Předměty bloků

 Teoretická expozice – klasifikace a vyhodnocení předpokladu k rozmístění světového

hospodářství – činitelé hospodářství (činitelé z hlediska funkce a z hlediska charakteru)
 Změny na politické a ekonomické mapě světa
 Přirozený pohyb obyvatelstva/ mechanický pohyb obyvatelstva
 Socioekonomický pohyb obyvatelstva, důsledky, migrace
 Průmysl, zemědělství, služby (zaměření na terciární sektor – cestovní ruch)

Průběžný test – 1.12. 2020 – odvětví až do průmyslu včetně, 12-14 otázek, možnosti ABCD,
započítává se do klasifikace, není podmínkou

Skills for study – na intranetu, pedagogika, zaregistrovat se jako na insisu

Kapitoly literatury – Vošta – úvod – kapitola 1+ 2, doprava – kapitola 9

Toušek – úvod - 1.1, 1.2, obyvatelstvo - 2.2. – 2.4. + 3.2.,3.3.,3.4., průmysl – 5.4.,5.5.,5.6.,5.7.,
zemědělství – 4.2.-4.5., cestovní ruch – 8.4.-8.13.

TEORETICKÁ EXPOZICE, ČINITELÉ

ROZMÍSTĚNÍ HOSPODÁŘSTVÍ
 human geography = socioekonomická geografie, která se zabývá ve vztahu obyvatelstva
k území, zabývá se sociální geografií (etnologie, kultura), politickou geografií (mezinárodní
vztahy) a ekonomickou geografií
 ekonomická geografie = geografická disciplína, která se zabývá lokalizací, distribucí a
prostorovou organizací ekonomických aktivit, zkoumá problémy jako jsou lokalizace
průmyslu, zemědělství či služeb, dopravy a obchodu
 geografie – velmi stará věda, dějiny sahají už do antiky (Hérodotos a Strabón)
 kvantitativní revoluce přinesla větší rozdíly mezi pilíři humánní geografie

Geografické myšlení a jeho vývoj

 porozumění hospodářství v jeho územních souvislostech
 poznání elementárních územních vazeb a zákonitostí
 vzniklo ze slov geos (Země) a raphein (psát) – popsali například Alexander von Humboldt,
Carl Ritter nebo Eliseé Reclus
 Thomas Kuhn – Struktura vědeckých revolucí – ve vývoji vědeckého poznání se střídá
období normální vědy (výzkum vychází z něčeho určitého) a anomálií (objeví se nové
poznatky, které nelze nijak vysvětlit) = pokud se přechází z normální vědy k anomálii a
naopak -> vědecká revoluce
 předmětem nejstarší geografie – zkoumání a poznávání světa
 Rámeček 1.1: Otcové zakladatelé

Carl Ritter (1779-1859) vystudoval univerzitu v Göttingenu a v roce 1825 se stal prvním mimořádným
profesorem geografie na univerzitě v Berlíně. Věnoval se zvláště objevování Afriky a aktivně
vystupoval proti obchodu s otroky a rasismu. Jeho hlavním dílem je 19ti dílné pojednání Věda o zemi
ve vztahu k přírodě a dějinám lidstva, na kterém pracoval od roku 1817 do své smrti. Přes rozsah díla
se Ritterovi podařilo dokončit jen popis Afriky a Asie. V monografii rozvíjel téma vlivu přírodního
prostředí na lidskou činnost. Přírodní prostředí každé země je podle něj vůdčím prvkem v utváření
příslušného národa.

Alexander von Humboldt (1769-1859) byl proslulý pruský přírodovědec, který přispěl k rozvoji řady
vědních oborů (zvláště botaniky a biogeografie). Byl také cestovatel a diplomat. V letech 1799-1804
vedl výzkumnou expedici do Latinské Ameriky, na níž mimo jiné popsal řadu nových rostlinných a
živočišných druhů. Jeho hlavním dílem je pětidílná monografie Cosmos – Náčrt fyzického popisu
univerza, ve které shrnul dosavadní přírodovědné poznání.

Eliseé Reclus (1830-1905) byl žákem Carla Rittera v Berlíně. Po ukončení studií cestoval šest let po
Americe, v roce 1871 jako anarchista podporoval pařížskou komunu. Později se usadil ve Švýcarsku,
kde v letech 1875-1894 napsal své stěžejní dílo, 19ti dílnou Novou univerzální geografii (La nouvelle
geographie universelle). Jeho podrobný a přesný popis s řadou map a rytin představoval vyvrcholí
tradiční popisné geografie.

Rámeček 1.2: Zakládání kateder geografie

Nejstarší pozici profesora geografie získal Carl Ritter v roce 1825 na univerzitě v Berlíně. Právě v německy
mluvících zemích vznikaly nejstarší oddělení a katedry geografie - ve Vídni v roce 1851, v Giessenu v roce 1864.
Jejich účelem bylo jednak vychovávat učitele zeměpisu pro potřeby rozšiřujícího se systému základních a
středních škol v modernizujícím se Rakousku, Prusku a později Německu, jednak poskytovat informace o
vzdálených zemích pro potřebu koloniálního obchodu a politiky. Tyto dvě funkce - výuka a služba - byly u
počátku institucionalizace geografického vzdělávání i v jiných zemích.

Žádný z těchto důvodů však nebyl ze strany etablovaných vědeckých disciplín považován za dostatečný pro
odůvodnění statutu univerzitní vědecké disciplíny pro geografii. Existence kateder a akademických míst byla
zpochybňována (např. místo profesora geografie v Berlíně nebylo po Ritterově smrti obnoveno) a v Británii a
USA se je dlouho vůbec nedařilo založit. Nejstarší britská katedra geografie na univerzitě v Oxfordu byla
založena profesorem Mackinderem teprve v roce 1899 a na univerzitách v USA pokračoval boj o obhájení
pozice samostatných kateder až do poloviny 20. století (Gould a Strohmayer 2004).

V roce 2007 bylo v celosvětovém seznamu Geography departments worldwide registrováno 1 156 kateder
geografie, nejvíce v USA (296), Německu (95) a Spojeném království (86). Tento seznam však není úplný. V ČR je
15 geografických kateder na devíti univerzitách.

 pochopení skutečností:
1. Jednotlivá odvětví (obory) mají odlišné nároky na území – požadavky (požadují třeba
větší množství levné pracovní síly, srážek,..)
2. Jednotlivá území se odlišují různými předpoklady pro hospodářskou činnost –
podmínka
3. Různé druhy hospodářské činnosti přinášejí v různých oblastech různý efekt
(územně diferencovaný efekt je hybnou silou územní dělby práce) - specializace
  geografický determinismus = předurčuje význam prostředí vzhledem k přírodním
podmínkách, považuje zeměpisné prostředí za určovatele společenského vývoje, má kořeny
v Montesquieuově zájmu o vliv půd a klimatu na lidskou společnost
 princip indeterminismu = oblasti mají stejné/ podobné předpoklady, nesouhlasí
s geografickým determinismem
 geografický posibilismus – lidé mají možnost volby z více možností, nejvíce spojen
s francouzskou školou, Paul Vidal de la Blache + Durkheim -chtějí aby se humánní geografie
zaměřovala na společnost a její rozmístění, ne na vliv přírodního prostředí
 Carl Ortwin Sauer – zakladatel americké školy kulturní geografie, kultura má vliv na
prostředí, nový typ výzkumu založený na intuici a dlouhodobé přítomnosti ve zkoumaném
regionu
 A. J. Hebertson – regionální geografie, cílem humánní geografie je vymezovat přirozené
regiony (čtyři dimenze: reliéf, klima, vegetace, hustota zalidnění)

Geografická globalizace
 je dlouhodobý ekonomický, kulturní a politický proces, který rozšiřuje, prohlubuje a urychluje
pohyb zboží, lidí i myšlenek přes hranice států a kontinentů
 velký vliv na prostorové uspořádání ekonomických aktivit:
- zmenšování geografických omezení sociálních, kulturních, ekonomických systémů
(zkracují se vzdálenosti, zrychluje se doprava, …)
- technologické, kulturní a společenské změny
- změna světového hospodářství a vliv na hospodářský rozvoj (př. nadnárodní společnosti:
Coca Cola)
 hlavní aspekty globalizace:
1. mezinárodní obchod – neustále roste s určitými výkyvy
 zaznamenal změny v teritoriální struktuře (odkud kam se zboží vozí, první
dimenze mezi severem a severem, druhá dimenze – jih a sever, třetí
dimenze - obchod mezi rozvojovými zeměmi)
 dováží se směrem spíše na sever cukroviny, ze severu na jih se dopravují
hotové výrobky
 aby se rozvojový stát stal rozvinutým -> předlohu předává mezinárodní
měnový fond, jednou z podmínek je například diverzifikace obchodu (bohatý
export), zaměstnávání určitého počtu lidí v terciárním sektoru, zdravotnická
kritéria, nezáleží na hodnotě HDP!!, země musí být moderní po všech
stránkách, zapojení do mezinárodního systému finančního a mezinárodního
obchodu celkově
2. pohyb investic a kapitálu – nyní už i mezi rozvojovými zeměmi
3. migrace osob – v budoucnu vliv globálního oteplování, modeluje trh práce
4. šíření znalostí – vědecko-technické poznámky
 mají vliv na uspořádání veškerých ekonomických aktivit
 vztah globalizace a geografie – relativní přibližování částí světa, nové vzdálenosti, například:
transport rychle kazících se produktů (ovoce, květiny)
 prostředí determinuje hospodářský vývoj (fauna a flóra)
 Ratzel Fridrich – zakladatel německé ekonomické školy
 výlučná ekonomická zóna – 200 km od pobřeží, není součástí států
 ekonomická zóna – Rusko, USA, Kanada, Norsko, Dánsko
Geografická poloha
 def.: charakterizuje polohu geografického objektu na zemském povrchu ve vztahu k jiným
objektům, s nimiž vstupuje do interakce
 místo na povrchu – vymezené souřadnicemi
o v našich šířkách nebudeme mít v říjnu 30°C
 místo dle podnebného pásu
 místo dle nadmořské výšky
 relativní vnímání – poloha k jinému objektu
o město u řeky; řeka je splavná; lidé tam pracují…

a) absolutní – určená souřadnicemi

 též matematická, resp. geometrická
b) relativní – dána pozicí k ostatním geografickým objektům
 = funkční (města, řeky, pohoří…)

 Ekvádor – Jižní Amerika, Nikaragua – Severní Amerika, Kapverdy – Afrika, Kypr – Asie,
Falklandy (ropa a zemní plyn) – Velká Británie
 Grónsko – patří dánsku

Geografické prostředí
= trvalá přírodně-historická jednota bezprostředních přírodních podmínek, v nichž probíhá
materiální a duchovní činnost lidí (vzájemné působení povrchu, podnebí, přírodních zdrojů,
půdy, … na určité části zemského povrchu v daném okamžiku a je přetvářené lidmi)

 všechny podmínky, které působí v daném okamžiku a jsou přetvářeny a využívány lidmi
 předpoklady, které však musí být využity
 prostředí determinuje hospodářský vývoj (= předurčuje hospod. vývoj)
- širší pojetí – společenský vývoj zahrnující vývoj různých pracovních a výrobních
postupů
- vývoj – např. Anglie se v posledním století přeorientovala z těžkého průmyslu na
lehký a služby
- uhelné zásoby determinují oblast k těžbě uhlí
 začalo to průmyslovou revolucí na ostrovech
 vliv přírodních podmínek
 vztah člověk – prostředí

„Geografie je nejzákladnějším faktorem ovlivňujícím zahraniční politiku, protože

je faktorem trvalým.“ (Nicolas Spykman)
 Darwin: evoluční teorie (O původu druhů) – kdo se nejlépe přizpůsobí, přežije
 Lamarck – organismy se mohou vědomě adaptovat prostředí a znalosti přenést na svoje
potomky -> neolamarckismus)
 Paul Vidal de la Blache – zakladatel francouzské školy humánní geografie
  Fridrich Ratzel – zakladatel německé geopolitiky a politické geografie; jeho dílo
Antropogeographie se považuje za vznik humánní geografie; zvýrazňuje význam a vlastnosti
území (= Lebensraum = prostor k životu); organismus přirovnává ke státu
„Žádný organismus nemůže existovat bez území, ve kterém by se mohl rozvíjet.“
 Ellen Churchill Semple – člověk je produktem zemského povrchu, rozvádí vliv prostředí na
člověka:
1. přímý (celkový) vliv
2. vliv na psychiku
3. vliv na hospodářství (prostřednictvím přírodních zdrojů)
4. vliv na pohyb lidí

Území
 nezbytná základna pro hospodářskou činnost
 základní jednotka, na které probíhá veškerá činnost člověka, základna pro hospodářskou
činnost, každé území má odlišné vlastnosti, uskutečňují se zde základní a existenční funkce
společnosti
 na území se uskutečňují základní existenční funkce společnosti:
o využití a transformace přírodních zdrojů
o výroba a spotřeba zboží a služeb
o zisk, zpracování a přesun informací
o dochází k lokalizaci hospodářských objektů (staví se nové továrny, hotely, resorty,
dálnice, mosty, …)
 umístění do území je proces, který se stále mění
 každé území má své vlastnosti, které jsou odlišné
- např. geografická poloha

Rozmístění hospodářství
 změny za posledních 50 let
 přesun výroby z rozvinutých (Evropa) do rozvojových (Asie) zemí
 rozvoj cestovního ruchu, těžby nerostných surovin, rozvoj alternativních zdr. energie,
dopravy
 dynamický proces, který je v neustálém pohybu
 vliv na tyto změny mají činitelé a zákonitosti v hospodářství, ekonomické faktory, stárnutí
populace, nabídka, poptávka, změna struktury a velikosti trhu, čerpání zdrojů…
 činitelé během vývoje, času mění svůj význam, význam některých roste – ekologický faktor,
význam některých klesá – surovinové, je důležité KDE se daný faktor hodnotí (Rakousko vs.
Nigérie)

 zásadní změny světového hospodářství za posledních 50 let
vzestup Japonska
 nepřetržitě dominantní USA
 dynamický vzestup Číny
nestejná ekonomická výkonnost západních ekonomik
 slabá ekonomická výkonnost Latinské Ameriky
 strukturální změny v Indii – stává se vyspělou průmyslovou mocností
  změny v zemích Stř a V Evropy – v postkomunistických státech změna z centrálně plánované-
ho na tržní hospodářství
 souboj velmocí o suroviny – oblasti SLO, S pólu
 vzestup a vznik asijských tygrů – 90.léta, Singapur, Tchajwan,
 nová geografie mezinárodního obchodu
- v minulosti: severní oblasti, sever s jihem
 - v současnosti: zintenzivnil se vzájemný obchod na jihu mezi rozvojovými oblastmi světa
  schéma se uzavřelo do čtverce
 dynamický proces – výsledek konfrontace vlivů z minulosti a tendencemi k prostorovým
změnám
- např.: přesuny výroby, přesuny celých odvětví, doprava, obchod, cestovní ruch,
ekologické změny, kvalifikace pracovní síly, bezpečnost, politická situace, …
- vliv na tyto změny mají činitelé a zákonitosti rozmístění
 zákonitosti rozmístění– vztah mezi společensko-ekonomickými skutečnostmi
a územím (u nás nesklízejí pomeranče; v Africe nejsou továrny na kožichy)
 činitelé rozmístění – soubor různých ekonomických i neekonomických vlivů,
který určuje vztah mezi objektem lokalizace a územím (jaké budou náklady
na mzdy, daně, ceny energií atp. v dané oblasti)

klasifikace činitelů rozmístění

1) z hlediska funkce ( z hlediska ,,směru‘‘)
a. faktor – působí zevnitř – poptávka vlastností (subjektu ekonomického)
b. podmínka – působí zvenku – nabídka vlastností (teritoria)
2) činitelé z hlediska charakteru (z hlediska ,,vlastností‘‘)
a. přímé ekonomické činnosti (lze dobře vyhodnotit / spočítat – trh, činitel trhu,
pracovní síly)
b. nadstavbový (ekonomicky obtížně vyhodnotitelný – náboženská omezení, vojensko-
strategická hlediska [umístit strategické továrny daleko od hranice], kvalita /stupeň
lidského faktoru…)
c. přírodního prostředí (tvoří komplex přírodních sil a zdrojů, suroviny – množství,
kvalita; půda…)
 význam činitelů v kontextu světové ekonomiky se mění
o roste – trh, věda, pracovní síla
o klesá - suroviny, přírodní prostředí

přehled činitelů rozmístění

 obyvatelstva
 energetický

změny v rozmístění světového hospodářství

 deindustrializace
 ekonomické oživení opožděných regionů
 rozvoj a industrializace venkovských regionů
 rozvoj průmyslu v nově industrializovaných zemích
 vědecko-technické nároky
 moderní města s terciárním sektorem
Územní struktura hospodářství
v konkrétní zemi či regionu – tzv. teritoriální systém (TS)
 charakterizuje model územní struktury hospodářství = charakter jeho rozmístění
 4 typy (vývojová stádia) teritoriálního systému
 S rozvojem hospodářství (a změnami činitele) se mění charakter TS

a. TS lokálního rozvoje
 většina rozvojových zemí; primitivní ekonomika, slabé mezioblastní svazky
 nedostatečná infrastruktura
 Afrika, JZ a J Asie

b. TS prvotní diferenciace
 rozvoj hospodářství, infrastruktury
 určité oblasti získávají předstih před ostatními
 vytváří se jádro a periferie
 některé rozvojové země (pobřeží x vnitrozemí)
o Afrika, Asie, Lat. Amerika, ČR – 2. pol. 19. stol. – dnes větší část HDP vytváří sever

c. TS dominujících center
 vytvořena jádra
 ekonomický potenciál v územně omezených oblastech
 vliv tradice, koncentrace kvalif. prac. sil, vědeckého potenciálu, obchodních operací,..
 charakteristický pro vyspělé země; země bývalého východního bloku a některé RZ (např.
Latinská Amerika; Katalánsko, severní Itálie)
 HDP v ČR (Praha, střední čechy, Morava, Ostravsko)

d. TS postupující decentralizace
 začínají převažovat negativní stránky (jádra aplomerací)
 reorganizace prostorové struktury souvisí s rozvojem nových průmyslových odvětví (high-
tech aktivity)
 reorganizace ekonomiky  outsourcing (= aktivita svěřená jinému ekonomickému
subjektu/objednávka práce u externího dodavatele), offshoring (= přesun vlastní výroby do
zahraničí), reshoring (navracení pracovních sil do mateřské země)(zpomalení offshoringu –
zdražení pracovní síly, dopravy, apod.)
přesun textilní výroby – ADIDAS – Německo, Jugoslávie, Čína, Vietnam, Kambodža, Německo
 ekonomický potenciál se stěhuje za hranice aglomerací
 nejprůmyslovější oblasti vyspělých zemí
 preference rozvoje periferií, modernizace a rozvoj dopravy
 PRVNÍ TŘI JSOU CENTRALIZUJÍCÍ, TENTO JEDINÝ DECENTRALIZUJÍCÍ

TS České republiky
 v současné době hovoříme o třetím modelu dominujících center
 současné rozmístění je výsledkem 200 let trvajícího vývoje
 hlavní průmyslové oblasti se vytvořily v 19. století a v 1. pol. 20. století severně od hranice Aš
– Plzeň – Praha – Olomouc - Ostrava
o hlavním činitelem lokalizace průmyslu byl činitel surovinový (uhlí)
 do 2. SV silný rozvoj průmyslu  činitel surovinový, silný podíl strojírenství + textilní a
potravinářský průmysl
  50. – 80. léta  změny v lokalizaci: industrializace Slovenska a dalších oblastí; rozvoj
těžkého průmyslu
 po revoluci (1989)  zásadní rozvoj služeb; pokles podílu zemědělství, privatizace podniků
(změna organizace hospodářství), změna ve struktuře ekonomiky
 po vstupu do EU (2004)  nové možnosti, volný pohyb osob a zboží, prohloubení
zemědělské produkce, vstup do jednotného trhu, prohloubení spolupráce

Znaky světové ekonomiky

internacionalizace
 proces odstraňování bariér mezi státy a vytváří se vzájemné vazby
 tok zboží, služeb, informací, financí…

globalizace
 kvalitativní změny ve světové ekonomice
 větší propojení politických, sociokulturních a ekonomických událostí bez ohledu na
geografickou vzdálenost

globalizace ve světové ekonomice

 zapojování národních ekonomik do celosvětových ekonomických vazeb
 celosvětový proces vedoucí ke stále vyšší vzájemné propojenosti a závislosti
(INTERDEPENDENCI) všech oblastí světa
 globální dělba práce spojená s rozvojem nadnárodních společností
 podmínky pro rozvoj globalizace:
a. doprava
b. informační technologie
c. liberalizace mezinárodního obchodu

Globální nerovnováha ve světové ekonomice (SE)

nerovnováha na ekonomické mapě světa = nerovnoměrné rozdělení
produktu/bohatství
1. etapa: 1870 – 1918 (průmyslová revoluce a 1.SV)
2. etapa: 1918 – 1929 (změny na politické mapě světa; hosp. krize z nadvýroby)
3. etapa: 1929 – 1945 (oživování světového hospodářství; nástupy fašismu…)
4. etapa: 1945(48) – 1960 (vývoj dvou odlišných hospodářských bloků  blok centrálně
plánovaného hospodářství X kapitalistický svět) (studená válka)
5. etapa: 1960 – 1989 (soupeření dvou světů; vyčerpání východního bloku)
6. etapa: po roce 1989 (globalizace světového hospodářství, změna v jeho strukturách;
uplatňují se rozvojové země s hotovými výrobky)

- Brandtova linie označuje hranici mezi bohatým severem a chudým jihem (už od 70. let)
- vyspělé země jsou tradičně, ale i Japonsko, Austrálie, Nový Zealand, JAR, pak země
zbohatlé na ropě a „Asijští tygři“
- ANIZ I jsou nově industrializované asijské země (Tchaj-wan, Singapur, Hongkong, J.
Korea)
- BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, J. Afrika) – země rychlého rozvoje
- MIST (Mexiko, Indonésie, J. Korea, Turecko) – země rychlého rozvoje
ekonomické disparity
 G7 vytváří 46% světového HDP
 rozvinuté země (39 ekonomik) 64% světového HDP

Státy – klasifikace
1) Mezinárodní měnový fond
 IMF
 rozdělení států do advanced economies (39 zemí) a emerging market and developing
economies
 advanced economies se dělí na Euro area (19), G7 = hlavní rozvinuté země (7), NIZ Asie =
nově industrializované země (4; Tchaj-wan, J. Korea, Hong-Kong, Singapur)
 několik ekonomických struktuálnich kritérií, podle kterých se svět rozděluje: struktura
ekonomiky, struktura exportu, HDP, …
 zdroj: imf.org World Economic Outlook Database – October 2016 (databáze mezinárodního
fondu)


2) Světová banka
 WB
 hrubý národní produkt (HNP) (GNP = gross national product)
o celková peněžní hodnota statků a služeb vytvořená za dané období občany daného
států (jak na území daného států, tak v cizině) (též hrubý národní příjem = gross
national income  GNI)
 dělíme na:
o země s nízkým důchodem (méně než 1005 USD/ obyvatele; 35)
o země s nižším středním důchodem (1006-3955)
o země s vyšším středním důchodem (3956-12235)
o země s vysokým důchodem (12236 +)
 ČR je od roku 2005 zařazena mezi země s vysokým důchodem (cca 18300)
 Zdroj: worldbank.org (World Bank Country and Lending Groups)

Spojení ekonomických a politických jevů

,,Integrační snahy politických elit největších zemí světa se stále více a rychleji
přesouvají z rámce států a kontinentů na rozměr interkontinentální –
celosvětový‘‘
 nelze vzájemně oddělit ekonomické a politické jevy
 typické rysy: ekonomická integrace a politická desintegrace (stále více se politicky rozpadá
na subjekty – státy)
 vytváří se nová ekonomická a politická struktura světa
 klesá pozice suverénních států a roste vliv TNK (= nadnárodní firma; trans-národních
korporací = TNCs)
o TNK jsou podniky, které řídí svůj obchod – výrobu produktů nebo distribuci služeb –
ve více zemích; chápou trh jako globální, ...
o 3 znaky TNK dle Petera Dickena (americký autor) dle geografie:
1) velká geografická flexibilita
2) schopnost využívání odlišnosti zemí
 3) současná ekonomická aktivita na několika národních trzích

zaměření TNK:
 výhody – velká zaměstnanost, vysoké výnosy, ekonomický a politický vliv, hrají významnou
roli v mezinárodních vztazích a globalizaci
 nevýhody -lobbying, využívání (nebo zneužívání) daňových rájů, využívání levné pracovní síly
a dětské práce, hrozba vystoupení z trhu a s tím spojená ztráta mnoha pracovních míst
v regionu
 největší TNC jsou ve zpracovatelském průmyslu
- general Electric, Toyota, Ford, LG, Samsung
 významně narůstá význam služeb
- Vodafone, Electicité do France
 Primární sektor
- Royal Deuch/Shell, BP, ExxonMobil
 Objevují se i korporace z rozvojových zemí
 Střední a východní Evropa
- Lukoil Oil (Rusko, ropa), Novoship (Rusko, doprava), Pilva (Chorvatsko, léčiva), Gorenje
Group (Slovinsko, domácí elektrospotřebiče)

význam TNK (TNCs)

 jejich činnost prohlubuje globální ekonomiku
 rostoucí vliv ve světové ekonomice a politice

znaky TNK
1) mají vliv na růst mezinárodního obchodu (jsou nositelem globalizace)
2) lobbing za volný obchod a za odstranění obchodních bariér
3) snižování konkurenceschopnosti domácích výrobků na hostitelském trhu
4) disponují obrovským vědecko-technickým potenciálem, významní inovátoři
5) významně prohlubují internacionalizaci výroby
6) ovlivňují pozitivně i negativně pracovní trhy v hostitelských zemích; např. zvýšení kvalifikace
pracovníků
7) přinášejí kulturu, zvyky a tradice; vyvíjejí tlak na vládu za účelem jejich uplatnění
8) činnost korporací je v úzké vazbě s regulací životního prostředí

 ekonomiky TNK jsou leckdy srovnatelné s ekonomikami menších států (jako ČR a Toyota)

vliv na vytváření politické mapy

vnější faktory
 transnacionalismus (nadnárodní; svým významem nebo důsledkem jdoucí za hranice státu)
o ohrožuje suverenitu států
o problémy nadnárodní úrovně
o oslabuje funkce státu
 regionalismus
o úsilí o větší samostatnost oblasti
o oslabuje význam státu
o nadnárodní orgány nahrazují v určitých oblastech vlády států
o úsilí o větší nezávislost (samostatnost)
o V4, Pobaltí atp.
vnitřní faktory
 Tribalismus (tribal = kmen, rod)
o kmenové povědomí  příslušnost ke kmeni
o posilování uvědomování potřeby lidí si stále více uvědomovat své kořeny
o zejména v současném světě globalizace; v zemích bývalého východního bloku
 k formování politické mapy přispívá:
o separatismus (= snaha nebo tendence vedoucí k oddělení a osamostatnění,
nejčastěji určitého území; např. J. Súdán, Katalánsko, Kypr, Somálsko, ..)
o nacionalismus (zdůrazňuje souvislost národa a státu  Kanada, Belgie, rozvojové
země apod.)
o demokratické tendence (v současné době 75% států s pluralitním režimem)

změny v budoucnu
,,změny na politické mapě budou v budoucnu ovlivňovány zejména

1. ekonomickými,
2. teritoriálními,
3. etnickými,
4. náboženskými faktory‘‘
 zesilují tendence k hledání vlastní identity národů a etnik (přes 3000)

Mezníky politické mapy 20. století:

 Dekolonizace
 Rozpad východního bloku (rozpad Sovětského svazu, Jugoslávie, Československa)

suverénní státy světa

 rok 1900  55 států
 rok 2017  198 států

ve 2. polovině 20. století – rozsáhlá politická desintegrace a vznik nových států

 Asie  bezprostředně po 2.SV

 Afrika  50. a 60. léta (vznik suverénních států – dekolonizace: britské a francouzské)
 Evropa  90. léta
 Latinská Amerika  nejméně intenzivní
 Oceánie  pokračuje

 nejmladší státy  V. Timor, Kosovo, Montenegro, J. Súdán

 ANIZ 1  Tchaj-wan, J. Korea, Hong-Kong, Singapur

Závislá území
 Počet závislých území: přes cca 40
 Proces politické dezintegrace bude pokračovat
 Př. ostrov Aruba, VB, Francie, Nizozemsko, Dánsko, Norsko, USA, Australie

(Samostudium: seznam závislých území na internetu; Vošta: 2.1 a 2.2.)

 2017 World Population Data Sheet

 mezníky politické mapy 20. století
- 1. a 2. sv. v.

- vznik východního bloku – po rozpadu studená válka, korejská válka

- dekolonizace světa

- rozpad bipolárního systému

- integrační tendence

POČET SUVERÉNNÍCH STÁTŮ

1900 – 55 států
2000 – 198 států
nejzásadnějsí desintegrace – Evropa – 90. léta 20. stol., Afrika – 1960 rok Afriky, 20 států

ZÁVISLÁ ÚZEMÍ
- VB: Anguilla, Bermudy, Britské indicko oceánské území, Britské Panensnké ostrovy, Falklandy,
Gibraltar, Guernsey, Jersey, Jižní Georgie a Sandwichovy ostrovy, Kajmanské ostrovy, Ostrov
Man, Montserrat, Pitcairnovy ostrovy, Svatá Helena, Ascension a Tristan da, Cunha, Tursks a
Caicos
- FR: Francouzská Guyana, Antarktida, Francouzská Polynésie, Guadeloupe, Martinik, Mayotte,
Nová Kaledonie, Reunion, Svatý Bartoloměj, Svatý Martin, Saint-Pierre a Miquelon, Wallis a
Futuna
- USA: Americká Samoa, Americké Panenské ostrovy, Guam, Portorico, Severní Mariany
- Norsko: Špicberky, Bouvetův ostrov, Jan Mayen
- Dánsko: Grónsko, Faerské Ostrovy
- Nizozemsko: Nizozemské Antily, Aruba, Bonaire, Svatý Eustach, Saba, Curacao, Sv. Martin
- Finsko: Alandy
- Austrálie: Vánoční Ostrovy, Heardův ostrov, Norfolk, Kokosové ostrovy
- Nový Zéland: Cookovy Ostrovy, Tokelau, Niue
- Španělsko – Kanárské o., Ceuta, Melilla
- Portugalsko – Azory, Madeira
- Čína: Macao, Hongkong

NEJVĚTŠÍ STÁTY SVĚTA

- Rusko
- Kanada
- USA
- Čína
- Brazílie

NEJLIDNATĚJŠÍ STÁTY SVĚTA

- Čína
- Indie
- USA
- Indonésie
- Brazílie
OBYVATELSTVO
vymezení obyvatelstva
 nositel veškeré aktivity (ekonomické i neekonomické sféře)
 producent i spotřebitel hodnot a spotřebitel prostoru
 subjekt = producent hodnot
 objekt = spotřebitel hodnot
 obyvatelstvo vyspělého světa / obyvatelstvo rozvojového světa  1/6

historický vývoj obyvatelstva

 demografie – základním rysem je zrychlení růstu počtu obyvatel od 18. století
 změna směru křivky z horizontální do vertikální polohy = demografická revoluce

změny obyvatelstva
 ekumena – území, které je člověkem trvale osídlené a hospodářsky využívané (43% souše)
 anakumena – oblasti člověkem dosud neosídlené
 obyvatelstvo rozmístěno nerovnoměrně (90% na severní, jen 10% na jižní)
1. přirozený pohyb (reprodukce)  obnova populace střídáním generací, změna v počtu
 modifikován pozitivní i negativní vlivy migrace
 3 základní reprodukční ukazatele změn obyvatelstva
1) porodnost (natalita N)
2) úmrtnost (mortalita M)
3) přirozený přírůstek PP – rozdíl porodnosti a úmrtnosti X celkový
přírůstek (přirozený přírůstek + migrační saldo)
2. mechanický pohyb  změny v rozmístění a struktuře osídlení
  jakýkoliv skutečný / reálný pohyb lidí (za prací, za lepším životem, CR apod.)
 rozmístění obyvatel je dáno úrovní a charakterem územní organizace
hospodářství
 faktory rozmístění:
1) fyzicko – geografické
2) v současné době hlavně hospodářství
 ukazatele rozmístění obyvatelstva:
1) hustota zalidnění – kvantitativní ukazatel
2) sídelní struktura – kvalitativní ukazatel
 poměr mezi obyvatelstvem venkova a města
 urbanizační proces je růst počtu a velikosti městských sídel
3. socio-ekonomický pohyb  změny v ekonomické a sociální struktuře

Hustota zalidnění obyvatelstva

 obecná hustota zalidnění – hlavní ukazatel, poměr počtu obyvatel a plochy území
 specifická hustota zalidnění – srovnávací ukazatel

o hustota zalidnění na zastavěnou plochu (ve městech),

o hustota zalidnění na zemědělskou půdu,
o hustota zemědělského obyvatelstva na ornou půdu,
o hustota průmyslového obyvatelstva na zastavěnou plochu
  největší koncentrace – jižní a východní Asie (Bangladéš – 1035 ob./km2, Palestina 584
ob./km2, Jižní Korea 487 ob./km2),
 druhá velká koncentrace – Evropa (733 mil. obyvatel, nejvíce Nizozemí 388 ob./km 2, ČR 130
ob./km2),
 třetí – východní část Kanady a USA
 vysoká hustota zalidnění – městská sídla (Monako, Gibraltar) a malé ostrovy (Malta,
Maledivy)

faktory rozmístění obyvatelstva

 tři skupiny faktorů – geografické, sociální a ekonomické
 struktura rozmístění obyvatelstva – součinnost geografických, sociálních a ekonomických
faktorů
 přírodní faktory:
o vzdálenost od mořského pobřeží – vnitrokontinentální prostory řídce osídlené
o nadmořská výška – do 200 m.n.m. 3/5 obyvatelstva, do 500 m.n.m. (80%
obyvatelstva)
o klimatické podmínky
 socioekonomické faktory – zemědělská výroba, doprava, obchod, cestovní ruch,..

obyvatelstvo jako činitel rozvoje a rozmístění hospodářství

1. pracovní síla  může působit jako faktor i jako podmínka (cena, kvalifikace, množství)
2. spotřebitel  činitel trhu (velikost, struktura, vzdálenost trhu)
3. realizátor rozhodnutí  subjektivní prvek; vojensko-strategická hlediska, náboženské
přežitky, politické faktory
vývoj počtu obyvatelstva
 vývoj počtu obyvatel zaznamenal nejvyšší dynamičnost v posledním století

 pre-industriální fáze (fáze městských jader, statická fáze)

o sídla jsou malá, max 100 000 obyvatel, dopravní technologie na nízké úrovni,
obyvatelstvo imobilní, bez dělby práce, důležitou roli hrají přírodní podmínky
 průmyslová fáze (urbanizované oblasti, dynamická fáze)
o velikost sídel roste na základě surovinových typů , rozvoj vodní a železniční dopravy,
dělba práce, hierarchie sídel
 post-industriální fáze (organická fáze)
o prudký růst rychlosti a efektivity komunikací,rozšířená dělba práce, rozdíl mezi
venkovským sídlem a městy
fáze populačního procesu

 1. fáze
o N velká, M velká, PP min
 2. fáze
o N velká, M významný pokles, PP velký
o v Evropě od konce 18. století
o v současností většina RZ
 3. fáze
o N výrazný pokles, M pokles, PP menší pokles
o proběhla nejdříve ve vyspělých státech vlivem vysoké životní úrovně
o důvod: antikoncepční prostředky, legalizace potratů (Skandinávie, USA,..)
 4. fáze
o N min, M min, PP min
o minimální hodnoty všech ukazatelů
o  ustálení počtu obyvatel

Přirozený přírůstek 2016 v %

 Vyspělé země 0,1%
 RZ 1,4%
 Nejméně rozvinuté země 2,5%
 max. PP: střední Afrika 3,2%, Z a V Afrika 2,8%, Niger 3,8%, Kamerun 3,6%
 světový průměr přirozeného přírůstku je 1,2%
 min. PP: V a J Evropa -0,2% = přirozený úbytek (Portugalsko, Srbsko, Rumunsko, Japonsko,
Lotyšsko, Estonsko, Litva, Ukrajina, Bulharsko, Itálie, …)
 absolutní přírustek ve světe za rok 2015 byl necelých 90 miliónů, z čehož vyspělé státy tvoří
jen 1 milion

Přirozený přírůstek 2019 v %

 svět 1,1 %
 vyspělé země 0,0
 RZ 1,4
 Max – střední Afrika
 Min – východní a jižní Evropa – přirozený úbytek
 Natalita svět 19%0 – počet živě narozených na 1000 obyvatel za 1 rok
 Fertilita – 2,3 dětí/žena
Struktura obyvatelstva
porodnostní ukazatele
 porodnost (= natalita)
o svět 20 promile
o počet živě narozených na 1000 obyvatel za 1 rok
o max. 44 promile; min. 8 promile
o faktory ovlivňující natalitu: věková struktura, podíl žen v reprodukčním věku,
náboženství, úroveň zdravotnictví, antikoncepce,, Politické sociální faktory, kulturní
úroveň, gramotnost, struktura stravy,…
 úhrnná plodnost (= fertilita)
o svět 2,5 dětí/žena
o počet dětí, které se narodí 1 ženě za její reprodukční věk
o trend pokles fertility ve světě
o maximální hodnoty přes 7 dětí: 7,3 (Niger)
o min.: 1,1 Taiwan
o 1,2 (Korea,Taiwan, Rumunsko, Singapur)
o ČR má 1,6

úmrtnostní ukazatele
 úmrtnost (mortalita)
o počet zemřelých na 1000 obyvatel za rok
o závisí na ekonomické a životní úrovni
o světový průměr úmrtnosti je 0,8%
o celosvětový trend (i v Africe) je pokles mortality
o závisí na míře dětské úmrtnosti a struktuře obyvatelstva
o maximální hodnoty jsou 13 promile  Afrika (ale i Evropa!!!)
o minimální hodnoty jsou 1 promile SAE, Kuvajt, Bahrajn, Omán, Katar
o 2019 – 7%
o Kojenecká úmrtnost 31%
 kojenecká úmrtnost (infant mortality)
o počet zemřelých do 1 roku života na 1000 živě narozených
o max. 92 promile  Sierra Leone (pokles – už není přes 100 promile)
o min. méně než 2 promile - Singapur, Hongkong, Japonsko, Finsko, Island
 ČR  asi 2,8 promile

Demografická struktura obyvatelstva

 2 hlavní kritéria:
o podle věku
 určena podílem základních věkových skupin na celkovém počtu obyvatelstva
 členění podle ekonomické aktivit obyvatelstva
 základní věkové skupiny dle A.G. Sundbärga:
1. předproduktivní – 0 – 14 let (26% světa)
2. produktivní – 15 – 64 let
3. poproduktivní – 65+ let (8% světa)
  typy struktur:

 typ A  vyspělé země (16% x 18%)

 vlivem vysoké životní úrovně klesá přírustek a prodlužuje se věk
vlivem vysoké životní úrovně
 pokles podílu 1. věk skupiny a růst podílu starších ročníků
 vyrovnání 1. a 3. věkové skupiny
 základní znak: stárnutí populace, převaha dětské složky
 typ B  rozvojové země (28% x 7%)
 obyvatelstvo početně neroste, vyrovnání dětské a postreprodukční
složky
 nejzaostalejší země 40% x 4%
 typ C  vyspělý svět
 celkový počet obyvatelstva se dlouhodobě snižuje
 průměrný věk – střední hodnota, kterou prožili všichni členové sledované
populace
 věkový medián – střední hodnota, která rozděluje obyvatelstvo na dvě
hodnoty, nižší než průměrný věk
 modus (modální věk) – věk, který se nejčastěji vyskytuje ve sledované
populaci
 demografické stárnutí – přechod z progresivního typu na typ B nebo C, lze
měřit indexem stáří

P 65+
Is= ∗100
P 0−14
 index ekonomického zatížení – potenciální zatížení ekonomicky aktivního
obyvatelstva ze strany obyvatelstva ekonomicky neaktivního
O 0−14 +O 65+
I EZ = ∗100
O 15−64

 O0-14 – počet obyvatel ve věku 0-14 let,

 O65+ - počet obyvatel ve věku 65 a více let,
 O15-64 - počet obyvatel ve věku 15-64 let.

Rámeček 2.2: Specifické vlivy projevující se ve věkové struktuře České republiky:

 obecně výrazná převaha žen ve vyšších věkových kategoriích, zhruba od padesátého roku života (typické
pro většinu zemí ekonomicky vyspělého světa)
 snížení počtu narozených v období 1. světové války (1914 – 1918; stále ještě patrný zářez ve věkové
pyramidě),
 snížení počtu narozených v době světové hospodářské krize (1930 – 1935)
 vzestup míry porodnosti již od počátku čtyřicátých let v době nacistické okupace, a zejména po 2. světové
válce
 pokles porodnosti na přelomu padesátých a šedesátých let – legalizace interrupcí,
 krátké mírné oživení v polovině šedesátých let - pronatalitní opatření,
 pokles porodnosti na konci šedesátých let - společensko-ekonomická krize
 prudký nárůst úrovně porodnosti v první polovině sedmdesátých let - pronatalitní opatření (kohorty 1974
a 1975 jsou početně nejsilnější v celé české populaci),
 hluboký pokles porodnosti od poloviny devadesátých let - reakce na změněnou politickou a sociálně-
ekonomickou situaci v zemi po roce 1989,
 mírný nárůst porodnosti po roce 2000 - silné ročníky (ženy) z poloviny sedmdesátých let se dostávají do
věku, kdy začínají rodit děti - rozšiřuje se základna pyramidy.
Zdroj: Pavlík a kol. 1986; http://www.czso.cz.

Obr. 2.3: Věková pyramida České republiky v roce 2006

100+

90

80

70

60
věk

50

40

30

20

10

0
100 000 80 000 60 000 40 000 20 000 0 20 000 40 000 60 000 80 000 100 000
počet obyvatel
muži ženy

Zdroj: http://www.czso.cz; vlastní zpracování.

o podle pohlaví – vyspělé země
 
 koeficient feminity – procentuální podíl žen na celkovém počtu obyvatel X
koeficient maskulinity
 index maskulinity Im nebo index feminity If - vzájemný podíl osob jednoho
pohlaví k druhému (násobený konstantou – 100 nebo 1000, tedy
v procentech)
 rozdíl mezi muži x ženy se vyrovnání mezi 40. – 60. lety věku (v ČR v roce
2016 narození v roce 1959 50:50)
 potom převaha ženské populace
 pravděpodobnost dožití: muži 76 let, ženy 82 let
 důvody: zatížení organismu, rizikovější povolání mužů, relativně větší
odolnost,…
 důvody větší koncentrace jednoho pohlaví na určitém území – rozdílný počet
rodících se chlapců a dívek, diferenční úmrtnost, mezinárodní migrace
o podle pohlaví – rozvojové země
 mužská populace má převahu ve všech ročnících
 pravděpodobnost dožití: muži 69 let, ženy 72 let
 důvody: pozice ve společnosti, náboženství

Struktura obyvatelstva podle rasy a náboženství

 europoidní rasy, mongoloidní, negroidní
 národ – historická forma lidské společnosti, která vznikla na základně společného jazyka,
kultury, hospodářského života
 národnost – příslušnost obyvatel k určitému národu
 jazyk:
o čínština – nejpočetnější obyvatelstvo
o angličtina – prostorově nejvíce rozšíření jazyk, 3. nejčetnější jazyk
o popořadě: čínština, španělština, angličtina, arabština, hindština, portugalština,
bengálština, japonština, němčina, francouzština
 náboženství – monotesismus (jeden Bůh), polyteismus (více bohů)
o křesťanství – římskokatolická církev (papež, lat. Amerika, jižní a střední Evropa) X
pravoslavná církev (VB, Německo, USA)
o islám – sunnité, šíité (Irán)
o hinduismus - Indie
o buddhismus – myšlenková směr kladoucí důraz na člověka a jeho vlastní schopnosti,
Čína
 o judaismus – 1948 – stát Izrael
 vzdělanost – 13% dospělé populace negramotné

Rámeček 2.3: Index lidského rozvoje (Human Development Index - HDI)

Index lidského rozvoje představuje jeden z pokusů, jak vyjádřit kvalitu lidského života. Tento index je
uveřejňovaný od roku 1990 ve statistické publikaci „Zpráva o lidském rozvoji“ (Human Development Report),
která je každoročně vydávána pod záštitou UNPD (United Nations Development Programme).

HDI je počítán na základě tří kategorií faktorů: lidského zdraví, úrovně vzdělanosti a hmotné životní úrovně.
Lidské zdraví je vyjádřeno jako průměrná očekávaná délka života při narození. Úroveň vzdělanosti se
stanovuje jako podíl gramotného obyvatelstva a jako kombinovaný podíl populace z příslušné věkové skupiny
navštěvující školy prvního, druhého a třetího stupně. Hmotná životní úroveň je vyjádřena jako hrubý domácí
produkt na osobu v USD, který je přepočítáván na paritu kupní síly.

Pro konstrukci HDI byly u jeho jednotlivých složek stanoveny následující fixní hodnoty minima a maxima:

 průměrná očekávaná délka života při narození: 25 a 85 let,

 gramotnost obyvatelstva staršího 15 let: 0 % a 100 %,
 kombinovaný podíl populace z příslušné věkové skupiny navštěvující školy prvního, druhého a třetího
stupně: 0 % a 100 %,
 hrubý domácí produkt na hlavu v paritě kupní síly: 100 USD a 40 000 USD.
Pro složky HDI dále platí následující vztah:

HDI = (aktuální hodnota – minimální hodnota)/(maximální hodnota – minimální hodnota).

Výjimku představuje hrubý domácí produkt, u kterého se předpokládá, že od určité výše příjmu už není jeho
velikost důležitá, a proto se vychází z logaritmovaných hodnot.

Celkový HDI index se získá jako průměr jeho tří základních složek (v případě úrovně vzdělanosti je gramotnosti
přiřazena dvoutřetinová a kombinované školní docházce jednotřetinová váha. Platí tedy vztah:

HDI = (HDI průměrná očekávaná délka života + 2/3 HDI gramotnost + 1/3 HDI kombinovaná školní docházka +
HDI hrubý domácí produkt).

Index lidského rozvoje nabývá hodnot mezi 0-1, přičemž hodnota blízká 1 je přiřazena nejvyspělejšímu státu.
Na základě hodnoty HDI je možné státy světa rozdělit do tří skupin:

 státy s vysokou úrovní lidského rozvoje (HDI >= 0,8),

 státy se střední úrovní lidského rozvoje (HDI = 0,5 - 0,799),
 státy s nízkou úrovní lidského rozvoje (HDI < 0,8).
Ze 177 zemí, pro které byl index lidského rozvoje v roce 2007 vypočítán, patřilo 70 zemí do kategorie
s vysokou, 85 do kategorie se střední a 22 do kategorie s nízkou úrovní lidského rozvoje. Na prvních třech
místech byly Island (HDI 0,968), Norsko (0,968) a Austrálie (0,962). Poslední místa žebříčku zabírají státy
rovníkové a subsaharské Afriky (poslední Sierra Leone s HDI 0,336). Česká republika se nacházela na 32. místě
s HDI 0,891. Z dalších tranzitivních ekonomik střední a východní Evropy bylo před ČR pouze Slovinsko (27.
místo, HDI 0,917). Obecným dlouhodobým trendem je růst všech ukazatelů u většiny zemí světa a stále vyšší
zastoupení států s vysokou úrovní lidského rozvoje.

Zdroj: http://hrd.undp.org; http://cozp.cuni.cz.

Struktura obyvatelstva podle ekonomických a sociálních znaků
 ekonomická aktivita:
o ekonomicky aktivní osoby:

 zaměstnané, zaměstnavatele, samostatně činné,

 pracující důchodce, pracující studenty a učně,
 ženy na mateřské dovolené v trvání 28 nebo 37 týdnů,
 osoby v základní, náhradní nebo civilní vojenské službě1,
 osoby ve vazbě nebo výkonu trestu,
 a nezaměstnané osoby (podrobnější vysvětlení dále).
o obyvatelstvo ekonomicky neaktivní bývá dále členěno na:
 osoby nezávislé (nepracující důchodci, ostatní nepracující osoby s vlastním
zdrojem obživy),
 osoby závislé na živiteli (nepracující žáci, studenti a učni, děti předškolního
věku, ženy na další mateřské dovolené, osoby v domácnosti a ostatní závislé
osoby).
o úroveň ekonomické aktivity (EA)
EA
úroveň EA = ∗100
P

EA – počet ekonomicky aktivních obyvatel,

P – celkový počet obyvatel.
o míra ekonomické aktivity – používá se pro mezinárodní srovnání, závislý na počtu
obyvatel v produktivním věku ku celkovému počtu obyvatel
o míra nezaměstnanosti - podíl nezaměstnaných na celkové pracovní síle:

U
R= ∗100
L

R – míra nezaměstnanosti,
U – počet nezaměstnaných,
P – pracovní síla (součet zaměstnaných a nezaměstnaných osob straších 15
let)
 specifická míra nezaměstnanosti – míra nezaměstnanosti určitých skupin
obyvatelstva

1
  míra dlouhodobé nezaměstnanosti – poměr počtu uchazečů o zaměstnání,
kteří jsou v evidenci úřadu práce déle než 12 měsíců

Struktura podle příslušnosti k sektorům národního hospodářství

 ukazatel celkového ekonomického rozvoje
 primární sektor – zemědělství, myslivost, lesnictví, rybolov
 sekundární – průmysl a stavebnictví
 terciární – obchod, opravy výrobků pro osobní potřebu, ubytování, stravování, doprava
 kvartér – finanční služby, činnosti v oblasti nemovitosti a pronájmu, veřejná správa,
zdravotnictví

urbanizace
 změna sociálně-prostorových forem společnosti v důsledku společenské modernizace,
vzájemný podíl lidí žijících ve městech a na venkově
 ve vyspělých zemích
o stupeň urbanizace stagnuje
v průměru na 78%
o maxima přes 90% (Island, VB)
o dynamika je nízká
 v rozvojových zemích
o vysoce dynamický proces urbanizace
o průměrem 32%
o nejméně pod 20% (Burundi, Uganda)
o výjimky tvoří Jižní Afrika a latinská
Amerika
 druhy urbanizací: ekonomická (zvyšování počtu osob pracující mimo zemědělství),
demografickou (zvýšení počtu obyvatelstva ve městech), sociální (osvojení městského
způsobu života)
 urbanizace je spojována s etapou industrializace (ve vyspělých zemích start už v 19. století)
 světová hodnota urbanizace dnes činí 54%
 Evropa 74%, Severní Amerika 81%, Latinská Amerika 80%, Oceánie 70%, Afrika 40%, Asie
48%
 pozitiva: město je centrum vzdělání, kultury, zkracují se vzdálenosti
 negativa: koncentrace lidí způsobuje smog, znečištění ŽP, sociální problémy
 suburbanizace vyšší fáze růstu měst
 o přesun obyvatel a společenských činností (výroby a obchodu) na předměstí (resp. do
okrajových částí aglomerací)
o komerční a residenční
 desurbanizace je úpadek měst v důsledku suburbanizace  vznik ghett a opuštěných území
o někdy chápána jako součást suburbanizace
 reurbanizace je obnovení městských funkcí, zvýšení atraktivity, nové byty a služby (Smíchov,
londýnské doky = brownfieldy)
 gentrifikace je přesun movitějšího obyvatelstva do nově zrekonstruovaných míst (dělnické
čtvrti uprostřed města)
o specifické znaky: mladí, vzdělaní, movití
o Vinohrady, Holešovice, Karlín…
o gentrifikace je urychlována pomocí zahraničních developerů
o gentrifikanti jsou (pro Prahu) velmi často cizinci (velmi často z východních zemí –
nejčastěji Rusko)
 Obr. 3.5: Urbanizace ve vyspělých a rozvojových zemích

Zdroj: Haggett 2001.

Tab. 3.2: Deset největších měst světa dle počtu obyvatel v roce 1955 a 2015 (výhled)
1955 2015 (výhled)
počet roční počet roční
město země obyv. míra město země obyv. míra
(mil.) růstu (%) (mil.) růstu (%)
New York USA 13,22 1,38 Tokio Japonsko 28,70 0,03
Londýn V. Británie 8,93 0,45 Bombaj Indie 27,37 2,40
Tokio Japonsko 8,82 4,86 Lagos Nigérie 24,44 3,27
Šanghaj Čína 6,87 5,05 Šanghaj Čína 23,38 1,69
Paříž Francie 6,27 2,84 Jakarta Indonésie 21,17 1,98
Buenos Aires Argentina 5,84 2,95 Sao Paulo Brazílie 20,78 0,70
Essen Německo 5,82 1,90 Karáčí Pákistán 20,62 3,22
Moskva Rusko 5,75 1,41 Peking Čína 19,42 1,73
Chicago USA 5,44 1,91 Dháka Bangladéš 18,96 3,44
Los Angeles USA 5,16 4,85 Mexico City Mexiko 18,79 0,68

 teorie diferenciální urbanizace – řeší vztahy mezi migračními zisky a velikostí sídla a proměny
těchto vztahů v čase, rozlišuje koncentrační a dekoncentrační fázi vývoje sídelního systému
 rozvojová osa = vznikla z důvodu interakce mezi vedoucím městem a blízkým středním
městem
Obr. 3.6: Teorie diferenciální urbanizace

 P. Hall, L. van den Berg – další zkoumání urbanizace

Evropský sídelní systém

 stabilita
 4 hlavní témata: obchod, výroba, populační vývoj, budování národních států
 v historii různá evropská městské jádra – Benátky, Janov, Amsterdam, Londýn, Paříž
 lokalizace evropského ekonomického jádra – idea „Modrého Banánu“ (= urbanizované území
táhnoucí se z jihovýchodní Anglie do severní Itálie zahrnující města jako Londýn, Brusel,
Amsterdam, Miláno,..), „Sunbelt“ (Milán – Valencie), „Žlutý Banán“ (Paříž – Varšava)
  hustá síť měst střední a vyšší velikosti
o pařížský model – hierarchická struktura s centrálním pólem + závislá území
(jihovýchodní Anglie, pařížská pánev, centrální Španělsko)
o rýnský model – velký počet silných center (severovýchodní Itálie, rýnské regiony)
o periferní model – přechodný model mezi předchozíma dvěma modeli (východní
Německo, střední a východní Evropa)
Obr. 3.9: Síť globálních měst podle vymezení GaWC Study Group and Network

A – Toronto, B – San Francisco, C – Mexico City, D – Sao Paulo, E – Moskva, F – Brusel, G – Curych, H – Madrid,

I – Soul, 1 – Minneapolis, 2 – Montreal, 3 – Boston, 4 – Washington, 5 – Dallas, 6 – Atlanta, 7 – Miami, 8 – Houston,

9 – Caracas, 10 – Santiago, 11 – Buenos Aires, 12 – Stockholm, 13 – Kodaň, 14 – Hamburk, 15 – Amsterdam,

16 – Düsseldorf, 17 – Berlín, 18 – Varšava, 19 – Ženeva, 20 – Mnichov, 21 – Praha, 22 – Budapešť,

23 – Barcelona, 24 – Řím, 25 – Istanbul, 26 – Johannesburg, 27 – Peking, 28 – Šanghaj, 29 – Osaka, 30 – Taipei;

31 – Bangkok, 32 – Kuala Lumpur, 33 – Manila, 34 – Jakarta, 35 – Melbourne

 vznik globálních měst úzce souvisí s prostorovými změnami ekonomiky, world city
hypothesis (autor John Friedmann, klíčová města organizují trh, jsou koncentrací
mezinárodního kapitálu,..)
 dominantní pozici má Londýn, Tokio a New York

sídelní útvary
 aglomerace, konurbace, megalopolis
o aglomerace má jedno centrum; konurbace je polycentrická
o megalopolis je souvislý pás městského osídlení
o PŘÍKLADY V UČEBNICI

PRŮMYSL
historický vývoj průmyslové výroby
1) Etapa – počáteční fáze rozvoje průmyslu, druhá polovina 18. století, manufaktury -> moderní
průmyslové podniky, nadvláda VB
2) Etapa – fordismus, konec 19. století, Henry Ford, masová produkce výrobků
3) Etapa – postfordismus a postmodernismus, 70. léta 20. století až dodnes, transformace
hospodářství, nové technologie, deindustrializace (pokles zaměstnanosti v průmyslových
oborech), delokalizace výroby (offshoring – založení dceřiné společnosti v zahraničí,
outsourcing – hledá se zahraniční dodavatel),
 nadnárodní společnosti
o vertikálně integrované – produkce podniků v konkrétních zemích slouží jako základ
pro výrobu v dalších podnicích společnosti v jiných zemích
o horizontálně integrované - jednotlivé výrobní podniky jsou lokalizované v různých
státech a vyrábějí stejné nebo podobné výrobky
o diverzifikované - nemají vnitřní strukturu organizovanou vertikálně, ani horizontálně,
jedná se o jednotlivé podniky v různých zemích bez větší míry integrace
o největší General Electric
 přímé zahraniční investice:
o investice na zelené louce – investice do nových aktivit
o fúze a akvizice – investice do existujících aktivit
o brownfield investice – investice do stávajících aktivit za účelem rekonstrukce

lokalizační faktory
 výhoda představovaná úsporou nákladů
 dělíme na spoustu skupin:

Z hlediska prostorového rozsahu můžeme rozdělit lokalizační faktory na:

 makrolokalizační (mají větší prostorový rozsah) - klimatické podmínky, sídelní struktura,

apod.,
 mikrolokalizační (uvažujeme v souvislosti s konkrétní lokalitou) – suroviny, infrastruktura,
apod.

Z hlediska změny dynamiky vlivu můžeme rozdělit lokalizační faktory na:

 s klesajícím významem - klima, suroviny, dopravní náklady a další,

 s nezměněným významem - voda, infrastruktura, kapitál a další,
 s rostoucím významem - informace, životní prostředí a další.

Z hlediska věcného charakteru můžeme rozlišit faktory:

 přírodní - klima, voda, reliéf, suroviny a další,

 socioekonomické - cen, poptávka, výrobní náklady, infrastruktura, cena, doprava a další,
 ostatní - životní prostředí, politické zájmy a další.

 přírodní lokalizační faktory

o voda – z hlediska kvantity a kvality, největší spotřebu vody má chemický průmysl
o klima – význam klesá, ale vliv na kvalitu produkce
o suroviny – typický vliv v období počátku rozvoje průmyslu, dvě základní skupiny:
  neobnovitelné (minerální – rudé = železná ruda, barevné a drahé kovy,
energetické =ropa, zemní plyn, uhlí, chemická = fosfáty, stavební = žula,
vápenec, ostatní, nitráty, nerostné – vystupují v geochemických uzlech=
mineralizace)
 obnovitelné (biomasa - souhrn látek tvořící těla organismů, biopaliva)
 socioekonomické faktory:
o energie – růst celkové spotřeby energie, strukturální změny ve využívání
energetických zdrojů, nerovnoměrnost rozmístění zásob a spotřeby (největší export
Perský záliv -> ropa, Austrálie -> uhlí, uran, Kanada -> uran), intenzifikace využívání
energetických zdrojů (snižování energetické náročnosti výroby), zavádění
alternativních energetických zdrojů
o doprava – význam faktoru klesá
o pracovní síla – kvantita, kvalita a náklady
o infrastruktura – soubor technických a stavebních zařízení, které jsou potřebné pro
technické zabezpečení výroby, technická infrastruktura (doprava, energie,
informace), sociální infrastruktura (služby)
o informace – inputové (průzkum trhu), outputové (reklama, účast na veletrhu),
vynálezy, inovace
o životní prostředí – nabývá stále většího významu, každá stavba musí projít
systémeme EIA

klasifikace
 struktura průmyslové výroby/ekonomických činností podle CZ – NACE (od r. 2008, po
vstupu ČR):
1. těžba a dobývání nerostných surovin
2. zpracovatelský průmysl
3. výroba a rozvod elektřiny, tepla, plynu a klimatizovaného vzduchu

těžební průmysl
 zhodnocením dosud nevyužívaného zdroje se mění ekonomicko-geografická hodnota oblasti
 těžba je podnětem rozvoje
 zdroje tvoří pouze předpoklad pro ekonomický rozvoj
 Guinejský záliv, Severní moře, Aljaška, Perský záliv
 těžební velmoci: USA, Čína, Rusko, Kanada, Austrálie, J. Afrika
- z pohledu objemu a struktury
 v evropských zemích byl význam těžby nejvyšší během 19. století
 skutečnosti ovlivňující ekonomickou hodnotu zdrojů:
1. velikost (objem) ložiska
2. geologické podmínky (hloubka uložení)
3. dopravní dostupnost – vliv technického pokroku,
pozitivní vliv má poloha
 rozmístění těžebního průmyslu  činitelé rozmístění:
1. lokalizace je vázána na přírodní podmínky
2. dopravní náklady
3. trh působí druhotně
4. obrovská dynamika v rozmístění
5. vzdálenost mezi těžbou a spotřebou se zvětšuje
6. bodový charakter rozmístění
 7. těžba se uplatňovala jako faktor územně výrobních
komplexů  v Evropě Střední Anglie, Porůří,
Ostravsko, Horní Slezsko…
 dobývání surovin a jejich prvotní úprava
 těžba surovin byla hlavní lokalizační faktor v 19. století
 energetické suroviny – kaustobiolity (fosilní paliva, řada uhelná – rašelina, hnědé uhlí, řada
živičná – ropa) a radioaktivní (uran, radium)

těžba černého uhlí

 nejkvalitnější je v karbonských vrstvách
 antracitické (energetika) a žírné (výroba koksu)
 dva základní způsoby těžby:
o povrchová – Austrálie, USA
o podpovrchová, hlubinná – většina, nejhlubší doly dosahují 1500 metrů, Čína,
Ukrajina, Jihoafrická republika
 největší zásoby – USA, Indie, Čína, Rusko, Polsko, Ukrajina
 hlavní světové oblasti těžby patří severovýchod Číny, severovýchod Indie, pánev Newcastle
v Austrálii, Apalače a severovýchod USA, Transvaal (oblast Johannesburgu) v Jihoafrické
republice, Porúří a Sársko v Německu, Hornoslezská pánev v Polsku, Kuzbas, Pečorská,
Lenská, Tajmyrská a Tunguzská pánev v Rusku, Donbas na Ukrajině
 ČR – Ostravsko-karvinský revír

těžba hnědého uhlí

 maximum v roce 1989
 největší producenti – Německo (177,9 mil. tun), USA, Řecko, Rusko, Austrálie

energetika
 = základní odvětví těžkého průmyslu
 Zahrnuje:
- těžbu primárních zdrojů energetické výroby
- přeměnu primárních zdrojů v sekundární
 další odvětví: spotřeba energie a doprava
o spotřeba energie
 spotřeba energie je základním ukazatelem rozsahu úrovně hospodářství
 růst spotřeby (2016: asi 1% ročně ve světě)
 strukturu spotřeby energie představuje palivo-energetická bilance
 PEB vyjadřuje podíly jednotlivých primárních zdrojů energie na
spotřebě (výrobě) energie¨
 časem se PEB mění
 význam plynu a ropy poroste
 faktory ovlivňující spotřebu:
1. tempo ekonomického růstu
2. růst počtu obyvatel
3. dynamika světových cen (zejména ropy)
4. efektivita politiky šetření energiemi
 5. změny klimatu a nepředvídatelné jevy
6. politické faktory
7. VTP (nové technologie)
 SVĚT
 asi dvě třetiny energie se získávají z ropy a uhlí
 pětina pak z plynu, desetina z odpadu a biopaliv
 EVROPA
 ropa 37%, zemní plyn 22%, uhlí 16% a jádro 12%
 PEB V ČR
 uhlí 40%, ropa 24%, plyn 16%, jádro 15%
 OZ všude kolem 5%
 spotřeba primárních energií
 Čína 23%, USA 17,1%, Indie 5,5%
 + Rusko, Japonsko, Kanada, Německo
 EU spotřebuje 12,4% světových primárních energií

Ropný průmysl
 rychle se rozvíjející obor
 lokalizační faktor hospodářství
 nerovnoměrné rozmístění ložisek těžby a spotřeby¨
 „černé zlato“
 OPEC – Organizace států vyvážejících ropu, založena v Bagdádu, 12 zemí, sídlo ve Vídni
 změny v rozmístění rafinérií  přepravní trasy
 zpracování probíhá výhradně v místech spotřeby (trhu)
 PEB ropy v EU je asi 37% a ve světě asi 33%
 největší producenti ropy jsou:
1) Perský záliv (61,5%), Saudská Arábie (13.2  572 mil t)
2) USA (13.1  567 mil t)
3) Ruská Federace (12.3  520 mil t)
4) Kanada
5) Čína
6) Irák(4,8%)
7) Iran (4,8%)
8) SAE
9) Kuwait
10) Venezuela
 desítka producentů s těžbou přes 100 mil t ročně
 největší import v Evropě, pak USA (dovozce Japonsko), Čína

plyn
 perspektivní zdroj, suché a kyselé plyny
 vysoká výhřevnost, ekologická čistota
 21% PEB svět, 22% PEB EU
 důležitý lokalizační činitel hospodářství
 komerční i veřejné služby
 největší producenti zemního plynu:
1. USA (21.4)
2. Ruská Federace (18%)
 3. Iran
4. Qatar
5. Kanada
6. Čína
7. Norsko

uran
 strategický materiál, státy nedávají záznamy o těžbě, hlavně v kanadských dolech

železná ruda
 nejvýznamnější ruda, oblast mírného pásma
 Ukrajina, Rusko, Brazílie, Čína (největší světový producent)

měď
 šperky, USA, Peru, Čína, Austrálie

bauxit
 nejvíce využívaný barevný kov, letecký průmysl, tropické pásmo, Karibik (Jamajka), západní
Afrika, Austrálie, Čína, Brazílie

uhlí
 Čína těží asi 45%
 USA 13%, Indie 9%, Austrálie 7%, Indonésie 6%

 nikl – zušlechťování železa, Austrálie, Kuba, Kanada, producenti – Rusko, Kanada, Austrálie
 zinek – výroba slitin, automobilový průmysl, Čína, Peru, USA
 olovo – Čína, Austrálie, USA, Peru, Polsko
 cín – bronz, Čína, Indonésie, Peru, Bolívie
 drahé kovy – stříbro(Peru, Mexiko, Čína, Austrálie), zlato(Austrálie, Jihoafrická republika,
Čína, USA), platina (Jihoafrická republika 80% výroby)
 chemické suroviny:
o síra – pyrity, zpracování zemního plynu, Kanada, USA, Čína, Rusko
o fosfáty – Maroko, Čína, USA, Rusko, Tunisko
o soli – kuchyňská (Čína, Německo, Indie), draselná (kosmetický průmysl, Kanada,
Rusko, Bělorusko, Německo, Izrael)

textil
 první tovární výroba (manufaktury)
 staré oblasti (dlouhá tradice, USA, západní Evropa) X nové (jihovýchodní Asie)
 bavlnářský průmysl – nejrozšířenější, 22 mil. tun ročně, Čína, Indie
 vlnařský – Austrálie, Nový Zéland, Argentina
 hedvábí – Čína, Indie, Turkmenistán
 hlavní světové textilní oblasti – jihovýchodní pobřeží Číny, severozápad Indie, Jižní Korea,..

chemický průmysl
 14% průmyslové výroby, státy západní Evropy, později i USA
  anorganická chemie (kyseliny, zásady, umělá hnojiva), organická chemie (plasty, barvy, ropa,
zemní plyn)
 anorganická chemie – USA, Japonsko, Rusko, Čína, Německo, Brazílie, umělá hnojiva
 organická chemie – hlavní surovinou při výrobě je ropa a zemní plyn, USA, Japonsko,
Německo, Francie, Nizozemsko, Itálie, Rusko, výroba syntetického kaučuku, chemická vlákna
(východní Asie)

ve světě lze vymezit čtyři hlavní oblasti s největší koncentrací chemického průmyslu:

 severoamerická (pobřeží Mexického zálivu, severovýchod USA, Kalifornie, jihovýchod

Kanady),
 západoevropská (Německo - Porúří, Porýní, Francie - severovýchod, přístavy, Benelux, Velká
Británie - přístavy),
 východoevropská (střední Rusko, Povolží, Uralská oblast, Ukrajina - Podněpří a Donbas),
 východoasijská (Japonsko - Honšú, Kjúšú, Východní Čína, Jižní Korea).

automobilový průmysl
 Henry Ford
 dvě centra:
o centra v nichž je výroba výrazně podporována vývojem – USA, Německo, Francie,
Japonsko, Mladá Boleslav
o centra výroby bez vlastního zásadního vývoje – Španělsko, Mexiko, Brazílie, Belgie,
Slovensko
 za rok více než 73 mil. aut

výroba el. Energie

 získáváme přeměnou primárních zdrojů a v elektrárnách
 stále roste
 v tepelných el. 66% výroby (uhelné – 39%, plynové – 18%, olejové – 9%), v jaderných el. 17%,
vodní el. 15%
 jaderné el. V 31 zemích (nejvíce Čína a Indie), ve světě 17%, v EU 35%
 hydroelektrárny – nízká cena výroby, nevyčerpanost zdroje, horské oblasti (Norsko, Švédsko,
Rakousko), nížinné řeky (Čína, Brazílie, USA, Rusko)
 alternativní zdroje – geotermální (Nový Zéland, Island), sluneční (Florida), větrné (Kalifornie,
Dánsko, Švédsko, Německo)

typologie zemí podle specializace

1. Země s výraznou převahou tepelných elektráren (USA, Rusko, VB, Německo, Čína, Japonsko)
2. Země s téměř výlučnou výrobou v tep. el. (Nizozemsko, Polsko, JAR, Austrálie, země Perského
zálivu a Severní Afriky)
3. Země s vysokým podílem výroby v hydroelektrárnách 50% (hlavní regiony: Lat. Amerika,
Skandinávie, alpské státy, Kanada)
- Norsko, Brazílie, Kanada, Švédsko, Rakousko, Nepál, Srí Lanka, Gabon
- Největší výrobce ČÍNA (19% čínské elektřiny)
 4. Země s vysokým podílem výroby v jaderných el. 30-80% (Francie, Slovensko, Slovinsko,
Belgie, Ukrajina, Maďarsko, Švédsko, Švýcarsko,..)
- Největší výrobce USA

výroba elektřiny
 elektrárenství produkuje ušlechtilou sekundární energii
 ovlivňuje rozmístění dalších oborů
 spotřeba – průmysl (42%), dnes již více služby a domácnosti
 růst spotřeby je charakteristickým znakem ekonomického rozvoje
 spotřebuje 33% primárních energ. Zdrojů
 10 vedoucích zeí vyrábí 69%
 V roce 1950 (82%), tendem je pokles podílu VZ
 2016: Čína 24,8%; USA 17,5%; Indie 5,5% + velké vyspělé, robustní ekonomiky (Rusko, Japonsko,
Kanada, Německo, Brazílie, Francie, Korea,VB..)

výroba elektřiny de typu elektráren

 2011: 67% v tepelných el; 16% vodní el.; 12% jaderné
 2016: tepelné 66,3%; vodní 16%; jaderné 10,6%

využití primárních zdrojů při výrobě elektřiny

 Uhlí 40%
 Plyn 22,9%
 Voda 16%
 Jádro
 Ropa
 Vítr, geotermální, slunce

ZEMĚDĚLSTVÍ
Specifikum zemědělství a jeho postavení v národním hospodářství
 vědomé obhospodařování půdy za účelem výroby rostlinných a živočišných produktů pro
uspokojování potřeb lidské společnosti
 zemědělství se podílí na vývoji životní úrovně společnosti
 závislé na přírodních podmínkách, hlavním obsahem je biologická prvovýroba (usměrňování
růstu rostlinných a živočišných organismů)
 základním předpokladem je půda (využíváno asi 30% plochy – ¾ půdy nulovou produkční
kapacity – hory, 11% nízkou kapacitu, 8% střední a 5% vysokou)
 zemědělská půda:
o orná – pole, zahrady, ovocné sady, zajištění výživy obyvatelstva, procento zornění
(podíl orné půdy na zemědělské půdě)
o trvalé travní porosty (TTP – louky, pastviny)

klasifikace zemědělské výroby

 rozdíly v zemědělství států
 rostlinná a živočišná výroba – základní klasifikace
 kvalitativní (produktivita, intenzita, ukazatel kvality = podíl RV a ŽV), kvantitativní
z hlediska funkce (účelu):

 primární zemědělská výroba – rostlinná

 sekundární zemědělská výroba – živočišná, krmiva, hnojiva

z hlediska produktivity (rentability)

 náklady vynaložené na výrobu určitého množství produktu

 intenzita zemědělské výroby – výnosy kultur a plodin na jednotku osevní (obdělávané
plochy) a stavy užitkových zvířat k rozloze zemědělské nebo orné půdy
 kvalita zemědělské výroby – podíl rostlinné a živočišné výroby na její celkové hodnotě
 převaha rostlinné výroby -> zemědělství v rozvojových zemích

zemědělská výroba
 podílí se na celkové produkci materiální výroby (15 – 20%) – stále se snižuje
 zemědělská výroba se rozvíjí pomaleji -> nižší produktivita práce, závislost na přírodních
podmínkách,..
 růst životní úrovně – růst zemědělské výroby vyšší než přírůstek obyvatelstva
 zemědělství je stabilizační faktor – funkce ekonomická, krajinotvorná, ekologická, osídlovací,..
 nyní pracuje asi 43% obyvatelstva ve světě v zemědělství
 hospodářská vyspělost státu – podíl obyvatelstva v zemědělství – ve vyspělých zemích klesá
 čím dál tím víc požadavků na kvalifikaci pracovníků -> rozvojové země zaostávají

lokalizační faktory zemědělství

1) fyzicko-geografické faktory
 klima – srážky, ovlivněno vodou, srážkami, teplotou (kardinální bod teploty), větrem a
slunečním svitem
 mezoklima – místní klima, 55-65% výnosové variability způsobují srážky
 půdy – matečná hornina, georeliéf, vegetace, fauna, lidský faktor
 půda je základní výrobní prostředek pro zemědělství, složená ze 4 materiálů – anorganické a
organické látky, voda a vzduch
 půdní druhy – lehké, střední, těžké, velmi těžké (nejlepší půda je střední)
 půdní typy - půdy tundrové, podzoly a půdy podzolové, hnědé lesní půdy, šedé lesní půdy,
černozemě, kaštanové půdy, šedé půdy, slané půdy, laterity a půdy lateritické, náplavové
(nivní) půdy, rendziny a slinovatky, nejvíce úrodné jsou černozemě
 georeliéf – nadmořská výška (změny klimatických prvků), horizontální zonálnost a vertikální
páskovitost půd, svažitost (pole 101-15o, pastvinářství do 20-25o , lesní hospodářství do 30o),
typ georeliéfu, vliv pevniny na zemědělskou výrobu
 hlavně se pěstuje v nížinách, s rostou nadmořskou výškou klesá zemědělství, s rostoucím
sklonem půdy klesá výkonnost mechanických prostředků
 90% zemědělství se produkuje v 300 m n.m. (4% celkové souše)

2) Socio-ekonomické faktory
 vzniká působením lidské společnosti
 rozhodují o rozmístění zemědělství, ale musí respektovat přírodní podmínky
  dosažená vývojová úroveň společnosti – významný prvek ovlivňující možnosti investic do
zemědělství, vliv společnosti na celkovou úroveň zemědělství
 vlastnictví a způsoby využívání půdy – kapitalistické státy (soukromé vlastnictví),
plantážní zemědělství,..
 koncentrace spotřeby (vznik trhů) – ovlivňuje faktické rozmístění výroby, pokles počtu
venkovského obyvatelstva, problém neustálého růstu velkoměst
 změny ve struktuře spotřeby potravin zemědělských surovin – změny v denní spotřebě
potravin, ovlivňuje také vliv technického pokroku, větší produkce živočišných produktů,
ekologické zemědělství (biopotraviny)
 změny na úrovni odběratelských vztahů – zvyšuje se podíl potravinářských výrobků na
celkovém konzumu potravin
 doprava a poloha zemědělského podniku – doprava vnitřní (uvnitř zemědělských
jednotek) a vnější (vztah podniků s ostatními složkami národního hospodářství), rozvoj
tržní produkce a odtržení produkčních a spotřebitelských oblastí
 pracovní síly – dána charakterem práce, po 2. světové válce – snížení pracovních
nákladů, pokles počtu obyvatelstva činného v zemědělství, hospodářsky málo vyspělé
země (práce málo kvalifikovaná, pracuje až 80% v zemědělství), plodiny náročné na
pěstování potřebují velké množství pracovních sil (rýže, čaje, kávovník, kakaovník)
 opatření centrálních nebo státních orgánů
o obchodní politika jednotlivých států – celní ochrana, dovozní cla
o obchodní politika prováděná nadstátními organizacemi na základě
mezinárodních dohod sdružující významné producenty – nejdůležitější
Všeobecná dohoda o clech a obchodu GATT – sjednána již v roce 1947,
Uruguayské kolo – volný obchod se zemědělskými výrobky, Světová obchodní
organizace WTO
o státní intervencionismus – opatření podporující zavádění kultur
 velikost, typ podniku a jeho efektivnost – malý podnik (specializuje se na produkty
vyžadující velké množství práce a malou mechanizaci), velký podnik (nevyžadují tolik
práce, obiloviny, velká mechanizace) klesá počet zemědělských podniků
 mechanizace – proces nahrazování ruční práce prací strojovou
 chemizace – růst spotřeby hnojiv a ochranných chemických prostředků
 biologizace – zdokonalování a využívání biologických procesů ve výrobě
 ekologizace – změna ve vztazích zemědělství a krajinného prostředí, tvorbě a upevňování
ekologické stability

 produktivita a intenzita výroby – intenzita - množství produkce dosažené z jednotky plochy,

hlavní ukazatel roční dojivost, počet hospodářských zvířat, intenzifikace – zvyšování množství
 produkce z jednotky plochy, produktivita práce – snižování společenské práce na jednotku
produkce, hospodářsky vyspělé země se orientují na extenzivní zemědělství na velkých
plochách (používání zavlažování, hnojiv)
 vzdělání, výzkum, vědeckotechnický pokrok, inovace – rozhodující faktor, zelená revoluce –
vyšlechtění nových druhů obilovin

zemědělství světa
1) rostlinná výroba světa
 základ světového zemědělství (2/3 produkce), produkce potravin, krmiv, plodin a pochutin
 objem produkce potravin a krmiv tvoří až 90%

produkce obilovin – 50-60% produkce, 50-80% glycidů (škrobů) a 10-17% bílkovin, velký podíl na
výživě (65% v Asii), možnost dlouhého skladování, nejdůležitější – pšenice, kukuřice, rýže

 v Africe sorgho a proso, ve Střední Americe kukuřice, Asie rýže

 vyspělé země zkrmuje 65-80% produkce obilí
 pšenice – nejdůležitější, ale nejnáročnější, podílí se na více než 30% osevních ploch obilovin,
nejvíce se pěstuje v Asii (severočínská nížina, jižní Asie, severozápadní Indie), Evropa
(Ukrajina, Podunají, Severní Kavkazsko), vysoká mechanizace, největší producenti – Čína,
Indie, USA, Rusko, Francie, Kanada
 rýže – ve velkých nížinách s vodou pro závlahy, vysoké stálé teploty, hlavně Asie (Čína,
Japonsko, Indie), Brazílie
 kukuřice – nejhodnotnější jadrné krmivo pro dobytek, „corn belt“ – oblast středního
severozápadu a východu USA, poté Čína, Latinská Amerika
 žito a oves – význam klesá, žito – Rusko, Polsko, Německo, oves je významné krmivo, není
náročné – Rusko, Kanada, USA, Austrálie
 proso a sorgho – suché subtropy, USA, Mexiko, Brazílie, Argentina, Afrika

hlízovité kultury

 brambory – význam upadá a produkce v Evropě klesá, roste význam pro výrobu škrobu a
líhu, největší oblasti – Evropa, Asie, Severní Amerika, největší producent – Čína, Rusko,
Indie, USA, Ukrajina, Polsko, Německo
 maniok – z kořenů se vyrábí mouka a čistý škrob (tapioka), Afrika (Nigérie, Kongo,
Ghana), Thajsko, Indonésie a Indie, Brazílie
 batáty – Čína, Uganda, Nigerie, Indonésie, Vietnam
 jamy – Nigerie, Ghana, Pobřeží Slonoviny, Benin

produkce cukru

 k výrobě se používá cukrová třtina (levnější) a cukrová řepa

 největší produkce – Brazílie, Indie, Čína, USA, Thajsko, Austrálie, Mexiko
 poměr produkce řepného a třtinového cukru 30:70%
 cukrová třtina – subrovníkové pásmo, náročná na množství pracovní síly, hlavně v Latinské
Americe (Brazílie, Mexický záliv, Karibské moře), Asie (Indie a Čína)
 cukrová řepa – při produkci vzniká hodně odpadu (krmivo pro zvířata), nejvíce v Evropě
(Francie, Německo, Rusko, Polsko, Ukrajina), USA, Turecko, Čína, Irán

ovoce a zelenina

 nejvíce se vyvážejí banány a citrusy

  banány – Indie, Brazílie, Čína, Ecuador, Filipíny, Indonésie a Mexiko , největší dovozní trh je
Severní Amerika a Evropa
 citrusy – subtropické oblasti, hlavně Latinská Amerika, Severní Amerika, Asie (Japonsko,
Izrael, Indie, Turecko, Čína), Evropa (Španělsko a Itálie), pomeranče (Brazílie, USA, Mexiko,
Španělsko, Indie, Itálie), mandarinky (Čína, Španělsko, Brazílie, Japonsko), citróny (Mexiko,
Indie, Argentina, Španělsko, Irán)
 jablka – mírný pás, Evropa (28% světové produkce, Polsko, Francie, Itálie, Německo, Rusko),
USA
 vinné hrozny – největší v Evropě (67%, Francie, Itálie, Španělsko, Německo), USA, Austrálie,
Argentina, Čína
 rajčata – Čína, USA, Turecko, Egypt, Itálie, Indie, Španělsko
 zelí – Čína, Indie, Rusko, Korea, Japonsko, USA

produkce luskovin

 nejefektivnější producenti bílkovin, půdu obohacují dusíkem, význam i jako olejniny

 největší plochy zaujímá – sója, fazole, hrách, cizrna, bob a čočka
 sója – USA, Brazílie, Argentina, Čína, Indie, oleje, mléko, smetana, sýry, mouka
 fazole – Brazílie, Indie, Čína, Myanmar, Mexiko, USA
 hrách – Kanada, Francie, Rusko, Čína
 čočka – Indie, Turecko, Kana, Austrálie
 užívají se jako zelenina a pícnina (krmivo pro dobytek)

produkce olejnin

 rostlinné oleje se získávají ze semen a plodů, biopaliva

 olejnatá semena – obsah tuků různý (nejvíce kopra), obsahují bílkoviny, nejvíce sója,
bavlníkové semeno, podzemnice olejná, řepka
 bavlníkové semeno – z bavlnářských oblastí, Čína, Indie, Pákistán, USA, Afrika, Brazílie
 podzemnice olejná – 25-50% tuku, monzunové oblasti, Asie (67%, jižní Čína, Indie), Afrika
(Nigérie, Sudán, Senegal), USA
 řepka olejná – hlavně k produkci technického oleje, gumárenství, výroba mýdel a laků, výroba
MEŘO (aditiva do pohonných hmot), Čína, Kanada, Indie, Německo, Francie, Velká Británie
 slunečnice – potravinářství, Rusko (největší světový producent), Ukrajina, Rumunsko, Francie,
Argentina, Čína, Indie, Turecko
 olivovník – nejjemnější stolní olej, nejkvalitnější, Španělsko, Itálie, Řecko, Sýrie, Turecko,
Tunis, Maroko
 palmová jádra – dužiny plodů a semen palmy olejné, nejvíce v Malajsii a Nigérii
 kopra – sušené jádro kokosových ořechů, hlavním producentem je Asie (87% - hlavně Filipíny
a Indonésie)

produkce pochutin

 potraviny s velmi malou výživnou hodnotou, látky užívané ke kořenění jídel a k přípravě
nápojů
 výroba nápojů – kávovník, kakaovník a čajovník -> plantážní způsob
 kávovník – Brazílie, Kolumbie, Mexiko, Guatemala, Honduras, Vietnam, Indonésie, Afrika,
hlavní odbytiště je Evropa a Severní Amerika
 kakaovník – Pobřeží slonoviny, Ghana, Nigérie, Kamerun, Brazílie, Ecuador, Kolumbie,
Indonésie
  čajovník – monzunová Asie, Indie, Srí Lanka, Čína, Japonsko, Indonésie, Vietnam, Keňa,
Malawi, největší vývozci – Indie a Srí Lanka, dovoz – VB
 chmel – výroba piva, mírný pás, Německo, ČR, Polsko, VB, USA, Čína

kultury a plodiny poskytující suroviny k průmyslovému zpracování

 textilní, kaučukovník a tabák

 textilní – roste význam syntetických vláken
 bavlník – nejdůležitější, jednoletá rostlina v subtropech a tropech, monzunové oblasti, Čína,
Indie, Pákistán, Turecko, USA, Afrika
 juta – Indie a Bangladéš
 len – Čína, Evropa
 koir – hrubé vlákno plodu kokosové palmy, Indie, Vietnam, Srí Lanka
 kaučukovník – šťáva rostliny = latex, Asie (Thajsko, Indonésie, Malajsie), Afrika, Brazílie
 tabák – Čína, Indie, Turecko, Indonésie, Brazílie, USA, Řecko, Itálie, Zimbabwe a Malawi

2) živočišná výroba
 extenzivní typ:
o kočovný chov – aridní (suché) oblasti Afriky, nomádi (kočovníci) procházejí se stády
po trasách určený pro pastvy
o polokočovný chov – Kazachstán, střední Asie, postupně likvidováno
o transhumance – za hranice obdělávaných půd, pravidelné sezónní přesuny dobytka
mezi horskými a nížinnými pastvinami, Evropa, dobytek se přepravuje auty
o moderní extenzivní chov – prérie, letní horské pastviny, výkrm mladého dobytka
 intenzivní typ:
o chov alpského typu – chov skotu, přístřešky k ukrytí za špatného počasí, farmáři
připravují zásoby na zimu
o intenzivní stájový chov – doplněk k pěstování tržních plodin, přechodný stupeň
o stájový chov nadřazený rostlinné výrobě – hlavní zdroj příjmů ze zemědělství,
hospodářsky vyspělé země
 chov skotu – zabezpečuje 90% světové spotřeby mléka a 30% masa, hospodářsky vyspělé
země chovají skot pro mléko, rozvojové pro maso, nejvíce v Brazílii, Indii, Číně, USA,
Argentině
o hovězí maso – USA, Brazílie, Argentina, Asie, Evropa
o mléko – Rusko, Německo, Francie, VB, USA (největší producent), Brazílie, Indie, Čína
 chov prasat – 2/3 světové spotřeby masa (kromě ryb), Čína, Německo, Španělsko, Polsko,
USA, Brazílie
 chov ovcí – Čína, Indie, Irán, Afrika, Oceánie, VB, Španělsko, Rusko, produkce vlny (největší
v Oceánii), nejextenzivnější zemědělský obor
 chov koz – hlavně v rozvojovém světě, angorské kozy hlavně v Turecku, nejvíce – Čína, Indie,
Pákistán, Súdán
 chov tažných zvířat – v roce 1950 až 85% tažné síly v zemědělství, hlavně v Latinské Americe
(Brazílie, Mexiko), koně v dnešní době také pro sport (USA, Čína, Mexiko, Brazílie), chov
buvolů (Indie, Pákistán, Čína), chov velbloudů (Somálsko, Súdán, Etiopie)
 chov drůbeže – Čína, Indonésie, Indie, Japonsko, USA, Brazílie, Rusko, Francie, Španělsko
o drůbeží maso – USA, Asie, Evropa
o vejce – Čína, USA, Rusko
  chov ryb – 90% biologické produkce ze světového oceánu, hlavně tresky, sleď, sardele,
makrely, tuňáky,..
o čtyři oblasti světového oceánu – severozápadní Atlantik, severozápadní, západně
centrální a jihovýchodní Pacifik
o sladkovodní rybolov jen 1/10 světové produkce ryb
o nejvíce v Číně, Peru, Indii, Japonsku, USA

budoucí vývoj
 roste poptávka po zemědělských produktech, růst ceny obilovin a olejnin
 vyšší ceny potravin
 v rámci EU reforma Společné zemědělské politiky (CAP)

význam hospodářství států

 vyspělá ekonomika – nabídkové odvětví
 rozvojové země – poptávka
 zaměstnanost přes 40% (VZ – 1-10%, RZ 70-80%)
 podíl na HDP -> VZ: 0,3 – 10%, RZ: až 70%

rozmístění zemědělství
 RV – areálový (plošný) typ
 ŽV – areálový (plošný) a bodový (moderní) typ
 naturální – spotřebitelská oblast = produkční
 tržní – spotřeba oddělena od produkční oblasti

automobilový průmysl
 základní pilíř světové ekonomiky
 obor středního strojírenství
 nejdynamičtěji se rozvíjející odvětví
 významné teritoriální změny
 zásadní inovátor
 obor podléhající výrazné globalizaci
o 1997  80% produkce v 10 zemích
o 2005  globalizace (+ Čína, Korea, Indie, Brazílie, Mexiko…)
 znaky:
o dlouhodobé teritoriální i strukturální změny
o lokalizace výroby mimo tradiční oblasti
o unifikace – přesuny výroby – vliv na odběratele dílů
o obor velkých TNK (Toyota, Ford, GM, VW, Honda…)
 export:
o Německo, USA, Japonsko, Korea
o geografická koncentrace  70% exportu ze 7 zemí
 význam:
o významné postavení v hospodářství zemí
o významný exportní obor
o významný zaměstnavatel
typologie výroby automobilů
 střediska tradiční výroby automobilů
o s vlastním vývojem a výrobou
o kvalifikovaná pracovní síla
o oblasti s vysokou životní úrovní (Anglie, oblast Velkých jezer, pařížská aglomerace,
Japonsko)
 montážní výroba automobilů:
o dovážené díly
o bez vlastního vývoje (levná pracovní síla a trh)
o Čína, Latinská Amerika, Indie, Turecko

změny v rozmístění
 oslabení tradičních zemí
 USA v roce ´60 vyráběla 50% automobilů
o dnes 12%
 nárust významu Japonska, Korei, Číny a rozvojových zemí

dlouhodobý globální trend

 klesá vedoucí pozice USA a tradičních zemí
 pokračuje koncentrace kooperace
 roste pozice rozvojových zemí (RZ)
 vytvořily se nové změny zahraničního obchodu s automobily (např. Čína – Latinská Amerika)
 silně vzrostl vnitroregionální obchod (RZ automobilky nasycují domácí trh)

3 centra výroby
podíly výroby v roce 2015
 Asie – 53%
 Evropa – 23%
 Severní Amerika – 23%

největší výrobci 2019 – 62,5 %

1. Čína
2. USA
3. Japonsko
4. Indie
5. Německo
6. Korea

 svět vyrábí asi 90 mil kusů ročně

 3/5 automobilů bylo vyrobeno v předchozích pěti zemích
 ČR je 13. na světě s 1.3 miliony kusy

Cestovní ruch
 aktivní cestovní ruch = aktivní bilance devizových příjmů z hlediska hostitelské země
 cestovní ruch = souhrn aktivit osob cestujících do míst mimo jejich obvyklé prostředí
 destinace cestovního ruchu = cílová oblast v daném regionu
 domácí cestovní ruch = cestování a pobyty občanů za účelem využití volného času nebo
jiného účelu
 druhé bydlení = souhrn jevů a procesů, spojených objektem, který je přechodným místem
pobytu vlastníka či uživatele, chataření, rekreace
 mezinárodní cestovní ruch = součet příjezdového cestovního ruchu všech zemí světa
 specifická aktivita
 pasivní cestovní ruch = souhrn cest, při nichž občané daného státu vyjíždějí jako účastníci
cestovního ruchu za jeho hranice
 příměstská rekreace = rekreace v zázemí měst, využívání městské veřejné dopravy
 region cestovního ruchu = vymezen jako homogenní region
 satelitní účet cestovního ruchu = specifický průřezový účet, čerpající data z upravené
soustavy "tradičních" národních účtů a dávající přesnější ekonomický a sociální obraz o
postavení cestovního ruchu v národním hospodářství, satelitní účet tvoří 14 vzájemně
propojených tabulek
 středisko cestovního ruchu = sídelní útvar, jehož hlavním funkčním využitím a ekonomickým
přínosem je cestovní ruch, lokalita nabízející relativně komplexní infrastrukturu cestovního
ruchu , umožňující tak účastníkovi cestovního ruchu realizaci variantních kombinací forem
cestovního ruchu a vyznačující se tedy zvláště vysokou intenzitou cestovního ruchu, lázeňská,
klimatická, alpinská a přímořská střediska cestovního ruchu
 turista = cestující, který v dané destinaci stráví alespoň 24 hodin a i tam přespí
 udržitelný cestovní ruch = dlouhodobě nenarušuje přírodní, kulturní a sociální prostředí
 výjezdový cestovní ruch = cestovní ruch obyvatel dané země realizovaný cestou do jiných
zemí
 zahraniční cestovní ruch = druh, při němž dochází k překročení státních hranic
 součástí globalizace světové ekonomiky
 pro některé země je velmi výraznou součástí národního hospodářství (Maledivy)
o navázání všech odvětví na CR
 geografický pohled
o specifická forma mechanického pohybu obyvatelstva
 průmysl CR
o ubytování, stravování, doprava
o odvětví, jejichž produkce je charakteristická pro CR
 ekonomika CR
o zahrnuje průmysl CR + odvětví, jejichž dodávky zajišťují chod průmyslu CR
(stavebnictví, bezpečnostní a finanční služby, maloobchody…)

 účel cesty na CR je jiný než výdělečný

 typologie CR
o formy CR (uspokojování konkrétních potřeb účastníka a způsob realizace)
o druhy CR (zdůraznění určitého hlediska: délka, místo, velikost skupiny…)

o formy turismu
 klasický cestovní ruch (rekreace + prázdniny) tvoří přes 50% celkového
turismu
 náboženství a zdravotní návštěvy asi 30%
 business and professional 15% (MICE)
o další formy
 rekreační
 kulturní
 náboženské
  …
o druhy turismu
 celoroční, krátkodobý apod.
 individuální x skupinový
 domácí (90%), zahraniční, tranzitní
 aktivní x pasivní (ekonomický význam)
 vázaný x volný (podle způsobu financování)
 nejvíce se cestuje v Jul a Aug na severní polokouli

stručný přehled problémového zaměření geografie cestovního ruchu

 analýza a hodnocení základních faktorů a podmínek rozvoje – chápání cestovního ruchu jako
prostorového modelu
 prostorová analýza – výzkumy návštěvnosti, formování a směřování turistických proudů
 geografická analýza hlavních forem cestovního ruchu – městský a venkovský, letní a zimní,
ruch mládeže a seniorů,..
 geografické aspekty mezinárodního ruchu – hlavní turistické proudy
 koncepce a prognózy rozvoje cestovního ruchu a rekreace
 geograficko – kartografické přístupy a metody
 udržitelný rozvoj cestovního ruchu, hodnocení vlivů cestovního ruchu na geografické
prostředí

členění cestovního ruchu

formy cestovního ruchu:

 uspokojování určitých konkrétních potřeb účastníka

 základní formy – městský, letní rekreace, zimní sporty, lázeňský, kongresový a veletržní

druhy cestovního ruchu:

 podle místa realizace

o domácí cestovního ruch
o zahraniční cestovní ruch
 z hlediska vztahu k ekonomice
o příjezdový cestovní ruch – příjezdy a pobyty zahraničních návštěvníků
o výjezdový cestovní ruch – vycestování vlastních občanů do zahraničí
o souhrn veškerého zahraničního cestovního ruchu – mezinárodní cestovní ruch
o průjezd území určitého státu – tranzitní CR
 podle způsobu účasti a formy úhrady nákladů
o volný CR – všechny náklady si účastníci hradí ze svých příjmů
o vázaný CR – úhrada účastníka je hrazena ze společenských fondů
 podle způsobu a organizace zabezpečení služeb
o neorganizovaný – vše potřebné si účastník zařizuje sám
o organizovaný – cestu i pobyt zajišťuje určitá organizace
 podle velikosti skupiny
o hromadný
o individuální
 podle délky účasti
 o krátkodobý – do tří dnů
o dlouhodobý
 podle časového rytmu a rozložení během roku
o každodenní, víkendový, týdenní, dlouhodobější
o sezónní, celoroční

lokalizační faktory
přírodní zdroje a předpoklady CR

 studium přírodního rekreačního potenciálu

 přírodní zdroje jsou hlavní lokalizační faktor
 reliéf – posuzujeme buď z morfologického členění krajiny obecně nebo z makroformy reliéfu
(vrchoviny, roviny,..)
 klimatické poměry – horizontální a vertikální působnost podnebí
 vodstvo – 1/3 rekreačních středisek v okolí vody, v Chorvatsku 75% ubytovacích kapacit u
moře
 rostlinstvo – dotváří charakter krajiny
 živočišstvo – nejmenší význam, lovecké a rybářské revíry

kulturně-historické předpoklady CR

 vznikly činností člověka

 kulturně-historické památky – motivace CR, migrační pohyby za poznáváním,
architektonické, lidová architektura,..
 kulturní zařízení a akce – koncerty
 sportovní akce

selektivní faktory
 socioekonomické zdroje, předpoklady a možnosti ovlivňující zejména rozdílnou intenzitu
účasti obyvatelstva na cestovním ruchu
 studium: rekreačních potřeb a nároků a socioekonomických podmínek pro rozvoj rekreace a
CR
 demografické faktory – jiné nároky má například rodina s dětmi, svobodní lidé apod
 urbanizační faktory – jiné nároky vesnického a městského obyvatelstva
 ekonomické faktory – industrializace
 sociálně-kulturní a sociálně-politické podmínky

realizační faktory CR
 pro rozvoj CR je důležitá komunikační síť (dopravní prostředky)
 dalším faktorem je infrastruktura cestovního ruchu (širší smysl – všechny hmotné prostředky
podílející se na tvorbě a realizaci služeb pro účastníky cestovního ruchu, užší smysl – hmotné
prostředky sloužící výhradně potřebám cestovního ruchu) -> utváří věcné předpoklady na
zabezpečení účasti obyvatelstva na cestovním ruchu

prostorová analýza a organizace cestovního ruchu

 devět základních typů středisek cestovního ruchu:
o střediska letní rekreace u vody,
o horská střediska letní a zimní rekreace,
o historická města a střediska mezinárodního a národního významu,
 o historická města nadregionálního významu,
o ostatní města,
o přírodní atraktivity (jeskyně, skalní města),
o lázeňská střediska,
o ostatní turistická střediska,
o nejvýznamnější střediska druhého bydlení
 zkoumá: typizace a rajonizace návštěvních míst cestovního ruchu a regionální výzkumy
menších územních celků, regionální analýzy větších územních celků, rajonizace a
regionalizace na celostátních až mezinárodních úrovních
 tři základní přístupy k rajonizaci:
o geografický princip – člení území podle významných geografických celků
o územně-plánovací princip – člení území podle diferenciace funkčního využití území a
prostorového rozložení
o marketingový princip – propagace turistické nabídky území

problémy a prostorová analýza krátkodobé rekreace městského obyvatelstva

 rekreace obyvatelstva v místě bydliště

 krátkodobá rekreace mimo město

problémy a prostorová analýza druhého bydlení

 chataření
 ovlivňuje rozmístění sídelního systému a vliv socioekonomické struktury měst
 vzdálenost ve spojení s charakterem přírodních podmínek zázemí sídel

mezinárodní CR
 podílí se na tvorbě hrubého domácího produktu,
 pozitivně ovlivňuje platební bilanci státu,
 tvoří příjmy státního rozpočtu,
 má vliv na příjmy místních rozpočtů,
 jeho rozvoj podporuje investiční aktivity
 tvoří až 10,9% HDP
 nejvýznamnějším makroregionem je Evropa (53,5% mezinárodního CR), poté Asie a Pacifik,
Amerika, Blízky Východ
 17% obchodní cesty, 27% ostatní důvody, 6% nevíme
 nejvíce příjezdů – Francie, Španělsko, USA
 nejvýznamnější posun v žebříčku Čína
 největší příjmy – USA, Španělsko, Francie
 výdaje – USA, Německo

ekonomický význam CR
 vzájemný vztah, ovlivňují se navzájem
 lidé cestují v momentě dobré ekonomické situace (ne po krizi ´08)
 Ekonomický i sociologický důležitý fenomén
 týká se především vyspělých zemí – zdrojové i přijímající země
 stále více se zapojují RZ jako přijímající země (ale Čína je RZ a je i zdrojovou zemí)
  CR je zaměstnavatel, součást HDP (asi 9% světové zaměstnanosti) (přímý efekt, nepřímý =
multiplikační efekt  každé místo v CR vytvoří další pracovní místo)
o CR efekt přímý – koupím si zájezd, letenku a tak… (to, s čím se setkám jako turista)
o CR efekt nepřímý – zásobování hotelu, restaurace, marketingové služby
o CR efekt indukovaný – efekty plynoucí dodatečně z příjmů domácností (čím více
vydělají, tím více mohou utratit zpět v CR)
o zdroj devizových příjmů (7% na celkovém exportu)
 vliv CR na rozvoji národních ekonomik
o tvorba HDP
o vliv na platební bilanci státu
o příjmy státního i místního rozpočtu
o podpora investičních aktivit

aktivní zahraniční CR
 příjezdy turistů a to, co utratí
 saldo je kladné  přijíždí více než vyjíždí
 Maledivy, Dom. rep., Kuba
 neviditelný export  stejný efekt, jako když exportujeme zboží
 srovnatelné hodnoty s automobilovým průmyslem

pasivní zahraniční CR
 saldo je záporné  výjezd je vyšší než příjezd
 Skandinávie
 to jsme všichni my, co vyjedeme do ciziny  dovezeme peníze do ciziny, místo abychom je
utratili tady doma  oslabujeme ekonomiku
 neviditelný import

vývoj CR
 CR roste od 1950 (25 mil.)
 2015  1186 mil.
 2030  1,8 mld.
 faktory růstu
o peníze, časové možnosti, geopolitická situace
o ekonomické změny – regionální ekonomická integrace – EU, Schengen, víza, €
o vzájemná měnová závislost
 trend
o odvětví CR se stále více globalizuje
o zapojení nových destinací, diversifikace, Čína (i nová zdrojová země)
o přispívá letecká doprava, internet, sítě hotelů, činnost CK
 faktory dynamiky CR
o příjem, bohatství (růst reálného příjmu  výdaje na luxusní statky)
o volný čas (růst fondu volného času)
o geopolitická situace (světový mír, uvolnění administrativních překážek pro
mezinárodní cestování)
 první místa ve výdajích na CR
o China
o USA
o Germany
 o UK
o France
o Russia
o Canada
o UNWTO.COM (Tourism Highlights 2015)

 předpoklady rozvoje a rozmístění CR

o selektivní (=stimulační)  propagace, bezpečnost a ceny – cenová hladina v zemi
o lokalizační podmínky  to, co tam chceme navštívit – památky, koncert, hory,
města, jiné atraktivity
o realizační podmínky  umožnění realizace cesty  všechny služby (doprava a tak)
 makroregiony CR podle UNWTO
o podle příjezdů
 Evropa (51%)
 Asie – Pacifik (24%)
 Amerika (16%)
 Afrika (5%)
 Střední Východ (4%)
o podle příjmů
 Evropa (36%)
 Asie – Pacifik (33%)
 Amerika (24%)
 Střední Východ (4%)
 Afrika (3%)