STŘEDOVĚK – 5. – 15.

století

Středověk je tradiční označení dějinné epochy mezi koncem antické civilizace (starověku) a
začátkem novověku ( poprvé se objevilo v renesanci)
- obvykle je ohraničen pádem Západořímské říše r. 476 a pádem Konstantinopole roku
r.1453, případně objevením Ameriky Kryštofem Kolumbem roku 1492
- pro vznik středověké civilizace je klíčovým kontinentem Evropa, která se stává
těžištěm veškerého politického, ekonomického a kulturního dění zásadního významu
- na podkladech antické kultury vzniká nová společnost, která má své duchovní kořeny
v křesťanství
V průběhu středověkého rozvoje dochází k vymezení tří důležitých kulturních okruhů,
které byly ve vzájemném omezeném kontaktu, vyvíjely se ale odděleně, přesto si zachovaly
základní společné charakteristiky:

 západní latinský kulturní okruh: románské, germánské, západoslovanské národy.

 východní řecký kulturní okruh = byzantsko-slovanský
národy jihovýchodní a východní Evropy a Malé Asie
 islámský (arabský) kulturní okruh: Přední východ, Arabský poloostrov, severní
Afrika.

Starověk je ovlivněn uzákoněním křesťanství = rovnoprávnost s jinými náboženstvími ->

- -> r.313 - císař Konstantin ( I. Veliký ) vydal Edikt milánský = toleranční program
státní ideologie -> opora společnosti -> základní text Bible
- společnost rozdělena na 3 stavy: - páni
duchovní
poddaní

Mnoho válečných konfliktů mělo náboženskou podstatu -> k nejznámějším takovým

patří křížové výpravy.
Ekonomicko-sociální systém středověku je někdy nazýván feudalismus.

stavební slohy:
ROMÁNSKÝ – stavby těžkopádné , masivní, válcovitého tvaru – tlusté zdi

/10.-12.stol / malá okna ( střílny), masivní věže, ne moc vysoké

Stavby – baziliky, rotundy

…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

GOTICKÝ - výraz rytířské doby, touha po duchovnu

/12.-15.stol./ lomený oblouk ( ve tvaru sepjatých rukou), křížová nebo žebrová klenby
opěrná soustava, vitráže, rozetové okno, chrliče
katedrály, kamenné mosty, gotické hrady -> Chrám sv. Víta

………………………………………………………………………………………………….

LITERATURA -> dělení:

 NÁBOŽENSKÁ – psaná latinky

patřily zde: Bible – Starý zákon, Nový zákon

legendy
modlitby

 SVĚTSKÁ = LAICKÁ - psaná v národních jazycích

a) pro šlechtu a rytíře - národní ( hrdinské) a rytířské eposy

dvorská = kurtoazní lyrika, tj.milostná poezie
- vyjadřovala hluboký cit k vyvolené paní, láska byla často neopětovaná
- tvořili ji obvykle zchudlí rytíři: trubadúři, truvéři – Francie
- minnesengři – Německo
-

- b) pro měšťanstvo - obsahuje světská témata, tzn. z běžného života, erotická

- témata, posměšné verše, pijácké
- - díla tvoří studenti, žáci => tato poezie je nazývaná vagantská = žákovská
- verše jsou často psány typem tzv. makarónského verše = makaronismy
- -> tj. střídání latinských veršů s verši v národním jazyce

Světová literatura:
Národní a rytířské eposy : -> 11.- 13.století
Znaky:

Píseň o Rollandovi -> Francie

Píseň o Cidovi -> Španělsko
Tristan a Izolda -> Keltové
Slovo o pluku Igorově -> Rusko
Beowulf -> Anglie
Píseň o Nibelunzích -> Německo
Alexandreida - ve všech evropských literaturách –> vzor byl všem Alexandr Veliký
Román o lišákovi -> Francie – satirický román

Píseň o Rollandovi -> Francie - 11.století

- tento epos je součástí tzv.karolínského cyklu = to jsou příběhy spojené postavou Karla
Velikého -> byl franský král a první středověký římský císař, během raného středověku sjednotil
většinu západní a střední Evropy. Rozhodl se, že všichni jeho poddaní se musejí stát křesťany.
- Rolland byl synovec Karla Velikého, šířil křesťanství, hrdinně umírá
- námětem je tažení císaře Karla Velikého proti Arabům -> kteří napadnou zadní voj vedený
rytířem Rollandem

Píseň o Cidovi
Tristan a Izolda

Slovo o pluku Igorově

Beowulf

Píseň o Nibelunzích

Alexandreida

Román o lišákovi
POČÁTKY NAŠEHO PÍSEMNICTVÍ - 9. – 15. století

- naše země vstoupily do dějin evropské literatury ve druhé polovině 9.století

- prvním útvarem na našem území, které můžeme označit jako ranou formu státu byla
Velkomoravská říše – v 8.-9- století, v jejímž čele stál kníže Rastislav
- ten r. 862 požádal byzantského císaře Michala III. , aby k nám poslal učence, kteří by
hlásali
víru – křesťanství – v jazyce srozumitelném lidu
- /hlavně se jednalo o promyšlený tah politický, neboť VM musela vzdorovat útoků ze západu
ze strany Francké říše/

- r. 863 , 5.7. – k nám přišli z Řecka ze Soluně - věrozvěstové /zvěstují víru/ dva bratři :
KONSTANTIN ( Cyril ) – filosof a teolog , prof. na univerzitě
METODĚJ - právník

- přišli s průvodem obchodníků, stavitelů a ozbrojenců, aby šířili křesťanskou víru položili
základy slovanské vzdělanosti
- na základě makedonského nářečí vytvořili pro staroslověnský jazyk /na základě malých
písmen řecké abecedy/ 1. slovanské písmo- hlaholici
2. slovanské písmo – cyrilici- pak později vytvořili jejich žáci / na základě velkých písmen
řecké abecedy/
-> stala se základem azbuky /písmo Rusů, Srbů, Ukrajinců, Bulharů /

- přinesli s sebou bohoslužebné knihy a překlad části Bible

- r. 867 byli pozvání papežem do Říma, aby obhájili svůj bohoslužebný jazyk
/ tenkrát mohly být pouze jazyky bible – hebrejština a řečtina a taky latiny – jazyk
vzdělanců/
- staroslověnština byla povýšena na bohoslužebný jazyk
- Konstantin už v Římě zůstává, vstupuje do kláštera a přijímá mnišské jméno Cyril
- Metoděj se vrací zpět na Moravu (je i vězněn), ale politická situace se mění – jsou také
zakázány slovanské bohoslužby
-staroslověnština je vytlačována latinou a po Metodějově smrti jsou jejich žáci
z VM vyhnáni.
- posledním útočištěm se jim stal Sázavský klášter, založen r. 1032 opatem Prokopem , ale
i odtud byli r. 1097 slovanští mniši definitivně vypuzeni

DÍLO C+M:

- Proglas – veršovaná předmluva k překladu evangelia

je zde zdůrazněna hlavní myšlenka – právo člověka na bohoslužby konané ve
svém mateřském jazyce

- Zákon sudnyj ljudem – soupis právních norem pro laiky ve MV

- Život Konstantina a Život Metoděje – tzv. Moravskopanonské legendy – autory jsou

jejich žáci
obsahuje vyprávění o jejich životě , skutcích a jsou obhajobou cyrilo-metodějské mise
10. – 11. století – období zápasu dvou kultur
staroslověnské a latinské

V 10.století dochází k rozpadu Velkomoravské říše a těžiště vzdělanosti se přesouvá do

Čech, kde vládne rod Přemyslovců / až do konce 14.stol. / .
Přemyslovci hledali politickou i kulturní oporu v německé říši, takže se projevuje latinská
orientace.
Vliv latiny posílila i založení biskupství v Praze r. 973.
Objevuje se kult českého světce svatého Václava
Nositelem vzdělanosti se v této době stává duchovensto.

Literární památky:

památky staroslověnské:

10. století – První staroslověnská legenda o svatém Václavu

11. století - Druhá staroslověnská legenda o svatém Václavu

- obě legendy zobrazují Václava jako zbožného, spravedlivého, poctivého a
mírumilovného panovníka, byl zabit

11. století - Legenda o svaté Ludmile

- vypráví o Václavově babičce, která jej vychovávala a vedla Václava k víře.
Byla uškrcena.

památky latinské:

10. století - Kristiánova legenda = Život a umučení sv. Václava a jeho babičky sv.
Ludmily
- umělecky velmi vyspělé dílo
- i když je psána latinsky, obhajuje staroslověnskou vzdělanost
- líčí osudy a skutky obou světců

( legenda =

10.století – objevuje se taky první česká duchovní píseň

HOSPODINE, POMILUJ NY = Pane, smiluj se nad námi

Byla zpívána při slavnostních příležitostech a plnila fci hymny
12. – 13. století – období vítězství latiny a postupné pronikání češtiny

V této době se rozvíjel především dějepisná próza - kroniky

- naši prvním kronikářem a autorem první naší kroniky se stal KOSMAS (1045-1125)
- studoval v Lutychu
- byl ženatý – žena Božetěcha a měl jednoho syna
- byl vysvěcen na kněze, stal se členem svatovítské kapituly a později jejím děkanem
- často cestoval v diplomatických službách
- kroniku začal psát již ve svém pokročilém věku

Dílo: Chronica Boemorum - Kronika česká

- kronika je napsána latinsky
- obsahuje dějiny národa od nejstarších dob mýtických /stavba babylónské věže a
zmatení
jazyků – a od jednoho muže se odvozuje původ Čech/ až po vládu knížete Vladislava I.
Jagelonského a svou smrt – tj. r. 1125
- prameny: - bájná vyprávění starců – nejstarší příběhy z doby pohanské
- vyprávění pamětníků
- vlastní zážitky
- výborný vypravěč , používá přímou řeč
- je psána prózou, občas prokládána verši
- obsahuje i zábavné historky, rád glosuje
- i když je dílo vlastenecké, zamlčuje veškerou zmínku o staroslověnské liturgii
- kroniku prokládá citáty z řeckých a římských autorů
- občas jsou zde historické nepřesnosti a mylné datování
- i když je psána latinsky, má vlastenecký ráz – o tom, že myslí česky, svědčí česká
slova v latinském textu = bohemiky
- stala se inspirací pro spoustu dalších spisovatelů

V této době se taky objevuje 2. česká duchovní píseň

– Svatý Václave, vévodo české země

plnila opět nějakou dobu funkci hymny
sv.Václav je zde zobrazen jako jako rytíř
13. a 14. století - počátky česky psané literatury
- jedná se o období vrcholné středověku
- vláda posledních Přemyslovců a Lucemburků

Znaky literatury: - autor neznámý

- nepřesná datace
- díla se zachovala ve zlomcích
- díla jsou psána ve verších

Literatura se dělila 2 období --- laicizace = zesvětštění , tzn.,že do lit. pronikají světské prvky
témata již nejsou výlučně náboženská
literaturu píší laici a laikům je určena
---- demokratizace = zlidovění literatury

Laicizace – přelom 13. a 14. stol.

ALEXANDREIS – rytířský epos

- autor neznámý, pravděpodobně vzdělaný člověk, šlechtic

- autor zaujímá povýšený postoj k měšťanům a opovrhuje sedláky
- je psána ve verších – osmi slabičným veršem
- zachovala se pouze třetina skladby – původně měla 9000 veršů
- čerpá z cizí předlohy – z francouzské i německé Alexandreidy
- Alexandr Veliký je zobrazen jako ideál středověkého rytíře , autor vypráví o jeho
životě – mládí, vojenských taženích, výpravy do Asie a nakonec smrt
- postava Alexandra má zobrazit ideál soudobého feudálního panovníka – a v mnohých
rysech lze poznat českého panovníka Přemysla Otakara II.

DALIMILOVA KRONIKA – první česky napsaná kronika – 1310-1314

- autor neznámý, pravděpodobně nižší šlechtic, /název pouze historický omyl/

- obsahuje události od potopy světa, přes příchod praotce Čecha , až do roku 1314, tj.
vláda Jana Lucemburského
- je psána ve verších – bezrozměrný verš
- dílo se dochovalo celé
- je ještě více nepřesná než Kosmova kronika
- je velmi vlastenecká – autor projevuje odpor k cizákům a varuje před přílivem Němců
např.: pověst o Oldřichu a Boženě
Demokratizace – doba Karlova – 2.polovina 14.století

- rozkvět českého státu, Praha se stala centrem kultury a vzdělanosti

- je to období vrcholné gotiky

- je to doba vlády Karla IV.

ČESKÉ KRÁLOVSTVÍ SE STALO CENTREM ŘÍMSKÉ ŘÍŠE A JAKO TAKOVÉ BYLO I NÁLEŽITĚ ZVELEBOVÁNO – PRAHA
SE STALA KARLOVÝM SÍDELNÍM MĚSTEM, BYLO ZALOŽENO NOVÉ MĚSTO PRAŽSKÉ (8. BŘEZNA 1348) A BYL
POSTAVEN I NOVÝ PRAŽSKÝ KAMENNÝ MOST (1357-1400), KTERÝ DNES NESE NÁZEV KARLŮV MOST. KAREL IV.
ZALOŽIL 10. ČERVNA 1348 HRAD KARLŠTEJN PRO ULOŽENÍ ŘÍŠSKÝCH KORUNOVAČNÍCH KLENOTŮ.
ZALOŽENA - Karlova univerzita – 1348
ROKU 1348 BYLO Z INICIATIVY KARLA IV. ZALOŽENO A VYMĚŘENO JAKO HLAVNÍ VEŘEJNÉ A OBCHODNÍ
PROSTRANSTVÍ NOVĚ ZAKLÁDANÉHO NOVÉHO MĚSTA PRAŽSKÉHO DNEŠNÍ KARLOVO NÁMĚSTÍ (DOBYTČÍ TRH).
ZA OSOBNÍHO DOHLEDU KARLA IV. BYLO VYMĚŘENO DNEŠNÍ VÁCLAVSKÉ NÁMĚSTÍ (KOŇSKÝ TRH).

Literární památky:

VITA CAROLI = Vlastní životopis Karlův - je psán latinsky

/ Karel IV., křtěný jménem Václav, byl synem Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského. Roztržky mezi jeho
rodiči vedly nejprve k tomu, že Jan syna odtrhl od matky a poté k jeho internaci na Křivoklátě. Malý Václav byl
nakonec poslán do Paříže na vychování k francouzskému královskému dvoru, kam dorazil 4. dubna 1323. Téhož
roku byl biřmován a od svého kmotra, jímž byl jeho strýc, francouzský král Karel IV. Sličný (1322–1328), přijal
jméno Karel. Zároveň se oženil s Blankou z Valois.

V Paříži získal Karel rozsáhlé vzdělání: budoucí císař uměl německy, francouzsky, latinsky a italsky (česky se
znovu naučil až po svém návratu do země roku 1333). V letech 1330–1331 pobýval Karel v Lucembursku, v
letech 1331–1333 působil jako zástupce svého otce (generální místodržitel) v severoitalské lucemburské signorii.
Na konci října 1333 se Karel vrátil do Čech a spravoval České království místo nepřítomného otce - stalo se tak
z popudu šlechty. Od ledna Od počátku čtyřicátých let byl Karel favoritem papežské kurie, proto papež Klement
VI. povýšil pražské biskupství 30. dubna 1344 na arcibiskupství. 21. listopadu 1344 byla zahájena stavba
metropolitní katedrály sv. Víta. Dne 11. července roku 1346 byl Karel hlasy pěti kurfiřtů zvolen u Rhens na
Rýně římským vzdorokrálem a 26. listopadu 1346 v Bonnu korunován.

Českým králem se Karel stal smrtí svého otce 26. srpna 1346 a korunován byl společně s Blankou arcibiskupem
Arnoštem z Pardubic 2. září 1347. K této příležitosti dal Karel zhotovit novou královskou svatováclavskou
korunu, později se podílel na formulování korunovačního řádu. Jako český panovník Karel téměř ve všem
navazoval na přemyslovskou tradici a po desetiletích rozbrojů uklidnil rivalitu mezi králem a šlechtou. České
země vnímal jako nejstabilnější součást říše.

Později měl ještě další 3 ženy – Annu Falckou, Annu Svídnickou a Alžbětu Pomořanskou. Z těchto manželství
vzešly 3 děti –> Václav IV. , Zikmund Lucemburský a Anna Lucemburská.
LEGENDY – byly dvojího stylu :

prostého – Legenda o svatém Prokopu – zpracovává kronikářským způsobem život opata

Prokopa – zakladatele Sázavského kláštera – od jeho narození až po smrt a jeho
Působení v Sázavském klášteře.
Je psána srozumitelnou a přístupnou formou, tematicky byla přístupnější širším
lidovým vrstvám, je veršovaná, zpracovává domácí tematiku.

vysokého – Legenda o svaté Kateřině - / Život sv. Kateřiny / zpracovává příběh krásné
a učené dívky z královského rodu a její lásku ke Kristovi.
/Kateřina pocházela z Alexandrie a byla umučena asi roku 307/
Kateřina se odmítne stát se ženou syna pohanského císaře Maxencia.
Kateřina měla vidění, ve kterém spatří Ježíše Krista, zamiluje se do něj, nechává
se pokřtít a stává se křesťankou.
Maxencius posílá za Kateřinou 50 pohanských učenců, aby obrátili její myšlení.
Ta však při konfrontaci rozbíjí jejich argumenty a obhájila křesťanskou víru.
Kateřina byla při argumentaci tak přesvědčivá, že na křesťanskou víru obrátila
dokonce císařovu manželku. Sama byla pak posléze pro svou víru mučena,
bičována a popravena.
Svatá Kateřina byla oblíbenou světicí Karla IV., a tak se stala patronkou artistické
fakulty Karlovy univerzity.
Je psána náročným jazykem, je veršovaná, odehrává se v cizím prostředí vysoké
šlechty.

počátky dramatu – drama vzniká od poloviny 12. stol. a vyvinulo se z církevních obřadů
a také z improvizovaných scének , které předváděli studenti, hudebníci , recitátoři a
profesionální herci - byli označování jokulátoři /iocus=žert/ = žakéři
tématy byly události spojené s Kristovou smrtí a jeho vzkříšením.

nejznámější drama – MASTIČKÁŘ – 14.století – jedná se o zlomek velikonočního dramatu

zachovaného jen ve zlomku.
Námětem je scéna ze středověkého tržiště, kde tři Marie nakupují vonné masti,
aby nabalzamovaly Kristovo tělo. Tato situace je rozváděna satiricky do
podrobností – autor si zde tropí výsměch ze středověkých podvodných lékařů
a jejich pochybného léčení..
Děj – není komplikovaný
Postavy – mastičkář- Postrpalk – vzdělaný, mazaný člověk zvaný také Severín
jeho pomocník Rubín – výřečný, lidový typ člověka
Mastičkářův pomocník Rubín vychvaluje mastičkářovy léky, přitom se mu však
vysmívá a vede neslušné řeči. Mastičkář, aby dodal svému zboží náležitý lesk,
nechává vzkřísit mrtvého Abrahámova syna Izáka tím, že mu vylije kvasnice na
zadek.
- jedná se o satirickou skladbu, jejímiž autory jsou univerzitní studenti
- vedle jazyka knižního zde stojí jazyk hovorový, až vulgární
- střídají se zde verše české s latinskými – těmto dvoujazyčným veršům se říká
makaronismy
žákovská poezie a satirické skladby – tento zvláštní žánr je spjat s kulturním prostředím
univerzit, skladby jsou psány z pozic nižších vrstev, jsou plné ironie, výsměchu, některé
skladby jsou psány v makarónských verších

Píseň veselé chudiny – je to báseň pojednávající o nouzi studentů, je psána s humorem

a nadhledem, vtipně

PODKONÍ A ŽÁK – nejznámější skladba, napsaná formou sporu

Hádají se podkoní / panský sluha / a žák / vysokoškolský student / a to,
Kdo z nich se má lépe, kdo má ve společnosti lepší postavení. Tím, jak
si navzájem vychvalují své postavení, vychází najevo špatná situace a bída
obou. Hádka probíhá v hospodě a nakonec končí celý spor rvačkou.

SATIRY HRADECKÉHO RUKOPISU – ve skladbách tohoto souboru skladeb zaznívá

ostrá kritika sociálních i hospodářských nedostatků.
Obsahuje 11 skladeb, z nichž nejznámější jsou : Desatero kázanie božie
Satiry o řemeslnících a konšelích
Bajka o lišce a džbánu

Desatero kázanie božie – jedná se o skladbu, kde se poprvé objevuje kritika církevních
nedostatků. Autor kritizuje hříšníky, kteří se provinili proti desateru.
/ největší pozornost věnována 7. přikázání – nepokradeš
a šlechta a církev je přirovnána k trubcům v úle, kteří jsou nakonec
ostatními vypuzeni /

Satiry o řemeslnících a konšelích – obsahuje sedm drobných skladeb , které jsou napsány
z pozice zákazníka a odsuzují nepoctivost - okrádání zákazníků -
a nesvědomitost některých povolání – např. ševců, řezníků, pekařů
a konšelů = radních - jejich úplatnost.

Bajka o lišce a džbánu

Obsah:

HUSITSTVÍ 14. – 15. století

Historický vývoj:
- husitství je radikální reformní hnutí v katolické církvi / reformace=náprava/
- vzniku husitství předcházela velká krize ve společnosti
- začíná se ozývat velká a ostrá kritika církve, která se stává nejbohatší vrstvou společnosti
- do češtiny byla přeložena celá bible, a tak se lidu dostává do rukou mocná zbraň – vidí, že
církev nežije podle slov bible – ve skromnosti, pokoře, nedodržuje desatero
- vzniká tedy odpor proti náboženskému i morálnímu úpadku katolické církve
- dochází i ke krizi v samotné církvi – schizma = vícepapežství, existují dva i tři papežové

- začíná se vydělovat církev, která protestuje -> požadují přijímání „podobojí“

tzn. přijímání svátosti pod obojí způsobou = způsobem –> tedy chléb i víno
hostii – oplatek, symbol Kristova těla
víno z kalicha, symbol Kristovy krve
katolická církev připouštěla pro obyčejné lidi pouze přijímání hostie a tím se ztrácela
rovnost lidí před bohem
vzniká nová církev = kališníci

reformní myšlenky zde přicházely již ze zahraničí –např. z Anglie

John Viklef /1320 – 1384/ - anglický teolog na Oxfordské univerzitě a propagátor reforem římsko – katolické
církve. Je autorem prvního anglického překladu bible
- je považován za předchůdce protestantské reformace.
- jeho spisy přinesl do Čech Jeroným Pražský

v Čechách zasahovali svými kritickými kázáními do politického života

tzv. Husovi předchůdci:

- Konrád Waldhauser – (zemřel r. 1369) ten již působil v době vlády Karla IV. a do Prahy
- přišel na výzvu samotného císaře
- kázal však německy a latinsky

- Jan Milíč z Kroměříže ( zemřel r.1374)

věřil v nápravu církve shora
se svými žáky a stoupenci vytvořili středisko českého kazatelství v Betlémské kapli /založena r. 1391/
- kázal česky i německy , obracel se i na chudina, ale věřil v blízký konec světa a v řádění Antikrista –>
byl označen za kacíře a vypuzen ze země

Nejvýznamnější Husův předchůdce byl:

Tomáš Štítný ze Štítného – (1333 – 1409)

zakladatel české naučné prózy, tzn., že uvedl češtinu do náboženské literatury
- pocházel z tvrze Štítná v jižních Čechách
- opustil studia na univerzitě v Praze, ale později se do Prahy vrátil
- nelze jej považovat za reformátora v pravém slova smyslu, protože se domníval, že
- společenský řád je neměnný a spravedlivý, a tak usiloval jen o zharmonizování
- feudální společnosti
- ve svém díle věnoval pozornost především mezilidským vztahům
- jeho hlavním cílem bylo srozumitelným způsobem poučovat o základních zásadách
- křesťanského života tak, aby podle Bible mohli žít prostí lidé i děti¨
DÍLO:
Knížky šestery o obecných věcech křesťanských – podává zde poučení o otázkách víry,
ale i o praktických věcech – jako je např. hospodaření

Řeči besední – je to dialog otce a dětí , kde formou rozmluvy poučuje autor o křesťanství,
stvoření světa, Bohu apod.
Nejvýznamnější osobností husitského období a českých dějin je:
 - JAN HUS - asi 1370 – 6.7.1415

- kněz, spisovatel a kazatel

- narodil se v Husinci u Prachatic

- vystudoval pražskou univerzitu a později zde také přednášel
- kolem roku 1400 byl vysvěcen na kněze
- krátce působil jako děkan a později i rektor univerzity – čekala ho hvězdná kariéra
- 14.3.1402 se stal kazatelem v nově postavené Betlémské kapli na Starém Městě
v Praze
- ta se stala veřejnou kazatelnou, kde začal Jan Hus své reformátorské dílo
- v té době rostly sociální rozdíly, církev se odkláněla od křesťanských zásad
- ve svém učení a kázání se opíral o myšlenky Johna Viklefa
- do konfliktu s církví se Hus dostával postupně
- nejprve se ve svém kázání zastával chudých, kázal nápravu církve a i když proti němu
- vystupoval samotný papež, postavil se za Husa i samotný král Václav IV.
- vše vyvrcholilo , když roku 1412 vystoupil veřejně proti prodávání odpustků,
z nichž
- se nejvíce obohacuje papež
- /tady se Hus dostal do sporu i s krále, protože ten měj z prodeje slíbenou provizi/
- na Husa je uvalena klatba = nesmí kázat , spojenou s interdiktem = zákaz konání
- všech církevních obřadů – svatby, křty , pohřby aj. …
- a tak je za této bezvýchodné situace Hus nucen opustit na konci r. 1412 Prahu odejít
- do vyhnanství – nejprve na Kozí Hrádek a později na hrad Krakovec
- obliba jeho kázání však ještě sílí a za Husem se táhnou celá procesí lidí
- Římský císař Zikmund pak svolává na listopad 1414 koncil = církevní sněm do města
- Kostnice
- hlavním úkolem koncilu bylo vyřešit složitou situaci v církvi a předvolat i Jana Husa
- ten se po dvouletém pobytu mimo Prahu rozhodl předstoupit před tento církevní
- sněm a obhájit své učení
- Zikmund jej na cestu vybavil glejtem – listem, kterým mu zaručoval bezpečnost
- vydává se i se svým doprovodem , aby účastníky koncilu přesvědčil o správnosti
svých
- názorů na církev a její nápravu -> do Kostnice dorazil 3.11.1414
- zpočátku se ve městě pohyboval volně a bezpečně, ale v prosinci 1414 byl uvězněn
- nebyla mu dána jediná šance obhajoby a diskusi o své pravdě
- cílem bylo jediné – odvolat své učení
- Hus neodvolal, navíc těžce onemocněl a Zikmund spolu s církví zrušil glejt
- za Husa se přimlouval sám Václav IV. a česká šlechta
- 5.7. 1415 po zinscenovaném procesu byl Hus odsvěcen a 6.7.1415 upálen na
hranici
- kosti rozdrceny a popel vysypán do řeky Rýn

- rok poté byl na témže místě upálen další kazatel a Husův přítel…………………….
- Smrt dvou českých kazatelů způsobila rostoucí napětí uvnitř Českého království,
které posléze vedlo k husitské revoluci.

DÍLO:
 - De ecclesia = O církvi - 1413 – latinský spis, který se stal hlavním podkladem pro
obžalobu před koncilem
- říká, že hlavou církev není papež, ale Kristus
- -> a pokud někdo nežije podle slov Bible, nepatří k pravé církvi a pravý křesťan
nemusí takového vládce poslouchat

- Výklad Viery, Desatera a Páteře – 1412 = výklad tří základních modliteb:

 Věřím v Boha, Desatero a Otčenáš.
 tento spis byl určen co nejširšímu okruhu věřících. Každé přikázání a
každý článek víry zasazoval Hus do soudobého života a obsahuje ostré
útoky hlavně proti všem kořistnickým farářům

- Dcerka – 1412 – týká se otázek výchovy dívek -> jedná se o praktické rady, jak
správně žít

- Knížky o svatokupectví – 1413 – spis napsaný česky, jedná se o jeho nejútočnější

dílo.
 Je zde kritizována prodejnost církve, podvodné obsazování úřadů a
zneužívání prodeje odpustků

- Postila – 1413 = post illa verba – po oněch slovech, tzn. po slovech evangelia.
 jednalo se o soubor Husových kázání, která následovala pro přečtení
části evangelia
 je to sbírka kázání, která je obrazem dvanáctiletého působení
v Betlémské kapli

- Listy z Kostnice – dopisy z vězení, které píše svým přátelům, posluchačům a celému
národu

- De orthographia bohemica = O pravopise českém – není 100% jisté, zda je určitě

autorem tohoto díla
Snažil se zjednodušit pravopis – odstranil spřežky a zavedl diakritická znaménka =
háčky a čárky –> nabodeníčko dlouhé a nabodeníčko
krátké

- VÝZNAM:

- Hus se stal pro další generace symbolem vlastenectví, člověkem, který hájil pravdu i
za cenu svého života
velký morální příklad
- ve svém učení spojil proud lidový s proudem učeným – tzn. dokázal promlouvat jak k
- obyčejným lidem /kázal i psal česky/ , tak i ke vzdělancům /latinsky/.

DALŠÍ DÍLA HUSITSKÉ LITERATURY:

JISTEBNICKÝ KANCIONÁL – 1450

- zpěvník, soubor duchovních, příležitostných a bojových písní a také husitských

chorálů
- nedochoval se kompletní

Nejznámější je husitský chorál : Ktož jsú boží bojovníci

Povstaň, povstaň, veliké město Pražské

BUDYŠÍNSKÝ RUKOPIS – 1420

- významný soubor husitských skladeb
- nazván podle místa, kde je uložen
- obsahuje skladby veršované i prozaické
- za autora všech skladeb je považován Vavřinec z Březové.

Nejznámější jsou tři veršované skladby:

Žaloba koruny české – zde je obviněn Zikmund a kostnický koncil, že označili

Čechy za kacířské

Porok koruny české – ( porok – výtka ) obrací se proti uspěchané volbě Zikmunda
za českého krále bez podpory šlechty

Hádání Prahy s Kutnou Horou – je to alegorický spis – je zde líčen spor odehrávající se
před Kristovým soudním dvorem.
- je to spor mezi Prahou - představuje husity / Praha je zobrazena jako krásná žena/
a Kutnou Horou - představuje katolickou církev. / je zobrazena jako nevzhledná
stařena/.
- spor končí vítězstvím Prahy
- závěrečné slovo má samotný Kristus, který pochvalně hodnotí počínání Prahy
- tato skladba měla ještě za úkol přesvědčit a získat nerozhodné vzdělance pro husitskou
věc

Vavřinec z BŘEZOVÉ – je také autor Husitské kroniky

Žižkův vojenský řád –> zákoník husitských vojsk

- - autor Jan Žižka
- požadoval pro všechny stejná práva, ale i povinnosti

LITERATURA DOBY POLIPANSKÉ

- r.1314 – proběhla bitva u Lipan

- husitské vojsko bylo definitivně poraženo

- zbytky husitů – bratříci – odjíždějí bojovat na Slovensko

Nejvýznamnější postava :

Petr CHELČICKÝ - 1390 – 1460

- zeman, žil na svém panství v CHelčicích u Vodňan
- vzděláním byl samouk
- odmítal potřebu vyššího vzdělání->na tuto myšlenku pak navázala zpočátku jednota bratrská
/ tím by se porušila rovnost mezi lidmi , kterou prosazovali /
- odmítal jakékoliv násilí i boj spravedlivý – uznával pouze boj duchovní
/ tím odsoudil i husitské války /

Dílo:

O trojím lidu
– odsuzuje rozdělení společnosti na tři stavy : pány, duchovní a poddané

O boji duchovním
– odsuzuje jakýkoliv boj , kromě duchovního proti ďáblu

Sieť viery pravé

– spis , ve kterém kritizuje církev - ¨vírou pravou je myšlena pravá víra křesťanská a sítí je
myšlena církev – a nejvíce ji trhají a ničí dvě největší ryby - papež a císař

Na jeho myšlenkách byla založena jedna z protestanských církví

JEDNOTA BRATRSKÁ