Deklarace práv člověka a občana - 1789

I. Lidé se rodí a zůstávají svobodní a rovní ve svých právech. Sociální rozdíly se mohou zakládat pouze
na veřejné užitečnosti.
II. Účelem každého politického sdružení je zachování přirozených práv a nezadatelných práv lidí.
Těmito právy jsou svoboda, vlastnictví a bezpečnost před útlakem a odpor vůči útlaku.
III. Princip nejvyšší svrchovanosti spočívá v lidu. Žádné uskupení ani jednotlivec nemůže uplatňovat
pravomoc, která nevychází přímo z lidu.
IV. Svoboda spočívá v možnosti dělat cokoli, co neomezuje druhé.
V. Zákon má právo zabraňovat pouze činům společensky škodlivým. Vše, co není zákonem
zapovězeno, nemůže být zakázáno a nikdo nesmí být nucen, aby činil to, co zákon nezakazuje.
VI. Zákon je výrazem všeobecné vůle. Měl by výt stejný pro
všechny.
VII. Nikdo nemůže být obviněn, uvězněn nebo zadržen kromě
případů, jež stanoví zákon.
VIII. Zákon může stanovit tresty, jež jsou nezbytně nutné.
Nikdo nesmí být trestán na základě retrospektivního
zákonodárství.
IX. Každý je pokládán za nevinného, dokud se mu neprokáže
vina.
X. Nikdo by neměl být pronásledován za své názory včetně
náboženských, pokud jejich projev neohrožuje veřejný
pořádek.
XI. Svoboda šíření myšlenek a názorů je jedním
z nejcennějších lidských práv. Každý občan může psát, mluvit,
tisknout svobodně, musí ovšem počítat s odpovědností za
jejich zneužití v případech stanovených zákonem.
XIII. K udržování veřejné moci a na výdaje správy je nezbytná
společná daň. Musí být rozdělena stejně mezi všechny občany
podle jejich schopností.
XV. Společnost má právo volat každého státního úředníka
k odpovědnosti.
XVII. Vlastnictví je nedotknutelné právo. Nikdo jej nesmí být zbaven než s výjimkou případu, že to
vyžaduje legálně zajištěná veřejná nezbytnost, a za podmínky, že obdrží spravedlivé a předem
dohodnuté odškodnění.