Univerzita Karlova v Praze

Přírodovědecká fakulta

Studijní program: Speciální chemicko-biologické obory

Studijní obor: Molekulární biologie a biochemie organismů

Lenka Šebestová

Úloha kohezinových genů během samčí meiózy myši domácí

The role of cohesin genes in the meiosis of male house mouse

Bakalářská práce

Školitel: Ing. Zdeněk Trachtulec, Ph.D.

Praha, 2015
 Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci zpracovala samostatně a že jsem uvedla všechny

použité informační zdroje a literaturu. Tato práce ani její podstatná část nebyla předložena k získání
jiného nebo stejného akademického titulu.

V Praze, 13. 5. 2015

..................................................................................

Lenka Šebestová
 Ráda bych poděkovala svému školiteli panu Ing. Zdeňku Trachtulcovi, Ph.D za odbornou
konzultaci, věnovaný čas a trpělivost.
 Abstrakt
Kohezinové geny hrají důležitou roli v buněčném dělení. Zajišťují správnou segregaci chromozomů
během mitózy i meiózy. Tato práce se zaměřuje na roli kohezinových genů při meióze u modelového
organismu myši domácí (Mus musculus). V práci jsou nejprve uvedeny klíčové procesy savčí meiózy. Dále
je popsána struktura kohezinového komplexu. Ten se skládá z heterodimeru SMC proteinů – SMC3 a
SMC1α nebo SMC1β, který je uzavřen do kruhu štěpitelnou podjednotkou RAD21, RAD21L nebo REC8. S
ní pak dále asociuje čtvrtá podjednotka – STAG protein (STAG1, STAG2 nebo STAG3). Dále jsou
podrobně rozebrány funkce čtyř proteinů specifických pro meiózu (SMC1β, RAD21L, REC8 a STAG3)
odvozené od projevů deficiencí jejich genů u myších samců. Všechny čtyři geny jsou nezbytné pro mnoho

procesů v rámci meiózy – např. udržení koheze sesterských chromatid, synapsi nebo rekombinaci. STAG3,

SMC1β, a REC8 jsou nutné k udržení centromerické koheze sesterských chromatid. STAG3 a
RAD21L jsou důležité pro asociaci ostatních kohezinových podjednotek. Nejdůležitějším projevem
deficience těchto čtyř genů je meiotická zástava v profázi I. Proto je výzkum kohezinů důležitou součástí
studia příčin sterility u savců.
klíčová slova: kohezin, meióza, spermatogeneze, myš, Smc1b, Rec8, Rad21l, Stag3

Abstract
Cohesin genes play an important role in cell division. They ensure proper chromosome segregation
during mitosis and meiosis. This study is focused on the role of cohesin genes during meiosis in male house
mouse (Mus musculus). At first, this study introduces key processes of mammalian meiosis. Next, the
structure of cohesin complex is described; it consists of a heterodimer SMC proteins – SMC3 and SMC1α or
SMC1β, which are enclosed to the ring by cleavable subunit RAD21, RAD21L or REC8. Fourth subunit – a
STAG protein (STAG1, STAG2 or STAG3) associates with the cleavable subunit. Meiotic function of
specific cohesin proteins (SMC1β, RAD21L, REC8 and STAG3) as deduced from the phenotypes of the
deficiencies of their genes in male mouse is depicted. All these four genes are necessary for many processes

during meiosis, – e.q. sister chromatid cohesion maintenance, synapsis and recombination. STAG3,

SMC1β, and REC8 are necessary for centromeric cohesion. STAG3 and RAD21L are important for
the assembly of the remaining cohesin subunits. The most important phenotype of deficiency of all four
genes is the complete meiotic arrest in male prophase I. Therefore, cohesin research is important for the
investigation of the causes of sterility in mammals.
key words: cohesin, meiosis, spermatogenesis, mouse, Smc1b, Rec8, Rad21l, Stag3
 Obsah
Abstrakt
Seznam použitých zkratek
Úvod.................................................................................................................................................1
Meióza a spermatogeneze................................................................................................................2
Meióza..................................................................................................................................2
Spermatogeneze...................................................................................................................4
Koheziny..........................................................................................................................................5
Kohezinový komplex.......................................................................................................................6
Struktura kohezinového komplexu......................................................................................6
Podjednotky kohezinového komplexu u myši.....................................................................7
Kohezinové geny u myši specifické pro meiózu.............................................................................8
SMC1β.................................................................................................................................8
Porovnání lokalizace SMC1α a SMC1β..............................................................................9
STAG3.................................................................................................................................9
REC8..................................................................................................................................10
REC8 a separáza................................................................................................................13
RAD21L.............................................................................................................................13
Dvojité mutanty Rad21l a Rec8.........................................................................................15
Vzájemné interakce kleisinových podjednotek.............................................................................16
Shrnutí fenotypů mutací meiotických kohezinových podjednotek................................................17
Shrnutí fenotypů mutací u myších samců deficientních v genech Stag3, Rad21l, Smc1β a
Rec8....................................................................................................................................17
Seznam myších mutantů kohezinových genů zaměřený na samčí fenotypy.....................18
Závěr..............................................................................................................................................19
Přehled použité literatury...............................................................................................................20
 Seznam použitých zkratek
AE axiální element
DMC1 DMC1 dosage suppressor of mck1 homolog
DSB double strand breaks; dvouřetězcové zlomy DNA
CO crossing-over
LE laterální element
RAD21 Radiation Sensitive 21
RAD21L RAD21-like protein
RAD51 RAD51 homolog
REC8 REC8 meiotic recombination protein
RPA replication protein A
SC synaptonemální komplex
SGO1 shugoshin-like 1
SGO2 shugoshin-like 2
SMC1α structural maintenance of chromosomes 1A; SMC1a
SMC1β structural maintenance of chromosomes 1B; SMC1b
SMC3 structural maintenance of chromosomes 3
SPO11 SPO11 meiotic protein covalently bound to DSB homolog
STAG1 stromal antigen protein 1; SA1
STAG2 stromal antigen protein 2; SA2
STAG3 stromal antigen protein 3
SYCE1 synaptonemal complex central element protein 1
SYCE2 synaptonemal complex central element protein 2
SYCE3 synaptonemal complex central element protein 3
SYCP3 synaptonemal complex protein 3
SYCP2 synaptonemal complex protein 2
SYCP1 synaptonemal complex protein 3
TEX12 testis expressed gene 12
 Úvod
Meióza je dělení, při kterém vznikají z původní diploidní buňky dceřiné buňky haploidní –
dochází k redukci počtu chromozomů na polovinu. Takové dělení jádra umožňuje vznik
haploidních gamet pro pohlavní rozmnožování v rámci spermatogeneze a oogeneze.
Diploidní buňka obsahuje dvě sady chromozomů. Během S fáze buněčného cyklu je každý
chromozom duplikován, a tak na začátku meiózy sestává každý chromozom ze dvou chromatid.
Následné meiotické dělení se skládá ze dvou po sobě následujících dělení – meióza I (redukční
dělení) a meióza II (ekvační dělení). Během meiózy I nastává rekombinace, kdy dojde k výměně
částí dvou homologických chromozomů. Jinak je výsledkem meiózy I rozdělení homologických
chromozomů do dvou dceřiných buněk. Během meiózy II se rozdělují chromatidy jednotlivých
chromozomů do nových haploidních buněk.
K preciznímu dělení je potřeba zajistit přesnou segregaci sesterských chromatid a zároveň
udržení jejich soudržnosti (koheze) během meiózy. U vyšších eukaryot v tom hrají klíčovou roli
proteinové komplexy zvané koheziny.
Tato práce nejprve shrnuje zásadní děje během meiózy. Dále popisuje geny pro meiotické
kohezinové podjednotky u myši domácí Mus musculus, význam jednotlivých podjednotek v
kohezinového komplexu, meiotické projevy jejich deficiencí a shrnutí jejich funkce v rámci meiózy.
Součástí práce je i přehled fenotypových projevů myších deficiencí genů pro kohezinové
podjednotky.

1
 Meióza a spermatogeneze
Meióza
K meióze dochází po replikaci DNA. Každý pár homologických chromozomů tedy sestává z
bivalentu chromozomů neboli tetrády chromatid.
Meióza I se dělí na čtyři stádia – profáze I, metafáze I, anafáze I a telofáze I. Profáze I je
dále rozdělena na pět po sobě jdoucích fází – leptotene, zygotene, pachytene, diplotene a diakineze.
V leptotene začínají chromozomy kondenzovat. Mezi sesterskými chromatidami se vytváří
axiální element (AE). To je proteinová struktura, která sesterské chromatidy drží pohromadě až do
meiózy II; její součástí jsou i koheziny. AE se tvoří postupně – krátké úseky se prodlužují během
přechodu z leptotene do zygotene (Bolcun-Filas & Schimenti 2012; Snustad & Simmons 1997-
2012).
Během zygotene dochází k synapsi – párování homologických chromozomů. Vytváří se
proteinová struktura zvaná synaptonemální komplex (SC). Ten je tvořen tak, že se mezi dvěma AE
vytvoří centrální element, který je propojí (zipová struktura). Z axiálních elementů se poté stanou
laterální elementy SC. SC je tedy složen ze tří částí – dvou paralelních laterálních elementů a
centrálního elementu. Laterální elementy asociují s kohezinovými jádry. S centrálním elementem
jsou laterální elementy spojeny pomocí transverzálních filament. Tato filamenta jsou u myši a
člověka tvořena proteinem SYCP1; hlavními součástmi SC jsou proteiny SYCP2 a SYCP3. SYCP2
spojuje axiální elementy a transverzální filamenta. Centrální element je tvořen čtyřmi hlavními
proteiny SYCE1, SYCE2, SYCE3 a TEX12 (Obr. 1.) (Bolcun-Filas & Schimenti 2012).
V pachytene už k synapsi dochází po celé délce chromozomových ramen. Konec pachytene
je charakteristický i plnou kondenzací chromozomů.
Současně s chromozomální synapsí běží proces homologické rekombinace. V časné profázi
I jsou topoizomerázou SPO11 generovány dvouřetězcové zlomy (double strand breaks, DSBs) – ty
fungují jako iniciace rekombinace. Ale pouze část zlomů vede ke crossing-overu (CO), a tedy k
výměně částí homologických chromozomů. V opravě DSB hrají roli velké množství signalizačních
proteinů a také enzymů, např. v časné fázi RPA, RAD51 a DMC1, poté např. MSH4 a MSH5, při
tvorbě CO ve fázi pachytene pak MLH1 a MLH3 (Bolcun-Filas & Schimenti 2012).
Procesem homologní rekombinace vznikají chiasmata – místa, kde chromozomy zůstávají

2
spojené po proběhlém CO. Se vstupem do diplotene se SC rozpadá, chromozomy se částečně
separují, ale zůstávají spojeny právě chiasmaty. Chiasmata jsou pak nezbytná pro správné umístění
a segregaci homologických chromozomů během metafáze I.
Během diakineze jsou chromozomy uchyceny k mikrotubulům dělícího aparátu a pohybují
se do centrální roviny. V metafázi I dochází k jejich oritentaci v ekvatoriální rovině. Anafáze I je
charakteristická separací homologických chromozomů (chromozomální disjunkce). V telofázi I je
rozložen dělící aparát, tvoří se jaderná membrána a chromozomy dekondenzují.

Obr. 1. Shrnutí dějů mezi homologickými chromozomy v profázi I. Schematicky jsou naznačeny
proteiny učastnící se formace SC a rekombinace. Podle Bolcun-Filas & Schimenti 2012, upraveno

Meióza II je principiálně velmi podobná mitóze. V profázi II jsou chromozomy

kondenzovány, v metafázi II jsou orientovány v ekvatoriální rovině, v anafázi II se od sebe oddělují
a v telofázi II kolem separovaných chromatid vzniká nová jaderná membrána a vznikají dceřiné
buňky. Ty jsou haploidní a díky CO normálně nejsou geneticky identické. Výjimka nastává např. u
inbredních kmenů, kde jsou oba rodiče geneticky identičtí (Snustad & Simmons, 2012; Bolcun-
Filas & Schimenti 2012).

3
Spermatogeneze
Meiotické dělení je (kromě oogeneze) i
součástí procesu spermatogeneze.
Spermatogeneze je proces tvorby samičích
pohlavních buněk – spermií.
Ze zárodečných buněk vznikají dipoidní
spermatogonie. Po replikaci DNA se z nich
stávají primární spermatocyty. Po proběhlé
meióze I vznikají z primárního spermatocytu dva
sekundární spermatocyty. Z nich pak meiózou II
vznikají čtyři spermatidy. Ty už jsou haploidní.
Ze spermatid poté dozrávají zralé spermie (Obr.
2).
Celý proces spermatogeneze probíhá u
myší (Mus musculus) v testes. Myši dospívají za
7-8 týdnů (Snustad & Simmons, 1997-2012).
Jakákoli chyba v kterékoli fázi meiózy
tedy může způsobit, že se nevyvinou funkční
spermie. Projevem deficience meiotických genů
je proto velmi často sterilita.

Obr. 2. Proces spermatogeneze u myši. Ze zárodečných buněk, které se dělí mitoticky, vznikají
spermatogonie. Z nich pak dvěma stupni meiotického dělení vznikají haploidní spermatidy a z nich následně
funkční spermie. Převzato ze Snustad & Simmons, 1997-2012, upraveno.

4
 Koheziny
Kohezinové geny kódují kohezinové proteiny – jednotlivé podjednotky kohezinového
komplexu. Tyto proteiny jsou potřeba pro zajištění správné segregace proteinů během mitózy a
meiózy. Meiotické kohezinové komplexy nasedají na chromozomy během replikace DNA, před
profází I (Nasmyth 2001). S chromozomy interagují tak, že obemknou sesterské chromatidy a
zajišťují tak jejich těsnou asociaci – soudržnost (kohezi) sesterských chromatid.
V profázi I jsou koheziny navázány zejména na ramena sesterských chromatid. V metafázi I
se z ramen začínají postupně disociovat a asociovat se s chromozomy v okolí centromer
(centromerická koheze). V anafázi I pak dojde k separaci homologických chromozomů, ale
koheziny udržují soudržnost sesterských chromatid až do přechodu z metafáze II do anafáze II.
Tehdy dojde k separaci i sesterských chromatid za vzniku haploidních gamet (Nasmyth 2001).
Koheze sesterských chromatid je nezbytná v mnoha ohledech. Kromě toho, že zajišťuje
správnou segregaci chromozomů, hraje i důležitou roli v tvorbě AE a synapsi a průběhu
rekombinace (viz dále).

Obr. 3. Schéma
segregace chromozomů
během meiózy. Po
replikaci DNA jsou
sesterské chromatidy
obemknuty kohezinovými
komplexy. V anafázi I
zůstávají komplexy pouze
v okolí centromer, odkud
disociují v anafázi II.
Podle Duro & Martson
2015, upraveno.

5
 Kohezinový komplex
Struktura kohezinového komplexu

Obr. 4. Eukaryotický kohezinový komplex a jeho podjednotky. Smc3 a Smc1 vytváří

heterodimer, ten uzavírá kleisinová podjednotka Scc1 a na ní se váže ještě Scc3. Celý komplex tvoří
prstencovou strukturu, jejíž průměr je dostatečně velký, aby replikace DNA mohla probíhat uvnitř tohoto
prstence (vpravo – porovnání velikosti komplexu s průměrem DNA a kondenzovaného chromozomu.
Převzato z Haering et al. 2002, upraveno.

Podrobná struktura eukaryotického kohezinového komplexu byla nejprve popsána u

kvasinky Saccharomyces cerevisiae. Kohezinový proteinový komplex se skládá ze čtyř hlavních
podjednotek – Smc1, Smc3, Scc1 a Scc3 (Obr. 4.) (Haering et al. 2002).
Smc3 a Smc1 jsou součástí rodiny SMC proteinů. Skládají se z dlouhé intramolekulární
coiled-coil domény, na jejímž jednom konci (head domain) je „ABC-like“ ATPáza, druhým
koncem jsou k sobě spojeny „pantovou oblastí“ (hinge domain) tak, že tvoří heterodimer (Haering
et al. 2002). Tato dvě ramena jsou po asociaci s DNA uzavřena do kruhu štěpitelnou (tzv.
kleisinovou) podjednotkou Scc1. N-konec Scc1 se váže na Smc3 a C-koncem se Scc1 váže na
Smc1(Haering et al. 2002). Štěpením této podjednotky speciálním enzymem – separázou – se
heterodimer otevře a DNA se uvolní; dojde tak k separaci sesterských chromatid. Tato situace
nastává při přechodu z metafáze I do anafáze I.
Čtvrtou podjednotkou je Scc3. Scc3 má u obratlovců dvě izoformy, SA1 a SA2 neboli

6
STAG1 a STAG2 (stromal antigen); v komplexu se vyskytuje vždy pouze jedna z nich (Sumara et
al. 2000). Scc3 se na heterodimer neváže přímo, ale vazbou na Scc1(Haering et al. 2002).
Celková délka ramen je asi 56 nm, coiled-coil část má rozměry přibližně 54 nm. „Head
domain“ a „hinge domain“ mají průměr okolo 40 nm (Haering et al. 2002).
Jiné SMC proteiny – konkrétně Smc2 a Smc4 – se také vyskytují v kondenzinech – dalších
komplexech fungujících při mitóze a meióze (shrnuto v Peters et al. 2008; Nasmyth 2001). Jejich
popis je už ale nad rámec této práce.

Podjednotky kohezinového komplexu u myši

U myší je situace analogická. Heterodimer je opět tvořen dvěma SMC podjednotkami SMC3
a SMC1α (mitotické) nebo SMC1β (specifické pro meiózu); (Obr. 5.). Kleisinovými podjednotkami
jsou mitotická RAD21 a dvě meiotické RAD21L a REC8. Čtvrtými podjednotkami jsou STAG
proteiny; STAG1 a STAG2 fungující v mitotickém komplexu a STAG3 v meiotickém komplexu.

Obr. 5. Schéma kohezinového komplexu.

Mitotické podjednotky jsou černým písmem,
podjednotky specifické pro meiózu červeným (podle
Hopkins et al. 2014).

Podle podjednotkového složení můžeme tedy identifikovat různé savčí meiotické

kohezinové komplexy: heterodimer SMC3-SMC1α asociovaný se STAG3 a RAD21 nebo REC8;
heterodimer SMC3-SMC1β asociovaný se STAG3 a RAD21, REC8 nebo RAD21L a mitotické
komplexy – heterodimer SMC3- SMC1α asociovaný se STAG1 nebo STAG2 a RAD21.
Podjednotky specifické výhradně pro meiózu jsou tedy SMC1β, RAD21L, REC8 a STAG3
(Hopkins et al. 2014; Revenkova et al. 2001; Ishiguro et al. 2011).

7
 Kohezinové geny u myši specifické pro meiózu

SMC1β
Podjednotka SMC1β byla poprvé identifikována jako meiotická izoforma savčího SMC1
proteinu (Revenkova et al. 2001).
SMC1β v profázi I těsně asociuje s AE na ramenech chromozomů (zjištěno lokalizací
pomocí protilátek). Distribuce SMC1β je podél AE víceméně stejná a uniformní. SMC1β asociuje s
rameny chromozomů od leptotene do diplotene, v diplotene odtud začíná disociovat a začíná
asociovat s chromozomy v okolí centromer. Je detekovatelná i v místech budoucích chiasmat
(Revenkova et al. 2001). V diakinezi a metafázi I až do metafáze II je SMC1β přítomná na
centromerách, odkud v anafázi II definitivně disociuje.
Projevem deficience Smc1β je sterilita. Heterozygoti jsou sice schopni produkovat potomky
v normálních frekvencích (Revenkova et al. 2004), ale dají se u nich najít, častěji než u normálních
kontrol, deficientní spermatocyty (Murdoch et al. 2013).
Semenotvorné kanálky homozygotů obsahují spermatogonie, ale nejsou přítomny
spermatidy a u spermatocytů dochází k apoptóze během přechodu z časné do mid-pachytene. Dále
se nevyvíjejí. Jedná se tedy o „pachytene-like“ zástavu v profázi I („incomplete pachytene“).
Označením SYCP1 a SYCP3 (součásti SC) bylo zjištěno, že u deficientních spermatocytů
dochází ke zkrácení AE asi o polovinu. Navíc pak byla pozorována i částečná synapse a delší
smyčky chromatinu asociované s AE. Smc1β tedy přispívá k formování AE a možná i organizaci
chromatinových smyček podél něj (Revenkova et al. 2004).
Za normálních okolností se telomery chromozomů začínají v leptotene uchycovat na
jadernou membránu. Pomocí FISH bylo ukázáno, že u Smc1β–/– myší dochází k defektnímu
uchycování telomer. Je možné, že je to kvůli sterickému omezení, protože AE jsou kratší, ale může
tak docházet k utržení chromozomových konců a defektům v synapsi. Nedochází k defektní
lokalizaci ostatních kohezinových podjednotek (SMC3, REC8, STAG3, RAD21 a SMC1α) na
chromozomy, takže k umisťování kohezinů není SMC1β potřeba.
Deficientní buňky také ztrácejí schopnost formace crossing-overu. Na základě
pozorovaných komplexů RPA a RAD51 mohou být schopny iniciovat rekombinaci, ale nebyly
pozorované komplexy MLH1 a MLH3, tudíž k rekombinaci nedochází (Revenkova et al. 2004).

8
 SMC1β je potřebná pro udržení centromerické koheze, ale až od fáze zygotene. Protože
SMC1β nebyla detekovaná před leptotene (Revenkova et al. 2001), a v této chvíli musí být koheze
centromer již ustavena, je možné, že tuto kohezi v časných fázích zajišťuje kohezin SMC1α. Z toho
lze usuzovat, že SMC1β je potřeba pro udržení koheze, ale už ne k jejímu ustavení.
Smc1β je důležitou součástí komplexu a má mnoho funkcí, proto její nedostatek vede ke
sterilitě.

Porovnání lokalizace SMC1α a SMC1β

SMC1α je v savčích meiotických buňkách částečně nahrazen SMC1β. V mitotických
buňkách se vyskytuje tedy pouze SMC1β, ale v meiotických buňkách se vyskytují izoformy obě.
Asociace SMC1β s AE je po celé délce vcelku stejnorodá. SMC1α je v profázi I
distribuována po celém jádře a podél AE se vyskytuje v intenzivněji označených místech. SMC1α
je také lokalizována dále od AE, SMC1β je ve srovnání s ní asociován těsněji. Nejdůležitějším
rozdílem je, že SMC1α se v diakinezi a metafázi I nekumuluje v okolí centromer (Revenkova et al.
2001). Tudíž pro centromerickou soudržnost v meióze I je odpovědný SMC1β a ne jeho mitotická
izoforma. Disociace obou SMC1 proteinů SMC1β i SMC1α z chromozomových ramen v pozdní
profázi souvisí zřejmě s uvolněním koheze sesterských chromatid a zachováním centromerické
soudržnosti (Revenkova et al. 2001).

Stag3
STAG3 je podjednotkou vyskytující se ve všech meioticky-specifických kohezinových
komplexech. S komplexem interaguje vazbou na kleisinovou podjednotku – na REC8, RAD21L
nebo RAD21 (Hopkins et al. 2014).
Funkce genu Stag3 byla zjišťována pomocí dvou mutantních myších linií obsahujících alely:
Stag3Ov (vytvořená lentiposon-indukovanou mutagenezí) a Stag3JAX (cílená mutace).
Deficientní myši (homozygoti pro obě alely) obou pohlaví byli sterilní díky zástavě meiózy
v profázi I. Heterozygoti vykazovali stejný fenotyp jako normální myši. Označením proteinů
AE/LE (SYCP3) a proteinů centrálního elementu (SYCP1) protilátkami bylo zjištěno, že se u
primárních zárodečných buněk vyskytují problémy v leptotene a zygotene, takže buňky nedosáhnou

9
fáze pachytene („zygotene-like“ zástava). Pozorované úseky SYCP3 jsou kratší (a tedy AE kratší) v
porovnání s heterozygoty. Dále bylo s pomocí FISH potvrzeno, že probíhá synapse sesterských
chromatid (Hopkins et al. 2014).
STAG3 je ale nejspíš nezbytný pro centromerickou soudržnost mezi sesterskými
chromatidami. U Stag3 deficientních myší byla po indukci kyselinou okadaovou (dovoluje přechod
do metafáze I) tato koheze porušena – nedocházelo k formování bivalentů.
Některé kohezinové proteiny (STAG3, REC8 a RAD21L) v pre-leptotene normálně asociují
s chromocentry (pericentromerickým heterochromatinem) (Ishiguro et al. 2011). U Stag3 mutantů k
asociacím sice dochází (v „leptotene-like“ a „zygotene-like“ stádiích), ale jsou redukované. STAG3
tedy může hrát roli v asociaci pericentromerických chromozomových konců s chromocentry.
Použitím protilátek specifických pro podjednotky kohezinového komplexu (mitotických i
meiotických) byla zjišťována asociace se SYCP3. Asociace mitotických podjednotek (RAD21,
SMC3 a SMC1α) byla stejná jako v normálních spermatocytech. Imunoprecipitací pak bylo
potvrzeno, že mitotický kohezinový komplex funguje normálně. Ovšem asociace meiotických
SMC1β, REC8 a RAD21L byla silně redukována. Analýza proteinových extraktů potvrdila, že jsou
přítomny normální hladiny SMC3, SMC1α, STAG1 a STAG2, na rozdíl od RAD21, kde byla
hladina za nepřítomnosti STAG3 vyšší. Redukovány byly hladiny meiotických SMC1β, RAD21L a
REC8. Z těchto dat je možné usoudit, že STAG3 je potřeba k udržení stability ostatních
meiotických kohezinových podjednotek navázaných na chromozomy (Hopkins et al. 2014).
Mutace ve Stag3 je dále charakteristická tím, že vznikají DSB indukované SPO11, ale už
nedochází k jejich opravám. Lokalizací RAD51 a DMC1 bylo zjištěno, že množství DMC1
komplexů bylo sníženo, a že komplexy DMC1 a RAD51 zůstávají přítomné na AE, což potvrzuje,
že dochází k chybám v opravě DSB (Hopkins et al. 2014).
STAG3 je tedy potřeba zejména k formaci SC mezi homology, udržení centromerické
soudržnosti mezi sesterskými chromatidami, k opravě DSB a k lokalizaci ostatních meiotických
podjednotek na ramenech chromozomů a k jejich stabilitě (Hopkins et al. 2014).

Rec8
Myší gen Rec8 kóduje kleisinovou podjednotku kohezinového komplexu. Pro zjištění jeho
funkce bylo vytvořeno několik deficientních linií myší. Zde budu zmiňovat dvě, Rec8tm1Mjm (Xu et

10
al. 2005) a Rec8mei8 (Bannister et al. 2004).
Alela Rec8mei8 byla vytvořena chemickou mutagenezí. Došlo tak k porušení genu za vzniku
nonsense mutace.
U těchto myší dochází k meiotické zástavě v profázi I (nejspíše zygotene/časné pachytene –
„pachytene-like“ zástava); deficientní samci jsou sterilní. Na základě nasedání proteinů opravy
DNA bylo zjištěno, že se jádra nedostanou přes fázi pachytene. RAD51 a RPA nasedají na
chromozomy v nepřítomnosti REC8 bez problémů. Jiná situace nastala u proteinů pozdních
rekombinace – MLH1 a MLH3 (mismatch repair proteiny), které se za normálních okolností
lokalizují v pachytene podél os chromozomů (indikují místa budoucích chiasmat) (Bannister et al.
2004). U deficientních myší se takto nelokalizovaly. Z toho lze usuzovat, že REC8 by mohl být
potřeba k správnému nasedání těchto proteinů. Je ovšem také možné, že byla meióza zastavena ještě
před fází, kdy mohlo dojít k jejich nasedání (Bannister et al. 2004).
Z dalších pozorování vyplynulo, že REC8 není potřeba pro ustavení soudržnosti sesterských
chromatid. Ale vzhledem k tomu, že byly pozorovány předčasné separace sesterských chromatid, je
možné, že je nezbytný k udržení koheze (Bannister et al. 2004) nebo i k její regulaci.
Porovnáním jader meiotických buněk z normálních a Rec8-deficientních varlat s označeným
proteinem SYCP3 (komponent AE) bylo zjištěno, že formace AE nebyla porušena, ale ve srovnání s
heterozygoty byly AE zkrácené. Také lokalizace REC8 na chromozomy není nezbytná k nasedání
dalších podjednotek kohezinového komplexu STAG3 a SMC1β (Revenkova et al. 2004), hledání
homologů a k iniciaci synapse. Funkční REC8 je ale potřeba pro synapsi homologů a formaci
chiasmat (Bannister et al. 2004).
Druhá alela Rec8tm1Mjm vznikla vydeletováním 19 kódujících exonů homologickou
rekombinací (Xu et al. 2005).
U těchto deficientních myší byla pozorována vysoká úmrtnost, pomalejší růst (prenatální i
postnatální) a dospělé myši obou pohlaví byly sterilní. Oproti tomu mutace Mei8, která zkracuje
protein, nevykazuje jiný fenotyp než meiotickou zástavu. U alely Rec8tm1Mjm byla pozorována také
zástava meiózy v profázi I s tím, že se spermatocyty nedostaly do fáze pachytene („zygotene-like“
zástava). Při zkoumání těchto myší se také potvrdilo, že REC8 není potřeba k formaci AE/LE (u
myší). Ale na rozdíl od Rec8mei8, zde bylo pozorováno i porušení synapse homologických
chromozomů. Imunobarvení SYCP1 odhalilo, že v nepřítomnosti REC8 se SC formuje spíše mezi

11
sesterskými chromatidami než mezi homologickými chromozomy. Není ale jasné, zda tato formace
AE/LE je přímým nebo nepřímým důsledkem deficience REC8 (Xu et al. 2005). Deficientní buňky
spermatocytů tedy ztrácejí schopnost rozlišit homologické chromozomy od sesterských chromatid.
REC8 tak nejspíše zajišťuje, aby synapse probíhala pouze mezi homologickými chromozomy,
pravděpodobně buď omezením vazebných míst pro SC nebo udržováním sesterských chromatid v
těsné asociaci.
Ani nasednutí SMC3 nevyžaduje přítomnost REC8. Ovšem další rozdíl v obou mutacích byl
v tom, že u Rec8tm1Mjm bylo snížené množství RAD51/DMC1 komplexů ve většině „zygotene-like“
jader. U Rec8mei8 tato redukce nebyla pozorovaná. Proteiny pozdní fáze rekombinace (MLH1)
nebyly navázány žádné z těchto mutací. To svědčí o narušení procesu homologní rekombinace.
Fenotypové rozdíly v obou zmíněných alelách mohou být způsobeny několika faktory. U
Rec8mei8 mohla hrát roli ještě zbytková aktivita N-konce peptidu (154 aminokyselin), protože šlo o
nonsense mutaci. U Rec8tm1Mjm mohla manipulace s genem ovlivnit i přilehlé oblasti dalších genů,
takže pozorované deficience nemusely být jen důsledkem nepřítomnosti Rec8. Je také možné, že
Rec8 má i jiné funkce kromě meiózy, například ve vývoji a to by mohlo somatické defekty způsobit
(Xu et al. 2005). Z toho důvodu jsem se zaměřila na exprese Rec8 v jednotlivých tkáních (Tab. 1.).
Na základě toho, že Rec8 skutečně není výlučně exprimován pouze v testes lze usoudit, že
somatické defekty u Rec8 deficience mohly být způsobeny dalšími funkcemi genu v jiných tkáních.
Tab. 1. Exprese kohezinových genů v tkáních

gen testes ostatní tkáně

Smc1β ano ne
Rad21l ano ano
Rec8 ano ano
Stag3 ano ne
Rad21 ano ano
Smc1α ano ano
Stag1 ano ano
Stag2 ano ano
Smc3 ano ano
Tabulka porovnává expresi jednotlivých kohezinových genů v testes a v ostatních tkáních myši.
Ukazuje, které geny jsou exprimovány výlučně v testes (Smc1β a Stag3). Zdroje: http://biogps.org,
(Ishiguro et al. 2011).

12
 REC8 a separáza
Separáza je enzym, který štěpí REC8 v kohezinovém komplexu. Během meiózy I tak
umožňuje uvolnění chiasmat (Kudo et al. 2009).
Se separací chromozomů během meiózy souvisejí proteiny shugoshiny. Shugoshiny
(proteiny SGO1 a SGO2) vytvářejí proteinové komplexy s protein fosfatázou 2A (PP2A). Komplex
PP2A-shugoshin chrání centromerické koheziny před štěpením separázou v meióze I. Pro tuto
funkci je podstatný spíše SGO2, protože jeho deficience vede u oocytů k předčasné separaci
sesterských chromatid. Odstranění SGO2 způsobuje nepřítomnost REC8 v metafázi II (shrnuto v
Gregan et al. 2008; Watanabe & Kitajima 2005).
K rozlišení chiasmat v metafázi I je tedy potřeba štěpení podjednotky REC8 (Kudo et al.
2006). Exprese neštěpitelné varianty podjednotky REC8 (REC8-N), způsobuje sterilitu u myších
samců. Dochází k normální produkci primárních spermatocytů, ale je produkováno méně
sekundárních spermatocytů (místo 2n byly 4n) a 4n spermatid. Nedochází tedy ke správné separaci
chromozomů a dojde tak k porušení prvního a možná i druhého meiotického dělení (Kudo et al.
2009).
Druhé meiotické dělení je charakteristické štěpením i zbývajících kohezinových komplexů v
oblasti centromer. V meióze I (metafázi) je SGO2 lokalizován velmi blízko centromerického REC8,
avšak před metafází II se z těchto míst přesunuje. SGO2 může zřejmě bránit štěpení separázou jen
pokud bude v přímé blízkosti REC8. Je možné, že pnutím způsobeným navázáním mikrotubulů na
sesterské kinetochory, se SGO2 v anafázi II dostává z přímé blízkosti kohezinů a umožňuje tak
separáze, aby je štěpila (shrnuto v Gregan et al. 2008).

Rad21l
RAD21L je další kleisinová podjednotka. Je významná pro synapsi homologických
chromozomů a esenciální pro spermatogenezi (Herrán et al. 2011).
RAD21L je ve spermatocytech imunocytochemicky detekovatelná již v leptotene. Během
zygotene se kohezinový komplex obsahující RAD21L začíná lokalizovat podél AE a v pachytene
na synapsovaných homologických chromozomech je na AE už plně navázán. V pozdní pachytene
(Ishiguro et al. 2011) nebo až v diplotene (Herrán et al. 2011) pak postupně disociuje z AE/LE

13
autosomů (tvoří samouspořádávající se agregáty v jádře), ale zůstává na pohlavních chromozomech
a současně se kumuluje v oblasti centromer (Herrán et al. 2011). RAD21L koheziny zůstávají
během diakineze a metafáze I zejména v oblasti centromer (Ishiguro et al. 2011) a nejsou
detekovatelné na nesynapsovaných laterálních elementech (Herrán et al. 2011). V anafázi I
zůstávají komplexy stále v oblasti centromer a to i během druhého meiotického dělení v metafázi II
(jako párový signál) a pak jako jednotlivé signály na segregovaných chromatidách v anafázi II
(Herrán et al. 2011).
Samci Rad21l-deficientních myší (cílená mutace Rad21ltm1Amp) jsou sterilní. Histologická
analýza testes ukázala meiotickou zástavu v zygotene profáze I. Byly přítomné pouze
spermatogonie, Sertoliho a Leydigovy buňky a byla pozorována rozsáhlá apoptóza spermatocytů.
Tudíž samci nenesli spermie. U deficientních myší docházelo k chybám v synapsi homologických
chromozomů – synapse byla nekompletní (krátké úseky AE, které nebyly kontinuální přes celou
délku chromozomů) nebo probíhala mezi jinými než homologickými chromozomy. Na
chromozomech těchto myší docházelo ke kumulaci neopravených DSBs a k chybám v rekombinaci;
úroveň exprese RPA byla stejná jako u kontrolních myší, ale byla pozorována nepřítomnost MLH1
a pokles MSH4.
Po indukci kyselinou okadaovou (inhibitor PP2A – dovoluje in vitro přechod do metafáze I
– rozklad SC, separace bivalentů a formace chiasmat, ale neovlivňuje kohezi sesterských
chromatid) bylo zjištěno, že soudržnost sesterských chromatid nebyla porušena. Tudíž kohezinové
komplexy obsahující RAD21L nejsou pravděpodobně potřeba pro udržení koheze sesterských
chromatid. Oproti tomu mohou hrát důležitou roli ve formaci SC, průběhu synapse a rekombinace a
formaci pohlavního tělíska ve spermatocytech.
RAD21L také interaguje se STAG3 (Herrán et al. 2011) a možná ovlivňuje nasedání
kohezinového komplexu obsahujícího STAG3 na AE/LE. Kohezinový komplex obsahující
RAD21L, STAG3, SMC3 a jednu z izoforem SMC1 je nezbytný pro synapsi homologických
chromozomů.
V nepřítomnosti RAD21L také dochází k částečné změně regulace uchycení telomer na
jadernou membránu. Není ale jisté, jestli tato pozorovaná odchylka souvisí přímo s nedostatkem
RAD21L nebo je to důsledek nedostatku kohezinových komplexů (Herrán et al. 2011).

14
Dvojité mutanty Rad21l a Rec8
RAD21L a REC8 tedy jsou dvě kleisinové podjednotky specifické pro meiózu. Pro zjištění
projevů deficience obou genů byly vytvořeny dvojité myší mutanty Rec8–/– a Rad21l–/–. Jediným
zjevným projevem dvojité deficience je opět sterilita.
Imunolokalizací SYCP3 bylo zjištěno, že zástava meiózy nastává již v leptotene. Selhává
fomace AE a synapse mezi homology a už v leptotene dochází k apoptóze spermatocytů. Tvorba
dvouřetězcových zlomů SPO11 není nijak narušena, ale nedochází k jejich efektivní opravě.
Značení DMC1 specifickou protilátkou totiž ukázalo, že množství DMC1 komplexů u mutantů
odpovídá normálu. Dále byla pozorována zvýšená úroveň RPA pravděpodobně způsobená
nenasedáním RAD51. Z toho je možné určit, že RAD21L a REC8 jsou nezbytné k nasedání
RAD51, ale nejsou potřeba k nasedání rekombinázy DMC1. Kvůli tomu nedochází u těchto myší k
opravám DSBs. V nepřítomnosti obou kleisinů bylo imunobarvením odhaleno, že RAD21 i SMC3
asociují se SYCP3. Naopak REC8 i RAD21L in vivo zřejmě asociují se STAG3 nebo SMC1β,
proto nebyly navázané na SYCP3 (Llano et al. 2012).
Analýza dvojitě deficientních myší také naznačila, že koheze sesterských chromatid v S fázi
je ustavena komplexem SMC3, SMC1α nebo SMC1β, obsahujícím mitotický kleisin RAD21.
Meiotické kohezinové komplexy obsahující RAD21L a REC8 jsou tak zřejmě potřeba zejména k
iniciaci tvorby AE/LE savčího synaptonemálního komplexu (Llano et al. 2012).

15
 Vzájemná interakce kleisinových podjednotek – REC8, RAD21 a RAD21L
Porovnáním lokalizace RAD21L- a REC8-kohezinových komplexů na chromozomech
spermatocytů bylo zjištěno, že REC8 i RAD21L jsou detekovatelné na počátku meiózy v leptotene,
ale REC8 se lokalizuje podél axiálních elementů později než RAD21L. To může znamenat, že
REC8 a RAD21L mohou mít odlišnou funkci ve formaci AE.
Přítomnost obou kohezinových komplexů na AE dosahuje svého maxima v pachytene, v
pozdní pachytene komplexy z AE disociují. Při detailním pohledu na místa, kam se komplexy váží,
lze vypozorovat, že se jejich lokalizace vzájemně vylučuje. Je dokonce možné, že se komplexy
střídavě váží na specifická místa podél chromozomů tak, že vzniká „čárový kód“, který může
usnadňovat rozpoznávání homologů během párování (Ishiguro et al. 2011). Tato hypotéza byla
ovšem zpochybňována, protože (podle Herrán et al. 2011) byly pozorovány i souvislé kontinuální
linie RAD21L komplexů podél SC.
RAD21 se v meiotických buňkách objeví na začátku meiózy, ale na přechodu mezi
leptotene/zygotene z jádra mizí (Ishiguro et al. 2011). RAD21L se mezitím objeví podél AE.
V pozdní pachytene, kdy REC8 začíná disociovat, disociuje i RAD21L, ale RAD21 se na
AE přechodně naváže. A v diplotene z něj zase disociuje a nakonec zůstává v okolí centromer v
metafázi I (Ishiguro et al. 2011; Parra et al. 2004). RAD21 tedy možná nahrazuje REC8 a RAD21L
nebo má úplně jinou funkci.
Odlišná funkce kohezinových komplexů může být tedy způsobena přítomností REC8,
RAD21 nebo RAD21L v komplexu.

16
Shrnutí fenotypů mutací meiotických kohezinových podjednotek
Shrnutí fenotypů mutací u myších samců deficientních v genech Stag3, Rad21l, Smc1β
a Rec8
Deficience všech čtyř popsaných genů vede bez výjimky k meiotické zástavě v profázi I.
Nejčasnější zástava (v leptotene) se týká dvojité mutace pro Rec8 a Rad21l. Pozdější (zygotenní)
zástava je charakteristická pro Stag3, Rad21l a Rec8tm1Mjm, nejpozdější zástava (v pachytene) se pak
děje u Smc1β a Rec8mei8. Kvůli zástavě v meióze jsou pak ve všech případech deficientní samci
sterilní (Tab. 2.).
Při podrobnější analýze jednotlivých deficiencí pak nalézáme další defekty. U myší dochází
k odchylkám v synapsi. AE většinou formován je, ale je velmi často zkrácený (Smc1β, Stag3,
Rec8), pouze v nepřítomnosti funkčních genů pro oba kleisiny Rec8 i Rad21l, nedochází k formaci
AE. Byly pozorovány různé defekty v synapsi – částečná synapse (Smc1β, Rad21l) synapse mezi
nehomologickými chromozomy (Rad21l) i synapse mezi sesterskými chromatidami (Rec8, Stag3).
Ve všech případech je ovlivněna i rekombinace. Bez problémů sice dochází k její iniciaci –
tvorbě dvouřetězcových zlomů DNA, ale už ne k jejich efektivní opravě.
V souvislosti se vzájemnou asociací ostatních meiotických podjednotek bylo zjištěno, že
STAG3 a RAD21L jsou pro stabilitu ostatních podjednotek potřeba, ale REC8 ani SMC1β nejsou.
Z hlediska koheze mají jednotlivé komplexy také různou úlohu. STAG3, SMC1β a REC8
jsou potřeba k udržení centromerické koheze sesterských chromatid, RAD21L nezbytný není. V
iniciaci koheze nejspíše hrají roli mitotické koheziny (Llano et al. 2012).
SMC1β a RAD21L jsou nezbytné pro uchycování telomer na jadernou membránu a hrají tak
roli při rozpoznávání homologů. RAD21L, REC8 a STAG3 jsou pak podstatné pro asociaci s
heterochromatinem (Revenkova et al. 2004; Herrán et al. 2011; Hopkins et al. 2014).
Vzhledem k odlišným lokalizacím RAD21L, RAD21 a REC8 na chromozomech je možné,
že funkční specificitu kohezinového komplexu zajišťují právě tyto podjednotky. Komplex
obsahující STAG3 a RAD21L pravděpodobně hraje roli v rané fázi rozpoznávání homologů.
Komplex STAG3-REC8 je zase potřebný k udržení soudržnosti sesterských chromatid (Hopkins et
al. 2014).

17
 Seznam myších mutantů kohezinových genů zaměřený na samčí fenotypy
Tab. 2. Kohezinové geny a jejich samčí fenotypy

Gen Alela/y Fenotyp Zdroj fenotypu

Rec8 Rec8tm1Mjm – meiotická zástava – „zygotene-like“ (Xu et al. 2005)
– dochází k synapsi mezi sesterskými
chromatidami (místo mezi homologickými
chromozomy)
– defekty v časné fázi rekombinace
Rec8mei8 – meiotická zástava – „pachytene-like“ (Bannister et al. 2004)
– synapse homologických chromozomů
funguje normálně
– defekty v pozdní fázi rekombinace
Smc1β Smc1btm1Jess – meiotická zástava – „pachytene-like“ (Revenkova et al. 2004)
– zkrácené AE
– abnormální koheze sesterských chromatid
– defekty v časné fázi rekombinace
Stag3 Stag3Ov – meiotická zástava – „zygotene-like“ (Hopkins et al. 2014)
– defekty v kohezi mezi sesterskými
Stag3JAX
chromatidami
– defekty v časné fázi rekombinace
Rad21l Rad21ltm1Amp – meiotická zástava – „zygotene-like“ (Herrán et al. 2011)
– nekompletní synapse mezi homologickými
chromozomy
– synapse i mezi nehomologickými
chromozomy
– defekty v pozdní fázi rekombinace
Rec8 + Rad21l – meiotická zástava – „leptotene-like“ (Llano et al. 2012)
(mutantní samci – asociace pouze mitotického kohezinu s AE
deficientní pro oba geny) – defekty v časné fázi rekombinace
Společné rysy pro – zástava meiózy v profázi I
všechny alely – samci nenesou spermie – jsou sterilní
– defekty v rekombinaci (opravě DSB)
reference k jednotlivým alelám: http://www.informatics.jax.org/

18
 Závěr
Koheziny jsou důležitou součástí procesu meiotické segregace chromozomů. Jsou nezbytné
pro mnoho dalších procesů savčí meiózy. Kohezinové geny specifické pro meiózu jsou nezbytné
pro tvorbu AE, a tím pro zajištění synapse mezi homologickými chromozomy, hrají roli i v
párování homologů, iniciaci a průběhu rekombinace a samozřejmě i zajištění koheze sesterských
chromatid, asociací v meióze I s rameny chromozomů a v meióze II s centromerami.

Funkce genů jsou obvykle zjišťovány vytvořením deficientní myší linie a pak zkoumáním
jejich fenotypů. Existuje mnoho způsobů, jak takovou myš vyrobit. Ne všechny tyto způsoby musí
nutně vytvořit „funkčně deficientní myš“. Na příkladu genu Rec8 a odlišných fenotypů jeho dvou
různých mutantních alel je patrné, že i myši deficientní pro tentýž gen mohou mít odlišné projevy.
Je proto potřeba pro další závěry vždy pečlivě ověřit, proč je daný gen nefunkční a jestli není
možné, že pozorovaný fenotyp je také důsledkem nedostatečných nebo nadbytečných úprav
genomu.
Nejvýraznějším společným fenotypovým projevem deficience kohezinových genů je
sterilita, ve většině případů jde o meiotickou zástavu v profázi I. Z toho důvodu není možné pak
dále pozorovat všechny další odchylky v pozdějších stádiích meiózy, které by mohly objasnit další
charakteristické funkce pro daný gen.
Navzdory všem nevýhodám, je generování mutantních linií myší stále jedním z mála
způsobů, jak lze přiblížit funkci daného genu.

Zajímavé fenotypy odhalily i dvojité mutace pro dva kohezinové geny. Další důležité
poznatky by mohly přinést analýzy dvojitých mutantů jiných kombinací meiotických kohezinů.
Funkci genů v pozdějších fázích meiózy by pak mohly objasnit kondicionální mutace těchto genů.

Vzhledem k tomu, že deficience meiotických kohezinů vede u myších samců ke sterilitě, je

další výzkum těchto genů zvlášť významný pro zjišťování příčin sterility u savců i u člověka.

19
 Přehled použité literatury
Bannister, L. a. et al., 2004. Positional cloning and characterization of mouse mei8, a disrupted
allele of the meiotic cohesin Rec8. Genesis, 40(3), pp.184–194.
*Bolcun-Filas, E. & Schimenti, J.C., 2012. Genetics of Meiosis and Recombination in Mice.
International Review of Cell and Molecular Biology, 298, pp.179–227. Available at:
http://dx.doi.org/10.1016/B978-0-12-394309-5.00005-5.
*Duro, E. & Martson, A.L., 2015. From equator to pole : splitting chromosomes in mitosis and
meiosis. Genes & Development, 29, pp.109–122.
*Gregan, J., Spirek, M. & Rumpf, C., 2008. Solving the shugoshin puzzle. Trends in Genetics,
24(5), pp.205–207.
Haering, C.H. et al., 2002. Molecular architecture of SMC proteins and the yeast cohesin complex.
Molecular Cell, 9(4), pp.773–788.
Herrán, Y. et al., 2011. The cohesin subunit RAD21L functions in meiotic synapsis and exhibits
sexual dimorphism in fertility. The EMBO journal, 30(15), pp.3091–3105.
Hopkins, J. et al., 2014. Meiosis-Specific Cohesin Component, Stag3 Is Essential for Maintaining
Centromere Chromatid Cohesion, and Required for DNA Repair and Synapsis between
Homologous Chromosomes. PLoS Genetics, 10(7).
Ishiguro, K. et al., 2011. A new meiosis-specific cohesin complex implicated in the cohesin code
for homologous pairing. EMBO reports, 12(3), pp.267–275. Available at:
http://dx.doi.org/10.1038/embor.2011.2.
Kudo, N.R. et al., 2006. Resolution of Chiasmata in Oocytes Requires Separase-Mediated
Proteolysis. Cell, 126(1), pp.135–146.
Kudo, N.R. et al., 2009. Role of cleavage by separase of the Rec8 kleisin subunit of cohesin during
mammalian meiosis I. Journal of cell science, 122(Pt 15), pp.2686–2698.
Llano, E. et al., 2012. Meiotic cohesin complexes are essential for the formation of the axial
element in mice. Journal of Cell Biology, 197(7), pp.877–885.
Murdoch, B. et al., 2013. Altered Cohesin Gene Dosage Affects Mammalian Meiotic Chromosome
Structure and Behavior. PLoS Genetics, 9(2).
*Nasmyth, K., 2001. Disseminating the genome: joining, resolving, and separating sister
chromatids during mitosis and meiosis. Annual review of genetics, 35, pp.673–745.
Parra, M.T. et al., 2004. Involvement of the cohesin Rad21 and SCP3 in monopolar attachment of
sister kinetochores during mouse meiosis I. Journal of cell science, 117(Pt 7), pp.1221–1234.
Peters, J.M., Tedeschi, A. & Schmitz, J., 2008. The cohesin complex and its roles in chromosome
biology. Genes and Development, 22(22), pp.3089–3114.
Revenkova, E. et al., 2004. Cohesin SMC1 beta is required for meiotic chromosome dynamics,
sister chromatid cohesion and DNA recombination. Nature cell biology, 6(6), pp.555–562.
Revenkova, E. et al., 2001. Novel meiosis-specific isoform of mammalian SMC1. Molecular and
cellular biology, 21(20), pp.6984–6998.

20
*Snustad, D. P.& Simmons, M. J. 1997-2012. Principles of genetics. John Wiley & Sons, Inc.
Sumara, I. et al., 2000. Characterization of vertebrate cohesin complexes and their regulation in
prophase. Journal of Cell Biology, 151(4), pp.749–761.
Watanabe, Y. & Kitajima, T.S., 2005. Shugoshin protects cohesin complexes at centromeres.
Philosophical transactions of the Royal Society of London. Series B, Biological sciences,
360(1455), pp.515–521, discussion 521.
Xu, H. et al., 2005. Absence of mouse REC8 cohesin promotes synapsis of sister chromatids in
meiosis. Developmental Cell, 8(6), pp.949–961.

*sekundární zdroj
internetové zdroje:
http://www.informatics.jax.org/
http://biogps.org

21