Flammelovo shrnutí filozofie.

I. Chceš-li vědět, jak se přeměňují kovy, musíš pochopit, z jaké hmoty vznikají a jak se tvoří v dolech; a
aby ses nemýlil, musíš vidět a pozorovat, jak tyto přeměny probíhají v útrobách nebo žilách Země.
II. Minerály vyjmuté ze Země se mohou měnit, pokud se předtím oduševní a zredukují na svou sirnou
a argentinskou živou povahu, což jsou dvoje spermata složené z prvků, z nichž jedna je mužská a
druhá ženská.
III. Mužská Síra, není nic jiného než Oheň a Vzduch; a pravá Síra je jako Oheň, ale ne Vulgární, která
neobsahuje žádnou kovovou Látku.
IV. Ženské Sperma je Argent Vive, které není nic jiného než Země a Voda; tato dvě Spermata nazývali
staří mudrci dvěma Draky nebo Hady, z nichž jeden je okřídlený, druhý ne.
V. Síra, která neletí Ohněm, je bez Křídel; okřídlený Had je Argent Vive, zrozená Větrem, proto v
určitou hodinu od Ohně odlétá, nemajíc dost pevnosti, aby jej snesla.
VI. Nyní se pak tyto dvě Spermata, od sebe oddělené, mocnou Přírodou opět spojí v potenci Merkura,
jenž je Kovový Oheň: takto spojen jsa, nazývá se od Filosofů létajícím Drakem; neboť Drak
rozněcován svým Ohněm, zatímco létá po troškách, naplňuje Vzduch svým Ohněm a jedovatými
Výpary.
VII. Totéž dělá Merkur, neboť když je položen na vnější Oheň a na svém místě v nádobě, zapálí své
nitro, které je skryto v jeho hloubce; z toho lze vyčíst, jak vnější Oheň spaluje a rozněcuje přirozený
Merkur.
VIII. A pak můžeš vidět, jak jedovatá Pára vyrazí do Vzduchu s nejsmradlavějším a nejprohnilejším
jedem; což není nic jiného než hlava Draka, která spěšně odchází z Babylonu.
IX. Jiní Filosofové však tohoto Merkura přirovnávají k létajícímu lvu, protože lev je požíračem jiných
tvorů a libuje si ve své žravosti ve všech věcech, kromě těch, které jsou schopny odolat jeho násilí a
zuřivosti.
X. Stejně tak i Merkur, který má v sobě takovou moc, sílu a působení, že dokáže zkazit a zpustošit kov
své podoby a pohltit jej. Když je Merkur příliš ovlivněn, pohlcuje a ukrývá ve svém Břiše Kovy; ale ať je
to kterýkoli z nich, je jisté, že ho nepohltí, neboť ve své podstatě jsou dokonalé a mnohem více
nepřesné.
XI. Merkur však má v sobě Látku zdokonalující Slunce a Lunu: a všechna nedokonalá Těla neboli Kovy
pocházejí z Argent Vive; proto jej staří nazývali Matkou Kovů; z čehož plyne, že ve svém vlastním
Principu a Středu, jsa utvořen, má dvojí Kovovou Látku.
XII. A nejprve Látka Vnitřní; pak Látka Slunce, která není jako ostatní Kovy; z těchto dvou Látek vzniká
Argent Vive, které je ve svém Těle duchovně vyživováno.
XIII. Jakmile tedy příroda z obou posléze jmenovaných Duchů utvoří Argent Vive, pak se je snaží učinit
Dokonalými a Tělesnými; když však Duchové mají Sílu a obě Sperma se probudí ze svého Centrálního
principu, pak chtějí přijmout svá vlastní Těla.
XIV. Když se tak stane, Argent Vive the Mother musí zemřít, a protože je takto přirozeně umrtvená,
nemůže se (jako mrtvé věci) oživit jako předtím.
XV. Jsou však někteří pyšní Filosofové, kteří nejasnými slovy tvrdí, že bychom měli jak dokonalá, tak
nedokonalá těla přeměnit v běžící Argent Vive; to je hadí lstivost a můžeš být v nebezpečí, že tě
uštkne.
XVI. Je pravda, že Argent Vive může přeměnit nedokonalé tělo, jako je olovo nebo cín, a může se bez
velké námahy rozmnožit v množství; tím se však zmenšuje nebo ztrácí svou vlastní dokonalost a z
tohoto důvodu se již nesmí nazývat Argent Vive.
XVII. Jestliže se však Uměním může umrtvit tak, že už nemůže samo sebe oživit, pak se změní v jinou
věc, jako se to děje u Cinabaru nebo Sublimátu: Neboť když se Uměním srazí, ať dříve nebo později,
pak přece jeho dvě těla nepřejímají pevné Tělo, ani je nemohou uchovat, jak můžeme vidět v
útrobách Země.
XVIII. Aby se tedy nikdo nemýlil, jsou v žilách olova nějaká pevná zrnka nebo částečky jemného Slunce
a Luny, smíšené v jeho látce nebo výživě.
XIX. První koagulací Argent Vive je hornina Saturnu; a nejvhodnější a nejvhodnější je přivést ho k
dokonalosti a fixaci; neboť hornina Saturnu není bez fixovaných částic zlata, které mu byly propůjčeny
přírodou: A tak v sobě může být rozmnožen a přiveden k dokonalosti a obrovské moci či síle, jak jsem
to vyzkoušel a proto i tvrdím.
XX. Dokud nebude oddělen od své horniny, totiž od svého Argent Vive, ale dobře uchováván, (neboť
každý kov, který je v jeho hornině, je Argent Vive), pak se může rozmnožovat, neboť má látku ze
svého Merkura neboli Argent Vive, ale bude jako nějaký zelený nezralý plod na stromě, který když
odkvete, stane se nezralým plodem a pak větším jablkem.
XXI. Kdyby však někdo toto nezralé Ovoce ze Stromu utrhl, pak by se jeho první utváření zmařilo, ani
by se nezvětšilo, ani by nedozrálo; neboť člověk neumí dávat Látku, Výživu nebo Zralost tak dobře
jako vnitřní Příroda, zatímco Ovoce ještě visí na Stromě, který ho živí Látkou a Výživou, dokud se
nedostaví určená Zralost.
XXII. A tak dlouho také plod čerpá mízu nebo vlhkost pro své zvětšení a výživu, dokud nedosáhne
dokonalé zralosti.
XXIII. Tak je tomu i se Sluncem; neboť když se podle přirozenosti udělá Zrno nebo Zrnka a zredukuje
se na jeho Argent Vive, pak se také podle téhož denně (bez přestání) udržuje a zásobuje a redukuje
na své místo, totiž Argent Vive, jako je v sobě; a pak musíš čekat, až získá nějakou látku ze svého
Merkura, jak se to děje u plodů stromů.
XXIV. Neboť jako Argent Vive jak dokonalých, tak nedokonalých těl je strom, tak nemohou mít jinou
výživu než ze svého vlastního Merkura.
XXV. Chcete-li tedy sbírat plody z Argent Vive, tedy z čistého Slunce a Luny, pokud se zbaví svého
Merkura, nemyslete si, že se z nich můžete (jako příroda na počátku) opět radovat a rozmnožovat je a
beze změny je zvětšovat.
XXVI. Neboť jsou-li Kovy odděleny od své horniny, pak (podobně jako plody stromů příliš brzy
sklizené) nikdy nedojdou své dokonalosti, jak se zdá podle přírody a zkušenosti: Neboť když se jablko
nebo hruška jednou utrhne od stromu, bylo by pak velkou marností pokoušet se je znovu připevnit ke
stromu a očekávat, že se zvětší a dozraje: a zkušenost svědčí, že čím více se s ním zachází, tím více
vadne.
XXVII. A tak je to i s kovy: Kdybyste totiž vzali vulgární Slunce a Lunu a snažili se z nich udělat Argent
Vive, úplně byste si hráli na blázny, protože ještě nebyl nalezen žádný trik, jak to provést: I kdybyste
použili mnoho vody a cementu nebo jiných věcí tohoto druhu, stále byste se mýlili a potkalo by vás
to, co toho, kdo by ke stromům přivázal nezralé ovoce.
XXVIII. Však někteří Filosofové pravdivě řekli, že když se Slunce a Luna, správným Merkurem nebo
Argent Vive správně spojí, učiní všechny nedokonalé kovy dokonalými: Ale v této věci se mýlila
většina lidí, kteří majíce tyto tři, Rostliny, Zvířata a Minerály, které v jedné věci jsou konjunktovány;
neboť neuvážili, že Filosofové nemluví o vulgárním Slunci, Luně a Merkuru, které jsou všechny mrtvé
a nepřijímají od přírody žádnou další látku ani přírůstek, ale zůstávají stejné ve své vlastní podstatě,
bez možnosti přivést jiné k dokonalosti.
XXIX. Jsou to plody utržené ze svých stromů před svým časem, a proto nemají žádnou hodnotu ani
ocenění: Proto hledejte ve Stromu Ovoce, které je k němu přímo vede, jehož Ovoce se denně
zvětšuje růstem, dokud je Strom nese: A to dílo se vidí s radostí a zadostiučiněním; a tím způsobem
se může Strom přesadit, aniž by se sbíralo Ovoce, a upevnit ho na vlhčí, lepší a úrodnější místo, které
za jeden den dá Ovoci více potravy, než by jinak dostal za sto let.
XXX. V tom se tedy rozumí, že Merkur, ten tolik chválený Strom, musí být vzat, který má ve své moci
nerozlučně Slunce a Lunu; a pak přesazen do jiné půdy blíže Slunci, aby odtud získal svůj výnosný
přírůstek, k čemuž bohatě stačí rosa: Neboť tam, kde byla umístěna předtím, byla tak oslabena
chladem a větrem, že se od ní dalo očekávat jen málo ovoce, a tam, kde dlouho stála a nepřinesla
vůbec žádné ovoce.
XXXI. A vskutku mají Filosofové zahradu, kde Slunce stejně tak ráno jako večer zůstává s nejsladší
rosou, bez ustání, jíž je kropeno a svlažováno; celá Země plodí Stromy a Ovoce, které jsou tam
přesazeny, jež také přijímají sestup a výživu z příjemných Lučin.
XXXII. A to se děje denně, a tam se i posilují, i oživují, aniž by kdy sedly; a to více za jeden Rok, než za
tisíc, kde na ně působí chlad.
XXXIII. Vezmi je tedy a ve dne v noci je chovej v destilačním ohni, ale ne v ohni dřevěném nebo
uhelném, nýbrž v čistém průzračném ohni, ne nepodobném Slunci, které nikdy není teplejší, než je
třeba, ale je vždy stejné: Neboť pára je rosou a semenem kovů, které by se neměly měnit.
XXXIV. Plody, jsou-li příliš horké a bez rosy nebo vlhkosti, zůstávají na větvích, ale aniž by dospěly k
dokonalosti, pouze usychají nebo se zmenšují: Jsou-li však na stromech živeny teplem a náležitou
vlhkostí, pak se osvědčí jako elegantní a plodné: Neboť teplo a vlhko jsou prvky všech pozemských
věcí, živočišných, rostlinných i nerostných.
XXXV. Protož ohně dřeva a uhlí nevytvářejí ani nepomáhají Kovům; to jsou ohně prudké, které neživí
jako žár Slunce, jenž zachovává všechny věci tělesné; neboť to je přirozené, co následují.
XXXVI. Filosof však nejedná tak, jak jedná příroda: Neboť příroda, kde vládne, tvoří všechny rostliny,
živočichy a nerosty v jejich vlastních stupních: Lidé však nečiní podle téhož druhu svými uměními
přirozené věci: Když příroda dokončí své dílo, pak je naše umění zdokonalí.
XXXVII. Tímto způsobem starověcí mudrci a filozofové pro naši informaci vykouzlili Lunu a Merkura,
její pravou matku, z níž vytvořili Merkura filozofů, který je ve svém působení mnohem silnější než
přirozený Merkur: Ten je totiž použitelný pouze pro jednoduché, dokonalé, nedokonalé, horké a
studené kovy: Náš Merkur, kámen mudrců, je však užitečný více než dokonalým, nedokonalým
tělesům neboli kovům.
XXXVIII. Také aby je Slunce zdokonalovalo a vyživovalo bez zmenšení, přidání nebo znehodnocení, jak
je příroda stvořila nebo vytvořila, a tak je opouští, nic nezanedbávajíc.
XXXIX. Nebudu nyní říkat, že Filosofové se těší ze Stromu, aby lépe zdokonalovali svého Merkura, jak
tvrdí někteří neznalí přirozenosti věcí a neučení chymisté, kteří berou obyčejné Slunce, Lunu a
Merkura a tak nepřirozeně s nimi nakládají, až se rozplynou v dým: Tito lidé se pokoušejí vyrobit
Filosofického Merkura, ale nikdy toho nedosáhli, což je Prima Materia Kamene a jeho první Minera.
XL. Chceš-li sem přijíti a dobro nalézti, a na Horu mořskou, kdež není roviny, se odebrati, z nejvyššího
musíš dolů hleděti k šesté, kterouž z daleka spatříš.
XLI. Na výšině této Hory nalezneš královskou bylinu triumfující, kterou někteří nazývají minerální,
někteří rostlinnou, někteří saturnskou: Však nechť kosti neb žebra její ponechány jsou, a čistý, čistý
vývar z ní vzat, tak lepší část díla tvého vykonána bude.
XLII. To jest pravý a subtilní Merkur Filosofů, kterýžto máš vzíti, kterýžto nejprve bílé dílo a potom
červené učiní: Jestli jste mi dobře rozuměli, obojí není nic jiného, jak je nazývají, než praktika, která je
tak snadná a jednoduchá, že ji může zdokonalit žena sedící u svého stolu.
XLIII. Jako kdyby v zimě dala vejce pod slepici a nemyla je (protože vejce se dávají pod slepici bez
mytí) a není s nimi více práce, než aby je každý den obracela, aby se kuřata lépe a dříve vylíhla, o
čemž je řečeno dost.
XLIV. Abych však mohl následovat příkladu, nejprve neumývejte Merkura, ale vezměte jej a (s jemu
podobným, což je oheň) vložte do popela, což je sláma, a do jednoho skla, což je hnízdo, bez jakékoli
jiné věci do vhodného Alembiku, což je dům, z něhož vyjde kuře, které tě svou krví zbaví všech
nemocí, svým masem tě nasytí a svým peřím tě zahřeje a ochrání před zraněními chladného a
okolního vzduchu.
XLV. Proto jsem napsal toto pojednání, abys s větší touhou hledal a kráčel po správné cestě: A tuto
malou knihu, toto shrnutí, jsem napsal proto, abys lépe pochopil výroky a spisy Filosofů, kterým, jak
věřím, budeš na čas mnohem lépe rozumět.

Konec Flammelovy knihy.