Ekologie - pojmy

 ekologie =věda - vzájemných vztahů mezi organismy a prostředím

 biotop = stanoviště = lokalita = habitat životní prostor - podmínky, ve kterých se daný organismus
může vyskytovat příklady: biotopem kamzíka jsou horské skály,
 areál = část planety, kde je daný druh rozšířen
 endemit = často chráněné , org. žijící na omezeném prostoru – např. želva sloní-Galapágy, varan
komodský, haterie
novozélandská, kivi jižní, macarát jeskynní, …
 kosmopolitní org. = např. potkan, moucha, plevel peťour
 synantropní org. – doprovází člověka např. při osídlování nového území, …
 reliktní org. = druh původně s větším areálem, po změně podmínek ustoupil a přežívá na malých
. plochách
 glaciální relikty – pozůstatek doby ledové – např. ostružiník moruška (Krkonoše – díky
nadmořské výšce tundra), žábronožka severská – tatranská
jezera, …
 introdukce = zavlečení org. – např. králík do Austrálie, mandelinka bramborová k nám, …
. = záměrné vysazení org. – např. pstruh americký, tolstolobik, amur, …
 reintrodukce = znovuvysazení druhu na území, na kterém dříve žil a vymizel – např. rys, bobr, …
 primární areál  druh, žijící původně na daném území (= autochtonní druh)
 sekundární areál  druh, zavlečený na dané území (= alochtonní druh)
 populace = soubor jedinců téhož druhu v daném čase na daném místě, např. populace kaprů v přehradě,
 společenstvo = (bio)cenóza = soubor více populací na určitém biotopu
plankton = společenstvo drobných organismů vznášejících se ve vodě (lze upřesnit např. podobou zooplankton, fytoplankton..)
bentos = společenstvo organismů žijící na dně stojatých nebo tekoucích vod
edafon = společenstvo organismů žijících v půdě
fytocenóza = společenstvo všech rostlin
zoocenóza = společenstvo všech živočichů (existují i pojmy mykocenóza a bakteriocenóza)
biocenóza = společenstvo všech živých organismů
ekosystém = biocenóza + biotop …… rybník, louka, tajga - volné
- s koloběhem látek a energie je schopný samostatné existence
- 4 složky – neživá složka: 1) abiotické faktory – např. vzduch, světlo, …
– živé složky: 2) primární producenti
3) konzumenti
4) dekompozitoři = destruenti
- ekosystém různě velký – louže, moře, les, …
 ekologická nika – souhrn životních podmínek, které umožňují životaschopnou existenci populace
určitého druhu.
2 složky – prostorovou a potravinovou
 prostorová nika – jejich biotop, kde žijí – např. ptáci hnízdí v korunách stromů
 potravní nika – jejich potrava
 biom – soubor podobných ekosystémů – např. tundra, step, tropický deštný prales, …
 biosféra – soubor všech ekosystémů na Zemi, obal Země s organismy
 ekologická valence – rozmezí podmínek, v nichž organismus může žít
. minimum – optimum – maximum

a) druhy s úzkou ekologickou valencí – steno - valentní = stenoekní org.

- tropic. rostliny – vysoké teploty
- bioindikátory – např. – perlorodka říční – čistá voda, vřes – kyselá půda, lišejníky – čisté
. ovzduší, pstruzi - vysokého obsahu kyslíku ve vodě

- příklad – stenotermní org.– chladnomilné org. – např. tučňák (kryofilní), …

– teplomilné org. – např. anakonda, …
b) druhy s širokou ekologickou valencí – eury -valentní = euryekní org.
- přizpůsobivé org. – např. smrk ztepilý – žije v různých podmínkách  vznik ekotypů
- žádný z faktorů nesmí vybočit z ekologic.valence = Liebigův zákon minima

1
 Abiotické podmínky života:

1) podmínky klimatické – světlo, teplo, srážky, …

2) podmínky edafické = půdní – vlhkost, pH, slanost, …
3) podmínky topografické = geografické – svah  rovina, nadmořská výška, …

A. Sluneční záření:
Pro živé organismy je důležité především viditelné světlo a z něj především červená a modrá složka,
využitelná při fotosyntéze rostlin.
1. UV záření:
  = 100 – 390 nm
- 90% záření je zachyceno ozónovou vrstvou ve stratosféře
- vlivy - positivní – např. tvorba vitamínu D z provitamínu D, …
- negativní – karcinogenní, mutagenní, baktericidní, brzdí růst vysokohorských rostlin, …
2. Viditelné světlo:
  = 390 – 760 nm
- je fotosynteticky aktivní – záleží na barvě () světla, intenzitě, době působení, na
směru osvětlení, …
a) Rostliny:
- světlo je zdrojem E potřebné k fotosyntéze
- světlo má vliv na kvetení = fotoperiodismus  fytohormony
 krátkodenní (jiřiny), dlouhodenní (pšenice), neutrální
- pohyby ovlivněné světlem – fototropismus – naklánění rostlin za světlem
– fototaxe – pohyb celé rostliny za světlem – např. řasa
– fotonastie – otevírání a zavírání květů
- světelné nároky – světlomilné - bytné r. – kaktus, kukuřice, borovice, … - více fotosyntézy
při vyšších teplotách
– stínomilné r. – kapradiny, … více fotosyntézy při nižších teplotách
b) Živočichové:
- řízení denní či noční aktivity, orientace zrakem, vliv na rozmnožování – stimulace tvorby
hormonů, stěhování = migrace, tvorba – výměna srsti, …
3. Infračervené světlo:
  = 800 – 5000 nm
- zdroj tepla

2
B. Teplo:
většina organismů vyžaduje teplotu, při které je voda v tekutém stavu (tj. nad 0 °C) a ještě nedochází
k denaturaci některých organických látek, například bílkovin (tj. přibližně do 60°C).
- zdrojem mohou být infračervené záření, okolní prostředí, exotermní reakce metabolismu, …
- teplotní optimum pro většinu organismů je v rozmezí 15 – 30 C
- vliv tepla na org.  rychlejší metabolismus  tvorba enzymů
1. Rostliny:
- teplo má vliv na klíčení semen, opad listů, zrání plodů, kvetení – jarovizace - nakvetání
- adaptace na vyšší teplotu  zvýšení transpirace – nutný dostatek vody
- adaptace na nižší teplotu  snížení obsahu vody, přeměna škrobu v tuk - semena, redukce
nadzemní části – opad listí čí celých částí rostliny
- lesy mírného pásu – teplota klesá na 100m  cca o 0,6 C
- dubo-habrový les = 400 – 500m n.m.
- bučiny = 800 – 1100m n.m., průměrná roční teplota 7 - 10C
- smrčiny = 1000 – 1500m n.m., průměrná roční teplota 1 – 4C
- kleč = 1400 – 1800m n.m., průměrná roční teplota 0 – 2C
- alpínské porosty = 1800 – m n.m., průměrná roční teplota -4 – 0C

2. Živočichové:
a) exotermní = poikilotermní ž. – studenok. – teplota jejich těla je závislá na okolním
prostředí
- nižší teplota  stav strnulosti až anabióza (metabolismus je minimální)
- všichni živočichové kromě ptáků a savců
b) endotermní = homoiotermní ž. – teplok.– teplota jejich těla nezávisí na okolním prostředí
- mohou udržet stálou tělesnou teplotu, což umožňuje jejich rozšíření i v chladných oblastech nebo aktivitu v
zimních měsících roku
- teplota je udržována na optimální úrovni
- schopnost termoregulace a výroby tepla
- i energeticky náročné (savci a ptáci mají vyšší nároky na kyslík i na množství potravy) a
vyžaduje tepelně izolační vrstvu
adaptace na nižší teplotu
- zimní spánek = hibernace – aktivní schopnost  a  tělesnou teplotu
ve stavu podchlazení – např. ježek, netopýři, sysli – každé probuzení velké ztráty E
- nepravý zimní spánek –teplota se snižuje málo– např. medvěd, jezevec
 adaptace na vyšší teplotu
- denní spánková letargie = estivace a noční aktivita – R i Ž
- výdej tepla – pocení – savci
 Allenovo pravidlo  v chladnějších oblastech mají příbuzní živočichové kratší uši, ocasy,
zobáky a jiné tělní výčnělky
- např. liška polární, liška obecná a fenek
 Bergmanovo pravidlo  v chladnějších oblastech mají příbuzní či téže druhy větší velikost a
hmotnost
 Glogerovo pravidlo  v chladnějších oblastech jsou příbuzní či téže druhy světlejší
- např. tygr sibiřský  tygr bengálský
C. Vzduch:
1. Tlak:
- ve vyšších oblastech klesá tlak, i tlak O2 – problémy s dýcháním

3
 2. Hustota:
- má malou nosnost  létající živočichové mají malou hmotnost
3. Proudění = větry:
a) Rostliny: (+)  opylení, pasivní transport – např. semena, plody
(–)  vývraty, vysoušení
b) Živočichové: (+)  ochlazování ( při přebytku tepla), plachtění – pasivní přesun
(–)  ochlazování, vysoušení, zavlečení do nepříznivých podmínek
4. Kyslík: O2
- zastoupen 21% ve vzduchu
- tvořen rostlinami – nejvíce tropickými pralesy a mořskými řasami
- nezbytný pro aerobní organismy
- spotřeba zvětráváním a dýcháním = 1,5 . 1017 g
- spotřeba spalováním fosilních paliv = 1 . 1016 g
5. Oxid uhličitý: CO2
- zastoupen 0,03% ve vzduchu
- vzniká dýcháním, spalováním fosil. paliv, rozkladem organických látek, sopečnou činností, ...
- zdrojem C pro tvorbu biomasy při fotosyntéze
 skleníkový efekt – CO2 pohlcuje teplo (infračer. zař.) a braní mu, aby uniklo do vesmíru
6. Dusík: N2
- zastoupen 78% ve vzduchu
- ze vzduchu je vázán - sinicemi – např. Nostoc, Anabeana
- nitrogenními bakteriemi – např. Azotobacter
 hlízkové bakterie – např. Rhizobium
BIOMASA = hmota organického původu . V souvislosti se získáváním energie jsou jí nejčastěji dřevo a
dřevní odpad., sláma a jiné zemědělské zbytky včetně exkrementů užitkových zvířat .
7. Vzdušná vlhkost:
a) Rostliny:
) nadměrná vlhkost  ztěžuje transpiraci
) nedostačující vlhkost (adaptace)  vznik kutikuly
b) Živočichové:
) nadměrná vlhkost  ztěžuje termoregulaci
) nedostačující vlhkost (adaptace)  vznik kutikuly, zrohovatělé pokožky, noční aktivita,
dých. org. v dutinách
8. Škodlivé látky
D. Voda:
- mořská voda zaujímá 71% zemského povrchu
- sladká voda zaujímá 2% zemského povrchu
- přechod mezi sladkou a slanou vodou se nazývá brakická voda
 Plankton = drobní organizmy žijící volně ve vodě
 Nekton = větší – statné, pohybující se organizmy – např. ryby
 Bentos = bezobratlí i obratlovci žijící u dna – platýs, škeble,...
1. Vliv vody na vodní organizmy:
a) Slanost = salinita
 slaná voda – salinita je dána chloridy, voda obsahuje cca 35‰ solí
 sladká voda – salinita je dána uhličitany a sírany, voda obsahuje cca 0,040-0,05‰ solí
- může dosahovat hodnot i přes 250‰ – např. Salt Lake (USA)
- ovlivňuje zamrzání vody
- adaptace organizmů na vyšší salinitu:
 osmoregulace
 primárně mořští živočichové – izotoničtí
 sekundárně mořští živočichové – hypotoničtí

4
  sladkovodní živočichové – hypertoničtí – regulace iontů a přebytečné vody  tvorbou
hypotonické moči nebo pomocí pulzující vakuoly (prvoci)
▪ Mořské ryby mají nižší obsah solí ve své krevní plazmě než je obsah solí v mořské vodě.
Musí tedy mít vyvinutý mechanismus, jak zabránit „vysušení“ svého těla. Voda totiž uniká z
prostoru s nižším obsahem solí (hypotonický) do prostoru s vyšším obsahem soli
(hypertonický). Mořské ryby přijímají slanou vodu a přebytečných solí se zbavují žábrami
a vylučováním silně zahuštěné moči.

▪ Sladkovodní ryby jsou adaptovány přesně naopak – jejich krev je hustší než okolní sladká
voda, proto je jejich organismus zavodněn dostatečně. Přebytečné vody
se zbavují vylučováním silně zředěné moči (s minimem solí) a zároveň aktivně přijímají soli
žaberním epitelem.


b) Hustota
- je 775 x těžší než vzduch, ale závisí také na teplotě a salinitě
- díky velké hustotě nadnáší  organizmy žijící ve vodě dosahují větších hmotností a
rozměrů – např. plejtvák obrovský, krakatice obří, ...
- má vliv na tvar těla  hydrodynamický
- největší hustota při 4C  zamrzání vody od povrchu
c) Hydrostatický tlak
- roste s hloubkou
d) Propustnost světla
- s hloubkou klesá intenzita a mění se spektrální složení světla
 EUFOTICKÁ vrstva = horní vrstva vodního sloupce, která je dobře prosvětlená a dopadá
sem největší část světelného spektra. V této části probíhá úspěšná
fotosyntéza
- v moři dosahuje tato vrstva hloubky až 200m
- ve sladkých vodách dosahuje tato vrstva hloubky pouhých pár metrů
e) Teplota vody
- má vliv na fyzikální vlastnosti vody, na obsah O2
- nevýznamné kolísání teplot – oceány, podzemní vody, vysokohorské toky a jezera
- značné výkyvy teplot – mělké sladké vody
f) pH
- kyselé deště snižují pH
 rašeliniště – pH = 3 kysele  dešťová voda – pH = 5,6  mořská voda – pH = 8,3
 vápenatá voda pH = 10 zasadité

g) Kyslík: O2
- obsah kyslíku ve vodě kolísá v závislosti na teplotě a tlaku ovzduší
- zdrojem jsou vodní rostliny a vzduch při vodní hladině
- limitující faktor ve stojatých vodách
h) Oxid uhličitý: CO2
- ve vodě je větší koncentrace CO2 než ve vzduchu, která směrem do hloubky vzrůstá
i) Sirovodík: H2S
- vzniká rozkladem organických látek anaerobními organizmy
- zvláštní skupina vod:
j) Podzemní vody:
- nedostatek světla  chybí zde rostliny, nízká konstantní teplota, ...
- živočichové zde žijící (např. macarát jeskyní) – mají redukovaný zrak a zvláštní zbarvení,
oproti tomu mají zdokonalený čich a hmat
k) Vody periodické:

5
 - vysychají ...
l) Rašeliniště:
- obsahují málo solí, hodně huminových látek, pH = 3 – 5
- rostliny – rosnatka okrouhlolistá, suchopýr, ...
) slatiny = rašeliniště zásobeny podzemní vodou
) vrchoviště = rašeliniště zásobeny srážkovou vodou
2. Vliv vody na suchozemské organizmy:
- limitující faktor
a) Rostliny:
- vodu přijímají kořeny, rády nemají zmrzlou, solenou či jílovitou půdu
 hydrofyty = bez kutikuly, vodní rostliny – např. okřehek, řasy, ...
 hygrofyty = vlhkomilné rostliny – např. blatouch, ...
 mezofyty = rostliny se středními nároky na vodu
 xerofyty = rostliny s nízkými nároky na vodu, kutikula
 sukulenty – např.
 halofyty = rostliny žijící na slaných půdách
- adaptace rostlin na snížené množství vody  dlouhé kořeny, chlupy = trichomy, silná
kutikula, zásobní orgány, CAM rostliny mají průduchy otevřené v noci – příjem CO2
( tvorba malátu  Calvinův cyklus) z důvodu nižší teploty  málo odpařující se vody
b) Živočichové:
- voda = pití, součást potravy .metabolismus  CO2, H2O
- živočichové s nízkou spotřebou – např. moli, potemníci, ...
- živočichové závislí rozmnožováním na H2O – obojživelníci + některý hmyz
E. Půda:
= pedosféra
- vzniká zvětráváním hornin a činností organismů
- zvětralá matečná hornina + humus + edafon = organismy adaptované na život v půdě – např. sinice,
řasy, bakterie, houby, prvoci, ploštěnky, žížaly, hmyz, krtek, …
- funkce pro organismy:
- zdroj vody a minerálních látek, upevnění rostlin na stanovištích, úkryt pro živočichy
1. Fyzikální vliv na organizmy, fyzikální vlastnosti:
a) pórovitost – velikost částic – jílovité půdy – hodně vody, málo kyslíku
b) sorpční schopnost – schopnost částic půdy navázat na jejich povrch vodu
– zvyšuje obsah humusu
c) půdní vlhkost – nadbytek vody negativně ovlivňuje obsah kyslíku
d) půdní vzduch – nedostatek v jílových půdách, velký v lesní hrabance
. . – méně kyslíku, více oxidu uhličitého než atmosférický vzduch

– obsahuje sirovodík, čpavek

e) teplota – největší výkyvy v povrchových vrstvách do 50cm
– směrem do hloubky se teplota stabilizuje, největší výkyvy: pouště
– hloubka promrznutí půdy záleží na sněhové pokrývce a vegetačním pokryvu
f) světlo – proniká nepatrně několik cm
2. Chemický vliv půdy na organismy, chemické vlastnosti, pH:
- organismy se dělí:
a) podle celkové zásoby živin v půdě:
 oligotrofní – org. žijící na půdách chudých na živiny – např. vřes, ...
 mezotrofní – org. žijící na půdách obs. středně živin – např. trávy, ...
 eutrofní – org. žijící na půdách bohatých na živiny
b) podle pH:
 acidofilní – org. žijící na kyselých půdách – např. azalka, vřes, rododendron, ...

6
  neutrofilní – většina rostlin
 alkalofilní – org. žijící na vápenitých půdách – např. koniklec, ze živočichů – plži, ...
c) podle specifických nároků na určitou živinu:
 halofilní – nároky na vysoký obsah solí v půdě – např. lebeda
 kalcifilní – nároky na vysoký obsah vápníku – např. koniklec
 kalcifóbní – např. azalka, vřes, rododendron
 nitrofilní – nároky na vysoký obsah dusíku – např. kopřiva
 nitrofóbní – např. masožravé rostliny – rosnatka
Biotické podmínky života:
A. Populace:
- v rámci populační existence
- vnitrodruhové vztahy – konkurence
- sociální vztahy – např. matka + mládě
- hierarchické vztahy – např. vůdce smečky
- znaky populací:
1. Hustota = denzita:
- počet jedinců na jednotku plochy či objemu
 biomasa = hmotnost na jednotku plochy či objemu
- 50smrků na hektar
- 100kg kaprů na hektar vodní plochy či na 100m3 vody
 maximální hustota – vyplývá z nosné kapacity prostředí, což je prostor, potrava, světlo, atd.
 minimální hustota – dána nejmenším počtem potřebným k rozmnožování, lovu či obraně
- kolísání hustoty závisí na:
a) rozmnožování
b) vnějších podmínkách – potrava, nepřátelé, počasí, nemoci, atd.
oscilace – krátkodobé kolísání během roku
fluktuace – dlouhodobé kolísání během několika let
- přemnožení = gradace (bekyně mniška jednou krát za 7let ve smrkovém lesu, jednou-
krát za 4roky v borovém lese)
2. Růst populace ovlivňuje:
a) množivost = natalita – počet nově narozených jedinců za určité období vztažený na počet
. členů populace
- vychází z vlastností druhu
- ovlivněn podmínkami prostředí
 ekologická natalita = skutečná – menší než max. = fyziologická nat.= biotický potenciál
b) úmrtnost = mortalita – počet uhynulých jedinců za urč. obd. vztažený na počet členů populaci
 ekologická = skutečná mortalita – závisí na fyziologické mortalitě, na nedostatku potravy,
na přítomnosti parazitů, dravců či nepřízni počasí
- druhy s vysokou natalitou mají vysokou mortalitu
c) stěhování = migralita
 migrace = pravidelné stěhování se zpětným návratem – tahy ptáků
 emigrace = vystěhování
 imigrace = přistěhování
- typy růstu:
a) exponenciální – po zavlečení např. králíka do Austrálie
b) sigmoidní – nejčastější typ růstu, který se časem brzdí, až je docíleno rovnováhy, hustota dál
neroste – je omezena nosnou kapacitou prostředí
3. Struktura populace:
a) věková ● rozvíjející se populace – převaha mladých jedinců
● stagnující populace – převaha dospělých jedinců
● vymírající populace – převaha starých jedinců
7
 b) hmotnostní – např. u hlodavců, kde nelze určit stáří
c) sexuální – poměr mezi samci a samicemi
d) sociální – sociální vztahy mezi jedinci v populaci – např. jeden dominantní samec v tlupě,
ostatní podřízeni
4. Rozmístění jedinců v populaci = rozptyl = disperze:
a) náhodné – nejméně rozšířené
b) pravidelné – je výsledkem vnitrodruhové konkurence – např. stromy potřebují určitý prostor
c) shlukovité – časté – živočichové žijící ve stádech či hejnech, rostliny rozmnožující se
vegetativně – např. pomocí oddenků

B. Společenstvo = biocenóza
- živá část ekosystému – soubor všech populací rostlin, živočichů, hub a mikroorganismů žijících na
určitém biotopu
- ráz společenstva určuje dominantní populace, zpravidla rostliny žijící na daném biotopu určují typ
zoocenózy
- rozvrstvení = stratifikace společenstva:
1. V prostoru:
a) svislé = vertikální
- vytváření pater, jejichž základem jsou rostliny – na nich jsou závislí živočichové
- např. les - patro kořenové – kořeny a oddenky rostlin – bakterie, houby, drobní členovci,
kroužkovci, hlísti, hmyzožravci
- patro mechové – mechy a lišejníky
- patro bylinné – asi do 1m – traviny, kapradiny, hlodavci, měkkýši
- patro keřové – od 1m do 3m – drobní ptáci, hmyz
- patro stromové – nad 3m – hmyz, ptáci, veverky
b) vodorovné = horizontální
- střed lesa x okraj lesa, volné moře x pobřeží
 přechodné společenstvo = ekoton – rozhraní mezi 2 biocenózami – druhově velmi bohaté
společenstvo
2. V čase:
- změny během sezóny, roku
- např. listnatý les – jaro – jarní aspekt bylin – světlomilné rostliny - např. sasanka, plicník
.– léto – letní aspekt bylin – stínomilné rostliny

- vztahy ve společenstvu:
I. Vnitrodruhové – viz. u populace
II. Mezidruhové:
1. Neutrální:
- populace se navzájem neovlivňují, jejich niky jsou naprosto rozdílné
2. Pozitivní:
a) protokooperace – vzájemně prospěšné – nezávázné sdružování, které může být kdykoli
přerušeno – umožňuje např. lepší ochranu před nebezpečím – např. pštros (zrak) + zebra
(čich)
b) komenzálizmus – soužití pro jeden druh prospěšné, druhý druh není poškozen
– např. liány
 epifyt – využívají stromy jako podporu, např. bromélie, orchidej
= je organismus, který roste na žijící rostlině, ale vyživuje se samostatně
c) symbióza = mutualizmus – soužití jedinců prospěšné pro oba – např. přežvýkavci +
bachořovci; mykorhiza
3. Negativní:
- jeden druh poškozen druhý
a) amenzálizmus = allelopatie = antibióza

8
 - jeden druh (inhibitor) omezuje jiný druh (amenzál) svými metabolity (chemickými látkami)
- např. akát - do půdy vypouští látky, které brání růstu jiných rostlin; houba(produkuje anti-
biotika) a bakterie; česnek-působí baktericidně (produkuje fytoncidy), ….
b) konkurence = kompetice
- druhy mají podobné niky – soupeří o světlo, prostor, potravu, úkryt, …
- např. káně  poštolka – soupeří o hlodavce
- např. obaleč dubový  chroust obecný – soupeří o listy dubu
c) predace
= vztah mezi predátorem a kořistí
- predátor je obvykle v menším počtu ale větší, většinou pojídá více druhů kořisti, kterou
okamžitě zabíjí
- hustota populace predátora a kořisti jsou na sobě závislé
- vyhubení predátora znamená přemnožení kořisti
- v průběhu evoluce u predátora – adaptace na lov – drápy, zuby, zobák, mrštnost, ...
u kořisti – ochranná adaptace – mimikry, ostny, velká plodnost,…
d) parazitizmus
= vztah mezi hostitelem a parazitem
- parazit je menší, početnější, rychle se množící, nezabíjí většinou hned hostitele, poškozuje
zdraví hostitele, popřípadě ho časem zabije
- parazit – často specializován na určitého hostitele
– často má složitý ontogenetický vývoj – hostitel, mezihostitel, ...
 ektoparazité – parazitují n povrchu hostitele – např. blecha
 endoparazité – parazitují uvnitř hostitele, např. tasemnice
- zavlečení parazité do nového prostředí – ekologická nerovnováha, např. zavlečení mšice
(vlnatka krvavá) z Ameriky do Evropy
Ekosystém:
Ekosystém = biocenóza + biotop
1. Primární producenti – autotrofní org. – vytvářejí díky slunečnímu záření organickou hmotu
2. Konzumenti – živočichové živící se organickou hmotou, ale také ji přetvářejí na organickou hmotu
svých těl = sekundární producenti
- podle stupně : 1. řádu – býložravci – zajíc, kopytníci
2. řádu – masožravci + všežravci – malé šelmy
3. řádu – další masožravci – velké šelmy
3. Dekompozitoři = reducenti = destruenti – rozklad organ. látek na látky minerální
.– např. houby a další mikroorganismy (bakterie)

 humifikace – tvorba humusu

 mineralizace – organické látky na látky minerální (bakterie)
Potravní řetězce
- řada organismů je na sobě přímo závislá výživou – troficky
1. Pastevně kořistnický řetězec – rostliny, býložravci, řada masožravců

9
2. Dekompoziční řetězec = rozkladný = detritový
- umožňují koloběh látek v přírodě
- odumřelé organismy  saprofytní hmyz  houby  řada bakterií
- velikost těla se snižuje, počet roste
Saporfyt = organismus, který k svému životu využívá rozkládajících se částí jiného organismu nebo
jeho výměšků, aniž mu způsobuje poškození srov. komensál, parazit. V lidském organismu jsou saprofyty
např. kvasinky
3. Parazitický řetězec
- savec  hmyz (parazit)  bakterie bakteriofág

- konečným článkem řady potravních řetězců je člověk

Tok energie:
- nebezpečí hromadění škodl. látek v řetězci i ve člověku

- Potravní pyramida:
- jednosměrný tok látek

Produktivita ekosystému:
- množství organické hmoty vyprodukované na určité ploše za časovou jednotku
- nejvyšší – prales, korálové útesy
- z umělých ekosystémů – zahrada – ale musí být dodána energie člověkem
- střední – louky, pole, lesy, rybníky
- nejnižší – hluboké oceány, polární oblasti
- rozdělení ekosystémů:
1. Přírodní:
- druhově bohaté, jsou stabilní (rovnováha)
- schopné autoregulace – částečné porušení ekosystému  rovnováha může být obnovena
10
2. Umělé:
- málopočetné (druhově), mezi umělé patří i monokultury (smrkové)
- nestabilní; snadno narušitelné – přemnožení škůdců  neschopnost autoregulace
- velké množství dodatkové energie – orba, zavlažování, pesticidy, ...
Vývoj ekosystémů = sukcese:
I. fáze – zmlazení ekosystému – po zhroucení předchozího ekosystému např. výbuchem sopky,
požárem,...
– ekologické nahrazování – změnili se podmínky
– na začátku počet druhů malý – jednoduché vztahy
II. fáze – vyzrávání ekosystému – období stabilizace
– druhově bohatší – složitější vztahy
III.fáze – vrcholné stádium – ustálené společenstvo = klimax – uplatňuje se autoregulace – druhově
:velmi bohaté – složité mezidruhové vztahy

– dominují specializované druhy

1. Primární sukcese – osídlování po úplném zničení ekosystému

2. Sekundární sukcese – po požáru, kácení lesa
– rychlejší
BIOM = soubor podobných ekosystémů
1. Vegetační pásma – v horizontálním směru
a) tropické deštné pralesy
- rovník – vyrovnané klima, vyšší vzdušná vlhkost, rovnoměrné srážky a teplota
- druhově bohaté R– dřeviny, epifyty, liány, ...
. Ž – opice, kolibříci, hmyz, ...
b) savany
- jen na jižní polokouli, střídání chladných a teplých období, rozdíly i během dne a noci, období
sucha a dešťů
- R = trávy, dřeviny ojedinělé (baobab), ...
- Ž = kopytníci, šelmy, ...
c) tropické pouště a polopouště
- velké teplotní rozdíly (i o 40°C)
 aridní oblasti = 11 měsíců bez srážek
- R = rostliny – efeméry (žijí jen několik týdnů), sukulenty, ...
- Ž = plazi, hmyz, ...
d) tvrdolisté lesy
- Kalifornie a středozemí, teplá, suchá léta, srážky v zimním období
- R = pinie, blahovičníky, cedry, vavřín, korkový dub, ...
- Ž = kozy, ovce, ...
e) opadavé lesy
- listnaté lesy s keřovitým patrem
f) stepi – EU X AM – prerie
- teplotní rozdíly mezi zimou a létem
- R = suchomilné trávy, ...
- Ž = hlodavci, bizoni, koně, ...
g) boreální lesy = tajga
- na S polokouli, velké teplotní rozdíly mezi létem a zimou
- R = jehličnany, ...
- Ž = medvědi; los, ...
h) tundra

11
 - na S polokouli, zima 9 – 11 měsíců
- R = zakrslé dřeviny – vrba, bříza; trávy, mechy, lišejníky, ...
- Ž = sob,liška polární, medvěd, ...
2. Vegetační stupně – vertikální směr
- klesá teplota a stoupá množství srážek
a) nížinný = planární – lužní lesy
b) pahorkatiny = kolinní – doubravy
c) podhorský = submontánní – bučiny
d) horský = montánní – smrčiny
e) klečový = subalpinský – nad 1500 m
f) alpinský
Člověk a prostředí = antropoekologie:
- historický vývoj – vztah mezi člověkem a prostředím
- počátky – člověk žil v souladu s přírodou
– 1.vliv v souvislosti se zemědělstvím – odlesňování + vznik měst a 1.výrob
- od 18.století – průmyslová revoluce (začíná devastace)
- devastace vrcholí ve 20. a 21. století
- vrcholí v globální ohrožení základních podmínek existence člověka i přírody
- základní faktory :
- prudký růst populace – od 17. stol – umožnil to rozvoj zemědělství – dostatek .potravy; zvýšila se
hygiena a lékařská péče, ...
- na počátku letopočtu bylo asi 200 mil. lidí
- 1650 – 500 mil. lidí
- 1950 – 2,4 mld. lidí
- 2000 – 6 mld. lidí
- nárůst je nerovnoměrný –  hlavně v Asii
- nároky na potravu, spotřební předměty, obydlí, dopravu;
- růst intelektuálních schopností
- globální problémy – znečištěný vzduch, nedostatek pitné vody, kontaminace půdy, surovinová a
energetická krize, kácení pralesů, ekologické katastrofy – požáry naftových polí, lesní požáry,
havárie tankerů a ropných vrtů, havárie chemických továren (Indie – Hg; Itálie – dioxiny), havárie
atomových elektráren – Černobyl
1. Znečišťování ovzduší:
 emise = látky, které se dostávají do ovzduší (prach,saze,kapal. a plynné-SO2 ,NOX ) - součásti
emisí reagují navzájem a se složkami vzduchu, působením slunečního záření a el. výboje =
=  imise – působí zpětně na ekosystémy, koncentrace je stálá a nižší než koncentrace emisí. Imise se
drží při zemském povrchu
 smog = směs (s,l,g) částic ve vzduchu
- v průmyslových aglomeracích – zhoršení za teplotní inverze – nedochází k promíchání
vzduchu – v údolních oblastech – smog při zemi
) kyselý = redukční smog (Londýnský typ)
- vzniká spalováním uhlí a fosilních paliv SO2
) fotochemický smog = oxidační (typ Los Angeles)
- vzniká činností aut, oxidy dusíku, uhlovodíky a ozón
) kombinovaný
- Praha, Plzeň
- rozdělení emisí:
a) emise plynné
- vznikají v ovzduší činností elektráren, tepláren,kotelny, metalurgie i domácích topenišť

12
  SO2
- spalováním fosilních paliv ( hlavně hnědé uhlí)
- toxický; poškozuje sliznici dých. soust., snižuje imunitu, u rostlin – rozklad chlorofylu –
odumírání lesů (hlavně jehličnany – jehlice vystaveny delšímu působení – kyselé deště)
- přípustná 24 hodinová koncentrace = 150 µg na m3
 oxidy dusíku
- spalování fosilních paliv + výfukové plyny
- koncentrace = 100 µm na m3
- vzniká z něj fotochemický smog a kyselé deště
- toxický a spolupůsobí na ubývání ozonosféry
 CO2
- vzniká hořením, dýcháním
- skleníkový efekt – brání úniku tepla  oteplování
 CO
- vzniká nedokonalým spalováním; je toxický – blokuje hemoglobin
- součást výfukových plynů
 uhlovodíky
- výfukové plyny; karcinogenní (benzpyren)
 olovo = Pb
- antidetonační látka – dnes už je nahrazováno → bezolovnatý benzín
- je mutagenní, poškozuje NS a rozmnožovací soustavu
 freony
- dříve ze sprejů, z chladírenských zařízení, z chemické výroby – poškozují ozonosféru 
 zvyšuje se UV záření; jsou toxické
 přízemní ozón
- je škodlivý, vzniká za slunných dnů + automobilová doprava
NO2  slunce  NO + 1/2O2
 reaguje s O2 – vzniká ozón O3
+ další plynné látky z hnojiv, velkochovů, průmyslu → F, Cl, CH4, sulfan, merkaptan (přidává se
do plynu), formaldehyd (z nábytku → dřevotřísky) HCHO, ...
b) pevné emise
- saze – vznikají spalováním za nedostatku kyslíku
- při těžbě a úpravě surovin
– uhlí, kámen, cementárny, vápenky - vzniká prach - ten způsobuje
mechanické znečištění, je toxický – obsahuje Pb, Cd → spal. uhlí (karcinogenní) - poškozuje
játra, ledviny, ...
 rtuť = Hg
- dříve se s ní mořilo obilí, dnes vzniká spalováním uhlí → působí na NS, krev, embryo

-působí jako kondenzační jádra pro vznik srážek → nebezpečí prudkých lijáků
c) radioaktivní znečištění
- přirozené – kosmické záření, radioizotopy v horninách – radon
- lidskou činností – zkoušky jaderných zbraní – Cs, Sr, I, Co
- havárie reaktoru – Černobyl – 1986 – starý reaktor –izotopy Cs, I
- normální provoz atom. elektrárny není škodlivý
- elektrárenský popílek – vznik koncentrací velké množství spáleného uhlí
- jak zlepšit živ. prostředí – omezení spotřeby energie, hledání nových alternativních zdrojů energie,
snížení spalování fosilních paliv, odlučovače v elektrárnách, ...
2. Znečištění půdy:
- likvidace edafonu  půda má málo humusu a snižuje se její kvalita

13
 a) hnojiva
- přehnojování
 dusičnany
- v rostlinách, které jsou pěstovány v nedostatku světla (rychlené rostliny)  mění se v těle
na nitrozaminy → jsou karcinogenní
- také přeměna hemoglobinu na methemoglobin → obs. Fe3+ (místo Fe2+)  nedokáže vázat
O2 – je nefunkční
- nedávat hlavně kojencům; z půdy také do vody
 fosforečnany a dusičnany
- splachovány do povrchové vody
způsobují eutrofizaci vod  přemnožení fytoplanktonu  odumírání
 rozvoj hnilobných procesů → klesá obsah O2 → odumírání zooplanktonu i ryb
b) pesticidy
- dříve – DDT – negativní vlivy – kumulace v organismech a poškozování živočichů výše
v potravním řetězci
- zůstávaly zbytky v půdě = rezidua
- byly nespecifické – hubily i jiné org., než které původně měly
- dnešní – selektivní, jsou biologicky odbouratelné
c) eroze
- odnos půdy vlivem větru, vody, odstranění vegetace, ...
- nevhodné agrotechnické postupy – orba po spádnici, likvidace mezí, ...
- zhutnění půdy – užíváním těžké mechaniky
- okyselování půdy – vlivem kyselých dešťů
3. Znečišťování vody:
a) biologické
- fekálie, odpady z potravního průmyslu
b) chemické
- ropa a ropné produkty
- detergenty = čistící a mycí prostředky - obsah. tenzidy – vzniká pěna, která brání difúzi
kyslíku, odmašťuje peří ptákům, působí toxicky, ...
- polychlorované bifenyly – PCB - dříve do nátěrové hmoty, mazadla a hydraulické kapaliny 
hromadí se v tukové tkáni – poškozují zdraví – karcinogenní, NS, imunitu, kůži
- do nás se dostávají jako součást živočišných tuků
- hnojiva a pesticidy z půdy, těžké kovy ze skládek odpadů, z průmyslu odpadních vod a z imisí
- fenoly – z odpadních vod při zpracování fosilních paliv
-výroba z koksu zpracování ropy; toxické, karcinogenní
c) fyzikální
- radioaktivní, těžba a úprava uranových rud
- tepelné znečištění – teplá voda do řek
- mechanické – kaly z průmyslu a odplavená půda
- voda má samočisticí schopnosti – ale nesmí být příliš látek a musí být biologicky
odbouratelné

14
15
Mezinárodní konference a úmluvy týkající se ochrany přírody
1. Člověk a biosféra (1971)- program UNESCO pro vědecký výzkum, v jeho rámci jsou vyhlašovány
biosférické rezervace
2. Úmluva o mokřadech (Ramsar 1971)
3. Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy divoké fauny a flory (Washington 1973)
- omezuje dovoz a vývoz ohrožených druhů
4. Světová strategie ochrany přírody (WCS)- Ašchabat, 1978, program IUCN, prosazuje udržení
základních ekologických principů
5. Světová charta na ochranu přírody (1982) – Valné shromáždění OSN, hlavní zásady ochrany biosféry
6. Montrealský protokol (1987) – dohoda o snížení výroby a spotřeby freonů o 50% do r.1999 a halonů
( do r. 1992)
7. Mezinárodní konference OSN o životním prostředí a rozvoji ( Rio de Janeiro, 1992, 114 států),
mimo
jiné přijala „Deklaraci o životním prostředí a rozvoji“ a navrhla nové formy
spolupráce mezi státy. Z jejího podnětu byla ustanovena
Komise pro trvale udržitelný rozvoj
8. Konference OSN o populaci a rozvoji ( Káhira 1994) – navrhuje řešení problematiky populační exploze

9. Kjótský protokol k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu byl přijat na Třetí konferenci
smluvních stran v Kjótu 11.12.1997 Do 8.6.2006 protokol podepsalo 84 států Úmluvy a ratifikovalo jej
163 států ze států Dodatku I 35 (Rakousko, Belgie, Bulharsko, Kanada, Chorvatsko, Česká republika,
Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Maďarsko, Island, Itálie, Irsko, Japonsko, Lotyšsko,
Litva, Lucembursko, Monako, Holandsko, Nový Zéland, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Ruská
Federace, Španělsko, Slovensko, Slovinsko, Švédsko, Švýcarsko, Ukrajina, Velká Británie). Celkové
emise ratifikujících států jsou 61,6 %. Česká republika jej podepsala 23.11.1998 na základě Usnesení
vlády č.669 ze dne 12.10.1998 a ratifikovala jej 25.10.2001.Průmyslové země se v něm zavázaly snížit
emise skleníkových plynů o 5,2 %. v porovnání se stavem v roce 1990. Tato redukce se týká šesti plynů
za pětileté období 2008–2012 : emisí oxidu uhličitého CO2, metanu CH4, oxidu dusného N2O,
hydrogenovaných fluorovodíků (HFCs), polyfluorovodíků (PFCs) a fluoridu sírového (SF6),
vyjádřených ve formě agregovaných emisí CO2.

16
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR – organizace MŽP – zajištění péče o chráněná území ležící
mimo NP a CHKO, výzkum týkající se ochrany druhů

17