o Množství práce L0 je optimální Q při mzdě W0, ale
firma to nebude najímat, protože by na tu práci
doplácela a ztráta by byla větší než fixní náklady

• Johann Heinrich von Thünen (1783-1850)

o Otec teorie mezní produktivity
o „izolovaný stát ve vztahu k zemědělství a národnímu hospodářství“ (1826)
o Zabýval se problematikou rozmístění (alokace) zdrojů s ohledem na zemědělskou výrobu (uvažuje
město izolované od světa)
o Stanovil zásady racionálního užívání pozemků – nejblíže trhu produkce, která podléhá zkáze
o Především si kladl otázku, čím se řídí rozmístění VF na půdě
o Závěr: dodatečný náklad nesmí být vyšší než dodatečný produkt
o Pokud se vyrovná náklad na dodatečný VF s dodatečným produktem, nebudou další jednotky VF
zapojovány do výrob
o Zobecnění ZKV pro všechny VF
▪ Produktivnost dodatečných jednotek VF se snižuje
▪ Každá další přináší menší zvýšení celkové produkce
o Od produktivnosti poslední zapojené jednotky VF se odvíjí jeho cena
• Optimální množství práce
o Krátké období
▪ Jsou dány výrobní kapacity firmy = kapitál fixní vstup
▪ Práce variabilní vstup
▪ Optimální množství

o Dlouhé období
▪ Všechny zdroje jsou variabilní
▪ Nabízí se možnost vzájemné substituce VF v čase
• Substituce respektuje 2 souvislosti:
o Obecné pravidlo rovnosti mezních produktů
o Substituci není možno znázornit spojitou funkcí (týká se především
kapitálových statků), je vždy omezována technologickými předpoklady
▪ Optimální kombinace

• Odvozování nabídky práce

Trh specifických VF
• Obecné VF = K, L, A nabývají podoby specifických VF = specializovaných na určité výroby
o Práce řezníka, učitele, žurnalisty, instalatéra…
• Čím je formována nabídka specifického VF
o Za jakou cenu budou vlastnící ochotni nabízet
o A přitom budou srovnávat jedno užití ve srovnání s jinými
• Cena pronájmu konkrétní schopnosti konat práci
o Skládá se ze 2 částí
▪ Transferová platba
• = minimální částka, která stačí k převedení (transferu) VF z jednoho na jiné použití
(obětovaná příležitost)
• Je nákladem (nákladem obětované příležitosti)
• Např. učitel vs lektor kolik bych byla ochotna akceptovat, abych byla převedena do
druhého – minimální částka, kterou jsem ochotna akceptovat
▪ Renta
• = to, co dostává vlastník VF navíc nad transferovou platbu = rozdíl mezi skutečným a
obětovaným výnosem
• Není nákladem

Odvození nabídky práce

• Také založeno na rozhodovacím procesu
• ! Nikoli rozhodování o tom, které konkrétní užití upřednostním před jinými, ale pracovat nebo nepracovat
o Rozhodování mezi prací a volným časem
▪ Mikroekonomie řeší jako spotřebitelské rozhodování mezi statky
• Volným časem – zvláštní statek
• Ostatními statky – statky, které si můžeme koupit za mzdu
• H. H. Gossen – tři zákony o užitečnosti
1. Zákon klesajícího MU
2. Zákon maximalizace (celkového) užitku ze spotřeby různých statků
3. Zákon maximalizace užitku z vynakládané práce
▪ Vztah užitku a oběti
• Kdy maximalizujeme celkový užitek z vynakládání práce:
o Pokud je přerušeno vynakládání práce v okamžiku, kdy se újma, kterou
člověku práce přináší, rovná užitku spojenému s uspokojováním příslušné
potřeby (umožněné vynakládáním práce)
• Jedná se o souvislost, nikoli o odvození nabídky práce
• Rozhodování
o = proces, při kterém se poměřuje užitek s cenou (co mi to přinese /co musím obětovat)
o Předpoklad rozhodování – musíme znát cenu volného času
o Cena volného času = co člověk obětuje = čeho se vzdá, pokud se rozhodne pro volný čas
o Pokud upřednostní více volného času, pak je jeho obětovaná příležitost ušlá mzda, kterou nezískal
 mzda je cenou volného času
• Poptávka po volném čase
o Vyjadřuje závislost poptávaných hodin volného času na mzdě (jako ceně volného času)
o Nemá tradiční průběh poptávky
▪ Odlišnost je dána tím, že mzda:
1) Je cenou za volný čas
2) Ale je také důchodem  zdroj odlišného tvaru
o Když vzroste mzda = zdraží se volný čas 
1) Budeme chtít méně volného času
2) Budeme substituovat volný čas jinými statky
 o Modrá a zelená šipka – roste mzda a klesá poptávka
po volném čase
o Volný čas se stává stále vzácnější  cena roste 
poptávka po volném čase se zase začne zvyšovat
o Substituční efekt = s růstem mzdy bude docházet
k substituci volného času jinými statky
o Důchodový efekt = rostoucí důchod umožňuje
nakupovat více statků – můžeme si dovolit
upřednostnit volný čas
▪ Tyto dva efekty působí proti sobě – jde o to
který a kdy převáží ten druhý

• Nabídka práce je závislá na reálné mzdě – je odvozena od poptávky po volném čase

▪ Substituční efekt – subjekt je rostoucím důchodem motivován a

zvyšuje nabízené množství práce
▪ Určitá úroveň reálné mzdy nám umožňuje upřednostnit volný čas
před prací – s rostoucí reálnou mzdou se zvyšuje touha po volném
čase – důchodový efekt – projevuje se od určité výše důchodu
• Vyvolává zvýšení „nákupu“ volného času – projevuje se
omezování nabízeného množství práce

Trh práce
• = poptávka po práci a nabídka práce
• Má řadu specifických rysů – jsou projevem zvláštností VF práce
o Nabídku tvoří domácnosti
o Práce neexistuje sama o sobě – konají ji lidé, nositelé schopnosti pracovat
o Koupě výrobního faktoru práce se sjednává s jejím vlastníkem a cenou je mzda
• Nabídka – na trhu je zastoupena domácnostmi
o Ochota pracovat = efekt je větší než oběť
o Efektem vynakládání práce je mzda = peněžní ocenění vynaložení práce (resp její mezní produktivity)
• Poptávka – je tvořena firmami
• Trh práce
o Při reálné mzdě WE v rovnováze
• Přebytek = S > D – převis nabídky práce nad poptávkou po
práci (vyšší mzda = přebytek S práce = nezaměstnanost)
• Obecně nedostatek = S < D – převaha poptávky po práci nad
nabídkou
• E – rovnováha nastává, když je vyrovnáno nabízené a
poptávané množství
• Převaha poptávky nad nabídkou – červená – na trhu je
nedostatek práce
• Převis nabídky nad poptávkou – zelená – přebytek na straně
nabídky práce, je větší ochota nabízet práci než ochota práci
poptávat  nezaměstnanost
• Pozor – zelená úsečka nám neříká, jak velká je
nezaměstnanost, nezaměstnanost je mnohem větší
• Fialová – ti co budou pracovat = zaměstnaní
• Oranžová – ti co nebudou pracovat = nejsou zaměstnaní =
jsou nezaměstnaní ?? (no to nevíme )
 • Nezaměstnanost
o Často prezentována jako porucha trhu práce – nejen Jurečkova učebnice hovoří o zlu
o Fakticky od průmyslové revoluce, která vytvořila předpoklady pro nabídku nekvalifikovaná pracovní
síly, provází trh práce převaha nabídky nad poptávkou (viz. graf z konce minulé přednášky)

• S – nabízené množství práce nemůže překročit rozsah EAO

• Z = zaměstnaní
• N = nezaměstnaní

• EAO = ekonomicky aktivní obyvatelstvo = na straně nabídky jsou ti, kteří jsou ochotni pracovat
o Dělí se na:
▪ Zaměstnané
▪ Nezaměstnané = nepracují, ale jsou ochotni pracovat

P12 Trh práce a nezaměstnanost

Úvod – trh práce
• Faktory ovlivňující celkovou situaci na trhu práce
1) Vynakládání práce je prostředkem získávání statků nutných k uspokojování potřeb
2) Nabídka práce je podmíněná vývojem mimoekonomických faktorů – demografických a sociálních
3) Poptávka po práci je determinována ekonomickými souvislostmi plynoucími z využívání práce
v kombinaci s ostatními výrobními faktory
4) Podstatná souvislost trhu práce – trh je nedokonalý
▪ Zdůraznil dávno před zkoumáním nedokonalého trhu John Elliot Cairnes
• Teorie nekonkurenčních skupin – popírá dokonalost pracovního trhu, konkurence se
rozděluje na 4 hlavní skupiny, které si navzájem nekonkurují
• Nedokonalost trhu práce
o Představuje významný problém, na kterém se teorie diferencuje
o Má nebo nemá ekonomie zohledňovat, že:
▪ Reálný trh práce je významně ovlivněn tím, že mzda je specifickou cenou, která plní
významnou reprodukční funkci
• Sociální kontext a hodnotící soudy – má to závažný důsledek:
o Silně je omezen možný pohyb mzdy směrem dolů
o Nemá tendenci oscilovat
o Prostřednictvím smluv je vyvíjen silný tlak na minimálně uchování výše
reálných mezd či jejich růst

Nezaměstnanost a kdo je nezaměstnaný v ekonomii

• Často prezentována jako porucha trhu práce – není důvod, proč existenci jevu nezaměstnanosti označovat
jako poruchu, ale zároveň je potřeba to vnímat jako problém – nebudeme nezaměstnanost chápat jako
synonymum poruchy trhu práce
• Od průmyslové revoluce provázela trh práce převaha nabídky nad poptávkou
• Odrazy
o V dobové ekonomické teorii
o V terminologii
o V životě společnosti
 o Trh práce je při reálné mzdě WE v rovnováze
o Vyšší mzda = přebytek práce = nezaměstnanost?

• Trh práce a nezaměstnanost

1) Trh jako každý jiný = stejné ekonomické zákony
2) Ale je jiný = vyskytuje se nezaměstnanost
3) Řeší na příkladech, kdo je nezaměstnaný a rozlišuje:
▪ Nezaměstnaný = hledá práci
▪ Ekonomicky neaktivní = nehledá práci
• Ekonomicky aktivní obyvatelstvo
o = všichni, kteří jsou ochotni pracovat – tvoří nabídku práce
o Podíl ekonomicky aktivního obyvatelstva na celkovém počtu obyvatel v ČR – poslední desetiletí 52%
o Nezaměňovat s obyvatelstvem v produktivním věku!
o Zaměstnaní a nezaměstnaní tvoří ekonomicky aktivní obyvatelstvo
▪ Zaměstnaný
• = osoba starší 15 let a má placené zaměstnání nebo sebezaměstnání
▪ Nezaměstnaný
• = osoba starší 15 let a dále splňuje tyto podmínky:
o Nemá placené zaměstnání ani sebezaměstnání
o Aktivně si hledá práci
o Je připraven k nástupu do práce do 14 dnů

Druhy nezaměstnanosti
• Frikční nezaměstnanost
o Vzniká v důsledku neustálého pohybu lidí mezi místy či pracovními příležitostmi
o Vliv má nedostatečná informovanost o nabídce vhodných pracovních příležitostí
• Strukturální nezaměstnanost
o Profesní segmentace nabídky není v souladu se strukturou poptávky po práci
o Vliv těchto příčin se prohlubuje:
▪ S technickým pokrokem
▪ S různou dynamikou vývoje jednotlivých odvětví
o Určitý druh zaměření prochází útlumem a uvolňuje se pracovní síla s tímto zaměřením, ale nejsou
schopni dělat něco v jiném odvětví – řešení – rekvalifikace pracovní síly
• Cyklická nezaměstnanost
o Cyklické kolísání výkonu ekonomiky
o Hospodářské cykly (cyklické oscilace)
▪ Střídají se vzestupy (expanze) a propady
(recese)
▪ Ve chvíli, kdy klesá výkon ekonomiky,
dochází k uvolňování výrobních faktorů, na
trhu práce se objevuje více těch, kteří
hledají práci – roste nezaměstnanost
▪ Růstový trend ekonomiky – rostoucí přímka

• Sezonní nezaměstnanost
o Určité práce jsou sezónní, v závislosti na ročních obdobích a turistických sezonách se zvyšuje a
snižuje počet nezaměstnaných
Míra nezaměstnanosti
• Definice míry nezaměstnanosti
o Zaměstnaní a nezaměstnaní tvoří dohromady ekonomicky aktivní obyvatelstvo
o Podíl EAO na celkovém počtu obyvatel

• L = ekonomicky aktivní obyvatelstvo

• N = počet nezaměstnaných

• Rozlišuje se míra nezaměstnanosti:

o Registrovaná
▪ = výpočet vychází z počtu registrovaných nezaměstnaných, které evidují Úřady práce (ÚP)
o Obecná
▪ = počet nezaměstnaných se získává prostřednictvím tzv. výběrového šetření pracovních sil,
které provádí Český statistický úřad – zohledňuje i nezaměstnané, kteří nejsou v evidenci ÚP

Nabídka práce individuální a tržní

• EAO = maximální
množství práce, které
může být nabídnuto

Rovnováha na trhu práce

• Stav plné zaměstnanosti
• Optimální množství alokované práce vzhledem ke kapitálovému vybavení ekonomiky
• Efektivní užití zdrojů

▪ Ekonomicky aktivní obyvatelstvo se dělí na:

• Zaměstnané
• Nezaměstnané
• *pozor nejedná se o převis
▪ Vyskytuje se nezaměstnanost, a i tak je trh v rovnováze

• Dobrovolná nezaměstnanost
o Lidé, kteří při této úrovni mzdy nechtějí pracovat
(dobrovolně upřednostní volný čas před prací)
o Výši dobrovolné nezaměstnanosti ovlivňuje štědrost
sociálního systému
o Nízké sociální dávky budou motivovat nezaměstnané,
aby si rychle našli práci
o Rovnováha E = stav plné zaměstnanosti
o Zelená – ochotni pracovat při mzdě vyšší,
než je mzda rovnovážná
 • Dobrovolná (ND) x nedobrovolná nezaměstnanost (NN)

Nedobrovolná nezaměstnanost
• Žlutě vyznačeno
• = chtějí pracovat, ale systém jim to
neumožňuje
• J. M. Keynes

• Dlouhodobá nezaměstnanost
o = problém se závažnými sociálními (existenčními) důsledky
o Významný ekonomický faktor – ztráta kvalifikace
o Otázkou je, kde je příčina:
▪ Dlouhodobá recese
▪ Mzdové strnulosti
▪ Může vést ke změně postoje k práci
• Příklad) při vyznačené mzdě vyznačte na trhu práce nezaměstnanost

o Nedobrovolná nezaměstnanost – mzda musí být

vyšší než rovnovážná mzda (W > WE)
o V tomto případě nedobrovolná nezaměstnanost
není!
o Zelená – část nabídkové křivky – ti, kteří jsou
ochotni pracovat při vyšší mzdě

P13 Kapitál a úrok, investice a tvorba kapitálu

Kapitál a jak vzniká
• Výrobní faktor – druhotný, odvozený
• Kapitálové statky – vyprodukováno a požíváno k dalším výrobám
• Pojem kapitál se objevuje již v antickém ekonomickém myšlení vždy ve spojení:

• Aristotelés – dva způsoby nabývání bohatství

o Ekonomika
o Chrematistika – soustava směnného (tržního) hospodářství, zahrnující získávání majetku obchodem
případně lichvou; jako celek je nepřirozená
o Při půjčování peněz za účelem získávání dodatečných peněz se peníze chovají nepřirozeně =
zpronevěřují se svému poslání transakčního prostředku (obdobně nepřirozený je i obchod pro zisk)
• Po rozpadu říše římské
o Rozvoj obchodu
o Postupně je přijímán, pokud splňuje podmínky spravedlivého zisku – Tomáš Akvinský
o Nepřijatelné zůstává – půjčování peněz za úrok – vyúsťuje až do konkrétních zásahů vůči lichvě
o 4. století zakazuje církevní koncil úroky duchovním, aby přijímali či platili úrok
o 5. století omezení se rozšiřuje i mezi běžné lidi (laiky)
o 12. století hrozba exkomunikace z církve a odepření církevního pohřbu za úrok
o 16. století 4-5 % úrok se stává křesťanským
• V období vzniku ekonomie bylo zhodnocení základní definiční charakteristikou
o Hodnota, která se zhodnocuje – rovněž se používá
o Kapitál se vynakládá za účelem dosažení zisku (Smith)
o Zhodnocení – pohyb peněz a jejich zhodnocení
▪ Vynakládá se suma peněz, která se vrací zvětšená o přírůstek

• Dnešní definice
o Kapitál = úspory přeměněné v investice nebo úspory vydávané za účelem zhodnocení
▪ Úspory (S)
• Člověk volí mezi dnešní spotřebou a spotřebou v budoucnu (tedy na počátku vzniku
kapitálu je rozhodnutí odložit současnou spotřebu do budoucna)
• Rozhodnutí o odložení spotřeby = vznik úspor
• = prostředky, které nebyly vynaloženy na spotřebu
o Může být vyjádřeno:
▪ Odloženy na budoucí spotřebu
▪ Jde o omezení současné spotřeby
• Ekonomie se začala vypořádávat s úrokem
• Vznik úspor – 1. psychologický zákon podle Keynese (jak dochází ke vzniku úspor)
o Výdaje na spotřebu (C) rostou pomaleji než důchod
o Důchod se rozkládá na výdaje na spotřebu a úspory

▪ Investice (I)
• Má-li vzniknout kapitál, musí následovat investice (vznik kapitálu vyžaduje investici)
• Někdo musí uskutečnit investici – ne vyrobit ale pořídit kapitálový statek, schopný
zvýšit produktivitu práce
• = místo spotřebních budou pořizovány kapitálové statky (význam o spotřebě)
• Pokud je uváděno, že investice je tvorba (výroba) kapitálových statků = jde vždy o
pořizování kapitálových statků = reálná akumulace kapitálu
o Tvořena čistými investicemi, které jsou vynakládány na nákup dodatečných
prvků kapitálu, tzn. jsou základem rozšiřování výroby
o Akumulace = hromadění
o Na rozdíl od peněžní akumulace, ta je předpokladem (úsporami se zvětšuje
množství zdrojů použitelných k investování)
 • IB = investice hrubé (brutto)
• IN = úspory
• IR = odpisy

▪ Oddělenost úspor a investic

• Kdo spoří nemusí mít investiční příležitost
• Vzniká možnost úspory zapůjčit
• Vzniká nabídka zapůjčitelných fondů

▪ Věřitelé – úspory tvoří

▪ Dlužníci – vypůjčují si prostředky
▪ S –> I (úspory se přeměňují v investice)

• Význam úvěru
o Dán významem přeměny S v I a dopadem na D
o Týká se veškerých S, bez ohledu na to, kdo je použije
o S jsou prostředky, které nejsou vynaloženy na straně D
o I jsou segmentem strany D – nákupy investičních – kapitálových statků
o Přeměna S na I má vliv na rozměr poptávkové strany, přitom víme:
▪ Čím vyšší D, tím vyšší výstup
▪ Vliv na rozměr trhu je vlivem na výkonnost v ekonomice
Úrok, míra časové preference a trh zapůjčitelných fondů
• Úrok (∆P)
o = nájemní cenou zapůjčitelných fondů
o Platí dlužník (kdo investuje) – tomu kdo spoří (věřiteli)
o Výše úroku
▪ Určena časovou preferencí – lidé preferují dnešní statky před statky budoucími
▪ Eugen Bohm-Bawerk
• Rodák z Brna
• Úrok odvozoval z toho, že lidé preferují přítomné statky před statky budoucími, což
je způsobeno několika vlivy:
o Lidé pociťují obecně budoucí potřeby jako méně naléhavé než potřeby
současné
o V rozvíjejícím se hospodářství se zvyšuje výkon a rostou důchody, proto
budoucí statky mají menší užitek, neboť jimi budou uspokojovány méně
naléhavé potřeby
• Rozdíl mezi hodnotou přítomných a budoucích statků tvoří ážio, které je úrokem
o První vysvětlení úroku – N. W. Senior
▪ Úrok jako problémový důchod v ekonomii
▪ Kapitál je druhotným výrobním faktorem
▪ Teorie abstinence
• Má-li vzniknout druhotný VF = K musí předcházet abstinence od konečné spotřeby
• Abstinence = újma, za kterou přísluší odměna v podobě úroku
• Oddělil úrok z podnikatelského zisku – úrok přestává být srážkou ze zisku
• Úrok a zisk – nezávislé důchody
o Problém úroku souvisejícího se zhodnocením
▪ Smith
• Kapitál je vynakládán za účelem zisku
• Zvyšuje produktivitu práce –> růst bohatství
• Zisk = úrok + podnikatelský zisk
▪ J. B. Say
• Výrobní náklady spojuje s cenami služeb VF – těmito cenami jsou:
o Mzda jako cena služby, kterou poskytuje práce
o Podnikatelský zisk jako mzda podnikatele
o Úrok je cenou služby kapitálu
o Renta je cenou služby půdy
• Úroková míra
o Je cenou, za kterou se prostředky půjčují
o Podíl úroku k zapůjčenému kapitálu
o Výše úrokové míry určuje stupeň zhodnocení zapůjčených prostředků
o Je cenou, která se utváří na trhu jako výslednice střetu nabídky s poptávkou
o Pohyb se řídí obecně stejnými zákonitostmi jako pohyby cen na jiných trzích

• I-reálná = cena zapůjčitelných fondů – jejich

úroková míra
• Světle modrá – je poptáváno více než nabízeno =
převis na straně poptávky po ZF –> poroste cena
prostředků – poroste úroková míra
• Tmavě modrá – je poptáváno méně než nabízeno
= převis na straně nabídky –> cena půjde dolů
• Pavučinový model
 o Význam úrokové míry
▪ Vzhledem k tomu, že:
• Úvěrové vztahy prostupují tržním prostředím
• Podnikání je spojeno s užitím úspor –> s úvěrem
• Výše úrokové míry ovlivňuje rozsah a intenzitu podnikání
• Klíčová cena
o Přiděluje omezené prostředky do rukou těch, kteří jsou ochotni zaplatit
o To předpokládá, že dosahují vyšší zhodnocení
o Tzn. růst ceny nebo pokles průměrných nákladů na výrobek
• Rozsah úvěrových operací umožnil vznik specializovaných institucí
zprostředkovávajících úvěr – bank

▪ Zelená – při takové ceně je ochota vypůjčit

si toto množství prostředku
▪ Oranžová – při nižší ceně je ochota
dvojnásobná
▪ Fialová – při vyšší ceně jsou to ti, kterým se
ty prostředky k investování nedostanou

o Úroková míra nominální a reálná

▪ Je tvořena 2 částmi:
• Odškodnění věřitele za odložení spotřeby do budoucna
• Kompenzace znehodnocení peněz (inflace)
• Závěr
o Nominální úroková míra = úroková míra placená z peněžní půjčky
o Reálná je očištěna o inflaci (znehodnocení)
o Nominální úroková míra = reálná úroková míra + očekávaná míra inflace
o Irving Fisher – Fisherova rovnice