Louis Delluc

(11190 - 1924) sačfnal pfed prVIIII niitovou válkou Jako novln6f a autor
povldek, bhnf I dlvadelnlcb be r. V roce 1914 v něm nbudlla Chaplinova
8 Do MIiiova dUa léle m o mm. Od roku 1917 fldll spolu • Henrlm
Diamant-Bergere m časopl1 FIim, na Jobof 1tránkácb se obJevovala Jména
autord: Cocteau, Colelte, André Anloloe, Apolllnalre, Aragon. V roce
1918 salot ll Delluc prvnl lllmovou rubriku ve francouzském demlku -
Paris Midi ; rubrika mi!la nhev „Clnéma et Compagnle" a vycbbely
v ni nejen recenze, nýbrf I 11\sadněJII stali o francouzské I zabranlčnf
kluemalogralll. V lelecb 1919- 1923 fldll Delluc týdenlk Clné Clnb,
11a který polom navázala Clnéll, kam psali Gaoce, BaronceUI, Dnlacová,
L'Herbler, Epstein - vlecbny osobnosti. údobl , nanébo „francounký
lmpre1lonl1mu1".
Louis Delluc bojoval za Ulmové nmiol, které Jako Jeden z pnnfch
ve Francii rozpoznal v novém drobu pod1nné, odkazované tehdy mimo
oblast „vHné" kullury. BoJonl za to, aby fllm byl uminlm - a aby
francouzský lllm byl skutečně národnf. Byl 11 vidom velkého spole·
čemskébo pdsobeaf Ulmu, a také molnoatf Jeho vyuflU i!I zneufJU. JIJ
v roce 1920 zalofU pnul klnoklub v Pafffl a byl Jedufm z hlavnfcb
lnlclátord dalšlho rozvoJe kronika pHtel IJlmového umiiol.
Delluc Jako rellaér sauJal pevné mfsto v diJID6ch Ulmu, ale vitll
význam má Jeho teoretická činnost. By.I ducbovnlm vddcem 1kuplny
tv0rcll, které udhala rb fr•couz1ké lvorbi pnnf poloviny dvadtýcb
Jet. Delluc zemfel pfedčaaně , ale zanechal bohaté publicistické dllo:
v roce 1919 vylal 1bornlk Jeho stati z rubriky „Clnéma el Compagnle'',
o rok pozdilfl knih■ teorellckýcb staU „Pbotogéuie" , v roce 1921 práce
o Chaplinovi, pozdi!JI publikace „La Jungle du clnéma" (Filmová dfan-
gle) , ,,Les orlglnes du cluématographe" (ZdroJe klaematogr■ ful a sou-
bor Jeho scéln6f6 pod aánem „Drames du clnéma" (Filmová dramata).
Ce■ ky vyšel „Chaplin'• (1924), ,,FIimová dramata" a román „Lidé II baru"
(1925) .
z Dellucovy publlcllllcké člnno1tl safunfeme 1laf „Fotogenle" , uve-
feJnlnon roku 1919 ve 1tefn0Jmenu6m 1bornfku. FotogeaU rozum( Delluc
specificky fUmovf výraz. I dnea, po vice uel čtyftcetl letech, metl
platnost slon, llmlf Delluc odmlt6 1palfoval podstatu 111mu ve výtvarné
kr6se rotografie, v oslňuJfcf tecbn.l ce dbiiril. S toul rozhodinoslf se stavl
autor ta ké proll po1u1odo( rumu podle norem platných pro divadlo.
Pohyb, rytmus , zachycov6ol lelmfch proJevd reality - a také schopnost
vylféfet svou vlastni filmovou 1kuteěoo11 pomoci technických prostfed-
kG , v tom 1p1tfuje Delluc Ilf v roce 1919 oeumi!nlteloé charaklerlltlky
fUmu. Litost nad tlm, Jak m61o III v produkci těchto molooall vyulfv6,

21
 \

, lfod nk lo
pra meni u Ooll uca .s pfou41
dCo nl, l o nov t sdn loYacl pro
fm pro mlll6ny, umt'!nlm
moder nr dob
po,•olAn k ro•nu, ,!A r 1 0 n rn ňn
l1 Doll uc • pn ol pol o,l nň dvo
cátt ct ·
10 ptc n 6d Con lm udd OI Lou
S 11111
- boJ pro ti lpa lnó ru11co uzs
k6 I U •
101 bol 1 n rys i, ncd fre dcl nl !lim
hra a lt nl kla o mn log rnll l.

22
 Loui s Delluc I FOT OGE NIE
1919

Od chvrie, kdy se objevila ve filmu možnost krásy , uči n ilo

se všech no, aby se jť zame zilo a aby se z t ěžk)pádně la, mťsto
aby se neust ále směi'ova l o k jedno ducho sti. I ty nejle pší
z našic h filmtl jsou často velm1 ošklivé, vlnou přH lš pracn é
a stroje né péče. Kolik rát - a v tom j i stě se mnou všich ni
budou souh lasit - nejle pší z celéq o představenf v biogr afu
je „týde ník": pochodujfcť vojsko, stádo na louce, spuštěnf
křižn ík u, dav na pláži , vzlét nutí avlonů, život
opic nebo smrt
květin ; několik vteřin nám posk ytne ta k silné
dojmy, že je
poklá dáme za uměleck é. O dějovém filmu v délce osmn ácti
set metrt l, jenž násle duje, to již řťcl nelze .
Jen málo Hell poch opilo smys l fotog enie. Ostatnť anl ne-
tťmto slove m
vědí, co to je. Byl bych potěšen,.. kdyby sl pod
pi'eds tavov all jakou si tajem nou souh ru fotog rafie a geniá l-
nosti. Bohužel, veřejnost nenť tak hloup á, aby tomu věřila.
Nikd o Jl nepřesvědči, že fotog rafie mtlže m!t netuš enou ge-
niáln ost - nebot, poku d vfm, nikdo o tom nen1 přesvědčen .
V pokoutnť hantý rce kinem atogr afistt l znam ená fotog enle
prtlměrnost nebo spfše - prosí m za prom inut[ - pěkný
zadek . Za fotog enick ou se prohl ašuje slečna Ronin nová, jeli-
kož Je hezk á, za fotog enick ou se proh lašuj e slečna Hugu ette
Du!Iosová, Jeliko ž Je hezká , za fotog enick ého se prohl ašuje
pan Math ot, proto že to Je celke m vzato pěkný mlad ík. Ja k
fotogeničtí, a lze
vidět, majf o sebe posta ráno, proto že jsou
je směle vtěllt do které hoko liv fllmu. Nevadí, jestli že osvět­
len! Je nespr ávné, kame rama n hyste rický , Jes tliže režis érem
je obch odník s vťnem nebo brusič graná ttl, jestliže scén ář
napsa la domo vnice nebo akad emik - to všech no má Jenom
druhořadý význ am: všech no je zach rán ěno , jen
když před­
stavi telé jsou fotogeničtí.

•
23
 Nuže. 1<1no111u tograr1sté mni! o rotogenll své nlízory. Kaž.
ct ý mň svOJ nl\zor, n proto Je tolik fotogen l!, kolik názoru.
1 kdy1. vl l\ ťln e, Jnk Jsem se zmínil, téměl' napros ili Jedno-
myslnost polrnd Jde o fot ogen ický typ předs t avite l e, v astat-
nim panuje ten n eJ kró sně J š! zmatek. A co znamen á to
.. ostatnl"? Film - totiž celá kinem atografie, celá technika ,
nepostrad a teln á pro Jeden druh umění.
'\/!taný m úto č ištěm nev ědomcfi - a Jakou zdrcujlcl vě t­
šinu tvoMI - Je nahrazovánf kinem a tog rafie fotografií. Sbo-
hem, ťotogenlel
Přitom však fotogenle znamená právě naopak s hodu kine-
matografie a fotografie! Kinematog rafie Je totiž jedna věc
a fotografie druhá. Kdo to ví? Mnoho lidí, ale zpravidla ne
t1 od fllmu. Jednou, když jsem se snažil obhajovat Desátou
symfonii před lidmi, Jimž se nelíbila, kdosi zvolal: ,,To jsou
nádherné fotografie. To není film!" A já nevěd ě l, co odpo-
vědět na tento objevný argument.
Pravda, bylo svůdné pokra čovat v oněch pokusech s rellěf­
nostr a rembrandtismem, Jimiž nás udivil Podvod. Nadešla
doba, kdy fotografie předstihla film, a proto fllm již ne-
existoval. Je třeba stále znovu říkat, že od chvile, kdy z ačal
překvapuj[c[ vzestup francouzských fllmt1, jsou mnohem mé-
ně poutavé než v době, kdy byly tak špatné. Deset čl patnáct
vý jimek Jen zdOrazňuje tuto skutečnost. A dokonce I naše
nejkrásnější sn[mky - nejmenuji je - jsou tak prázdné
jako krásné skřlňky.
Muselo se to stát. Stalo se to. Ale necht se stane něco
jiného! Všechny zdroje fotografie a vynalézavosti těch, kdo
způsobili její převrat, ať se podříct[ - ale jak skvělá Je to
poroba a oddanosti - horečce, pronikavosti, rytmu kine-
matografie.
Jak se lidé starajl o fotogenii!
Na mou věru, přfllš se zneklidňují pomalosti jej[ho roz-
voje. Spiše by bylo na mfstě se zneklidňovat závra tnými
výstřelky, k nimž tento rozvoj vede. Každý krok vpřed se
stává tak rychle mánii, že sl nejsme jisti, zda nenl nebez-
pečnějšf než krok zpět ...
'Protisvětlo ve fotografii je už něco docela běžného. Bude
se jej zneužívat ještě vic než šerosvitu. Ale uvěřl někdo, že
krásná fotografie (filmová) je právě ta, která nevypadá
umělecky? Nechť je v kinematografii všechno přirozené!
Nechť je v kinematografii všechno přirozené! Nechť je vše-
chno prosté! Filmové plátno vyžaduje, chce, vynucuje sl
veškerou vytřlbenost myšlenky a techniky, avšak divák ne-

24
 , za jokou cen u se tohot o výs ledku dosáh lo; má
111 rt v1~clůt
Jenom s leclov at proj ev u př l jf m a t jej zcela oproštěný, čl Je-
dcí se jako zcela op roš tě ný.
r Mnoh a v ýs m ěš ky by ly za hrnut y elega ntní pohle dnice ,
z nichž se sklád lí Itals ký rtlm. Dopu s lfme se téže chyby?
Neby la by nijak menš r proto , kdyby s te Ji zah alili do c tl-
v ýs třelky
ž[!ctostlvějšfch záměril. N echť ted y tyto techn i cké
znam enaj{ nanej výš rozm ar - anebo vloh u - Jedno ho reži-
séra, a n ikoliv s n obism us všech lid{ v oboru .

•
Naše kinem a togra fie se n edove de vys trfhat malý ch chyb,
které přitom obece ns tvo tolik za rážej !. Proč tomu tak Je?
M istři přítom n é h o okam žiku - ale okam žiky míjej{ rychl e
- nezna jf obece nstvo. Netuš!, Jak prospěšně by se pro-
hloub ila jejich tvtlrčf prtlpr ava, kdyby pocho pili požad avky
dycht ivých mas. Přesto Jsem nucen věř1t, že je to nemo žné,
neboť nezná m ani jedno ho klnem atogr aflstu ,
který by do-
vedl být divák em. Kde budou hleda t onen rytmu s, onu lid-
s kost, onen vzlet, bez něhož je fotog enie odsou zena k tomu,
aby zůs tala kříženeckou a nemo houcf fotog rafii? Dobrá ,
pt'.i jdou pátra t do Jiné oblas ti představeni. A skončf u di-
vadla , p řed který m by měli vlastně prcha t.
Film je divadelnější než divad lo v tom, že prom louvá
k celém u světu. Jeho obece nstvo se sklád á z masy , ze všech
mas. K řfsf pro nás ono jedno mysln é obece nstvo , zanik lé
od dob řeckého divad la, kdy celá země , shromážděná na
s tupnfch amfit eátru pro třicet tisíc osob, naslo uchal a dra-
ma tu. Vznik u mistr ovský ch děl nijak nebrá nllo, že antic -
k ých pře dsta ven[ se úča stnili v drtivé většině rolníc i, rybál'I
a vojác i. Žádn é divad lo násle duJ[c fch clvlll zacf se nevy-
rovna lo Alsch ylovl , Sofok lovl nebo Eurtp ldovl, Jenom Sha-
kes peare se jim přibližuje.
Naše kinem atogr afie se naop ak raději obejd e bez mistr ov-
s kých d ě l. Je jí představitelé věd! toho dost málo o řecké
tragé dii, a stejně by z nf čerpali Jenom dalšf omyl y. Dva
nebo t ři z n ich neváh ají občas vyslo vit Shak espea rovo Jmé-
n o. Ale . nom málo který režisé r um[ číst.
Rád bych věděl , zda by se I při své neku lturn osti nenaučili
mnoh ém u styke m ·s primi tivy. Středověké uměnf bylo ve
velké m s tyku s lid em. Myst éria, sochy , zdobn á rouch a jsou
toho dok lady. M a Hřstvf Je J eště úchva tnější. Meto da tehde J-
šfho s tylu a synté zy Je přfbuzná s onou obnaž enost í linie,

25
ktorou bychom sl próll vid ě l ča s t ě ji v kinematog ra fických
dllech. Abel Gonce ml\ pravdu, kd yž se vych loubá DOrerern
ovsnk génius nenl dobrým vzorem pro ty, kdo vid ! Jeno~
hrubou hmotu a nikoliv plamen. Ne při vo l á vejme génia. Až
pflJde, bude zde - tof vše. Požaduji Jenom od n ě k terých
našich režlsérll, aby svou prlmltlvnl metodu nahradili meto-
dou prlmltlvO...
■

Filmové uměn[ má kouzlo, čarovnost, nadpřiro ze nost zatím

pouze ve své látce, ve svých nástrojlch, ve svém mnoho-
stranném mechanismu, nikoliv ve svých zám ěrech. Chová
zřejmě nenávist vl1čl neznámému a nepravděpodobnému. Je-
nom tam by však bylo možno poznat a uchopit to, co prosto-
duše nazýváme neskutečným, Jako by sen nebyl p rávě tak
skutečný Jako skutečnost. Jenomže kinematografie - úhrn
zázračného - se stfožl toho, aby pomýšlela na zázra čnos t.
Lze však nebrat na vědomi, že zásluha o ty nejvě tší úspě­
chy kinematografie přfslušf blahodárnému paradoxu, Jenž
zachycuje život v letu a zaznamenává přitom dost odstrnO,
aby dosAhl psychologie a stylu? Od té doby, kdy Pařížané
zhlédli významné americké filmy s krkolomnou akrobacU,
Jsou méně shovfvav[ k zastaralým trlkl1m ateliérů. v Chate-
letu.
Jejich sbov[vavost se pfonášl na kinematografii. Ta má po-
dobné shovlvavostl velmi zapotřebl, l když si j[ koneckonct1
nezaslouží toto nové impresionistické uměn[, schopné řfcl
vše a přitom s možnostmi ffcl tak málo ...
. . . Máte rádi vfly? Nemám na mysli divadelní vfly, jež
se vynořuji z propadliště nebo pařezu v světelném kuželu, ·
který obvykle mlřf vedle. Vt1bec nechápu, proč se tyto vrty
nikdy neobjevuj[ ve filmech. Všechny záběrové prostředky
umožňuj[ zjeveni přfzrakO. Kollk mrtvol, probouzejlc[cb vý-
čl tky svědomí, kolik nezapomenutelných zlosynfi vyvolaly
již dvoJexpozlcel Byly to smutné historie.
Jsou krásné přfběhy, ož(vaj(c( po venkovských plánlcb,
v Lotrinsku a Bretani, je tolik pt1vabných flámských rýmo-
vaných bajek, které sl s takovou oblibou vyprávěl Verhaeren,
,:
Jsou pohádky, Jež napsaly velké paru pro malé děti, a ty
pOsoblvé přfběby, jež objevujeme na prvnfm kroku v neJ-
zapadleJši vesnici Francle, Evropy, světa - přfběhy se zá-
stupem skfrtkO, šotkO, raráškO, eUO, všemožných obrfi, P3 ·
lečkO, krásných princezen, kvetouclch, záffc!ch, nehmot-
ných pant l starých žen, Ježibab z pernlkové chaloupky. Báji,

26
t,ójl, nnlvnt btijl, btíjl, mocnlí bliji, o všichni tví přátelé,
,nlf přátel é, dobré přltelkyně, bohyně I špindíry, v rajských
11
ástupech, v odpudivém pl'Ocesf, při zmaten9ch a omamných
:abatech, zás tupy mlzejtcí s prvním závanem ťísvltu, vy
vsechny těk avé a tfžlvé přeludy, Jež sl naše představivost
dotvořila - anebo přesa dila do lesil, rozvalin, hradil, moř­
ských noct, zasněžený ch vánoci Nespa tříme Je Jednou, Jak
ži/l dfk zázraku tohoto uměnI, Jež dokáže všechno vymyslet
a Jež by by l o féel'H představivosti - kdyby chtělo ... ?

© Loub Delluc 1919 Edltlons Seghers Paris

27