Celkové snímatelné protézy

- Ztráta všech zubů v čelisti nebo v čelistech – úplná bezzubost

- defekt IV. Třídy dle Voldřicha

Specifické problémy při ztrátě všech zubů

- Velmi rychle dochází k atrofii obličejového a žvýkacího svalstva
- Aktivita svalů jazyka a svalů spodiny ústní zůstává stejná
- Čímž je porušeno rovnovážné reciproční působení svalových skupin (při zanedbání je
následná protéza neustále dislokována ze základní pozice)

Rehabilitace úplné bezzubosti

- Klasické zhotovení celkové sním. rotézy
- Zhotovení celkové protézy kotvené na implantátech:
○ - 4 až 6 nebo více implantátů, na kterých bude pevně nacementována fixní sním.
náhrada
- Fixní celková náhrada - pevně natmelena na orální suprastruktuře implantátů
- Podmíněně snímatelná náhrada - k suprastruktuře implantátů připevněna šrouby (komfort
jako fix. Náhrada) - sejme pouze lékař
- Snímatelná hybridní protéza - k implantátům je připojen nějaký kotevní prvek
○ méně impl. – retence pomocí zásuvných spojů, pacient může sám sundat (kotvení -
kořenové kanálky, impl.) – časté zhotovení do dolní čelisti

Konstrukční prvky
- Pouze jeden konstrukční prvek – tělo protézy (2 části – báze, umělé zuby (konfekční)

1. Báze
- Doplňuje atrofovaný alveolární výběžek + nese ztracené zuby, výšku skusu, aby byla
zachována
- Z důvodů retence protézy musí být báze maximálně extendovaná (přes celý alveolární
výběžek, horní čelist i přes celé tvrdé patro)

2. Umělé zuby
- Konfekční – nejčastěji plastové (metakrylátové), sklon hrbolků 20°
- Postavení zubů je ukončeno oboustrannou volnou deskou v rozsahu cca 1cm
- Z tohoto důvodu se nejčastěji nahrazuje maximálně druhé moláry
Úkoly celkové snímatelné protézy
- Plně rehabilitovat pacienta funkčně, esteticky, foneticky, psychicky (důležité!), profylakticky
(předcházení nemocem (atrofie svalů, čelistního kloubu, poruchy příjmu potravy))
- Přenáší žvýkací tlak – mukózní přenos (klasická CSP), oseální přenos (impl.)
- Důležitá retence a stabilita náhrady

Retence a stabilita
Retence
- = Schopnost náhrady odolávat silám které se náhradu snaží uvolnit ve vertikálním směru
- Závisí na mnoha faktorech:
o na anatomických poměrech bezzubých úst (velikost a tvar alveolárního výběžku)
o na rozsahu báze (využití podsekřivých míst např. tuberculum maxillae)
o na přesnosti okrajových částí bazální desky (vyhýbání se pohyblivým útvarům)
o na přesnosti, s jakou slizniční plocha bazální desky kopíruje alveolární sliznici – mezi
vzniká kapilární štěrbina (čím je menší, tím lepší je retence CSP, kap. Štěrbina je
vyplněna slinami a působí zde kapilární tlak – aby nebyl narušen, musí mít protéza
přesný dist. Uzávěr – zamezí potravě, či vzduchu dostat se pod protézu)
o na kvalitě a kvantitě slin (čím je slina lepivější = viskozita sliny, tím je lepší retence,
čím více je slin, tím více je retence narušena)
o na pružnosti sliznice – resilience (závisí na výšce sliznice , v Hč 0,6 -1,6 mm, v Dč 0,2
– 0,6 mm)
o na správném funkčním promodelování zevních ploch protézy, konkávní plochy (aby
se mohl uplatnit myofunkční faktor) – nízká stlačitelnost – vrchol alveolu (hč i dč),
papila incisiva i patrový šev – velmi malá stlačitelnost, první část patra – dobrá
stlačitelnost, druhá část patra výborná stlačitelnost
o na postavení zubů, atd.

Stabilita (dynamická retence)

- = Schopnost náhrady odolávat silám, které se snaží náhradu rotovat nebo posouvat = silám
horizontálního charakteru
- je přímo úměrná retenci náhrady
- závisí na :
- anatomických poměrech
- postavení umělých zubů
- na funkčním promodelování těla protézy (kontakt se svaly rtů, tváří, jazyka, spodiny
dutiny ústní,…)
CSP - Anatomické poměry horního a dolního protézního lože
- Znalost horního a dolního protézního lože je základním předpokladem pro zhotovení CSP

Protézní lože v horní čelisti

- Z protetického hlediska rozlišujeme hlavní a vedlejší oblast :
- - hlavní oblast tzv. primární zatížení – vrchol alveolárního výběžku (hřeben alveolu), tuber
maxillae
- vedlejší oblast tzv. sekundární zatížení – vestibulární plochy alveolu, patro

Retní úsek
- Nepárový
- Leží mezi špičákovými oblastmi, hranice tvoří shora dolů probíhající kostěné lišty – crista
canina, popř. postranní tvářové řasy (frenula lateralia) uprostřed je pohyblivá uzdička
horního rtu – frenulum labii superioris
- Protéza v tomto úseku je modelována poměrně tence (pozor na špičákové kostní lišty),
modelace oblá (přeextendovaná modelace, či okraj = deformace rtů, dekubity) žádné ostré
výstupky!
- Fren = dole
- Super= nahoře
- Čím mladší člověk s celkovou protézou, tím modelujeme tenčeji, čím starší, tím tlustěji..

Tvářové úseky
- Párové
- Sahající od crista canina popř. od postranních tvářových řas až k meziálnímu okraji tuber
maxillae
- V premolárové oblasti se vyskytují postranní tvářové řasy se snopci mimických svalů – okraj
protézy je musí obejít
- Je zde dostatek místa, proto protézu můžeme co nejvíce extendovat = napomáhá retenci
protéz

Úsek tuber maxillae

- Párové
- Úseky distálních konců alveolárního výběžku – vymezený rozsahem tuber maxillae, tvar i
hloubka jsou značně proměnlivé
 - Důležitá je jeho velikost a hlavně příznivý tvar – kvůli stabilitě a retenci (pokud T. M.
podsekřivý nebo se dotýká dolního, musí se chirurgicky upravit)

Úsek distálního uzávěru (zadnímu uzávěru, zadní hráz)

- Nepárový
- Vymezený spojnicí okrajů pravého a levého tuber maxillae, probíhá na nepohyblivé části
měkkého patra, těsně za hranicí patrových kostí
- Úsek je lehce obloukovitě zakřiven směrem dopředu, jen ve střední části vybíhá v kostěný trn
= spina nasalis posterior
- Poznáme dle dvou symetrických jamek v otisku = faveolae palatinae
- V tomto úseku jsou pro nás důležité 2 linie : linie H a linie A
- Linie H (Hauptmayerova linie) – mezi měkkým a tvrdým patrem
- Linie A – mezi pohyblivou a nepohyblivou částí měkkého patra
- Mezi těmito liniemi je prostor (na nepohyblivé části měkkého patra) = neutrální zóna
- Protéza v tomto úseku musí překračovat linii H a zanořovat se do sliznice na nepohyblivé
části měkkého patra
- Linii H zjistíme při silném výdechu do stisknutého nosu, čímž se vykloní dopředu celé měkké
patro, včetně jeho nepohyblivé části = Hauptmayerova zkouška
- Linii A zjistíme tak, že pacient otevře ústa a řekne A
- Nutné, aby byl okraj náhrady do sliznice zanořen, aby nedocházelo při fonaci k pronikání
vydechovaného vzduchu pod bázi protézy, čímž by se porušila adheze a náhrada by nedržela

Protézní lože dolní čelisti

Retní úsek
- Nepárový
- Ohraničen postranními tvářovými řasami
- Uprostřed uzdička dolního rtu (frenulum labií inferioris), postranní tvářové řasy na přechodu
do dalšího úseku – nutno uvolnit

Tvářové úseky
- Párové
- Sahá od postranních tvářových řas až k meziální části úponu žvýkacího svalu (musculus
masseter), klenba vestibula je rozšířena a vytváří tzv. buccinátorovou kapsu, zde rozšiřujeme
okraj protézy, přispívá ke stabilitě protézy

Maseterový úsek
- Je krátký a je ohraničen ventrální částí úponu musculus masseter
 - Protéza se musí optimálně redukovat, aby při kontrakci svalu nebyla narušena stabilita

Úsek zadního uzávěru

- Zvaný jako úsek trigonum retromolare – vymezuje jej plocha trigonum retromlare – v tomto
místě je na bezzubé čelisti popisováno tzv. tuberculum retromolare jako zbytek parodontu
dolního třetího moláru
- Okraj protézy má tento hrbolek obkružovat (ztluštělou sliznici či polštářek – tuberculum
mandibulae)

Linguální sestupný úsek

- Párový, navazuje na předchozí úsek
- Protézy sestupuje šikmo dolů a pak horizontálně směrem dopředu (nesmí vybíhat dozadu –
otlaky)

Linguální horizontální úsek

- Plynule navazuje na sestupný linguállní úsek horizontálně směrem dopředu, rozhodující je
musculus mylohyoideus, jehož úpon bývá vyznačen jako ostrá hrana – crista mylohoidea,
protéza v tomto úseku musí dosahovat pouze k úponu m. mylohyoideus, který tvoří spodinu
D. U. (při jeho pohybu by se mohla náhrada dislokovat)

Střední podjazykový úsek

- Spojuje linguální horizontální části obou stran, ve střední části je velmi pohyblivá jazyková
uzdička
- pozor na úpon podjazykové uzdičky – uvolnit v náhradě a vývod podjazykové slinné žlázy
- protéza zde musí být vymodelována směrem k jazyku konkávně – místo pro jazyk

Preprotetická příprava
- Cílem preprotetické přípravy je připravit protézní lože tak, aby byla co možná
nejkvalitnější retence celkové protézy v ústech
- Spočívá především v extrakcích zbývajícího chrupu, v úpravě alveolárního hřebene
(vlající hřeben) a v úpravě protézního lože

Extrakce zbývajícího chrupu

- Provádí stomatolog citlivě, zejména v případě, kdy se jedná o extrahování velkého
počtu zubů
- Pacient může při takto „náhlé“ bezzubosti utrpět psychické trauma
 - Poextrakční rány se musí před vlastním zhotovením celkové protézy dokonale
zahojit, což trvá zhruba 1 – 2 měsíce
- Možností je zhotovení tzv. imediátní protézy, která se zhotoví ještě před extrakcemi
zubů a je pacientovi nasazena ihned po zákroku, výhodou je rychlejší zhojení
extrakčních ran, eliminace psychického traumatu a usnadnění příjmu potravy

Úprava alveolárního hřebene spočívá:

- Ve vyhledání podsekřivých prostor a jejich chirurgické úpravě
- Ve zvýšení atrofovaného alveolárního hřebene či snížení
Úprava protézního lože je nutná:
- V případě duplicitního hřebene, vlajícího hřebene
- Vysokého úponu sublinguální uzdičky, apod.

Celkové snímatelné protézy – ordinační a laboratorní fáze

1. Ordinační fáze
- Vyšetření pacienta
- Dentální anamnéza – zkušenost pacienta s dentálními náhradami
- Extraorální vyšetření (temporomandibulární kloub)
- Intraorální vyšetření (orální sliznice, tvar a velikost alveolů, rezilience sliznice, úpony,
uzdičky,..)
- Zhotovení předběžných otisků z alginátové otiskovací hmoty nebo elastomerů do
konfekčních lžic
- Otisky musí reprodukovat všechny útvary důležité pro zhotovení náhrady (fornix
vestibuli, distální konec tvrdého patra…)
- Lékař by měl zakreslit okraje individuálních otiskovacích lžic

1. Laboratorní fáze
- Odlití předběžných otisků
- Zákres okrajů otiskovací lžíce na sádrový model
- Zhotovení individuální otiskovací lžíce
- IOL = protetická pomůcka sloužící k detailnímu otisknutí protézního lože
- Zhotovuje se z bazálních šelakových desek nebo ze světlem polymerujících plastů
nebo z tepelně tvarovatelných folií
- Musí být pevná (rigidní)
- Musí být přesnou kopií protézního lože budoucí protézy
 - Kryje celou nepohyblivou část měkkého patra (A – linie)
- Nesmí zasahovat až do klenby vestibula (fornix vestibuli)
- Pracovní postup zhotovení:
- Retuš modelu
- Zákres okrajů individuálních otiskovacích lžic
- V Dč zasahuje její okraj 1,5 mm nad klenbou vestibula, v tvářovém úseku
extendujeme – bukcinátorová kapsa, uvolnění tvářových řas, v úseku distálního
uzávěru dosahuje okraj 1 mm od hranice trigonum retromolare, v linguálních úsecích
1,5 mm od spodiny ústní a dostatečné uvolnění uzdičky jazyka
- V Hč zasahuje okraj 2 mm nad klenbou vestibula, v retním úseku uvolnit uzdičku
horního rtu, v tvářových úsecích uvolnění tvářových řas, v úseku tuber maxillae
uvolnit 1 mm od tohoto útvaru, v úseku zadní hráze přibližně 3 mm od hranice
tvrdého patra (A – linie, obvykle bývá ve středu vyznačeno patrovými jamkami a
odtud mírně obloukovitě vyklenuté)
- Vykrytí případných podsekřivin či ostrých kostních výčnělků
- Nasáknutí modelu studenou vodou, nebo izolace alginátovým roztokem – dle
materiálu, ze kterého zhotovujeme IOL
- Bazální šelakové desky se musí rovnoměrně nahřát, od nejhlubšího místa
naadaptovat na model (pozor na ztenčení!!) – adaptujeme do nejhlubšího místa – od
patra
- Okraje uděláme delší, poté je zahneme, aby byly zesíleny
- Vyztužení úseku zadní hráze v Hč
- Vyztužení hřebene alveolárního výběžku
- Úprava okrajů (dle anatomických poměrů)
- Zhotovení držátka IOL:
- Musí být umístěno ve Fú, více orálně na hřebenovou část báze tak, aby při otiskování
nevadilo
- Je mírně vykloněno ven z úst
- Dostatečně velké, aby se dala lžíce uchopit, centrované
- Řádně připojené k bázi IOL, přípoj vyztužený (zabránit odlomení při otiskování)
- Konečná úprava držátka a okrajů
- Lze využít i továrně vyráběné
- Okraj souvislý, zaoblený, zesílený, vyhýbá se úponům

2. Ordinační fáze
Zhotovení individuálního otisku
- Lékař zkontroluje rozsah lžiček v ústech
- Upraví okraje tak, aby při pohybech rtů, tváří, jazyka a ústní spodiny nebyla lžička
v ústech pacienta dislokována
- Individuální otisk provádíme ve dvou fázích:
- Funkční okonturování – myofunkční, mukodynamický otisk
- Statický slizniční otisk – mukostatický otisk
Mukodynamický otisk (funkční otisk)
= funkční konturování okrajů lžíce
- Na okraje IOL se nanese otiskovací hmota (např. Dentiplast, Mukodyn) a zavede se
pacientovi do úst
- Pacient je vyzván, aby vykonával funkční pohyby (úst, rtů, tváří, jazyka,…)
- Po funkčním konturování se otisk vyjme z úst, ochladí a osuší
Mukostatický otisk
- Zachytí detailně slizniční reliéf
- Klasický individuální otisk – zinkoxideugenolovou otiskovací hmotou
- Do IOL se v tenké vrstvě nanese otiskovací hmota (např. Repin) a zavede se do úst
- V této fázi otiskování pacient nevykonává funkční pohyby úst
- Po zatuhnutí se otisk opatrně vyjme z úst, opláchne se vodou, vydesinfikuje se
- Lékař zakreslí okraje a místa odlehčení
- Transport do laboratoře – POZOR lžíce musí být položena okrajem nahoru!!!
- Funkční konturování i slizniční statický otisk lze provádět i jinými vhodnými otisk.
Hmotami např. polyétery, A-silikony

2. Laboratorní fáze
Zhotovení Individuálního modelu
- specifičnost zhotovení pracovního modelu pro CSP spočívá v nutnosti přesné reprodukce
protézního lože včetně fornixu vestibuli
kontrola otisku
- Otisk centrovaný
- Pokryt souvislou vrstvou OH
- Bubliny do 2 mm
- Okraj otisku souvislý
- Zachyceny všechny útvary
- Zákres míst vyžadujících odlehčení a zadního okraje protézy
Rámování otisku
- Zajištění výborné reprodukce okrajů otisku
- Nahřátě voskové vlákno průměr 3-4 mm se adaptuje 2-3 mm pod okraj otisku
- Dokonale se přilepí
- Zadní okraj horního otisku se podloží voskovou ploténkou a přilepí
- U dolního otisku se vykryje ploténkou vosku celý podjazykový prostor
- Otisky se odlijí hydrokalem!
- Před sejmutím otisku se šelaková otiskovací lžíce změkčí ve vodě teplé 50 °C
- Odstraní se zbytky otiskovací hmoty a zabrousíme model do příslušného tvaru pro
CSP – nutno zachovat otištěné rámování modelu!
 Zhotovení skusových šablon
- skusová šablona je protetická pomůcka sloužící k rekonstrukci a registraci
mezičelistních vztahů a ke správné orientaci modelů při montáži modelů do
artikulátoru
- skusová šablona je tvořena pevnou nedeformovatelnou bází a voskovým nákusným
valem
- báze může být vytvořena ze šelakové destičky nebo různých typů plastů (praxe –
vosková báze dokonale vyztužena)
- nákusné valy se zhotovují z růžového modelovacího vosku, výška valu je 13 – 15 mm,
šířka 4-6 mm ve frontálním úseku, 8 – 10 mm v laterálním úseku
- lze použít továrně výráběné voskové valy
- val má tvar hranolku, zakřiveného podle zubního oblouku a umístěného na vrcholu
alveolárního hřebene (horní skusová šablona je ve frontálním úseku mírně před
hřebenovou linií)
- distálně je val ukončen šikmým seříznutím v úrovni prvních molárů včetně
- odstup horního a dolního vestibula je 38 – 42 mm
Postup zhotovení skusových šablon
- zákres rozsahu báze a hřebenové linie
- izolace modelu navlhčením
- adaptace báze (dle vybraného materiálu)
- Úprava okrajů báze
- Adaptace výztuhy (drát, šelak)
- Zhotovení nákusného valu (možno použít prefabrikát)
- Dokonalé připojení nákusného valu k bázi
- Závěrečná úprava šířky a délky nákusného valu, vyhlazení
- Nákusné valy mají hrany!

3.ordinační fáze
Rekonstrukce a registrace mezičelistních vztahů
- Vertikální vztah čelistí – výška skusu (sehnat poznámky!!!)¨ - bude v testu!!!
- Rekonstrukci výšky skusu lze stanovit pomocí:
- Předextrakčních záznamů
- Klidové polohy mandibuly
- Fonetických údajů
- Fyziognomie obličeje
- Horizontální vztah čelistí

Stanovení horizontálního vztahu čelistí

- Úkolem je vyhledání správné polohy mandibuly k maxille (předozadní vztah i pravolevý)

- Základní metody – pomocí symetrické kontrakce adduktorů
- Pomocné metody
- Metoda záklonu hlavy
- Metoda polykacího reflexu
- Metoda Walkhofovy kuličky
- Metoda lingvomandibulární homotropie
- Grafická metoda

Výběr zubů

Materiál
- Plastové – větší abraze, horší barevná stálost, levnější
- Keramické – tvrdé, mohou vyvolat abrazi přirozených zubů, křehké, obtížná úprava,
lepší estetika, vyšší cena

Barva neboli odstín

- Pomocí vzorníku barvy dle výrobce (vzorník Vita Vitapan Classical, Spofadental Plus)
- Barevná škála označená kódem (odstíny do žluta, do oranžova, do modra, do šeda,..)
- Barvu vybírá zubní lékař v ordinaci
- Barvu je nutné vybírat v přirozeném světle nikoli při umělém osvětlení
- Problém s názorem pacientů

Velikost zubů
-
- Rozhodující frontální úsek
- Vzdálenost mezi špičákovými body určuje šířku horního frontálního úseku (vzdálenost
se vydělí 4 = šířka incize horního velkého řezáku – pravidlo zlatého řezu)
- Průměrná velikost evropské populace je šíře frontálního úseku 46 mm u mužů (velký
muž 48 mm, drobný 44 mm) u žen také tři velikosti o 2 mm menší (44 mm průměr)
- Výška zubů ve FU dle linie úsměvu
- Velikost dolních frontálních zubů a laterálních zubů výrobcí dodávají dle výběru
horních zubů (nejčastěji poměr šířky horních řezáků k dolním je 1:0,6)

Tvar zubů
- I konstituce člověka může mít vztah ke tvaru horních řezáků,..
- 3 typy
- Atletická – kvadratický
- Astenická – trojúhelníkovitý
- Pyknická – oválný

- Kvadratický – pacient s hranatým obličejem, plochým patrem, nízkým alveolem,

širokou čelistí

- Trojúhelníkovitý – pacient s trojúhelníkovitým obličejem, vysokým alveolem,

gotickým patrem, úzkou čelistí
 - Oválný (ovoidní) – pacient s kulatým obličejem, průměrný stav alveolů o čelistí

- Střední řezáky mohou někdy sledovat bázi nosu

- Dále lze využít: původní modely pacientových zubů, fotografie pacienta, přirozené
zuby dětí, sourozenců, rodičů

3. Laboratorní fáze

Montáž modelů do artikulátoru

= stomatologické upevnění situačních modelů horní a dolní čelisti k ramenům
artikulátoru ve správném mezičelistním vztahu
- Správný vzájemný vztah modelů, který odpovídá situaci v ústech, zajišťují přilepení
skusových šablon
- Montáž modelů do artikulátoru umožňuje dokonalé zhotovení celkové zubní protézy
s ohledem na okluzi a artikulaci horní a dolní žvýkací plochy
- Nastavení průměrných hodnot na artikulátoru:

- Kloubní dráha 35°

- Bennetův úhel 15°
- Řezákové vedení 10°

Pracovní postup:
- Spojené šablony se přilepí k modelům (pouze v bodech)
- Modely se skusovými šablonami se správně zorientují v artikulátoru
- Hrot aretační tyčinky artikulátoru se musí dotýkat řezákového bodu na šablonách
- Okluzní rovinu určuje dolní okraj horní šablony
- Okluzní rovina musí být rovnoběžná s Bonwillovým trojúhelníkem
- Jeho vrcholy jsou zářezy nebo značky na ramenech artikulátoru a vrcholem třetím je
hrot na aretační tyčince
- Tuto rovinu lze vyznačit natažením gumičky
- Fixace modelů do artikulátoru se provádí pomocí alabastrové sádry
- Na skusových šablonách jsou zaznamenány údaje potřebné pro stavění umělého
chrupu:
- Řezákový bod, špičákové body, okluzní rovina, střední čára, linie úsměvu

Přenesení údajů na sádrové modely:

- Na horní i dolní model zakreslíme - průběh hřebenové linie a interalveolární osu
- Na horní model – středovou čáru, špičákové linie, průběh roviny okluze
- Na dolní model – podélné zakřivení alveolu v laterálním úseku

Artikulační teorie
- Určovaly, jak sestavit zuby v celkových protézách tak, aby byla zajištěna jejich funkční
dokonalost
- Každá teorie zpravidla měla vlastní typ zubů, artikulační přístroj nebo pomůcky,..
 - Žádnou teorii dnes již nevyužíváme v plném rozsahu, z každé zůstávají některé
pomůcky či poznatky, které mají dodnes svůj praktický význam

Sférická teorie
- Nejstarší, průkopníkem byl německý anatom von Spee – práce z roku 1890, zjistil a
popsal zakřivení zubních oblouků, dnes známé jako Speeova křivka
- Tyto teorie předpokládaly, že pohyby dolní čelisti se dějí v příčném i podélném směru
po kruhové dráze o poloměru 10,6 cm, s centrem v očnici, její zakřivení je totožné se
Speeovou křivkou
- Hlavní slabinou byl předpoklad jednoho rotačního centra pro pohyby DČ
- Z této teorie lze dodnes využívat pomůcku tzv. artikulační kovovou lžičku, nazývanou
kalota = kovová lžička, která je výsečí povrchu koule, o průměru 10,6 cm
- Při stavění zubů s kalotou lze zabránit hrubým chybám orientace laterálních zubů
v podélném i příčném směru (s kalotou se staví nejprve jedna čelist, poté se
dostavuje druhá)

Balanční teorie
- Snažily se dosáhnout stability náhrady vyváženým dotykem zubních oblouků při
funkci

- Gysiho geometrická teorie – vyžadovala stálý kontakt alespoň ve třech bodech při
lateropulzi i při retropulzi
- Základem teorie byly složité vztahy mezi sklonem kloubní dráhy, sklonem hrbolků
postranních zubů a řezákového vedení
- Teprve druhořadý význam při oddálení zubních oblouků Gysi přikládal tzv.
kompenzační křivce, tj. podélné zakřivení zubních oblouků
- Jejím cílem je eliminovat Christensenův fenomén
- Částečný pozůstatek této teorie se využívá i dnes při stavění postranních zubů, kdy se
řídíme podélným zakřivením dolního alveolárního výběžku (přispívá ke stabilitě
protézy)

- Hanauova matematická teorie

- Ke Gysiho teorii přibírá sklon roviny okluze a zakřivení kompenzační křivky, všechny
vztahy řeší matematiky
- Tato teorie je velmi složitá, ale její moderní modifikace jsou v anglosaských zemích
stále využívány, pouze při použití individuálních artikulátoru typu Hanau, Dentatus
- Hodnocení:
- Gysi lépe propracoval teorii podélného vybalancování
- Hanau lépe určil faktory ovlivňující příšné vybalancování (důležitější pro stabilitu
protézy)
-
Geometricko – statická teorie Gysiho a Fischera
- Fischer zavádí k dosavadním poznatkům pojem interalveolární osa, tato teorie je
základem pro současné sestavování umělého chrupu
- Pro postavení každého laterálního zubu se měří sklon interalveolární osy pomocí
speciálního měřítka
- Zavedl termín interalveolární osa pracovní a interalveolární osa klidová
 - Pracovní IO je oproti klidové IO uchýlena o 10°
- Pracovní IO má vyjádřit funkci na pracovní straně dolní čelisti proti horní v mírné
lateropuzi (sklon 80°)
- Umělé zuby jsou postaveny kolmo žvýkací ploškou k interalveolární ose
- Kontrola při artikulaci pomocí speciálního měřítka

Heliokoidální teorie Ackermannova

- Helix – vrtulovitě prohnutá plocha
- Zubní plocha je skloněna jakoby do vrtule, což koresponduje s abrazí přirozených
zubů
- Orientovala se na estetická a statická pravidla, zásadou bylo, že se umělý chrup
definitivně upravuje až v ústech pacienta (ústa jsou nejlepší artikulátor)

Extrémní staticko-mechanické teorie

- Tvořily opačný pól složitých balančních teorií
- Používaly se bezhrbolkové mechanické zuby
- Zuby byly orientovány přísně podle statických pravidel, tedy kolmo ke směru zatížení
a k protéznímu loži
- Takto sestavené protézy mají sice velkou statiku, ale nízkou funkčnost

Statická teorie – Hiltebrandt

- Potvrzuje ji pravidlo hřebenové linie

Novější artikulační teorie

- Posuzují žvýkací aparát jako celek
- Ke každé artikulační teorii patří určité artikulační přístroje, obličejové oblouky a další
pomůcky pro správnou individuální rekonstrukci mezičelistních vztahů
Využití artikulačních teorií v dnešní praxi
- Laterální zuby se staví podle statických pravidel, žvýkací plocha kolmo na
interalveolární osu – příčná stabilita
- Pro stabilitu je nutné, aby kompenzační křivka kopírovala zakřivení dolního laveolu –
podélná stabilita
- Frontální zuby se staví podle pravidel estetických
- Nejvhodnější umělé zuby jsou s 20° sklonem hrbolků k okluzní rovině
- Nutno zajistit klouzavou artikulaci v laterálních úsecích
- Průměrné hodnoty artikulátoru lze relativně pokládat za dostačující
- Konečné vyartikulování nutno provést v ústech ve všech polohách i ve funkci

Celkové snímatelné protézy, laboratorní zhotovení

Analýza modelů
- Cílem analýzy je najít body, které jsou u bezzubé čelisti důležité
- Hřebenová linie
- Atrofie výběžků (HČ koncentricky, DČ excentricky)
Analýza horní čelisti
- Přední strop předsíně dutiny ústní
- Řezáková papila (papila incisiva)
- 1. velká patrová řasa
- Střední patrový šev – sutura palatina mediana
- tuber maxillae – pahorek horní čelisti
- Sutura palatinamediana – střední patrový šev = střed čelisti:
- Symetrická osa modelu – probíhá od retní uzdičky, středním patrovým švem
k zadnímu kostěnnému trnu
- Papila incisiva – posouvá se u bezzubé čelisti labiálně, čelist směrem palatinálním
ustupuje – u průměrného chrupu je 7 – 10 mm od středu papily labiální plocha řezáků
- Velká patrová řasa končí 2 mm od orální hrany horního špičáku
- Tuber maxillae není po ztrátě zubů resorbován, jeho střed je určující
- Špičákový bod je asi 5 mm vestibulárně
- Diagonála od středu tuber maxillae po vrchol příčné patrové řasy, na této linii 5 mm
od řasy leží špičákový bod

Statické linie
- Linie středu – střed středního patrového švu
- Transverzála vedoucí středem řezákové papily
- Frontální linie hřebenů – špičákovým bodem a špičkou papily
- Laterální linie hřebenů – středem tuber maxillae a špičákovým bodem

Analýza dolní čelisti

- Nejnižší místo předsíně dutiny ústní
- Špičákový bod
- Bod středu
- Molárový bod – nejhlubší místo dolního alveolárního výběžku, v tomto bodě
postavený první dolní molár
- Tuberculum alveolare mandibulae
- Trigonum retromolare (tuberculum alveolare) – neresorbuje po ztrátě zubů
- Bod středu dolní čelisti – ve směru jazykové uzdičky a dolní retní uzdičky
- Molárový bod – v latrálním úseku jako jednoznačná prohlubeň pro 1. dolní molár
- Osa symetrie – linie středu – probíhá bodem středu a jde kolmo na spojnici bodů
trigonum retromolare

Statické linie
- Linie středu – probíhá bodem středu a jde kolmo na spojnici bodů trigonum
retromolare
- Frontální linie hřebenů – spojnice špičákových bodů
- Laterální linie hřebenů – spojnice středu tuberculum mandibulae, molárového
bodu a špičákového bodu
- Důležité údaje zaznamenat na model
Pravidla postavení zubů u normookluze – 3. laboratorní fáze

- Shodné postavení s původním chrupem pacienta nelze především z důvodu retence a

stability protézy
- Pro stavění prefabrikovaných zubů do zubních oblouků využíváme estetická pravidla
a pravidla statická
- Estetická pravidla – platí pro zuby frontálního úseku
- Statická pravidla – platí pro zuby laterálního úseku
- V normookluzi překusují a předkusují horní frontální zuby přes dolní asi o 1-2 mm =
překus a předkus a bukální hrbolky horních laterálních zubů překusují přes bukální
hrbolky dolních laterálních zubů

Postavení zubů ve frontálním úseku:

- Postavení ve fr. Úseku musí vytvořit soulad mezi:
- Co nejvěrnějším napodobením původního vzhledu chrupu
- Obnovení funkce = ukusování potravy, fonace
- Postavení zubů ve fr. Úseku:
- Respektuje fixní body a linie, které jsou zaznamenány na model
- Sleduje přirozené zakřivení alveolu
- Postavení před hřebenovou linii (horní více, dolní méně)
- Vytváří se překus i předkus horních řezáků 1 – 2 mm
- Sklon řezáků určuje dráhu, po které se pohybují incize dolních řezáků = podélné
řezákové vedení
- Odpovídá centrální poloze axilly a mandibuly
- Frontální zuby více než báze zajišťují podporu přirozeným konturám horního rtu

Postavení zubů
Horní velké řezáky
- Symetricky po obou stranách mediální roviny
- Labiální plocha stojí 7 – 10 mm od středu papilla incisiva
- Umístění labiální plochy by mělo odpovídat ploše horního nákusného valu skusové
šablony
- Labiální plocha je paralelní s profilovou linií obličeje
- Dlouhé osy korunek by měly být rovnoběžné s vertikálou nebo s ní svírat úhel max. 5°
- Incizní hrany leží na okluzní rovině
- Meziální růžky se dotýkají řezákového bodu (je dán trnem artikulátoru)
- Krčky jsou zasunuty mírně palatinálně
- Postavení před hřebenovou linii
- Postavení sleduje zakřivení horního alveolárního hřebene

Malé horní řezáky

- Leží v infraokluzi, incizní hrana leží nad okluzní rovinou (u žen výše než u mužů)
- Krčky jsou více distálně uchýleny než u prvních horních řezáků
- Často bývají rotovány (výhodou je zachování předextrakčních modelů)
- Postavení sleduje zakřivení alveolárního hřebene

Horní špičáky
- Postavení špičáků je dáno na šabloně špičákovými body, hroty leží na rovině okluze
- U starších pacientů nejsou hroty špičáků příliš ostré – zuby se upravují zábrusem
- Krčky leží téměř kolmo k okluzní rovině (někdy i mírně dostálně) a jsou mírně
vychýleny vestibulárně
- Špičáky leží na hřebenové linii
- Orální hrana horního špičáku končí 2 mm od velké patrové řasy
- Sklovinná lišta na labiální ploše tvoří předěl mezi frontálním a laterálním úsekem
- Postavení sleduje zakřivení alveolárního hřebene

Postavení horních frontálních zubů

- Při postavení F.Ú. napodobujeme původní nepravidelnosti

Dolní střední řezáky

- Stojí symetricky po obou stranách mediální linie, dlouhé osy korunek jsou paralelní
- Postaveny těsně před hřebenovou linii
- Incize nad rovinou okluze o hodnotu překusu (1 – 2mm)
- Horizontálně postaveny za horní řezáky o hodnotu předkusu
- Krčky zasunuty mírně orálně

Dolní postranní řezáky

- Labiální plocha svislá
- Postavení těsně před hřebenovou linii (přílišné vyklonění ohrožuje stabilitu protézy)
 - Krčky mírně uchýleny distálně a vysunuty labiálně oproti středním řezákům
- Incize dosahuje stejné výšky jako střední řezáky
- Kopírují zakřivení dolního alveolárního hřebene

Dolní špičáky
- Hrot dolního špičáku je ve stejné výšce jako dolní řezáky
- Krček je vykloněn vestibulárně a uchýlen distálně
- Stojí na hřebenové linii
- Sklovinná lišta stojí na předělu frontálního a laterálního úseku
- Platí:
- Hrot horního špičáku směřuje mezi dolní špičák a 1. premolár
- Hrot dolního špičáku směřuje mezi horní malý řezák a špičák

Dolní frontální úsek:

- Dolní incizní hrany řezáků jsou v jedné rovině
- Dolní zuby (34-44) z incizálního pohledu sledují Bonwillův kruh

Pravidla pro postavení zubů v laterálním úseku

- Z důvodu stability celkové protézy je nutné přísně dodržovat statická pravidla:
- Pravidlo hřebenové linie
- Příčná stabilita – pravidlo interalveolární osy
- Podélná stabilita – vytvoření podélné křivky okluze
- Pravidlo hřebenové linie – podélná mezihrbolková rýha horních laterálních zubů a
vrcholy bukálních hrbolků dolních laterálních zubů leží na hřebenové linii
- Stabilita protézy závisí na směru, ve kterém působí žvýkací tlak
- Nejvíce stabilní stav – postavení zubů orálně od hřebenové linie (nebude místo pro
jazyk)
- Nestabilní stav – postavení zubů vestibulárně od hřebenové linie (vede
k nadzvedávání protézy)
- Stabilní stav – postavení na hřebenovou linii, žvýkací tlak působí kolmo na alveol,
čímž je stabilita protézy zajištěna
- Pravidlo příčné stability:
- Pravidlo interalveolární osy – osa prochází bukálními hrbolky dolních zubů a
mezihrbolkovou rýhou zubů horních
- Hrbolková rovina každého laterálního zubu leží kolmo k interalveolární ose
- Protilehlé dvojice zubů (levá a pravá) vytvoří kompenzační křivku
- Sklon interalveolární osy ve vztahu ke středové rovině:
- Pro stabilitu ideálně rovnoběžné – tento stav se nevyskytuje vzhledem k atrofii
alveolárních výběžků
- Za příznivý stav – sklon osy 20° - postavení normookluze
- Větší sklon ohrožuje stabilitu protézy
- Sklon 25 °- postavení hrbolek na hrbolek
- 30°a více – postavení do zkříženého skusu
- Pravidlo podélné stability:
- Okluzní plochy laterálních zubů musí kopírovat zakřivení dolního alveolárního
hřebene
 - Hlavní orientační rovinou je rovina okluze, z níž musíme vyjít i při vytváření podélné
okluzní křivky
- Důležité pro stabilitu protézy:
- Dosažení interkuspidace laterálních zubů
- Dosažení volné artikuace

Postup při stavění laterálních zubů

- Zuby stavíme v postavení, které odpovídá habituální poloze mandibuly
- V postranních úsecích se začíná vždy v dolní čelisti

1. Dolní premolár
- Střed bukálních hrbolků – hřebenová linie
- Hrot horního špičáku zasahuje do mezery mezi dolním špičákem a prvním dolním
premolárem, oba dolní premoláry stojí o výšku bikálního hrbolku nad rovinou okluze
- Pro dodržení pravidla postavení antagonistů, je možné stavět malé mezery mezi -3- a
-4- nebo +3+ a +4+

1. Horní premolár
- Staví se na střed hřebenové linie alveolu – sledují ji centrální fisury
- Hrot bukálního hrbolku stojí na nebo lehce pod rovinou okluze
- Palatinální hrbolek okluduje v mezihrbolkové rýze dolních premolárů

2. Horní premolár
- Staví se na střed hřebenové linie alveolu – sledují ji centrální fisury
- Meziální část žvýkací plošky okluduje s distální částí žvýkací plošky dolního premoláru
- Vychýlení dlouhých os zubů odpovídá sklonu interalveolární osy

1. Dolní molár
- Střed moláru se staví do molárového bodu (nejnižší bod dolního alveolárního
výběžku)
- Meziální část žvýkací plošky okluduje s horním premolárem
- Postavení vytváří sagitální křivku okluze, její vertikální zakřivení je individuální podle
zakřivení alveolárního hřebene

1. Horní molár
- Stojí meziobukálním hrbolkem na rovině okluze, distobukálním nad RO
- Okluduje s dolním molárem
- Palatinální hrbolky zapadají do mezihrbolkových rýh dolního moláru
- Premolárová a molárová tangenta:
- Zuby horního laterálního úseku vytvářejí zakřivený oblouk, sledující zakřivení
alveolárního hřebene = vytvoření tzv. premolárové a molárové tangenty
- Tzn. Oblouk laterálních zubů se lomí mezi druhým premolárem a prvním molárem

2. Dolní molár
 - Okluduje s druhým horním molárem
- Všechny hrbolky nad rovinou okluze
- Respektuje podélné zakřivení alveolárního výběžku
- Za posledním molárem v dolní čelisti se musí nechat volný okraj těla protézy
minimálně 10 – 12 mm – není nutné 2. molár postavit

2. Horní molár
- Okluduje s dolním molárem
- Žvýkací plocha je celá nad rovinou okluze
- Postavení vytváří podélné okluzní zakřivení

3. Moláry se nestaví

Kontrola postavení zubů v artikulátoru:

Kontrola postavení FÚ
- Při propulzi – postavení hrana na hranu, mělo by být dosaženo vyrovnaného
kontaktu všech antagonistů
- Při lateropulzích – horní zuby nesmějí blokovat pohyb dolních
Kontrola postavení LÚ
- Kontrola interkuspidace
- Při propulzi – při dotyku horních zubů řezacími hranami by se měly dotýkat i zuby
v laterálních úsecích (stabilita při ukusování)
- Při čelistních pohybech dochází k plynulému klouzavému styku žvýkacích plošek co
nejvíce zubů v rozsahu 2 mm z centrální okluze do stran
- Při lateropulzi se horní a dolní řezáky nemají dotýkat
- Nutno docílit současného kontaktu hrbolků na straně pracovní i balanční

Varianty postupů sestavování zubů

Základní metoda
- Horní velké řezáky – dolní střední řezáky
- Horní malé řezáky – dolní postranní řezáky
- Horní špičáky – dolní špičáky
- LÚ vždy obě strany postupně
- 1. a 2. dolní premoláry – 1. horní premolár, 2. horní premolár
- 1. dolní molár – 1. horní molár
- 2. dolní molár – 2. horní molár
Metoda dle Klečatského
- Horní velké řezáky
- Horní špičáky
- Do mezery malé horní řezáky (u malých mezer distorotace, u velkých mezer tremata)
- Dolní frontální zuby
- Postupně celý horní laterální úsek
- 1. dolní moláry (podle správného okluzního vztahu)
- Do mezer dolní premoláry
- 2. dolní moláry

Moderní metoda
- Horní frontální úsek
- Dolní frontální úsek
- 1. dolní molár (molárový bod)
- Dolní premoláry
- Popř. 2. dolní molár
- 1. horní molár (podle správného okluzního vztahu s dolním molárem)
- Horní premoláry
- Popř. 2. horní molár
- Další metoda:
- Horní čelist podle kaloty
- Dolní čelist

Pravidla postavení zubů – anomální vztah čelistí

Anomální čelistní vztahy:
- Progenie
- Prognatie

- Vždy velký problém při konstrukci CSP, vzhledem k nepříznivému poměru ve velikosti
obou čelistí

Progenie CSP
- Je charakteristická zvětšením dolní čelisti ve všech rozměrech
- Interalveolární osa v laterálních úsecích je značně uchýlená od vertikály
- Ve frontálním úseku je hřeben dolního alveolárního výběžku umístěn různě daleko
před horním (při pohledu ze strany)

Pravidla pro stavění zubů při progenii:

- Začíná se sestavením zubů při progenii
- Začínáme dolní frontální úsek na hřebenovou linii
- Začíná se postavením zubů frontálního úseku v dolní čelisti při mírné progenii
- Ve frontálním úseku se snažíme dosáhnout postavení hrana na hranu
 - Dolní frontální zuby se sklání orálně, horní naopak vestibulárně
- Řezací hrany se lehce zabrušují, aby byl dosažen vyrovnaný kontakt celého
frontálního úseku
- Zabroušené plochy mají lehce linguální sklon, je orientována kolmo k interalveolární
ose
- Při větší progenii se staví frontální zuby do obráceného skusu
- Při velkém horizontálním rozdílu mezi horním a dolním alveolárním hřebenem se
musí postavit dolní frontální zuby do předkusu a vyřadit z kontaktu s horními řezáky
- Laterální zuby se staví podle sklonu interalveolární osy
- Do postavení hrbolků proti sobě – hrbolky se snižují zábrusem
- Do skříženého skusu – i zde se hrbolky (nejčastěji dolní bukální) snižují zábrusem, aby
nevznikaly artikulační překážky

Prognatie
- Je charakteristická menší dolní čelistí a protruzí horního frontálního úseku
- Po ztrátě zubů se stav částěčně normalizuje
- Horní čelist je normálně vyvinutá, dolní je malá

Pravidla pro postavení zubů při prognatii:

- Začíná se postavením horních zubů
- Z estetických důvodů se umělé zuby ubrušují z palatinální strany ,aby protéza příliš
nevyčnívala dopředu
- Vytvářejí se z nich tenké fazety, které lze postavit těsně před alveolární hřeben
- Vzhledem k protruzi H a D alveolárního hřebene vzniká horizontální mezera
- Z důvodu stability dolní protézy nelze příliš vyklánět dolní frontální zuby, proto se
vytváří rozšířený val za horními frontálními zuby
- Val je nutno individualizovat při zkoušce zubů ve vosku, nesmí vadit fonetice
- Laterální zuby se staví dle statických pravidel

Zhotovení celkových snímatelných protéz

Klasický způsob zhotovení

3. Laboratorní fáze
Postup při sestavování umělých zubů
- Adaptace voskové báze nebo lze využít skusové šablony
- Vytvoření retence zábrusem (zdrsnění, otvor, použití speciální frézy)
- Postavení zubů dle pravidel
- Během stavění hrbolky zubů nezabrušovat, nutno změnit polohu příslušného zubu
- Zuby se staví po 2. molár, při nedostatku místa po 1. molár
- Za posledním molárem musí zůstat volný konec báze v dolní čelisti 10 – 12 mm
- Předběžná modelace těla protézy – odhalení zubů, náznak modelace zevních ploch,
modelace okrajů budoucích protéz, vyhlazení
4. Ordinační fáze
Zkouška modelu protézy ve vosku
Lékař hodnotí:
- Vzájemné postavení horních a dolních řezáků, jejich vztah ke střední čáře obličeje
- Správnost rekonstrukce a registrace mezičelistních vztahů především výšky skusu
- Správnost okluze a artikulace, stabilitu protézy
- je velmi obtížné provádět pohyby dolní čelisti s voskovými modely a zároveň
kontrolovat okluzní sílu
- Estetiku protézy – odstín, tvar i velikost zubů, celkový vzhled a výraz pacienta, poloha
zubů, tvar a kresbu gingivy
- Paralelní linii incizních hran s liniemi horních a dolních rtů
- Odhalení zubů bez úsměvu
- Odhalení zubů při úsměvu
- Polohu koutků (při úsměvu se koutky vytahují nahoru)
- Spokojenost pacienta popř. malé změny v postavení pro zlepšení vzhledu a
přirozeného uspořádání zubů, náznak abraze (se souhlasem pacienta)
- Výslovnost, při zkoušce je odhalení velmi obtížné, potíže většinou odezní časem
(nejčastěji hlásky f nebo v)
- Oblast zadní hráze

4. Laboratorní fáze
Definitivní modelace, přeměna voskového modelu v definitivní protézu
Radýrování distálního uzávěru protézy
- Uzávěr je lehce obloukovitě zakřiven směrem dopředu s vyjímkou střední části,
kde je dozadu vybíhající kostěnný trn (spina nasalis posterior), ten musí okraj
protézy obejít, na sliznici se dá poznat podle dvou jamek – faveolae palatinae
- Dle zákresu na modelu se vyškrábne mělký žlábek hluboký přibližně 1 mm se
skosením směrem do protézy, nesmí zasahovat na tvrdé patro
- Tím se zajistí zanoření definitivní protézy do sliznice na nepohyblivé části
měkkého patra

Modelace těla protézy

Důležité zásady pro modelaci:
- Všechny obvodové plochy mají konkávní tvar (HČ vestibulárně, DČ vestibulárně i
orálně)
- Prohloubením zevní plochy protéz svým tvarem přispívají ke zlepšení retence a
stability
- Konkavita má největší význam v DČ v tvářovém úseku, zde probíhají snopce
buccinatoru a v lingválním úseku vytváří prostor pro jazyk
- Úprava zevních ploch musí vyhovovat estetickým požadavkům
- Modelace báze zajišťuje pevnost protézy
- Tvar okrajů je jednoznačně určen na modelu

Postup:
 - Nejprve se voskové protézy vloží do artikulátoru a poté se ve skusu přikapou
k pracovním modelům, okraj se zesílí
- Povrch protéz se přikape voskem, zakrývá část zubů
- Nožem pod úhlem 45° se odřízne vosk překrývající krčky umělých zubů
- Zuby se odhalují co nejvíce, k retenci zubu v těle protézy postačí vestibulárně 1 mm
- Okolo zubů se vestibulárně vytváří oblé gingivální okraje včetně mezizubních papil
- Vestibulárně je esteticky vhodné naznačit umístění kořenů původních zubů
- Modelaci usnadní trojúhelníkovité zářezy různé délky odpovídající kořenům
jednotlivých zubů
- HČ nejdelší nad špičákem, kratší nad velkým řezákem a nejkratší nad malým
- řezákem
- DČ od nejkratšího středního řezáků po nejdelší u špičáku
- Prostory mezi zářezy se vyškrabou a ostré okraje zaoblí
- Modelace lingvální plochy – hladký přechod na krčky zubů, gingivální okraje se
nezdůrazňují, konkávní prohloubení pro jazyk
- Modelace konkavity vestibulárních ploch není v celém obvodu stejný, souvisí
s nestejnou tloušťkou okraje protézy (nejširší v tvářových úsecích)
- HČ modelace patrové desky – tloušťka nemá překročit 1,5 mm
- Palatinální plochy – hladký přechod na krčky zubů
- Pečlivé domodelování zadního okraje protézy, zakrývá radýrování
- Naznačení modelace patrových řas (napomáhá funkci jazyka při žvýkání i při fonaci,
v ČR málo časté)
- Vyhlazení modelace
- Sejmutí pracovních modelů z artikulátoru

Přeměna modelu protézy v definitivní protézu

- Protézu můžeme zhotovit litím, lisováním, injekčním litím,…

Zhotovení těla protézy lisovací technikou

- Nejčastější způsob zhotovení CSP

Příprava sádrové lisovací formy

- Využití tzv. obrácené kyvetování
- Zhotovení dvoudílné formy, horní díl fixuje zuby a určuje tvar zevních ploch protézy,
dolní díl obsahuje pracovní situační model
- Příprava čtyřdílné kyvety (vytřít vazelínou)
Obrácené kyvetování
- Pracovní modely s modelem protézy se ponoří do studené vody (prosáknutí
sádrových modelů)
- Dolní díl kyvety se vyplní namíchanou sádrou, směs 1:1 alabastrová + hydrokal
- Do sádry se zanoří model tak, aby okraj sádrového modelu byl v úrovni horního
okraje kyvety (POZOR – ne moc vysoko, kontrola s druhým dílem kyvety, okraj kyvety
musí zůstat čistý!)
- Povrch se zarovná a uhladí
 - Izolace gingiválních okrajů a mezizubních prostor (usnadňuje opracování, zalisovaná
sádra by se obtížně odstraňovala)
- Na krčkové partie zubů se nanáší izolační hmota např. STOMAFLEX VARNISH (lze
učinit před zhotovením formy)
- Překrývá krčky zubů a mezizubní prostory asi do poloviny korunek proužkem širokým
asi 10 mm
- Stomaflex nesmí zasahovat na okluzní plochy zubů, aby nedošlo ke změně výšky
skusu, nanáší se v tenké vrstvě – je pružný, stlačitelný!
- Izolace dolního dílu – izolace sádra od sádry – voda, voda se saponátem,…
- Na spodní díl kyvety se nasadí horní díl (bez víka) a vyplní směsí sádry (směs 1:1
alabastrová sádra + hydrokal)
- Po nasazení víka se kyveta umístí do lisu, lehce smáčkne díly kyvety k sobě
- Sádra zatuhne (cca 30 minut)
- Kyveta se ponoří na 8 – 10 minut do vody teplé asi 90° C (nevkládat kyvetu do vlažné
vody, není kontrola času)
- Poté se kyveta vyndá na podložku a opatrně se pomocí sádrovacího nože forma
rozevře (výklenek v kyvetě x koncovky sádrovacího nože)
- Vyjme se zbytek vosku a důkladně se oba díly vyplaví vodou se saponátem
- Voda se nesmí vařit, hrozí vsáknutí vosku do sádry, který může ovlivnit kvalitu plastu
- Pro důkladné odmaštění se doporučuje vyplavení opakovat v čisté lázni
- Kontrola správné polohy zubů
Izolace sádrové formy
- Podstatou izolace je zabránit vzájemnému nepříznivému ovlivnění užitých materiálů
(sádra X plast)
- Usnadňuje vybavení hotové protézy
- Používá se alginátový izolační prostředek např. Isodent, Divosept, Isoacryl, Separating
fluid
- Nanáší se na vlažný povrch sádry (cca 50° C) ve 2 – 3 vrstvách
- Do neztuhlé alginátové vrstvy se přiadaptuje odlehčení z cínové fólie o síle 0,4 – 0,5
mm (papila incisiva a patrový šev – rozsah zakreslen lékařem)
- Druhá vrstva se nanáší po zaschnutí první vrstvy
- Nanáší se pouze na sádru, nesmí zatéci na zuby, na Stomaflex Varnish ani na cínovou
fólii

Příprava těsta, lisování a polymerace

- Dle návodu se namíchá plastická hmota
- Superacryl Plus – výrobce dodává odměrky (prášek X tekutina)
- Důležité – čistá nádoba, čisté nástroje,..
- Těsto se nechá cca 10 minut odstát (navázat, přestávají se táhnout vlákna, těsto je
tvárné, nelepivé)
- Po propracování se vytvoří váleček, který se formuje do horního dílu kyvety
- Kyveta se zavře a vloží do lisu
- Lisujeme opatrně a pozvolna, odstraňují se vytékající přebytky
- Forma se nechá v lisu až 30 minut
- Poté se kyveta vyjme z lisu a pevně se upevní do třmenu
- Superacryl Plus se zpracovává klasickou polymerací 2 hodiny ve vodní lázni
v polymeračním přístroji
 - Po polymeraci se kyvety nechají pozvolna zchladnout
- Báze CSP se zhotovuje v barvě sliznice tj. odstíny růžové
- U horní protézy lze zhotovit vestibulum a okolí zubů v barvě sliznice, patro
transparentní = průsvitné patro = americké patro

Dekyvetace, opracování a vyleštění protéz

- Dekyvetace
- Provádí se velmi opatrně, hrozí zlomení protézy
- Ze zchladlé kyvety se odstraní víka, poté se sádrovacím nožem opatrně oddělí oba
díly formy
- Z časti formy bez protézy se odstraní veškerá sádra
- Kyveta bez víka se složí a pomocí dřevěné destičky se protéza vtlačí do lisu (sádrová
forma se rozláme)
- Dekyvetace lze provádět také poklepáváním kladivem po obvodu kyvety mimo
protézu

Opracování
- Zevní plochy se opracovávají frézami, gumami, speciálními kartáčky na plast
- Okraje protézy se nezkracují, pouze uvolňují úpony uzdiček, svalů i řas
- Slizniční plocha ne neopracovává, pouze zkontrolujeme hmatem, popř. se odstraňují
ostré výstupky
- Opatrně se opracují přebytky plastu u zadního distálního uzávěru, radýrování musí
být přesně zachováno
- Tloušťka patra musí být rovnoměrná cca 1,2 – 1,5 mm, je ukončena zešikmením
- Nakonec se zevní plochy a okraje protézy vyleští pemzou a plavenou křídou
- Dokonalé vyleštění zamezuje ukládání plaku na povrchu protézy
- Hotová protéza se ukládá do nádoby s vodou

5. ordinační fáze
Úprava a odevzdání CSP pacientovi
- Protézy lékař vyzkouší pacientovi v ústech
- Zkontroluje okluzní a artikulační poměry, retenci, stabilitu, estetiku náhrad i estetiku
obličeje
- Pacient je poučen o tom, jak s náhradou zacházet a též o hygienických pravidlech
souvisejících s používáním CSP
- Domluví s pacientem další termín návštěvy

Zhotovení celkových snímatelných protéz - Alternativní

způsob
Zhotovení CSP litím

Přeměna modelu protézy v definitivní protézu

Zhotovení těla protézy litím
- Zhotovení celkové protézy litím je v principu stejné jako u lisovací techniky
- Zhotovuje se dvoudílná forma
- Jedním dílem je sádrový pracovní model
- Druhým je silikonová nebo reverzibilní gelová forma
- Odpadá zhotovení formy ze sádry, lisování i složitá dekyvetace
- Polymerace probíhá v hydropneumatickém polymerátoru

Výhody:
- Jednoduchá příprava
- Dokonalá reprodukce modelace
- Odpadá kyvetování se sádrou
- Snadná dekvetace, nehrozí poškození
- Nulové zvýšení skusu
- Velká úspora času

Příprava:
- Agarová dublovací hmota (např. Gelodouble, WiroGel) nebo
- Silikonová dublovací hmota (např. Interduplicast, Wirosil)
- Speciální dublovací kyvetu s příslušenstvím
- Přístroj na rozehřívání agaru či mikrovlnnou troubu
- Licí plast (např. Interacryl Část, Palapress, Triplex Cold)
- Tlakový polymerátor či polymerační hrnec

Příprava pracovního modelu:

- Model se zbrousí pod úhlem 90° - umožňují vyjmutí modelu
- Kontrola nastavení úhlu stolku brusky
- Okraj modelu se ponechává cca 4 mm široký – zajištění polohy modelu po vyplavení
vosku

Příprava konfekčních zubů

- U licích plastů je velice důležité vytvoření retence pro licí plast
- Zdrsnění spodní části a vytvoření zářezů speciální frézou

Vosková modelace těla protézy

- Dokonalá detailní modelace bez přebytků
- Kopie modelace při licí technice je do detailu 1:1
 - Okraje voskového modelu báze se musí přikápnout k sádrovému modelu voskem, aby
pod voskovou modelaci nemohla zatéct dublovací hmota
- Voskový model báze na distálních okrajích zesílíme a vytvoříme prostor pro umístění
licích kanálků
- Model s vymodelovanou protézou se umístí na střed podložky dublovací kyvety a
přikápne

Dublování
- Agarové dublovací hmoty – model se vloží na 10 minut do vlažné vody, aby nasákl
vodu (model nebude odsávat tekutinu z dublovací hmoty)
- Silikonové dublovací hmoty – model zůstává suchý
- Přiklopí se víko dublovací kyvety a zajistí se svorkami
- Při použití průhledné kyvety lze lépe kontrolovat pozici modelu
- Rozehřeje se agarová dublovací hmota (např. Gelodouble, Wirogel M,…)
- Tavící teplota Gelodouble je 93° C, potom se ochladí na 44 °
- Gelodouble se může použít až 20x, jestliže se zpět vrací čistý materiál
- Gelodouble je velice přesná dublovací hmota s téměř nulovou kontrakcí

- Nebo se namíchá silikonová dublovací hmota (např. Interduplicast)

- Velice přesné, použití 1x
- Mísí se ručně nebo v mísícím přístroji 1:1 (složka A : složka B)

- Dublovací kyveta se pomalu naplní k okrajům plnících otvorů bez použití vibrátoru
- Po zatuhnutí dublovací hmoty se kyveta otevře (cca 40 min)
- Stlačeným vzduchem se uvolní model
- Model s vymodelovanou protézou se opatrně vyjme z dublovací hmoty

Vyříznutí kanálků
- Vyřezávají se tři kanálky (lze i dva)
- Jeden licí a dva odvzdušňovací kanálky (1+1)
- K vyřezávání slouží 9 mm trubičkový nástroj
- Licí kanálek u dolní čelisti může být umístěn pod dolnímu řezáky

Odstranění vosku a izolace

- Z voskové protézy se postupně vyjímají konfekční zuby a ukládají se do příslušných
dílků držáku či dublovací kyvety
- Zuby i model se očistí horkou vodou od vosku a opárují
- Model se naizoluje alginátovým izolačním prostředkem (Isodent, Isoacryl,…)
- Zuby lze natřít vazebným prostředkem, např. Vitacoll, který zajišťuje pevnost spoje
s plastovou bází
- Zuby se umístí zpět do dublovací kyvety
- Poté se vloží do kyvety model, orientace dle 4 mm okraje modelu
- Kyveta se zavře a zajistí sponami
- Kyveta se postaví na výšku

Příprava plastu
 - Licí plast např. Interacryl Cast
- Důležité přesné odměřování – 1,5 g polymeru : 1 ml monomeru
- Jedna protéza – 15 ml : 22,5 g
- Nejdříve monomer, do něj nasypat polymer
- Míchá se 20 vteřin

Lití plastu
- Licí plast zůstává v tekuté fázi přibližně 3 minuty
- Při vyšší teplotě v místnosti je pracovní doba kratší
- Při nižší teplotě je čas delší
- Plast se nalévá tenkým proudem, aby i malé bublinky mohly uniknout
- Plast se nechá zavadnout – zmatnět a poté se umístí do polymerátoru

Polymerace
- Teplota a průběh polymerace dle druhu plastu!
- Licí otvory musí zůstat nad vodou
- Protéza musí zůstat pod vodou
- Interacryl Část – teplota 50°C
- Polymerace po dobu 30 minut pod tlakem 2,5 bar

Dekyvetace
- Po skončení polymerace se rozebere kyveta
- Vyjme se model a sejme se protéza
- Dublovací hmota se odstraní
- Agarová hmota se očistí vodou a připraví k dalšímu použití

Opracování
- Odříznutí vtokových kanálků
- Opracování frézami
- Vyhlazení protézy leštícími nástroji, kartáčky
- K opracování protézy lze použít speciální frézku ve tvaru ohnuté kuličky – docílí na
těle protézy vzhled pomerančové kůry (stippling)

Leštění
- Protéza se může vyleštit mechanicky na stomatologické leštičce nebo-
- Lze použít nátěr světlem tuhnoucího laku Palaseal
- Po použití získá povrch protézy dokonalý lesk

Dokončení
- Vyleštěnou protézu je nutno udržovat ve vlhkém prostředí
- Dokončená a očištěná protéza je připravená k odeslání do ordinace
Alternativní způsob - Systém Ivocap – vstřikování
- Vstřikovací technika
- Injektování
- Injekční tlaková technika
- Vhodné pro celkové a částečné snímatelné protézy
- V systému Ivocap se těsto vtlačuje mechanicky do speciální uzavřené kyvety,
umístěné do třmenu
- Třmen s kyvetou je vložen do hydraulického lisu
- Do takto zajištěné kyvety je pomocí vstřikovacího zařízení několika licími kanály
vtlačováno pryskyřičné těsto pod tlakem 6 atmosfér při teplotě 100°C

Výhody zhotovení CSP pomocí systému Ivocap

- Homogenita a neporéznost materiálu báze náhrady zajištuje eliminaci alergických
reakcí pacientů, způsobených drážděním sliznice volným monomerem nebo
mikroorganismy ukrytými v mikroporech protézy
- Vstřikovací technikou dochází ke korekci polymerační kontrakce, což zajišťuje
přesnost výsledné práce a odolnost proti mechanickému poškození
- Kvalita materiálu a vysoký stupeň polymerace dodávají plastu velkou pevnost a
povrch příjemný kontaktu se sliznicí
- Vysoká estetická úroveň
- Materiál dávkovaný v kapslích a jeho strojové míchání v uzavřeném pouzdře zaručuje
přesné složení a konzistenci pryskyřičného těsta
- Teplotně tlaková polymerace zaručuje největší možný stupeň prostorového
zesíťování výsledného polymeru a kvalitní chemický spoj s plastovými zuby
- Systém ivocap využívá řízeného směru polymerace
- Řízenou polymerací minimalizuje polymerační kontrakci, tedy „úbytek materiálu“,
kdy dochází ke zkrácení mezimolekulárních vzdáleností při vzájemném propojování
(zesíťování) jednotlivých molekul monomeru
- Při tradičním způsobu zhotovení CSP se těsto manuálně vpravuje do otevřené kyvety,
v systému ivocap se těsto vtlačuje mechanicky do uzavřené kyvety, umístěné do
třmenu
- Materiál Ivocapu je přesně dávkován v uzavřených kapslích
- Kapsle obsahuje prášek a tekutinu
- Tekutina je ve tmavé baňce ve spodní části kapsle
- Použitím speciálního vibračního přístroje docílí úplného rozpuštění polymeru
v monomeru a vytvoří se homogenní těsto, které má vždy přesné složení a
konzistenci

Pracovní postup
- Vymodelovaná protéza z vosku se zakyvetuje tvrdou sádrou do spodního dílu kyvety
a použije se váleček společně s nálevkou, který vytvoří část vstřikovacího kanálu
- Po ztuhnutí sádry se připevní voskové licí kanály o průměru 3 – 5 mm
- Protéza se přikryje laboratorním silikonem (např. Ormalab)
- Izolace dolního dílu
- Nasazení vrchního dílu kyvety
- Přelití tvrdou sádrou
- Nahřátí kyvety cca 5 minut ve vodní lázni
 - Vyplavení vosku z formy a ze zubů
- Vytvoření retence na zubech
- Důkladná izolace obou dílů kyvety (sádra)

Příprava kapsle
- Tekutina je ve tmavé baňce ve spodní části kapsle
- Baňka s tekutinou se vyjme, odstraní se uzávěr a vlije do prášku
- Kapsle se uzavře
- Připravená kapsle se upevní do vibrátoru a 5 minut vibrujeme
- Malou částí z připraveného těsta se upevní zuby proti posunu
- Kyveta se vloží do třmenu a slisuje v hydraulickém lisu tlakem 8 bar
- Do upevněné kyvety ve třmenu se vloží kapsle
- Nasadí se vstřikovací lis a spustí tlak
- Na ukazateli tlaku ručička ukazuje do zeleného pole – 10 min
- Kyvetu, která je stále pod tlakem, se vloží do vroucí polymerační lázně
- Polymeruje se při 95 – 100°C po dobu 30 min
- Po uplynutí polymerační doby se kyveta vyjme a ponoří ihned do studené vody na 30
min
- Tlak musí zůstat během chlazení zachován nejméně po dobu 20 min, zbylých 10 min
může být bez tlaku
- Dekyvetace
- Odříznutí vtokových kanálů
- Opracování a vyleštění protézy

Alternativní způsob zhotovení CSN systémem VERTEX

Systémy:
- Vertex Castapress
- Vertex Castavaria
- Vertex RAPID SIMPLIFIED
- Vertex SOFT
- Vertex ThermoSens
- Vertex Self Curing

Vertex Castapress
- Určeno pro licí techniku
- Polymeruje za studena (50°C)
- Plast na bázi polymetylmetakrylátu
- Dvousložkový plast – polymer, monomer
Indikace
- Celkové snímatelné protézy
- Částečné snímatelné protézy
Vertex Castavaria – bez kadmia

Vertex RAPID SIMPLIFIED

- Určeno pro lisovací techniku
- Plast na bázi polymetylmetakrylátu
- Dvousložkový plast – polymer, monomer
- Polymeruje za tepla – kyveta se vkládá do vroucí vody – 20 minut

Indikace
- CSN
- ČSN

Vertex SOFT
- Určeno pro lisovací techniku
- Flexibilní trvale měkký plast, vynikající adheze
- Dvousložkový last – polymer, monomer
- Polymeruje se za tepla – kyveta se vkládá do vody 70°C – 90 min
- Poté se zvýší teplota na 100°C – 30 min, postupné chladnutí
- Výhoda – omezení bolesti pacienta způsobené protézou (otlaky)
- Nevýhoda – životnost 1 rok
- Indikace – CSP V KOMBINACI Vertex RAPID SIMPLIFIED dočasné
- Rebaze sním. Protéz i opakované

Vertex thermosens
- Určeno pro licí či vstřikovací techniku
- Flexibilní trvale měkký plast – pružné protézy
- Plast na bázi polyamidu
- Neobsahuje monomer
- Vhodné pro pacienty alergické na klasické plasty
- Polymeruje za tepla
- Indikace – CSN, ČSN – neobsahuje žádné kovové prvky

Vertex self curing

- Určeno pro opravy snímatelných protéz
- Samopolymerující plast
- Plast na bázi metylmetakrylátu
- Neobsahuje kadmium

ECLIPSE systém
- Zhotovení je velmi jednoduché a rychlé, odpadá pracná modelace z vosku, zdlouhavé
kyvetování a klasická polymerace
- Místo z vosku se protéza modeluje přímo ve třech vrstvách ze tří typů plastu Eclipse
- Báze skusové šablony je již zhotovena z materiálu Eclipse – později součástí CSP
- Ulehčení registrace mč vztahů – pevně sedící, stabilní a sající báze
- Přesná zkouška zubů, stabilní postavení zubů, sající efekt
- Plast Eclipse neobsahuje monomer a zpracovávají se stejným způsobem jako vosk
- Po vytvrzení vykazují vynikající mechanické a estetické vlastnosti
 - Pro dokonalé spojení báze se zuby se dodává bondovací systém Eclipse

Materiál Eclipse
- Světlem tuhnoucí plast – na základě uretanoligonomeru
- Neobsahuje žádné MMA
- Vysoce biokompatibilní – biologicky snášenlivý
- Využíváme u přecitlivělých a alergických pacientů na běžné plasty
- Působí vysoce esteticky
- Má velmi dobré mechanické vlastnosti především vysokou pevnost
- Protézy jsou vysoce přesné a mají nízkou hmotnost
- Eclipse – Basic – tvrdé na báze
- Eclipse -Set-Up – pro stavění zubů
- Eclipse – contouring – konturovací materiál
Indikace
- CSP
- ČSP
- Dlahy
- Zaváděcí šablony pro implantáty
- Provizoria – mezerníky
- Opravy a rebaze
Nevýhody
- Konzistence tureckého medu, čímž je stavění zubů a modelace s ním náročnější
- Fin. Náročnější oproti klas CSP
Sada eclipse kompletní obsahuje

- Vytvrzovací jednotka s lampou

- Předehřívací pec
- Přístroj na tavení vosku
- Horkovzdušná pistole
- Elektrický modelovací nůž
- Kompletní materiál a zhotovení 130 – 140 protéz
- Schránka na zuby a příslušenství
- Výrobce Dentsply

Pracovní postup
- Na suchý model se nanesou dvě vrstvy izol. Prostředku Al-Cote, nechá se zaschnout
při pokoj. Teplotě
- V zadní části modelu se vytvoří zářezy a nalepí indikátory teploty
- Modely se vloží do předehřívací pece na 55 , dokud se indikátor nezbarví do černa
- Materiál Baseplate se položí zaoblenou částí na teplý model
- Mat. se nechá dostatečně prohřát
- Mat. se rovnoměrně roztáhne po modelu, vestibulárně a poté palatinálně
- Mat. se přesune i do zadní části a vtlačí do připravených zářezů
- Na mat. se nanese vrstva ABC – varnisch ochranného laku
- Následuje polymerace a ochlazení na pokojovou teplotu
- Oprac. Přebytků báze do požadovaného tvaru
- Na báze se zhotoví voskové valy
 - Následuje ord. Fáze – rekon. A reg. Mč vztahů
- Zasádrování do artikulátoru
- Vytvoření retence na konf. Zubech
- Spodní části zubů se zdrsní a vytvoří se retenční zářezy
- Vytváří se drážka v místech přechodu na gingivu
- Odstranění voskových valů, očištění, opárování
- Povrch desky báze se zdrsní, omyje a odmastí lihem
- Z mat. set up se na hřebenové linii vytvoří val
- SET UP materiál se adaptuje nejen na bázi, řádně se natlačí také do retenčních zářezů
v zubech
- Zuby se staví pomocí elektrického nože, který rozehřívá SET UP
- Přebytečný mat. se odstraňuje studeným nástrojem
- Konturovací materiál se rozehřeje v termostatickém zásobníku max 87C
- Mat se nanáší pomocí el. Nože a pečlivě se prohřívá, aby došlo ke spojení se SET UP
mat.
- Modelace papil a alveolu
- Modelace se vyhlazuje horkovzdušnou pistolí
- Vymodelovaná protéza se vloží do ochranného sáčku a odešle na zkoušku
- V případě potřeby lze zuby vylomit a opětovně správně postavit
- Po zkoušce musí být náhrada desinfikována
- Natře se ochrannou vrstvou ABC varnish laku a vloží se na 1 h do předehřívací pece
- Okraje protézy se fixují eclipse gelem, aby se zabránilo zvednutí protézy při polymeraci
- Poté se vloží protéza do fotopolymerační pece
- Spustí se příslušný program
- Po polymeraci se nechá model zchladnout na pokojovou teplotu
- Potom se vloží i s protézou do vlažné vody na 10-15 minut
- Eclipse lak i gel poté bez problémů odstraní
- Protéza se opracuje frézami

Imediátní a poloimediátní postup zhotvení CSP

- 1. Imediátní způsob zhotovení (bezprostřední, přímý)

- 2. poloimediátní způsob zhotovení

Imediátní náhrada
- Slouží k okamžitému a dočasnému začlenění do stomatognátního systému pacienta
bezprostředně po zákroku zubního lékaře
- Je využívána k překlenutí bezzubosti pacienta do zhotovení stálé náhrady a také jako léčebná
pomůcka v procesu hojení poextrakčních ran

- Imediátní a poloimediátní náhrady se neliší vzhledem ani funkcí od náhrady definitivní

- Náhradu definitivní je možné zhotovit až po zhruba 6 týdnech po extrakci, kdy dochází ke
zhojení extrakčních ran, které bývá doprovázeno změnami protézního lože
Imediátní způsob zhotovení
- Předpokládá bezprostřední začlenění náhrady do žvýkacího ústrojí
Ihned po extrakcích zubů
- Tato snímatelná zubní protéza musí být zhotovená ještě před extrakcemi
- Imediátní způsob zhotovení sním.zubní náhrady předpokládá zachování fyziologické výšky
skusu
- Pokud je fyzio.výška skusu ztracena je možné náhradu zhotovit poloimediátním způsobem

Výhody

- Imediátní náhrada pacienta rehabilituje esteticky, fonačně, i funkčně

- Přesně reprodukuje výšku skusu a průběh roviny okluze
- Pacient si nemusí zvykat na protézu
- Zabraňuje posunu sousedních zubů či antagonistů
- Zabraňuje chemickému i mechanickému dráždění
- Při včasném zatížení se tkáně lépe hojí

Nevýhody

- Zhotovujeme jí při ozubeném stavu nelze ji vyzkoušet

Poloimediatní způsob zhotovení
- Výroba náhrady je možná na rozdíl od imediátního zhotovení až po 5-10 dnech po extrakcích
zubů (zpasknutí otoku)

zhotovení

1.ord.fáze
- skusový otisk
- Otisk situace v ústech , antagonální otisk
-
1.lab.fáze
- zhotovení modelů z hydrokalu a zasádrování do artikulátoru
- zafixování výšky skusu
- zuby které se budou extrahovat se odříznou a odstraní se nerovnosti na alveolárním výběžku
- v případě horní snímatelné protézy se zaradýruje úsek distálního uzávěru
- Naadaptuje se vosková báze, následuje postavení zubů dle pravidel
- modelace těla protézy, zhotovení formy a dokončení dle běžných postupů

2.ord.fáze
- v ordinaci se následně zuby extrahují a protéza je bezprostředně pacientovi nasazena do úst
- pro případné vyrovnání odbroušení a retence CSP se používá zinkoxideugenolová OH
- pacient musí být poučen, aby náhradu 2-3 dny nesnímal a současně je informován o nutnosti
úprav náhrady
- po určité době se se začínají náhrady uvolňovat a je potřeba protézu zrebazovat

Poloimediátní způsob zhotovení

- Poloimediátní způsob zhotovení se využívá tam, kde je již ztracena fyziologická výška skusu a
je nutné ji rekonstruovat
 - Toto lze zhotovit až po částečném zhojení extrakčních ran
- Výroba náhrady je možná na rozdíl od imediátního způsobu až po 5 – 10 dnech po extrakcích
zubů (ústup otoku)

Výhody

- Reprodukce skutečné podoby nově vzniklého protézního lože

Nevýhody

- Několikadenní období bezzubosti

1. Laboratorní fáze

Zubní technik odlije otisky sádrou III. typu, vytvoří tak dočasný model. Na model zhotoví individuální
otiskovací lžíce a skusové šablony.

2. Ordinační fáze

Lékař provede mukodynamický a mukostatický otisk do individuální otiskovací lžíce. Provede

rekonstrukci a registraci mezičelistních vztahů pomocí skusových šablon v ústech pacienta.

2. Laboratorní fáze

Technik orámuje lžíci, zhotoví individuální modely ze sádry III. typu. Pomocí skusových šablon modely
zasádruje do artikulačního přístroje. Podle zaregistrovaných hodnot postaví umělé zuby do voskové
báze, vymodeluje bázi.

3. Ordinační fáze

Zkouška zubů ve vosku

3. Laboratorní fáze

Technik přemění voskovou modelaci v plastovou protézu lisovací technikou.

Zhotovení lisováním:

o technik v horní čelisti zaradýruje zadní patrový uzávěr, modelaci dokonale přikape k
modelu, model navlhčí
o krčkové partie zubů naizoluje Stomaflexem Varnish v poměru 1cm pasty:2 kapky
katalyzátoru
o model zakyvetuje do 4dílné kyvety, sádru od sebe izoluje saponátem, vylitou kyvetu
slisuje v tlakovém lisu
o po ztuhnutí sádry nahřeje kyvetu v horké vodě, vyplaví vosk, naizoluje sádru
alginátovým lakem Isodent, přiloží cínovou fólii na patrový šev (v horní čelisti), nechá
zaschnout
o rozmíchá bazální plast Superacryl Plus, navázané těsto propracuje, váleček těsta vloží
do dílu kyvety se zuby, uzavře kyvetu, slisuje v tlakovém lisu, utáhne do třmenu
o polymeruje v klasickém polymerátoru 2 hodiny
o po zchladnutí kyvety vyjme protézu
o opracuje pomocí fréz a gum, dále vyleští pemzou a plavenou křídou
o technik ponoří protézu do vody a odešle do ordinace

4. Ordinační fáze
Lékař odevzdá náhradu pacientovi a poučí ho o správném používání. Definitivní náhradu bude možno
zhotovit až za 6 týdnů po extrakci, kdy dojde k úplnému zhojení ran a kostěného lůžka. Po zhojení se
totiž změní velikost protézního lože.

Příklad z praxe:

Pacient má zachované zuby ve frontálním úseku, které jsou určeny k extrakci. Zuby v laterárním
úseku již nemá, tudíž není zachována výška skusu. Abychom se vyhnuli poloimediátnímu postupu
postupujeme následovně.

1. OF- lékař zhotoví otisky do konfekčních lžic alginátovou otisk. hmotou

1. LF- technik zhotoví dočasné modely, částečné skusové šablony (laterární úsek), částečné
individuální otiskovací lžíce

2. OF- lékař zrekonstruuje výšku skusu, zhotoví individuální otisky zinkoxideugenolovou otisk.
hmotou

2. LF- Technik zhotoví individuální modely, ty zasádruje do artikulačního přístroje pomocí skusových
šablon. Postaví umělé zuby do laterárního úseku, vymodeluje bázi.

3. OF- lékař provede zkoušku laterárních zubů ve vosku

3. LF- technik z modelu odradýruje frontální zuby, dostaví zuby do frontálního úseku, vymodeluje
bázi, přemění modelaci v plastovou náhradu např. lisovací technikou (viz výše)

4. OF- lékař extrahuje frontální zuby a začlení náhradu do dutiny ústní pacienta

Opravy snímatelných protéz

- výkon, který se provádí v laboratoři, výjimečně v ordinaci
- provádí se plastem stejného nebo podobného složení jako materiál ze kterého byla náhrada
zhotovena
- lze opravit CSN i ČSN

druhy oprav

- spojení zlomeného těla protézy

- náhrada zubu v protéze
- doplnění náhrady o další zub
- náhrada nebo přidání sponového dílce
- obnova báze těla protézy (rebaze)

1. spojení zlomeného těla

- oprava bez otisku za předpokladu zachování všech úlomků
- pokud část protézy chybí, je nutné provést otisk

pracovní postup

- protéza se dokonale umyje, osuší a desinfikuje

- díly protézy se sestaví k sobě
- na vnější straně se slepí lepícím voskem a vyztuží vrtáčkem nebo sirkou
 - zhotovení podlitku – slepená báze se podlije růžovou otiskovací sádrou nebo alabastrovou
sádrou
- odstranění lepicího vosku a očištění protézy
- z lomných ploch protézy se obrousí plast a vytvoří se mezera 1 – 1,5 mm
- okraje opravovaných částí se kónicky zeslabí v šířce 2 – 3 mm
- vnější část lze zdrsnit v šířce až 3 – 4 mm pro lepší spojení materiálu
- u prasklé protézy se na konci vytvoří otvor o průměru 4 mm
- vyretušovaný podlitek se naizoluje (Isodent)
- připravíme si samovolně polymerující plast (Premacryl Plus)
- obroušené plochy lze navlhčit monomerem
- doplnění opracovaného místa navázaným plastem
- samovolná polymerace navzduchu, lépe dát do tlakového polymerátoru
- opracování přebytků plastu (pozor na ztenčení již hotové náhrady)
- vyleštění

2. náhrada zubu v protéze

- poškozený nebo vypadlý zub protézy
- bez otisku z volné ruky
- u složitější okluze nebo u více zubů se zhotovuje okluzní přelitek z okluzního otisku
- vypadlý zub lze použít u opravy
- za poškozený zub se vybere adekvátní

pracovní postup

- zbytek zubu se vybrousí

- z orální strany kavita, kónická
- vytvoří se prostor u zubu
- výběr zubu
- zub se zabrousí do příslušného tvaru, zdrsnění okolo
- samovolně polymerující plast
- kavita se navlhčí monomerem
- vybroušený prostor se vyplní plastem
- nástrojem si upřesníme postavení zubu
- kontrola skusu s přelitkem
- necháme zpolymerovat, opracování, leštění

3. přidání zubu
- oprava ČSN
- provádí se po extrakci zubu či více zubů s přidáním spony
- oprava vždy s otiskem
- nasadí se do úst a otiskne (zůstane v otisku)
- zhotoví se model situace (alabastrová sádra)

pracovní postup

- sejmutí otisku, sejmutí protézy

- retuš modelu, obroušení okraje protézy
 - výběr a příprava zubu (retence)
- izolace modelu (Isodent)
- rozmíchání plastu, obroušená část se navlhčí monomerem
- nanesení plastu, správné umístění zubu
- domodelování těla
- polymerace, opracování, vyleštění
-

4. Náhrada nebo přidání sponového dílce

- Oprava ČSN (desková)
- Přidání spony po extrakci zubu v kombinaci s doplněním zubu
- Oprava vždy s otiskem
- Nasazení do úst , otisknutí (zůstává v otisku)

Pracovní postup

- Zhotovení situačního modelu ze sádra III. Typu

- Po ztuhnutí sádry se sejme otisk a protéza z modelu
- Provede se retuš modelu, protéza se očistí
- Odbrousí se všechny části původního sponového dílce pro uložení retenční části nové
spony
- Z ocelového drátu se vytvoří nový sponový dílec
- Kotevní třmínek se uloží do vybroušeného prostoru v těle protézy
- Izolace sádrového modelu
- Dentální část sponového dílce se fixuje k sádrovému zubu pomocí lepícího vosku
nebo jiného fixačního materiálu
- Následuje příprava samovolně polymerujícího plastu
- Navázaným těstem se vyplní vybroušený prostor v těle opravované protézy
- Polymerace – pro kvalitnější polymeraci umístíme do tlakového polymmerátoru
- Po zpolymerování plastu se sejme protéza z modelu
- Opracování a vyleštění

5. Obnova báze a těla celkové protézy – rebaze

- Obnovení báze těla sním. Protézy v případě, kdy povrch protézy neodpovídá změněnému
protéznímu loži
- Sedlo nebo deska se obnovují na základě mukodynamického a mukostatického otisku
- Místo individuální lžíce se používá upravená původní protéza
- Původní zubní oblouk i výška skusu zůstávají beze změn

Přímá rebaze
- Provádí lékař přímo v ordinaci
- Lékař nejprve zdrsní vnitřní povrch náhrady
- Následně nanese samopolymerující plast do náhrady a vloží do úst
- Po zpolymerování opracuje přebytky
- Nelze dosáhnout zanoření v úseku distálního uzávěru, nelze odlehčit patrový šev a papilu
incisivu
Nepřímá rebaze
- Zhotovuje ji v zubní laboratoři zubní technik podle otisku v rebazované protéze
- Zhotovení rebaze s využitím Tenchova bloku (klasický postup)
- Zhotovení rebaze za pomoci rebazovacího třmene

Klasický postup

- Zhotovený otisk se zpracuje stardardním způsobem (rámování, odlití sádrou III. Typu)
- Před vlastním sejmutím otisku z modelu se musí provést zajištění polohy okluze a výšky skusu
– zhotovení Tenchova bloku

Pracovní postup

- Model s protézou se přisádruje k hornímu ramenu okludoru či artikulátoru

- Umělé zuby protézy se lehce natřou olejem nebo vazelínou
- Na protější rameno okludoru se zhotoví Tenchův blok – blok ze sádrové kaše, který dosahuje
k okluzním plochám protézy (nahrazuje protiskus)
- Lze zhotovit v jedné či dvou fázích
- Do sádrové hmoty se zanoří okluzní plochy do hloubky asi 3 mm
- Polohu protézy vymezí vodící tyčinka přístroje
- Po zatuhnutí sádry se protéza sejme ze situačního modelu
- Tvar Tenchova bloku se ořízne, okraje otisku okluze – 2-3 mm
- Z protézy se odstraní otiskovací hmota
- Báze protézy se odbrousí částečně – pouze mukózní plocha
- Nebo většinově, kdy se ponechá pouze alveolární hřeben se zuby (posoudit kvalitu stávajících
zubů)
- Zbytek protézy se zasadí do Tenchova bloku a přilepí růžovým modelovacím voskem
k modelu
- Při rebazování horní protézy je třeba na situačním modelu provést zaradýrování patrového
uzávěru a odlehčení
- Následně se na model naadaprtuje destička růžového modelovacího vosku, okludor se sevře
- V prostoru vymezeném částí zubní protézy a povrchem pracovního modelu se vymodeluje
nová báze či celé tělo protézy
- Následuje zhotovení lisovací formy, vyplnění plastem…

Zhotovení pomocí rebazovacího třmene

- Otisk v protéze se orámuje

- Rebazovací třmen se rozebere a v dolním dílu se zhotoví model s podlitkem (lze v 1 či ve 2
fázích) - hydrokal
- Po ztuhnutí se nanese rozmíchaná sádra do prostoru patra (pozor na podsekřivá místa,
vykrýt)
- Sádra se nanese i na okluze zubů tak, aby byly zafixovány
- Do neztuhlé sádry se nasadí 2. díl rebazovacího třmenu, utáhnou se šrouby = fixace výšky
skusu, sádrou se vytvoří retence..
- Následuje odbroušení plastu těla protézy nebo se zbrousí pouze celý slizniční povrch protézy
a okraje
- Radýrování zadního uzávěru, izolace modelu
 - Zvlhčení zbytku protézy monomerem
- Rozmíchání a navázání plastu
- Plast se vloží do protézy, přiloží se na podlitek, nasadí 2. díl třmenu a utáhnou šrouby
- Domodelování protézy z plastu
- Polymerace, opracování, leštění
- Jde také vymodelovat z vosku a poté dokončit lisovací či jinou technikou

REBAZE - SYSTÉM ECLIPSE

- Pro rebazi protézy se zhotoví model se Splitcastem - tento sytém usnadňuje přípravu
modelů s vloženým magnetem pro upevnění primární nebo sekundární báze pro
modely s čepy a celkové modely
- Splitcast systém usnadňuje indikaci správného upevnění modelu v artikulátoru a
srovnání centrálního registru
- sádrový model s protézou se přiadaptuje do rebazovacího třmenu a nasadí se horní
díl
- zhotoví se přelitek a rebazovací třmen se utáhne
- rebazovací třmen otevřeme, sejme se protéza, odstraní otiskovací materiál a bazální
plocha se zbrousí
- nalepí se indikátor teploty, na model se nanese vrstva izolačního prostředku AL COTE
- model se vloží do vyhřáté pece na 55°C a ponechá uvnitř, dokud se indikátor teploty
nezbarví
- protéza se vloží na desku rebazovacího třmenu a nahřeje fénem
- BASE PLATE materiál se položí zaoblenou stranou na model a ponechá rovnoměrně
prohřát a rozprostře se na model
- zahřátá protéza se položí na model a rebazovací třmen se důkladně utáhneme
- následně se vloží na pár minut do ledničky, poté se rebazovací třmen otevře a model
vyjme
- okraje protézy se potřou ABC lakem
- protéza se vloží do polymerační pece, spustí program č. 4
- po polymeraci se nechá zchladnout na pokojovou teplotu a vloží do vlažné vody na
10–15 minut
- protéza se opatrně sejme, vloží do skusu v rebazovacím třmenu a dá se ještě jednou
polymerovat na program č. 6, poté se nechá vychladnout a dokončí běžným
způsobem