Karel Čapek R.U.R.

1. Formální stránka:
Literární žánr: drama (= divadelní hra)
Literární druh: drama Literární útvar: tragédie
Kompozice: předehra (vstupní komedie) a 3 dějství (akty)
Jazyk díla: živé, velmi realistické dialogy, rychle posunují děj kupředu, promluvy charakterizují
postavy, které je pronášejí, jazyk je spisovný a srozumitelný.Až na prostou Nánu mluví všichni
spisovně.
2. Časoprostor:
Prostředí díla: ostrov, na kterém se nachází továrna na Roboty i dům postav
Čas díla: blíže neurčená budoucnost v úvodní části, poté o 10 let později
3. Děj: drama zpracovává atraktivní téma – vynález umělých bytostí (Robotů), které jsou obdařeny
prakticky všemi lidskými dovednostmi. Postrádají však cit a neuznávají ani žádný systém morálních
hodnot. Přestože se svým zevnějškem nápadně podobají lidem, uvnitř zůstávají obyčejnými stroji,
neživým, i když celkem bezchybně fungujícím složitým mechanismem, jehož původním posláním
je sloužit lidem. V úvodní předehře přijíždí na ostrov slečna Helena Gloryová. Ředitel Harry Domin
jí ukazuje továrnu na výrobu Robotů. Domin vypráví příběh vzniku továrny: Bylo to roku 1920,
kdy se starý Rosssum, veliký filozof, tehdy ještě mladý učenec, vydal na tento daleký ostrov, aby
studoval mořské živočichy. Přitom se pokoušel napodobit chemickou syntézou živou hmotu, až
najednou objevil látku, která se chovala naprosto jako živá hmota, ač byla jiného chemického
složení (to bylo roku 1932). Pomocí chemie chtěl vytvořit i živočichy. Nejdříve zkusil vyrobit
umělého psa, vyšlo z toho cosi jako zakrnělé tele, které pošlo po pár dnech. Pak se dal Rossum do
vytváření člověka. Měl to být muž. Žil tři dny, i když uvnitř měl vše jako člověk. Jeho synovec se
na to nemohl dívat, chtěl zrychlit a zkvalitnit výrobu, sám se proto pustil do práce. Helena namítá,
že v čítankách je tento příběh popsán jinak. Domin jí na to odpovídá, že se jedná jen o placenou
reklamu. Stojí tam, že Roboty vynalezl starý Rossum, ale ten byl vědec, který se hodil na
univerzitu, nebyl továrník. Teprve synovec Rossum chtěl vyrobit inteligentní pracovní stroje. Se
strýcem se jen hádali (podle čítanek spolupracovali). Starý ještě „usmolil“ v laboratoři dvě obludy,
až ho nakonec našli v laboratoři mrtvého. Mladý Rossum chtěl Roboty co nejpraktičtější, zbavil je
všeho, co nepotřebovali. Vynalezl dělníka s nejmenším počtem potřeb = nejlacinějšího. Vyhodil vše,
co neslouží přímo k práci. Roboti jsou mechanicky dokonalejší než my, ale nemají duši. Teď se
továrna soustředí na různé pracovní verze v lidské velikosti. Domin vede Helenu k oknu. Všude
jsou dělníci, účetní,… - všichni jsou k jejímu překvapení Roboti. Domin jí chce ukázat obří díže,
kde se míchá těsto na 1 000 Robotů, jinde se vaří látka na játra, kosti a další orgány. Jinde se předou
nervy, žíly, střeva. To pak Roboti spojí na výrobní lince dohromady a hotový výrobek usuší. Čerstvé
výrobky musí ihned pracovat. Zároveň se učí mluvit, psát, počítat, nikdy nic nového nevymyslí, vše
se musí naučit. Denně se rozešle klientům 15 000 výrobků. Do místnosti vstoupí několik lidí.
Helena je mylně považuje také za Roboty. Hlasitě brání jejich práva na lidský život. Není zde jako
dcera prezidenta, ale jako členka Ligy humanity, která bojuje za práva Robotů. Překvapí ji, že
přítomní jsou lidé – inženýři a ředitelé podniku. Ona přijela s cílem vzbouřit Roboty proti jejich
stvořitelům. Ředitel jí vysvětluje, že není první ani poslední, kdo lodí přijel Roboty chránit. Těm je
to ale jedno. Jsou stvořeni jen k práci, nemají city. Mzdu by neměli za co utratit. Nemají vlastní
vůli, vášeň, lásku, nic. Jen zřídka dojde k jejich vzdoru – křeč Robotů – pak jsou k sešrotování.
Novým úkolem je výroba nervů na bolest. Roboti na sebe nedávají pozor, často se poškodí, oprava
je drahá. Když se budou bát bolesti, dají na sebe při práci větší pozor. Postupně Roboti nahradí
všechny pracující lidi, cena práce (a tedy i všech výrobků) se výrazně sníží a člověk se bude
věnovat jen tomu, co ho baví. Dominovi se Helena líbí, ihned ji požádá o ruku. 1. – 3. dějství
Helenin salón o deset let později 34 Chůva Nana jde obsloužit Helenu a nadává přitom na Roboty,
oškliví se jí, ani pes si sousto od nich nevezme a Robot z knihovny zase dostal křeč. Harry Domin
vstupuje za Helenou, dává jí různé dárky od všech k desetiletému výročí jejího příchodu na ostrov
(perly, nově vyšlechtěné květiny, loď s děly,…). Omylem přitom z kapsy vezme revolver. Helena
všechny tyto muže obdivuje, ustáli i špatné časy, kdy lidé rozbíjeli Roboty za to, že jim berou práci,
kdy vlády dali Robotům zbraně proti lidem. Helena chce začít někde jinde úplně od začátku. Chce,
aby továrna byla zavřena, oni se odstěhovali a žili jinde. Náhle musí Domin odejít. Helena panikaří.
Válečnou loď rychle něčím nakládají. V novinách píší jen o válkách. Roboti zabili v poslední bitvě
700 000 lidí a vytvořili si vlastní „stát“. Lidem se přestaly rodit děti. Je to snad Boží trest za to, že si
lidstvo hrálo na Stvořitele? Lidstvo zahálkou zpohodlnělo, stalo se pro přírodu zbytečným. Na
pevnině došlo k revoluci Robotů, která se šíří po celé zemi. Roboti chtějí vyvraždit celé lidstvo. Už
se k nim přidali i ti na ostrově. Obklíčili dům, není úniku. Helena spálila nějaké staré dokumenty v
krbu – nevěděla, že je to jediná vyjednávací pojistka s Roboty – původní Rossumovy plány na
výrobu Robotů. Muži opevní schodiště a přístupové cesty do domu. Bránu kolem domu napojí na
elektrický proud. Tisíce Robotů tiše obléhají dům. Jiní zabrali válečnou loď a obrátili její děla na
dům. Poštovní loď přivezla Robotům dodávku zbraní. Lidé jsou proti nim bezmocní. Proč jsou ale
Roboti tak mocichtiví? Na Helenino naléhání inženýr Alquist už několik let Robotům upravoval
duši na lidskou. Helena nechtěla Roboty zotročovat jako ostatní, chtěla z nich mít rovnocenné
partnery. Roboti vtrhnou do domu, zabíjí lidi, jen inženýra nechají žít: pracuje rukama, bude jim
tedy sloužit. Roboti zvítězili. Alquist má pro Roboty vynalézt, jak se mohou vyrábět. Není toho ale
schopen, stále chybí základní chemická sloučenina, která hmotě dávala život. Potřebuje další vědce
na pomoc, ale Roboti hlásí, že na zemi už jiní lidé nejsou. „Dali jste nám zbraně, museli jsme se stát
pány!“ Alquist je bezradný, ani po mnoha pokusech nepřichází tajemství výroby. Jeden z Robotů se
nabídne, aby jej inženýr zaživa pitval, snad tak přijde na nějaký nápad. Bolestný výkřik slyší Roboti
Primus a Helena. Ani po pitvě není Alquist chytřejší. Všimne si ale, že Primus a Helena jsou něčím
jiní než ostatní. Mají city. Prohlíží se v zrcadle. Vědí, že patří k sobě. To musí být ona duše, kterou
si vyprosila paní Helena. Alquist chce tedy pitvat Helenu. Primus ji brání a nabízí se místo Heleny.
Alquist je dojat jejich citem, propustí je oba. Uzná, že Bůh díky lásce lidstvo nenechá zahynout.
4.Hlavní postavy a jejich charakteristika:
Harry Domin: centrální ředitel úspěšné továrny na Roboty, sebevědomý. Do poslední chvíle se
nevzdává přesvědčení o správnosti svých původních záměrů (chce člověka osvobodit od dřiny, aby
mu zbýval čas na život, na zábavu), i když už se výroba Robotů lidem dávno vymkla z rukou. Jako
ostatní se okamžitě zamiluje do slečny Heleny, vezme si ji za ženu a bydlí s ní na ostrově, kde je
umístěna i továrna.
Helena Gloryová: elegantní slečna (při příjezdu na ostrov je jí 21 let), dcera prezidenta, na jedné
straně bojuje za práva Robotů, věří v jejich polidštění, na straně druhé projeví osobní statečnost,
když je schopna Robotům vzdorovat.

Nána: její chůva, hospodyně, má k Robotům odpor, představuje typ obyčejné nevzdělané ženy,
která se řídí svým instinktem
Alquist: šéf staveb R. U. R., starší vědec, bere na sebe všechnu vinu.
Primus a Helena: jediní Roboti, u kterých se projeví lidské vlastnosti. Stávají se tedy nadějí pro
budoucnost.
5.Forma: er-forma
6.O autorovi:Karel Čapek (1890 – 1938) - světově známý spisovatel, novinář, soukromý učitel a
překladatel. Byl velmi vzdělaný (i zahraniční univerzity), právník. Pravidelně se vídal s
prezidentem Masarykem. Zastával funkce v různých kulturních a literárních výborech a komisích.
Navržen na Nobelovu cenu. Rád cestoval, pracoval na své zahradě, miloval zvířata (Dášenka, čili
Život štěněte – podle jeho vlastního teriéra). Byl jedním z prvních českých spisovatelů, kteří uspěli
v zahraničí. V době hrozící nacistické okupace byl jedním z hlavních odpůrců. Emigraci do Anglie
odmítl. Koncem roku 1938 na následky onemocnění náhle umírá, 2. sv. války se už tedy nedožil.
Literární tvorbu zahájil již před 1. sv. válkou, na některých dílech pracoval společně se svým
bratrem Josefem (spisovatel a malíř, zemřel v koncentračním táboře těsně před koncem 2. sv.
války).
Jeho další díla: např. Krakatik, Bílá nemc,…

Vypracoval: