Školící Příručka. Požární Ochrana

Školící příručka
Požární ochrana
Školící příručka Strana: 2
Požární ochrana Celkem: 33
OBSAH
1 ÚVOD .................................................................................................................................... 3
2 ZÁKON O POŽÁRNÍ OCHRANĚ .................................................................................... 4
2.1 Základní povinnosti zaměstnavatele .............................................................................. 4
2.2 Základní povinnosti zaměstnance .................................................................................. 4
3 SYSTÉM POŽÁRNÍ OCHRANY ...................................................................................... 6
3.1 Členění provozovaných činností podle požárního nebezpečí ........................................ 6
3.2 Organizace požární ochrany ve společnosti ................................................................... 8
3.3 Odborně způsobilá osoba v PO ...................................................................................... 8
3.4 Školení o požární ochraně .............................................................................................. 9
3.5 Dokumentace požární ochrany ...................................................................................... 9
3.6 Požární kniha ............................................................................................................... 10
3.7 Požární ochrana v mimopracovní době........................................................................ 10
3.8 Hořlavé kapaliny, chemické látky................................................................................ 10
3.9 Svařování, tlakové lahve .............................................................................................. 12
3.10 Elektrická zařízení a topidla......................................................................................... 13
4 HOŘENÍ A HAŠENÍ POŽÁRŮ ....................................................................................... 16
4.1 Proces hoření ................................................................................................................ 16
4.2 Jevy provázející hoření ................................................................................................ 17
4.3 Klasifikace požárů ....................................................................................................... 18
4.4 Základní hasební látky a jejich hasební účinky ........................................................... 19
5 HASICÍ PŘÍSTROJE A POŽÁRNĚ BEZPEČNOSTNÍ ZAŘÍZENÍ .......................... 21
5.1 Základní informace o hasicích přístrojích.................................................................... 21
5.2 Množství a druhy hasicích přístrojů ............................................................................. 22
5.3 Umístění hasicích přístrojů .......................................................................................... 23
5.4 Označení a vybavení hasicích přístrojů ....................................................................... 23
5.5 Kontroly a údržba hasicích přístrojů ............................................................................ 23
5.6 Revize, plnění a tlakové zkoušky hasicích přístrojů .................................................... 24
5.7 Vyřazení hasicích přístrojů .......................................................................................... 25
5.8 Použití hasicích přístrojů podle druhu hasiva .............................................................. 25
5.9 Požárně bezpečnostní zařízení ..................................................................................... 27
6 KONTROLNÍ ČINNOST NA PRACOVIŠTÍCH .......................................................... 31
6.1 Preventivní požární prohlídky...................................................................................... 31
6.2 Záznam o kontrole ....................................................................................................... 32
7 ZÁVĚR................................................................................................................................ 33
1 ÚVOD
Každý statutární zástupce společnosti či majitel firmy má odpovědnost za dodržování předpisů
v oblasti požární ochrany, a to na základě požadavků:
 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů,
 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu
požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci),
 vyhlášky č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb,
a souvisejících předpisů v platném znění.
Jedním z důležitých úkolů v oblasti požární ochrany je seznamování všech zaměstnanců

s problematikou požární ochrany v rozsahu, který se jednotlivých zaměstnanců týká tak,
aby byli vždy schopni správně vyhodnotit vzniklou situaci, správně na tuto situaci zareagovat
a tím eliminovat možné následky nepříznivých stavů na minimální možnou míru.
Základním předpokladem pro správné rozhodování v případě vzniku požáru nebo jiné
mimořádné události je znalost problematiky, povinností, předpisů a nařízení v oblasti požární
ochrany. Tyto znalosti lze získat především svědomitě prováděným školením v oblasti požární
ochrany. Tato školení nemohou ovšem být prováděna pouze formálně, ale každý zaměstnanec
si musí být vědom toho, že případnou neznalostí problematiky nebo liknavě prováděným
školením ze strany odpovědných zaměstnanců mohou být ohroženy životy a zdraví
spoluzaměstnanců a dalších osob, které se na jednotlivých pracovištích mohou vyskytovat
a v neposlední řadě jsou ohroženy i materiální hodnoty, které mohou být nesprávným
vyhodnocením situace a neznalostí problematiky značně vyšší, než v případě správného postupu
při likvidaci požárů, nehod a jiných mimořádných událostí.
Účelem zákona o požární ochraně je vytvořit podmínky pro účinnou ochranu života a zdraví
občanů a majetku před požáry a pro poskytování pomoci při živelních pohromách a jiných
mimořádných událostech stanovením povinností ministerstev a jiných správních úřadů,
právnických a fyzických osob, postavení a působnosti orgánů státní správy a samosprávy
na úseku požární ochrany, jakož i postavení a povinností jednotek požární ochrany.
Každý je povinen počínat si tak, aby nezavdal příčinu ke vzniku požáru, neohrozil život a
zdraví osob, zvířata a majetek; při zdolávání požárů, živelních pohrom a jiných mimořádných
událostí je povinen poskytovat přiměřenou osobní pomoc, nevystaví-li tím vážnému nebezpečí
nebo ohrožení sebe nebo osoby blízké anebo nebrání-li mu v tom důležitá okolnost, a
potřebnou věcnou pomoc.
Vhodným řešením zajištění organizace požární ochrany na pracovišti je zpracovat dokument –

organizační směrnici, ve které budou stanoveny organizační požadavky na zajištění bezpečnosti
a ochrany zdraví při práci a požadavky na zabezpečení požární ochrany ve společnosti. Jinými
slovy zde budou stanoveny povinnosti, odpovědnosti, bezpečnostní požadavky a zákazy týkající
se všech oblastí ve vztahu k BOZP a PO.
Cílem těchto učebních textů je poskytnout dostatek důležitých informací a získání všeobecného
přehledu o problematice požární ochrany.
Použité zkratky:
BOZP Bezpečnost a ochrana zdraví při práci
PO Požární ochrana
OS Organizační směrnice
2 ZÁKON O POŽÁRNÍ OCHRANĚ

2.1 ZÁKLADNÍ POVINNOSTI ZAMĚSTNAVATELE
V oblasti PO je zaměstnavatel povinen:

 vybavit objekty společnosti věcnými prostředky PO (např. hasicími přístroji) a požárně
bezpečnostními zařízeními dle projektu, udržovat je v provozuschopném stavu a provádět
jejich kontroly, opravy a revize, vést evidenci o těchto kontrolách, opravách a revizích,
 vytvářet podmínky pro hašení požárů a pro záchranné práce, zejména udržovat volné
příjezdové komunikace, únikové cesty a volný přístup k nouzovým východům, k rozvodným
zařízením elektrické energie, k uzávěrům vody, plynu, topení, k přenosným hasicím přístrojům,
hydrantům a požárně bezpečnostním zařízením,
 dodržovat technické podmínky a návody vztahující se k požární bezpečnosti výrobků
nebo činností, a kontrolovat, zda tyto podmínky a návody dodržují všichni zaměstnanci,
 vydávat příkazy, zákazy a pokyny na úseku PO a kontrolovat jejich plnění,
 označovat pracoviště a ostatní místa příslušnými bezpečnostními značkami, příkazy, zákazy
a pokyny ve vztahu k požární ochraně, a to včetně míst, na kterých se nachází věcné prostředky
požární ochrany a požárně bezpečnostní zařízení,
 zřetelně označit čísla tísňového volání, umožnit přístup ke spojovacím prostředkům
a zabezpečit jejich použitelnost a použitelnost pro potřeby tísňového volání,
 pravidelně kontrolovat prostřednictvím odborně způsobilé osoby, technika požární ochrany
nebo preventisty požární ochrany dodržování předpisů o požární ochraně a neprodleně
odstraňovat zjištěné závady (při provozování činností bez zvýšeného požárního nebezpečí
se preventivní požární prohlídky provádějí v provozech, ve kterých se na pracovištích
pravidelně vyskytují současně nejméně 3 osoby v pracovním poměru nebo obdobném
pracovním vztahu nebo veřejnost),
 umožnit orgánu státního požárního dozoru provedení kontroly plnění povinností na úseku PO,
poskytovat mu požadované doklady, dokumentaci a informace vztahující se k zabezpečování
PO a ve stanovených lhůtách splnit jím uložená opatření,
 oznamovat bezodkladně územně příslušnému operačnímu středisku hasičského záchranného
sboru kraje každý požár vzniklý při provozovaných činnostech nebo v prostorách, které vlastní
nebo užívá,
 dbát, aby pracoviště po ukončení pracovní doby bylo v požárně nezávadném stavu,
 plnit další zde neuvedené povinnosti na základě požadavků zákona o požární ochraně
v platném znění.
2.2 ZÁKLADNÍ POVINNOSTI ZAMĚSTNANCE
V oblasti PO je zaměstnanec (osoba v obdobném pracovně právním vztahu) povinen:

 počínat si tak, aby svým jednáním nezavdal příčinu ke vzniku požáru a tím neohrozil život
i zdraví osob, zvířat a majetku; zejména při používání tepelných, elektrických, plynových
a jiných spotřebičů a zařízení, při skladování, manipulaci nebo používání hořlavých či požárně
nebezpečných látek a při manipulaci s otevřeným ohněm,
 dodržovat podmínky nebo návody vztahující se k požární bezpečnosti výrobků nebo činností,
 zajistit trvalý přístup k hasicím přístrojům, hydrantům, rozvodným zařízením elektrické
energie a k uzávěrům plynu, vody a topení,
 plnit příkazy a dodržovat zákazy zajišťující požární bezpečnost na vyznačených nebo požárně
nebezpečných místech,
 nepoškozovat a udržovat v použitelném stavu věcné prostředky PO (přenosné hasicí přístroje)

a požárně bezpečnostní zařízení (např. hydranty), znát jejich rozmístění a způsob použití,
 při zpozorování požáru se jej snažit uhasit všemi dostupnými prostředky a není-li to možné,
bezodkladně provést opatření k zamezení šíření požáru, ohlásit požár hasičskému záchrannému
sboru (tel. 150) a vedoucímu zaměstnanci a vyhlásit požární poplach (voláním „HOŘÍ“),
 po vzniku požáru se řídit pokyny zaměstnance, který organizuje likvidaci požáru
(popř. evakuaci) a po příjezdu zásahových jednotek PO se řídit pokyny velitele zásahu,
 při zdolávání požáru, živelných pohrom a jiných mimořádných událostí poskytovat přiměřenou
osobní a věcnou pomoc (nevystaví-li vážnému nebezpečí sebe nebo osoby blízké anebo
nebrání-li jim v tom důležitá okolnost),
 oznamovat svému nadřízenému zaměstnanci závady a nedostatky, které by mohly ohrozit
požární bezpečnost a podle svých sil a možností se podílet na jejich odstraňování,
 ohlásit svému nadřízenému zaměstnanci každý požár i takový, který sami uhasí,
 při obsluze elektrických vařičů, topidel, strojů a zařízení dbát návodu výrobce, platných
předpisů o PO, se kterými byl seznámen,
 před opuštěním pracoviště učinit taková opatření, aby nedošlo ke vzniku požáru, havarijního
stavu nebo ohrožení majetku.
Zakázané činnosti zaměstnanců a osob v obdobném pracovně právním vztahu:

 vědomé bezdůvodné přivolání jednotky požární ochrany, zneužití linky tísňového volání,
 provádění prací, které mohou vést ke vzniku požárů nebo havarijních stavů, pokud nemá
požadovanou odbornou způsobilost, zejména opravy nebo neodborné zásady na elektrických
a tepelných spotřebičích a zařízeních,
 instalování a používání elektrických a tepelných zařízení a spotřebičů, které nejsou schváleny
zaměstnavatelem,
 omezení nebo úplné znemožnění použití označených nástupních ploch pro požární techniku,
 používání barevného označení vozidel, lodí a letadel jednotek požární ochrany,
 poškozování, zneužívání nebo jiné znemožnění použití hasicích přístrojů, hydrantů a požárně
bezpečnostních zařízení, a hlavních uzávěrů a vypínačů (elektřina, voda, plyn), např.
ukládáním materiálu před těmito zařízeními, zastavěním nábytkem apod.
 vypalování porostů.
Osobní pomoc
Každý je povinen v souvislosti se zdoláváním požáru:
 provést nutná opatření pro záchranu ohrožených osob,
 uhasit požár, jestliže je to možné, nebo provést nutná opatření k zamezení jeho šíření,
 ohlásit neodkladně na určeném místě zjištěný požár nebo zabezpečit jeho ohlášení,
 poskytnout osobní pomoc jednotce požární ochrany na výzvu velitele zásahu, velitele jednotky
požární ochrany nebo obce.
Věcná pomoc
Každý je povinen na výzvu velitele zásahu, velitele jednotky požární ochrany nebo obce
poskytnout dopravní prostředky, zdroje vody, spojová zařízení a jiné věci potřebné ke zdolání
požáru.
3 SYSTÉM POŽÁRNÍ OCHRANY

3.1 ČLENĚNÍ PROVOZOVANÝCH ČINNOSTÍ PODLE POŽÁRNÍHO NEBEZPEČÍ
Začlenění do kategorie činností podle požárního nebezpečí se provádí na základě § 15 zákona

č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, ve smyslu § 28 vyhlášky
č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru
(vyhláška o požární prevenci).
Podle míry požárního nebezpečí (podle § 4 zákona o požární ochraně) se provozované

činnosti člení do tří kategorií:
 se zvýšeným požárním nebezpečím
 s vysokým požárním nebezpečím
 bez zvýšeného požárního nebezpečí
Základním krokem pro vytvoření systému zabezpečování požární ochrany na konkrétním

pracovišti či ve společnosti je začlenění všech provozovaných činností do příslušné kategorie
podle míry požárního nebezpečí (podle zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění
pozdějších předpisů a vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti
a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci)).
Od tohoto začlenění se odvíjí rozsah všech povinností stanovený zákonem o požární ochraně,
včetně povinnosti zpracovávat příslušnou dokumentaci požární ochrany. Povinnosti na úseku
požární ochrany jsou tedy odlišné podle toho, jaké činnosti jsou konkrétním provozovatelem
vykonávány.
Povinnosti jsou směřovány k jednotlivým činnostem, nikoliv jako dříve k objektům. Činnosti jsou
charakterizovány určitými konkrétními znaky, definovanými § 4 odst. 2 a 3 zákona o požární
ochraně. Proto musí být každá činnost posouzena individuálně, nelze jednotlivé činnosti začlenit
tak říkajíc „od stolu“. Je nutné zhodnotit skutečně prováděnou činnost ze všech hledisek,
uvedených v § 4 odst. 2 a 3 zákona o požární ochraně, v návaznosti na §§ 15 až 19 vyhlášky
o požární prevenci. Tyto údaje mohou být pro jeden „typ“ činnosti rozdílné.
Jednotlivé činnosti se začleňují podle největšího požárního nebezpečí. Tzn. jestliže činnost
vykazuje znaky charakterizující činnost se zvýšeným požárním nebezpečím a zároveň znaky
charakterizující činnost s vysokým požárním nebezpečím, bude tato činnost začleněna
do kategorie s vysokým požárním nebezpečím.
Dále může nastat situace, že na jednotlivých pracovištích společnosti budou některé provozované
činnosti začleněny do kategorie bez zvýšeného požárního nebezpečí, některé do kategorie
se zvýšeným požárním nebezpečím a některé do kategorie s vysokým požárním nebezpečím.
V praxi se může stát, že činnosti obecně nazvané např. obrábění dřeva, svařování,
administrativní práce, mohou být jedním provozovatelem vykonávány jako činnosti
se zvýšeným požárním nebezpečím, u druhého provozovatele jako činnosti bez zvýšeného
požárního nebezpečí a v určitých případech i jako činnosti s vysokým požárním nebezpečím.
Z těchto důvodů se při začleňování provozovaných činností vždy obraťte na odborně
způsobilou osobu v požární ochraně nebo technika požární ochrany.
Začlenění provozovaných činností se prokazuje písemně v dokumentaci uvedené v § 28 vyhlášky

o požární prevenci, tzn. v Dokumentaci o začlenění do kategorie činností se zvýšeným
požárním nebezpečím nebo s vysokým požárním nebezpečím. Tuto dokumentaci zpracovává
odborně způsobilá osoba nebo technik požární ochrany (§ 40 odst. 1 vyhlášky o požární prevenci).
Z výše uvedeného vyplývá, že pro začlenění provozovaných činností do kategorie bez zvýšeného
požárního nebezpečí není nutný písemný doklad. Toto ústní začlenění může provést statutární
zástupce nebo podnikající fyzická osoba, má-li k tomu příslušné znalosti. Vždy je však vhodné,
aby podnikající fyzická osoba nebo statutární zástupce doložil, z jakých skutečností při tomto
rozhodnutí vycházel.
Za provozované činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím se považují činnosti:

(dle § 4 odst. 2 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů)
a) při nichž se vyskytují v jednom prostoru nebo požárním úseku{1a} látky a směsi klasifikované
podle zvláštního právního předpisu upravujícího oblast chemických látek{1b} jako oxidující,
extrémně hořlavé, vysoce hořlavé a hořlavé, nebo látky a směsi, které splňují kritéria tříd a
kategorií nebezpečnosti 2.3; 2.6 a 2.7; 2.8 typy A až F; 2.9 až 2.14 a 2.15 typy A až F
stanovených v přímo použitelném předpisu Evropské unie{13}, pokud celkové množství
těchto látek a směsí přesahuje 1000 kg v pevném stavu nebo 250 litrů v kapalném stavu,
b) při nichž se vyskytují hořlavé nebo hoření podporující plyny v zásobnících, případně
v nádobách (sudech, lahvích nebo kartuších), se součtem vnitřních objemů těchto nádob
převyšujícím 100 litrů umístěných v jednom prostoru nebo požárním úseku, a v případě nádob
na zkapalněné uhlovodíkové plyny, s celkovým množstvím možných náplní převyšujícím
60 kg umístěných v jednom prostoru nebo požárním úseku,
c) u kterých se při výrobě nebo manipulaci vyskytuje hořlavý prach nebo páry hořlavých kapalin
v ovzduší nebo v zařízení v takové míře, že nelze vyloučit vznik výbušné koncentrace nebo se
hořlavý prach usazuje v souvislé vrstvě nejméně 1 mm,
d) ve výrobních provozech, ve kterých se na pracovištích s nejméně třemi zaměstnanci vyskytuje
nahodilé požární zatížení 15 kg/m2 a vyšší,
e) v prostorách, ve kterých se vyskytuje nahodilé požární zatížení 120 kg/m2 a vyšší,
f) při nichž se používá otevřený oheň nebo jiné zdroje zapálení v bezprostřední přítomnosti
hořlavých látek v pevném, kapalném nebo plynném stavu, kromě lokálních spotřebičů a zdrojů
tepla určených k vytápění, vaření a ohřevu vody,
g) v budovách{1c} o sedmi a více nadzemních podlažích nebo o výšce větší než 22,5 m, kromě
bytových domů,{1d}
h) ve stavbách pro shromažďování většího počtu osob,{1e} ve stavbách pro obchod,{1f}
ve stavbách ubytovacích zařízení{1g} a ve stavbách, které jsou na základě kolaudačního
rozhodnutí určeny pro osoby se sníženou schopností pohybu a orientace,{1h}
i) v podzemních prostorách určených pro poskytování služeb nebo obchod s nahodilým
požárním zatížením 15 kg/m2 a vyšším, ve kterých se může současně vyskytovat sedm a více
osob,
j) u kterých nejsou běžné podmínky pro zásah.
Poznámka: Na základě výše uvedeného seznamu činností se zvýšeným požárním nebezpečím

lze usoudit, že běžnou administrativní nebo obchodní činnost, tedy činnost v převážně v kanceláři,
je možno zařadit mezi činnosti bez zvýšeného požárního nebezpečí. Je však potřeba vzít v úvahu
budovu, ve které je tato činnost vykonávána, neboť činnosti např. ve výškových budovách (o sedmi
a více nadzemních podlažích) jsou považovány za činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím!
Zaměstnavatel je povinen:
 zajistit zpracování dokumentace o začlenění do kategorie činností podle požárního nebezpečí
odborně způsobilou osobou podle § 11 zákona o požární ochraně, jestliže provozuje činnost:
- v budovách o sedmi a více nadzemních podlažích nebo o výšce větší než 22,5 m,
- v objektech a zařízeních administrativních, školských a zdravotnických provozů o čtyřech
a více nadzemních podlažích pokud tyto objekty nemají zřízeny chráněné únikové cesty
(viz projektová dokumentace stavby – požárně bezpečnostní řešení),
- ve stavbách pro shromažďování většího počtu osob (např. sportovní haly),
- ve stavbách pro obchod (např. nákupní střediska, obchodní domy),
- ve stavbách ubytovacích zařízení,
- ve stavbách, které jsou na základě kolaudačního rozhodnutí určeny pro osoby se sníženou
schopností pohybu a orientace.
Poznámka: Povinnost zpracovat dokumentaci o začlenění do kategorie činností vzniká v případě

provozování činností uvedených v § 4 odst. 2 a 3 zákona o požární ochraně.
3.2 ORGANIZACE POŽÁRNÍ OCHRANY VE SPOLEČNOSTI
Právnické osoby a podnikající fyzické osoby plní povinnosti na úseku požární ochrany ve všech
prostorách, které užívají k provozování činnosti. Povinnosti jsou vždy směřovány
k provozovateli činnosti a nikoliv k majiteli objektu.
Za organizaci a zajišťování požární ochrany ve všech prostorách, kde jsou provozovány činnosti
společnosti, odpovídá statutární orgán společnosti, resp. podnikající fyzická osoba nebo její
odpovědný zástupce.
Provozuje-li činnost v prostorách více subjektů, plní povinnosti na úseku požární ochrany
na místech, která užívají společně, vlastník těchto prostor, není-li smlouvou mezi nimi sjednáno
jinak. Součástí smlouvy musí být i určení osoby odpovědné za plnění povinností na úseku PO.
Vedoucí zaměstnanci na jednotlivých stupních řízení odpovídají v rozsahu svých pravomocí

za řádné plnění povinností, úkolů a opatření v oblasti PO a za dodržování požární bezpečnosti.
Při zajišťování, organizování, plnění úkolů a provádění opatření na úseku PO se vedoucí
zaměstnanci řídí obecně závaznými právními předpisy a technickými normami.
3.3 ODBORNĚ ZPŮSOBILÁ OSOBA V PO
Činnost odborně způsobilé osoby může být zajištěna dodavatelsky. Kvalifikace odborně způsobilé
osoby musí být v souladu s požadavky § 11 zákona o PO doložena osvědčením vydaným
Ministerstvem vnitra.
Odborně způsobilá osoba zejména:

 zpracovává a aktualizuje předepsanou dokumentaci PO,
 provádí školení o PO vedoucích zaměstnanců,
 provádí kontrolu dokumentace požární ochrany jednou za rok nebo po každém požáru anebo
po každé provedené změně, která měla vliv na její obsah,
 provádí kontroly dodržování požárních a bezpečnostních předpisů.
Poznámka: Zákon o požární ochraně (§ 11) rozeznává 3 stupně odborné způsobilosti v požární
ochraně:
- odborně způsobilá osoba
- technik požární ochrany
- preventista požární ochrany
Podle toho jsou definovány i činnosti, které může daná osoba provádět. Nejčastěji se setkáváme
s odborně způsobilou osobu (nejvyšší stupeň odborné způsobilosti).
3.4 ŠKOLENÍ O POŽÁRNÍ OCHRANĚ
Právnické osoby a podnikající fyzické osoby, které provozují činnosti se zvýšeným požárním
nebezpečím nebo s vysokým požárním nebezpečím (tzn. činnosti uvedené v § 4 odst. 2 a 3 zákona
č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů), jsou povinny zabezpečit
pravidelně:
 školení zaměstnanců o požární ochraně, a to zvlášť:
- školení vedoucích zaměstnanců o požární ochraně,
- školení ostatních zaměstnanců o požární ochraně,
 odbornou přípravu zaměstnanců zařazených do preventivních požárních hlídek (pokud vzniká
povinnost zřídit preventivní požární hlídku),
 odbornou přípravu preventistů požární ochrany (pokud jsou preventisté požární ochrany
ustanoveni).
Poznámka: Jestliže jsou na pracovištích společnosti vykonávány pouze činnosti bez zvýšeného
požárního nebezpečí, je potřeba provést školení o požární ochraně podle zákona č. 262/2006 Sb.,
zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, tzn. školení o právních a ostatních předpisech
k zajištění BOZP, mezi které patří také předpisy o požární ochraně.
Povinnost školení zaměstnanců o požární ochraně se vztahuje na všechny fyzické osoby, které jsou
v pracovním nebo jiném obdobném poměru k právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě.
Pro fyzické osoby, které se příležitostně zdržují na pracovištích právnických osob

nebo podnikajících fyzických osob, se školení o požární ochraně zabezpečuje, jestliže tyto osoby
vykonávají činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím nebo s vysokým požárním nebezpečím
nebo přicházejí do styku s těmito činnostmi.
Zákon o požární ochraně stanoví požadavky na způsobilost nebo odbornou způsobilost školitele.
Vyhláška o požární prevenci stanoví druhy, obsah, rozsah a lhůty školení zaměstnanců o požární
ochraně.
3.5 DOKUMENTACE POŽÁRNÍ OCHRANY
Předepsaná dokumentace PO se zpracovává pro činnosti či objekty se zvýšeným požárním

nebezpečím (pokud budou provozovány, viz kapitola Začlenění do kategorie činností podle
požárního nebezpečí). Jedná se zejména o následující dokumentaci:
 požární poplachové směrnice,
 požární řád,
 požární evakuační plán,
 další dokumentace uvedená v § 27 vyhl. č. 246/2001 Sb.
 zajistit zpracování předepsané dokumentace PO pro činnosti se zvýšeným požárním
nebezpečím u osoby odborně způsobilé v oblasti PO a tuto dokumentaci udržovat aktuální,
 zajistit, aby zpracovaná dokumentace PO byla vyvěšena na viditelném a trvale přístupném
místě (požární poplachové směrnice, požární řád, požární evakuační plán),
 seznámit zaměstnance s obsahem dokumentace PO v rámci školení.
Zaměstnanci jsou povinni:

 seznámit se s obsahem zpracované dokumentace PO,
 plnit požadavky, příkazy a zákazy stanovené ve zpracované dokumentaci PO.
3.6 POŽÁRNÍ KNIHA
Požární kniha slouží k záznamům o všech důležitých skutečnostech týkajících se PO, např.:
 o provedených kontrolách (preventivních požárních prohlídkách),
 o školení zaměstnanců a vedoucích zaměstnanců o PO,
 o vzniklých požárech,
 o kontrole dokumentace požární ochrany,
 o kontrole, údržbě nebo opravách přenosných hasicích přístrojů, hydrantů apod.
3.7 POŽÁRNÍ OCHRANA V MIMOPRACOVNÍ DOBĚ
 zabezpečit pracoviště (objekty) společnosti z hlediska PO v mimopracovní době a v době
sníženého provozu,
 dbát, aby pracoviště po ukončení pracovní doby bylo v požárně nezávadném stavu,
 seznámit zaměstnance se způsobem zajištění PO v mimopracovní době (uzamčení prostor).

 provést po skončení běžné pracovní doby kontrolu běžně přístupných prostor (WC, chodby,
apod.) po stránce požární ochrany (zejména svítidla, tepelné spotřebiče),
 zabezpečit pracoviště proti vstupu nepovolaných osob po ukončení pracovní doby,
 zabezpečit vypnutí všech spotřebičů, které se podle návodu výrobce neponechávají v provozu,
 zabezpečit odpojení těch spotřebičů od el. sítě, které mají toto opatření v návodu k obsluze,
 zabezpečit, aby na pracovišti nezůstaly žádné zjevné příčiny požáru, např. hořlavý materiál
v blízkosti zdrojů tepla apod.,
 oznámit svému nadřízenému zaměstnanci případné nedostatky a závady.
3.8 HOŘLAVÉ KAPALINY, CHEMICKÉ LÁTKY
Definice podle ČSN 65 0201 – Hořlavé kapaliny – Prostory pro výrobu, skladování
a manipulaci:
 za hořlavé kapaliny se považují chemické látky nebo jejich směsi s definovaným bodem
vzplanutí, které jsou při teplotách výskytu kapalné a lze u nich stanovit bod hoření,
 podle bodu vzplanutí se třídí do 4 tříd nebezpečnosti:
Třída nebezpečnosti Bod vzplanutí ve °C

I. do 21 včetně
II. od 21 do 55 včetně
III. od 55 do 100 včetně
IV. více než 100
 hořlavé kapaliny, u kterých nebyl prokazatelně stanoven bod vzplanutí, se ve smyslu této
normy považují za hořlavé kapaliny I. třídy nebezpečnosti,
 stanovení bodu vzplanutí a zatřídění do příslušných tříd zajišťuje obvykle výrobce, dovozce,
distributor nebo uživatel či provozovatel,
 manipulace s hořlavými kapalinami je každá činnost, při které je s hořlavou kapalinou nějak
nakládáno, např. plnění, přelévání, přečerpávání, stáčení apod.,
 bod vzplanutí – nejnižší teplota hořlavé kapaliny, při které vnější zdroj zapálení vyvolá
vzplanutí par nad hladinou kapaliny; stanovují ho akreditované zkušebny,
 bod hoření – nejnižší teplota hořlavé kapaliny, při které vnější zápalný zdroj vyvolá hoření par
nad hladinou kapaliny po dobu nejméně 5 sekund,
 nízkovroucí hořlavé kapaliny – s bodem vzplanutí do 0 oC a současně s bodem varu do 35 oC
za normálních podmínek.
 určit místo a způsob ukládání hořlavých kapalin a chemických látek (pokud tato nutnost
nastane), nejvhodnější je skladování v originálních obalech v nehořlavé (plechové) skříni,
 zamezit přístupu a manipulace nepovolanými osobami, např. uzamčením skříně,
 zajistit bezpečnou manipulaci podle pokynů v bezpečnostním listě,
 zajistit, aby bezpečnostní listy používaných hořlavých kapalin a chemických látek byly
k dispozici na jednotlivých pracovištích, např. ve složce,
 označit prostor s výskytem hořlavých kapalin tabulkou „Zákaz kouření a manipulace
s plamenem“ a „Hořlavé kapaliny“.

 ukládat hořlavé kapaliny a chemické látky jen na určených a označených místech,
 informovat se o vlastnostech jednotlivých hořlavých kapalin a chemických látek, včetně
čistících prostředků a o potřebných bezpečnostních opatřeních (viz bezpečnostní listy),
 používat stanovené čistící prostředky a způsob čištění doporučený výrobcem,
 dodržovat zákaz kouření a manipulace s plamenem při práci a ukládání hořlavých kapalin,
 nevystavovat nádoby s hořlavými kapalinami přímému sálavému teplu, zamezit přítomnosti
zdrojů vznícení, styku s otevřeným ohněm a přehřátí,
 používat jen originální a nepoškozené obaly, ukládat obaly s hořlavými kapalinami vždy
otvorem nahoru, náležitě je utěsnit a zajistit proti úniku,
 odstraňovat neprodleně veškeré rozlité hořlavé kapaliny (viz bezpečnostní list).
Pozor! Nejvíce nebezpečné jsou hořlavé kapaliny I. třídy nebezpečnosti, které mají teplotu
vzplanutí do 21 °C!
3.9 SVAŘOVÁNÍ, TLAKOVÉ LAHVE
Pro oblast svařování platí ustanovení vyhlášky č. 87/2000 Sb., kterou se stanoví podmínky požární
bezpečnosti při svařování a nahřívání živic v tavných nádobách.
 svářečské práce se mohou provádějí na stálých svářečských pracovištích (v administrativních
a obchodních objektech se však tato pracoviště běžně nevyskytují),
 kdyby nastala nutnost svařovat na jiných pracovištích, např. z důvodu opravy či údržby,
a svařovalo by se za přítomnosti hořlavých látek, jednalo by se o svařování vyžadující zvláštní
požárně bezpečnostní opatření podle vyhlášky č. 87/2000 Sb., jejichž rozsah je uveden
v příloze číslo 1 uvedené vyhlášky,
 před zahájením svařování se musí vyhodnotit možné požární nebezpečí a stanovit požárně
bezpečnostní opatření, musí se stanovit další opatření s ohledem na druh činnosti, příp.
specifické riziko svářečského pracoviště,
 svářečské práce a práce se zdroji iniciace v prostorech s nebezpečím vzniku požáru
nebo výbuchu s následným požárem povoluje statutární zástupce společnosti nebo jím pověření
vedoucí zaměstnanci, a to písemně,
 svářečské práce mohou vykonávat pouze osoby s platným svářečským průkazem,
který odpovídá druhu a rozsahu oprávnění (např. plamen, el.oblouk a rozsah pro svařovací
materiál), u svářečů musí být pravidelně ověřována zdravotní způsobilost.
Poznámka: Svářečským pracovištěm se rozumí pracovní prostor vymezený pro svařování včetně
technologických zařízení používaných pro svařování. Za svářečská pracoviště se považují
též technologická stanoviště a manipulační plochy, na kterých se provádí operace související
se svařováním. Svářečská pracoviště určená ke svařování projektovou dokumentací stavby
se považují za svářečská pracoviště stálá; jiná se považují za svářečská pracoviště přechodná.
Svářečská pracoviště se zabezpečují tak, aby se předešlo zejména:
- vzniku požáru nebo výbuchu s následným požárem a šíření požáru,
- vytvoření překážek, které ztěžují nebo znemožňují únik osob,
- ohrožení životů a zdraví osob základními a specifickými riziky.
Příkaz ke svařování musí obsahovat:

 označení pracoviště a pracovní úkol, nutná preventivní opatření,
 jméno pracovníka, příp. číslo jeho svářečského průkazu,
 datum a čas zahájení práce, datum a čas ukončení práce,
 jméno osoby pověřené požární asistencí a následným dozorem po dobu 8 hodin,
 čas hlášení o ukončení prací,
 podpis pracovníka, který bude práce provádět, podpis požární asistence,
 podpis osoby, která příkaz vystavila.
Základní bezpečnostní požadavky pro manipulaci s tlakovými lahvemi:

 tlakové lahve musí být účinně zajištěny proti pádu, např. řetízkem, umístěním do klece apod.,
 tlakové lahve musí být chráněny proti nárazu a tepelným účinkům slunečního záření, nesmí být
překročena teplota sálavé plochy nad 50 °C, je nutné vyloučit zdroje zápalu, včetně statické
elektřiny,
 je nutné chránit veškeré přístroje pracující v přímém styku s kyslíkem před olejem a tuky,
 manipulaci s tlakovými lahvemi smí provádět jen proškolení a písemně pověření pracovníci,
seznámení s bezpečnostními listy a pokyny, dle návodu na obsluhu daného zařízení,
 ve vzdálenosti nejméně 5 m od lahví je zakázáno ukládat jakékoliv hořlavé látky a provádět
práce s otevřeným ohněm bez povolení a bez stanovení zajištění pracoviště,
 prostor s výskytem tlakových lahví musí být označen příslušnými bezpečnostními tabulkami,
zejména tabulka s názvem plynu, zákaz kouření a manipulace s plamenem a další,
 další podmínky pro manipulaci s tlakovými lahvemi jsou uvedeny v příslušných
bezpečnostních listech, dle jednotlivých plynů.
3.10 ELEKTRICKÁ ZAŘÍZENÍ A TOPIDLA
Poznámka: Bezpečnostní požadavky na el. zařízení a povinnosti zaměstnavatele a zaměstnanců,

včetně zakázaných činností jsou uvedeny ve školící příručce Bezpečnost a ochrana zdraví
při práci. V následujícím textu jsou uvedeny bezpečnostní zásady ve vztahu k požární ochraně.
Zásady při instalaci a používání elektrických zařízení a topidel:

 instalovat a provozovat se smí pouze elektrické a tepelné zařízení, které bylo schváleno
zaměstnavatelem z hlediska požární bezpečnosti,
 při instalaci a provozování elektrického a tepelného zařízení je nutné řídit se návodem
výrobce, zejména dodržovat bezpečné vzdálenosti od hořlavých hmot, používat izolační
podložky,
 na tepelné zařízení a rovněž i do nebezpečné vzdálenosti od něho se nesmějí odkládat
předměty a materiály z hořlavých hmot,
 je zakázáno provádět neodborné zásahy nebo opravy na elektrických zařízeních,
 všechny závady musí být nahlášeny vedoucímu zaměstnanci,
 každé elektrické zařízení či spotřebič musí být pravidelně kontrolováno revizním technikem.
Požární nebezpečí elektrických zařízení:

 porucha v elektrické části zařízení může mít za následek shoření nebo roztavení vodičů,
přičemž tento jev se odehrává ve velmi krátké době několika vteřin; v případě, že porucha má
za následek shoření izolací, prachů, rozteklého oleje, plynů a jiných hořlavých materiálů
uložených v blízkosti el. zařízení, jde již o požár,
 vadná, nesprávně udržovaná a používaná nebo nevhodně volená el. zařízení mohou být rovněž
příčinou vzniku požáru zařízení samých nebo okolních prostorů s výskytem hořlavých látek
pevných, kapalných nebo plynných, ve kterých jsou tato zařízení umístěna,
 příčinami vzniku požárů od elektrických zařízení jsou především zkraty, přetížení, přechodové
odpory, neodborná instalace, zásahy neoprávněných osob do elektrických zařízení, usazování
hořlavého prachu na elektrická zařízení, poškození izolace kabelu nebo vodiče, stárnutí
kabelů, agresivní prostředí, špatné jištění, dimenzování kabelů apod.,
 příčinám vzniku požárů lze předcházet především dostatečnou údržbou, opravami, odbornou
instalací těchto zařízení a dodržováním termínů revizí a kontrol.
Elektrický zkrat
Zkraty bývají nejčastější příčinou požárů. Vznikají buď chybnou manipulací nebo porušením
izolace. Zkrat je spojení mezi jednotlivými fázemi nebo fází a zemí, čímž nadměrně vzrůstá proud
nad provozní hodnotu. Dále se projevuje prudkým snížením napětí a přehříváním elektrického
zařízení.
Preventivní opatření:
 používání vhodné konstrukce el. zařízení do vhodného prostředí s vhodným krytím,
 důsledné provádění kontrol jištění všech obvodů el. instalace a el. spotřebičů,
 důsledné provádění preventivní požární ochrany,
 umělé zvětšování odporu smyčky vedení (reaktory).
Proudové přetížení
Přetížením nazýváme takový stav, kdy ve vodičích elektrického zařízení vznikají proudy, které
dlouhodobě převyšují hodnoty dovolené normami. Tepelné účinky nadměrného proudu působí
nejvíce na izolaci. Nejčastějšími příčinami přetížení bývají nesprávné projekty el. instalace
a neodborné rozšiřování stávajících částí elektrické sítě.
 pravidelná kontrola projektu a porovnání se skutečností,
 důsledné dodržování pravidla, že pracovní proud má být vždy menší než dovolený,
 nepřetěžování el. sítě spotřebiči nadměrných výkonů.
Přechodový odpor
V el. instalacích se nachází velké množství spojů, ať se jedná o spoje pevné (svorkovnice,
spojovací spojky apod.) nebo spoje kontaktní. Uvolněním nebo znečištěním těchto spojů
se zvětšuje přechodový odpor el. proudu, který má za následek vývin nadměrného tepla, které
je tím větší, čím větší je otvor a protékaný el. proud. Při vznikajících vysokých teplotách dochází
k zapalování izolantů svorkovnic nebo vodičů, které skapávají a při dopadu zapalují hořlavé
předměty.
 správná dimenze svorkovnic, kontaktů, vypínačů a zásuvek s ohledem na velikost protékaného
proudu,
 periodické dotahování spojů,
 zvyšování přídržné síly kontaktů spojů napružováním,
 používání předpisových svorek.
Elektrický oblouk
Elektrický oblouk je trvalý proud elektronů vzduchem mezi vodiči různého potenciálu, který
dosahuje teploty přes 3000 °C. Elektrický oblouk vzniká přerušením el. obvodu, kterým protéká
silný proud. Elektrický oblouk může také vzniknout mezi svorkami různých fází nebo fází a zemí
v důsledku přepětí v rozvodné síti nebo při odpojení spotřebiče, který samoindukcí vytvoří přepětí.
Elektrický oblouk je schopen zapálit všechny hořlavé materiály v okolí nebo být iniciátorem
výbušné směsi.
 použití nehořlavých izolantů na svorkovnici,
 použití těsně uzavřených el. rozvaděčů do míst s nebezpečím požáru nebo výbuchu,
 opatření proti vzniku přepětí (pojistky, ochrany),
 odpojování výkonových spotřebičů ze sítě správným způsobem a technickým zařízením,
 pečlivá údržba.
Statická elektřina
Výboje elektrostatické elektřiny jsou jedním z možných zápalných zdrojů snadno zápalných látek.
Elektrostatické náboje vznikají vzájemným třením různých druhů materiálů, akumulují se náhlým
svedením elektrostatické energie do země. Vzniká výboj o určitém množství tepelné energie
schopný za určitých okolností zapálit hořlavý soubor. Výboje elektrostatické elektřiny mohou
vznikat při pohybu osob po nevodivé podlaze nebo v nevodivé obuvi, které nosí oblečení
z hedvábí, silonu apod., při dopravě sypkých hmot, dopravě nevodivých kapalin v potrubí apod.
 zákaz nošení pracovních oděvů z hedvábí a umělých hmot (zejména v prostředí s nebezpečím
výbuchu),
 nošení obuvi z vodivé pryže,
 dokonalé uzemnění všech kovových částí dopravních zařízení,
 používání antistatických nátěrů,
 zvýšení vlhkosti dopravovaných látek,
 použití inertní ochranné atmosféry.
Atmosférická elektřina
Neustálým růstem napětí v mracích se dosáhne takových hodnot, kdy dojde k výboji, blesku, buď
vzájemně mezi mraky a nebo mraky a zemí. Elektrický výboj vyrovnává rozdíl napětí nejčastěji
proti vysokým a štíhlým předmětům a dosahuje hodnoty el. proudu několika desítek tisíc ampér.
Škodlivé účinky atmosférické elektřiny se projevují přepětím ve venkovním elektrickém vedení
následkem el. indukce, která může poškodit připojené zařízení, elektrodynamickým účinkem
a tepelným účinkem.
 instalace hromosvodů,
 uzemnění antén,
 uzemnit nebo připojit k hromosvodu všechny kovové konstrukce objektu,
 kolem hromosvodových svodů neumisťovat žádné hořlavé materiály a předměty.
Světelné spotřebiče
Možnost vzniku požáru od světelných spotřebičů je všude tam, kde může dojít k jejich
mechanickému poškození a jsou-li umístěny v blízkosti hořlavých látek. Ve svítidlech musí být jen
takové světelné zdroje, na které jsou konstruovány. Při montáži svítidel ne hořlavé podklady se
musí používat nehořlavé a tepelně izolační podložky předepsané tloušťky. V prostředí
s nebezpečím výbuchu musí být svítidla v předepsaném provedení.
Elektromotory
Nebezpečí vzniku požáru vzniká u motorů špatně chlazených. U takových motorů dochází k jejich
zahřívání a tím i k zahřívání materiálů uložených v jejich blízkosti. Další nebezpečí vzniká, je-li
vnitřní část motoru znečištěna prachem. Hrozí nebezpečí vznícení tohoto prachu buď následkem
zahřívání motoru nebo jiskřením motoru.
Další nebezpečí vzniká při nesprávném jištění třífázových motorů pojistkami nebo jednotlivými
jističi. Jestliže vypne některý jistič fázi, motor je v chodu pouze na dvě fáze a dochází k přetížení
vinutí těchto fází, vinutí se silně zahřívá a dochází ke vznícení vinutí motoru. Je třeba přesně
stanovit druh jističe, jeho nastavení a přiřadit pojistky.
Transformátory
Transformátory jsou konstruovány pro určitý výkon, tzn. na určité dovolené zatížení. Když se toto
zatížení překročí nebo omezí chlazení transformátoru, dojde k nebezpečnému zvýšení teploty
na vinutí transformátoru, k poškození izolace a zkratu mezi závity nebo ke vznícení izolace
a izolantů.
U suchých transformátorů (bez olejové náplně) mohou být magnetickým polem transformátoru
strhávané ostré kovové částečky mezi vinutí a při chodu transformátoru dojde k poškození izolace
vodičů a k závitovému zkratu. U transformátorů s olejovou náplní je vinutí znečišťováno
usazeninami oleje. Tím je ztíženo jeho chlazení a izolace se poškozuje chemikáliemi.
Prozatímní elektrická zařízení
Prozatímní el. zařízení se mohou zřídit jedině v případě nezbytné nutnosti na dobu co nejkratší
a musí být ihned odstraněna po pominutí důvodů jejich zřízení. Prozatímní el. zařízení musí být
provedeno vždy tak, aby bylo bezpečné. V prostředí s nebezpečím požáru nebo výbuchu se nesmí
prozatímní vedení el. zařízení zřizovat. Prozatímní el. zařízení mohou být zřízena jen s písemným
souhlasem vedení organizace na dobu co nejkratší.
4 HOŘENÍ A HAŠENÍ POŽÁRŮ

4.1 PROCES HOŘENÍ
Hoření je fyzikálně chemická oxidační reakce, při které hořlavá látka reaguje s oxidačním
prostředkem. Tato reakce je provázena uvolňováním tepla, vyzařováním světla a vývinem zplodin
hoření.
Hoření vzniká a probíhá za určitých podmínek. K tomu, aby došlo k hoření, je třeba tří
předpokladů:
 hořlavá látka (palivo),
 oxidační prostředek (vzduch, kyslík),
 zdroj zapálení (teplo).
Hořlavá látka ve spojení s oxidačním prostředkem se také nazývá „hořlavý soubor“. V praxi
se vyskytující hořlavé soubory jsou mnohokrát složeny z více rozdílných hořlavých látek
a kyslíku. Aby se zamezilo hoření, je třeba narušit trojúhelník těchto tří faktorů.
Množství hořlavé látky má v souvislosti s možností vzniku hoření mnohem menší význam,
než vlastnosti hořlavé látky. V mnoha případech je malé množství lehce zápalné hořlavé látky
mnohem nebezpečnější pro vznik hoření (požáru), než velké množství hůře zápalné látky.
Kyslík, jako součást hořlavého souboru, má podstatný vliv na zapalitelnost hořlavé látky. Obsah
kyslíku ve vzduchu je přibližně 21 % a v důsledku toho jsou i hodnoty zapalitelnosti vztaženy
na tuto koncentraci kyslíku. Změnou koncentrace kyslíku se mění také zapalitelnost hořlavé látky.
Všeobecně platí, že se stoupajícím obsahem kyslíku klesá teplota vznícení. Velké nebezpečí
požáru a výbuchu existuje všude tam, kde se vyskytuje kyslík v čisté formě a kde jsou možnosti
reakce s organickými látkami.
Teplota potřebná k zapálení nějakého hořlavého souboru může být např. dosažena při změně
chemické energie v energii tepelnou, při tření, nárazu a jiných mechanických jevech. Této teploty
je vždy dosaženo účinkem nějaké energie. Nositel energie, který je schopen vyvolat teplotu
potřebnou pro zapálení se označuje jako zápalný zdroj. Je-li energie potřebná k zapálení hořlavého
souboru dodána z vnějšku, jedná se o vnější zápalný zdroj. Vznikne-li energie potřebná
pro zapálení uvnitř hořlavého souboru, hovoříme o samovznícení.
Mezi zápalné zdroje patří např.:

 otevřený plamen – jako zápalný zdroj se vyskytuje v různé formě, od jednoduchého plamene
zápalky až po vysokou teplotu plamene plynového hořáku v tavící peci; je důležité znát teploty
plamenů, tyto teploty jsou rozdílné podle druhu plynu, podle poměru směsi plynu s kyslíkem
apod.,
 žhnutí – vyskytuje se převážně při hoření tuhých látek (např. dřevo, uhlí); žhnutí jako zápalný
zdroj si zasluhuje zvýšenou pozornost, neboť za určitých okolností může hořlavá látka dlouho
žhnout.; v důsledku toho může nastat zapálení na neznámém místě a v neočekávaný okamžik,
 jiskry – takové, které jsou částicemi určitých látek; jde o žhnoucí částečky kovů nebo jiných
materiálů, charakteristická je pro ně malá hmotnost a pohyblivost; vyskytují se např.
při broušení, nárazu, svařování, řezání apod.,
 elektrické jiskry – ty nejsou částicemi žádné látky, nýbrž je to energetická jiskra, která
vznikne při vyrovnávání elektrických nábojů libovolného druhu; vznikají např. při spínání
elektrických obvodů, u špatných kontaktů apod.; zvláštní formou elektrických jisker je blesk,
který je pro svoji velkou energii schopen zapálit pevné hořlavé látky,
 horké povrchy – všechny plochy libovolného tvaru, které mohou hořlavý soubor zahřát
na takovou teplotu, která postačí k jeho zapálení; mohou to být plochy vytápěcích zařízení
a elektrických vařičů, povrchy osvětlovacích těles a přehřátých motorů atd.
Velmi důležitým poznatkem pro posouzení zápalných zdrojů je doba jejich působení na hořlavý
soubor. V mnoha případech nastane zapálení teprve tehdy, když zápalný zdroj působí dostatečně
dlouhou dobu na hořlavý soubor.
Při hoření tuhých látek dochází nejdříve k jejich tepelnému rozkladu a ke vzniku prchavých
produktů. Jestliže je směs těchto prchavých produktů hořlavá, dochází při styku s kyslíkem
a iniciačním zdrojem k jejímu zapálení a plamennému hoření. Při určité koncentraci hořlavých
prchavých produktů dochází k ukončení hoření, přičemž uhlíkatý zbytek může dále oxidovat
při bezplamenném hoření, což se projevuje tlením nebo žhnutím.
Při hoření kapalin je rozhodující dosažení optimální koncentrace hořlavých par nad hladinou
kapaliny a jejich promíchání s oxidovadlem. Optimální koncentraci udává interval dolní a horní
hranice výbušnosti.
4.2 JEVY PROVÁZEJÍCÍ HOŘENÍ
Přenos tepla
 Hoření je fyzikálně chemická reakce, při níž se vždy uvolňuje teplo.
 Toto teplo se v oblasti hoření nehromadí, ale odvádí se do okolí:
- prouděním (konvekcí) – především prostřednictvím ohřívání kouře, vysoce zahřátý kouř
může dokonce zakládat nová ohniska požáru,
- vedením (kondukcí) – tento druh přenosu tepla souvisí s pevnými látkami a jejich
tepelnou vodivostí, např. kovy při požáru zvyšují svou teplotu a mohou působit na šíření
požáru,
- zářením (sáláním, radiací) – sálavé teplo vyzařuje z oblasti hoření z větší části do okolí,
působí jako vnější teplo na okolní hořlavé konstrukce a materiál (podmínky pro šíření
požáru) a z menší části zpět na povrch hořící látky a podporuje se rychlé odpařování
hořlavin, čímž se hoření samovolně udržuje.
Světelné záření
 Světelní záření souvisí s existencí plamene, tzn. že tento jev nastává pouze u látek schopných
plamenného hoření.
Plamen
 Plamen je vnějším projevem fyzikálně chemické reakce.
 Vzniká u látek, které se mohou přeměnit v plyny a páry.
 U pevných látek probíhá tzv. bezplamenné hoření (tlení, žhnutí, doutnání).
Zplodiny hoření
 Každý materiál prochází při hoření chemickými změnami. Žádná z částic, ze kterých je látka
složena, není zničena, ale dochází pouze k přeměně jedné látky na jinou.
 Platí zde zákon zachování hmotnosti – součet hmotnosti všech produktů se rovná součtu
hmotnosti výchozích látek.
Kromě již popsaných jevů (teplo, světlo), které doprovázejí hoření, vznikají při požáru další
produkty – kouř, hořlavé nespálené plyny a nespálený tuhý zbytek (popel). Kouř u požáru je směs
částic uhlíku, dehtu, prachu a hořlavých plynů a par. Může obsahovat stovky různých chemických
látek v závislosti na druhu hořícího materiálu. Některé částečky kouře při vdechování dráždí
dýchací cesty, některé mohou mít i smrtelné účinky. Také je třeba si uvědomit, že se stoupajícím
množstvím kouře se snižuje viditelnost a orientace v zakouřeném prostředí.
Další nebezpečí způsobují toxické plyny, které mají několik škodlivých účinků. Některé působí
přímo na plíce (HCl, SO2, HCN apod.), jiné snižují schopnost krve přenášet kyslík (CO). U požáru
se nejčastěji setkáváme s těmito toxickými plyny: oxid uhelnatý (CO), oxid uhličitý (CO2), oxidy
dusíku (NOX), chlorovodík (HCl), kyanovodík (HCN) a fosgen (COCl2), dále pak ultrajedy, které
již v mikrogramových množstvích mohou vyvolat vážné změny v organismu a v miligramových
množstvích usmrcují (nebezpečné jsou zejména požáry skladů PVC).
Z uvedených údajů tedy vyplývá, že zplodiny hoření jsou toxické, hořlavé a horké.
4.3 KLASIFIKACE POŽÁRŮ
Pro účely požární ochrany se za požár považuje každé nežádoucí hoření, při kterém došlo
k usmrcení či zranění osob nebo zvířat anebo ke škodám na materiálních hodnotách. Za požár
se považuje i nežádoucí hoření, při kterém byly osoby, zvířata nebo materiální hodnoty
nebo životní prostředí bezprostředně ohroženy.
Třídy požáru podle druhu hořlavé látky
A B C D
Požáry pevných látek Požáry kapalných
hořících plamenem, látek a látek Požáry plynných Požáry lehkých
jejichž hoření přecházejících látek hořících plamen. a alkalických kovů.
je provázeno žhnutím. do kapalného stavu.
Např. benzín, nafta,

Např. dřevo, papír, Např. propan-butan,
olej, mazadla, barvy,
sláma, uhlí, plasty, zemní plyn, svítiplyn, Např. hořčík a jeho
laky, ředidla, alkohol,
textil, látky acetylen, metan, slitiny s hliníkem.
aceton, vosky, tuky,
organického původu. vodík.
asfalt, pryskyřice.
4.4 ZÁKLADNÍ HASEBNÍ LÁTKY A JEJICH HASEBNÍ ÚČINKY
Voda
 Voda je nejpoužívanější hasební látkou.

 Hasební účinek vody se v důsledku velké schopnosti vázat teplo zakládá především
na ochlazování (chladicí efekt).
 Tvorbou páry, kdy se z jednoho litru vody vytvoří cca 1700 litrů páry je dále vytlačován kyslík
z pásma hoření. Účinek dusivého efektu se projevuje především při hašení vodou v uzavřených
prostorách.
 Voda je obzvláště vhodným hasivem pro požáry pevných látek (třída A). Za určitých podmínek
mohou být vodou hašeny i požáry hořlavých kapalin.
 Voda se dále používá i jako chladicí látka pro požárem ohrožené stavby nebo jejich části,
nádrže a další objekty.
 Úspěšnost hašení je velmi závislá na tom, v jaké formě a množství se voda dostane do hořící
látky, a proto se používají různé způsoby hašení vodou:
- plným proudem – docílíme značného dostřiku, což umožní provádět hasební zásah z větší
vzdálenosti, mechanická energie vodního proudu umožňuje proniknutí vody do hořlavé
látky, rozmetání hořlavé látky, utržení plamene od trhlin nádob, potrubí apod., vzniká však
nebezpečí, že část vody nebude vůbec k ochlazování využita a způsobí další škody,
- roztříštěným proudem nebo mlhou – voda se dostává na hořící látku rozptýlená a tím se
vysoký podíl vody velmi rychle odpaří a dojde k rychlému poklesu teploty, škody
způsobené vodou mohou být podstatně sníženy nebo i úplně vyloučeny, lze hasit i požáry
hořlavých kapalin; nevýhodou je omezený účinek u žhnutí a při používání v uzavřených
prostorách vzhledem k rychlému odpařování může dojít k opaření.
 Voda se nesmí používat při hašení požárů lehkých kovů, karbidu vápníku a elektrických
zařízení pod napětím.
 Aby se voda dala použít pro hašení látek, které vodu odpuzují (uhelný prach, bavlna, korek
apod.), musí se k ní přidávat smáčedlo, tím se sníží povrchové napětí vody a dojde k větší
přilnavosti a lepšímu smáčení povrchu hořlavé látky.
Pěna
 Pěna se používá především pro hašení požárů hořlavých kapalin (třída B).
 Podle způsobu výroby rozlišujeme pěnu:
- chemickou – připravuje se reakcí určitých chemikálií a v současné době se využívá v praxi
pouze pro speciální účely,
- vzduchomechanickou – vyrábí se mechanickou cestou z vody a pěnidla pomocí speciálních
pěnových proudnic a agregátů, z proudnic je možno vyrobit těžkou a střední pěnu, lehká
pěna se vyrábí pomocí speciální pěnotvorných agregátů.
 Při nasazení pěny jako hasiva existují určitá omezení, kdy může docházet k sekundárním
škodám při zapěnění materiálu v blízkosti hořících látek (potraviny, archivy, elektronika
apod.).
 V současné době nabývá na významu využívání lehké pěny, se kterou je možno v krátké době
zaplnit obrovské prostory (sklady, budovy, kanály apod.) a tím dosáhnout oddělení požáru od
vnějšího vzduchu.
 Využití lehké pěny ve volném prostoru je však problematické, dochází ke strhávání pěny
větrem nebo působením vzdušných proudů vzniklých požárem a její hasební účinek se nemůže
projevit. V těchto případech je dle momentálních podmínek výhodnější použít střední nebo
těžkou pěnu.
 Hasební účinek pěny je izolační, vytváří na hladině hořlavé kapaliny celistvou vrstvu, která
brání přístupu vzduchu a znemožňuje další vývin hořlavých par.
 Těžká a střední pěna má částečně také hasební účinek ochlazovací, který je závislý na obsahu
vody v pěně. Této vlastnosti se někdy využívá při hašení požárů třídy A nebo k ochlazování
objektů a zařízení.
 Pěna se nesmí používat k hašení požárů lehkých kovů, karbidu vápníku, elektrických zařízení
pod napětím.
 Převážná většina pěnidel je určena pro používání na nepolární kapaliny (např. ropné produkty),
na polární kapaliny (alkohol, aceton), které způsobují narušování celistvosti pěny se používají
speciální pěnidla.
Inertní plyny
 Hasební účinek inertních plynů je založen na dusivém efektu.

 Mezi uvedené plyny patří např. dusík, oxid uhličitý a vodní páry. Nejvýznamnějším
a nejčastěji používaným je oxid uhličitý CO2. Při hašení zmíněným plynem se používají
expanzní proudnice, které způsobují, že část stlačeného oxidu uhličitého se při expanzi
podchladí tak, že se přemění na sníh a bod podchlazení je cca -78 °C a tím dochází
i k lokálnímu chladicímu účinku a zvyšuje se celková hasební účinnost hasiva.
 Hasební efekt oxidu uhličitého lze použít ve třech formách, a to jako plynný, aerosolový
ve formě mlhovin a tuhý oxide uhličitý. Při použití oxidu uhličitého jako hasební látky
poklesne obsah kyslíku ve vzduchu natolik, že proces hoření je přerušen.
 Je vhodný zejména pro hašení elektrických zařízení pod napětím a k hašení požárů hořlavých
kapalin a plynů. Je elektricky nevodivý a nezanechává zbytky po odpaření.
 Nevýhodou je, že při hašení v uzavřených prostorách je hasební koncentrace CO2 životu
nebezpečná (nebezpečí udušení) a při použití v prašném prostředí může dojít k rozvíření
prachů a jejich následnému výbuchu.
Hasební prášky
 Hasební prášky rozdělujeme na univerzální (třídy požáru ABCD) a speciální (třídy požáru BC).
 Hasební efekt se u plamenného hoření zakládá na přerušení reakce hoření (antikatalytický).

Prášky ABCD navíc při delším setrvání v pásmu hoření vytváří na povrchu pevných látek
škraloup, který zaplní póry a brání přístupu vzduchu.
 Práškovými hasivy může být docíleno razantního účinku i u hořlavých kapalin a plynů, která
způsobí sfouknutí plamene.
 Protože u prášků nepůsobí chladivý efekt, vzniká za určitých okolností nebezpečí opětovného
vznícení hořlavých látek od nahřátých konstrukcí. Takovému nebezpečí se předchází
kombinovaným nasazením prášku a pěny, kdy prášek prudce srazí plamen a poté nasazená
pěna brání opětovnému vzplanutí.
 Rozhodující vliv má antikatalytický a stěnový efekt. Účinek prášků je dále závislý na taktice
požárního zásahu, meteorologických podmínkách, hustotě práškového oblaku a tlakových
poměrech, za kterých prášek dosáhne ohniska požáru.
 Druhy hasebních prášků:
- prášky BC – vhodné pro hašení požárů hořlavých kapalin a plynů
- prášky ABCD – vhodné pro hašení tuhých látek, kapalin, plynů a některých kovů
- prášky hasící kovy
 Hasicí prášky se nedoporučuje používat v telefonních ústřednách, elektrických rozvodnách
a v místnostech, kde jsou přístroje citlivé na prach, citlivá elektronická zařízení apod. Je velmi
vhodný pro používání v archivech, knihovnách apod.
5 HASICÍ PŘÍSTROJE A POŽÁRNĚ BEZPEČNOSTNÍ ZAŘÍZENÍ

5.1 ZÁKLADNÍ INFORMACE O HASICÍCH PŘÍSTROJÍCH
Hasicí přístroje patří mezi tzv. věcné prostředky požární ochrany a můžeme je rozdělit
na hasicí přístroje:
 přenosné,
 přívěsné,
 pojízdné.
Hasicí přístroje dále rozdělujeme podle typu náplně:

 práškové,
 sněhové (plynové - CO2),
 pěnové,
 vodní,
 halotronové.
Jak vybrat vhodný hasicí přístroj?

 Vhodnost a použití hasicích přístrojů je závislá na hořlavé látce, na účinku hasební látky
a znalosti prostoru, kde má být hasicí přístroj použit.
 Nejčastěji se v objektech používají hasicí přístroje přenosné, hasicí přístroje pojízdné
se používají v podmínkách na některých provozech. Liší se pouze ve způsobu uvedení
do činnosti a v objemu hasiva.
Jaký hasicí přístroj do domácnosti?

 V domácnostech je nejvhodnější použít hasicí přístroj práškový ABC, který je univerzální,
tzn. dá se použít na pevné látky, kapaliny, plyny, elektřinu apod. Nevýhodou je však jeho
následné odstraňování.
 Nejvhodnější hasivo na hašení požárů pevných látek je voda, ale vodní hasicí přístroj se nesmí
používat na hašení elektrických zařízení pod napětím a v jejich blízkosti (hrozí riziko úrazu
elektrickým proudem).
Jak hasicí přístroj používat?

 Správné použití je graficky znázorněno na každém hasicím přístroji a je doplněno krátkým
popiskem.
 Hasební zásah provádějte vždy po směru větru a hořící plochu haste od kraje.
 Hasicí přístroj lze použít opakovaně.
 Po každém použití hasicího přístroje zajistěte jeho opětovné naplnění u odborné servisní firmy.
Naplnění a kontrolu hasicího přístroje je nutné zajistit i po krátkém použití, vyhnete se tak
komplikacím souvisejícím s nedostatkem hasiva při dalším použití hasicího přístroje.
Jak jsou hasicí přístroje konstruovány?

 Hasicí přístroje jsou konstruovány tak, aby jejich používání a manipulace s nimi byla
jednoduchá, aby neměly velkou hmotnost a byly spolehlivé. Vzhledem k omezenému množství
hasiva a omezené době činnosti jsou používány především na začínající požáry, kdy je možno
ještě bezpečně přístroje použít.
 Hasicí přístroje se skládají z tlakové nádoby s hasivem, armatur, manometrů apod. Mohou být
pod stálým tlakem (v tomto případě je hasivo vytlačováno hnacím plynem po uvedení
do činnosti) nebo mohou být konstruovány tak, že vně nebo uvnitř přístroje je tlaková láhev
nebo patrona s výtlačným plynem (v tomto případě dojde k vytlačení hasiva z přístroje
až po otevření ventilu tlakové láhve, např. u pojízdných hasicích přístrojů, nebo po naražení
přístroje nárazníkovou armaturou).
5.2 MNOŽSTVÍ A DRUHY HASICÍCH PŘÍSTROJŮ
Množství a druhy hasicích přístrojů pro daný prostor stanoví:

 požárně bezpečnostní řešení stavby (dříve technická zpráva požární ochrany), nebo
 obdobná dokumentace ověřená stavebním úřadem nebo
 jiný právní předpis (např. zákon o silniční dopravě).
V prostorách, kde není množství a druhy hasicích přístrojů stanoveno ve výše uvedené
dokumentaci, popř. nelze-li toto prokázat, se instalují alespoň:
 na každých započatých 200 m2 půdorysné plochy podlaží objektu hasicí přístroje s celkovou
hasicí schopností nejméně 13 A (pro požáry látek v tuhém stavu, zejména organického původu,
jejichž hoření je obvykle provázeno žhnutím), nebo
 na každých započatých 200 m2 půdorysné plochy podlaží objektu hasicí přístroje s celkovou
hasicí schopností nejméně 70 B (pro požáry hořlavých kapalin nebo hořlavých látek
přecházejících do kapalného stavu), nebo
 pokud nejsou na typových štítcích hasicích přístrojů uvedeny hodnoty jejich hasicí schopnosti,
1 hasicí přístroj na každých započatých 200 m2 půdorysné plochy podlaží objektu, přičemž
jmenovité množství náplně hasicího přístroje musí odpovídat nejméně některé z těchto hodnot:
9 litrů vody, 6 litrů pěnidla, 6 kg halonu nebo jiného ekvivalentního hasiva, 6 kg prášku
nebo 5 kg (CO2).
V případech, kdy hasicí přístroje nejsou dostupné pro celou posuzovanou plochu (např. stavební
rozdělení prostoru) nebo nelze použít pouze jeden druh hasiva, instaluje se minimálně 1 hasicí
přístroj pro každý oddělený prostor nebo minimálně 1 hasicí přístroj s potřebným druhem hasiva.
5.3 UMÍSTĚNÍ HASICÍCH PŘÍSTROJŮ
Umístění hasicího přístroje musí umožňovat jeho snadné a rychlé použití. Hasicí přístroj
se umísťuje tak, aby byl snadno viditelný a volně přístupný. Je-li to nezbytné (např. z provozních
důvodů), lze hasicí přístroj umístit i do skrytých prostor. V případech, kdy je omezena
nebo ztížena orientace z hlediska jejich rozmístění (např. v nepřehledných, rozlehlých
nebo skrytých prostorách) se k označení umístění použije příslušná požární značka umístěná
na viditelném místě.
Hasicí přístroje se umísťují v místech s nejvyšší pravděpodobností vzniku požáru nebo v jejich
dosahu.
Volba druhů a typů hasicích přístrojů se provede v závislosti na charakteru předpokládaného

požáru, vyskytujících se hořlavých látkách nebo provozované činnosti. Při tom musí být
vyloučeno, že bude v případě potřeby použit hasicí přístroj s nevhodnou hasební látkou.
Přenosné hasicí přístroje se umísťují:

 na svislé stavební konstrukci (na stěně) – rukojeť musí být max. 1,5 m nad podlahou; nebo
 na vodorovné stavební konstrukci (na podlaze) – pokud jsou k tomu konstrukčně
přizpůsobeny, musí být vhodným způsobem zajištěny proti pádu (řetízek, úchytka).
V dopravních prostředcích a na strojích se hasicí přístroje umísťují tak, aby nemohly ohrozit
bezpečnost osob, mohou být vodorovně, avšak zajištěny proti pohybu.
5.4 OZNAČENÍ A VYBAVENÍ HASICÍCH PŘÍSTROJŮ
Každý hasicí přístroj musí být opatřen:

 plombou spouštěcí armatury,
 kontrolním štítkem.
Kontrolní štítek musí být trvale čitelný a viditelný při pohledu na hasicí přístroj (nevylučuje-li
to jeho konstrukční provedení), nesmí zasahovat do typového štítku a překrývat výrobní číslo
hasicího přístroje.
5.5 KONTROLY A ÚDRŽBA HASICÍCH PŘÍSTROJŮ
Aby hasicí přístroj splnil svoji funkci, musí být provozuschopný, tedy udržován v řádném
technickém stavu. Provozuschopnost (např. při kontrolách prováděných Hasičským záchranným
sborem) se prokazuje dokladem o kontrole, kontrolním štítkem a plombou spouštěcí armatury.
Kontrola hasicího přístroje se provádí:

 nejméně jednou za rok (pokud např. dokumentace výrobce nestanoví jinak) nebo
 po každém použití nebo
 vznikne-li pochybnost o jeho provozuschopnosti, např. při mechanickém poškození,
při nesprávném tlaku (hodnotu provozního tlaku lze odečítat z manometru).
První kontrola provozuschopnosti hasicího přístroje musí být provedena nejdéle 1 rok před jeho
instalací.
Periodická zkouška (povrchová prohlídka, kontrola značení, prohlídka vnitřku nádoby, zkouška
pevnosti a těsnosti nádoby, zkouška těsnosti spouštěcí armatury nebo ventilu a zkouška pojistného
ventilu), tedy podrobnější kontrola, se provádí:
 jednou za 3 roky u hasicích přístrojů vodních a pěnových,
 jednou za 5 let u ostatních hasicích přístrojů.
Kontroly, údržbu, opravy a plnění hasicích přístrojů mohou provádět jen osoby s odbornou
kvalifikací, v souladu s vyhláškou č. 246/2001 Sb.
5.6 REVIZE, PLNĚNÍ A TLAKOVÉ ZKOUŠKY HASICÍCH PŘÍSTROJŮ
Podle stanoviska ČÚBP – dnes SUIP:
Nádoba hasicího přístroje splňující kritéria na tlakové nádoby podle § 2 odst. 1 písm. b) a c)
a v návaznosti na § 3 vyhlášky ČÚBP a ČBÚ č. 18/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená tlaková
zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, ve znění pozdějších předpisů,
spadá v provozu mezi vyhrazená tlaková zařízení.
Stanovisko Českého úřadu bezpečnosti práce posuzuje hasicí přístroje pouze z hlediska
tlakových zařízení:
 Převozné hasicí přístroje: nádoby převozných a pojízdných hasicích přístrojů, které jsou trvale
spojeny se zdrojem tlaku jsou tlakovými nádobami stabilními podle § 2 odst. 1 písm. b)
vyhlášky ČÚBP a ČBÚ č. 18/1979 Sb., ve znění pozdějších předpisů:
- U těchto nádob se za provozu provádějí revize a zkoušky. Způsob, termíny a případy
provedení revizí a zkoušek těsnosti stanoví česká technická norma ČSN 69 0012.
- Revize a zkoušky na tyto hasicí přístroje smí podle §7 odst. 1 vyhlášky ČÚBP a ČBÚ
č. 18/1979 Sb., v platném znění, provádět pouze revizní technik, který je držitelem
osvědčení o odborné způsobilosti ve smyslu § 6c odst. 3 písm. e) zákona č. 174/1968 Sb.
o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění pozdějších předpisů a § 8
odst. 1 vyhlášky ČÚBP a ČBÚ č. 18/1979 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
- Organizace nebo podnikající fyzické osoby provádějící tyto revize a zkoušky na hasicí
přístroje dodavatelským způsobem musí být podle § 6c odst. 1 písm. b) držiteli oprávnění
podle zákona č. 174/1968 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
 Přenosné hasicí přístroje: nádoby přenosných hasicích přístrojů jsou tlakovými nádobami
k dopravě plynů podle § 2 odst. 1 písm. c) vyhlášky ČÚBP a ČBÚ č. 18/1979 Sb., ve znění
pozdějších předpisů:
- U těchto nádob se za provozu provádějí periodické zkoušky podle technické normy ČSN
07 8304 v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 vyhlášky ČÚBP a ČBÚ č. 18/1979 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů.
- Tyto zkoušky na hasicí přístroje smí podle § 10 odst. 2 vyhlášky ČÚBP a ČBÚ č. 18/1979
Sb., ve znění pozdějších předpisů, provádět pouze zkušební orgán, který splňuje
předpoklady odborné způsobilosti uvedené v § 8 odst. 4 této vyhlášky.
- Organizace nebo fyzické osoby provádějící periodické zkoušky tlakových nádob k dopravě
plynů musí být držiteli oprávnění podle § 6c odst. 1 písm. b) zákona č. 174/1968 Sb.
ve znění pozdějších předpisů.
- Vzhledem k tomu, že nádoby přenosných hasicích přístrojů neslouží k přepravě
nebezpečných látek, tak se na ně nevztahuje nařízení vlády č. 42/2003 Sb. a ani Evropská
dohoda o mezinárodní silniční a železniční přepravě nebezpečných látek a předmětů

(ADR a RID).
5.7 VYŘAZENÍ HASICÍCH PŘÍSTROJŮ
Osoba, která provádí kontrolu, údržbu nebo opravu, vyřadí z používání hasicí přístroj:
 vadný, který nelze předepsaným způsobem opravit, nebo
 ten, u něhož nelze bezpečně zjistit výrobní číslo a rok výroby, nebo
 starší 20 let, s výjimkou hasicího přístroje sněhového (CO2), který se vyřazuje z používání,
je-li starší 40 let.
Ten, kdo vyřadil hasicí přístroj z používání, vystaví jeho vlastníku nebo uživateli doklad
s uvedením důvodu vyřazení.
Poznámka: Požadavky na množství, druhy, umístění, označení, vybavení, kontroly, údržbu

a vyřazení hasicích přístrojů jsou stanoveny ve vyhlášky č. 246/2001 Sb. (vyhláška o požární
prevenci).
5.8 POUŽITÍ HASICÍCH PŘÍSTROJŮ PODLE DRUHU HASIVA
Třídy požáru podle druhu hořlavé látky

A B C D
Požáry pevných látek Požáry kapalných

hořících plamenem, látek a látek Požáry plynných Požáry lehkých
jejichž hoření přecházejících látek hořících plamen. a alkalických kovů.
je provázeno žhnutím. do kapalného stavu.
Např. benzín, nafta,

Např. dřevo, papír, Např. propan-butan,
olej, mazadla, barvy,
sláma, uhlí, plasty, zemní plyn, svítiplyn, Např. hořčík a jeho
laky, ředidla, alkohol,
textil, látky acetylen, metan, slitiny s hliníkem.
aceton, vosky, tuky,
organického původu. vodík.
asfalt, pryskyřice.
Vhodné hasicí přístroje (hasivo)

vodní, pěnové, pěnové, práškové, práškové, sněhové, speciální suchá hasiva,
práškové halonové halonové speciální prášky
PRÁŠKOVÝ HASICÍ PŘÍSTROJ

 Průmysl, obchod, energetika, důlní hornictví, olejové a plynové kotelny,
Ideální použití: kanceláře, knihovny, rodinné domy, rekreační objekty, garáže.
 Třída požáru: A, B, C.
 Úřady, sklady, archívy, obchodní domy, školy, hotely, nemocnice, chaty,
sklepy, dílny, železniční přeprava, automobily.
Vhodné použití:
 Tam, kde nesmí dojít k poškození vodou nebo pěnou.
 K hašení zařízení pod napětím max. do 1000 V z min. vzdálenosti 1 m.
 Jemná mechanika a elektronika, telefonní ústředny, elektrické rozvodny,
Nevhodné použití:
místnosti, kde jsou přístroje citlivé na prach.
 Lehké hořlavé a alkalické kovy, volně ložené sypké materiály, prach
Nesmí se použít:
(nebezpečí výbuchu a rozšíření požáru).
CO2 HASICÍ PŘÍSTROJ

 Elektrická zařízení pod napětím (výpočetní střediska, telefonní ústředny,
Ideální použití: energetická centra), hořlavé plyny.
 Třída požáru: B, C.
 Laboratoře, potravinářství, energetika, prostory s jemnou mechanikou,
Vhodné použití: elektronickými zařízeními nebo hořlavými kapalinami.
 Tam, kde by neměly zůstat zbytky hasební látky.
 Pevné látky typu dřeva, textilií, uhlí (možnost opětovného vznícení
od zahřátých konstrukcí).
Nevhodné použití:  Na otevřených prostranstvích s velkou výměnou vzduchu.
 V uzavřených prostorách s výskytem osob (možnost vzniku nebezpečné
koncentrace CO2 – nebezpečí udušení).
 Hořlavé prachy, sypké látky (nebezpečí výbuchu a rozšíření požáru),
Nesmí se použít:
hořlavé a alkalické kovy.
PĚNOVÝ HASICÍ PŘÍSTROJ

 Hořlavé kapaliny nemísící se s vodou (benzín, motorová nafta, minerální
Ideální použití: oleje, tuky apod.).
 Třída požáru: A, B.
 Sklady, komerční objekty, domácnosti, pevné látky (dřevo, papír, uhlí,
Vhodné použití:
textilie, pryž).
 Hořlavé kapaliny nízkovroucí a mísící se s vodou (alkoholy), hořlavé plyny
Nevhodné použití:
a kovy.
 Elektrická zařízení pod napětím a v jejich blízkosti (riziko úrazu el. proudem),
Nesmí se použít:
hořlavé kovy (např. hořčík a jeho slitiny s hliníkem).
VODNÍ HASICÍ PŘÍSTROJ

 Pevné hořlavé látky organického původu, které žhnou (dřevo, papír, sláma,
Ideální použití: uhlí, textil apod.).
 Třída požáru: A
 Papírenský a dřevařský průmysl, sklady pevných hořlavých látek, školy,
Vhodné použití: archívy.
 Hořlavé kapaliny rozpustné ve vodě (alkoholy, ketony).
 Hořlavé kapaliny nemísící se s vodou (benzín, motorová nafta, minerální
Nevhodné použití: oleje), hořlavé plyny.
 Cenné materiály a zařízení, kde je nebezpečí škod promáčením.
 Elektrická zařízení pod napětím a v jejich blízkosti (riziko úrazu el. proudem),
Nesmí se použít:
lehké a alkalické kovy, látky, které prudce reagují s vodou.
5.9 POŽÁRNĚ BEZPEČNOSTNÍ ZAŘÍZENÍ
Hlavním úkolem požárně bezpečnostních zařízení je umožnit bezpečnou evakuaci unikajících

osob, snížit intenzitu požáru a zabránit jeho dalšímu šíření a v neposlední řadě také zlepšit
podmínky pro zásah hasičů.
 vybavit pracoviště (objekty) společnosti požárně bezpečnostními zařízeními dle projektu
(stavební dokumentace),
 postupovat při provozu požárně bezpečnostního zařízení podle průvodní dokumentace
výrobce, příp. podle ověřené projektové dokumentace nebo podrobnější dokumentace, pokud
je k prováděné činnosti nutná odborná kvalifikace podle zvláštního předpisu a zaměstnanec
ji nemá, nesmí danou činnost provádět,
 prokázat provozuschopnost instalovaného požárně bezpečnostního zařízení
- dokladem o jeho montáži,
- dokladem o funkční zkoušce (kromě ručně ovládaných požárních a kouřotěsných dveří
a požárních uzávěrů otvorů, systémů a prvků zajišťujících zvýšení požární odolnosti
stavebních konstrukcí nebo snížení hořlavosti stavebních hmot, požárních ucpávek),
- dokladem o kontrole provozuschopnosti, o údržbě a opravách,
- záznamem v příslušné provozní dokumentaci (např. provozní kniha), stanoví-li tak
průvodní dokumentace výrobce.
 provádět kontroly, opravy, údržbu a revize požárně bezpečnostních zařízení a vést evidenci
o těchto kontrolách, opravách, údržbě a revizích:
- kontrola provozuschopnosti se provádí min. 1x za rok, pokud výrobce, ověřená projektová
dokumentace nebo podrobnější dokumentace nestanoví lhůty kratší,
 zřetelně vyznačit nefunkční požárně bezpečnostní zařízení (na zařízení a v prostoru, kde je
instalováno), provést opatření k jeho neprodlenému uvedení do provozu a zabezpečit
v potřebném rozsahu náhradní organizační, popřípadě technická opatření (do doby opětovného
uvedení zařízení do provozu),
Mezi požárně bezpečnostní zařízení patří zejména:

 vnější odběrní místa požární vody – požární hydranty (nadzemní, podzemní), plnící místa,
požární výtokové stojany,
 vnitřní odběrní místa požární vody – nástěnné hydranty, hadicové systémy, nezavodněné
potrubí,
 požární a kouřotěsné dveře a požární uzávěry otvorů (roletové požární uzávěry) včetně
funkčního vybavení (panikové kování, samozavírač),
 zařízení přetlakové ventilace chráněné únikové cesty,
 požární nebo evakuační výtah,
 systémy a prvky zajišťující zvýšení požární odolnosti stavebních konstrukcí nebo snížení
hořlavosti stavebních hmot (protipožární ochranné obklady, nástřiky, nátěry),
 požární ucpávky a těsnění prostupů rozvodů a kabeláže,
 nouzové osvětlení,
 nouzové sdělovací zařízení – akustické signalizační zařízení (evakuační rozhlas
s automatickou funkcí přehrávání pokynů pro evakuaci),
 náhradní zdroje a prostředky určené k zajištění provozuschopnosti požárně bezpečnostních
zařízení.
Mezi vyhrazené druhy požárně bezpečnostních zařízení patří zejména:

 elektrická požární signalizace,
 zařízení dálkového přenosu,
 zařízení pro detekci hořlavých plynů a par,
 stabilní a polostabilní hasicí zařízení,
 automatické protivýbuchové zařízení,
 zařízení pro odvod kouře a tepla,
 požární klapky.
Údržba a kontroly ostatních zařízení se provádí v souladu s požadavky stanovenými výrobci

daného zařízení dle zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Pokud je k prováděné činnosti nutná odborná kvalifikace podle zvláštního předpisu a zaměstnanec
ji nemá, nesmí danou činnost provádět.
Požární uzávěry otvorů
Požární uzávěr je konstrukce výplní otvorů (dveře, vrata, poklopy apod.), která brání šíření
požáru, zejména pronikání tepla a plamenů nebo kouře a zplodin hoření. Konstrukce jako celek
musí vyhovovat stanoveným požadavkům požární odolnosti nebo těsnosti proti vniknutí kouře.
Nejznámější požární uzávěry jsou požární dveře. Aby plnily svou funkci (funkci požárního
uzávěru), musí být trvale uzavřené. Požární dveře se nesmí podkládat klíny pro zajištění trvalého
průchodu nebo jiným způsobem zajišťovat v otevřené poloze.
Požární odolnost požárních uzávěrů a jejich těsnost proti průniku kouře se třídí na:
 bránící šíření tepla – označení EI (dříve PB)
 omezující šíření tepla – označení EW (dříve PO)
 těsné proti průniku kouře – označení S (dříve K)
Požární odolností požárního uzávěru rozumíme dobu, po kterou je schopen odolávat teplotám
vznikajícím při požáru, aniž by došlo k porušení jeho funkce. Požární uzávěry se podle požární
odolnosti zařazují do stupnice odolnosti: 15, 30, 45, 60 a 90 minut. Požární uzávěry lze zařazovat
do uvedeného třídění pouze na základě provedených zkoušek.
Elektrická požární signalizace
Pro rychlé provedení hasebního zásahu a bezpečnou evakuaci osob, zvířat a materiálu je nezbytné
včasné zjištění požáru. K tomuto účelu se v objektech instaluje elektrická požární signalizace
(EPS), která zaregistruje požár již v jeho počátečním stádiu a tuto informaci nahlásí na předem
určené místo. Tento systém dále může:
 ovládat zařízení, která omezí nebo zabrání dalšímu rozšíření požáru (např. uzavření požárních
uzávěrů, vypnutí vzduchotechniky),
 provést opatření pro bezpečnou evakuaci (tzn. vyhlásit požární poplach, otevřít únikové
východy),
 ovládat zařízení, která usnadňují nebo přímo provádějí protipožární zásah (stabilní hasicí
zařízení, zařízení pro odvod tepla a kouře) apod.
Elektrická požární signalizace je systém, který se skládá z ústředny EPS, hlásičů požáru
a doplňujících zařízení. Schéma EPS naznačuje následující obrázek.
Ústředny EPS plní tyto základní funkce: napájení celého systému a kontrola jeho
provozuschopnosti, vyhodnocování signalizace hlásičů, ovládání doplňujících zařízení, signalizace
obsluze alespoň o základních stavech (POŽÁR, PROVOZ, PORUCHA).
Funkcí hlásičů požáru je měřit, sledovat a vyhodnocovat fyzikální parametry v případě vzniku
požáru. Hlavní rozdělení je na hlásiče samočinné a tlačítkové. Samočinné hlásiče reagují
bez zásahu člověka, u tlačítkových je nutné, aby člověk zhodnotil situaci a v případě nutnosti
zmáčknul tlačítkový hlásič.
Doplňkové zařízení je např. zařízení dálkového přenosu, které zajistí přenos základní signalizace
POŽÁR a PORUCHA na předem určené místo (např. ohlašovna požáru). Toto zařízení může
nahradit trvalou obsluhu, ale musí být trvale kontrolována jeho provozuschopnost.
Další doplňující zařízením jsou Obslužný panel požární ochrany, který usnadňuje hasičské
jednotce obsluhu ústředny EPS a Klíčový trezor požární ochrany. Tento trezor je po elektrickém
odblokování otevřen a hasičská jednotka může speciálním klíčem vyzvednout uložený klíč od
objektu.
Stabilní hasicí zařízení
Pro zajištění ochrany materiálu, zboží, technologií a veškerého vybavení slouží stabilní hasicí
zařízení. Tento systém zajišťuje včasnou detekci požáru a rychlý hasební zásah ještě před tím,
než na místo dorazí hasičské jednotky.
Stabilní hasicí zařízení (SHZ) je uvedeno do činnosti již v počátečním stádiu rozvoje požáru,
tzn., že vzniklý požár je uhašen nebo alespoň uveden pod kontrolu. S včasným uhašením požáru
souvisejí vzniklé škody. Čím dříve bude požár zlikvidován, tím menší škody vzniknou.
Je nezbytné udržovat SHZ v provozuschopném stavu. Tzn. pravidelně provádět údržbu a kontroly.
V případě poruchy je nutné urychleně provést nezbytné opravy, aby SHZ mohlo spolehlivě plnit
svou funkci.
Schéma soustavy SHZ je znázorněno na následujícím obrázku.
Vodní hasicí zařízení můžeme rozdělit na sprinklerové a drenčerové. Používají se pro hašení
materiálu, popř. technologických zařízení, které lze hasit vodou. Musí být zajištěná dostatečná
zásoba vody a energie a rovněž podmínky pro bezpečný a spolehlivý provoz. K zásobování SHZ
se používá voda, která nesmí být znečištěná a ohrožená mrazem. Soustava SHZ je napojena
na vyčerpatelný vodní zdroj a v případě potřeby je možno využít zdroj nevyčerpatelný.
Sprinklerové hasicí zařízení se skládá ze zdroje vody a z jedné nebo více sprinklerových soustav.
Každá soustava se skládá z ventilových stanic a potrubního rozvodu, na kterém jsou připojeny
sprchové hlavice – sprinklery. Na zdroj vody je napojena potrubní síť, ve které je udržován
konstantní tlak. Při dosažení předepsané teploty v prostoru se sprinklery samočinně otevřou
a začnou rozstřikovat vodu na plochu zasaženou požárem. Do činnosti se uvedou pouze
ty sprinklery, které jsou zahřáté na otevírací teplotu.
Drenčerové hasicí zařízení je zařízení s otevřenými drenčerovými hubicemi. Je ovládáno ručně

nebo automaticky. V případě požáru dochází k aktivaci všech hlavic, na rozdíl od sprinklerového
SHZ. Toto zařízení je vhodné používat pro zabezpečení kabelových kanálů, transformátorů,
zásobníků hořlavých plynů a kapalin apod. Potrubí mezi ventilovými stanicemi a hlavicemi není
zavodněné. Naplní se až po spuštění zařízení.
Při požárech některých látek nemůžeme použít vodu jako hasivo, jedná se např. o požáry
uhlovodíků a vodou mísitelných hořlavých kapalin (alkoholy, estery, ketony). V těchto případech
použijeme speciální druhy pěnidel. Prášková hasicí zařízení se používají např. v chemickém
průmyslu, při požárech alkalických kovů, stlačených plynů apod. Dalším typem jsou plynová
hasicí zařízení, která se používají např. pro zabezpečení archívů, muzeí a zařízení pod napětím.
Zařízení pro odvod tepla a kouře
Pro zajištění odvodu vyvíjejícího se tepla, kouře a zplodin hoření z objektu slouží zařízení
pro odvod tepla a kouře. Zároveň zajišťuje dostatečný přívod studeného vzduchu do objektu,
čímž je zaručena bezpečná evakuace osob a jsou usnadněny podmínky pro rychlý hasební zásah.
Dalším úkolem tohoto zařízení je snížení tepelného namáhání stavebních konstrukcí a omezení
nežádoucího působení zplodin hoření na veškeré vybavení objektů.
Zařízení pro odvod tepla a kouře je tedy zařízení, jehož cílem je usměrnění toku zplodin hoření
a kouře tak, aby množství tepla odvedené vně objektu bylo co největší a tím ztráty na majetku
co nejmenší.
Předpokladem pro účinnost tohoto zařízení je, že se otvory pro odvod kouře a tepla v úseku
zasaženém požárem včas otevřou a že je k dispozici dostatečný přívod vzduchu. Zařízení
se využívá především ve skladech, výrobních halách, nákupních centrech, kinech, divadlech,
nemocnicích apod.
Poznámka: V případě pronajatých prostor může být některá povinnost upravena smlouvou
o pronájmu. Vždy je však potřeba zajistit si kopii dokladu o splnění povinnosti, provedení revize
apod.
6 KONTROLNÍ ČINNOST NA PRACOVIŠTÍCH

 pravidelně kontrolovat prostřednictvím odborně způsobilé osoby, technika požární ochrany
nebo preventisty požární ochrany dodržování předpisů o požární ochraně na pracovištích,
 zjištěné závady a nedostatky v daných termínech odstranit nebo zajistit jejich odstranění.
6.1 PREVENTIVNÍ POŽÁRNÍ PROHLÍDKY
Pravidelné kontroly dodržování předpisů o požární ochraně se zabezpečují formou preventivních

požárních prohlídek a prověřováním dokladů o plnění povinností stanovených předpisy o požární
ochraně.
Předmětem preventivních požárních prohlídek je vždy zjišťování stavu zabezpečení požární

ochrany u právnických osob a podnikajících fyzických osob, způsobu dodržování podmínek
požární bezpečnosti a prověřování dokladů o plnění povinností stanovených předpisy o požární
ochraně.
Cílem preventivních požárních prohlídek je odstranění zjištěných závad a odchylek od žádoucího

stavu. Lhůty k odstranění zjištěných požárních závad navrhuje osoba provádějící preventivní
požární prohlídku.
Preventivní požární prohlídky se provádějí ve všech objektech a zařízeních, kde právnické osoby
a podnikající fyzické osoby provozují činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím nebo
s vysokým požárním nebezpečím (tzn. činnosti uvedené v § 4 odst. 2 a 3 zákona č. 133/1985 Sb.,
o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů).
V objektech a zařízeních, kde právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby provozují činnosti
bez zvýšeného požárního nebezpečí, se preventivní požární prohlídky provádějí v provozech,
ve kterých se na pracovištích pravidelně vyskytují současně nejméně 3 osoby v pracovním poměru
nebo obdobném pracovním vztahu k provozovateli nebo veřejnost, popř. v dalších objektech
nebo zařízeních, pokud tak určí provozovatelé těchto činností.
Kontroly dodržování předpisů o požární ochraně se provádějí:

 2x ročně na pracovištích se zvýšeným požárním nebezpečím (viz kapitola Začlenění
do kategorie činností podle požárního nebezpečí),
 1x ročně na ostatních pracovištích (tzn. bez zvýšeného požárního nebezpečí).
Kontroly provádí odborně způsobilá osoba v PO, technik požární ochrany nebo preventista
požární ochrany.
Předmětem kontroly je zejména:

 dokumentace PO, její zpracování a aktuálnost, vyvěšení na viditelných místech na pracovištích
se zvýšeným požárním nebezpečím (požární řády, požární poplachové směrnice),
 provádění školení PO (vstupní, opakovaná), včetně příslušných osnov školení,
 hasicí přístroje (umístění, označení, přístupnost, uchycení, stav, neporušenost plomb,
provedení revizí odbornou firmou min. 1x ročně),
 nástěnné hydranty (úplnost vybavení při porušení plomb, přístupnost, označení, provedení
revizí odbornou firmou min. 1x ročně),
 další instalovaná požárně bezpečnostní zařízení (funkčnost, přístupnost, označení, provedení
revizí a kontrol),
 únikové cesty a východy (průchodnost a označení bezpečnostními tabulkami se směry úniku),
 hlavní uzávěry médií – voda, plyn, el. proud (přístupnost, označení bezpečnostními
tabulkami),
 elektrická a plynová zařízení (požární bezpečnost, užívání v souladu s návodem výrobce,
povolení k užívání), zda pracoviště v topném období nejsou vytápěna el. vařiči a jinými
provizorními či nepovolenými topidly,
 svítidla (kryty, bezpečná vzdálenost od hořlavých látek),
 kontrola dodržování podmínek požární bezpečnosti vykonávaných činností,
 odstranění dříve zjištěných požárních závad a nedostatků ve stanovených termínech, včetně
závad zjištěných orgánem Státního požárního dozoru.
6.2 ZÁZNAM O KONTROLE
Provedení preventivní požární prohlídky se dokládá záznamem do požární knihy, popř. jiným
prokazatelným způsobem. Záznam o preventivní požární prohlídce musí být sepsán bezprostředně
po jejím provedení.
Záznam o kontrole obsahuje:

 datum provedení kontroly,
 označení objektu a pracoviště,
 zjištěné skutečnosti,
 navržená opatření a stanovení způsobu a termínů jejich splnění,
 jméno a podpis osoby, která záznam provedla,
 jméno a podpis vedoucího zaměstnance kontrolovaného pracoviště,
 záznam o splnění navržených opatření.
Opatření k odstranění zjištěných závad a nedostatků a termíny k jejich splnění navrhuje osoba,
která kontrolu provedla. Záznam o kontrole musí být uložen na kontrolovaném pracovišti,
příp. na jiném určeném a dostupném místě.
7 ZÁVĚR
Zaměstnavatel je povinen zajistit řádné zpracování, vedení a ukládání veškeré dokumentace
týkající se plnění povinností na úseku požární ochrany, včetně záznamů o školení, revizních
zpráv, návodů k obsluze apod., udržovat zpracovanou dokumentaci aktuální a v případě změn
zajistit její aktualizaci oprávněnou osobou.
Dokumentaci požární ochrany schvaluje statutární zástupce společnosti, podnikající fyzická

osoba, příp. písemně pověřený vedoucí zaměstnanec.

Školící Příručka. Požární Ochrana

Uploaded by

Document Information

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Školící Příručka. Požární Ochrana

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

Školící příručka

Jedním z důležitých úkolů v oblasti požární ochrany je seznamování všech zaměstnanců

Vhodným řešením zajištění organizace požární ochrany na pracovišti je zpracovat dokument –

2 ZÁKON O POŽÁRNÍ OCHRANĚ

V oblasti PO je zaměstnavatel povinen:

2.2 ZÁKLADNÍ POVINNOSTI ZAMĚSTNANCE

V oblasti PO je zaměstnanec (osoba v obdobném pracovně právním vztahu) povinen:

 nepoškozovat a udržovat v použitelném stavu věcné prostředky PO (přenosné hasicí přístroje)

Zakázané činnosti zaměstnanců a osob v obdobném pracovně právním vztahu:

3 SYSTÉM POŽÁRNÍ OCHRANY

Začlenění do kategorie činností podle požárního nebezpečí se provádí na základě § 15 zákona

Podle míry požárního nebezpečí (podle § 4 zákona o požární ochraně) se provozované

Základním krokem pro vytvoření systému zabezpečování požární ochrany na konkrétním

Začlenění provozovaných činností se prokazuje písemně v dokumentaci uvedené v § 28 vyhlášky

Za provozované činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím se považují činnosti:

Poznámka: Na základě výše uvedeného seznamu činností se zvýšeným požárním nebezpečím

Poznámka: Povinnost zpracovat dokumentaci o začlenění do kategorie činností vzniká v případě

3.2 ORGANIZACE POŽÁRNÍ OCHRANY VE SPOLEČNOSTI

Vedoucí zaměstnanci na jednotlivých stupních řízení odpovídají v rozsahu svých pravomocí

3.3 ODBORNĚ ZPŮSOBILÁ OSOBA V PO

Odborně způsobilá osoba zejména:

3.4 ŠKOLENÍ O POŽÁRNÍ OCHRANĚ

Pro fyzické osoby, které se příležitostně zdržují na pracovištích právnických osob

3.5 DOKUMENTACE POŽÁRNÍ OCHRANY

Předepsaná dokumentace PO se zpracovává pro činnosti či objekty se zvýšeným požárním

Zaměstnanci jsou povinni:

3.6 POŽÁRNÍ KNIHA

3.7 POŽÁRNÍ OCHRANA V MIMOPRACOVNÍ DOBĚ

Zaměstnanci jsou povinni:

3.8 HOŘLAVÉ KAPALINY, CHEMICKÉ LÁTKY

 podle bodu vzplanutí se třídí do 4 tříd nebezpečnosti:

Třída nebezpečnosti Bod vzplanutí ve °C

Zaměstnanci jsou povinni:

3.9 SVAŘOVÁNÍ, TLAKOVÉ LAHVE

Příkaz ke svařování musí obsahovat:

Základní bezpečnostní požadavky pro manipulaci s tlakovými lahvemi:

3.10 ELEKTRICKÁ ZAŘÍZENÍ A TOPIDLA

Poznámka: Bezpečnostní požadavky na el. zařízení a povinnosti zaměstnavatele a zaměstnanců,

Zásady při instalaci a používání elektrických zařízení a topidel:

Požární nebezpečí elektrických zařízení:

Prozatímní elektrická zařízení

4 HOŘENÍ A HAŠENÍ POŽÁRŮ

Mezi zápalné zdroje patří např.:

4.2 JEVY PROVÁZEJÍCÍ HOŘENÍ

4.3 KLASIFIKACE POŽÁRŮ

Třídy požáru podle druhu hořlavé látky

Např. benzín, nafta,

4.4 ZÁKLADNÍ HASEBNÍ LÁTKY A JEJICH HASEBNÍ ÚČINKY

 Voda je nejpoužívanější hasební látkou.

 Hasební účinek inertních plynů je založen na dusivém efektu.

 Hasební efekt se u plamenného hoření zakládá na přerušení reakce hoření (antikatalytický).

5 HASICÍ PŘÍSTROJE A POŽÁRNĚ BEZPEČNOSTNÍ ZAŘÍZENÍ

Hasicí přístroje dále rozdělujeme podle typu náplně:

Jak vybrat vhodný hasicí přístroj?

Jaký hasicí přístroj do domácnosti?

Jak hasicí přístroj používat?

Jak jsou hasicí přístroje konstruovány?

5.2 MNOŽSTVÍ A DRUHY HASICÍCH PŘÍSTROJŮ

Množství a druhy hasicích přístrojů pro daný prostor stanoví:

5.3 UMÍSTĚNÍ HASICÍCH PŘÍSTROJŮ

Volba druhů a typů hasicích přístrojů se provede v závislosti na charakteru předpokládaného

Přenosné hasicí přístroje se umísťují:

5.4 OZNAČENÍ A VYBAVENÍ HASICÍCH PŘÍSTROJŮ

Každý hasicí přístroj musí být opatřen: