CYTOSKELET

2020/2021
Struktura
1) Cytoskelet – součásti, struktura, funkce,
patologie, klinický význam
- mikrotubuly
- mikrofilamenta
- intermediární filamenta
 CYTOSKELET - HISTORIE zeleně = mikrotubuli, červeně = aktinová vlákna, modře = jádro,
žluté výběžky = intermediální filamenta

MILNÍKY HISTORIE
1942 Objev aktomyozinu
1968 Tubulin, kolchicin, MV
1968-1978 Identifikace IF
1989, 1995 Ɣ tubulin a MTOC
1992-1998 Bakteriální cytoskelet
1999 Úplná motilita in vitro

I prokaryontní buňky obsahují elementy (proteiny), které se

také skládají do vláknitých struktur, o ktreých se dnes
předpokládá, že mají stejnou úlohu jako cytoskelet u eukarií

První EM neporušené eukaryotní

buňky
6.7 1944

https://cellbiology.med.unsw.edu.au/cellbiology/index.php/Cytoskeleton_Introduction

Obrázek ktreý byl prvním elektron optickým snímkem neporušeného cytoskeletu neporušené eukaryontní buňky
 CYTOSKELET – OBECNÉ
CHARAKTERISTIKY
= strukturu cytoskeletu najdeme ve všech různých typech
• Univerzální, přesto specifické eukaryontních buněk (živočišné, houby a některé rostliné
-mají však
• Mnohočetné funkce – fyzikální vlastnosti specifické
Má 3 základní funkce =
• Dynamický (tvorba) 1) UDRŽUJE VNITŘNÍ INTEGRITU uspořádání a jsou
PROSTŘEDÍ - stabilita organel uzpůsobené tomu
• Topografie a organizace 2) - FUNKČNOST VNITŘNÍHO jaký způsob života
= strukturně se velmi často mění a buňka si ho buňka vede, v
PROSTŘEDÍ - pohyby, reguluje procesy
uzpůsobuje k jejímu životu nebo konkrétní funkci jakém
ERY NEURONY
3) INTEGRITU BUŇKY V RÁMCI prostředí se nachází
PROSTŘEDÍ - kotvení buňky =>
odvíjejí se z toho
funkce cytoskeletu

odlišné=>

Exprese různých cytoskeletálních struktru a jeho specifické uspořádání pak hrají roli v tkáňové a buněčně diferenciální
Cell Rep s22, 1151–1158J, 2018
diagnostice Principles Mol, Cell, Medical Neurobiol 2012,101-118
= soustava 3 navzájem propojených a komunikujících vláken => mikrotubuly, aktinová filamenta a intermediální filamenta
- každé z těchto vláken má
své strukturní uspořádání,
velikost a organizaci
CYTOSKELET
= existují i v rozloženém stavu na monomerní komponenty
Kromě základních vláken do cytoskletu řadíme i základní monomerní komponenty
• Vlákna (jejich stavební kameny) a také další tzv. asiované a s cytoskeletem interagující molekuly
a signály
• Monomerní komponenty
Ty nejenom
• Asociované a interagující molekuly upravují vlastní
funkčnost
cytoskeletu, ale
také fungují od
cytoskleteu ke
zbytku buňky,
protože
cytoskelet se
může uplatňovat
v signalizačních i
jiných procesech
 MIKROTUBULY - FUNKCE
Jsou to polymerní struktury, které se nachází v každé jedné
buňce mnohobuněčného organismu
Exprimovány ve všech
Jejich základní strukturnía funkčí jednotkou = MONOMER
je tzv. TUBULIN buňkách – house keeping
=> protein, který je exprimován ve všech buňkách JSOU TO DYNAMICKÉ STRUKTURY
(bez ohledu na to jak jsou diferencovány) - proto se - stále se zkracují/ prodlužují a jsou ve středu všech aktivit
genům, který tento tubulin kóduje (nneí tedy jeden gen,
ale je jich vícero, stejně jako je vícero typů tubulinu)
1) Mechanická podpora buňky
říká HOUSE KEEPOVÉ (= jsou to geny, které každá 2) Buněčný pohyb (cilie a bičíky)
buňka musí mít)
3) Intracelulární transport -
Mikrotubuli mají celou řadu funkcí:
- jednak jsou spojeny s mechanikou (aby buňka nějak vypadala
molekuly a organely
-
aby se správně kotvila, aby se správně pohybovala = 4) Buněčné dělení – mitotické
pomocí appendixů CILIÍ A BIČÍKŮ)
- slouží ale i také jako hustá dopravní síť (pro molekuly, vřeténko
organely a produkty) = INTRACELULÁRNÍ TRASNPORT
- uplatnění mají i při buněčném dělení 5) Signalizace
- mají roli i signalizační
 MIKROTUBULY – BUNĚČNÁ
TOPOGRAFIE
Můžeme je dělit na dvě topograficko-architektonické konfigurace = jejich uspořádání se mění podle toho v jakém stádiu života
se buňka nachází => buňky z tohoto pohledu dělíme na 2 skupiny:

1) Buňky v interfázi Buňky v interfázy mají

mikrotubuli uspořádáné do sítě
nebo existují jako významné
- intracelulární síť součásti do vnějšího prostoru
jdoucích výběžků - cilie, bičíky
- deriváty (řasinky)
= jsou v přípravě na dělení nebo už dělení
ukončily (unikli z toho nekonečného cyklu)

Pokud se buňka dělí tak se síť

mikrotubulů velmi dramaticky
2) Buněčné dělení rekonfiguruje a vytváří
mitotické vřeténko (zelené)
 MIKROTUBULY
= je stavěn z bílkovin, které majíí globulární charakter = tubulíny
Alfa a beta tubuliny,
které se skládají do
dimerů mají odlišné
- existuje ve 3 typech (alfa, beta a gama) vlastnosti. Jejich
fungování a chování je
• Heterodimery α a β tubulinu spojeno s tím jakou mají
aktivitu
alfa a beta se skládají do dimerů a ty dimery s poté dál řetězí do tzv.
PROTOFILAMENT

• Protofilamenta Beta tubulin má

se dále řetězí za určitých okolností do struktur které popisujeme jako duté válce
GTPázovou aktivitu
= je to protein,
• Rovné, duté válce (25 nm) který funguje jako
částečný enzym a
je schopen vázat
GTP. GTP může
• Autoorganizace – in vitro být hydrolizováno
do GDP a tím
= k procesu řetězení dochází automaticky = bez potřeby energie
pádem se může
To platí pouze pro podmínky LABORALORNÍ (experimentální)
významně změnit
• Nukleace - in vivo prostorová
V rámci živého systému - proto aby mohlo dojít k propojení a následnému struktura a
růstu mikrotubulu musí dojít k procesu nukleace = musí někde ten systém chování těchto
začít heterodimerů =
vliv na řetězení
 IZOTYPY TUBULINU U ČLOVĚKA
V rámci 3 základních typů alfa, beta a gama existuje ještě spousta subtypů - tzv. izoformy
Tyto izoformy poté detekujeme u specifických druhů buněk - např. u gliových buněk CNS se nachází beta3

Front Oncol. 2014; 4: 153

 NUKLEACE MIKROTUBULŮ
Mikrotubuli v rámci živého systému nejsou uspořádány náhodně, ale jsou ORGANIZIVANÉ a většinou vychází z jednoho
místa = MTOC = mikrotubuli organizující centrum = CENTROZOM Normálně má
• MTOCs + pericentrozomální buňka POUZE

materiál JEDEN centrozom

- ten se nachází
- funguje jako nuklační místo = je to nějaké místo ve kterém se nachází tzv.
CENTRIOLY, které mají okolo sebe prstence z gama tubulinu atd. blízko jádra a z
něho ty
• γ-tubulinové prstence + mikrotubuli rostou
centrozomální proteiny (γ- vějířovitým
způsobem
TuRC) + jsou obaleny dalším množtvým různých proteinů - alternativně může
Všechny tyto gama tubulinové prstence a docházet k nucleaci
TuRC fungují jako základ centrozomu kde mikrotubulů pro
• Centrozom dochází k tzv. nukleaci mikrotubulů =
na tyto místa začnou nasedat dimerní
cilie z útvarů, které
se nazývají
alfa a beta tubuliny aby pak následně z BAZÁLNÍ
nich vyrůstal polymerovaný mikrotubulus TĚLÍSKA a nachází
• Ostatní se pod nebo velmi
blízko buněčné
- bazální tělíska membrány
- buněčná membrána
- Golgiho aparátNukleace mikrotubulů, může
- kinetochory probíhat i na jiných místech
- organely nebo i na kinetochorech
 Pokud se buňka nechce
dělit tak může využít
CENTROZOM I
Za normálních okolností obsahují pár centriolů, ktreé jsou nějak mikrotubulárně organizované
jeden z těchto pólů aby
mugroval do
= vytváří se z něj nové mikrotubuli a tím se plazmatické
reguluje množství a uspořádání membrány a následně
tam vytvořil základ
• 1 pár centriolů mikrotubulární sítě v buňce
bazálního tělíska pro
růst mikrotubulů pro
• Organizace 9 x 3 bičíky nebo řasinky

Centrozom je spojen
• Funkce Centrozom podléhá tzv. CENTROZOMOVÉMU pericentrozomálním
komplexem
CYKLU - existuje v souvislosti s buněčným
(modré)
cyklem. Centrozomy jsou obvykle duplikovány
• Cyklus v S fázi (stejně jako duplikace DNA) =
duplikace centriolů v rámci centrozomu

A centrozomy se i Zdvojení
oddělí aby pak mohly centriol a
cestovat do opačných specificky se
pólů buňky uspořádají
(tvar L)

Nat Cell Biol, 14, 1148–1158 (2012)

Před vlastní mitózou dojde k expanzi pericentrozomálního materiálu
Centrozom není statickou
strukturou
CENTROZOM II
LOKALIZACE
- polarizované (migující)
Buňky v našem těle jsou různě uspořádané a mnohé z
nich můžou být polarizované
Polarizace pak způsobí = že může dojít k migraci
daného centrozomu (bude se vzdalovat od klasické
polohy u buněčného jádra a může být i na opačném pólu
buňky)

- polarizované (nemigrující)
 Asymetrie dodává systému možnost jak velmi rychle a flexibilně regulovat velikost =dynamická nerovnováha
mikrotubulu = za na jeho + konci bude mikrotubulus růst nebo stagnovat nebo naopak se

VLASTNOSTI MIKROTUBULŮ
bude zkracovat

Nejsou vždy všechny stejně dlouhé

• Dlouhé, stabilní, vějířovitý

tvar =nejstabilnější
jsou ze všech vláken nejdelší, nejtužší a
= mohou být v různých
• Kratší, dynamickékonfiguracích
• Polarita a dynamická
nestabilita
• Tuhé ale flexibilní
• Rezestentní vůči kompresi
• Podpora asymetrických
Polarizované funkčně i strukturně
- Jak vyrůstají vždy z - místa tak tam
struktur je vždy mikrotubulus začínající koncem,
ktreý je označen alfa tubulinem
• (-) konec (α) - Konec ktreý označujeme jako + ve
= nukleační místo smyslu růstu (od - k+) tak zde je na vnějším
• (+) konec (β) konci je betatubulin
= tento konec roste nebo se může zkracovat Nature 391:199–203, 1998
 DYNAMIKA MIKROTUBULŮ I
• Přeměna GTP na GDP
• α-GTP stabilní
• β-GTP hydrolýza
(změna vlastností tubulinu)

ohnutý rovnější rovnější

Upraveno dle Curr Opin Cell Biol. 2010;22(1):104–111.

Ve chvíli kdy dimer není dlobulární, ale podlouhlý, tak při vazbě GTP na beta tubulin má nějakou konfiguraci v prostoru a je
pokřivený => ve chvíli kdy dojde ke změně GTP na GDP tak se stabilizuje a stává se rovnějším - k této situaci dochází většinou
když se zabuduje tento alfa beta heterodimer do struktur mikrotubulu na tom tzv. +´konci
 DYNAMIKA MIKROTUBULŮ II
Podle posledních modelů vypadá mirotubulus takto:
Na konci mikrotubulu, který označujeme jako + => dochází k přidávání nových heterodimerů. Jakmile se ten heterodimer
připojí do daného úseku na ten daný plus konec tak je aktivovaná GTPázová aktivita tubulinů a ta uzavře beta tubuliny v
mikrotubulu v tzv. GDP stavu

polymerizace

stabilizující hydrolýza GTP

= STÁDIUM
MAPy zbytkové GTP ROSTOUCÍ

(+) konec
(-) konec
Pak záleží na tom jak rychle jsou tyto nové heterodimery přidávány -
vetšinou rychlost přidávání je taková aby pokrývala konec tzv. STABILIZUJÍCÍ ČEPIČKA (může mít až několik
stovek heterodimerů ve svém obsahu)
Upraveno dle Curr Opin Cell Biol. 2010;22(1):104–111.

K této čepičce se poté váží různé asociované proteiny, které pak ovlivňují rychlost přidávání nových heterodimerů, nebo
naopak jejich ztrátu
 DYNAMIKA MIKROTUBULŮ III
Vše je uzpůsobeno tak aby rychlost valstního přidávání byla nějakým způsobem regulována z pohledu toho co buňka
potřebuje (jestli potřebuje aby mikrotubulus rostl nebo aby zůstal
stejný nebo aby se zkracoval) (+) konec
zbytkové GTP
proto tento konec může být
přepínán mezi stavy
růstovými, které jsou
stabilizované

(-) konec
= to vsše následně ovlivní "pomalost"
jakou budou mikrotubuly
KATASTROFA
přidávány depolymerace
nebo se přepnout do stadia
KATASTROFY, kdy dochází
k hydrolýze, uvolňování
heterodimerů a mikrotubulus
(+) konec se velmi rychůe zkacuje - což
zase může být korigováno
(-) konec velmi rychlou záchranou
Tento proces obsahuje spoustu faktorů
které ho ovlivňují: ZÁCHRANA depolymerace
Rychlost jakou je schopen systém dodávat nové heterodimery, jak rychle se dimery řetězí, jak rychle se hydrolyzuje GTP na
Upraveno dle Curr Opin Cell Biol. 2010;22(1):104–111.
GDP,jak se ktomu staví asocivané proteiny na plus konci = a dojde k polymeraci, polarizaci nebo depolymeraci
„TREADMILLING A DYNAMIKA“
Díky aktivnímu stavu ve kterém jsou na jedné straně
hetreodimery přidávány nebo také ne (to platí také o mínus
konci, ale ten je méně aktivní = hlavní růst nebo zkracování
mikrotubulů se děje na plus konci)
Dochází za určitých okolností k průtoku některých
heterodimerů, které začnou na jednom konci a dostanou se
na konec opačný a následně jsou ztráceny depolymerací =
TREADMILLING (= průtok)

Dynamiku + konce si můžeme zobrazit i fluorescenčně

 S MIKROTUBULY- ASOCIOVANÉ
PROTEINY (MAPs)
Je to velká rodina různých bílkovin, které se na mikrotubuli různě váží a pak ovlivňují jejich stabilitu, jejich dynamicu,
atraktivitu pro další signály => a podle toho se taky klasifikují

• Interagují, modifikují MTs

OECNĚ SE ROZLIŠUJÍ 3 SKUPINY:

• Centrozomální proteiny (pericentrin, ninein,

NuMa) = hrají úlohu v nukleaci

• Stabilizující (MAP2, tektin, tau - neurony)

= stabilizují mikrotubuliy např. v neuronech proto aby mikrotubuly byly odolné vúči různým tlakům

• Destabilizující (katanin, op18/stathmin)

Význam tšchto proteinů by neměl být podceňován - jsou dále ovlivňovány různými postranslačními modifikacemi = různými
chemickými modifikacemi a pak jsou schopni ovlivňovat:
- GTPázovou aktivitu na beta tubulinu
- schopnost hetreodimerů se vázat
- depolymeraci a odstaňování dimerů

Praktický význam: např u Alzheimrovy choroby, kdy plaky beta amyloidu, které se
často nachází post mortem v mozku, jsou jednoznačné v tom že se v nich nevyskytuje
TAU PROTEIN

Za normálních okolností by měl být tau protein navázán na zdravé mikrotubuly,

které se nacházejí v axonech neuronů a měl by je laterálně stabilizovat
Trends Cell Biol. 2015 Mar;25(3):125-36.
Během této choroby není v tau protein v mikrotubulech ale shlukuje se
 ŘASINKOVÉ AKTIVITY
Kromě klasických řasinek rozpoznáváme i primární nemotilní řasinky kdy se donedávna účastní se jich mikrotubuly
myslelo že nemají žádnou funkcy a jsou to jen rudimenty - dnes se věří že mají úlohu v
komunikaci buněk s okolím a taky mezi buňkami
• Motilní (e-kurz Motilita)
- spermie
- respirační sy
- ovidukty
- CNS
• Nemotilní (primární)
- všechny buňky
- před 1990s pozůstatky
J Clin Invest. 2012;122(4):1198-1201

- po 1990s senzorické buněčné antény

= senzory
(histologie, fyziologie)
 NAVIGACE NEURONU -
RŮSTOVÝ KUŽEL
Mikrotubuly mají i úlohu naváděcí = růstový kužel

Růstový kužel je vytvářen buňkou a specifickými skautovými/ pionýrskými

mikrotubuly pak určuje směr přesně kam ten neuron má růst a s čím se má propojovat
V oblasti embryogeneze je to významný faktor = mikrotubuly jsou dynamické struktury Front Cell Neurosci. 2015; 9: 241
 Mikrotubuly mají i motorové funkce
MOLEKULÁRNÍ MOTORY
• Pohyby
- mikrotubuly,
- mikrofilamenta
= proteiny co dokáží vázat
náklad a udržovat kontakt
s "kolejemi" = mikrotubuli
nebo filamenty a
prostřednictvým
hydrolýzy ATP dokáží
náklad
transportovat

• Motory = hydrolýza ATP

• Buněčná a tkáňová
specificita
- Kineziny
- Dyneiny
S mikrotubuli spjaté motorové proteiny
- Myoziny
= je asociován podobným způsobem s
aktinovými vlákny
Každá z těchto rodin je buněčně a tkáňově specifická = různé buňky mají různé varianty motorů
 KINEZINOVÁ SUPERRODINA I Stranově specifický transport je důležitý u buněk, které jsou
polarizované (neurony, epitelové buňky)
• 45 savčích genů KIF Každá eukaryontní buňka disponuje cca 100 různými motorovými
proteiny
• 15 rodin
• 3 typy Tyto proteiny jsou většinou kódovánny více než jedním genem (= superrodiny)
- N (amino terminus) – (+) konec C a N => jde o to jakým svým koncem
bílkovinného řetězce směřují ke kterému konci
- M (střed) toho daného mikrotubulu
- C (carboxy terminus) – (-) konec
Rozlišují se podle toho jakým způsobem se pohybují
=
N a C se mohou pohybovat oběma
směry ( jak k plus tak k minus
konci)

M kineziny =
ty fungují jako destabilizační
=> depolymerizují daný
mikrotubulus
http://www.microscopyu.com/moviegallery/sweptfield/folu-ypet-eb3-sfc/
 KINEZINOVÁ SUPERRODINA II
• Přenášené „náklady“
- vezikuly - naplněné materiálem
- organely (mito, lyso, endo)
- individuální molekuly
• Monomery
• Dimery
Kineziny pak existují v různých konfiguracích (viz výše)
Většina z nich je dimerický = mají dvě motorové
jednotky/domény, kterými poté pochodují po
mikrotubulu

http://www.microscopyu.com/moviegallery/sweptfield/folu-ypet-eb3-sfc/
 KINEZINOVÁ
SUPERRODINA III
• Regulace
- fosforylace
- Rab GTPáza
- vápník
Musí být regulovány - nemohou se pohybovat samovolně - máme 3:

a) fosforylace vazné domény, ktreá prostřednictvím enzymů

způsobí, že vazná doména (= část motoru, ktreá navazuje náklad
a je s tím nákladem ve fyzickém kontaktu) se fosforylací uvolňuje

b) prostřednictvím Rab GTPázového systému

c) mohou nám regulovat vazbu nákladů na daný motor různé

oscilující koncentrace různých intercelulárních iontů (vápník -
je znám, že reguluje specifické motory, které potom přenáší
např. mitochondrie
Každá buňka má nějaký arzenál motorů, které pak fungují
vhodným směrem => většinou k plus konci (jsou od středu k
periferii)
 FYZIOLOGICKÁ RELEVANCE
KINEZINŮ
Správná funkce proteinů se podílí na celé řadě fyzilogických, ale také i patologických procesů

• Efektory signálních transdukčních

kaskádách
• Tělesná osa (KIF3)
• Tumor supresory (KIF3)
• Neuropatie (KIF5A – hereditární spastická
paraplegie)
• Nastavení mozku (KIF2A, KIF4)
Dynein = Dyn =
jednotka síly = jedná se
o silové proteiny
DYNEINOVÁ AAA+
SUPERRODINA I
Patří do ATPáz - ty jsou spojeny s různými aktivitami AAA+ proteinů (= do stejné kategorie patří i DNA helikáza)

• ATPases Associated with

diverse Activities
• Těžký řetězec (dimer)
= dělíme dneiny do 7-9 kategorií (zbylých 7 kategorií je spojeno s
• 9 tříd axonemami)
• Dynein 1 6 modulů spojeno
do komplexu
- dále se pojí
- cytoplazma (-) konec = pohyb směrem prostřednictvím
ke středu
• Dynein 2 (IFT) řetězců s
koncovými
= pro intraflagelární transport/
- řasinky řasininkový doménami, které
jsou potom ve
Jsou složeny z 6 základních A+ modulů, které mají ve svém středu a ty jsou fyzickém kontaktu
spojeny do jednoho velkého komplexu (helikáza také vytváří hexamerní kruh, který s mikrotubuli
působí při rozplétání) http://www.microscopyu.com/moviegallery/sweptfield/folu-ypet-eb3-sfc/
 DYNEINOVÁ AAA+ SUPERRODINA II
Modelace přesného pohybu dyneinu (stejně jako kynezinu) je
fascinující = hovoří se o POHYBU OPILÉHO NÁMOŘNÍKA
• Přenášené „náklady“
- vezikuly
- organely (mito, lyso, endo, melano, pero)
- jednotlivé molekuly
Mechanicky velmi složité - buňka má málo času, ale je to klíčové pro další její existenci

• Vyvíjení tlaku na buněčné struktury

- oscilace vřeténkaV období buněčného dělení (mitózy i meiózy) v rámci prometafáze dochází k
oscilacím (ty se dají dobře znázorňovat pomocí časosběru nebo jiných
Dyneiny jako kontrolní mechanimus technik) => slouží k tomu aby si buňka správně nastavila a srovnala

• Kinetochor chromozomy do vhodné konfigurace tak aby prostřednictvým dalších

motorových proteinů mohly být tyto chromozomy přenášeny (mohly by
- kontrola odkráčet) směrem k opačným pólům buňky
=> blízké součásti centromer, které se
uplatňují při navazování jednotlivých chromozomů na vlákna/ mikrotubuly dělícího vřeténka. V tomto případě dyneiny v
rámci toho kinetochoru se uplatňují v tzv. dozorčím mechanismu, který pomáhá aby se ty chromozomy (když už se správně
nastavily) začaly správně rozdělovat a ve chvíli kdy by mělo dojít k problému tak dyneiny oddálí vstup buňky do anafáze
dokuď nejsou všechny chromozomy správně rozřazeny a začínají se správně rozdělovat
POHYB ANTERETROGRÁDNÍ
Od plus k minus konci

POHYBY V RÁMCIN
CHROMOZOMU A JEJICH
SEGREGACE

POHYBY V RÁMCI AXONEM,

CILIÍ NEBO BIČÍKŮ

Grafické znázornění 3 základních

míst ve kterých se uplatňují dyneiny
 DIALOG AKTIN-MIKROTUBULY
Mikrotubuli nejsou vlákna, která jsou součástí cytoskeletu a byla samostatná = komunikují s ostatními součástmi

Nat Rev Mol Cell Biol. 2019 Jan;20(1):38-54

 Mikrotubuly včera
= mechanická opora
buněk
Mikrotubuly nejsou jen pouhá mechanická
opora buněk

Mikrotubuly dnes
= významný regulační
prvek
 PATOLOGICKÉ STAVY
SPOJENÉ S MIKROTUBULY I
• Ciliopatie = choroby, které jsou spojeny s nefungujícími mikrotubuly

Nat Rev Mol Cell Biol. 2017 Sep; 18(9): 533–547

 PATOLOGICKÉ STAVY SPOJENÉ
S MIKROTUBULY I
• Ciliopatie (Kartagenerův syndrom)
Tyto nemoci se projevují různými patofyziologickými známkami
 PATOLOGICKÉ STAVY SPOJENÉ
S MIKROTUBULY II
Mimo ciliopatie jsou mikrotubuly odpovědné i za další onemocnění

• Nádorová onemocnění

• Vývojové vady

• Neplodnost - pokud se spermatické buňky kvůli nesprávné funkci mikrotubulů, tudíž i jejich
bičíku nepohybují tak daná jedinec je sterilní

• Infekční onemocnění
 MIKROTUBULY INHIBUJÍCÍ
LÁTKY (MTAs)
• Inhibitory mikrotubulů
- vazba specificky či nespecificky
- mitotické vřeténko
- interfázické mikrotubuly
Mikrotubuly patří také mezi velmi časté cíle intervenční terapie a zvláště v onkologii =>
protože mají velmi významnou úlohu při buněčném dělení a nádorové buňky se často dělí

Inhibitory mikrotubulů = jsou látky které se na mikrotubuly s určitou specificitou vážou a likvidují je nebo je omezují =>
takže ovlivňují buněčné dělení pomocí interference s mitotickým vřeténkem a dokonce ovlivňují i interfazické
mikrotubuli
 MIKROTUBULY INHIBUJÍCÍ
LÁTKY (MTAs) = jedy

M-destabilizující
= ten se v medicíně ale moc nevyužívá jelikož je v
- Kolchicin postatě toxický
- Vinca (vinkristin, vinblastin, vinflunin)
- Eribulin
- příklady josu minimum na naučení

M-stabilizující
- Taxany (Kabazitaxel, nab-paclitaxel)
- objeveny v 80. letech
- Taccanolidy
- Discodermolide
- Epothilony Image Amy Rothstein

J Pharmacol Exp Ther. 2009 Mar;328(3):715-22.

 MIKROTUBULY INHIBUJÍCÍ
LÁTKY (MTAs) SYNTETICKÉ

• Inhibitory mitotických proteinů

- mitotické vřeténko
 MIKROFILAMENTA
(AKTINOVÁ FILAMENTA)
Aktin je také složen z globulární jednotky
 MIKROFILAMENTA
(AKTINOVÁ FILAMENTA)

• F-aktin a G-aktin = jeho globulární jednotka

• 6 genů (izoformy) = také je kódován vícero geny
• γ a β nesvalové = hrají úlohu v každé buňce a mají význam pro buněčné funkce a také
existují v určitém stylu buněčné nerovnováhy (onemocnění)
• β a α svalové
• Buněčná topografie
• Dynamická rovnováha
 KDE SE V BUŇCE AKTIN
NALÉZÁ?

Mikrovili Stresová vlákna Čelo motilní Dělící se buňky

Buněčný kortex buňky Kontraktilní
prstenec
Nejen pro INTERFAZICKÉ STAVY, ale i stavy které jsou spojeny s BUNĚČNOU MITÓZOU, ale hlavně s BUNĚČNÝMI
POHYBY
 MIKROFILAMENTA - FUNKCE

Za co všechno buňka aktinu vděčí?

1) Tvar a kinetika
2) Buňka-buňka, buňka-ECM
3) Cytokineze
4) Kontrakce
5) Mechanotransdukce
6) Pohyby
2= jak se správně složí nebo adheruje do extracelulární matrix
3 = aby se správně fyzicky rozdělila
4 = aby se dokázala správně kontrahovat => základ pohybu na
makroskopické úrovni
 MIKROFILAMENTA I
NUKLEACE A ELONGACE
Nerostou z ničeho nic - rostou z nějakého místa = NUKLEAČNÍ - proto se tam musí nacházet faktory, které tuto nukleaci
umožní (= PROMOČNÍ FAKTORY PRO NUKLEACI)

• Větvená vlákna • Promoční faktory pro

- Arp2/3 komplex nukleaci (NPF)
- podle toho jaká ty vlákna mají být? linární, rovný, větvený, nevětvený,
jak budou silný, pro tvorbu membrán atd.
- aktivují
• Lineární vlákna - detekují (Rho)
- forminy
- Spire • Rodina WASP/WAVE
- Cordon bleu(Cobl) (membránové protruze –
e-kurz Motilita)
Rozdíl mezi mikrotubuly a mikrofilametny:

1) Mikrofilamenta nenukleují z jednoho, max. ze dvou míst v buňce, ale Z MNOHA RŮZNÝCH MÍST (= ty se často nachází v
subkortikálním kortexu = subkortikální oblasti pod buněčnou membránou)
 DYNAMIKA MIKROFILAMENT
2) Nereguluje se délka vlákna Vlákno aktinové není nahé =
prostřednictvím plus konce tak jako u není bez dalších proteinů,
mikrotubulů, ale prostřednictvým protože by bylo nestálé
ASOCIOVANÝCH PROTEINŮ
=> na růstu a změně konformace
pak závisí přítomnost různého typu
3) Rozdíl v regulaci růstu s mikrofilamenty asociovaných
vlákna = všechno závisí na proteinů
koncentraci volného aktinu
(pokud je koncentrace G-aktinu
vysoká tak vlákno roste na obou dvou
koncích, pokud je nízká pak vlákno skoro neroste, pokud je průměrná tak vlákno
roste víc na +´ konci
než na -´konci kde
je hydrolýza
rychlejší)
(/mikrotubulus je pořád
ukotven - koncem v jednom místě a roste
halvně na jednom konci)
Dynamika mikrofilament připomíná silně dynamiku mikrotubulů
aspoň v tom smyslu že rostou na jednom konci, na kterým jsou tyto monomery
přidávány a mohou růst i na konci druhém, ale ten růst na plus konci je intenzivnější
(proto plus konec)
Jakou formu pak na konci
PROTEINY ASOCIOVANÉ
to aktinové vlákno bude mít
záleží na velkém množství
S MIKROFILAMENTY = není to funkce
aktinového vlákna ale
různých asociovaných proteinů (viz níže) - zamezují růstu tím že konec obalí a stabilizují atd atd. proteinů co jsou s nimi
asociovány

Arp, thymosin filamin

CapZ

spektrin
gelsolin
 MOTOROVÉ PROTEINY
ASOCIOVANÉ S MIKROFILAMENTY
Slouží také jako prostředek k transportu, který je spojen s motorovou superrodinou
myozinů ( jsou složeny podobně jako kyneziny a dyneiny z katalytické hlavy, která se
váže na daný aktin a má část, která působí jako konvertor = část na kterou se pak
může daný náklad vázat )

• Myozinová superrodina
(35)

• Učlověka 39 genů

• Monomery a dimery
Myoziny se označují římskými číslicemi podle toho do jaké kategorie spadají
= nesvalové: myozin II(úloha při cytokynezi), myozin I, VI a VII (při funkci vnitřního ucha) atd.

Myozin VI a II jsou velmi zajímavé

 MOTOROVÉ PROTEINY
ASOCIOVANÉ S MIKROFILAMENTY

• Směrem (+) konci

• Kráčivý pohyb (kroky

5 nm) = dokonce byl změřen podle bichemických charakteristik je jejich krok 5ti nm (existujé vyjímky -
myozin II vytváří velké síly při kontrakci a jeho krok může být až 36 nm)

• Přenášení nákladů

• Kontrakce
Různé typy myozinů se uplatňují na celé řadě různých procesů - téměř všech aktivit a hlavně těch mechano-pohybových
aktivit buňky
 FYZIOLOGICKÁ RELEVANCE
Byvíme se o NESVALOVÉM MYOZINU

M. Amanda Hartman, and James A. Spudich J Cell Sci 2012;125:1627-1632

Je to o tom jestli daný mozin funguje jak má - pokud ne tak se pak jedná o různé genetické vady, mutace v genu, které jsou
dědičné a které pak vyústí v různé fenotypy genu (izolované = typy hluchoty / nebo pak i sysntémové = syndromy)

Je potřeba vnímat v jakém rozsahu buňky a naše tělo konkrétně myozinové buňky využívá
 Mikrofilamenta se projevují na fyziologické nebo patologické úrovni a do praxe

PATOLOGICKÉ STAVY SPOJENÉ

S MIKROFILAMENTY I
Pokud by jsme si měli smpojit mikrofilamenta s

• Nádorová onemocnění konkrétním doapdem na lidské tělo:

Pohyb - mikrofilamenta řídí celou řadu pohybových

aktivit našich buněk od buněk které jsou
mezenchymální až po buňky např. krevních řad
• Imunodeficience
Nádorová onemocnění = je veliký problém pokud
nádor nemůže být lokalizován a pokud se šíří z
primárního místa do míst ostatních => ivazivita a
• Myopatie metastazování
= filamentární poruchy na vyšší úrovni -> předpokladem invazivity a metastazování je
schopnost nádorových buněk získat anebo posílit svoji
MOTILNÍ AKTIVITU
• Vaskulopatie Ve chvíli kdy nádor začne invadovat tak se věšinou
Na druhé straně pokud se nějaké buňky nepohybují tak jak by měli nedá léčit => akitn je velmi atraktivní cíl protože
což je případ např. imunodeficience (buňky se nedostanou tam většina pacientů úmírá pokud je nádorový proces v
kam se mají dostat) metastázi
PATOLOGICKÉ STAVY SPOJENÉ S
MIKROFILAMENTY II
I infekční onemocnění (zvláště pak některé typy bakterií ale i viry)
• Infekční onemocnění dokáží využít stávajícího cytoskletu a dokáží ho využít proto aby
vstupovali do hostitelské buňky a mohli se šířit
- Listerie
- Shigella
- Virus vakcinie • Vstup a výstup
- Salmonella
- Mykobacterium = způsobuje tuberkulózu

The Journal of Cell Biology 195(1):7-17 2011

Stamm et al. 2003
PATOLOGICKÉ STAVY SPOJENÉ S
MIKROFILAMENTY II
pomocí
• Šíření a pohyb – Kometové ocasy
= jsou spojeny s vytvářením aktinových vláken a celého aparátu ze kterých je
tento infekční agens vystřelován - využívá je jako katapult - a bakterie má
možnost se pohybovat mezi dalšími hosty a dál se šířit

https://www.mechanobio.info/pathogenesis/what-are-actin-comet-tails/
Stamm et al. 2003
 MIKROFILAMENTA INHIBUJÍCÍ
LÁTKY (TOXINY)
Známe látky/ toxiny, které se specificky váží a interagují s aktinovou složkou cytoskeletu a mohou ji inhibovat
=> v tomto případě se nepoužívá žádný jako léčivo protože jsou příliš toxické (ne jako u mikrotubulů)

Většina těchto látek je z říše hub

• Cytochalaziny (blokují • Lantrukulin (brání

polymeraci (+) konec) polymeraci) – G aktin

• Falotoxiny (stabilizace) • Swinholid (fragmentuje)

Pro značení buněk a jejich cytoskeletu
I u muchomůrky zelené
 INTERMEDIÁRNÍ FILAMENTA 1) na rozdíl
r od mikrotubulů a mikrofilament, které jsou ve nějaké své formě přítomny
3. složka cytoskletu
Liší se v mnoha ohledech: ve všech buňkách tak střední filamenta jsou vždy přítomna v konkréntním buněčném
typu = není jeden typ filamneta které by jsme našli ve všech buňkách, ale je nějaký
konkrétní typ, který je charakteristický pro danou buňku, skupinu buněk nebo tkáň
• 65 genů
• Buněčně specifická exprese
• Non-ekvivalence v primární sekvenci
2) nacházejí se nejen v cyctoplazmě jako předešlé ale i v jádře
• Dva systémy
- cytoplazmatický
- nukleární = vytváří unikátní cytoskletární složku jádra
• 5 hlavních typů (sekvenční homologie) +
= kritérium podle kterého se typy rozeznávají
sirotčí (orphan – čočka)
3) unikání v tom jakým způsobem jsou vytvářeny, což definuje jejich funkční profil
 INTERMEDIÁRNÍ
FILAMENTA
TYPY:

• Cytokeratiny (I a II) = s buňkami kůže -> epitelové buňky

• Vimentin, dezmin, GFAP,
syncoilin, peripherin (III)
• Neurofilamentární (IV) = 4. typ co se nachází u buněk nervového systému
• Laminy (V) = jadrné komponenty
Další rozdělení:
Dle typu syntézy:
- keratiny
- vimentin-like
- laminy
 VLASTNOSTI
INTERMEDIÁRNÍCH FILAMENT
Jsou různorodější = skládají se ze základních podjednotek ať už homo nebo heteropolymeru

• Nepolární = nepolarizované = nerozlišujeme + a - konec

• Homo či heteropolymery
• Biochemické a nanomechanické vlastnosti
= ty určují jejich unikátní funkce
v buňkách - pevnost v tahu => hodně kotví a hodně chrání před
tahovým stresem
Jsou to nejsilnější co buňky mají - elasticita => mají dobrou objemovou roztažnost
- fragilita
 INTERMEDIÁRNÍ (STŘEDNÍ)
FILAMENTA
K čemu je buňka má?
Aby se chránila před mechanickým stresem
=> kotví nejenom uvnitř,
ale i v rámci tkáně a ECM

Jak jsou vytvářena?

Nejsou tvořena globulárními
podjednotkami ale většinou
helikálními monomery,
které se splétají do dimerů
a následně dimery vytváří tetramery
které se uspořádávají různým způsobem
(= můžou se různě orientovat) a z nich
se pak vytváří systém, který se stáčí do
vlastního filamenta

=> připomíná námořnický

provaz
- díky tomuto uspořádání je pevný v
tahu a umožňuje odolávat velmi silným tahům
Jsou tvořena v
cyklech :
musí se
nukleovat,
integrovat, poté
spojovat a následně
u nich dojde
k maturaci
a výkonu funkce
a pak se nějakým
způsobem
recyklují =
v tomto případě
se neliší od
předchozích

Bioessays. 2016 Mar; 38(3): 232–243

 DISTRIBUCE
INTERMEDIÁRNÍCH FILAMENT

• Mezibuněčné spoje (viz histologie a nádorová

biologie)
V
• Cytoplazma
V
• Jádro

• Tkáně
- i jejich nadbuněčná/ tkáňová úloha je velmi
známa
Mají i svoji jinou
funkci
v rámci laminu

= laminy jsou
příklady intermediálních
filament, které se účastní nejen na regulaci genové exprese
ale i na tom, že oni
jsou ti, kteří zahajují rozpad
buněčného jádra a pak
i jeho skládáni v daných
momentech buněčného
dělení
=> to se děje jejich tzv.
fosforylací
 PATOLOGICKÉ STAVY SPOJENÉ
S INTERMEDIÁRNÍMI FILAMENTY
Pokud filamenta nefungují konkrétně tak jak by měli =
• Epidermolysis bulosa vznikají patologie:

simplex

• Laminopatie (13 chorob) = v souvislosti s nukleární laminou

• Svalové dystrofie a
myopatie Pokud u jedince nefungují cytokeratiny určitého typu,
následuje zvýšená fragilita kůže, vytváření puchýřovitých
lézí a rozpad kůže
= epidermolysis bulosa symplex

• Alexandrova choroba
(GFAP) =devastujícími
není chorobou kůže ale je to fatální onemocněné CNS, které je spojeno s naprosto
poruchami vývoje mozku a lebky ( poškožení GFAP = gliálního
fibrilárníhoaciodpyrického proteinu)
 SHRNUTÍ
• Cytoskelet je dynamický komponent
buněk s mnoha funkcemi = není statický
• Individuální komponenty cytoskeletu
jsou funkčně a regulačně propojené
= není tvořen jen jednou
komponentou
• Cytoskelet a jeho dysfukce jsou
významnou příčinou mnoha
samostatných patologií či jako součást
širšího paofyziologického rámce daného
onemocnění