The Mirror of Alchemy

Zrcadlo alchymie

Toto dílo je připisováno Rogeru Baconovi [1214?-1294]. Tento anglický text byl vydán v knize The
mirror of alchimy, kterou sestavil třikrát proslulý a učený pražič Roger Bachon. Rovněž nejskvělejší a
nejučenější pojednání o obdivuhodné síle a účinnosti umění a přírody, sepsané týmž autorem. Spolu
s některými dalšími hodnotnými pojednáními s podobnou argumentací. Londýn, 1597.

Zrcadlo alchymie, jehož autorem je slavný mnich Roger Bacon, někdejší člen Martinské koleje a koleje
Brasen-nase v Oxenfordu.

KAPITOLA I.

O definicích alchymie.

V mnoha starověkých knihách se nachází mnoho definic tohoto umění, jejichž záměry se musíme
zabývat v této kapitole. Hermes totiž o této vědě řekl: Alchymie je tělesná věda, která se jednoduše
skládá z jednoho a z jednoho, přirozeně spojuje věci vzácnější, poznáním a účinkem a přeměňuje je
přirozeným smíšením v lepší druh. Někdo jiný řekl: Alchymie je věda, která učí, jak přeměnit jakýkoli
druh kovu v jiný, a to vhodným lékem, jak se ukázalo v mnoha knihách filosofů. Alchymie je tedy
věda, která učí, jak vyrobit a složit jistý lék, který se nazývá elixír, který, když se vlije na kovy nebo
nedokonalá tělesa, je v samém promítání zcela zdokonalí.

KAPITOLA II.

O přírodních principech a rozmnožování minerálů.

Za druhé, dokonale vyložím přirozené principy a rozmnožování minerálů: kde nejprve je třeba
poznamenat, že přirozené principy v dolech jsou argent-vitae a síra. Všechny kovy a nerosty, jichž je
mnoho různých druhů, jsou zrozeny z těchto dvou: Musím vám říci, že příroda vždy zamýšlí a usiluje o
dokonalost zlata, ale mnohé náhody, které mezi tím přicházejí, mění kovy, jak je zjevně vidět v
různých filosofických knihách. Neboť podle čistoty a nečistoty obou výše zmíněných principů, Argent
vitae a síry, vznikají čisté a nečisté kovy: Zlato, Stříbro, Ocel, Olovo, Měď a Železo, jejichž přirozenost,
to jest čistota a nečistota, neboli nečistá nadbytečnost a vada, dává slyšet tomu, co následuje.

O povaze zlata.

Zlato je dokonalé tělo, zrozené z Argent vive, čisté, pevné, průzračné, červené, a ze síry, čisté, pevné,
červené, nehořící, a nic mu nechybí.

O povaze stříbra.

Stříbro je tělo čisté, ryzí a téměř dokonalé, zplozené z Argent-vive, čisté, téměř pevné, průzračné,
bílé, a z takové podobné Síry: nechce nic, kromě malé fixace, barvy a váhy.

O povaze oceli.

Ocel je tělo čisté, nedokonalé, zrozené z Argent-vive čisté, fixované & nefixované čiré, navenek bílé,
ale uvnitř červené, a podobné Síře. Chce to jen odvar nebo trávení,
 Olověné povahy.

Olovo je nečisté a nedokonalé tělo, zrozené z Argent-vive nečisté, nepevné, zemité, oděné, poněkud
bílé navenek a červené uvnitř, a z takové Síry částečně hořící, Chce to čistotu, fixaci, barvu a vypálení.

Z povahy mědi.

Měď je nečisté a nedokonalé tělo, zrozené z Argent-vive, nečisté, nepevné, zemité, hořící, červené,
ne jasné, a z podobné Síry. Chybí jí čistota, fixace a váha: má příliš nečistou barvu a zemitost, která
nepálí.

Z povahy železa.

Železo je nečisté a nedokonalé tělo, zrozené z Argent vive nečisté, příliš mnoho fixované, zemité,
hořící, bílé a červené ne jasné, a podobné Síry: Chce splynutí, čistotu a váhu: Má příliš mnoho
fixované nečisté Síry a hořící zemitosti. To, co bylo řečeno, musí každý alchymista pilně dodržovat.

KAPITOLA III.

Z jakých věcí je třeba získat elixír.

O vzniku kovů, jak dokonalých, tak nedokonalých, dostatečně vypovídá to, co již bylo řečeno, Vraťme
se nyní k nedokonalé hmotě, kterou je třeba vybrat a zdokonalit. Vidíme-li, že jsme byli v předchozích
kapitolách poučeni o tom, že všechny kovy jsou zrozeny z Argent vive a Síry, a jak jejich nečistota a
nezkaženost působí zkázu, a že se s kovy nesmí míchat nic, co z nich nebylo vytvořeno nebo vzniklo,
zůstává: dost čisté, že žádná cizí věc, která nemá svůj původ z těchto dvou, je nemůže zdokonalit
nebo z nich učinit Změnu a novou transmutaci: A tak je s podivem, že by se někdo moudrý zaměřil na
živé tvory nebo zeleninu, která je vzdálená, když se v blízkosti nacházejí nerosty; ani si nemůžeme
myslet, že by někdo z Filosofů vložil Umění do zmíněných vzdálených věcí, ledaže by to bylo pro
srovnání: Ale z výše uvedených dvou jsou všechny kovy, ani se k nim nic nepřipojuje, ani se s nimi
nespojuje, ještě je nemění, ale to, co je z nich, a tak správně musíme vzít argent-vit a síru za látku
našeho kamene:

Ani Argent-vive sám o sobě, ani Síra sama o sobě nezplodí žádný kov, ale z jejich spojení vznikají
různé kovy a nerosty. Naše hmota tedy musí být vybrána ze směsi obou, ale naše poslední tajemství
je nejskvělejší a nejskrytější, totiž z jakého nerostu, který je bližší než ostatní, by měla být vyrobena, a
při jejím výběru musíme být velmi opatrní. A tak, kdybychom chtěli pracovat nejprve s rostlinami (což
jsou byliny, stromy a vše, co ze země vyvěrá), tu bychom museli nejprve dlouhým odvarem vyrobit
Argent vive a Síru, od kterýchžto věcí a jejich působení jsme osvobozeni, neboť sama příroda nám
nabízí Argent vive a Síru.

A kdybychom je měli čerpat z živých tvorů (jakého druhu je lidská krev, vlasy, moč, výkaly, slepičí
vejce a co jiného pochází z živých tvorů), musíme z nich podobně získávat Argent-vive a Sulphur
odvarem, od něhož jsme osvobozeni, jako jsme byli předtím.

Nebo kdybychom si ji vybrali ze středních minerálů (z nichž jsou všechny druhy Magnesie,
Marchasitu, Tutie, Mědi, Allumenu, Baurachu, Soli a mnoha jiných), museli bychom podobně, jako
předtím, odvarem extrahovat Argent-vive a Síru, od čehož jsme také osvobozeni, jako od toho
prvního.

A kdybychom měli vzít jeden ze sedmi duchů sám o sobě, jako Argent-vive, nebo Sulphur samotný,
nebo Argent-vive a jeden ze dvou Sulphurů, nebo Sulphur-vive, nebo Auripigment, nebo Citrine
Arsenicum, nebo červený samotný, nebo podobně: nikdy bychom to neměli provést, protože jelikož
příroda nikdy nic nezdokonaluje bez stejného smíšení obou, ani my nemůžeme: z těchto tedy, stejně
jako z výše uvedených Argent-vive a Sulphur v jejich přirozenosti jsme osvobozeni.

A konečně, kdybychom si je vybrali, museli bychom všechno smísit tak, jak to je, podle náležitého
poměru, který nikdo nezná, a potom to rozložit na koagulaci, na pevnou hroudu: a proto jsme
omluveni z přijímání obou v jejich vlastní přirozenosti, totiž Argent-vive a Sulphur, protože neznáme
jejich poměr, a že se můžeme setkat s tělesy, v nichž najdeme řečené věci přiměřené, koagulované a
shromážděné po náležitém způsobu. Toto tajemství zachovejte co nejtajněji.

Zlato je dokonalé mužské tělo, bez jakéhokoli nadbytku nebo zmenšení: a kdyby: mělo dokonalá
nedokonalá těla s ním smíšená pouze tavením, mělo by být Elixírem do červena. Stříbro je také tělo
téměř dokonalé a ženské, které kdyby mělo téměř zdokonalit nedokonalá těla pouze jeho běžným
tavením, mělo by být Elixírem na bílou, což není a ani nemůže být, protože pouze ona jsou dokonalá.
A kdyby tato dokonalost mohla být smíchána s nedokonalými, nedokonalé by nemělo být
zdokonaleno dokonalým, ale spíše by se jejich dokonalost měla zmenšit nedokonalým a stát se
nedokonalým. Kdyby však byly dokonalejší než dokonalé, buď ve dvojnásobném, čtyřnásobném,
stonásobném nebo větším poměru, mohly by pak dobře zdokonalit nedokonalé. A poněvadž
přirozenost vždycky jednoduše pracuje, dokonalost, která v nich je, je jednoduchá, neoddělitelná a
neslučitelná, ani uměním nemohou být vloženy do kamene, aby kvas zkrátil práci, a tak přivedeny do
svého dřívějšího stavu, protože nejtěkavější přemáhá nejpevnější. A že zlato jest dokonalé tělo,
složené z argenta- viva, červeného a čirého, a z takové Síry, protož ho nevolíme za látku našeho
kamene k červenému elixíru, protože jest tak jednoduše dokonalé, bez umělého mundirování, a tak
silně strávené a živené přirozeným žárem, že s naším umělým ohněm sotva můžeme pracovat na
zlatě nebo stříbře, a i když příroda cokoli zdokonaluje, nemůže to důkladně zušlechtit, zdokonalit a
očistit, protože pracuje pouze na tom, co má.

Kdybychom si tedy za hmotu kamene zvolili zlato nebo stříbro, těžko a skrovně bychom v nich našli
pracovat oheň. A ačkoli nejsme neznalí ohně, přece bychom nemohli dospět k jeho důkladnému
mundifikování a zdokonalení, a to z důvodu jeho nejpevnějšího splynutí a přirozeného složení: Protož
omlouváme se, že první příliš červený, aneb druhý příliš bílý bereme, vidouce, že bychom věc aneb
nějaké tělo tak čisté, aneb spíše čistší Síry a Argent vive, na němž příroda málo aneb vůbec nic
neudělala, nalezli, kteréžto s naším umělým ohněm a zkušeností umění našeho k náležitému jeho
scezení, scezení, barvě a upevnění přivésti dovedeme, pokračujíce v důmyslné práci na něm.

Proto musí být vybrána taková hmota, v níž je Argent-vitae, čistá, průzračná, bílá a červená, ne zcela
kompletní, ale stejně a přiměřeně smíchaná po náležitém způsobu s podobnou sírou a srostlá v
pevnou hmotu, která naší moudrostí a rozvahou, a naším umělým ohněm dosáhneme její naprosté
čistoty a ryzosti a přivedeme ji k tomu, aby po skončení díla byla tisíckrát pevnější a dokonalejší než
samotná prostá těla, rozkládající se přirozeným žárem. Buď tedy moudrý, neboť budeš-li v mých
kapitolách (v nichž jsem zjevnou prózou vyložil věc kamene snadno poznatelnou) důvtipný a
duchaplný, ochutnáš onu rozkošnou věc, v níž je umístěn celý záměr Filosofů.

KAPITOLA IIII.

O způsobu rozdělávání, mírnění a udržování ohně.

Doufám, že jste již před tímto časem zjistili z již řečených slov (pokud nejste velmi tupí, nevědomí a
hloupí) jistou věc o učeném požehnaném kameni Filosofů, na němž pracuje Alchymie, zatímco my se
snažíme zdokonalit nedokonalé, a to věcmi více než dokonalými. A protože nám příroda vydala
nedokonalé pouze s dokonalými, je na nás, abychom tu věc (v předchozích kapitolách nám
oznámenou) učinili dokonalejší než dokonalou naší umělou prací. A neznáme-li způsob práce, co je
příčinou, že nevidíme, jak příroda (která odedávna zdokonaluje kovy) neustále pracuje!

Což nevidíme, že v dolech se neustálým žárem, který je v jejich horách, hrubá voda tak rozkládá a
zahušťuje, že se v průběhu času stává Argent vive?

A že z tučnosti země se stejným teplem a rozkladem vytváří Síra!

A že stejným žárem, který v nich bez přestávky trvá, vznikají z nich všechny kovy podle jejich čistoty a
nečistoty? A že příroda pouze odvarem zdokonaluje nebo vytváří všechny kovy, jak dokonalé, tak
nedokonalé? Co vás, prosím, nutí, abyste se snažili zdokonalit výše uvedené věci podivnými
melancholickými a fantastickými režimy?! Vždyť je to tak, jak říkáte: "Běda vám, kteří chcete
překonat přírodu a učinit kovy dokonalejšími než dokonalými nějakým novým režimem nebo dílem,
které pochází z vašich nesmyslných mozků. Bůh dal přírodě přímou cestu, totiž nepřetržitou směs, a
vy jí jako blázni pohrdáte nebo ji neznáte. Zase vám stačí oheň a Azot. A na jiném místě: Teplo
zdokonaluje všechny věci. A jinde: Viz, viz, viz a neunavuj se. A na jiném místě: Oheň váš ať jest mírný
a lehký, kterýžto vždycky rovný jsa, může dále hořeti; a ať se nezvětšuje, neb kdyby se zvětšoval,
velikou škodu utrpíte. A na jiném místě: Vězte, že v jedné věci, totiž v kameni, jedním způsobem, totiž
vařením v jedné nádobě se vykonává celé mistrovství. A na jiném místě: Trpělivě a neustále, a na
jiném místě: Sedmkrát jej rozemel. A na jiném místě, Rozmělňuje se ohněm, A na jiném místě, Tato
práce je velmi podobná stvoření člověka: Neboť jako se Kojenec na počátku živí lehkými pokrmy, ale
kosti se posilují silnějšími: tak i toto mistrovství, nejprve musí mít lehký oheň, čímž musíme vždy
pracovat v každé esenci odvaru. A ačkoli vždy mluvíme o mírném ohni, přece v pravdě myslíme, že při
řízení díla se musí oheň vždy po troškách zvyšovat a zvětšovat až do konce.

KAPITOLA V.

O kvalitě nádob a pece.

Prostředky a způsob zpracování jsme již určili; nyní budeme hovořit o nádobě a peci, v jakém druhu a
z jakých věcí musí být vyrobeny. Zatímco příroda přirozeným ohněm rozkládá kovy v dolech, odmítá,
aby se podobný odvar vyráběl bez nádoby k tomu vhodné. A jestliže navrhujeme napodobit přírodu
při vaření, proč odmítáme její nádobu! Podívejme se tedy nejprve, na jakém místě se vytvářejí kovy.
V místech minerálů se totiž zjevně ukazuje, že na dně hory je neustále stejné teplo, jehož podstatou
je vždy stoupat, a při stoupání vždy vysychá a sráží hustší nebo hrubší vodu skrytou v břiše nebo
žilách země či hory v Argent vive. A když se minerální tuk téhož místa, vycházející ze země, shromáždí
teplý v žilách země, protéká horou a stává se Sírou. A jak člověk může vidět na předešlých žilách toho
místa, že Síra vzniklá z tučnosti země (jak je předtím naznačeno) se setkává s Argent-vive (jak je také
psáno) v žilách země a plodí hustotu minerální vody. Tam se díky neustálému stejnému žáru v hoře v
dlouhém časovém procesu rodí různé kovy podle různosti místa. A v těchto minerálních místech
najdeš neustálé teplo.

Proto právem poznamenáváme, že vnější minerální hora je všude v sobě uzavřená a kamenitá, neboť
kdyby teplo mohlo vycházet ven, nikdy by se v ní neurodil žádný kov. Chceme-li tedy napodobit
přírodu, musíme mít takovou pec, která by byla podobná horám, ne co do velikosti, ale co do stálého
žáru, aby vložený oheň, když vystoupí, nenašel průduch, ale aby žár mohl působit na nádobu, která je
těsně uzavřená a obsahuje kamennou hmotu; tato nádoba musí být kulatá, s malým hrdlem, ze skla
nebo z nějaké hlíny, což představuje povahu nebo těsné spojení skla; její ústí musí být uzavřeno nebo
zapečetěno obalem z téže hmoty nebo lutací. A jakožto v dolech teplo se hned nedotýká hmoty Síry a
Argent-vive, neb všudy mezi tím země horská přichází: Tak se tento oheň nesmí hned dotýkat
nádoby, v níž je hmota výše zmíněných věcí, ale musí se vložit do jiné nádoby, podobně uzavřené,
aby se tak mírné teplo vhodněji a vhodněji dotýkalo hmoty nahoře i dole, a kdekoli je: načež
Aristoteles říká, ve světle světel, že Merkur se má vařit v trojité nádobě a že nádoba musí být z
nejtvrdšího skla, nebo (což je lepší) ze země, která má povahu skla.

KAPITOLA VI.

O náhodných a základních barvách, které se v díle objevují.

Tím je záležitost kamene ukončena, poznáš jistý způsob práce, jakým způsobem a v jakém režimu se
kámen často mění vařením v různé barvy. Načež někdo řekne: Tolik barev, tolik jmen. Podle
rozličných barev, které se v díle objevují, se také jména od Filosofů měnila, kdežto první operace
našeho kamene se nazývá putrifikace a náš kámen se dělá černý, o čemž jeden říká: Když ho najdeš
černý, věz, že v té černi je skryta bělost, a musíš z jeho nejjemnější černi vydobýt totéž. Po putrifikaci
však zčervená, nikoliv však pravou červení, o níž se říká: Často je červený a často má citrínovou barvu,
často se roztéká a často se sráží, dříve než pravá bělost. A rozpouští se, sráží se, hnije, barví se,
umrtvuje se, urychluje se, dělá se černým, dělá se bílým, dělá se červeným. Je také zelený, o čemž jiný
říká: Uvař jej, až se ti bude zdát zelený, a to je duše. A jiný: Věz, že v tom: zeleném jeho duše panuje.
Před bělostí se také objevuje barva páva, načež jeden takto praví: Věz, že všechny barvy na světě,
nebo které si lze představit, se objevují před bělostí, a potom následuje pravá bělost. O čemž se říká:
A jiný praví: "Když se kámen čistě rozkládá, že září jako oči rybí, tehdy máme očekávat jeho
užitečnost, a do té doby je kámen okrouhle ztuhlý: A když najdeš nahoře ve sklenici bělost, buď si jist,
že v té bělosti je skryta červenost, a tu musíš extrahovat, ale vyluhuj ji, dokud je celá červená, neboť
mezi pravou bělostí a pravou červeností je jistá barva popela, o níž se říká: Po bělosti se nemůžeš
mýlit, neboť zvětšováním ohně dojdeš k barvě popela, o níž říká jiný: A pak nakonec je král obdařen
červenou korunou z vůle Boží.

KAPITOLA VII.

Jak provést projekci léku na jakékoli nedokonalé tělo.

Z velké části jsem splnil svůj slib o tom velkém mistrovství, jak vyrobit ten nejskvělejší elixír, červený a
bílý. Na závěr se budeme zabývat způsobem projekce, která je dokončením díla, žádoucí a
očekávanou radostí. Červený Elixír se nekonečně mění v citrínovou barvu a všechny kovy mění v ryzí
zlato. A bílý elixír nekonečně bělí a přivádí každý kov k dokonalé bělosti. Víme však, že jeden kov je od
dokonalosti vzdálenější než druhý a jeden blíže než třetí. A ačkoli každý kov může být Elixírem
doveden k dokonalosti, přece jen se ty nejbližší snáze, rychleji a dokonaleji upraví než ty, které jsou
vzdálenější, A když se setkáme s kovem, který je blízko dokonalosti, jsme tím osvobozeni od těžkostí,
které jsou při zpracování kovů vzdálenějších. A pokud jde o kovy, které z nich jsou blízké a které
vzdálené, o nichž říkám, že jsou nejblíže dokonalosti, pokud jste moudří a rozvážní, zjistíte, že jsou v
mých kapitolách jasně a pravdivě uvedeny. A bezpochyby, kdo je v tomto mém Zrcadle tak bystrý, že
vlastní pílí dokáže zjistit pravou věc, ten dobře ví, na jaké tělo má být lék promítnut, aby ho přivedl k
dokonalosti. Neboť předchůdci tohoto umění, kteří na to přišli svou filozofií, ukazují prstem přímou a
jasnou cestu, když říkají: Příroda obsahuje přírodu: Příroda překonává přírodu: a příroda se setkává se
svou přirozeností, nesmírně se raduje a mění se v jiné přirozenosti; Příroda se z přírody těší, příroda
přírodu překonává, příroda přírodu ovládá A na jiném místě: Každý podobný se raduje ze svého
podobného: Neboť podobnost je prý příčinou přátelství, o čemž mnozí Filosofové zanechali
pozoruhodné tajemství: Vězte, že kyselý rychle vchází do svého těla, které nelze nijak spojit s jiným
tělem, A na jiném místě: Duše rychle vchází do svého těla, které, kdybys chtěl spojit s jiným tělem,
ztratíš svou práci: neboť sama blízkost je jasnější. A poněvadž věci tělesné v tomto regimentu
nehmotné jsou, a naopak věci nehmotné tělesné, a v zavření díla celé tělo duchovní pevnou věcí jest:
a poněvadž také ten duchovní elixír zjevně, ať bílý nebo červený, tak velmi připraven a rozkládán jest
mimo svou přirozenost, není divu, že se nemůže s tělem smísiti, na kteréž se promítá, jsa jen
rozpuštěn. Je také těžké jej promítnout na tisíce a tisíce dalších a nesouvisle do nich proniknout a
přeměnit je. Proto vám nyní prozradím velké a skryté tajemství. Jedna část má být smíchána s tisícem
dalších těles, a nechť: to vše se jistě vloží do vhodné nádoby a vloží se do pece k upevnění, nejprve s
propůjčeným ohněm, a potom se oheň zvyšuje po tři dny, dokud se nerozlučně nespojí, a to je dílo tří
dnů: pak se opět a konečně každá část tohoto sama o sobě musí promítnout na dalších tisíc částí
jakéhokoli blízkého tělesa: a to je dílo jednoho dne, nebo jedné hodiny, nebo okamžiku, za což je
třeba našeho podivuhodného Boha věčně chválit.

Zde končí Zrcadlo alchymie, které sestavil nejučenější filosof Roger Bacon.