ETAPY VÝVOJE ZEMĚ A ŽIVOTA

charakteristika živých soustav

teorie o vzniku života na Zemi
fylogeneze rostlin a živočichů
fylogeneze člověka
definování života, definování živých soustav, znaky, chem.složení, metabolismus …
vznik planety, jejích sfér….důl. pro vznik života – hydro-, lito – horniny vyvřelé=magmatické, sedimentární,
metamorfované...atmosf….biosféra!
přehled geologických období (předgeol.období, geologické éry a periody – éry vědět časově
zařazení člověka do systému
evoluce člověka...předchůdci..různé teorie
lidská plemena

Planeta vznikla zhruba před 4,6 mld. lety. Nejprve byla planeta žhavá koule, naráželi do ní planetky.
Vytvářejí se vrstvy a planeta chladne (cca před 4 miliardami let). Uvolňují se plyny, které tvoří
atmosféru, která tvoří ochranu planety. Z hornin se uvolňují vodní páry (dlouhou dobu zde bylo
období dešťů). Po dostatečném ochlazení voda zůstává v kapalném stavu na Zemi. Začínají vznikat
buňky. Život musel vzniknout během 500 mil let před 4-3,5 mld. lety.

ZÁKLADNÍ TEORIE VZNIKU ŽIVOTA

Vitalismus
Životní síla je podstata všeho živého a příčina všech změn
Představitel: Avicenna

Hylozoismus
Mluví o existenci pralátky, která je v neustálém pohybu.
Představitel: Milétská škola

Kreační teorie
Život vznikl zásahem nadpřirozené síly (Bůh, vědomí)
Představitelé: C. Linné. R. Hook, J. B. Lamarc
Kreační teorie inteligentního designu = vesmír je takový, aby v něm mohl vzniknout život

Teorie samoplození
Organismy vznikají přímo z neživé hmoty  ze špíny vznikají myši, z hlíny žížaly
L. Pasteur ji kompletně vyvrátil

Teorie panspermická
Život je přenesen z vesmíru v podobě kosmozoié, které se vyvinou do vyšších a složitějších forem.
Představitel: Svante Arrhenius
H. C. Crick tvrdí, že pro vznik jednotného genetického kódu nebylo při evoluci dost času.

Autochtonní abiogeneze
Vznik života postupným vývojem z neživé hmoty přímo na Zemi
Abiogeneze = vznik živého z neživého
Autochtonní = původní na daném místě

Evoluční proces má dvě fáze:

a) Chemická (materiálová) evoluce
= z anorganických látek organické
b) Biologická (informační) evoluce
= od organických látek k buňkám, vznik genetické informace
a) CHEMICKÁ EVOLUCE
Předpokládá se, že se vyvinula praatmosféra bez kyslíku, označuje se jako redukční  byl
tam H, který redukoval H20, H2, CO2, NH3, NH2, N2, H2S …
Dopadalo hodně UV záření a tím docházelo k uvolňování dalšího H, docházelo k oxidaci Fe2+
na magnetit (Fe3O4)
Vyskytovala se kondenzační činidla (katalyzátory)– jílovité materiály, fosfáty
Na Zemi bylo poměrně dost energie

Stanley Miller
CH4 + NH3  HCN + 3H2
5HCN + E  adenin
adenin a guanin vznikají za nižších teplot, cytosin a uracil za vyšších
HCN + NH3 + CH4  aminokyseliny

Sydney W. Fox
Zahříval na fosfátových horninách proteinogenní AMK při teplotách nad 100°C  vznik
proteinoidů a proteinoidí mikrosféry

John D. Bernard
Zjistil, že na dně jílovitých nádrží po odpaření vody organické látky polymerují na bílkoviny 
tzv. primordiální bujón, prapolévka

SYNTÉZA POLYPEPTIDŮ V PREBIOTICKÉM PROSTŘEDÍ

1) Neřízenou matricí
 Primární struktura polypeptidů je náhodná
2) Řízenou matricí
 Syntéza podle informace obsažené v jiné molekule
 Matricí je RNA, DNA (nevíme ale jak vznikla)

ŘÍŠE RNP
 Vznik polyribonukleoproteinových komplexů (RNP)
 Ribozym = autoreplikující se RNA, slouží jako enzymy, lze je najít i dnes v buňkách
jako pozůstatky, podporuje teorii toho, že musela být nějaká matrice
 Řetězce bazí se propojovali peptidovými vazbami
 Komplexy měly katalytickou účinnost mohly fungovat jako enzymy, ale mohli se i
autoreplikovat (vytvářet své kopie)
 Nejjednodušší živá soustava = translační systém, kde RNA má funkci mRNA, nositelé
genu (genoforu) a funkci replikační

Stabilizace ribonukleoproteinového translačního systému

1. Ohraničení od okolí
 Pomocí vrstvy fosfolipidů (mikrosféry)
 Mikrosféra se po vyschnutí rozbalila a pod ní a nad ní se usazovaly
složky translačního systému, po namočení to nabalilo translační
systém a ten se dostal dovnitř
 Zajistilo to volný pohyb translačního systému, ale jeho složky byly blízko u
sebe a translace mohla probíhat
2. Umožnění přesného překladu sekvencí RNA do RNA replikázy a ribozymoých
proteinů
  Velká mutabilita genoforu
 Obrovské změny v RNA

b) BIOLOGICKÁ EVOLUCE
OPARINOVA TEORIE
 „koule“ s možnou metabolickou aktivitou = koacerváty
 ty, které projevovaly aktivně metabolickou aktivitu = metabolony
 pohyb, růst, dráždivost, ne autoreplikace
 přechod od metabolonů k buňkám není jasný
probionty
 předchůdci buněk bez ustáleného genetického kódu
 mají různé RNA kódující AMK
 syntéza RNA – polymerázy
 přímo replikace nebyla
protobionty (eobionty)
 prabuňky
 mají časově oddělenou replikaci a translaci
ŘÍŠE DNA
 pomocí UV záření nebo vysoké teploty došlo ke změně uracilu na thymin
 mezistupeň mezi RNP a DNA jsou struktury dvouřetězcové RNA (existují takové viry)
 ve dvouvláknové RNA došlo ke změnám, vznik DNA z RNA
 předpokládá se, že nositelkou genetické informace byla stále RNA a podle ní se
tvořila DNA, vznikala reverzní transkripcí
 DNA je stabilnější molekula  pomaleji mutuje a lépe se replikuje
Translační systém umožnil:
 Transkripci DNA do RNA
 Replikaci pomocí genoforu DNA
 Translaci mRNA do struktury proteinu
PRAORGANISMY
 Mají nositelku genetické informace
 Jsou to prokaryota  archea a bakterie
 Spoustu extremofilních buněk
 Všechny buňky anaerobní, heterotrofní (kolem nich bylo hodně organických
molekul, které difuzí přechází dovnitř)
 Později se objevují fotoautotrofní organismy
 Obrovská rozmanitost organismů, co měly po ruce
 Začínají se objevovat fotosyntetizující bakterie a sinice
 využívají vodu a začal se uvolňovat kyslík, byl pro většinu jedovatý, když se
voda nasytila, O2 se začal vypouštět a vytváří oxidující atmosféru
 Vznik prototrofie = metabolická soběstačnost, dokážou své metabolismy měnit a
dokázali přežít kdekoliv
 Z určité větve archea vznikají eukaryotní buňky (v podstatě je to poddruh archea)
 Eukaryota je větší, 100x delší genetická informace, nese ale jen 10x více genů (má
vmezeřené introny)
 Eukaryota vzniká endosymbiózou  nějaká archea pozřela jinou archeu, ale nevíme,
jak vzniklo jádro
 Mitochondrie vzniká pozřením bakteriální buňky – má ji každá eukaryota
 Další endosymbiózou se sinicemi vznikají plastidy
  Eukaryotní buňky vznikly, když v okolí bylo méně organických buněk, vytvořily si
schopnost fagocytózy  jsou to predátoři, živily se prokaryotickou buňkou a získaly
tak jejich organely, byly heterotrofní
 rychlejší vývoj
 Eukaryotní buňky nejsou schopny prototrofie (ty co vznikly z archeí endosymbiózou)
 Eukaryota si drží plastidy, i když některé nefotosyntetizují, můžou být nefunkční, ale
zbavit se jich je náročné
 Eukaryota tvoří základ mnohobuněčných organismů  organizují se jako celek,
schopni spolupráce
3 stupně biologické evoluce
a) Mikroevoluce
 Zabývá se změnami populací jednoho druhu
b) Speciace
 Zabývá se štěpením vývojových linií a vznikem nových druhů
c) Makroevoluce
 Zabývá se vznikem a vývojem vyšších taxonů, než je druh
MAKROEVOLUCE
Mechanismy makroevoluce
1. MUTACE
 Změny v genetické informaci na buněčné úrovni
 Na různých genech probíhají různou rychlostí
 Jsou náhodné
 Většinou nevýhodné nebo neutrální
 Výhodná mutace se v populaci ztratí, lze být pozorována na malých populacích, u lidí
se nepromítnou
2. GENETICKÝ POSUN
 Náhodné změny frekvence alel v populaci
 Úplně náhodou může mít někdo větší šanci se rozmnožit (obyčejný samec)
 Dobré alely (geny) mohou postupně mizet a dopředu se dostane někdo jiný
 Pozorovatelné v menších populacích
3. MIGRACE GENŮ
 V malé populaci je vidět rychleji
 Dochází k degeneraci nebo progresu nějakého genu
 Velmi důležité, vznik nových kombinací
 Na buněčné úrovni dochází k výměnu genetické informace mezi buňkami – sexuální
chování
 Sex = výměna genetické informace, ne množení
4. POHLAVNÍ VÝBĚR
 Může být vázán na fyzickou zdatnost
 Různé populace upřednostňují různé znaky
 Vytvořily se excesivní tělní struktury  mají upoutat pozornost, dříve to mohlo být
výhodné, teď je to handicap
a) Sexy geny
 Zvýraznění nějakého výhodného vzhledu
 Nezávisí na tom přežití
b) Dobré geny
 Nesou geny vhodné pro přežití
 Odolnost jedince
 c) Handicapové geny
 Znamenají nevýhodu
 Například moc dlouhý ocas
5. PŘÍRODNÍ VÝBĚR
a) Tvrdý
 Méně častý
 Uspějí pouze jedinci, kteří mají určitou hodnotu výhodného znaku (výška…)
b) Měkký
 Přežije určité % s lepšími vlastnostmi
Základní druhy:
a) Stabilizující selekce
 Odstraňují extrémy, vede průměr
 V neměnném prostředí
b) Usměrňující selekce
 Podporuje vlastnosti lišící se od ostatních v určitém směru od průměru
c) Disruptivní selekce
 Upřednostňuje extrémní vlastnosti a podporuje rychlou proměnlivost
(alternativní genotypy), vede k vzniku nových druhů
 V nestejnorodém prostředí
Sobecký gen
 Mnohobuněčný organismus je prostředek pro šíření genů
 Nás řídí gen, my jsme nástroje (chráníme mláďata, příbuzné)
SPECIACE
 Velmi často jde o fyzickou bariéru mezi jedním již existujícím druhem
 Náhodně mohou proběhnout mutace v pohlavních buňkách, vzniknou zmutovaní jedinci a
v menší společnosti se to může rychle rozšířit
 Teorie přerušovaných rovnováh
 Například hraboši na poli
EVOLUČNÍ TEORIE
 Diluviniasté
Věří v opakované pohromy postihující Zemi  všechno vyhyne a ze zbytku se vyvine něco
nového.
Teorie kataklysmat – Georges Cuvier
 Lamarckismus
Živočich se přizpůsobuje podmínkám a ta získaná vlastnost se dědí (natažený krk u žirafy).
Všímá si evoluce.
 Darwinismus
Věřil v pohlavní a přírodní výběr (vyslovil zákonitosti). Své výzkumy zakládá na malé populaci,
proto není úplně přesná.
Předpoklad pro vznik nových druhů je variabilita = dochází k divergenci.
 Neodarwinismus, moderní syntetická evoluce
Základní mechanismy evoluce:
a) Četnost vzniku mutací
b) Migrace genů z 1 populace do 2
c) Genetický posun
d) Přírodní výběr
 Teorie sobeckého genu – R. Dawkins
Říká, že jednotkami výběru jsou geny, které se chtějí šířit, a tak řídí nás.
 Teorie živé planety – James E. Lovelock
 Říká, že působení organismu ovlivňuje prostředí a naopak.
Lidé jsou stavební součástky planety.
 Teorie planetizace lidstva
Vše směřuje k propojení ducha. Spojení myslí lidí, je konec evoluce.
 Neutrální teorie evoluce
Většina genů je postradatelná, ale všechny formy genu jsou stejně dobré. Přírodní výběr
neodstraňuje pouze špatné mutace. Většina mutací je neviditelná a k adaptivní evoluci
nepřispívá
VÝVOJ ZEMĚ
 Hadean
 Nejstarší období ve vývoji Země
 4,6 – 3,8 mld let
 planeta byla žhavá koule
 vytváří se zemské kůry
 Prahory
 Vytváří se pevná zemská kůra litosféra – ucelená vrstva, různě se láme a spojuje
 Vznik prvních oceánů (voda v horninách nebo plynech, při ochlazování začíná pršet a
vypařovat se zpět – to trvá miliony let, poochlazení povrchu se voda zdržuje na zemi
a rozpouští se v ní minerály)
 Redukční atmosféra bez kyslíku
 Vznik prvních prokaryota (před 3,5 mld)
 Končí sopečnou činností – kataklysma
 Starohory
 Objevení litosférických desek, které se pohybují a naráží  tvorba kontinentů a moří
 Koncem starohor se objevují mnohobuněčné organismy (láčkovci, členovci)
 Stromatolity = polštářovité útvary, zvápenatělé kolonie sinic, sdružovaly se v mělkých
mořích na horninách
 Na konci byla planeta zaledněna
 Prvohory
 Začínají před 500 miliony lety, konec před 250 miliony let
1. Starší
a) Kambrium
b) Ordovik
c) Silur
d) Devon
2. Mladší
a) Karbon
b) Perm
 Probíhají 2 vrásnění, oddálené kontinenty se přibližují a tvoří PANGEU
(superkontinent)
ŽIVOT
 Bouřlivý rozvoj ve vodném prostředí (trilobit, lilijice, hlavonožci, koráli)
 Koncem prvohor se objevují krytolebci, ryby, paryby
 V siluru se na souši objevují první rostliny – v přílivové zóně
 měly nedokonalý kořenový systém, pouze příchytná vlákna
 V karbonu vznik pralesů, stále vázané na bahnité prostředí
 stromové přesličky a plavuně
 vznik černého uhlí
  Za nedokonalého přístupu vzduchu ve vlhkém prostředí docházelo při
vlhkém a teplém podnebí k trouchnivění. Rostliny ztrácely rostlinnou
strukturu a stávaly se tmavší. Z rostlinných látek vznikla nejprve rašelina, poté
po pokračujícím poklesu a zasypáním pískem a jílem uhlí. K tomu, aby se
rašelina proměnila v uhlí, je potřeba její stlačení.
 Koncem prvohor vznik nahosemenných rostlin
Karbon
 Laurasie, Gondwana, Tethys
 Zonálnost, vlhkost, zalednění
 Výtrusné rostliny, pinophyta
 Objevuje se nějaký hmyz, štíři, pavouci, stonožky, obojživelníci, plazi, dírkonožci
 Karbonské lesy = přesličky až 40 m
Perm
 Objevují se nahosemenné rostliny – cykasy
 Zvýšení činnosti na Dekánské plošině, sopečná činnost
 oteplení oceánů
 natěsnaný methan probublával vodou a zahynulo spoustu organismů
 Druhohory
 250 mil let až 66 mil let
a) Trias
b) Jura
c) Křída
 Na planetě bylo teplo, mizí polární čepičky
 Střídalo se sucho a vlhko
 V juře došlo malinko k ochlazení
 Pangea se rozpadá na několik kontinentů, probíhá Alpínské vrásnění
 Rozvoj nahosemenných rostlin – cykasy, koncem druhohor převládají dvouděložné
rostliny
 Dominantní živočišný druh = plazi
 Objevují se dinosauři
 Objevují se savci (trias) a ptáci (jura), jsou malincí, vývoj z určitého druhu dinosaura
 Ptáci nejdříve nelétali, plachtili mezi stromy  ve vzduchu dinosauři
 Po vymizení dinosaurů se savci a ptáci zvětšují
 Masivní rozvoj plazů, neomezeně rostli
 Dinosauři byli teplokrevní, starající se o mláďata
 V mořích se objevují hlavonožci, ryby se přesouvají ze sladkých vod do moří
 Ve vodě se tvoří plankton, sedimenty
 Rozvoj řas – více kyslíku
 Nové typy hmyzu, opylování
 Koncem druhohor dopadl meteorit
 rychlé vymírání, změna klimatu a další vymírání
 redukce rostlinného porostu, zastínění slunce
 přežili menší savci a ptáci
 Třetihory
 66 mil let až 2,6 mil let
a) Neogen (mladší)
b) Paleogen (starší)
 Ochlazení, vývoj krytosemenných rostlin
 Zvětšení savců a ptáků
  Vyvrcholené Alpínského vrásnění – tvorba pohoří  vznik srážkového stínu, vznikají
stepi
 Někteří velcí býložravci kvůli ochlazení mizí
 Objevují se první předchůdci člověka
 předpokládá se, že před 7 mil lety můžeme mluvit o předchůdci člověka
 Tvorba hnědého uhlí
 Čtvrtohory
 Posledních 2,6 mil let
 Postupné oteplování
 Objevují se doby ledové a meziledové
 Uměle vytvořené období – nedošlo k vymírání
a) Pleistocén (starší)
b) Holocén (mladší)
 Jeskynní medvědi, mamuti…
 Homo habilis, homo erectus…

VÝVOJ ČLOVĚKA (ANTROPOGENEZE)

Od šimpanzů jsme se odštěpili před 5-7 mil let, od goril před 8-9 mil lety, od orangutanů před 11 mil
lety

ROZLIŠUJÍ SE 2 SLOŽKY (čím se liší od lidoopů)

1) HOMINIZACE
 Fyzické změny na kostře
 Dvojesovité zakřivení páteře, hmotnost orgánů se posunula na pánev, hrudník je
předozadně oploštělý, přesunutí týlního otvoru, zvětšení mozkovny, menší
nadočnicový oblouk, jiný úhel čelisti, delší dolní končetiny, změna hybnoti kloubů,
lepší motorika, vývoj klenby, protistojný palec se připojil, zmenšení střeva, vznik
brady
 Chůze po dvou
 Řeč, tvorba a používání nástrojů
2) SAPIENTACE
 Vývoj mozku, vlastností
 Vývoj řeči
 Přetvoření nervů a svalů
Vývoj člověka je mozaika, spousta znaků, které se vyvinuly paralelně
Sahelanthropus tchadensis
 Objeven po roce 2000
 Před 7 mil lety ve Střední Africe
 Nalezeny pozůstatky 6 jedinců, 9 vzorků
Orrorin tugenensis
 Afrika, 5,1 až 6,7 mil starý
 V Africe je nejvíce genotypů
 Afrika = kolébka lidstva
Ardipithecus kadabba
 Afrika
 Podobný Australopithekovi
Ardipithecus ramidus
 Samice Ardi, dochovalo se z ní 45 %
 Malá pohlavní dvojtvárnost
  Protistojný palec, dlouhé prsty
Australopithecus
1) Robustní
 Nevede k nám linie
Paranthropus robustus
 Rostlinná potrava
2) Gracilní
Australopithecus afarensis
 Východní a Jižní Afrika
 Bipedie, mozkovna 452 cm3 (my máme cca 1350 cm3)
 I živočišná strava  vývoj mozku díky bílkovinám
 Dospívali ve 13 letech
 Nález Lucy (25 %)
 Pohlavní dimorfismus (výrazný)
Homo habilis
 Před 3 – 1,5 mil let
 Východní Afrika
 Obýval oblast dlouho spolu s Australophitecem, mají podobnou výšku
 Habilis = zručný, používal kamenné nástroje (uměli to už dřív)
 Koexistoval s rodem Homo erectus
Homo erectus
 Prokazatelně migroval do Asie, Indonésie
 Schopen stavět plavidla a uchovávat vodu
 Masivní trup, živil se rostlinnou potravou
 Řeč teprve na vzestupu, nemá správně inervované dýchací svaly na plynulou řeč (ty nejstarší
typy)
 U vyvinutějších v Asii se řeč asi dovyvinula
 Vysoký  1,80 m
 Křížil se s Homo sapiens
 Pohlavní dimorfismus, tvořil páry
 Mozkovna až 1225 cm3
 Pohyb vzpřímený
 Sušší podnebí  zmnožení potních žláz na ochlazení, redukce ochlupení
Homo floresiensis
 Na ostrově Flores
 „hobiti“, byli malincí
Neandrtálec
 rod Homo, objevil se v Evropě v údolí Neandrthal
 koexistuje s Homo sapiens a kříží se, mohl i s Homo erectus
 menší, mohutnější, velký nos (bylo chladno), kratší končetiny
 řeč, pohřbívá mrtvé, umění
 někdo má až 4 % společné s Neandrtálcí (hlavně v Evropě)
 vymřel kvůli úbytku potravy
 homo sapiens mohl přinést choroby z Afriky
Homo sapiens
 migrace do Austrálie (před 50 tis lety) a Ameriky přes Beringovu úžinu
 CHARAKTERISTICKÉ ZNAKY ČLOVĚKA
 rotace v ramenním kloubu
 dvojesovité zakřivení páteře
 klenba na chodidle
 pata
 jiná pánev
 menší nadočnicové oblouky
 ruka uzpůsobená k jemné činnosti atd.