Kamil Bouška

Inventura

Každé ráno žeru

svoje srdce!

fra
Česká poezie
Kamil Bouška
Inventura

fra
Česká poezie
Kamil Bouška (1979) je členem básnické skupiny Fantasía.
Publikoval ve skupinovém sborníku Fantasía (2008). Samo-
statným debutem byla sbírka Oheň po slavnosti (2011), za kte-
rou byl nominován na cenu Magnesia Litera za poezii a ob-
jev roku. V roce 2015 vydal druhou sbírku básní Hemisféry.

fra
Kamil Bouška
Inventura
Ve Fra vyšlo
Oheň po slavnosti, 2011
Hemisféry, 2015
Kamil Bouška
Inventura

fra
 Česká poezie
Kamil Bouška
Inventura

Redaktor Petr Borkovec

Fotografie Helena Šantavá, 2015
Vydalo Fra, Šafaříkova 15,
12000 Praha 2, www.fra.cz,
roku 2018 jako svou 177. publikaci
Vytiskla Tiskárna VS, Praha
Vydání první

© Éditions Fra, 2018

Text © Kamil Bouška, 2018
Photos © Helena Šantavá, 2015
Author photo © Jana Plavec, 2018
ISBN 978-80-7521-059-3

AA038
 S láskou k člověku
a tichou vzpomínkou
na všechno lidské
1
 Inventura

Všechno, co můžu říct, je všechno, ale nemám

slova, aspoň se nesměju do dlaní a neřvu do klo-
bouku, když mluvím, zatímco ztrácím každým
slovem každý den, každou minutu, místnost za
místností, krok za krokem, nestrávený od nehtů
na nohou až po vlasy, zvenku i zevnitř, ztrácím
člověka za člověkem a jazyk nechávám na jazy-
ku, a ten živí, přiživuje a vykrmuje člověka, ště-
pím se v člověku zvratně a křižmo, přežvykuju
od kůrky, drolím se, omílám, rozmělňuju a na-
podobuju kůži – jsem ten a tenhle a tahle taky,
chlebové těsto já, všechno, které není, jen vítr,
kámen, jinovatka.

17
Proboha, ale ten člověk…
… je to přeci člověk?

18
 Inventura

Člověk byl někdy vděčný prachu, někdy klečel

před prachem a byl mu vděčný za každý kout,
do kterého se mohl schovat, někdy by člověk dal
prachu celé srdce, jen aby mohl košťátkem vy-
metat kouty, vymetat zrnéčka a chuchvalečky,
i když už nebylo nic k vymetení, člověk pak ně-
kdy klečel před vlastními dlaněmi, pokládal je
na ubrus a modlil se za drobky, za každý žmolek
ztvrdlého rohlíku, aby dlaně mohly hladit a dá-
vat smysl, člověk pak někdy rovnal srovnané
hřbety knih v regálech, někdy zaléval zalité kvě-
tiny a říkal si, že nakonec bude všechno dobré,
říkal si, že člověk nakonec bude, že člověk ně-
kdy a pak nakonec, a mluvil k člověku, někdy
k člověku, někdy od člověka, a říkal si a mluvil,
protože nebylo co říct, nebylo někdy a pak scho-
vával dlaně mezi stehna, aby neviděl ruce, ně-
kdy měl plné zuby svých rukou, které zametají
a dávají smysl hebké rovině, člověk byl někdy,
někdy byl člověk a někdy byl vděčný prachu
a klečel před prachem pro každý kout, do které-
ho se mohl schovat a zazpívat si za každé zrnko
prachu, i když už nebyl žádný hlas po ruce ani
po člověku, protože nebylo co říct, protože před
sluncem za sluncem nikdo nechce stát.

19
 Inventura

Člověk musel kolikrát přecházet z pokoje do po-

koje, člověk musel procházet zdí, protože neby-
la po ruce klika, ani dveře, ani ruka, člověk se
pak musel slepovat, lepit, pracně letovat kosti
světlem pozdních odpolední a člověk musel
světlo, člověk musel světlo vyškrabovat, vyklepá-
vat z bot, vyprošovat na podrážkách a pantof-
lích, člověk se přitom musel držet, držet svého
čtverce, útulně držet, zútulnit se a těžce, těžce
skládat hlavu do pískání v uších a správně si ro-
zumět a nezaměňovat se, člověk musel kolikrát
jenom nehtem vyškrabovat množství člověka,
množství, jedna, dva, tři, sestry a bratry pracně
slepovat a držet ochrannou ruku, ale ta chyběla,
a člověk musel kolikrát kamarádit s přelétavou
mouchou, kolikrát, kolikrát, by nespočítal ani
jednou, ani jeden, ani jedna hlava na hlavě, člo-
věk si musel kolikrát hodit hašlerku nebo men-
tosku, aby mohl zaslechnout vlastní mlčení, člo-
věk musel kolikrát mluvit i za ty, kteří nemají
co říct, a ti museli mlčet i za člověka, který mlu-
ví, člověk musel, aby mohl, člověk musel poslou-
chat kašel dítěte z protějšího domu a správně
rozumět a dělat si čárky, dělat za sebou čárky
a nevynechat, nevynechat ani jednu, ani jednu
z těch, která ho pak vyplivne, člověk se musel
kolikrát nechat vyplivnout, vyplivnout člověkem,
nechat člověka plivat, člověk se musel, člověk se
musel, aby mohl, člověk se musel také nějak na-
dechnout, musel se nějak, ze vzduchu nejspíš, ze
vzduchu, hvězd, přecházet tam a zpátky tam.

20
 Inventura

Člověk škrtal a přepisoval, člověk škrtal a přepi-

soval člověka, napínal šlachy a vrstvil škrty v pře-
škrtaném člověku a říkal miluju tě, a neměl po-
časí, neměl počasí pro svá slova, člověk neměl
žádné počasí pro člověka, protože škrtal a pře-
pisoval člověka až k protržení a zaplétal se do
škrtů a vzduchoprázdna, a pak jen do vzdu-
choprázdna, člověk byl milostnou pletkou se
vzduchoprázdnem, ach, člověk říkal miluju tě
a nepřetržitě škrtal a přepisoval každý mráček
v člověku a člověk bez mraků neměl žádné po-
časí pro člověka, ale říkal miluju tě, a člověk mi-
loval člověka bez mraků, ach, a sladká vůně
kolem rozkvetlých keřů šeříku, a bílé květy na
třešních, a kyprá zeleň trav, a kosí zpěv nad lid-
mi bez lidí protkal ovzduší a stisknul srdce.

21
 Inventura

Byly dny, kdy člověk neřekl ani slovo, byly dny,

kdy člověk jen luštil a pořádal znaky, byly dny,
kdy člověk nebyl na pořadu dne, byly dny, kdy
člověk nebyl, jen matný pohyb pod kalnou vo-
dou za plynárnou, a člověku rostly žábry pod
kalnou vodou dne a člověk neřekl ani slovo, člo-
věk luštil šplouchání kalné vody a pořádal vod-
ní řasy pod hladinou, byly dny, kdy člověk nevě-
děl o člověku, člověk o člověku nevěděl a říkal
já nevím, co je to za lidi, co je to proboha za lidi,
a začínalo to semafory na křižovatkách, začínalo
to někdy mnohem dřív a člověk nevěděl kdy,
člověk, aby se bál promluvit, člověk, aby se bál
překročit práh bytu, člověk, aby se jenom bál,
a byly večery, kdy člověk zaslechl člověka, kdy
člověk náhodou zaslechl člověka mluvit, nechtě-
ně, a vlastně omylem, a člověk slyšel divné věci,
člověk slyšel člověka říkat, že je zbit a zašukán
do člověka, zbit a zašukán, a to pak v člověku
divně žbluňklo na cestě člověka za člověkem,
a člověk nechtěl, člověk už nechtěl slyšet člově-
ka, člověk si radši ucpal uši peckami, aby nesly-
šel ani slovo, člověk pak jen plul, bez člověka,
a někdy proti člověku, člověk proti člověku, vy-
pálený, vybagrovaný, vyvápněný, a to pak člověk
říkal a dělal divné věci, do kruhu a do spirály,
cestou, na cestě pryč od člověka, a byly noci,
kdy člověk zíral do noci, byly noci, kdy člověk
čeřil hladinu a luštil obraz na dně pod hladi-
nou, a noc člověku podlamovala kolena, a člo-
věk viděl tu děsnou jámu, která nadýmá člověka

22
člověkem, a člověk šel potmě tou jámou, pod-
kluzovaly mu nohy, a člověk šlapal po člověku
a překračoval člověka v jámě, člověk šel po mrt-
volně žluté a zelené kůži člověka a potmě luštil
cestu, a člověk byl zbit a zašukán do noci, a noc
člověku podlamovala kolena, a člověk byl jámou
nadýmanou člověkem.

23
 Inventura

Člověk myslí na člověka podle věcí, kterých se

dotýkal, dveří, které otevřel, podle přechodu
pro chodce, podle čísel tramvají, obrubníku, kte-
rý překročil, a vůně v keři zastřené podzimním
vzduchem, člověk myslí na člověka podle vyryté
rýhy v prkně jedné lavičky, proměnlivé barvy
světla v koruně stromu, podle ulic, kterými šel,
člověk hledá člověka na schodech k parku, hle-
dá letmý dotyk prstů na bezbarvém zábradlí,
ovzduší zkrabatělé hlasem, rukopis v rovném
povrchu, člověk hledá člověka podle světla, ve
kterém stál, podle spojených dlaní a smíchu,
který jemně rozevlál obrysy, člověk myslí na člo-
věka a slzy padají do otevřeného kapesního zr-
cátka, a kapky tečou po skle, a ženy jsou o to
krásnější, že jsou cizí, a muži jsou o to šarmant-
nější, že jsou cizí, a každý muž a každá žena je
hvězda, a člověk hledá modrou notu, člověk my-
slí na člověka a drží modrou notu na východ od
hudby, člověk je modrá nota, neskákej, prosím,
do tečky na konci věty.

24
 Inventura

Člověk se dusí člověkem, sípe v sobě, píská, pís-

ká si v uších, uplácaný z kůže, chlupů a pigmen-
tových skvrn, člověk je pověšený na člověku, člo-
věk je oběšencem člověka, teče si po bradě,
červená v očích, a sevřené pěsti ho vedou k sta-
rosti o člověka, ale starost člověka svědí, člověka
svědí starost o člověka, a člověk nemá slov, ne-
má slov, nemá k tomu už co říct, člověk je ske-
ner, beznaděj opírá o plast a plast plive papír,
obrázek, informaci, data bez vnitřností, člověk
vede k plastu a plast k člověku, člověk je vzduch
přilepený k plastu, a plast miluje kůži člověka,
chlupy a pigmentové skvrny, plast je nepsaný zá-
kon člověka, dusí ho a mlsá, topoří u těla, milu-
je ruměnce a pot, hrůzu orosenou vzrušením,
hrůzu na útěku před rozkoší, slabikář zamlčené
přírody, ani růže se neptá proč.

25
 Inventura

Ty se na mě zlobíš? Ale proč? Kvůli čemu se na

mě zlobíš? Proč se na mě zlobíš? Prosím tě, mů-
žeš mi to říct? A prosím tě, můžeš mi to aspoň
naznačit? Chápeš, já nevím, kvůli čemu to je, ne-
napadá mě žádný důvod, já vůbec nevím, co
jsem provedl, co jsem provedl tak hrozného?
Prosím tě, proč mi to nechceš říct? Proč mi ne-
řekneš aspoň, kvůli čemu se na mě zlobíš? Já ne-
vím… můžu s tím něco udělat? Chápeš, když mi
neřekneš, kvůli čemu se na mě zlobíš, jak to mů-
žu změnit? Co s tím můžu dělat? Jak to mám na-
pravit? Prosím tě, můžeš mi to říct? Prosím tě,
řekni mi to, řekni mi, co se děje, chápeš, já vů-
bec nevím, co se děje, prosím tě, co se stalo?
Když si to neřekneme, jak se to má změnit? Jak?
Co mám udělat? Řekni mi to, prosím tě, řekni
mi to… chápeš, záleží mi na tobě... Proč mi to
nechceš říct? Proč? Copak tobě na tom nezále-
ží? Copak tobě je to jedno? Copak tobě na nás
nezáleží? Já vůbec nevím, o co jde, abych s tím
mohl něco udělat, ale jak s tím mám něco dělat,
když mi neřekneš, o co jde? A prosím tě, můžeš
mi to odpustit? Já sice nevím co, ale tak mi to
prosím odpusť, odpusť mi to, já ti přeci nechtěl
ublížit, urazil jsem tě snad nějak? Řekl jsem ně-
co, co tě urazilo? Nebo jsem někomu řekl něco,
co jsem neměl? Ale já vůbec nevím, co, chápeš,
já vůbec nevím, co jsem udělal, chápeš, já to
nevím… Můžeš mi to, prosím tě, říct? Jak mám
vědět, co jsem udělal, když se mnou nemluvíš?
Prosím tě, mluv se mnou. Mluv se mnou! Nemů-

26
 Éditions Fra
001 Thomas Ernest Hulme, Modlitba 049 László Darvasi, Nejsmutnější kapela
za úsměv luny na světě
002 Richard Caddel, Slova straky 050 Yasmina Reza, Adam Haberberg
/The Magpie Words 051 Dorota Masłowska, Královnina šavle
003 Imagisté 052 Jean-Claude Izzo, Totální chaos
004 Vítr z Narragansettu 053 Zafer Şenocak, V novém světě
005 One Stop Stories 054 Guy Viarre, Bílé předání
006 Vladimír Sadek, Židovská mystika 055 Sławomir Mrožek, Kohout, Lišák a já
007 Kang Čol-hwan, Pierre Rigoulot, 056 John Berger, O pohledu
Pchjongjangská akvária 057 Fotostrojka
008 Joyce Mansour, Výkřiky 058 Georges Didi-Huberman, Ninfa
009 Eugénio de Andrade, Svrchovanost moderna
010 José Ángel Valente, V kořenech 059 Jakub Řehák, Světla mezi prkny
světla ryby 060 Petr Borkovec, Berlínský sešit
011 Alena Nádvorníková, Anebo ne /Zápisky ze Saint-Nazaire
/Ou bien non 061 Szilárd Borbély, Berlin-Hamlet
012 Helen Lawsonová, Odvaha za úsvitu 062 Václav Durych, Černé tečky
/Courage at Daybreak 063 Ladislav Šerý, Laserová romance 2
013 Raúl Rivero, Důkazy spojení 064 Vladimír Sadek, Židovská mystika
014 Antologie nové české literatury 065 Fra Blank. Reader
1995–2004 066 Cena Jindřicha Chalupeckého 2006
015 Elizabeth Bishopová, Umění ztrácet 067 Martin Kubát, Je večer, vypusťte čerta!
016 Ernest F. Fenollosa, Ezra Pound, Čínský 068 Atík Rahímí, Tisíc domů snu a hrůzy
písemný znak jako básnické médium 069 Carlos Victoria, Stíny na pláži
017 Petr Mikeš, Jen slova/Just Words 070 Dario Fo, Polomyšín
018 Petr Borkovec, Vnitrozemí 071 Médium kurátor
019 Roland Barthes, Světlá komora 072 Karel Císař, Věci, o kterých s nikým
020 Tomáš Pospiszyl, Srovnávací studie ne­mluvím
021 Ernst Jandl, Friederike Mayröckerová, 073 Ladislav Šerý, Laserová romance 3
Experimentální hry 074 Václav Benda, Noční kádrový dotazník
022 Petr Král, Arco a jiné prózy a jiné boje
023 Jurij Odarčenko, Verše do alba 075 C. B. Levensonová, Buddhismus
024 Muhammad Šukrí, Nahý chleba 076 David Voda, Sněhy a další
025 Jan Jařab, Šíleně pomalá revoluce 077 Viola Fischerová, Domek na vinici
026 Antologie současné lotyšské poezie 078 Chez Erik. Kuchařka Fra
027 Guillermo Rosales, Boarding home 080 Carlos A. Aguilera, Teorie o čínské duši
028 Catherine Ébert-Zeminová, Bludný kruh 081 Róbert Gál, Na křídlech/Agnomie
029 Jano Pavlík 083 Bohumil Nuska, Malé příběhy
030 Viola Fischerová, Předkonec 085 Tahar Ben Jelloun, Poslední přítel
031 Blanca Varela, Křídla na konci všeho 086 Antonio Gamoneda, Tohle světlo
032 Erich Fried, Milostné básně 088 Jonáš Hájek, Vlastivěda
033 Shitao, Malířské rozpravy Mnicha 090 Dorota Masłowská, Dva ubohý Rumuni,
Okurky co uměj polsky
034 Petr Měrka, Telekristus a Mentál 091 Tašo Andjelkovski, Mirny
035 Zápisky z mrtvého ostrova 092 Lidia Amejko, Známé příběhy
036 Bytosti schopné zemřít 093 Liāna Langa, Sešit antén
037 Jonáš Hájek, Suť 094 Vilém Flusser, Za filosofii fotografie
038 Viola Fischerová, Písečné dítě 095 Sylva Fischerová, Pasáž
039 Yasmina Reza, Zoufalství 096 Ernesto Santana, El Carnaval y los
040 Richard Caddel, Psaní v temnotě Muertos
/Writing in the Dark 097 Kamil Bouška, Oheň po slavnosti
041 Polona Glavanová, Noc v Evropě 098 Karel Urianek, Beránek
042 Andrés Sánchez Robayna, V těle světa 099 Petr Měrka, Fantasmagorie televize
043 Michal Witkowski, Chlípnice 101 Viktor Špaček, Co drží Nizozemí
044 Jerzy Pilch, U strážnýho anděla 102 Serhij Žadan, Big Mac
045 Emanuel Mandler, Poslední Branibor 103 Andrzej Bart, Továrna na mucholapky
a jiné příběhy 104 Krisztina Tóthová, Čárový kód
046 František Kautman, Alternativy 106 Pier Paolo Passolini, Zuřivý vzdor
047 Giuseppe Culicchia, Kolo, kolo mlýnský 107 Antologie současné polské poezie
048 Orhan Pamuk, Nový život 108 Jean-Claude Izzo, Chourmo
109 Frédéric Beigbeder, Povídky psané 142 Petr Borkovec, Zlodějíček
pod vlivem extáze 143 Kristina Láníková, Pomlčka v těle
110 Viola Fischerová, Hrana 144 Krisztina Tóthová, Akvárium
111 Ahmel Echevarría, Días de 145 Sylwia Chutnik, Kapesní atlas žen
Entrenamiento 146 Álvaro Enrigue, Podchlazení
112 Ondřej Horák, Mrtvá schránka 147 Abel Arcos, 9550: una posible
113 Michal Witkowski, Královna Barbara interpretación del azul
114 Roland Barthes, Říše znaků 148 Luboš Svoboda, Vypadáme, že máváme
115 Martin Kubát, Čistka 149 Petr Maděra, Filtrační papíry
116 Martha Acosta Alvarez, La periferia 150 Lukáš Horák, Amensch
117 Sławomir Mrożek, Ti, co mě nesou 151 Kde i mrtví pochodují
118 Veronika Bendová, Nonstop Eufrat 152 Petr Král, Město je náš les
119 Ivana Myšková, Nícení 153 Alžběta Michalová, Zřetelně nevyprávíš
120 Ondřej Buddeus, rorýsy 154 nil, úvod
121 Petr Borkovec, Milostné básně 155 Alda Merini, Nepřibližuj se ke mně,
122 Roland Barthes o Rolandu Barthesovi poezie
123 Cédric Demangeot, Slota 156 Miloslav Topinka, Probouzení
124 Jakub Řehák, Past na Brigitu 157 Ladislav Šerý, Nikdy nebylo líp
125 Jean-Philippe Toussaint, Koupelna 159 Pomlčky v těle
126 Guillermo Cabrera Infante, Tři 160 Petr Borkovec, Wernisch
truchliví tygři 161 Nicanor Parra, Jiné básně
127 tento chléb přežvykovat, psacími 162 Jurij Andruchovyč, Moskoviada
písmeny 163 Adéla Knapová, Nemožnost nuly
128 Jana Šrámková, Zázemí 164 Julio Jiménez, Un mundo tan blanco
129 Jan Frolík, Útěcha z ornitologie 165 Zuzana Lazarová, Železná košile
130 Martina Blažeková, Lom 166 Nonardo Perea, Los amores ejemplares
131 Šest slovenských básníků 167 Kamil Bouška, Hemisféry
132 Juliana Sokolová, My house will have 168 Hroby v povětří. Poezie Bukoviny
a roof/Môj dom bude mať strechu 169 Bernard Noël, Výřezy z těla
133 Wanda Heinrichová, Jehla sestupuje 170 Adéla Knapová, Slabikář
134 Frank Correa, Larga es la noche 171 Robert Krumphanzl, Sen s výčitkami
135 Petr Borkovec, Herbář k čemusi horšímu 172 Jakub Řehák, Dny plné usínání
136 Ángel Santiesteban Prats, El verano 173 Abel Fernández-Larrea, Shlemiel
en que Dios dormía 174 Petr Borkovec, Lido di Dante
137 Kateřina Rudčenková, Chůze po dunách 175 Petr Borkovec, Rozvláčná vyjádření
138 Ondřej Lipár, Komponent radosti
139 Samanta Schweblin, Ptáci v ústech 176 Zuzana Fuksová, Cítím se jako
140 Alena Kotzmannová Ulrike Meinhof
141 Rafani 177 Kamil Bouška, Inventura

Éditions Fra facebook.com/editionsfra

Šafaříkova 15, Praha 2 www.fra.cz
Photo © Jana Plavec, 2018

Od jistého věku začal psát… No, těma svýma

tlapičkama ne, to on takovou tu jemnější mo-
toriku nemá… ale vyťukává do klávesnice, to
ho strašně baví… to svoje psaní začal posílat
do nějakých literárních soutěží… a vyhrával…
No a časem z toho byla jedna knížka, druhá
knížka, napsal jich už deset…
Cover photos © Helena Šantavá, 2015

fra.cz DPC 149 Kč

 Photo © Jana Plavec, 2018

Od jistého věku začal psát… No, těma svýma

tlapičkama ne, to on takovou tu jemnější mo-
toriku nemá… ale vyťukává do klávesnice, to
Novinky
Petrho strašněHerbář
Borkovec, baví…k čemusi
to svoje psaní začal posílat
horšímu
do nějakých literárních soutěží…
Wanda Heinrichová, Jehla sestupuje a vyhrával…
VánoNo a časem
Krueger, z toho
Poslední byla jedna
Leninův polibekknížka, druhá
Nicanor Parra,
knížka, Jiné básně
napsal jich už deset…
nil, úvod
Alda Merini, Nepřibližuj se ke mně, poezie
Cover photos © Helena Šantavá, 2015

Bernard Noël, Výřezy z těla

Hroby v povětří. Poezie Bukoviny
Robert Krumphanzl, Sen s výčitkami
Připravujeme
tento chléb přežvykovat, psacími písmeny fra

fra.cz DPC 149 Kč