Úvod do studia

archeologie
Doc. PhDr. Eduard Droberjar, Dr.
Mgr. Pavlína Kalábková, Ph.D.
 Přednášky
 1. Úvod do problematiky – předmět a objekt studia; zařazení v rámci historických věd;
specializace v archeologii; pomocné a mezní archeologické disciplíny – charakteristika;
možnosti interdisciplinární a multidisciplinární spolupráce.
 2. Definice archeologických pojmů a terminologie; typy archeologických pramenů, jejich
charakteristika, obsah a třídění.
 3. Principy periodizace a chronologie, periodizační kritéria, druhy periodizací. Typologie –
její principy, výsledky, kritika a možnosti současného využití. Srovnávací metody
v archeologii, principy analogie, možnosti využití etnografických paralel.
 4. Experimentální archeologie. Metodika datování - absolutní a relativní chronologie.
Soudobé přírodovědecké a technické metody absolutní chronologie (radiometrie,
paleomagnetismus, termoluminiscence, dendrochronologie, metoda pylových spekter…).
 5. – 8. Nástin vývoje archeologické metodologie a dějin bádání.
 9. Struktura české a moravské archeologie - druhy organizací působících v domácí
archeologii, současná úloha a hierarchie archeologických institucí, komunikace mezi
institucemi, úloha archeologických institucí – perspektiva.
 10. Užívané archeologické databázové systémy (SAS ČR, ADČ, ODAN, VAL, Megalit,
DEMuS…).
 11. – 12. Metody laboratorního zpracování archeologického materiálu. Charakteristika
organických a anorganických materiálů v archeologii. Způsoby konzervace jednotlivých
materiálů (hlína, keramika, kámen, kov, kost,dřevo, textil, kůže, sklo…).

 Semináře
 1. Druhy informačních zdrojů v archeologii a archeologické knihovny
 2. (Kalábková) Základní archeologické časopisy a literatura (1)
 3. (Kalábková) Základní archeologické časopisy a literatura (2)
 4. (Kalábková) Základní archeologické časopisy a literatura (3)
 5. Používané formy citací literatury, nálezových zpráv a pramenů
 6. Používané formy citací literatury, nálezových zpráv a pramenů -
procvičení
 7. Postupy při sestavování archeologických referátů, přednášek, studií,
článků a recenzí.
 8. Způsoby vyhledávání analogií a formy použití pramenů.
 9. Možnosti využívání dostupných archeologických databázových
systému (SAS, Archiv, Demus…)
 10. Návštěva vybraného regionálního archeologického pracoviště a jeho
konzervátorské laboratoře.
 11.– 12. (Vostorvská) Ukázka a vyzkoušení jednotlivých postupů při
laboratorním zpracování archeologického materiálu.
 Studijní literatura:
 Buchvaldek, M. a kol.: Dějiny pravěké Evropy. Praha 1985. (kapitoly
vztahující se k úvodu do studia archeologie)
 Hložek, M.: Encyklopedie moderních metod v archeologii. Praha
2008.
 Kuna, M. ed.: Archeologie pravěkých Čech /1. Praha 2007
 Malina, J.: Archeologie včera a dnes. Aneb mají archeologové více
šedé hmoty za nehty než za ušima? 1.a 2. díl. České Budějovice
1981.
 Malina, J. – Vašíček, Z.: Archeologie, historie, minulost. Praha 2006.
 Neustupný, E.: Metoda archeologie. Plzeň 2007.
 Podborský, V.: Dějiny pravěku a rané doby dějinné. Skriptum FF MU.
Brno 2006. (kapitoly vztahující se k úvodu do studia archeologie)
 Sklenář, K: Biografický slovník českých, moravských a slezských
archeologů. Praha 2005. (příručka)
Úvod do problematiky
Charakteristika oboru. Zařazení v rámci
historických věd. Specializace v
archeologii. Pomocné archeologické
disciplíny. Archeologická kultura.
Transformace. Kontext. Uzavřený
nálezový celek.
 Archeologie
 pomocná vědní disciplína prehistorie,
protohistorie a historie
 čerpá své poznatky hlavně
z archeologických pramenů
 nedílnou součástí archeologických
pramenů jsou nyní i výsledky
z enviromentálních výzkumů
 Archeologie a historie
 Při zkoumání rané
doby dějinné (tzn.
protohistorie) a
pozdějších období se
k neverbálním
pramenům postupně
připojují i prameny
písemné.
 Výsledky
archeologických
výzkumů se tak
stávají jedním z více
pramenů.
 Archeologie stojí
na pomezí mezi
společenskými a
přírodními vědami
a stává se
interdisciplinárním
oborem.
 Svět
 Anglosaské země - kulturní nebo
sociální antropologie
 Anglie - prehistory či primitive
history
 Itálie - paletnologia (Paleoetnologie)
 Německy mluvící země -
Altertumskunde – užívanější je však
Vorgeschichte-Urgeschichte
 Francie – préhistoire
Archeologie x Kulturní antropologie
 Podle W.W. Tailora (1967: A Study
of Archaeology, Corbondale,Southern
Illinois University Press.) archeologie
data sbírá, antropologie je zobecňuje
a historie je kombinuje.
 Základní pojmosloví
 Prehistorie (dějiny pravěku) je věda zabývající se
všestranným studiem vývoje pravěké společnosti
na základě archeologických pramenů.
 Protohistorie (dějiny raně historického období)
činí totéž na základě archeologických a
písemných pramenů.
 Archeologie (z řečtiny archaios – starý; logos –
nauka) se zabývá shromažďováním, hodnocením
a vytěžováním pramenů hmotné kultury.
Archeologie bývá často chápána jako pomocná
věda prehistorie, protohistorie a historie; dnes je
častěji však chápána jako autonomní vědní obor
postihující jak fázi heuristickou tak i historickou.
 Dělení archeologie
 čas – pleistocénní, pravěká (prehistorická);
protohistorická; slovanská; středověká
(medievální); novověká (postmedievální),
popř. průmyslová, recent (19.-20. století)
 prostor – egejská (středomořská), klasická
(Řecko, Řím), biblická
Dělení archeologie
 metody výzkumu –
terénní, letecká,
podvodní; podmořská
 způsobu výzkumu –
záchranná, zjišťovací,
systematická
 tématu výzkumu –
církevní; městská,
archeologie výrobních
center a exploatačních
středisek
 a jiných –
experimentální nebo
akustická; veřejná,
památková či
muzeologická;
počítačová
 Co je to archeologie?
Jestliže historie
nedává smysl,
archeologie je přímo
nesmysl. Tato bizardní
činnost ….

Bahn, P. 1995: Jak blufovat v archeologii,

Praha.
„Pomocné archeologické disciplíny“
 Společenskovědní: historie; etnografie
s etnologií; dějiny umění; numismatika či
jazykověda…
 Přírodovědní: paleoantropologie;
paleobotanika; paleontologií – resp.
paleozoologie; geologie a petrografie,
matematika, fyzika, chemie...
 Technické: architektura, metalurgie,
informatika, geodézie, kartografie…
 Přírodovědné obory
 Antropologie
 Paleogenetika
 Paleodermatoglyfika
 Přírodovědné obory
 Archeobotanika -
pylová analýza,
analýza rostliných
makrozbytků, analýza
fytolitů, analýza dřev
a uhlíků
(dendrochronologie)
 Archeozoologie -
parazitologická
analýza, osteologická
analýza, analýza
schránek měkkýšů
(malakologická
analýza)
 Přírodovědní obory
 mnohé obory jsou i zde na pomezí – plní
různé úkoly a mají různé výsledky (např.
dendrologie - dendrochronologie
 Technické obory
 obory zabývající
se statistikou,
informačními
technologiemi či
různými typy
analýz
 Technické obory
 Obory zabývajíce
různými typy
zaměření -
geodézie,
kartografie,
fotogrammetrie
 Specializace v archeologii
 specializace na
určité období
 specializace
podmíněná typem
instituce
 specializace pod
vlivem jiných oborů
 Archeologická kultura
 je uzavřený soubor památek, reprezentujících
určitou konkrétní pravěkou pospolitost v prostoru
a čase. Tato pospolitost se souborem svých
podstatných znaků se odlišuje od jiných
pospolitostí (kultur).
 Archeologickou kulturu ale nelze považovat ani za
etnickou, ani za hospodářskou či společensko-
organizační jednotku (např. kmen), i když jimi
v určitých případech skutečně může být.
 K podstatným znakům archeologické kultury patří
soubory keramiky, kamenných či kovových
artefaktů, pohřební ritus, typ sídlišť a obydlí
apod. Archeologická kultura má také své
relativně stálé hranice a vymezenou dobu trvání.
 Archeologická kultura
 Soubor charakteristických artefaktů, které jsou archeologizovanou
(mrtvou) podobou živé kultury. Ač se vyčlenění jednotlivých
archeologických kultur vždy zakládá na klasifikaci artefaktů
(zvláště pak keramiky), charakterizuje ve skutečnosti společnost
lidí, mnohdy i různých etnik, kteří sdíleli společné kulturní normy,
styl hmotné kultury, případně ideologii (kult) a obývali více méně
vymezitelný sídelní prostor v konkrétním časovém úseku.
 Definice archeologické kultury
podle Paula Bahna:
 Kultura –
archeologický
termín pro lokální
skupiny podobných
artefaktů, často
vyrobených
různými lidmi. -
Rovněž to, co roste
na talířích a šálcích
v chatrči
archeologa.
 Artefakt
 Jakýkoliv předmět záměrně
člověkem vytvořený pro
konkrétní účel
Ekofakt
 Věc vytvořená člověkem
nezáměrně jako jakýsi vedlejší
produkt jeho činnosti a
existence

Přírodní pramen
Prvky přírodního prostředí, na
které člověk nijak nepůsobil, ale
které však jeho konání mohly
ovlivňovat.
 Transformace
 Proces, v němž se ze „živé“ lidské
kultury stává archeologizací „mrtvá“
kultura, resp. obraz, jenž o této
kultuře získáváme při
archeologických výzkumech.
 Dělí se na zánikou a prostorovou.
 Archeologizace
 Označování archeologických kultur
 Podle výzdoby keramiky (např. kultura
s vypíchanou keramikou, kultura
s moravskou malovanou keramikou…)
 Podle tvaru nádob (kultura nálevkovitých
pohárů, kulovitých amfor…)
 Podle pohřebního ritu (kultura mohylová,
popelnicových polí…)
 Podle typu sídliště (kultura hradištní…)
 Podle eponymního naleziště (laténská,
halštatská, jevišovická, únětická…)
 Podle místa vzniku – třebaže i
nesprávného (karpatská, lužická)
 Podle rozšíření (potiská, středodunajská
mohylová, česko-falcká)
 Podle významného fenoménu (kultura
bojových sekeromlatů)
 Výjimečně i podle majitele pozemků, na
niž byl nalezeny významné památky této
kultury (kultura Benacci; Arnoaldi), či
místa uložení sbírky této kultury
(želeizovská)
 Smluvené názvy
 kulturně – geografická řada: skupina, typ, facie
- subkultura; kultura; skupina kultur, kulturní
okruh, kulturní komplex, komplex kultur,
technokomplex; civilizace
 vertikálně – chronologická řada: horizont, fáze
(etapa), stupeň (perioda), doba
 pro proces změny jsou užívány názvy: inovace,
adaptace, asimilace, akulturace, divergence,
konvergence
 pro šíření změn jsou užívány názvy: migrace,
invaze, difuze
 Skupina – část archeologické kultury,
jednotlivé skupiny archeologické kultury
se od sebe odlišují nepodstatnými, ale
viditelnými a rozlišitelnými jevy (např.
detaily pohřebního ritu, výzdobou
keramiky apod.). Např. uničovská a
prostějovská skupina MMK
 Kulturní okruh (komplex) – vytváří jej
několik příbuzných archeologických kultur.
Etnokomplex. Např. KLPP.
 Civilizace pak rámuje celkovou
ekonomickosociální úroveň, k níž lidstvo
v určité historické etapě dospělo (např.
civilizace doby bronzové, keltská
civilizace…)
 Stupeň (perioda) - základní vývojová,
většinou poměrně přesně časově
vymezená, jednotka.
 Fáze (etapa), popř. subfáze, vystihuje
dílčí, zpravidla méně přesně vymezené
časové jednotky v rámci stupně.
 Chronologický horizont – je časově
nejužší, vystihuje většinou jen styčný
moment.
 Proces změny
 Inovace - obnovení, zdokonalení
 Adaptace - přizpůsobení, přetvoření;
úprava, přestavba
 Asimilace - přizpůsobení, splynutí
 Akulturace - vzájemné přejímání a
splývání rozdílných kultur
 Divergence - odchýlení, odklon, rozbíhání
 Konvergence - sbíhavost, sbíhání,
sbližování
 Šíření změn
 Migrace - přemisťování, stěhování,
přecházení, změna místa pobytu
 Invaze - hromadný násilný vpád,
vniknutí
 Difuze – pohyb vyvolaný
nadbytkem…, (rovnoměrné)
rozptýlení do prostoru
 Kontext
 kde byl předmět
objeven, v jaké
nálezové situaci,
v jaké hloubce, jaké
další artefakty jej
provázely a zda jde
o uzavřený nálezový
celek
 veškeré nálezové
okolnosti artefaktů
 kontextuální
archeologie
 Uzavřený nálezový celek
 soubor všech
artefaktů a informací o
jejich uložení
(nálezovém kontextu),
které byly „pohřbeny“
v minulosti v jeden
okamžik
 nelze za něj považovat
nálezy z výplně
sídlištního objektu či
nálezy z jedné kulturní
vrstvy