Museum Education (publikováno v educational role of the museum 1999)

George E. Hein

Defining Museum Education

Vzdělávací role muzea je tak stará jako moderní museum samo (early 19. Century???)
Od 2. Světové války ale teprv samostatně uznaná profese

dnes
— roste literatura zabývající se vzdelávací funkcí muzea
— rostou studijní programy, pracovní pozice, komise pro pedagogy v tomto oboru včetně
profesionálních organizací

> představuje dramatickou změnu za méně nez 50 let toho, co se edukativní role muzea
začala řešit (pracovníky, studenty, texty atd.)
— edukativní role muzea fenoménem primárně ve 20 století, spolu s rozvojem sociálních
věd, jako legitimních oborů, zřízení moderní státní školy a její odmítnutí klasického
curricula

Vyvstává otázka (Coleman 1939) která platí stále (1999)

Měli by být muzea především vzdělávací? Nebo edukativní role může být jen taková, aby
neomezovala kurátorský přístup?

Muzea jsou svou samotnou povahou edukativní instituce (Hooper-Greenhill 1991a)

— teprve později se muzejní edukace / výchova stala jednou (obvykle hlavní)
specializovanou funkcí muzea
Termín “vzdělávání” se vždy nepoužíval a v době Colemana měl pro muzejní pedagogy
negativní konotaci (znamenalo to povinný, formální, fakty vedený přenos informací) >
používal se raději termín “interpretace”

Přesto je v dnešní době edukativní role stále více specializovaná a důležitá

Early Museum Education

sbírky objektů (i těch důsledně klasifikovaných, organizovaných a prezervovaných) nejsou

nezbytně primárně edukativní — mnoho velkých soukromých sběratelů

Jakmile jsou sbírky ve veřejných museích, jsou začleněny do širikovzdělávacího projektu, i

když ne nutně efektivního

Wittlin (1949) uvádí

Vytvoření veřejného muzea — výrazem osvícenství 18. Stol, které vyvolalo nadšení pro
rovnoprávnost příležitostí ve vzdělání — v praxi ale doslo u udržování předchozích
tendencí soukromých sbírek, které snahu o rovnoprávnost uvedly vniveč

Dále shrnuje historii evropského (vč. Britů) muzejního vzdělávání — 2 reformní období
1/ od poloviny 19. St do 1 světové — silný důraz na ilustraci národní a imperiální síly a
zároveň “nástrojem zkoumání různých vědeckých problémů, do jisté míry i vzdělávání”
2/ v období meziválečném 1919–39 — emormní růst muzeí i muzejní edukace s dvojitým
důrazem na nacionílní politická témata (podpora socialismu v USSR a fašismu v Německu
a Itálii); ale také vystavování nových koncepcí umění a vědy

USA — Dluhou dobu vedoucí ve vývoji edukativní role muzea i když není jisté jak efektivní
byly

Po roce 1899 vznik dětských muzeí — primárně edukativní, velmi často spolupracovaly s
místními školami

Mnohá muzea na začátku 20. Století v USA budovala silná vzdělávací oddělení

Muzejní Edukace v 19. St prováděna nahodile a neuspokojivým způsobem

— měli malé historické pozadí a limitovanou teorii ke vzdělávání velké části populace
— i když západní edukace sahá až k platónovi, hoi polloi (hodně/lid) vzdělávání se rozvinulo
teprve v 19. století — přesto bylo náročné se do nich dostat (omezení vzhledem=chuďas atd.),
špatně vedly návštěvníky, špatně uspořádané sbírky a často vyjadřovaly názory na státní školy pro
veřejnost atd

Formální vzdělávání stále omezeno na menšinovou populaci (většina na farmách daleko od měst
atd)

Modern Museum Education

Současné muzeum (ať už zahrnuje cenné předměty; má klasické muzejní prostory a nebo
speciální výstavní prostory sloužící k ilustraci myšlenek)

Podle mezinárodní rady muzeí (ICOM)

Muzeum je non-profit, permanent institution, sloužící veřejnosti a jejímu rozvoji, která
získává, uchovává, zkoumá a sděluje za účelem studia, vzdělávání a zábavy (požitku),
materiálních důkazů lidí a jejich prostředí.
— v dřívějších definicích muzea se vzdělávání nezmiňuje

The Belmont Report (American Association of Museums 1969)

— uvedl že funkce muzea “dělat radost a líbit se” / “potěšit a líbit se” není neslučitelná s
edukací
— podle nich by měla být edukativní stránka muzea posílena

Nedávný prohlášení American Association of Museums (první, které se týkalo edukativní strany
muzeí), uvedlo: “[This report] speaks to a new definition of museums as institutions of public
service and education, a term that includes exploration, study, observation, critical thinking,
contemplation and dialogue.
— toto prohlášení v tu dobu už bylo jedním z mnoha podobných (ohledně edukace)

Zeller 1989
3 muzejní filosofie/mise
— edukativní muzeum (the educational museum) — prosazoval George Brown Goode
(1851–96), kurátor správce muzea — Smithsonian institut.
“Muzeum by mělo být institucí nápadů pro veřejné vzdělávání”

— estetické muzeum (the aesthetic museum) — Benjamin Ives Gilman (1852–1933) správce
muzea “chrám pro kontemplaci krásy”
“univerzitní galerie, v kontrastu s univerzitními muzei, nejsou vhodné pro formální vzdělávání”
— sociální muzeum (the social museum) — John Cotton Dana (1856–1929) nejprve knihovník,
později ředitel muzea, které založil v New Jersey, — možná větší vliv na muzejní
profesionály, kurátory a pedagogy; jeho studenti převzaly vedoucí role v mnoha muzeích,
v měnícím se světě po 1 světová válce

= všichni 3, ale uznaly do značné míry vzdělávací funkci muzea, ale i další cíle
Ani George Goodeova víra v edukativní filosofii muzea nebyla bezmezná — např. Nemyslel
si, že by muzea byly vhodnými místy pro vzdělávání dětí

George Brown Goode

— dodnes připomínán kvůli svým zásluhám ohledně edukativního muzea; SNažil se, aby
se část financí přesunula z přijímání přemíry hlídačů na lidi, kteří budou moci vzdělaně
mluvit s návštěvníky o vystavovaných věcech; Nechal k věcem přidat velké štítky s
velkým textem — dobrá čitelnost, pro nevzdělanější část návštěvníků — sociální zájem

Termín “nědělní návštěvník” — návštěvník z dělnické vrstvy, který mohl přijít pouze v
neděli — 1 den kdy nepracoval

I přesto, že existovalo dost lidí, kteří věřili v edukativní význam muzea, tak to byl převážně
termín, kterým se pohrdalo (a to např i v roce 1986 —Eisner and Dobbs)

Specialized educational work

Progresivní sociálně-politické hnutí a progresivní vzdělávací úsilí pozdního 19. Století, v západních
zemích
+
Studie vývoje dítěte
=
Rozvoj speciální edukativní aktivity a specializovaného personálu v muzeích 20. Století
— učení s a z objektů, důraz na bádání, diváckou zkušenost atd.

První zmínka “museum educator” je z roku 1927 (Manual for Small Museums)
Předtím tuto funkci zastávali “kurátoři” a “galerijní instruktoři”

Dnes
Vzdělávání je důležitou součástí muzeí
— je v zájmu kurátorů, designérů výstav a dalších muzejních zaměstnanců
— ve velkých muzeích udukativní pracovníci mohou zahrnovat až 50% zaměstnanců (pokud
počítáme učitele, docenty a muzejních pedagogů na částečný úvazek)

Velké spektrum, kterým se muzejní pedagogové zabývají — minimálně 7 odvětví

Prohlídkové programy, neformální galerijní vzdělávací programy, komunitní, rodinné,programy ale
I programy pro dospělé, přednášky/ lekce a další veřejné programy, partnerství s dalšími
organizacemi, školní programy, a online vzdělávací programy

> nejen klasické činnosti, ale i například pořádání komunitních festivalů, rozvíjení partnerství se
školními institucemi/mestskými organizacemi, dělání videokonferencí atd.

Pracovní sílu muzejních pedagogů a to i ve vědeckých muzeích, zastávají primárně ženy —

poukazuje na genderové rozložení naší společnosti
Educational Theory
Století ohromného nárůstu formální i neformální edukace, exploze sociálně vědeckých
výzkumů a nárůst inteligence = poskytly možnost hodnocení různých teoretických a
praktických vzdělávacích přístupů

Obecně
— Behaviorism theory — mysl pasivním příjemcem okolních vněmů, které jsou
absorbovány za pomocí asociací mezi podněty z okolí a reakcemi jedince — značně
oblíbená v meziválečném období — “drill-and-practice” (jedničky a pětky; správné
chování/ špatné chování > odměna/trest = podnět—odezva)

— Constructivism theory — teoretický základ pro přesvědčení, že děti se mohou učit i

izolovaně od kontextu reálného světa. Jde o opakováné přidávání znalostí ve známém
prostředí.

Všechna vzdělávání v sobě mají prvky těchto dvou a jejich kombinace ústí v různé druhy
vzdělávacích programů

— praktický problém “passive mind” Behaviorism theory z hlediska muzea — edukativní

muzejní programy mají krátká trvání bez opakování, probíhají v novém prostředí plném
nových podnětů = což je nepříznivé pro tradiční pedagogiku

Kombinovaný výzkum téměř jednoznačně dokázal, že proces učení vyžaduje zapojení a

že tento proces je významně ovlivňován předchozími zkušenostmi studenta, jeho kuturou
a prostředím v kterém se učí (Bransford et al. 1999)
=Učitelé a muzejní pedagogové se začínají zajímat o typ studenta (jeho předchozí
zkušenosti atd.) aby podle toho zvolili správný přístup — v minulých 50 letech (z pozice k
90. Létům) byla navržena řada schámat pro analýzu charakteristik žáka
(Typ studenta, analýza pravé a levé hemisféry, klasifikace stylů učení, vývojové fáze žáka
a vhodný způsob vzdělávání pro každou fázi…)

>je třeba vzít v potaz všechny schémata ke kvalitní analýze

Součesný zájem muzeí o přístupnost — fyzickou intelektuální a kulturní, pro všechny

návštěvníky může být vnímán jako výsledek posunu v perspektivě
— zaměření se na návštěvníka.
— zvýšený zájem o sociální roli muzeí
— zvýšenou citlivost k různým úhlům pohledu, které se v muzeu mohou nacházet (Falk
and Dierking 2000)

— stále více častá konstruktivistická představa, že učení v muzeu představuje vytváření

významu návštěvníky muzea
= významy výstav nejsou zprostředkovány pouze vystavovanými předměty a jakým
způsobem jsou prezentovány, ale také kulturními a životními zkušenostmi návštěvníků,

The Constructivist Museum

přitažlivý pro kulturní instituce
— neformální dobrovolná povaha vzdělávání
Exhibitions
Pokud je edukativní záměr muzejní výstavy — usnadnit návštěvníkovi vytváření významu
výstavy, tak to má velký dopad na povahu výstavy a to jak je koncipována a
konstruována.

Pokud chceme, aby došli návštěvníci k vlastní interpretaci výstavy — je třeba aktoritativní
kurátorský hlas ztlumit a upravit.

— muzea řešila tento problém různě —

— několika interpretacemi vystavovaných objektů
— vyzíváním návštěvníků ke sdělení jejich interpretace
— zahrnutím návštěvníkovi interpretace do výstavního prostoru
— pár muse dokonce poprosilo, aby návštěvník pojmenoval vystavované objekty
(Nashashibi 2002)
nebo
— provokativní otázky návštěvníkům (raději nežli odpovědi)
— narušením chronologické či lineární linie vystavovaných předmětů
Radikální experimenty
— zapojení několika sociálních skupin a ostatními návštěvníky např. Heineckenovým
dialogem ve tmě (Heinecke and Hollerbach 2001) — návštěvník zaveden do místnosti bez
světla edukátorem, který (nejk) mohl vidět

Redefining “learning” and “education”

Další posun kulturních institucí ke konstruktivismu lze vidět u definicí slov “learning” and
“education.”
Learning — moc přísný termín pro popis zkušenosti v muzeu (Ansbacher 2002)
Dewey (1938)— experience is educative (unless it “distorts or arrests the growth of further
experience”)

Studie o návštěvnících muzeí odsunuly Behaviorism theory do pozadí

> důležité si uvědomit, že studie zkoumají lidské chování, nikoliv mentální stránku —
všechny analýzi vyžadují interpretaci lidmi = lidé vnášejí do svých analýz kulturní
předsudky

— různé finansování školního sektoru a tím pádem přesně nastavených tabulek výuky
(curricula) znepříjemňuje fungování vztahu muzeí a škol
Obzvláště v anglii, kde nejsou téměř žádné předměty zabývající se humanitními vedami, či
uměním.

Assessing outcomes of constructivist education

Za použití konstruktivistické teorie je těžké měřit výsledky
Pokud si mají návštěvníci muzeí udělat svůj vlatní význam výstavy
— jak mají být výsledky měřeny?
— Jak rozlišit úspěšnou edukativní výstavu od neúspěšné?

Social Change and Social Responsibility

Level/způsob vzdělání společnosti ilustruje společnost
Progresivní vzdělávání — prostředkem k dosažení společenského cíle
Dewey — Democracy and Education (1916)
Vnímá vzdělávání jako biologickou nezbytnost pro všechny organismy k pokračování v
nějaké kultuře
Společnost, které stačí “status quo” (statická společnost), která si přeje pokračovat beze
změny — tradiční formi vzdělávání dostačující
—pokud chceme vytvořit progresivní společnost jsou třeba jiné formy vzdělávání —
utváření zkušenosti mladých tak, aby misto reprodukování starých návyků byli schopni
utvářet návyky lepší. > sama společnost tak dojde ke zlepšení

Deweyovi nápady (a nápady dalsích nejlepších edukátorů atd.) k progresivní muzejní

edukaci≥
1/ zpochybňování dualismů — fine x applied arts; theory x practice; kategorie návštěvníků
— tato rozlišení mnohdy vedou k hodnotový soudům, povyšování jednoho nad druhé =
nerovnost ve společnosti
2/ uznání, že cílem vzdělání je další vzdělání — nutí muzejní pedagogy k pokládání si
otázky, zda je stávsjící muzejní edukace dostačující
— řešení problémů odhaluje další problémy, bádání přináší další bádání…
3/ Univerzální aplikace teorie progresivního vzdělávání
M. Pedagogové musejí dělat více., než jen challengovat návštěvníky. Musejí
zpochybňovat své vzdělání i způsob, jakým komunikují své myšlenky.
4/ propojit vzdělání z5 se životem — škola je součástí života, ne oddělená od něj
— zdůraznit, že výstavy by se měly stát expozicemi se zkušeností reálného života a měly
by se pojit se situacemi mimo muzeum

V závěru se Dewey zmiňuje o zmatku a složitosti života a přijímá je.

Jeho pragmatická filosofie se nesnaží popisovat ideální svět, odlišný od trapné a neustále
se měnící reality
Vzdáním se jakéhokoli „pátrání po jistotě“ (Dewey 1929) je nutné přijmout nejistý, měnící
se svět, ve kterém se hledáme smysl. Odměnou je přijetí života s jeho příležitostmi k
vytváření smyslu a radování se ze složitosti bohatého prostředí, ve kterém bojujeme
(“struggle”).