Rozum a cit

Originální název: Sense and Sensibility

Autorka: JANE AUSTENOVÁ

Překladatelka: Eva Kondrysová
Nakladatelství: LEDA spol. s. r. o.(2009)
Počet stran: 384
Žánr: Román rodinného života

JANE AUSTENOVÁ:
-Již od 15 let psala krátké prózy, básně i dramata
-Za jejího života byla díla vydávána anonymně, teprve po její smrti pod jejím jménem
Další díla: „Emma“, „Pýcha a předsudek“, „Pýcha a přemlouvání“ a další

HLAVNÍ POSTAVY:
Elinor Dashwoodová – Tichá, trpělivá, rozumná, upřímná, klidná, výtvarně nadaná (dcera paní
Dashwoodové)
Marianna Dashwoodová – citlivá, milující, věrná, tvrdohlavá, hudebně nadaná (dcera paní
Dashwoodové)

VEDLEJŠÍ POSTAVY:
Paní Dashwoodová – milá, empatická, vstřícná, citlivá (sestřenice Johna Middletona)
Margaret Dashwoodová – hodná, přátelská (nejmladší ze 3 dcer Dashwoodových)
Plukovník Brandon- tichý, rozumný, ochotný, přátelský, nebojácný (zamilovaný do Marianny)
Willoughby- vnímavý, lehkomyslný, zbabělý (opustil Mariannu kvůli bohatší ženě)
Edward Ferrars – nedokáže přesně vyjadřovat své city, hodný (zamilovaný do Elinor a částečně i do
Lucy)
Robert Ferrars – vypočítavý (bratr Edwarda)
Sir John Middleton- hodný, vstřícný, zábavný, upovídaný
Lady Middletonová – hodná, tichá, slušná (dcera paní Jenningsové)
John Dashwood – hodný, nechá sebou snadno manipulovat (nevlastní syn paní Dashwoodové)
Fanny Dashwoodová – lakomá, povrchní
Paní Jenningsová – hodná, ochotná, starostlivá
Charlotta Palmerová – veselá, upovídaná, přátelská (dcera paní Jenningsové)
Pan Palmer – tichý, uzavřený
Lucy Steelová – upovídaná, přátelská, všechno vychvaluje až do nebe (vzdálená příbuzná paní
Jenningsové)
Nancy Steelová - přátelská, neudrží tajemství

OBSAH:
V Sussexu, na rozlehlém panství se rozkládalo sídlo Norland, kde žila rodina Dashwoodových
společně s Ferrrarsovými. Norland patřil panu Henrymu Dashwoodovi, po jeho smrti však podle
dědictví padlo do rukou jeho synu Johnovi. Paní Dashwoodová, jakožto jeho nevlastní matka, která
s ním ani jeho chotí Fanny neměla příliš vřelé vztahy věděla, že se dříve nebo později bude muset s
dcerami (Elinor, Marianna, Margaret) odstěhovat pryč. Než k tomu došlo, pobývaly na Norlandu,
dokud nenašly další místo, kde se mohou ubytovat. Všechen čas strávený na Norlandu jen přispěl k
rozvíjení vztahu mezi nejstarší dcerou Elinor a bratrem její švagrové Edwardem, v němž našla
neobyčejné zalíbení. Jejich pravidelné vídání se přerušilo ve chvíli, kdy bratranec paní
Dashwoodové nabídl jí i jejím dcerám útulný zahradní domek nedaleko jeho vlastního sídla Barton,
kde žil spolu se svou chotí lady Middletonovou, synem i tchyní paní Jenningsovou. Po nastěhování
si obě rodiny ihned padly do noty a udržovaly mezi sebou harmonické vztahy. Jedna věc byla jistá,
slečny Dashwoodovi i jejich matka vyhlížely velice krásným zevnějškem, největší půvab však měla
Marianna, která svým šarmem okouzlila i plukovníka Brandona, přítele sira Johna Middletona,
ovšem později se jen pouhé zalíbení přetvořilo v lásku a dívka mu ji nedokázala opětovat. Okolí
Norlandu slečny Dashwoodovi okouzlilo natolik, že si nenechaly ujít obhlídky okolí. Při jedné z
nich si Marianna ošklivě zvrtla kotník a potkala tak mladíka Willoughbyho, mladík se snažil být
nápomocen a odnesl dívku domů, kam ji chodil den co den kontrolovat. Zpočátku ji Willoughby
chodil pouze kontrolovat, pak ale podlehl kráse mladého děvčete a oba se do sebe vášnivě
zamilovali. Jejich láska byla tak vážná, až Marianna darovala mladíkovi svou kadeř, Willoughby si
ji velmi pečlivě uschoval a nosil u sebe. Všechny růžové chvíle ovšem překazila skutečnost, kdy
musel Willoughby odjet do Londýna a to znamenalo velice dlouhé odloučení zamilovaných.
Marianna byla však pohotová a posílala Willoughbymu hned několik dopisů, na něž se jí nedostalo
odpovědi. Absenci odpovědí omluvila svou domněnkou o špatném doručení.
Willoughby sice odjel, ale kdo přijel byly slečny Steelovy, přesněji Nancy a její sestra Lucy,
příbuzné paní Jenningsové. Elinor necítila potřebu se s nimi vybavovat, dokud nezjistila, že Lucy
miluje naprosto stejného muže jako Elinor sama a je sním dokonce již 4 roky zasnoubena, čemuž
Elinor vůbec nechtěla věřit, ale později se ji Lucyino tvrzení potvrdilo. Zklamaná dívka tak upadla
do tichého trápení nad jednostrannou láskou.
Paní Jenningsová se v zimním období rozhodla odcestovat do Londýna a požádala Mariannu i
Elinor, aby ji činily společnost. Mladší Elinořina sestra tuto nabídku přijala s nadějí, že by se jí
mohlo podařit setkat se s Willoughbym, což se pár dní od příjezdu do Londýna skutečně povedlo,
nestane se ovšem to, co by Marianna chtěla. Slečna naivně očekávala, že si s Willoughbym po tak
dlouhém odloučení okamžitě padnou kolem krku, avšak rychle procitla, když spatřila muže, který se
ruku v ruce vybavoval s jakousi ženou. Po zaregistrování Marianniny přítomnosti ji zpražil
chladným pohledem. Marianna nechápající jeho chování k němu přistoupila. Willoughby ač nerad,
k ní konečně promluvil, chladně a skoro bez emocí jí vrátil kadeř z lásky darovaných vlasů i
všechny její dopisy. Jak se tak zamilovaný Willoughby najednou tak rychle zasnoubil s jinou ženou
Marianně nešlo na rozum a tentokrát nemohla jeho chování ani jinak omluvit. Pro Mariannu to byla
již poslední kapka k úplnému emočnímu zhroucení. Nyní byly obě dívky nešťastně zamilované,
polapené v milostném trojúhelníku, odkud nebylo úniku.
Zničenou Mariannu k tomu všemu ještě postihla těžká horečka, jenž málem zapříčinila dívčinu
smrt. Po zvědění této neblahé noviny Willoughby za dívkami urychleně přijel, aby jim vysvětlil
proč učinil to, co učinil. Zastihl pouze vystrašenou, obávající se Elinor, která proseděla dny u
Marianniny postele téměř beze spánku. Willoughby s naléhavostí v hlase řekl slečně, že si kvůli
svému finančnímu zabezpečení musel vzít jinou ženu a na Mariannu chtěl navždy zapomenout v
domněnkách, že ona jistě udělá totéž, opak byl však pravdou a Willoughby začal krátce po sňatku
svého rozhodnutí litovat. Takhle chtěl Willoughby konečně očistit své jméno před Dashwoodovými,
věděl, že své skutky už odčinit nelze, ten vychovaný, zdvořilý mladík se nadobro přeměnil v jejich
očích v nečestného darebáka, který si zaslouží po zbytek svého života litovat své sobeckosti.
Elinor tyto informace zamotaly hlavu ještě více, nevěděla na co pomýšlet dříve. Marianna se po
příjezdu své matky dostane z nejhoršího. Po úplném uzdravení ji Elinor vylíčí Willoughbyho projev
a Marianna si konečně uvědomuje, že muže, který by pro ni udělal první poslední měla celou dobu
před očima, plukovníka Brandona.
Po nějaké době se Elinor dozvídá od samotného Edwarda, že ten kdo si vzal jeho snoubenku byl
nakonec jeho bratr Robert. Edwarda to však příliš netížilo, protože Lucy přestala o Edwarda mít
zájem ve chvíli, kdy zjistila, že matka Edwarda vydědila a všechen jeho budoucí majetek přepsala
na jeho bratra, tím se Edward ač čistou náhodou vyhnul manželství postavenému na penězích,
protože Lucy šlo především o ně. Jeho city k Elinor po tomto incidentu ještě zesílily a rozhodl se ji
požádat o ruku. Elinor souhlasila a po uzavření manželství se oba usídlili na delafordské faře,
kterou Edwardovi daroval plukovník Brandon.
Ale ani Marianna nezůstane sama, po téměř dvou letech, kdy se do plukovníka zamiluje stejným
způsobem jako kdysi do Willoughbyho, přijme jeho žádost o ruku, tím se uzavírají milostné trable a
obě dívky konečně docílí lásky, jakou si snad každá žena přeje.
VLASTNÍ HODNOCENÍ:
Příběh může být pro čtenáře ze začátku trochu matoucí, ale není to nic, co by se po pár dalších
stránkách nedalo zachránit. Děj se odehrává pořád ve stejné době, žádné flashbacky ani nic
takového, sám o sobě je srozumitelný. Kniha předvádí čtenáři společnost 19. století v Anglii,
ukazuje to, jak důležitou roli hraje v životě postavení člověka ve společnosti a jak dokáže láska
zkřížit i otevřít nemálo životních cest.
Dílo se mi líbilo, protože mne obohatilo o poznání dřívější společnosti i jejích zvyků.