BUNĚČNÉ MEMBRÁNY

2020/2021
Struktura
1) Struktura a chemické složení biologických
membrán
- vývoj modelů membrán
- chemické složení
- vlastnosti
2) Vybrané funkce membrán
 BIOLOGICKÁ – BUNĚČNÁ -
PLAZMATICKÁ MEMBRÁNA E. BUNĚK
Jsou komplikovamé (chemicky i strukturálně) struktury složeny z mnoha menších elementů jejíž hlavní vlastností je
ohromná dynamika
• Integrita a funkce buňky = každá buněčná membrána vyváří
rámec pro integritu a fungování buňky
• Cca 5 - 10 nm ´pouze návodný údaj (tloušťka) - je dána molekulární velikostí
základních komponentů
(lipidy a proteiny)
Proč se udává rozmezí?
Membrána je často složena z
unikátních typů komponent
a proto má i unikátní
tloušťku
 VYBRANÉ FUNKCE MEMBRÁN
Bilogické membrány - když nerozlišujeme mezi mebránou buněčnou a membránou kompartmentovou- se účastní velkého
množství funkcí => membrána má selektivní vlastnosti (není polopropustná) = není důležitá jen její polopropustnost ale
závisí na ní spousta dalších vlastností buňky
Tvar Selektivní
= rozdělení vnitřního prostředí (na organely)
Kompartmentace receptivita a
Modré = vlastnosti membrány Zelné = vlastnosti membrán transdukce
které dodávají buňce její které umožňují
mechaniku dynamiku signálů
E-kurz
Adheze KOMUNIKACE

Histo+Bio Vazba a katalýza

Enzymů
Biochemie
Fúze = umožnění buňěčného pohybu
Dále membrány umožnují fyzické interakce mezi Motilita Transport
membránovými strukturami = fúze
E-kurz (ochrana)
NESOUVISÍ JEN S MECHANIKOU ALE I S DYNAMIKOU
 VÝVOJ POZNÁNÍ STRUKTURY A
CHEMICKÉHO SLOŽENÍ MEMBRÁN
Membrána je postavane na základě určitého modelu -

1. E. Overton (1890s)
= základní vhled do chemické podstaty do vnější membrány
Prováděl experimenty s membránami rostlinných buněk (s
nepolárními izoláty techto membr.) sledoval jakým způsobem
– rozpustnost látky ve jsou látky přes
tyto lipidy
vnějším obalu buňky schopny
procházet
Z výsledků odvodil tzv.:
– Overtonovo pravidlo
Čím je látka nepolárnější (čím víc je rozpustná v tucích/ lipidech)
tím lépe touto membránou (lipidy) proniká

– membrána = tenká vrsta

lipidů
= zároveň označil, že membrána, která dělí vnitřní prostředí buňky od The Wondrous Story of Anesthesia pp 597-608
vnějšího je tvořena tenkou vrstvou lipidů Anestetika a úroveň pronikání do buňky -
klíčová záležitost pro přesnou anestezii
 VÝVOJ POZNÁNÍ STRUKTURY A
CHEMICKÉHO SLOŽENÍ MEMBRÁN
Kdy bylo řečeno že by membrána mohla obsahovat dvě vrstvy lipidů?

2. E. Gorter a F. Grendel (1923)

Studovali obsah membrány
– lidské erythrocyty
erytrocytů a z nich extrahovali
lipidy, které rozprostřeli na
vodní roztok =
– plocha - lipidy na povrchu vody
Langmulerova komůrka
(necky)
– lipidová dvojvrstva, polární skupiny ven
a měřili kolik lipidů pokryje povrch vody. Tento experiment
pak uzavřeli s tím, že membrána obsahuje takové množství
lipidů které umožňuje erytrocytům vytvoření dvou vrstev
= LIPIDOVÁ DVOJVRSTVA

https://www.wiley.com/college/karp/0471465801/samplechapter/ch04.pdf
 VÝVOJ POZNÁNÍ STRUKTURY A
CHEMICKÉHO SLOŽENÍ MEMBRÁN
3. H. Davson a J. Danielli (1935, 1950)
Další vývoj šel od 30. let a – lipidová dvojvrstva pokrytá proteiny
úkolem bylo zjistit zda tyto
membrány obsahují pouze – proteiny lemované póry
lipidy nebo i jiné složky
– jednotkový membránový model
= vytvořili teorii že buněčná membrána se skládá z lipidové dvojvrstvy, která má v sobě skrz na skrz globulární proteiny

Tento model byl později

upravován a vytvořil základ pro
jednotkový membránový
model
- ten byl dále zkoumán a během
dalších let byl vytvořen koncept
který všichni známe

https://www.wiley.com/college/karp/0471465801/samplechapter/ch04.pdf
 VÝVOJ POZNÁNÍ STRUKTURY A
CHEMICKÉHO SLOŽENÍ MEMBRÁN
KONEČNÝ MODEL
Tento model je v základní části složen
4. S. J. Singer a G. Nicholson (1972) z lipidové dvojvrstvy, kde jsou lipidy

Tento model vytvořil – fluidně mozaikový model specificky orientovány a jsou v nich
zavzaty další komponenty (proteiny
CENTÁLNÍ DOGMA MEMBRÁNOVÉ BIOLOGIE atd.)
ALE není to konečná věc

= uspořádání, struktura
a chování základních
složek (hl. lipidů)
této membrány se
pohybuje v různých
fázích, které
umožňují aby ta
tekutost / fázové
rozhraní bylo
dynamicky
udržováno
(zvláště změnami
teplot a prostředí)
https://www.wiley.com/college/karp/0471465801/samplechapter/ch04.pdf
 CHEMICKÉ SLOŽENÍ
3 základní složky: sacharidy/
Proteiny Lipidy Cukry
Plazmatická 54 36 10
Jaderná 66 32 2
ER 62 27 10
Golgi 64 26 10
Mitochondrie (Ext) 55 45 0
Mitochondrie (Int) 78 22 0
Ery 19 43 8
Myelin 18 79 3
Za určitých okolností se mohou poměry dost dramaticky měnit
Mohou být přesahy :
- např. posunutý poměr ve vnitřních membránách u ER nebo Golgiho komplexu
glykoproteiny, glykolipidy
ve prospěch proteinů a existují i situace kdy jsou lipidy preferovány (viz tabulka)
CHEMICKÉ SLOŽENÍ MEMBRÁN
Díky fázovému chování lipidů a variacím, které souvisí i s jejich chemickým složením - z jejich hydrofilní části, řetězců
mastných kyselin - je dnes známo více než 1000 různých lipidů (nejčastěji fosfolipidů) v membránách eukaryontních
buněk = NEJEDNÍ SE O HOMOGENNÍ SKUPINU

• Fosfolipidy
• Glykolipidy Lipidy
• Steroidní lipidy (cholesterol)
• Bílkoviny
Proteiny
• Glykoproteiny
• Cukry
Zbytek
• Ostatní
 FOSFOLIPIDY
= molekuly které mají svoji polární a nepolární část a obě dvě se mohou významně lišit z pohledu chemického chování a
struktury. Tyto fosfolipidy mohou být i modifikovány tím že obsahují různé substituenty, které nesou náboj (a to s ezárověň
projevuje i tím jak se mění jejich tvar)

• Amfifilita

• Mastné kyseliny

• Náboj

• Tvar
 Fospolipidy jsou
charakteristické pro
eukaryontní buňky ale do
jisté míry i pro ty
prokaryontní - ale nacházíme
odlišné fospolipidy u říše
ARCHEA

Comparison of Plasma Membrane Lipid Between Bacteria and Archaea.

OpenStax, Structure of Prokaryotes. OpenStax CNX. Mar 28, 2014
http://cnx.org/contents/9e7c7540-5794-4c31-917d-fce7e50ea6dd@11.
 FOSFOLIPIDY
= jsou různé a my je můžeme různým způsobem klasifikovat
A => PODLE TOHO JAK VYPADAJÍ:

Cylindrické Kónické
• Fosfatidylcholin • Fosfatidylethanolamin
• Fosfatidylserin • Fosfatidylová kyselina

- mají větší tendenci vytvářet vezikulární

- v membránách struktury
- struktury planárních lamel

Physiol Rev. 2014 Oct;94(4):1219-48.

 FOSFOLIPIDY
- Jinak modifikované:
Invertované kónické
• Fosfatidylinositol = ten potom může vytvářet složitější vezikulární struktury

• Deriváty

Physiol Rev. 2014 Oct;94(4):1219-48.

 FOSFOLIPIDY
Mají svůj určitý množstevní a kvalitativní repertoár = hlavní fosfolipidy:

• Fosfatidylcholin (PC) • Fosfatidylová kyselina

• Fosfatidylethanolamin • Fosfatidylserin (PS -)
(PE) Nejčastěji přítomný

• Fosfatidylinositol (PI -)
Některé z fosfolipidů se
vždy nacházejí v membráně
na její vnitřní vrstvě a jiné
na té vnější
= např. PI- a PS- se
nacházejí na VNITŘNÍ
straně dvojvrtsvy a mají
záporný náboj = určují
nabití a polarizaci membr.
=> dopad na transportní
mechanismy (hlavně ty co
závisí na elektrochemickém přenos nervových
gradientu - pohyb iontů vzruchů na srdce a
dovnitř/ven atd.) https://slideplayer.com/slide/10252631/
mozku
 Membránový % zastoupení
fosfolipid v membráně = není homogenní ale je odlišné

Jak je možné že systém ví jaký fosfolipid má být nejvíce uvnitř nebo naopak?
Je to otázka LIPIDOVÉHO METABOLISMU
A LOKALIZACE

%vnitřní %vnější
Fosfatidyl-
etanolamin
Fosfatidylcholin
Sfingomyelin
Fosfatidylserin
Fosfatidylinositol
Fosfatidylinositol
4-fosfát
Fosfatidylinositol
4,5-bisfosfát
Fosfatidylová kyselina
https://bio.libretexts.org/Bookshelves/Biochemistry/Book%3A_Biochemistry_Free_For_All_(Aher
n%2C_Rajagopal%2C_and_Tan)/03%3A_Membranes/3.01%3A_Basic_Concepts_in_Membrane
s
 Spektrum fofolipidů a jejich
uspořádání v membráně je
UNIKÁTNÍ a musí být nějak
regulováno!
Je regulováno minimálně 2mi různými způsoby:
Pro každou 1) Na místě tím kde se odehrává sysntéza fosfolipidů = hlavně v ER - vytváří
organelu většinu strukturních fosfolipidů, včetně cholesterolu + se podílí i GOLGI
vidíme různé
druhy fosfolipidů
co se v ní nachází

Transmembránová distribuce lipidů

ER- rozmístěny symetricky což je VYJÍMKA protože u
ostatních membrán je uspořádání ASYMETRICKÉ
= to je regulováno specifickou a cílenou produkcí v organelách = relativně hodně sfingolipidů (= steroidní složka-cholesterol
ale hlavně DISTRIBUCÍ sysntetizovaných fosfolipidů pomocí a lipid)
VEZIKULÁRNÍHO TRANSPORTU emzymy = P4 ATPázy

kvantitativní zastoupení:
P4 ATPázy - enzymy, které fungují v rámci lipidové dvouvrstvy a jsou schopny
přicházející fosfolipidy vhodně
umísťovat (= má to i svůj funkční GLYKOLIPIDY
význam) => Jak se dostanou fl. na místo? putují v endozomech (vezikule) a ty pak
fůzují s membránou

= ZÁKLAD (většinou)

Glykosylované =
konjugované s cukernou
složkou

Vznikají specifické typy podle jejich specifických složek - membrány

nervových buněk apod.
 FUNKCE GLYKOLIPIDŮ
Funkcí je celá řada:

1) Ochrana (epithelie) - specificky zkoumány u epithelových buněk kde plní funkci

mechanické ochrany

2) Nervové buňky – náboj a koncentrace iontů

3) Dokování proteinů k membráně
4) Buněčné rozpoznávání
5) Buněčná adheze (CAM)
6) Rafty = lipidové rafty = jedná se o plovoucí mikrodomény/ části membrány, které jsou charakteristické tím
že v nich dochází k nahloučení různých typů lipidů, fosfolipidů a cholesterolu do struktur, které pak
ovlivňují celou řadu funkcí té mikrodomény
- existuje celá řada vědců, ktreří tvrdí, že rafty jsou artefakty vzniklé tím jak se vědci snažili z membrán tyto základní
strukturní motivy/ mikrodomény izolovat => dodones není shoda nad tím zda-li se jedná o struktury, které jsou opravdu
objektivně existující a fungující, nebo se jedná o něco co vědci vytvořili tím jakým způsobem studovali membrány
 LIPIDOVÉ RAFTY
(mikrodomény)
Membrane microdomains

https://biology441.wordpress.com/2017/03/12/lipid-rafts-and-their-role-in-alzheimer-disease/

Klasifikují se do dvou základních skupin:

• Planární – flotiliny, neurony = Jsou to fluidní části membrány, které se docela

rychle pohybují

• Kaveoly – kaveoliny, glie, některé neurony

= útvary, které mají specifický význam pro absorbci, endocytózu a bývají studovány u
různých buněčných typů - velmi často opět u buněk nervového systému (neurony, glie)
 LIPIDOVÉ RAFTY - FUNKCE
- Zabývají se regulací fáze membrány
- Mají souvislost i se signalizací, buněčnou smrtí atd.
Membrane microdomains
1. Membránová fluidita

2. Signální transdukce

3. Platforma pro vstup virů - Virologové se domnívají, že rafty mohou

tvořit vstupní brány pro vstup virů do buněk

4. Neurotransmise
- Neurologové si myslí že rafty tvoří klíč pro neurotransmisy

= funkcí ktreé jsou spojovány s lipidovými rafty je CELÁ ŘADA

 VYBRANÉ INTRINZNÍ MEMBRÁNOVÉ
VLASTNOSTI
To jak se v membráně fosfolipidy a sfingolipidy různě uspořádavají a existují s tvoří membránu tak to má vliv a podmiňují
Membrane microdomains
spousty vlastností membrány = nejsou to inertní struktury

• Asymetrické uspořádání fosfolipidů a iontů

• Fluidita
• Mezivrstevné propojování lipidů = interakce mezi fosfolipidy a
sfingolipidy navzájem

• Samoshlukování fosfolipidů = jejich tendence se shlukovat nebo naopak se

rozpadat

• Hydrofobní mismatch fosfolipidů

• Protein-lipidové interakce = jejich tendence interagovat s proteiny
= MEMBRÁNY MÁ KOPLEXNÍ A KOMPLIKOVANÉ VLASTNOSTI PODMÍNĚNÉ SPOUSTOU FAKTORŮ
 FLUIDITA MEMBRÁN
= fluidita znamená fázový přechod mezi fází solidní/ pevnou a fází kapalnou

• Typ mastné kyseliny v molekule fosfolipidu Podle nasycenosti

nebo nensycenosti
Existují dva typy organismů mastné kyseliny se
homoiotermní a ty řetězce
poilkilotermní uspořádají různě
= existují organsimy, prostorově a to
které nedrží vnitřní teplotu umožnujě
a jejich teplota je závislá jednoduché
na vnitřní teplotě a shlukování/
naopak organismy oddalování
jejichž teplota je stálá fosfolipidů (aby
=> nedošlo k
A fluidita právě u přílišnému
poilkilotermních je zpevnění/
KLÍČOVÁ - oni mohou být vystaveni extrémním teplotám zkamenění nebo
a i přesto jejich membrána musí držet a být fluidní tak aby rozvolnění/
ty buňky mohly zkapalnění)
fungovat

Jaké mají buňky mechanismy aby mohli fluiditu udržovat? = chemiscká struktura fosfolipidu a dané množství fosfolipidu v
daném úseku membrány (fosfolipid se může lišit nejen tím jak je postavena polární část = HLAVA, ale také jakým způsobem je
uspořádán OCAS = ne/nasycená kyselina
 FLUIDITA MEMBRÁN

• Pohyb fosfolipidů
Je různý:
Máme důkazy že se fosfolipidy opravdu
pohybují laterálně a rotačně
1) Rotace
2) Laterální difúze
3) Flip-flop (flipázy,
flopázy, skramblázy)
1) a 2) je smontánní
3) = pohyb jednoho z mnoho mnoho fosfolipidů za delší časový
úsek - jsou to úseky co jsou regulovány enzymaticky, existují
zde různé enzymy, ktreé jsou schopné ten daný fosfolipid vzít
a přesunout ho z vnitřní na vnější vrstvu nebo naopak
= tomu pohybu se říká FLIP FLOP (je odpovědný za velmi
charakteristické změny díky distribuci v rámci membrán)
 FLUIDITA MEMBRÁN
• Cholesterol fyziologických
= steroidní produkt, nedílnou součástí našich membrán a je potřeba i v celé další řadě
funkcí
Pokud ho přestaneme konzumovat tak ho musí vyrábět ER našich buněk
 DŮKAZY FLUIDITY
1. Selektivní značení - fúze

= Experimenty ve ktreých se fosfolipidy jedné buňky označili nějakou barvou - nejčastěji fluorescentní - a fosfolipidy na
membráně druhé buňky se označili odlišnou barvou, pak se ty buňky zfúzovali. Nejprve došlo k tomu že červená a zelená
barva byli odděleny (což odpovídá kompartmentu membrány co pochází z té původní buňky), ale později se zjistilo, že se
barvy PROMÝCHALI = což byl důkaz toho, že fosfolipidy se nějakým způsobem pohybují (nejčastěji laterálně)
 DŮKAZY FLUIDITY
2. Vybělování (FRAP)
Jedná se v podstatě o to, že část membrány se laserem vybělí a vybělené místo se potom sleduje ( to místo kde ta barvička
zmizela) a když se pák dále zjišťuje, že se ta barvička vrací do toho vyběleného místa po vybělení je to důkaz toho, že se
zase ty složky membrány pohybují a že jsou schopny tuto vybělenou část opět zaplnit
 DŮKAZY FLUIDITY

3. SPT (single particle

tracking)
Studujeme jednotlivé fosfolipidy a je to v podstatě sledování jedné částice = označí se barevně pár fosfolipidů a jsou
časosběrně sledovány => oni se pohybují a mění se jejich pozice
=> silný vizuální důkaz toho, že fosfolipidy nejsou statické, ale že se v rámci membrány pohybují =. membrána může být
označena jako fluidní
 MEZIVRSTEVNÉ PROPOJOVÁNÍ
LIPIDŮ
Jak spolu fosfolipidy interagují

= jsou schopny se mezivrstevně propojovat - jejich nepolární části se dokáží

řetězit
Front Cell Dev Biol. 2016; 4: 106.
Existují teorie, které říkají, že právě díky tomuto propojování dochází k organizaci molekul a ty molekuly pak lépe společně
reagují na určité podměty.

• Koordinace organizace molekul

SAMOSHLUKOVÁNÍ FOSFOLIPIDŮ

Front Cell Dev Biol. 2016; 4: 106.

• Miscibilita fosfolipidů - heterogenita

U určitých typů fosfolipidů. Tím že se fosfolipidy samoshlukují tak vlastně brání mýchání molekul => vytváří odlišnosti
(membrány nejsou náhodně uspořádány a poloha a pohyby fosfolipidů také není náhodná). Některé způsoby chování
naznačují, že když dojde právě k takovému nahloučení tak zabrání průniku látek, nebo naopak mohou zabraňovat aby tato
část membrány mohla sfúzovat s jinou
 HYDROFOBNÍ MISMATCH
FOSFOLIPIDŮ
Velmi významnou vlastností membrán
je její DEEFORMABILITA (my jsme
zvyklí uvažovat o membránách jako o
planárních rovných lamelách, které
nemají žádná zakřivení- což je omyl
např organelové membrány mají
obrovská zakřivení)

a zvlášťě když se buňky POHYBUJÍ,

ADHERUJÍ, ROZROSTÍRAJÍ SE
dochází ke změně jejich tvaru takže se musí ta může být iniciována tím, že některé
měnit i membrána fosfolipidy budou nahloučeny v
danémúseku a potom obklopí určité typy
= A změna těchto membrán není podmíněna proteinů, které na základě těchto interakcí
vždy tím co leží pod nimi ale také jejich vlastní deformabilitou => jsou schopny měnit planární uspořádání
Front Cell Dev Biol. 2016; 4: 106. membrány do deformací, které se např
projeví MEMBRÁNOVÝMI VÝBĚŽKY
(lamelipodie, filopidie, pleby atd.)

• Molekulární agregace/segregace
je podkladem hydrofobního mismatche fosfolipidů
 PROTEIN-LIPIDOVÉ INTERAKCE
Existece proteinů NENÍ naprosto nezávislá Lipidy- funkce
na fosfolipidech - právě styk mezi A) energetická
proteinem a lipidem upravuje B) bariérová -není pouze
fukce daného proteinu mechanika, ale je zde celá řada
(změna konformace, pozice, funkčních aspektů, které plní
změna stabilita) + tyto interakce úlohu regulační
ovlivňují i lipidy samotné, jelikož C) mnohé z těchto lipidů pak
mohou umožnit transport lipidů slouží jako substráty (základní
mezi jednotlivé kompartmenty molekuly) ze kterých potom
memnrány enzymy vyrábí první a druhé
posli = významné komponenty
signalizace a signální trasndukce

Front Cell Dev Biol. 2016; 4: 106.

• Proteinová stabilita a funkce

• Transport lipidů mezi kompartmenty
 MEMBRÁNOVÉ BÍLKOVINY Zase klasififikovány podle určitých kritérií:

Jak vypadají?

• Vláknité = spíše helikální povahy

• Globulární
• Neuspořádané = struktury, které nemají ani jednu formu

• 50 % léčiv membrán
jsou látky co interagují s membránou a jejími proteiny = jsou KLÍČOVÉ pro stavbu

• 20 – 30 % všech genů většiny genomů kóduje mebránové bílkoviny

 MEMBRÁNOVÉ BÍLKOVINY I
Jakým způsobem jsou
zavzaty do bio Transmembránové (integrální, intrinzní)
membrány

Průchod a povaha interakce

Bílkoviny které penetrují lipidovou dvojvrtsvou - tím že mají většinou N konce na vnější části a C konce na vnitřní části
Ten průnik může být
- jednoduchý
- několikanásobný
- komplikovaný
=> Podle toho se taky typologicky dělí do několika dalších skupin a také podle toho jakým způsobem ta inerakce
probíhá

Kromě nich pak známe i membránové bílkoviny, které jsou EXTRINZNÍ = jsou na povrchu buňky a mají trochu jiné
vazebné inerakce a trochu jinou úloku v dané funkci buňky
 MEMBRÁNOVÉ BÍLKOVINY II
Transmembránové (integrální, intrinzní)
Průchod a povaha interakce
To jestli proniká mmebránou nebo ne je dáno jeho unikátní strukturou = spektrem aminokyselin - z nichž AK, které
potom interagují s vnitřní doménou membrány musí být vyšší AK nepolární povahy
https://www.wiley.com/college/karp/0471465801/samplechapter/ch04.pdf
 MEMBRÁNOVÉ BÍLKOVINY
Periferní (extrinzní) – navázané na vnější či vnitřní
Jsou velmi často spojeny a ukotveny pomocí
cukerných složek = velmi často vytváří glykoproteiny
povrch

https://www.wiley.com/college/karp/0471465801/samplechapter/ch04.pdf
 MEMBRÁNOVÉ BÍLKOVINY-FUNKCE
Podle toho co ta bylkovina dělá se rozdělují do 4 základních kategorií
Přenašeče = různé kanály a transportní systémy => jsou to tvz. stopturní bílkoviny, které zprostředkovávají adhezi a kontakty
mezi buněčné nebo mezi membránou a extracelulární matrix

Přenašeče Strukturní Receptory Enzymy

Receprory = bílkoviny co fungují jako senzory

Membrána je sociálním médiem buňky - přes ni buňka kontroluje a řídí s kým se bude bavit, jaké signály bude ignorovat atd.
= velmi významná funkce
 GLYKOKALYX Periferní extrizní proteiny s navázanými cukernými
složkami tvoří takovou tenkou vrstvu = GLYKOKALYX

Fce a vlastnosti:
- povrchový náboj Součástí glykokalyxu jsou glykoproteiny, které tvoří
antigenní systémy, které určují identitu buňky
- koncentrace iontů (reaktivitu buňky vůči jiné látce)
- filtr Glykokalyx a jeho povaha asi určují průnik látek do buňky např. vody =
klíčové v případech akutních metabolických stavů nebo osmotickz
- ochrana závažných stavů = může mít dopad do praktického života

- specifita v diferenciaci
 SPOJENÍ S EXTRACELULÁRNÍ
MATRIX
Glykokalyx je zároveň styčnou plochou pro danou buňku v souvislosti s vnějším prostředí = ECM
prostřednictvím buněčné membrány se buňka KOTVÍ - jednak směrem k povrchu (pokud je to adherující buňka) + ineraguje s
tzv. STROMATEM = ECM (chemicky obrovsky bohatý)

Proteiny
Glykokonjugáty:
fibronektin, laminin,
imunoglobuliny,
integriny, kadheriny,
MHC receptory,
heparany,
chondroitin sulfáty,
proteoglykany
 SPOJENÍ S INTRACELULÁRNÍMI
KOMPONENTY
Buněčná membrána směrem k matrix nebo směrem dovnitř ke stromatu vytváří nutnou podstatu ADHEZE
 MOŽNOSTI ADHEZE
Většina našich buněk existuje v adherentním stavu - proto aby mohli adherovat musí vytvářět speciální struktutry, kterými
adheruje (neadheruje celou membránou ale určitými částmi = pomocí CAM)
kadheriny
• CAM – adhezivní
molekuly buněk
– Molekulární senzory Ig-CAM
– 4 superrodiny
• Integriny
• Kadheriny selektiny
• Selektiny
• Ig-CAM
Každá z rodin má mnoho funkcí a různých významů
integriny
Kadheriny = významné adhezivní molekuly hlavně v epitelu
Ig-CAM = protilátkové adhezivní molekuly, fungují hlavně
α
imunitního systému β
Selektiny a integriny = podmiňují aby se buňka správně adherovala
na povrch nějaké tkáně, nebo správně adherovala s jinými buňkami
=> pro vytvoření TKÁŇOVÉ ARCHUTEKTURY
 Adhezi jsme

ADHEZE – PRAKTICKÝ schopni využít =

ve chvíli kdy
vytváříme struktury, které chceme

VÝZNAM zavzít do organismu tak aby správně

nasedli, byli kompatibilní a fungovali

1) Vývojové procesy – organogeneze

Organismus musím být během vývoje/ embryogeneze vytvořen z buněk, které se musí správně
naorientovat a propojit = vyžaduje koordinovanou adhezi

2) Integrita buněčných a tkáňových procesů

- architektura
- funkce (synchronicita)
- regenerace Jakákoliv buňka, která vznikne se musí zapojit - nejen
Pokud se ztratí část tkáně musí za ní být vytvořena náhrada
architektonicky ale i funkčně a často adhezí
a ta musí správně dosednout
Adhezivní molekuly a funkce biologickým mmebrán
3) Migrace Jejsoupodmíněna tím že buňky
schopny vytvářet časově
při adhezi podmiňuje i funkčnost buněk
(gap junctions mezi buňkami srdeční svaloviny a
omezené adherence umožnují rychlejší přenos signálu = buňky srdečního
svalu se poté synchroně stahují - umožněno
4) Patologie adherentními spoji)
Když adheze nefunguje nebo
je změněná
- nádorová onemocnění
- ateroskleróza = nasedání různých buněčných typů a vytváření plaku
 MEMBRÁNOVÉ DEFORMACE
1. Plazmatická membrána – planární

Membrány jsou planární (což platí o mmebráně buněčné) ale často jsou zakřivené, což platí hlavně u ORGANEL = JSOU
DEFORMOVANÉ

2. Membrány organel – zakřivené, mnoho ohybů

 MEMBRÁNOVÉ DEFORMACE
Plazmatická membrána – „mikrodeformace“

- filopodie, lamelipodie
- klatrinové váčky, kaveoly
Deformace můžeme dělit na velké (makrodefrormace) a malé (mikrodeformace = vytváření různých výběžků, váčků,
kaveolek atd.)
 MEMBRÁNOVÉ DEFORMACE
1. Metabolismus lipidů
2. Nepřímé vytváření proteinových konstrukcí
(„scaffolding“)
3. Interakce – lipidy a proteiny

+ participace cytoskeletu
(praktická cvičení)
Tyto membránové deformace jsou výsledkem koordinovaných a
komplikovaných procesů = metabolismus lipidů, specifickou
interakcí mezi lipidy a proteiny, ktreá pak podmiňuje vytváření tzv
proteinových komplexů + i fukce vnitřního cytoskeletu
=> to vše umožňuje deformace membrány a schopnost buňky měnit
tvar, tvorba endozomu (vnitřního váčku)

http://jcs.biologists.org/content/128/15/2747
Na úrovni molekulárně biochemické je to otázka konkrétních styků mezi doménami proteinů a jednotlivými fosfolipidy

Podstatné je to, že existují určité proteiny, které mají určité domény, které jsou určeny pro tento účel aby interagovali s
určitými fosfolipidy/ sfingolipidy a vytvářeli deformace, které pak podmiňují biologickou rekativitu

https://www.wiley.com/college/karp/0471465801/samplechapter/ch04.pdf
 TRANSPORTNÍ MECHANIZMY
Buňka trasnportuje dovnitř nebo ven látky o různé velikosti a chemické podstatě a identitě - přímo NEBO přes
přenašeče NEBO ne vyjímečných případech jde o transport, který je zprostředkován membránou

• Velikost
• Rozpustnost
Rozdělovníky (to jestli membrána určí jestli bude transportovat přímo nebo pomocí
deformace je pak otázka SELEKTIVNÍ PERMEABILITY, která řeší jak ta molekula je veliká
• Náboj
jak se rozpouští, zda nese náboj, jaký má gradient, jestli na to má dost energie a obecně
jak je nastaveno prostředí
• Gradienty
To vše hraje úlohu v tom jestli se rozhodne pro ten ten nebo ten mechanismus přenosu
• Energie
• Přenašeče
• Prostředí
 MOŽNOSTI TRANSPORTU
• Pasivní
- osmóza
- jednoduchá difůze
- usnadněná difůze (iontové kanály,
aquaporiny)

• Aktivní
- primární (ATPázy, ABC transportéry)
= nejčasteji ATPázy
- sekundární - sodnodraselná pumpa, vápená pumpa, protonová
pumpa
 ABC TRANSPORTÉRY
= skupina transportních proteinů, které se nachází u všech typů buněk
• Konzervované (prokaryota až eukaryota)
• Více než 100 (48 – člověk, 16 charakterizovaných,
14 – chorobami) struktura
= charakteristika spočívá v tom, že některé z nich byly klonovány a přesně se zní jejich
a funkce a u mnoha z nich známe spojení jejich defektu s chorobami

• Importéry, exportéry, DNA reparace

U bakterií fungují jako importéry i exportéry
• Živiny (hydrofilní) U eukaryontních buněk jsou POUZE EXPORTÉRY - které většinou
vypumpovánvají ven nějaké látky, které se buňce nelíbí, ale i látky třeba typu
lipidu
 ABC TRANSPORTÉRY
Je to transmembránová struktura, ketrá má dvě psojené transmembránové domény a pak má dvě vnitřní domény
Akcí vnitřní domény, která se nazývá NBD aby dávala energii (nukleotidy vážící cosi)

Pozn.: sekalo se to
- centální složka se deformuje po navázání ATP na určitá místa té struktury a zění se forma a může se ta složka v
centru exportovat asi
VYBRANÉ KLINICKÉ PŘÍKLADY
Disfunkce ABC tarnsportérů

ABC protein LIGANDY CHOROBA

ABCR2 Retinal Retinitis pigmentosa, makulární
degenerace
ABC7 Železo X-vázaná sideroblastická anémie

ALD vlcFA Adrenoleukodystrofie

MDR1 Hydrofóbní léčiva Chemorezistence

BCRP Hydrofóbní léčiva Chemorezistence

CFTR Chloridový iont Cystická fibróza

POSLEDNÍ JEDINÝ NAUČIT
 CFTR – CYSTIC FIBROSIS
TRANSMEMBRANE CONDUCTANCE
CFTR může být poškozen různými
REGULATOR
způsoby - nejčastěji v ČR mutací
F508del = protein zůstává v buňce ale nejde na membánu = je to typický transmembránový transportér, který byl původně
jako iontový kanál, ale vývojově údajně se z něj stal ABC
• Apikální, membrána transportér, který funguje částečně jako kanál
Je lokalizován na membránách velkého množství epithelových
buněk u člověka a hlavně tedy na APIKÁLNÍ části této membrány
• Cl gradient a je dopovědný za tzv. GRADIENT Cl IONTŮ

• Ostatní iontové kanály Tento kanál exportuje choridy ven a zároveň brání absorbci sodíku
s tím,že brání i pronikání vody ven
• Hydratace sekrecí exkrecí Tím že vypumpovává Cl ven tak je následuje voda což vede k
tomu, že se vnější prostor HYDRATUJE =>
Cl a inhibicí absorpce Na
Většinou se to týká tkání kde buňky sekterují MUCUS, který by
• Respirační trakt, pankreas, měl být odstraňován (ciliomukózním tahem)
žlučový systém, střevo, Pokud nedochází k tomuto transportu tak se voda nedostává v
patřičném množství ven tak sekret buněčný co je také vylučován
mužské genitálie tak nabývá husté formy a není tedy zkapalňován a nemůže být
jednoduše odstraňován => začíná pokrývat povrchy a vede k
degeneraci a řadou obtíží
 VEZIKULÁRNÍ TRANSPORT
a úloha membán v tomto trasnportu
Otázka vnitřního trasnportu
- uplatnění váčků (kde se uplatní membránové
systémy)
- pomocí mikrotubulů
Celý transport stojí i padá
také na exo a endocytóze

• Souvisí s endocytózou a exocytózou

• Zabezpečuje cílenou dopravu v buňce i mimo (viz
vezikulární signalizace)
• V buňce – difúze či mikrotubuly
 MECHANIZMY VEZIKULÁRNÍHO
TRANSPORTU
Jak je ta membrána uzpůsobena tomu aby systém věděl že daný obsah toho váčku bude doručen na správné misto ve správná
čas?
= připraví se co se má
Vezikulární trasnportmá 1) Koncentrace specifického obsahu trasportovat
několik fází:
2) Obalení membránovým váčkem (musí mít na sobě nějakou
adresu, stejně jako cílová
3) Označení cílové struktury struktura)

4) Cílený transport k cílové struktuře

5) Fúze s cílovou membránou Adresa = různé molekuly na povrchu
váčku, které pak podmiňují vlastní
cílený transport
 RŮZNÉ DRUHY OPLÁŠTĚNÍ
VÁČKŮ
3 a 2= fungují hlavně pro logistiku mezi
ER a Golgiho komplexem
1) Clathrin – Golgi - povrch = molekuly, které obalují úseky
buněčné membrány, které
2) COPI – ER-Golgi potom vytváří clathrinovou
endocytózu, či-li receptorem
3) COPII – ER-Golgi regulovanou endocytózu

Figure 13-4 Molecular Biology of the Cell (© Garland Science 2008)

 Označení dané membrány Klatrinem není
jedinou změnou, která se stou membránou

KLATRINY stane
- musí se změnit, správně označit,
naakumulovat = není to jednoduchá záležitost
 RŮZNÉ DRUHY OPLÁŠTĚNÍ
VÁČKŮ
Po označení může dojít tedy k transportu mezi mebránovými
strukturami nebo mezi mebránovou strukturou a buněčnou
stěnou
Figure 13-24b Molecular Biology of the Cell (© Garland Science 2008)
 Plošky adres, ketré určují specifitu:

DALŠÍ MOLEKULY URČUJÍCÍ SPECIFITU

VEZIKULÁRNÍHO TRANSPORTU
Rab
• Monomerní GTPázy stejně jako RAN patří do rodiny Ras
Je to regulátor a koordinátor
• 60 u savců
• Aktivovány GEF – GDP na GTP =částí opět se pohybují mezi aktivní a neaktivní

• Efektory – adaptory, dokovací proteiny, kinázy,

fosfatázy a proteiny v-SNARE a t-SNARE = také funguje tak že
V kaskádách signalizací na určitých úrovních rekrutuje celou řadu
efektorových proteinů
Deriváty PI = derivát fosfolipidů - fosfatinilinozitol
• Syntéza v Endoplazmatickém retikulu
• 7 druhů in vivo
• Organelová identita = jsou dodávány spolu s Rab aby určili organelovou identitu
• Distribuce určovaná kinázami a fosfatázami
spárovanými s Rab = spolupracují s Rap a dalšími
 SUBCELULÁRNÍ LOKALIZACE VYBRANÝCH
PROTEINŮ RAB
Jsou v různých typech na různých typech struktur = můžeme určit jaký Rab odpovídá jakému vezikulárnímu transportu

Table 13-1 Molecular Biology of the Cell (© Garland Science 2008)

 SHRNUTÍ
• Biologická membrána je dynamický
přechodový systém =funkčně
nejsou statické,je to sytém proměnlivý jak fázově, tak i

• Chemické složení a stavba vykazují

signifikantní bias
= není intuitivní
= jeho funkčnost a pohyblivost souvisí s jeho chemickým
uspořádáním

• Biologická membrána je významná

komunikační a transportní platforma
= uplnatňuje se v nepřeberném množství fyziologických procesů (když nefunguje vzniká celá řada onemocnění)