EKOLOGIE

- je vědní obor, který se zabývá vztahy mezi organismy navzájem a mezi organismy a prostředím
- zakladatel- Ernst Haeckel
- OBECNÁ EKOLOGIE- shrnuje a zobecňuje ekologické souvislosti a zákonitosti, které jsou vázané i pro člověka
- KRAJINNÁ EKOLOGIE- obnova zemského povrchu zdevastovaného průmyslovou činností
- SPECIÁLNÍ EKOLOGIE- věnuje pozornost jednotlivým skupinám organismů (rostlinná, živočišná, mikroorganismů)
-podle úrovně na níž jsou ekologické vztahy porovnávány:
a) autekologie- vztahy na úrovni jedince (vliv biotických a abiotických činitelů, přizpůsobení, biorytmy)
b) demekologie- studuje ekologické vztahy na úrovni populací (struktura populace, populační dynamika)
- populace= soubor jedinců stejného druhu na určitém území
c) synekologie - vztahy v rámci přirozených společenstev a ekosystémů (tok energie, biochemické cykly, vývoj
ekosystémů, antropogenní vliv na přírodu)
ekologická nika- místo, ve kterém organismus žije, životní strategie, funkční úloha v ekosystému
(prostorová nika + potravní nika)
- soubor všech faktorů prostředí, které na organismus působí, vztahy, jež využívá ke svému životu- funkční a prostorové
zařazení organismu v ekosystému
- ekologická valence - rozmezí podmínek, v nichž je organismus schopen žít
- minimum (dolní mez)- nejnižší hodnota podmínek, za nichž organismus ještě může přežít, letální hranice (smrtící)
- maximum (horní mez)- nejvyšší hodnota podmínek, za nichž organismus ještě žije, letální hranice (smrtící)
- optimum- hodnota podmínek nejvhodnějšího život organismu
- tolerance - míra schopnosti organismu snášet nepříznivé podmínky
- šířka ekologické valence:
- stenovalentní (úzká)- mají malou toleranci ke kolísání podmínek prostředí
- druhy vázané na úzce vymezené podmínky existence → bioindikátory- organismy mající úzkou
ekologickou valenci k některé podmínce prostředí
-rak, lišejníky, koala medvídkový-eukalypty
- euryvalentní (široká) - mají velkou toleranci vůči kolísání podmínek prostředí
- bekyně velkohlavá, kopřiva, moucha, šváb
- limitující faktor- složka, která v určitém prostředí může nejsnadněji vybočit z ekologické valence (kyslík ve vodě, voda na souši…)
- Liebigův zákon minima- během ontogeneze se mohou jeho požadavky na podmínky prostředí měnit, žádný z faktorů nesmí
překročit hranice ekologické valence, jinak dochází ke smrti organismu
- úspěšnost organismu v daném prostředí je limitována tím faktorem, jehož hodnota je mu nejméně příznivá (velký mráz,
nízký obsah kyslíku ve vodě, obsah škodlivin v biologicky znehodnoceném prostředí)
- pokud se hodnoty jediného z faktorů přiblíží smrtícímu pásmu je organismus oslaben → hyne

- kulturofobní druhy- druhy, které díky působení člověka strádají (obojživelníci)

- kulturofilní druhy- druhy, které v okolí lidských sídel nacházejí optimální podmínky (vrabec domácí, hrdlička zahradní, myš domácí)
- biofágové- přijímají potravu čerstvou
- nekrofágové- rozkládají organickou hmotu, někteří požírají mršiny (hrobařík, sup, hyena), červotoči se živí odumřelým dřevem
(nábytek), chrobáci se živí výkaly
- býložravci (fytofágové) - živí se buď zelenou hmotou rostlin (kopytníci, sarančata, hraboši), nebo
semeny (myšice, zrnožraví ptáci), rostlinní paraziti (mšice)
- dravci (zoofágové, predátoři)- živí se bílkovinami těl své kořisti, kterou usmrtí (šelmy, pavouci,
slunéčka, střevlíci)
- cizopasníci (parazité) - žijí na úkor jiného živočicha (hostitele), jehož oslabují, ale neusmrcují
- vnější – ektoparazité - blecha, klíště, pijavka
-vnitřní- endoparazité- tasemnice, hlísti, lumkové …
- potravní specialisté - druhy, které se specializují jen na určitý druh potravy (včela-nektar a pyl,
 bourec morušový-listy morušovníku…)
ABIOTICKÉ PODMÍNKY PROSTŘEDÍ
-souhrn vlivů neživé části přírody
1. SLUNEČNÍ ZÁŘENÍ
- hlavní zdroj energie pro život
- RADIOAKTIVNÍ ZÁŘENÍ- pod 300 nm
- ULTRAFIALOVÉ ZÁŘENÍ- 90% zachycuje ozonosféra, 300-390 nm (10% radiační energie slunce)
- význam: tvorba vitaminu D v kůži člověka, jinak většinou škodlivé (mutagenní, baktericidní, brzdí růst rostlin, ničí mikroorg.)
- VIDITELNÉ SVĚTLO - fotosynteticky aktivní záření (FAR)- 390-760 nm
- různé organismy vnímají různý rozsah spektra, člověk vnímá zrakem elektromagnetické vlnění o vlnové délce 400-750 nm
- světlo působí na organismy vlnovou délkou, délkou působení, stupněm polarizace, směrem osvětlení
- fotoperioda - změny v délce světelné části dne, je příčinou periodicity biologických jevů = biorytmů (sezónní a cirkadiánní)
- význam - živočichové: orientace zrakem, tvorba pigmentů, denní aktivita (živočichové denní, soumrační, noční), stimulace
hormonů (rozmnožování), migrace, výměna srsti a peří
- rostliny: zdroj energie k fotosyntéze, stimulace fytohormonů,
- na listech se uskutečňují tyto jevy:
- odraz (reflexe)- dopadajících paprsků (10-20%)
- hladké odrážejí víc, matné a pokryté chlupy méně
- s větším turgorem odrážejí víc, zvadlé méně
- pohlcení (absorpce)- téměř veškerá pohlcená energie je přeměněna na teplo
- jen 2-10% energie viditelné části spektra- využito pro fotosyntézu
- průchod záření listem (transmise)- závisí na tloušťce listů, tenké až 40%
- sezónní změny v průniku záření podmiňují vegetační rytmus vývoje rostlin v podrostu

- jarní aspekt- v opadavém lese, z bylin, které jsou náročné na intenzitu přímého záření, ukončují svůj vegetační cyklus
v době, kdy dochází k úplnému olistění stromů (dymnivky, prvosenky, sasanky, orseje)
- letní aspekt- tvořený rostlinami, které mají menší požadavky na světelné záření, po olistění (starček hajní, lipnice hajní…)

- podle nároků na světlo rozlišujeme organismy:

- světlomilné=světlobytné (fotofilní=heliofilní)- modřín, rostliny stepní, pouštní, horské, tundrové
- stínomilné=stínobytné (skiofilní)- nesnáší přímé osvětlení (věsenka nachová, lecha jarní, kapradiny, mechy)
- temnomilné (fotofobií=heliofobní)- žížala, krtek
- heliosciofyty- rostliny tolerantní jak k vysoké hustotě záření, tak snášející různý stupeň zastínění (šalvěj luční, srha
říznačka, ječmen myší, čistec)
- podle fotoperiody rozlišujeme rostliny:
- dlouhodenní - přechod do kvetení více jak 12 hodin denně (řepa, oves, pšenice, jetel)
- krátkodenní - kratší než 12 hodin (rýže, sója, chryzanténa)
- neutrální - délka osvitu nemá na kvetení vliv (sedmikráska, lipnice)
- INFRAČERVENÉ ZÁŘENÍ- nad 760 nm, jeden ze zdrojů tepla

2. TEPLOTA PROSTŘEDÍ

- zdroje: infračervené záření, teplo přijaté od okolí, teplo uvolněné při metabolismu
- teplotní optimum u většiny rostlin a živočichů: 15-30 °C
- eurytermní organismy- snesou velké výkyvy teplot, vyskytují se v různých zeměpisných šířkách (rozmezí od -5 °C do +55 °C)
- puma americká, sysel, štika, holub, většina lučních a hájových rostlin
- stenotermní organismy- snesou malé kolísání teplot
- teplomilné (termofilní)- snášejí vysoké teploty (banánovník, žirafy, řasny horkých pramenů, palmy, anakonda)
- chladnomilné (psychrofilní) - snášejí nízké teploty (sob, tučňák, vrba, ostružiník)
- kryofilní- rostliny žijící na ledu a sněhu (chvostoskoci, řasa Chlamydomonas nivalis)
- extrémofilové -psychrofilní- např. spory některých bakterií vydrží až -271 °C
 - termofilní- např. pro bakterie horkých podmořských pramenů je optimum kolem 100 °C

- význam tepla - rostliny -ovlivňuje fyziologické proces (opad listů, rozmnožování)

- regulace tepla pomocí transpirace (sklápění listů, opad listů, lesklý povrch listů, trichomy, kaktusy)
- odolnost semen snížením obsahu vody
- biochemické adaptace (pouštní sukulenty, řasy horkých pramenů)
- kolísání teplost (nutné pro klíčení semen)

- živočichové studenokrevní- poikilotermní- exotermní- teplota ovlivňuje jejich celkovou aktivitu

- nižší teplota → stav strnulosti - anabióza
- teplota těla závisí na okolí, malá produkce tepla, vysoké ztráty
- teplota ovlivňuje rozmnožování, zbarvení  (nižší teploty- tmavé formy), aktivitu pohybu, příjmu potravy
- živočichové teplokrevní – homoiotermní – endotermní - teplota ovlivňuje velikost a zbarvení těla (nižší teploty- světlejší
formy), chování, příjem potravy a vody, migrace, velká produkce tepla- termoregulace, izolace

Allenovo pravidlo - v chladnějších oblastech mají živočichové téhož nebo blízce příbuzných druhů relativně kratší končetiny, ocas a
uši, protože vyčnívající části těla snadněji chladnou, dělení buněk probíhá pomaleji a růst těchto orgánů byl
během evoluce potlačen
Glogerovo pravidlo- v teplejších a vlhčích oblastech jsou živočichové téhož druhu tmavší
Bergmannovo pravidlo- jedinci téhož druhu mají v teplejších částech svého areálu menší tělo, zvířata v chladnějších oblastech mají
větší objem těla

-zimní spánek- hibernace- aktivní snížení životních funkcí, strnulost těla (ježek, křeček, netopýr)
- aktivní schopnost změnit tělesnou teplotu podle potřeby a udržovat homeostázu v podmínkách podchlazení
- podmíněna ročním endogenním rytmem (dědičně fixovaná)
- nástup usnadňuje snížení teploty po delší dobu, zkrácení doby osvětlení, změny ve složení a množství potravy
- před hibernací hromadění tukových zásob, utlumení centra sytosti
- nepravý zimní spánek- během hibernace se nesnižuje tělesná teplota, možnost probuzení i během zimy (medvěd, jezevec)
- letní spánek- estivace- pouštní hlodavci, stepní sysel, pouštní plazi, poloopice, někteří vačnatci

3. VODA

- je univerzálním rozpouštědlem, jsou na ní závislé metabolické procesy, zdroj pro rostliny jsou atmosférické srážky
- mořská
- brakická
- sladká - proudící (lotická)
- stojatá (lenitická)
- podzemní (stygon) - bezkrunýřka slepá, macarát, rostliny chybí
- rašeliniště - nízké pH (huminové kyseliny), nedostatek dusíkatých látek (rosnatka, suchopýr, larvy chrostíka)
- periodické vody- dočasné- při vyschnutí organismy v anabióze (bahník) nebo v klidových stádiích (vajíčka listonoha)
- organismy – pelagické - žijí v otevřených vodách (tuňák, žralok)
- bentické- žijí u dna (rejnok, chobotnice, nitěnka)
- planktonní- vznášejí se u hladiny (buchanka, perloočka)
- nektonní- aktivně plovoucí (většina ryb)
- litorální- žijí v pobřežních vodách (chobotnice, ostrorep)
- abysální- žijí v mořských hlubinách (ďas mořský)
- adaptace na život v hloubkách - rostliny - barviva pro pohlcování modré, fialové a zelené části spektra
- živočichové - například světélkující orgány

VLIV VODY NA VODNÍ ORGANISMY:

SALINITA - význam: ovlivňuje zamrzání vody, osmotické děje, pohyb, orientaci a migrace
- organismy: - euryhalinní (slavíčka mnohotvárná, žábronožka solná)
- stenohalinní (sladkovodní i mořské organismy např. ostnokožci)
- cyklicky holeuryhalinní= střídají sladkou a slanou vody (losos, úhoř)
HUSTOTA - větší než hustota vzduchu → nadlehčuje → velké rozměry a hmotnost vodních organismů (plejtvák, krakatice),
ovlivňuje tvar těla → hydrodynamický
POVRCHOVÉ NAPĚTÍ - vznik povrchové blanky → možnost pohybu po hladině (vodoměrka, bruslařka)
HYDROSTATICKÝ TLAK - roste s hloubkou → zvýšení rozpustnosti C02 a vápenatých solí → redukce koster hlubinných organismů, vliv
 na metabolismus bílkovin, nebezpečné jsou náhlé změny tlaku
- organismy: - eurybatické (planktonní rakovci)
- stenobatické (ryby s plynovým měchýřem)
PROPUSTNOST SVĚTLA - kolísá od několika cm do několika metrů
- eufotické vrstva = dostatečně prosvětlená, převládá fotosyntéza nad dýcháním

TEPLOTA - limitující faktor vodního prostředí → rozpustnost 02 ve vodě výrazně kolísá ve sladké vodě
- organismy - eurytermní (druhy termálních pramenů, štika, okoun říční)
- stenotermní (korály, ploštěnka horská, pstruh obecný)
HODNOTA pH - dešťová voda = 5,6; mořská voda = 8,3; rašeliniště = 3, vápenatá voda = 10
- organismy - euryiontní (vířník, ploštěnka)
- stenoiotní - alkalifilní (rak říční)
- neutrální (většina organismů)
- acidofilní (chrostík, znakoplavka, kořenonožci, dvojčatkovité řasy)
KYSLÍK - limitující faktor ve stojatých sladkých vodách, obsah kolísá
- organismy: - euryoxybiontní ve stojatých eutrofických a znečištěných vodách (beruška, fauna dna jezer)
- stenobiontní - v tekoucích čistých vodách (pstruh, mihule)
OBSAH ŽIVIN - rozdělení podle obsahu organických látek:
- oligotrofní voda -málo živin, voda čistá, bohatá na 02, málo planktonu (Bajkal)
- mezotrofická -průměrný obsah živin a produkce planktonu
- eutrofická - mělká, s velkým obsahem živin, rychlý růst planktonu, voda zakalená, málo 0 2 (Pekovo jezero v USA)
- organické látky vedou k nadměrné eutrofizaci vody

VLIV VODY NA SUCHOZEMSKÉ ORGANISMY:

- rostliny - příjem hlavně kořeny
- hydrofyty = vodní - rostliny vázané na vodní prostředí (okřehek, lakušník vodní, leknín)
- hygrofyty = vlhkomilné - rostliny rostoucí na mokrých až zbahnělých půdách (blatouch)
- mezofyty = střední nároky - rostliny rostoucí na vlhkých, čerstvě a mírně vlhkých půdách (kopretina)
- xerofyty = suchomilné - rostliny rostoucí na půdách suchých, nebo převážnou část roku suchých (kavyl)
- živočichové - nízká spotřeba (kožojed, potemník, pouštní živočichové- pískomil)
- někteří živočichové jsou vázáni na vodu svým zárodečným vývojem (obojživelníci, hmyz)
- příjem: pitím, z potravy, metabolismus, výdej: pocením, dýcháním, močí, výkaly
- velké ztráty vody- odpařování z povrchu těla, dýchacími orgány, trávicí soustavou (výměšky trávicích žláz), vylučovací
soustavou
- omezení ztrát- kutikula, zrohovatělá pokožka, malé dýchací otvory (dýchací orgány uvnitř těla), vstřebávání vody
v poslední části trávicí soustavy, tvorba hypertonické moči 
- například velbloud - omezené pocení (pocení od 40 °C), hustá kožešina, velmi hustá moč, velmi suchý trus,
za nepříznivých podmínek vydrží bez vody i několik měsíců

4. PŮDA

- vzniká působením klimatu a živých organismů z matečné horniny

- je systém vody, minerálních látek, vzduchu, živých a mrtvých organismů a jejich rozkladných produktů
- edafon = soubor všech organismů žijících v půdě (řasy, bakterie, houby, prvoci, žížaly, hmyz, obratlovci)
- rozklad (dekompozice) - heterotrofní mikroorganismy a saprofágové (půdní bakterie, kvasinky, plísně, houby)
- drobní živočichové (půdní roztoči, chvostoskoci)
- rozmělňují čerstvě odumřelé organické zbytky (detritus) na jemné části- zvětšují povrch dostupný mikroorganismům
- mineralizace- rozklad organické hmoty na anorganické látky rozpustné ve vodě (zpět do rostlin)
- petrofyty- rostliny rostoucí na povrchu skal (řasy, lišejníky, mechy, kapradiny)
- chazmofyty- rostliny kořenící ve skalních štěrbinách
- psamofyty- rostliny rostoucí na písčité půdě (mateřídouška úzkolistá, kostřava písečná, hvozdík písečný)
- důležité jsou především tyto faktory:
- pórovitost - závisí na velikosti částic
- sorpční schopnost- schopnost půdních částic vázat vodu a ionty, zvyšuje se obsahem humusu
- teplota- na povrchu kolísá, v hloubce se příliš nemění (s přibývající hloubkou se teplotní křivka zplošťuje)
- světlo, pH, salinita, obsah vzduchu, vlhkost, struktura
-organismy - podle obsahu živin - oligotrofní -žijí na půdách chudých na minerály (vřes)
- mezotrofní -žijí na půdách se střední zásobou živin (trávy)
- eutrofní - žijí na půdách bohatých živinami (lilie)
- podle speciálních nároků na určitou živinu
- halofytní - půdy s vysokým obsahem solí - chloridů, síranů, uhličitanů (někteří brouci, ploštice, lebeda, merlík,
mangrovové porosty na pobřežích)
- halofobní - vyšší obsah solí v půdě nesnášejí (čeleď Fabaceae, mrkev, květák, většina našich listnatých dřevin)
- kalcifilní - vápnomilné (někteří plži, mnohonožky, koniklec, lomikámen klasnatý)
- kalcifobní - nesnášejí vápník (azalka, rosnatka, vřes)
 - nitrofilní - půdy bohaté na dusík (kopřiva, maliník, lebeda, kakost smrdutý, pýr)
- nitrofobní -na půdách s nedostatkem N2 (rosnatka, rojovník, klikva žoravina)
- podle pH: - acidofyty -na kyselých půdách s pH menším než 6,7 (vřes, azalka, kostřava ovčí, bika hajní, rosnatka )
- neutrofyty -rostou na půdách s pH 7 (většina organismů)
- alkalofyty -na zásaditých půdách s pH větším než 7,2 - vápence (koniklec, sleziník, bělozářka liliovitá,
plži, ostřice)
- hodnota pH menší než 3 a větší než 9 způsobuje poškození kořenových buněk a úhyn rostlin

5. ATMOSFÉRA
- planetu Zemi obaluje plynný obal= atmosféra: troposféra – tropopauza – stratosféra (ozonosféra) – mezosféra – ionosféra
- základní stavební prvky pro rostliny- uhlík, kyslík, dusík
UHLÍK -z atmosférického oxidu uhličitého- jediný zdroj uhlíku pro stavbu biomasy
- produkován dýcháním organismů, činností sopek, spalovacími procesy
- nezbytný pro fotosyntézu, pro živočichy není toxický, ale je nedýchatelný
KYSLÍK - produkován rostlinami, nezbytný pro aerobní organismy, pro anaerobní toxický
- ve vodě se jeho obsah snižuje se stoupající teplotou
- v půdě závisí obsah na struktuře a vlhkosti, rozhodující je velikost prostorů mezi půdními částicemi (půdní póry)
- jílovité půdy jsou málo prokysličené
- dýchací kořeny- u rostlin žijících v bažinatých půdách
- chůdovité kořeny- jsou trvale nad povrchem půdy
DUSÍK - potřebný pro syntézu rostlinných bílkovin, u vyšších rostlin k tvorbě dusíkatých látek (alkaloidů)
- je přijímán ve formě dusičnanové NO3- a amoniové NH4+
- do půdy se dostává:
1. z plynných sloučenin v atmosféře- vznikají ze vzdušného dusíku
elektrickými výboji při bouřkách, do půdy srážkami
2. činností mikroorganismů (vazačů dusíku)- váží vzdušný dusík
- bakterie aerobní půdní Azotobacter chrococcum, anaerobní
Clostridium pasteurianum, hlízovité Rhizobium, žijící v symbióze
s kořeny bobovitých rostlin, sinice rodu Nostoc a Anabaena
3. mineralizací odumřelých těl
- amonizační bakterie- dusík je uvolněn z organických molekul
bílkovin v anorganické podobě (NH3)
- nitritační baterie- převedou amoniak na nitritovou formu NO2-
- nitrifikační bakterie- převedou na formu dusičnanovou NO3-
- denitrifikační bakterie- za anaerobních podmínek převádějí
část dusičnanů na plynný dusík unikající do atmosféry
4. dusíkatými hnojivy (ledky, močovina)
- nitrofilní společenstva - náročné na obsah dusíku v půdě (kopřiva, lebeda, pýr plazivý, merlík)
- nitrofobní společenstva - rostou na substrátech se silně kyselou reakcí, která brzdí nitrifikační činnost
mikroorganismů, rašeliniště (rojovník, klikva, šicha)
- masožravé rostliny- získávají dusíkaté látky rozkladem těl živočichů (rosnatka, tučnice)

ZNEČIŠTĚNÍ ATMOSFÉRY
- tuhými emisemi (popílek, prach)- ucpávají průduchy na listech, při ovlhčení rozpustné složky unikají do pletiv, rozrušují
asimilační barviva → kontaminované rostliny se dostávají do potravního řetězce
- plynnými emisemi - produkt spalování uhlí (SO2), metalurgická výroba (HF, SiF4, sloučeniny rtuti a jiných těžkých
kovů, chloru a jiných), automobilový a letecký provoz (CO, sloučeniny olova, aldehydy, oxidy síry, dusíku,
aromatické uhlovodíky, benzpyreny), používání sprejů a chladících zařízení (freony)
- OXID SIŘIČITÝ SO2 - předčasný opad listů (jehličnany), jedovatý pro lišejníky, spolu s oxidy dusíku, halogenovodíky a
chlorem je příčinou kyselých dešťů
TLAK VZDUCHU - eurybarní -většina bezobratlých, hmyz
- stenobarní -ptáci, savci
HUSTOTA- ve srovnání s vodou menší → menší nosnost → menší rozměry a hmotnost létajících živočichů, nutnost vytvoření orgánů
opory těla, ale snažší pohyblivost
PROUDĚNÍ VZDUCHU = vítr
- rostliny - pozitivní: opylení, transport (semena, plody),
- negativní: vývraty, vysoušení, vznik vlajkových forem solitérních stromů
-živočichové - pozitivní: transport, orientace (zachycení pachů), plachtění
- negativní: zavlečení do nepříznivých podmínek, ochlazování, vysoušení
VZDUŠNÁ VLHKOST -ovlivňuje vodní bilanci suchozemských organismů
- euryhygrické - pavouk, pancířník
- stenohygrické – vlhkomilné = hygrofilní (obojživelníci, půdní živočichové)
- střední vlhkost = mezofilní (většina organismů)
- suchomilné = xerofilní (sukulenty, kavyl)
- význam: ovlivnění tvorby melaninů, aktivity, rojení hmyzu, rozmnožování, růst a vývoj hub a mikroorganismů
 - nadměrná vlhkost ztěžuje termoregulaci a transpiraci

BIOTICKÉ PROSTŘEDÍ
- populace
- společenstva
- ekosystémy

ŽIVÉ SYSTÉMY

AREÁL- soubor stanovišť druhu na Zemi, kde daný druh organismu žije a rozmnožuje se (areálem tučňáka císařského je Antarktida)
- takové území, které splňuje ekologické požadavky daného druhu
- velikost areálu je dána ekologickou valencí druhu - euryvalentní druhy (kosmopolitní organismy)- velké areály
- stenovalentní druhy (endemické organismy)- malé areály
- kosmopolitní organismy - žijí téměř na celé zemi (bakterie, potkan)
- endemické organismy - žijí pouze na určitých místech na Zemi (kivi jižní-Nový Zéland,violka sudetská-Sudetko-karpatský
endemit)
- reliktní organismy- druh, který byl na daném místě rozšířen hodně, ale změnou životních podmínek se teď vyskytuje jen na
určitých místech
- glaciální relikt- pozůstatek doby ledové (ostružiník moruška-v Krkonoších glaciální relikt,ve Skandinávii hojně, žábronožka)
- synantropní organismy- doprovázejí člověka a jeho sídla (kokoška, vrabec, myš, moucha, pěťouch maloúborný)
- ruderální organismy- žijí na skládkách a rumištích (lebeda)

typy areálů - autochtonní druh (původní, primární)- druh je na místě původní, nebyl vysazen
- allochtonní druh (druhotný, sekundární)- nejsou v daném území původní (mandelinka, akát, ondatra)
- introdukovaný- druh byl na dané místo úmyslně zavlečen nebo vysazen (zajíc-Austrálie, koza bezoárová-Pálava)
- reintrodukovaný- druh na daném území původně žil, vymizel a následně byl opět vysazen (rys, vlk,
medvěd
v Karpatech, bobři)

jedinec- jeden konkrétní organismus vyskytující se na určitém lokalita (naleziště)- je konkrétní místo kde se vyskytuje daný
území v určitém čase jedinec, je dáno zeměpisnou výškou, šířkou a délkou
druh areál- je oblast zeměpisného rozšíření taxonu druhu, soubor
stanovišť na Zemi, kde daný druh žije a rozmnožuje se
populace- soubor všech jedinců téhož druhu vyskytující se na arela- menší území, které je částí nesouvislého areálu
určitém území v určitém čase
společenstvo (biocenóza)- soubor všech populací vyskytujících biotop (stanoviště)-místo, v němž žije společenstvo organismů,
se na určitém území v určitém čase je charakterizován abiotickými a biotickými faktory

SPOLEČENSTVO (BIOCENÓZA) je tvořeno rostlinami- fytocenóza a živočichy- zoocenóza

- soubor jedinců různých druhů na určitém biotopu (organismy lesní tůně)
- přirozené- vzniklo dlouhodobým samovolným vývojem
- umělé- člověkem šířená druhotná společenstva (smrková monokultura vysazená mimo smrkový vegetační stupeň,
monokultura zemědělských plodin- agrocenóza, synantropní společenstva v okolí lidských sídel)
- monocenóza- společenstvo tvořeno jedinci jedné populace (kulturní společenstva uměle vysázená- obilné pole,
smrkový porost, jabloňová plantáž)
- dominantní populace- populace určující ráz společenstva (většinou rostliny)
- klíčová populace- populace, na níž jsou ostatní druhy závislé
-diversita společenstva = druhová pestrost- čím je větší, tím je společenstvo stabilnější- schopnost autoregulace,
sebeobnovy a vývoje= sukcese
- stabilní společenstvo - např. tropický prales
- nestabilní společenstvo- např. zahrada - na její udržení nutná dodatková energie (obdělávání)
- rozvrstvení= stratifikace:
- v prostoru - vertikální - spodní kořenové patro- sahající do hloubky větší než 1 m
- střední kořenové patro- od 20 cm do 1 m hloubky
- svrchní kořenové patro- zasahující od povrchu do 20 cm hloubky
- přízemní patro- rostliny pokrývající půdu (lišejníky, mechy)
- bylinné patro- tvořeno rostlinami do výšky jednoho metru
- keřové patro- tvořeno rostlinami vyššími než 1 m a nižšími než 3 m
- stromové patro- tvořeno rostlinami vyšším než 3 m
-horizontální -tvořena rozšířením populací ve vodorovném směru (okraj x střed lesa, pobřeží x oceán)
 -změny ve struktuře společenstva- probíhají neustále, mění se uspořádání, hustota populací a jejich
velikost, vegetace je nekonečně proměnlivá
- v čase: -změny sezónní (fenologické)- rostliny ve společenstvu procházejí během roku vegetačním vývojovým
cyklem, který se každoročně opakuje
- ekologická sukcese- dlouhodobý vývoj ve společenstvu směřující k vytvoření stability za daných podmínek
- ve fázích jejího vývoje se tvoří sukcesní stádia s charakteristickou vegetací a živočišstvem
klimax- nejstabilnější a nejkomplexnější společenstvo, které dospělo k rovnováze s podnebím
-představuje optimální životní podmínky rostlinných i živočišných druhů podle jejich nároků v určitém prostoru
-primární- osidlování území po předchozím úplném zničení ekosystému, probíhá pomalu (výbuch
sopky, nově vzniklý ostrov)
-sekundární - osidlování území, na kterém došlo k narušení předchozího ekosystému, probíhá
rychleji (les po požáru, paseka)
EKOSYSTÉM= společenstvo (biocenóza) + neživá příroda, stanoviště (biotop), geobiocenóza
- komplex živých organismů spolu s prostředím, mezi jeho složkami existují vzájemné vztahy
- je otevřený, dynamicky se vyvíjející živý systém → dochází ke koloběhu látek, tok energie a genetických informací
- základní funkční jednotka přírody
- přírodní ekosystém - dnes velmi vzácné
- schopné autoregulace- dynamická rovnováha, udržují stabilitu, při částečném narušení možnost obnovy
- schopné vývoje- adaptace na změny podmínek
- vysoká biodiverzita, velká složitost potravních vztahů
- pralesy, korálové útesy, rašeliniště
-umělé ekosystémy - dnes nejčastější
- nestabilní, neschopné autoregulace
- nutné zásahy a udržování člověkem (dodávání energie)
- druhově chudé- často monokultury, dočasně vysoká produktivita (kukuřičné pole, smrkový les,
pole, louky, zahrady, rybníky, lesy
- ekoton (přechodné společenstvo)- přechodná zóna mezi ekosystémy
- druhovně bohatší než sousední ekosystémy
(přechod lesa a louky, pole a louky, porost břehové vegetace)
- zonály- smíšená společenstva, ve kterých se mění životní podmínky (kontinentální šelf od pevninského zlomu do
příbojového pásma, přirozený lesní vegetační stupeň v závislosti na nadmořské výšce)
- biom- soubor podobných ekosystémů (tropické deštné pralesy)
- tok látek- má cyklický charakter- koloběh látek= biogeochemické cykly
- tok energie- jednosměrný

POTRAVNÍ EKOLOGIE
- potravní pyramida- znázorňuje vzájemné potravní vztahy v rámci ekosystému, zároveň zachycuje koloběh látek
- PRODUCENTI- autotrofní zelené rostliny, jediný zdroj organické hmoty
- KONZUMENTI -závislé heterotrofní organismy
- mohou se živit - producenty- býložravci, které označujeme jako
konzumenty 1. řádu
- konzumenty nižšího řádu -dravci, šelmy, které
označujeme jako konzumenty 2., 3. řádu
- bývají konzumenty konečnými
- ROZKLADAČI (destruenti, dekompozitoři, reducenti)- mikroorganismy
(bakterie, plísně, houby)
- odbourávají mrtvou organickou hmotu na minerální látky
- PARAZITI- na producentech i konzumentech
- hyperparazitizmus- na parazitujícím parazitovi parazituje další
parazit (u cizopasných blanokřídlých)
- potravní řetězec- soubor organismů, které jsou na sobě potravně (troficky) závislé
-pastevně kořistnický- rostlina → býložravec → drobný masožravec → velký masožravec
-velikost těla konzumentů se postupně zvětšuje, počet klesá
 -dekompoziční = rozkladný = detritový- postupný rozklad organické hmoty za vzniku humusu až minerálních látek
-odumřelý organismus → saprofytní hmyz → houba → řada bakterií
-velikost těla konzumentů se zmenšuje, počet roste
-parazitický- opak pastevně kořistnického- hostitel → parazit → hyperparazit (savec → na něm parazitující hmyz →
parazitické bakterie → případně bakteriofág)
- velikost těla konzumentů se zmenšuje, roste jejich počet
- v potravních řetězcích dochází k hromadění škodlivých látek v tělech konzumentů. Na konci řetězce je koncentrace
nejvyšší, vede k vážnému poškození organismu
- biomasa, sušina- celková hmotnost všech organismů vyskytujících se v určitém okamžiku v biocenóze

POPULAČNÍ EKOLOGIE
-populace- soubor jedinců téhož druhu, který žije v určitém prostoru v určitém čase (populace ďáblíku bahenního na břehu rybníka
Svět v roce 2006)
- živý systém, v němž se projevují biologické vlastnosti jedinců, ale i biologické vlastnosti celé skupiny
- demekologie- zabývá se studiem populací a jejich vlastností, vztahem populace k prostředí, jejím začleněním do ekosystému
- vlastnosti populace:
- hustota (densita)- udává počet jedinců nebo hmotnost biomasy na určitou jednotku plochy nebo objemu (60 buků na 1ha)
- maximální hustota je dána nosnou kapacitou prostředí (potrava, prostor, světlo)
- minimální hustota je dána nejmenším počtem jedinců nutných na rozmnožování, lov, ochranu
- ocitne-li se populace na této hranici, je považována za ohrožený druh
- zjišťuje se sčítáním nebo odhadem, odchytem, značkováním
- kolísání hustoty- závisí na způsobu rozmnožování a na vnějších podmínkách
- oscilace- krátkodobé kolísání (během roku)- rozmnožování, migrace
- fluktuace- dlouhodobé kolísání (během několika let)- přemnožení (gradace), vyhubení
- rozmístění (disperze, rozptyl) - rovnoměrné, pravidelné- v populaci se silnou vnitrodruhovou konkurencí (stromy v lese)
- náhodné, nepravidelné- málo časté (potemníci v mouce, stromy v parku)
- shloučené, agregované- nejčastější (trsy rostlin, stáda živočichů, hejna)

-strukturace populace - složení populace podle různých hledisek, předurčuje vývoj populace v budoucnosti
- sexuální struktura- poměr počtu samčích a samičích jedinců
- věková struktura- poměr mladších a starších jedinců, lze usuzovat na vývojové trendy populace
- perspektivní populace- převaha mladých jedinců
- stagnující populace- největší zastoupení pohlavně dospělých jedinců
- vymírající populace- převaha starých jedinců
- sociální struktura- vzájemné vztahy a postavení jedinců
- růst populace- zvětšování počtu jedinců, rozhoduje vzájemný poměr mezi natalitou a mortalitou a migrace
-natalita (množivost, porodnost)- počet nových jedinců za určitou dobu
-je přímo závislá na rychlosti metabolismu a nepřímo závislá na jejich velikosti
-fyziologická množivost (maximální)- teoretická maximální produkce potomků za ideálních podmínek
-skutečná množivost (ekologická, realizovaná) - dána skutečnými podmínkami prostředí (je proměnlivá)
-mortalita (úmrtnost)- počet uhynulých jedinců za určitou dobu
-minimální mortalita- teoretická, za ideálních podmínek (je konstantní)
-ekologická mortalita- realizovaná, dána skutečnými podmínkami, je vždy vyšší než minimální úmrtnost
-stěhování - ovlivňuje růst populace
-migrace- přesuny se zpětným návratem
-klimatické- tažní ptáci
-rozmnožovací- anadromní migrace lososů k prameništím řek, katadromní migrace úhořů
-za potravou- přesuny kopytníků v afrických savanách nebo v polární tundře, tahy sleďů a tresek
do úživných teplých mořských proudů
-vertikální- sestup kamzíků do nižších poloh za potravou při vysokém stavu sněhu
 -emigrace- vystěhování,
-imigrace- přistěhování
-růstové křivky- vyjadřují způsob růstu populace
- sigmoidní křivka (růst uzavřený)- tvar S, velikost populace regulována vnějšími faktory
-maximální hustota populace kolísá kolem hodnoty únosné kapacity prostředí (kopytníci)

-exponenciální křivka (růst otevřený)- tvar J, chybí přirozený nepřítel (hmyz s 1 generací v roce)

- GRADACE- přemnožení
-množství jedinců spotřebuje potravní zdroje, rozvoj dravců a šelem
-kulminace- gradační vrchol
-progrese- prudký ničím nerušený nárůst s novým gradačním vrcholem
- na kolísání početnosti mají vliv klimatické podmínky, vzájemné vztahy kořisti a
dravce, cizopasníci, nemoci, zásahy člověka, vnitřní činitele fyziologické a genetické
-populace kořisti i predátora kolísají kolem středních hodnot
-kořist je vždy početnější než dravec
-vzrůst populace dravce se časově zpožďuje za růstem populace kořisti

-věková struktura populace

- pohlavně nedospělá mláďata
- jedinci schopní rozmnožování (reproduktivní)
- jedinci staří, neschopní rozmnožování (postproduktivní)

VZTAHY MEZI POPULACEMI

1. NEUTRÁLNÍ- neutralismus- populace na sobě zcela nezávislé, neovlivňují se

2. POZITIVNÍ -mutualismus, symbióza- nezbytné a trvalé vzájemně prospěšné soužití
(rostliny a jejich opylovači)
- mykorrhiza - podhoubí houby oplétá kořeny rostlin
- lichenismus- symbióza houby a řasy, které spolu tvoří stélku lišejníku
- soužití hlízkovitých bakterií s kořeny bobovitých rostlin
-protokooperace- vzájemně prospěšné nezávazné sdružování, které může být kdykoli přerušeno
- umožňuje např. lepší ochranu před nebezpečím (společné hnízdění ptáků, skupiny pštrosů a zeber)

3. EPIFYTISMUS- komenzalismus- soužití pro jeden druh nezbytné, druhý není poškozen (epifytní rostliny využívají oporu stromů,
hyeny dojídají po lvech)
4. NEGATIVNÍ -konkurence, kompetice- vzájemné soupeření o životní potřeby mezi organismy s podobnými nikami
(káně a poštolka soupeří o drobné hlodavce, rak říční a rak bahenní)
 - mezidruhová - mezi populacemi více druhů
- vnitrodruhová - redukuje hustotu jedinců v populaci, eliminováni nejslabší jedinci
- predace- vztah mezi dravcem (predátorem) a jeho kořistí
- predátor bývá větší a početně slabší než kořist, kterou okamžitě zabíjí, rovnováha v přírodě
- allelopatie, antibióza, amenzalismus- jeden druh organismu (inhibitor) poškozuje svými chemickými látkami
(bakteriální toxiny, antibiotika, silice, terpeny, fenoly, alkaloidy,…) jiný druh organismu
- do prostředí se dostávají -výměšky kořenů do půdního roztoku
- výluhy nadzemních částí rostlin
- aromatické prchavé látky ovlivňují okolní rostliny přímo nebo se dostávají s deštěm do půdy
- allelopatická inhibice způsobuje -zpomalení až zastavení klíčení semen jiných druhů
- znemožnění vývoje nebo růstu již vyklíčených rostlin
- akát, pelyněk, pýr, merlík, slunečnice, šalvěj, broskvoň, platan

- parazitismus- vztah mezi hostitelem a parazitem, parazit žije na úkor hostitele, ale nezabíjí ho
- parazit je zpravidla menší, má větší rozmnožovací schopnost, složitý ontogenetický vývoj
- hemi(polo)parazitismus- u zelených rostlin, z části se vyživuje sám (fotosyntéza), bere si pouze
anorganické látky (světlík, jmelí, ochmet)
- holoparazitismus - parazité z těla hostitele získávají všechny živiny- anorganické i organické látky
- podbílek šupinatý, záraza, bakterie, plísně, sněti, houby
- u některých rostlin jsou proti parazitům vytvářeny účinné látky- fytoncidy (cibule, česnek…)

EKOLOGICKÉ PROBLÉMY
-rozvoj lidské společnosti → rozvoj výroby → poškozování ekosystémů, vrcholí v 20. století
-rozsáhlé ekologické katastrofy (havárie tankerů, požáry, havárie chem. továren a jaderných elektráren)
-devastace životního prostředí (kácení lesů, těžba nerostných surovin, skládky, hluk)
-globální ohrožení biosféry a existence člověka (nedostatek pitné vody, oteplování planety, degradace půdy, znečištění oceánů,
jaderné znečištění)
ZNEČIŠTĚNÍ OVZDUŠÍ
- emise- látky, které se dostávají do ovzduší (prach, kouř, výfukové plyny, freony)
- imise- látky v ovzduší, vznikají vzájemnými reakcemi emisí a reakcemi emisí se složkami vzduchu
- smog- směs emisí a imisí ve vzduchu, na jeho vzniku se podílí i klimatické faktory (mlha, teplotní inverze), hromadí se nad
průmyslovými aglomeracemi, poškozuje životní prostředí
- kyselý-redukční-zimní-londýnský- vzniká spalováním tuhých paliv, obsahuje hlavně popílek, saze, SO K , těžké kovy
- fotochemický-oxidační -letní -losangeleský- vzniká z výfukových plynů působením slunečního záření (UV záření), obsahuje
hlavně uhlovodíky, ozon, NOx
- teplotní inverze- studený vzduch je při zemi a teplý nad ním, nedochází k jeho promíchávání, vytváří se hlavně v údolích
- kyselý déšť- typ srážek s pH nižším než 5,6 je způsoben oxidy síry (sopečné činnosti a spalování fosilních paliv), oxidy dusíku
(automobily), jakmile se rozptýlí do atmosféry, začnou reagovat s vodou za tvorby sirných a dusíkatých kyselin, které padají
na zem ve formě deště
- ozonová díra- poškození ozónosféry působením freonů, NOx , metylchloroformu tetrachlormetanu ,plynných uhlovodíků- rozklad
O3 → na Zemi dopadá více UV záření
- freony- halogenderiváty uhlovodíků, působením UV záření se štěpí za uvolnění atomárního chloru, rozkládá molekuly O 3
CF2Cl → CF2Cl• + Cl• Cl + O3 → ClO + O2
Cl• + O3 → O2 + ClO• O + ClO → Cl + O2
ClO• + O → Cl• + O2 O + O3 → 2O2
- skleníkový efekt- vzniká působením CO2, vodní páry, CH4
- propouští krátkovlnné viditelné záření vyzařované Sluncem, ale zachycuje a
nepropouští dlouhovlnné tepelné záření vyzařované z ohřátého zemského
povrchu a tím dochází k oteplování planety

- vzduch znečišťují:
oxid siřičitý SO2- spalování uhlí s vysokým obsahem síry
- kyselé deště, má defoliační účinky- působí opad listů, hlavně jehličnanů, záněty horních cest dýchacích
oxid uhličitý CO2- spalování fosilních paliv při výrobě energie, skleníkový efekt
oxidy dusíku NOx- spalování fosilních paliv v průmyslu a ve spalovacích motorech
- kyselé deště, snižují mykorrhizu→ odumírání lesů, fotochemický smog
oxid uhelnatý CO- vznik spalováním, blokuje hemoglobin
uhlovodíky- vznik při spalování ropy, karcinogenní
olovo- ve výfukových plynech (olovnatý benzín), mutagenní, enzymatický jed
freony- z chladících zařízení, sprejů, poškozování ozonové vrstvy
pevné emise-prach, popílek, těžké kovy (Hg, Cd), mechanické znečištění (ucpávání pórů, průduchů), tvorba kondenzačních
jader pro vznik srážek, toxické
přízemní ozon- z výfukových plynů, toxický, rozklad chlorofylu, u lidí dráždí sliznice
radioaktivní znečištění- havárie jaderných reaktorů, zkoušky jaderných zbraní, používání radioizotopů v medicíně,
využívání elektrárenského popílku
- řešení: - snížení spotřeby energie, recyklace
-omezení spalování fosilních paliv, využívání alternativních energetických zdrojů - větrné a vodní elektrárny, sluneční
kolektory, bioplyn (= CH4 získaný anaerobním rozkladem biomasy), geotermální a atomová energie
- náhradní paliva- bionafta (z rostlinných olejů), etanol, H 2, CH4
- používání čisticích zařízení (odlučovače)
-omezení výfukových plynů- katalyzátory, elektromobily
-1987- Montrealský protokol o látkách poškozujících ozonovou vrstvu- nařizuje redukci výroby a používání
halogenuhlovodíků

ZNEČIŠTĚNÍ VOD
1. biologické - silážní šťávy, statková hnojiva, úniky fekálií do odpadních vod, odpady potravinářského průmyslu
- eutrofizace vod- nízké pH, vysoký obsah dusíkatých a fosforečných látek
- nadbytek živin→ přemnožení sinic a řas, voda kvete→ ve spodních vrstvách nedostatek kyslíku, rostliny
odumírají→ klesají na dno, tam hnijí a vzniká toxický amoniak a sulfan→ vody jsou bez živočichů, zapáchají a jsou
nepoužitelné
- pitná voda s více dusíkatými látkami u kojenců způsobuje přeměnu červeného krevního barviva hemoglobinu na
neúčinný methemoglobin
- horní část toku znečištěná méně, ve střední části znečištění narůstá, voda ztrácí samočisticí schopnost
2. chemické- ropné produkty, aromatické uhlovodíky (fenoly a PCB), detergenty→ tvorba pěny, nedostatek O2, odmašťování,
nadměrná eutrofizace, průmyslová hnojiva a pesticidy- splach z půdy, těžké kovy (Cd, Pb, Hg, Cu, Cr), kyanidy- z výroby,
ze skládek, z imisí, rozpouštědla a barviva
-(PCB- polychlorované bifenyly- součást nátěrových hmot, hydraulických kapalin, mazadel, kondenzátorů
-nerozpustné ve vodě, hromadí se v tukové tkáni, poškozuje nervovou soustavu, kůži, karcinogenní, snižuje imunitu
3. fyzikální- tepelné - vypouštění chladicích vod
- mechanické- kaly z průmyslu, odplavená voda
- radioaktivní
- regulace vodních toků- zkrácení vodního toku, úprava dna, vykácení břehových porostů→ snižuje se možnost vsakování a omezuje
se samočisticí schopnost, mizí vodní organismy
-řešení: -čistírny odpadních vod, snížení spotřeby vody, omezení meliorací, zamezení průsakům nežádoucích látek
-(meliorace- soubor různorodých opatření vedoucích ke zlepšení půd, které jsou přirozeně málo úrodné nebo u kterých došlo
v důsledku nevhodných zásahů či působením vnějších činitelů ke snížení jejich produkční schopnosti)
OHROŽENÍ PŮDY A LESŮ
- hnojiva- nevhodná a nadměrná aplikace→ zasolení půdy, hromadění v těle rostlin (dusičnany)
- kyselé deště- změna chemismu- ohrožení edafonu
- pesticidy, imise, únik ropy, olejů, chemikálií, těžké kovy- ze skládek odpadů
- eroze- rozrušování a odnos půdy vlivem větru a vody
- urychluje ji odstranění vegetace, nevhodné osevní postupy, zvětšování osevních ploch
- vznik pouští- desertifikace (prostorové rozšíření pouštních podnebních poměrů vlivem lidské činnosti)
- zhutnění - užíváním těžké mechanizace→ špatné provzdušnění a vsakování vody, špatná struktura, málo humusu, redukční děje,
rychlejší eroze
- zábor půdy- výstavba sídel, továren a komunikací, lomy, povrchové doly
-kácení tropických deštných lesů- jeden z nejzávažnějších ekologických problémů, hlavní důvody odlesňování: těžba dřeva, zakládání
plantáží, osad, komunikací, stavba přehrad, požáry
-řešení: - adekvátní hnojení, selektivní pesticidy, dodržování agrotechnických postupů, obnova remízků, mezí, zamezení únikům
ropných a toxických látek z provozů, skládek

ODPADY A JEJICH HORMADĚNÍ

- produkce odpadů stoupá- energetika, hutní výroba, chemický a potravinářský průmysl, zemědělství, domácnosti
- ohrožují podzemní vody, půdu, ovzduší
- řešení: - bezodpadové technologie, výroba biologických odbouratelných materiálů, třídění a recyklace, využití odpadu jako zdroje
energie, řízené skládky, kompostování živočišného a rostlinného odpadu, vitrifikace toxického a radioaktivního odpadu a
jeho bezpečné ukládání (VITRIFIKACE je jednou z nejlepších metod fixace toxických odpadů: ze vstupních surovin tepelným
zpracováním vytvoří skelná fáze (sklovitá hmota). Tato fáze váže do vlastní struktury přítomné škodliviny a snižuje nebo zcela
likviduje toxicitu zpracovávaných odpadů.
- bohaté industrializované země byly první, které začaly znečišťovat životní prostředí, a byly také první, které si uvědomily
neudržitelnost dalšího vývoje
- bohaté země dělají mnoho pro zlepšování životního prostředí, ale jsou to ony, které jej nejvíce ohrožují
- bohaté země ve snaze chránit svoje životní prostředí vyvážejí své odpady do méně rozvinutých zemí

HLUK
- zdroje- letiště, doprava, průmysl, staveniště, zábavní podniky
- nadměrný hluk poškozuje sluchové orgány, narušuje činnost nervové soustavy (soustředění, paměť, spánek), narušuje orientaci
živočichů
- řešení: -snížit hladinu hluku ve městech a obcích (odklon dopravy, zvukové bariéry), snížit hlučnost provozu (odlehčení, chrániče..)

OCHRANA PŘÍRODY

- organizace zabývající se ochranou druhů:

- Mezinárodní unie pro ochranu přírody a přírodních zdrojů (IUCN)
- Světový fond na ochranu přírody (WWF)
- Mezinárodní úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví
- Výbor světového dědictví- schvaluje zapsání výjimečných kulturních a přírodních památek
- Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO)
- Česká republika
1990- Ramsarská úmluva- úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva
1991- Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví
1992- Washingtonská úmluva (CITES)- úmluva o mezinárodním obchodě ohroženými druhy volně žijících živočichů a ros.
1994- Úmluva o biologické rozmanitosti
- Bernská úmluva- úmluva o ochraně evropské divoké flóry a fauny a přírodních stanovišť
- Bonnská úmluva- úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících zvířat
Ministerstvo životního prostředí, Česká inspekce životního prostředí
-předpisy ve Sbírce zákonů ČR:
-Zákon o životním prostředí 17/1991 Sb. -výchova má směřovat k myšlení, které udrží rozvoj a vede k odpovědnosti
-Zákon ČNR o ochraně přírody a krajiny 114/1992 Sb. -vymezuje chráněná území
OCHRANA DRUHŮ
-seznam ohrožených druhů uvádějí Červené knihy
1. kriticky ohrožené druhy- bledule jarní, tořič včelonosný, koniklec jarní, čolek velký, zmije obecná, sokol stěhovavý
2. silně ohrožené druhy- koniklec luční, kosatec trávolistý, rosnatka okrouhlolistá, škeble rybničná, skokan zelený, křepelka polní
3. ohrožené druhy
CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ
- velkoplošná
národní park - původní, člověkem málo ovlivnění území, výskyt řady vzácných druhů organismů
- činnost člověka je zde značně omezená, 3 ochranné zóny, mezinárodní význam, u nás vyhlašuje Parlament ČR
NP Krkonoše, Šumava, Podyjí, České Švýcarsko
- ve světě: Vysoké Tatry, Slovenský ráj, Nízké Tatry, Plitvická jezera v Chorvatsku, Yellowstone v USA, Galapágy,
Serengeti v Tanzánii

- chráněná krajinná oblast- území s přirozenými ekosystémy a chráněnými druhy organismů, hospodářská činnost omezena
-3 ochranné zóny, vyhlašuje vláda,
u nás 27 CHKO: Beskydy, Žďárské vrchy, Labské pískovce, Jeseníky, Český kras, Moravský kras, Bílé Karpaty,
Litovelské Pomoraví, Třeboňsko, Pálava …
- maloplošná
národní přírodní rezervacemenší území, významné ekosystémy, přísná ochrana
-Pouzdřanská step, SOOS, Lednické rybníky, Boubínský prales, Kováčovské kopce, Ralsko, Rejvíz
přírodní rezervace- přísná ochrana, oblastní význam
-Prachovské skály, Prokopské údolí, Divoká Šárka, Malý Bezděz
národní přírodní památka- přírodní útvar menší rozlohy
-Babiččino údolí, Barrandovské skály, Pravčická brána, Valašské muzeum v přírodě
přírodní památka- přírodní útvar menší rozlohy, Husova kazatelna
památný strom

Krkonoše Šumava Podyjí České Švýcarsko Vysoké Tatry Slovenský ráj Nízké Tatry Plitvická jezera Yellowstone

Galapágy Serengeti Beskydy Žďárské vrchy Labské pískovce Jeseníky Český kras Moravský kras Bílé Karpaty

Litovelské Pomoraví Třeboňsko Pálava Pouzdřanská step Soos Lednické rybníky Boubínský prales Kováčovské kopce

Ralsko Rejvíz Prachovské skály Prokopské údolí Divoká Šárka Malý Bezděz Babiččino údolí Barrandovské skály

Pravčická brána Valašské muzeum v přírodě Husova kazatelna