Určování krevních skupin – metodika pro učitele

Pracovní list je určen pro studenty středních škol. Za cíl si klade názorně představit význam a
funkci krevních skupin. Mimo teoretické úkoly tak nabízí i pokus s běžně dostupnými
pomůckami, který umožní simulovat srážení krve při mísení různých skupin. Nápad je převzat
z článku L. Rokose a J. Liškové, který naleznete ve zdrojích.

Pokusy: Peroxid vodíku a krev

Krvácení: První pomoc
Obsah železa v krvi
Změna krevních skupin
Změna krevní skupiny pomocí bakterií
Základní poznatky o krvi
Darování krve
_______________________________________________________
1. KREVNÍ SKUPINY: Doplňte tabulku dle navrženého schématu - řešení

Skupina 0 Skupina A Skupina B Skupina AB

červené
krvinky
(erytrocyty)

protilátky Anti-A, Anti-B: -

Anti-B: Anti-A:

antigeny -

A: B: A, B:
 2. DÁRCOVSTVÍ: Do tabuky naznačte (ANO/NE), zda jsou vybrané skupiny
vhodné pro darování krve - řešení

Příjemce

0 A B AB –
univerzální
příjemce

Dárce 0– ANO ANO ANO ANO

univerzální
dárce

A NE ANO NE ANO

B NE NE ANO ANO

AB NE NE NE ANO

3. Č

3. URČOVÁNÍ KREV3. URČOVÁNÍ KREVNÍCH SKUPIN: Sestavení pokusu

vychází z metodiky L. Rokose a J. Liškové, kterou naleznete ve zdrojích.

Materiál:
odtučněné mléko kádinky
chlorid vápenatý (lze pořídit v lékárně) Petriho misky
destilovaná voda skleněné tyčinky
bramborový škrob (solamyl) pipety
kyselina citronová lžičky
jedlá soda
červené barvivo

Příprava:
Pro přípravu roztoku chloridu vápenatého je vhodné použít granulovaný chlorid vápenatý (jedna
vrchovatá laboratorní lžička), který se rozpustí ve 200 ml destilované vody. Další látku, kterou je nutné
připravit, představuje suspenze škrobu (solamylu), která vznikne rozmícháním dvou větších lžiček
(přibližně 25 gramů) bramborového škrobu ve 100 ml destilované vody.

Ideální je připravit si vzorky těsně před hodinou, v níž s nimi budou žáci pracovat. Pokud jsou vzorky
připraveny v předstihu, dochází v ampulkách k usazování jednotlivých složek směsí a je nutné je vždy
před použitím protřepat.

Dále je třeba si přichystat vzorky, které budou simulovat jednotlivé krevní skupiny a séra anti-A a anti-B:
krev skupiny A: 200 ml odtučněného mléka obarvíme červeným barvivem (v tomto případě je
potřeba více barviva, jelikož se mléko poměrně špatně obarvuje)
krev skupiny B: k 100 ml již připraveného roztoku chloridu vápenatého přidáme červené barvivo
krev skupiny AB: smícháme 100 ml odtučněného mléka a 100 ml již připraveného roztoku
chloridu vápenatého a přidáme červené barvivo
krev skupiny 0: povaříme 100 ml destilované vody, po vychladnutí přidáme přibližně 40 ml
suspenze škrobu (přibližně jedna třetina z připravené suspenze škrobu, viz poznámka níže) a
červené barvivo
sérum anti-A: rozpustíme 1 lžičku kyseliny citronové ve 40 ml destilované vody
sérum anti-B: rozpustíme 1 lžičku sody ve 40 ml destilované vody (potřeba důkladně promíchat,
protože se soda špatně rozpouští)

Úloha:
Studenti ve skupinách dostanou označená séra a vzorky krve („pacienty“), jejichž krevní
skupiny mají určit. Pomocí postupného promíchávání se séry pak poznávají, jaká krevní
skupina představuje neznámý vzorek. Je na studentech, jaký postup zvolí, je však dobré
si s nimi předem vyplnit a zkontrolovat první dvě tabulky z pracovního listu, aby měli
oporu pro získané výsledky.

4. Bonusové otázky:
a) Jaké je rozložení různých krevních skupin v naší populaci?
„V české populaci je nejčastější krevní skupina A (45 % populace) dále skupina 0 (30–35 %), B (15–
20 %) a AB (5–7 %). Zhruba 90 % české populace je Rh pozitivní, Rh+. V Evropě je to A (40 %), 0
(40 %), B (10 %) a AB (10 %). V Evropě je: Rh+ 84 % a Rh− 16 %.“ (Wikipedie, Krevní skupina)

„Alela 0 převažuje u indiánů, kde se vyskytuje mezi 60–100 %. U Eskymáků je její frekvence v
porovnání s indiány nižší, asi 38–40 %. Jinou oblastí s vysokou koncentrací krevní skupiny 0 je
Afrika, zejména střední, západní a jihovýchodní. Zde se vyskytuje asi v 75 %. Vysoký výskyt skupiny
0 můžeme pozorovat také v Austrálii a Melanézii (až 80 %). U většiny evropských zemí se krevní
skupina 0 vyskytuje v menší míře, nedosahuje ani 40 %.

Druhou nejrozšířenější je alela A. Také ona má poměrně nerovnoměrné rozložení po světě.

Nejvyšší frekvence nalézáme v Evropě (asi v 25 až 30 %), a to hlavně v severních oblastech, dále v
 Austrálii, severní Kanadě a Grónsku. Naopak nejnižší frekvence, nebo dokonce absence skupiny A
je ve střední a jižní Americe. V Africe je výskyt skupiny A nízký, mezi 15–20 %.

Krevní skupina B se převážně vyskytuje v Asii (četnost dosahuje 41 %). Ve vysoké koncentraci se
krevní skupina B vyskytuje také v Africe. V Evropě se tento gen vyskytuje málo v západní a jižní
Evropě a směrem na východ ho přibývá. V Polsku je krevní skupiny B asi 10–15 %, kdežto na
Ukrajině již 25 %. Proto můžeme říci, že v Evropě a Asii existuje silný východozápadní gradient.
Austrálie a Amerika jsou chudé na krevní skupinu B.“ (Drozdová, 2009 – zkráceno)

b) Jaká skupina je nejčastější?

„Podle Mourata, Kopece a Domaniewské-Sobczak (1958) je ze všech nejrozšířenější alela 0 (63 %).
Po ní následuje alela A (21 %) a nakonec B (16 %).“ (Drozdová, 2009)

c) Hraje při transfuzi roli ještě jiný faktor než jen určení AB0 skupiny?
Ano, faktorů je několik. Za zmínku stojí například Rh faktor, který může být důležitý v těhotenství (v
případě Rh- matky a Rh+ dítěte) a je kódován především antigenem D.

Zdroje:
Rokos, L., Lišková, J. (2018). Simulace určení krevních skupin. Biologie-Chemie-Zeměpis, 27(2),
2–10. https://doi.org/10.14712/25337556.2018.2.1
Krevní skupina [online], poslední aktualizace 19. 7. 2021 v 10:53 [cit. 12. 12. 2021]. Wikipedie.
Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Krevn%C3%AD_skupina
Drozdová (2009). Učební materiály předmětu Variabilita a adaptabilita člověka. [online] MUNI.
Dostupné z: https://is.muni.cz/el/1431/jaro2009/Bi8260/8209813/monogenyInew.pdf [cit.
12.12.2021]