Biologie

E-LEARNING JAKO V ZDĚLÁVACÍ NÁSTROJ ŠKOLY 3. TISÍCILETÍ

1. ročník 2. ročník 3. ročník 4. ročník Průřezová témata Práce, testy, zajímavosti

MENU Žahavci PŘIHLÁŠENÍ

Úvod Sobota, 18 Září 2010 Uživatelské jméno

Demonstrace výuky
KMEN ŽAHAVCI (Cnidaria) Heslo
Kontakt

Žahavci mají paprsčitě (radiální) souměrné tělo. Vývojově

Pamatuj si mne
BIOLOGIE zůstali na úrovni gastruly, vyvinuly se dva zárodečné listy
PŘIHLÁSIT SE

1. ročník
ektoderm a entoderm - hmota mezi nimi je mezoglea.
Zapomenuté heslo?

2. ročník
Všichni mají společný znak - tzv. láčku, trávicí dutinu, která je Zapomenuté uživatelské
ektodermálního původu. V původním systému bývají žahavci jméno?
Říše: Chromista
zařazováni (společně s žebernatkami) do jednoho kmene
Říše: Protozoa
láčkovců (Coelenterata). Typické pro všechny žahavce jsou
Říše: Živočichové
také knidoblasty - jedná se o žahavé buňky sloužící k
Přehled zoologického
systému obraně i útoku, obr. 1.
Teorie vzniku
mnohobuněčnosti

Oddělení: Diblastica

Houbovci

Žahavci

Žebernatky

Morulovci

Oddělení: Triblastica
Obrázek č. 1: Žahavé buňky nezmara (knidoblasty).
Fylogeneze živočichů
Legenda k obrázku: 1 - jádro buňky, 2 - citlivý výběžek
Základy etologie živočichů
knidocil, 3 - ostny, 4 - vymrštěné vlákno; a - buňka s
Doplňkové informace
vymrštěným vláknem, b - buňka s nevymrštěným vláknem.
3. ročník
Zdroj: Jelínek, J., Zicháček, V.: Biologie pro gymnázia,
4. ročník
Nakladatelství Olomouc, Olomouc, 2006.
Průřezová témata
Knidoblasty nemohou regenerovat, proto jsou neustále
Práce, testy, zajímavosti
doplňovány ze vmezeřených (intersticiálních) buněk
ektodermu. Při útoku proniká dutinkou vymrštěného vlákna
do těla kořisti látka - hypnotoxin, který obvykle kořist omráčí.
Tímto způsobem mohou žahavci překonat také větší kořist.

Orgánové soustavy žahavců

Žahavcům chybí vylučovací, dýchací a cévní soustava,

naopak vyvinuté jsou soustavy trávicí, svalová, nervová a
rozmnožovací.

Trávicí soustava - u žahavců se rozlišují 2 typy trávení:

intracelulární - nitrobuněčné, slouží k dokončení trávicích

procesů;
extracelulární - mimobuněčné, při kterém je pohlcená
kořist enzymy natrávena zpravidla již přímo v dutině
láčky.

Svalová soustava - pohybové funkce plní stažitelné

svalové buňky mezogley (stažení nezmara, "píďalkovitý"
pohyb nezmara, stažení zvonu medúzy apod.).

Rozmanité rozmnožování - typickým znakem v

rozmnožování žahavců je rodozměna, metageneze, při které
se střídá pohlavní a nepohlavní rozmnožování.

Polypovci - tvoří stádium polypa (žijící benticky),

převažuje nepohlavní rozmnožování, sezónně se
objevuje stadium medúzy (velmi málo).
Medúzovci - tvoří stadium skyfomedúzy -
rozmnožování je pohlavní, stadium polypa je omezeno
na nepohlavní rozmnožování, viz níže.
Korálnatci - jedná se o typické koloniální organismy,
rozmnožují se převážně pučením, nový jedinec
zůstává, na rozdíl např. od nezmara, spojen s
mateřským jedincem.

Nezmaři mají vysokou regenerační schopnost - z

jednotlivých částí těla může dorůst celý nový jedinec.

Nervová soustava - nervové buňky tvoří prostorovou síť bez

ústředního centra, vzruch (impuls) je veden všemi směry.
Polypovci mají difúzní nervovou soustavu. U medúzovců
se poprvé objevuje vedení vzruchu jedním směrem a
koncentrace neuronů, tvoří se tedy nervové zauzliny -
ganglia.

Výskyt žahavců

Žahavci žijí převážně ve slaných vodách, ale najdeme je i ve

vodách sladkých. Žijí pelagicky - volně plavou i benticky -
přisedle.

Dělení žahavců

Žahavci se rozdělují v současném zoologickém systému do 3

tříd:

Polypovci (Hydrozoa)
Medúzovci (Scyphozoa)
Korálnatci (Anthozoa).

Polypovci (Hydrozoa)

Obrázek č. 2 Podélný řez tělem nezmara. Legenda k

obrázku: 1 - ektoderm, 2 - entoderm, 3 - mezoglea, 4 - otvor
přijímací (a současně vyvrhovací), 5 - láčka, 6 - pučící mladý
jedinec, 7 - chapadlo, 8 - nožní terč, 9 - vznikající
spermatozoidy, 10 - vznikající vajíčko.
Zdroj: Zdroj: Jelínek, J., Zicháček, V.: Biologie pro gymnázia,
Nakladatelství Olomouc, Olomouc, 2006.

Žijí ve sladkých vodách i v moři. Mají jednoduchou láčku. Ve

vývojovém cyklu převládá stadium polypa, stadium medúzy
může zcela chybět. Hydromedúzy mají na okraji zvonu
vytvořenou plachetku (velum).

K polypovcům patří nezmaři (Hydroidea) a trubýši

(Siphonophora).

Nezmaři (Hydroidea)

U nás se běžně vyskytuje nezmar hnědý (Pelmatohydra

oligactis) a nezmar zelený (Chlorohydra viridissima).
Nezmar hnědý má asi 6 chapadel mimořádně dlouhých,
přesahujících jeho tělo. Patří ke gonochoristům - jedincům
odděleného pohlaví. Nezmar zelený žije v symbióze s
řasami (případně sinicemi), je menší než nezmar hnědý (asi
kolem 1 cm), má 8 chapadel a je typickým hermafroditem -
jedinec obojetného pohlaví.

Také patří k nezmarům - medúzka sladkovodní

(Craspedacusta sowerbii). Jediný náš nezmar, která si
zachoval rodozměnu - metagenezi. Živí se
mikroplanktonem, vyskytuje se ve většině přehradních nádrží
na našem území.

Obrázek č. 3 Nezmar zelený (Chlorohydra viridissima)

Zdroj: http://cs.wikipedia.org.

Trubýši (Siphonophora)

Tvoří volně plovoucí, mnohotvárné kolonie. Žijí v mořích

tropického i mírného pásu. Jsou to rosolovití, často nápadně
vybarvení živočichové podivuhodných tvarů. Nemají
hospodářský význam.

Obrázek č. 4 Medúzka sladkovodní (vznik medúzky

pučením na těle polypa). Zdroj: Jelínek, J., Zicháček, V.:
Biologie pro gymnázia, Nakladatelství Olomouc, Olomouc,
2006.

K zástupcům trubýšů patří např. měchýřovka vznášivá

(Physophora hydrostatica) nebo měchýřovka portugalská,
tzv. "portugalská galéra" (Physalia physalis).

Měchýřovka portugalská je velmi nebezpečná pro člověka,

požahaní, které způsobí, vyvolává u člověka těžké záněty a
horečky. Pozn. autora: Měchýřovka sice vypadá jako jeden
živočich, ve skutečnosti se však jedná o složité kolonie
polypů (velikost až 6 metrů)Rhi, z nichž každý má odlišnou
funkci - hydrostatická funkce, chytání potravy, trávení potravy
a rozmnožování.

Obrázek č. 5 Měchýřovka portugalská ((Physalia physalis).

Zdroj: Burnie, D. (hlavní redaktor) a kol.: Zvíře - obrazová
encyklopedie živočichů všech kontinentů, Knižní klub DK,
Euromedia Group k. s. 2002.

Medúzovci (Scyphozoa)

V jejich vývojovém cyklu je typická rodozměna. (Časově

převládá stadium tzv. skyfomedúzy – mají velikost 5 až 60
cm). Jejich stavba těla je odvozena od polypa (zkrátí se tělní
osa). Část odpovídající nožnímu terči tvoří vypuklou stranu
zvonu, tzv. exumbrella. Peristom, chapadla a pohlavní
orgány se nacházejí ve spodní, vyduté části zvonu, tzv.
subumbrella.
Typickým znakem medúzovců je vývoj gastrovaskulární
soustavy - ze středové části trávicí dutiny vybíhá do stran
soustava kanálků, spojených na obvodu kanálkem okružním.
Tato soustava plní současně funkci trávení i rozvádění živin.
Na obvodu těla medúzy je 8 výběžků tzv. ropalií, ve kterých
jsou dokonalejší smyslová ústrojí než u ostatních žahavců –
statocysta, jamkovité oči a chemoreceptory.
Medúzy jsou gonochoristé - jedinci odděleného pohlaví. K
oplození dochází ve vodě. Rýhováním vzniká larva planula,
která plave ve vodě, avšak za několik dní přisedá k podkladu
a mění se v polypa, který se rozmnožuje strobilací (jedná se
vlastně o zvláštní způsob pučení - zaškrcování). Tímto
vznikají malé medúzky, tzv. efyry, které postupně rostou a
mění se v dospělé skyfomedúzy.

Zástupci medúzovců

Talířovka ušatá (Aurelia aurita) - jeden z nejběžnějších

zástupců medúzovců.
Taliřovka obrovská (Cyanea capillata) - její zvon může
mít v průměru i přes 2 metry, patří k největším medúzám.
Svými početnými dlouhými chapadly může být značně
nepříjemná pro plavce, i pokud je vyplavena na pláž,
může ještě dlouho svým požahaním ohrožovat lidi.
Kořenoústka plicnatá (Rhizostoma pulmo) - není
nebezpečná pro člověka, její žahnutí je velmi slabé.
Čtyřhranka smrtelná (Chironex fleckeri) -
pravděpodobně patří k nejjedovatějším medúzám (zřejmě
nejjedovatější živočich), její požáhání býva velmi často
smrtelné (zvon má v průměru kolem 25 cm, lze jej snadno
přehlédnout, z jejího těla ale vycházejí až 3 metry dlouhá
tenká lepkavá chapadla). Běžně se vyskytuje ve vodách u
severovýchodní Austrálie. Pozn. autora: název "Chinorex fleckeri" dostala tato
medúza na počest lékaře, který řadu let řešil záhadná umrtí na plážích u pobřeží Austrálie.

Další medúzy: Kalichovka čtyřrohá (Lucernaria

quadricornis), Korunovka purpurová (Periphylla
periphylla).

obrázek č. 6 Kořenoústka plicnatá (Rhizostoma pulmo).

Korálnatci (Anthozoa)

U korálnatců zcela chybí stadium medúzy, většina tvoří

symbiózy s řasami. Kromě sasanek tvoří schránky z
vápence nebo organické hmoty zvané koralin. Žijí
koloniálně výhradně v mořích, mají značný geologický
význam. Jejich láčka je rozdělena 6 až 8 přepážkami (septy).
Rozmnožují se pučením - nově vzniklí jedinci se neoddělují,
tvoří kolonie, v nichž zůstávají spojení společnou trávicí
soustavou (coenosark) nebo přes pohyblivou larvu.

Dělení a zástupci korálnatců

Korálnatci se dělí do dvou skupin:

Osmičetní korálnatci (Octocorallia) - mají vždy 8

chapadel a 8 přepážek v trávicí dutině. Patří mezi ně
např. korál červený (Corallium rubrum), jehož skelet se
zpracovává na šperky nebo laločnice prstnatá
(Alcyonium digitatum), žije v mělkých vodách severního
Atlantiku. Její polypi vyčnívají z bilé až růžové hmoty v
podobě prstíků (tento druh bývá označován také jako
prsty mrtvého muže). K dalším zástupcům osmičetných
korálnatců patří varhanitka červená (Tubipora musica) -
bílé až nazelenalé polypy vyrůstají z načervenalých
trubiček, vzhledem připomínají malé kytičky - a pérovník
červený (Pennatula rubra), který v noci světélkuje.
Šestičetní korálnatci (Hexacorallia) - mají počet
chapadel vždy v násobku šesti. Patří k nim sasanky a
větevníci.

1. Sasanky (Actiniaria) - nikdy netvoří kosterní útvary.

Mohou žít jednotlivě nebo i v symbióze s korýši (např.
sasanka plášťová (Adamsia palliata) a rak poustevníček
mořský (Eupagurus prideaouxi). Běžnějším druhem v
evropských mořích je sasanka koňská (Actinia equina).
Sasanky mnohdy připomínají svým vzhledem kytice
květin.
2. Větevníci (Madreporaria) - žijí převážně v teplejších
mělčích vodách. Tvoří typické rozsáhlé vápencové
útvary (kolonie), které obsahují miliony polypů. Mnohé
korálové útesy jsou tvořené právě větevníky, patří k nim
také ten největší na světě - Velký korálový (bariérový)
útes, dlouhý přes 2 000 km, ležící na severovýchodním
pobřeží Austrálie. Mezi nejhojnější druhy patří větevník
mozkový (Diploria cerebriformis).

Obrazová příloha:

Obrázek č. 7 Laločnice (Sarcophyton)

Zdroj: Burnie, D. (hlavní redaktor) a kol.: Zvíře - obrazová
encyklopedie živočichů všech kontinentů, Knižní klub DK,
Euromedia Group k. s. 2002.

Obrázek č. 7 Sasanka koňská (Actinia equina)

Zdroj: http://en.wikipedia.org.

Fylogenetický význam žahavců

Nejpůvodnějěší z celého kmene jsou pravděpodobně

polypovci. Od nich směrovala jedna větev k medúzovcům a
další, samostatná větev ke korálnatcům.
Opakovací otázky:

1. Připravte si referát o způsobu života a zástupcích

medúzovců a korálnatců.
2. Jaký jhe rozdíl mezi polypem a medúzou?
3. Uveďte třídy žahavců a řády polypovců.
4. Jaký je rozdíl mezi radiální a difúzní nervovou soustavou?
5. Kteří žahavci mají horotvorný význam?
6. Mají žahavci evoluční význam?
7. Vysvětlete jednou větou pojmy:

knidoblast
fagocytóza
ropalia
hermafrodit
strobilace
gonochoristé
ganglion
rodozměna
benthický způsob života
planula
pučení.

TOP
NAVIGACE: 2. ROČNÍK ŘÍŠE: ŽIVOČICHOVÉ ODDĚLENÍ: DIBLASTICA ŽAHAVCI