ÚVOD DO STUDIA DĚJEPISU

Historie je společenská věda zkoumající dějiny člověka a lidskou civilizaci v čase a prostoru.
Dějepis je vzdělávací předmět na ZŠ a SŠ, má výchovné a vzdělávací cíle.
Dějiny sled událostí, které se staly v minulosti.

Metody práce historika

1. Heuristika – hledání a shromažďování historických pramenů
2. Kritika – hodnocení pravdivosti pramenů
3. Interpretace – výběr podstatného materiálu
4. Syntéza – shrnutí výsledků (písemně, ústně)

Historické prameny = zdroje informací o minulosti

- hmotné
- písemné (úřední, soukromé, vyprávěcí)
- tradiční
- audiovizuální/- vizuální

Účel a funkce pomocných věd historických (PVH)

=PVH je soubor vědních disciplín, který pomáhá historikovi v jeho práci
 sfragistika – zkoumá pečetě (hlavně středověké)
 numizmatika – mince, platební prostředky
 heraldika – erby, znaky
 genealogie – vývoj rodů, rodokmenů
 paleografie – věda o starých písmech
 epigrafika - písemné záznamy, znaky nebo nápisy, ale vyryté nebo vytesané
 diplomatika – zkoumá písemné prameny úřední/právní povahy
 kodikologie – zkoumá písemné prameny neúřední povahy
 metrologie – věda o způsobu měření a vážení
 chronologie - historické způsoby měření a určování času v minulosti(jak a čím)
 dějepisectví – historici
 archeologie – zkoumá hmotné prameny
 statistika – zkoumá kvantitativní změny ve společnosti

Kalendáře dle začátku letopočtu

Starořecký (776 př. n. l.) – podle konání prvních Olympijských her.
Římský (753 př. n. l.) – podle založení Říma.
Křesťanský („rok 0“) – údajné narození Ježíše Krista (pravděpodobně se narodil až od 4 roky později).
Muslimský (622 n. l.) – podle svaté cesty proroka Mohammeda z Mekky do Medíny (hidžra).
Francouzský revoluční (22. 9. 1792) – podle vyhlášení Francouzské republiky.

ČLENĚNÍ DĚJIN:
1) prostorové
A) univerzální / všeobecné / -
B) regionální –
2) věcné
3) chronologické

Periodizace dějin
tradiční: pravěk → starověk (4. tisíciletí př. n. l., vznik prvních stáních celků – 476, zánik Západořímské říše)
→ středověk (končí 1492 objevením Ameriky)→ novověk→ nejnovější dějiny
marxistická – podle sociálních vztahů mezi společenskými třídami: prvobytně pospolná společnost →
otrokářská společnost → feudalismus (feudál vs. poddaný) → kapitalismus (kapitalista vs. dělník/proletář) →
socialismus → komunismus
podle kulturních epoch: antika → románský sloh → gotika (katedrály) → renesance (Da Vinci) → baroko –
manýrismus, rokoko (závěrečná fáze baroka) → klasicismus – empír, preromantismus → romantismus →
realismus → moderna → postmoderna (současnost)

Historiografie – dějepisectví, je věda o historicích, historických školách a názorech. Není vědou pomocnou
historickou.