KŘESŤANSTVÍ

síla Irenixu

Dáda Kocová & Nathaniel Tumlíř

 Tato kniha je věnována
našim spolužákům, nám,
paní učitelce na český jazyk
a komukoli jinému, kdo se rozhodl
tuto pochybnou knížku otevřít..

!příběh nemá nikoho urazit a slouží pouze k pobavení čtenářů,

informace o postavách jsou většinou pouze vymyšlené!
KŘESŤANSTVÍ
síla Irenixu

by
Dáda Kocová & Nathaniel Tumlíř

duhový lidé s.r.o.

Prolog
Česká Republika
1.6. 2028 18:00
studio České Zpravodajství (SČZ)

,,Vítá Vás David a Natálie u dnešních podvečerních

zpráv!" pronesl zřetelně hlas tmavovlasého muže u levé
strany stolu.
,,Dnes se pokusíme zjistit, zda-li je výslovnost anglického
slova cup opravdu taková jakou všichni známe" rozmluvila
se brunetka na pravo ,,Také zjistíme tajný recept na guláš
Bůďova dobrota aneb (ne)poser se hned co ochutnáš,
samozřejmě nebude chybět informace dne: co je to
epigram? a podíváme se i na počasí..."

,,střih!" pískl vysoký hlas Jakuba a jeho ozvěna se ještě

několikrát ozvala studiem ,,Intro je skoro u konce. Odložte
to pití a připravte se! Začínáme za 3...2...1..."

,,Pro dnešní první bod jsme si do studia pozvali Kateřinu,

která se zabývá studiem cizích jazyků a správnou
výslovností. Ahoj Katko!" pronesl arogantně David a
pokynul pravicí ať přistoupí ,,Katko, nedávno se na
internetu objevil tento maník Matyáš, který tvrdí, že slovo
cup které je do češtiny přeloženo jako hrníček nebo šálek
se ve skutečnosti vyslovuje s č na začátku... Co nám k
tomu řekneš?"
,,Děkuji za úvod, Davide, již od dob vymyšlení tohoto
slova až do dneška je správná možnost jen a jedině c-a-p.
Jiná výslovnost již zmíněného termínu je minimálně pro
Brity, Američany a Australany naprosto nepřijatelná..."
ušklíbla se Kateřina a věnovala Davidovi pohled, který jím
jasně opovrhoval.

,,Situace se zdá být nyní zřejmá. Je nám ctí, že jste se

zde ukázala, přeji Vám hezký zbytek dne" odvětila Natálie
a Kateřina opustila natáčecí plac ,,A tímto se dostáváme k
našemu dalšímu tématu - Buďová dobrota, na internet
nešťastnou náhodou unikl seznam surovin do guláše a
několika fanouškům se povedlo rozluštit všechny
suroviny"

,,Za mnou a kolegyní můžete vidět snímek obrazovky ze

streamu na tiktoku od uživatele @druha_budova_fp. 'To je
tedy seznam, plné znění na mém tiktoku...' komentuje s
přidanou fotkou." řekne David.

,,Konečně se dostaneme k novému objevu. Epigram, jenž

je dosud znám jako krátká satirická báseň dosáhl nového
významu. Ve skutečnosti se totiž jedná o gram co se píše
epicky... A je to. Kdyby to bylo už dříve, mohl jsem dostat
lepší známku z testu. Bylo by to hned lehčí-" rozpovídal se
David, ale byl přerušen novými informacemi.

,,Právě mi bylo nahlášeno, že heterosexuálství se stalo

nelegálním. Každý heterosexuál bude do půlnoci příštího
dne odchycen policií a popraven!" vydechne šokem
Natálie.

Do místnosti se náhle nahnali policisté a blížili se k

natáčení. David popadl zbraň a zamířil na policisty.

,,Davide, buď v klidu, já jsem Bi a-"

,,Ty jsi s nima? Škoda že Tě musím zabít, chtěl jsem s

tebou začít hrát ho(m)eless challenge v simíkách..."
vyšokovaný David několikrát střelil do Natálie, než se
otočil a postřílel policisty.
Naprosto zničený David začal střílet i do režiséra,
scénáristy, kameramanů a všech ostatních na place, než
zbyl jen on.

Natálie se z posledních sil vzmohla na bolestivý šepot

,,však jsi teplej..." než se zhroutila ze židle a naposledy
vydechla.

David znechucený sám sebou si konečně uvědomil že je

homosexuál, popadl zbraň, ve které zbyla poslední kulka,
namířil si ji ke spánku a těsně před tím než vystřelil se
otevřely dveře ve kterých stála Sára - sekretářka, nosička
kafe, křesťanka a heterosexuálka...
Kapitola I
Česká Republika
7.4. 2036 16:31
základna odboje

,,Skupino 2 vraťte se na základnu... opakuji... vraťte se na

základnu!" zavelela 28 let stará Sára ,,Nachystejte deky,
vodu s jídlem a doktory!"

Sára již od vyhlášky vede odboj. Skupinu lidí, kteří

nesouhlasí s režimem. Většina z nich jsou zde pro to, aby
heterosexuálové i homosexuálové měli stejná práva a
několikaprocentní menšina jsou jen homofobní.

Opálená tmavovláska je křesťanka a od malička byla

vychovávána pro nějakého muže. Nikdy však nedávala
najevo jakoukoli nenávist směrem ke gay lidem. Žádnou
totiž nechovala, ba naopak většina jejích přátel se řadila
do kategorie homosexuál.
Svět ale převzala vláda v několika případech ještě horší.
Straight lidé jsou naháněni do pastí a zabíjeni pro zábavu.
Samozřejmě existují i skupiny homosexuálů, kteří jsou
proti režimu a doufají v rovnováhu. Jsou to však jen
výjimky, které nemohou nic změnit. Trest za vzepření řádu
je smrtelný.

,,Pomozte zraněným a uzavřete bránu, nesmí zjistit, kde

se schováváme!" rozhlásila Sára a rozešla se směrem k
podveliteli Bůďovi, kterého zachránila ze spárů polo
otrávených fanoušků několik dní po revoluci.

,,Bůďo, jak jsou na tom naše zásoby?" odchytla ho Sára

,,Budeme muset zajít do města a nakoupit další
suroviny?" tázala se.

,,Dobré odpoledne velitelko, zásoby se ztenčují, ale bez

nákupu vydržíme ještě dalších 16 dní. Jediné co nám
začíná chybět je mentální zdraví některých jedinců"
pronesl Bůďa a hlavou pokynul na zavalitého cápka s
lopatou, který kopal díru do země a lil do sebe jednoho
kubíka za druhým.

,,Oh... Já- no- eh- raději pojďme dal" zamumlala Sára a

odběhla od kopače kousek dál.
,,Máte nějaké informace, kde se nachází naši sběrači?"
tázala se tmavovláska.

,,Dnes kolem třetí ráno jsme zachytili signál. Sdělují, že se

brzy vrátí s novými přeživšími. Počáteční počet je prý
zhruba 8 nových týpků a 3 holky, neví ale jestli se
dostanou přes plot bez obětí." odpověděl podvelitel a kývl
na kolegu Černýho, který se vracel z průzkumu staré
jeskyně v lese.

,,Nazdar kámo! Velitelko..." pozdravil Černej ,,Jeskyně je

prázdná. Po cestě jsem, ale narazil na pěknou louku na
které bychom mohli vystavit fotbalové hřiště..." Jakmile
Černej spatřil Sářin varovný pohled raději přestal
navrhovat a opustil místnost co nejrychleji to šlo.

,,Pořád nechápe, že nemůžeme být jen tak venku... Zvlášť

kopat do míče a křičet. Ve městě by nás slyšeli, jelikož se
nemůžeme přesunout dál než jen pár kilometrů od
obchodního centra... " postěžovala si velitelka a přesunula
se k počítači. Otevřela Google a zadala Aktuality ve světě
a doma. Mezi několika příspěvky jako Dnes je to 13 let od
konce éry shipaholicadel! a Jsou hete*os*xuá*ové ještě
mezi námi? objevila i článek od ministra orientace ČR -
Tadeáše Kuběnky. Neváhala a rozklikla stránku. Jasně
růžová barva jí bila do očí a po chvíli co si konečně zvykla
mohla číst.

Naše orientace... Věc se kterou se již narodíme, jen ji

postupně objevujeme a prozkoumáváme. Před dvaceti
lety se k nám stra*ght lidi chovali úplně stejně jako my k
nim teď. Brali nás za něco méně... odpad společnosti.
Několik posledních přeživších se skrývá, ale náš ministr
likvidace si daří velmi dobře a je na stopě jedné z možná
posledních skupin het*ráků. Podle posledních informací
se skrývají poblíž Brna.

pro GAYNEWS
- Tadeáš Kuběnka

,,No tyvole!" vyjekla Sára a upoutala pozornost několika

přihlížejících co neměli nic jiného na práci ,,Je na čase jít
spát!" zvolala do prostou a nazpět jí přišlo vděčné
oddychnutí úlevy a zívání.

Sára se odebrala do své místnosti, zabalila se do peřiny a

zavřela oči s vědomím klidného spánku. To si tedy jen
myslela...

Zaslechla výstřel... Okamžitě se zastavila. Co když to byl

někdo nebezpečný? Co když je ale někdo jiný v
nebezpečí? Rozběhla se dlouhou chodbou, jež se zdála
být nekonečná a když se konečně objevila ve dveřích,
přála si vrátit se zpět a nikdy to nespatřit. Těla jejích přátel
ležela v klužích krve na podlaze. Nataliina ruka se stále
třepala, po tváři jí teklo několik slz a něco potichu šeptala
směrem k Davidovi, který seděl na moderátorské židli s
pistolí u hlavy a prstem na spoušti.
Jakmile se Sára ohlédla více doprava mohla vidět Jakuba
s klapkou na klíně, co měl díru v hlavě a jeho mrtvé
chladné oči propalovali Sáru tak jako kdyby byl naživu, jen
paralyzovaný a ona byla jeho jediná zachránkyně co
nepřišla včas. V ten moment zaslechla vzlykot. Pocházel
od Davida.

,,Já musel... Nezvládl jsem to... "

,,Davide, polož tu zbraň prosím..." řekla Sára a pomalu se

začala přibližovat směrem k chlapci s pistolí u hlavy.
,,Já takhle nemůžu... Je mi to líto... Všechno, ale musíš
zemřít!" poslední větu zakřičel. Ze smutného obličeje se
stal vážný a než se Sára nadála, kulka skončila v jejím
krku.

Velitelka se probudila s křikem. Jemně se držela ta krk a

pořád dokola si připomínala, že takto se to nestalo.
Zpocená strachem a omlácená díky cukání se zvedla z
postele a běžela si pro sklenku vody. V kuchyni se
rozhlédla po sklence a v tu chvíli se za ní ozval tichý
hluboký hlas.

,,Hledáš tu snad něco?"

,,Budino! Tohle nemůžeš dělat je to celkem děsivý..." sykla

Sára a vlepila podgenerálovi výchovnou.

,,Ty vole! Co děláš?" opáčil Bůďa a ukousl si další kousek

jeho pozdní svačiny - toastu s nutelou.

Sára si natočila vodu a posadila se na barovou židli.

Promnula si spánky a pokoušela se uklidnit si myšlenky.
Nedlouho poté zaregistrovala, že Bůďa odešel a tak si
úlevně oddechla. Nalila do sebe poslední zbytek vody a
vydala se zase spát.

Zbytek noci už spala klidně, avšak následující ráno se

probudila s nepříjemným pocitem, že tohle byl jen
začátek.
Temnou uličku osvítila zářivka od mobilního telefonu. Skla
na dveřích se blýskala a vrhala děsivé stíny na podlahu.
Postava zahalená pod rouškou tmy vystoupila zpoza rohu
stěny a ozval se její jemný hlas.

,,Wow tvůj outfit je dneska slayovní, ale to není důvod

naší schůzky” pronesl tichý hlas ,,Musíme si promluvit o
NÍ … Jsi s ní stále v kontaktu?”

,,Koho myslíš?” divil se slayovně oblečený mládenec.

,,Ty víš koho myslím… ta co Tě zachránila” naléhal mírně

vystresovaný hlas.
,,Ne…Od toho incidentu jsem JI nepotkal… zmizela a
nikdo koho znám nezná její polohu”
Kapitola II
Česká Republika
8.4 2036 3:57
základna odboje

,,Vstávat vy bando líná!” zvolala Veronika na svých pět

kolegů, co s ní mají jít pro zásoby ,,Zaspali jsme! Už
máme být 12 minut pryč… Sára nás pošle spát mimo
prostory základny jako předminule!”

Veronika křičela a kopala do ostatních na zemi. Tomáš a

Sheemon se zvedli a pomohli Verče vytáhnout i další tři
účastníky výpravy. Poté spolu pobíhali po základně a
hledali jejich vybavení snažíc se nevzbudit ostatní, hlavně
Sáru.

Po pár minutách již odbíhali zadním vchodem a vydávali

se na nebezpečnou cestu plnou kamenů, lesů, lovců
odměn a nebezpečí ze strany teplíků.

Již na ně několikrát narazili. Lovci odměn jsou lidé, kteří

se s ničím nepářou a rozhodně si nenechají rozkazovat.
Jejich zvyklost na drsný terén, síla a rychlost jim umožňují
chytat heteráky a umisťovat je do nápravných kempů GAY
INDUSTRIES.

Ještě horší jsou však nepovedené pokusy ve zmiňovaném

kempu. Ty pak vypustí do přírody a nechají hledat
heteráky. Jejich jméno - teplíci - bylo vymyšleno pár let
zpátky, když začali být běžnými obyvateli planety.
Nepovedení homosexuálové jsou tak moc heterofobní, že
pokud nějakého potkají, zabijou ho bez slitování. Něčím
se přece živit musí...

,,Jestli se chceme vrátit na čas, abychom nevzbudili

pozornost u Sáry, tak sebou musíme hodit. Budeme se
muset rozdělit, vy 3” ukázal Tomík na Veroniku a její dvě
kamarádky ,,půjdete do Translympie a já s chábrama
zamíříme do Gaylandu”

Tomáš, Sheemon a jejich kolega se převlékli do růžových

obleků a rozešli se směrem k obchodu. Cestou do nich
málem narazilo auto co přistávalo na parkovišti. Vzali si
košíky a prošli postupně Gayland od pečiva, přes anální
kolíky až k ovoci a zelenině a nakonec k pití a mléčným
výrobkům. Naskládali slušné čtyři košíky, než je za
pokladnou naházeli do tašek a s obvěšenými rameny se
vydali naproti dívkám, které opouštěly Translympii.
Nevšimli si však malé postavy, která je sleduje již od
sekce s análními kolíky.

Když se statečná skupinka,nyní již bez převleků prodírala

křovím spatřila Veronika člověka co je sleduje z výšky
stromů. Ona záhadná postava seskočila a ukázalo se že
ve skutečnosti je to opravdu malý maník.

Toto maličké stvoření v křiklavě zeleném obleku a

neonově růžovém šátku, který neodhaloval jediný
centimetr kůže vyjma očí s tak dlouhými řasami, že nebylo
poznat, zda se jedná o muže či ženu, vytáhlo zbraň a
mířilo Tomášovi na hlavu.

Šestičlená skupina se začala smát tak moc, že Sheemon

musel Tomíka zachytit před pádem na zem.

,,Myslíš si, že tou tvojí zbraní, která je pomalu větší než ty,
dokážeš něco proti nám?” zasmála se Veronika.

,,Má zbraň možná ne, ale vaši dávní přátelé teplíci si s

Vámi poradí” zvolala zahalená postava a ze stínů stromů
začali přibíhat nepovedené pokusy a pokusili se útočit na
sběrače.

Tomáš a Sheemon si stoupli zády k sobě a silnými klacky

co sebrali na zemi se bránili teplíkům. Veronika se rychle
vzpamatovala a pomáhala se teplíků zbavovat. Velká
přesila však nedovolila skupince sběračů posunout se na
jiné místo, nebo utéct. Mohli se jenom bránit a to taky
dělali.

,,Musíme něco vymyslet! Nějaký plán, jak se jich efektivně

zbavit! Raději bych teď byl potrestán Sárou, než sežrán
zaživa!” vyjekl Tomík a odpálil jednoho z nepřátel přímo na
větev stromu.
,,Myslím, že to mám!” zvolal Sheemon ,,Postavte se do
kruhu a zády k sobě! Nesmíme je jen odpalovat, musíme
je zabít!”

Sheemon si vzal svůj kapesní nůž a začal sekat do teplíků

hlava nehlava. Krev, která vytryskla z krků jeho nepřátel
ho jen motivovala k dalšímu útoku.
Kolegové ohromeni jeho mafia dovednostmi našli naději a
opět se postavili experimentům. Začali je odrážet jednoho
po druhém a teplíci překvapení jejich schopností zbavovat
se jich rychlostí jako nikdo jiný, začali být neopatrní, jejich
útoky byli čím dál víc méně promyšlené až se nakonec
sběračům podařilo je zabít.

Malý člověk v obleku se otočil k útěku a poslední co slyšeli

byl sebevědomý výkřik: ,,Neslyšeli jste o mě naposledy!
Pamatujte si mé jméno… Já nejlepší námezní lovec
odměn Cognomen Calliditas Superbia se pro Vás vrátím
dostanu Tě, dostanu Vás všechny i kdyby to byla ta
poslední věc co udělám!”

Sběrači se s úsměvem otočili zpět k základně a vesele si

to vykračovali.

,,Sheemone… Kde jsi se naučil takhle bojovat s nožem?”

zeptal se průměrně vysoký blonďák.

,,Moje matka mě porodila při své smrti. Otec byl vedoucí

jedné mafie, jeho úhlavní nepřítel zastřelil mou matku na
lůžku v porodnici. Byla na místě mrtvá… Otec tvrdil, že mě
doktoři tahali z jejího mrtvého těla a moje první slova byla:
chci se pomstít… V ten moment věděl, že jsem stvořen
pro místo vůdce jeho mafie. Vyrůstal jsem se vším co
jsem si přál. Když mi bylo pět let, otec mě přihlásil do
kroužku sebeobrany a když jsem kroužek opustil cvičil mě
i on sám. Ve svých šestnácti letech jsem zabil vraha mé
matky. Otec byl tak pyšný, že mi dovolil pokračovat v mé
hudební kariéře. Nahrál jsem několik známých songů jako
třeba špatné návyky, Galway dívka, dej mi lásku,
šťastnější, nechci tvé peníze, lego dům, fotografovat,
perfektní, tvar vás, přemýšlení nahlas, mladé zbraně a
hrad na kopci. Avšak můj bratr, který se proslavil jen díky
mě doufal, že jednou něco pokazím a role vůdce přejde
na něj. Byl hodně problémový a měl problémy se vztekem.
Den před tím, než se celý svět obrátil se pohádal s tátou.
Byl jsem zrovna u sebe v pokoji, když jsem zaslechl
výstřel. Seběhl jsem do suterénu a spatřil mého bratra
pokrytého krví mého otce. Vzal jsem svou zbraň, Glock-19
a zamířil bratrovi na hlavu. Zastřelil jsem ho bez váhání…
Poté jsem poklekl k otci, který mi odkázal veškeré jmění-”
Sheemon začal vyprávět, avšak byl přerušen blonďákem.

,,Jak to souvisí s tvou schopností bojovat s nožem?”

podivil se.

,,K tomu se dostáváme…” odpověděl Sheemon a

pokračoval ve svém srdceryvném backstory ,,Další den
odpoledne, když jsem koukal na České Zpravodajství a
David vyvraždil celý štáb uvědomil jsem si, že svět jde do
kytek a někdo s tím musí něco udělat. Zabalil jsem peníze
a ostatní věci, nasedl do svého auta Applecar 13 pro
max+ a vyrazil do světa. Asi o týden později jsem narazil
na Sáru, Bůďu a několik dalších přeživších. Zavedl jsem je
do jedné z otcových neobjevených skrýší a dal jim nějaké
peníze. Opustil jsem je hned další ráno, ale uvědomil jsem
si, že žít sám není to co bych chtěl a tak jsem se vrátil a
od té doby financuji Sářiny výpravy”

,,Kdo se ptal na tvoje backstory? Já chtěl jen vědět odkud

umíš máchat tou kudlou…” vyjekl blondýn.

,,Já js-” Sheemon chtěl konečně odpovědět na položenou

otázku, ale přerušila ho Veronika.

,,Konec toho štěbetání, máme důležitější věci na práci”

sykla Veronika a ukázala na shromáždění teplíků, jen
několik metrů od prozatím utajeného zadního vchodu do
základny.

,,Podle manuálu od Sáry se máme pomodlit a pak jsou tu

dvě možnosti podle dané situace” řekla Sářina poskokyně
Johanka ,,Pokud to absolutně nedáváte, jste vyloučeni a
můžete zemřít… a druhá možnost: pokuste se je odlákat,
obkružte je a schovejte se v základně nejlépe bez zranění
a hlavně nenechte teplíky zjistit, že se tu schováváme”
přečetla tmavovlasá dívka.
Slayovně oblečený chlapec si jako každé jiné ráno popíjel
své ranní kafe ve své kanceláři. V tu uslyšel bušení na
dveře a do místnosti vstoupil vysoký chlapec se Špinavě
blonďatými vlasy a růžovými brýlemi “ahoj slay queen!!
Jak se daří?? Nějaké novinky?? Slyšel jsem že včera se
několik zeber dostalo pryč z naši ohrady.. našli je?..” zeptá
se.

“Ano.. tu rodinu jsme našli a matku a otce jsme

popravili..” pronese sebevědomě druhý chlapec. ,,..děti
byli poslány do hetero léčebny.. Oh když už mluvím o
léčebně. Dalších 1000 dětí bylo úspěšně transformováno.
Máme 100 nových transsexuálů, 50 pansexuálů, 50 non
binárních lidí, 500 homosexuálů a 300 bisexualů… Všichni
jsou ale mladí teenageři a děti, problémy s přeměnou
dospělých se pořád nevyřešili a naší slayqueenpussyboss
už to štve. Teplíků pořád přibývá a nemáme je kam
odvážet. Jediná možnost je prodávat je na černobílém
trhu lovcům odměn. Zrovna nedávno si Cognomen
Calliditas Superbia pořídil skupinu nepovedených
hete*áků. To on nám uvolňuje ten trošek místa, co ještě
zbývá. Tímto tempem tu budeme za chvíli teplíkovskou
apokalypsu jako v tom stupidním zombie seriálu co vyšel v
roce 2010”
,,Neboj, už na tom pracujeme, řekni jim ať nám dají jen
trochu víc času…” pronesl špinavý blonďák a narovnal si
své růžové brýle.
Kapitola III
Česká republika
8.4 2036 18:07
les u základny odboje

,,Já rozhodně volím možnost číslo 2... Nehodlám tu umřít!"

zašeptal Sheemon.

,,Souhlasím. Uděláme to tedy podle manuálu. Klekněme

si a odříkejme si “Hospody pomiluj” pronesla Veronika a
začala odříkávat
,,Hospodine , smiluj se nad námi , spasiteli světa.”
pronese Veronika se zavřenými oči a s rukama za zády.
,, hospody pomiluj” šeptají ostatní.
. ,,spas a vyslyš nás” Pokračuje Veronika.
,, hospody pomiluj” opakují mírně vyděšení sběrači a
doufají, že Sářin manuál zafunguje..
,,Daruj nám všem pokoj a hojnost” Veronika zvyšuje tón
hlasu, ale okamžitě zase snižuje, jekolož si uvědomila, že
by jí teplíci neměli slyšet.
,,hospody pomiluj” pronesli sběrači.
,,amen” řekla Veronika.
,,amen” ukončili modlitbu ostatní.

,,Tomáši, ty jsi nejrychlejší, uděláš nějaký rámus u toho

velkého stromu asi sto metrů tímhle směrem" Veronika
ukázala směrem pryč od základny ,,a my se proplížíme
dovnitř zatím co ty poběžíš pryč a povedeš je směrem k
velké skále. Tam je přelstíš a proběhneš roklinou mezi
malou a velkou skálou. Tudy se vrátíš až sem. Tady tě
budeme vyhlížet a dáme ti znamení, až budeš moct
vyběhnout k nám"

,,Ty mě chceš zabít?" vyjekl Tomáš ,,Není způsob, jak

bych běžel sám..."

,,Buď zticha, uslyší tě..." sykla Johanka.

,,Už je pozdě" pronesl Sheemon, který se postavil a

poklepal Tomášovi na rameno ,,Myslím že tě slyšeli...
Opravdu skvělé... Dobrá práce! Teď je musíme všechny
zabít, než stihnou říct tomu lovci Superbiovi, nebo jak že
se to sakra jmenuje, kde se nachází základna"

Sheemon vyštrachal v kapse svou kudlu a vrhnul se na

nejbližšího teplíka. Tentokrát jich tam bylo třikrát tolik a
útočili dvojnásobně lépe než v parku u obchodu.

Blonďák se zamrazil. Jeho bývalý nejlepší přítel byl v

řadách nepřátel. ,,Nemůžu ho zabít... Je to můj nejlepší
přítel"

,,Musíš nebo umřeš! Už to není tvůj kamarád, on tě chce

zabít taky!" zaječela na něj Johanka co právě umlátila
jednoho teplíka.

Blonďák se konečně vzpamatoval a zaútočil na bývalého

kamaráda. Bušil do něj kamenem než mu prorazil lebku.
,,Je mi to líto..." slza stekla blonďákovi po tváři, než se
otočil a bránil se dvěma teplíkům najednou.

,,Podívejte! Nováčci... Nesmíme je sem pustit!" zakřičela

Veronika ,,Dostaňte je někdo pryč!"

Černovláska s bouřkově modrýma očima a snědou

pokožkou, která nosila jméno Chrissy se rozběhla varovat
nově příchozí. Nátlak na sběrače se tedy stává větším.

,,Tomíku pozor!" varoval Sheemon a odstrčil Tomáše, na

kterého naběhl teplík se sekerou, na stranu.

,,Díky kámo" pronesl Tomáš, když se s teplíkem pral o

sekeru. Otočil ji ostrou hranou proti nepříteli a strčil
rukama dopředu. Sekera se zarazila teplíkovi přímo do
krku a okamžitě ho usmrtila.

Tomík sekeru zvedl a připravil se na to sekat hlavy s

ladností, se kterou jezdí nůž po másle. Naběhl na dvojici
teplíků, kteří útočili na Johanku a sejmul dvě mouchy
jednou ranou. Běžel dál, než se připojil k Sheemonovi,
který si sehnal mačetu.

,,Pěkná zbraň" pochválil Sheemon.

,,Díky... On tu někdo z nich měl mačetu?" zeptal se Tomík.
,,Jo, ten co leží na těch dvou vlevo" pronesl Sheemon jako
by to byla naprosto normální každodenní činnost každého
z odboje.
,,Kde je sakra Chrissy?" stěžovala si Veronika ,,Měla tu už
dávno být. Však tu bez ní umřeme... Už takhle to dost
nedáváme... Nešla třeba pro pomoc... Ne! To přece
nemůže, Sára by nás zabila... Co se v Sářině manuálu
píše o zradě? To by neudělala... Chrissy! Chrissy! Kde
jsi?" stresovala se světlá brunetka a nesoustředila se na
bitvu která okolo ní probíhá.

,,Dávej pozor Veroniko! Takhle to ještě ztěžuješ! Musíš

bojovat jako kdyby ti šlo o život, protože taky jde! Tak
sebou hoď, ukradni někomu z těch nepodařenejch
experimentů nějakou zbraň a zabij je!" zakřičel Sheemon
když zabránil teplíkovi propíchnout Verču skrz na skrz
špičatým borovicovým oštěpem s kamenným klínem. To
jsme v době kamenné? Pomyslel si mafián.

Veronika se do toho opřela naplno. Vykopla jednomu

velice neschopnému nepříteli nůž z ruky a jen krátce se
podivila nad tím, že tento slabý tvor ještě žije.

Klacek, kterým doteď mlátila teplíky skončil odhozený

někde v dalekém houští a cestou stihl ještě jednomu z
nepřátel vypíchnout oko.

Veronika neuměla bojovat s nožem o nic víc než s

prostým silným klackem, ale rozhodně byl ostřejší a hned
se začalo objevovat víc krve.
Zatím u nováčků, kteří se po novém zjištění báli jen i
pohnout a Ema Rovná - velitelka záchranné operace
nováčků je musela nutit, aby se ještě víc přiblížili dění jen
o pár metrů dál, se Chrissy snažila získat nějakou zbraň
od Emy.

,,Já je musím dostat do bezpečí... " vysvětlovala Ema

,,Nemůžu ti jít pomoct, natož ti dát zbraň..."

,,Dostaneš je do bezpečí tím, že mi dáš nějakou dýku co

máš sebou, vytáhneš a nabiješ tu, svoji super pistolku a
půjdeš rozstřílet pár teplíků co se právě pokoušejí nás
všechny sežrat!" křičela Chrissy.

,,To je asi pravda... Jo dobře, tady máš tu dýku. Jdeme se

pobavit!" řekla Ema a s netrpělivou Chrissy se rozběhla na
pomoc.

,,Klid, jsem tady" ujistila sběračka Veroniku ,,A vedu nám

pomoc"

Ema se vynořila z křoví a začala sestřelovat teplíky svou

pistolí Glock-17 jako byla na střelnici na pouti. Několik ran
přímo do hlavy pomohlo Tomíkovi, blonďákovi a
Sheemonovi, na které už byl vyvíjen příliš velký tlak ze
strany nepřál.

Velitelka záchranné skupiny kosila zmatené a vyděšené

teplíky jako srp trávu na louce. Rychle, přesně a hladce.
,,Dobrá pistole... Glock-17 že? Takové už se nevyrábí.
Koupím to... Kolik chceš?" tázal se Sheemon.

,,Není na prodej" odsekla Ema a odběhla trochu dál, aby

pokračovala ve své práci.

,,Dám Ti kolik peněz jen budeš chtít..." začal znovu bývalý

mafia boss.

,,Nemám zájem o peníze. Tady v tomto světě mi úplně k

něčemu nebudou. Začni raději znovu sekat hlavy,
nemáme na to celý den. Já s týmem bychom se měli vrátit
maximálně do půl hodiny, ty a spol jste už měli být dávno
uvnitř a je tu ještě několik hlav, co dýchají a mohou utéct a
prozradit, kde se nacházíme!" vykřikla Ema.

V tu jako by si teplíci uvědomili pravdivost jejích slov.

Vědí, kde je základna a dál již bojovat nemusí. Posledních
jedenáct se jich rozběhlo do všech stran i když pořád co
nejblíže směrem k nejbližší pobočce Duhový lidé s.r.o.

Ema vystřelila pět skvělých ran a každá z nich zasáhla

svůj cíl. Pak ale došly náboje a šest jich pořád utíkalo.
Ema se proto otočila na sběrače.

,,Běžte!" rozkázala a skupina se vydala zbavit se i

posledního zbytku teplíků.
Tomáš v čele skupiny běžel nejrychleji. Svého protivníka
shodil na zem a přesekl mu krk. Stejnou taktiku zvolila i
Veronika a Chrissy. Sheemon, který svou kořist dostihl
jako druhý vrazil svou zbraň teplíkovi do srdce a sledoval,
jak se jeho oči postupně uvolňují a ruka, kterou ho chytil
za zápěstí samovolně klesá k zemi. Mezi tím byli
zneškodněny i zbývající dva teplíci a skupinka se mohla
vrátit na základnu.

Cestou nabrali i Emu s nováčky a když za sebou konečně

zabouchli vstupní dveře ozval se přísný hlas Sáry.

,, Co to sakra bylo?"

,,Jste si jist, že poslat ho tam byla správná možnost?”

tázal se zaměstnanec Duhový lidé s.r.o.

,,Věřím, že je dostatečně opatrný a dostane se tam… Za

to si opravdu zaslouží pochvalu… Dejte mu jen trochu
času prosím. On to dokáže” odpověděl mladík.

,,Dobrá tedy, chci aby jste ho hlídal. Jen vy a nikdo jiný!”

Kapitola IV
česká republika
8.4 2036 19:17
vstupní prostor základny odboje

,,Jak se před naší utajenou základnou vzalo tolik teplíků?

A co jste dělali venku tak dlouho?!” zeptala se nastraná
Sára.

,,My jsme na 12 minut zaspali a potom v parku na cestě

zpátky jsme potkali nějakého Superbia, který nějak
poznal, že nejsme gayové a sledoval nás, potom na nás
vypustil teplíky a tady jsme narazili na shromáždění, takže
jsme je museli zabít, protože nás našli… Už se to
nestane…slibuju” prosil Tomáš, zatímco klečel a modlil se
před Sárou.

,,Fajn..fajn..fajn… ale jen tentokrát a jen protože jsem

viděla, jak dobře jste se bránili. Běžte spát a já se zatím
postarám o nováčky. Emo, řekla jsi jim něco po cestě?”
zeptala se Veliteka a odvedla nově příchozí dál od
vchodu.

,,Raději jsem všechno nechala na tobě” zasalutovala Ema

a opustila místnost.

,,Tak vítejte v naší základně odboje. Tady se nacházíme v

hlavní místnosti, trávíme tu většinu našeho volného času.
Věřím, že určitě zapadnete do nějaké skupiny” Sára
prošla do dalších dveří a pokračovala ve vysvětlování a
provádění nejlepší základnou na světě ,,Toto je
schůzková místnost. Pořádají se tu - překvapivě - schůze
nejvýše postavených v tomto rebelském protichůdí. Jediné
věci co tu musíte dodržovat jsou pravidla v
heteromanuálu, který vám rozdá moje sestra Eleonorka
na konci našeho základna touru, nikomu z homosexuálů
nesmíte říct kde se nachází základna a hlavně si nic
neplánujte na neděle, jelikož máme křesťanský den. V
neděli v 8 hodin ráno se všichni půjdeme pomodlit na
Velkou Skálu před Strom Zdraví, poté všichni pomáhají s
obědem, odpoledne je schůze rady povolena výjimečně
pro všechny a každé čtyři týdny máme v neděli sváteční
večeři, kde se pořádně najíme a zároveň provedeme
křesťanský rituál,jehož podrobnosti se dozvíte později,
jinak v 6 večer se jdeme znovu modlíme” pronesla Sára a
pokynula svým přátelům ať přijdou blíž.

,,Je mi líto za všechny komplikace, které nastaly během

přemístění, ale už jste v bezpečí a jakmile si zvyknete na
nové prostředí, tak vás přidělíme k práci" omluvila se Sára
a dala rozchod všem nováčkům.

Několik bažantů se již seznámili se skupinou sběračů,

která měla ten den volno a celkem si sedli. Avšak
skupinka tří chlapců si odmítala ke komukoli sednout.
Jakoby se báli nových lidí. Místo toho se bavili mezi sebou
a Matyáš mohl poslouchat jejich rozhovor, zatímco
bezvýznamě kopal svou díru.
,,...Nevypadá to tu úplně jinak co myslíte?" pronesl
špinavý blonďák.

,,Jak to myslíš jinak? Něco se děje? Poslední dobou se

chováš trochu opatrněji..." uvažoval brunet.

,,Nic.. Jen jsem myslel, že tu budou modernější

technologie.. Nevím zda se mohu cítit v bezpečí když tu
jsou používány takto zastaralé počítače..." zkoumal
místnost špinavý blonďák na kterém byla vidět obrovská
vlna nervozity.

,,Nemohou přeci mít nejnovější technologie, když máme

být mrtví.. Používají staré a zahozené, když jsem už nikdo
nepotřebuje, ale vypadá to, že to zvládají dost dobře, když
se mohou schovávat tak dlouho v tak velkém počtu"
konstatoval černovlasý chlapec ve věku zhruba 15 let...

,, Tak my jim dáme domov a oni si stěžujou.." sykl Matyáš

a dal si skleničku svého Kubíka. Když byla sklenka
prázdná, tak jí doplnil zbývající tekutinou v plastovém
obalu, který přesným hodem přistál v koši na Kubíky, který
byl vytvořen jen pro Matyáše. Kupodivu všech se vynášel
každý 3 den.

,,Kde ty ty Kubíky pořád bereš to snad ani sám pán Bůh

netuší.." povzdechla si Sára, která zrovna procházela
kolem.
,,To je moje tajemství, které nikdy nikomu neřeknu a ty víš,
že jsem se zapřísahal Bohu, takže to ze mě ani tím svým
voodoo nedostaneš" pousmál se Matyáš a otevřel další
flašku nápoje.

,,Jakto že ho pořád nechávám kopat díru? Je to jako

kdyby si kolem sebe uměl vytvořit odpuzující pole..."
přemítala Sára a pomalu došla až ke kuchyni.

Ahoj Sáro.. Jdeš se najíst nebo něco řešíš?" zeptal se

kuchtík, který právě držel v ruce mísu s těstem nejspíše
na oslavu tomášových narozenin, které byly zítra. Měl
slavit 28 narozeniny a řekneme si, tolik vám není každý
den.

,,Ahoj Matěji, jdu zjistit, jestli si neslyšel nějaké stížnosti od

nováčků.. Nechci se jich ptát sama, jelikož by mi nejspíš
neodpověděli" Sára se posadila na židli a popadla
skleničku s vodou, kterou okamžitě vypila a otočila se na
Matěje.

,,Já teda nic neslyšel, ale Matyáš stál dost blízko u těch co
se nezačlenili a tvářil se jako kdyby měl každou chvíli
vybuchnout.. I když tak se tváří 50% celého dne..
Zbývající čas vybuchuje.." zasmál se kuchta a nalil těsto
na čokoládový dort do velké kulaté formy.

,,Dobře, zeptám se ho"

Už už se chtěla otočit a odejít za Matyášem když v tom jí
Matěj zastavil a přivolal zpátky.

,,Myslíš, že to bude dost pro všechny nebo mám přidat

ještě něco?” zeptal se Matěj a poprvé za dlouhou dobu ho
Sára viděla vyjít z kuchyně v jeho kuchařském obleku a
nemohla se přestat smát. Měl na sobě barbínovsky
růžovou zástěru s bílým srdíčkem, nakřivo nasazený
kuchařský čepec a celý outfit byl doplněn tepláky, tričkem
a moučným posypem, který získal, když se na něj
vysypalo trochu mouky z horní poličky.

,,Čemu se směješ?!” ohradil se na Sáru Matěj a když mu

to konečně došlo, tak se začal smát taky.

,,Nevím, samozřejmě, že nikdo by další várku jídla

neodmítl, ale jestli to je na tebe moc, tak to dělat nemusíš”
odpověděla Sarah a naposledy se nad Matějovým
outfitem zasmála, než zamířila na čerstvý vzduch.

Šla se projít směrem ke Stromu Zdraví, kde se posadila

na kámen, jenž vystupoval z půdy a zhluboka se
nadechla.

Sára proto chodila na místo, kde jí nikdo nebude rušit a

nemusí se bát útoku teplíků.
,,Ahoj, viděl jsem, že jdeš sem a chci se Tě na něco
zeptat, jestli to nevadí..?" vybafl na ní špinavý blonďák a
Sára se ohnala taškou s vodou a během zasažení
vyrušitelova obličeje málem spadla z kamene.

,,N-ne vůbec to nevadí, jen příště nechoď ven. Myslela

jsem, že jsi teplík" vydechla Sarah a položila si ruku na
srdce.

,,Nejprve se chci zeptat, jaký typ ochrany používáte,

protože jsem ohledně toho velmi paranoidní a taky chci
vědět, jestli tu je nějaký tajný bunkr kam se dá schovat v
případě útoku a dá se tu někde dostat k internetu.. Máte
vůbec nabíječky?" vyhrkl modrooký chlapec.

,,Promiň, ale nemůžu ti to jen tak říct, mohu tě však ujistit,

že ochrana je dobrá, žádný bunkr nemáme.. Tohle je v
podstatě náš bunkr a kdybychom nějaký měli, tak je větší
šance, že nás najdou. Internet máme ale je šifrovaný a
nemůže k němu jen tak každý a nabíječky máme. Je to
všechno nebo..?" když se však otočila chlapec už běžel
zpátky.

,,Hej ty!" zvolala Sára ,,Jak se vlastně jmenuješ?"

Chlapec nejdřív jakoby to nesměl říct, ale pak se uvolnil a

zvolal: ,,Jsem Michal! Michal Hraboš"
,,Proč ještě nic nevíme? Už měl dost času.. Musíme vyslat
někoho jiného.." pronesla dlouhovlasá žena.

,,Už se na tom pracuje snažíme se mu dát signál, ale

nemá zapnutý přijímač! Myslíte si, že to byla chyba?" tázal
se muž u počítače.

,,Ne, doufám že ne, avšak jistá si tím nejsem.. "

,,Podívejte, to je nový příspěvek od Tadeáše Kuběnky!

Píše tu, že má schůzku s hlavou Duhový lidé s.r.o. aby
prodiskutovali nový zákon!" vběhla do místnosti plachá
dívka, která si neuvědomila, že ona 'hlava' je v místnosti a
poslouchá každé její slovo...
Kapitola V
Česká Republika
9.4 2036 5:26
Základna odboje

,,Já musel... Nezvládl jsem to... "

,,Davide, polož tu zbraň prosím..." řekla Sára a pomalu se

začala přibližovat směrem k chlapci s pistolí u hlavy.

,,Tohle se neděje, je to jenom zlý sen.. Takhle to nebylo..

Polož tu pistoli! Davide.. POLOŽ JI!" zakřičela Sára i když
to nebylo vůbec k ničemu. David se mechanicky choval
podle její nejhorší noční můry.

,,Já takhle nemůžu... Je mi to líto... Všechno, ale musíš

zemřít!" poslední větu zakřičel. Ze smutného obličeje se
stal vážný a než se Sára nadála, kulka skončila v jejím
krku.

Sára se probudila po jejím přerušovaném a neklidném

spánku. Ten sen se jí zdál znovu. Nedokázala myslet na
nic jiného, než na ten osudný den, kdy ztratila životy
několika blízkých přátel a celý svět se zhroutil.

Každý den si říkala jestli nemůže udělat něco víc.

Zachránit více lidí, donést větší počet jídla, rozšířit místo,
kde se mohou volně pohybovat, ale věděla, že to
nedokáže. Pokaždé když přišlo více lidí musela nasazovat
nové lidi, kteří bojují o své životy tam venku když jdou
nakupovat nebo zjišťují jiné informace. Zároveň však
nedokázala udržet lítost pro ty jenž tráví celý den zavřeni
uvnitř bez možnosti vyjít na čerstvý vzduch a nechat
slunce opálit jejich většinou bledou kůži.

Sarah byla na vážkách za kým si jít promluvit. Nechtěla

otravovat Bůďu, který měl dost práce a nejspíše si ještě
užíval medvědí spánek, ale jakmile se ozval nechutný
řinčivý zvuk hned věděla za kým jít.

Cesta do kuchyně byla zdlouhavá a ospalá Sára

několikrát málem zakopla o bedny poválené na zemi nebo
i o svoje vlastní nohy. Skoro vůbec neviděla na cestu
jelikož místnost bez oken vytvářela černočernou tmu a
když málem napálila do dveří ozval se u ní znovu ten
děsivý zvuk, který jí projel celým tělem a konečně probral
z polovědomí.

,,Promiň, jsem jen nervózní" omluvil se tiše Matěj a

posbíral vše co mu upadlo.

,,V pořádku.. Jen si tak říkám, když jsi vzhůru tak brzy a
stojíš u plotny, tak tě to musí asi hodně bavit, ale ještě ve
škole jsi o to takový zájem neprojevil.. Co se změnilo?"
tázala se Sára a posadila se na pult v rohu kuchyně.
Matěj zapnul sporák o dva bloky dále, položil na něj hrnec
s vodou a otočil se k velitelce.

,,Po základce jsem hodně vařil s tátou. Byl to náš

společný koníček a vždy když se táta pohádal s bratrem
nebo mámou, tak jsme šli do kuchyně a vařili jsme.
Jednou to, ale zašlo tak daleko, že táta odešel pro mlíko..
" Matěj se odmlčel a v jeho koutcích se nahromadily slzy.

,,Nemusíš mi to říkat, jestli nechceš" řekla mu Sarah, ale

on pokračoval: ,,To je v pohodě.. Jen když bratr zemřel v
teplíkovském táboře a máma byla odvedena gardou, tak
jediná vzpomínka bylo vaření.. Proto mě to tak baví..
Vzpomínky z dětství zůstanou ať uděláme cokoli" dokončil
Matěj svoje vyprávění a Sára mu dala ruku na rameno
hned jakmile mu stekla první slza.

,,Je v pořádku projevit emoce, to je další věc, kterou by

jsme měli mít od dětství i když některým z nás to nebylo
dovoleno.. Tvého bratra si pamatuji celkem dobře..
Maruška nám vždycky říkala jak jsi mu podobnej. A i když
odešli, tak zůstanou s tebou navždy. Věřím, že na tebe
dávají pozor.. " pousmála se Sára a seskočila z pultíku.

,,Tak co to vlastně teď děláš?" zeptala se ho a nakoukla

do hrnce ve kterém se tavila čokoláda.

,,No dělám polevu na dort pro Tomáše, kterou jsem nestihl

včera a pak potřebuji vyzdobit košíčky, který jsem se
rozhodl udělat" odpověděl Matěj nervózně, rychle se
otočil, aby mu nebylo vidět do tváře a promíchal mléčnou
čokoládu.

,,V tom případě ti jdu pomoct. Stejně už neusnu a tobě to

usnadní práci. Kde mám co vzít a kam to mám dát?"
usmála se velitelka a Matěj jí ukázal, kde schovává
několik plechů s košíčky.

,,Tady je krém a v mrazáku bude v modré krabici všechno

ovoce co tam má být.." řekl kuchtík a vytáhl dort z největší
přihrádce v lednici.

Sára si připravila vše co potřebovala a zatímco Matěj

políval dort čokoládou, tak Sára začala dávat krém na
košíky a přidávala všechny možné ovocné kombinace,
které mohla vytvořit.

Pak se k ní přidal i Matěj, který již dort vrátil na své místo

a pomohl jí s několika dalšími košíčky.

,,Ahoj Šári! Co tady děláte? Jste chtěli chvilku sami? Sára

není špatná že jo Matěji.." Nici se usmívala ,,Tak já vás
tady nechám jo?"

Hned co Nicol odešla, ozvalo se sborové: ,,Co to sakra..?

"
,,Můžeš pohlídat košíčky? Musím si něco vyřídit" řekl
kuchtík a vyrazil směr Filip.
Našel ho u počítače a na stůl si se slovy: 'Ahoj Fílo!'
sedala Nicol.

,,Filipe, klidni si tu Nicolu dneska už zase měla nějaký

poznámky" řekl Matěj a odešel zpátky do kuchyně.

,,Co jsi mu řekla?" zeptal se jí Filip.

,,Nic, jen byl se Šárinkou v kuchyni, tak jsem je nechtěla
rušit" usmála se Nici a seskočila ze stolu, hned jakmile
uviděla, že její oblíbená žena - Zuzana je vzhůru a
připravená na další den.

Velitelka odboje prováděla kontrolu bunkru, když v tom

spatřila špinavého modrookého blonďáka, jak sedí u
počítače, ke kterému rozhodně neměl přístup.

,,Michale? Zavolala na něj a on se s vyděšeným obličejem

otočil na Sáru ,,Co tady děláš? A jak jsi dostal přístup k
počítači?"

Sára přišla blíž aby viděla, co se děje na počítači a když

viděla signál odesílající polohu přímo k Duhovým lidem
s.r.o. musela jednat.

,,Bůďo! Máme tu zrádce!" zvolala a vrhla se k počítači,

aby zastavila přenos. Věděla, že se Bůďa o Michala
postará a když ho o několik sekund později viděla probíhat
přímo směrem, kde se Michal schovává oddechla si a
pustila se do práce.

Přenos nebylo nijak těžké zastavit, ale hrubá poloha již

byla přijata.

Sára se musela rozhodnout. Buď nechá všechno tak jak

je, nebo se okamžitě všichni přestěhují na jiné i když
nejspíš ne i moc bezpečnější místo.

Rozhodla se pro první možnost, i když se šla nejdříve

pomodlit ke stromu života. Nepozorovaně vyklouzla z
bunkru a po chvíli již klečela před stromem a odříkávala
svou modlitbu.

Prosím bože,
zachraň nás od nalezení..
Zrady se dopustil nováček,
moc se omlouvám, že jsem je nejdříve neprohledala..
Chci to pro mé přátele, kteří si zaslouží žít dál.
Amen!

Když se Sára vrátila, přivítal ji Bůďina s již svázaným

Michalem a několika lidmi, jenž se přišli podívat, co se
děje.

,,Nováček nás zradil! Odeslal naši polohu homosexuálům,

ale naštěstí se mi podařilo to zastavit před úplným
lokalizovaním. Avšak musíme nyní být ještě víc opatrní
než doposud. Také se právě teď a tady provede hetero
test, který rozhodne zda-li smíte zůstat" zvolala Sára a
prozatím přivázala špinavého blonďáka k nejbližšímu
sloupu.

Pak si postupně začala brát všechny od nováčků, až po

její nejdůvěrnější sebou do kanceláře, kde je podrobila
testu.

Všichni ho úspěšně prošli a mohli se tedy vrátit k

Michalovi.

,,Pracuješ pro ně a odeslal jsi jim naší polohu!" naštval se

Bůďa a chytil ho za tričko vytáhl nahoru ,,Říkám zbavme
se ho! Nikdo kdo nás zradí nezůstane naživu!"
Bůďa si zasloužil velký potlesk a souhlasné pokyvování
doprovázeno pískáním.
Kapitola VI
Česká republika
9.4 2036 15:35
Základna odboje

,,Oběsit! Oběsit!” začal dav skandovat dokud je Sára

nepřerušila.
,,Tento člověk se vkradl do naší bezpečné zóny! Pokusil
se nás vyprodat našim nepřátelům! Nechť provedeme
kravého anděla!” rozhodla Sára a dav jenž si šeptal
nápady jak se ho zbavit utichl a v očích se jim zjevil mírný
strach.

,,Petře, připrav kudlu, jdou se lámat žebra!” přikázala Sára

a sama popadla lano, kterým byl Michal svázán a odtáhla
ho ven před bunkr. Michal se již netvářil tak arogantně a
opravdu si přiznal, že něco nevyšlo podle plánu. Velitelka
ho hodila na zem.

,,FÍLO! Prosím schovej mě, na tohle se nemůžu koukat..

Už teď mi začíná být špatně!” otočila se Nici k Filipovi a
zabořila mu hlavu do krku. Filip zmaten jejím chováním ji
poplácal po zádech a nechal jí vzlykat do jeho trička.

,,Nechápu jak to, že Michal pracuje pro ty lidi.. Byl s námi

už strašně dlouho a my mu věřili” ozval se nechápavě
Oskar.
,,Sáro! Michal se zbavil více jak poloviny našich zásob!
Jestli někdo okamžitě neodejde, tak bude hrozit
hladovění!” přihnal se Bůďa jako divoká střela s kudlou v
ruce.

,,Skupino jedna, odejděte pro zásoby. My se zatím

postaráme o tohoto impostora..” řekla velitelka a položila
Michala na záda. Zavolala si Bůďu a další lidi co Michala
drželi na zemi.

Podvelitel Bůďa si klekne k otravně škubající bytosti

jménem Michal. (Je vidět, že tuhle část píše David :P)
,,N-ne nedělejte to prosím! Nic jsem neudělal jsem
nevinný. Ten počítač se zapnul sám. Já za nic nemůžu.
Přísah-” V tom mu ale v puse skončí Budinova špinavá
deset let nevyměněná zpocená ponožka aby konečně
zavřel zobák. ,,Dobrou chuť buzíku” Řekne podvelitel s
úsměvem.

,,mhhhpgphhpgpp” Ozývá se z plných úst Michala. Sára si

sedne na židli a zvolá ,,Můžeme začít.” A začne odříkávat
své modlitby.

Budina mu šlápne na spodní část zad a vytáhne si z

kapsy docela tupou kudlu. Pomalu jí položí na vrchní část
jeho zad a pomalu zatlačí. Jde mu to docela špatně, ale
po chvíli řezání se konečně dostane pod kůži a Michal
začne podivně vzdychat a sténat úplně jako, kdyby se mu
to líbilo. To podvelitele docela rozezlí a kudlu mu rychlým
tahem vbodne dovnitř. Čepel se zastaví těsně před
plícemi a Michal vyjekne bolestí. Začínají mu téct slzy z
očí a celý jeho život se mu přehrává před očima. Možná
kdyby nebyl takovej kokot tohle by se nestalo. (S láskou
Davídek<3)
Bůďa se začne prořezávat směrem dolů. Michal by mohl
křičet, ale ta zapáchající ponožka mu v tom brání. Když se
kudla dostane k Budinově noze tak ji vytáhne ven a
zahodí vedle sebe.

,,Zábava může začít” Vykřikne už vzrušený Matyáš a

začne tleskat. Podvelitel vloží obě ruce do rozříznutých
zad a začne díru pomalu zvětšovat. A vůbec mu nevadí
nechutné trhající zvuky masa a velmi teplá krev, jenž mu
cáká do obličeje. Celou dobu u toho Michal jen tiše vříská
a ostatní se kochají nad touto popravou. Nějací si
zakrývají oči a jiní tleskají radostí jako Matyáš. Bůďa se
podívá na svůj nádherný výtvor kde může vidět žebra a
bijící plíce Michala. Zdvihne hlavu směrem k Sáře a zeptá
se: ,,Můžu začít?”

,,Samozřejmě! Jak je libo..” Usměje se Sarah a pokračuje

v modlitbách. Svalnatý chlapík se dá zpátky do akce.
Chytne jedno z žeber do ruky a otočí ho o 180 stupňů,
Žebro začne vydá křupavý zvuk a Michal hlasitě sténá
bolestí. Přeje si aby tohle přestalo aby měla Sára trochu
slitování, ale nemůže prosit a ani kdyby mohl Sára už
neodstoupí. Jeho život je jen v Budinových rukou. Budina
neztrácí na čase a vrhá se na jedno žebro po druhém do
té doby dokud nejsou vidět Michalovi těžce dýchající plíce
a jeho žebra nepřipomínají andělská křídla. Možná se
ptáte proč ještě žije možná jen možná za to může Sárina
modlitba ale kdo ví..

Poté co je podvelitel se svou prací spokojen dostanou

všichni pohled na to ohavné nepříjemně teplé stvoření s
něco jako křídlama na zádech. Michal sebou cuká a
vříská, ale už mu není pomoci. Přeje si aby už zemřel ale
to mu Sára nedopřeje.

Podvelitel si zavolal Filipa, aby mu pomohl přenést tělo

zatímco se Sára snaží přimět ostatní zůstat v bunkru kvůli
riziku napadení. Dva muži odnesou tělo do lesa směrem k
nejbližšímu táboru teplíků, kde ho hodí na hromadu
exkrementů, jenž teplíci neumí vyhodit. Budina si vezme
zpět svou jedinou ponožku a Michal začne opět vydávat
zvuky podobné lidské mluvě: ,,Oh n-ne měl alespoň
slitování…prosím nech mi tu ponožku..”

,,Co to sakra?” Budina ohrnul nos nad špínou která se

válela pod ním a nakopl Michala do obličeje.

Filip si zpáteční cestou všiml malého Calliditase Superbia,

který je pozoroval za stromem a přišel si vyzvednout
svého mrtvého druha. Bylo to už když se dva chlapci
nacházeli mezi svými, když malý námezní lovec přenesl
svého přítele k teplíkům, kteří si pochutnali na jeho těle.
Sára sebrala kudlu a odešla jí opláchnout od teplé krve,
která zdobila nejen čepel ba i rukojeť. Podívala se na
sebe do zrcadla v koupelně a uvědomila si důležitý pohled
na věc. Bála se. Ne o sebe, ale o to co vybudovala. Když
je najdou tak kdo nastolí rovnováhu? Sheemon jí nemůže
financovat navždy, toho si

byla vědoma i když se tak občas nezdálo.

Velitelka uložila nůž zpět do zbrojírny a rozhodla se

zkontrolovat úbytek potravin. Takový tu byl jen když
Matyáš překopl důležitý kabel při kopání jeho díry a část
zásob vyhořela, a proto musela Sára přitvrdit. Když už

mluvíme o Matyášovi..

„Co tady sakra děláš?" Sára rozhodila rukama a vrhla na

Matyáše rozezlený pohled „Ty jsi měl jít sehnat nějaké
jídlo!"“

,,Nejdu! Mám důležitější věci na práci.." obořil se na ni

Matyáš.

,,Důležitější? Tobě přijde kopání děr a lemtání těch tvejch

kubíků důležitější než aby jsi šel pro potraviny, kterých
máme masivní úbytek?!" vztekala se Sára. Opravdu
stačilo jen trochu a dokázal jí naštvat každý. Sarah se
neudržela a vlepila Matyášovi facku tak silnou, že
zakolísal a rudá tvář ho začala pálit.

„Je to tak lepší.." zašeptal Matyáš neslyšně a pomalými

kroky se vytratil.

„Ztratili jsme spojení.." vysvětlila zrzka blikající obrazovku.

„Takže nic nemáme!" dlouhovlasá žena se naštvala a

rukou udeřila do stolu.

„Ne tak docela.. Sice misi nedokončil, ale stihl nám poslat
přibližnou polohu.. Jsme blízko!" usmála se špinavá
blondýna a usrkla si své kávy.
Kapitola VII
Česká republika
9.4 2036 20:17
Základna odboje

„Všechno nejlepší k narozeninám!"“ zvolal Matěj směrem

ke skupince a v rukou nesl čokoládový patrový dort.

„Kde je náš oslavenec?" zeptala se s úsměvem Sára a

pohled jí spočinul na Tomášovi, který dnes oslavil své 28
narozeniny.

„Děkuju Vám všem! Jsem rád, že je mohu oslavit s mými

přáteli.“ Tomášovi ukápla slza a postupně objal všechny
své přátele.

Když někdo slaví narozeniny, tak je zvykem, dát oslavenci

dárek. V těchto podmínkách to však nebylo možné, ale
Tomášovi to stačilo. Byl vděčný, že je naživu a má
hromadu přátel, kteří by se za něj bili do krve.

Po dlouhé době pocítili všichni znovu nával radosti a tento

pocit trval ještě déle. Pro jednou zapomněli na veškeré
trable s nedostatkem potravy, teplíky jen několik set metrů
od nich a na všechny světové problémy , které sužovali
lidstvo. Byli jen oni a bavili se. Alkohol, který obvykle
sloužil k obstarávání raněných se nyní rozléval do sklenic
na přípitek nové naděje a na skromné dávky jídla nikdo
nepomyslel.
Tedy až na nováčky, jenž nebyli se situací tak dobře
seznámeni jako ostatní a seděli v koutě. Strachovali se o
svůj život a bylo na nich vidět, že si odnesli nemilé
vzpomínky z odpoledního programu a incidentu při
přepravě.

Konečně se jeden z nich zvedl a přešel k velitelce.

„Ehm.. Sáro? Nechci rušit, ale docela se trápíme kvůli

nedostatku jídla a vy tady oslavujete místo toho, aby jste
něco řešili.. Můžu se zeptat proč?" promluvil brunet a
nervózně se poškrába! na zátylku.

„Jídlo se už řeší. Odpoledne jsem poslala skupinu

sběračů. A narozeniny jsou myslím dobrý důvod k oslavě,
zvlášť když ho spousta z nás zná už 20 let" pousmála se
Sarah a poplácala nováčka po rameni „Přidejte se k nám.
Nemusíte ho znát, aby jste slavili. Ba naopak, dneska ho
poznáte"

Brunet se vrátil za svými přáteli a sdělil jim velitelčino

vysvětlení. A proto když konečně pochopili, se s radostí
přidali k oslavám, které trvaly až hluboko do noci.

Sára se dalšího dne vyspala celkem dobře. Jestli za to

mohla radost nebo vlna alkoholu se již nedozví, ale její
kruhy pod očima konečně zmizely a po skoro 2 měsících
byla připravena začít krásný den s elánem do života.
Posnídala s Bůďou a Sheemonem, prohodila pár slov s
Johankou a Eleonorkou, pomohla Matějovi uklidit nádobí a
krátce po poledni usedla k počítači.

Jako první na ni vyskočilo několik reklam včetně nové

příchutě Kubíku, ale potom se obrazovka na vteřinu
zasekla a na zmraženém monitoru se ukázal vzkaz.

S každým odbytím zvonu udělám to stejné, co jsi ty a ta

tvoje banda provedla jednomu z našich. Bylo to štěstí, že
došli až tak daleko, jinak bychom je nikdy nenašli. Ta
bruneta, která byla jasně vedoucí Vás zachránila. Z nám
prozatím neznámého důvodu neprozradila, kde se
nacházíte i když jsme jí nabídli život. Avšak tvoje zařízení
stále přijímá. Sice tě nemohu najít, ale tato zpráva se
odešle.

Vyřiď svým přátelům jedno..

Dostanu Vás všechny, i kdyby to mělo být to

poslední co udělám!

PS: tvůj čas se krátí.. TikTakTikTak

Zděšena Sára vypnula počítač a zběsile se rozběhla ke

dveřím. Dýchala rychle a srdce jí bílo o stošest. Až když
lomcovala dveřmi si uvědomila, že neví kde jsou a když
bude panikařit, tak už nikomu nepomůže.

Vrátila se do hlavní místnosti a vyhledala Sheemona.

„Můžeme si promluvit?" zeptala se ho Sára a když
souhlasil, tak ho odvedla dál od ostatních.

„Přišel mi vzkaz.. Je to od někoho kdo pracuje pro Duhoví

lidé s.r.o. a napsali, že chytili naše sběrače a pomalu je
zabíjejí. Nevím co mám dělat.. Mám poslat i druhé
sběrače nebo mám jít já? A jak vůbec zjistíme, kde jsou?"
Sarah se začala klepat a byla jen kousek od panického
záchvatu, ale Sheemon ji uklidnil.

„Hej, všechno bude v pořádku.. Najdou se, ale

potřebujeme jídlo. To musí být naše hlavní priorita. Slíbili
jsme jim, že potraviny jsou už na cestě.. Jestli do toho
jdeš, tak vyhlásíme modrý kód" řekl Sheemon a usmál se
koutkem rtů.

„Uh.. Dobře, připravíme to tu a vyrazíme!" rozhodla Sára a

vyběhla za Bůďou. V této situaci potřebovala několik věcí:

-Bůďa převezme velení

-sežene schopný tým
-Sheemon zajistí modrý kód

Podvelitele našla sedět s Filipem a Matějem v kuchyni a

proto si ho musela odtáhnout stranou.
„Hej Buďo, můžes na chvilku..?" tázala se Sarah než ho
popadla za rukáv trička a odtáhla stranou.

„Co se děje? Proč mě vždycky vytáhneš z té nejlepší

konverzace?" obořil se na ní Budina. Sarah mu bezeslov
ukázala vzkaz od homosexuálů a podvelitel se pustil do
čtení.

„Převezmeš to tady a já, Sheemon,Veronika, Ema a

Chrissy seženeme co nejvíce zásob a snad se nám podaří
zachránit i sběrače" vysvětlila Sára a předala Bůďovi klíče
od všech dveří.

„Velitelko.. Co je to za hluk? Takhle nás najdou.. " přidal se

do konverzace Filip a přesně v tu chvíli se začaly otvírat
hlavní dveře.

„Tohle je modrý kód!" řekla Sára pyšně a přistoupila k

velkému šedému jeepu ve kterém na místě řidiče seděl
Sheemon.

„My máme auto?!" zvolal šokovaný, Filip a běžel si ho

prohlédnout a Sarah zatím sehnala všechny tři zbývající
zachránce a hromadu peněz na zásoby.

Všech pět naskákalo do auta, které bylo obestoupené

několika udivenými lidmi a pronesla: „Prozatím vám velí
podvelitel Budina!
Nechť Vás provází síla! A Buďo, započni výcvik"

Než Sheemon nastartoval, mohla zaslechnout jednu z

nových říkat brunetovi: „Možná přeci jen mohou vyhrát.."

Cesta před nimi byla dlouhá ať už jeli kamkoliv. A o to byla

delší, když musela Sára zjistit odkud byla zpráva
odeslána.

„Takhle na to nikdy nepřijdeme!“ rozhodila rukama

Veronika a sebrala Sáře notebook. Otevřela si adresu
odesílatele a začala praktikovat své dovednosti z IT školy.

O několik dlouhých minut později se jí povedlo zmenšit

plochu na 100 metrů čtverečných a v jedné části se
nacházela věž s hodinami. Už věděli kam se vydat.

Když, ale dorazili na místo atmosféra byla tichá. Nacházeli

se uprostřed vypálené části Prahy a něco bylo špatně.

„Prosím! Proč to vůbec chcete udělat? Nemůžeme žít v

míru?" brečela blondýna s mikádem.

„Nemůžeme, ne po tom co jste nám udělali. Nyní je řada

na nás. Nastolíme krutovládu jen co se zbavíme té vaší
prohnilé bandy!" pošeptala jí hnědooká dlouhovlasá
brunetka a odstoupila od ní. Následně pokynula svému
společníkoví, ukázala na blondýnku a pronesla: „Tahle je
nejotravnější a proto půjde první“
Kapitola VII
Česká Republika
10.4 2036 17:00
Malé náměstí v Praze

Všude bylo ticho a jediné co mohli slyšet byl jejich dech a

křupání či šustění země pod jejich nohama. Apokalyptická
atmosféra spáleného města připadala mnohým děsivá, ale
svým způsobem i krásná.

Spálené domy, které stály okolo náměstí byly rozpadlé a

drželo je jen pár posledních sloupů, které oheň vydržely.
Hodiny právě odbily pátou hodinu odpoledne a Sára a
ostatní zachránci s sebou trhnutím vyděšeně otočili.

Sarah by musela projít každý dům v doslechu hodin, aby

zjistila, kde se sběrači nacházejí a při tom se pokusit
neshodit si žádný z domů na hlavu. Už chtěla jít
prohledávat postupně každý dům který se jí postaví do
cesty, když v tom zaslechla bolestivý výkřik .

Sarah následována ostatními se rozběhla směrem do

budovy kruhovitého tvaru. Proběhla otvorem ve zdi, který
kdysi sloužil jako dveře a jakmile si zvykla na rozvířený
prach, rozhlédla se. Na levé straně podlahy ležel Petr
Sprcha a Lucie se zlomenými vazy a napravo odpočívala
mrtvá těla Tomíka Tojšlokomotiva a blondýnky se
zelenýma očima, jejíž jméno si nikdo nezapamatoval.
Sarah přišla blíž k poslednímu tělu - Nici. Pokusila se
nahmatat puls a když se zadařilo, tak před ní poklekla a
opatrně se zeptala: ,,Kdo to byl? Kdo vám to udělal?
Poznáš někoho?”

,,N-nevím Šári, byli tři.. Neviděla jsem jim do obličeje, měli

je zahalené... J-já jsem nevěděla, že se to stane. Kdyby
ano, tak bych to nikdy neudělala" přísahala téměř
neslyšným šepotem vyčerpaná Nici.

,,Já nevím kolik mám času a potřebuji něco říct Filipovi!

Musím, je to důležité! Musí vědět, že ho miluju.." vydechla
Nicol a věnovala Sáře prosebný pohled.

Sheemon popošel blíž k umírající dívce a podal jí kousek

papíru a už skoro vypsanou propisku, která mu praskla v
kapse u mikiny, takže náplň zdobila jeho mikinu.

Nicol začala rychle psát, jako by na tom závisel její život

což ostatně byl.. Byla si tak jistá co napsat, až to Sáru
překvapilo. Jako by mu to chtěla říct už dlouho.

,,Jsem tady! Zachráním tě!" vběhl do polorozpadlé budovy

Filip, který tu rozhodně neměl co dělat.

,,Co si jako myslíš, že děláš? Já píšu dopis! Běž sakra

zpátky za dveře a zůstaň tam!" rozkázala energií znovu
nabitá Nicol a Filip se tedy vyděšeně a zároveň dost
zaskočeně vytratil z domu.

Sára a Sheemon na sebe vrhli zmatené pohledy a

vypadalo to, jako by si chtěli něco říct, dokud je
nepřerušila Nici: ,,Šári, dej to Fílovi prosím.."

Dívka chtěla velitelce podat papír, ale už nebyla dost silná

a její ruka, stejně jako její puls, klesla. Oči se jí začaly
zavírat a bití srdce se uklidnilo.
Brunet, který zaslech své jméno přiběhl zpět do středu
dění a Sarah mu chtěla jít podat dopis od Nici.

,,Dej mu to až se vrátíte na základnu" zašeptala Nicol,

která ještě očividně neskonala.

,,Zmírníme tvé utrpení.. Nemáme šanci tě zachránit a

bude to pro tebe lepší než se trápit s tímto mučením"
rozhodla velitelka a nabídla Filipovi pistoli.

,,Chceš mít tu čest?"

,,N-ne já to nedokážu.. Nezabiju ji!" vzlykal Filip a snažil

se nevzít si zbraň, kterou mu, ale Sára vnutila do ruky.

,,Prosím Fílo.. Musíš to být ty! Takhle to chci" Nicol prosila

a Filip nakonec souhlasil a těsně před tím než zmáčkl
spoušť Nicol promluvila k Sáře.
,,Děkuji Sáro-" její hlava upadla na zem a kolem se začala
tvořit kaluž krve. Filip brečel do Sárina ramene a jediné na
co mohla velitelka myslet byl fakt, že jí poprvé za dlouhou
Nicol řekla 'Sáro'.

,,Pohřbíme je tady a zůstaneme do zítřka. Teď by nebylo

dobré vracet se domů, navíc by nás našli podle světel
auta" rozhodl Sheemon a odvedl všechny k jeho
terénnímu jeepu.

Všech šest se do něj celkem nepohodlně naskládalo a

snažili se usnout.

Ráno byli probuzeni sluníčkem asi v deset hodin

dopoledne a když se dostatečně probrali, mohli jít
uspořádat pohřeb.

Nejdříve přenesli všechna těla na jednu hromadu, zatímco

Chrissy seděla s Filipem v jeepu a snažila se ho přivést na
jiné myšlenky.

Sheemon následně vytáhl zapalovač a hodil ho na lidskou

hromadu, která následně vzplanula. Zachránci, kterým se
nepovedlo nikoho zachránit měli stále před sebou druhý
cíl, který museli splnit.

Když dorazili do ulice vedle obchodu, kde obyčejně

nakupovali zásoby zastavili auto a vystoupili. Oblékli se do
více duhového oblečení, rozdělili si peníze a probrali co
nejvíce tašek mohli. Sára a Filip zamířili do Translympie?
Gaylandu? a měli za úkol vykoupit regály s potravinami
důležitými k životu.

,,Potřebujeme sehnat ovoce a zeleninu, pak asi sto kilo

mouky a osmdesát kilo cukru.. Nějaké maso, mléko,
máslo, pečivo.. No máme toho ještě hodně co sehnat"
četla Sarah suroviny z hodně dlouhého oboustranného
seznamu.

Postupně procházely všechny regáli a svými čtyřmi košíky

sráželi věci okolo. Už sehnali skoro všechno, kromě
sprchového gelu, který už také začal docházet, ale
velitelka si naštěstí včas všimla malého maníka ve zbroji,
který stál u vonných mýdel.

,,Je tam ten námezní lovec.. Raději půjdeme k pokladně.

Tady si vem půlku peněz a jdi k pokladně vedle, ať jsme
co nejdřív pryč.." řekla Sára a nasadila úsměv na paní u
pokladny.

,,Dobrý den.. Toho máte celkem dost ne?" vtipkovala

pokladní, ale prohlížela si velitelku s jistým zájmem.

,,To víte, jedna párty za druhou a nikdo nestíhá kupovat

jídlo" zasmála se Sarah a dál vykládala nákup na pojízdný
pás.
,,To bude osm tisíc dvě stě devadesát jedna" pronesla
postarší pokladní, když odpípala veškerý nákup.

Sarah zaplatila, naskládala nákup do tašek a zamířila za

Filipem, který na ní čekal u východu.

,,To je dost, že jdeš" postěžoval si Filip a spolu odnesli

nakoupené věci do auta, které se pod tíhou prohýbá. Když
byli připraveni vyrazit na základnu bylo už něco po čtvrté
odpoledne a cesta zabere minimálně ještě další hodinu a
pár minut.

Sheemon, jakožto řidič auta zapnul staré rádio a do USB

vstupu zasunul flešku s nápisem 'největší bangery' na
papírovém lepítku.

Když míjeli konec paneláku u kterého zastavili, tak už

naplno hrálo 'Monday' od TvTwixx a kvalita písniček se
postupně zlepšovala.

,,Hurá domů!" zvolala Emma, která se postavila a chytila

za rám střechy.
,,Nevím, jestli to co dělám je dobře... Jsem zmatený..
Však přeci.. Ne!" mumlal si pro sebe slayovně oblečený
chlapec a procházel se po své kanceláři.

,,Musím to udělat... Ne, nemůžu! Takhle to nefunguje...

Však ani nevím-" chlapec si šeptal, když v tom dovnitř
vtrhla špinavá blondýna s zeleno-hnědýma očima a její
slova rozhodla o brunetově poslání.

,,Našli je!"
Kapitola IX
Česká Republika
11.4 2036 9:15
Základna odboje

Budina vstával celkem brzy ráno. Měl toho před sebou

hodně, zvlášť od doby kdy zjistil, že Filip odjel s velitelkou.

Na dnešní dopoledne si připravil bojový trénink pro

všechny lidi na základně. Nejdřív je vzbudil a nechal je se
nasnídat a poté mohl začít svou práci.

,,Tento trénink podstupujete kvůli hrozícímu souboji mezi

námi a lidmi od Duhový lidé s.r.o. a proto očekáváme plné
nasazení vašich schopností, pravidelnost, soustředění a
hlavně schopnost pracovat v týmu.. Ano mluvím k tobě
Matyáši! Takže, začneme jednoduše..."

Budinův proslov zaujal všechny zúčastněné a mohli proto

začít. Nejdříve se protáhli a rozběhali a pak mohla začít ta
pravá sranda.

Každý si našel dvojici a podvelitel vysvětloval, jak udeřit

aniž by si zlomili zápěstí, jak se osvobodit z držení rukou,
aby si neublížili, když budou padat a nakonec, po obědové
pauze si měli přidělit zbraně.

,,Všichni udělejte jednu dlouhou řadu a snažte se být v

půlkruhu. Představím vám zbraně!" Budina přinesl stůl, na
kterém byly zastoupeny všechny známé zbraně, které
vlastnili a několik beden ve kterých bylo větší množství
zbraní.

,,První je tu jednoduchá zbraň Glock-17 kterou používá

například Ema Rovná. Je jednoduchá na používání,
zásobník má 20 nábojů a jsou k ní 2 další na doplnění. Je
vhodná pro rychlé a nepřesné střílení a působí spíše po
více ranách.. Další je tu AK-7. Věřím, že tuto zbraň všichni
znáte, ale kdyby ne, tak má zásobník 48 nábojů a jeden
na doplnění a jako její předešlá kamarádka je spíše na
chvíle, kdy není nutná přesnost, avšak má malý rozdíl
oproti Glock-17 a to, že tato zbraň je spíše na dálku.."
podvelitel se naprosto vyžíval ve vyprávění o všech
zbraních které leželi před nimi. Byly zastoupeny i zbraně
na blízko, jako nunchaki, shurikeny, dýky, ale našli se i
zbraně jako kulomet a raketomet.

Budina si to vůbec neuvědomoval, ale už byly skoro čtyři

odpoledne a výcvik měl skončit už před hodinou.

,,To je hodin.. Nevadí, zbraně si rozdělíme navečer, teď

můžete jít.." zvolal Bůďa a vzal si stranou Matěje a
Tomáše.

,,Tak co budeme dělat?" zeptal se Matěj, ale než mohli

přemýšlet, Tomík už nějaký nápad dostal.
,,Budino, můžes se přihlásit do Sářina počítače?" tázal se
Tomáš s úsměvem na tváři.

,,Ano proč?"

,,Mám geniální nápad.. Stáhneme si Fortnite!" řekl Tomík

nadšeně a pousmál se, když jeho kamarádi souhlasili.
Vkradli se k velitelce na počítač a otevřeli link na první
pochybné stránce co našli.

Po dvaceti minutách bylo staženo a oni se mohli přihlásit.

Upravili si skin, vytvořili si jméno, které jen tak
mimochodem bylo 'tree_big_alphas' a spustili hru. Všichni
si zahráli jednu hru a zrovna když byla řada na Tomášovi,
aby začal druhé kolo, tak dovnitř vtrhla Sarah a nemile se
podívala na všechny u počítače.

,,A ven!" zahřměla a rukou ukázala na dveře. Matěj sundal

Tomíkovi sluchátka a spolu s Budinou ho odtáhli od stolu.

,,Co jste si mysleli, že sakra děláte? Víte vy vůbec jaké to

může mít následky?" křičela na ně velitelka zatímco
odinstalovávala hru z počítače. Když se jí zbavila, vypnula
počítač.akaw

Sára vyběhla za nimi a hlasitým jednáním upoutala

pozornost všech v jejich blízkosti.
,,Co si to dovolujete? Stahovat Fortnite! Na můj počítač..
A ještě k tomu to je taková pitomost! Já se tady dřu každý
den, aby jste se cítili co nejlépe.. Lidé tu obětují životy a vy
chcete hrát nějakou pitomou hru staženou na pochybné
stránce na které byly určitě odkazy ještě někam jinam!
Chcete vy vůbec vědět co se stalo? Nezachránili jsme je!
Kvůli Michalovi jsme přišli o pět odvážných lidí, kteří se
nebáli vydat se ven a shánět vám zásoby! Zemřeli a tím
zachránili naši pozici a vy si tu je tu jen tak stáhnete hru,
která může vysílat kde jsme! To může taky znamenat, že
jejich životy byly obětovány zbytečně! Tohle si nemůžeme
dovolit.. Další ztráty už ne!"

Sáře přetekl pohárek trpělivosti a musela si vylít všechnu

svou zlost. Zběsile mlátila do, věcí kolem sebe dokud jí
Budina nezastavil.

,,A ty..! Jakto, že jsi nešel s nimi huh? Třeba by jsi je

zastavil? Co tu děláš.. Já ti to povím! NIC! Kopeš díry a
zásoby kvůli tobě mizejí rychleji než kvůli komukoli jinému!
Jednou jsi i rozkopal elektrické vedení! Víš kolik jsme
zaplatili za opravu? Víte co? Všichni sakra poslouchejte!"
Sarah se rozkřičela na všechny a doufala, že tentokrát už
to všichni pochopí.

,,Peníze od Sheemona tu nebudou navždy! Dochází a s

těmito problémy dvakrát rychleji! Jestli chceme přežít, tak
se musíme uskromnit v našich potřebách! Začněme žít
trochu jinak.. Nebo nás čeká vyhubení.. Já jsem byla u
toho, když zemřela první oběť tohoto šílenství! Natálie
Tulimber. Byla to moje kamarádka ze školy a zemřela jako
první! Nevíte, jakou tíhu nesu na svých bedrech, stejně
jako já nemohu vědět, jestli vaši rodiče zemřeli při
zbavování se příliš starých lidí, ale to vám nedává právo
mít víc jídla nebo jiné výhody!" velitelka se už pomalu
začala uklidňovat a zmateně se dívala na své příznivce,
kteří se vzdalovali a v jejich očích byl značný strach.

,,Omlouvám se.. Já jen- Bez vás bych to nedokázala, ale

nesmíme dělat takovéto věci, zvlášť když se blíží těžké
časy. Ať už to bude zima nebo Duhový lidé s.r.o. budeme
mít problém. Musím jít na čerstvý vzduch.. Budino,
podmínečně tě zbavuji pozice podvelitele a prozatím jí
převezme Sheemon. Děkuji, sbohem!"

Sarah nikdy nebyla tak rozrušená. Venku zamířila ke

starému známému Stromu Života, posadila se a opřela
záda o jeho kmen a hlavu vložila do dlaní. Poprvé za
celou dobu co vede odboj začala Sára brečet. Slzy se z
jejích oči valily proudem a ani se je nepokusila zadržet.

,,Nedokážu to.. Jestli nás najdou, tak je neochráním.."

všechny emoce vypluly na povrch. Sarah je musela
zadržovat před ostatními, aby vypadala vyrovnaná i když
dnes dokázala, že to není úplně tak pravda. Mohla se, ale
pokusit před nimi neplakat.
Seděla tam ještě zhruba půl hodiny než se rozhodla jít na
večeři. Prošla roklinkou a přísahala by, že tam bylo o
jedny stopy navíc, ale byla už unavená a nedokázala
pořádně vnímat okolí.

Tiše se proplížila do kuchyně, aby si vzala nějaké pečivo k

sobě do postele a povedlo by se jí to, kdyby nenarazila na
Matěje, který umýval nádobí.

,,Jsi v pořádku? Nechceš si promluvit?" zeptal se Matěj a

uklidil další talíř do skříňky. Hodil utěrku na pult a otočil se
k Sáře.

,,Hele ani ne.. Ale je mi líto, že jsem na váš křičela-"

snažila se Sarah mluvit, ale kuchtík ji přerušil: ,,Ne! My se
máme za co omlouvat. Byla to pitomost a vůbec jsme
nemysleli na následky.."

,,A co vůbec Tomík?"

Před slayovně oblečeným chlapcem se mihl stín malého

maníka v kostýmu. Byl celý zahalený, ale tentokrát se
mezerou mezi šátky díval na svou helmu. Kdyby bylo větší
světlo a nebo kdyby se chlapec posunul jen o trochu blíž,
mohl by zahlédnout lesk jeho velkých očí s dlouhými
řasami.
Avšak to neudělal a místo toho pokračoval v cestě ke
svému cíli.
Kapitola X
Česká Republika
12.4 2036 8:51
Základna odboje

Ranní probuzení nebylo pro Sáru velmi pohodlné. Do

jejího pokoje vtrhnul Budina s hlasitým: ,,Vstávat a cvičit!
Sáro.. Zaspala jsi!"

,,A co jsem promeškala?" zívla si rozcuchaná Sára a

shodila ze sebe deku. Hodila na sebe mikinu a
následovala Buďu, který měl už připravené zbraně.

,,Už jsme je zařadili a každý má zbraň na dálku i nablízko

plus jsou rozděleni na ty, co umí bojovat dobře a ty, kterým
to ještě tolik nejde.. No a přemýšleli jsme, jestli bychom
mohli na ten plácek před vstupem, protože tady uvnitř
není tolik místa" Budina byl připraven na kruté odmítnutí,
ale to se nedostavilo, jelikož i Sarah si uvědomovala, že
spousta z nich nebyla hodně dlouho venku.

,,Dobře, svolej je sem a počkáte na mě než vyjdete ven.

Já se zatím převléknu.. " pronesla a zavřela se zpět do
svého pokoje.

Budina sháněl všechny přeživší zatímco Filip si neustále

dokola četl dopis od Nici.

“Milí Fílo,
obvykle nevím, jak začít dopis. Tohle ti chci říct už dlouho,
ale nevěděla jsem jak zareaguješ a tak jsem raději čekala
až do poslední chvíle mého života. Vím, že už mě
nezachrání a ty to musíš vědět. Připravovala jsem se na
to co ti řeknu dost dlouho, ale teď, když mám opravdu
něco říct, tak netuším jak.

Miluju tě! Nikdy jsem si ničím nebyla tak jistá.. Jsi ke mě

milý i když někdy mám takovou divnou náladu. Bavíš se
se mnou o věcech, které nikoho jiného nezajímají, ale
tobě to nevadí.. nebo alespoň dobře předstíráš,- hele, teď
jsi zrovna vběhl dovnitř -každopádně je mi líto, že se to
dozvídáš takhle a jediné co bych si teď přála je být s
tebou.

Doufám, že mi odpustíš..
S láskou, Nici”

,,Nenič se tím takhle! Mám dobrou zprávu, jdeme cvičit

ven. Velitelka to povolila, když bude dohlížet" zajásal
Budina a vytrhnul Filipovi dopis z rukou.

Popadl ho za nohy, přehodil si ho přes rameno a odnesl

před velká grážová vrata u kterých se nahromadili ostatní.
Sára právě vyšla ze dveří, přistoupila k malé kovové
krabičce na stěně, tu otevřela a zmáčknula velké červené
tlačítko.
Dveře se začaly otevírat a nic jim nebránilo vyběhnout
ven, udělat pár otoček a nechat slunce opálit je. Tedy až
na jednu věc, kterou nikdo nečekal.

Před bránou stál středně vysoký chlapec. Měl slušné

oblečení, byl upravený a podle jeho rudých tváří a
zrychleného dechu bylo poznat, že běžel. Někteří by
možná preferovali, že tento brunet byl slayovně oblečený,
ale ne přeživší.

Okamžitě poznali, že jde o homosexuála, který má dvě

patrné jizvy v oblasti spánků, ale co hůř - okamžitě ho
poznali. Budina přistoupil o dva kroky blíž a zmateně
pronesl s otázkou v hlase:

,,Davide?"

Dav vytvořil oblouk, aby sledoval velmi krátký rozhovor

mezi bývalým podvelitelem a homosexuálem.

,,Přicházím v míru, nemám zapotřebí vám ublížit-" David

vysvětloval, ale Budina ho chytil za předloktí a odvlekl do
davu.

,,To bys taky měl nebo skončíš jako tvůj kolega!" poukázal
Budina na Michala, který přišel s nováčky.

,,Propána.. Co tady děláš?" vyjekla velitelka, která se

právě prodrala davem až do centra dění.
,,Velitelko, stál uprostřed mýtiny a nejspíš se nás pokoušel
nalézt.. Myslím, že za to může ten počítač" přemýšlel
Budina a držel Davida pevně u sebe, aby nikoho
neohrozil.

,,V pořádku.. Pusť ho! Dluží mi příliš než aby se nás

pokusil zabít či vyprodat.." vysvětlila Sarah a pokynula
Budinovi, aby hnědookého chlapce přivedl blíž a pustil ho.

,,Proč jsi přišel?" tázala se ho mírně znepokojená

velitelka.

,,Našli to tu! Jdou si pro vás!" vyhrkl na ní David a položil jí

ruku na rameno..

,,Vždyť máš být zakopanej pod kytkama.. Jakto, že jsi

přežil-" chtěl se zeptat Filip, ale David ho přerušil prostým:
,,Na to není čas! Musíte si připravit zbraně, každou chvíli
budou tady!"

,,Jak mám vědět, že ti mohu, věřit? Co když tě poslali a ty

mě zradíš?" zeptala se Sarah a šťouchla prstem do
Davida.

,,Ber to jako oplátku za to posledně co jsme se viděli.."

řekl David a doufal, že se už začnou chystat.
,,Nechci, aby jste zemřeli.. Vím, že to co dělají je špatné
a-" přemlouval Sáru David.

,,Pořád nechápu, jak jsi naživu, vždyť jsme to-"

,,POZOR!" zakřičel Sheemon a ukázal na skupinu zhruba

osmdesáti lidí, kteří na základnu nabíhali s růžovými
pistolemi a dalšími zbraněmi.

,,Všichni zpátky!" zakřičela Sára, přepnula páku na

otevírání dveří na garážový princip a železná opona se
začala cukat a o vteřinu později se rozjela po své dráze a
spadla.

Dveře byly zavřené a dělily je od útočících homosexuálů

tam venku. Sarah běžela ke stolu, kde po krátké logické
úvaze popadla pistoli Glock-17 a vrátila se zpět ke kovové
zdi. Tam otočila zábranou a nechala železný čtverec
svěsit se dolů.

Momentálně se jí ukázal čtvercový otvor o hraně asi

deseti centimetrů, kterým viděla přímo na divoké
homosexuály. Sarah zasadila pistoli do otvoru a začala
střílet.

,,Tak budete něco dělat nebo jak?!" zvolala velitelka na

své přeživší, kteří se probudili z transu a následovali
Sářiny kroky.
Vycházelo jim to celkem dobře, ale na železné bráně se
začalo objevovat několik míst, kde už dokázaly střely
poškodit i tento pevný kov a blížili se k úplnému proražení
dovnitř. Několik homosexuálů v zadních řadách zároveň
začalo vymýšlet jak se dostat dovnitř a jeden z nich si
nejspíše uvědomil, že každý bunkr ma vedlejší vchod a
začal ho hledat.

,,Jestli je nechceme mít uvnitř, tak my musíme ven!"

křičela Sarah přes hluk zbraní na své přátele.

,,Otevři..." napadlo Davida, který stál hned vedle ní

,,Otevři to! Takhle je udržíte mimo vnitřní prostory
základny a nenajdou žádnou jinou cestu dovnitř, navíc
budete moct použít i tyhle super slayovní dýky, který jsem
našel!"

,,Vytáhněte zbraně a zabedněte otvory, za deset sekund

otevřu bránu!" zvolala jak nejhlasitěji mohla. Rychle
nasadila železný čtverec na místo její pistole a přiběhla ke
skříňce.

,,Když vám ublíží, zabijte je.. Když vás zabijou, tak co?"
zeptala se Sára s nově nabitou energií.

,,ROZCHOĎTE TO!" ozvali se sborově všichni přeživší a

Sarah otevřela bránu.
,,Přiveďte ho" rozhodla světlovlasá bruneta, která se před
chvílí stala hlavou státu.

,,Prezidentko... Zaručuji vám svou věrnost a poskytnu vám

plnou ochranu na válečném poli" pronesl nízký dlouhořasý
maník v obleku.

,,Nepotřebuji tvou ochranu, ale podívám se, jak si vedou.

Navíc si s někým potřebuji promluvit.."
Kapitola XI
Česká Republika
12.4 2036 12:07
plac před základnou odboje

Přeživší se zatím bez jediné ztráty na životech probíjeli

skrz homosexuály a kosili je jako srp seschlou trávu na
louce.

,,Sheemone postřeh!" zvolala Ema a strčila na bývalého

mafia bosse jednoho vzdorovitého homosexuála, který ne
a ne zemřít. Sheemon ho nabodl na dlouhý lovecký nůž a
protáhl mu do celými zády.

,,To není tak těžké jak jsem si myslel" prohodil Tomík jen
tak mimochodem a jako na zavolanou se mezi stromy
objevilo několik desítek teplíků a šest z nich neslo
dřevěnou desku.

Na ní bylo přiděláno křeslo, které hrálo barvami duhy a v

něm seděla světlovlasá brunetka ve svém coquette outfitu
a obličej měla schovaný rouškou.

,,Vzdejte se a my vás převezme do nejbližší pobočky Gay

Industries.. Jestli to neuděláte, tak zemřete!" teplíci položili
brunetku na zem a ta sestoupila do trávy.
,,Jedinej kdo tady brzo chcípne jsi ty, tvoji vojáci a tvoje
máma!" zvolal Matyáš a hodil na ní hlínu, kterou právě
nabral na lopatu.

,,Ó můj bože! To je hnus.. Sundejte to někdo ze mě sakra!

Tohle byl nový setík od nejvíc slayovní značky na světě a
stálo to 10 gaylionů! Ty jedna malá zebro za to zaplatíš!"
ječela dívka a v tom si Sarah něco uvedomila.

,,Kateřina?"

,,Konečně si někdo vzpomíná.. Nejsem mrtvá! Nikdy jsem

nebyla i když jsem byla v místě palby. Tady tenhle
neschopnej pablb-" Kate ukázala na Davida, který měl
náhodou v ruce stejnou pistoli, kterou postřílel natáčecí
studio před osmi lety ,,mě nedokázal zastřelit, když jsem
utíkala pryč a teď se mu to vymstí!"

Sára se otočila na Davida se zvednutým obočím a

pronesla jednoduché: ,,Si děláš prdel?" než popadla
teplíka, co kolem ní probíhal, chytila ho za ruku, kterou mu
zlomila svýma rukama, velmi silným kopem ho řekněme
vykastrovala a dýku, kterou měla doteď za opaskem mu
vrazila do krku.

Když se otočila, tak viděla Kateřinu utíkat ve svých botách

na podpatku směrem ke stromu mladí, ale zabočila k rokli,
kterou protékala řeka.
Sarah jí chtěla dostat a tak se rozběhla za ní bez
jakéhokoli přemýšlení, že by to mohla být past. Cestou
bitevním polem zlomila vaz nějaké maličké dívce a
zastřelila svalnatého maníka, který pevně svíral zápěstí
Sheemona.

Velitelka se vydala do kopce a sledovala stopy po

vysokých jehlách. Cestu jí, ale zastoupil maličký maník v
onom známém obleku a Sarah poznala nejproslulejšího
námezního lovce, který má náhodou i dlouhé řasy.

,,Na maličkosti není čas" odfrkla si, popadla ho za

ramena, otočila je o sto osmdesát stupňů a skopnula
Superbia z kopce dolů. Otočila se, aby našla Kate, ale
velký tlak mířený na její bok jí donutil udělat několik kroků
dozadu a těsně než přepadla přes okraj si všimla, že do ní
vrazila Kateřina a pevně se jí chytila.

A tak dva nepřátelé na život a na smrt padali do propasti

vymleté řekou. Některé by možná napadlo, že budou
muset spolupracovat, aby přežili a vznikne z nich
nejepičtější enemies to lovers příběh, ale tohle není ten
případ.

Sarah byla Kateřinou strhnuta pod vodu a než mohla

cokoliv udělat, tak jí začala bít hlava nehlava i když ve
vodě to úplně nemělo žádný vliv. Stále jí ale uštědřila
několik velmi bolestivých ran a Sára nevěděla jak se
bránit.
Snažila se urovnat si v hlavě, že je právě pod vodou a z
tranzu jí probral až velmi silný úder nohou do břicha, po
kterém se ponořila trochu více do hlubin klidné řeky.

Velitelka vyplavala do Kateřininy úrovně a pokusila se

zaútočit. Homosexuálka jí, ale popadla dřív. Chytila jí krk a
pomalu, ale jistě jí dusila. Sára se pokusila bojovat, ale
Kate byla odolná, navíc Sarah každou sekundou bez
přísunu kyslíku slábla.

Pokusila se tedy aspoň sundat Katiny ruce z jejího krku.

Škrábala jí nehtama do kůže a snažila se jí zlomit prsty.
Najednou se Kate podívala na Sářinu ruku nebo
konkrétněji na prsten na její ruce, který její rodina dědí už
po desítky generací. Kate na chvíli přestala udržovat tlak
na velitelčino hrdlo, ale i tato vteřina bohatě stačila.

Mezitím nad vodou si Budina všimnul malé lidské kuličky,

která se skutálela dolů od Stromu Života. Rozběhl se
podívat co za malého tvora se skrývá pod želeným
brněním a nezapomněl pobít pár teplíku.

,,Kdo jsi?" zeptal se Budina když vrazil maníkovi pěstí.

,,Haha! To ti tak řeknu.. Tak co, jaký je tam nahoře

počasí?" vysmíval se námezní lovec prvnímu velvyslanci z
Keni.
,,Tak to z tebe vypáčím sám.. Když už mluvíme o
páčidlech.. " Bůďa vytáhnul z kapsy velké těžké páčidlo,
chytil ho na úplném konci a několikrát a ním udeřil do
maníkovi zbroje - převážně helmy.

,,Menší lidi se nemlátěj!" vyjekl lovec, stulil se do klubíčka

a chránil se rukama.

,,V tom případě ještě, že jsem tady i já" ušklíbl se David.

Pak vytáhnul kovou baseballovou pálku a pronesl:

,,Dneska zaklepeš bačkorama buzíku"

A s tím ho začal mlátit s takovou silou, že se začaly

odlamovat kousky jeho obleku. David se usmíval, když
drtil lovci levou ruku a naklepával jí jako řízek.

Pod vodou zatím Sára oplatila brunetce kop do břicha a

konečně se role obrátily. Oběma docházel vzduch a tak se
vynořily nad hladinu a nadechly se. Tato pauza, ale
netrvala dlouho, jelikož Kate se vysmála Sáře za to, že
přišla o pět sběračů a tak velitelka hnaná touhou po
pomstě skočila po Kateřině a opět jí potopila do vody.

Kateřina si sundala boty na podpadku a začala botou

mlátit Sáru do hlavy. To, ale nezabralo, jelikož Sarah má
dost tvrdou lebku a akorát jí to ještě víc naštvalo.
Ve zběsilosti si neuvědomila svou chybu při útoku a
Kateřina jí opět začala dusit. Tentokrát se už
nepozastavila nad maličkostmi a tak po minutě odporu ze
Sářiny strany, který právě ustal ji Kate nechala padat na
dno řeky.

,,Zabila jsem ti sběrače! Zabila jsem ti sběrače.. Ty

přechody si stejně nezaslouží nic jiného, než být přejeti
náklaďákem.. Prohraješ a nic s tím neuděláš! Já, Kateřina
Netušim, prezidentka České Republiky, nejchytřejší člověk
na obecných studijních předpokladech a největší coquette
slay queen na planetě vás všechny zničím! Dostanu,
dostanu vás všechny, i kdyby to mělo být to poslední co v
tomhle životě udělám!" brunetčin 'villain laugh' se ozval
roklinkou až se stěny otřásly a do vody spadlo několik
utržených kusů půdy.
Kapitola XII
Neznámé místo
Neznámý čas
Hluboko

Sarah ležela v naprosté tmě, tedy dokud se nepodívala na

své tělo a zjistila, že ho vidí normálně, jako za denního
světla.

Posadila se a rukama opřela o zem. Uvědomila si že

plocha pod ní je zahalená černo-černou mlhou stejně jako
všechno ostatní. Všimla si, že nemá boty. Netušila proč,
přece by si je nesundávala uprostřed boje. A v tom jí to
došlo. Kate jí dusila pod vodou a ona se nejspíš utopila
nebo tedy minimálně procházela stádiem topení na
pískovém dně řeky.

Pomalu se postavila a chytila se za hlavu, promnula si oči

a přejela si rukou po tváři.

Pootočila hlavu mírně doleva usmála se koutkem rtů a

řekla si: ,,Tohle je smrt?"

Zůstala by stát na místě a čekat co přijde dál, kdyby jí

neupotalo něco jineho. Vzdálené modré světlo a snad i
poryv větru, který jí na vteřinu nadnesl vlasy.

,,Co dalšího můžu ztratit" řekla si, než se rozvážnými

kroky vydala za světlem.
Čím blíž byla, tím víc si uvědomovala, že to není jen tak
nějaké světélko, ale obrovská zářící koule dokonce větší
než ona sama.

To však nebylo to nejzajímavější ba naopak modrá zář ji

vůbec nezajímala od chvíle, kdy uvnitř světelné koule
spatřila ruku.

Chvíli se nic nedělo a Sarah stála před modrým světlem,

ale pak najednou se začalo zmenšovat než se objevila
žena v tureckém sedu, fialovo-modrých šatech, které měly
dva rozparky uprostřed stehen a její tmavé vlasy se volně
pohybovaly a nadnášely ve vzduchu zatímco žena
levitovala zhruba metr nad zemí.

Nic z toho však nebylo ani zdaleka tou nejzajímavější

části ženy. Bylo to její čelo nebo tedy spíše třetí světle
modré oko, které se na jejím čele nacházelo a snad i
svítilo. Sarah z ní nemohla spustit zrak. Nevěděla jestli si
to jen představuje a nebo jestli žena před ní, která ještě
stále udržovala magií modré světélko mezi rukama, jejíž
prsty se vlnily a udržovaly tuto magickou událost při
životě.

,,Už na tebe čekám Sarah Christus.. Za celý svůj život a

zvláště dnes jsi učinila spoustu těžkých rozhodnutí. Možná
je načase, aby někdo udělal některá za tebe.." promluvil
podivně klidný hlas ženy, která nepřestávala dělat cokoliv
co dělala předtím.

,,Omlouvám se, že vás přerušuji, ale kdo jste?" tázala se

Sarah zmateně černovlasé ženy.

,,Tvoje hodně vzdálená příbuzná Sáro... Jsem Ježíšova

babička.. Ty jsi moje vzdálená pravnučka" žena otevřela
oči a zatímco se stavěla na nohy věnovala Sáře vřelý
úsměv. Gestem ruky modrooká černovláska odprostila
modrou kouli od její ruky a nechala jí levitovat kousek
vedle.

,,J-já jen.. Jakto, že jsem o tobě nikdy neslyšela?" stále

zmatená Sára se dožadovala více odpovědí.

,,Nevěřím v nic jako křesťanství.. A proto mě můj syn a

Marie uvěznili, jelikož jsem Ježíšovi říkala o všem co si
myslím. Naštěstí jsem mu, ale stihla dát jeden z mých
dvou prstenů. Jeden máš teď ty.. Ten druhý se ztratil, ale
cítím jeho přítomnost tady. Byl ve velké blízkosti s tímto,
poznám to. Ten co máš ty se dědí a schovává v sobě
velkou sílu, jejíž tajemství se zdá, že jsi neodhalila leč sílu
prstenu jsi již použila.." vyprávěla žena a vedla Sáru na
procházku po nekonečně černém místě.

,,O jaké síle to mluvíš?" zeptala se Sarah.

,,Oh.. Síla Irenixu přeci. Nejmocnější síla na planetě. Ta
se kterou porozumíš veškerým textům, básním a
pravopisu.." žena se odmlčela a pousmála, když spatřila
Sářino zmatení ,,Samozřejmě má i druhou stránku
schopností a to ničit a zabíjet, dokonce i zachránit život,
ale tato část síly přichází s obětí, pokud nejsi připravena i
tak jsi už, ale zvládla sílu zkrotit. Zachránila jsi život tomu
chlapci a prsten tě vyhodnotil jako vhodnou kandidátku.."

,,Takže celou tu dobu co jsem si myslela, že to nadání je

ve mně mi k tomu sloužil matčin prsten?" ujasnila si
velitelka odboje své nové nabyté informace.

,,Ano, ale i ne. Například, kdyby jsi prsten ukradla a měla

s ním zlé umysly, tak by tě připravil o život. Prsten si
vybírá uživatele Sáro.. Na to pamatuj!" vysvětlila
černovláska.

,,To, že jsi v rodině jen zvyšuje tvojí šanci na to získat sílu

Irenixu, ale není to důležitá podmínka pokud máš chrabré
srdce a čisté úmysly" žena vzala Sářiny ruce a sevřela je
ve svých ,,Jsi chytrá mladá dívka a máš toho tolik před
sebou, nemyslíš, že by byla škoda aby jsi zemřela?"

,,Asi ano.. Chci zachránit své přátele, můžeš mi pomoct?"

zeptala se Sarah s nadějí v hlase.

,,Máš můj prsten, využij ho.." odvětila a znovu se vznesla

do tureckého sedu.
,,Ehm- paní.. Nevím jak ho použít?"

,,Následuj své srdce. Láska nás vytáhne z mnoha

zapeklitých situací!" usmála se a přivolala si k sobě své
světlo ,,Kde si myslíš, že jsme?"

,,Nevím.. Mám otázku, je tohle skutečné nebo, se to děje

jen v mé hlavě?" přemýšlela velitelka s vlasy krátce nad
ramena.

,,I kdyby se to dělo jen v tvé hlavě, proč by to mělo

znamenat, že to není skutečné?" odpověděla modrooká
žena a mrkla na Sáru.

,,Teď už by jsi měla jít.. Musíš pochopit sílu Irenixu, ale s

tím ti nemohu pomoct.. Pamatuj, mít dva prsteny najednou
bylo těžké i pro mě. Neriskuj! Pozor, bude to trochu tahat.
Nelekni se!" varovala Sáru žena a začala vracet světlo do
své původní obrovské a jasné podoby.

,,Počkejte... Jak se jmenujete?" položila Sarah poslední

otázku.

,,Irena.. Jmenuji se Irena, Sáro.. Sbohem!" žena zavolala,

ale Sarah už byla vtaže pryč a hlas jejího předka se
ozýval s ozvěnou jako volání.

Velitelka ucítila škubnutí a prudce otevřela oči.

Rozhlédla se a uvědomila si, že se nachází ve vodě a od
té doby co začala padat až to teď uběhl minimální čas,
jelikož Kate nad ní právě plavala směrem nad hladinu.

Velitelka zvedla pravou ruku a prohlédla si prsten. Sevřela

ruku v pěst a znovu si v hlavě projela všechno, co jí Irena
řekla a rozhodla se. Přijde Irenixu na kloub, aby zachránila
její přátele.

,,Jakéto milé děvče... Snad to někam dotáhne" usmála se

Irena, vznesla se do tureckého sedu a plně otevřela své
třetí oko. Pak už jí myšlenky táhly neznámo kam
prozkoumávat život venku.
Kapitola XIII
Česká Republika
12.4 2036 13:42
Pod hladinou vody v řece u Stromu Života

Sarah se natáhla po Kateřině, chytila ji za nohu a stáhla

zpátky k sobě. Hned, jakmile se Sára postavila své
úhlavní nepřítelkyni, jen aby jí zadržela od ublížení těm na
kterých jí záleží, vše kolem se proměnilo v modrou mlhu a
v hlavě jí začala hrát podivná melodie..

Když, ale rozpoznala Irenin melodický hlas věděla, že je

všechno v pořádku.

Jako, kdyby to uměla odjakživa překřížila ruce nad hlavou

a vykřikla.

,,IRENIX!"

Proud vody, který se o ní otřel se jí přes záda dostal na

pravé rameno, dál přes hrudník na levý bok, kde
pokračoval ve vytváření kruhu okolo jejího těla, který pak
spadl až k jejím nohám a v polovině stehen se jí na obou
stranách utvořila mezera, kterou lze vidět velitelčiny nohy.

To vypadá úplně jak Ireniny šaty.. Pomyslela si a roztáhla

ruce, které taky objal proud vody a vytvořil proužek
příjemného materiálu, který se jí omotal okolo předloktí,
změnil se na bílou, stejně jako její šaty a to samé udělal i
u nohou. Vodní prudy a modré jiskry daly Sáře také
krásné bílé botky na nízkém podpatku a jako poslední
majestátní světle modrá křídla a stejně barevnou tiáru na
hlavě doplněnou o ladící náhrdelník a několik dalších
prstenů.

Modrá mlha se rozplynula a navzdory tomu, že byla Sára

stále pod vodou, tak už nebyla mokrá, jako by voda z
jejích vlasů úplně zmizela a měla krásný účes z
rozpuštěných vlasů, které se vlivem proměny prodloužili
Sáře až ke spodní části zad.

Velitelka se pokusila vyvolat světelnou kouli stejně jako

Irena a povedlo se. Teď jen musela přijít na to, jak cokoliv
co se jí povede s novými schopnostmi využít.

Namířila rukama od sebe, jakoby chtěla hodit balón a

zabralo to, světelná koule narazila do Kate a poslala jí o
několik metrů zpátky.

,,Uo ho hou! Sárinka zebřinka, přechodová panenka si

chce hrát!" vypískla Kate, šíleně se zasmála a pak také
překřížila ruce nad hlavou a o několik vteřin později nabyla
rudá křídla, růžový crop-top, fialovou minisukni, neonově
zelené šperky a zlaté střevíčky.

,,Jen já budu vládnout touto mocí! Nikdo jiný než já

takovou čest mít nebude! Naval to sem ty zebro ve
věznici!" křičela Kate a Sára si povšimnula, že může
dýchat pod vodou.

,,Nikdy!" pronesla pevně Sarah a s tím poslala na Kate

tentokrát větší modrou kouli.

Kate začala útoky oplácet a Sára se s lety Kateřininy

praxe nevyrovnala, aby mohla také útočit, tak se alespoň
nově objeveným kouzelem snažila rudé koule odrážet.

Po několika minutách studování Kateiny techniky si Sarah

všimla, že si vůbec nekryje pravý bok a tak jednou rukou
udržovala štít a druhou vypálila po Kate.

Jenomže tentokrát to nebyla žádná světelná koule.. To

vůbec! Tentokrát se zformovala bílá síla kuželovitého
tvaru, která okolo sebe táhla jasně modrý, vlnící se pruh a
pohybovala se hodně rychle.

Kate to uhodilo plnou silou a jen rudá koule, která jí

částečně zakrývala místo útoku jí dovolila přežít.

Kate se ušklíbla na Sáru a začala vyvolávat vlastní rudý

kužel. Velitelka nasadila protiútok a tak se dvě velmi
mocné entity utkaly proti sobě v souboji na život a na smrt.

Jakkoliv rozdílné se však útoky zdály být síla Irenixu

nedokázala zničit někoho, kdo je pod ochranou druhého
prstenu. Velitele dle logického uvážení došlo, že musí
Kateřině prsten sundat, ale než se o to vůbec stihla
pokusit, Kateinin prsten se o to pokusil sám. Očividně se
mu nelíbilo, komu dává moc a pokusil se utéct.

Kate přestala dávat pozor a Sarah šikovně utekla jejímu

Irenixu a zaútočila na ní svým vlastním.

Již nechráněná Kate zůstala zasažena plnou silou a byla

přivedena do polovědomí. Sarah k ní rychle připlula a
sundala jí prsten.

Chtěla si ho nasadit, ale hlavou jí probleskla Irenina

slova.. Pamatuj, že i pro mě bylo těžké mít dva prsteny
najednou.. Neriskuj! A tak ho jen držela v dlani a rychlostí
blesku vyletěla z vody.

Vznášela se nad bitevním polem a viděla již několik málo

obětí, které si válka vyžádala.

,,Sára je zpátky!" zvolal David a dodal ostatním trochu

motivace.

,,Co se to stalo?" zavolal na ni a poukázal na proměnu.

,,Irenix.." odvětila Sára, vložila si prsten do náhrdelníku a

začala vést útok na zbývající teplíky.
Jako první odstřelila pět teplíků, se kterými bojoval
Sheemon a dál pokračovala za Tomášem a Matějem, kteří
si navzájem kryli záda před dvaceti teplíky.

Sarah se jich zbavila modrými energetickými koulemi a

letěla zase někam jinam.

Když už se zbavila všech teplíků, proměnila se zpět ve

zmáčenou obyčejně-neobyčejnou dívku a pomohla
přeživším nanosit těla na velkou hromadu. Mezi nimi si
všimla i Filipa Tulimbera, bratra Natálie, který jí byl
extrémně podobný, až na to, že byl kluk a nebyl tak
chytrý.

Prvně si myslela, že na jeho místě leží její bývalá

spolužačka a tak nezabránila jedné malé slze aby jí
vytekla z koutku.

Když byla všechna těla konečně naskládána na sebe

stoupnula si vedle Matěje a Sheemona, vyvolala maličkou,
ale teplou a velmi jasnou energetickou jiskru a pomodlila
se.

,,Vy jenž jste zemřeli v boji za dobrou věc, odpočívejte v

pokoji. Vaše památka nikdy nebude zneuctěna a od
dnešního dne budete oslavováni jako padlí hrdinové!"
Pak Sára vyslala jiskru směrem k hromadě zesnulých.
Světélko se k nim přibližovalo pomalu a jakmile se dotklo
prvního člověka, celá kopa vzplála.

Nikdo z přítomných nedokázal snést pach spáleného

lidského masa a tak se raději přesunuli za zdi základny,
kde přečkali, než plamen uhasl a zanechal za sebou jen
popel.

Sarah a každý další zbylí přeživší si vzali trochu popela do

rukou a průvodem nesli popel až ke Stromu Života, kde
nasypali popel k jeho kořenům.

Zpět se už vraceli po skupinách a truchlili nad ztrátami.

Velitelka je nechtěla vidět smutné a proto vylezla na
kámen postavený příhodně u cesty, Sára měla dokonce
pocit, že se kámen pod ní pohnul, ale dnešní den toho
bylo na ní už moc, tak to nechala plavat.

,,Poslouchejte všichni, chápu, že jste ztratili

přátelé..možná i rodinu, ale oni by si nepřáli, abyste
přestali jíst, vídat ostatní nebo dokonce následovat je tam
nahoru. Chtěli by, abychom pokračovali v tom co děláme
doteď. Nepřestaneme se snažit! Dnes jste ukázali
týmovou práci a jsem na vás pyšná. Proto bych chtěla
oslavit výhru a zároveň i památku padlých u táboráku
venku před základnou!" zvolala Sarah a odpovědi se jí
dostalo souhlasné mumlání a hlasité výkřiky souhlasu.
,,Au!" zašeptal si pro sebe namezní lovec Superbia když z
něj Sára, která ho považovala za kámen, seskočila.

Jakmile byli všichni z dohledu odplazil se zpátky do lesa a

ulehnul k nejbližšímu kmenu.

,,Ještě není konec.."

Kapitola XIV
Česká Republika
12.4 2036 19:04
Před základnou u ohniště

Všichni Přeživší se shromáždili u ohně včetně Davida. Po

večeři a Trocha alkoholu je v jeden moment takového
trapné ticho. Všichni se jen na sebe dívají.,hlavně na
Davide ,který je teď nový přírůstek do jejich týmu.To
trapné ticho rozbije filip který se zeptá.

,,Davide, jak je možné ,že jsi to celé vlastně přežil a

hlavně proč nám vlastně pomáháš!"

,,No.." David se pousměje a podívá se na Sáru. ,, Celé to

začalo když..”

Zvuk pomalu zavírajících dveří přehluší výstřel z Davidovi

zbraně. Sarah neváhá a hned se vydá ke zpravodajskému
pultu. S vyděšeným výrazem si prohlíží masakr, který po
sobě David zanechal.

,,T-to není možné!." pomyslí si se slzami v očích. V ten

moment si všimne nepatrného pohybu v kraji svého oka.
Rychle se otočí a všimne si Davida, který se drží za hlavu
a plazí se po zemi. Jak to vypadá z adrenalinu nic necítí
ale kvůli ztrátě krve je vidět že nemá moc času. Sára se
zmatené dívá na tento neuvěřitelný úkaz ale neváhá a
přiběhne k Davidovi.
 Položí ho na zem a z kapsy vytáhne sůl ve skleničce.
Pomalu začne kolem Davida sypat maličké krystalky a
tvaruje kruh. Poté poklekne mimo kruh kousek od
Davidovi hlavy.

V hlavě si začne broukat klidnou melodii a nabere si

trochu soli do rukou. Pak jí vysype na Davida a začne
provádět své modlitby.

,,Pane Ježíši Kriste, zachraň chlapce kříži místo sebe a

nechť tvá čistá krev očistí od hříchu toho, jenž potřebuje
být zachráněn.
Pane Ježíši Kriste, věřím, že jsi Syn Boží a že jsi byl po
třech dnech vzkříšen z mrtvých mocí Boží.
Pane Ježíši Kriste, vyznávám, že jsi můj Pán a Spasitel!
Amen"

Sarah sleduje, jak se David uzdravuje a když si je jistá, že

bylo uzdravování dokončeno vkročí do kruhu a vytáhne
Davida ven.

Sára opře Davida o stěnu a chystá se ho dostat z budovy

ale v tom uslyší hlasy z chodby a ze strachu o svůj život
utíká zadními dveřmi ven.předtím než odejde mu ještě
stihne vložit talisman ve tvaru kříže do kapsy ,ale poté už
prchá
„Další věc co si pamatuju je to že jsem se vzbudil na cestě
do nemocnice..“ pokračuje David ve vyprávění svého
příběhu.

David pomalu otevírá oči s velkou bolesti hlavy. Kolem

sebe vidí záchranáře a uvědomí si že je v sanitce. Snaží
že zůstat vzhůru ale jeho víčka se samy zavírají. Oči zase
otevře až v nemocnici kde kolem něj stojí několik doktorů.

„Je naživu.. ,,tep má v pořádku.. máme ho ještě.. uspat?."

zmateně se snaží poslouchat tiché hlasy doktorů ale přes
tu bolest hlavy se nedokáže soustředit na to, co sakra
říkají. V tom ucití tenkou jehlu, která se mu bolestivě
dostává pod kůži. Kmitne hlavou a podívá se na špinavě
blond sestřičku, která mu dost připomíná jeho bývalou
spolužačku a poté se mu obraz opět setmí.

„..Tohle se opakovalo několik dní ale až byl můj stav lepší

jsem konečně dostal šanci se pobavit s doktorem.."
povídá David a u toho si prohlíží ten stejný kříž co mu
darovala Sára.

Jedno ráno přijde Davidovi do pokoje doktor. „dobrý den

pane Kokoci, cítíte se v pořádku?.." hnědovlasý chlapec
se otočí na doktora ,, ano pane cítím se o hodně lépe.. ale
potřebuji vědět-“ Odkašle si a pokračuje ,,..jak je možné
že jsem to přežil?.. jak je možné že žiji a také proč mám
tak špatnou vizi.. přijde mi Že vidím na jedno oko trochu
rozmazaně.."
Doktor si utáhne kravatu a začne si prohlížet své papíry
,,musím říct je to vážně zázrak že jste přežil. Váš Život
vám zachránila vaše velmi vzácná nemoc zvaná 'morbus
parvus-cerebrus' které se také jinak říká nemoc malého
mozku. Střela se díky tomu vyhnula Cerebru, ale bohužel
se mírně otřela o nerv ve vašem levém oku. Naštěstí to
není nic, co by brýle nedokázaly opravit.

David nevěří svým uším. Ale hned si uvědomí že je to

jeho hloupost a může si sám za to co se mu stalo. Jen tiše
povzdechne. ,,..co se se mnou stane teď?.. víte zabil jsem
dost lidí..půjdu do vězení? Necháte mě popravit?." Zeptá
se se strachem v hlase.

Na to mu doktor odpoví: ,,..ne..jsme si vědomi že vaši

chování je jen výstup vašeho špatného mentálního zdraví,
takže vás pošleme do léčebny a poté jste vítán a můžete
se k nám přidat.. No teď už musím jít mám na krku více
pacientů"

Doktor odejde a chlapec zůstane sám. Dívá se kolem

sebe a na svoje čistě umyté tělo. "Nepamatuji si že bych
mě sprchovali“ pomyslí si a podívá se na noční stolek na
kterém leží jeho špinavé oblečení. Na vrchu si všimne
lesklé věci na řetízku. Vezme si to do ruky a prohlíží si ten
křesťanský kříž. Vzpomene si že je to ten, který dostal od
Sáry, když ho zachránila a pevně ho stiskne v dlaních.
„děkuji sáro.." zašeptal do prázdna.
„chtěl jsem se ti ozvat..alespoň ti poděkovat.. byl jsem ti
strašně vděčný za všechno, ale nemohl jsem. Neměl jsem
kuráž se ti ozvat" David si povzdechne a zapne si kříž
zpátky na krk.

,,Bojoval jsem sám ze sebou nedokázal jsem se přijmout.

Ale po nějaké době jsem si zvykl.. a potom už bylo pozdě
se ti ozvat“ Chlapec si utře slzu, která mu stéká po tváři.

,,Potkal jsem hodně lidí.. jako třeba Michala, který byl

tehdy jeden z hlavních lidí ze skupiny duhový lidé s.r.o.
než ho nahradila Eva a on přišel o rozum, když se snažil
dokázat, že je lepší než ona. Roky se vás snažili najít a
když uspěli, tak jsem se okamžitě vydal vás varovat-“ v
ten moment de zarazí "to se moc předbíhám.. kde jsem to
skončil?" David pokračuje ve vyprávění ,,Po tom co jsem
se dostal z léčebny jsem se přidal ke organizaci duhový
lidé s.r.o. a stal se Kateřininým spolupracovníkem i když
jsme předtím měli nějaké neshody”

,,Ze začátku mě neměla moc v oblibě ale poté co jsme

zjistili ,že oba dva mluvíme francouzsky stala se z nás
nerozlučná dvojka. Říkala mi všechno a viděl jsem hodně
věci.. ale byli věci ,které tajila i přede mnou.. ale teď už asi
vím co to schovávala..” Podívá se na sáru které si v ruce
prohlíží dva prsteny Irenixu. ,,Je to až podivné.. zajímalo
by mě jak se k prstenu dostala..to se ale asi nikdy
nedozvíme..No zase mluvím mimo z příběhu..no” Hlasitě
si odkašle aby mohl pokračovat.

,,Po té co jsem začal pracovat pod Kačkou v organizaci

Duhoví lidé s.r.o.. Jsem začal zjišťovat jak šílené to
všechno bylo Pokud to někteří nevíte Duhoví lidé s.r.o. je
organizace,která se stará o chytáni a popravu
heterosexuálu. Viděl jsem hodně hrozných věcí..Jako
třeba například sadistické hrátky ve kterých se i děti,
těhotné matky a ostatní hetero stvoření byli brutálně
popraveni nebo loveni bohatými homosexuály. To
způsobilo nešvary a proto vznikla organizace
Gayindustries ,která se stará o přeměnu heteráku na
homoseuály.. ještě to ale není vůbec dopilované.. jediné
děti se dokaží změnit a z dospělích většinou vzniknou
teplíci..je to až smutné.. to je jeden z důvodů proč vám
pomáhám.. Věřím ,že sára dokáže nastavit mír mezi
světem jak ho dnes známe. Také vám už pomáhám roky..
Už je to nějaký ten pátek co se vás Celkově stát snaží
najít. Měl jsem tu čest být první kdo našel nějaké důkazy.
Tím jsem dokázal jsem se jich zbavit a tím jsem prodloužil
pátrání.. Bohužel Michal stihl poslat vaší lokaci Kate a
proto jsem se rozhodl vydat se a varovat vás.” David se
na všechny usměje a pak se podívá na Sáru.

,, Ani nevíš jak moc jsem ti vděčný za to co si udělala a

slibuji ,že se budu snažit vám nadále pomáhat. No konec
mého nudného povídání pojďme to tady trochu rozjet
dobře??”
Všichni začnou tleskat a radovat se. I Sára na chvíli
zapomene na všechno špatné. Začne se pořádně pít a
radovat až do dalšího rána.
Kapitola XV
Česká Republika
13.4 2036 10:34
Základna odboje

Tomáš si ze včerejšího večera nic nepamatoval a tak pro

něj bylo velmi šokující, když se probudil s rukou kolem
pasu. Podíval se za sebe a spatřil klidně oddechujícího
Matěje.

Tomík se najednou cítil trochu uvolněněji, ale shodil ze

sebe Matějovu ruku, čímž ho jistojistě probral a posadil se
na kraj postele.

,,Dobré ráno" řekl mu Matěj ospale, zatímco se usmíval.

,,Dobré.." odpověděl zmateně Tomáš a ve spěchu opustil

místnost. Zmaten bylo rozhodně slabé slovo pro to vyjádřit
Tomíkovi emoce.

Matěj, který se podepíral lokty zapadl zpět do postele

rukou se plácl do, čela. Uhh... Zase jsem divnej! pomyslel
si a shodil ze sebe deku.

Matěj se převlékl do něčeho nového a zamířil do kuchyně.

Tam začal jako obvykle, pokud tedy nebylo určeno jinak,
připravovat oběd pro heterosexuály.
Broukal si u toho melodii písničky, která mu hrála v hlavě
a on si za boha nemohl vzpomenout, kde ji slyšel nebo jak
se jmenuje.

,,Nevěděla jsem, že jsi fanoušek Taylor Swift" usmála se

Sarah, která právě vstoupila dovnitř.

,,Uhh... J-já jsem jen.. Slyšel jsem to a moc hudby tady

není takže-" Matěj se vymlouval, ale velitelka znala
pravdu.

,,Moje nejoblíbenější je asi 'Shake it off' nebo 'Look what

you made me do' abych řekla pravdu" přiznala se Sára a
ramenem vrazila do Matěje, aby ho nabudila.

,,Sáro.. Známe už hodně dlouho a já doufám, že mi to,

odpustíš, ale musím ti to říct... Eh.. Já nepatřím mezi vás"
pronesl nervózně Matěj a poškrábal se na zátylku.

,,Co tím-oh!" řekla zmateně, než jí došlo co tím myslí ,,To

je úplně v pořádku! Není to náhodou, protože dorazil
David a tak sis to uvědomil?"

,,Ne! To rozhodně ne.. Teda ne, že bych jím nějak

opovrhoval nebo tak, ale je to někdo jiný.. No je to Tomáš!
Tak a je to.. Řekl jsem to!" ulevil si Matěj, když konečně
řekl Sáře celou pravdu.
,,Páni.. To bylo tak čekané! Vy dva jste spolu skoro furt a
dneska jsem ho viděla odcházet z tvého pokoje.. Počkej-
Chceš mi říct, že se něco mezi vámi včera nebo dneska
stalo?" zajásala Sarah a čekala na kuchtíkovu odpověď.

,,Ne.. Nic se nestalo. Ráno jsem všechno pokazil a on

utekl hned co se probudil" zesmutněl Matěj.

,,To bude v pořádku.." utěšovala ho Sára zatímco ho

plácala rukou po zádech.

,,Díky" pousmál se Matěj a zapnul sporák a hned jakmile

viděl Sáru otevřít pusu odpověděl na nejpravděpodobněji
položenou otázku ,,Ano, pořád se mi líbí i holky, ale i
kluci.. Teda spíš jen Tomáš"

,,Díky.. A co se ti na Tomíkovi líbí? Popiš mi to.." požádala

ho Sarah.

,,No.. Líbí se mi to jak vždycky když se někam rozběhne,

tak si málem zakopne o vlastní nohy, jak se mu rozjasní
oči, když dělá něco co ho baví a jak je milí ke všem jeho
přátelům.. Miluju jeho vlasy se kterými neustále vytváří
nové účesy a sestřihy, ale vždycky se nakonec vrátí k
jednomu samému, který mu sluší nejvíc. Baví mě, když
mu někdo vezme brýle a on je pak hledá všude možně!
Nebo taky jak se usmívá.. Vidět Tomáše usmát se mi
úplně rozehřeje srdce.. Je to prostě ten nejpříjemnější
pocit na světě vědět, že je šťastný!" rozplýval se Matěj a
Sarah pozorovala jak začíná opouštět tuto realitu a v
očích mu jiskří štěstí, když si má s kým povídat o
Tomíkovi.

,,Připálíš to!" zasmála se Sarah a tím ho přitáhla zpět do

reality.

,,Promiň" nervózně se ušklíbnul a ztlumil vařič na nižší

hodnotu.

Matěj pokračoval ve vaření když velitelka odešla a znovu

si začal broukat známou píseň. Připravil maso na stůl a
svolal hladové přeživší, když nesl hrnec s bramborami.
Měl jediné štěstí, že sběrači kupovali předloupané
brambory, protože jinak by se oběda nedočkali.

Někteří heterosexuálové se posadili ke stolu, včetně

Davida, který zaujal místo vedle Sáry a započali rozhovor
o Sářiných schopnostech. Čirou náhodou bylo místo vedle
Tomíka a tak kuchta sebral veškerou odvahu a posadil se
k němu.

,,Jak se máš?" zavedl konverzaci Matěj a u toho si

nandával svoji porci brambor.

,,Dobře, ty?"
,,Mám smíšené pocity.. Hele, myslíš, že by jsi za mnou
mohl po obědě přijít do kuchyně? Chci ti něco říct..
Soukromě!" poprosil ho kuchtík a když Tomík souhlasil,
tak se mnohem raději pustil do jídla a těšil se, až bude mít
onen osudný moment za sebou.

Když všichni dojedli, Matěj začal sbírat talíře a nosit je k

myčce. Nedlouho poté ho následoval Tomík, který chtěl
slyšet, co mu Matěj potřebuje tak moc tajně říct.

,,Tak co mi chceš říct?" zeptala se zvědavě Tomík a opřel

se o pultík.

,,Já doufám, že se na mě nebudeš zlobit, ale už nechci,

abychom byli přátelé-"

,,Počkej proč?" zmateně se zeptal Tomáš.

,,J-já jsem do tebe zamilovaný! A-a chci být něco víc.."

doznal se Matěj a Tomíkovi poklesla brada.

Vůbec nečekal, že se do něj zamiluje jeho nejlepší přítel.

Myslel, že mu chce říct nějaké tajemství a proto řekl
Budinovi, aby poslouchal za dveřmi.

,,Ou! Lidi, Matěj je teplej! Máme tady buzíka.." zakřičel

Budina, který právě vtrhnul do kuchyně předními dveřmi.
,,Snad nejseš taky teplej Poupa?" zeptal se ho bývalý
podvelitel.

,,N-ne! Já rozhodně nepatřím mezi ty barevný zrůdy"

ušklíbl se Tomáš a kuchtíkův svět se zastavil.

Matěj vyběhl zadními dveřmi kuchyně. Přes slzy v očích

neviděl na cestu, a proto zakopl a vrazil do Sáry, která se
přišla podívat co se děje.

Rychle se zvedl ze země a vyběhl ven. Utíkal tak rychle

jako nikdy předtím. Nechtěl, aby to kdokoliv věděl.
Prodíral se lesem a doufal, že ho už nikdo nikdy nenajde a
on zemře studem.

Zničený nemilým odmítnutím se Matěj schoulil pod

největší strom, který vrhal stín a rozhodl se, že zůstane a
nevrátí se mezi ně. Nemusel se bát, že by ho upekli a
následně snědli teplíci, protože nebyl heterosexuál.

Sarah, která právě seřvala Budinu za hluk, který způsobil

se vydala ven najít Matěje. Okamžitě jí došlo, čeho byla
svědkem a nesměla nechat Matěje udělat něco, čeho by
později litoval.

Sledovala ohnutou trávu a tím dokázala určit zhruba

jakým směrem se vydat, aby nešťastníka našla a přivedla
zpátky.
,,Tady jsi.. Musíš se vrátit, život půjde dál. Nesmíš
promarnit ani sebemenší chvilku" oddechla si Sára a
posadila se vedle Matěje.

,,Ale oni si ze mě budou dělat srandu. Ztrapnil jsem se a

přišel o kamarády. Neviděla jsi to znechucení v jejich
očích.. " vzlykal Matěj a rukama si objímal kolena.

,,Podívej, máš mě a David bude určitě taky rád trávit čas s

tebou. On si prochází tím stejným jako ty.. Taky na něj
pokřikují urážky, ale on se je naučil ignorovat a ty můžeš
taky.." utěšovala ho velitelka a vytáhla ho na nohy.

,,Já si myslím, že jsi skvělý, hodný, chytrý a zodpovědný

muž a Tomáš by měl být poctěn, že se ti líbí. A teď pojď..
Život je příliš krátký na takové maličkosti. Tomík brzy uvidí
o jak skvělého kluka přišel!" usmála se Sarah a odvedla
Matěje zadním vchodem zpátky na základnu.

,,Vy všichni byste se měli stydět! Žije tu s vámi osm let a

někteří z vás ho znají i déle! Je to pořád ten stejný skvělý
člověk a jen proto, že se k něčemu přiznal se přece k
němu nebudete chovat jinak.. Každý den s vámi tráví čas
a vy se mu teď vysmíváte? To je ubohost.. Měla jsem o
vás lepší mínění! Víte vy vůbec, kam až jste ho mohli
dotlačit vašimi posměšnými poznámkami?" vztekala se
Sarah a vrazila Budinovi facku.
,,Takovéhle věci se nevykřičí do světa!" křičela na něj a
pak se otočila na Tomíka ,,... A ty! Co si myslíš, že jsi jako
udělal? Nejdřív necháš Budinu poslouchat a pak Matěje
takhle hnusně odmítneš? Stydím se za tebe, fakt že jo!"
odsekla, otočila se a vrátila se zpět do svého pokoje. Tam
silně praštila dveřmi a nabručeně se posadila na postel.
Kapitola XVI
Česká Republika
29.4 2036 15:08
Základna odboje

,,Kde je? Kde to je? Zachraňte se všichni! Zase nám

dochází jídlo.. Kde jsou moje kubíky?" křičel Matyáš
zatímco se klepal na zem s lopatou vedle sebe.

,,Máš jídlo? Neseš mi mýho kubíka?" zašeptal nervózní

Matyáš směrem k Sáře, která prošla kolem něj.

,,Co se děje?" tázala se ho a pomalu k němu natahovala

ruku.

,,Ne! Ne nemáš... Jdi pryč! Ahh" Matyáš se pokusil

odkutálet pryč od Sáry, ale spadl do díry za ním, kterou
právě vykopal. Byla asi metr a půl hluboká, ale Matyášova
tučná vrstva špeků zmínila jeho pád, takže se mu nic
nestalo. Alespoň fyzicky ne..

,,Milášek..kde je milášek? MILÁŠKU!" zaječel Matyáš

velmi vysokým pištivým hlasem a přitulil se ke svému
nápoji, který mu omylem spadl do jámy.

,,Jsi v pohodě?" zeptala se Sarah mírně zděšeně

Matyášovým chováním.
,,Jo! Mimochodem, myslím že začíná docházet jídlo a
mělo by se dojít nakoupit! Já se hlásím dobrovolně, nechci
mít dnešní trénink s Budinou.." pronesl Matyáš už
naprosto normálně a tak Sarah jen nad jeho stavem
pokrčila rameny a souhlasila.

Matěj se už stihl vzpamatovat z nedávného odhalení a

začal se bavit s Davidem. Bohužel své bývalé přátelé
ztratil leč na něj už nenadávali.

Zatímco Matěj byl otevřený Sáře a Davidovi, Tomáš se

naopak uzavřel do sebe. Nechtěl Matějovi, tak ublížit, ale
nemohl říct nic jiného než jím opovrhovat jinak by přišel o
kamarády.

Tomík často sedával u roklinky a shlížel na řeku, která

protékála pod ním. Nikdo z jeho přátel se nedokázal
přimět k tomu promluvit si s ním o tom incidentu a tak
strávil dny sám a přemýšlel.

Někdy zůstal déle a někdy krátce. Občas se i v půli cesty

otočil a utekl do své postele jen, protože byl úplně mimo.
Netušil co se s ním dělo. Nenáviděl homosexuály víc než
cokoliv jiného, ale Matěj byl jeho dlouhodobý přítel a
Tomík si nevěděl rady.

Je vtipné jak slovo přítel má více významů.. Matěj taky

považoval Tomíka za přítele, ale chtěl aby byl jeho přítel..
Nedává to smysl, ale zároveň ano, jelikož přátelé jsou si
velmi blízcí, někdy dokonce i bližší než některé páry.
Zajímavé to jest, že hranice mezi těmito dvěma stavy mezi
lidmi jsou tak tenké, že stačí maličké uklouznutí a přátelé
se mohou stát lidmi co se milují.

Tomášovi myšlenkové pochody byly nepochopitelné pro

nikoho, kdo by se zrovna nenacházel přesně v jeho situaci
a vůbec tomu nepomohlo to, že byl neskutečně
zpomalenej.

Sarah pozorovala dva nešťastné chlapce, jak se sobě

navzájem vyhýbají a dávají si pozor, aby se neocitli ve
stejné místnosti. Matěj si dokonce navykl jíst v kuchyni,
aby nemusel potkat Tomáše.

Konečně si po dvou týdnech Tomášův mozek něco

uvědomil. Zrovna když seděl u řeky a sledoval západ
slunce mu došla jedna podstatná informace.

Matěj byl ochoten kvůli němu ochoten obětovat své

přátelství s heterosexuály. To by Tomáš nikdy nedokázal.
Matěj dal v sázku celý svůj společenský život jen, aby se
vyznal Tomášovi a on ho okamžitě urazil.

Teď už si začal uvědomovat, jak se asi Matěj musel cítit,

když se s ním nikdo nechtěl bavit a všichni se mu
vyhýbali.
Přemýšlel nad tím, že by se chtěl Matějovi omluvit, ale
jeho bodyguard David s ním byl všude. Doslova.. A tak se
Tomáš držel v ústraní a nic s tím nedělal.

Sarah plánovala večerní výpravu pro jídlo a ve svém týmu

už měla Matyáše, který byl moc líný trénovat útok na
protivníka, Emu a Sheemona, kteří útok zvládli skvěle a
nepotřebovali být přítomni na tréninku a Tomáše s jediným
cílem, odpočinout si od myšlenek na Matěje.

Přeživší až na pět, jenž se balili na cestu za potravinami,

se připravovali na nadcházející trénink s nově armádním
generálem Bůďou. Sheemon naplno převzal roli
podvelitele a Sarah udělila Budinovi hodnost, která jasně
říká, co je jeho práce na základě.

,,Když už jsme se tu všichni sešli venku, tak vám potřebuji

něco říct!" svolala Sarah přeživší.

,,Láska je pro všechny! Bojujeme za rovnopráví a nikdo si

nezaslouží být, aby se s ním zacházelo jinak, jen proto, že
má se mu líbí někdo jiný.."

A s tím se velitelka vytratila do lesů, kde na ní už čekali

sběrači.

Šli klidně, pomalu a snažili se dostat se přes les co

nejopatrněji. Nechtěli vzbudit pozornost teplíků, protože u
sebe neměli zbraně.
,,Je pravda, že jsi byl mafia boss?" začal náhle konverzaci
Matyáš dychtivý po Sheemonově odpovědi.

,,Ano, už je tomu tak.. Byl jsem na vzestupu, možná

dokonce v nejúspěšnějším bodě své kariéry, ale pak přišla
tahle apokalypsa a já se vzdal vedení. Dnes už není
naživu nikdo kromě mě a proto vám mohu dodávat peníze
na potraviny. Všechno jsem zdědil já.." odpověděl mi a na
chvíli zavzpomínal na staré dobré časy, kdy se se svými
přáteli proháněli městy se svými nadupanými luxusními
auty.

,,Páni.. To muselo být mega cool!" rozjasnil se Matyáš a

koutky úst se mu s úsměvem zvedly nahoru.

,,Jo jo.. Byla to sranda. Mohli jsme si dovolit dělat všechno

co nás napadlo. Dokonce jsem si pronajal ostrov v
Karibiku, ale asi měsíc před tímhle šílenstvím jsem ho
vrátil. To bylo asi to nejlepší, co mě potkalo. Měl jsem tam
soukromý aquapark a bazénové bary.." vyprávěl nadšeně
a nechal poslouchat i ostatní co šli s nimi.

,,Jsme tady chlapci a děvče!" zvolala Sarah a ukázala na

obchodní centrum dvě stě metrů od hranice lesa.

Sběrači si sundali batohy a převlékli se do více slayovních

outfitů, které jim vybral David.
Je to tak..přirozené? Řekl si Tomáš, když byl oblečen v
pestrobarevném obleku s třemi rozepnutými knoflíky.

,,Vezměte si tašky, nezapomeňte seznamy a hurá do

obchodu!" řekla Ema a tím vyrušila Tomíka z přemýšlení.

,,Jdu do Gaylandu!" Zvolal Sheemon a běžel před, aby ho

nikdo nepředběhl.

,,Fajn.. Já a Sára půjdeme do Lesbilly a Tomáš s

Matyášem můžou jít nakupovat do Translympie.. A
nezapomeňte jim dát ten správný počet peněz, ať zase
nepopletete gayliony a bistovky, jinak s penězi dál než na
žebrotu nedojdeme!" rozhodla Ema a odtáhla Sáru pryč.

,,Takže Translympie jo?" zeptal se Tomík Matyáše a

chlapec přikývnul.

,,Blíží se jejich pád.. Cítím to.." šeptal si maličký muž se

zasádrovanou levou rukou.

,,Evženo pojď sem.. Už máte nějaké nové zprávy?" zeptal

se zraněný a špinavá blondýnka k němu okamžitě
přiběhla.
,,Bohužel, ale jejich čas se krátí. Sára si sice myslí, že
mají vyhráno, ale ještě jsem tu ty a já a společně je
dovedeme k záhubě. Musíme započít plán X!" rozhodla
Evžena a začala se šíleně smát.
Kapitola XVII
Česká Republika
29.4 2036 21:51
obchodní centrum

,,Co si myslíš o celém tom Matějově odhalení?" tázal se

Tomík Matyáše, který právě házel do košíku všechny
příchutě kubíků.

,,Těžko říct.. Všichni se kterými se bavil až na Sáru ho

odstranili ze svého života a předstírají, že neexistuje,
včetně tebe což mě přivádí k otázce..lituješ toho?" Matyáš
věděl, že sexualita je vážně téma a chtěl být nápomocen
při řešení tohoto problému a tak zahodil za hlavu všechnu
srandu a snažil se o vážnou konverzaci.

,,Asi ano, nevím. Od té doby se cítím nějak divně, jako

kdybych sám před sebou udržoval nějaké tajemství.."
pokusil se vysvětlit své emoce Tomáš.

,,Víš co si myslím? Ne? Myslím si, že Matěj není zdaleka

jedinej homosexuál na základně. Třeba taková Ema je
megasus.. A mohl bych jmenovat i dál i když o tom
nejsem úplně přesvědčen.." pověděl Tomíkovi milovník
kubíků a když byl celý regál vybrán, popojeli dál.

,,Vážně? No a jaký z toho máš pocity?" zeptal se ho

zmatený Tomáš.
,,Hele, jestli se mi snažíš naznačit, že jsi teplej tak to
zabírá, ale- pšt..nemluv..nic mi neříkej, mluvím já- ..Mě je
úplně jedno kdo se komu líbí, hlavní je, že jsou to naši
přátelé už osm let a nikdo to nezmění!" vysvětlil mu
Matyáš.

,,Páni.. Oh wow takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlel.."

zašeptal si pro sebe Tomík.

Sarah s Emou měli nakoupeno jako první a byly už

převlečené na místě, kde se měli zase potkat, aby se
vydali domů, když k nim přišel Sheemon.

,,Už nikdy víc běhání sakra.." zanadával si Sheemon a

lehl na zem vyčerpáním.

,,To chci vidět, jak dojdeš ten zbytek" smál se mu Matyáš,

který se právě přikutálel s Tomíkem.

,,Víš co? Drž hubu!" ušklíbl se Sheemon a vlepil mu

výchovnou, jako za starých časů...

David se šel projít ke stromu života a usadil se na kraj

propasti ve které Sarah získala své schopnosti. Už ho
celkem štvalo, jak mu někteří pořád nevěří i když jim řekl
jeho životní příběh a uráží jeho sexualitu.
Mladík tam byl dost dlouho na to, aby si naprosto uklidnil
všechny myšlenky, zatímco ležel v trávě a tak se rozhodl,
že bude nejlepší vydat se zpátky a ulehnout do postele.

,,Hey, emo boy

Hey, hey, hey, emo boy
Hey, emo boy
Hey, hey, hey, emo boy
Hey, emo boy
Hey, hey, hey, emo boy
Hey, emo boy
Hey, hey, hey, emo boy" začalo se ozývat z Davidovy
kapsy a on poznal jeho vyzvánění - písničku Emo Boy od
bývalé zpěvačky Ayesha Erotica.

Přijal hovor od neznámého čísla a do ticha pronesl:

,,Haló?"

Nejdříve to v telefonu trochu zapraskalo, ale pak se ozval

podivně chrčící nerozpoznatelný hlas.

,,Mícháš krupicovou kaši?"

David okamžitě zamrznul na místě. To nemohla být

pravda.. ,,Ne..!" šeptal si pro sebe a v hlavě se mu
objevila už hodně stará vzpomínka.

David se s Natálií připravoval na vysílání televizních

zpráv, o kterém netušil, že bude jeho poslední.
,,Pospěš si, budu čekat.. Máš deset minut, tak na to
nezapomeň!" pronesla brunetka a šla se usadit ke stolu do
studia.

,,Hej Davide.." zavolala si ho Kateřina ,,Pořád jsi mi

neodpověděl na otázku.. Mícháš krupicovou kaši?"

,,Ne! Proč?" zeptal se jen tak mimochodem David.

,,Já ano!" pronesla Kate naštvaně a chytla davida za límec

u košile ,,Jak se opovažuješ nemíchat krupicovou kaši?
Však to všichni jíme jen kvůli tomu, abychom to mohli
smíchat s kakaem!"

,,Si děláš prdel ne? Míchat? ble..fuj..hnus! Jak to můžete

jíst zamíchané, však je z toho pak taková nechutná
sračkovitá břečka! (tohle zabolelo mé rozhodně míchající
srdíčko)

,,Pche!" odfrkla si Kate a vrazila Davidovi facku.

,,Jen počkej.. Po vysílání si tě podám ty-"

,,Davide pohni!" zaječela na něj Natálie.

,,Uvidíme se.." zamračil se na Kateřinu David a povýšeně

odešel.
,,Co se ti stalo s obličejem?" zeptala se ho Natálie na
otázku, na kterou rozhodně nechtěl odpovídat a tak ze
sebe vydal jen znechucený zvuk a podal nosičce kafe jeho
hrnek.

,,To ne.. Kdo jsi?"tázal se David nešťastně i když si byl

skoro na sto procent jistý, kdo mu volá.

,,Ta co stojí přímo za tebou!" ozvalo se šeptem tentokrát u

jeho ucha a mladík se rychlostí blesku otočil a vyděšeně
ustoupil.

Za Davidem stála brunetka s rouškou a nožem v ruce.

Rychlými pohyby k němu přiskočila a málem by ho i bodla,
kdyby David velmi šikovně neuskočil.

,,Ty svině! Víš jak to kurva mohlo bolet? Ty duhová

francouzsky mluvící manipulativní entito!" zaječel na ní
chlapec a pronásledován dívkou se železnou maskou na
ksichtě utíkal do lesa, aby se jí ztratil mezi stromy.

,,Tak jsi ty kokot? Právě jsi vyjmenoval všechno co máme

společného!" podivila se brunetka.

,,Ajo.. Ups!" uvědomil si David, kopnul dívku do břicha a

utíkal hlouběji do lesa.

Běžel rychleji než kdy dřív a každou chvíli se ohlížel za

sebe, aby se ujistil, že ho dívka nepronásleduje.
Nevšimnul si větve, která ležela na zemi a proto zakopnul
a svalil se na mokrou bahnitou zem.

Musel si vybrat. Buďto překoná svůj strach s bahna nebo

ho roušková královna najde. Rozhodnutí bylo vykonáno.

,,Ahojky!" zvolal David směrem k naštvané hnědooké

dívce.

,,Tady jsi.. Teď nikdo neslyší tvé volání a můžu tě

konečně-" brunetka vytáhla nůž když v tom ,,Je tohle snad
bahno..? Fuj! Tohle teda není vůbec slayovní co máš na
těch rukou.. Jak si to můžeš dovolit? Hele otři to někam..
Ani ty zebry nejsou tak špinavý jako ty..!"

,,Okey.." řekl David a otřel si ruce o nejbližší kmen stromu.

Pak se David rozběhl zase zpátky, tentokrát směrem k

základně. Tentokrát se mu povedlo nezrakvit se a tak
úspěšně doběhl před vedlejší vchod do základy. Rychle
jím proběhl a zabarikádoval dveře. Kukátkem se ujistil, že
dívka není nikde poblíž, úlevně si oddechl a v tom mu to
došlo.

Však má být tuhá na dně řeky!

Rychle našel Sáru, která právě vylezla z kuchyně a jelikož

byl udýchaný k smrti z běhu o život, tak si opřel ruce o
velitelčina ramena než zamumlal:
,,Je naživu.. Je zpátky!"

Dívka si strhla roušku z obličeje, když si uvědomila, že

Davida ztratila a zůstala sama v nechutně bahnitém lese.

,,Za to zaplatíš ty nemíchací příšero, jen počkej Davídku,

jen počkej..!"
Kapitola XVIII
Česká Republika
30.9. 2036 6:00
Tajná místnost na základně

,,Vítejte u druhého přeživšího sněmu!" zvolala Sarah,

která stála před dlouhým stolem a opírala se o dřevěnou
desku.

,,Jsem ráda, že jsme se sešli v plném počtu.. Jsem tu jako

vedoucí, Sheemon je moje pravá ruka, generál Budina
zde zastupuje zbrojení, kuchtík Matěj dostatek potravy,
David je náš strategista, Ema zastává hlas lidu, Matyáš je
zde ve jménu sám sebe a můžeme přivítat novou
účastnici, kterou jistě všichni znáte, ale poslední dobou tu
moc nebyla, jelikož pro mě zařizovala něco důležitého po
republice, moje sestra Johanka!"

,,Usaďte se ke stolu! Musíme započít sněm.." pronesla

Sarah a sama se posadila na polorozpadající se židli.

,,Jak už jistě víte, Kateřina je naživu a plánuje nás

všechny zničit.. Ráda bych teď předala slovo Davidovi,
aby nám objasnil situaci. Davide.." pokynula mu, aby začal
mluvit a vytáhla si svůj zápisník na důležité informace,
které budou sděleny.

,,Díky.. Máme podezření, že Kate plánuje něco velkého. V

české republice je tolik homosexuálů a když je na nás
všechny pošle, tak nemáme žádnou šanci. To se jí však
nepovede, protože spousta homosexuálů je pro
rovnopráví, ale my nemáme čas je vyhledávat." David se
chopil slova a vysvětloval ostatním situaci na straně
homosexuálů.

Mezitím si Sheemon všiml, že Matyáš, který tu chtěl tak

moc být si jen píše čísla na kus papíru a zdá se být úplně
mimo.

,,Poslouchej ty debile!" sykl na něj nový podvelitel a drcnul

do něj loktem, aby ho probral zpět do reality.

,,Chceš dostat přes držku?" naštval se na něj Matyáš a

zavřel svůj čísly popsaný sešit.

,,A dost! Oba dva držte laskavě hubu! Něco důležitého se

tady řeší.." okřikl si je David a pokračoval ve vysvětlování.

,,Můžeme jen debatovat nad tím, zdali má Kate stále svoje

schopnosti a na jaké úrovni jsou její síly.. Proto musíme
být připraveni bojovat i bez Sáry, která by v případě, že si
Kate udrží sílu Irenixu musela být nahoře ve vzduchu a
zaměstnávat prezidentku"

,,Dobrá tedy.. Sára bude pokračovat v tréninku svých

schopností ještě usilovněji než předtím, Budina bude
nadále trénovat, Matěj vařit a David strategizovat či co, ale
co my všichni ostatní?" zeptala se Ema Rovná.
,,Kromě toho, že budete trénovat, jíst a spát asi nic.. Není
dost času. Kate může zaútočit klidně i dnes a my
nesmíme ztrácet ani sekundu... ROZCHOD!" řekla Sarah
a rozhodla se, že potřebuje najít Chrissy.

,,Chrissy! Chrissy?" volala velitelka po základně a čekala,

kde se objeví malá nebezpečná dívka.

,,Tady jsem! Co potřebuješ?" zeptala se s úsměvem

velitelky a házela si s malým míčkem.

,,Hele, ty máš rodiče ze zahraničí nebo proč máš vlastně

americké jméno?" zeptala se Sarah a poprvé si tuto
maličkost uvědomila.

,,Ne, rodiče jsou z Česka, ale mě se nelíbilo mé jméno a

tak jsem si ho změnila.." vysvětlila a přihrála Sáře
balónek.

,,To jsem nevěděla.. Jaké je tedy tvé jméno, které ti dali

rodiče?" tázala se Sarah znovu.

,,Apolena.. Vidíš, je to takové strašně české a mě se

prostě nelíbilo. Navíc se tak jmenuje ta stará babka
kořenářka v tom starém filmu čert ví proč" vysvětlila a
posadila se na hromadu beden, která se na základně
válela už od jejího počátku a nikdo jí nikam neposunul.
,,To je všechno nebo..?"

,,Um- chtěla jsem se tě zeptat, jestli máš pořád ty granáty

v té velké krabici.. Teď by se celkem hodily." řekla velitelka
a čekala na Apolenčinu odpověď.

Chrissy přikývla a Sára se proto mohla konečně jít vydat

cvičit přesnou palbu na terč.

Proměnila se ve svou magickou formu a začala ostřelovat

předem určené body. Nejdříve jí to nešlo, ale postupně se
začala zlepšovat a proto zvětšila vzdálenost mezi sebou a
terči.

Vyvolala modrou magickou kouli a vyslala jí na vysoký

kamenný sloup. Když trefil přesně to místo, kam Sára
mířila, sletěla dolů mezi svých pár obdivovatelů a usmála
se.

,,Musím říct, že ten účes je fakt slayovní a to si nedělám

srandu, plus s těmihle šaty vypadáš jako nějaká
starořecká bohyně!" pochválil jí David a zkontroloval čas
na svém telefonu ,,Zvládla jsi sestřelit deset terčů za
pouhých šestnáct vteřin a to je velký úspěch!"

,,Ona a bohyně jo, kam až hluboko jsi to klesl?" odfrknul si

známý hlas špinavé blondýnky, která se po boku své paní
Kateřiny zjevila s celou armádou teplíků a homosexuálů
složenou z minimálně tisíce lidí.
,,Evža.." rozzuřil se David a zamračil se na furry-ženu
před ním.

,,BUDINO, JE TADY!" zakřičela Sarah a o vteřinu později

už začali ven vybíhat první přeživší se zbraněmi.

,,Tak to vypadá, že jdeme právě včas.." pronesla Veronika,

která byla s Johankou zařizovat spojenectví a právě teď
přivedla zhruba sto dalších neznámých bojovníků z
nejvzdálenějšího kouta české republiky - Královce.

,,Tentokrát už se tak snadno nevzdám!" přísahala Kateřina

a zlomyslně se usmála.

,,Do útoku!" zvolala a teplíci si prodrali cestu k

heterosexuálům.

Matěj na ně vyběhl s několika obrovskými noži a sekal

jednoho po druhém. Jednomu skočil na záda a vrazil mu
nůž do krku zatímco padal a druhému zakroutil nožem v
břiše, takže okamžitě vykrvácel.

Budina zaútočil raketometem a odpálil asi dvacet teplíků

najednou, pořád to, ale nebylo nic oproti Sáře, která jich
stihla zlikvidovat hned padesát najednou.

Připravovala se na další útok, když v tom jí srazila rudá

koule a ona odpadla zpátky na zem.
,,Pořád mám své síly.. Tento pozůstatek jsem si šetřila jen
na tebe.." překvapila jí Kate a Sára, která utrpěla četná
zranění při pádu z tak velké výšky se nemohla postavit.

,,Skoncuji s tebou a pak zničím celou tu tvojí bandu a tu

barabiznu, které říkáš domov!" zašeptala Kate a vyslala
na Sáru další kouzlo.

Sarah se pokusila vzdorovat, ale její štít byl příliš slabý..

Tomík se rozhlížel po bitevním poli a hledal Matěje. Věděl,

že jiná možnost už přijít nemusí a chtěl, aby kuchtík věděl
co k němu opravdu cítí.

,,Dávej pozor, nebo tě to jednou bude stát život.."pronesl

Matěj, který se právě objevil za chlapcem a zneškodnil
homosexuála, který na Tomíka naběhl.

,,Počkej Matěj, než zase odejdeš, musím ti říct, že jsem

do tebe taky zamilovaný, ale nechtěl jsem si to přiznat,
abych neztratil své přátele.. Omlouvám se, že jsem ti
předtím ublížil. Věděl jsem, že tam Budina je a bál jsem se
to přiznat!" křičel na Matěje malý brunet, aby byl slyšet
přes zvuky boje.

,,Tak já tě taky miluju, ale to už víš!" vykřikl Matěj

radostně, dlouhými kroky se dostal až k Tomášovi a
vášnivě ho políbil.
,,To je tak uvolňující pocit.." zašeptal Tomáš, když se od
sebe odtáhli, aby se mohli nadechnout.

,,Omg! Oni se políbili- jakože Francouzská Revoluce.."

pronesla brunetka.

,,Nekecej.. Já se nechci dívat- a nebo jo! Slay.." vyjekl

blonďatý chlapec.

,,Och chlapci.. Vždy tak matoucí, ale láska mezi nimi je

nekonečná!" usmála se hnědooká dívka a poplácala
blonďáka po rameni.
Kapitola XIX
V žádném státě
Neurčitý čas
Ve výšinách

...mezi tím v nebi...

,,Kubáku, jestli mi okamžitě nenavalíš ten popcorn, tak tě

asi zabiju! Konečně se tam dole děje něco zajímavého a
já chci svou misku!" křičela mrtvá dívka na blonďatého
chlapce.

,,Nojo, ale už drž hubu!" sykl na ní a hodil brunetce misku

se slaným popcornem.

...

,,Já ti to říkala, že Sheemon je prachatej a kdo mi věřil?

Nikdo! Ha, ale byla jsem na jeho ostrově!" vysmívala se
hnědooká dívka svému kamarádovi.

...

,,No way! Ona žije? Si děláš prdel snad ne?" promlouval

natěšeně Kubák, zatímco s brunetkou sledovali, co se
děje na Zemi, jako by to byl film v televizi.
,,Jestli stihne Sáře říct všechno co potřebuje, tak už fakt
nevím- co tam dělá Filip? Však mu píše dopis sakra.. OH!"
stěžovala si dívka.

,,Proč ho sakra vyhazuješ?! Mu to řekni a neposílej ho

pryč..!" křičel Jakub na Nicol i když věděl, že ho neslyší.

,,Hele, podívej už umřela a za chvíli se tady objeví..

Počkej, pořád žije- vidíš to, jak Filip říká, že jí nechce
zabít, ale stejně si do ruky bere tu zbraň? A je to... tři..,
dva.., jedna..! SLAY-" odpočítávala hnědovlasá dívka a
podívala se hlavou ostře doprava, aby viděla, že se z mlhy
vynořila Nicol.

,,Panebože- oh ahojky Naty.. Počkej.. Co tady dělám?"

zpanikařila Nicol.

,,Jsi mrtvá! Koukej, tady je tvoje mrtvé tělo!" vysvětlil jí

Jakub a ukázal na nebeskou promítací plochu, před
kterou seděli v masážních křeslech.

,,Fuj! Krev! Já omdlím.. Odveďte mě pryč!" ječela Nicol a

kryla si rukama obličej.

,,Klid, jdi jen pořád rovně a za chviličku narazíš na Lucii a

ty další, kteří s tebou zemřeli. Ty ti řeknou co dál" řekla jí
Natálie a vrátila svou pozornost dění na Zemi.

...
,,Nemůžu uvěřit tomu, že fakt napsala ten dopis tak
dlouhej.. Jako kdybych já měla čas napsat dopis, tak
napíšu list důvodu, proč nenávidím svůj život a taky
nějakou tu poslední závěť.. A navíc bych ze své smrti
obvinila nějakou z učitelek ze základy.. To je nápad, proč
jsem to neudělala...?" přemýšlela Natálie nahlas.

...

,,Proč si sakra stahujete?!" křičela Natálie na tři chlapce u

počítače.

,,Protože je to skvělá hra třeba.." odpověděl Jakub.

...

,,Reálně Matyáš je debil, ale to psaní těch čísel se mi

nějak nezdá.."

,,Takže nejsem jediná?" usmála se Natálie a přitepleně

zatleskala.

...

,,Čum..čum..čum!" křičel Jakub na Natalii, jelikož Kate

právě shodila Sáru do řeky a brunetka tomu nevěnovala
vůbec žádnou pozornost.
,,Ale nezlob Lociko! Však koukám.." zívnula si Natálie a
nadhodila si popcorn nad sebe a následně ho chytila do
pusy.

,,Koukej!" zvolala na Jakuba a zopakovala tríček ještě

jednou.

...

Dva bývalí spolužáci právě sledovali, jak se Sára vznesla

nad bitevní pole ve své nové proměně a Natálii napadla
pouze jediná věc..

,,Já cítím sílu Irenixu

a jeho sílu mám už navždy mít!
I všechny písemky já napsat zvládnu,
češtině už vždy porozumím!"

,,Je to šance malá..

Česky umět.. Je šance malá.." přidal se k ní Jakub.

...

,,A já si říkala, proč se mi Matěj zdál ve škole takovej

přiteplenej.." smála se Natálie, když sledovala Matěje
přiznávat se Sáře ohledně jeho rozsáhlých citů k
maličkému Poupovi.
,,Ou.. To muselo bolet" napodobil Jakub přízvuk dvacet let
staré reklamy na World of Tanks, když Tomáš odmítl
Matěje v kuchyni

,,Když už napodobujeme ty staré hlášky.. Napadli jsme

Matějovo srdce těsně před jeho třístabiliontým úderem..
Hraju za Poupiče, ale zcela upřímně nebyla to dobrá
volba. Je zpomalený a nižší než většina lidí jeho věku a
puberta mu už dávno skončila! Nejen, že se mi nepodařilo
obsadit ani jedinou část Matějova srdce, ale on teď zlomil
srdce mě.. Promluvím si o tom s Matyášem, snad to
pochopí. Ne, teď si ze mě akorát dělá prdel!"

...

,,Natálo, nemáš nabíječku?" přihnal se Malá Tulimberová

a začal prohledávat stolek vedle jeho sestry.

,,Nemám a drž hubu! My se koukáme na tenhle mega

slayovní tentononc.." Natálie vstala z masážního křesla a
donutila svého bratra odejít s výhružkou, že ho skope do
kuličky i když se nemohli navzájem dotknout, ale to on
nevěděl.

...

,,Je to Královec!" dohadoval se Jakub.

,,Ne! Kaliningrad-" řekla mu Natálie.

,,Vždyť je to úplně to stejný.." povzdechl si Kubák a opřel
si čelo o ruku.

,,Ale Královec zní moc Česky.." postěžovala si Natálie a

pokusila se Jakubovi sebrat ovládání promítání.

,,Nech mi to!"

,,Dej to sem ty-"

,,A dost! Co se to tady děje?" zeptala se Nicol, která

přiběhla odhalit příčinu hluku.

...

,,Matěj to teda jede s těma nožema.." přiznala Natálie.

,,To jo, ale koukej na Bůďu! On má raketomet.. Takhle se

jich zbaví jedna radost a doufám, že už chcípne i Kateřina,
protože už to jako nedávám!" pronesl Jakub, vzal si do
ruky plnou hrst popcornu a narval si jí do pusy.

Natálie si opět zkoušela nějaké triky chytání popcornu a

nevěnovala pozornost Sáře, která byla právě zasažena
rudou energetickou koulí a padala na zem.
,,Nemůžu se na to koukat!" Jakub zakřičel, což upoutalo
brunetčinu pozornost a podíval se na blonďáka, který se
schoulil do klubíčka a měl hlavu skrytou mezi koleny.

Dívka chtěla pochopit, čeho se tak bojí a tak vrátila svou

pozornost Sáře.

,,Panebože!" zaječela a zakryla si rukama obličej.

Nechtěla se dívat na to jak její kamarádka zemře.

Natálie věděla, že se někdo bude muset dívat, aby věděli

co se děje a tak po chvíli odvážně zvedla hlavu.

,,Omg! Oni se políbili- jakože Francouzská Revoluce.."

pronesla brunetka.

,,Nekecej.. Já se nechci dívat- a nebo jo! Slay.." vyjekl

blonďatý chlapec.

,,Och chlapci.. Vždy tak matoucí, ale láska mezi nimi je

nekonečná!" usmála se hnědooká dívka a poplácala
blonďáka po rameni.

,,Souhlasím.. ALE NE!"

,,Co.. Co je?" zeptala se Natálie vyděšeného Jakuba.

,,Došel popcorn.."
Kapitola XX
Česká Republika
30.4 2036 10:36
Plac před základnou

,,Nikdy jsem se nemyslel, že to řekneš!" řekl Tomášovi

Matěj a poukazoval tím na vyznání lásky.

,,Upřímně.. Já taky ne!" řekl mu Tomáš, který právě

zastřelil dva teplíky.

Boj byl velmi nevyrovnáný a heterosexuálové ztráceli

životy jeden po druhém. Avšak homosexuálové neměli
pod kontrolou teplíky, kteří se v některých případech
obrátili i proti svým vlastním.

Sarah zatím ležela na zemi a čekala, než na ní Kate vrhne

poslední smrtelné kouzlo.

,,Vidíš to? Všichni padnou a to jen kvůli tobě! Vy zebry jste

všichni stejní, ale ty.. Ty jsi z nich zdaleka nejhorší!
Necháš je umírat rukou mých bojovníků a ani se jim
nesnažíš pomoc.." Kateřina se vysmívala nemohoucí
dívce na zemi pod ní a kroužila kolem ní jako hladový vlk.

,,To se hluboce mýlíš!"

Sarah pozvedla ruku a vyslala kuželovitý paprsek energie

do davu plného homosexuálů a teplíků.
,,Plýtváš své síly zbytečně.. Stejně prohrávají!" Kateřina
poklekla vedle velitelčiny hlavy, chytla ji za bradu a otočila
k sobě.

,,Ne na dlouho!" odsekla Sára a poslední co Kate viděla

před tím, než do ní narazila tlaková vlna bylo, když si
Sarah nasadila na ruku i druhý prsten, který byl do
nynějška schovaný v náhrdelníku a klidně odpočíval.

Sarah si všimla, že prostor kolem ní se opět změnil na

známou modrou mlhu a šaty, které byly doteď bíle začaly
chytat odstín fialovo-modrého ombre steně jako šaty Ireny.

I když to nevěděla, tak se její oči rozzářily natolik, že přišla

o zorničky.

Velitelka se rychle zvedla ze země a zakřičela na

Apolenku, která byla na střeše základy z granátovým
odstřelovačem.

Malá dívka začala vystřelovat granáty na místa s velkým

výskytem teplíků a zbavovala se tak velkých skupin aniž
by ubližovala svým vlastním.

,,Jestli tady dneska umřeš, tak tě asi zabiju!" zakřičel

Matěj na Tomáše, který se bezhlavě vrhal do akce a
nemyslel na své vlastní bezpečí.
Tomík se nad jeho prohlášením pousmál a nedalo mu to,
aby neodpověděl. ,,Taky tě miluju!"

Sarah sestřelovala teplíky, aby ulehčila práci Budinovi a

Filipovi, zatímco Kate ležela v bezvědomí, ale najednou
se zastavila a padla na zem.

Matyášův bratr Štěpán ležel mrtev na zemi a vedle něj

byla polomrtvá Veronika. Hrnulo se na ně několik desítek
teplíků a jediný kdo je chránil byla Johanka s
rychlonabíjecí zbraní.

,,NEE!" zlomil se Sáry hlas, když jeden s teplíků vyříznul

Johanino srdce.

Velitelka se přestala kontrolovat a celou skupinu teplíků

vznítila s pomocí Irenixu.

Pak se s jasně modré svícími duhovkami otočila na

Kateřinu, která už se začala zvedat ze země a
připravovala se zaútočit.

Kateřina začala vytvářet magickou kouli, ale byla sražena

na zem velmi rychle pohybující se věcí. Ukázalo se, že to
byl Sheemon ve svém autě, jehož kapotu zdobilu už
několik vrstev krve.

,,Nemáš zač!" usmál se a naboural do dalšího

homosexuála.
Ema a Api stály zády k sobě a zbavovali se teplíků, co na
ně nabíhali čím dál tím rychleji.

,,Pamatuješ, když jsem přivedla nováčky a našli nás

teplíci? Jak jsi nám nejdříve vůbec nechtěla pomoc.."
křičela Apolenka.

,,Jo pamatuju.. Zajímavé je, že to bylo tak nedávno, ale

zdá se to být jako několik let.. Hodně se toho od té doby
stalo.." odpověděla hlasitě Ema.

Apolenka se na chvíli odpojila od Emy a zaplula trochu víc

do hloubky teplíků a místo pistole začala na zabíjení
používat nůž. Mrtvá těla se jí pletla pod nohy, ale nad tím
nesměla přemýšlet.

,,Tohle se tomu vůbec nevyrovná!" zvolala na Emu, aby

dopověděla, co chtěla říct.

Sarah pocítila, že díky druhému prstenu byly její

schopnosti přesnější a účinnější, ale vůbec jí nebylo
dobře. Pod očima se jí tvořily tmavé kruhy a celkově byla
celá pobledlá.

Po chvíli jí došlo, že prsteny z ní vysávají život a používají

jeho sílu k zesílení té své a tak to velitelka nechala být a
nadále pomáhala přeživším probojovat se skrz
homosexuály.
Kateřiny výdrž se pro ostatní zdála nezlomná, ale dívka s
rouškou si tím tak jistá nebyla. Věděla, že síla jí opouští a
musela napáchat co nejvíce škod předtím, než odejde.

Postavila se před Sáru a v rukou vytvořila poslední a

nejsilnější kouzlo, které kdy provedla.

,,Když nemůžu zabít tebe, tak to bude muset schytat

někdo jinej a s tím vrhla energii do davu lidí!"

Pak začala Kateřina šednout, dokud se úplně nevytratila

do nicoty a nezanechala za sebou jedinou stopu své
existence...

,,Znič je! WOHO! To je můj kluk-" povzbudil Tomáš svého

přítele, který se otočil přesně ve chvíli, kdy na Tomáše
dolétla energická koule.

,,Tomáši!" zvolal nešťastně Matěj.

Kuchtík okamžitě přestal bojovat a vrhnul se k umírajícímu

Tomášovi. Přeskakoval mrtvoly a vůbec se nestaral o bitvu
kolem něj. To že byl ve středu dění ho vůbec nezajímá.
Pro něj byl jen on a Tomík, který ležel na zemi a omdléval.

,,Ty přece musíš přežít.. Nesmíš ode mně odejít ve chvíli,

kdy jsem tě konečně získal!" vzlykal Matěj a přitáhnul si
Tomášovo tělo k sobě.
,,Myslím, že jsme nikdy neměli být spolu.. Osud nám v
tom vždy zabránil a teď už je pozdě.. Miluju tě Matěji.. Na
to nikdy nezapomeň!" A s tím chlapec v jeho náručí
naposledy vydech a vydal se na cestu ze které již není
úniku..

,,Davide!" zvolal hlas za brunetem a David okamžitě

poznal jeho bývalou furry-kolegyni.

,,Evženo!"

Špinavá blondýnka se vrhla na Davida a vrazila mu

několik ran pěstí, než začala vzlykat.

,,Jak jsi mě mohl opustit, však ty víš, že já to umím lépe

než ona.. Vždy jsem tě uspokojila a o nic víc nežádala..
Však ona v tom nemůže být ani tak dobrá! Tu bábovku
umím tahle upéct jenom já!" křičela na Davida dívka a
bušila mu pěstimi do hrudi.

,,To sice ano, ale Sára má na vaření Matěje, který to umí

mnohem lépe než ty!" ušklíbl se na ní David a kopnul jí do
kolene, čímž jí ho zlomil.

David vytáhl zbraň a střelil Evžu do hlavy. ,,Chcípni ty

furrýku jeden!"
Sarah si přivolala Davida hodila před něj postřeleného
námezního lovce, který se se svými vlastními technikami
zapojil do boje.

,,Znáš ho? Víš kdo to je? Několikrát nám tu napáchal

pěknou paseku"

,,Ano.. Tohle je nejlepší namezní lovec heterosexuálů..

Kateřina ho najala, aby jim pomohl vás najít" vysvětlil
David a chytil lovci spodní část helmy.

,,Můžu?" zeptal se a když Sarah přikývla, strhnul

Superbiovi jeho helmu a na tváři se mu objevil šokovaný
výraz..

,,To je celou dobu tenhle buzík?"

David se díval do tváře Šukáli Lokocovi. Nejlepšímu

kámošovi Michala a Jakuba, když se ještě přátelili.

Sheemon, jenž projížděl kolem neubrzdil své auto a

napálil to do Šukála Lokoce, který odletěl tři metry zpátky,
kde narazil do stromu, zlomil si vaz a následně vykrvácel.

,,Ups, to byl ten malej zmrd z dávna nedávna.. Nevadí..

Co už.. Alespoň je už tuhej.. Páčko!" zasmál se mafia
boss a zmizel jim z dohledu.
,,Sáro, neviděla jsi někde Matyáše?" přiběhla se zeptat
Ema.

,,A víš že jo? Ten debil si dává pauzu na kubík nahoře na

základně!" rozčilovala se Sára.

Tomáš se objevil v bílém světě a přímo před ním brečeli

Jakub a Natálie.

,,Co tady dělám? A co je s váma dvěma sakra..?"

,,Podívej.. To je Matěj, on brečí nad tvou smrtí!" vysvětlila

Natálie zatímco utěšovala Kubu.

,,Vy jste nás celou dobu pozorovali?!" vyjekl Poupič a

zrudnul nad představou co všechno viděli.

,,Více méně ano.." Natálie se na něj usmála a nevinně

zamrkala.
Kapitola XXI
Česká Republika
30.4 2036 16:01
Bitevní pole

,,Panebože.. My jsme vyhráli!" zvolal Budina, když

propíchnul srdce poslednímu žijícímu nepříteli. A v tu
chvíli se Sára bílá jako stěna skácela na zem a přestala
dýchat.

,,Sundejte jí ty prsteny někdo!" křičel David na lidi co stáli

nejblíže k velitelce.

Sarah viděla jen černo-černou tmu, podobně jako když

mluvila s Irenou, ale tentokrát neviděla ani modré světlo
ani sebe. Zkusila se pohnout, ale připadalo jí to, jako
kdyby na ní seděl Matyáš. A pak najednou nic. Všechna
tíha se uvolnila a zmizela bůh ví kam. Chvíli si užívala
tento pocit beztíže a potom se pokusila otevřít oči.

Světlo jí uhodilo do obličeje a ona bolestně zasténala.

Přikryla si oči rukou a pomalu se posadila. Zamžourala a v
rohu místnosti zaznamenala Davida.

,,Co se stalo?"

,,No.. Omdlela jsi na bitevním poli. Hned potom, co Budina

oslavně zvolal, že jsme vyhráli. Byla jsi mimo asi pět
hodin.. Ty prsteny z tebe vysávali život aby se jím nakrmili
a posílili, proto hned jakmile se ti zamezil přístup
adrenalinu jsi sebou švihla na zem" vysvětlil David a
posadil se na židli vedle postele na které Sarah ležela.

,,Oh wow.." vydechla dívka a rozhlédla se po místnosti

,,Musím rozhodnout co s tím druhým prstenem.. Ten můj
si nechám, ale nemohu ten druhý chránit aniž bych ho
měla na sobě.."

Kolem leželo několik zraněných a Sarah matně

rozpoznávala místnost, ve které měli ještě ráno schůzi
sněmu.

,,Matyáš zemřel v boji a zanechal za sebou velmi

znepokojující vzkaz.. Myslím, že by bylo lepší když si ho
přečteš sama, abych ti něco neřekl špatně" David podal
dívce na lůžku složený papír a Matyášův sešit do kterého
vždy zapisoval různá čísla a nikdo nechápal proč, až
doteď.

Mylá Sáro,
nebo kdokolif jiný kdo čtete tento dopis. Dnes je 30. dubna
roku 2036 a já dnes zemřu. Možná se ptáte jak to vím a já
vám s radostí mohu oznámit, že vám to teť povím..

Už jako dítě jsem byl velmi odlišný od ostatních. Bylo to

kvůli zvláštním podmínkám ve kterých mě má matka
porodila a já to tu nechci rozebírat. Každopádně..umím
předvídat smrt! Ano šokující a zvláštní.. Já vím, ale mám
důkaz.

Vtipné, zrovna teď jste mě ty a Sheemon seřvali, že

nedávám pozor.. Pardon vrátím se k visvětlování..

Když otevřeš úplně poslední popsanou stránku v mém

sešitě uvidíš několik čísel a v případě že budeš
postupovat odzadu a oddělíš si každých osmnáct čísel
vznikne ti číslo člověka a datum jeho smrti. Mezi ůplně
poslední patřím například já, Tomík nebo dokonce i tvá
sestra.

Prvních deset čísel značí číslo, které mají napsáno lydé

na pojištěnecké kartičce a zbylých osum sděluje den,
měsíc a rok úmrtí. Chápu, že se to může zdát trochu
divné, ale je to tak.

Chci vyjádřit lítost ke všem zesnulým, ale mám i dobré

zprávy.

Sice nevím více jak deset let dopředu a někdy ani to ne,
ale v dohledné době nikdo z těch co znám, tudíž žádný z
přeživších nezemře. Věř mi, že vaše osudy jsou pevně
určeny a vyřiď Matějovi, že mě mrzí to s Tomášem.

Se srdečným sbohem
Matyáš
PS: Teď jsem si vzpomněl, že existuje taková věc jako
poslední přání a chci ti sdělit to moje. Ty díry, které jsem
vykopal na základně jsou hroby pro válečníky padlé v
bitvě. Pro každého z nás je tam jeden. Byl bich rád, aby
byli pohřbeni tam.

PPS: Zabírám si ten hrob u spíže s kubíkama

PPPS: Můžeš se mnou pohřbít i ty kubíky?

,,No myslím, že před sebou máme hodně pohřbívání"

odlehčila Sára napjatou atmosféru a seskočila z lůžka.

Když vykročila ven, spatřila několik jejích přátel sedět u

sebe, objímat se a plakat. Někteří seděli sami a litovali své
padlé přátele a jiní zůstali nehybní a jen pozorovali tu
spoušť.

,,Měli by jsme pohřbít ty naše, Matyáš pro ně připravil

hroby, jelikož věděl, že zemřou a teplíky pak spálit tady
venku.." rozhodla Sarah a s Davidovou pomocí začala
odnášet těla do jednotlivých děr.

Přeživší rozdělovali těla minimálně další hodinu, než měli

konečně hotovo a zapálili pochodněmi hromadu venku.

Pak se pomalu přesunuli dovnitř a každý z účastníků

pohřbu pronesl něco hezkého o hrdinech, kteří padli v boji.
,,Je mi to moc líto.. Měl jsem něco udělat.. SAKRA! Měl
jsem to být já!" brečel Matěj nad Tomíkovým hrobem a ne
a ne odejít.

,,Prosím Matěji.. Pojď k nám, nemůžeš tam zůstat

navždy.." Sarah mu položila ruku na rameno a snažila se
ho utěšit ,,Přestaň plakat prosím.. Vím, že Tomáš se teď
dívá.. Cítím to a takhle bude smutný!"

,,Já mu, ale nechci říct sbohem, protože tentokrát to bude

znamenat, že se od něj odloučím navždy.. Možná, že je
teď tam nahoře a shlíží na mě, ale jeho tělo je tady dole a-
nikdy jsem si nemyslel, že bude tak daleko, zatímco já tu
trčím sám bez něj.." kuchtík se opět rozbrečel a objal
pochybný dřevěný kříž, který pro Tomáše vyrobil a zarazil
ho do země.

Sarah uslyšela podivný zvuk. Otočila hlavu směrem odkud

tento neznámý zvuk přišel a spatřila něco co si nikdy
nemyslela, že uvidí.

Generál Budina uronil slzu!

,,Není to tu už bezpečné, měli bychom se přemístit někam

jinam..” uvažovala Sára a už vymýšlela kam.

,,To je pravda! Pořád znají vaši lokaci a Kate není jediný

mocichtivý homosexuál široko-daleko..” uvažoval David
logicky, což mu ve školních letech moc nešlo.
,,Vymyslím, kam se přestěhujeme.. Teď se, ale věnujme
zesnulým ať nepokazíme atmosféru pohřbu” řekla Sarah a
nechala slzy, aby opustili koutky jejích očí.

,,Drazí pozůstalí, sešli jsme se zde aby jsme uctili

památku hrdinů, kteří položili život, abychom my mohli
pokračovat v našich životech a cestách” pronesla Sára se
špetkou naděje v hlase.

,,Nyní nechám prostor pro každého říct pár slov o hrdinovi

který jim byl nejbližší” pousmála se velitelka a pokynula
přeživším, aby přistoupili.

Pohřeb pokračoval celkem v pořádku, tedy dokud se

Matěj znovu nerozplakal.

,,Sáro.. Musím Ti něco říct..Nebudu cestovat s vámi,

jelikož mám vlastní nevyřízené účty a doufám, že se
někdy snad i za lepších podmínek znovu shledáme”
přiznal se David ,,Odcházím hned jakmile pohřeb skončí..
Když jsi byla v bezvědomí tak jsem si již zabalil věci.. Chci
Vám všem poděkovat, že jste mě přijali takového jaký
jsem i když bych měl být váš nepřítel..”

,,Davide, ještě něco před tím než odejdeš.. Dal jsi nám
dostatečný čas na přípravu a myslím, že jsi ten správný
člověk, komu bych měla svěřit něco velmi důležitého..”
,,Sáro, j-já- tohle nemůžu.. nezasloužím si mít u sebe
něco tak důležitého-” odpoví David, ale Sarah ho přeruší.

,,Prosím.. Vezmi si ten prsten! Nechci být v pokušení

použít oba dva prsteny.. S tebou bude v bezpečí! Věřím
ti..” naléhala Sára a navlékla ho Davidovi na ruku.

,,Ale Sáro-”

,,Ne! Tohle je moje finální rozhodnutí!” umlčela ho Sarah a

následně ho pevně objala. David ji obejmul zpátky a uronil
pár slz. Po té se David rozloučí i s ostatními a s tichým
vzlykotem se vydá na svou cestu do vzdálené země
nezemě.

,,Na počest padlých přátel zapálíme základnu.. To je to co

by si Matyáš přál a navíc tak zahladíme stopy po naší
existenci” uronila Sarah několik slz.

,,Běžte si zabalit jen to nejdůležitější..za hodinu se

sejdeme tady venku” rozhodla velitelka a vběhla do svého
pokoje.

Po zdlouhavém loučení se základnou Sheemon pozvedl

zapálenou louč a měl tu čest zapálit jednu ze svých
oblíbených základen.

Po chvíli co sledovali plameny olizující místo, které všichni

považovali za místo nejbližší domovu, naložili věci do
Jeepu a vydali se na cestu příhodně také do země
nezemě neboli na Slovensko..

Když oheň uhasl a po základně nezbylo ani památky až

na trochu popela na zemi, vynořilo se z několika
hromádek malé množství jemných kvítků...
 Epilog

“Život..
Dlouhá cesta plná překážek,
které se jen zhoršují.
Každý by měl v životě v něco věřit,
ať už to je v Boha, moc, rodinu,
ve své přátele a nebo dokonce i v sami sebe.
Lidé, kteří se schovávají světu možná žijí dlouze,
ale rozhodně ne životem naplněným o štěstí a také
špetkou toho drama.
Možná, že někteří by si mysleli,
že největší nepřítel života je čas,
ale zkuste se zamyslet a možná pochopíte,
že to co se zdá být od pohledu jasné,
nemusí být vždy pravda..”
 Dáda Kocová & Nathaniel Tumlíř

KŘESŤANSTVÍ
síla Irenixu

Z anglického originálu
Christianity: Power of Irenix
přeložili Nathaniel Tumlíř a Dáda Kocová

Ilustrace(jestli někdy nějaké budou): Dáda Kocová

Vydalo nakladatelství Duhoví lidé s.r.o.

v domácí tiskárně roku 2022

Publikace: 31.11. 2022

Psychiatrickou léčebnu doporučuje 10/10 autorů..