25.

Organismus a prostředí
A) Základní pojmy
Ekologie
- věda studující vztahy mezi organismy navzájem a mezi organismy a prostředím
- OIKÓS = domov, LOGOS= věda (Ernst Haeckel, 1869)
- dělení:
1) Podle úrovně skupin
a) Autekologie – vztahy mezi jedincem a prostředím
b) Demekologie – vztahy mezi populací a prostředím
c) Synekologie – vztahy mezi společenstvem a ekosystémem
2) Podle systematických skupin
 ekologie bakterií, ekologie člověka (antropoekologie), ekologie rostlin, ekologie hmyzu…
3) Podle ekosystémů, kde organismy žijí
 ekosystém savan, ekosystém tůní, ekosystém lužního lesa…
Organismus
̵ otevřený systém (výměna látek, energií, informací)
̵ důležité schopnosti:
 Adaptace – přizpůsobování se novým podmínkám
 Tolerance – schopnost vyrovnávat se s působením ekologických činitelů
 Znaky živé soustavy – podobné chemické složení (přítomnost lipidů, sacharidů), buněčná organizace
(Purkyně, Schwamm, Schleiden), metabolismus – přeměna látek a energií, dráždivost – schopnost
přijímat podněty z vnějšku a reagovat na ně, rozmnožování, dědičnost - schopnost předávat znaky
potomstvu, vývoj (evoluce) – přizpůsobování podmínkám, vývoj nových druhů, autoregulace –
usměrňovaní životních projevů
Pojmy
̵ Liebigův zákon minima – faktor prostředí, který je v minimu, omezuje život organismu
̵ krajinná ekologie – zkoumá krajiny (přirozeně ohraničenými celky)
̵ jedinec – samostatný organismus, exemplář
̵ populace – soubor jedinců stejného druhu, kteří žijí na určitém místě v určitém čase, soubor = společenstvo
̵ ekosystém – soubor společenstev a neživé přírody včetně jejich vztahů
̵ biosféra – soubor ekosystémů na Zemi
̵ biocenóza – heterotypický soubor z různých populací bakterií, rostlin (fytocenóza) a živočichů (zoocenóza),
spjatý složitými vztahy
̵ biotop (stanoviště) – území, které obývá určitý druh (např. lužní les), neživý charakter
̵ lokalita (naleziště) – konkrétní geografické vymezení, kde se druh vyskytuje (např. Šumava)
̵ areál – soubor všech lokalit – př. areál rysa v Evropě
 kosmopolité – druhy s celosvětovým rozšířením, v různých podmínkách (např. rákos)
 endemité – druhy s malým areálem (např. klokan)
 relikty – zbytek druhu na určitém území (např. ostružiník Moruška v Krkonoších)
 primární (původní = autochtonní druh) nebo sekundární (zavlečený = alochtonní druh)
 synantropní organismy – vázány na lidská sídla (např. vrabec domácí)
̵ prostředí – soubor abiotických (světlo, voda, vzduch, půda) a biotických (organismy a vztahy s nimi) složek
̵ biologická rovnováha – ustálený počet organismů, bez převahy na úkor druhých
̵ ekologická valence
 schopnost organismu přizpůsobovat se podmínkám prostředí
 dělení:
a) Úzká – organismus přežívá v malém rozmezí podmínek
specializovaný, ohroženější, bioindikátory – stenoekní
organismy (rak kamenáč, panda)
b) Široká – organismus žije v rozmanitých podmínkách – euryekní
organismy (moucha domácí) – ekotypy – rozrůznění v rámci
euryekního druhu (mandelinka)

1
Ekologická nika
- soubor faktorů prostředí působících na organismus, který je využívá k životu v ekosystému / zapojení
organismu do fungování ekosystému
- prostorová nika – místo vhodné k osazení určitým organismem
- potravní nika – vše, co může sloužit k obživě organismu

B) Abiotické a biotické faktory

Abiotické faktory
1) Světlo
- zdrojem je Slunce, světlo má různou vlnovou délku
a) viditelné světlo (380-750 nm)
b) UV záření (100-380 nm)
c) infračervené (750-1000 nm) – zdroj tepla
d) Rentgenové, gama záření apod.
Viditelné záření
- rozhodující je délka a intenzita osvětlení v průběhu dne či roku
- fotoperiodismus – pravidelná změna v délce a intenzitě osvětlení v průběhu dne či roku
- energie pro fotosyntézu
- rostliny se dělí:
1. Podle nároků na osvětlení:
a) Světlobytné (heliofyty) – rostou v nezastíněném prostředí – poušť, savana, step
 př. kaktus, kopretina, slunečnice
b) Stínobytné (sciofyty) – rostou v zastíněném prostředí, v nižších patrech lesů
 př. kapradiny, šťavel kyselý, mechy
2. Podle délky osvětlení:
a) Dlouhodenní – pro kvetení potřebují minimálně 12 hodin denně, př. jetel, pšenice, kukuřice
b) Krátkodenní – pro kvetení stačí 8 hodin, př. rýže, sněženka
c) Neutrální – doba osvětlení nemá vliv na kvetení, př. sedmikráska, lipnice
- význam světla pro živočichy:
o orientace a dorozumívání (šklebení, postavení uší, výhružný postoj)
o zbarvení živočichů – podzemní mají málo pigmentu, pozemní jsou barevní
o aktivita (denní X noční)
- životní projevy – biorytmy, zimní spánek, rozmnožování (říje jelenů, hnízdění ptáků), stěhování do teplých
krajin, výměna srsti či peří apod.
UV záření
- brzdí růst rostlin, mutagen – změny DNA, které můžou vést k rakovině
- v malé míře pozitivní – tvorbavitaminu D v kůži člověka
2) Teplo
- ze Slunce, metabolismu, přijaté z okolí
- teplotní optimum pro většinu organismů je 15-30°C
a) Eurytermní – široká ekologická valence, př.
moucha, člověk, cvrček
b) Stenotermní – úzká ekologická valence.
Existuje dvojího typu:
 teplomilné – mají rády vyšší teploty
o př. plazi, kokosová palma
 chladnomilné – mají rádi nízké teploty
o př. tučňák, vrba, sob, rostliny tundry –
minimalizují vzrůst
- adaptace rostlin:
a) na vysokou teplotu – odpařování vody, kutikula – izolace, lesklý povrch, změna barvy
b) na nízkou teplotu – snížení množství vody v rostlině, chlupy na povrchu (termoizolace)
- adaptace živočichů:
a) Exotermní – proměnlivá tělesná teplota, studenokrevní – plazi, obojživelníci, ryby
2
  anabióza – teplota ustrnutí; živočichové musí vyhledat úkryt
 hibernace – letní a zimní spánek, plazi a obojživelníci, estivace (bahník)
 způsob rozmnožování – nižší teplota = větší pohlavní aktivita, vejcoživorodí (ještěrka)
 zbarvení těla – tmavá barva
b) Endotermní – stálá teplota, teplokrevní, dokonalá schopnost termoregulace (teplo z metabolismu,
pohyb svalů) – savci, ptáci
1. na vysokou teplotu – pocení (S), línání (S), aktivní ovívání, otevírání zobáku (P), prokrvení
periferií těla a kůže (S), větrání (sloní uši), zrychlené hluboké dýchání (P)
2. na nízkou teplotu – tělní pokryv (výměna srsti, peří), podkožní tuk, svalová aktivita až svalový
třes (S), zimní spánek (pravý a nepravý)
- pravidla vztahu endotermních živočichů k teplu, světlu a vlhku:
̵ Glogerovo pravidlo: teplejší a vlhčí oblasti  tmavší barva (př. tygr ussurijský vs. bengálský)
̵ Bergmanovo pravidlo: jedinci téhož druhu v chladných oblastech jsou mohutnější (př. tučňák císařský,
medvěd baribal vs. hnědý vs. lední kodiak)
̵ Allenovo pravidlo: chladné oblasti – krátké tělní výběžky (uši, zobáky), př. fenek, liška polární
3) Vzduch
- atmosféra (troposféra – tropopauza – stratosféra =ozonosféra – mezosféra – ionosféra)
4) Fyzikální vlastnosti
Tlak
 s nadmořskou výškou klesá tlak i obsah kyslíku -> zmnožení červených krvinek, zvětšení plic
 život do 6000 - 7000 m. n. m. (svišť himálajský, orel), výš jen spory a bakterie
 vysoký tlak – ječmen, kvasinky
 normální tlak – 101,3 kPa
Hustota
 malá hustota = malá nosnost (létající živočichové)
Proudění (vítr)
 přenos pylu, plodů a semen, migrace – pozitivní
 ovlivňuje tvar koruny (tzv. vlajková forma, polomy a vývraty)
 eroze a vysušování, ochlazování – negativní
5) Chemické vlastnosti
O2
 dýchání (metabolický pochod)
 součást organických látek (růst a vývoj)
 výskyt: nadzemní prostor (21% vzduchu), půda (podle pórovitosti a obsahu vody) malé, voda (podle
teploty, pohybu vody)
CO2
 0,03% ve vzduchu
 vzniká dýcháním, spalováním, činností sopek
 nejdůležitější součást organických látek (stavební prvek těl organismů)
 skleníkový efekt – oteplování Země
N2
 přímo využitelný jen některými bakteriemi
6) Voda
- 66% povrchu Země, 3% sladká, z toho 2% v ledovcích
- pro suchozemské organismy limitující
Živočichové
 příjem pitím, potravinami, metabolismem, absorpcí ze vzduchu.
 nedostatek  migrace, sladění životního cyklu (bahník), suché exkrementy (velbloud), estivace (letní
spánek, bodlíni), velké množství tuku
Rostliny
 příjem kořeny, celým povrchem těla (vodní rostliny)
a) Vlhkomilné (hygrofyty) – bahnité biotopy, bez ochlupení, silná kutikula (blatouch, rákos)
b) Suchomilné (xerofyty) – suché biotopy (skaliska), silná kutikula. Redukce listů, shromáždění vody
(jehličnany a sukulenty)
3
 c) Vodní rostliny (hydrofyty) – leknín, stulík
d) Střední nároky (mezofyty) – mírně vlhké půdy (většina rostlin)
e) Sukulenty – redukované listy, změněný metabolismus
Tlak vody
 adaptace na vysoký tlak – vodnaté tělo bez tělních dutin
Hustota
 velká hustota, menší pohyblivost – hydrodynamický tvar, větší a hmotnější
 salinita – rozpustnost soli, fyziologická adaptace
Propustnost světla
 závisí na hloubce, rozpuštěných látkách, planktonu
 velké hloubky – rostliny př. řasy, chaluhy – pohlcují modré, fialové a zelené části spektra), živočichové -
zraková orientace + oči redukovány, světélkující orgány
7) Půda
- edafon – soubor půdních organismů
Vlastnosti půdy
a) Pórovitost - velikost půdních částic podle obsahu vody a vzduchu
b) Sorpční schopnost - schopnost vázat vodu a ionty (humus zvyšuje)
c) Teplota – na povrchu kolísavá, v hloubce neměnná
d) Chemické složení
1. Podle typu pH:
 kyselé – menší než 7 většina českých půd – acidofilní rostliny (borůvka, vřes)
 zásadité – vyšší než 7 vzácná – alkalifilní rostliny (třemdava, pěchava)
 neutrální – okolo 7, většina rostlin - neutrofilní
2. Podle obsahu solí:
 slané (slaniska) – slanomilné rostliny (halofyty) př. solnička panonská, mangrovy
 neslané (glykofyty) – rostliny, které nesnášejí solí v půdě (většina rostlin)
Biotické faktory
Komensalismus
- +/0 organismus (komenzál) využívá druhý ve svůj prospěch (druhý z toho má prospěch nebo mu to neškodí,
volná symbióza)
- např. epifytismus – epifyty – bromélie, orchideje + dřeviny; řasy a lišejníky + dřeviny
Protokooperace
- +/+ prospěch obou stran, není nutný, organismy na sobě nejsou závislé, často dočasné soužití
- např. zebra a pštros – dobrý čich a sluch, včela a květina – opylení
Mutualismus (symbióza)
- +! /+! prospěšný, oboustranně nutný vztah
- př. lichenismus řasa/sinice + houba = lišejník, mykorhiza – např. hřib smrkový + smrk ztepilý
Konkurence (kompetice)
- -/-oboustranně nevýhodné soupeření o vodu, potravu, světlo, nejčastější v přírodě
- projevy: mezení růstu, zpomalení vývoje, vymizení
 vnitrodruhová – v rámci druhu (př. hyeny, vlci)
 mezidruhová – mezi druhy, méně častá (př. sup a hyena)
Amensalismus
- 0/- nebo +/- jeden organismus (inhibitor) negativně ovlivňuje druhý (amensál), ale sám z toho nic nemá
- př. trnovník akát – vylučuje do okolí látky bránící v růstu jiným rostlinám, medvědí česnek
Predace
- +! /- prospěch pro predátora, negativní pro kořist
- predátor – větší, silnější, méně početný
- kořist – menší, slabší, početnější
Parazitismus
- +! /- parazit = cizopasník
- životně důležitý pro malého parazita, který se vyživuje z těla hostitele
Rostliny
a) Hemiparazitismus – poloparazit, bere anorganické látky, ale fotosyntetizuje (jmelí)

4
 b) Holoparazitismus – odebírá všechno z hostitele (podbílek šupinatý, kokotice)
Živočichové
a) Ektoparazitismus – vně (klíště, blecha, veš)
b) Endoparazitismus – vnitřní (hlístice, tasemnice, škrkavka)
Herbivorie
- +! / (-) pro druhý organismus by mohl být likvidační, ale není
- vztah býložravce (herbivor) s rostlinou – regeneruje se

C) Ochrana životního prostředí

Historický vývoj
- rod Homo (člověk) se objevil asi před 2 mil. let, ekosystémy se vyvíjely miliony let
- Pravěk – v souladu s přírodou, lovec a sběrač, malá populace, malé změny přírody
- starověk – první sídla, pastva zvířat, zemědělství, těžba NS a dřeva, eroze
- novověk – průmyslová revoluce – těžba, populační exploze zábor půdy
- důsledky:
a) poškozování ekosystémů – odlesnění, vysoušení, zástavba, umělé ekosystémy
b) vyhubení organismů – přes 100 druhů ptáků a savců (pták Moa, Dront, savci vakovlk, zebra Kvaga)
c) ohrožení existence organismů (tygr, gorila, panda, kondor)
d) rozšíření nepůvodních druhů – hospodářská zvířata a rostliny (prase, slepice, ovce, pšenice, rýže,
bavlník), synantropních organismů (potkan, myš, kopřiva), zavlečení nepůvodních druhů (králík
v Austrálii, mandelinka a křídlatka v Evropě)
Globální problémy lidstva v současnosti
a) Populační exploze – v 20. Století o 6mld, problém s potravou, vodou, energiemi, prostorem
b) Surovinová krize – závislost na neobnovitelných zdrojích (fosilní paliva – uhlí, ropa)
c) Energetická krize – růst spotřeby, zmenšování zdrojů 
d) Globální změna klimatu – celosvětové oteplování, častější výskyt extrémního počasí.
e) Ekologické katastrofy – havárie tankerů, kácení TDL, požáry lesů, poškození těžbou a imisemi
Ovzduší
- Exhalát – látka v ovzduší z přírody (sopky) nebo z lidské činnosti
- Emise – látka z konkrétního zdroje uvolněná za konkrétní čas (emise SO 2 z TŽ za rok 2012) – pevné
(radioaktivní znečištění, prach, těžké kovy – Cd, Pb), kapalné nebo plynné (freony, NO x, SO2)
- Imise – emise sloučená se složkami prostředí (SO 2 + mraky = kyselý déšť, spad)
- Smog – soubor pevných, plynných i kapalných látek v prostředí (prach, mlha, SO2)
- kyselý – ze spalování uhlí, SO2, popílek, těžké kovy – „londýnský smog“
- fotochemický – z výfukových plynů, NO2, oxidů dusíku – uhlovodíky, O3 – Athény
- kombinovaný – Praha, Plzeň, Slezsko
- SO2 – spalování hnědého uhlí, norma 150 mikrogramů /m 3 /den
- NO2 – z motorů, energetiky, norma 100 mikrogramů /m 3 /den
- CO2 – ze spalování, způsobuje skleníkový efekt
- Freony – deriváty uhlovodíků s obsahem Cl, F – používaly se v chladírenství, sprejích, ničí ozonovou vrstvu,
zakázány
- problémy ovzduší a jejich řešení:
a) Výroba energie – tepelné elektrárny ČR 78%, spalování uhlí; jaderné (ekologie vs. nebezpečí)
 řešení – snížení spotřeby energie, alternativní zdroje (termojaderná fúze)
b) Doprava – zábor půdy, ekologické katastrofy, znečištění, hluk
 řešení – podpora železnice, MHD, změna pohonu (ne ropa)
c) Lidská sídla – zábor půdy, odpady, změny v krajině
 řešení – plánovitá výstavba, třídění a recyklace odpadů, snižování znečištění (ekodomy)
Voda
1) Biologické znečištění – ze zemědělství (močůvka, exkrementy)
2) Chemické znečištění – ropa, detergenty (čistící a mycí prostředky)
 PCB – polychlorované bifenyly – zakázány, z nátěrových hmot a mazadel, rakovinotvorné
 Eutrofizace vody – nadměrné rozmnožení sinic, úhyn ryb
 Těžké kovy – Pb, Cd, Hg, toxické
5
 3) Fyzikální znečištění – odpad z jaderných elektráren, tepelné znečištění – vody z elektráren
 problémy vody a jejich řešení
a) Zemědělství – průmyslová hnojiva, pesticidy – postřiky před škůdci s obsahem N a P, velkochovy (týrání),
monokultury a plantáže
o řešení – uvážené používání hnojiv a šlechtění, redukce pesticidů, intenzifikace zemědělství
b) Průmysl – znečištění, odpad, zábor půdy
o řešení – nové technologie, recyklace, čištění
c) Lidská sídla – léky, hormony, detergenty
o změny vodního režimu krajiny:
- meliorace – před r. 1989, snaha převést bažiny na vlhké louky nebo ornou půdu -> vysoušecí potrubí,
hospodaření. Neekologická opatření -> hubení významných rostlin
- regulace vodních toků – likvidace meandrů, narovnání toku, zpevnění dna betonovými bloky
Půda
- živá (edafon) + neživá (soubor zvětralých hornin, vody, vzduchu, humusu)
- faktory: hnojiva, eroze (vodní + větrná) = odnos částic, zhutňování pojezdem těžkých strojů
- řešení: rozptýlená zeleň, ekologie, produkce zdravých potravin, etické principy
Ochrana životního prostředí
1) Instituce
 IUCN (Internation Union for Conservation of Nature) – Mezinárodní unie pro ochranu přírody a
přírodních zdrojů – vydává Červené knihy, WWF (World Wildlife Fund) – Světový fond pro ochranu
přírody
 UNEP – Program spojených národů v oblasti životního prostředí – zprávy o stavu ŽP Země
 UNESCO - Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu
 ČSOP – Český svaz ochránců přírody, Brontosaurus, Greenpeace…
2) Úmluvy
 např. WCS – Světová strategie ochrany přírody (IUCN, 1978) nebo Světová charta na ochranu přírody
(OSN, 1982), Agenda21 .
3) Ochrana ve světě
 Evropa – NP Hortobágy (Maďarsko), Dunajská delta (Rumunsko), Vysoké Taury (Rakousko)
 Asie – jezero Bajkal, NP Chitwan (Himaláje), sopka Mayon (Filipíny)
 Austrálie a Oceánie – velký bariérový útes, Uluru – pískovcové monolity v poušti (Austrálie)
 Afrika – NP Serengeti (Tanzanie), poušť Namib (Namibie), Viktoriiny vodopády (Zambie)
 Amerika – Yellowstonský NP – nejstarší na světě (USA), Grand Canyon (USA)
4) Charakteristika přírody ČR:
 holoarktická oblast, eurosibiřská podoblast.
 značná biodiverzita (polohou, křižovatka migračních cest, rozvodí 3 moří, vertikální členitost, migrační
cesty v dobách ledových)
 asi 33% lesy, 54% zemědělská půda (pole, louky, pastviny)
 volně 30 tisíc druhů živočichů (430 obratlovců), přes 2500 druhů vyšších rostlin.
5) Ochrana a péče:
 organismy ohrožené, silně ohrožené, kriticky ohrožené (červené seznamy, knihy)
 kriticky ohrožené – koniklec jarní, lanýž letní, zmije obecná
 Chráněná území – maloplošná (národní přírodní rezervace – vrch Milešovka, přírodní rezervace –
Prokopské údolí, národní přírodní památka – Pravčická brána, přírodní památka, památný strom aj.)
 Chráněná území – velkoplošná (národní parky, CHKO)
a) NP – území člověkem málo ovlivněná, zachovalé druhy, 3 zóny
o KRNAP (1963), hřebeny, horské lučiny, kosodřeviny, poškozen emisemi elektráren
o Šumava (1991), šumavské pláně, rašeliniště, ledovcová údolí s jezery, Boubínský prales
o Podyjí – kaňon Dyje
o České Švýcarsko (2000) – kaňony přítoku Labe, skály
b) CHKO – Beskydy, Jeseníky, České středohoří, Třeboňsko, Šumava, Žďárské vrchy…
 jiná chráněná území – biosférické rezervace (UNESCO) – NP Krkonoše, NP Šumava, CHKO Křivoklátsko,
Třeboňsko, Pálava, Bílé Karpaty