strana 1 / 356

Spole enská sezóna roku 1814 vypukla a bylo by marné

doufat, že oproti roku 1813 p inese n jaké výrazné
zm ny. Spole enská smetánka je op t plná ctižádostivých
mati ek, jejichž jediným cílem je provdat své drahé dcery
za zap ísáhlé staré mládence. Jako letošní nejvhodn jší
partie se jim jeví vikomt Bridgerton a skute - pokud
vlasy toho nebohého mladíka vypadají rozcuchané a
rozevláté, je to proto, že nem že ud lat ani krok, aniž by
ho neprovázela sle na mrkající asami s takovou silou a
rychlostí, že vytvá í vánek síly hurikánu. Snad jediná
mladá dáma, která se o Bridgertona nezajímá, je sle na
Katharine Sheffieldová, jejíž chování k vikomtovi hrani í
ob as až s nep átelstvím. A práv proto, drazí tená i,
má naše autorka pocit, že soupe ení mezi Bridgertonem a
sle nou Sheffieldovou bude jediným sv tlým bodem, který
oživí jinak b žnou sezónu.
SPOLE ENSKÉ NOVINY LADY WHISTLEDOWNOVÉ,
13. DUBNA 1814

strana 2 / 356
 Prolog

Anthony Bridgerton vždycky v l, že zem e

mladý. Ne ovšem jako dít . Mladý Anthony nem l nikdy
vod uvažovat o vlastní smrtelnosti. Hned od prvních
okamžik na tomto sv ho ekalo báje né d tství.
Je sice pravda, že se stal d dicem starodávného a
zámožného vikomtství, ale lord a lady Bridgertonovi se
na rozdíl od v tšiny šlechtických pár milovali, takže v
jeho narození nevid li ani tak p íchod d dice, jako spíš
vytouženého potomka. A tak se nekonaly žádné
dýchánky, ve írky ani slavnosti krom toho, že matka a
otec v posvátné úct zírali na svého erstv narozeného
syna.
Bridgertonovi byli mladí rodi e - Edmundovi táhlo na
dvacet a Violet práv oslavila osmnáctiny - ale byli citliví
a milovali syna se zanícením a oddaností, v jejich
spole enských kruzích tém nevídanými. Navzdory
mat in zd šení trvala Violet na tom, že bude o chlapce
pe ovat sama, a Edmund nikdy nezastával p evládající
názor, že otcové by své d ti nem li vid t ani slyšet.
Brával nemluvn na dlouhé procházky v polích Kentu,
vypráv l o filozofii a poezii, ješt než mohlo v bec
porozum t slov m, a každý ve er mu vypráv l pohádky
na dobrou noc.
Protože byli vikomt a komtesa tak mladí a zamilovaní,
nikoho nep ekvapilo, že dva roky po Anthonym
následoval další syn, pok ný Benedict. Edmund si
okamžit upravil denní rozvrh, a aby mohl chodit na
vycházky s ob ma syny, strávil týden ve stájích, kde se

strana 3 / 356
svým koželuhem sestrojil speciální nosítko. Mohl tak
nosit Anthonyho na zádech a sou asn chovat Benedicta
v náru í. Procházeli se mezi poli a pot ky a otec jim
povídal podivuhodné v ci o nádherných kv tinách, jasn
modré obloze, rytí ích v lesklé zbroji a dívkách v
nesnázích.
Violet se smávala, když se vraceli celí utrmácení a
opálení, a Edmund íkával: „Vidíte? Tady je naše d e v
úzkých. Rozhodn ji musíme zachránit." A Anthony se
vrhl matce do náru e a s chichotáním p ísahal, že ji spasí
ed drakem dštícím ohe , kterého vid li jen dv míle
odtud na cest ve vesnici.
„Dv míle odsud?" Violet v p edstírané hr ze zatajila
dech. „Proboha, co bych si po ala bez t í silák , kte í se
postarají o moje bezpe í?"
„Benedict je teprve d cko," odv til Anthony.
„Ale vyroste," namítla a po echrala mu vlásky, „stejn
jako jsi vyrostl ty. A ješt vyrosteš."
Edmund se k d tem vždy choval se stejnou láskou a
oddaností, ale pozd v noci, když si Anthony tiskl k hrudi
Bridgertonovy kapesní hodinky (které mu k osmým
narozeninám v noval otec, jenž je dostal ke stejné
íležitosti od svého otce), rád si myslíval, že otc v vztah
k n mu je trochu výjime jší. Ne že by ho otec víc
miloval - v tu dobu byli Bridgertonovi sourozenci ty i
(Colin a Daphne p išli dost brzy za sebou) - a Anthony
moc dob e v l, že všechny d ti jsou zahrnovány
láskou.
Ne, Anthony považoval jejich vztah za výjime ný,
protože znal otce nejdéle. Koneckonc , a bude Benedict
znát otce jakkoli dlouho, Anthony bude mít vždy o dva
roky náskok. P ed Colinem šest. A pokud jde o Daphne,

strana 4 / 356
krom toho, že je to dívka (ta hr za!), zná otce o celých
osm let mén než on - a tak, jak si s oblibou p ipomínal,
to z stane napo ád.
Edmund Bridgerton tvo il zcela jednoduše st ed
Anthonyho sv ta. Byl vysoký, se širokými rameny a
um l jezdit na koni, jako by se v sedle už narodil.
Vždycky znal odpov di na po etní otázky (dokonce i
když si s nimi soukromý u itel nev l rady), nevid l
žádný d vod, pro by jeho synové nemohli mít p íst ešek
v korun strom (a tak šel a sám jim ho postavil), a jeho
smích dokázal zah át na t le i duši.
Edmund nau il Anthonyho jezdit na koni, st ílet i
plavat. Sám ho odvezl do Etonu, místo aby ho poslal v
ko e se sloužícími, jako jela v tšina Anthonyho
budoucích p átel. A když vid l, jak Anthony nervózn
pokukuje po škole, která se stane jeho novým domovem,
dlouze s ním rozmlouval a ujistil ho, že všechno bude v
po ádku.
A bylo. Anthony v l, že by mu otec nikdy nelhal.
Anthony miloval svou matku, a kdyby jí to m lo
zajistit bezpe í, ob toval by i vlastní ruku. Ale b hem
dospívání každý in, úsp ch, cíl, nad ji i sen vykonával s
ohledem na svého otce.
A pak se jednoho dne všechno zm nilo. Je absurdní,
emítal pozd ji, jak se lov ku v okamžení zm ní celý
život, v jednu minutu je všechno jisté a v následující ne.
Stalo se to, když bylo Anthonymu osmnáct. Vrátil se
na léto dom a p ipravoval se na sv j první rok v
Oxfordu, kam m l nastoupit stejn jako kdysi jeho otec.
Život mu p ipadal báje ný a úchvatný, jak na to má
každý osmnáctiletý právo. Objevil ženy a ony si ho
všímaly možná ješt víc. Jeho rodi e dál spokojen

strana 5 / 356
plodili d ti - rodina se mezitím rozrostla o Eloisu,
Francescu a Gregoryho - a Anthony se snažil neobracet
i ke stropu, když v síni míjel matku, poosmé t hotnou.
Podle Anthonyho bylo trochu nevhodné po izovat si d ti
v jejich v ku, ale nechal si sv j názor pro sebe. Jak by
mohl pochybovat o Edmundov rozumu? Možná i on v
pokro ilém v ku osmat iceti let bude chtít víc d tí.

Když se Anthony objevil, bylo pozd odpoledne.

Vracel se z dlouhé a náro né vyjíž ky s Benedictem a
práv procházel hlavním vchodem Aubrey Hall, domu
Bridgertonových p edk , když spat il svou desetiletou
sestru sed t na podlaze. Benedict byl ješt ve stájích,
prohrál s Anthonym n jakou hloupou sázku, jejíž
podmínky vyžadovaly, aby oba kon ot el dosucha.
i pohledu na Daphne se Anthony zarazil. Bylo dost
zvláštní, že sestra sedí na zemi uprost ed sín . A ješt
podivn jší bylo, že plakala. To Daphne nikdy ned lala.
„Daff," poznamenal váhav , protože byl p íliš mladý,
aby v l, co si má po ít se vzlykající ženou. Hlavou mu
prolétla myšlenka, jestli se to n kdy v bec nau í. „Co -"
Než však sta il otázku dopov t, Daphne zvedla
hlavu a hluboký žal v jejích obrovských hn dých o ích
jím projel jako n ž. Pochopil, že se stalo n co hrozného,
a o kr ek couvl.
„Um el," zašeptala Daphne. „Táta um el."
V první chvíli byl Anthony p esv ený, že se
eslechl. Otec nem že být mrtvý. N kte í lidé umírali
mladí, jako t eba strýc Hugo, ale ten byl drobný a k ehký.
No, p inejmenším drobn jší a k eh í než Edmund.
„To se pleteš," namítl. „Ur it se pleteš."
Zavrt la hlavou. „ ekla mi to Eloise. Byl... byla to..."

strana 6 / 356
 Anthony v l, že by nem l Daphne t ást, když
vzlyká, ale nedokázal si pomoct. „Co to bylo, Daphne?"
„V ela," zašeptala. „Píchla ho v ela."
Anthony na ni nechápav civ l. Nakonec ze sebe
vypravil chraplavým a sotva slyšitelným hlasem:
lov k neumírá na v elí bodnutí, Daphne."
Ml ela, jen tam sed la a p erývan dýchala, zatímco
se snažila potla it slzy.
„Píchla ho už p edtím," dodal Anthony hlasit ji. „Byl
jsem s ním. Odnesli jsme to oba. Narazili jsme na jejich
hnízdo a já to dostal do ramene." Mimod k zvedl ruku a
dotkl se místa, kam ho p ed lety bodla v ela. Tiše
doplnil: „Táta do ruky."
Daphne na n j upírala prázdný pohled.
Je v po ádku," ujiš oval ji Anthony. Zaslechl ve svém
hlase náznak paniky a v l, že sestru d sí, ale byl proti
tomu bezmocný. „ lov k nem že um ít na v elí
bodnutí!"
Daphne zavrt la hlavou a tmavé o i jí najednou
zestárly o sto let. „Byla to v ela," hlesla. „Eloise to
vid la. V jednu chvíli tam stál a pak... byl..."
Anthonyho se zmocnil velmi zvláštní pocit, jako by v
m n co rostlo a dralo se to pod k ží na povrch. „A pak
co, Daphne?"
„Um el." Vypadala p i tom slov rozpa it , stejn
zmaten jako on.
Anthony nechal Daphne sed t v síni a po t ech vyb hl
schody do ložnice rodi . Otec ur it nezem el. lov k
neumírá na v elí bodnutí. To je nemožné. Naprosto
šílené. Edmund Bridgerton byl mladý a silný. Vysoký,
l široká ramena, silné svaly a jako je nebe nad nimi,
žádná bezvýznamná v ela ho nemohla porazit.

strana 7 / 356
 Ale jakmile vkro il do sín v pat e, poznal z
hrobového ticha a z výrazu n kolika p ešlapujících
sloužících, že situace je d sivá. Jejich soucitné obli eje
ho budou pronásledovat do konce života.
Rozestoupili se jako kapky v Rudém mo i, a když
Anthony str il do dve í ložnice, už to v l.
Matka sed la na kraji postele, neplakala, ani
nevydávala žádné zvuky, jen držela otcovu ruku a
pomalu jí pohupovala sem tam.
Otec se nehýbal. Byl bezvládný jako...
Anthony to necht l ani domyslet.
„Mami?" vypravil ze sebe. Nenazval ji tak léta - od
chvíle, co odjel do Etonu, pro n j byla „matka".
Pomalu se obrátila, jako by jeho hlas p icházel
dlouhým, p edlouhým tunelem.
„Co se stalo?" zašeptal.
Pot ásla hlavou, o i m la zoufale nep ítomné.
„Nevím." Nechala mírn pootev ené rty, jako by se
chystala ješt n co dodat, ale pak na to zapomn la.
Anthony ud lal nemotornými a trhavými pohyby krok
dop edu.
„Zem el," vydechla kone Violet. Je mrtvý a já...
Panebože, já..." Položila si ruku na b icho, obt žkané
dít tem. „ ekla jsem mu - ach Anthony, ekla jsem mu -"
Vypadala, že se co nevid t sesype. Anthony potla il
slzy, které ho pálily v o ích a dráždily v hrdle, a
istoupil k ní. „Bude to dobré, mami," chlácholil ji.
Ale v l, že nebude.
ekla jsem mu, že tohle dít bude naše poslední,"
zašeptala, vzlykajíc mu na rameni. „Tvrdila jsem, že už
nem žu nosit další, že musíme být opatrní a... Proboha,

strana 8 / 356
Anthony, dala bych nevímco za to, aby tu z stal a já mu
mohla dát další dít . Nechápu to. Prost to nechápu..."
Plakala a Anthony ji držel. Ml el, p ipadalo mu
zbyte né vymýšlet slova, která by stejn nedokázala
vyjád it žal v jeho srdci.
Ani on to nechápal.
Ve er p ijeli léka i a vyjad ovali se zmaten . Prý už o
takových v cech slyšeli, ale nikdy se s nimi nesetkali u
nikoho tak mladého a silného. Byl plný života a síly, nic
podobného by je ani ve snu nenapadlo. Je pravda, že p ed
rokem zem el zcela ne ekan vikomt v mladší bratr
Hugo, ale takové v ci se nemusí v rodin nutn opakovat
a krom toho si na jeho k ži nevšimli v elího bodnutí.
Ale na druhou stranu, ani ho tam nehledali.
Nikdo to nemohl tušit, opakovali léka i donekone na,
dokud Anthony nedostal chu je všechny uškrtit.
Nakonec je vyprovodil z domu a pomohl matce na l žko.
Museli ji p enést do náhradní ložnice - nesnesla
pomyšlení, že bude spát ve stejné posteli, kterou tolik let
sdílela s Edmundem. Anthonymu se poda ilo uložit ke
spánku i šest sourozenc a slíbil, že si s nimi ráno
promluví. Ujistil je, že bude všechno dobré a on se o n
postará, jak by si otec p ál.
Pak vešel do místnosti, kde nehybn leželo otcovo
lo, a zadíval se na n j. Pozoroval ho hodiny, tém bez
mrknutí oka.
A když pokoj opustil, odcházel s novou p edstavou o
svém život i s v domím vlastní smrtelnosti.
Edmund Bridgerton zem el v osmat iceti. A Anthony
si prost nedokázal p edstavit, že by otce v n em
ekonal, a to ani v po tu dožitých let.

strana 9 / 356
 1. kapitola

V této rubrice jsme už d ív nadhodili téma hejsk , ale

te naše autorka došla k záv ru, že existují hejsci a
Hejsci. Anthony Bridgerton pat í mezi ty druhé. Hejsek (s
malým písmenem) je mladý a nezralý. Chlubí se sm lými
iny, chová se nanejvýš hloup a je p esv ený, že je
nebezpe ný ženám. Hejsek (s velkým písmenem) ví, že je
nebezpe ný ženám.
Nevystavuje na odiv své iny, protože nemusí. Je mu
jasné, že si o n m budou muži i ženy šeptat, a vlastn by
ivítal, kdyby ml eli. Zná svou cenu a dob e si
uv domuje, co ud lal, takže obšírné lí ení vlastních
skutk pokládá za ztrátu asu. Nechová se jako idiot
(kterýžto zvyk musíme o ekávat u všech p íslušník
mužského pokolení) z prostého d vodu - protože jím není.
Nemá trp livost se slab stkami spole nosti a zcela
up ímn , naše autorka ho z toho nem že vinit. A pokud to
dostate nevystihuje vikomta Bridgertona - rozhodn
nejžádan jšího svobodného mládence letošní sezóny -
naše autorka okamžit odloží sv j brk. Jediná otázka zní:
bude sezóna 1814 rokem, kdy se kone poddá
blaženému stavu manželství? Naše autorka se domnívá...
že ne.
SPOLE ENSKÉ NOVINY LADY WHISTLEDOWNOVÉ,
20. DUBNA 1814

„Jen mi prosím t ne íkej," zasténala Kate

Sheffieldová, „že zase píše o vikomtu Bridgertonovi."

strana 10 / 356
 Její nevlastní sestra Edwina, tém o ty i roky mladší,
vzhlédla nad novinami. „Jak to víš?"
„Hih áš se jako blázen."
Edwina se zachichotala a podrobila modrou
damaškovou pohovku, na níž ob sed ly, dalším ot es m.
„Vidíš?" utrousila Kate a š ouchla ji do paže. „Když
se píše o n jakém darebákovi, vždycky se ehtáš." P esto
se zak enila. Existovalo jen málo v cí, které si užívala
tolik jako sest ino popichování. Samoz ejm v dobrém.
Mary Sheffieldová, Edwinina matka a tém osmnáct
let i Kateina macecha, zvedla hlavu od vyšívání a
postr ila si brýle dál na nos. „ emu se sm jete?"
„Kate se roz iluje, že lady Whistledownová zase píše
o tom prostopášném vikomtovi," vysv tlovala Edwina.
„Neroz iluju se," namítla Kate, a koli ji nikdo
neposlouchal.
„Bridgertonovi?" zeptala se Mary nep ítomn .
Edwina p ikývla. „Ano."
„Nenechá na n m nitku istou."
„Myslím, že ji ty historky o hejscích baví,"
poznamenala Edwina.
„Samoz ejm ," odsekla Kate. „Kdyby si vybírala
nudné lidi, nikdo by její noviny nekupoval."
„To není pravda," zavrt la hlavou Edwina. „Zrovna
minulý týden se zmínila i o nás a b hví, že nejsme
zrovna nejzajímav jšími obyvateli Londýna."
Kate se usmála sest in naivit . Kate s Mary možná
nejsou nejzajímav jšími obyvateli Londýna, ale Edwin
se slámov plavými vlasy a sv tlemodrýma o ima už
nikdo ne ekne jinak než „Nejp vabn jší kráska roku
1814". O Kate s nevýraznými hn dými vlasy i o ima se

strana 11 / 356
obvykle mluvilo jako o „starší sest e Nejp vabn jší
krásky".
Domnívala se, že existují horší pojmenování. Aspo ji
nikdo nenazval „Staropanenskou starší sestrou
Nejp vabn jší krásky", což by se blížilo pravd mnohem
víc, než si hodlala p iznat. Ve dvaceti (skoro
jednadvaceti, pokud by byl n kdo punti ká ) byla Kate
na svou první londýnskou sezónu trochu stará. Ale
nem la jinou možnost. Sheffieldovi nebyli nijak bohatí
ani za života Kateina otce, ale od jeho smrti p ed p ti lety
museli hospoda it ješt obez etn ji. Ne že by t i ženy,
které po n m zbyly, ekala brána chudobince, ale
nezbývalo jim než obracet každou penny. V napjaté
finan ní situaci si mohly dop át jen jedinou cestu do
Londýna. Pronajaly si d m i ko ár a zjednaly nezbytné
minimum sloužících, což by bylo dvakrát neúnosné. I tak
na to šet ily p t t žkých let. A pokud d ata na
svatebním trhu neusp jí, nevsadí je sice do v zení jako
dlužníky, ale eká je poklidný a chudý život v n jaké
okouzlující chaloupce v Somersetu.
A tak musely ob dívky vstoupit do spole nosti ve
stejném roce. Padlo rozhodnutí, že nejvhodn jší as
nastane, až bude Edwin sedmnáct a Kate necelých
jednadvacet. Mary by ráda po kala do Edwininých
osmnáctin, až dívka trochu víc dozraje, ale to už by bylo
Kate skoro dvaadvacet, a proboha, kdo by si ji pak vzal?
Kate pochmurn zvlnila rty. Net šila se na londýnskou
sezónu, od za átku v la, že není typ, který upoutá
pozornost smetánky. Není dost hezká, aby vyvážila
nedostatek v na, a nikdy se nenau í culit, mluvit
afektovan , delikátn cupitat a d lat všechny ty v ci,
které jiné dívky zvládají už od kolébky. Dokonce i

strana 12 / 356
Edwina, která nem la sebemenší sklony k vypo ítavosti,
la, jak stát, procházet se a vzdychat, aby se muži
mohli p etrhnout jen kv li poct p evést ji p es ulici.
Kate naopak vždycky stála se vzp ímenými rameny,
nedokázala sed t nehybn , pokud na tom nezávisel její
život, a chodila, jako by s n kým závodila - a pro taky
ne? p emítala. Když už lov k n kam jde, m l by se tam
ece dostat co nejd ív.
Pokud šlo o její sou asný pobyt v Londýn ,
velkom sto se jí moc nelíbilo. Samoz ejm tu zažila i
hezké chvíle a potkala pár milých lidí, ale londýnská
sezóna jí p ipadala jako p íšerné mrhání pen zi na dívku,
která by ochotn z stala na venkov a našla si tam
jakého citlivého manžela.
O tom však necht la Mary ani slyšet. „Když jsem si
brala vašeho otce," tvrdila, „p ísahala jsem, že t
vychovám se vší pé í a láskou, kterou zahrnu dít vlastní
krve."
Kate se poda ilo vypravit ze sebe pouhé „ale -", než
Mary pokra ovala: „Cítím zodpov dnost v i tvé ubohé
matce, B h žehnej její duši, a proto dohlédnu na to, aby
ses š astn a bezpe provdala."
„To bych mohla i na venkov ," namítla Kate.
„V Londýn poznáš víc muž , z nichž si budeš moct
vybrat," odporovala jí Mary.
Pak se p ipojila i Edwina, která trvala na tom, že by tu
bez ní byla zcela zoufalá, a protože Kate nesnesla pohled
na neš astnou sestru, byl její osud zpe et n.
A tak te sed la ve vybledlém salonu v pronajatém
dom tém elegantní londýnské tvrti a...
...s uli nickým výrazem se chystala vytrhnout noviny
sest e z rukou.

strana 13 / 356
 „Kate!" zakvílela Edwina a up ela o i na nepatrný
trojúhelník novinového papíru, který jí z stal mezi
palcem a ukazová kem. Ješt jsem to nedo etla!"
„Trvalo by ti to v ky," odrazila ji Kate s troufalým
úsm vem. „Navíc se chci podívat, co dnes píšou o
vikomtu Bridgertonovi."
Edwininy o i, které se obvykle daly p irovnat ke
klidným skotským jezer m, se divoce zablýskly. „N jak
moc se o n j zajímáš, Kate. Netajíš nám n co?"
„Nebu sm šná. V bec ho neznám. A i kdybych ho
potkala, utekla bych opa ným sm rem. Je to p esn typ
muže, kterému bychom se m ly obloukem vyhnout.
Svedl by nejspíš i ledovou kru."
„Kate!" ok ikla ji Mary.
Dívka se ušklíbla. Zapomn la, že ji nevlastní matka
poslouchá. „Je to pravda," dodala. „Slyšela jsem, že m l
víc milenek než já narozenin."
Mary na ni n kolik vte in hled la, jako by se snažila
rozhodnout, jestli chce nebo nechce odpov t, ale
nakonec poznamenala: „Ne že by to bylo vhodné téma
pro vaše uši, ale mnoho muž se chová stejn ."
„Ach." Kate z ervenala. Nebylo to tak zajímavé, jako
kdyby jí matka oponovala. „Pak jich tedy m l dvakrát
tolik. Každopádn st ídá ženy mnohem ast ji než
tšina muž a rozhodn není typ, kterému bychom
dovolily, aby se dvo il Edwin ."
„O tebe tu jde taky," p ipomn la jí Mary.
Kate na ni vrhla ušt pa ný pohled. Všichni v li, že
pokud se vikomt rozhodne ucházet o n jakou
Sheffieldovou, nebude to Kate.
„Mám dojem, že tv j názor nic nezm ní," pokr ila
Edwina rameny a naklonila se ke Kate, aby lépe vid la.

strana 14 / 356
„Vlastn o n m toho zas tak moc nepíšou. Spíš je to
pojednání o hejscích."
Kate p elétla o ima vytišt ná slova. „Hmm,"
zabru ela s oblíbeným pohrdavým výrazem. „Vsadím se,
že ta ženská má pravdu. Ten darebák vikomt to letos
nejspíš nevzdá."
„Vždycky si myslíš, že má lady Whistledownová
pravdu," zamumlala Mary s úsm vem.
„Obvykle ano," p ipustila Kate. „Musíš p iznat, že na
žurnalistku bulvárního plátku vykazuje pozoruhodn
zdravý rozum. Rozhodn p esn vystihla všechny lidi,
které jsem až dosud v Londýn poznala."
„M la by sis d lat vlastní úsudek, Kate," doporu ila jí
Mary mírn . Je pod tvou úrove opírat svoje mín ní o
klepy n jaké noviná ky."
Kate v la, že má nevlastní matka pravdu, ale
necht la to p iznat, a tak jen zabru ela další „Hmm" a
obrátila se zpátky k novinám.
Whistledown byl bezpochyby nejzajímav jší plátek v
celém Londýn . Kate si nebyla úpln jistá, kdy za al
vycházet - slyšela, že n kdy loni - ale jedno bylo z ejmé.
už je lady Whistledownová kdokoli (a nikdo ji
doopravdy nezná), udržuje t sné styky se leny
smetánky. Musí. Žádný lov k zven í by v život
neodhalil všechny klepy, které tiskla ve svých rubrikách
každé pond lí, st edu a pátek.
Lady Whistledownová m la vždycky horké novinky a
na rozdíl od jiných žurnalist neváhala použít celá jména.
Minulý týden nap íklad usoudila, že Kate nesluší žlutá, a
vyjád ila se jasn : „Ve žluté barv vypadá tmavovlasá
sle na Katharine Sheffieldová jako odkvétající narcis."

strana 15 / 356
 Kate to nepovažovala za urážku. Nejednou slyšela, že
lov k by se nem l považovat za „p ijatého do
spole nosti", dokud si ho lady Whistledownová nevezme
na mušku. Dokonce i Edwina, která m la obrovský
spole enský úsp ch, žárlila, že si lady Whistledownová
vybrala pro svou potupu práv Kate.
A i když Kate po Londýn nijak zvláš netoužila,
došla k záv ru, že pokud se musí zapojit do
spole enského d ní, nem lo by to být naprosté fiasko.
Jestli je urážka bulvárního plátku jediným znamením
úsp chu, nic proti tomu. Kate p ijme jakékoli drobné
vít zství.
Te , když se bude Penelope Featheringtonová chlubit
tím, že v syt oranžovém saténu vypadá jako p ezrálé
citrusové ovoce, Kate m že mávnout rukou a dramaticky
vzdychnout: „Ano, a já jsem odkv tající narcis."
Jednou," prohlásila Mary z istajasna a op t si
ukazová kem posunula brýle na nose, „tu ženskou n kdo
odhalí a pak se má na t šit."
Edwina na matku se zájmem pohlédla. „Opravdu si
myslíš, že ji n kdo vyslídí? Už se jí da í skrývat svou
totožnost víc než rok."
„Nic takového se neutají napo ád," odpov la Mary.
Zabodla jehlu do vyšívání a protáhla látkou dlouhé žluté
vlákno. „Pamatujte na má slova. D ív nebo pozd ji to
vyjde najevo, a až se to stane, vypukne v celém m st
skandál, jaký jste v život nevid ly."
„Kdybych v la, kdo to je," prohlásila Kate a oto ila
arch na druhou stránku, „nejspíš bych z ní ud lala svou
nejlepší kamarádku. Je nesmírn zábavná. A a si íká
kdo chce co chce, skoro vždycky má pravdu."

strana 16 / 356
 Práv v tu chvíli vb hl do místnosti Newton, Katein
otylý corgi.
„Nem l ten pes z stat venku?" zamra ila se Mary.
Jakmile zví e zm nilo sm r k její noze a zafun lo, jako
by ekalo na polibek, vyk ikla: „Kate!"
„Newtone, ke mn ," p ikázala mu Kate.
Pes se toužebn zadíval na Mary, pak kolébavou ch zí
zamí il ke Kate, vysko il na pohovku a položil jí p ední
packy do klína.
„Budeš celá od chlup ," podotkla Edwina.
Kate ho s pokr ením ramen hladila po hustém,
karamelov zbarveném kožichu. „Nevadí mi to."
Edwina vzdychla, natáhla ruku a poplácala Newtona
po zádech. „Co je tam dál?" zeptala se a zv dav se
edklonila. „Ke druhé stránce se nikdy nedostanu."
Kate se usmála sest in sarkasmu. „Nic moc. Zmínka
o vévodovi a vévodkyni z Hastingsu, kte í za átkem
týdne p ijeli do m sta, ,p ekvapiv vynikající' seznam
jídel na plese lady Danburyové a dosti neblahý popis šat
sle ny Featheringtonové, které na sob m la v pond lí."
Edwina se zamra ila. „Mám dojem, že si na
Featheringtonovy trochu zasedla."
„Není divu," vsko ila jí Mary do i, zanechala
vyšívání a vstala. „Ta ženská by pro svoje dcery neum la
vybrat barvu šat , ani kdyby se jí duha omotala kolem
krku."
„Mami!" vyk ikla Edwina.
Kate si p itiskla ruku p ed ústa, aby potla ila smích.
Mary jen z ídka pronášela tak odsuzující poznámky, ale
když to ud lala, byly vždycky pozoruhodné.

strana 17 / 356
 Je to pravda. Obléká svou nejmladší do oranžové, i
když všichni vidí, že to nebohé d e pot ebuje modrou
nebo mátov zelenou."
„Tys m taky oblékla do žluté," p ipomn la jí Kate.
„A omlouvám se za to. Už nikdy nebudu poslouchat
prodava ku a pochybovat o vlastním úsudku. A ty šaty
necháme p ešít pro Edwinu."
Protože Edwina byla o hlavu menší než Kate a
mnohem drobn jší, nebude to žádný problém.
„Až budou hotové," obrátila se Kate k sest e, „ujisti
se, že ti odstranili z rukáv volánky. Jsou hrozn
nepohodlné a sv dí. M la jsem co d lat, abych si je na
minulém plese neutrhla."
Mary sto ila o i ke stropu. Jsem p ekvapená a zárove
vd ná, žes považovala za vhodné se ovládnout."
„Taky m to udivuje, ale s vd ností to p ehán t
nebudu," poznamenala Edwina s uli nickým úsm vem.
Jen si p edstav, jak by to lady Whistledownová
rozmázla."
„Ach ano," povzdychla si Kate a úsm v op tovala.
„Vidím to erné na bílém: ,Odkvétající narcis ztrácí
poslední okv tní plátky."
„P jdu nahoru," prohlásila Mary, zatímco vrt la
hlavou nad sarkasmem své dcery. „Nezapome te, že nás
eká ve írek. M ly byste si trochu odpo inout. Jsem
esv ená, že se to jako vždy protáhne."
Kate s Edwinou jí to pokorn slíbily, takže Mary
zvedla vyšívání a odešla z místnosti. Jakmile zmizela,
Edwina se obrátila ke Kate: „Už ses rozhodla, jaké šaty si
vezmeš?"
„Myslím, že ty zelené tylové. Vím, že bych si m la
obléknout bílé, ale obávám se, že mi nesluší."

strana 18 / 356
 Jestli nechceš bílé," p idala se Edwina loajáln , „tak já
taky ne. Obléknu si modré mušelínové."
Kate souhlasn p ikývla, pohledem zalétla zpátky k
novinám ve své ruce a snažila se vyvážit Newtona, který
se p evrátil na záda a usiloval o to, aby ho drbala na
iše. „Pan Berbrooke minulý týden tvrdil, že v modré
vypadáš jako and l. A navíc ti jde k o ím."
Edwina p ekvapen zamrkala. „To že íkal? Tob ?"
Kate k ní op t vzhlédla. „Samoz ejm . Všichni tví
ctitelé se ti snaží p edat komplimenty p ese m ."
„Opravdu?"
Kate se shovívav usmála. „Možná to má n co
spole ného s tvým výrokem na domácím hudebním
ve írku u Smythe-Smithových, kdy jsi celému publiku
oznámila, že se nikdy neprovdáš bez sest ina souhlasu."
Edwin mírn zr žov ly tvá e. „Nebylo to celé
publikum," zamumlala.
„Klidn mohlo být. Ta novinka se ší ila rychleji než
ohe na st eše. Nebyla jsem v tu chvíli v místnosti, a
esto trvalo jen dv minuty, než se to ke mn doneslo."
Edwina zk ížila paže a vydala ze sebe „Hmm", které
velmi p ipomínalo zabru ení její starší sestry. „No a? Je
to pravda a ani trochu m nezajímá, kdo to ví. Chápu, že
se ode m o ekává, že se skv le provdám, ale nemusím si
vzít každého. Ten, kdo na tebe ud lá dojem, bude ur it
skv lá partie."
„To je tak t žké na m zap sobit?"
Ob sestry se na sebe podívaly a pak souhlasn
ikývly: „Ano."
koliv se Kate rozesmála spolu s Edwinou, pocítila
drobné bodnutí viny. Všechny t i Sheffieldovy v ly, že
práv Edwina uloví šlechtice nebo se bohat provdá. To

strana 19 / 356
ona zajistí, že její rodina nebude živo it. Edwina je
kráska, zatímco Kate...
Kate je Kate.
Nevadilo jí to. Edwinina krása byla prost jednou z
životních pravd, s níž se Kate už dávno smí ila. Stejn
jako s tím, že se v život nenau í tan it val ík, aniž by se
pokoušela partnera vést, vždycky se bude bát bou ek, i
když si bude donekone na opakovat, že je to hloupost,
nehled na to, co si vezme na sebe a jak se u eše, protože
nikdy nebude tak hezká jako Edwina.
Krom toho si nebyla jistá, jestli by se jí líbilo budit
pozornost jako její sestra a cítit povinnost výhodn se
provdat, aby zabezpe ila matku a sestru.
„Edwino," pronesla Kate tiše a o i jí zvážn ly,
„nemusíš si vzít nikoho, koho nebudeš chtít. Víš to,
vi ?"
Edwina p ikývla. Najednou vypadala, jako by m la na
krají ku.
Jestli usoudíš, že v Londýn nežije jediný muž, který
je pro tebe dost dobrý, nevadí. Prost se vrátíme do
Somersetu a budeme se t šit z vlastní spole nosti. Stejn
nemám nikoho radši."
„Ani já ne," zašeptala Edwina.
„Pokud ale najdeš muže, který t srazí na kolena,
budeme s matkou jen rády. Nemusíš se trápit tím, že nás
opustíš. Vysta íme si samy."
„Možná se tu taky provdáš," upozornila ji Edwina.
Kate cítila, jak se jí rty zk ivily do drobného úsm šku.
„Možná," p ipustila, i když to nepovažovala za
pravd podobné. Necht la z stat celý život starou pannou,
ale pochybovala, že si najde manžela v Londýn . „T eba

strana 20 / 356
se za mnou oto í n jaký ze tvých láskou nemocných
nápadník , jakmile pochopí, že nejsi k mání," škádlila ji.
Edwina ji plácla polštá em. „Hlouposti."
„V bec ne!" ohradila se Kate. A myslela to vážn .
Zcela up ímn , p ipadalo jí to jako nejpravd podobn jší
možnost, jak by si tady ve m st mohla skute najít
manžela.
„Víš, jakého muže bych si p ála?" zasnila se Edwina.
Kate zavrt la hlavou.
„U ence."
„U ence?"
„P esn tak," p isv ila Edwina rozhodn .
Kate si odkašlala. „Nejsem si jistá, že jich v tomhle
st moc najdeš."
Já vím." Edwina si povzdychla. „Ale pravdou je - a ty
to víš, i když to nemám dávat na ve ejnosti najevo - že
jsem knihomol. Radši bych strávila den v knihovn , než
ne inn bloumala po Hyde Parku. Myslím, že by se mi
líbil život s mužem, kterého zajímá studium."
„Hmm..." Kate hore uvažovala. Edwina by nem la
velkou šanci najít u ence ani v Somersetu. „Víš, Edwino,
možná bude t žké objevit opravdového u ence mimo
univerzitní m sta. Asi se budeš muset spokojit s
mužem, který se rád u í a te jako ty."
„To by bylo fajn," p ikývla Edwina š astn . „Úpln by
mi sta il i amatérský u enec."
Kate si s úlevou oddychla. Ur it najdou v Londýn
koho, kdo má rád knihy.
„A víš ty co?" dodala Edwina. „Nikdy nepoznáš knihu
podle obalu. Všichni lidé jsou svým zp sobem u enci.
Možná dokonce i ten vikomt Bridgerton, o kterém lady

strana 21 / 356
Whistledownová po ád tolik píše, m že být srdcem
enec."
„Šet i si dech, Edwino. S vikomtem Bridgertonem
nemáš nic spole ného. Všichni dob e v dí, že je to ten
nejzhýralejší hejsek sou asnosti. V celém Londýn . V
celé zemi!"
Já vím, použila jsem ho jen jako p íklad. Krom toho
si letos stejn nejspíš nevybere nev stu. Tvrdila to lady
Whistledownová a sama jsi íkala, že ta se skoro nikdy
nemýlí."
Kate poplácala sestru po paži. „Netrap se tím.
Najdeme ti vhodného manžela. Ale ne - ne, ne a ne
vikomta Bridgertona!"

V tu chvíli odpo íval p edm t jejich rozhovoru u Bílé

ko ky se dv ma ze svých t í mladších bratr a
vychutnával si podve erní skleni ku.
Anthony Bridgerton se op el o kožené k eslo, zadíval
se na svou skotskou, zamyšlen to il sklenkou a pak
prohlásil: „Uvažuju o tom, že se ožením."
Benedict Bridgerton, který si podle zvyku hov l tak,
jak jeho matka nenávid la - houpal se na židli balancující
na dvou zadních nohách -, p epadl dozadu.
Colin Bridgerton se za al dusit.
Našt stí pro Colina sta il Benedict vyrovnat židli
dostate rychle, aby ho plácl po zádech a zelená oliva
tak vylétla na druhou stranu stolu.
emž t sn minula Anthonyho ucho.
Anthony nechal ned stojnou epizodu bez poznámky.
Bylo mu jasné, že jeho náhlé prohlášení vyvolá mírné
ekvapení.

strana 22 / 356
 No, možná víc než mírné. Na mysl mu p icházela
slova jako „naprosté", „nesmírné" a „dokonalé".
Anthony v l, že nevyhovuje p edstav muže, kterou
si o sob vytvo il. Posledních deset let se choval jako
nejhorší hejsek a užíval sv tských radovánek, kde mohl.
Podle toho, co v l, je život krátký a lov k by si ho
l rozhodn užít. P itom však dodržoval jistý mravní
kodex a nikdy nekoketoval s mladou dámou z dobré
rodiny. Každou dívku, která mohla mít právo požadovat
manželství, ze svých choutek p ísn vylou il.
Se ty mi sestrami choval Anthony zdravou míru úcty
k pov sti dívek z lepších rodin. Už tém podstoupil
souboj kv li jedné ze svých sester, a to jen kv li drobné
urážce její cti. A pokud šlo o ostatní t i, dobrovoln
iznával, že ho polije studený pot p i pouhé myšlence,
že by se zapletly s mužem, který má stejnou reputaci jako
on.
Ne, rozhodn by nezbavil cti žádnou mladší sestru
jakého gentlemana.
Pokud však šlo o ostatní ženy - vdovy a here ky, které
ly, co cht jí a do eho jdou -, vychutnával si jejich
spole nost plnými doušky. Od chvíle, kdy opustil Oxford
a zamí il západním sm rem do Londýna, nebyl bez
milenky. N kdy, napadlo ho ponu e, dokonce bez dvou.
Zú astnil se skoro každého dostihu, který spole nost
nabízela, boxoval v Gentleman Jackson's a vyhrál víc
karetních her, než by dokázal spo ítat. (N kolik jich i
prohrál, ale ty okamžit pustil z hlavy.) Polovinu života
strávil honbou za požitky, kterou tlumil pouze
evládající pocit zodpov dnosti k rodin .
Edmund Bridgerton zem el náhle a ne ekan , a nem l
tudíž šanci obrátit se na nejstaršího syna s posledním

strana 23 / 356
 áním. Ale kdyby m l, Anthony si byl jistý, že by ho
požádal, aby se postaral o matku a sourozence se stejnou
horlivostí a láskou, kterou projevoval sám.
A tak mezi koloto em ve írk a dostih poslal bratry
do Etonu a Oxfordu, navštívil bezpo et klavírních
ve írk svých sester (což byl nadlidský výkon, pon vadž
i ze ty nem ly hudební sluch), a bedliv st ežil
rodinné finance. Se sedmi bratry a sestrami považoval za
svou povinnost postarat se, aby m li dost pen z na
zajišt ní budoucnosti každého z nich.
Jak se blížil ke t icítce, uv domoval si, že tráví
mnohem víc asu pé í o d dictví a rodinu než
vyhledáváním požitk jako kdysi. A líbilo se mu to. Stále
l sice milenky, ale nikdy víc než jednu, a už necítil
pot ebu zú astnit se každého dostihu nebo z stat na
ve írku do rána jen proto, aby vyhrál poslední karetní
hru.
Jeho pov st mu samoz ejm z stala, ale nijak mu to
nevadilo. Z toho, že ho ostatní považovali za
nejbídn jšího anglického hejska, plynuly i jisté výhody.
Nap íklad p ed ním m li respekt, což se vždycky hodilo.
Jenže te nastal as na žen ní. M l by se usadit a
zplodit syna, i kdyby jen proto, aby m l komu p edat
titul. P i pomyšlení, že nejspíš nebude žít tak dlouho, aby
ho vid l dospívat, pocítil lítost, možná i vinu. Ale co
nad lá? Je prvorozený Bridgerton, již osmý v po adí, a
tudíž je jeho povinností k dynastii být plodný a množit
se.
Krom toho ho trochu ut šovalo v domí, že po sob
zanechá t i schopné a rozvážné bratry. Ti už se postarají,
aby jeho syn vyr stal v lásce a cti, které nechyb ly

strana 24 / 356
žádnému Bridgertonovi. Jeho sestry budou chlapce
kolébat a matka rozmazlovat...
i p edstav rozv tvené a hlu né rodiny se pousmál.
Jeho syn nebude pot ebovat otce, aby byl milován.
už Anthony zplodí kolik chce d tí, budou v dob
jeho smrti nejspíš p íliš malé a nebudou si na n j ani
pamatovat. Anthonyho pozornosti neuniklo, že ho otcova
smrt jako nejstaršího poznamenala nejvíc.
Znovu si lokl skotské, nap ímil ramena a odsunul
nep íjemné myšlenky stranou. Musí se zam it na
aktuální záležitost, jmenovit hledání manželky.
Protože byl inteligentní muž, který m l rád po ádek,
vytvo il si v hlav seznam požadavk , které na budoucí
ženu kladl. Zaprvé by m la být p im en hezká. Nemusí
být p ímo kráska (i když by to bylo milé), ale pokud s ní
bude muset spát, trocha p itažlivosti by tu povinnost
mohla jedin zp íjemnit.
Zadruhé by nem la být hloupá. Tohle, p emítal
Anthony, bude nejspíš nejt žší podmínka. Obecn si
ned lal o duševních schopnostech londýnských
debutantek iluze. Naposledy ud lal chybu, že se pustil do
rozhovoru s dívkou erstv po škole, která nedokázala
mluvit o ni em jiném než o jídle (v tu chvíli držela v ruce
talí ek s jahodami) a o po así. Ani to se však neobešlo
bez potíží - když se jí Anthony zeptal, jestli si myslí, že
bude pod mrakem, odpov la: „Nevím. Nikdy jsem pod
mrakem nebyla."
Možná by se dokázal vyhnout konverzaci s
manželkou, která zrovna neoplývá duchaplností, ale
necht l hloupé d ti.
Zat etí - a to bylo nejd ležit jší - by se do ní nem l
skute zamilovat. Tohle pravidlo nesmí za žádných

strana 25 / 356
okolností porušit. Nebyl úplný cynik a byl p esv en, že
pravá láska existuje. Každý, kdo byl n kdy ve stejné
místnosti s jeho rodi i, to v l. Ale hluboký vztah by
znamenal komplikaci, jíž se toužil vyvarovat. Necht l,
aby se mu takový mimo ádný zázrak p ihodil.
A protože byl zvyklý dostat všechno, co cht l,
nepochyboval, že najde p vabnou, inteligentní ženu, do
níž se nikdy nezamiluje. Pro by to m l být problém?
Šance, že najde životní lásku, i kdyby ji hledal, byly
mizivé. V tšin muž se to nepoda ilo.
„Proboha, Anthony, pro se tak mra íš? Ur it za to
nem že ta oliva. Vid l jsem jasn , že to s tebou ani
nehnulo."
Benedict v hlas ho vytrhl ze zasn ní a Anthony
kolikrát zamrkal. „To nic. V bec nic."
Samoz ejm že se nepod lil o své úvahy nad vlastní
smrtelností s nikým, ani se svými bratry. Nebyly to
zrovna myšlenky, které by si lov k p ál rozši ovat.
Zatracen , kdyby za ním n kdo s podobnou záležitostí
išel, nejspíš by ho se smíchem vyprovodil p ímo ze
dve í.
Nikdo nemohl pochopit hluboká pouta, která ho
vázala k otci. Ani to, že cítí v kostech, že nebude žít déle
než on. Edmund pro n j znamenal st ed vesmíru.
Anthony odjakživa usiloval o to, aby se stal skv lým
mužem, jako byl on, i když v l, že je to
nepravd podobné.
Anthonyho otec byl zkrátka nejušlechtilejší muž,
jehož poznal, možná ten nejlepší, jaký kdy žil.
Pomyšlení, že by se Anthony mohl stát n ím víc, mu
ipadalo jako domýšlivost nejvyššího ádu.

strana 26 / 356
 Tu noc, kdy otec zem el a Anthony z stal v ložnici s
jeho t lem - prosed l tam hodiny, pozoroval otce a
zoufale se snažil p ipomenout si každý okamžik, který
spolu prožili -, se v n m cosi zlomilo. Bylo by tak snadné
zapomenout na ty mali kosti - jak Edmund ma kal
Anthonymu paži, když pot eboval povzbudit, nebo jak
citoval úryvky z r zných knih, ne proto, že by je
považoval za mimo ádn významné, ale protože se mu
prost líbily.
A když se Anthony za rozb esku kone vyno il z
místnosti, v l, že jeho dny jsou se teny stejným
zp sobem jako Edmundovy.
„Ven s tím," pobídl ho Benedict, který znovu vtrhl do
jeho myšlenek. „Nenabídl bych ti za tvoje úvahy ani
penny, protože vím, že nemají valnou cenu, ale na co
myslíš?"
Anthony se nap ímil, odhodlaný soust edit se op t na
ítomnost. Koneckonc si má vybrat nev stu, což je
jist d ležité poslání. „Koho považují za klenot letošní
sezóny?" zeptal se.
Jeho brat i se odml eli, chvíli p emýšleli a pak Colin
odpov l: „Edwinu Sheffieldovou. Ur it ji uvidíš.
Velmi drobná, s blon atými vlasy a modrýma o ima.
Obvykle ji obklopuje zástup zamilovaných ctitel , kte í
se za ní houfují jako ovce."
Anthony ignoroval pokusy svého bratra o sarkastický
humor. „Má mozek?"
Colin zamrkal, jako by ho podobná myšlenka v život
nenapadla. „Ano, ekl bych, že ano. Jednou jsem slyšel,
jak s Middlethorpem diskutovala o mytologii, a zdálo se,
že ví, o em mluví."

strana 27 / 356
 „Fajn," p ikývl Anthony a s t ísknutím postavil
sklenku skotské na st l. „V tom p ípad se s ní ožením."

strana 28 / 356
 2. kapitola

Na plese u Hartsideových ve st edu ve er vid li vikomta

Bridgertona, jak tan í s n kolika p vabnými mladými
dámami. Jeho chování m žeme nazvat jako „zarážející",
pon vadž obvykle se dívkám na vdávání vyhýbá se
zanícením, které - kdyby tak nedeptalo všechny
ctižádostivé máti - by jist budilo dojem. Že by si vikomt
etl naši poslední rubriku a zvráceným zp sobem,
který je vlastní všem muž m, se rozhodl dokázat, že se
mýlíme? N komu možná p ipadá, že si naše autorka
ipisuje daleko víc vlivu, než opravdu má, ale je známou
skute ností, že muži d lají rozhodnutí, která se opírají o
mnohem, mnohem nepatrn jší podn ty.
SPOLE ENSKÉ NOVINY LADY WHISTLEDOWNOVÉ,
22. DUBNA 1814

V jedenáct hodin ve er se všechny Kateiny obavy

naplnily. Anthony Bridgerton požádal Edwinu o tanec. A
nejen to, Edwina souhlasila.
Ješt horší bylo, že Mary zírala na dvojici, jako by se
už chystala zamluvit kostel.
„P estaneš s tím?" zasy ela Kate a dloubla nevlastní
matku do žeber.
„S ím?"
„S tím, jak se na n díváš!"
Mary zamrkala. „Jak?"
„Jako když plánuješ svatební hostinu."
„Ach." Mary zr žov ly tvá e. Pon kud provinile.
„Mary!"

strana 29 / 356
 „Možná ano," p ipustila Mary. „Ale co na tom?
Skv le by se k Edwin hodil."
„Poslouchalas odpoledne v salonu? Už takhle je dost
zlé, že kolem Edwiny muchá spousta hejsk a ni em .
Neumíš si p edstavit, kolik asu m stálo, než jsem
rozt ídila vhodné nápadníky od t ch špatných. Ale
Bridgerton!" Kate se ot ásla. Je to ten nejhorší darebák v
celém Londýn . Nem žeš po ní chtít, aby si takového
chlapa vzala!"
„Neodvažuj se mi radit, co mám a nemám d lat,
Katharino Grace Sheffieldová," odsekla Mary ost e a
narovnala se do své plné výšky - p emž byla stále o p l
hlavy menší než Kate. „Po ád jsem tvoje matka. Vlastn
nevlastní matka. A to n co znamená."
Kate se okamžit cítila jako bídný erv. Mary byla
skv lá matka a nikdy, ani jednou, nedala Kate najevo, že
by pro ni znamenala n co mí než Edwina. Ukládala ji
ve er na l žko, vypráv la jí pohádky, líbala ji, objímala a
pomáhala p eklenout obtížná léta mezi d tstvím a
dosp lostí. Pouze ji nepožádala, aby ji oslovovala
„matko".
„To ano," p isv ila Kate tiše a zahanben sklopila
i. „Znamená to hodn . A ty jsi moje matka. V každém
sm ru."
Mary se na ni dlouze dívala a pak n kolikrát rychle
zamrkala. „Drahá," vydechla a sáhla do kabelky pro
kapesník. „Te jsi ze m ud lala kropicí konev."
„Omlouvám se," zamumlala Kate. „Oto se, aby t
nikdo nevid l. Takhle."
Mary vytáhla bílý tvere ek plátna a ot ela si o i,
stejn modré jako Edwininy. „Miluju t , Kate. Víš to,
vid?"

strana 30 / 356
 „Samoz ejm !" ujistila ji Kate zanícen , ot esená tím,
že se Mary v bec ptá. „A ty víš... víš, že..."
„Vím." Mary ji poplácala po ruce. „Samoz ejm to
vím. A chci jen íct, že když se staneš matkou dít te,
které jsi neporodila, máš za n j dvakrát tak velkou
zodpov dnost. Musíš tvrd pracovat na tom, abys mu
zajistila št stí."
„Ach Mary, miluju t . A Edwinu taky."
Když padlo Edwinino jméno, ob se oto ily a
pohlédly na ni p es tane ní sál. Jako obvykle byla
zt lesn ním p vabu a roztomilosti. Sv tlé vlasy m la
vy esané na temeno hlavy, n kolik vlnitých pramen jí
lemovalo obli ej a její ladné tane ní kroky byly vzorem
dokonalosti.
Vikomt, jak si Kate podrážd všimla, byl velmi
pohledný. Oble ený v erné a bílé se vyst íhal k iklavých
barev, které m li v oblib fintiví p íslušníci smetánky.
Byl vysoký, stál vzp ímen a hrd a husté kaštanové
vlasy mu chvílemi spadaly do ela.
Vypadal, aspo na první pohled, p esn tak, jak by si
každý muž vypadat p ál.
„Sluší jim to spolu, vi ?" zamumlala Mary.
Kate skousla rty. Dost bolestiv .
Je na ni trochu vysoký, ale to nepovažuju za
nep ekonatelnou p ekážku," dodala její matka.
Kate spráskla ruce a zaryla si nehty do k že. O síle
jejího sev ení sv ilo to, že je cítila i p es kozinkové
rukavice.
Mary se usmála. Velmi potm šile, pomyslela si Kate.
Vrhla po matce podezíravý pohled.
„Vikomt dob e tan í, co myslíš?" zeptala se Mary.
„Edwinu si nevezme!" vybuchla Kate.

strana 31 / 356
 Maryin úsm v se rozší il. „Napadlo m , jak dlouho
dokážeš ml et."
„Mnohem déle, než je u m obvyklé," odsekla Kate,
zd raz ující každé slovo.
„To je mi jasné."
„Mary, víš, že muže jako tenhle vikomt si pro Edwinu
nep ejeme."
Mary mírn naklonila hlavu na stranu a nadzvedla
obo í. „Ta otázka by spíš m la znít, jestli chce takového
muže Edwina."
„To nechce!" vyk ikla Kate zanícen . „Zrovna dnes
odpoledne mi vypráv la, že by si ráda vzala u ence.
ence!" Kývla hlavou k tmavovlasému hlupákovi, který
tan il s její sestrou. „P ipadá ti snad jako u enec?"
„Ne, ale na druhou stranu ani ty nevypadáš zrovna
jako talentovaná malí ka, a p esto vím, že to tak je."
Mary se uculila a ekala na Kateinu odpov .
„P ipouštím," procedila Kate skrz sev ené zuby, „že
lov k by nem l soudit druhého jen podle zevn jšku, ale
ur it musíš souhlasit. Z toho, co jsme o n m slyšely, se
nezdá, že by trávil odpoledne v knihovn sklon ný nad
zatuchlými svazky."
„Možná ne," p emítala Mary, „ale dnes vpodve er
jsem si velmi p íjemn popovídala s jeho matkou."
„Matkou?" Kate jen s vyp tím všech sil pokra ovala v
rozhovoru. „Co to s tím má spole ného?"
Mary pokr ila rameny. „Nev ím, že by tak laskavá a
inteligentní dáma vychovala n co jiného než skute ného
gentlemana, a už je jeho pov st jakákoli."
„Ale Mary -"
„Až budeš matkou," dodala hrd , „pochopíš, co tím
myslím."

strana 32 / 356
 „Ale -"
„Už jsem se ti zmínila," p erušila ji Mary rázn , „jak ti
to v tom zeleném tylu sluší? Jsem ráda, že jsme ho
vybraly."
Kate ml ky pohlédla na své šaty a uvažovala, pro
proboha Mary tak náhle zm nila téma.
„Ta barva ti moc sluší. Lady Whistledownová t v
páte ním vydání jist nenazve odkvetlým stéblem trávy!"
Kate matku zd šen pozorovala. Že by dostala úžeh?
Tane ní sál byl p epln ný a ovzduší zhoustlo.
Pak ucítila, jak ji Mary rýpla prsty pod levou lopatku,
a pochopila, že jde o n co zcela jiného.
„Pan Bridgerton!" vyk ikla najednou Mary rozvern
jako mladice.
Kate vyplašen trhla hlavou a spat ila neuv iteln
itažlivého muže, který se k nim blížil. Vypadal p esn
jako vikomt, který v tu chvíli tan il s její sestrou.
Polkla.
„Pan Bridgerton!" opakovala Mary znovu. „Moc ráda
vás vidím. Tohle je moje dcera Katharine."
Vzal ji za ruku a zavadil vzdušným polibkem o h bet
její ruky. Tak vzdušným, že se Kate p iklán la k názoru,
že ji v bec nepolíbil.
„Sle no Sheffieldová," zamumlal.
„Kate," šveholila Mary, „to je pan Colin Bridgerton.
Poznala jsem ho v podve er, zatímco jsem si povídala s
jeho matkou, lady Bridgertonovou." Obrátila se ke
Colinovi a rozzá ila se. „Velmi milá dáma."
Zak enil se. „Taky si to myslíme."
Mary se zachichotala. Zachichotala! Kate napadlo, že
by jí m la ucpat ústa roubíkem.

strana 33 / 356
 „Kate," prohlásila op t Mary, „pan Bridgerton je
vikomt v bratr. Toho, který tan í s Edwinou," dodala
zbyte .
„To jsem pochopila," utrousila Kate.
Colin Bridgerton po ní vrhl postranní pohled a Kate
okamžit v la, že mu jemný sarkasmus v jejím hlase
neunikl.
„Rád vás poznávám, sle no Sheffieldová," uklonil se
zdvo ile. „Doufám, že mi dnes ve er prokážete tu est a
zatan íte si se mnou."
„Já - ovšem." Odkašlala si. „Bude mi ctí."
„Kate," pronesla Mary a mírn do ní š ouchla, „podej
mu sv j tane ní rozvrh."
„Ach! Ano, ovšem." Kate šmátrala po karti ce, kterou
la zelenou stuhou p ivázanou k záp stí. To, že musela
hledat n co, co m la p ipevn né k t lu, ji trochu
znepokojilo, ale rozhodla se to p isuzovat náhlému a
ne ekanému objevení až dosud neznámého
Bridgertonova bratra.
Tomu a politováníhodné skute nosti, že ani za
nejlepších okolností není tou nejp vabn jší dívkou v
sále.
Colin napsal na karti ku svoje jméno a pak navrhl, že
ji doprovodí ke stolku s citronádou.
Jen b ž," vybídla ji Mary, než sta ila Kate odpov t.
„O m se nestrachuj. Obejdu se dob e i bez tebe."
„M žu ti p inést n co k pití," navrhla Kate, která se
snažila zjistit, zda je možné vrhnout na matku planoucí
pohled, aniž si toho pan Bridgerton všimne.
„To nemusíš. Vlastn bych se m la vrátit k ostatním
gardedámám a matkám." Mary se hore ohlédla a
pátrala po n jakém známém obli eji. „Ach, podívej,

strana 34 / 356
tamhle je paní Featheringtonová. Už musím jít. Portie!
Portie!"
Kate chvíli pozorovala mat in chvatný ústup a pak se
znovu obrátila k panu Bridgertonovi. „Myslím," utrousila
suše, „že žádnou citronádu nechce."
V jeho smaragdov zelených o ích se mihl pobavený
záblesk. „Bu , anebo hodlá utíkat celou cestu až do
Špan lska, aby si natrhala citrony sama."
Kate se neubránila smíchu. Necht la si oblíbit Colina
Bridgertona. Po tom všem, co etla v novinách, si
necht la oblíbit v bec žádného Bridgertona. Ale
ipustila, že by nejspíš nebylo fér soudit muže podle
estupk jeho bratra, a tak se pokusila trochu uvolnit.
„Máte žíze ," zeptala se, „nebo jste jen zdvo ilý?"
„Jsem vždycky zdvo ilý," odpov l s uli nickým
úsm vem, „ale zárove mám i žíze ."
Kate p elétla pohledem jeho veselý výraz a pronikavé
zelené o i a skoro zasténala. „Jste taky hejsek,"
povzdychla si.
Colin se najednou zakuckal - ím, to netušila, a zeptal
se: „Prosím?"
Kate si zd šen uv domila, že mluvila nahlas, a
ervenala. „Omlouvám se. To bylo neodpustiteln
hrubé."
„Ne, ne," ujistil ji chvatn , „jen pokra ujte."
Kate polkla. Už nem la šanci se z toho vykroutit. Jen
jsem -" Odkašlala si. Jestli mám být up ímná..."

ikývl a jeho prohnaný úsm v jí napovídal, že si

neumí p edstavit, že by dokázala n co jiného.

strana 35 / 356
 Kate si znovu odkašlala. Bylo to sm šné. Za ínala
sobit dojmem, že spolkla žábu. „Napadlo m , že jste
stejný jako váš bratr, nic víc."
„Bratr?"
„Vikomt," up esnila, i když si myslela, že to je z ejmé.
„Mám t i bratry," vysv tlil.
„Aha." Cítila se hloup . „Promi te."
„Vy mn taky," poznamenal ohledupln . „V tšinou s
tím bývají hrozné nep íjemnosti."
Kate si musela odkašlat, aby zakryla p ekvapené
zalapání po dechu.
„Aspo že jste m nep irovnala ke Gregorymu,"
vzdychl dramaticky. Vrhl po ní troufalý postranní pohled.
Je mu t ináct."
Kate zachytila v jeho o ích úsm v a uv domila si, že
si z ní celou dobu utahuje. „Jste své rodin velmi oddaný,
vi te?"
Jeho o i, které se b hem celého rozhovoru usmívaly,
smrteln zvážn ly. „Naprosto."
„Já taky," p isv ila Kate významn .
„Což znamená?"
„Znamená to," odpov la s v domím, že by m la
držet jazyk za zuby, ale nedokáže to, „že nedovolím, aby
mé sest e n kdo zlomil srdce."
Colin chvíli ml el a pak pomalu oto il hlavu ke svému
bratrovi a Edwin , kte í práv dotan ili. „Aha,"
zamumlal.
„Chápete?"
„Ovšem." Došli ke stolu s ob erstvením, Colin zvedl
dv sklenky a jednu jí podal. Ten ve er už vypila t i
skleni ky limonády, o emž Mary jist v la už
edtím, než ji poslala konzumovat další. Ale v sále bylo

strana 36 / 356
horko -jako vždy - a Kate m la op t žíze .
Colin se beze sp chu napil, zamyšlen ji pozoroval p es
obrou ku sklenky a pak pronesl: „M j bratr se hodlá
letos usadit."
K tomu scéná i jsou zapot ebí dva, prolétlo Kate
hlavou. Usrkla limonády - velmi pomalu - a promluvila:
„Opravdu?"
„Ve svém postavení bych to m l v t."
„Má pov st hejska."
Colin ji p ejel hodnotícím pohledem. „To je pravda."
„Je t žké si p edstavit, že by se tak nechvaln známý
flamendr usadil s jednou ženou a našel v manželství
št stí."
„Zdá se, že jste o tom hodn p emýšlela, sle no
Sheffieldová."
Zadívala se mu zp íma do o í. „Váš bratr není první
muž pochybné pov sti, který se mojí sest e dvo í, pane
Bridgertone. A ujiš uju vás, že sest ino št stí neberu na
lehkou váhu."
„Každou dívku jist uspokojí manželství s bohatým
mužem s titulem. Není snad londýnská sezóna od toho?"
„Možná," p ipustila Kate, „ale obávám se, že podobné
úvahy se nedotýkají skute ného problému."
„Kterým je?"
„Že manžel m že zlomit srdce mnohem ni iv ji než
pouhý ctitel." Pousmála se a dodala: „Nemyslíte?"
„Protože ješt nejsem ženatý, nedokážu n co takového
odhadnout."
„Sty te se, pane Bridgertone. To je nejpr hledn jší
vytá ka, jakou jsem kdy slyšela."
„Opravdu? Myslel jsem si, že je nejlepší. O ividn
ztrácím styl."

strana 37 / 356
 „Obávám se, že z toho nemusíte mít strach." Kate
dopila zbytek limonády. Byla to malá sklenka, lady
Hartsideová, jejich hostitelka, byla proslulá svou lakotou.
Jste p íliš šlechetná," poznamenal.
Usmála se, tentokrát doopravdy. „Z toho m t žko
žete vinit."
Zasmál se nahlas uprost ed tane ního sálu. Kate si
znepokojen uv domila, že se náhle stali ter em mnoha
zv davých pohled .
„Musíte se s mým bratrem seznámit," poznamenal
pobaven .
„S vikomtem?" Nev ila vlastním uším.
„No, možná byste si vychutnala i Gregoryho
spole nost," zamyslel se, „ale jak už jsem prve íkal, je
mu teprve t ináct a pravd podobn by vám na židli
položil žábu."
„A vikomt?"
„Ten to nejspíš neud lá," odv til s naprosto
kamenným výrazem.
Kate netušila, jak se jí poda ilo zachovat vážnou tvá .
Ani nehnula brvou a odpov la: „Hmm. To je velká
ednost."
Colin se zazubil. „Není tak hrozný."
„To jsem si oddychla. M la bych okamžit za ít
plánovat svatbu."
Colin otev el ústa. „Nemyslel jsem - Nem la byste -
Takový krok by byl trochu unáhlený -"
Kate se nad ním slitovala. „D lala jsem si legraci."
Mírn z ervenal. „Ovšem."
„Te , pokud m omluvíte, se s vámi rozlou ím."
Nadzvedl obo í. „Neodcházíte trochu brzy, sle no
Sheffieldová?"

strana 38 / 356
 „V bec ne." Nehodlala mu vysv tlovat, že ty i
sklenky limonády ud laly své a že si pot ebuje odsko it.
„Slíbila jsem p ítelkyni, že se s ní na chvíli sejdu."
„Bylo mi pot šením." Rázn se uklonil. „Smím vás
doprovodit?"
„Ne, díky. Zvládnu to sama." A s úsm vem p es
rameno zamí ila ke dve ím sálu.
Colin Bridgerton ji zamyšlen pozoroval a pak
vykro il ke svému staršímu bratrovi, který se se
zk íženými pažemi opíral o ze .
„Anthony!" zahalekal a poplácal bratra po zádech. Jak
sis zatan il s p vabnou sle nou Sheffieldovou?"
„Spíš ona se mnou," zn la Anthonyho stru ná
odpov . Oba v li, co to znamená.
„Vážn ?" Colinovy rty sebou mírn zacukaly. „Pak
bys m l poznat její sestru."
„Cože?"
Její sestru," opakoval Colin a rozesmál se. „Prost se
musíš seznámit s její sestrou."
Za dvacet minut vytáhl Anthony z Colina celý p íb h
Edwiny Sheffieldové. A jak se zdálo, cesta do Edwinina
srdce a k manželství vede p ímo p es její sestru.
Edwina Sheffieldová se o ividn neprovdá bez
souhlasu starší sestry. Podle Colina to všichni v dí už
nejmí týden, co to Edwina prohlásila na hudebním
ve írku u Smythe-Smithových. Bratr m Bridgertonovým
to tvrzení uniklo, protože se vyhýbali ve írk m u
Smythe-Smithových jako ert k íži (stejn jako všichni,
kdo tíhnou k Bachovi, Mozartovi nebo mají rádi hudbu v
jakékoli form .)
Edwinina starší sestra Katharine Sheffieldová,
znám jší jako Kate, tento rok také vstupuje do

strana 39 / 356
spole nosti, i když se o ní šušká, že je jí p inejmenším
jednadvacet. To na asování vedlo Anthonyho k ví e, že
Sheffieldovi musí pat it mezi mén zámožnou smetánku,
což mu naprosto vyhovovalo. Nepot eboval nev stu s
velkým v nem, kdežto nev sta bez v na by mohla
pot ebovat jeho.
Anthony byl p esv ený, že mu všechno hraje do
ruky.
Starší sle na Sheffieldová nevzbudila okamžitý
rozruch mezi smetánkou jako Edwina Podle Colina je
všeobecn oblíbená, ale chybí jí Edwinina oslepující
krása. Na rozdíl od Edwiny je vysoká, tmavovlasá a
postrádá uhlazené zp soby. Podle Colina (který, a koli
ijel do Londýna teprve nedávno, byl skute ným
pramenem v domostí a klep ) nejeden gentleman po
tanci s Katharine Sheffieldovou tvrdil, že má boláky na
nohách.
Celá situace p ipadala Anthonymu absurdní.
Koneckonc , kdo kdy slyšel, aby dívka požadovala
k manželství sest in souhlas? Otc v ano, bratr v také,
dokonce i mat in, ale sest in? Zvláštní. Nakonec však
usoudil, že to znamená jen to, že pro Edwinu je rodina
ležitá. A protože sdílel stejný názor, p ipadalo mu to
jako další známka, že si budoucí manželku vybral skv le.
l dojem, že te už mu zbývá ud lat jediné, a to
okouzlit její sestru. Ale co by na tom mohlo být t žkého?
„Nebudeš mít potíže omotat si ji kolem prstu,"
edpovídal Colin a obli ej mu ozá il sebejistý úsm v.
„V bec žádné. Je to plachá, stárnoucí stará panna.
Takový muž jako ty si jí nejspíš nikdy ani nevšiml.
Nebude v t kam s o ima."

strana 40 / 356
 „Nechci, aby se do m zamilovala," odsekl Anthony.
„Pot ebuju jen to, aby m doporu ila své sest e."
„Nem žeš neusp t," ujistil ho Colin. „Prost nem žeš.
mi, dnes ve er jsem si s ní pár minut povídal a skoro
po ád mluvila jen o tob ."
„Fajn." Anthony se odlepil od zdi a odhodlan se
rozhlédl. „Kde je? Pot ebuju, abys nás p edstavil."
Colin chvíli zkoumal tane ní sál. „Tamhle. Vlastn jde
zrovna sem. Úžasná náhoda."
Anthony už dávno došel k p esv ení, že nic v okolí
ti metr od mladšího bratra není nikdy náhoda,
nicmén jeho pohled následoval. „Která to je?"
„V zelených šatech," up esnil Colin a kývl ke Kate
sotva post ehnutelným pohybem brady.
bec nevypadá tak, jak jsem si p edstavoval,
uv domil si Anthony, zatímco ji pozoroval, jak si razí
cestu zástupem. Rozhodn nebyla nemotorná ani drsná
mužatka, jen ve srovnání s drobnou Edwinou se zdála
vysoká. Vlastn byla docela pohledná, s hustými, st edn
dlouhými hn dými vlasy a tmavýma o ima. Ple m la
bledou, rty r žové a nesla se sebejist , což musel
obdivovat. Ur it ji nemohl považovat za jedni ku
sezóny jako její sestru, ale nev l, pro by si nem la
také najít manžela.
Až se s Edwinou ožení, možná jí obstará v no.
ipadalo mu to jako to nejmenší, co m že ud lat.
Colin vedle n j se nap ímil a vyrazil k davu. „Sle no
Sheffieldová! Sle no Sheffieldová!"
Anthony vplul do Colinovy brázdy a duševn se
ipravoval u init na Edwininu starší sestru dojem.
Podce ovaná, odstrkovaná stará panna? Zanedlouho mu
bude zobat z ruky.

strana 41 / 356
 „Sle no Sheffieldová," íkal práv Colin, „moc m
ší, že vás zase potkávám."
Vypadala trochu rozpa it a Anthony se jí nemohl
divit. Colin se tvá il, jako by na sebe narazili zcela
náhodou, i když všichni v li, že p itom smetl nejmén
šest lidí, kte í mu stáli v cest .
„Taky vás ráda vidím," utrousila ironicky. „Je to
ne ekan brzy po našem prvním setkání."
Anthony se v duchu usmál. To d e je mnohem
byst ejší, než se mu snažili namluvit.
Colin se vít zn zak enil a Anthony získal vzdálený a
zneklid ující dojem, že bratr nehraje tak docela fér.
„Neumím vysv tlit pro ," poznamenal Colin k sle
Sheffieldové, „ale najednou jsem cítil naléhavou
povinnost seznámit vás se svým bratrem."
Sto ila pohled ke Colinov pravému boku, a jakmile
se st etla s Anthonyho pohledem, strnula. Vlastn spíš
vypadala, jako by práv spolkla kost. Což, jak
Anthonyho napadlo, byla dost zvláštní reakce.
„Velmi milé," zamumlala sle na Sheffieldová - mezi
zuby.
„Sle no Sheffieldová," pokra oval Colin vesele a
pokynul k Anthonymu, „m j bratr Anthony, vikomt
Bridgerton. Anthony, sle na Katharine Sheffieldová.
Myslím, že ses dnes ve er seznámil s její sestrou."
„Skute ," p isv il Anthony, který pocítil
neovladatelnou touhu - ne, pot ebu - svého bratra
zaškrtit.
Sle na Sheffieldová rychle, úse kývla hlavou a
nemotorn se uklonila. „Lorde Bridgertone, je mi ctí, že
vás poznávám."

strana 42 / 356
 Colin vydal zvuk, který podez ele p ipomínal
odfrknutí. Možná i smích. Nebo obojí.
A najednou to Anthonymu došlo. Jediný pohled na
bratr v obli ej všechno vysv tloval. Tohle není plachá,
uzav ená a zak iknutá stará panna. A a už p ed chvílí
ekla Colinovi cokoli, rozhodn tím Anthonymu
nelichotila.
Se zpožd ním si uv domil, že mu sle na Sheffieldová
ze zdvo ilosti podala ruku. Uchopil ji a letmým polibkem
zavadil o její rukavi ku. „Sle no Sheffieldová," zašeptal
bezmyšlenkovit , „jste stejn p vabná jako vaše sestra."
Pokud se p edtím chovala chladn , te se to zm nilo
ve vyložené nep átelství. A jakmile Anthonymu došlo, co
esn ekl, nejradši by si dal polí ek. Samoz ejm že ji
nemohl srovnávat s její sestrou. Byl to kompliment, který
mu v. život neuv í.
„A vy, lorde Bridgertone," odsekla tónem, kterým
mohla chladit šampa ské, „jste skoro stejn pohledný
jako váš bratr."
Colin si znovu odfrkl, jen to tentokrát zn lo, jako by
se dávil.
„Jste v po ádku?" ujiš ovala se sle na Sheffieldová.
„Nic mu není," vyšt kl Anthony.
Ignorovala ho a v novala pozornost Colinovi.
„Ur it ?"
Colin zu iv p ikývl. „Jen m trochu škrábe v krku."
„Že by vý itkami sv domí?" nadhodil Anthony.
Colin se schváln odvrátil od bratra a zadíval se na
Kate. „Asi budu pot ebovat další sklenku limonády,"
zalapal po dechu.
„Nebo n co siln jšího," podotkl Anthony. „Co t eba
bolehlav?"

strana 43 / 356
 Sle na Sheffieldová si p itiskla ruku p ed pusu,
nejspíš proto, aby nevyprskla smíchy.
„Limonáda posta í," odv til Colin uhlazen .
„Mám vám donést skleni ku?" nabídla se. Anthony si
všiml, že už vykro ila jednou nohou ve snaze chopit se
jakékoli výmluvy, která jí dovolí uniknout.
Colin zavrt l hlavou. „Ne, ne, zvládnu to sám. Ale
mám dojem, že jsem si s vámi zamluvil p íští tanec,
sle no Sheffieldová."
„Netrvám na tom," odbyla to mávnutím ruky.
„Kdepak, nikdy bych si neodpustil, kdybych vás
nechal nezadanou."
Anthony vid l, že sle nu Sheffieldovou za ínají
znepokojovat ábelské plamínky v Colinových o ích.
Poskytlo mu to jisté zadostiu in ní. Uv domoval si, že
reagoval trochu nep im en , ale cosi na Katharine
Sheffieldové podnítilo jeho hn v a vyvolalo
neodolatelnou touhu se s ní p ít. A vyhrát.
„Anthony," obrátil se Colin k bratrovi tak nevinn a
dychtiv , že m l Anthony co d lat, aby ho nezabil na
míst , „nejsi pro tenhle tanec zadaný, že ne?"
Anthony ho probodával planoucím pohledem.
„To je dob e. Takže si zatan íš se sle nou
Sheffieldovou."
„To nebude nutné," vybuchla Kate.
Anthony nasupen zíral na bratra a pak sklouzl
pohledem ke sle Sheffieldové, která se na n j dívala,
jako by v její p ítomnosti práv p ipravil o est deset
panen.
„Ale ano, bude," prohlásil Colin dramaticky, jako by
si neuv domoval jiskry, které kolem nich létaly. „Nikdy

strana 44 / 356
bych neopustil mladou dámu, když m pot ebuje." Ot ásl
se. Jak negentlemanské."
Anthony vážn uvažoval o tom, že se také zachová
negentlemansky. Možná ude í Colina p stí do tvá e.
„Ujiš uju vás," promluvila sle na Sheffieldová
chvatn , „že mnohem radši z stanu pro tento tanec
nezadaná, než abych musela tan-"
Co je moc, to je moc, pomyslel si Anthony zu iv .
Sta ilo, že z n j vlastní bratr ud lal hlupáka, nehodlal tu
ješt jalov stát a nechat se urážet staropanenskou
Edwininou sestrou s jedovatým jazykem. Položil sle
Sheffieldové t žkou ruku na paži a pronesl: „Dovolte mi,
abych vám zabránil ud lat osudovou chybu, sle no
Sheffieldová."
Strnula. Nechápal, jak se to stalo, ale její záda te
byla rovná, jako by spolkla pravítko. „Omlouvám se,"
pronesla.
„Mám dojem," pokra oval uhlazen , „že jste se
chystala íct n co, eho byste brzy litovala."
„Ne," zavrt la hlavou a nasadila zamyšlený výraz.
„Nemyslím, že bych v budoucnosti n eho litovala."
„Na vašem míst bych si nebyl tak jistý," promluvil
zlov stn . A pak ji chytil za paži a odtáhl na tane ní
parket.

strana 45 / 356
 3. kapitola

Vikomta Bridgertona vid li, jak tan í se sle nou

Katharine Sheffieldovou, starší sestrou sv tlovlasé
Edwiny. To m že znamenat jen jediné - pozornosti naší
autorky neuniklo, že od minulého týdne, kdy mladší
sle na Sheffieldová pronesla nezvyklé a ne ekané
prohlášení na domácím hudebním ve írku u Smythe-
Smithových, je starší sle na Sheffieldová v jednom kole.
Kdo vlastn p išel s nápadem, že se slova „Smythe-
Smithovi" a „hudební" mohou použít v jedné v ? Naše
autorka kdysi jednu z t chto akcí navštívila, ale neslyšela
nic, co by se dalo nazvat „ hudbou ".
SPOLE ENSKÉ NOVINY LADY WHISTLEDOWNOVÉ,
22. DUBNA 1814

Nem žu s tím nic d lat, uv domila si Kate zd šen . Je

to vikomt a já pouhé nic ze Somersetu, navíc jsme oba
uprost ed p epln ného tane ního sálu. Nezáleží na tom,
jestli k n mu cítím odpor, ale nezbývá mi než s ním
tan it.
„Nemusíte m za sebou táhnout," sykla.
Zbyte okázale uvolnil sev ení.
Kate stiskla rty a p ísahala si, že tenhle muž se s její
sestrou nikdy neožení. Chová se p íliš odm en a
povýšen . Taky je velice pohledný, napadlo ji pon kud
nenáležit , se sametov hn dýma o ima, které mu
dokonale ladí s vlasy. Je vysoký, ur it p es metr
osmdesát p t, i když pravd podobn jen o kousek, a má
rty klasicky krásné (Kate prostudovala hodn

strana 46 / 356
um leckých d l, aby se cítila povolaná pronést takový
úsudek) a v koutcích napjaté, jako by se neum l smát.
„Takže te ," promluvil, jakmile se za ali pohybovat v
rn známých tane ních krocích, „mi m žete
pov t, pro m nenávidíte."
Kate mu šlápla na nohu. Bože, ned lá s tím okolky.
„Prosím?"
„Nemusíte m zmrza it, sle no Sheffieldová."
„Ujiš uju vás, že to nebylo schváln ." A opravdu
nebylo, i když jí ten nedostatek noblesy nijak nevadil.
„Pro mi p ipadá tak t žké vám uv it?"
Kate rychle usoudila, že up ímnost bude nejlepší
strategií. Pokud to dokáže on, pak to ona zvládne taky.
„Pravd podobn víte," ušklíbla se, „že kdyby m napadlo
šlápnout vám schváln na nohu, ud lala bych to."
Zaklonil hlavu a zasmál se. Tuhle reakci ne ekala.
„Co kdybyste se ztišil, pane?" zašeptala naléhav .
„Lidé se po nás za ínají ohlížet."
„Za ali s tím už p ed dv ma minutami," opá il.
„Nestává se asto, aby muž jako já tan il s ženou jako
vy."
Byl to dob e namí ený šíp, ale k jeho sm le nezasáhl
cíl. „To není pravda," odpov la živ . „Rozhodn nejste
první z Edwininých upacht ných hlupák , kte í se skrze
snaží získat její p íze ."
Zak enil se. „Ne ctitel , ale hlupák ?"
Zachytila jeho pohled a p ekvapilo ji, že v jeho o ích
objevila opravdové veselí. „Opravdu jste mi p edhodil
tak lákavou návnadu, pane?"
„A p esto jste se jí nechopila," pot ásl hlavou.
Kate sklopila o i, aby zjistila, jestli existuje zp sob,
jak mu znovu diskrétn dupnout na nohu.

strana 47 / 356
 „Mám velmi pevné boty, sle no Sheffieldová,"
poznamenal.
ekvapen zvedla hlavu.
Výsm šn zk ivil koutek úst. „A taky dobré o i."
„Nesporn . Ve vaší p ítomnosti si budu muset dávat
pozor, kam šlápnu."
„Proboha," protáhl, „to m l být kompliment? Abych z
toho ot esu nevydechl naposled."
Jestli to chcete považovat za lichotku, klidn vás p i
tom nechám," utrousila. „Nejspíš už ode m žádnou další
neuslyšíte."
„Zra ujete m , sle no Sheffieldová."
„Znamená to, že nemáte tak silnou k ži jako boty?"
„Ani zdaleka."
Rozesmála se d ív, než si uv domila, že ji to pobavilo.
„Tomu nev ím."
Po kal, až její úsm v pohasne, a pak promluvil:
„Neodpov la jste mi na otázku. Pro m nenávidíte?"
Kate zprudka vydechla. Ne ekala, že se na to zeptá
znovu. Nebo p inejmenším doufala, že to neud lá.
„Nem žu íct, že vás nenávidím, pane," pe liv volila
slova. „Ani vás neznám."
„V tom nevidím p ekážku," namítl tiše a up el na ni
vyrovnaný pohled. „No tak, sle no Sheffieldová,
nep ipadáte mi jako zbab lec. Odpov zte."
Kate celou minutu ml ela. Byla pravda, že se už
dop edu rozhodla nemít toho muže ráda a rozhodn se
mu nechystala dát požehnání k tomu, aby se dvo il
Edwin . Ani na vte inu nev ila, že z napravených hejsk
se stávají nejlepší manželé. Dokonce si ani nebyla jistá,
jestli se n jaký hejsek m že skute napravit.

strana 48 / 356
 Ale možná by dokázal zm nit její p edpojatost. Byl
okouzlující, otev ený a p ímý a p i troše snahy by ji mohl
esv it, že historky ve Whistledownu jsou nadsazené
a že není ten nejhorší darebák, jakého kdy Londýn nosil.
eba by ji p esv il, že ctí mravní kodex a je zásadový
a estný muž... Pokud by nep išel a nesrovnával ji s
Edwinou.
ividn jší lež už totiž neexistovala. V la, že není
nijak ošklivá, obli ej i t lo m la docela pohledné. Ale s
Edwinou se pom ovat nemohla. Edwina pat ila mezi
nejp vabn jší krásky, zatímco Kate navždy z stane
pr rná a všední.
Pokud tedy tento muž tvrdí opak, má jist postranní
úmysly, protože zjevn není slepý.
Kdyby jí nabídl jakýkoli jiný bezduchý kompliment,
ijala by ho jako sou ást zdvo ilé konverzace. Pokud by
se jeho slova áste zakládala na pravd , možná by jí
dokonce polichotila. Ale srovnávat ji s Edwinou...
Kate sestru zbož ovala. Skute . A v la líp než
kdokoli jiný, že Edwinino srdce je stejn krásné a laskavé
jako její obli ej. Nerada si o sob myslela, že žárlí, ale
esto... To srovnání alo do živého.
„Nem žu íct, že vás nenávidím," opakovala kone .
Upírala pohled na jeho bradu, ale protože nesnášela
zbab lost, zvlášt u sebe, p inutila se setkat s jeho o ima.
„Ale nedokážu vás mít ráda."
co v jeho o ích jí napov lo, že oce uje její
up ímnost. „Pro ?" zeptal se tiše.
„Na rovinu?"
Zk ivil rty. „Prosím."

strana 49 / 356
 „Práv te se mnou tan íte, protože se chcete dvo it
mé sest e. To mi nevadí," ujistila ho chvatn . Jsem
zvyklá na pozornost Edwininých ctitel ."
ividn nep emýšlela o tane ních krocích a Anthony
jí uhýbal nohama z cesty d ív, než ho mohla znovu
zranit. Se zájmem post ehl, že se o nich op t zmi uje
jako o ctitelích a ne hlupácích. „Pokra ujte, prosím,"
vybídl ji.
„Nejste typ muže, kterého bych cht la, aby si sestra
vzala." Jednala p ímo a nespoušt la z n j inteligentní
hn dé o i. Jste nechvaln známý hejsek a flamendr.
Nepustila bych vás k sest e na t i metry."
„A p esto," poznamenal s pobaveným úsm vem,
„jsem s ní dnes ve er tan il val ík."
„Ujiš uju vás, že se to nebude opakovat."
„Takže je na vás, abyste rozhodovala o Edwinin
osudu?"
„Edwina v í mému úsudku," odpov la škroben .
„Hmm," zabru el, „velmi zajímavé. M l jsem za to, že
Edwina je dosp lá."
„Je jí sedmnáct!"
„A vy jste ve dvaceti natolik moudrá?"
„V jednadvaceti," opravila ho.
„Hmm, to z vás d lá skute nou znalkyni muž , zvláš
manžel . Asi proto, že jste už vdaná?"
„Víte, že nejsem," vyšt kla.
Anthony potla il nutkání se usmát. Hrome, to je ale
zábavná poty ka. „Mám dojem," podotkl hlubokým a
rozvážným hlasem, „že vám p ipadá pom rn snadné
manipulovat s v tšinou muž , kte í klepají na sest iny
dve e. Je to tak?"
Zachovala kamennou tvá .

strana 50 / 356
 „Tak je?"
Kone krátce p ikývla.
„Myslel jsem si to," zamumlal. „Vypadáte jako ten
typ."
Zabodla do n j tak nasupený pohled, že m l co d lat,
aby se nerozesmál. Kdyby netan ili, pravd podobn by si
pohladil bradu a p edstíral hluboké zamyšlení. Ale
protože m l ruce zam stnány jinde, musel se spokojit s
nachýlením hlavy a vyklenutým obo ím. „Zárove se ale
domnívám," dodal, „že se velmi pletete, když si myslíte,
že budete manipulovat se mnou.'
Kate stiskla rty do ponuré, rovné p ímky. „Nesnažím
se s vámi manipulovat, pane Bridgertone. Jen vás chci
udržet v pat né vzdálenosti od své sestry."
„Což ukazuje, sle no Sheffieldová, jak málo se
vyznáte v mužích. P inejmenším v t ch zhýralých a
prostopášných." Naklonil se k ní blíž, že cítila na tvá ích
jeho dech.
Zachv la se.
Všiml si toho a ušklíbl se. „V málo em si tolik
libujeme jako ve výzvách."
Hudba dohrála a oni stáli uprost ed tane ního parketu
a dívali se na sebe. Anthony ji vzal za ruku, ale než ji
odvedl zpátky k okraji parketu, p iblížil rty velmi blízko
k jejímu uchu a zašeptal: „A vy, sle no Sheffieldová, mi
ipadáte jako velmi p vabná výzva."
Kate mu dupla na nohu. Siln . Dost na to, aby krátce a
rozhodn nezhýrale a neprostopášn vyk ikl.
Když se na ni nakvašen podíval, jen pokr ila rameny.
„To je moje jediná obrana."
i mu potemn ly. Jste nebezpe ná osoba, sle no
Sheffieldová."

strana 51 / 356
 „A vy, lorde Bridgertone, pot ebujete pevn jší boty."
Sev el jí paži siln ji. „Než vás vrátím do svatostánku
gardedám a starých panen, musíme si n co ujasnit."
Kate zatajila dech. Rozhodný tón jeho hlasu se jí
bec nelíbil.
„Hodlám se vaší sest e dvo it, a pokud usoudím, že z
ní bude vhodná lady Bridgertonová, ožením se s ní."
Kate zvedla hlavu a v o ích jí zaplálo. „Nejspíš se
domníváte, že je na vás, abyste rozhodoval o Edwinin
osudu. Nezapome te však, pane, že i když vám bude
ipadat jako vhodná lady Bridgertonová" - p i tom
ozna ení se ušklíbla - „ona si možná vybere n koho
jiného."
Díval se na ni sebejist jako muž, kterému ješt nikdy
nikdo nezk ížil cestu. „Pokud požádám Edwinu o ruku,
neodmítne."
„Snažíte se mi nazna it, že vám žádná žena neodolá?"
Neodpov l, jen pohrdav nadzvedl obo í a nechal ji,
si záv r domyslí sama.
Kate se mu prudce vytrhla a dlouhým krokem zamí ila
k nevlastní matce. P itom se t ásla vzteky, odporem i
obavami.
la totiž p íšerný pocit, že jí nelhal. A pokud se
opravdu za ne chovat neodolateln ...
Kate se zachv la. Ona i Edwina se ocitnou ve velkých,
velkých potížích.

Zít ejší odpoledne bylo stejné jako bývají dny po

tším plese. Salon Sheffieldových byl p epln ný
kv tinami, z nichž každou provázela bílá karti ka se
jménem „Edwina Sheffieldová".

strana 52 / 356
 „Sle na Sheffieldová" by sta ilo, pomyslela si Kate
ironicky. Sou asn však v la, že nem že vinit
Edwininy nápadníky, cht jí-li mít jistotu, že se kv tiny
dostanou k té správné sle Sheffieldové.
Ne že by se n kdo mohl splést. Kv tinové záplavy
byly p evážn ur eny Edwin - vlastn každá kytice,
která za poslední m síc dorazila na adresu
Sheffieldových, byla pro ni.
Kate však v la, že se bude smát naposled. Tém ze
všech Edwina kýchala, takže stejn skon ily v Katein
pokoji.
Jsi nádherná," pronesla a láskypln p ejela prstem po
krásné orchideji. „Ozdobíš m j no ní stolek. A ty,"
edklonila se a p ichla ke kytici kouzelných bílých
ží, „se budeš nejlíp vyjímat na mém toaletním stolku."
„Vždycky si povídáte s kv tinami?"
Kate se p i zvuku hlubokého mužského hlasu prudce
obrátila. Proboha, byl to lord Bridgerton a v modrém
kabát mu to ohromn slušelo. Co tu k ertu pohledává?
Nem lo smysl se ptát.
„Co tu zatr-" V as se zarazila. Nebude p ed tím
mužem nahlas klít, bez ohledu na to, jak asto to d lá v
duchu. „Co tu chcete?"
Nadzvedl obo í a upravil obrovskou kytici, kterou
držel pod paždí. R žové r že, post ehla. Nádherná
poupata. Prostá a elegantní. P esn taková, jaká by si
vybrala sama.
„M l jsem za to, že nápadníci obvykle navšt vují
mladé dámy," zamumlal. „Nebo jsem se spletl?"
„Chci íct," zavr ela Kate, „jak jste se dostal dovnit ?
Nikdo m na váš p íchod neupozornil."

strana 53 / 356
 Kývl ke vstupní hale. „Obvyklým zp sobem. Zaklepal
jsem na dve e."
I p es Katein podrážd ný výraz jízliv pokra oval:
„Budete se divit, ale otev el mi váš komorník. Podal jsem
mu navštívenku, on se na m podíval a zavedl m do
salonu. I když se rád uchyluji k ne estným a podloudným
úskok m," pokra oval dosti povýšeným tónem, „na
tomhle vlastn nic pokoutního nebylo."
„P íšerný komorník," ulevila si Kate. „Než vás zavede
dovnit , m l by se nejd ív podívat, jestli jsme doma."
„Možná m l p edb žné instrukce, že pro m budete
doma za všech okolností."
Naježila se. „Žádné takové instrukce jsem mu nedala."
„Ne," uchechtl se lord Bridgerton, „to by m ani
nenapadlo."
„A vím, že to neud lala ani Edwina."
Usmál se. „Že by vaše matka?"
Samoz ejm .
„Mary," zasténala Kate s vý itkou v hlase.
íkáte jí k estním jménem?" zajímal se.
ikývla. „Ve skute nosti je to moje macecha, vlastní
matku jsem nepoznala. Vzala si mého otce, když mi byly
i. Ani nevím, pro jí po ád íkám Mary." Mírn pot ásla
hlavou a rozpa it pokr ila rameny. „Prost to tak je."
Nespoušt l z ní o i a Kate si uv domila, že ho práv
nechala nahlédnout do malého st ípku svého života. Na
jazyku jí bublala slova „Omlouvám se" - což byla
spontánní reakce na to, že mluvila tak otev en - ale
protože se tomuhle muži necht la za nic omlouvat, jen
poznamenala: „Obávám se, že je Edwina venku, takže
jste sem vážil zbyte nou cestu."

strana 54 / 356
 „To si nemyslím." Vytáhl kv tiny z pravého podpaždí,
a zatímco je nesl blíž, Kate si všimla, že to není jediná
kytice, ale t i menší.
„Tahle," prohlásil a položil jednu na okraj stolu, „je
pro Edwinu. A tahle," ud lal totéž s tou druhou, „je pro
vaši matku."
V ruce mu z stala poslední kytice. Kate stála jako
imrazená a nedokázala odtrhnout o i od nádherných

žových kv . V la, co p ijde, a jediný d vod,

který jí tohle gesto vysv tloval, byla snaha zap sobit na
Edwinu. I tak jí však ješt nikdy nikdo nep inesl kv tiny
a ona až do této chvíle netušila, jak zoufale by si to p ála.
„Tyhle," pronesl kone a podal jí poslední svazek
ží, „jsou pro vás."
„Díky," poznamenala váhav a uchopila je do náru e.
Jsou krásné." P edklonila se, aby k nim p ivon la, a s
požitkem nasála sytou opojnou v ni. Pak op t vzhlédla a
dodala: Je od vás moc milé, že jste si vzpomn l na Mary
a na m ."
Blahosklonn p ikývl. „Bylo mi pot šením. Musím
iznat, že žadatel o ruku mé sestry ud lal kdysi totéž pro
mou matku, a nev ím, že ji ješt n kdy uvidím tak
spokojenou."
„Matku nebo sestru?"
Usmál se její troufalé otázce. „Ob ."
„Co se s tím ctitelem stalo?" zajímala se Kate.
Anthony se usmál. „Oženil se s mou sestrou."
„Hmm. Nemyslím, že se bude historie opakovat. Ale -
" Kate si odkašlala - ne že by k n mu cht la být up ímná,
ale nedokázala ud lat nic jiného - „ty kv tiny jsou

strana 55 / 356
opravdu krásné a... je to od vás milé gesto." Polkla.
Nebylo to pro ni snadné. „Oce uju ho."
Mírn se p edklonil a tmavé o i mu zm kly. „Vlídná
slova," p emítal nahlas. „A namí ená ke mn . Takže to
nebylo zas tak obtížné."
Kate se p estala láskypln sklán t nad kv tinami a
okamžit se nap ímila. „Zdá se, že máte talent íct
pokaždé n co naprosto nevhodného."
Jen pokud jde o vás, sle no Sheffieldová. Ujiš uju
vás, že jiné ženy visí na každém mém slovu."
„Umím si to p edstavit," zamumlala.
V o ích mu zajisk ilo. „Takže z tohohle zdroje jste si
o mn ud lala obrázek? Samoz ejm ! Úctyhodná lady
Whistledownová. M lo m to napadnout. Jak rád bych tu
ženskou zardousil!"
„P ipadá mi velmi inteligentní a všímavá," hájila ji
Kate upjat .
„Vám možná," odsekl.
„Lorde Bridgertone," zavr ela, „ur it jste m nep išel
urážet. Chcete Edwin nechat vzkaz?"
„Ani ne. Nev ím, že by se k ní dostal ve správném
zn ní."
To bylo p íliš. „Nikdy bych neklesla tak hluboko,
abych se míchala do cizí korespondence," naježila se
Kate. T ásla se vztekem, a kdyby se neum la tolik
ovládat, ur it by mu ovinula ruce kolem hrdla. „Kde
berete odvahu nazna ovat n co takového?"
„Pokud jde o vás, sle no Sheffieldová," poznamenal s
pobu ujícím klidem, „moc vás neznám. Jediné, co vím,
se skládá z vašich horlivých prohlášení, že se nikdy
nedostanu na t i metry od vaší svaté sestry. Pov zte mi,
nechala byste tu vzkaz, kdybyste byla na mém míst ?"

strana 56 / 356
 Jestli se p ese m snažíte získat sest inu p íze ,"
odv tila Kate ledov , „jdete na to dost špatn ."
„To si uv domuju," p ipustil, „a vážn bych vás nem l
provokovat. Ale nem žu si pomoct." tverácky se
zak enil a bezmocn rozhodil rukama. „Co mám íct?
Prost na m máte takový vliv, sle no Sheffieldová."
Jeho úsm v, uv domila si Kate zd šen , má skute
velkou moc, s níž budu muset po ítat. Najednou se jí
ud lalo slabo. Sedadlo... ano, pot ebovala si nutn
odpo inout. „Posa te se, prosím," vyzvala ho, mávla k
modré damaškové pohovce a doklopýtala na druhou
stranu pokoje ke své židli. Necht la ho tu zdržovat, ale
nemohla si dost dob e sednout, aniž by mu to také
nenabídla, a nohy už jí za ínaly vypovídat službu.
Pokud vikomta zmátl její náhlý záchv v zdvo ilosti,
nedal to na sob znát. Místo toho sebral z pohovky
podlouhlý erný kuf ík, položil ho na st l a zaujal jeho
místo. „To je hudební nástroj?" zeptal se a pokynul ke
kuf íku.
Kate p ikývla. „Flétna."

„Hrajete na ni?"
Zavrt la hlavou, ale pak mírn vzhlédla a p isv ila.
„Snažím se u it. Za ala jsem teprve letos."
ikývl, ímž to téma o ividn ukon il, protože se
zdvo ile zeptal: „Kdy se asi Edwina vrátí?"
„Podle m nejd ív za hodinu. Pan Berbrooke ji vzal na
vyjíž ku v ko e.
„Nigel Berbrooke?" Tém se tím jménem zadusil.
„Ano, pro ?"
„Ten chlapík má víc vlas než rozumu. Mnohem víc."
„Vždy je skoro plešatý," neodolala poznámce.

strana 57 / 356
 Ušklíbl se. „A pokud to dostate nevystihuje to, co
chci nazna it, tak už nic."
Kate došla ohledn inteligence pana Berbrookea ke
stejnému záv ru, p esto poznamenala: „Nepovažujete za
ne estné urážet další nápadníky?"
Anthony si odfrkl. „To nebyla urážka, ale pravda.
Loni se dvo il mojí sest e, nebo to aspo zkoušel.
Daphne ud lala, co mohla, aby ho odradila. P ipouštím,
že je to docela milý lov k, ale kdybyste ztroskotala na
pustém ostrov , rozhodn byste mu nesv ila postavení
lunu."
Kate se zmocnila zvláštní a nevítaná p edstava
vikomta, který uvízl na opušt ném ostrov , oble ení na
cáry, k ži opálenou sluncem. Nep íjemn jí to
rozproudilo krev.
Anthony zvedl hlavu a tázav se na ni zadíval. Je vám
dob e, sle no Sheffieldová?"
„Samoz ejm !" vyšt kla. „Nikdy mi nebylo líp. Co
jste to íkal?"
„P ipadáte mi trochu rozrušená." Naklonil se k ní a
zblízka se na ni zadíval. Opravdu nevypadala dob e.
Kate se ovívala. Je tu trochu horko, nemyslíte?"
Anthony pomalu zavrt l hlavou. „V bec ne."
Toužebn se zadívala na dve e. „Zajímalo by m , kde
zí Mary."
ekáte ji?"
„Nepodobá se jí, aby m nechala tak dlouho bez
gardedámy."
Bez gardedámy? Ta myšlenka vyvedla Anthonyho z
míry. Najednou si p edstavil, že ho polapili do
manželství se starší sle nou Sheffieldovou, a polil ho
studený pot. Kate se ani zdaleka nepodobala žádné

strana 58 / 356
debutantce, kterou kdy poznal, takže úpln zapomn l, že
pot ebuje gardedámu. „Možná neví, že jsem tady,"
podotkl rychle.
„Ano, ur it máte pravdu." Vysko ila a zamí ila ke
zvonku. Siln zatáhla. „Zavolám n koho, aby ji na to
upozornil. Jsem si jistá, že vás nebude chtít zmeškat."
„Fajn. Možná by nám mohla d lat spole nost, než se
vaše sestra vrátí."
Kate se zarazila vp li cesty ke dve ím. „Chcete tu na
Edwinu po kat?"
Pokr il rameny a vychutnával si její rozpaky.
„Nemám na odpoledne žádné jiné plány."
„Ale m že to trvat hodiny!"
„Ur it nanejvýš jednu a krom toho -" Odml el se,
protože se ve dve ích objevila služebná.
„Zvonila jste, sle no?"
„Ano, díky, Annie," odpov la Kate. „Vy ídila byste
prosím paní Sheffieldové, že máme hosta?"
e se uklonilo a odb hlo.
„Mary tu ur it bude každou chvíli," prohodila Kate,
emž nedokázala p estat klepat nohou do podlahy.
„Každou chvíli. Ur it ."
Jen se usmál. Vypadal na pohovce velmi uvoln a
spokojen .
V místnosti se rozhostilo trapné ticho. Kate po n m
vrhla upjatý úsm v. Oplátkou nadzvedl obo í.
Jsem si jistá, že tu bude -"
„Každou chvíli," doplnil místo ní. Zdálo se, že se od
srdce baví.
Klesla zpátky na židli a snažila se ned lat grimasy.
ividn se jí to neda ilo.

strana 59 / 356
 Pak se na chodb zvedl poprask - ozval se psí št kot,
následovaný pisklavým zaje ením: „Newtone! Newtone!
Okamžit p esta !"
„Newton?" zamra il se vikomt.
„M j pes," vysv tlovala Kate a s povzdechem vstala.
„Obávám se, že -"
„NEWTONE!"
„- s Mary nevychází moc dob e." Kate zamí ila ke
dve ím. „Mary? Mary?"
Anthony vstal zárove s Kate a jakmile pes vydal trojí
ohlušující št knutí, po n mž následoval další vyd šený
Maryin výk ik, nadsko il. „Co je za ?" zamumlal.
„Mastif?" Ur it je to mastif. Starší sle na Sheffieldová
vypadala p esn jako typ, který chová lidožravé mastify.
„Ne," zavrt la Kate hlavou a p i dalším Maryin
zaje ení vyb hla na chodbu.
Anthony ji neslyšel, ale nezáleželo na tom, protože za
vte inu se dovnit vkolébal ten nejmírumilovn ji
vyhlížející corgi, jakého kdy vid l, s hustou karamelov
zbarvenou srstí a b ichem, které tém vlekl po zemi.
Anthony p ekvapen ztuhl. Tohle je to hr zostrašné
stvo ení z chodby? „Ahoj, pejsku," oslovil ho strnule.
Pes se zastavil, sedl si a...
Usmál se?

strana 60 / 356
 4. kapitola

Naše autorka bohužel nedokázala zjistit všechny

podrobnosti, ale v úterý u jezírka v Hyde Parku došlo k
podivuhodné epizod , která se týkala vikomta
Bridgertona, pana Nigela Berbrookea, obou sle en
Sheffieldových a nejmenovaného psa
neidentifikovatelného plemene. Naše autorka to sice
nevid la na vlastní o i, ale z popisu událostí nebylo t žké
usoudit, že z nich pes vyšel jako vít z.
SPOLE ENSKÉ NOVINY LADY'
WHISTLEDOWNOVÉ, 25. DUBNA 1814

Kate vklopýtala do salonu, p emž vrazila ramenem

do Mary, která se snažila protáhnout dve mi dovnit
zárove s ní. Newton se blažen uvelebil na modrobílém
kobere ku uprost ed místnosti a vesele na vikomta
vycenil zuby.
„Asi se mu líbíte," poznamenala Mary s mírnou
vý itkou v hlase.
„Newton t taky má rád, Mary," ujistila ji Kate.
„Problém je v tom, že ty nemáš ráda jeho."
„M la bych ho radši, kdyby se na m nesnažil sko it
pokaždé, jakmile vejdu do sín ."
„Ano, zmi ovala jste se, myslím, že paní Sheffieldová
a ten pes spolu nevycházejí," podotkl lord Bridgerton.
„To nevycházejí," p isv ila Kate. „I když n kdy
ano. Vlastn ne i ano."
„Tím se to zcela vysv tluje," zamumlal.
Kate ignorovala jeho mírný sarkasmus. „Newton Mary
zbož uje, ale Mary nezbož uje Newtona."

strana 61 / 356
 „Mnohem víc by m pot šilo," p erušila ji Mary,
„kdyby mi nev noval tolik pozornosti."
„Takže," pokra ovala Kate zanícen , „chudák Newton
považuje Mary za výzvu. A proto když ji vidí..."
Bezmocn pokr ila rameny.
Pes se jako na povel zadíval na Mary a zamí il p ímo
k jejím nohám.
„Kate!" vyk ikla Mary.
Kate p isp chala k matce, práv když se Newton
postavil na zadní a op el si p ední pracky o Maryina
kolena. „Dol , Newtone!" hubovala ho. „Zlobivý pejsek.
Zlobivý pejsek."
Pes se s tichým zak ením op t posadil.
„Kate," prohlásila Mary d razn , „musíš toho psa vzít
na procházku. Te hned."
„Práv jsem se k tomu chystala, když p išel vikomt,"
odpov la Kate a vy ítav pokynula k muži na druhé
stran pokoje. Existovalo nep eberné množství v cí, z
nichž mohla tohohle nesnesitelného muže vinit.
„Ach!" zalapala Mary po dechu. „Omlouvám se, pane,
že jsem vás v bec nep ivítala. Je to ode m neslušné."
„Nevadí," odpov l uhlazen . „Nev la jste, co
ív."
„Ano," zamumlala Mary, „ten p íšerný pes... Ale kde
staly mé zp soby? Smím vám nabídnout aj? Nebo
co k sn dku? Jste moc hodný, že jste nás poctil
návšt vou."
„Ne, d kuji. Zatímco jsem ekal na Edwinin p íchod,
šil jsem se z osv žující spole nosti vaší dcery."
„Ano," p ikývla Mary. „Edwina je nejspíš venku s
panem Berbrookem. Mám pravdu, Kate?"

strana 62 / 356
 Kate strnule p ikývla. Nebyla si jistá, jestli se jí líbí
ozna ení „osv žující".
„Znáte pana Berbrookea, lorde Bridgertone?"
vyzvídala Mary.
„Ano," p ikývl, podle Kate p ekvapiv málomluvn .
„Ano, znám."
„Nebyla jsem si jistá, jestli mám Edwin dovolit, aby s
ním jela na vyjíž ku. Ty dvoukolové ko áry se velmi
žko ídí, vi te?"
„V ím, že pan Berbrooke vede kon pevnou rukou,
madam."
„To je dob e," oddychla si Mary. „Spadl mi kámen ze
srdce."
Newton krátce št kl, asi proto, aby na n j ostatní
nezapomn li.
„Najdu mu vodítko a p jdu s ním ven," vyhrkla Kate.
Rozhodn pot ebovala na erstvý vzduch. A bude
íjemné kone uniknout z vikomtovy zneklid ující
spole nosti. „Pokud m omluvíte..."
„Po kej, Kate!" zarazila ji Mary. „P ece tu se mnou
lorda Bridgertona nenecháš. Ur it by se p íšern nudil."
Kate se pomalu obrátila a s hr zou ekala na další
Maryina slova.
„V život byste m nenudila, paní Sheffieldová,"
ujistil ji vikomt zdvo ile.
„Ale ano," trvala na svém. „Nikdy jste si se mnou
nemusel hodinu povídat. Což je zhruba tak dlouho, než se
Edwina vrátí."
Kate na nevlastní matku ot esen zírala. Co si proboha
Mary myslí, že d lá?
„Co kdybyste doprovodil Kate s Newtonem na
procházku?" navrhla Mary.

strana 63 / 356
 „Ani by m nenapadlo žádat lorda Bridgertona o n co
takového," bránila se Kate rychle. „Bylo by to
neodpustiteln troufalé. Je to p ece náš estný host."
„Nemluv nesmysly," namítla Mary, než sta il vikomt
prohodit p l slova. „Ur it to nebude brát jako urážku.
Vi te, pane?"
„Samoz ejm že ne," odpov l s naprosto up ímným
výrazem. Ale co jiného mu zbývalo?
„Tak vidíš," poznamenala Mary velmi samolib . „A
kdoví?
eba cestou potkáte Edwinu. Nebyla by to š astná
náhoda?"
„Vskutku," zamumlala Kate tém neslyšn . Bylo by
skv lé zbavit se vikomta, ale v bec netoužila hodit mu
Edwinu do spár . Její sestra je velmi mladá a citlivá. Co
kdyby neodolala jeho úsm vu? Nebo výmluvnému
jazyku?
Dokonce i Kate musela p ipustit, že lorda Bridgertona
obklopuje pozoruhodné kouzlo, a to ho p itom nem la
ráda! Edwina, s mén podez ívavou povahou, by mu jist
podlehla.
Obrátila se elem k vikomtovi. „Nemusíte m
doprovázet, pane."
„Bude mi pot šením," utrousil s potm šilým úsm vem
a Kate napadlo, že souhlasí z jediného d vodu - aby ji
roz ílil. „Krom toho," pokra oval, „jak vaše matka
poznamenala, možná potkáme Edwinu, a nebyla by to
úžasná náhoda?"
„Úžasná," opakovala Kate prázdn . „Opravdu
úžasná."

strana 64 / 356
 „Skv lé!" prohlásila Mary a radostn spráskla ruce.
„Newtonovo vodítko jsem zahlédla na stolku v chodb .
Dojdu pro n j."
Anthony se díval za odcházející Mary a pak se obrátil
ke Kate. „Velmi istá práce."
„To tedy ano," p isadila si Kate.
„Myslíte," zašeptal a naklonil se k ní, „že se mi snaží
dohodit Edwinu, nebo vás?"
„M ?" podivila se Kate. „Ur it žertujete."
Anthony si zamyšlen promnul bradu a up en
pozoroval dve e, v nichž Mary práv zmizela. „Nejsem si
jistý, ale -" Jakmile zaslechl Maryiny vracející se kroky,
sklapl rychle ústa.
„Na," ekla Mary a natáhla ke Kate ruku s vodítkem.
Newton nadšen zašt kal a ud lal pohyb, jako by se
chystal sko it na Mary - bezpochyby proto, aby jí
edvedl, co jeho láska obnáší - ale Kate ho pevn držela
za obojek.
„Tumáte," zm nila Mary rychle názor a podala
vodítko Anthonymu. „Dejte to Kate. Radši se k ní
nebudu p ibližovat."
Newton zašt kal a toužebn se zadíval na Mary, která
ješt o kr ek couvla.
„Ty si sedni a bu zticha," sklonil se Anthony ke
psovi.
Ke Kateinu p ekvapení Newton poslechl a s tém
komickou horlivostí si položil buclaté b icho na
kobere ek.
„Nate," ekl Anthony trochu spokojen ji a podal
vodítko Kate. „P ipoutáte ho, nebo to mám ud lat já?"
„Klidn si poslužte," utrousila. „Zdá se, že máte na
psy opravdový vliv."

strana 65 / 356
 „O ividn se moc neliší od žen," utrousil tak tichým
hlasem, že ho Mary nemohla slyšet. „Stejn jako ony visí
na každém mém slovu."
Poklekl, aby p ipnul vodítko k Newtonov obojku, a
Kate mu p itom šlápla na ruku. „Promi te," omluvila se
dost neup ímn . „Moc m to mrzí."
„Vaše jemné zp soby m p ipravily o veškerou
mužnost," odsekl a vstal. „Asi se co nevid t rozbre ím."
Mary p elétla pohledem od Kate k Anthonymu a zase
zpátky. Neslyšela, co si povídají, ale o ividn ji to
fascinovalo. „D je se n co?"
„V bec ne," odpov l Anthony zárove s Kateiným
razným „ne".
„Dob e," ožila Mary. „Pak vás doprovodím ke
dve ím." P i Newtonov nadšeném št knutí dodala:
„Nebo radši ne. Nechci se k tomu psisku dostat blíž než
na t i metry. Ale zamávám vám."
„Co bych si jinak po ala," sykla Kate, zatímco kolem
ní procházela.
Mary se vychytrale usmála. „To opravdu nevím,
Kate."
Její slova vyvolala v Kate nep íjemný pocit kolem
žaludku a mlhavé podez ení, že se lord Bridgerton možná
nemýlil. T eba si Mary hraje na dohazova ku nejen u
Edwiny.
Byla to d sivá p edstava.
Kate s Anthonym prošli kolem Mary stojící v síni a
zamí ili ke dve ím. „Obvykle se s Newtonem procházím
menšími uli kami sm rem k Hyde Parku," poznamenala
Kate, kterou napadlo, že vikomt tuhle ást m sta asi moc
dob e nezná. „Ale jestli chcete, m žeme jít rovnou tam."
„Nechám to na vás," pokr il rameny. „Ve te m ."

strana 66 / 356
 „Dob e," p ikývla Kate a odhodlan vykro ila. Pokud
se bude dívat p ímo p ed sebe a rychle se pohybovat,
eba vikomt ztratí náladu ke konverzaci. Každodenní
procházky s Newtonem si vymezila pro osobní úvahy,
takže ji nijak net šilo vlá et n koho s sebou.
Její strategie fungovala jen pár minut. Pak vikomt
istajasna poznamenal: „M j bratr si z nás v era ve er
kn vyst elil."
Zarazila se v p li kroku. „Prosím?"
„Víte, co mi o vás napovídal, než nás p edstavil?"
Kate klopýtla a pak zavrt la hlavou. Newton se však
nezastavil a dál ji táhl jako šílený.
„Tvrdil mi, že jste stále mluvila o mn ."
„Hmmm," protáhla Kate, „to není tak docela lež."
„Nazna oval p itom," dodal Anthony, „že jste o mn
mluvila v dobrém."
Necht la se usmát, ale nedokázala to. „To není
pravda."
Pravd podobn ani on necht l zvlnit rty, ale Kate byla
ráda, že to nakonec ud lal. „P esn to jsem si myslel."
Zabo ili k Hyde Parku a Kate se zeptala: „Pro to
ud lal?"
Anthony po ní vrhl postranní pohled. „Nemáte bratra,
vi te?"
„Ne, jen Edwinu. A obávám se, že je to dívka každým
coulem."
„Cht l m potrápit," vysv tloval Anthony.
„Ušlechtilý cíl."
„Všechno slyším."
„Myslela jsem si to."
„A p edpokládám," pokra oval, „že vás cht l potrápit
taky."

strana 67 / 356
 „M ?" vyk ikla? „Pro ? Co jsem mu proboha
provedla?"
„T eba jste ho trochu provokovala pomluvami o jeho
milovaném bratrovi."
Nadzvedla obo í. „Milovaném?"
„Nebo nadmíru obdivovaném?" zkusil to znovu.
Zavrt la hlavou. „Ani to neberu."
Anthony se zak enil. Starší sle na Sheffieldová byla i
es své pobu ující zp soby obdivuhodn duchaplná. Na
most jí nabídl rám a pak se vydal jednou z cesti ek,
které vedly na jižní konec Hyde Parku. Newton, srdcem
venkovský pes, v bujn jší zeleni pozoruhodn p idal do
kroku, i když bylo t žké p edstavit si, že by se to
vypasené psisko pohybovalo svižn ji.
esto vypadal velmi vesele a zajímal se o každou
kv tinu, zví átko nebo kolemjdoucího, který jim zk ížil
cestu. Jarní vzduch byl osv žující, ale slunce h álo a po
mnoha typicky londýnských deštivých dnech se obloha
ekvapiv vyjasnila. A p estože žena zaklesnutá v
Anthonyho paži nebyla ženou, s níž se vikomt hodlal
oženit ani s ní d lat cokoli jiného, zaplavila ho
spokojenost.
„Kam p jdeme?" zeptal se.
„Hmmm?" zabru ela nep ítomn . M la obli ej
nato ený ke slunci a h ála se v jeho teple.
Na jeden znepokojivý okamžik pocítil Anthony ostré
bodnutí... n eho.
eho? Pot ásl hlavou. To nem že být touha. Ne k
téhle žen .
íkal jste n co?"
Odkašlal si a zhluboka se nadechl v nad ji, že si tím
pro istí hlavu. Místo toho však nasál opojnou v ni, která

strana 68 / 356
byla podivuhodnou sm sicí lilií a mýdla. „Zdá se, že
máte ráda sluní ko."
Usmála se a obrátila k n mu pr zra ný pohled. „Vím,
že jste nem l na jazyku zrovna tohle, ale máte pravdu.
Poslední dobou po ád prší."
„Domníval jsem se, že by se mladé dámy m ly p ed
sluncem chránit."
Pokr ila rameny a bez nejmenšího náznaku viny
odpov la: „To ano. Ale je to božský pocit." Slab
vzdychla a obli ejem jí prolétl tak toužebný výraz, že
Anthony málem zatoužil po ní. Jen škoda že si nem žu
sundat epec," post žovala si.
Anthony chápav p ikývl. M l stejné mín ní o svém
klobouku. „Snad byste si ho mohla trochu postr it
dozadu, aniž by si toho n kdo všiml."
„Myslíte?" P i té vyhlídce se rozzá ila a zvláštní
bodnutí op t projelo Anthonyho útrobami.
„Samoz ejm ," zamumlal a natáhl ruku, aby jí upravil
lem epce. Byla to jedna z podivných sou ástí od vu,
které m ly ženy v oblib , samé stuhy a krajky p ivázané
tak, že to žádný rozumn uvažující muž nemohl nikdy
pochopit. „Chvilku vydržte. Uvážu vám ho."
Kate se p estala hýbat, jak jí doporu il, ale jakmile
svými prsty náhodn zavadil o pokožku na jejím spánku,
zapomn la i dýchat. Na jeho blízkosti bylo n co velmi
zneklid ujícího. Cítila teplo jeho t la i istou v ni mýdla.
Zachv la se.
Nenávid la ho, nebo ho aspo nem la ráda a
nesouhlasila s ním, a p esto se jí zmocnilo absurdní
pokušení naklonit se k n mu blíž...
Polkla a p inutila se odtáhnout. Co se to s ní proboha
je?

strana 69 / 356
 „Po kejte chvíli," zamra il se. Ješt jsem neskon il."
Kate hore zvedla ruce a upravila si epec. „Ur it
je to už v po ádku. Nemusíte se obt žovat."
„Pomohlo to?" vyzvídal.
ikývla, i když se cítila natolik rozrušená, že si
nebyla jistá, jestli je to pravda. „Ano, díky. Je to
íjemné. Cht la jsem - ach!"
Newton dlouze zašt kal a trhl vodítkem. Siln .
„Newtone!" zavolala a škubnutím ho p itáhla zpátky k
sob . Ale pes n co zahlédl - Kate netušila co – nadšen
se vrhl dop edu a táhl ji za sebou, dokud za ním
neklopýtala natažená v úhlop né pozici, s ramenem o
pár centimetr p ed zbytkem t la. „Newtone!" k ikla
bezmocn . „Newtone! St j!"
Anthony pobaven sledoval, jak pes vyrazil s mnohem
tší rychlostí, než by kdo od jeho krátkých noži ek
ekal. Kate se ho state snažila držet, ale Newton
št kal jako šílený a vlekl ji zu iv za sebou.
„Dejte mi to vodítko!" za val Anthony a vykro il k ní,
aby jí pomohl. Nebyl to sice ten nejelegantn jší zp sob,
jak si hrát na hrdinu, ale když se lov k snaží zap sobit
na sestru své budoucí nev sty, ud lá cokoli.
Jenže práv když ji Anthony dohonil, Newton zatáhl
ze všech sil a vytrhl se z jejího sev ení. Kate vyk ikla a
vrhla se dop edu, ale pes byl volný a utíkal pry , vodítko
poskakovalo po trávníku za ním.
Anthony nev l, jestli se má smát nebo plakat. Bylo
ejmé, že Newton nemá v úmyslu nechat se chytit.
Kate na okamžik ztuhla, s rukou p itisknutou p ed
ústa. Pak pohledem zalétla k Anthonymu, který se tvá il
rozlad , nebo pochopil její úmysly.
„Sle no Sheffieldová, jsem p esv ený -"

strana 70 / 356
 Kde už jí byl ale konec. S vyloženým nedostatkem
noblesy se rozb hla a volala: „Newtone!"
Anthony unaven vzdychl a pustil se za ní. Nemohl
dost dob e p ipustit, aby honila psa sama, a p itom se
považovat za gentlemana.
la p ed ním zna ný náskok, ale když zahnul za roh,
spat il, že se zastavila. Zt žka dýchala, s rukama na
bocích, a pátrala po okolí.
„Kam b žel?" vybuchl Anthony a snažil se nevnímat,
že na žen , která rychle oddychuje, je n co velmi
vzrušujícího.
„Nevím." Odml ela se, aby popadla dech. „Myslím,
že honí králíka."
„To bude hra ka ho chytit," utrousil. „Protože králíci
si vždycky vybírají jen dob e vyšlapané cesti ky."
Zamra ila se jeho ironické poznámce. „Co budeme
lat?"
Anthony m l na jazyku: „P jdeme dom a po ídíme si
opravdového psa," ale vypadala tak vyplašen , že držel
jazyk za zuby. Vlastn p i bližší prohlídce p sobila spíš
podrážd než vyplašen , ale v té sm sici rozhodn
figurovala i trocha obav.
A tak místo toho navrhl: „M li bychom po kat, dokud
neuslyšíme n koho k et. Newton se každou chvíli
prožene kolem nohou n jaké mladé dámy a vyd sí ji k
smrti."
„Myslíte?" Nezdálo se, že ji p esv il. „Vždy v bec
nevypadá jako zlý pes. Myslí si to o sob a je to velmi
roztomilé, ale ve skute nosti -"
„Ááááááááááááááááááááááááááá!"
„Hádám, že máme odpov ," utrousil Anthony suše a
vyrazil ve sm ru výk iku neznámé dámy.

strana 71 / 356
 Kate chvátala za ním p ímo p es trávník. Hlavou se jí
honilo, že vikomt musí opravdu toužit po s atku s
Edwinou, protože navzdory skute nosti, že byl vynikající
sportovec, vypadal velmi ned stojn , když se ítil parkem
za tlustým corgim. A ješt horší bylo, že mí ili p ímo k
Rotten Row, místu, které si smetánka s oblibou vybírala
k projíž kám. Všichni ho uvidí. Mén odhodlaný muž by
to už dávno vzdal.
Kate se s ním pokoušela držet krok, nicmén ztrácela
rychlost. Nestrávila sice moc asu v jezdeckých
kalhotách, ale byla si jistá, že se v nich b há snadn ji než
v sukních. Zvláš když je lov k na ve ejnosti a nem že
si je vyhrnout nad kotníky.
Prohnala se p es Rotten Row, p emž se snažila
nest etnout s o ima žádné elegantní dámy i gentlemana
na koních. Vždycky zbývala možnost, že ji v té
nezvedené uli nici, ítící se parkem, jako by jí ho elo za
patami, nikdo nepozná. Byla to sice mizivá šance,
nicmén šance to byla.
Jakmile se znovu ocitla na trávníku, na chvíli se
zastavila a n kolikrát se zhluboka nadechla. Pak jí
zd šen svitlo. Jsou tém u jezírka.
Ach ne.
Existovalo jen málo v cí, které Newton miloval víc
než skákání do vody Navíc slunce dostate h álo, aby
ta vyhlídka p sobila lákav , zvláš pokud je n kdo
stvo ením s hustou, t žkou srstí a p t minut krkolomn
uhání závodní rychlostí. Tedy krkolomn na
etloustlého corgiho.
Což i tak sta í, post ehla Kate se zájmem, aby si
udržel urostlého vikomta od t la.

strana 72 / 356
 Vykasala si sukn asi o dva centimetry - za p ihlížení
divák si na víc netroufla - a znovu se rozb hla. Nemá
šanci chytit Newtona, ale možná stihne chytit lorda
Bridgertona d ív, než Newtona zabije.
Protože vražda musí být p esn to, co se mu práv
honí hlavou. Musel by být sv tec, aby tomu psovi
netoužil zakroutit krkem.
A pokud je pravda jen jediné procento z toho, co o
m píše Whistledown, není sv tec.
Zalapala po dechu. „Lorde Bridgertone!" zavolala, aby
se mu pokusila sd lit, že má skon it s pronásledováním.
Nezbývá jim nic jiného než po kat, až se Newton unaví
sám. S deseticentimetrovými noži kami to musí d ív
nebo pozd ji p ijít. „Lorde Bridgertone! Po káme -"
Kate se zarazila vp li kroku. Není to tam u jezírka
Edwina? P imhou ila o i. Byla to Edwina a stála p vabn
s rukama p itisknutýma na hrudi. Zdálo se, že neš astný
pan Berbrooke opravuje sv j dvoukolový ko ár.
Newton zpozoroval Edwinu ve stejný okamžik jako
Kate a prudce se zarazil. Pak najednou zm nil sm r a s
radostným št kotem se vrhl ke své milované.
„Lorde Bridgertone!" zavolala Kate znovu.
„Podívejte! Tamhle je -"
Anthony se p i zvuku jejího hlasu oto il a pak se
zadíval ve sm ru jejího ukazová ku. Tak proto ten
zatracený pes zm nil sm r o devadesát stup . Anthony
ve snaze zvládnout tak prudkou oto ku skoro uklouzl v
blát a nechyb lo moc, aby se roztáhl na zemi jak dlouhý
tak široký.
Toho psa rozhodn zabije.
Ne, zabije Kate Sheffieldovou.
Nebo možná -

strana 73 / 356
 Anthonyho ponuré myšlenky na pomstu p erušil
Edwinin náhlý výk ik: „Newtone!"
Anthony se rád považoval za muže inu, ale když
spat il, jak pes vysko il do vzduchu a pádí k Edwin ,
ot esen ztuhl. Ani Shakespeare by nedokázal vymyslet
zda ilejší konec frašky, která se jakoby zpomalen
odehrávala p ed Anthonyho o ima.
A nemohl s tím nic d lat.
Pes se chystal narazit p ímo do Edwiny.
Na ež se Edwina p eváží dozadu.
ímo do jezírka.
„Neeeeeeee!" vyk ikl a vy ítil se dop edu, i když
l, že veškeré hrdinské snahy z jeho strany jsou zcela
zbyte né.
Šplouch!
„Proboha!" vyk ikl pan Berbrooke. Je celá mokrá!"
„Tak tu takhle nest jte," vyšt kl Anthony, jakmile
dorazil k místu nehody, a sko il do vody. „D lejte n co!"
Berbrooke o ividn nechápal, o em je , protože
stále jen stál a vypoulenýma o ima p ihlížel, jak se
Anthony natáhl k Edwin , chytil ji za ruku a pomohl jí na
nohy.
„Není vám nic?" zeptal se chraplav .
Zavrt la hlavou, ale p íliš prskala a kašlala, aby mu
odpov la.
„Sle no Sheffieldová," zaburácel, když spat il, jak
Kate zabrzdila na b ehu. „Ne, vy ne," dodal, jakmile
sebou Edwina trhla. „Vaše sestra."
„Kate?" nechápala Edwina a mrkala, aby dostala
špinavou vodu z o í. „Kde je?"
„Suchá jako rybí kost ka na hrázi," zamumlal a pak
na Kate k ikl: „Chytn te si toho zatracenýho psa!"

strana 74 / 356
 Newton radostn vysko il z jezírka, posadil se na
trávník a jazyk mu š astn visel z tlamy. Kate k n mu
dob hla a popadla vodítko. Anthony post ehl, že se
nezmohla na žádnou jadrnou odpov . Fajn, ušklíbl se v
duchu. Netušil, že by ta zatracená ženská mohla mít
rozum a dokázala držet jazyk za zuby.
Obrátil se zpátky k Edwin , která kupodivu stále
vypadala p vabn , i když z ní odkapávala jezerní voda.
„Dostanu vás odsud," zavr el a než sta ila zareagovat,
uchopil ji do náru e a odnesl na suchou zem.
„Nic podobného jsem ješt nevid l," pot ásl
Berbrooke hlavou.
Anthony neodpov l. Nev il, že by s tím idiotem
dokázal mluvit, aniž by ho hodil do vody. Na co asi
Berbrooke myslel, když jen tak stál a p ihlížel, jak to
psisko shazuje Edwinu do jezírka?
„Edwino?" zeptala se Kate a vykro ila dop edu, aspo
co jí Newtonovo vodítko dovolilo. „Není ti nic?"
„Podívejte, co jste provedla!" zasy el Anthony a
istoupil k ní, dokud je ned lilo jen pár desítek
centimetr .
Já?" zalapala po dechu.
„Koukn te na ni," vyšt kl a namí il prst Edwininým
sm rem, a koli veškerou pozornost soust edil na Kate.
Jen se na ni koukn te!"
„Byla to nehoda!"
„Opravdu mi nic není!" ujistila ho Edwina. Mohutná
záš , která plála mezi její sestrou a vikomtem, v ní
vyvolala paniku. Je mi zima, ale nic víc!"
„Vidíte?" odsekla Kate. P i pohledu na rozcuchanou
sestru k ovit polkla. „Byla to nehoda."
Jen zk ížil paže a nadzvedl obo í.

strana 75 / 356
 „Nev íte mi," vydechla. Jak to, že mi nev íte?"
Anthony ml el. Nechápal, pro by Kate Sheffieldová,
navzdory veškerému rozumu a inteligenci, nemohla na
svou sestru žárlit. A i kdyby nem la šanci tomuhle
nešt stí
zabránit, ur it ji muselo trochu pot šit, že z stala
suchá a v pohodlí, zatímco Edwina vypadá jako utopená
myš. P itažlivá myš, ale rozhodn utopená.
Jenže Kate o ividn s konverzací neskon ila. „Krom
toho," odfrkla si, „že bych nikdy neud lala nic, ím bych
Edwin ublížila, jak bych podle vás asi tenhle úžasný in
dokázala?" P itiskla si ruku ke tvá i a výsm šn
edstírala, že jí to práv te došlo. „Ach ano, znám
tajný jazyk corgi . P ikázala jsem psovi, aby se mi vytrhl
z ruky, a protože umím p edvídat budoucnost, v la
jsem, že Edwina stojí práv tady u jezírka. A pak jsem
Newtona navedla -samoz ejm s pomocí
mimosmyslového vnímání, protože byl p íliš daleko, aby
slyšel m j hlas - aby zm nil sm r, vrhl se k Edwin a
shodil ji do jezírka."
„Ironie vám nesluší, sle no Sheffieldová."
„A vám nesluší nic, lorde Bridgertone."
Anthony se p edklonil a hroziv vystr il bradu. „Ženy
by nem ly chovat zví ata, když je neum jí zvládnout."
„A pokud to nedokážou muži, nem li by brát ženy se
zví aty na procházku," odrazila ho.
Anthony cítil, jak mu rudnou uši st ží potla ovaným
vztekem. „Vy, madam, jste hrozba spole nosti."
Otev ela ústa, jako by se mu chystala urážku vrátit, ale
pak po n m vrhla d siv nevyzpytatelný úsm v, obrátila
se ke psovi a ekla: „Ot es se, Newtone."

strana 76 / 356
 Newton pohlédl na její prst, namí ený p ímo k
Anthonymu, a poslušn k n mu o pár krok p iklusal.
Potom se prudce ot ásl, ímž všechno ve svém okolí
pokropil vodou z jezírka.
Anthony se vrhl po jejím hrdle. Já... vás... zabiju!"
zah l.
Kate mu hbit usko ila z cesty a prchla k Edwinin
boku. „Ale, ale, lorde Bridgertone," dobírala si ho z
bezpe í za sest iným t lem, z n hož stále kapala voda,
„nem l byste se p ed Edwinou p estat ovládat."
„Kate?" zašeptala Edwina naléhav . „Co se tu d je?
Pro jsi na n j tak protivná?"
„Pro je on tak protivný na mé?" sykla Kate.
„Podívejte," promluvil najednou pan Berbrooke, „ten
pes m namo il."
„Namo il nás všechny," opravila ho Kate. V etn ní.
Ale vyplatilo se. Stálo za to vid t ve vikomtov
nabub elém, aristokratickém obli eji ten p ekvapený a
zu ivý výraz.
„Vy!" zah l Anthony a vztekle bodl prstem ke
Kate, „bu te zticha."
Kate zmlkla. Nem la dost odvahy, aby ho dál
provokovala. P sobil dojmem, jako by mu každou chvíli
la explodovat hlava. A rozhodn ztratil veškerou
stojnost, která z n ho za átkem dne vyza ovala. Z
pravého rukávu mu kapala voda, jak táhl Edwinu z
jezírka, jeho boty vypadaly navždy zni ené a zbytek
oble ení m l pocákaný vodou díky Newtonov vynikající
schopnosti se oklepat.
„Povím vám, co ud lám," pokra oval hlubokým,
vražedným hlasem.

strana 77 / 356
 „Hlavn musím," poznamenal pan Berbrooke bod e,
aniž si uv domil, že se lord Bridgerton chystá zavraždit
první osobu, která otev e ústa, „dokon it opravu svého
ko áru. Pak odvezu sle nu Sheffieldovou dom ." Ukázal
na Edwinu, jen pro p ípad, že by n kdo nev l, kterou
sle nu Sheffieldovou míní.
„Pane Berbrooku," vybuchl Anthony, „vy umíte
opravit ko ár?"
Pan Berbrooke n kolikrát zamrkal.
„Nebo snad dokonce víte, co je s vaším ko árem v
nepo ádku?"
Berbrookeova ústa se n kolikrát otev ela a zav ela.
„Mám n kolik teorií. Nem lo by trvat dlouho, než
zjistím, v em je skute ný problém."
Kate zírala na Anthonyho, fascinovaná žilou, která mu
nab hla na krku. Ješt nikdy nevid la muže dotla eného
tak t sn k hranicím sebeovládání. V obavách z hrozícího
výbuchu opatrn ukro ila za Edwinu.
Nerada se považovala za zbab lce, ale pud
sebezáchovy byl siln jší.
Vikomtovi se však p ece jen poda ilo ovládnout a
sve epým hlasem prohlásil: „Povím vám, co ud láme."
Všichni t i rozev eli o i o ekáváním.
„Dojdu tamhle," ukázal k dám a gentlemanovi asi
dvacet metr od nich, kte í se je - dost neúsp šn - snažili
neokukovat, „a požádám Montrose, jestli mi na pár minut
í ko ár."
„Ne íkejte," promluvil Berbrooke a natáhl krk, „že je
to Geoffrey Montrose? Nevid l jsem ho už v ky."
Druhá žíla za ala poskakovat, tentokrát na
Bridgertonov spánku. Kate kv li morální podpo e
chytila Edwinu za ruku a pevn ji držela.

strana 78 / 356
 Ale vikomt, všechna est, ignoroval Berbrookeovu
neoby ejn nemístnou vsuvku a pokra oval: „Protože
budou souhlasit -"
„Víte to ur it ?" vyp nila Kate.
Jeho hn dé o i se podobaly rampouch m. „Co jestli
vím ur it ?" zasy el.
„Nic," zamumlala a v duchu si ušt ila polí ek.
„Prosím pokra ujte."
„Protože, jak už jsem íkal, jako p ítel a gentleman
ekne ano," zabodl do Kate planoucí pohled, „odvezu
sle nu Sheffieldovou dom a pak sem pošlu n kterého ze
svých lidí, aby vrátili Montroseovi ko ár."
Nikdo se neobt žoval zeptat, o které sle
Sheffieldové mluví.
„Co bude s Kate?" zajímala se Edwina. Koneckonc ,
ko ár má pouze dv sedadla.
Kate jí stiskla ruku. Drahá sest ka.
Anthony pohlédl p ímo na Edwinu. „Pan Berbrooke ji
doprovodí dom ."
„Ale já nem žu," za al Berbrooke. „Víte, že musím
spravit sv j ko ár."
„Kde bydlíte?" zah ímal Anthony.
Berbrooke p ekvapen zamrkal, nicmén mu dal svou
adresu.
„Zastavím se u vás a pošlu sem n kterého z vašich

sloužících. Vy zatím dovedete sle nu Sheffieldovou

dom . Jasné?" Odml el se a p ejel všechny - v etn psa -
velmi nesmlouvavým pohledem. Krom Edwiny,
samoz ejm , která jako jediná z p ítomných
nerozn covala jeho hn v. „Jasné?" opakoval.

strana 79 / 356
 Všichni p ikývli a jeho plán se za al uskute ovat. Za
pár minut Kate p ihlížela, jak lord Bridgerton s Edwinou
mí í k obzoru - dva lidé, o nichž p ísahala, že spolu nikdy
nez stanou o samot .
A ješt horší bylo, že se ocitla sama s panem
Berbrookem a Newtonem.
Trvalo jen dv minuty, než pochopila, že Newton je z
ch dvou mnohem zábavn jší spole ník.

strana 80 / 356
 5. kapitola

Naší autorce se doneslo, že sle nu Katharine

Sheffieldovou urazilo, že jsme jejího milovaného
mazlí ka nazvali „nejmenovaným psem
neidentifikovatelného plemene. "
Bu te si jistí, že se naše autorka stydí za tuto
politováníhodnou a do nebe volající nep esnost a žádá
vás, drazí tená i, abyste p ijali její nejhlubší omluvu a
novali pozornost první oprav v d jinách této rubriky.
Pes sle ny Katharine Sheffieldové je corgi. Jmenuje se
Newton, p estože si jen st ží dovedeme p edstavit, že by
tento skv lý anglický vynálezce a fyzik ocenil, kdyby se
zhmotnil do podoby malého tlustého psa s ubohými
zp soby.

strana 81 / 356
 SPOLE ENSKÉ NOVINY LADY
WHISTLEDOWNOVÉ, 27. DUBNA 1814

Ve er už bylo naprosto z ejmé, že Edwina nevyvázla

ze svého (by krátkého) utrpení bez následk . Z ervenal
jí nos, o i za aly slzet a každému, kdo zahlédl t eba jen
na vte inu její opuchlý obli ej, bylo jasné, že a koliv není
nijak vážn nemocná, po ádn se nachladila.
Jakmile ji uložili na l žko s oh ívací lahví a lé ebným
lektvarem, který jí kucha ka uva ila a nalila do konvice
na no ním stolku, p išla za ní Kate. Byla odhodlaná si s
ní promluvit.
„Co ti vypráv l cestou dom ?" vyzvídala a usadila se
na okraj sest iny postele.
„Kdo?" nechápala Edwina, p ichla k léku a nakr ila
nos. „Podívej se na to," p istr ila jí ho pod nos. Ješt se z
j kou í."
„Vikomt," vyšt kla Kate. „Kdo jiný by si s tebou m l
i zpáte ní cest povídat? A nebu husa. Nekou í se z
toho, jen z konvice stoupá pára."
„Hmm." Edwina si podruhé p ichla a ud lala obli ej.
„Nevoní to jako pára."
Je to pára," zavr ela Kate a zaryla prsty do matrace, až
ji zabolely klouby. „Co íkal?"
„Lord Bridgerton?" zeptala se Edwina rozmarn . Jen
obvyklé v ci. Víš, co tím myslím. Zdvo ilé fráze a tak
podobn ."
„Zdvo ile konverzoval, zatímco z tebe kapala voda?"
zapochybovala Kate.
Edwina váhav usrkla a tém se zalkla. „Co je v
tom?"

strana 82 / 356
 Kate se p edklonila a p ichla k obsahu. „V ní to
ipomíná léko ici. A myslím, že na dn vidím rozinku."
Najednou se jí zdálo, že slyší, jak déš bubnuje na okenní
sklo, a znovu se nap ímila. „Prší?"
„Nevím," pokr ila Edwina rameny. „Možná. Venku se
zatáhlo, i když p edtím svítilo sluní ko." Znovu váhav
pohlédla na šálek a pak ho postavila na st l. Jestli to
vypiju, ur it se mi zvedne žaludek."
„Co ješt íkal?" nedala se Kate odbýt, vstala a
istoupila k oknu. Odhrnula záclonu a vykoukla ven.
Mírn poprchávalo, ale bylo p ed asné p edpovídat, jestli
deš ové kapky doprovodí h ní nebo blesky.
„Kdo, vikomt?"
Kate se považovala za sv tici, že sestrou nezat ásla.
„Ano, vikomt."
Edwina pokr ila rameny, o ividn ji to nezajímalo
tolik jako Kate. „Nic moc. Samoz ejm se ptal, jak mi je,
což bylo pochopitelné vzhledem k tomu, že jsem se práv
namo ila v jezírku. Ten zážitek, mohu-li dodat, byl
krajn nep íjemný. Nejenže byla voda studená, ale
nepat ila zrovna mezi nej istší."
Kate si odkašlala a znovu se posadila. V duchu si
dodávala odvahu k nejskandáln jší otázce, na niž se ale
podle svého názoru musela zeptat. Snažila se, aby se jí v
hlase neodrážel mimo ádný zájem, jenž ji prostupoval, a
vyzvídala: „D lal ti nemravné návrhy?"
Edwina se prudce zaklonila a ot esen rozev ela o i.
„Samoz ejm že ne!" vyk ikla. Je to ryzí gentleman.
Opravdu nechápu, pro t to tak rozrušilo. O ni em
zajímavém jsme nemluvili. Nepamatuju si ani polovinu
toho, co íkal."

strana 83 / 356
 Kate zírala na sestru a nedokázala pochopit, že s tím
odporným hejskem hovo ila dobrých deset minut, a
itom se jí to nesmazateln nevrylo do pam ti. To v
jejím mozku ustavi hlodalo každé p íšerné slovo,
které vy kl.
„Mimochodem," dodala Edwina, „jak ses bavila s
panem Berbrookem? Trvalo vám skoro hodinu, než jste
se vrátili."
Kate si viditeln ot ásla.
„Bylo to tak hrozné?"
„Ur it bude pro n jakou ženu dobrý manžel,"
poznamenala Kate, „ale ne pro žádnou s mozkem."
Edwina se zachichotala. „Ach Kate, jsi hrozná."
Kate vzdychla. Já vím. Je to ode m kruté. Ten chudák
by nikomu nezk ivil ani vlásek. Jen -"
„- by ho ani nenarovnal," zakon ila Edwina.
Kate nadzvedla obo í. Edwin nebylo podobné, že by
pronášela takové ušt pa né poznámky.
Já vím," usmála se Edwina ostýchav . „Te jsem zas
bezcitná já. M la bych ml et, ale opravdu jsem m la
pocit, že na té projíž ce um u."
Kate se znepokojen nap ímila. „To tak nebezpe
ídí?"
„V bec ne. Ale ta jeho konverzace..."
„Nudná?"
Edwina p ikývla. „Lp l na ní tak siln , že m to
ni ilo." N kolikrát za sebou zakašlala a pak dodala:
„Ur it by ale bylo zajímavé zjistit, jak jeho mozek
funguje."
„Takže to není tv j vysn ný u ený manžel?" podotkla
Kate se shovívavým úsm vem.
Edwina znovu zakašlala. „Obávám se, že ne."

strana 84 / 356
 „Možná by ses m la ješt napít toho lektvaru," navrhla
Kate a pokynula k opušt nému šálku, který stál na
Edwinin no ním stolku. „Kucha ka se bude zlobit."
Edwina hore zavrt la hlavou. „Chutná to jako
ka."
Kate chvíli po kala a pak se zeptala: „Zmínil se
vikomt o mn ?"
„O tob ?"
„Ne, o n kom jiném," vybuchla Kate. „Samoz ejm že
o mn . Kolik lidí tím ozna ením m žu asi myslet?"
„Nemusíš se kv li tomu roz ilovat."
„Neroz iluju se -"
„Ale ne, nezmínil se o tob ."
Kate cítila zmatek.
„Ale hodn mluvil o Newtonovi," dodala Edwina.
Kate užasle pootev ela rty. Nebylo zrovna lichotivé,
že ji zastínil oby ejný pes.
„Ujistila jsem ho, že Newton je báje ný mazlí ek a že
se na n j v bec nezlobím, ale vikomt se nep estával
strachovat o moje zdraví. Byl roztomilý."
„Roztomilý?" opakovala Kate nev ícn .
Edwina popadla kapesník a vysmrkala se. „Mám
dojem, Kate, že se o n j n jak moc zajímáš."
„Musela jsem si s ním povídat skoro celé odpoledne,"
odsekla Kate, jako by to všechno vysv tlovalo.
„Pak jsi ur it vid la, jak umí být zdvo ilý a
okouzlující. Navíc je velmi bohatý." Edwina hlasit
popotáhla a op t zašmátrala po kapesníku. „A i když si
nemyslím, že by si žena m la vybírat manžela jen podle
finan ní situace, nem žu to vzhledem k nedostatku
našich prost edk jen tak pominout, nemyslíš?"

strana 85 / 356
 „Hmm..." vyhnula se Kate odpov di. V la, že
Edwina má naprostou pravdu, ale necht la íct nic, co by
mohla její sestra považovat za souhlas s lordem
Bridgertonem.
Edwina p iložila kapesník k obli eji a dost nežensky
se vysmrkala. „Myslím, že bychom ho m ly p idat na náš
seznam."
„Seznam?"
„Ano, seznam vhodných partií. Mám dojem, že se k
sob velmi dob e hodíme."
„Cht la jsi p ece u ence."
„Na tom se nic nem ní. Ale sama jsi m upozornila,
že je nepravd podobné, abych n koho takového našla.
Lord Bridgerton vypadá velmi inteligentn . Jen musím
zjistit, jestli rád te."
„P ekvapilo by m , kdyby ten k upan v bec um l
íst," zabru ela Kate.
„Kate!" rozesmála se Edwina. „Slyšela jsem dob e?"
„Ne," utrousila Kate suše, protože vikomt samoz ejm
um l íst. Ale jinak byl v každém sm ru p íšerný.
Jsi hrozná, Kate," obvinila ji Edwina s úsm vem. „Ale
dovedeš m rozesmát."
Nocí se rozlehlo hluboké vzdálené h ní a Kate s
vyp tím všech sil nasadila úsm v a snažila se necuknout.
Když se blýskalo v dostate né vzdálenosti, dokázala
obvykle zachovat klid, ale jakmile se bou ka p iblížila a
burácela jí nad hlavou, m la pocit, že každou chvíli
vysko í z k že.
„Edwino," poznamenala, pon vadž pot ebovala se
sestrou mluvit a zárove odvést pozornost od hrozící
bou ky, „na vikomta zapome . Není to ani trochu
manžel, s nímž bys byla š astná. Krom toho, že je to

strana 86 / 356
zhýralý ni ema a pravd podobn se ti bude do obli eje
chlubit tuctem milenek -"
Když vid la, jak se Edwina mra í, Kate nedo ekla
celou v tu, ale rozhodla se téma rozvést. „Tím si bu
úpln jistá!" prohlásila dramaticky. „Copak jsi ne etla
Whistledown? Nebo neslyšela, co vypráv jí jiné máti
mladých dam, které se mezi smetánkou pohybují n kolik
let a v dí, o em je ? Všechny tvrdí, že je to
nenapravitelný hejsek. Jedinou jeho p edností je, že se
kn chová k rodin ."
„To mluví v jeho prosp ch," upozornila ji Edwina.
„Protože manželka bude taky pat it do rodiny, ne?"
Kate tém zasténala. „Manželka není totéž co
pokrevní p íbuzní. Muži, kte í ani ve snu nevy knou
ivé slovo proti svým matkám, každodenn utiskují city
svých manželek."
Jak to víš?" vyzvídala Edwina.
Kate otev ela ústa. Nevzpomínala si, kdy naposledy
Edwina zpochybnila její úsudek v n em d ležitém, a
bohužel ji napadla jen jediná odpov : „Prost to vím."
Což, jak si musela sama p iznat, nezn lo zrovna
esv iv .
„Edwino," dodala konejšivým hlasem ve snaze sto it
téma jinam, „navíc si nemyslím, že bys ho mohla mít
ráda."
„Cestou dom mi p ipadal velmi laskavý."
„Ale to se p ekonával!" trvala Kate na svém.
„Samoz ejm že se chová mile. Chce, aby ses do n j
zamilovala."
Edwina zamrkala. „Takže si myslíš, že je to jenom
hra?"

strana 87 / 356
 „P esn tak!" Kate se té p edstavy okamžit chytila.
„Edwino, od v erejšího ve era do dnešního odpoledne
jsem s ním strávila n kolik hodin a ujiš uju t , že ke mn
se zrovna nejlíp nechoval."
Edwina zd šen zalapala po dechu. „Políbil t ?"
„Ne!" zasténala Kate. „Samoz ejm že ne. Jak jsi na to
k ertu p išla?"
„Tvrdilas, že se nechoval zrovna nejlíp."
„Cht la jsem tím íct, že nebyl zdvo ilý. Ani milý.
Vlastn byl nesnesiteln arogantní, p íšern hrubý a
urážlivý."
„Zajímavé," utrousila Edwina.
„Nebylo to ani trochu zajímavé. Bylo to úd sné!"
„Ne, to jsem nemyslela," zavrt la Edwina hlavou a
zamyšlen se škrábala na brad . Jen se divím, že se k
tob choval hrub . Musel slyšet, že p i výb ru manžela
dám na tv j úsudek. lov k by ekl, že se vynasnaží být
k tob milý." Zamyslela se. „Pro by se choval jako
hulvát?"
Kate z ervenala - našt stí to nebylo ve sv tle sví ek
patrné - a zamumlala: „ íkal, že si nem že pomoct."
Edwina otev ela ústa a na vte inu sed la jako
imrazená. Pak se svalila zpátky na polštá a vyprskla
smíchy. „Ach Kate! To je senzace! Taková motanice! To
miluju!"
Kate na ni nasupen zírala. „Není na tom v bec nic
zábavného."
Edwina si ot ela o i. „Možná je to nejlegra jší v c,
kterou jsem za celé m síce slyšela. Za celý rok!
Proboha." Propukla v záchvat kašle, vyvolaný hlasitým
smíchem. „Ach Kate, mám dojem, žes mi pro istila nos."
„To je nechutné, Edwino."

strana 88 / 356
 Edwina si p itiskla kapesník k obli eji a vysmrkala se.
„Ale pravdivé," prohlásila vít zoslavn .
„Nevydrží to dlouho," zabru ela Kate. „Do rána se ti
to vrátí."
„Asi ano," souhlasila Edwina, „ale je to legrace. Že
prý si nem že pomoct? Ach Kate, už dlouho jsem se tak
nepobavila."
„Nemusíš to po ád opakovat," zavr ela Kate.
„Máš pravdu, ale možná je to první muž za celou
sezonu, s nímž nedokážeš manipulovat."
Kate se ušklíbla. Vikomt použil stejné slovo a oba
li pravdu. Skute celou sezonu manipulovala s muži
-kv li Edwin . A najednou si nebyla jistá, jestli se jí líbí
tahle mate ská role, do níž byla vržena.
Nebo do níž se vrhla sama.
Edwina vid la v sest in obli eji rozpaky a okamžit
se za ala omlouvat. „Moc m to mrzí, Kate. Necht la
jsem si z tebe utahovat."
Kate vyklenula obo í.
„Tak dob e," p ipustila Edwina, „cht la, ale nehodlala
jsem zranit tvoje city. Netušila jsem, jak t lord
Bridgerton rozrušil."
„Jen ho prost nemám ráda. A myslím, že bys
myšlenku na svatbu s ním m la pustit z hlavy. Je úpln
jedno, jak horliv a vytrvale ti nadbíhá. Nebude z n j
dobrý manžel."
Edwina chvíli ml ela a nádherné o i jí zvážn ly.
„Pokud to tvrdíš, bude to ur it pravda. Ješt nikdy jsi mi
neporadila špatn . A, jak už jsi ekla, strávilas v jeho
spole nosti mnohem víc asu než já, takže bys to m la
t."

strana 89 / 356
 Kate si s úlevou oddychla. „Fajn. Takže se mezi tvými
nápadníky poohlédneme po n kom vhodn jším."
„Co kdyby ses taky poohlédla po manželovi?" navrhla
Edwina.
„Vždy se po n m dívám," bránila se Kate. „K emu
by jinak londýnská sezona byla?"
Edwina se tvá ila pochybova . „To bych ne ekla,
Kate. Staráš se jen o m , ale není d vod, pro by sis taky
nem la najít manžela. Pot ebuješ vlastní rodinu a já si
neumím p edstavit nikoho, kdo by se na mate skou roli
hodil víc."
Kate skousla ret. Nep ála si reagovat na Edwininu
narážku, protože za p vabnýma modrýma o ima a
dokonalým obli ejem byla Edwina tou nejvnímav jší
osobou, kterou znala. A m la pravdu. Kate nehledá
manžela. A pro taky? Stejn o manželství s ní nikdo
neuvažuje.
S povzdechem pohlédla k oknu. Zdálo se, že bou ka se
jejich londýnské tvrti vyhne. Kate se domnívala, že by
la být vd ná i za tuto malou laskavost.
„Co kdybychom nejd ív vy ešily tvoji budoucnost?"
navrhla kone . „Myslím, že se shodneme, že
pravd podobn obdržíš nabídku k s atku d ív než já. Pak
se m žeme zam it na m ."
Edwina pokr ila rameny, což, jak Kate v la,
znamenalo nesouhlas.
„Tak fajn," poznamenala Kate a vstala. „Nechám t
odpo ívat. Ur it to pot ebuješ."
Edwina místo odpov di zakašlala.
„A vypij ten lék!" vybídla ji Kate se smíchem a
zamí ila ke dve ím.

strana 90 / 356
 Než za sebou zav ela, zaslechla Edwinino reptání: „To
bych radši um ela."
Po ty ech dnech, co Edwina poslušn popíjela
kucha in lék, i když se zna ným hudráním a na íkáním,
se za ínala uzdravovat, ale jen natolik, že jí bylo o n co
líp. Stále ležela na l žku, kašlala a byla velmi
ecitliv lá.
Mary prohlásila, že Edwina m že spole enský ve írek
navštívit nejd ív v úterý. Kate pochopila, že to znamená,
že si všechny dají na chvíli pauzu (protože copak by
lo smysl chodit na n jaký ples bez Edwiny?). Po
blaženém nicned lání v pátek, sobotu a ned li, kdy si jen
etla a chodila s Newtonem na procházky, však Mary
istajasna prohlásila, že v pond lí ve er spolu p jdou na
domácí hudební ve írek lady Bridgertonové a - (Kate se
snažila zanícen poznamenat, že to v bec není dobrý
nápad) - basta.
Kate to velmi rychle vzdala. Nem lo smysl se p ít,
zvláš když se Mary okamžit po vy ení slova „basta"
obrátila na podpatku a odkrá ela.
Kate dodržovala jisté zásady, do nichž mimo jiné
pat ilo nehádat se se zav enými dve mi.
A tak v pond lí ve er, oble ená do modrého hedvábí a
s v jí em v ruce, projížd la s Mary londýnskými ulicemi
v levném ko áru do domu Bridgertonových na
Grosvenorském nám stí.
„Všechny p ekvapí, až nás uvidí bez Edwiny,"
prohodila
Kate, zatímco si levou rukou nervózn pohrávala s
erným tylovým plášt m.
„Ty si taky hledáš manžela," upozornila ji Mary.

strana 91 / 356
 Kate chvíli ml ela. Nemohla jí to dost dob e vyvracet,
protože to koneckonc byla pravda.
„A p esta si muchlat ten pláš ," dodala Mary.
„Z stane celý ve er zma kaný."
Kateiny prsty ochably. Pak pravou rukou n kolik
vte in rytmicky klepala na sedadlo, dokud Mary nevy-
buchla: „Proboha, Kate, neumíš sed t v klidu?"
„Víš, že neumím."
Mary si jen povzdychla.
Po dalším dlouhém tichu, p erušovaném pouze
klepáním její boty, Kate dodala: „Edwina se bez nás bude
cítit opušt ná."
Mary se ani neobt žovala na ni pohlédnout. „Edwina
má roze tený román. Ten nejnov jší od Austenové. Ani
si nevšimne, že jsme pry ."
To byla tém pravda. Když si Edwina etla, nejspíš
by nepost ehla, ani kdyby jí za ala ho et postel.
„Stejn ta hudba bude p íšerná," podotkla Kate. „Po té
události u Smythe-Smithových..."
„Tam hrály dcery Smythe-Smithe," odsekla Mary
hlasem, který za ínal jevit známky netrp livosti. „Lady
Bridgertonová najala profesionální operní zp va ku,
která sem p ijela z Itálie. M žeme si pokládat za est, že
nás pozvala."
Kate bylo jasné, že pozvání bylo pro Edwinu a ob
další ženy zahrnovalo pouze ze zdvo ilosti. Ale Mary
pevn sev ela ústa, a tak si Kate slíbila, že po zbytek
jízdy bude držet jazyk za zuby.
Což nebylo koneckonc tak t žké, protože za okamžik
zabo ili p ed d m Bridgertonových.
Kate s otev enými ústy vyhlédla z okna. „To je
obrovská budova," podotkla ohromen .

strana 92 / 356
 „Vi ?" Mary si posbírala svoje v ci. „Pochopila jsem,
že tu lord Bridgerton nebydlí. I když mu d m pat í,
ebývá v podnájmu pro staré mládence, aby tady jeho
matka a sourozenci m li pohodlí. Není to ohleduplné?"
Výrazy ohleduplné a lord Bridgerton by Kate nikdy
nepoužila ve stejné v , nicmén p ikývla. Velikost a
velkolepost kamenného sídla ji natolik ohromila, že se na
žádnou inteligentní poznámku nezmohla.
Ko ár se prudce zastavil a jeden z Bridgertonových
lokaj p isp chal, otev el dve e a pomohl Mary a Kate
vystoupit. Majordomus p evzal jejich pozvánku, vpustil
je dovnit , odebral jim plášt a pokynul k hudebnímu
salonku, který se nacházel p ímo na konci chodby.
Kate navštívila dost vznešených londýnských dom ,
aby s otev enou pusou nezírala na o ividné bohatství a
krásné vybavení kolem sebe, ale i tak na ni interiéry,
zdobené s elegancí a zdrženlivostí v klasicistním stylu,
inily dojem. I stropy byly um lecky vyvedené - nat ené
sv tlými tóny šedozelené a modré, s tak vypracovaným
bílým štukem, že vypadal skoro jako krajka.
Hudební salon byl p ekrásný, vymalovaný p íjemným
žlutým odstínem. Pro návšt vníky tu stály ady židlí a
Kate matku rychle nasm rovala dozadu. Opravdu nebyl
vod, pro by se cht la vystavovat na nápadn jším
míst . Mezi hosty bude jist i lord Bridgerton - pokud
historky o jeho oddanosti k rodin nelžou - a p i troše
št stí si jí možná ani nevšimne.
Naproti tomu Anthony v l zcela p esn , kdy Kate
vystoupila z ko áru a vkro ila do domu. Byl ve své
pracovn a p ed mat iným každoro ním hudebním
ve írkem si vychutnával osam lý drink. V touze po
soukromí se rozhodl, že sice nebude žít v dom

strana 93 / 356
Bridgertonových, ale za ídil si tu pracovnu. Jako hlava
rodiny m l d ležité povinnosti a p ipadalo mu snazší
vypo ádat se s nimi v rodinném kruhu.
Nicmén okna vyhlížela na Grosvenorské nám stí, a
tak se bavil pozorováním p ijížd jících ko ár a
vystupujících host . Jakmile Kate Sheffieldová vkro ila
na pevnou zem, vzhlédla k fasád domu a naklonila
obli ej vzh ru tém stejn , jako když si vychutnávala
slune ní paprsky v Hyde Parku. Sv tlo svícn po obou
stranách vchodových dve í ozá ilo její ple a koupalo ji v
mihotavé zá i.
A Anthonymu došel dech.
ískl sklenkou o široký okenní parapet. Za ínalo to
být sm šné. Nedokázal se klamat natolik, aby zam nil
nap tí vlastních sval za n co jiného než touhu.
Zatracen . Nem l tuhle ženskou rád. Byla p íliš
panova ná, p íliš umín ná, p íliš ukvapen d lala záv ry.
Nebyla ani krásná - p inejmenším ve srovnání s dámami
londýnské sezony, obzvláš se svou sestrou.
la trochu p íliš protáhlý obli ej, špi atou bradu,
rovné vlasy a velké o i. Všechno na ní bylo p íliš n jaké.
I ústa, která ho soužila nekon ícím p ívalem urážek a
názor , vypadala p íliš plná. Jen vzácn je zav ela a
dop ála mu okamžik blaženého ticha, ale pokud se na ni
v tu vte inu podíval (jist nedokázala ml et déle), vid l
její plné a našpulené rty, pozoruhodn lákající k polibku.
K polibku?
Anthony se ot ásl. P edstava, že by Kate
Sheffieldovou políbil, ho vyd sila. Vlastn pouhý fakt, že
na to v bec pomyslel, sta il, aby ho zav eli do blázince.
A p esto...
Anthony se sesul na židli.

strana 94 / 356
 A p esto o ní snil.
Stalo se to po tom fiasku u jezírka. Zu il tolik, že sotva
dokázal promluvit, a byl div, že se mu b hem krátké
zpáte ní jízdy poda ilo Edwin v bec n co íct. Zmohl se
pouze na zdvo ilou konverzaci, pon vadž d rn známá
slova mu vyskakovala z úst tém automaticky.
Což bylo skute št stí, nebo myšlenkami rozhodn
nebyl tam, kde m l být - u Edwiny, své budoucí
manželky. Ne že by se s atkem souhlasila, dokonce s ní
o tom ani nemluvil. Ale vyhovovala všem jeho
požadavk m, takže se už dop edu rozhodl, že ji nakonec
požádá o ruku. Byla krásná, inteligentní a klidná.
itažlivá, aniž mu p i pohledu na ni uhán la krev v
žilách. Prožijí spolu spokojená léta, ale nikdy se do ní
nezamiluje. Byla p esn to, co pot eboval.
A p esto...
Anthony sáhl po sklence a dopil zbytek obsahu na
jedno polknutí.
A p esto snil o její sest e.
Snažil se na to zapomenout, ale vypil dnes ve er
pouze jediný drink, což nesta ilo narušit jeho pam . A i
když nem l v úmyslu dát si víc než jedinou skleni ku,
edstava slastného zapomenutí mu za ala p ipadat
nanejvýš lákavá.
ivítal by všechno, co by znamenalo, že sen pustí z
hlavy.
Ale necítil se jako opilý. Neopil se léta. Když se
lov k blíží t icítce, p ipadá mu n co takového jako
tinská hra, která ho v bec nep itahuje. Krom toho, i
kdyby se rozhodl hledat zapomenutí v lahvi, nep sobil by
alkohol natolik rychle, aby vzpomínku na Kate vymazal.

strana 95 / 356
 Vzpomínku? Pcha! Vždy to ani není skute ná
vzpomínka. Jen sen, p ipomn l si. Pouhý sen.
Toho ve era brzy usnul. Po návratu dom se svlékl,
tém na hodinu se naložil do mýdlové koupele a snažil
se zbavit prok ehlosti. Nenamo il se sice v jezírku úpln
jako Edwina, ale m l mokré nohy i rukáv a Newtonovo
strategické oklepání zaru ilo, že b hem jízdy ve
vyp eném ko e na n m nez stalo míste ko teplé.
Po koupeli se dovlekl do postele, aniž post ehl, že je
venku stále sv tlo a ješt dobrou hodinu bude. Byl
vy erpaný a toužil jen po hlubokém, bezesném spánku, z
hož se probudí nejd ív za rozb esku.
Jenže v noci za alo být jeho t lo neklidné a zrádná
mysl se mu naplnila t mi nejhoršími p edstavami. Zdálo
se mu, že se vznáší u stropu, a p esto všechno vnímá -
své nahé t lo, pohybující se nad pružnými ženskými
ivkami, i ruce p ejížd jící po teplé k ži. Úchvatné
propletení paží a nohou, v dvou milujících se t l - to
všechno vid l zcela živ p ed o ima.
A pak se pohnul. Jen nepatrn , snad aby políbil ucho
té ženy bez tvá e. Jakmile to však ud lal, její obli ej se
zhmotnil. Nejd ív spat il hustou kade tmav hn dých
vlas , která se jemn stá ela a šimrala ho na rameni. A
když se pohnul ješt o kousek...
Uvid l ji.
Kate Sheffieldovou.
Okamžit se probudil, vzp ímen se posadil na posteli
a rozt ásl se hr zou. Byl to nejživ jší erotický sen, jaký
kdy zažil.
A nejhorší no ní m ra.

strana 96 / 356
 Hore šmátral po povlacích, zd šený, že najde
kaz své vášn . B h mu pomoz, jestli p i sn ní o té
nejp íšern jší žen , kterou znal, opravdu ejakuloval.
Našt stí bylo povle ení isté, a tak si udýchan a s
bušícím srdcem lehl zpátky na polštá , opatrn a pomalu,
jako by tím mohl zabránit snu, aby se vrátil.
Hodiny zíral na strop, asoval latinská slovesa a
po ítal do tisíce, to všechno ve snaze zam stnat mozek
ímkoli krom Kate Sheffieldové.
Kupodivu vyhostil její obrázek z mozku a usnul.
Ale te je ta žena zpátky. Tady. V jeho dom .
Byla to d sivá p edstava.
Kde k ertu v zí Edwina? Pro nep išla s matkou a se
sestrou?
Zpoza dve í se ozvaly první disharmonické tóny
smy cového kvarteta, bezpochyby ladících hudebník ,
které jeho matka najala, aby doprovodili Marii Rossovou,
sopranistku, jež vzala Londýn útokem.
Anthony se matce rozhodn nezmínil, že když byla
Maria naposledy ve m st , užili si spolu p íjemnou
epizodu. Možná by m l uvažovat o tom, že jejich vztah
obnoví. Pokud ta vášnivá italská kráska nevylé í jeho
touhu, tak už nic.
Anthony vstal a nap ímil ramena, jako by se chystal
do bitvy. Ksakru, p esn tak se i cítil. Možná, pokud
bude mít št stí, dokáže se Kate Sheffieldové zcela
vyhnout. Neum l si p edstavit, že by ho sama vyzvala k
rozhovoru. Dala mu jasn najevo, že ho chová ve stejné
úct jako on ji.
Ano, p esn tohle ud lá. Vyhne se jí. Copak to m že
být tak t žké?

strana 97 / 356
 6. kapitola

Ukázalo se, že hudební ve írek lady Bridgertonová byl

skute hudebním zážitkem (což, jak vás naše autorka
že ujistit, nebývá vždy pravidlem). Pozvanou um lkyní
nebyl nikdo jiný než Maria Rossová, italská sopranistka,
která vkro ila na londýnskou scénu p ed dv ma roky a po
krátkém ú inkování na víde ském jevišti se sem op t
vrátila.
S hustými ernými vlasy a jiskrnýma tmavýma o ima
vypadala sle na Rossová stejn p vabn , jako zpívala, a
když p edstavení skon ilo, nejmí tucet takzvaných
gentleman od ní st ží dokázalo odtrhnout zrak.
SPOLE ENSKÉ NOVINY LADY
WHISTLEDOWNOVÉ, 27. DUBNA 1814

Kate v la p esn , kdy vikomt vešel do místnosti.

Namlouvala si, že to nemá nic spole ného s tím, že je k
mu mimo ádn vnímavá. Byl nesmírn pohledný, což
byl fakt, ne subjektivní názor, takže si neum la
edstavit, že by si ho n jaká žena hned nevšimla.
Opozdil se. Ne moc, sopranistka nezazpívala víc než
deset takt , ale sta ilo to, aby vklouzl dop edu na židli
vedle své rodiny tiše jako myška. Kate se vzadu ani
nehnula. Byla si zcela jistá, že ji nevid l.
Nepodíval se jejím sm rem a krom toho se místnost
poté, co n kolik sví ek zhaslo, koupala v matném,
romantickém sv tle. V p ítmí by jist její obli ej
nepoznal.
i p edstavení se snažila soust edit na sle nu
Rossovou, což bylo obtížné, pon vadž p vkyn
nespoušt la o i z lorda Bridgertona. Zprvu si Kate

strana 98 / 356
myslela, že okouzlení sle ny Rossové vikomtem musí
být pouze výplodem její fantazie, ale v polovin
vystoupení už o tom nepochybovala. Maria Rossová
edávala o ima vikomtovi vášnivé pozvání.
Kate nev la, pro ji to tak zneklid uje. Koneckonc
to byl další st ípek d kazu, že vikomt je prostopášný
hejsek, což o n m odjakživa v la. M la by cítit
samolibé uspokojení, že se její mín ní potvrdilo.
Místo toho ji však zaplavilo zklamání a srdce se jí
sev elo. Ochable sv sila ramena.
Jakmile p edstavení skon ilo, nemohla si nevšimnout,
že sopranistka po milostivém p ijetí potlesku p ešla
nestydat k vikomtovi a v novala mu sv dný úsm v -
který by se Kate nikdy nenau ila, ani kdyby se o to
snažila. Nebylo pochyb, co tím Maria mínila.
Proboha, ten muž nepot ebuje pronásledovat ženy. Ve
skute nosti mu samy padají k nohám.
Bylo to nechutné.
A p esto tomu Kate nedokázala p estat p ihlížet.
Lord Bridgerton se na operní p vkyni tajemn
pousmál. Pak natáhl ruku a zastr il jí zbloudilou kade
havraních vlas za ucho.
Kate se zachv la.
Te se p edklonil a n co jí zašeptal. Kate nastražila
uši, i když bylo zcela z ejmé, že na takovou dálku nic
neuslyší.
Ale je snad sžíravá zv davost zlo inem? A -
Panebože, opravdu ji políbil na krk? To by v dom své
matky jist neud lal. No, d m Bridgertonových pat í
prakticky jemu, ale žije tu jeho matka i mnoho
sourozenc . Kv li své rodin by m l mít rozum a
zachovat v jejich blízkosti dekorum.

strana 99 / 356
 „Kate? Kate?"
Možná to byl jen letmý polibek, kdy pouze zavadil rty
o ple operní p vkyn , ale i tak to byl polibek.
„Kate!"
„Co je?" Kate skoro nadsko ila, když obrátila obli ej
k Mary, která ji s nakvašeným výrazem pozorovala.
„P esta na vikomta zírat," sykla.
„Nezírám - no tak dob e, zírám, ale vid las ho?"
zašeptala Kate naléhav . „Že se nestydí."
Oto ila se zpátky k n mu. Stále flirtoval s Marií
Rossovou a o ividn mu bylo jedno, kdo je vidí.
Mary sev ela rty do p ísné p ímky. „Do jeho chování
nám nic není."
„Samoz ejm že je. Chce si p ece vzít Edwinu."
„To nevíme jist ."
Kate si vybavila sv j rozhovor s lordem
Bridgertonem. „ ekla bych, že je to velmi, velmi
pravd podobné."
„Stejn na n j p esta civ t. Jsem si jistá, že s tebou
po tom fiasku v Hyde Parku nechce mít nic spole ného.
A krom toho je tu spousta jiných, vhodných gentleman .
la bys p estat myslet na Edwinu a za ít se rozhlížet po
vlastním manželovi."
Kate si povzdychla. Pouhá p edstava, jak se snaží
itáhnout nápadníka, ji vy erpávala. Stejn se všichni
zajímají o Edwinu. A i když necht la s vikomtem nic mít,
Maryina slova se jí bolestn dotkla.
Mary ji chytila za ruku tak pevn , že to nestrp lo
žádný protest. „Poj , Kate," vybídla ji tiše. „P jdeme
pozdravit naši hostitelku."
Kate zt žka polkla. Lady Bridgertonovou? Musí se
seznámit s lady Bridgertonovou? Vikomtovou matkou?

strana 100 / 356

St ží mohla uv it, že takové stvo ení jako on v bec
jakou matku má.
Ale dobré zp soby jsou dobré zp soby, a a koliv si
Kate ze všeho nejvíc p ála vyklouznout na chodbu a
odjet, v la, že za tak p vabné p edstavení musí
hostitelce pod kovat.
A skute bylo p vabné. I když to Kate - zatímco se
zmín ná žena naklán la k vikomtovi, nerada p iznávala -
Maria Rossová m la hlas jako and l.
Mary ji odhodlan nasm rovala doprost ed místnosti,
kde Kate ekala, až na ni p ijde ada a seznámí se s
vikomtkou. Starší žena vypadala velmi laskav , m la
sv tlé vlasy, zá ící o i a byla velmi drobná na to, že je
matkou tak mohutných syn . Zesnulý vikomt musel být
vysoký muž, usoudila Kate.
Kone se dostaly do pop edí malého hlou ku a
vikomtka uchopila Maryinu ruku. „Paní Sheffieldová,"
promluvila vlídn , „velmi ráda vás op t vidím. Naše
setkání minulý týden na plese u Hartsideových bylo
velice milé. Moc m t ší, že jste se rozhodla p ijmout
moje pozvání."
„D kujeme, byl to krásný zážitek," odpov la Mary.
„Smím vám p edstavit svou dceru?" Pokynula ke Kate,
která p edstoupila a poslušn se uklonila.
„Ráda vás poznávám, sle no Sheffieldová," prohlásila
lady Bridgertonová.
„Je mi ctí."
Lady Bridgertonová pokynula k mladé dám po svém
boku. „Tohle je moje dcera Eloise."
Kate se na dívku, která byla tak ve stejném v ku jako
Edwina, vlídn usmála. Eloise Bridgertonová m la
esn stejnou barvu vlas jako její starší brat i a obli ej

strana 101 / 356

jí oza oval široký, p átelský úsm v. Kate se na první
pohled zalíbila.
„T ší m , sle no Bridgertonová," prohodila. Je to vaše
první sezona?"
Eloise p ikývla. „Oficiáln vstoupím do spole nosti až
íští rok, ale matka mi dovoluje navšt vovat
spole enské události, které se konají v našem dom ."
„To máte št stí," pronesla Kate. Jak ráda bych loni
navštívila pár ve írk . Když jsem letos na ja e p ijela do
Londýna, bylo pro m všechno úpln nové. Hlava mi
eští už jen z prosté snahy zapamatovat si všechna
jména."
Eloise se zak enila. „Moje sestra Daphne absolvovala
stejný koloto p ed dv ma lety a popisovala mi všechno
do takových podrobností, že mám pocit, jako bych už
každého znala."
„Daphne je vaše nejstarší dcera?" zeptala se Mary lady
Bridgertonové.
Vikomtka p ikývla. „Loni se provdala za vévodu z
Hastingsu."
Mary se usmála. „Máte jist velkou radost."
„To ano. Je to vévoda, ale p edevším dobrý lov k a
mou dceru miluje. Jen doufám, že se moje ostatní d ti
provdají a ožení stejn skv le." Lady Bridgertonová
mírn nato ila hlavu na stranu a obrátila se ke Kate.
„Mrzí m , sle no Sheffieldová, že vaše sestra nemohla
dnes ve er p ijít."
Kate potla ila zasténání. Lady Bridgertonová si už
ividn p edstavovala, jak Anthony s Edwinou krá ejí
uli kou k oltá i. „Bohužel se minulý týden nachladila."
„Doufám, že to není nic vážného?" zeptala se
vikomtka mate ským tónem.

strana 102 / 356

 „V bec ne," ujistila ji Mary. „Vlastn už je skoro
zdravá. Ale myslím si, že by m la radši ješt n jaký ten
den odpo ívat, aby se jí nemoc nevrátila."
„Samoz ejm ." Lady Bridgertonová se odml ela a pak
se usmála. „Škoda. Velmi jsem se t šila, že ji poznám.
Jmenuje se Edwina, vi te?"
Kate s Mary p ikývly.
„Slyšela jsem, že je krásná." P i t ch slovech lady
Bridgertonová pohlédla na svého syna - který jako šílený
flirtoval s italskou operní zp va kou - a zamra ila se.
Kate se zmocnil velmi nep íjemný pocit kolem
žaludku. Podle posledního vydání Whistledownu je
životním posláním lady Bridgertonové oženit své syny. A
ebaže vikomt nevypadal jako muž, který by se sklán l
ed mat inou v lí (ani kohokoliv jiného), m la Kate
dojem, že pokud se lady Bridgertonová k n emu
rozhodne, dokáže vyvinout velmi p esv ivý tlak.
Po chvíli zdvo ilé konverzace nechaly Mary a Kate
lady Bridgertonovou, aby se pozdravila s dalšími hosty.
Vzáp tí k nim p istoupila statná paní Featheringtonová,
která jako matka t í neprovdaných mladých dcer sdílela s
Mary široký okruh témat. O i m la pevn up ené na
Kate.
Ta se okamžit za ala rozhlížet, kde nechal tesa díru.
„Kate!" zadun la paní Featheringtonová, která si
zakládala na tom, že Sheffieldovy oslovuje k estním
jménem. Jaké p ekvapení!"
„Pro myslíte, paní Featheringtonová?" zeptala se
Kate zmaten .
„Ur it jste etla dnešní ranní Whistledown."

strana 103 / 356

 Kate m la co d lat, aby sebou necukla. Chab se
usmála. „Ach, vy myslíte tu drobnou lapálii s mým
psem?"
Paní Featheringtonová nadzvedla obo í o dobrý
centimetr. „Podle toho, co jsem slyšela, to bylo víc než
drobná lapálie."
„Nešlo o nic významného," namítla Kate zanícen , i
když se popravd držela co mohla, aby na tu všete nou
ženskou nezavr ela. „A musím íct, že se m dotklo, že
se lady Whistledownová zmínila o Newtonovi jako o psu
neidentifikovatelného plemene. Je to istokrevný corgi."
„Opravdu to nebylo d ležité," postavila se Mary
kone na Kateinu obranu. „P ekvapuje m , že o tom v
té rubrice v bec psali."
Kate nabídla paní Featheringtonové nejuhlazen jší
úsm v, jakého byla schopná, a koliv si pln
uv domovala, že ona i Mary nestydat lžou. Zmá ení
Edwiny (a áste né namo ení lorda Bridgertona) v
jezírku nebylo bezvýznamnou nehodou, ale pokud lady
Whistledownová necítila pot ebu vylí it všechny detaily,
Kate tu mezeru rozhodn zapl ovat nebude.
Paní Featheringtonová otev ela ústa a ostrý závan
jejího dechu Kate napov l, že se chystá spustit
rozvlá ný monolog na téma d ležitosti dobrých mrav
(nebo dobré výchovy, dobré morálky i ehokoli
dobrého, co bylo na po adu dne). Proto rychle vyhrkla:
„Mohu vám p inést limonádu?"
Ob ženy s pod kováním p ikývly a Kate se vzdálila.
Jen co se vrátila, vykouzlila nevinný úsm v. „Mám jen
dv ruce, takže se ješt musím vrátit pro svoji skleni ku."
A vytratila se.

strana 104 / 356

 Krátce se zastavila u stolku s limonádou, jen pro
ípad, že by se za ní Mary dívala, a pak vyb hla z
místnosti na chodbu, kde klesla na aloun nou lavici asi
deset metr od hudebního salonku. Toužila po erstvém
vzduchu. Lady Bridgertonová sice nechala v salonku
otev ené prosklené dve e do zahrady za domem, ale
uvnit bylo tolik lidí, že tam i navzdory jemnému vánku
panovalo velké dusno.
stala n kolik minut na míst , nadšená, že se ostatní
hosté nerozhodli nahrnout do chodby. Jenže pak se od
tlumeného mumlání davu odd lil známý hlas
následovaný melodickým smíchem a Kate si zd šen
uv domila, že lord Bridgerton a jeho rádoby milenka
opoušt jí salonek a mí í na chodbu.
„To ne," zasténala. Ani v nejmenším si nep ála, aby o
ni vikomt zakopl, jak sedí opušt ná na chodb . Rozhodla
se pro to sice sama, ale on by si pravd podobn myslel,
že se stáhla do ústraní, protože ji smetánka považuje za
neomalenou a nep itažlivou hrozbu spole nosti.
Hrozba spole nosti? Kate za ala zuby. Ješt dlouho
potrvá, než mu tu urážku odpustí.
Byla však unavená a necht lo se jí elit mu práv te ,
takže si o n kolik centimetr vykasala sukn a vtrhla do
dve í vedle lavi ky. S trochou št stí projde vikomt se
svou milenkou kolem a ona vb hne zpátky do salonku.
Nikdo by to nevymyslel líp.
Kate za sebou zav ela dve e a rychle se rozhlédla.
Jakmile její o i p ivykly matnému sv tlu lucerny na
stole, uv domila si, že to vypadá jako kancelá . Kolem
dokola byla spousta knih, i když ne tolik, aby to byla
knihovna Bridgertonových, a místnosti dominoval
masivní dubový

strana 105 / 356

 st l. Navrchu ležely v úhledných hromádkách n jaké
papíry a na podložce brk a lahvi ka inkoustu.
Tahle kancelá o ividn nebyla jen pro ozdobu. N kdo
tu skute pracoval.
V Kate zvít zila zv davost. P istoupila ke stolu a
bezmyšlenkovit p ejela prstem po d ev ném okraji.
Vzduch stále slab von l po inkoustu a možná i jemném
náznaku kou e z dýmky.
Celkem vzato je to útulný pokoj, usoudila. Pohodlný a
velmi praktický. lov k tu m že trávit hodiny v líném
rozjímání.
Jakmile se ale Kate op ela o st l, aby si vychutnala
klidnou samotu, zaslechla d sivý zvuk.
Cvaknutí kliky od dve í.
S hore ným zalapáním po dechu vklouzla pod st l,
vmá kla se do prázdného tvercového prostoru a
kovala nebes m, že je to solidní kus nábytku a
neskládá se jen ze ty dlouhých noh.
Se zatajeným dechem naslouchala.
„Slyšela jsem, že letos kone uvidíme, jak fará
chytí proslulého lorda Bridgertona do pasti," zachichotal
se veselý ženský hlas.
Kate sev ela rty. Ten veselý ženský hlas mluvil s
italským p ízvukem.
„Kde jste k tomu p išla?" ozval se bezesporu vikomt a
za ním další hrozivé cvaknutí kliky.
Kate zmu en zav ela o i. Ocitla se v kancelá i s
dvojicí milenc , bez šance na út k. Život už nemohl být
krut jší.
Za chvíli ji objeví. No, to pravd podobn bude ješt
horší. Legra ní, jak jí ve srovnání s tím p ipadaly
sou asné potíže tém zanedbatelné.

strana 106 / 356

 Je toho plné m sto, pane," odpov la Maria.
„Všichni mluví o tom, že jste se kone rozhodl usadit a
vybrat si nev stu."
Nastalo ticho, ale Kate by p ísahala, že ho slyšela, jak
pokr il rameny.
Následovalo n kolik krok , jak milenci
pravd podobn p istoupili blíž k sob , a pak Bridgerton
zamumlal: „Nejspíš je nejvyšší as."
„Lámete mi srdce, víte to?"
Kate napadlo, že by jí nejradši zacpala ústa roubíkem.
„No tak, sladká signorino," - zvuk rt na k ži - „oba
ece víme, že vaše srdce je imunní v i jakýmkoli mým
intrikám."
Pak se ozvalo šust ní, které Kate identifikovala jako
upejpavé Mariino odtažení, a po n m následovala slova:
Já ale nemám sklon k flirtování, pane. Samoz ejm že
nehledám manželství - to by bylo dost pošetilé. Ale když
si zvolím n jakého patrona, je to, ekn me, nadlouho."
Kroky. Že by k ní Bridgerton znovu p istoupil?
Hlubokým a chraplavým hlasem odpov l: „V tom
nevidím problém."
„Vaše manželka možná ano."
Bridgerton se uchechtl. Jediným d vodem, aby se
lov k vzdal milenky, je láska k manželce. Ale protože si
nehodlám vybrat ženu, do níž bych se zamiloval,
nechápu, pro bych si m l upírat pot šení z p ítomnosti
tak p vabné krásky, jako jste vy."
A to se chce oženit s Edwinou? Kate m la co d lat,
aby nevyk ikla. Opravdu, kdyby tu ned ep la jako žába s
rukama kolem kotník , pravd podobn by se vyno ila
jako fúrie a pokusila by se toho muže zavraždit.

strana 107 / 356

 Pak následovalo n kolik neur itých zvuk , p i nichž
se Kate z hloubi duše modlila, aby nebyly p edehrou k
emu mnohem d rn jšímu. Po chvíli se však jasn
ozval vikomt v hlas. „Dáte si n co k pití?"
Maria souhlasila a místností se rozlehl Bridgerton v
rázný krok, který se stále blížil, dokud...
Ach ne.
Kate zahlédla karafu na okenním parapetu, p esn
proti svému úkrytu pod stolem. Jestli bude vikomt p i
nalévání stát obli ejem k oknu, možná se jí poda í
uniknout odhalení, ale pokud se jen trochu pooto í...
Ztuhla jako p imrazená a p estala dýchat.
S rozev enýma o ima a bez mrkání (co kdyby o ní
ví ka vydávala n jaký zvuk?) s naprostým zd šením
pozorovala, jak Bridgerton vstoupil do jejího zorného
pole. Z výhodného postavení na zemi budila jeho
atletická postava ješt úctyhodn jší dojem.
Se slabým cinknutím postavil sklenky na parapet,
vytáhl z karafy zátku a nalil do každé na dva prsty
jantarov žluté tekutiny.
Jen se neobracej. Hlavn se neobracej.
„Všechno v po ádku?" zavolala Maria.
„Naprosto," odv til Bridgerton, i když p sobil mírn
roztržitým dojmem. Zvedl sklenky, n co si zabru el a
za al se zvolna otá et.
Jen b ž. Jen b ž. Pokud od Kate poodejde d ív, než se
úpln oto í, vrátí se k Marii a nebezpe í bude zažehnáno.
Jestli se ale obrátí a potom vykro í, bude Kate mrtvá.
Nepochybovala, že ji zabije. Po pravd ji p ekvapilo,
že se o to nepokusil už minulý týden u jezírka.
Pomalu se obrátil. Ješt trochu. Vzáp tí strnul na
míst .

strana 108 / 356

 A Kate se snažila vymyslet d vody, pro zem ít ve
ku jednadvaceti není zas tak špatná v c.
Anthony v l velmi dob e, pro zavedl Marii
Rossovou k sob do pracovny. Žádný muž by jist
neodolal jejím p vab m. M la smyslné t lo, opojný hlas
a ze zkušenosti v l, že její dotyk je stejn ú inný.
Když se však díval na hedvábné erné vlasy, plné
našpulené rty a svaly se mu napjaly p i vzpomínce na
jiné plné tvary jejího t la, pochopil, že ji využívá.
Necítil vinu, že ji využívá k vlastnímu pot šení. Ona
se chovala stejn . A p inejmenším jí to vynahradí
kolika klenoty, tvrtletní apanáží a nájmem
elegantního domu v elegantní (ale ne zas p íliš) m stské
tvrti.
Ne, pokud se te cítil jako nejhorší ztroskotanec a m l
chu prorazit p stí cihlovou ze , bylo to proto, že
využíval Marii, aby z jeho mysli vyhostila no ní m ru v
podob Kate Sheffieldové. Už nikdy se necht l probudit s
mu ivou touhou a v t, že p inou je Kate
Sheffieldová. P ál si nahradit ji jinou ženou, dokud se
všechny vzpomínky na onen sen nerozplynou.
Protože B h ví, že už nikdy netoužil prožít podobnou
erotickou fantazii. Nem l Kate Sheffieldovou rád a p i
edstav , že by s ní ležel na l žku, se orosil studeným
potem. P itom mu však útroby svíral nesmírný chtí .
Ne, tento sen by se mohl uskute nit jedin tehdy,
kdyby blouznil v hore ce... ona nejspíš také... a oba by
uvázli na opušt ném ostrov , byli odsouzeni k poprav za
rozb esku nebo...
Anthony se ot ásl. Prost se to nestane.
Ta ženská ho musela o arovat. Jiné vysv tlení pro ten
sen - ne, no ní m ru - ho nenapadalo. Krom toho by i

strana 109 / 356

te p ísahal, že ji cítí. Byla to ta samá lákavá sm s lilií a
mýdla, která ho dohán la k šílenství i minulý týden na
procházce v Hyde Parku.
Stál u okna, naléval sklenku nejlepší whisky Marii
Rossové - jedné z žen, které v ly, jak ocenit dobrou
whisky a následné ábelské opojení - a cítil pouze tu
zatracenou v ni Kate Sheffieldové. V l, že je v dom -
a byl nap l p ipravený zabít za to svou matku - p esto to
bylo sm šné.
„Je všechno v po ádku?" zavolala Maria.
„Naprosto," p isv il Anthony hlasem, který mu
ipadal nezvykle napjatý. Za al si n co brumlat, což
lával vždycky, když se cht l uvolnit. Oto il se a
vykro il. Maria na n j p ece eká. Ale znovu se p ihlásila
ta zatracená v . P ísahal by, že jsou to lilie. A mýdlo.
Lilie svád ly k milostným pletkám, ale mýdlo
prozrazovalo zdravý rozum. Praktická žena jako Kate
Sheffieldová se ur it drhne mýdlem. Zaváhal a místo
dlouhého kroku ud lal jen malý kr ek. Nedokázal se té
zbavit, a tak se obrátil a instinktivn za ichal k
místu, kde žádné lilie být nemohly. P esto je odtamtud
cítil.
A pak ji spat il.
Pod svým stolem.
Bylo to nemožné.
Ur it je to jen zlý sen. Pokud zav e o i a znovu je
otev e, bude ta ženská pry .
Zamrkal. Byla tam stále.
Kate Sheffieldová, která ho ze všech žen v Anglii
nejvíc popouzela a dohán la k šílenství, se kr í pod jeho
stolem jako žába.
Byl div, že whisky nerozlil.

strana 110 / 356

 Jejich o i se st etly a Anthony si všiml, že je rozev ela
panikou a strachem. To je dob e, pomyslel si hrub . Má
pro se bát. Vy iní její k ži p kn dokrvava.
Co tu ksakru d lá? Copak ho na svou krvela nou
povahu nezmá ela špinavou vodou z jezírka dostate ?
Neuspokojily ji její pokusy p ekazit jeho dvo ení
Edwin ? Pot ebovala ho i špehovat?
„Marie," ekl jemn a p ikro il ke stolu, kde šlápl
Kate na ruku. Sice na ni nedupl, ale zaslechl její syknutí.
Což mu poskytlo okamžité uspokojení.
„Marie," opakoval, „najednou jsem si vzpomn l na
naléhavou obchodní záležitost, kterou musím neodkladn
vy ídit."
„Te v noci?" zeptala se pochybova .
„Obávám se, že ano. Au!"
Maria zamrkala. „To jste byl vy?"
„Ne," zalhal Anthony a snažil se p i tom slov
neudusit. Kate si sundala rukavi ku a ovinula ruku kolem
jeho kolena, p emž zaryla nehty p es kalhoty p ímo do
jeho k že. Siln .
Aspo doufal, že to jsou její nehty. Taky by to mohly
být zuby.
„Ur it se nic ned je?" ujiš ovala se Maria.
„Nic... v -" - zmín ná ást Kateina t la se zabo ila do
jeho nohy o n co hloub ji - „bec!" Poslední slovo zn lo
spíš jako zavytí a Anthony kopl nohou dop edu,
setkávaje se s n ím, o em m l potm šilé podez ení, že
je její žaludek.
Normáln by radši zem el, než by ude il ženu, ale
tohle byl zvláštní p ípad. Vlastn ho to kopnutí velmi
pot šilo.
Koneckonc ho štípla do nohy.

strana 111 / 356

 „Dovolte mi, abych vás doprovodil ke dve ím," dodal
a set ásl Kate z kotníku.
Maria si ho zv dav prohlížela a popošla pár krok
dop edu. „Anthony, máte pod stolem n jaké zví e?"
Anthony vyšt kl smíchy. „M žete to tak nazvat."
Kateina p st mu p istála na noze.
„Psa?"
Anthony vážn uvažoval, že odpoví kladn , ale nebyl
tak krutý. Kate o ividn tento netypický takt ocenila,
protože jeho nohu pustila.
Anthony využil výhody a rychle vykro il zpoza stolu.
„Bylo by ode m neodpustiteln hrubé," zeptal se,
jakmile p istoupil k Mariinu boku a uchopil ji za paži,
„kdybych vás doprovodil jen ke dve ím a ne zpátky do
hudebního salonku?"
Zasmála se hlubokým, sytým hlasem, který by ho za
jiných okolností ur it svedl. „Jsem dosp lá, pane.
ím, že tu krátkou vzdálenost zvládnu sama."
„Nezlobíte se?"
Prošla dve mi, které jí otev el. „Kv li vašemu úsm vu
bych vám odpustila úpln všechno."
„Jste vzácná žena, Marie."
Znovu se zasmála. „O ividn ne dost vzácná."
Vyplula ven a Anthony za ní rázn p ibouchl dve e.
Pak, jako by ho pobízel sám ábel, oto il klí em v
zámku a vsunul ho do kapsy.
„Vylezte ven!" zah ímal a p eklenul vzdálenost ke
stolu ty mi dlouhými kroky.
Když se Kate nevydrápala dostate rychle,
edklonil se, chytil ji za p edloktí a vytáhl na nohy.
„Vysv tlete mi to," zasy el.

strana 112 / 356

 Kate se tém podlomila kolena, když se jí do nich
op t po tém tvrthodin vehnala krev. „Byla to
nehoda," hlesla a chytila se okraje stolu, aby udržela
rovnováhu.
„Zvláštní, že ta slova plynou z vašich úst s d sivou
pravidelností."
„Je to pravda!" ohradila se. „Sed la jsem na chodb a
-" Polkla. Vykro il kup edu, takže te byl velmi, velmi
blízko. „Sed la jsem na chodb ," za ala znovu
nak áplým hlasem, „a slyšela jsem vás p icházet. Jen
jsem se vám snažila vyhnout."
„Takže jste vnikla do mojí soukromé pracovny?"
„Nev la jsem, že je vaše. Já -" Kate nasála vzduch.
Pohnul se ješt blíž, takže jeho nažehlené, široké klopy
lilo od živ tku jejích šat jen pár centimetr . V la,
že ji nehodlá svést, pouze zastrašit. P esto to nijak
nezklidnilo divoké bušení jejího srdce.
„Spíš bych ekl, že jste v la, že je to moje
kancelá ," zamumlal a p ejížd l jí ukazová kem po tvá i.
„T eba jste se mi v bec necht la vyhnout."
Kate k ovit polkla a snažila se zachovat klid.
„Hmm?" Klouzal prstem po její elisti. „Co mi na to
povíte?"
Kate pootev ela rty, ale nedokázala ze sebe vypravit
ani slovo. Nem l rukavice - musel si je sundat b hem
sch zky s Marií - a dotyk jeho pokožky ji zcela ochromil.
Nadechla se a strnula.
„Možná," zašeptal, te tak blízko, že cítila na rtech
jeho dech, „jste toužila úpln po n em jiném."
Pokusila se odmítav zavrt t hlavou, ale svaly ji
odmítaly poslouchat.
„Jste si jistá?"

strana 113 / 356

 Tentokrát ji hlava zradila a mírn se pooto ila ze
strany na stranu. Usmál se a oba v li, že vyhrál.

7. kapitola

Hudební ve írek lady Bridgertonová navštívili také:

paní Featheringtonová s t emi dcerami (Prudence,
Philippou a Penelope, z nichž žádné barva šat neladila k
pleti), pan Nigel Berbrooke (který jako obvykle p íliš
mluvil, i když to nejspíš nikoho krom Philippy
Featheringtonové nezajímalo), a samoz ejm paní
Sheffieldová se sle nou Kate.
Naše autorka se domnívá, že mezi pozvané pat ila i
sle na Edwina Sheffieldová, ale nezú astnila se. P estože
lord Bridgerton vypadal navzdory nep ítomnosti mladší
sle ny Sheffieldové dob e naložený, jeho matka se tvá ila
zklaman .
Jenže dohazova ské schopnosti lady Bridgertonové
jsou pov stné a te , když je její dcera manželkou vévody
z Hastingsu, jist nemá co na práci.
SPOLE ENSKÉ NOVINY LADY
WHISTLEDOWNOVÉ, 27. DUBNA 1814

Anthonymu bylo jasné, že ur it zešílel. Jiné

vysv tlení neexistovalo. Hodlal Kate postrašit, nahnat jí
strach, p im t ji k pochopení, že ji nem lo ani napadnout
míchat se do jeho záležitostí, natož vyhrát, a místo toho
... ji políbil.
Cht l ji vyd sit, a proto se k ní stále blížil. Jako
nevinné d e nemohla v t, jaké to je ocitnout se v
takové blízkosti muže, že cítí p es jeho oblek teplo jeho
la a nedokáže íct, kde jeho dech kon í a její za íná.

strana 114 / 356

 Neuv domovala si první náznaky touhy, ani nechápala
horkost ve svém nitru, která ji postupn zaplavovala.
Ale byla tu. etl to v jejím obli eji.
i své nezkušenosti nemohla v život pochopit, co
vid l zkušenýma o ima na první pohled. V la jen to,
že se nad ní ty í mohutný a silný muž a že ud lala
osudovou chybu tím, že vnikla do jeho soukromé
svatyn .
Hodlal to ukon it p esn v okamžiku, kdy ji vystraší
natolik, že sotva popadne dech. Jakmile je však d lilo
pouhých pár centimetr , nedokázal odolat silnému
pokušení. Její v ho lákala, její dech vzrušoval.
Náznak touhy, kterou v ní hodlal vyvolat, se v n m
najednou vznítil a vyslal mu horkou vlnu do celého t la.
A prst, kterým jí p ejížd l po tvá i - jak si namlouval, jen
aby ji potrápil - se najednou zm nil v celou dla , kterou
uchopil temeno její hlavy a v návalu vzteku a vášn se
zmocnil jejích rt .
Zalapala po dechu a Anthony využil toho, že
pootev ela rty, a vklouzl mezi n jazykem. Strnula v jeho
objetí, ale zdálo se, že za to m že spíš p ekvapení než
cokoli jiného. P itiskl ji blíž a volnou rukou jí p ejížd l
po zádech.
„Je to šílenství," zašeptal jí do ucha. P esto se ani
nepohnul, aby ji pustil.
Odpov dí mu bylo nesouvislé, zmatené zasténání a
její t lo v jeho náru i ochablo, což mu dovolilo p ivinout
ji ješt blíž. V l, že by m l p estat, vlastn si zatracen
dob e uv domoval, že s tím nem l v bec za ínat, ale
krev v žilách se mu ítila zb silou rychlostí a Kate mu
ipadala tak... tak...
Tak dokonalá.

strana 115 / 356

 Zasténal, odtrhl se od jejích rt a ochutnal mírn
slanou pokožku na jejím krku. P ipadalo mu, že Kate se k
mu hodí jako žádná žena p ed ní, jako by jeho t lo
odhalilo n co, co mysl naprosto odmítala pochopit.
Vyvolávala v n m p íjemný pocit. Byla p íjemná na
dotyk, p íjemn von la i chutnala. A Anthony v l, že
kdyby z ní stáhl oble ení a vzal si ji p ímo tady na
koberci své pracovny, cítil by ji pod sebou stejn
íjemn . Napadlo ho, že když se Kate práv nehádá, je
to možná ta nejp itažliv jší žena v celé Anglii.
Zlehka uvolnila paže, dosud uv zn né v jeho objetí, a
váhav mu je položila na záda. A pak se její rty pohnuly.
Byl to nepatrný pohyb, který by sotva cítil i na jemné
pokožce ela, ale nebylo pochyb o tom, že mu polibek
vrátila.
Anthony vít zn zasténal, sklonil ústa zpátky k jejím a
vášniv ji políbil, odvažuje se pokra ovat v tom, co
za ala. „Ach Kate," vydechl a donutil ji couvnout a op ít
se o hranu stolu. „Bože, chutnáš tak dob e."
„Bridgertone?" vypravila ze sebe rozt eseným hlasem.
„Nic ne íkej," zašeptal. „A ud láš cokoli, ml ."
„Ale -"
„Už ani slovo," p erušil ji a p itiskl jí prst na rty.
Necht l, aby zni ila tento dokonalý okamžik tím, že
otev e ústa a za ne se hádat.
„Ale já -" Op ela mu ruce o hru a vykroutila se mu.
Anthony málem ztratil rovnováhu a dost nevybírav
zaklel.
Kate chvatn couvla za vysoké k eslo, chytila se
pevného op radla a pak ho rychle ob hla, protože jí
ipadalo rozumné mít p ed sebou solidní kus nábytku.
Vikomt se netvá il zrovna pot šen .

strana 116 / 356

 „Pro jste to ud lal?" zeptala se tak tichým hlasem, že
to spíš p ipomínalo zašeptání.
Pokr il rameny. Najednou p estal mít vztek a za al se
cítil jako pravý hejsek. „Protože jsem cht l."
Kate na n j chvíli s otev enými ústy zírala, jako by
nemohla uv it, že na tak složitou otázku m že mít tak
prostou odpov . Kone vybuchla: „Ale já ne."
Zvolna se usmál. „Ale ano."
„Nemáte m p ece rád!"
„To je pravda," p ipustil.
„A já nemám ráda vás."
„Tvrdila jste to," p isv il uhlazen . „Nezbývá mi
než se spolehnout na vaše slovo, protože p ed n kolika
vte inami to nebylo zcela z ejmé."
Kate cítila, jak jí hanbou rudnou tvá e. Reagovala na
jeho nemravný polibek a nenávid la se za to, skoro stejn
jako nenávid la jeho, že s tou d rností v bec za al.
Ale bylo od n j neurvalé, že si ji dobíral. Svírala
op radlo k esla, dokud jí nezb lely klouby, a už si nebyla
jistá, jestli ho používá jako obranu proti Bridgertonovi
nebo jako prost edek, který jí zabrání v tom, aby se po
m vrhla a zardousila ho.
„Nedovolím, abyste se oženil s Edwinou," sykla tiše.
„Ne," zavrt l hlavou a pomalu postupoval až k druhé
stran k esla. „S tím jsem ani nepo ítal."
Mírn nadzvedla bradu. „A. já si vás samoz ejm taky
nevezmu."
Položil ruce na op rky k esla a p edklonil se, dokud
nem l obli ej jen pár centimetr od jejího. „Nepamatuju
se, že bych vás o to požádal."
Kate sebou trhla. „Ale políbil jste m !"

strana 117 / 356

 Zasmál se. „Kdybych nabídl manželství každé žen ,
kterou jsem políbil, už dávno bych sed l v žalá i za
polygamii."
Kate se ot ásla a držela se k esla, jako by na tom
závisel její život. „Nemáte v t le kouska cti," prohlásila
chladn .
V o ích mu zaplálo a jedna jeho ruka vyst elila a
chytila ji za bradu. N kolik vte in ji držel a p inutil ji,
aby se st etla s jeho pohledem. „To není pravda.
Kdybyste byla muž, vyzval bych vás za to na souboj."
Kate znehybn la, nedokázala od n j odtrhnout o i a
pokožka na tvá i, které se dotýkal, ji pálila. Kone
ud lala jedinou v c, o které by p ísahala, že s tímto
mužem nikdy neud lá.
„Pus te m , prosím," zaškemrala.
Chvatn uvolnil její ruku. „Omlouvám se," ekl
trochu... p ekvapen ?
Ne, to není možné. Tohohle muže nic nep ekvapí.
„Necht l jsem vám ublížit," dodal jemn .
„Že ne?"
Mírn pot ásl hlavou. „Ne. Vystrašit vás možná. Ale
ne vám ublížit."
Kate rozt esen couvla. „Nejste nic než hejsek,"
utrousila a p itom si p ála, aby její hlas zn l pohrdav ji a
ne tak rozechv le.
„Já vím," pokr il rameny a prudký plamen v jeho
ích se zm nil v mírné pobavení. „Mám to v povaze."
Kate ješt trochu couvla. Nem la energii na to, aby se
snažila udržet krok s jeho prudkými zm nami nálad.
„Odcházím."
„Jen b žte," pobídl ji vlídn a mávl ke dve ím.
„Nedokážete m zastavit."

strana 118 / 356

 Usmál se. „To m ani nenapadlo."
Za ala pomalu ustupovat, v obavách, že pokud z n j
by jen na vte inu odtrhne o i, vrhne se po ní.
„Odcházím," opakovala zcela zbyte .
Jakmile jí však ruku d lily od kliky dve í jen dva
centimetry, promluvil: „Nejspíš se uvidíme, až p ijdu
íšt navštívit Edwinu."
Kate zbledla. Ne že by samoz ejm vid la sv j
obli ej, ale cítila, jak jí krev mizí z tvá í. „Tvrdil jste, že
ji necháte na pokoji," hlesla vy ítav .
„Ne," zavrt l hlavou a nestoudn se op el o k eslo,
íkal jsem, že mi pravd podobn ,nedovolíte' se s ní
oženit. Což nic neznamená, protože vás nenechám,
abyste mi ídila život."
Kate m la najednou pocit, jako by se jí v hrdle tvo ila
lová koule. „P ece se s ní nem žete chtít oženit po
tom, co jste - po tom, co já -"
Pomalým, pružným krokem k ní zamí il. „Po tom, co
jste m políbila?"
„Nepolíbila -" Slova se jí však zadrhla v hrdle,
pon vadž to byla do o í bijící lež. Nevyvolala sice ten
polibek, ale podílela se na n m.
„No tak, sle no Sheffieldová." Stál rovn se
zk íženými pažemi. „Nechte toho. Je pravda, že se
nemáme vzájemn rádi, ale jistým, zvráceným zp sobem
vás obdivuju a vím, že nejste lhá ka."
Ml ela. Co taky mohla íct? Jak m l lov k odpov t
na tvrzení, které obsahovalo zárove slova „obdiv" a
„zvrácenost"?
„Ten polibek jste mi vrátila," konstatoval s
uspokojením. „P iznávám, že s nijak velkým nadšením,
ale to by byla jen otázka asu."

strana 119 / 356

 Zavrt la hlavou, neschopná v it vlastním uším. „Jak
žete mluvit o takových v cech necelou minutu po
tom, co jste tvrdil, že se hodláte dvo it mé sest e?"
„Je pravda, že to do mých plán moc nezapadá,"
zamyslel se, jako by uvažoval o koupi nového kon , nebo
se rozhodoval, který nákr ník si vybere.
Možná to bylo jeho obvyklou pózou nebo zp sobem,
jakým si hladil bradu, jako by p edstíral, že o té
záležitosti p emýšlí, ale v Kate to vyvolalo takový hn v,
že se bezmyšlenkovit vrhla dop edu a za ala ho bušit
stmi do hrudi. „Nikdy si ji nevezmete!" k ela s
veškerým vztekem, který se jí nahromadil v duši.
„Nikdy! Slyšíte m ?"
Zvedl ruku, aby si kryl obli ej p ed jejími údery. „To
bych musel být mrtvý." Pak ji zkušen chytil za záp stí a
znehybnil jí ruce, zatímco se t ásla vzteky.
„Nedovolím, aby s vámi byla neš astná. Nenechám
vás, abyste jí zni il život," vypravila ze sebe. Je milá,
estná a nevinná. A zaslouží si n koho lepšího."
Anthony p ejížd l o ima po jejím obli eji, který jako
by ve vzteku zkrásn l. Tvá e jí ho ely, o i se leskly
slzami, které se snažila potla it, a on se za ínal cítit jako
ten nejhorší bídák.
„Mám dojem," promluvil tiše, „že svou sestru opravdu
milujete."
„Samoz ejm že ji miluju!" vybuchla. „Pro myslíte,
že bych si dala tolik práce, abych ji p ed vámi ochránila?
Myslíte si, že to d lám pro zábavu? Ujiš uju vás, že
znám spoustu p íjemn jších v cí, než být zajatkyní ve
vaší pracovn ."
Okamžit pustil její záp stí.

strana 120 / 356

 „P edpokládala bych," pokr ila nos a promnula si
pohmožd né, z ervenalé místo na pokožce, „že mojí
lásce k Edwin porozumíte. Vy, který jste prý tak oddaný
vlastní rodin ."
Anthony na ni ml ky zíral a docházel k záv ru, že v
této žen je nejspíš mnohem víc, než p vodn tušil.
„Kdybyste byl Edwinin bratr," dodala Kate vážn ,
„dovolil byste jí, aby si vzala muže, jako jste vy?"
Dlouho nepromluvil, dost dlouho, aby mu ticho za alo
nep íjemn zvonit v uších. Kone odpov l: „To je
vedlejší."
Vážil si toho, že se neusmála, nejásala ani si ho
nedobí-rala. Místo toho tiše poznamenala: „Myslím, že se
to dá považovat za odpov ." Pak se obrátila na
podpatku a vykro ila.
„Moje sestra," promluvil dost nahlas, aby ji cestou ke
dve ím zastavil, „se provdala za vévodu z Hastingsu.
Znáte jeho pov st?"
Neobrátila se. „Prý je své žen zcela oddaný."
Anthony se uchechtl. „Pak jeho pov st neznáte.
inejmenším ne tu, kterou m l p ed svatbou."
Pomalu se oto ila. Jestli se m snažíte p esv it, že
napravení hejskové jsou ti nejlepší manželé, jen mrháte
asem. P ímo v tomto pokoji, ani ne p ed tvrthodinou,
jste tvrdil sle Rossové, že nevidíte d vod, pro se
kv li manželce vzdát milenky."
„Pokud si vzpomínám, íkal jsem, že to platí jen v
ípad , kdy muž svou manželku nemiluje."
Vydala zvláštní nosní zvuk - nebylo to p ímo
odfrknutí, ale spíš výdech - jímž dala jasn najevo své
pohrdání. „A milujete mou sestru, lorde Bridgertone?"

strana 121 / 356

 „Ovšemže ne. Nikdy bych neurážel vaši inteligenci
tím, že bych tvrdil opak. Ale," protáhl, aby oddálil
erušení, které, jak si byl jistý, každou chvíli p ijde,
„znám ji teprve týden. Nechápu, pro bych se do ní
nem l zamilovat, pokud strávíme léta v posvátném
svazku."
Zk ížila paže na prsou. „ ím to, že vám nev ím
jediné slovo?"
Pokr il rameny. „To opravdu nevím." Ale v l to
dob e. Vybral si Edwinu za manželku jen proto, že se do
ní nikdy nezamiluje. Líbila se mu, vážil si jí a v il, že
bude jeho d tem vynikající matkou, ale nic víc. Prost tu
chyb la jiskra.
Zklaman zavrt la hlavou. „Ani já jsem vás
nepovažovala za lhá e. Za hejska a darebáka možná, ale
ne za lhá e."
Anthonyho její slova tvrd zasáhla. Kolem srdce se
mu usadil nep íjemný pocit, který v n m vyvolal touhu
spoutat ji, zranit nebo jí p inejmenším ukázat, že není v
její moci se ho dotknout. „Sle no Sheffieldová," zavolal
za ní nevlídným hlasem, „bez tohohle se daleko
nedostanete."
Než m la šanci zareagovat, sáhl do kapsy, vytáhl klí
od pracovny a hodil jí ho k nohám. Nevaroval ji, takže
nem la tak rychlé reflexy, a když natáhla ruce po klí i,
minula ho. Ozvalo se tlesknutí do prázdna a po n m dutý
náraz klí e na koberec.
Chvíli zírala na klí a Anthony z eteln poznal
okamžik, kdy pochopila, že jí ho nehodlal hodit tak, aby
ho chytila. Nehybn stála a pak k n mu zvedla o i. Plály
nenávistí a ješt n ím horším.
Pohrdáním.

strana 122 / 356

 Anthony m l pocit, jako by ho ude ili do b icha.
Bojoval s velmi sm šným nutkáním vrhnout se dop edu,
zvednout klí z koberce, pokleknout a podat jí ho s
omluvou a žádostí o odpušt ní.
Nic z toho však neud lal. Necht l napravovat sv j
poklesek, netoužil po její p ízni. Protože ta prchavá
jiskra, která ve vztahu k její sest e zcela chyb la,
zaprskala a rozho ela se tak siln , že m l pocit, jako by
místnost zalilo denní sv tlo. Nic by ho nevyd silo víc.
Kate se nehýbala mnohem déle, než p edpokládal.
ividn se jí necht lo pokleknout p ed ním, i když
toužila získat klí , který jí zajistí únik.
Anthony nasadil nucený úsm v, sklopil o i k podlaze
a pak je op t zvedl k jejímu obli eji. „Nechce se vám
odsud, sle no Sheffieldová?" zeptal se výsm šn .
Vid l, jak se jí rozt ásla brada a hrdlo k ovit stáhlo.
Najednou se prudce p ihrbila a zvedla klí .
„Mou sestru si nevezmete," p ísahala tichým,
odhodlaným hlasem, který ho zamrazil až do morku
kostí. „Nikdy."
A pak, s rázným klapnutím zámku, odešla.

Kate zu ila ješt dva dny. Moc ji p itom neuklidnilo,

že nazít í po hudebním ve írku dostala Edwina
obrovskou kytici se vzkazem: „P eji brzké uzdravení.
erejší ve er byl bez vaší zá ivé p ítomnosti nudný.
Bridgerton."
Mary se nad líste kem rozplývala - tak poetické a
vabné, vzdychla, o ividn slova muže, který se
beznad jn zamiloval. Jenže Kate znala pravdu. Ta
poznámka byla spíš urážkou namí enou proti ní než
kompliment Edwin .

strana 123 / 356

 Skute nudný ve er, b snila, když o ima p ejížd la
lístek - te položený na stolku v obývacím pokoji -a
emýšlela, jestli by se jí poda ilo prohlásit za nehodu,
kdyby ho roztrhala na kousky. Moc se v srde ních
záležitostech ani v milostných pletkách nevyznala, ale
vsadila by život, že a už vikomt ten ve er v pracovn
cítil cokoli, nebyla to nuda.
esto nep išel na návšt vu, i když Kate nechápala
pro , pon vadž kdyby vzal Edwinu na projíž ku,
ušt ilo by jí to ješt v tší polí ek než vzkaz. V
nejbujn jších p edstavách si lichotila, že se u nich
nezastavil, protože se bojí pohlédnout jí do obli eje, ale
la, že je to lež.
Tenhle muž se ni eho nebál, a nejmí ze všeho
oby ejné, stárnoucí staré panny, kterou pravd podobn
políbil se sm sí zv davosti, vzteku a soucitu.
Kate p istoupila k oknu a vyhlédla do ulice - nebyl to
zrovna nejmalebn jší výhled v Londýn , ale aspo jí to
zabránilo zírat na vikomt v vzkaz. Mrzelo ji, že ji to tolik
sžírá, ale nedokázala si pomoci. Modlila se, aby v
vodech, pro ji políbil, p evážily zv davost a vztek nad
soucitem.
Protože by jen st ží dokázala snést, kdyby ji litoval.
Nem la však moc asu vzpomínat na polibek a
emítat, co mohl a nemusel znamenat. Odpoledne - hned
po kv tinách - p išlo totiž pozvání, které ji vyvedlo z
míry mnohem víc než cokoli, na by se lord Bridgerton
zmohl. Jak se zdálo, lady Bridgertonová touží po
ítomnosti Sheffieldových na ve írku, který bude p íští
týden náhodou po ádat ve svém venkovském sídle.
Matka toho ábla osobn .

strana 124 / 356

 Neexistoval zp sob, jak by se tomu Kate mohla
vyhnout. Nic krom kombinace zem esení, hurikánu a
tornáda, z nichž se pravd podobn ani jedno ve Velké
Británii neobjeví - a koli Kate stále doufala v hurikán,
nebo nep inášel hromy ani blesky - by nezabránilo
Mary, aby se objevila na Bridgertonov venkovském
prahu s Edwinou v patách. A jist nedovolí Kate, aby
stala sama v Londýn . Nehled na to, že by Kate
nedovolila Edwin , aby tam šla bez ní.
Vikomt nem l žádné zábrany. Pravd podobn by
políbil Edwinu stejn jako Kate, a ta by mu jen st ží
odolala. Nejspíš by to považovala za romantické a na
míst by se do n j zamilovala.
I Kate si jen s obtížemi uchovala jasnou hlavu, když se
jeho rty dotkly jejích, a na jeden slastný okamžik pustila
všechno z mysli. Nevnímala nic krom blaženého a
opojného pocitu, že ji n kdo miluje a chce.
Tém to sta ilo, aby zapomn la, že muž, který ji líbá,
je podlý ni ema.
Tém ... ale ne zcela.

strana 125 / 356

 8. kapitola

Lady Bridgertonová brzy získá snachu. Ale kdo se jí

stane - a za kterého bratra se provdá - to, drazí tená i,
stále z stává hádankou.
Jak každý pravidelný tená naší rubriky ví, v Londýn
žijí dv skupiny, mezi nimiž bude navždy panovat silné
nep átelství - ctižádostivé máti a zarytí sta í mládenci.
Ctižádostivé matky mají dcery ve v ku na vdávání. Zarytí
sta í mládenci necht jí manželku. Jádro tohoto problému
bude z ejmé všem, kdo mají aspo polovinu mozku,
jinými slovy p ibližn padesáti procent m našich
tená . Naše autorka sice ješt nevid la seznam host
ve írku lady Bridgertonové, ale informované zdroje
nazna ují, že p íští týden se v Kentu objeví tém každá
vhodná mladá dáma ve v ku na vdávání.
To nikoho nep ekvapuje. Lady Bridgertonová se nikdy
netajila touhou vid t své syny dob e ženaté. Díky tomuto
postoji si získala oblibu mezi ctižádostivými matkami,
které se zoufalstvím zjiš ují, že brat i Bridgertonovi jsou
ze zarytých starých mládenc ti nejhorší. Pokud bychom
li v it kurz m sázek, pak do konce letošního roku
zazní svatební zvony p inejmenším jednomu z bratr
Bridgertonových. L když naši autorku velmi mrzí, že musí
souhlasit se sázkovými knihami (které píší muži, a tudíž
jsou od základu prohnilé), nic jiného jí nezbývá.
SPOLE ENSKÉ NOVINY LADY
WHISTLEDOWNOVÉ, 29- DUBNA 1814

V této v ci m že ud lat pouze jediné - vyhýbat se

Kate Sheffieldové. Pravd podobn by bylo na míst
požádat o odpušt ní, což nebude snadné. Necht l se p ed

strana 126 / 356

ní ponížit, ale hlas jeho sv domí nabýval na síle a
Anthony v l, že si Kate zaslouží omluvu.
Pravd podobn si zaslouží i n co víc, ale to nehodlal
rozebírat.
Nemluv o tom, že pokud za ní nep jde a nepromluví
si s ní, bude Kate bránit svazku mezi ním a Edwinou do
posledního dechu.
Je nepochybn as p ejít k inu. Pokud existoval
jaký romantický d vod pro nabídku k s atku, bylo to
sídlo Aubrey Hall. Bylo postavené za átkem
sedmnáctého století z teplých žlutých kamen a malebn
se rozkládalo na širokém zeleném trávníku, obklopené
šedesáti akry pozemk , z nichž plných deset tvo ily
kvetoucí zahrady. V pozdním lét je zaplní r že, ale te
zemi pokrývaly mod ence, hyacinty a zá iv zbarvené
tulipány, které jeho matka nechala dovézt z Holandska.
Anthony se rozhlédl po místnosti a pak se zadíval z
okna, kde se kolem domu majestátn ty ily starodávné
jilmy a stínily p íjezdovou cestu. Rád v il, že d m spíš
vypadá jako sou ást p írody než typické venkovské
šlechtické sídlo, které obvykle bývá vyum lkovaným
pomníkem bohatství, postavení a moci. Budovu
obklopovalo n kolik jezírek, potok a bezpo et kopc a
roklin, z nichž každá vzbuzovala mimo ádné vzpomínky
na d tství.
A na jeho otce.
Anthony zav el o i a vydechl. Rád se vracel do
Aubrey Hall, ale d rn známé obrázky a v mu
ipomínaly otce tak živ , že to stále bolelo. I te , po
tém dvaceti letech od jeho smrti, Anthony o ekával, že
se Edmund Bridgerton vyno í zpoza rohu a na ramenou
mu bude radostn povykovat nejmenší z

strana 127 / 356

Bridgertonových d tí. P i té p edstav se Anthony
zak enil. Mohl to být chlapec i dívka, protože Edmund
mezi d tmi nikdy ned lal rozdíly. Ale nehled na to, kdo
nejžádan jší místo na vrcholku sv ta zaujímal, je jist
pronásledovala ch va a trvala na tom, aby s tím
nesmyslem okamžit p estali, protože jejich místo je v
tském pokoji a rozhodn ne na ramenou jejich otce.
„Ach ot e," zašeptal Anthony a vzhlédl k Edmundov
portrétu, který visel nad krbem, „jak bych se ti n kdy
mohl vyrovnat?"
Bylo jisté, že Edmund byl mimo ádný lov k,
pon vadž jeho rodina p ekypovala láskou, smíchem a
vším, co v životech ostatních šlechtic tak asto chyb lo.
Anthony se odvrátil od otcova obrazu, p istoupil k
oknu a pozoroval ko áry zastavující na p íjezdové cest .
To odpoledne jich byl nekone ný proud a v každém
sed la další usmívající se mladá dáma, jejíž o i zá ily
št stím, že dostala pozvání na ve írek Bridgertonových.
Lady Bridgertonová nezvala hosty do venkovského
sídla asto. Jakmile to ud lala, vždy šlo o událost sezony.
I když, popravd eno, Bridgertonovi se v Aubrey
Hall nikdy nezdrželi dlouho. Anthony se domníval, že
jeho matka trpí stejn jako on - vzpomínky na Edmunda
na ni úto ily na každém rohu. Mladší d ti si na tohle
místo moc nepamatovaly, protože p evážn vyr staly v
Londýn . Zcela ur it si nevybavovaly dlouhé procházky
po polích, ryba ení nebo p íst ešek v korun stromu.
Hyacinth, teprve jedenáctiletou, otec nikdy nedržel v
náru í. Anthony se tu mezeru snažil zaplnit, se mohl, ale
l, že je to velmi slabá náhražka.
S hlubokým povzdechem se zt žka op el o okenní
parapet a uvažoval, jestli si ješt nalije skleni ku.

strana 128 / 356

Zahled l se na trávník, o i up ené do prázdna, když na
íjezdovou cestu zabo il n jaký ko ár, mnohem
ošunt lejší než ostatní. Ne že by ho lajdácky vyrobili,
ividn byl pevný a solidní. Chyb ly mu však zlacené
korunky, které zdobily ostatní ko áry, a zdálo se, že
trochu víc kodrcá, jako by nebyl dob e odpružený.
To budou sestry Sheffieldovy s matkou, napadlo
Anthonyho. Všichni ostatní ze seznamu host vlastní
úctyhodný majetek, jen Sheffieldovy si musely na letošní
sezonu najmout ko ár.
Jeden z Bridgertonových lokaj ve stylovém modrém
livreji p isko il, aby otev el dve e, a z nich se vyno ila
Edwina Sheffieldová. Ve sv tležlutých šatech a
klobou ku vypadala jako skute ná víla. Anthony byl moc
daleko, aby jí jasn vid l do obli eje, ale snadno si ho
dokázal p edstavit. Bude mít jemné, r žové tvá e a
obrovské o i zrcadlící oblohu bez mrá ku.
Hned po ní vystoupila paní Sheffieldová. Teprve když
zaujala místo vedle Edwiny, uv domil si Anthony, jak si
jsou podobné. Ob byly p vabné a drobné a p i mluvení
se chovaly úpln stejn . I držení jejich hlav a t la bylo
totožné.
Edwina z stane krásná i v pokro ilém v ku. To je
dobrá vlastnost u ženy, i když - Anthony vrhl smutný
pohled na otc v portrét - on už to nejspíš neocení.
Kone se objevila Kate.
A Anthony zatajil dech.
Nepohybovala se jako druhé dv ženy, které elegantn
a s p vabným vyklenutím záp stí p ijaly lokajovu paži.
Na rozdíl od nich Kate prakticky sesko ila. Neodmítla
lokajovo nabízené rám , ale o ividn jeho pomoc
nepot ebovala. Jakmile se dotkla nohou zem , nap ímila

strana 129 / 356

se a zvedla obli ej, aby si prohlédla fasádu Aubrey Hall.
Nic nep edstírala a Anthony nepochyboval, že kdyby jí
vid l do o í, také by byly zcela up ímné.
i pohledu na n j se však vždy naplnily pohrdáním a
možná i nenávistí.
Což si p esn zasloužil. Gentleman by se nechoval k
dám tak, jako Anthony ke Kate Sheffieldové, a tudíž
nemohl p edpokládat, že mu bude projevovat p íze .
Kate se obrátila k matce a sest e a prohodila n co, co
Edwinu rozesmálo a Mary p im lo ke shovívavému
úsm vu. Anthony si uv domil, že zatím nem l moc
íležitostí sledovat, jak spolu ty t i vycházejí. Chovaly
se jako opravdová rodina, jimž je v p ítomnosti t ch
druhých p íjemn , a p i rozhovoru se vlídn usmívaly.
Fascinovalo ho to, protože v l, že Mary s Kate nejsou
pokrevní p íbuzné. Pochopil, že existují ješt siln jší
pouta. Pro n však není v jeho život místo. A proto, až
se ožení, musí obli ej za závojem pat it Edwin
Sheffieldové.
Kate se domnívala, že na ni Aubrey Hall u iní dojem,
ale ne ekala, že ji tak nadchne.
m byl menší, než p edpokládala, a p esto byl
mnohem rozlehlejší než jakékoli sídlo, které kdy m la
est navštívit. Nep sobil však nevkusn , ani se nety il v
krajin jako st edov ký zámek, který n kdo postavil na
nesprávném míst .
Sídlo Aubrey Hall vypadalo tém útuln . Možná se
zdá nemístné popsat tím slovem d m o tém padesáti
místnostech, ale fantastické v ži ky a cimbu í vyhlížely
jako z pohádky, zvlášt v odpoledním slunci, v n mž
žlutý kámen na ervenale žhnul. Nebylo na n m nic
strohého ani p edstíraného a Kate se okamžit zalíbil.

strana 130 / 356

 „Není krásný?" zašeptala Edwina.
Kate p ikývla. „Dost p vabný, aby se týden strávený
ve spole nosti toho p íšerného mužského dal snést."
Edwina se zasmála a ani Mary se neubránila
shovívavému úsm vu. S pokradmým pohledem k
lokajovi, který mezitím obešel ko ár, aby vyložil
zavazadla, však dceru ok ikla: „Nemluv tak, Kate. Nevíš,
kdo t poslouchá, a nesluší se pomlouvat hostitele."
„Neboj se, nikdo m neslyšel," odpov la Kate. „A
krom toho si myslím, že naší hostitelkou je lady
Bridgertonová. To ona nám poslala pozvánku."
„D m ale pat í vikomtovi," namítla Mary.
„Dob e," souhlasila Kate a dramatickým pohybem
ruky pokynula k Aubrey Hall. „Od chvíle, kdy do té
posvátné budovy vkro ím, už budu jen milá a veselá."
Edwina si odfrkla: „To bude jist pro všechny pohled
k nezaplacení!"
Kate se jen usmála. „Budu se chovat, jak nejlíp umím.
Slibuju."
„Hlavn se snaž vyhnout vikomtovi."
„Samoz ejm ," p ikývla Kate. Pokud se ovšem vikomt
vynasnaží vyhnout Edwin .
Po jejich boku se objevil lokaj a pokynul k chodb s
klenutým stropem. „Lady Bridgertonová vás o ekává v
síni."
Všechny t i oslovené se okamžit oto ily a zamí ily k
hlavnímu vchodu. Na nízkých schodech se Edwina s
uli nickým úsm vem obrátila ke Kate a zašeptala: „Tvoje
ív tivost za íná tady, sest ko."
„Pokud nejsme na ve ejnosti," odsekla Kate stejn
tiše, „klidn t m žu praštit."

strana 131 / 356

 Zamí ily k lady Bridgertonové a Kate zahlédla na
schodech mizející lem šat , jenž bezesporu pat il dámám
z p edchozího ko áru.
„Paní Sheffieldová!" zvolala lady Bridgertonová a
istoupila k nim. „Moc vás u nás vítám. A velmi m
ší, sle no Sheffieldová," obrátila se ke Kate, „že jste
nás p ijela také navštívit."
Jste moc hodná, že jste nás pozvala," poznamenala
Kate. Je blaho uniknout na týden z m sta."
Lady Bridgertonová se usmála. Jste tedy srdcem
venkovské d e?"
„Obávám se, že ano. Londýn je vzrušující a ur it stojí
za vid ní, ale dávám p ednost zeleným loukám a
erstvému vzduchu."
„Stejn jako m j syn," podotkla lady Bridgertonová.
„Tráví as ve m st , ale jeho matka zná pravdu."
„Vikomt?" zeptala se Kate podez ívav . P ipadal jí
jako suverénní hejsek a takoví se cítí ve m st jako ryba
ve vod .
„Ano, Anthony. Když byl malý, bydleli jsme tém
výhradn tady. Samoz ejm jsme na sezonu jezdili do
Londýna, protože miluju ve írky a plesy, ale nikdy jsme
se tam nezdrželi déle než n kolik týdn . Až po
manželov smrti jsme se p est hovali do m sta."
„Je mi líto ztráty, která vás potkala," zamumlala Kate.
Vikomtka se k ní s obrátila s vážnýma modrýma
ima. „To je od vás moc milé. Odešel p ed mnoha lety,
ale stále nám chybí."
Kate se stáhlo hrdlo. Dob e si vzpomínala, jak se
Mary a její otec milovali, a te poznala další ženu, která
prožila skute nou lásku. Zaplavil ji smutek. Proto, že

strana 132 / 356

Mary i vikomtka ztratily manžela a... A nejspíš proto, že
ona sama nic takového asi nepozná.
„Ale za aly jsme moc sentimentáln ," prohlásila
najednou lady Bridgertonová a až s p íliš zá ivým
úsm vem se obrátila zpátky k Mary, „a ješt jsem se
neseznámila s vaší druhou dcerou."
„Že ne?" Mary svraštila obo í. „Máte pravdu. Na
vašem hudebním ve írku s námi Edwina nebyla."
„Samoz ejm jsem vás vid la zdálky," ekla lady
Bridgertonová Edwin a v novala jí okouzlující úsm v.
Mary ji p edstavila a Kate si nemohla nevšimnout
obdivu, s nímž lady Bridgertonová s Edwinou jednala.
Nepochybn usoudila, že to bude skv lý p ír stek do její
rodiny.
Po chvíli klábosení, zatímco jim sluha odnášel
zavazadla do pokoj , jim lady Bridgertonová nabídla aj,
ale Mary odmítla, protože byla unavená a cht la si
lehnout.
Jak si p ejete," p ikývla lady Bridgertonová a gestem
ivolala služebnou. „Rose vám ukáže pokoje. Ve e se
podává v osm. Mohu pro vás ješt n co ud lat?"
Mary s Edwinou zavrt ly hlavami, ale Kate na
poslední chvíli vyhrkla: „Vlastn jsem vás cht la o n co
požádat."
Lady Bridgertonová se vlídn usmála. „Ovšem."
„Cestou jsem si všimla rozlehlých kv tinových
zahrad. Smím se do nich podívat?"
„Jste tedy i zahradnice?" vyzvídala lady
Bridgertonová.
„Nijak zvláš dobrá, ale obdivuji ruku odborníka."
Vikomtka z ervenala. „Bude mi ctí. Je to moje radost
a pýcha. Te mi nedají moc práce, ale když byl Edmund

strana 133 / 356

ješt naži-" Odml ela se a odkašlala si. „Kdykoli jsem
tam trávila víc asu, ušpinila jsem si rukávy. Matku to
dohán lo k šílenství."
„A nejspíš i zahradníka," podotkla Kate.
Lady Bridgertonová se rozesmála. „Máte pravdu!
Bylo to hrozné. Vždycky tvrdil, že ženy v dí o kv tinách
jen to, jak je p ijmout jako dárek. Ale m l ty nejzelen jší
ruce, jaké si umíte p edstavit, a tak jsem se s ním nau ila
vycházet."
„A on se nau il vycházet s vámi?"
Lady Bridgertonová se uli nicky usmála. „Ne, to
nikdy. Ale nenechala jsem se tím odradit."
Kate se usmála. Starší žena si ji okamžit získala.
„Už vás ale nesmím zdržovat," prohlásila lady
Bridgertonová. „Rose vás zavede nahoru a ukáže vám
pokoje. A sle no Sheffieldová," obrátila se ke Kate, „až
nebudu mít tolik práce s vítáním host , ráda vás provedu
zahradami sama."
„To by bylo báje né, d kuji," p ikývla Kate a pak s
Mary a Edwinou odešla nahoru po schodech.
Anthony se vyno il ze svého místa za pootev enými
dve mi a vkro il na chodbu ke své matce. „To byly
Sheffieldovy?" zeptal se, a koliv to dob e v l. Ale jeho
pokoj byl p íliš daleko, aby rozum l jejich rozhovoru, a
tak usoudil, že neuškodí, když matku krátce vyzpovídá.
„P esn tak," odpov la Violet. „Velmi milá rodina,
co myslíš?"
Anthony jen zasténal.
„Jsem moc ráda, že jsem je pozvala."
Anthony ml el, t ebaže potla oval další zasténání.
„P idala jsem je na seznam host na poslední chvíli."
„To jsem nev l."

strana 134 / 356

 Violet p ikývla. „Musela jsem sehnat další t i
gentlemany z vesnice, aby dorovnali po et."
„Takže dnes ve er m žeme na hostin o ekávat
našeho fará e?"
„A ješt jeho bratra, který p ijel na návšt vu, a taky
jeho syna."
„Není mladému Johnovi teprve šestnáct?"
Violet pokr ila rameny. „Byla jsem zoufalá."
Anthony se zamyslel. Jeho matka musela být opravdu
v koncích, když kv li Sheffieldovým pozvala na ve i
šestnáctiletého mladíka s uhrovitým obli ejem. Pokud by
šlo o b žnou ve i v rodinném kruhu, nepozastavil by se
nad tím - Bridgertonovi porušovali zavedený standard a
všechny d ti jedly v jídeln bez ohledu na v k. Opravdu,
když šel Anthony poprvé navštívit kamaráda, ot áslo jím,
že od n j o ekávali, že bude jíst v d tském pokoji.
Ale ve írek byl ve írek a ani Violet Bridgertonová
nepustila d ti ke stolu.
„Jak jsem pochopila, seznámil ses už s ob ma
Sheffieldovými d aty," poznamenala.
Anthony p ikývl.
„Ob mi p ipadají rozkošné," zasnila se. „Nejsou sice
moc bohaté, ale odjakživa zastávám názor, že pokud jde
o výb r životního partnera, nezáleží ani tak na pen zích
jako na povaze. Pokud ovšem lov k není v nouzi."
„Což já," protáhl Anthony, „jak se jist chystáš
poukázat, nejsem."
Violet pokr ila nos a vrhla po n m povýšený pohled.
„Pomalu s tím výsm chem, synu. íkám jen pravdu. M l
bys kle et na kolenou a každý den d kovat Stvo iteli, že
se nemusíš oženit s žádnou d di kou. Pokud jde o
manželství, v tšina muž nemá tak volnou ruku."

strana 135 / 356

 Anthony se usmál. „D kovat Stvo iteli? Nebo své
matce?"
„Jsi protiva."
Tiše mlaskl. „Protiva, kterého jsi vychovala."
„M žeš si být jistý," zamumlala, „že to nebyl snadný
úkol."
edklonil se a políbil ji na tvá . „Užij si vítání host ,
mami."
Zamra ila se na n j, ale v srdci cítila n hu. „Kam
jdeš?" zarazila ho na odchodu.
„Na procházku."
„Opravdu?"
Její zájem ho zmátl. „Ano. Vadí ti to?"
„V bec ne. Jen že ses nebyl projít, ani nepamatuju."
„Taky jsem nebyl na venkov ."
„To je pravda," p ipustila. „V tom p ípad by ses m l
podívat do kv tinové zahrady. Rané druhy práv za ínají
kvést a jsou úžasné. Nic takového v Londýn neuvidíš."
Anthony p ikývl. „P ijdu na ve i."
Violet mu s rozzá eným výrazem zamávala a
pozorovala ho, dokud nezmizel ve své pracovn , z níž
vedly prosklené dve e do zahrady.
Zájem nejstaršího syna o sestry Sheffieldovy ji
fascinoval. Kéž by jen mohla zjistit, která z nich ho tolik
zajímá...

Asi za tvrt hodiny se Anthony procházel mat inou

kv tinovou zahradou a vychutnával si teplé slunce a
chladivý vánek. Když vtom zaslechl na nedaleké p šin
kroky. To probudilo jeho zv davost. Všichni hosté se
zdržovali ve svých pokojích a zahradník m l volno.
il, že je tu sám. Obrátil se ve sm ru krok a nehlu

strana 136 / 356

došel na konec cesty. Rozhlédl se vpravo, vlevo a pak
spat il...
Ji.
Pro ho to vlastn tolik p ekvapilo? Kate Sheffieldová
la na sob sv tlelevandulové šaty, jež p vabn ladily s
kosatci a mod enci. Stála u d ev né pergoly, kterou za
pár m síc porostou plazivé r žové a bílé r že. Chvíli ji
pozoroval, jak p ejíždí prsty po ochmý ené rostlin , jejíž
jméno si nikdy nedokázal vybavit; pak se sklonila a
ichla k holandskému tulipánu.
„Tyhle nevoní," zavolal a pomalu se k ní blížil.
Okamžit se nap ímila. Bylo z ejmé, že ho poznala po
hlase, což mu p ineslo zvláštní pocit uspokojení.
istoupil k jejímu boku a pokynul k zá iv
ervenému kv tu. Jsou krásné a v anglických zahradách
vzácné, ale bohužel nevoní."
Otálela s odpov dí déle, než ekal, a pak podotkla:
„Ješt nikdy jsem takový tulipán nevid la."
Usmál se. „Opravdu?"
„Ne v zahrad ," vysv tlovala. „Edwina dostává
spoustu kv tin, v tuhle ro ní dobu p edevším me íky,
frézie a tulipány, ale nikdy jsem je nevid la r st."
„Jsou mat iny nejoblíben jší." Anthony natáhl ruku a
jeden kv t utrhl. „Krom hyacint , samoz ejm ."
Zv dav se na n j zadívala. „Pro samoz ejm ?"
„Moje nejmladší sestra se jmenuje Hyacinth,"
vysv tlil a podal jí kv tinu. „Nev la jste to?"
Zavrt la hlavou. „Ne."
„Hmm. Jsme proslulí tím, že nás rodi e pojmenovali v
abecedním po ádku, od Anthonyho až po Hyacinth. Ale v
tom p ípad vím možná mnohem víc o vás než vy o
mn ."

strana 137 / 356

 Kate udiven rozev ela o i, ale zmohla se pouze na
jediné: „To je možná pravda."
Anthony nadzvedl obo í. „P ekvapujete m , sle no
Sheffieldová. Nahrál jsem vám na sme a ekal jsem, že
odpovíte: ,Vím toho docela dost."
Kate potla ila ušklíbnutí, když napodobovala její hlas.
S velmi zaho klým výrazem utrousila: „Slíbila jsem
Mary, že se budu chovat, jak nejlíp umím."
Anthony se hlasit zasmál.
„Zvláštní," zamumlala Kate. „Edwina reagovala
stejn ."
Op el se jednou rukou o pergolu, p emž se pe liv
vyhnul trn m popínavých rostlin. „Šílím zv davostí, co
vaše dobré chování obnáší."
Pokr ila rameny a pohrávala si s tulipánem v ruce.
„Nejspíš se to asem dozvíte."
„Ale nebudete se hádat s hostitelem, že ne?"
Kate vyklenula obo í. „Je dost sporné, jestli jste náš
hostitel, pane. Pozvánku koneckonc posílala vaše
matka."
„Máte pravdu, ale d m pat í mn ."
„Ano," p isv ila, „to Mary taky íkala."
Zak enil se. „Obt žuje vás to, vi te?"
„Být na vás milá?"
ikývl.
„Znám jednodušší v ci," opá ila a pot ásla hlavou.
Jeho výraz se mírn zm nil, jako by ho už nebavilo
dobírat si ji. Hlavou se mu honilo n co docela jiného.
„Ale i t žší, vi te?"
„Nemám vás ráda," vybuchla.
Pobaven se usmál. „S tím jsem ani nepo ítal."

strana 138 / 356

 Kate se zmocnil zvláštní pocit, velmi podobný tomu,
jaký zažívala v jeho pracovn t sn p edtím, než ji
políbil. Srdce se jí sev elo a dlan ji za aly pálit. A její
útroby - nedokázala by popsat nap tí, které jí svíralo
žaludek. Instinktivn a možná z pudu sebezáchovy
couvla.
Vypadal pobaven , jako by p esn v l, na co Kate
myslí.
Nervózn si pohrávala s kv tinou a pak vybuchla:
„Nem l jste ji utrhnout."
„Pro ne?" zeptal se stroze. „Není správné, že Edwina
dostává všechny kv tiny."
Katein žaludek, už tak napjatý, se ješt víc stáhl.
„P esto váš zahradník pravd podobn neocení, že mu
ni íte práci."
Prohnan se usmál. „Obviní n kterého z mých
mladších sourozenc ."
Nedokázala potla it úsm v. „Kv li takové lsti byste u
m l klesnout v cen ."
„A neklesl jsem?"
Zavrt la hlavou. „Na druhou stranu, moje mín ní o
vás už nem že být o moc horší."
„No tak." Ukázal na ni prstem. „M l jsem za to, že se
chcete chovat co nejlíp."
Kate se rozhlédla. „Když tu není nikdo, kdo by m
slyšel, tak se to nepo ítá, ne?"
„Já vás slyším."
„Vás nepo ítám."
Naklonil hlavu o n co blíž. „Myslím si pravý opak."
Kate ml ela. Necht la se st etnout s jeho o ima,
protože kdykoli se do t ch sametových hloubek podívala,
znovu ji zaplavil velmi zvláštní pocit.

strana 139 / 356

 „Sle no Sheffieldová?"
Vzhlédla. Velká chyba. Žaludek se jí stáhl. „Pro jste
vlastn vyhledal?"
Anthony se odlepil od d ev né konstrukce a nap ímil
se. „Ani jsem vás nehledal. Když jsem vás uvid l,
ekvapilo m to stejn jako vás." I když, pomyslel si
ho ce, by nem lo. V okamžiku, kdy mi matka navrhla,
kam se mám jít projít, m m lo napadnout, že má n co za
lubem. Ale opravdu by m poslala za špatnou sle nou
Sheffieldovou? Jist by si za svou snachu nevybrala
místo Edwiny Kate.
„Když už jsem vás ale potkal, musím vám n co íct."
„N co, co jste ješt nestihl?" odsekla. „To si neumím
edstavit."
Nevšímal si jejího výsm chu. „Chci se omluvit."
To vzbudilo její zv davost. P ekvapen pootev ela rty
a rozev ela o i. „Prosím?"
Anthonymu se zdálo, že její hlas p ipomíná žabí
zask ehotání.
„Dlužím vám omluvu za to, jak jsem se onehdy v noci
choval. Byl jsem nanejvýš hrubý."
„Omlouváte se za ten polibek?" zeptala se omámen .
Polibek? To v úmyslu nem l. Nikdy se za polibek
neomlouval, vlastn v život nepolíbil ženu, která by
omluvu zasluhovala. Spíš mínil nep íjemné v ci, o
kterých mluvil potom. „Ehm, ano," zalhal. „Ten polibek.
A také to, co jsem ekl."
„Hmm. Myslela jsem, že se hejskové neomlouvají."
Ohnul paži a za al p st. Její zvyk d lat ukvapené
záv ry ho popouzel k nep etnosti. „Tenhle hejsek to
lá," utrousil.

strana 140 / 356

 Zhluboka nasála vzduch a pak dlouze vydechla. „V
tom p ípad vaši omluvu p ijímám."
„Skv lé." Vrhl na ni vít zný úsm v. „Smím vás
doprovodit zpátky do domu?"
ikývla. „Ale nemyslete si, že jsem najednou zm nila
názor na vás a Edwinu."
„Ne ekal bych, že by to bylo tak snadné," odpov l
up ímn .
Se znepokojiv p ímým pohledem se k n mu obrátila.
„Skute ností ale z stává, že jste m políbil."
„A vy m ," dodal.
Tvá e jí p vabn zr žov ly. „Už se stalo," prohlásila
odhodlan , „a pokud se oženíte s Edwinou - nehled na
vaši pov st, kterou nepovažuji za bezvýznamnou -"
„- což by m ani nenapadlo," p erušil ji sametov
tichým hlasem.
Zabodla do n j planoucí pohled. „Bez ohledu na vaši
reputaci to mezi námi z stane navždy. Když se n co
takového stane, nem žete to vzít zpátky."
ábel v Anthonym ho tém donutil opakovat „to?" a
inutit ji, aby pronesla slovo „polibek," ale pak se nad ní
slitoval a nechal ji být. Krom toho m la pravdu. Ten
polibek nic nevymaže. I te , když m la tvá e zr žov lé
rozpaky a ústa podrážd našpulená, uvažoval, jak by se
asi zachovala, kdyby si ji p itáhl do náru e a p ejel
jazykem po jejích rtech.
Von la by jako tahle zahrada? Nebo k šílenství
dohán jící v ní lilií a mýdla, která stále lpí na její k ži?
Roztála by v jeho objetí? Nebo by ho odstr ila a
utekla do domu?
Existoval pouze jediný zp sob, jak to zjistit, a zni it
tak navždy šance získat Edwinu.

strana 141 / 356

 Ale jak Kate nazna ila, s atek s Edwinou by mu
inesl p íliš mnoho komplikací. P ece jen by nebylo
dobré toužit po vlastní švagrové.
Možná nadešel as poohlédnout se po jiné nev st , i
když to není nijak lákavá vyhlídka.
Možná nadešel as znovu políbit Kate Sheffieldovou,
tady v nádherných zahradách Aubrey Hall, kde se lov k
brouzdá kv tinami a ve vzduchu visí v še ík .
Možná...
Možná...

strana 142 / 356

 9. kapitola

Muži jsou rozporuplná stvo ení. Jejich hlavy a srdce

se nikdy neshodnou. A protože to ženy moc dob e v dí,
chovají se obvykle podle toho.
SPOLE ENSKÉ NOVINY LADY
WHISTLEDOWNOVÉ, 29. DUBNA 1814

Nebo možná ne. Práv když se Anthony naklonil tak,

aby ji mohl co nejlépe políbit, zaslechl d sivý hlas
svého mladšího bratra.
„Anthony!" zvolal Colin. „Tady jsi."
Sle na Sheffieldová, v blažené nev domosti, jak málo
chyb lo k tomu, aby ji Anthony zlíbal do bezv domí, se
obrátila ke Colinovi.
„Jednou, a to docela brzy," zamumlal Anthony, „ho
zabiju."
Kate se oto ila zpátky. „ íkal jste n co, pane?"
Anthony jí neodpov l, což bylo pravd podobn
nejlepší ešení, protože jinak by jeho zoufalá touha
znamenala krátkou a p ímou cestu k naprosté pohrom .
Po pravd eno by m l Colinovi d kovat, že ho
vyrušil. Ješt pár vte in a políbil by Kate Sheffieldovou,
což by byla nejv tší chyba jeho života.
Jeden polibek s Kate se ješt dal omluvit, zvláš
pokud bral v úvahu, jak ho tehdy v pracovn
provokovala. Ale dva... ty už by po estném muži
vyžadovaly, aby se p estal dvo it Edwin Sheffieldové.
A Anthony si na cti vždycky zakládal.
Nemohl uv it, jak blízko byl tomu, že tém zavrhl
plány na svatbu s Edwinou. Na co myslel? Je to pro jeho

strana 143 / 356

zám ry dokonalá nev sta. Pouze v blízkosti její všete né
sestry mu mozek p estává fungovat.
„Anthony," ozval se Colin znovu, tentokrát z v tší
blízkosti, „a sle na Sheffieldová." Zv dav si je m il,
protože dob e v l o jejich vzájemné nevraživosti. „To
je p ekvapení."
„Práv jsem si prohlížela zahradu vaší matky,"
vysv tlovala Kate, „a p itom jsem narazila na vašeho
bratra."
Anthony souhlasn p ikývl.
„Jsou tu Daphne a Simon," oznámil Colin.
Anthony se obrátil ke Kate. „Moje sestra a její
manžel."
„Vévoda?" ujistila se.
„P esn ten," zavr el.
Colin se zasmál bratrovu podrážd ní. „Anthony s tou
svatbou nesouhlasil," vysv tloval Kate. „Ni í ho, že jsou
astní."
„Pro lásku -" vyšt kl Anthony, ale ovládl se d ív, než
se sta il rouhat. Jsem moc rád, že je moje sestra š astná,"
odsekl ne zrovna radostným hlasem. „Než k tomu ale
došlo, uvítal bych víc p íležitostí, jak z toho bas-
nevychovance vymlátit duši."
Kate se dusila smíchem. Byla si zcela jistá, že se jí
neda í zachovat kamennou tvá , o kterou usilovala.
Colin se na ni zak enil a obrátil se zpátky k bratrovi.
„Daff navrhla, abychom si zahráli pall mall. Co íkáš?
Nehráli jsme to v ky. A pokud vyrazíme dost brzy,
možná unikneme t m rozmazleným sle inkám, které
kv li nám matka pozvala." Obrátil se zpátky ke Kate a
usmál se na ni tak, že by mu odpustila cokoli. „Krom
naší spole nice, samoz ejm ."

strana 144 / 356

 „Jak jinak," utrousila.
Colin se p edklonil a zelené o i mu uli nicky jisk ily.
„Nikdo by neud lal tu chybu, aby vás nazval
rozmazlenou sle inkou."
„To má být kompliment?" zeptala se kysele.
„Bezpochyby."
„Pak ho milostiv p ijímám."
Colin se zasmál a š ouchl do Anthonyho. „Líbí se
mi."
Anthony se netvá il, že ho to pobavilo.
„Už jste n kdy hrála pall mall, sle no Sheffieldová?"
vyzvídal Colin.
„Bohužel ne. Dokonce ani nevím, co to je."
„Je to hra na trávníku. Moc legra ní. Je populárn jší
spíš ve Francii než tady, ale tam tomu íkají paille
maille."
Jak se to hraje?"
„Postavíme branky," vysv tloval Colin, „a pak se do
nich trefujeme d ev nými koulemi."
„To vypadá dost jednoduše," p emítala.
„Ale ne když hrajete s Bridgertonovými," namítl se
smíchem.
„Což znamená?"
„To znamená," vložil se Anthony do i, „že necítíme
pot ebu dodržovat pravidla. Colin si postaví branku na
ko en stromu -"
„A ty k jezeru," p erušil ho Colin. „Tu ervenou kouli,
kterou Daphne utopila, jsme nikdy nenašli."
Kate v la, že by se nem la kompromitovat tím, že
stráví odpoledne ve spole nosti vikomta Bridgertona, ale
mávla rukou. Hra pall mall jí p ipadala zábavná. „Mohla

strana 145 / 356

bych se k vám p idat?" zeptala se. „Když už jste m
vy adili z davu mazánk ?"
„Samoz ejm !" ujistil ji Colin. „Mám dojem, že mezi
nás intrikány a podvodníky dob e zapadnete."
„Pon vadž to íkáte vy," poznamenala Kate se
smíchem, „vím, že je to kompliment."
„Ovšem. Úcta a est mají sv j as i místo, ale ne ve
e pall mall."
„Je samoz ejmostí," protáhl Anthony se samolibým
výrazem, „že musíme pozvat i vaši sestru."
„Edwinu?" Kate polkla. ert aby to vzal! Nahrála
Anthonymu p ímo do ruky. Tolik se snažila udržet ty dva
od sebe, a te jim prakticky domluvila odpolední
sch zku. Nemohla by vylou it Edwinu ze hry, když se jí
sama ú astní.
„Máte snad ješt n jakou jinou?" zeptal se uhlazen .
Zamra ila se. „T eba se jí nebude chtít. Odpo ívá ve
svém pokoji."
„Na ídím služebné, aby tam velmi tiše zaklepala,"
ujistil ji Anthony. Bylo o ividné, že lže.
„Skv lé!" vyk ikl Colin vesele. „Budeme vyrovnaní
soupe i. T i muži a t i ženy."
„Hraje se ve skupin ?" zajímala se Kate.
„Ne, ale matka je skálopevn p esv ená, že by po et
l být vždycky vyrovnaný. Rozrušilo by ji, kdybychom
to nedodrželi."
Kate si nedokázala p edstavit, jak se ta milá a
elegantní žena, s níž asi p ed hodinou hovo ila, roz iluje
kv li h e pall mall, ale usoudila, že poznámky by nebyly
na míst .
„Dojdu pro sle nu Sheffieldovou," oznámil Anthony
nesnesiteln samolib . „Coline, co kdybys zatím

strana 146 / 356

doprovodil sle nu Sheffieldovou? Za p l hodinky se k
vám p ipojíme."
Kate otev ela ústa, aby se ohradila proti tomu, že by
Edwina m la z stat - by jen na krátkou chvíli - sama ve
vikomtov spole nosti, ale nakonec z stala zticha.
Nemohla by to nijak rozumn od vodnit a v la to.
Anthony zachytil její výraz a spokojen škubl
koutkem úst. „T ší m , že se mnou souhlasíte, sle no
Sheffieldová."
Skoro zavr ela. Kdyby dokázala promluvit, rozhodn
by její slova nebyla zrovna zdvo ilá.
„Báje né," prohlásil Colin. „Takže se pozd ji
uvidíme."
Nabídl Kate rám a vedl ji pry , zatímco Anthony se
za nimi zlomysln šklebil.
Colin s Kate došli k jezírku asi ty i sta metr od
domu.
„P edpokládám, že tady te bydlí ta neposlušná
ervená koule," prohodila Kate a pokynula k vod .
Colin se smíchem p ikývl. „Škoda, protože p vodn
jsme m li vybavení pro osm hrá . Matka trvala na tom,
abychom koupili takovou sadu, s níž si bohat vyhrají
všechny d ti."
„Vaše rodina hodn drží pospolu, vi te?"
„Velmi," p isv il Colin prost a p ešel k nedaleké
ln .
Kate se ploužila za ním a p itom si bezmyšlenkovit
klepala rukou do stehna. „Nevíte, kolik je hodin?"
zavolala.
Zastavil se, vytáhl kapesní hodinky a odklopil ví ko.
„T i hodiny deset minut."

strana 147 / 356

 „Díky." Kate hore uvažovala. Opustili Anthonyho
za p t minut t i se slibem, že Edwinu p ivede do p l
hodiny. Takže by m li dorazit za p t minut p l.
Nejpozd ji do p l tvrté. Kate hodlala být šlechetná a
dop át vikomtovi nezbytné prodlení. Pokud p ivede
Edwinu do p l tvrté, nebude malicherná.
Colin se znovu obrátil ke k ln a Kate se zájmem
sledovala, jak trhnutím otev el dve e. „Vypadají
zreziv lé," podotkla.
„Je to už p kná doba, co jsme tu hráli naposled,"
vysv tloval.
„Opravdu? Kdybych m la d m jako Aubrey Hall,
nikdy bych neodjela do Londýna."
Colin se oto il, s rukou stále na pootev ených dve ích
lny. „Víte, že se hodn podobáte Anthonymu?"
Kate zalapala po dechu. „Ur it žertujete."
Zavrt l hlavou a rty mu zvlnil zvláštní úsm v. „Možná
je to proto, že jste oba nejstarší. B hví že každodenn
kuju za to, že jsem se nenarodil na Anthonyho míst ."
„Co tím myslíte?"
Colin pokr il rameny. „Prost bych necht l mít jeho
zodpov dnost, to je vše. Titul, rodina, majetek - na bedra
jednoho lov ka je toho moc."
Kate necht la slyšet, jak dob e vikomt zvládá své
povinnosti, vlastn necht la slyšet nic, co by mohlo
zm nit její názor na n j, ale musela p iznat, že ji jeho
odpolední up ímná omluva zaujala. „Co to má
spole ného s Aubrey Hall?"
Colin na ni chvíli nechápav zíral, jako by zapomn l,
že konverzace za ala nevinnou poznámkou o p vabu
jejich venkovského sídla. „Asi nic," odpov l kone .
„A zárove všechno. Anthony to tu miluje."

strana 148 / 356

 „P esto v tšinu asu tráví v Londýn ."
„Já vím." Colin pokr il rameny. „Zvláštní, co?"
Kate nenapadla žádná odpov , a tak jen p ihlížela,
jak otev el dve e k lny a vytáhl speciáln upravený
vozík, do n hož se vešlo osm pálek a d ev né koule. Je to
tu trochu zatuchlé, ale máme tu všechno."
„Až na tu ervenou kouli," podotkla Kate s úsm vem.
„Za to m že Daphne," prohodil Colin. „Ze všeho
viním pouze Daphne. Usnad uje mi to život."
„Všechno slyším!"
Kate se obrátila a spat ila, jak se k nim blíží p itažlivý
mladý pár. Muž byl velmi pohledný, s tmavými vlasy a
sv tlýma o ima. Žena ur it pat ila do rodiny
Bridgertonových, protože m la stejn kaštanové vlasy
jako Anthony a Colin. Nemluv o stejném posazení
lícních kostí a úsm vu. Kate slyšela, že si jsou všichni
Bridgertonovi podobní, ale až do téhle chvíle tomu
nev ila.
„Daff!" zvolal Colin. Jdeš práv v as, abys nám
pomohla postavit branky."
Vrhla po n m šelmovský úsm v. „Myslel sis, že t
nechám, abys je postavil sám, vi ?" Obrátila se k
manželovi. „Nev ím mu, dokud ho neporazím."
„Neposlouchejte ji," varoval Colin Kate. „Má velkou
sílu. Vsadím se, že by m klidn hodila do jezera."
Daphne sto ila o i k nebi a obrátila se ke Kate.
„Protože jsem si jistá, že to m j ni emný bratr neud lá,
edstavím se sama. Jsem Daphne, vévodkyn z
Hastingsu, a tohle je m j manžel Simon."
Kate se rychle uklonila. „Vaše Milosti," zamumlala,
pak se oto ila k vévodovi a opakovala: „Vaše Milosti."

strana 149 / 356

 Colin se sklonil, aby vytáhl branky z vozíku, a p itom
pokynul ke Kate. „Seznamte se, sle na Sheffieldová."
Daphne vypadala zmaten . „Práv jsem potkala
Anthonyho. Tvrdil, že jde vyzvednout sle nu
Sheffieldovou."
„To je moje sestra Edwina," vysv tlovala Kate. Já
jsem Katharine. Pro p átele Kate."
„Jestli máte dost odvahy hrát s Bridgertonovými pall
mall, rozhodn vás chci za p ítelkyni." Daphne se široce
usmála. „A proto mi musíte íkat Daphne. A mému
manželovi Simon. Simone?"
„Samoz ejm ," p isv il a Kate m la dojem, že by
souhlasil i s tím, že nebe je oranžové. Ne že by ji
neposlouchal, ale bylo z ejmé, že ji šílen zbož uje.
esn tohle bych si p ála pro Edwinu, napadlo Kate.
„Ukaž," natáhla se Daphne po brankách v bratrových
rukou. „Vezmu polovinu. Sle na Sheffieldová a já...
vlastn Kate a já" - vrhla po Kate p átelský úsm v -
„postavíme t i a ty se Simonem si m žete vzít na starost
zbytek."
Než se Kate zmohla na n jakou poznámku, vzala ji
Daphne za ruku a vedla k jezeru.
„Musíme se postarat, aby Anthony ztratil mí ek ve
vod ," zašeptala. „Tu poslední hru mu nikdy
nezapomenu. Myslela jsem, že Benedict s Colinem
um ou smíchy. A Anthony byl nejhorší. Jen tam stál a
uculoval se. Uculoval!" Pohoršené se na Kate zadívala.
„Nikdo se neuculuje tak jako m j nejstarší bratr."
„Já vím," povzdechla si Kate.
Našt stí ji vévodkyn neslyšela. „Kdybych ho mohla
zabít, p ísahám, že bych to ud lala."

strana 150 / 356

 „Co se stane, až všechny mí ky zmizí v jeze e?"
zajímala se Kate. Ješt jsem s vámi sice nehrála, ale
ipadáte mi velmi sout živí, a tak mám dojem..."
„Že se tomu nevyhneme?" zakon ila Daphne místo ní.
Zasmála se. „Nejspíš máte pravdu. Pokud jde o pall mall,
neumíme prohrávat. Jakmile n jaký Bridgerton zvedne
pálku, stáváme se t mi nejhoršími podvodníky a lhá i. Je
pravda, že nám nejde ani tak o vít zství jako o prohru
ostatních."
Kate nenapadala vhodná slova. „To zní..."
„Hrozn ?" Daphne se zazubila. „Není to tak. Zaru uju
vám, že si nikde neužijete víc legrace. Ale tímhle
tempem d ív nebo pozd ji skon í v jeze e celá sada. Asi
budeme muset poslat do Francie pro další." Vmá kla
branku do zem . „Vím, že vám to možná p ipadá jako
ztráta asu, ale neuškodí, když mým bratr m ob as
spadne h ebínek."
Kate se snažila potla it úsm v, ale marn .
„Máte n jaké bratry, sle no Sheffieldová?" zeptala se
Daphne.
Protože vévodkyn zapomn la použít její k estní
jméno, Kate považovala za vhodn jší vrátit se k
formálním zp sob m. „Žádné, Vaše Milosti. Edwina je
moje jediná sestra."
Daphne si zastínila rukou o i a zkoumala terén, aby
branku umístila na co nejošidn jší místo. Pak jedno
zahlédla - p ímo na vrcholku ko ene stromu - a zamí ila k
mu, takže Kate nezbylo než ji následovat.
ty i brat i," poznamenala Daphne a zaryla branku
do zem , „jsou pro dívku úžasná škola."

strana 151 / 356

 „Ur it jste se nau ila spoustu v cí," poznamenala
Kate se zájmem. „Um la jste se mezi bratry prosadit?
Myslím, jestli jste se n kdy ohnala p stí."
Daphne se uli nicky zasmála. „Zeptejte se na to mého
manžela."
„Na co?" houkl vévoda z místa, kde s Colinem
pokládali branku na ko en z druhé strany stromu..
„Na nic," odpov la vévodkyn nevinn . „Taky jsem
se nau ila," zašeptala, „kdy je nejlepší ml et. Jakmile
pochopíte pár základních fakt o mužské povaze,
zvládnete je mnohem snadn ji."
„Kterých?" zeptala se okamžit Kate.
Daphne se k ní naklonila a sev ela dlan . „Nejsou tak
chyt í jako my, nemají takovou intuici a rozhodn
nepot ebují v t ani polovinu toho co my." Rozhlédla
se. „Neslyšel to, že ne?"
Simon vykro il zpoza stromu. „Každé slovo."
Kate potla ila smích, když Daphne o dobrých t icet
centimetr nadsko ila. „Ale je to pravda," trvala na svém.
Simon zk ížil paže. „Nechám t p i tom." Obrátil se ke
Kate. „B hem posledních let jsem taky pochytil pár v cí
o ženách."
„Opravdu?" zeptala se Kate uchvácen .
ikývl a p edklonil se, jako by jí sd loval d ležité
státní tajemství. „Zvládnete je mnohem snadn ji, pokud
je necháte ve ví e, že jsou chyt ejší než muži a mají lepší
intuici. A," vrhl po manželce povýšený pohled, „žijeme
mnohem klidn ji, pokud p edstíráme, že víme jen
polovinu toho co ony."
Objevil se Colin a mírn pohupoval pálkou. „Hádají
se?" zeptal se Kate.
„Je to diskuse," opravila ho Daphne.

strana 152 / 356

 „B h m chra p ed takovými diskusemi," zasténal
Colin. „Poj me si vybrat barvy."
Kate ho následovala k vozíku a p itom prsty nervózn
bubnovala do stehna. „Víte, kolik je hodin?" zeptala se.
Colin vytáhl kapesní hodinky. „N co po p l tvrté,
pro ?"
„Jen jsem se domnívala, že už tu budou Edwina a
vikomt, nic víc," odpov la a snažila se nevypadat
znepokojen .
Colin pokr il rameny. „To už by m li." Pak bez
ohledu na její znepokojení pokynul k pálkám. „Jste náš
host, takže si vyberte první. Kterou barvu chcete?"
Kate bezmyšlenkovit sáhla dovnit a vytáhla pálku.
Až když ji držela v ruce, uv domila si, že je erná.
„Pálka smrti," poznamenal Colin uznale. „V l jsem,
že se z ní vyklube dobrá hrá ka."
„Anthonymu nechte r žovou," prohlásila Daphne a
sáhla po zelené.
Vévoda si vytáhl oranžovou a obrátil se ke Kate. „Jste
mi sv dkem, že s Bridgertonovou r žovou pálkou
nemám nic spole ného."
Kate se uli nicky usmála. „Všimla jsem si, že jste si ji
nevybral."
„Ovšemže ne," zak enil se. „To je práce mojí ženy. A
nem žu jí p ece odmlouvat."
„Pro m žlutou," ekl Colin, „a pro sle nu Edwinu
modrou, co íkáte?"
„Ano," p ikývla Kate. „Edwina miluje modrou."
tve ice zírala na dv zbylé pálky: r žovou a
ervenou.
„Nebude se mu líbit ani jedna," poznamenala Daphne.

strana 153 / 356

 Colin p ikývl. „Ale r žová ješt mí ." A s t mi slovy
zvedl ervenou pálku a hodil ji do k lny. Pak se sklonil a
poslal za ní i ervenou kouli.
„Tak kde ten Anthony v zí?" zeptal se vévoda.
„Velmi dobrá otázka," utrousila Kate a nervózn si
poklepala prsty.
„Nejspíš budete chtít v t, kolik je hodin," ušklíbl se
Colin.
Kate z ervenala. Už dvakrát ho žádala, aby se podíval
na hodinky. „Ani ne, d kuju," odpov la, aniž ji
napadla n jaká vtipná poznámka.
„To jsem rád. Jen jsem post ehl, že jakmile takhle
za nete klepat rukou, tak -"
Kate ztuhla.
„- se m obvykle zeptáte, kolik je hodin."
„Za poslední hodinu jste toho o mn post ehl hodn ,"
utrousila Kate suše."
Zak enil se. Jsem všímavý."
„Bezesporu."
„Ale pro p ípad, že byste to p ece jen cht la v t, je
i tvrt na ty i."
„To už není normální," zavrt la hlavou.
Colin se p edklonil a zašeptal: „Moc pochybuju, že
j bratr vaši sestru drží n kde násilím."
Kate sebou trhla. „Pane Bridgertone!"
„O em to mluvíte?" vložila se Daphne do i.
Colin se uculil. „Sle na Sheffieldová má obavy, že
Anthony n kde kompromituje její sestru."
„Coline!" ok ikla ho Daphne. „To není ani trochu
legra ní."
„A rozhodn ne pravdivé," p idala se Kate. Nebo jen
áste . Nemyslela si, že vikomt Edwinu kompromituje,

strana 154 / 356

ale pravd podobn se m že p etrhnout, aby ji okouzlil. A
to je samo o sob nebezpe né. Kate sev ela pálku a
uvažovala, jak by jí mohla praštit vikomta po hlav , aby
to vypadalo jako nehoda. Vskutku pálka smrti.

Anthony mrkl na hodiny na krbové ímse ve své

pracovn . Tém p l tvrté. P ijdou pozd .
Pousmál se. Nic s tím nenad lá. Normáln byl ohledn
asu punti ká , ale pokud má nedochvilnost za následek
mu ení Kate Sheffieldové, nebude si s pozdním
íchodem lámat hlavu. A že Kate Sheffieldová jist trpí,
zd šená pomyšlením na svou drahou mladší sestru v jeho
ohavných pa átech.
Anthony sklopil o i k ohavným pa át m - rukám,
ipomn l si, rukám - a znovu se zazubil. Už léta si
neužil tolik legrace, a to p itom jen lelkoval v pracovn a
edstavoval si Kate Sheffieldovou s pevn sev enou
elistí a kou em dýmajícím z uší. Byl to nanejvýš
zábavný obrázek.
Ne že by za to mohl - kdyby nemusel ekat na
Edwinu, samoz ejm by se neopozdil. Vzkázala dol po
služebné, že se k n mu do deseti minut p ipojí. To bylo
ed dvaceti minutami. Není jeho vina, pokud p ijdou
pozd .
Anthony si náhle p edstavil, jak zbytek života eká na
Edwinu. Pat í k ženám, které chodí všude pozd ? To by
mu mohlo za n jakou dobu vadit.
Jako by ji p ivolal, zaslechl na chodb kroky a vzáp tí
ve dve ích spat il Edwininu elegantní postavu.
Vypadá jako víla, pomyslel si nevzrušen . Krásná v
každém sm ru. Má dokonalý obli ej, p vabné k ivky a

strana 155 / 356

zá iv modré o i, jejichž odstín lov ka p i každém
mrknutí p ekvapí.
Anthony ekal, že se v n m vzedme n jaká reakce.
Žádný muž nem že být imunní v i její kráse.
Ale nic. Ani to nejmenší nutkání ji políbit. P ipadalo
mu to skoro jako zlo in proti p írod .
Možná je to ale dob e. Necht l p ece manželku, do níž
by se zamiloval. Touha je hezká v c, ale m že být i
nebezpe ná a rozhodn by se mohla snadn ji zvrtnout v
lásku než nezájem.
„Moc se omlouvám, že jdu pozd , pane," pronesla
Edwina p vabn .
„Nic se ned je," odpov l vesele. Jako nev sta mu
stále vyhovovala nejlíp, a tudíž se nemusí poohlížet
jinde. „Ale m li bychom jít. Ostatní už budou mít
postavené branky."
Nabídl jí rám a spole vyšli z domu. Poznamenal
co o po así a ona se p idala. Zmínil se o po así
edchozího dne a Edwina souhlasila se vším, co ekl (o
minutu pozd ji si už nevzpomínal, co to bylo).
Když vy erpali všechna témata týkající se po así,
odml eli se. Nakonec, po celých t ech minutách, kdy ani
jeden z nich nem l co íct, Edwina vyhrkla: „Co jste
studoval na univerzit ?"
Anthony po ní vrhl zvláštní pohled. Nevzpomínal si,
že by se ho na to kdy n jaká mladá dáma ptala. „Jako
obvykle," odpov l.
„Ale co je obvyklé?" vyzvídala netrp liv .
„V tšinou historii. Trochu literaturu."
„Hmm." Chvíli p emýšlela. „Moc ráda tu."
„Opravdu?" S obnoveným zájmem se na ni zadíval.
Nepovažoval ji za studijní typ. „Co tete?"

strana 156 / 356

 Zdálo se, že se trochu uvolnila. „Pokud mám snivou
náladu, tak romány. Když toužím po sebezdokonalování,
pak filozofii."
„Filozofii?" opakoval Anthony pochybova . „To m
nikdy nebavilo."
Edwina se p vabn zasmála. „Kate je stejná. Po ád mi
íká, že ví moc dob e, jak žít vlastní život, a nepot ebuje,
aby jí radili lidé, kte í jsou dávno po smrti."
Anthony si vzpomn l na vlastní zkušenosti ze tení
Aristotela, Benthama a Descarta na univerzit . Pak si
vybavil zkušenosti s vyhýbáním se Aristotelovi,
Benthamovi a Descartovi na univerzit . „Mám dojem, že
s vaší sestrou musím souhlasit."
Edwina se usmála. „Vy a souhlasit s Kate? Asi bych
la najít deník a ten okamžik zaznamenat. Ur it je
první."
Vrhl po ní postranní pohled. „Když vás nechají, umíte
být dost troufalá, vi te?"
„Ani ne z poloviny tak jako Kate."
„O tom ani v nejmenším nepochybuju."
Edwina se tiše zachichotala a zdálo se, že má co d lat,
aby zachovala kamennou tvá . Zabo ili za poslední
zatá ku a p i mírném stoupání zahlédli ostatní, jak na n
ekají a lín pohupují pálkami.
„Zatracen ," zaklel Anthony, který zcela zapomn l, že
je ve spole nosti ženy, s níž se hodlá oženit. „Ona má
pálku smrti."

strana 157 / 356

 10. kapitola

Venkovský ve írek je velmi nebezpe ná událost.

Zadaní hosté se asto baví ve spole nosti n koho jiného,
než je vlastní manžel nebo manželka, a ti svobodní se
mnohokrát vrací do m sta jako velmi narychlo
zasnoubení. Skute , po podobných spole enských
akcích následují ty nejp ekvapiv jší zásnuby.

strana 158 / 356

 SPOLE ENSKÉ NOVINY LADY
WHISTLEDOWNOVÉ, 2. KV TNA 1814

„Dali jste si na as," utrousil Colin, jakmile Anthony s

Edwinou dorazili ke skupince. „Pustíme se do hry.
Edwino, máte modrou pálku. Anthony, ty máš r žovou."
„Já mám r žovou a ona" - bodl prstem ke Kate - „má
pálku smrti?"
„Dal jsem jí vybrat jako první," pokr il Colin rameny.
Je to náš host."
„Anthony mívá obvykle ernou," vysv tlovala
Daphne. „Vlastn té pálce dal jméno."
„Nem l byste mít r žovou," obrátila se Edwina k
Anthonymu. „V bec vám nesluší. Tumáte," - podala mu
svou pálku - „co kdybychom si je vym nili?"
„Ned lejte to," vymlouval jí to Colin. „Shodli jsme se
na tom, že musíte mít modrou. Ladí vám s o ima."
Kate m la pocit, že slyší Anthonyho zasténání.
„Vezmu si r žovou," utrousil odevzdan a vytrhl ji
Colinovi z ruky, „a stejn vyhraju. Za me."
Jakmile skon ilo nezbytné p edstavování mezi
vévodou, vévodkyni a Edwinou, všichni dostrkali své
ev né koule k startovní e a p ipravili se ke h e.
„Vezmeme to od nejmladšího k nejstaršímu?" navrhl
Colin a galantn se Edwin uklonil.
Zavrt la hlavou. „M la bych být poslední, abych
mohla sledovat hru zkušen jších, než jsem já."
„Moudrá žena," pokýval hlavou Colin. „Takže
za neme od nejstaršího, Anthony. Mám dojem, že jsi to
ty."
„Promi , drahý brat e, ale Hastings má p ede mnou
kolik m síc náskok."

strana 159 / 356

 „Pro mám pocit," zašeptala Edwina Kate do ucha,
„že jsem se p ipletla do rodinné hádky?"
„Myslím, že Bridgertonovi berou pall mall velmi
vážn ," vysv tlovala jí Kate tiše. T i Bridgertonovi
sourozenci nasadili sve epé výrazy a všichni se zdáli
soust ed ní pouze na jediný cíl, a to vyhrát.
„Hej, vy tam," napomenul je Colin a zavrt l na n
prstem. „Žádné tajné úmluvy se nepovolují."
„Ani bychom nev ly, na em se domlouvat,"
ohradila se Kate, „protože nám ješt nikdo nevysv tlil
pravidla."
„Pouze sledujte hru," doporu ila jim Daphne, „a brzy
pochopíte, jak se to hraje."
„Myslím," zašeptala Kate Edwin , „že cílem je potopit
ev nou kouli soupe do jezera."
„Opravdu?"
„Ne. Ale myslím, že to tak Bridgertonovi vidí."
„Po ád si šeptáte!" ok ikl je Colin, aniž vrhl pohled
jejich sm rem. Pak vyšt kl na vévodu: „Hastingsi, ude
do té zatracené koule. Nemáme na to celý den."
„Coline," zapojila se Daphne do i, „nebu hrubý.
Jsou tu dámy."
„Tebe nepo ítám."
„Krom m tu jsou ješt další dv ," utrousila.
Colin zamrkal a pak se obrátil k sestrám
Sheffieldovým. „Vadí vám to?"
„V bec ne," ujistila ho Kate fascinovan . Edwina jen
zavrt la hlavou.
„Fajn." Colin se obrátil zpátky k vévodovi. „D lej,
Hastingsi."
Vévoda trochu postr il d ev nou kouli p ed ostatní.
„Uv domujete si, že jsem pall mall ješt nikdy nehrál?"

strana 160 / 356

 „Jen tu kouli odpal co nejdál tamhletím sm rem,
milá ku," poradila mu Daphne a ukázala k první brance.
„Není to poslední branka?" zeptal se Anthony.
„Je první."
,M la by být poslední."
Daphne vystr ila bradu. „Ur ila jsem sm r a tahle je
první."
„Za íná tu být n jak dusno," zašeptala Edwina Kate.
Vévoda se obrátil k Anthonymu a vrhl na n j
neup ímný úsm v. „Myslím, že m žeme vzít Daphne za
slovo."
„To ona vyty ila sm r," poznamenala Kate.
Anthony, Colin, Simon i Daphne se na ni p ekvapen
zadívali, jako by nev ili, že má odvahu vložit se do
jejich konverzace.
„Opravdu," ujistila je Kate.
Daphne ji vzala za ruku. „Obdivuju vás, Kate."
„B h mi pomoz," zasténal Anthony.
Vévoda se nap áhl, nechal pálku prolétnout vzduchem
a oranžová koule se brzy kutálela po trávníku.
„Skv lé, Simone!" vyk ikla Daphne.
Colin se obrátil a opovržliv na sestru pohlédl. „V pall
mall nikdo nepovzbuzuje soupe e."
„Hraje to poprvé," namítla. „Není pravd podobné, že
by vyhrál."
„Na tom nezáleží."
Daphne se obrátila ke Kate a Edwin . „Bridgertonovo
pojetí hry bohužel nezahrnuje um ní prohrávat."
„To už mi došlo," utrousila Kate.
„Te je ada na mn ," vyšt kl Anthony. S pohrdavým
pohledem sebral r žovou kouli a ude il. Koule skvostn

strana 161 / 356

odplachtila p es trávník, narazila do stromu a svalila se k
zemi jako kámen.
„Úžasné!" vyk ikl obdivn Colin a p ipravoval se na
vlastní úder.
Anthony zabru el n co, co se rozhodn nehodilo pro
urozené uši.
Colin vrhl žlutou kouli k první brance a pak ustoupil,
aby Kate nep ekážel.
„M žu se zkusmo rozmáchnout?" vyzvídala.
„Ne." Dosti hlasité ne vyšlo z trojích úst zárove .
„Dob e. Všichni ustupte. Jestli p i prvním pokusu
koho zraním, nezodpovídám za to." Vší silou se
rozmáchla a ude ila do koule. Ta elegantním obloukem
prolétla vzduchem, narazila do stejného stromu, který
zneškodnil Anthonyho zásah, a p istála na zemi hned
vedle jeho koule.
„Ach drahá," povzdychla si Daphne, nap áhla pálku a
po n kolika vte inách se odhodlala k vlastnímu pokusu.
„Pro ,ach drahá´?" zeptala se Kate znepokojen .
Vévodkynin soucitný úsm v jí na klidu nep idal.
„Uvidíte." Daphne odehrála a pak vykro ila sm rem
ke své kouli.
Kate pohlédla na Anthonyho. Vypadal, že ho sou asný
stav hry velmi pot šil.
„Co se mnou ud láte?" zeptala se.
S úšklebkem se k ní naklonil. „Vhodn jší otázkou by
bylo, co s vámi neud lám."
„Asi je ada na mn ," pronesla Edwina a postavila se
na startovní áru. Jemn str ila do koule, a když ji
posunula sotva do t etiny co ostatní, zasténala.
„P íšt do toho dejte víc síly," poradil jí Anthony a
odkrá el ke své kouli.

strana 162 / 356

 „Fajn," zamumlala Edwina za jeho zády. „Na to bych
nikdy nep išla."
„Hastingsi!" zaje el Anthony. Je to na tob ."
Zatímco vévoda postr il kouli k brance, Anthony se se
zk íženými pažemi op el o strom, jednou rukou
pohupoval sm šnou r žovou pálkou a ekal na Kate.
„Sle no Sheffieldová," zavolal kone . „Podle
pravidel musí jít každý ke své kouli!"
Díval se, jak p istoupila k jeho boku. „Ovšem,"
zabru ela. „Co te ?"
„M la byste se ke mn chovat s v tší úctou," prohlásil
a pomalu, prohnan se usmál.
„Poté, co jste se s Edwinou tak zdržel?" vyšt kla.
„M la bych vás na míst vykuchat a roz tvrtit."
„Takové krvežíznivé d e," pot ásl zamyšlen
hlavou. „Povedete si dob e v pall mall... jednou."
Se zájmem sledoval, jak z ervenala a pak zbledla. „Co
tím myslíte?"
„Proboha, Anthony," zavyl zoufale Colin. „Hraj už,
zatracen ."
Anthony pohlédl k místu, kde do sebe na trávníku
narazily d ev né koule, její erná a jeho zá iv r žová.
„Dob e. Nechceme p ece nechat našeho drahého, milého
Colina ekat." A s tím vykro il k r žové kouli, šlápl na
ni, nap áhl pálku -
„Co to d láte?" vyk ikla Kate.
- a odpálil. R žová koule z stala v zet v prohlubni
pod jeho botou. Ta její se skutálela z kopce snad na míli
daleko.
„Vy zloduchu," zasy ela.
„Ú el sv tí prost edky," odsekl.
„Zabiju vás."

strana 163 / 356

 „M žete to zkusit," vysmíval se jí, „ale p kn se
itom zapotíte."
Kate zaduman pohlédla na pálku smrti a pak na jeho
nohu.
„A vás to ani nenapadne," varoval ji.
„Je to velmi lákavé."
Výhr žn se k ní naklonil. „Jsou tu sv dci."
„Což je to jediné, co vám práv te zachrání život."
Usmál se. „Vaše koule je dole pod kopcem, sle no
Sheffieldová. P edpokládám, že se uvidíme nejd ív za p l
hodiny."
Kolem nich prošla Daphne za svou koulí, která jim
nepovšimnuta prolétla kolem nohou. „Proto jsem íkala
,ach drahá'," pronesla, podle Kateina názoru zcela
zbyte .
„Za to zaplatíte," osopila se Kate na Anthonyho.
Jeho úlisný úsm v byl výmluvn jší než veškerá slova.
Kate rázným krokem sešla z kopce. Jakmile
pochopila, že její koule zapadla do živého plotu,
provázely ji cestou hlasité a pro dámu nanejvýš nevhodné
kletby.
Za p l hodiny z stávala Kate stále dv branky za
posledním hrá em. Anthony se držel v ele, což ji
nesnesiteln popouzelo. Jediné požehnání tkv lo v tom,
že byla p íliš daleko, aby vid la jeho škodolibý výraz.
A pak, zatímco lelkovala a ekala, až na ni p ijde ada
(nic jiného d lat nemohla, protože v její blízkosti nebyli
žádní další hrá i), zaslechla, jak Anthony zklaman
vyk ikl. To okamžit vzbudilo její pozornost. Zá ila
ekáváním, že by mohl vypadnout, a dychtiv se
rozhlédla, dokud nespat ila, jak se r žová koule ítí po

strana 164 / 356

trávníku p ímo k ní. Kate nadsko ila a rychle uhnula, aby
nep išla o prst na noze.
Když pohlédla zpátky, uvid la, jak Colin vysko il do
vzduchu, divoce mával pálkou nad hlavou a jásav
povykoval.
Anthony se tvá il, že by bratra nejradši na míst
vykuchal.
I Kate se málem roztan ila radostí - když už nemohla
zvít zit, pot šující bylo, že nezvít zí ani on. Jedinou
vadou na kráse bylo, že vikomt se te bude držet za ní. A
ebaže ji její osam ní nijak nebavilo, bylo to lepší než
muset si povídat s ním.

esto se jen t žko ubránila samolibému výrazu, když

se k ní zachmu en p iloudal a tvá il se jako bou kový
mrak.
„Sm la, pane?"
Zabodl do ní planoucí pohled.
Vzdychla - samoz ejm jen naoko. „Ur it se vám
poda í získat druhé nebo t etí místo."
Výhr žn se k ní naklonil a vydal zvuk, který
podez ele p ipomínal zavytí.
„Sle no Sheffieldová!" netrp liv zavolal Colin z
kopce. „Je ada na vás!"
Kate v duchu rozebírala p ípadné údery. M že mí it
na další branku, nebo se pokusit zni it Anthonyho. Jejich
koule se bohužel nedotkly, takže nemohla na tu svou
šlápnout a pokusit se o manévr, který proti ní použil na
za átku hry. S trochou št stí by ale mohla vy adit
Anthonyho a vyváznout pouze se ztraceným mí kem a
nikoli se zlomenou nohou.
„T žké dilema," zamumlala.

strana 165 / 356

 Anthony zk ížil paže. „Jediná možnost, jak m zni it,
je zni it i sebe."
„To je pravda," souhlasila. Nem že svou kouli
išlápnout na místo, takže pokud ho chce vy adit ze hry,
nevyhne se stejnému osudu.
„Ale," vzhlédla k n mu s nevinným úsm vem, „stejn
nemám šanci vyhrát."
„Mohla byste být druhá nebo t etí," pokusil se ji
zviklat.
Zavrt la hlavou. „To je dost nepravd podobné,
nemyslíte? Jsem pozadu a konec hry se blíží."
„Vy se o to nesnažíte, sle no Sheffieldová," varoval ji.
„Ale ano, snažím." A pak se zlomyslným úšklebkem
na rtech zaujala postoj, nap áhla pálku a se všemi
emocemi, které v ní kyp ly, odpálila svou kouli. Ta s
ohromující silou vrazila do jeho a poslala ji z kopce.
Dál...
A dál...
ímo do jezera.
Kate s otev enými ústy p ihlížela, jak se r žová koule
potápí pod hladinu. Pak se v ní vzedmul jakýsi zvláštní a
primitivní pud a než si sta ila uv domit, co d lá,
vysko ila jako šílená a vyk ikla: „Ano! Ano! Vyhrála
jsem!"
„Nevyhrála," vyšt kl Anthony.
„Ale mám pocit, jako bych vyhrála," jásala.
Colin s Daphne, kte í se rozb hli z kopce, se p ed nimi
prudce zastavili. „Dob e, sle no Sheffieldová!" ocenil ji
Colin. „V l jsem, že si pálku smrti zasloužíte."
„Skv lé," souhlasila Daphne. „Naprosto skv lé."
Anthony samoz ejm nemohl d lat nic jiného než
ek ížit paže a nasupen se zamra it.

strana 166 / 356

 Colin ji p átelsky poplácal po zádech. „Jste si jistá, že
nejste p estrojená Bridgertonová? Opravdu jste se do hry
vžila."
„Bez vás by se mi to nikdy nepoda ilo," poznamenala
Kate milostiv . „Kdybyste tu r žovou kouli neshodil z
kopce..."
„Doufal jsem, že Anthonyho zkázu dokonáte," dodal
Colin.
Kone se objevil vévoda s Edwinou po boku.
„P ekvapivý záv r hry," poznamenal.
„Ješt neskon ila," upozornila ho Daphne.
Její manžel se na ni pobaven zadíval. „Pokra ovat ve
e už nemá smysl, nemyslíš?"
Colin kupodivu p ikývl. „Neumím si p edstavit nic, co
by to p ekonalo."
Kate se rozzá ila.
Vévoda vzhlédl k nebi. „Navíc se za íná mra it. Chci,
aby se Daphne vrátila dovnit d ív, než za ne pršet. Víš,
že je ve velmi choulostivém stavu."
Kate p ekvapen pohlédla na Daphne, která
ervenala. Ani trochu nevypadala, že by byla t hotná.
„Dob e," p ikývl Colin. „Ukon íme tedy hru a
prohlásíme sle nu Sheffieldovou za vít ze."
„Byla jsem dv branky za vámi," namítla Kate.
„Nicmén všichni Bridgertonovi chápou, že hodit
Anthonyho r žovou kouli do jezera je mnohem
ležit jší než prohnat tu svoji všemi brankami. Což z
vás d lá vít ze, sle no Sheffieldová." Colin se rozhlédl a
pak se zadíval p ímo na Anthonyho. Je snad n kdo
proti?"
Nikdo neprotestoval, i když Anthony vypadal, že co
nevid t pukne vzteky.

strana 167 / 356

 „Skv lé. V tom p ípad sle na Sheffieldová zvít zila a
Anthony, ty jsi prohrál."
Kate unikl z úst zvláštní tlumený zvuk, nap l smích a
nap l zakuckání.
„N kdo musí vyhrát a n kdo prohrát," zak enil se
Colin. Jinak to nejde."
„Má pravdu," souhlasila Daphne. Jsme sice hodn
krvežízniví, ale uctíváme tradice."
„Jste všichni šílenci," prohlásil vévoda vlídn . „A te
nás s Daphne omluvte. Chci, aby byla pod st echou d ív,
než za ne pršet. Doufám, že vám nebude vadit, když
odejdeme, aniž vám pom žeme uklidit?"
Samoz ejm to nikomu nevadilo a vévoda s vévodkyni
se vydali na zpáte ní cestu k Aubrey Hall.
Edwina, která b hem celé vým ny názor ml ela (i
když se dívala na Bridgertonovy, jako by práv utekli z
blázince), si náhle odkašlala. „Nem li bychom se pokusit
tu kouli vylovit?" zeptala se a pošilhávala k jezeru.
Ostatní se zadívali na vodní hladinu, jako by je n co
tak absurdního nikdy nenapadlo.
„Nezalétla až doprost ed," dodala. Jen se tam skulila.
Nejspíš bude u b ehu."
Colin se poškrábal na hlav a Anthony se nep estával
mra it.
„Ur it nechcete p ijít o další," naléhala Edwina.
Když nikdo neodpovídal, položila pálku, rozhodila paže a
prohlásila: „Tak dob e! Vytáhnu tu hloupou kouli sama."
Tím vytrhla muže z jejich zkoprn ní a oba p isko ili,
aby jí pomohli.
„Dovolte, sle no Sheffieldová," namítl Colin galantn ,
jakmile vykro il z kopce. Já to ud lám."

strana 168 / 356

 „Proboha," zamumlal Anthony. Já tu mizernou kouli
dostanu." Dlouhým krokem rázoval k vod a rychle
bratra p edhonil. P es veškerý hn v nemohl Kate z jejího
inu vinit. Ud lal by to samé, až na to, že by do koule
ude il s dostate nou silou, aby to tu její potopilo
doprost ed jezera. P esto ho ponižovalo, že ho p emohla
žena, zvláš ona.
Došel ke b ehu a zadíval se na hladinu. R žová koule
byla tak zá iv zbarvená, že pokud z stala na m in ,
nem la by jeho zraku uniknout.
„Vidíš ji?" zeptal se Colin a zastavil se vedle n j.
Anthony zavrt l hlavou. „Stejn je to pitomá barva.
Nikdo nikdy necht l r žovou."
Colin souhlasn p ikývl.
„Dokonce i ervená byla lepší," pokra oval Anthony a
popošel o n kolik krok doprava, aby prohlédl další pruh
vody. Najednou vzhlédl a zabodl do bratra planoucí
pohled. „Co se vlastn stalo s tou ervenou pálkou?"
Colin pokr il rameny. „Nemám tušení."
„Jsem si jistý," zamumlal Anthony, „že se zítra ve er
zázra objeví v sad na pall mall."
„Možná máš pravdu," p isv il Colin vesele, prošel
kolem Anthonyho a celou cestu nespoušt l o i z hladiny.
„S trochou št stí možná už dneska odpoledne."
„Jednou t zabiju," utrousil Anthony.
„O tom nepochybuju." Colin pe liv zkoumal vodu a
pak najednou ukázal prstem. „Podívej! Tamhle je."
žová koule byla zabo ená v m lké vod , asi p l
metru od b ehu. Vypadalo to, že není víc než t icet
centimetr hluboko. Anthony tiše zaklel. Bude si muset
zout boty a p ebrodit k ní. Zdálo se, že Kate Sheffieldová
ho vždycky donutí sundat si boty a brodit se vodou.

strana 169 / 356

 Ne, pomyslel si unaven , když jsem sko il do jezírka,
abych zachránil Edwinu, nem l jsem as se zouvat.
Kožené boty byly zcela zni ené a komorník z té hr zy
skoro omdlel.

Se zasténáním se posadil na kámen, aby si stáhl boty.

Domníval se, že pro záchranu Edwiny stálo za to
ob tovat pár dobrých bot. Ale aby zachránil pitomou
žovou kouli na pall mall - ta podle n j nestála ani za to,
aby si kv li ní namo il nohy.
„Zdá se, že to zvládneš sám," poznamenal Colin,
„takže p jdu pomoct sle Sheffieldové uklidit branky."
Anthony rezignovan pot ásl hlavou a vno il se do
vody.
„Je studená?" ozval se ženský hlas.
Proboha, zase ona. Obrátil se. Kate Sheffieldová stála
na b ehu.
„Myslel jsem, že uklízíte branky," poznamenal
rozlad .
„To Edwina."
„Je tu p íliš mnoho sle en Sheffieldových," zabru el
tiše. M lo by se zakázat, aby sestry vstupovaly do
spole nosti ve stejnou sezonu.
„Prosím?" zeptala se a naklonila hlavu na stranu.
íkal jsem, že je ledová," zalhal.
„Ach. To m mrzí."
Zpozorn l. „Ne, nemrzí," prohlásil kone .
„Vlastn ne," p ipustila. „Tedy ne ta vaše prohra. Ale
netoužím po tom, aby vám umrzly palce."
Anthonyho najednou zaplavila šílená touha vid t její
palce. Byla to p íšerná myšlenka. Nemohl prahnout po
téhle žen . Vlastn ji v bec nem l rád.

strana 170 / 356

 Vzdychl. Nebyla to pravda. Domníval se, že se mu
jakým zvláštním, nevysv tlitelným zp sobem líbí. A
kupodivu si myslel, že ona ho možná za íná mít ráda
stejným zp sobem.
„Na mém míst byste ud lal totéž," zavolala.
Ml el a pomalu se brodil dál.
„Ud lal!" trvala na svém.
edklonil se a uchopil kouli, p emž si namo il
rukáv. Krucinál. „Já vím," p ipustil.
„Hmm," zabru ela p ekvapen , jako by ne ekala, že to
izná.
Brodil se zpátky, vd ný, že hlína na b ehu je tvrdá,
takže se mu špína nebude lepit na chodidla.
„Tumáte," ekla a vytáhla n co, co vypadalo jako
deka. „Byla v k ln . Zastavila jsem se pro ni cestou dol .
Napadlo m , že si možná budete pot ebovat osušit nohy."
Anthony otev el ústa, ale kupodivu nevydal žádný
zvuk. Kone ze sebe vypravil „d kuju" a vzal jí deku z
rukou.
„Abyste v l, nejsem zas taková zr da," zasmála se.
„Ani já ne."
„Možná," p ipustila, „ale nem l jste se s Edwinou
tolik zdržet. Vím, že jste to ud lal jen proto, abyste m
potrápil."
Upustil kouli na zem, nadzvedl obo í a posadil se na
kámen, aby si ot el nohy. „Nemyslíte, že moje zdržení
mohlo mít n co spole ného s tím, že chci strávit as se
ženou, s níž se hodlám oženit?"
Trochu zrudla, ale pak zamumlala: „Nejspíš to bude
znít sobecky, ale ne, jsem p esv ená, že jste m cht l
jen potrápit."

strana 171 / 356

 Samoz ejm m la pravdu, ale nehodlal to p iznat.
„Náhodou se zpozdila Edwina. Nevím pro . P ipadalo mi
ale nezdvo ilé vytáhnout ji z jejího pokoje a naléhat, aby
si pospíšila. A tak jsem ekal v pracovn , dokud nebyla
hotová."
Rozhostilo se dlouhé ticho a pak Kate ekla: „D kuju,
že jste mi to ekl."
Ho ce se zasmál. „Abyste v la, nejsem zas taková
zr da."
Vzdychla. „Já vím."
Její odevzdaný výraz ho p im l k úsm vu. „Snad jen
trochu?" dobíral si ji.
Rozzá ila se, jeho návrat k lehkovážnému tónu jí
ividn usnadnil konverzaci. „Samoz ejm ."
„To je dob e. Nerad bych byl nudný."
Kate s úsm vem pozorovala, jak si natáhl pun ochy a
boty. P edklonila se a zvedla r žovou kouli. „Radši ji
odnesu zpátky do k lny."
„Pro p ípad, že by m p emohlo nekontrolovatelné
nutkání hodit ji zpátky do jezera?"
ikývla. „Tak n jak."
„Dob e." Vstal. „Vezmu tu deku."
„Poctivá vým na." Obrátila se zpátky ke kopci, když
vtom zahlédla, jak Colin s Edwinou mizí v dálce. „Ach!"
Anthony se rychle obrátil. „Co se d je? Hmm, zdá se,
že se vaše sestra a m j bratr rozhodli vrátit bez nás."
Kate vrhla podmra ený pohled k vzdalujícím se
sourozenc m a pak rezignovan pokr ila rameny a za ala
stoupat do kopce. „Myslím, že vaši spole nost snesu déle
než n kolik minut, pokud vy snesete tu mou."
Ml el, což ji p ekvapilo. P ipadalo jí, že mohl snadno
reagovat duchaplnou a možná i úse nou odpov dí.

strana 172 / 356

Podívala se na n j a pak p ekvapen couvla. Hled l na ni
dost zvláštn ...
„Všechno v po ádku, pane?" zeptala se váhav .
ikývl. „Ovšem." Ale jeho hlas zn l velmi rozrušen .
Zbytek cesty ke k ln urazili ml ky. Kate uložila
žovou kouli do vozíku, p emž post ehla, že Colin s
Edwinou úhledn uklidili branky a všechno ostatní,
etn zatoulané ervené pálky a koule. Vrhla pohled po
Anthonym a musela se usmát. Z jeho zamra eného
výrazu bylo jasné, že si toho také všiml.
„Ta deka pat í sem," vybídla ho s pokradmým
úsm vem a ustoupila mu z cesty.
Anthony pokr il rameny. „Vezmu ji do domu. Nejspíš
se bude muset vy istit."
Souhlasn p ikývla. Pak zav eli dve e a vydali se na
zpáte ní cestu.

strana 173 / 356

 11. kapitola

Nic takového jako sout ž neodhalí v muži to nejhorší -

nebo v žen to nejlepší.
SPOLE ENSKÉ NOVINY LADY
WHISTLEDOWNOVÉ, 4. KV TNA 1814

Anthony si cestou dom pískal, a když se Kate

nedívala, potají po ní pokukoval. Opravdu byla svým
zp sobem velmi p itažlivá. Nev l, pro ho to stále
ekvapuje, ale bylo to tak. Vzpomínky na ni nikdy
nez staly pouze u jejího p vabného obli eje. Byla
ustavi v pohybu, vždy se usmívala, mra ila nebo
špulila rty. Nedokázala zachovat klidný, vyrovnaný
výraz, o který m ly mladé dámy usilovat.
Zpo átku na tom byl stejn jako zbytek spole nosti -
neustále ji srovnával s její mladší sestrou. A Edwina byla
tak omra ující a p ekvapiv krásná, že všechny ženy ve
své blízkosti zastínila. Anthony p iznával, že pokud byla
v místnosti Edwina, bylo obtížné dívat se na n koho
jiného.
A p esto...
Zamra il se. A p esto b hem celé hry pall mall
noval Edwin sotva letmý pohled. To by se dalo
pochopit jen vzhledem k tomu, že šlo o pall mall rodiny
Bridgertonových, a tudíž hra vyvolávala ty nejhorší
pohnutky v každém, kdo se jmenoval Bridgerton. Hrome,
pravd podobn by nepoctil pohledem ani samotného
vlada e, kdyby se urá il p ipojit ke h e.
To ale jako vysv tlení nesta ilo, pon vadž jeho mysl
byla plná jiných obrázk . Kate soust ed se sklán jící
nad pálkou. Chichotající se Kate, když n komu nevyšel

strana 174 / 356

odpal. Kate povzbuzující Edwinu, když její koule prolétla
brankou - pro Bridgertonovy velmi netypický rys. A
samoz ejm zlomysln se uculující Kate v poslední
vte in , než vrhla jeho kouli do jezera.
Bylo z ejmé, že i když si neud lal as, aby se podíval
na Edwinu, pro Kate ho m l spoustu.
To ho zneklidnilo.
Op t na ni pohlédl. Tentokrát m la obli ej mírn
nato ený k nebi a mra ila se.
„D je se n co?" zeptal se zdvo ile.
Zavrt la hlavou. „Jen p emýšlím, jestli za ne pršet."
Vzhlédl. „Myslím, že ne moc brzy."
Souhlasn p ikývla. „Nenávidím déš ."
Její výraz, velmi p ipomínající zklamaný obli ej
íletého dít te, ho rozesmál. „Pak tedy žijete ve špatné
zemi, sle no Sheffieldová."
S plachým úsm vem se k n mu obrátila. „Nemyslím
mírný déš . Nemám ho ráda, jen když zesílí."
„Vždycky se mi líbily bou ky," zamumlal.
Vrhla po n m vyplašený pohled, ale ml ela a pak
sklopila o i k oblázk m u nohou. P i ch zi do jednoho z
nich kopala, p íležitostn p erušila krok nebo ukro ila
stranou, aby ho mohla postr it a zachovat jeho sm r.
Bylo okouzlující, jak v pravidelných intervalech kmitala
obutou nohou zpod lemu šat a narážela do oblázku.
Anthony ji zv dav pozoroval, takže když op t
vzhlédla, úpln zapomn l odvrátit o i.
„Myslíte si - Pro se na m tak díváte?" uhodila na
j.
„Jestli si myslím co?" Schváln p ešel druhou ást její
otázky.

strana 175 / 356

 Nevrle sev ela rty. Anthony cítil, jak se mu zvlnily
koutky v pobaveném úsm vu.
„Sm jete se mi?" zeptala se podez ívav .
Zavrt l hlavou.
Její noha znehybn la. „Myslím, že ano."
„Ujiš uju vás," prohlásil hlasem, který zn l dokonce i
jeho uším, jako by se m l každou chvíli rozesmát, „že se
vám nesm ju."
„Lžete."
„Ne-" Musel se odml et. V l, že pokud nep estane
mluvit, vyprskne smíchy. A nejdivn jší bylo, že nem l
pon tí pro .
„Proboha," zamumlala. „O co vám jde?"
Anthony se op el o kmen blízkého jilmu a celé t lo se
mu ot ásalo st ží potla ovaným veselím.
Kate si založila ruce v bok. V o ích se jí zra ila
zv davost i vztek. „Co je tu tak legra ního?"
Kone se jakžtakž ovládl a s vyp tím všech sil
pokr il rameny. „Nevím," zalapal po dechu. „Tvá íte se...
tak..."
Všiml si, že se usmála. Miloval ten úsm v.
„Váš výraz je taky docela zábavný, pane," podotkla.
„Tím jsem si jistý." N kolikrát se zhluboka nadechl a
jakmile se ujistil, že nad sebou op t získal kontrolu,
nap ímil se. Zachytil její mírn podez ívavý pohled a
najednou pochopil, že musí zjistit, co si o n m Kate
myslí.
Nepo ká to do zít ka. Nepo ká to ani do ve era.
Nev l, jak za ít, ale její dobré mín ní pro n j hodn
znamenalo. Samoz ejm že pot eboval její souhlas ke
svému velmi zanedbávanému dvo ení Edwin , ale bylo v

strana 176 / 356

tom n co víc. Urazila ho, namo ila v jezírku, poko ila p i
pall mall, a p esto toužil po jejím ocen ní.
Anthony si nevzpomínal, kdy pro n j naposledy n í
názor tolik znamenal, a na rovinu, bylo to ponižující.
„Myslím, že mi dlužíte laskavost," prohlásil, odlepil se
od stromu a narovnal se. V hlav mu ví ilo. Pot ebuje na
to jít chyt e. Musí zjistit, co si Kate myslí, a zárove
nedat najevo, jak mu na tom záleží. Ne, dokud sám
nepochopí, pro je to pro n j tak d ležité.
„Prosím?"
„Laskavost. Kv li pall mall."
Odfrkla si, op ela se o strom a zk ížila paže. Jestli
kdo n komu n co dluží, pak jste to vy. Já koneckonc
vyhrála."
„Ale m to poko ilo."
„To je pravda," souhlasila.
„Nebyla byste to vy," utrousil suše, „kdybyste s tím
hned nesouhlasila."
Kate zvážn la. „Dáma by m la být vždycky up ímná."
Zvedl k ní o i a zvlnil koutek úst do šelmovského
úsm vu. „Doufal jsem, že to eknete."
Kate se zmocnila nejistota. „Pro ?"
„Protože vám chci, sle no Sheffieldová, položit
otázku - jakoukoli podle mého výb ru - a vy musíte co
nejup ímn ji odpov t." Op el se jednou rukou o kmen,
velmi blízko jejího obli eje, a p edklonil se. Kate m la
najednou pocit, že ji polapil do pasti, i když by nebylo
žké utéct.
V za ínající panice - a záchv vu vzrušení - pochopila,
že nedokáže uniknout p ed jeho pronikavýma,
planoucíma o ima.
„Myslíte, že to dokážete, sle no Sheffieldová?"

strana 177 / 356

 „J-jak zní ta otázka?" Dokud nezaslechla vlastní hlas,
nezvu ný a šelestivý jako vítr, v bec si neuv domila, že
šeptá.
Mírn nato il hlavu na stranu. „Nezapome te, že
musíte mluvit pravdu."
ikývla. Nebo si to aspo myslela. Rozhodn to m la
v úmyslu. Ale po pravd eno si nebyla zcela jistá,
jestli se jí poda ilo pohnout.
edklonil se, ne natolik, aby cítila jeho dech, ale dost
blízko, aby se zachv la. Pootev ela rty.
„Po ád" - pohnul se blíž - „m " - o další centimetr -
„nenávidíte?"
Kate k ovit polkla. A už o ekávala cokoli, tohle
to nebylo. Olízla si rty, jako by se chystala promluvit, ale
z hrdla jí nevyšel žádný zvuk.
Zvlnil rty do pomalého, mužného úsm vu. „Chápu to
jako ne."

A pak s prudkostí, p i níž se jí zato ila hlava, odlepil

ruku od stromu a chvatn dodal: „Pak myslím, že je
na ase jít dovnit a p ipravit se na ve er."
Kate se ochable op ela o strom, jako by z ní práv
vysál veškerou energii.
„Nebo se tu chcete ješt chvíli zdržet?" Založil si ruce
v bok a pohlédl na oblohu. Najednou se choval tak v cn ,
že se o sto procent lišil od rozvlá ného, líného sv dníka,
kterým byl p ed deseti vte inami. „Nakonec pro ne? V
íštích n kolika hodinách nejspíš nebude pršet."
Zírala na n j. Bu p išel o rozum, nebo ona
zapomn la mluvit. Možná obojí.
„Vždycky jsem obdivoval ženy, které dovedou ocenit
erstvý vzduch. Uvidíme se tedy u ve e?"

strana 178 / 356

 ikývla. Byla tak ohromená, že se jí to jen st ží
povedlo.
„Skv lé." Uchopil ji za ruku a pal iv políbil na
vnit ní stranu záp stí, což byl jediný pruh obnažené k že,
která vykukovala mezi její rukavi kou a lemem rukávu.
„Takže ve er, sle no Sheffieldová."
Pak vykro il pry a zanechal ji tam se zvláštním
pocitem, že se práv odehrálo n co velmi významného.
Ale ani v nejmenším netušila co.
V p l osmé ve er Kate zvažovala, že nejspíš
onemocní n jakou záke nou chorobou. Ve t i tvrt na
osm se rozhodla pro záchvat mrtvice. Ale když za p t
minut osm zazn l gong upozor ující hosty, že je as
shromáždit se v salonu k ve i, nap ímila ramena a
vyšla z ložnice na chodbu, aby se p ipojila k Mary.
Odmítla se chovat jako zbab lec.
Nebyla zbab lec.
Dnešní ve er zvládne. Krom toho, uklid ovala se,
nebude pravd podobn sed t v blízkosti lorda
Bridgertona. Je to vikomt, pán domu, a tudíž bude v ele
tabule. Jako dcera druhého syna oby ejného barona má
ve srovnání s ostatními hosty tak nízký titul, že ji ur it
posadí tak daleko, že Anthonyho sotva uvidí, aniž si
nam že krk.
Edwina, která sdílela pokoj s Kate, odešla už d íve do
Maryiny komnaty, aby jí pomohla vybrat nákr ník, takže
Kate z stala na chodb sama. M la v úmyslu vejít do
Maryina pokoje a po kat tam, ale nem la zrovna
hovornou náladu. Edwina už si všimla jejího zvláštního,
zadumaného rozpoložení a Kate nepot ebovala, aby se jí
Mary vyptávala, co se s ní d je.

strana 179 / 356

 Pravdou bylo, že to ani sama netušila. V la pouze,
že odpoledne se mezi ní a vikomtem n co zm nilo, a
otev en p iznávala (aspo sob ), že ji to vyd silo. Což je
nakonec normální, ne? Lidé se vždy bojí toho, emu
nerozumí. A Kate rozhodn nerozum la vikomtovi.
Práv když si za ínala vychutnávat svoji samotu,
otev ely se prot jší dve e a vyšla z nich jiná mladá dáma.
Kate v ní okamžit poznala Penelope Featheringtonovou,
nejmladší ze t í proslulých sester Featheringtonových,
tedy aspo t ch, které už vstoupily do spole nosti. Kate
slyšela, že mají ješt tvrtou sestru, ale ta je dosud ve
školních lavicích.
Nanešt stí byly Featheringtonové proslulé
neúsp chem na svatebním trhu. Prudence a Philippa už
chodily do spole nosti t i roky, aniž dostaly jedinou
nabídku k s atku. Penelope prožívala svou druhou
sezonu a obvykle se zaobírala spole enskými
povinnostmi ve snaze vyhnout se matce a sestrám, které
ostatní vesm s považovali za husy.
Kate m la Penelope vždycky ráda. Od chvíle, kdy si je
vzala na mušku lady Whistledownová kv li tomu, že nosí
šaty nelichotivých barev, je pojilo zvláštní pouto.
Kate si se smutným povzdechem všimla, že ubohá
Penelope v šatech z citronov žlutého hedvábí vypadá
beznad jn sinale. A jako by to nesta ilo, zdobilo je p íliš
mnoho záhyb a volánk . Penelope nebyla nijak vysoká
a v t ch šatech se úpln ztrácela.
Byla to škoda, protože kdyby n kdo p esv il její
matku, aby se nepletla švadlenám do práce a nechala
výb r šat na své dce i, mohla být Penelope docela
pohledná. M la pom rn p íjemný obli ej s velmi sv tlou
pletí rusovlásky, a t ebaže n kdo považoval její vlasy za

strana 180 / 356

kaštanov hn dé, pravdou bylo, že m ly spíš nazrzlý
odstín.
už to ale lov k nazval jakkoli, pomyslela si Kate
zd šen , k citronov žluté se to nehodilo.
„Kate!" zvolala Penelope, jakmile za sebou zav ela
dve e. „To je p ekvapení. Netušila jsem, že tu budete."
Kate p ikývla. „Lady Bridgertonová nás pozvala na
poslední chvíli. Seznámily jsme se s ní teprve minulý
týden."
„Vím, že jsem práv ekla, že m to p ekvapuje, ale
vlastn to tak není. Lord Bridgerton se hodn zajímá o
vaši sestru."
Kate z ervenala. „Ehm, ano," zakoktala se. „Máte
pravdu."
„Aspo se to povídá," pokra ovala Penelope, „i když
lov k nem že vždycky v it klep m."
„Pokud vím, lady Whistledownová se skoro neplete,"
poznamenala Kate.
Penelope jen pokr ila rameny a pak se znechucen
zadívala na své šaty. „V mém p ípad tedy rozhodn ne."
„Nemluvte nesmysly," zarazila ji Kate chvatn , ale
ob v ly, že to íká jen ze zdvo ilosti.
Penelope unaven pot ásla hlavou. „Matka je
esv ená, že žlutá je š astná barva a jedin š astná
dívka uloví manžela."
„Ach ouvej," rozesmála se Kate.
„Nepochopila," pokra ovala Penelope zaho kle, „že v
tak štastném žlutém odstínu vypadám velice neš astn a
ividn gentlemany odháním."
„Navrhla jste jí zelenou?" zeptala se Kate. „Myslím,
že zelená by vám slušela."

strana 181 / 356

 Penelope pot ásla hlavou. „Zelenou nemá ráda. Tvrdí,
že je melancholická."
„Vážn ?" zeptala se Kate nev ícn .
„Ani se ji nesnažím pochopit."
Kate, která na sob m la zelené šaty, zvedla rukáv k
obli eji své p ítelkyn a snažila se co nejvíc zakrýt
žlutou. „Váš obli ej se celý rozjasnil."
„Ani mi to ne íkejte. Ta žlutá m bude bolet ješt víc."
Kate jí v novala soucitný úsm v. „P ila bych vám
jaké svoje šaty, ale obávám se, že byste je tahala po
podlaze."
Penelope mávla nad její nabídkou rukou. Je to od vás
moc hezké, ale už jsem se smí ila s osudem. Aspo je to
lepší než loni."
Kate nadzvedla obo í.
„Vy jste tu vlastn loni nebyla." Penelope sebou trhla.
„Vážila jsem skoro o t ináct kilo víc než te ."
„T ináct kilo?" opakovala Kate. Nemohla tomu uv it.
Penelope s úšklebkem p ikývla. „D tský tuk,"
vysv tlovala. „Prosila jsem máti, aby m nenutila
vstupovat do spole nosti, dokud mi nebude osmnáct, ale
byla p esv ená, že mi d ív jší za átek prosp je."
Kate sta il jediný pohled na její obli ej, aby
pochopila, že jí neprosp l. Cítila s ní jistou sp ízn nost, i
když Penelope byla skoro o t i roky mladší. Ob znaly
ten zvláštní pocit, že nejsou nejpopulárn jší dívkou v
místnosti, i rádoby lhostejné výrazy, které žena nasadí,
když ji nikdo nepožádá o tanec.
„Co kdybychom šly na ve i spolu? Naše rodiny se,
jak se zdá, zdržely."
Kate nijak nesp chala do salonu ani do nevyhnutelné
spole nosti lorda Bridgertona. ekání na Mary s

strana 182 / 356

Edwinou by ale oddálilo muka jen o pár minut, a tak
usoudila, že klidn m že jít s Penelope.
Ob nakoukly do pokoj svých matek, informovaly je
o zm plán a spole se vydaly chodbou.
Když došly do salonu, v tšina p ítomných už
echázela sem a tam, klábosila a ekala na zbytek host .
Kate, která ješt nikdy nenavštívila žádný venkovský
ve írek, p ekvapen post ehla, že skoro všichni vypadají
uvoln ji a živ ji než v Londýn . To bude tím erstvým
vzduchem, napadlo ji. Nebo tu možná neplatí tak p ísná
pravidla jako v hlavním m st . A už byl d vod jakýkoli,
tam jší atmosféra se jí líbila víc než na londýnském
ve írku.
Na druhé stran pokoje zahlédla lorda Bridgertona.
Jakmile ho spat ila stát u krbu, ihned úzkostliv odvrátila
pohled.
esto ho vnímala. Zn lo to blázniv , ale p ísahala by,
že ví, kdy nadzvedl hlavu, kdy mluví a kdy se sm je.
A rozhodn si byla jistá, kdy se jí dívá na záda. M la
pocit, jako by jí ho el krk.
„Netušila jsem, že lady Bridgertonová pozvala tolik
lidí," prohodila Penelope.
Kate se rozhlédla po místnosti, p emž se pe liv
vyhýbala krbu.
„Ach ne," zasténala Penelope. Je tu Cressida
Cowperová."
Kate diskrétn následovala Penelopin pohled. Pokud
la Edwina pro roli krásky roku 1814 n jakou
konkurenci, byla jí Cressida Cowperová. Vysokou,
štíhlou dívku s medov sv tlými vlasy a jisk ícíma
zelenýma o ima stále obklopoval hlou ek ctitel . Ale
zatímco Edwina byla milá a šlechetná, Cressida se podle

strana 183 / 356

Kateina úsudku chovala sobecky a nevychovan jako
arod jnice, jíž p ináší radost mu ení druhých.
„Nenávidí m ," zašeptala Penelope.
„Nenávidí každého," chlácholila ji Kate.
„Ne, m opravdu nenávidí."
„Pro ?" Kate obrátila k p ítelkyni zv davé o i. „Co
jste jí provedla?"
„Loni jsem do ní omylem vrazila, takže polila pun em
sebe i vévodu z Ashbourne."
„Nic víc?"
Penelope sto ila o i ke stropu. „To Cressid sta í. Je
esv ená, že nebýt mojí nemotornosti, požádal by ji o
ruku."
Kate vydala odfrknutí, o kterém se ani nesnažila
edstírat, že se hodí pro dámu. „Ashbourne se nenechá
jen tak polapit. To všichni v dí. Je to skoro takový hejsek
jako Bridgerton."
„Který se pravd podobn letos ožení," p ipomn la jí
Penelope. „Pokud klepy nelžou."
„Pch," ušklíbla se Kate. „Sama Lady Whistledownová
psala, že si to nemyslí."
„To bylo p ed n kolika týdny," mávla Penelope rukou.
„Lady Whistledownová po ád m ní názor. A krom toho
je každému jasné, že se vikomt dvo í vaší sest e."
Kate skousla jazyk. „Ani mi to nep ipomínejte."
Ale její bolestný povzdech se ztratil v Penelopin
chraplavém zašeptání: „Ach ne. Cressida jde k nám."
Kate jí konejšiv stiskla paži. „Nic si z ní ned lejte.
Není lepší než my."
Penelope po ní vrhla jízlivý pohled. „To vím. Ale to jí
ani v nejmenším nezabrání, aby se chovala nep íjemn .
Vždycky si najde zp sob, jak m potrápit."

strana 184 / 356

 „Kate. Penelope," zatrylkovala Cressida, zastavila se u
nich a afektovan pohodila lesklými vlasy. „P ekvapuje
, že vás tu vidím."
„Pro ?" Kate zvedla hlavu.
Cressida zamrkala, o ividn p ekvapená, že se jí na to
Kate v bec zeptala. „Domnívám se," odpov la pomalu,
„že u vás to zas tak velké p ekvapení není, protože vaše
sestra je velmi žádaná a všichni víme, že musíte chodit
tam, kam ona. Ovšem Penelope..." Elegantn pokr ila
rameny. „Mn ale nep ísluší, abych soudila. Lady
Bridgertonová je velmi laskavá žena."
i tak hrubé poznámce Kate ot esen zalapala po
dechu. A zatímco z stala s otev enými ústy, Cressida
ešla do ni ivého útoku.
„To jsou p vabné šaty, Penelope," prohlásila s tak
sladkým úsm vem, že by Kate p ísahala, že cítí ve
vzduchu cukr. „Miluju žlutou," dodala a uhladila si sv tle
žlutou látku vlastních šat . „Vyžaduje velmi neobvyklou
ple , nemyslíte?"
Kate sev ela zuby. Cressida vypadala ve svých šatech
oslniv . Vypadala by oslniv i v pytli.
Cressida se znovu usmála - tentokrát Kate p ipomn la
hada - pak se mírn nato ila a na n koho zamávala. „Ach
Grimstone, Grimstone! Po kejte chvíli."
Kate se ohlédla p es rameno a spat ila, jak se k nim
blíží Basil Grimston. St ží potla ila zasténání. Grimston
byl pro Cressidu dokonalý mužský prot jšek - hrubý,
povýšený a domýšlivý. Kate netušila, pro ho tak milá
dáma jako vikomtka Bridgertonová v bec pozvala.
Pravd podobn pot ebovala vyrovnat po et tolika
mladých dam.

strana 185 / 356

 Grimston se došoural z druhé strany místnosti a
výsm šn nadzvedl koutek úst. „K vašim službám,"
kývlke Cressid .
„Nemyslíte, že to drahé Penelope v t ch šatech moc
sluší?" nadhodila Cressida. „Žlutá je ur it barvou letošní
sezony."
Grimston p ejel Penelope pomalým, urážlivým
pohledem od hlavy až k pat a zase zpátky. Kate se tém
zvedl žaludek odporem. Zatoužila uchopit ubohou
Penelope do náru e a obejmout ji. Ale takové gesto by
její p ítelkyni degradovalo do pozice n koho, kdo je
slabý a dá se snadno terorizovat.
Když Grimston kone skon il s pohoršující
prohlídkou, obrátil se ke Cressid a pokr il rameny, jako
by ho nenapadlo nic lichotivého.
„Nemáte být náhodou n kde jinde?" vybuchla Kate.
Cressida se zatvá ila ot esen . Jen st ží, sle no
Sheffieldová, mohu tolerovat vaši drzost. Pan Grimston a
já jsme jen obdivovali Penelopin vzhled. Ten žlutý odstín
se jí tolik hodí k pleti. A jsem moc ráda, že po lo ském
roce vypadá tak dob e."
„Opravdu," protáhl Grimston úlisným tónem.
Kate cítila, jak se Penelope vedle ní t ese. Jen doufala,
že je to vztekem, nikoli bolestí.
„Nevím, co tím myslíte," utrousila Kate chladn .
„Ale ur it víte," namítl Grimston, s o ima jisk ícíma
pot šením. P edklonil se a pak pronesl šeptem, siln jším
než jeho obvyklý hlas, který slyšela spousta lidí. „Byla
tlustá."
Kate otev ela ústa k rázné odpov di, ale než ze sebe
sta ila vydat hlásku, Cressida dodala: „Byla to velká
škoda, protože loni se ve m st objevilo mnohem víc

strana 186 / 356

muž . P estože v tšina z nás nemá samoz ejm nouzi o
tane ní partnery, soucítím s ubohou Penelope, kdykoli ji
vidím sed t mezi matkami a gardedámami."
„Ty gardedámy," vyp nila Penelope, „jsou asto jediní
lidé v místnosti se špetkou inteligence."
Kate by nejradši vysko ila a jásala.
Cressida tiše zalapala po dechu, jako by m la právo
cítit se uražená. „P esto si lov k nem že pomoct, aby...
Ach! Lorde Bridgertone!"
Kate uhnula, aby pustila vikomta do jejich t sného
kroužku, a s odporem si všimla, jak se Cressida náhle
zm nila, za ala t epetat asami a p vabn našpulila ústa.
Bylo to tak ot esné, že Kate ve vikomtov p ítomnosti
úpln zapomn la na rozpaky.
Bridgerton vrhl po Cressid nevlídný pohled, ale
ml el. Schváln se obrátil ke Kate s Penelope a oslovil je
jmény.
Kate se skoro zajíkla škodolibou radostí. Ušt il
Cressid lekci.
„Sle no Sheffieldová," pronesl uhlazen . „Doufám, že
nás omluvíte, když doprovodím sle nu
Featheringtonovou do jídelny."
„To p ece nem žete!" vybuchla Cressida.
Bridgerton ji sjel ledovým pohledem. „Promi te, ale s
vámi jsem nemluvil."
Cressida couvla, o ividn poko ená svým vzplanutím.
esto bylo nanejvýš nezvyklé, aby vikomt doprovázel
Penelope. Povinností pána domu bylo doprovodit tu
nejurozen jší ženu. Kate si sice nebyla jistá, která to dnes
ve er je, ale rozhodn to nebyla Penelope, jejíž otec se
nehonosil žádným skv lým titulem.

strana 187 / 356

 Bridgerton nabídl Penelope rám a p itom se obrátil
ke Cressid . „Nenávidím tyrany. A vy?"
estože si Kate zakryla ústa rukou, nedokázala
potla it zachichotání. Bridgerton na ni p es Penelopinu
hlavu vrhl spiklenecký úsm v.
A v tu chvíli se jí zmocnil zvláštní pocit. Zdálo se jí,
že tohoto muže zcela pochopila.
A ješt podivn jší bylo, že už si nebyla v bec jistá,
jestli je to ten p ízemní, opovrženíhodný hejsek, jak si tak
ráda namlouvala.
„Vid las to?"
Kate, která se zbytkem shromážd ných host zírala s
otev enými ústy, jak Bridgerton odvádí Penelope z
místnosti a sklání k ní hlavu, jako by to byla ta
nejp vabn jší žena na zemi, se obrátila a spat ila vedle
sebe Edwinu.
„Úpln celé," p isv ila Kate omámen . „A taky
slyšela."
„Co se stalo?"
Je to... je to..." Kate si nebyla jistá, jak popsat, co
vikomt práv ud lal. A pak pronesla n co, emu by nikdy
nev ila. Je to hrdina."

strana 188 / 356

 12. kapitola

Šarmantní muž je zábavný, pohledný muž stojí za

vid ní, ale estný muž - kolem n j se mladé dámy
shlukují jako stádo ovcí.
SPOLE ENSKÉ NOVINY LADY
WHISTLEDOWNOVÉ, 2. KV TNA 1814

Po ve i, když si muži odešli vypít portské a pak se s

nad azenými výrazy p ipojili k dámám, jako by práv
mluvili o n em daleko významn jším, než í k
pravd podobn vyhraje královské dostihy, poté, co se
shromážd ná spole nost pustila do n kdy nudné a jindy
rozja ené zábavy, poté, co si lady Bridgertonová
odkašlala a diskrétn navrhla, že je as jít spát, poté, co
dámy uchopily sví ky a odebraly se na l žka, a poté, co
je gentlemani nejspíš následovali...
...Kate stále nemohla usnout.
ividn ji ekala jedna z nocí, které se daly ozna it
výrazem „zírání do puklin na strop ". Jenže na strop v
Aubrey Hall žádné pukliny nebyly. Dokonce ani nevyšel
síc, následkem ehož záclonami nepronikalo žádné
sv tlo, takže i kdyby tam pukliny byly, nemohla by je
vid t a...
Kate se zasténáním odhrnula p ikrývku a vstala.
Jednou, a to docela brzy, musí nau it mozek, aby p estal
uhán t osmi r znými sm ry najednou. Ležela na l žku už
skoro hodinu, zírala do inkoustov erné tmy, tu a tam
zav ela o i a snažila se donutit k spánku.
Nefungovalo to.
Nedokázala pustit z hlavy obli ej Penelope
Featheringtonové, když ji vikomt p išel zachránit. Kate si

strana 189 / 356

byla jistá, že ona se musela tvá it podobn - trochu
omrá en , trochu pot šené a p edevším, jako by m la
každou minutou roztát na podlaze.
Bridgerton byl úžasný.
Kate strávila ve spole nosti Bridgertonových celý den
a jedno bylo zcela jasné: Všechno, co se šuškalo o
Anthonym a jeho oddanosti rodin , byla pravda.
A i když nebyla ochotná upustit od názoru, že je to
hejsek a ni ema, za ínala chápat, že m že být ob ma
zárove a k tomu ješt n kým jiným.
kým dobrým.
Kdyby se snažila být zcela objektivní, což, jak
ipoušt la, bylo velmi obtížné, nevylu ovalo ho to z ad
potenciálních Edwininých manžel .
Pro jen tam musel p ijít a být milý? Pro nemohl
prost z stat zdvo ilým, ale povrchním flamendrem, v
což bylo tak pohodlné v it? Te se stal n kým docela
jiným, o n hož by, jak se bála, mohla jevit zájem.
Kate i ve tm cítila, že se jí rozho ely tvá e. Musí
estat myslet na Anthonyho Bridgertona. Takhle neusne
ani za týden.
Snad kdyby m la n co ke tení. V podve er zahlédla
prostornou a rozsáhlou knihovnu, v níž Bridgertonovi
jist mají n jaký svazek, který ji zaru en ukolíbá k
spánku.
ehodila p es sebe župan a po špi kách se p ikradla
ke dve ím, aby nevzbudila Edwinu. Ne že by to bylo
co snadného. Edwina vždycky spala, jako když ji do
vody hodí. Podle Mary prospala celé noci už jako
nemluvn , hned od narození.
Kate vklouzla do pantofli, tiše se vykradla na chodbu,
pe liv se rozhlédla a zav ela za sebou dve e. Byla na

strana 190 / 356

venkovském sídle poprvé, ale o podobných ve írcích
leccos slyšela a v bec se netoužila p iplést do cesty
komu, kdo mí í do cizí ložnice.
Pokud n kte í hosté dovád jí s nemanželským
partnerem, Kate usoudila, že o tom nechce v t.
Na chodb svítila lampa, která dodávala šeru matný,
mihotavý lesk. Kate si s sebou vzala sví ku, takže
istoupila blíž a p ipálila si knot. Jakmile se plamínek
ustálil, vykro ila ke schodišti, p emž se zastavila na
každém rohu a bedliv se rozhlížela po náhodných
kolemjdoucích.
Za pár minut se dostala ke knihovn . Místnost nebyla
podle m ítek smetánky nijak velká, ale st ny od podlahy
až ke stropu zakrývaly knihy. Kate p iv ela dve e - pokud
byl n kdo vzh ru a poblíž, necht la ho vyplašit tím, že
cvakne klikou - zamí ila k nejbližší knihovn a prohlížela
si tituly.
„Hmm," zamumlala tiše, když vytáhla knihu s názvem
„Botanika". Milovala zahradni ení, ale lánky na toto
téma jí nep ipadaly moc vzrušující. M la by si najít
román, který upoutá její p edstavivost, nebo sáhnout po
nezáživném textu, jenž ji se vší pravd podobností uspí.
Vrátila knihu na místo, postavila sví ku na nejbližší
st l a p istoupila k další knihovn . Vypadalo to jako
oddíl filozofie. „To rozhodn ne," utrousila, p emístila
sví ku na stole a p istoupila k policím vpravo. Botanika
by ji možná uspala, ale filozofie by ji pravd podobn
omrá ila na n kolik dní.
Posunula sví ku trochu doprava, p edklonila se a
zadívala se na další adu knih. Vtom místnost ozá il jasný
a zcela ne ekaný záblesk.

strana 191 / 356

 Z Kateina hrdla unikl krátký, pronikavý výk ik.
Usko ila a narazila do stolu. Te ne, prosila v duchu,
tady ne.
Ale zatímco se jí v mysli formovalo slovo „tady",
místností ot áslo duté dun ní hromu.
A pak znovu nastala tma, v níž se Kate t ásla a prsty
svírala st l tak pevn , že ji bolely klouby. Tohle
nenávid la! Nesnášela ten zvuk, jasnou klikatou áru na
obloze a praskající nap tí ve vzduchu, ale nejvíc ze všeho
jí vadilo, jak se p itom cítila.
Tak vyd šen , že nakonec necítila v bec nic.
Takhle to bylo celý její život, nebo p inejmenším co si
pamatovala. Když byla malá, otec nebo Mary ji pokaždé
chlácholili. Kate utkv lo v pam ti mnoho vzpomínek, jak
jeden z nich sedí na okraji její postele, drží ji za ruku a
šeptá jí konejšivá sl vka, zatímco kolem ní zu í živly.
Ale b hem dospívání p esv ila lidi okolo sebe, že
strach p ekonala. Všichni sice v li, že stále nemá ráda
bou ky, ale rozsah hr zy se jí poda ilo utajit.
ipadalo jí to jako nejhorší slabost, která nemá
ividnou p inu a bohužel na ni neexistuje lék.
Neslyšela déš bubnující do okenních skel, takže
bou ka možná nebude tak zlá. Snad vypukla daleko
odsud a p esune se ješt dál. T eba -
Místnost ozá il další záblesk a Kate podruhé vyjekla.
Tentokrát t sn po zablýsknutí následoval hrom, což
nazna ovalo, že se bou e blíží.
Kate se sesula na podlahu.
Bylo to p íliš hlasité. P íliš hlasité, p íliš jasné a p íliš
-
Další dun ní.

strana 192 / 356

 Kate zalezla pod st l, skr ila nohy, objala kolena
pažemi a vyd šen ekala, co bude následovat.
A pak se rozpršelo.

Bylo n co po p lnoci a všichni hosté (kte í aspo

trochu dodržovali asový rozvrh) odešli spát. Anthony
však stále sed l v pracovn a bubnoval prsty do okraje
stolu spolu s dešt m, který bi oval jeho okno. Sem tam
ozá il místnost jasný záblesk a každé zah ní bylo tak
hlasité a ne ekané, že skoro nadsko il.
Anthony miloval bou ky.
Nedokázal vysv tlit pro . Možná to byl jen d kaz, že
íroda je mocn jší než lidé, snad za to mohla pouhá
energie sv tla a zvuku kolem n j. Ale a už byl d vod
jakýkoli, cítil, že žije.
Nebyl nijak zvláš unavený, když matka navrhla, aby
šli spát, a tak mu p ipadalo hloupé nevyužít chvíle
samoty a neprobrat se ú etními knihami Aubrey Hall,
které mu tu nechal majordomus. B hví, že zítra mu
matka nap chuje každou minutu aktivitami týkajícími se
mladých dam. Ale zhruba po hodin usilovné práce, kdy
se hrotem brka zastavil u každého ísla v ú etní knize,
mu za ala klesat ví ka.
Byl to dlouhý den, p ipustil. Zav el knihu, ale kousek
papíru nechal vy nívat, aby tak ozna il místo, k n muž
došel. Strávil spoustu dní návšt vami nájemník a
prohlížením budov. Jedna rodina pot ebovala opravit
dve e a další m la potíže se sklizní a zaplacením
nájemného, pon vadž si jejich otec zlomil nohu. Anthony
slýchal a urovnával hádky, obdivoval erstv narozená
nemluv ata, a dokonce pomáhal spravit d ravou st echu.

strana 193 / 356

Pat ilo to mezi povinnosti majitele p dy a bavilo ho to, i
když zárove vy erpávalo.
Hra pall mall ho p íjemn rozptýlila, ale hned po
návratu do domu byl pasován do role hostitele mat ina
ve írku, což bylo skoro tak únavné jako návšt vy
nájemník . Eloise bylo necelých sedmnáct a rozhodn
pot ebovala n koho, kdo na ni dohlédne, ta protivná
Cowperová trýznila ubohou Penelope Featheringtonovou,
takže s tím n kdo musel n co ud lat, a...
A pak tam byla Kate Sheffieldová.
Zhouba jeho života.
A p edm t jeho touhy.
To všechno sou asn .
Byl to zmatek. Anthony se p ece m l dvo it její sest e
Edwin , nejkrásn jší dívce sezony, jejíž p vab se nedal s
krásou žádné jiné srovnávat. Byla líbezná, šlechetná a
klidná.
A místo toho ustavi myslel na Kate, která, a koli
ho dohán la k zu ivosti, si získala jeho úctu. Jak by mohl
neobdivovat n koho, kdo tak utkv le lpí na svém
esv ení? A Anthony musel p iznat, že jádra jejího
zanícení - oddanosti rodin - si nade vše cení.
Se zívnutím vstal od stolu a protáhl se. Rozhodn je
na ase jít spát. S trochou št stí usne v okamžiku, kdy se
hlavou dotkne polštá e. V bec netoužil po tom, aby zíral
do stropu a myslel na Kate.
A na všechny v ci, které cht l s Kate d lat.
Anthony zvedl sví ku a vykro il na prázdnou chodbu.
Na tichém dom bylo n co mírumilovného a úchvatného.
I v dešti bušícím do zdi zaslechl každé klapnutí svých bot
na podlaze - pata, špi ka, pata, špi ka. A krom chvil,
kdy blesk pro al oblohu, osv tlovala chodbu jenom

strana 194 / 356

sví ka. Vychutnával si mihotání plamene a hru stín na
zdi a nábytku. Byl to zvláštní pocit, ale -
Tázav nadzvedl obo í. Dve e knihovny byly o pár
centimetr pootev ené a zevnit vycházel slabý proužek
sv tla.
Byl si naprosto jistý, že nikdo jiný není vzh ru. A z
knihovny rozhodn nevycházel žádný zvuk. N kdo si
tam ur it došel pro knihu a zapomn l tam zapálenou
sví ku. Anthony se zamra il. To bylo velmi
nezodpov dné. Ohe by i uprost ed lijáku zni il d m
jako hromádku karet a knihovna, po okraj zapln ná
knihami, by se mohla snadno vznítit.
Otev el dve e a vstoupil dovnit . Celou st nu tvo ilo
vysoké okno, takže déš tu byl mnohem hlasit jší než na
chodb . No ní oblohu ozá il blesk a tém sou asn
podlahou ot ásl úder hromu.
sobivý okamžik ho p im l k úsm vu. P istoupil k
provinilé sví ce, p edklonil se, sfoukl ji a pak...
co zaslechl.
Byl to dech. Vyd šený, t žký, provázený tichým
pof ukáváním.
Anthony se rozhlédl. „Je tu n kdo?"
A pak to uslyšel znovu. Zespoda.
Opatrn , aby nezhasí svoji sví ku, se p ikr il a
nakoukl pod st l.
Vzáp tí zatajil dech.
„Proboha, Kate."

Byla sto ená do klubí ka a pažemi k ovit objímala

pokr ené nohy. M la sklon nou hlavu, elo op ené o
kolena a celá se t ásla.

strana 195 / 356

 Anthony ztuhl. Ješt nikdy v život nevid l nikoho tak
zdrceného.
„Kate?" promluvil znovu, postavil sví ku na zem a
naklonil se k ní. Nedokázal odhadnout, jestli ho slyšela.
Vypadalo to, že se v zoufalé snaze p ed n ím uniknout
zcela stáhla do sebe. Že by to bylo tou bou kou? Zmínila
se, že nenávidí déš , ale tohle bylo mnohem závažn jší.
Anthony v l, že v tšina lidí nemiluje bou ky jako on,
ale nikdy neslyšel o nikom, kdo by jim tak naprosto
podlehl.
Kate budila dojem, že pokud se jí Anthony dotkne,
rozsype se na milion k ehkých st ípk .
Místností ot ásl další hrom a její t lo sebou trhlo tak
zmu en , že to Anthony cítil až v útrobách. „Ach Kate,"
zašeptal. Ten pohled mu lámal srdce. Opatrn k ní natáhl
ruku. Stále si nebyl jistý, jestli ho zaregistrovala, a
vyd sit ji by mohlo být stejn nebezpe né jako probudit
nám sí níka.
Jemn jí položil ruku na paži a slab stiskl. „Jsem
tady, Kate. Všechno bude v po ádku."
No ní oblohu pro al blesk a ozá il místnost jasným
výbuchem sv tla. Kate se schoulila do ješt pevn jšího
klubí ka, pokud to v bec bylo možné. Pochopil, že se
snaží zakrývat o i tím, že tiskne obli ej ke kolen m.
isunul se blíž a vzal ji za ruku. Byla studená jako led
a prsty m la ztuhlé hr zou. Jen st ží jí uvolnil paži,
kterou si objímala nohy, ale nakonec ji dokázal p enést k
úst m a p itisknout rty na její pokožku ve snaze ji zah át.
„Jsem tady, Kate," opakoval, pon vadž nev l, co
jiného by m l íct. „Jsem tady. Všechno bude v po ádku."
Kone se mu poda ilo vmá knout se pod st l, takže
vedle ní sed l na podlaze a objímal ji kolem rozt esených

strana 196 / 356

ramen. Zdálo se, že se p i jeho dotyku mírn uvolnila,
což v n m vyvolalo velmi zvláštní pocity - hrdost, že jí
práv on dokázal pomoci, a hlubokou úlevu, protože ho
ni ilo vid t ji tak zdeptanou.
Šeptal jí do ucha konejšivá sl vka a jemn ji hladil po
ramenou. A pomalu, velmi pomalu - nem l tušení, kolik
minut s ní sedí pod stolem - cítil, jak se její svaly za ínají
uvol ovat. P estala mít tak d siv studenou pokožku a
její dech, i když stále zrychlený, už nezn l tak vyd šen .
Jakmile kone získal dojem, že by mohla být
ipravená, dotkl se dv ma prsty její brady, vyvinul
jemný tlak a nadzvedl jí obli ej, aby jí vid l do o í.
„Podívejte se na m , Kate," zašeptal jemným, ale
autoritativním hlasem. „Jestli to ud láte, poznáte, že jste
v bezpe í."
Drobné svaly kolem jejích o í se dobrých patnáct
vte in chv ly, než se ví ka kone zat epetala. Snažila
se otev ít o i, ale ty to odmítaly. Anthony nem l s
podobnou situací zkušenosti, bylo mu však jasné, že se
necht jí otev ít, aby nevid ly to, co je tak d sí.
Po n kolika dalších vte inách je kone otev ela a
setkala se s jeho pohledem.
A Anthony m l pocit, jako by dostal ránu do b icha.
Pokud jsou o i skute nými okny do lidské duše, tu
noc se v Kate n co zm nilo. Vypadala vystrašen ,
uštvan , zcela ztracen a zmaten .
„Nevzpomínám si," zašeptala sotva slyšitelným
hlasem.
Pevn ji sev el její ruku a znovu ji p enesl ke rt m.
Vtiskl jí na dla jemný, tém otcovský polibek. „Na co
si nevzpomínáte?"
Pot ásla hlavou. „Nevím."

strana 197 / 356

 „Pamatujete se, jak jste p išla do knihovny?"
ikývla.
„Vybavujete si tu bou ku?"
Na chvíli zav ela o i, jako by pouhá snaha udržet je
otev ené vyžadovala víc energie, než kolik se jí
dostávalo. „Po ád prší."
Anthony p ikývl. Byla to pravda. Déš stále bušil do
oken stejn siln jako p edtím, ale od posledního hromu a
blesku ub hlo n kolik minut.
Upírala na n j zoufalé o i. „Nem žu... nechci..."
Anthony jí stiskl ruku. „Nemusíte nic íkat."
Cítil, jak se její t lo ot áslo a uvolnilo. Pak zaslechl
její šepot. „Díky."
„Chcete, abych na vás mluvil?" navrhl.
Zav ela o i - ne tak pevn jako p edtím - a p ikývla.
Usmál se, i když v l, že to Kate nevidí. Ale možná
to cítí. T eba dokáže slyšet v jeho hlase radost. „Co bych
vám tak vypráv l?"
„Povídejte mi o tomhle dom ," zaprosila.
„O dom ?" opakoval p ekvapen .
ikývla.
„Tak dob e." Cítil absurdní radost, že ji zajímá
hromada kamen a malty, která pro n j tolik znamená.
„Vyrostl jsem tu."
„Vaše matka se o tom zmínila."
Anthony p i její poznámce ucítil v hrudi n co teplého
a mohutného. Ujistil ji, že mu nemusí odpovídat, za což
mu byla vd ná, ale te se zapojila do konverzace.
Ur it to znamená, že už je jí líp. Kdyby otev ela o i a
kdyby nesed li pod stolem, p sobilo by to skoro
normáln .

strana 198 / 356

 „Mám vám vypráv t, jak bratr utopil sest inu
oblíbenou panenku?" nadhodil.
Zavrt la hlavou a op t sebou trhla, když se zvedl vítr a
za al bi ovat okna novou silou. Ale vystr ila bradu a
vybídla ho: „Vypráv jte mi n co o sob ."
„Dob e," p isv il Anthony pomalu a snažil se
ehlížet mlhavý, nep íjemný pocit, který se mu usadil v
hrudi. Bylo mnohem snadn jší lí it historky o
sourozencích než mluvit o sob .
„Povídejte mi o svém otci."
Ztuhl. „O otci?"
Usmála se, ale její prosba jím p íliš ot ásla, než aby si
toho všiml. „Musel jste n jakého mít."
Anthonymu se stáhlo hrdlo. Nemluvil asto o otci,
dokonce ani v rodinném kruhu. Namlouval si, že je to
proto, že od té doby, co zem el, uplynulo už mnoho vody
a Edmund je mrtvý víc než deset let. Ale pravdou bylo,
že n které v ci prost p íliš bolely. A existují rány, které
se nezahojí, dokonce ani za celé desetiletí.
„Byl - byl to skv lý muž," pronesl tiše. „Báje ný otec.
Moc jsem ho miloval."
Kate se k n mu obrátila a od chvíle, kdy jí p ed
kolika minutami zvedl bradu, se poprvé st etla s jeho
ima. „Vaše matka o n m mluvila s velkou láskou.
Proto jsem se ptala."
„Všichni jsme ho milovali," p isv il prost , odvrátil
hlavu a zadíval se do místnosti. Hled l na nohu židle, ale
ve skute nosti ji nevid l. P ed o ima m l pouze vlastní
vzpomínky. „Byl to ten nejlepší otec, jakého si kluk
bec m že p át."
„Kdy zem el?"

strana 199 / 356

 „P ed jedenácti lety. V lét . Když mi bylo osmnáct.
sn p edtím, než jsem odjel na Oxford."
„To je t žké, když v tomhle v ku lov k ztratí otce,"
zamumlala.
Ost e na ni pohlédl. „V každém v ku je to t žké."
„Samoz ejm ," souhlasila rychle, „ale myslím, že
které jsou horší než jiné. A ur it se to u chlapc a
dívek liší. Otec mi zem el p ed p ti lety a hrozn mi
chybí, ale mám dojem, že se to trochu liší."
Nemusel se ptát. Otázka se mu zra ila v o ích.
„Byl báje ný," vysv tlovala Kate a o i jí zn žn ly.
„Laskavý a šlechetný, ale v p ípad nutnosti i p ísný.
Jenže otec chlapce musí syna nau it, jak se stát mužem.
A p ijít o n j v osmnácti, kdy práv dospíváte..." Dlouze
vydechla. „Nejspíš je ode m troufalé v bec o tom
mluvit, protože nejsem muž, a tudíž se do vaší situace
nem žu dost dob e vžít, ale myslím..." Našpulila rty a
uvažovala nad svými slovy. „Zkrátka myslím, že je to
velmi t žké."

„Mým bratr m bylo šestnáct, dvanáct a dva roky,"

dodal Anthony tiše.
„Chápu, že i pro n to bylo obtížné, ale váš nejmladší
bratr si na n j nejspíš nepamatuje."
Anthony zavrt l hlavou.
Kate se zamyšlen usmála. „Ani já si nevzpomínám na
svou matku. Je to zvláštní."
„Kolik vám bylo, když zem ela?"
„T i. Otec se oženil s Mary jen o n kolik m síc
pozd ji. Nedodržel pat né smute ní období, což n které
ze soused šokovalo, ale m l za to, že pot ebuju matku
víc, než on pot ebuje dodržovat etiketu."

strana 200 / 356

 Anthonyho poprvé napadlo, co by se stalo, kdyby v
mládí zem ela matka a zanechala tu otce s domem plným
tí, z nichž n které byly docela malé nebo dokonce
batolata. Edmund by to nem l snadné. Nikdo z nich. Ne
že by to byla pro Violet hra ka. Ale aspo m la
Anthonyho, který p evzal ást zodpov dnosti a snažil se
mladším sourozenc m nahrazovat otce. Kdyby zem ela
Violet, Bridgertonovi by z stali zcela bez matky.
Daphne, nejstarší z Bridgertonových dcer, bylo v dob
Edmundovy smrti teprve deset. A Anthony si byl jistý, že
otec by se znovu neoženil.
Nehled na to, jak by si p ál matku pro svoje d ti,
nedokázal by si vzít jinou ženu.
„Jak vaše matka zem ela?" zeptal se Anthony,
ekvapený hloubkou svého zájmu.
„Na ch ipku. Nebo si to aspo mysleli. Taky to mohl
být n jaký druh plicní hore ky." Podep ela si rukou
bradu. „Prý to šlo velmi rychle. Otec íkal, že jsem tehdy
taky onemocn la, jenže ne tak vážn ."
Anthony pomyslel na syna, kterého, jak doufal, zplodí
a jenž byl jediným d vodem, pro se nakonec rozhodl
oženit. „Chybí vám matka, kterou jste nikdy vlastn
nepoznala?"
Kate chvíli p emítala. Jeho hlas zn l velmi naléhav ,
což jí napovídalo, že odpov je pro n j d ležitá. Nebyla
si úpln jistá, ale n co z jejího d tství nejspíš uhodilo na
strunu v jeho srdci.
„Ano," p ikývla kone , „ale ne tak, jak myslíte.
Nem že vám doopravdy scházet, protože jste ji neznal,
ale ve vašem život z stane prázdné místo. Víte, kdo by
ho m l zaplnit, ale netušíte, jak by to ud lal." Zk ivila rty
do smutného úsm vu. „Dává to n jaký smysl?"

strana 201 / 356

 Anthony p ikývl. „Hluboký smysl."
„Myslím, že p ijít o rodi e, které znáte a milujete, je
žší," dodala Kate. „Vím to, protože jsem ztratila oba."
„To je mi líto," poznamenal tiše.
„To je v po ádku," ujistila ho. „Staré p ísloví, že as
hojí všechny rány, je skute pravdivé."
Up en ji pozoroval a Kate z jeho výrazu usoudila, že
s ní nesouhlasí.
„Opravdu je to mnohem t žší, když jste starší,"
dodala. „Máte št stí, že jste své blízké poznal, ale bolest
z jejich ztráty je pak mnohem siln jší."
„Bylo to, jako bych p išel o ruku," zašeptal Anthony.
Vážn p ikývla. P edpokládala, že o svém zármutku
nemluvil s mnoha lidmi. Nervózn si olízla vysušené rty.
Zvláštní, venku lije jako z konve a ona je vyschlá jako
leklá ryba.
„Možná je pro m tedy lepší," doplnila Kate tiše, „že
jsem p išla o matku tak záhy. A Mary je báje ná. Miluje -
jako dceru. Vlastn -" Odml ela se, vyplašená
náhlým vlhkem v o ích. Kone procít zašeptala:
„Nikdy se mnou nejednala jinak než s Edwinou.
Nemyslím si, že bych vlastní matku milovala víc."
Anthony se jí up en zadíval do o í. „To jsem rád."
Kate polkla. „N kdy je s tím až legra ní. Navšt vuje
hrob mojí matky, jen aby jí ekla, co d lám. Opravdu je
moc hodná. Když jsem byla malá, chodila jsem s ní a
íkala své matce, co d lá Mary."
Anthony se usmál. „A byla to samá chvála?"
„Vždycky."

Chvíli p átelsky ml eli a hled li do plamene sví ky,

po níž stékal roztavený vosk. Když se dol skutálela

strana 202 / 356

 tvrtá kapka a op t ztuhla, Kate se obrátila k Anthonymu:
„Ur it to bude znít nesnesiteln optimisticky, ale
myslím si, že v život se nic ned je náhodou."
Nadzvedl obo í.
„Všechno nakonec vyjde," vysv tlovala. „P išla jsem
o matku, ale získala Mary. A sestru, kterou vroucn
miluju. A -"
Místnost ozá il další záblesk. Kate skousla ret a
snažila se pomalu a vyrovnan dýchat nosem. Bude
následovat hrom, ale je na n j p ipravená -
Místnost se ot ásla hlukem a Kate dokázala nechat o i
otev ené.
Dlouze vydechla a hrd se usmála. Zvládla to. Nebyla
to sice zrovna legrace, ale nebylo to nemožné. T eba za
to mohla Anthonyho p ítomnost nebo jen to, že se bou ka
vzdalovala, ale dokázala tím projít, aniž jí srdce
vysko ilo z hrudi.
„Jste v po ádku?" zeptal se Anthony.
Podívala se na n j a p i pohledu na jeho neklidný
výraz v ní n co roztálo. A už v minulosti ud lal cokoli,
hádal se s ní a p el, v tomhle okamžiku o ni m l
doopravdy starost.
„Ano," p isv ila p ekvapen . „Ano, myslím, že
ano."
Stiskl jí ruku. „Jak dlouho to trvá?"
„Dnes ve er? Nebo v celém život ?"
„V obou p ípadech."
„Dnes ve er od prvního úderu hromu. Když za alo
pršet, za ala jsem být nervózní, ale pokud neh mí a
neblýská se, nic mi není. Nevadí mi samotný déš , ale
strach, že by mohl p er st v n co siln jšího." Polkla a
olízla si vysušené rty. „Abych odpov la na druhou

strana 203 / 356

otázku, nepamatuju se, že by m n kdy bou ka ned sila.
Prost už jsem taková. Vím, že je to hloupé-"
„Není," p erušil ji.
„Je od vás milé, že to íkáte," plaše se pousmála, „ale
mýlíte se. Nic nem že být hloup jšího než se
bezd vodn bát."
„N kdy," promluvil Anthony rozechv lým hlasem,
„existují pro strach d vody, které neumíme rozumn
vysv tlit. Cítíme to v kostech a víme, že je to pravda, ale
všem ostatním to p ipadá bláhové."
Kate v mihotavém sv tle sví ek pozorovala jeho
tmavé o i a p i bolestném záblesku, který v nich spat ila,
zatajila dech. A v la s naprostou jistotou, že nemluví o
ni em neur itém. M l na mysli vlastní strach, n co velmi
konkrétního, co ho dennodenn a každou minutu
pronásleduje.
co, na nemá právo se ho ptát. Ale zoufale si p ála,
aby mu dokázala pomoci, až bude p ipravený tomu elit.
Jenže tak to nebude. Anthony se ožení s jinou ženou,
možná dokonce s Edwinou, a pouze jeho manželka bude
mít právo mluvit s ním o n em tak osobním.
„Mám dojem, že se už dokážu vrátit do pokoje,"
promluvila. Najednou bylo p íliš bolestné z stat v jeho
blízkosti a p itom v t, že bude pat it jiné žen .
Zvlnil rty do chlapeckého úsm vu. „Chcete tím íct, že
žu kone vylézt zpod toho stolu?"
„Proboha!" S ostýchavým úsm vem si p itiskla ruku
ke tvá i. „Moc se omlouvám. Úpln jsem zapomn la, kde
sedíme. Musíte m považovat za husu."
S úsm vem zavrt l hlavou. „To v žádném p ípad ,
Kate. I když si myslím, že jste nejnesnesiteln jší ženská
na téhle planet , nepochybuju o vaší inteligenci."

strana 204 / 356

 Kate, která se práv snažila vyhrabat zpod stolu, se
zarazila. „Nevím, jestli mi to tvrzení má polichotit nebo
urazit."
„Nejspíš obojí," p ipustil, „ale kv li našemu p átelství
se dohodn me na komplimentu."
Obrátila se k n mu, i když si uv domovala, že na
všech ty ech p sobí nejspíš neohraban . P esto cht la
ten d ležitý okamžik co nejvíc protáhnout. „Takže jsme
átelé?"

ikývl. „Dá se tomu sice jen t žko uv it, ale myslím,

že ano."
Kate s úsm vem p ijala nabízenou ruku a vstala. „To
jsem ráda. Opravdu nejste ni ema, za kterého jsem vás
vodn považovala."
Nadzvedl obo í a nasadil velmi nemravný výraz.
„No, možná jste," opravila se s pomyšlením, že ho tou
nálepkou spole nost neozna ila pro nic za nic, „ale
zárove jste i docela milý lov k."
„Milý mi p ipadá velmi neslané nemastné."
„Milý," opakovala procít , „znamená milý. A
vzhledem k tomu, co jsem si o vás p vodn myslela, by
vás ta lichotka m la pot šit."
Zasmál se. „S vámi se lov k nenudí, Kate."
„Nuda je taky neslaná nemastná," odsekla.
Usmál se. Nezak enil se ani ironicky nezvlnil rty, ale
opravdu se usmál. Kate se stáhlo hrdlo.
„Bohužel vás nem žu doprovodit až k pokoji,"
prohlásil. „Kdyby nás v tuhle hodinu n kdo potkal..."
Kate p ikývla. Uzav eli p átelství, ale nechce si ho
ece brát, ne? Nemluv o tom, že on by se rozhodn
necht l oženit s ní.

strana 205 / 356

 Pokynul k ní. „A zvláš v tomhle oble ení..."
Sklopila o i a zalapala po dechu. Úpln zapomn la, že
není pat oble ená. Okamžit si p itáhla župan
pevn ji k t lu. Nem la sice nijak odhalující no ní košili,
nicmén to byla košile.
„Zvládnete to?" zeptal se jemn . „Po ád prší."
Kate se zastavila a poslouchala déš , který jemn
ukal na okno. „Myslím, že bou ka skon ila."
ikývl a vyhlédl na chodbu. „Nikdo tu není."
„P jdu."
Ustoupil, aby kolem n j mohla projít.
Zamí ila ke dve ím, ale t sn u nich se zastavila a
obrátila. „Lorde Bridgertone?"
„Anthony. íkejte mi Anthony. Myslím, že už jsem
vás oslovil Kate."
„Opravdu?"
„Když jsem vás tu našel." Mávl rukou. „Asi jste m
neslyšela."
„Nejspíš máte pravdu." Váhav se usmála. „Anthony."
Jeho jméno jí zn lo na jazyku zvláštn .
Mírn se p edklonil a v o ích mu ábelsky zajisk ilo.
„Kate," pronesl oplátkou.
„Jen jsem vám cht la pod kovat, že jste mi dnes v
noci pomohl." Odkašlala si. „Bez vás by to bylo mnohem
žší."
„Nic jsem neud lal," zabru el nevrle.
„Ne, ud lal jste všechno." A pak, než ji p emohlo
pokušení z stat, vyb hla na chodbu a zamí ila nahoru po
schodech.

strana 206 / 356

 13. kapitola

Když je tolik lidí ve venkovském sídle Bridgertonových

v Kentu, nic moc se v Londýn ned je. Naše autorka si
ale umí p edstavit všechny klepy, které do m sta brzy
dorazí. Objeví se n jaký skandál? Na venkovském
ve írku vždycky k n jakému dojde.
SPOLE ENSKÉ NOVINY LADY
WHISTLEDOWNOVÉ, 4. KV TNA 1814

Zít ejší dopoledne bylo takové, jaké obvykle po

silných bou ích následuje - jasné a isté, doprovázené
vlhkou, chladnou a ob erstvující mlhou, která proniká až
na k ži.
Anthony si nevšímal po así, protože strávil v tšinu
noci zíráním do tmy, kdy p ed o ima nevid l nic než
Katein obli ej. Usnul, až když se oblohy dotkly první
paprsky svítání. Probudil se až po poledni, ale necítil se
odpo inutý. T lo mu zaplavila zvláštní sm s vy erpání a
nap tí.
Když mu kone zakru elo v žaludku tak hlasit , že
se podle jeho názoru t ásla na strop omítka, vrávorav
vstal a p ehodil p es sebe župan. S širokým, hlasitým

strana 207 / 356

zívnutím p istoupil k oknu. Ne snad že by se díval po
em konkrétním, ale ten výhled byl prost lepší než
cokoli v místnosti.
A pak ji spat il.
Kate. Pomalu se procházela po trávníku, mnohem
pomaleji, než u ní byl zvyklý. Obvykle uhán la jako o
závod.
Byla od n j moc daleko, aby jí vid l do obli eje -
zahlédl jen ást profilu, k ivku její tvá e. A p esto od ní
nedokázal odtrhnout o i. Byla kouzelná, se zvláštním
vabem pohupovala za ch ze pažemi a elegantn držela
ramena.
Jde do zahrady, uv domil si.
A bylo mu jasné, že se k ní p ipojí.
Po así bylo po v tšinu dne velmi rozmarné, ímž
rozd lilo hosty ve írku na dv poloviny. První trvali na
tom, že zá ivé slunce láká k venkovním hrám, a druzí
rad ji vym nili mokrou trávu a vlhký vzduch za teplejší a
sušší ovzduší salonu.
Kate rozhodn pat ila do první skupiny, ale nem la
náladu na spole nost. Netoužila zdvo ile konverzovat s
lidmi, které skoro nezná, a tak se potají vytratila do
skvostné zahrady lady Bridgertonové a posadila se na
tiché místo vedle r žového ke e. Kamenná lavi ka byla
studená a vlhká, ale protože se Kate v noci nijak zvláš
nevyspala a byla unavená, p ipadalo jí to lepší než z stat
stát.
Navíc je to, povzdychla si, jediné místo, kde m žu být
sama. V dom by m zatáhli mezi klábosící dámy, které
v salonu píší dopisy p átel m a známým, anebo bych -
což by bylo ješt horší - uvízla v kroužku, který se s
vyšíváním odebral do zimní zahrady.

strana 208 / 356

 Nadšenci, kte í zamí ili ven, se také rozd lili do dvou
skupin. Jedna se odebrala do vesnice nakupovat a
prohlédnout si všechno, co objeví, a druhá vyrazila na
zdravotní procházku k jezeru. Protože Kate nákupy
nezajímaly (a s jezírkem už se d rn seznámila),
nep idala se ani k jedn m.
A proto osam la v zahrad .
Sed la tam n kolik minut a pozorovala plazivý
výhonek nejbližší r že. Bylo p íjemné být sama, aniž si
musela zakrývat ústa nebo tlumit hlasité ospalé zívání.
Krom toho tu nikdo nebude d lat narážky na tmavé
kruhy pod o ima ani na nezvyklý klid a podivnou
ml enlivost.
Pot ebovala být o samot , aby se pokusila uspo ádat
zmatené myšlenky o vikomtovi. Byl to zneklid ující úkol
a nejradši by ho odložila, ale v la, že nesmí.
Jenže ve skute nosti nebylo skoro co uspo ádat.
Všechno, co v posledních n kolika dnech pochopila,
vedlo její sv domí jediným sm rem. A Kate v la, že už
nem že bránit Bridgertonovi, aby se dvo il Edwin .
V minulém týdnu dokázal, že je citlivý, starostlivý a
zásadový. Dokonce, pomyslela si s úsm vem p i
vzpomínce na jiskru v o ích Penelope Featheringtonové,
když ji zachránil ze spár Cressidy Cowperové, i
hrdinský.
Byl oddaný rodin .
Nevyužíval spole enské postavení a moc k ovládání
druhých, ale jen k tomu, aby ušet il jiného lov ka
urážky.
Laskav a citliv jí pomohl ze záchvatu fobie, což ji
te , když nad tím s jasnou hlavou p emýšlela, ohromilo.

strana 209 / 356

 Možná byl hejsek a ni ema - a t eba je stále hejsek a
ni ema - ale rozhodn se tak nechová. A jedinou
námitkou, kterou Kate má proti jeho svatb s Edwinou,
je...
ovit polkla.
...že ho v hloubi srdce chce pro sebe.
To je však sobecké a Kate se celý život snažila taková
nebýt. V la, že nem že požádat Edwinu, aby se za
Anthonyho neprovdala. Kdyby Edwina jen tušila, že
vikomt její sest e pobláznil hlavu, okamžit by jeho
dvo ení ukon ila. A k emu by to bylo? Anthony by se
ucházel o jinou krásnou a žádoucí ženu. V Londýn jich
l spoustu na výb r.
Nep icházelo v úvahu, že by požádal o ruku jí, takže
co by m la z toho, kdyby bránila svazku mezi ním a
Edwinou?
Nic krom toho, že by si ušet ila pohled na jeho
svatbu se svou sestrou. To ale asem p ebolí, ne? Ur it ,
vždy sama v era v noci tvrdila, že as zhojí všechny
rány. Krom toho by nejspíš bolelo stejn , kdyby se
oženil s jinou dámou - jediný rozdíl by byl v tom, že by
ho nemusela vídat o svátcích, k tech a tak podobn .
Kate vydala dlouhý, smutný a unavený povzdech,
který jí vysál z plic veškerý vzduch a p i n mž jí ramena
poklesla a celé t lo ochablo.
Srdce ji bolelo.
A pak jí v uších zazn l hluboký a p íjemný hlas, který
ji okamžit zah ál na duši. Jeho hlas. „Proboha, vypadáte
jak vážn ."
Kate vstala tak prudce, že nohama narazila do hrany
kamenné lavi ky, ztratila rovnováhu a klopýtla. „Pane,"
vyhrkla.

strana 210 / 356

 Nepatrn zvlnil rty. „Napadlo m , že vás tu najdu."
i pomyšlení, že ji zám rn vyhledal, rozev ela o i a
srdce se jí rozbušilo.
Krátce pohlédl na kamennou lavi ku, ímž nazna il,
že m la z stat sed t. „Vlastn jsem vás vid l z okna a
cht l jsem se ujistit, že je vám líp."
Kate se posadila. Zaplavilo ji zklamání. Je jen
zdvo ilý. Samoz ejm že je jen zdvo ilý. Bylo by hloupé
snít - by jen na okamžik - že by byl n ím víc. Je to, jak
kone pochopila, milý lov k, a jako takový se cht l
ujistit, že se po v erejším zážitku vzpamatovala.
„Ano," p ikývla. „Velmi dob e. Díky."
Pokud ho její krátké, úse v ty p ekvapily, nedal to
na sob znát. „To jsem rád," prohodil a posadil se vedle
ní. „V tšinu noci jsem si o vás d lal starosti."
Její srdce, které už tak tlouklo jako o závod,
posko ilo. „Opravdu?"
„Samoz ejm . Jak by ne?"
Kate polkla. Znovu ta p íšerná zdvo ilost.
Nepochybovala o tom, že zájem a znepokojení
nep edstírá. Jen ji bolelo, že vycházejí z p irozené
laskavosti, a ne z n jakého mimo ádného citu k ní.
Ne že by ekala n co jiného. Ale p esto se neubránila
jisk ce nad je.
„Omlouvám se, že jsem vám tak pozd v noci
zp sobila starosti," hlesla.
„Nemluvte nesmysly," zavrt l hlavou, mírn se
nap ímil a up el na ni vážný pohled. „D sí m p edstava,
že jste sama b hem bou ky, a jsem velmi rád, že jsem vás
mohl ut šit."
„Obvykle bývám za bou ky sama," p ipustila.
Anthony svraštil elo. „Vaše rodina vám nepom že?"

strana 211 / 356

 „Nev dí, že se po ád bojím," odpov la plaše.
Zvolna p ikývl. „Hmm. Jsou chvíle -" Odml el se, aby
si odkašlal, což d lal v p ípad , kdy nemohl najít slova.
„Myslím, že kdybyste vyhledala mat inu a sest inu
pomoc, ulevilo by se vám, ale chápu -" Znovu si
odkašlal. Dob e znal podivný pocit, že svou rodinu
miluje k zblázn ní, a p esto se necítí na to, aby se s ní
pod lil o nejhlubší obavy. P ipadal si nezvykle sám v
hlu ném a milujícím davu.
„Vím," pronesl tlumeným hlasem, „že je asto obtížné
pod lit se o sv j strach s n kým, koho hluboce milujete."
Up el na ni hn dé o i, moudré, laskavé a chápavé. Na
letmý okamžik ho napadlo, že Kate o n m n co ví, že zná
každou drobnost od okamžiku jeho narození až po jistotu
blížící se smrti. Když se k n mu s mírn pootev enými
rty naklán la, zdálo se mu, že ho víc než kdokoli jiný na
téhle planet opravdu zná.
Bylo to vzrušující.
A nebezpe d sivé.
„Jste velmi moudrý," zašeptala.
Trvalo mu chvíli, než si vzpomn l, o em to mluvil.
Ach ano, o strachu. Snažil se její kompliment odbýt
smíchem. „V tšinou bývám velmi pošetilý."
Zavrt la hlavou. „Ne. Myslím, že jste to p esn
vystihl. Samoz ejm že to nepovím Mary a Edwin .
Nechci je znepokojovat." Chvíli se kousala do rtu
legra ním pohybem zub , který mu p ipadal obzvláš
sv dný.
„Pokud mám být up ímná," dodala, „musím p iznat,
že moje motivy nejsou úpln nesobecké. Jistá ást mé
neochoty spo ívá v tom, že nechci, aby ve mn vid li
slabocha."

strana 212 / 356

 „To zas není tak hrozný h ích."
„Ve srovnání s jinými asi ne," souhlasila Kate s
úsm vem. „A odvážím se hádat, že se ho taky
dopouštíte."
Ml el, jen souhlasn p ikývl.
„Všichni hrajeme v život n jakou roli," pokra ovala,
„a ta moje vždycky tkv la v tom být silná a inteligentní.
Kr it se pod stolem b hem bou ky do toho nezapadá."
„Vaše sestra," podotkl tiše, „je pravd podobn
mnohem siln jší, než myslíte."
ima zalétla k jeho obli eji. Pokouší se jí nazna it,
že se do Edwiny zamiloval? D ív op voval sest in p vab
a krásu, ale ani jednou se nezmínil o jejích vlastnostech.
Kate pátrala v jeho výrazu tak dlouho, jak se odvážila,
ale nenašla nic, co by odhalilo jeho pravé city.
„O tom v bec nepochybuju. Jsem ale její starší sestra,
takže kv li ní musím být vždycky siln jší. Jí sta í být
silná jen kv li sob ." Znovu se mu zadívala rovnou do
í. Up en na ni hled l, jako by jí vid l p ímo do duše.
„Taky jste nejstarší," dodala, „takže ur it víte, co tím
myslím."
ikývl a v o ích se mu mísilo pobavení i
odevzdanost. „P esn ."
Místo odpov di mu v novala úsm v, jaký si vym ují
lidé sdílející podobné zkušenosti i utrpení. A zatímco se
vedle n j za ínala uvol ovat, sílilo i v domí, že sv j
úmysl nesmí déle odkládat.
Musí mu íct, že už nebude bránit jeho s atku s
Edwinou. Nebylo by fér skrývat to v sob jen proto, že si
chce udržet jeho, by jen na pár p íjemných okamžik v
této zahrad .

strana 213 / 356

 Zhluboka se nadechla, narovnala ramena a obrátila se
k n mu.
S o ekáváním se na ni díval. Jasn poznal, že mu chce
co pov t.
Pootev ela rty, ale nevydala ani hlásku.
„Ano?" zeptal se pobaven .
„Pane," vyhrkla.
„Anthony," opravil ji jemn .
„Anthony," opakovala a uvažovala, pro použití
estního jména všechno ješt zt žuje. „Musím s vámi o
em mluvit."
Usmál se. „To jsem pochopil."
Z nevysv tlitelného d vodu up ela o i na svou pravou
nohu, kterou obkreslovala p lm síc v hromádce hlíny.
Jde... ehm... o Edwinu."
Anthony nadzvedl obo í a sledoval její pohled k noze,
která nechala p lm síc p lm sícem a te kreslila klikaté
áry. „Stalo se jí n co?"
Zavrt la hlavou a znovu vzhlédla. „V bec ne. Je v
salonu a píše dopis sest enici v Somersetu. Dámy to rády
lají."
Zamrkal. „Co?"
„Píšou dopisy. Já nejsem moc dobrá v sepisování
dlouhých výlev , protože nemám dost trp livosti sed t u
stolu tak dlouho, abych napsala celý dopis. A to
nemluvím o krasopisu. Ale v tšina dam tráví zna nou
ást každého dne psaním dopis ."
Snažil se zachovat vážnou tvá . „Chcete m varovat,
že vaše sestra ráda píše dopisy?"
„Ne, ovšemže ne. Jen jste se ptal, jestli jí n co není, já
odpov la, že ne, a pak jsme mluvili o salonu a úpln se
vzdálili od tématu -"

strana 214 / 356

 Položil ruku na její, ímž ji ú inn uml el. „Co mi
chcete íct, Kate?"
Se zájmem pozoroval, jak nap ímila ramena a zvedla
bradu. Vypadala, jako by se p ipravovala na nejt žší úkol
svého života, a pak v jediné v vychrlila: Jen chci,
abyste v l, že už nemám nic proti tomu, abyste se
Edwin dvo il."
Najednou m l pocit, že má v hrudi prázdno. „Chápu,"
poznamenal ne proto, že by to skute pochopil, ale
protože se od n j n jaká reakce o ekávala.
„P iznávám, že jsem proti vám byla siln zaujatá,"
pokra ovala rychle, „ale od p íjezdu do Aubrey Hall se to
zm nilo a nem žu podle svého sv domí p ipustit, abyste
si myslel, že vám stojím v cest . Nebylo by to... ode m
správné."
Anthony na ni poraženecky zíral. Její ochota svolit ke
atku s její sestrou ho zcela ochromila, protože skoro
dva dny bojoval s touhou zlíbat ji do bezv domí.
Na druhou stranu - p esn to si p ál, ne? Edwina pro
j bude dokonalá manželka.
Kate ne.
Edwina vyhovuje všem podmínkám, které si pro své
manželství stanovil.
Kate ne.
A pokud se hodlá oženit s Edwinou, rozhodn nem že
koketovat s Kate.
Dávala mu p esn to, co cht l - pokud si to bude p át,
se sest iným požehnáním se za n j Edwina provdá t eba
íští týden.
Tak pro ji proboha touží chytit za ramena a t ást s ní
do té doby, dokud nevezme zpátky každé zatracené
slovo?

strana 215 / 356

 Mohla za to jiskra mezi nimi, která vypadala, že nikdy
neuhasne. P íšerné v domí, že vzplane pokaždé, když
Kate vstoupí do místnosti, nadechne se nebo ukáže
prstem. Neodbytný pocit, že by ji mohl milovat, kdyby to
ipustil.
Což bylo p esn to, eho se nejvíc bál.
Možná jediné, eho se bál.
Byla to ironie, ale ze smrti strach nem l. Smrt sama
lov ka ned sí. Pokud si nevytvo í hluboká citová pouta,
necítí všeobjímající hr zu z p ed asného skonu.
Anthony v l, že láska je úžasný a posvátný stav.
Vid l ji každý den v d tství, pokaždé, když si jeho rodi e
vym nili pohled nebo se dotkli rukama.
Ale zárove je to nep ítel umírajícího muže. To jediné
by u inilo zbytek jeho života nesnesitelným - okusit
blaženost a v t, že o ni p ijde.
A nejspíš proto k sob Anthony Kate nep ivinul a
nelíbal ji, dokud by nezalapala po dechu. Nep itiskl rty k
jejímu uchu a nespaloval ji svým dechem, aby se ujistil,
že Kate pochopí, že touží po ní a ne po její sest e.
Ani v nejmenším po její sest e.
Místo toho na ni lhostejn hled l. „Tolik se mi
ulevilo," poznamenal, zatímco se ho zmocnil zvláštní
pocit, že tu v bec není a celé scén - oby ejné frašce -
jen shora p ihlíží.
Chab se usmála. „Možná jste to vytušil."
„Kate, já -"
Nikdy se nedozv la, co jí cht l íct. Po pravd
eno, ani on si nebyl jistý, co jí hodlal íct. Dokonce
netušil, že za ne mluvit, dokud mu její jméno nesklouzlo
ze rt . Ale jeho slova z stanou navždy nevy ena,
protože v tu chvíli to uslyšel. Hlasité bzu ení. Zvuk,

strana 216 / 356

který v tšinu lidí mírn rozruší. Nic nemohlo Anthonyho
vyd sit víc.
„Nehýbejte se," zašeptal chraplavým hlasem.
Kate p imhou ila o i a samoz ejm se pokusila oto it.
„O em to mluvíte? Co se d je?"
„Nehýbejte se," opakoval.
ima zalétla vlevo a pak asi o centimetr posunula
bradu. „Vždy je to jen v ela!" Uvoln se usmála a
zvedla ruku, aby ji odehnala. „Proboha, Anthony, tohle
už mi ned lejte. Úpln jste m vyd sil."
Anthony vyst elil rukou a bolestiv ji chytil za záp stí.
íkal jsem, abyste se nehýbala," zasy el.
„Anthony," zasmála se, „je to jen v ela."
Pevn a bolestiv ji držel, zatímco upíral o i na malé
ohavné stvo ení, které jí soust ed bzu elo kolem
hlavy. Ochromil ho strach, zu ivost a ješt n co, co
nedokázal zcela pojmenovat.
Ne že by se za jedenáct let po otcov smrti nesetkal se
elou. Nikdo koneckonc nemohl bydlet v Anglii a
ekávat, že se jim úpln vyhne. Až do téhle chvíle se
donutil flirtovat s nimi v podivné pod ízenosti osudu.
Vždycky p edpokládal, že je odsouzen jít v otcových
stopách, a jestli ho má sprovodit ze sv ta oby ejná v ela,
ijme to s klidem a rozvahou. Stejn zem e d ív nebo...
spíš d ív, a nehodlá utíkat p ed n jakým zatraceným
hmyzem. A tak, když kolem n jaká let la, vysmíval se jí,
proklínal ji a odehnal ji rukou, p ipravený na odvetný
úder.
A nikdy ho žádná nepíchla.
Když ale kroužila tak nebezpe blízko Kate, že se
tém dotkla jejích vlas , a pak jí usedla na krajkový
rukáv šat , bylo to d sivé, tém hypnotizující. Myšlenky

strana 217 / 356

se mu rozb hly dop edu a Anthony si p edstavil, jak
ela vno í žihadlo do Kateiny k že, a pak už Kate jen
lapá po dechu a hroutí se k zemi.
ed o ima vid l, jak tady v Aubrey Hall leží na stejné
posteli, která posloužila otci jako p echodná rakev.
„Ml te," zašeptal. „Postavíme se - pomalu. Pak
odejdeme."
„Anthony," netrp liv proto ila panenky, „co se to s
vámi d je?
Zatahal ji za ruku ve snaze p inutit ji, aby vstala, ale
vzep ela se. Je to jen v ela," namítla podrážd .
„P esta te se chovat jako blázen. Proboha, vždy m
nezabije."
Její slova z stala viset ve vzduchu skoro jako hmotný
edm t, p ipravený z ítit se k zemi a oba je rozdrtit. A
pak, jakmile se Anthonymu trochu uvolnilo hrdlo,
promluvil tichým, napjatým hlasem: „Mohla by."
Kate ztuhla, ne proto, že by hodlala poslouchat jeho
íkazy, ale pon vadž ji vyd sil jeho výraz. Úpln se
zm nil, jako by ho posedl n jaký zlý démon. „Anthony,"
pronesla, jak doufala, klidným, autoritativním hlasem,
„okamžit mi pus te záp stí."
Snažila se mu vykroutit, ale nepovolil a v ela kolem
ní neúnavn bzu ela.
„Anthony!" vyk ikla. „P esta te s tím -"
Kone se jí poda ilo vytrhnout ruku z jeho drtivého
sev ení. Náhlá svoboda ji zbavila rovnováhy, Kate
rozhodila ruce a loktem narazila do v ely. Ta jako st ela
svištící vesmírem roz ilen zabzu ela, prudce zm nila
sm r a namí ila si to p ímo do obnažené k že nad
krajkovým lemem Kateiných šat .

strana 218 / 356

 „Pro lásku - Au!" vyk ikla Kate, když jí v ela,
bezpochyby rozzu ená nedostatkem projevované úcty,
zabodla žihadlo do t la. „Zatracen ," zaklela, zcela
zapomínajíc na etiketu. Samoz ejm že to bylo jen v elí
bodnutí, nic, co by už n kolikrát neprožila, ale strašn to
bolelo.
„Bože," sykla a p itiskla bradu k hrudi, aby lépe vid la
ervený bod p ímo nad okrajem živ tku. „Budu si muset
zajít dovnit pro obklad." S pohrdavým pokr ením nosu
si smetla mrtvou v elu ze sukn . „Aspo že ta trapi ka
um ela. Nejspíš je jen spravedlivé, že -"
Vzhlédla a spat ila Anthonyho obli ej. Byl bílý jako
st na. Ne bledý, ani sinalý, ale do ista bílý. „Proboha,"
zašeptal, aniž pohnul rty. „Proboha."
„Anthony?" zeptala se, naklonila se k n mu a
okamžit zapomn la na bolestivé bodnutí na své hrudi.
„Anthony, co se d je?"
Jako v tranzu se na ni vrhl, hrub ji chytil za rameno a
druhou rukou jí stáhl živ tek šat dol , aby líp vid l její
zran ní.
„Panebože!" zaje ela Kate. „P esta te!"
S p erývaným a zrychleným dechem ji p itiskl k
lavi ce. Stále jí p itom stahoval šaty, ne sice tak hluboko,
aby jí odhalil adra, ale rozhodn níž, než dovolovala
slušnost.
„Anthony!" zkusila to znovu v nad ji, že použití
estního jména p itáhne jeho pozornost. Neznala tohoto
muže, nebyl to ten, který ješt p ed dv ma minutami
sed l po jejím boku. Byl šílený, zb silý a zcela p ehlížel
její protesty.

strana 219 / 356

 „Sklapnete už?" zasy el, aniž na ni pohlédl. O i upíral
na ervený oteklý flí ek na její hrudi a rozt esenými prsty
jí vytrhl žihadlo z k že.
„Nic mi není, Anthony!" trvala na svém. „Musíte -"
Zalapala po dechu. Mírn pohnul rukou, druhou vytáhl
kapesník z kapsy a pak jí velmi netaktn sev el celé
adro.
„Necháte toho?" Chytila ho za ruku, aby ho od sebe
odtrhla, ale on byl siln jší.
Ješt pevn ji ji p itiskl k lavi ce a rukou tiskl její
adro, dokud nebylo tém ploché. „Nehýbejte se!"
vyšt kl a p iložil kapesník na oteklé místo.
„Co to d láte?" obo ila se na n j, zatímco se mu stále
snažila vykroutit.
Ani nevzhlédl. „Vyma kávám jed."
„Copak tam n jaký je?"
„Ur it ," zamumlal. „Musí. N co vás zabíjí."
Otev ela ústa. „N co m zabíjí? Zešílel jste? Nic m
nezabíjí. Je to jen v elí bodnutí."
Ale nevšímal si jí, p íliš soust ed ný na ošet ování
jejího zran ní.
„Anthony," snažila se mu domluvit konejšivým
hlasem. „Oce uji vaši starost, ale v ela m píchla už
nejmí šestkrát a -"
„Jeho taky," p erušil ji.
i tónu jeho hlasu jí p eb hl mráz po zádech.
„Koho?"
Zesílil sev ení a kapesníkem stíral tekutinu, která
prosakovala rankou na povrch. „Mého otce," odpov l
hluše, „a zabilo ho to."
Nev ila tomu. „V ela?"
„Ano, v ela," vyšt kl. „Copak m neslyšíte?"

strana 220 / 356

 „Anthony, malá v ela nem že zabít lov ka."
Na vte inu p erušil svou innost a letmo k ní vzhlédl.
V o ích se mu zra il strach. „Ujiš uju vás, že m že."
Kate nebyla o pravd jeho slov úpln p esv ená, ale
ani ho nepodezírala ze lži. Proto na chvíli znehybn la,
pon vadž pochopila, že Anthony pot ebuje ošet it její
elí bodnutí spíš, než ona pot ebuje uniknout z jeho
objetí.
„Po ád to otéká," zamumlal a p itiskl kapesník siln ji.
„Nemyslím, že jsem všechen jed vyma kal."
„Ur it mi nic není," chlácholila ho. Její hn v se
zm nil v tém mate skou starostlivost. M l soust ed
svrašt né obo í a jeho pohyby stále poznamenávala
hore ná energie. Ochromila ho hr za, uv domila si.
Vyd silo ho, že bych mohla um ít na zahradní lavi ce,
sprovozená ze sv ta mr avou v elou.
ipadalo jí to neuv itelné, a p esto to byla pravda.
Zavrt l hlavou. „Po ád to není dobré," poznamenal
chraplav . „Musíme to všechno dostat ven."
„Anthony, já - co to d láte?
Zaklonil jí hlavu a sehnul se k ní, jako by se ji chystal
políbit. „Musím ten jed vysát," vysv tlil ponu e. „Hlavn
se nehýbejte."
„Anthony!" vyk ikla. „Nem žete -" Jakmile ucítila na
pokožce jeho rty, které vyvíjely jemný, p esto neúprosný
tlak, zalapala po dechu. Netušila, co má d lat - jestli ho
odstr it, nebo p ivinout k sob .
Nakonec ale jen ztuhla. Protože když zvedla hlavu a
pohlédla mu p es rameno, spat ila skupinku t í žen, které
na n ot esen zíraly.
Mary.
Lady Bridgertonovou.

strana 221 / 356

 A paní Featheringtonovou, bezesporu nejv tší klepnu
z celé smetánky.
A Kate bylo zcela jasné, že se její život navždy
zm nil.

strana 222 / 356

 14. kapitola

Skute , pokud na ve írku lady Bridgertonové

vypukne n jaký skandál, m žeme si být v Londýn jistí, že
všechny lechtivé novinky dorazí k našim uším co nejd ív.
S tolika nechvaln proslulými klepnami o žádné
podrobnosti nep ijdeme.
SPOLE ENSKÉ NOVINY LADY
WHISTLEDOWNOVÉ, 4. KV TNA 1814

Na zlomek vte iny všichni strnuli jako v živém obraze.

Kate na t i matrony ot esen zírala a ony jí oplácely
naprosto zd šeným pohledem.
A Anthony se stále snažil vysát jed z Kateina v elího
bodnutí, p emž v bec nevnímal, že mají publikum.
Kate našla z celé p tice hlas - i sílu - jako první, op ela
se do Anthonyho ramene a rozhorlen vyk ikla:
„P esta te!"
Nechal se p ekvapiv snadno odstr it a p istál na zemi
s o ima stále planoucíma odhodláním zachránit ji p ed
tím, co považoval za smrtelný osud.
„Anthony?" zalapala lady Bridgertonová po dechu,
jako by nev ila vlastním o ím.
Obrátil se. „Matko?"
„Co to d láš, Anthony?"
„Píchla ji v ela," odpov l ponu e.
„Nic mi není," trvala Kate na svém a chvatn si
popotáhla šaty. „ íkala jsem mu to, ale neposlouchal
."
i lady Bridgertonové se zast ely. „Aha," pronesla
tichým, smutným hlasem a Anthony v l, že ho

strana 223 / 356

pochopila. Byla možná jedinou osobou, která mu mohla
porozum t.
„Kate," vypravila ze sebe kone Mary, „m l rty na
tvém... na tvém -"
„Na jejím adru," napov la jí paní Featheringtonová
a zk ížila paže p es statný hrudník.
Nesouhlasn se mra ila, ale bylo z ejmé, že si to
ohromn vychutnává.
„Nem l!" vyk ikla Kate a vstala, což nebylo snadné,
nebo jí Anthony p istál p ímo na noze. „Ta v ela m
píchla sem!" Rozt eseným prstem ukázala na ervené
oválné místo nedaleko klí ní kosti.
i starší dámy koukaly na v elí bodnutí a jejich ple
nabírala totožný karmínový odstín.
„Není to nikde poblíž adra!" protestovala Kate,
kterou natolik vyd sil sm r jejich konverzace, že ji její
anatomický popis ani neuvedl do rozpak .
„Není to daleko," upozornila ji paní Featheringtonová.
„Zacpe jí n kdo pusu?" vyšt kl Anthony.
„Pcha!" nafoukla se paní Featheringtonová. „To jako
mn l"
„Komu asi?" odsekl Anthony.
„Co tím myslí?" zamra ila se paní Featheringtonová a
ouchla do lady Bridgertonové. Když vikomtka
neodpov la, obrátila se k t etí žen a otázku
zopakovala.
Ale Mary m la o i jen pro dceru. „Kate, okamžit
poj sem."
Kate poslušn p istoupila k Maryinu boku.
„Takže?" zeptala se paní Featheringtonová. „Co
budeme d lat?"
tve ice o í se k ní užasle obrátila.

strana 224 / 356

 „My?" zeptala se Kate nev ícn .
„Nechápu, co vy s tím máte spole ného," utrousil
udiven Anthony.
Paní Featheringtonová si dlouze a pohrdav odfrkla.
„Musíte to d e provdat."
„Cože?" vypravila ze sebe Kate. „Ur it jste zešílela."
„Jsem jediná rozumná osoba v téhle zahrad ,"
pronesla paní Featheringtonová úlisn . „M l ústa na
tvých prsou, d e, a všechny jsme to vid ly."
„Nem l!" zasténala Kate. „Jen m píchla v ela.
ela!"
„Portie," vložila se do i lady Bridgertonová,
„nemyslím, že je t eba používat tak obhroublé výrazy."
„V tomhle p ípad se nedá použít nic ohledupln jšího.
už to nazvete jakkoli, vyvolá to po ádný rozruch.
Nejzaryt jšího svobodného mládence smetánky srazí na
kolena v ela. Musím íct, že takhle jsem si to
nep edstavovala."
„Nevyvolá to žádný rozruch," zavr el Anthony
hroziv , „protože o tom všichni budou ml et jako hrob.
Nedovolím, aby pov st sle ny Sheffieldové utrp la."
Paní Featheringtonová si ho nev ícn prohlížela.
„Myslíte, že n co takového udržíte v tajnosti?"
„Já nic nepovím a mám dojem, že sle na Sheffieldová
se zachová stejn ." Op el si ruce v bok a zabodl do paní
Featheringtonové planoucí pohled. Ten výraz by každého
muže odrovnal, ale paní Featheringtonová byla bu tak
odolná nebo hloupá, že musel pokra ovat: „Potom tu jsou
naše matky, které však mají nezpochybnitelný zájem
chránit naši pov st. A tak se klevetivá, pavla ová drbna
že vyklubat jedin z vás, paní Featheringtonová."

strana 225 / 356

 Žena zrudla. „Mohl to vid t n kdo z domu,"
poznamenala ho ce. O ividn se jí necht lo p ijít o tak
fantastické klepy. M síce by ji oslavovali jako o itou
sv dkyni skandálu. Jedinou, která promluvila.
Lady Bridgertonová pohlédla k domu a zbledla. „Má
pravdu, Anthony. Jste na dohled celému k ídlu pro
hosty."
„Byla to v ela," zakvílela Kate. „Jenom v ela! Ur it
nás kv li tomu nem žete nutit ke svatb !"
Její výbuch se setkal s hrobovým tichem. Pohlédla od
Mary k lady Bridgertonové, které na ni zíraly se sm sí
znepokojení, laskavosti a soucitu. Pak up ela o i na
Anthonyho, jehož výraz byl uzav ený a zcela ne itelný.
Neš astn zav ela o i. Tohle rozhodn necht la. V
duchu si sice p ála, aby se místo s Edwinou oženil s ní,
ale tohle se stát nem lo. Takhle ne. Necht la, aby se cítil
jako v pasti a do konce života si p ál, aby byla n kým
jiným.
„Anthony?" zašeptala. Pokud na ni promluví nebo jen
pohlédne, snad jí to poskytne vodítko k tomu, co se mu
honí hlavou.
„Vezmeme se p íští týden," prohlásil. Jeho hlas zn l
pevn a z eteln , ale jinak postrádal veškeré emoce.
„To je dob e!" vydechla lady Bridgertonová s
obrovskou úlevou a spráskla ruce. „Paní Sheffieldová a já
za neme okamžit s p ípravami."
„Anthony," zašeptala Kate znovu, tentokrát
naléhav ji, „jste si jistý?" Chytila ho za ruku a snažila se
ho odtáhnout od ostatních žen. Poda ilo se jí to jen o pár
centimetr , ale aspo se na n nemusela dívat.

strana 226 / 356

 Upíral na ni ne itelné o i. „Vezmeme se," pronesl
hlasem svrchovaného šlechtice, který nestrpí žádné
protesty a o ekává poslušnost. „Jinou možnost nemáme."
„Nechcete si m ale vzít."
Nadzvedl obo í. „A vy m snad ano?"
Ml ela. Pokud si cht la zachovat aspo špetku hrdosti,
nic jiného jí nezbývalo.
„Myslím, že se k sob budeme hodit," pokra oval s
žn jším výrazem. „Koneckonc jsme se už sp átelili, a
to je víc, než má na za átku manželství v tšina lidí."
„Nem žete to chtít," trvala na svém. „M l jste v
úmyslu oženit se s Edwinou. Co jí te eknete?"
Zk ížil paže. „Nic jsem jí neslíbil. Nejspíš jí jen
oznámíme, že jsme se do sebe zamilovali."
Kate bezd ky proto ila panenky. „Tomu nikdy
neuv í."
Pokr il rameny. „Tak jí pov zte pravdu. Vysv tlete jí,
že vás píchla v ela, snažil jsem se vám pomoci a p itom
nás p istihli v kompromitující situaci. ekn te jí, co
chcete. Je to vaše sestra."

Kate s povzdechem klesla zpátky na kamennou

lavi ku. „Nikdo neuv í, že jste se se mnou cht l oženit.
Všichni budou mít za to, že jsem vás chytila do pasti."
Anthony vrhl podrážd ný pohled ke t em ženám, které
na n se zájmem civ ly. Na mladíkovu žádost jeho i
Kateina matka couvly o n kolik krok a odvrátily se, aby
jim dop ály více soukromí. Jakmile je paní
Featheringtonová okamžit nenásledovala, Violet ji
chytila za ruku, až jí skoro vykloubila rameno.
Anthony se posadil vedle Kate. „Nem žeme lidem
zabránit, aby o tom mluvili, zvláš když máme za sv dka

strana 227 / 356

Portii Featheringtonovou. Nev ím, že ta ženská vydrží
ml et dál než do domu." Op el se, natáhl p ed sebe nohy
a položil si levý kotník p es pravý. „Takže z toho
žeme vyt žit, co se dá. Stejn se musím letos oženit -"
„Pro ?"
„Co pro ?"
„Pro se musíte letos oženit?"
Chvíli ml el. Na tuto otázku neexistovala odpov .
„Protože jsem se tak rozhodl, a to mi jako d vod sta í.
Pokud jde o vás, nakonec byste se taky musela vdát -"
Znovu ho p erušila. „Abych byla up ímná, myslím, že
nemusela."
Anthony podv dom napjal svaly a trvalo mu n kolik
vte in, než pochopil, že cítí vztek. „Cht la jste do smrti
žít jako stará panna?"
S nevinnýma a up ímnýma o ima p ikývla. „Ano,
ipadalo mi to jako jasná možnost."
Anthony n kolik vte in ml el a p emítal, že by
nejradši zavraždil všechny lidi, kte í ji srovnávali s
Edwinou a vyzdvihovali její nedostatky. Kate opravdu
netušila, že by mohla být i ona pohledná a p itažlivá.
Když paní Featheringtonová prohlásila, že se musejí
vzít, reagoval stejn jako Kate - naprostým zd šením.
Nemluv o pocitu uražené ješitnosti. Žádný muž nemá
rád, když ho nutí do manželství, a zvláš ho ké bylo to,
že jeho k tomu donutila v ela.
Ale zatímco tam stál a p ihlížel Kateiným protest m
(což nebyla zrovna nejlichotiv jší reakce, ale omlouval to
tím, že i její hrdost utrp la), zaplavil ho zvláštní pocit.
Cht l ji.
Zoufale po ní toužil.

strana 228 / 356

 Ani za milion let by se neodhodlal zvolit si ji za
manželku. Byla p íliš nebezpe ná.
Ale osud zasáhl a te , když si ji musel vzít... nem lo
smysl d lat kolem toho poprask. Um l si p edstavit horší
osud než se oženit s inteligentní a zábavnou ženou, po níž
dnem i nocí toužil.
Musí se postarat jen o to, aby se do ní nezamiloval.
Což by nem lo být tak t žké, ne? B hví, že polovinu
asu ho dohání k šílenství ustavi nými hádkami. Prožije s
ní spokojené manželství. M že se t šit z jejího p átelství,
vychutnávat si její t lo, a nic víc. Nemusí to zajít k
ni emu hlubšímu.
A až zem e, lepší matku pro své syny si nemohl p át.
„Bude to fungovat," ujistil ji d razn . „Uvidíte."
Vypadala pochybova , ale p ikývla. Samoz ejm jí
nic jiného nezbývalo. Nejv tší londýnská drbna ji práv
istihla s mužskými rty na její hrudi. Kdyby nenavrhl, že
se s ní ožení, byla by navždy zni ená.
A pokud by ten s atek odmítla... pak by ji ozna ili za
padlou ženu a hlupa ku.
Anthony najednou vstal. „Matko!" k ikl a dlouhým
krokem k ní vykro il. „Moje snoubenka a já bychom si
rádi dop áli trochu soukromí zde v zahrad ."
„Samoz ejm ," zamumlala lady Bridgertonová.
„Myslíte, že je to moudré?" pohoršovala se paní
Featheringtonová.
Anthony se p edklonil, p itiskl ústa t sn k mat inu
uchu a zašeptal: Jestli ji odtud b hem deseti vte in
neodvedeš, na míst ji zabiju."
Lady Bridgertonová se zakuckala smíchy a p ikývla.
„Ovšem."
Za minutu Anthony s Kate osam li.

strana 229 / 356

 Obrátil se k ní. Kate vstala a popošla k n mu o n kolik
kr . „Myslím," zašeptal a vzal ji za ruku, „že bychom
se m li vzdálit z dohledu."
Kate jeho dlouhému kroku sotva sta ila. „Pane,"
vyhrkla udýchan , „myslíte, že je to moudré?"
„Mluvíte jako paní Featheringtonová," upozornil ji,
ale ani na vte inu se nezastavil.
„Chra b h," zasténala Kate. „Ta otázka ale stále
platí."
„Ano, myslím, že je to velmi moudré," odpov l a
vtáhl ji do altánku. Byl z ásti nekrytý, ale obklopovaly
ho še íkové ke e a poskytovaly jim dostate né soukromí.
„Ale-"
Pomalu se usmál. „Víte, že se zbyte moc hádáte?"
„To jste m sem dovlekl jen proto, abyste mi to ekl?"
„Ne," protáhl, „p ivedl jsem vás sem, abych ud lal
tohle. "
A pak, než sta ila pronést jediné slovo, než m la šanci
se v bec nadechnout, se zmocnil jejích úst. Jeho rty si
la braly všechno, co mu mohla dát, a ohe , který v ní
plál, se rozho el ješt mocn ji než tehdy v pracovn .
Ach bože, tála pod jeho dotykem a cht la ješt
mnohem víc.
„Jak to d láš?" zašeptal do jejích úst. „Nem la bys.
Všechno je to zhola nemožné. A p esto..."
Kate zalapala po dechu, když jí p ejel dlan mi po
zádech a pevn ji p itiskl k svému vzrušenému t lu.
„Vidíš?" zachropt l a rty jí p ejížd l po tvá i. „Cítíš
to?" Uchechtl se. „Chápeš to v bec?" Nemilosrdn ji
stiskl a pak jí za al jemn okusovat ucho. „Ovšemže ne."
Kate se k n mu p ivinula a zrádnýma rukama ho
objala kolem krku. Rozdmýchal v ní plamen, který

strana 230 / 356

nedokázala ovládnout. Zaplavila ji žhavá a primitivní
touha, která vyžadovala jeho blízkost.
Cht la ho. Ach, jak ho cht la! Nem lo by se to dít,
nem la by toužit po muži, který se s ní ožení z
nesprávných d vod . A p esto po n m toužila tak
zoufale, že tém zapomn la dýchat.
Bylo to špatné, velice špatné. Vážn pochybovala o
jejich manželství a v la, že by si m la zachovat jasnou
hlavu. Snažila se na to myslet, ale p esto nedokázala
zabránit rt m, aby se neotev ely a nevpustily ho dovnit .
Plaše se dotkla jazykem koutku jeho úst. A vlna touhy
v jejích útrobách - ten zvláštní a ví ivý pocit nemohl být
ni ím jiným - stále nar stala.
„Jsem zkažená?" zeptala se spíš sama sebe než jeho.
„Znamená to, že jsem pokleslá?"
Cítila na tvá i jeho horký a vlhký dech.
„Ne."
Naklonil se k jejímu uchu a opakoval z v tší blízkosti:
„Ne."
Dotkl se jejích rt a zašeptal do nich:
„Ne."
Zaklonila hlavu. Jeho hlas byl tichý a sv dný a Kate
la pocit, jako by se práv te narodila.
„Jsi dokonalá," zašeptal a dlan mi naléhav p ejížd l
po jejím t le. Jednou rukou ji uchopil kolem pasu a
druhou sklouzl nahoru k zaoblené k ivce ader. „Práv
tady, práv te , v tuhle chvíli, v téhle zahrad ... jsi
dokonalá."
Kate jeho slova rozrušila. M la pocit, jako by se jí
snažil íct - a možná i sob - že zítra už taková nebude a
pozít í ješt mén . Ale jeho rty a ruce mluvily

strana 231 / 356

 esv ivým jazykem, a tak odsunula nep íjemné
myšlenky stranou a poddala se opojnému okamžiku.
Cítila se krásná. Cítila se... dokonalá. A práv te ,
práv tady nemohla jinak než zbož ovat muže, který v ní
ty pocity vyvolal.
Anthony sjel rukou z jejího pasu k hýždím, druhou
našel její adro a p es jemný mušelín ho zmá kl. Prsty se
vymkly jeho kontrole a svíraly ji, jako by padal z útesu a
kone nahmatal n co, eho se m že zachytit. V dlani
cítil pevné bradavky a musel vynaložit veškeré úsilí, aby
nesklouzl k jejím zád m a neza al rozepínat knoflí ek po
knoflí ku.
Zatímco se jejich rty setkaly v dalším vášnivém
polibku, hlavou se mu honily erotické p edstavy. Jemn
by jí stáhl šaty z ramen, až by odhalil adra, která, jak
tušil, budou také dokonalá. Uchopil by jedno do dlan ,
nato il bradavku ke slunci, pomalu k ní sklonil hlavu a
dotkl se jí jazykem.
Zasténala by a on by ji dráždil a držel tak pevn , že by
se mu nedokázala vykroutit. A pak, až by zaklonila hlavu
a zalapala po dechu, by ji vzal do úst a sál, dokud by
nevyk ikla.
Ach bože, p ál si to tak zoufale, že myslel, že
vybuchne.
Ale te nebyl vhodný as ani místo. Ne že by
pot eboval ekat na manželský slib. Pokud šlo o n j, už
se ke Kate p ihlásil na ve ejnosti, což mu sta ilo. Ale
nehodlal ji povalit na zem v mat in altánku. Na to m l
víc hrdosti - i úcty k ní.
S velkým zdráháním se od ní pomalu odtrhl, položil jí
dlan na štíhlá ramena a natáhl paže, aby se udržel v

strana 232 / 356

dostate né vzdálenosti a nepodlehl pokušení pokra ovat,
kde skon il.
A že to bylo silné pokušení. Pohlédl jí do obli eje a v
tu chvíli by p ísahal, že Kate Sheffieldová je stejn
krásná jako její sestra.
itahovala ho jinak. M la pln jší rty, které sice
nebyly tak módní, ale o to víc lákaly k polibku. Její asy -
jak to, že si nevšiml d ív, jak jsou dlouhé? Když
zamrkala, m l pocit, že jí spo inuly na tvá ích jako
koberec. A jakmile zr žov la touhou, byla osl ující.
Anthony v l, že je to absurdní, ale když se jí díval do
obli eje, vybavil si okamžik svítání, kdy se slunce
vyhoupne nad obzor a zbarví oblohu r znými odstíny
broskvové a r žové.
Stáli tak celou minutu a lapali po dechu, dokud
Anthony kone nespustil paže a necouvl. Kate zvedla
ruku k úst m. „Nem li jsme to d lat," zašeptala.
Spokojen se op el o sloupek altánu. „Pro ne? Jsme
zasnoubení."
„Nejsme," namítla. „Ne doopravdy."
Nadzvedl obo í.
„Neuzav eli jsme žádnou smlouvu," vysv tlovala
chvatn . „Ani nepodepsali listiny. A nemám žádné v no.
Musíš v t, že nemám žádné v no."
Usmál se. „Snažíš se m zbavit?"
„Samoz ejm že ne!" Neklidn se ošívala a
ešlapovala z jedné nohy na druhou.
ikro il k ní. „Tak se m snad pokoušíš zahrnout
vody, pro se mám zbavit tebe?"
Kate z ervenala. „N-ne," zalhala, i když práv to
lala. Samoz ejm to od ní byla velká hloupost. Kdyby
íslib manželství zrušil, navždy by ji zni il, nejen v

strana 233 / 356

Londýn , ale i v její vesnici v Somersetu. Novinky o
padlých ženách se ší ily rychle.
Jenže nebylo snadné nebýt první ženou dle jeho
výb ru a tém si p ála, aby potvrdil všechna její
podez ení - že ji necht l za nev stu, že by dal mnohem
radši p ednost Edwin a ožení se s ní jen proto, že musí.
Nesmírn by to bolelo, ale i když by to znamenalo
ho kou zkušenost, po ád by to bylo lepší než žít v
nev domosti.
Aspo by v la, na em je. Takhle m la pocit, že
stojí nohama v pohyblivém písku.
„Musíme si n co vyjasnit," pronesl Anthony
rozhodným tónem. Upíral na ni tak planoucí pohled, že
nedokázala odvrátit o i. „ ekl jsem, že se s tebou
ožením, a dodržím slovo. Jakékoli spekulace na toto téma
uráží."
Kate p ikývla. V duchu se však neubránila myšlence:
Opatrn s tím, co si p eješ... opatrn s tím, co si p eješ...
Práv souhlasila, že se provdá za muže, jehož možná
miluje. A p itom dokázala uvažovat o jediném: Když m
líbá, myslí na Edwinu?
Opatrn s tím, co si p eješ, ví ilo jí v hlav .
Mohlo by se ti to splnit.

strana 234 / 356

 15. kapitola

Naše autorka m la op t pravdu. Venkovské ve írky

kon í t mi nejp ekvapiv jšími zásnubami. tete správn ,
drazí tená i: vikomt Bridgerton se bude ženit se sle nou
Katharine Sheffieldovou. Tedy ne s Edwinou, jak
nazna ovaly klepy, ale s Katharine.
Bylo p ekvapiv t žké zjistit, jak k zásnubám došlo.
Naše autorka má z nejlepších zdroj , že nový pár byl
istižen v kompromitující situaci a mezi sv dky byla i
paní Featheringtonová. Ta však o celé afé e netypicky
ml í. Vzhledem k tomu, jak tato dáma tíhne ke klep m, se
naše autorka pouze domnívá, že jí vikomt pohrozil
fyzickým násilím, pokud zašeptá jen jedinou slabiku.
SPOLE ENSKÉ NOVINY LADY
WHISTLEDOWNOVÉ, 11. KV TNA 1814

Zbývající dva dny v Kentu znamenaly pro Kate muka.

Jakmile Anthony nazít í ve er oznámil jejich zásnuby,
nem la skoro šanci nadechnout se mezi blahop áními,
otázkami a narážkami, jimiž ji hosté lady Bridgertonové
zahrnovali.
Pohodln se cítila jedin ve chvíli, kdy n kolik hodin
po Anthonyho prohlášení kone dostala možnost
pohovo it si v klidu s Edwinou. Sestra ji objala a tvrdila,
že je „rozrušená", „nesmírn š astná" a „ani trochu
ekvapená".
Kate nad tím vyjád ila sv j podiv, ale Edwina jen
pokr ila rameny. „Bylo mi jasné, že t beznad jn
miluje. Nechápu, pro to ostatní nevid li."

strana 235 / 356

 Což Kate velice zmátlo, protože si byla naprosto jistá,
že Anthony usiloval o to, aby se jeho manželkou stala
Edwina.
Jakmile se Kate vrátila do Londýna, dohady ješt
zesílily. Zdálo se, že každý len smetánky cítí povinnost
zastavit se v pronajatém domku Sheffieldových na
Milner Street a navštívit budoucí vikomtku. V tšin se
poda ilo podbarvit gratulace ádnou dávkou
nelichotivých narážek. Nikdo nev il, že by se vikomt
opravdu cht l oženit s Kate, a podle všeho si v bec
neuv domovali, jak je hrubé íkat jí to do tvá e.
„Vy ale máte št stí," zaševelila lady Cowperová. Její
dcera Cressida nepromluvila na Kate ani slovo, jen
trucovala v rohu a probodávala ji planoucími pohledy.
„Nem la jsem tušení, že o vás má zájem," divila se
sle na Gertrude Knightová s výrazem, který jasn
nazna oval, že tomu nev í ani te a možná dokonce
doufá, že jde o planý poplach, a koli zprávu o
zasnoubení otiskli v London Times.
A lady Danburyová, která nikdy nechodila kolem
horké kaše, prohlásila: „Nevím, jak jste ho polapila, ale
musela jste na to polí it velmi chyt e. Bu te ujišt na, že
by u vás spousta dam ráda brala hodiny."
Kate se jen usmála (nebo se o to aspo pokusila, i
když se domnívala, že její snahy o laskavé a p átelské
odpov di nejsou vždycky p esv ivé) a p ikývla. „Mám
zkrátka št stí," prohodila, kdykoli ji Mary dloubla do
boku.
Pokud šlo o Anthonyho, podobnému martyriu se zcela
vyhnul. Omluvil se, že musí z stat v Aubrey Hall, aby
ed svatbou urovnal n jaké majetkové záležitosti, a
zdrží se tam až do p íští soboty, což bylo dev t dní po

strana 236 / 356

incidentu v zahrad . Mary se strachovala, že takový
sp ch vyvolá „ i", ale lady Bridgertonová jí
pragmaticky vysv tlila, že „ i" budou i tak, a jakmile se
Kate dostane pod Anthonyho ochranu, nebude už
edm tem tolika hrubých narážek.
Kate podezírala vikomtku - která si získala takovou
pov st díky cílev domé touze vid t své dosp lé d ti
provdané a ženaté - že chce zkrátka dostat Anthonyho
ed biskupa d ív, než si to zase rozmyslí.
Kate s lady Bridgertonovou souhlasila. A koliv ji
blížící se svatba a manželství zneklid ovaly, nebyla typ,
který by n co odkládal. Jakmile se rozhodla - nebo v
tomhle p ípad rozhodli za ni - nevid la d vod k otálení.
A pokud šlo o „ i", doufala, že ím d ív se s Anthonym
vezmou, tím d ív klepy utichnou a ona se vrátí k
normálnímu životu.
Samoz ejm si bude muset zvyknout, že nebude žít
stejn jako dosud. Už te se její dny zm nily ve smrš
aktivit, b hem nichž ji lady Bridgertonová táhla z
obchodu do obchodu a utrácela obrovskou sumu
Anthonyho pen z za její výbavu. Kate rychle pochopila,
že nemá smysl vzdorovat. Jakmile si lady Bridgertonová
- nebo Violet, jak ji te m la nazývat - n co usmyslela,
h pomoz hlupákovi, který se jí postavil do cesty. Mary
s Edwinou je n kolikrát doprovázely, ale brzy prohlásily,
že je Violetina nevy erpatelná energie zmáhá, a vytratily
se na ochucený aj.
Kone , pouhé dva dny p ed svatbou, dostala Kate
lístek od Anthonyho, v n mž ji žádal, zda ji m že ve ty i
odpoledne navštívit. Kate byla trochu nervózní, že ho
op t uvidí. Ve m st jí najednou všechno p ipadalo jiné
mnohem formáln jší. Nicmén se chopila p íležitosti

strana 237 / 356

 vyhnout se dalšímu odpoledni na Oxford Street, u
švadleny, klobou nice, rukavi ká e a kohokoli dalšího,
kam ji Violet hodlala zatáhnout.
A tak, zatímco Mary s Edwinou odešly za poch zkami
- Kate se p íhodn zapomn la zmínit, že vikomta
ekává - se posadila do salonu s Newtonem
spokojen rozloženým u svých nohou a ekala.
Anthony v tšinu týdne p emýšlel a nebylo
ekvapující, že všechny jeho myšlenky se to ily kolem
Kate a jejich blížícího se svazku.
Bál se, že pokud by to p ipustil, mohl by se do ní
zamilovat. P ipadalo mu tedy, že jediným ešením je
nep ipustit to. A ím víc o tom p emítal, tím víc se
esv oval, že to nebude problém.
Není žádný hlupák, ví, že láska existuje. Ale také
dokáže ovládat své jednání a city a v í v sílu ducha a
le. Pokud se tedy nechce zamilovat, pak to neud lá. Je
to prosté. Musí to být prosté. Jinak by nebyl pravý muž,
ne? Pot ebuje si promluvit s Kate o tom, co v manželství
považuje za priority. N které v ci by si m li ujasnit. Ne
zrovna pravidla, ale spíš dojít k jistému... pochopení.
Ano, to je to správné slovo.
Kate musí v t, co od n j má ekat a co on o ekává
oplátkou. Jejich svazek nebude svazkem milujících se
bytostí a nikdy v lásku nep eroste. Anthony sice
nep edpokládal, že by si Kate d lala klamné iluze, ale pro
jistotu to cht l vyjasnit d ív, než dojde k n jakému
nedorozum ní.
Bude nejlepší vyložit karty na st l, aby to pozd ji
žádnou stranu nep ekvapilo. Kate bude ur it souhlasit.
Je to praktická dívka a bude chtít v t, na em je. Není
typ, který by rád tápal v nejistot .

strana 238 / 356

 esn za dv minuty ty i zaklepal Anthony na dve e
Sheffieldových, p emž se snažil p ehlížet n kolik
íslušník smetánky, kte í se to odpoledne náhodou
procházeli po Milner Street. Ušklíbl se. Pon kud se
odchýlili od svých oblíbených cest.
esto ho to nep ekvapilo. Vrátil se sice do Londýna
teprve nedávno, ale dob e v l, že jeho zásnuby jsou
nejvíce p et ásaným skandálem. Whistledown se
koneckonc prodával i v Kentu.
Majordomus otev el dve e, uvedl ho dovnit a pokynul
k nejbližšímu salonu. Kate ekala na pohovce, vlasy m la
vy esané do úhledné kreace (Anthony si nikdy
nepamatoval jména všech ú es , které m ly dámy v
oblib ), na níž tr nil sm šný klobou ek, který m l
nejspíš ladit s bílým lemem sv tlemodrých šat .
Usoudil, že klobou ek bude první v c, kterou jí po
svatb sundá. M la krásné lesklé a husté vlasy. V l, že
etiketa jí p ikazuje nosit na ve ejnosti pokrývku hlavy,
ale p ipadalo mu jako zlo in dodržovat to i v soukromí
domova.
Než však otev el ústa, aby ji pozdravil, pokynula k
st íbrnému ajovému servisu na stole. „Nechala jsem
inést aj. Je trochu chladno, a tak m napadlo, že ho
možná uvítáš. Pokud ne, pošlu pro n co jiného."
Nebylo sice chladno, aspo co si Anthony všiml,
nicmén odpov l: „Napiju se rád, díky."
Kate p ikývla a zvedla konvici. O pár centimetr ji
naklonila, pak ji zase vrátila do vodorovné polohy a
svraštila elo. „Ani nevím, jak ho máš rád."
Anthony cítil, že se mu mírn zvlnily koutky. „S
mlékem. Bez cukru."

strana 239 / 356

 ikývla, postavila konvi ku a uchopila mléko. „Pat í
to k v cem, které by manželka m la znát."
Posadil se na židli vedle pohovky. „Takže te to víš."
Zhluboka se nadechla a pak vydechla. „Te už ano."
Zatímco nalévala šálek, Anthony si odkašlal. Nem la
rukavice a on se p istihl, že ho její pohybující se ruce
okouzlují. M la dlouhé, štíhlé a neuv iteln p vabné
prsty, což ho p ekvapilo vzhledem k tomu, kolikrát mu
i tanci šlápla na nohu.
Samoz ejm že n které z t ch chybných krok ud lala
schváln , ale zase ne tolik, kolik se mu snažila
vsugerovat.
„Na," hlesla a podala mu aj. „Opatrn , je horký.
Nemám ráda vlažný."
Ne, pomyslel si s úsm vem, to bych ani ne ekal. Kate
není typ, který d lá v ci jen nap l. Pat ilo to k rys m,
které se mu na ní nejvíc líbily.
„Pane?" zeptala se zdvo ile a p isunula k n mu šálek o
pár centimetr .
Anthony uchopil talí ek, p emž se dotkl jejích prst .
Nespoušt l o i z jejího obli eje, takže mu neuniklo, že
slab z ervenala. Z n jakého d vodu ho to pot šilo.
„Cht l jsi se mnou mluvit o n em konkrétním?"
zeptala se, jakmile stáhla ruku bezpe z jeho dosahu a
uchopila vlastní šálek.
„Copak nem žu svou snoubenku navštívit jen kv li
pot šení z její spole nosti?"
es obrou ku šálku po n m vrhla jízlivý pohled.
„Samoz ejm že m žeš, ale nemyslím si, že bys to d lal."
i její prosto ekosti nadzvedl obo í. „Náhodou máš
pravdu."

strana 240 / 356

 co zamumlala. Úpln tomu nerozum l, ale tajn ji
podezíral, že to zn lo „jako obvykle".
„Domníval jsem se, že bychom si m li promluvit o
našem manželství," poznamenal.
„Prosím?"
Op el se o op radlo. „Oba jsme prakti tí lidé. Ob ma
se nám uleví, když pochopíme, co m žeme od toho
druhého ekat."
„S-samoz ejm ."
„Fajn." Vrátil šálek na talí ek a pak obojí postavil na
st l p ed sebou. „Jsem rád, že to tak cítíš."
Kate pomalu p ikývla a ml ky o ima p ejížd la po
jeho obli eji. Znovu si odkašlal. Vypadal, jako by se
ipravoval na projev v parlamentu.
„Neza ali jsme zrovna nejlíp," promluvil zvolna a p i
jejím souhlasném p ikývnutí mírn svraštil elo, „ale
cítím - a pevn doufám, že i ty - že už jsme se docela
sp átelili."
Znovu p ikývla. Zárove ji napadlo, že možná b hem
celého rozhovoru nebude d lat nic jiného.
„P átelství mezi manželem a manželkou je nanejvýš
ležité," pokra oval, „podle mého názoru dokonce
ležit jší než láska."
Tentokrát nep ikývla.
„Jsem velmi rád, že náš svazek bude založen na
oboustranném p átelství a úct ."
„Úct ," opakovala Kate hlavn proto, že se na ni díval,
jako by o ekával odpov .
„Vynasnažím se být ti dobrým manželem. A za
edpokladu, že mi nezakážeš p ístup do svojí postele,
budu v rný tob i manželskému slibu."

strana 241 / 356

 „To je od tebe velmi pozorné," zamumlala. Ne že by
íkal n co p ekvapivého, nicmén ji to dopalovalo.
imhou il o i. „Doufám, že m bereš vážn , Kate."
„Naprosto."
„To je dob e." P esto po ní vrhl podez ívavý pohled.
„Oplátkou od tebe o ekávám, že se nebudeš chovat tak,
abys pošpinila jméno mé rodiny."
Kate ztuhla. „To m ani nenapadlo."
„Já vím. A proto m tohle manželství tolik t ší. Bude
z tebe vynikající vikomtka."
Kate v la, že to míní jako kompliment, p esto m la
prázdný a možná trochu blahosklonný pocit. Byla by
mnohem radši, kdyby jí ekl, že bude vynikající
manželka.
„Jsme p átelé," pokra oval, „vážíme si jeden druhého
a díkybohu budeme mít inteligentní d ti, protože jsi ta
nejchyt ejší žena, kterou znám."
Kate m la sotva as se usmát, když dodal: „Ne ekej
ale lásku. Naše manželství nebude o lásce."
Stáhlo se jí hrdlo. P istihla se, že op t p ikyvuje, ale
tentokrát každý pohyb šíje doprovázela ostrá bolest v
srdci.
„N které v ci ti nem žu dát a láska je bohužel jednou
z nich."
„Chápu."
„Opravdu?"
„Samoz ejm ," vyšt kla. „Nemohl bys to dát najevo
jasn ji, ani kdybys mi to napsal na ruku."
„Nikdy jsem se necht l ženit z lásky."
„Když ses dvo il Edwin , mluvils jinak."
„Když jsem se dvo il Edwin ," odsekl, „snažil jsem se
na tebe zap sobit."

strana 242 / 356

 imhou ila o i. „Te se ti to moc neda í."
Dlouze vydechl. „Kate, nep išel jsem se hádat. Jen
jsem myslel, že bude lepší, když k sob budeme up ímní
ív, než se vezmeme."
„Samoz ejm ," vzdychla a donutila se p ikývnout.
Necht l ji urazit a ona nem la právo jednat p emršt .
Znala ho už dost, aby v la, že z n j mluví pouze
starost. Byl p esv en, že ji nikdy nebude milovat, a
proto bylo lepší vyjasnit to hned na za átku.
esto to bolelo. Nev la, jestli ho miluje, ale byla si
zcela jistá, že by ho mohla milovat, a nesmírn se bála,
že po n kolika týdnech manželství ho bude milovat. A
bylo by krásné, kdyby jí to oplácel.
„Je lepší, když se vzájemn pochopíme už te ,"
prohodil tiše.
Kate nep estávala p ikyvovat. T lo se rozhodlo z stat
v pohybu a ona se bála, že pokud ho zastaví, ud lá
velkou hloupost a rozbre í se.
Natáhl se p es st l a vzal ji za ruku. „Nechci, abys
vstupovala do manželství s falešnými iluzemi. Myslím,
že bys to ani necht la."
„Ovšemže ne, pane."
Zamra il se. „ íkal jsem ti p ece, abys m oslovovala
Anthony."
„Já vím, pane."
Stáhl ruku. Kate pozorovala, jak si ji položil do klína,
a zmocnil se jí pronikavý pocit ztráty.
„Než p jdu, n co bych ti cht l p edat." Aniž odtrhl o i
z jejího obli eje, sáhl do kapsy a vytáhl malou krabi ku.
„Omlouvám se, že ti dávám zásnubní prstýnek tak
pozd ," zamumlal a podal jí ho.

strana 243 / 356

 Kate p ejela prsty po modrém sametu a krabi ku
otev ela. Uvnit ležel pom rn jednoduchý zlatý prstýnek
zdobený oválným diamantem.
„D dí se v naší rodin z generace na generaci,"
vysv tloval. „Máme jich ve sbírce n kolik, ale
edpokládal jsem, že tenhle se ti bude líbit nejvíc. Ty
ostatní jsou dost t žké a zbyte p ezdobené."
„Je krásný," vydechla Kate. Nedokázala od šperku
odtrhnout o i.
edklonil se. „Smím?" zeptal se a vy al prstýnek ze
sametového podkladu.
Natáhla ruku a v duchu se proklínala, že se celá t ese -
ne moc, ale ur it si toho všiml. P esto ne ekl ani slovo,
jen uchopil její ruku a navlékl jí kroužek na prst.
„Vypadá moc p kn , co myslíš?" vyzvídal, zatímco
stále držel kone ky jejích prst .
Kate p ikývla. Nikdy nem la prstýnky v lásce a tohle
je první, který bude pravideln nosit. Byl to nezvyklý
pocit - studený, t žký a velmi zavazující. Díky n mu jí
ipadaly všechny události minulého týdne mnohem
skute jší. P i pohledu na prstýnek ji napadlo, že nap l
ekává, že z nebe sjede blesk a p ekazí vývoj událostí
ív, než skute od íkají manželský slib.
Anthony se p isunul blíž a pak p enesl její prsty ke
rt m. „Co kdybychom tu dohodu stvrdili polibkem?"
„Nejsem si jistá..."
itáhl si ji na klín a ábelsky se zak enil. „Já ano."
Kate p itom omylem kopla do Newtona, který dlouze,
kvíliv vyšt kl. O ividn ho podráždilo, že ho tak
neomalen vytrhli ze spánku.
Anthony nadzvedl obo í a zašilhal p es Kate na psa.
„V bec jsem si ho nevšiml."

strana 244 / 356

 „Spal," vysv tlovala Kate. Jakmile usne, jen tak n co
ho neprobudí."
Když už se to ale stalo, odmítal z stat mimo d ní. S
dalším št knutím vysko il Kate rovnou na klín a uvelebil
se tam.
„Newtone!" vyk ikla.
„Proboha -" Ale Anthonyho mumlání p erušil
mohutný, vlhký Newton v polibek.
„Asi t má rád," poznamenala Kate, kterou tolik
pobavil Anthonyho znechucený výraz, že zapomn la být
v rozpacích nad tím, že mu sedí na klín .
„Ty psisko," obo il se na n j Anthony, „okamžit
slez."
Newton sv sil hlavu a zak el.
„Hned!"
Pes se s hlubokým povzdechem oto il a sesko il na
podlahu.
„Hmm," zavrt la Kate hlavou a pokukovala po
Newtonovi, který ulehl pod st l a neš astn si položil
enich na koberec. „Nev ím vlastním o ím."
„Je to jen tónem hlasu," protáhl Anthony a ovinul ruku
kolem jejího pasu, takže nemohla vstát.
Kate se podívala na jeho paži, pak mu vzhlédla do
obli eje a tázav nadzvedla obo í. „Pro mám dojem, že
sobí i na ženy?"
Pokr il rameny a s úsm vem se k ní p edklonil.
„Obvykle to tak bývá."
„Tentokrát ne." Kate položila ruce na op rky židle a
pokusila se mu vykroutit.
l ale p íliš velkou sílu. „Zvláš tentokrát," zašeptal
neuv iteln hlubokým hlasem. Volnou rukou ji uchopil
za bradu a nato il její obli ej k sob . Jeho rty byly n žné,

strana 245 / 356

ale žádostivé, a prozkoumávaly její ústa s d kladností,
i níž sotva popadala dech.
Pak sklouzl k jejímu hrdlu a na okamžik se zarazil.
„Kde je tvoje matka?"
„Venku," hlesla Kate.
Zatáhl zuby za okraj jejího živ tku. „Na jak dlouho?"
„Nevím." Tiše zasténala, když jazykem vnikl pod
mušelín a sv dn p ejížd l po její pokožce. „Proboha,
Anthony, co to d láš?"
„Na jak dlouho?" opakoval.
„Na hodinu. Možná na dv ."

Anthony se rozhlédl, aby se ujistil, že za sebou zav el

dve e. „Možná na dv ? Vážn ?"
„M-možná jen na jednu."
Vklouzl prstem pod lem jejího živ tku a ujistil se, že
sou asn zachytil i spodni ku. „Sta í i jedna." Pak se
odml el, zmocnil se jejích úst, aby nemohla protestovat,
a rychle jí stáhl od v z ramene.
Cítil, jak zalapala po dechu, ale jen prohloubil polibek
a dlaní sev el její adro. Padlo mu p esn do ruky, m kké
a sv ží, jako by pro n j bylo stvo ené.
Jakmile ucítil, že zbytky jejího odporu slábnou, p ejel
rty po jejím uchu a jemn jí žvýkal lal ek. „Líbí se ti
to?"
Trhavým pohybem p ikývla.
„Hmm," zvolna vklouzl jazykem do jejího ucha,
„kdyby ne, zvolím jinou taktiku."
„J-jakou?"
Bojoval s veselím, které mu stoupalo v hrdle.
Rozhodn nebyl as na smích, ale Kate byla tak nevinná.
Ješt nikdy se nemiloval s ženou jako ona a p ipadalo mu

strana 246 / 356

to p ekvapiv rozkošné. „ ekn me jen, že by se mi to
velmi líbilo."
Váhav se usmála.
„Bylo by víc možností," zašeptal jí do ucha.
„O tom nepochybuju," vydechla.
„Opravdu?" dobíral si ji a znovu zmá kl.
„Nejsem tak nezkušená, abych si myslela, že lov k
zplodí dít jen z toho, co te d láme."
„Moc rád ti ukážu zbytek."
„Ne - ach!"
Op t ji stiskl a prsty pohladil po pokožce. Pot šilo ho,
že si ani neuv domila, kdy se dotkl jejího adra. „ íkalas
co?" vybídl ji a p ejížd l rty po její šíji.
„J-já?"
ikývl, p emž zavadil strništ m vous o její hrdlo.
„Samoz ejm . Ale na druhou stranu, radši to ani nechci
slyšet. Mohla bys za ít sl vkem ,ne', což rozhodn není
to," p ejel jazykem po spodní stran její brady, „co by
mezi nás v tuhle chvíli pat ilo."
„O-opravdu?"
ikývl. „Jak se na všechny dobré manžele sluší,
snažím se jenom zjistit, co se ti líbí."
Ml ela, ale dech se jí zrychlil.
Usmál se. „Co t eba tohle?" Jemn zavadil dlaní o
vrcholek jejího adra.
„Anthony!" zajíkla se.
„Jsem rád," mírn jí nadzvedl bradu, „že ses op t
vrátila k Anthonymu. ,Pane' bylo moc formální,
nemyslíš? Zvláš na tohle."
A pak ud lal n co, o em již dlouhé týdny snil.
Sklonil hlavu k jejímu adru a vzal ho do úst, p emž

strana 247 / 356

vnímal každý povzdech, který jí unikl ze rt , i každý
záchv v touhy.
Její reakce ho pot šila i vzrušila. „Hmm," zamumlal
horkým a vlhkým dechem, „jsi úžasná."
„Anthony," vypravila ze sebe, „jseš si jistý -"
Položil jí prst na rty, aniž k ní zvedl obli ej. „Nemám
tušení, na co se chceš zeptat, ale a už je to cokoli," -
up el pozornost na její druhé adro - „Jsem si jistý."
Tiše, hrdeln zasténala. Vyklenula se pod jeho
dotykem a on jí s novou horlivostí jemn dráždil
bradavku mezi zuby.
„Ach bože - Anthony!"
ejel jazykem p es r žový vrcholek. Byla dokonalá.
Miloval její hlas zdrsn lý touhou a t lo se mu chv lo p i
edstav svatební noci a jejích vášnivých výk ik .
Vychutnával si myšlenku, že ji p ivede k vrcholu.
Odtáhl se, aby jí vid l do obli eje. Tvá e jí ho ely, o i
la zast ené a vlasy se jí zpod toho ohavného
klobou ku za aly uvol ovat.
„Tohle," strhl jí ho z hlavy, „musí pry ."
„Co to -!"
„Slib mi, že už si ho nikdy nevezmeš."
Zavrt la se na židli, vlastn na jeho klín , což
napjatému pocitu v jeho t íslech moc nepomohlo. „To
neud lám. Ten klobouk se mi líbí."
„To nem žeš myslet vážn ."
„M žu a - Newtone!"
Anthony sledoval její pohled a pak propukl v hlasitý
smích. Newton se zmocnil Kateina klobou ku a š astn
ho p ežvykoval. „Hodný pes!" pochválil ho Anthony.

strana 248 / 356

 „Donutím t , abys mi koupil jiný," zabru ela Kate a
vyhrnula si šaty zpátky na ramena. „I tak už jsi za m
tenhle týden utratil jm ní."
To ho pobavilo. „Vážn ?"
ikývla. „Byla jsem nakupovat s tvou matkou."
„To je dob e. Vím jist , že ti nedovolila vybrat nic, co
se podobá tomuhle." Pokynul ke zni enému klobouku v
Newtonov tlam .
Když na ni op t pohlédl, m la ústa zk ivená do
okouzlující, podrážd né p ímky. Neubránil se úsm vu.
Bylo tak snadné v ní íst. Ni ilo ji, že m l pravdu, takže
nedokázala vymyslet žádnou úse nou odpov .
Spokojen si povzdychl. Život s Kate nebude nudný.
Za ínalo se však p ipozdívat a pravd podobn by m l
jít. Kate sice íkala, že matku neo ekává ješt
inejmenším hodinu, ale Anthony m l víc rozumu, než
aby v il ženskému pojetí asu. Kate se m že mýlit, její
matka si to rozmyslí, nebo se p ihodí další nep edvídané
okolnosti. A p estože se m l s Kate za dva dny oženit,
nep ipadalo mu moudré nechat se p istihnout v salonu v
tak kompromitující situaci.
S velkým zdráháním vstal a posadil ji zpátky na
pohovku.
„Rád jsem t vid l," sklonil se k ní a políbil ji na elo,
„ale tvoje matka se brzy vrátí. Takže se uvidíme v sobotu
ráno?"
Zamrkala. „Až v sobotu?"
„Pov ra mojí matky." Váhav se usmál. ,Je
esv ená, že nev st a ženichovi p ináší sm lu, když
se vidí den p ed svatbou."
Vstala a rozpa it si uhladila šaty a vlasy. „V íš
tomu?"

strana 249 / 356

 „V bec ne," odfrkl si.
ikývla. „Potom je od tebe moc hezké, že matce
vyhovíš."
Anthony se na okamžik zarazil. Uv domoval si, že
tšina muž jeho pov sti nechce vypadat, že se stále
drží mamin iny sukn . Ale tohle byla Kate a Anthony
l, že oce uje oddanost rodin stejn jako on, takže
nakonec poznamenal: „Existuje jen málo v cí, které bych
pro spokojenost své matky neud lal."
Plaše se usmála. „Pat í to mezi rysy, které se mi na
tob nejvíc líbí."
Mávl rukou, jako by nejradši zm nil téma, ale
erušila ho: „Ne, je to pravda. Jsi mnohem starostliv jší
lov k, než za jakého chceš být pokládán."
Protože nebyl p esv ený, že by v hádce s ní dokázal
vyhrát - a navíc nem lo smysl odporovat žen , která mu
skládá kompliment - položil si prst na rty. „Psst. Už ml ."
A pak ji políbil na ruku, zabru el „Sbohem" a zamí il ke
dve ím.
Až na zpáte ní cest k svému domku na druhé stran
sta návšt vu zhodnotil. Prob hla dob e, usoudil. Kate
podle všeho pochopila hranice, které jsem pro naše
manželství vymezil, a reagovala na láskyplné dotyky
líbezn a zárove vášniv .
Leží p ed námi zá ivá budoucnost, pomyslel si. Naše
manželství bude úsp šné. A pokud jde o moje p edchozí
obavy, je jasné, že se nemám eho bát.

Kate se trápila. Anthony se mohl p etrhnout, aby ji

ujistil, že se do ní nikdy nezamiluje. A rozhodn to
vypadalo, že od ní o ekává totéž.

strana 250 / 356

 Pak odešel a políbil ji, jako by m l nastat konec sv ta,
jako by byla tou nejkrásn jší ženou na zemi. P iznávala
sice, že nemá s muži ani jejich pot ebami moc
zkušeností, ale rozhodn vypadal, že po ní touží.
Nebo si p ál, aby byla n kým jiným? Když se
vodn rozhodoval o manželce, nevybral si Kate. A ona
ud lá dob e, když na to nebude zapomínat.
Jestli se do n j nakonec p ece jen zamiluje, bude si to
muset nechat pro sebe. Nic jiného jí nezbývá.

strana 251 / 356

 16. kapitola

Naší autorce se doneslo, že svatba lorda Bridgertona

a sle ny Sheffieldové prob hne v nejužším rodinném
kruhu.
Jinými slovy, naše autorka nebyla pozvána. Ale
nem jte strach, drazí tená i. Naše autorka je v takových
chvílích velice vynalézavá a slibuje, že zjistí o ob adu
veškeré podrobnosti, zajímavé i ty banální.
O svatb nejnepolapiteln jšího londýnského starého
mládence p ece musíme v naší rubrice informovat, no
ne?
SPOLE ENSKÉ NOVINY LADY
WHISTLEDOWNOVÉ, 13. KV TNA 1814

Ve er p ed svatbou sed la Kate v županu na posteli a

omámen se dívala na množství zavazadel roztroušených
po podlaze. Všechny v ci si už úhledn sbalila a
ichystala k p evozu do nového domova.
Dokonce i Newton byl p ipravený na cestu. Byl
vykoupaný a usušený, kolem krku se mu houpal nový
obojek a oblíbené hra ky m l naskládané do malé brašny,
která te stála na chodb vedle p vabn vy ezávané
ev né truhly. Kate v ní m la už od d tství spoustu
hra ek a poklad a te zjiš ovala, že ji velmi uklid ují.
Bylo to hloupé a sentimentální, ale usnad ovalo jí to
ivyknout novým podmínkám. V domí, že si p est huje
do Anthonyho domova své v ci – legra ní drobn stky,
které pro nikoho krom ní nic neznamenají - v ní budilo
pocit, že to bude i její domov.

strana 252 / 356

 Mary, která vždy chápala Kateiny pot eby víc než ty
svoje, požádala hned po zásnubách p átele v Somersetu,
aby truhlu dopravili do Londýna.
Kate vstala, rozhlédla se po pokoji a p ejela prsty po
no ní košili, která ležela složená na stole a ekala na to,
až ji Kate uloží do posledního kufru. Byla ušitá z jemné
látky v decentním st ihu a vybírala ji pro ni lady
Bridgertonová. Kate cítila p i návšt švadleny rozpaky.
Violet je p ece její tchyn a kupuje jí oble ení pro
svatební noc!
Jakmile Kate sebrala košili a opatrn ji položila do
kufru, zaslechla zaklepání. Byla to Edwina. I ona byla
ipravená ke spánku a sv tlé vlasy m la nedbale stažené
do uzlu.
„Napadlo m , že by ses možná ráda napila teplého
mléka," promluvila.
Kate se vd usmála. „To zní lákav ."
Edwina se sklonila a zvedla z podlahy keramickou
konvici. „Nem žeš držet dva šálky a p itom vzít za
kliku," vysv tlila s úsm vem. Jakmile byla uvnit ,
kopnutím zav ela dve e a podala jeden šálek Kate. Up ela
na ni o i a bez úvodu se zeptala: „Máš strach?"
Kate opatrn usrkla, aby si ov ila teplotu mléka d ív,
než polkne. Bylo horké, ale ne vroucí, a podivn ji
uklid ovalo. Pila horké mléko už od d tství a jeho chu v
ní vždy vyvolala p íjemný pocit bezpe í.
„Ne zrovna strach," odpov la kone a posadila se
na hranu postele, „ale jsem nervózní. Hrozn nervózní."
„To je samoz ejmé," p ikývla Edwina a mávla volnou
rukou. Jen hlupák by nebyl nervózní. Zm ní se celý tv j
život. Všechno! Dokonce i tvoje jméno. Budeš vdaná
žena. Vikomtka. A po zít ejší noci -"

strana 253 / 356

 „To sta í, Edwino," zarazila ji Kate.
„Ale -"
„Takhle m moc neuklidníš."
Edwina se plaše usmála. „Promi ."
„To nic."
Edwina vydržela ml et skoro ty i vte iny, než se
zeptala: „Mluvila už s tebou matka?"
„Ješt ne."
„Musí za tebou p ijít, ne? Zítra se vdáváš a ur it se
pot ebuješ dozv t spoustu v cí." Edwina si dlouze
lokla mléka, po n mž jí z stal na horním rtu bílý otisk, a
pak se posadila vedle Kate. „Ur it je jich plno, a pokud
o nich nevím já, nechápu, jak bys je mohla znát ty."
Kate napadlo, jestli by bylo nezdvo ilé uml et sestru
prádélkem, které jí lady Bridgertonová vybrala. P ipadalo
by jí to jedin spravedlivé.
„Kate?" Edwina zv dav zamrkala. „Pro se na m tak
divn díváš?"
Kate vrhla toužebný pohled na spodní prádélko.
„Radši to necht j v t."
„Hmm. Já jen -"
Edwinino mumlání p erušilo tiché zaklepání na dve e.
„To jsi ty, mami?" rozzá ila se Edwina. „Už se t nem žu
do kat."
Kate sto ila o i ke stropu, vstala a otev ela dve e.
Mary stála na chodb a držela šálky, z nichž se kou ilo.
„Napadlo m , že by ti p išla vhod trocha horkého mléka,"
poznamenala s rozpa itým úsm vem.
Kate nadzvedla sv j šálek. „Edwina m la úpln stejný
nápad."
„Co ta tu d lá?" zeptala se Mary a vešla do místnosti.

strana 254 / 356

 „Odkdy pot ebuju d vod, abych si popovídala se
sestrou?" odfrkla si Edwina.
Mary se na ni podrážd podívala a pak se obrátila
ke Kate. „Zdá se, že nám n jaké mléko p ebývá."
„Tohle je už stejn vlažné," poznamenala Kate,
postavila šálek na sbalený kufr a vym nila ho za teplejší
z Maryiny ruky. „Až Edwina odejde, m že ty zbylé
odnést do kuchyn ."
„Cože?" zamra ila se Edwina. „Ach samoz ejm .
Ráda pom žu." Ale nevstala. Vlastn se ani nepohnula,
jen otá ela hlavu od Mary ke Kate a zase zpátky.
„Pot ebuju mluvit s Kate," prohlásila Mary.
Edwina nadšen p ikývla.
„O samot ."
Edwina zamrkala. „Mám odejít?"
Mary p ikývla a podala jí šálky s vlažným mlékem.
„Te hned?"
Mary op t p ikývla.
Edwina se tvá ila sklí en , ale pak její výraz roztál do
opatrného úsm vu. „D láš si legraci. Smím z stat, vi ?"
„Ne," utrousila Mary.
Edwina obrátila prosebné o i ke Kate.
„Nedívej se na m ," pronesla Kate se st ží
potla ovaným úsm vem. Je to Maryino rozhodnutí. To
ona bude mluvit. Já budu jen poslouchat."
„A ptát se," p ipomn la jí Edwina. „Taky mám
otázky." Obrátila se k matce. „Spoustu."
„To v ím," p ikývla Mary, „a v p edve er tvojí
svatby ti ráda na všechny odpovím."
Edwina se nap ímila. „To není fér," zamumlala a
vytrhla šálek matce z ruky.
„Život není vždycky fér," usmála se Mary.

strana 255 / 356

 „To máš pravdu," zabru ela Edwina a šourala se na
druhou stranu místnosti.
„A ne abys poslouchala za dve mi!" zavolala za ní
Mary.
„To by m ani nenapadlo," zavr ela Edwina. „A
krom toho bys stejn nemluvila dost nahlas, abych t
slyšela."
Za doprovodu nesrozumitelného mumlání vyšla na
chodbu a zav ela za sebou dve e.
„Budeme muset šeptat," poznamenala Mary.
Kate p ikývla, nicmén cítila k sest e tolik loajality, že
prohodila: „Možná nebude tajn poslouchat."
Mary se zatvá ila nanejvýš pochybova . „Mám
otev ít dve e a zjistit to?"
Kate se zak enila. „To bych neriskovala."

Mary se posadila na místo, které Edwina práv

uvolnila, a zp íma se na Kate zadívala. „Ur it víš, pro
tu jsem."
Kate p ikývla.
Mary usrkla mléka a dlouze ml ela. „Když jsem se
vdala - poprvé, ne za tvého otce - netušila jsem, co mám
od manželského lože ekat. Nebylo to nic -" Zav ela o i a
zdálo se, že jí ta vzpomínka p sobí bolest. „Kv li mé
neznalosti to bylo mnohem obtížn jší," dodala kone .
Její pe liv volená slova napov la Kate, že „obtížn jší"
je pravd podobn velmi slabý výraz.
„Chápu."
Mary prudce vzhlédla. „Ne, nechápeš. A doufám, že
nikdy nepochopíš. Ale to je te vedlejší. P ísahala jsem
si, že žádná moje dcera nevstoupí do manželství, aniž by
tušila, co se d je mezi manželem a manželkou."

strana 256 / 356

 „To základní už vím," p iznala Kate.
„Opravdu?"
Kate p ikývla. „Nem že se to moc lišit od zví at."
Mary pot ásla hlavou a našpulila rty v mírn
pobaveném úsm vu. „Ne, to ne."
Kate uvažovala, jak nejlíp formulovat další otázku. Z
toho, co vid la na sousedovic farm v Somersetu, jí
rozmnožovací akt nep ipadal nijak zvláš p íjemný. Když
ji ale Anthony políbil, m la pocit, že ztrácí hlavu. A
jakmile ji políbil podruhé, v bec si nebyla jistá, jestli ji
chce zpátky! Celá se chv la a domnívala se, že kdyby se
jejich poslední sch zky odehrály na p íhodn jším míst ,
bez jediného protestu by mu dovolila prosadit svou.
Na druhou stranu ta klisna na farm vydávala p íšerné
zvuky... Kate m la pocit, že do sebe jednotlivé dílky
skládanky v bec nezapadají.
Odkašlala si. „Nevypadalo to moc hezky."
Mary znovu zav ela o i a v obli eji se jí rozhostil
stejný výraz jako p edtím - jako by si vybavila n co, co
by radši držela v nejodlehlejším zákoutí mysli. Pak op t
otev ela o i. „Ženské pot šení závisí výhradn na jejím
manželovi."
„A mužské?"
„Milostný akt," z ervenala Mary, „by m l být
íjemným zážitkem pro oba. Ale -" zakašlala a usrkla
mléka, „neodpustila bych si, kdybych ti ne ekla, že žen
to vždycky p íjemné není."
„Zatímco muži ano?"
Mary p ikývla.
„To není fér."
Mary se bolestn usmála. „Práv jsem Edwin íkala,
že život není vždycky fér."

strana 257 / 356

 Kate se zamra ila a zadívala se do šálku s mlékem.
„Nejspíš máš pravdu."
„To ale neznamená," dodala Mary chvatn , „že ten
zážitek musí být žen odporný. A jsem p esv ená, že u
tebe to tak nebude. P edpokládám, že t vikomt už
políbil?"
Kate se sklopenýma o ima p ikývla.
„Z tvého zrudnutí usuzuji, že se ti to líbilo,"
poznamenala Mary pot šené.
Kate znovu p ikývla a tvá e se jí rozho ely.
Jestli ti byl jeho polibek p íjemný, pak jsem si jistá, že
si s jeho dalšími pozornostmi nemusíš d lat hlavu. Ur it
k tob bude n žný."
Výraz „n žný" zcela nevystihoval podstatu
Anthonyho polibk , ale Kate se s tím nehodlala matce
sv ovat. I tak ji tahle konverzace p ivád la do rozpak .
„Muži a ženy se velmi liší," pokra ovala Mary, jako
by to nebylo zcela zjevné, „a muž - i takový, který je
manželce v rný, což vikomt ur it bude - m že dojít
uspokojení s tém každou ženou."
To si Kate zrovna nep ála slyšet. „A žena?"
„U ženy je to jiné. Slyšela jsem, že nemravné ženy
stejn jako muži nacházejí pot šení v náru i kohokoli,
kdo je uspokojí, ale nev ím tomu. Myslím, že aby si
žena vychutnala manželské lože, musí mít manžela
opravdu ráda."
Kate chvíli ml ela. „Nemilovalas svého prvního
manžela, vi ?"
Mary zavrt la hlavou. Je v tom obrovský rozdíl,
drahoušku, a hodn záleží na manželov ohleduplnosti.
Ale vid la jsem, že vikomt se k tob chová s velkou pé í

strana 258 / 356

a úctou. I když je vaše manželství ne ekané, jsem
esv ená, že se nemáš eho bát. Bude na tebe hodný."
A s tím políbila Kate na elo, pop ála jí dobrou noc a s
dv ma prázdnými šálky od mléka vyšla z pokoje. Kate
sed la na posteli a n kolik minut jen civ la do zdi.
Mary se plete, ví ilo jí hlavou. M la bych se bát
spousty v cí.
Trápilo ji, že si ji Anthony nevybral z vlastní v le, ale
byla praktická a v la, že jisté v ci v život musí
ijmout jako fakt. P esto se ut šovala vzpomínkou na
váše , kterou cítila v jeho náru í a kterou Anthony
ejm op toval.
Te však usoudila, že to nemusela být nezbytn touha
po ní, ale primitivní pud, který muž cítí ke každé žen .
A Kate se nikdy nedozví, jestli až Anthony zhasne
sví ky, lehne si s ní na l žko a zav e o i...
...si nep edstaví obli ej jiné ženy.

Svatba, která se konala v salonu domu

Bridgertonových, byla malá a soukromá. Tedy tak malá,
jak jen to bylo myslitelné s celou rodinou
Bridgertonových od Anthonyho po jedenáctiletou
Hyacinth, která se velmi ochotn chopila role druži ky.
Když se jí t ináctiletý bratr Gregory pokusil zvrhnout
koší ek r žových plátk , ude ila ho do brady, ímž
zdržela ob ad o dobrých deset minut a oko enila ho
pot ebnou dávkou lehkosti a smíchu.
Tedy pro všechny krom Gregoryho, který se nesmál a
tvá il se velice podrážd . Hyacinth však chvatn
upozor ovala každého, kdo byl ochotný poslouchat (a
mluvila dost nahlas, takže lov k ve skute nosti nem l na
vybranou), že si Gregory za al.

strana 259 / 356

 Kate to všechno vid la z chodby, odkud pootev enými
dve mi nakukovala dovnit , a musela se usmát, což bylo
ekvapivé, protože jí kolena už skoro hodinu vypovídala
službu. Mohla jen d kovat š astné hv zd , že lady
Bridgertonová netrvala na dlouhém, velkolepém ob adu.
Kate, která se nikdy nepovažovala za nervózní, by
nejspíš vyd šen utekla.
Violet se p vodn zmínila, že by mohli uspo ádat
obrovskou svatbu, a tím uml et fámy, které kolem Kate,
Anthonyho a dost ukvapeného zasnoubení kolují.
estože paní Featheringtonová dodržela slovo a o
podrobnostech celého incidentu v tšinou ml ela,
uklouzlo jí dost narážek, aby každý v l, že zásnuby
neprob hly obvyklým zp sobem.
Proto o nich všichni mluvili a bylo jen otázkou asu,
kdy se už paní Featheringtonová neudrží a všude rozhlásí
pravdivý p íb h, v n mž sehrála hlavní roli v ela.
Nakonec ale Violet došla k záv ru, že rychlá svatba je
nejlepší ešení, a protože nikdo nedokáže uspo ádat
velkolepou oslavu za jediný týden, omezil se seznam
host pouze na leny rodiny. Kate si vybrala za sv dka
Edwinu, Anthony svého bratra Benedicta, a zanedlouho z
nich byli manželé.
Zvláštní, jak rychle se lidský život zm ní, ví ilo jí
odpoledne hlavou, zatímco hled la na zlatý kroužek,
který se p ipojil k prstýnku s diamantem na její levé ruce.
Ob ad byl krátký, p ehnal se rychle jako rozmazaná
skvrna, a p esto jí navždy zm nil život. Edwina m la
pravdu. Všechno je jinak. Te je z ní vdaná žena,
vikomtka. Lady Bridgertonová.
Skousla spodní ret. Zn lo to divn . Jak dlouho potrvá,
než n kdo ekne „lady Bridgertonová" a Kate si bude

strana 260 / 356

skute myslet, že se mluví o ní a ne o Anthonyho
matce?
Te je manželka, s pat nými povinnostmi.
silo ji to.
emítala nad Maryinými slovy z p edchozího ve era
a v la, že matka m la pravdu. Kate se m že v mnoha
ohledech považovat za nejš astn jší ženu na zemi,
protože Anthony se k ní bude chovat velmi ohledupln .
Jednal by tak s každou ženou. A v tom je ten problém.
Te sed la v ko áru a jela z hostiny v dom
Bridgertonových do Anthonyho obydlí, o n mž se už
nebude mluvit jako o „staromládeneckém byt ".
Vrhla letmý pohled po manželovi. S nezvykle vážným
výrazem koukal p ímo p ed sebe.
„Budeš se chtít p est hovat ke své rodin ?" zeptala se
ho tiše.
Anthony sebou trhl, skoro jako by zapomn l, že tu
Kate je. „Ano," p isv il a obrátil se k ní, „ale až za
kolik m síc . Myslel jsem, že bychom si na za átku
manželství mohli dop át trochu soukromí, co íkáš?"
„Samoz ejm ." Kate pohlédla na ruce, s nimiž si
nervózn pohrávala v klín . Snažila se je p im t ke klidu,
ale marn . Byl div, že si ješt nestáhla rukavice.
Anthony sledoval její pohled a položil ruku na její.
Okamžit strnula.
„Jsi nervózní?" zeptal se.
„Myslíš, že bych m la být?" pokusila se o suchý a
ironický tón.
Usmál se. „Nemáš se eho bát."
Kate skoro vybuchla panickým smíchem. Zdálo se, že
je p edur ena k tomu, aby tu ot epanou frázi slyšela

strana 261 / 356

znovu a znovu. „Možná," p ipustila, „ale po ád je toho
dost, pro m žu být nervózní."
Jeho úsm v se prohloubil. „Máš pravdu, drahá ženo."
Kate k ovit polkla. Bylo nezvyklé být n í ženou,
zvláš ženou tohoto muže. „Ty nejsi nervózní?"
Naklonil se k ní a díval se na ni o ima, které slibovaly
ci, jež p ijdou. „Hrozn ," zašeptal. P itiskl se k ní a rty
zavadil o její ucho. „Slyšíš, jak mi buší srdce?"
Kate strnula. „Podle m bychom m li po kat."
Jemn ji kousl do ucha. „S ím?"
Pokusila se mu vykroutit. Nepochopil to, protože jinak
by m l vztek, ale nezdál se nijak zvláš pobou ený.
Zatím.
„Se svatební nocí," objasnila.
Odtáhl se a podrážd zk ivil obo í. „Ne," prohlásil
razn . Už se ale nepokusil znovu ji obejmout.
Kate se snažila vymyslet slova, která by nejsnáze
pochopil, ale nebylo to snadné. Dokonce si ani sama
nebyla jistá, jestli to chápe. P vodn o to necht la
požádat - vyhrkla to v panice, o níž až do téhle chvíle
nev la.
„Nechci to napo ád," promluvila rozt eseným hlasem,
„jen na týden."
Jízliv nadzvedl obo í. „A co prosím t doufáš, že za
týden zjistíš?"
„Nevím," odpov la up ímn .
Ušklíbl se. „ ekal bych od tebe n co chyt ejšího."
Necht la se na n j dívat, ale nedokázala to. Bylo by
snadn jší skrývat city, kdyby mohla sklopit o i k jeho
brad nebo ramen m, ale když na n j zp íma hled la...
Bála se, že by mohl vid t až na dno její duše.

strana 262 / 356

 „Je to pro m velká životní zm na," za ala a
uvažovala, kam tím prohlášením vlastn mí í.
„Pro m taky," p erušil ji tiše.
„Ne taková," namítla. „D rnosti manželství pro tebe
nejsou ni ím novým."
Nadzvedl koutek úst v pok iveném, mírn povýšeném
úsm vu. „Ujiš uju t , že jsem ješt nebyl ženatý."
„Tak jsem to nemyslela, a ty to víš."
Nep el se s ní.
„Prost bych ráda m la trochu asu, abych se
ipravila," dodala a upjat sev ela ruce v klín . P esto je
nedokázala udržet v klidu a to ila palci, což jasn
vypovídalo o jejím duševním rozpoložení.
Anthony ji dlouze pozoroval a pak si nenucené op el
levý kotník o pravé koleno. „Dob e," souhlasil.
„Opravdu?" P ekvapen se narovnala. Ne ekala, že to
bude tak snadné.
„Ovšem za p edpokladu..."
Poklesla jí ramena. M la p edpokládat, že p ijdou
jaké podmínky.
„...že m na to téma pou íš."
Polkla. „Na jaké téma?"
S ábelskými plamínky v o ích se p edklonil. Jak
esn se hodláš p ipravit?"
Kate vyhlédla z okna a jakmile si uv domila, že
nejedou p ímo do Anthonyho ulice, v duchu zaklela.
Nedokáže se vyhnout jeho otázkám, polapil ji v ko áru
nejmí na dalších p t minut.
„N-nechápu, co tím myslíš," zakoktala se.
Uchechtl se. „To v ím."
Kate se na n j zamra ila. Neznala nic horšího než se
stát ter em vtip , a p ipadalo jí nanejvýš nevhodné, že se

strana 263 / 356

to p ihodilo nev st ve svatební den. „D láš si ze m
legraci," obvinila ho.
„Ne," ohradil se s výrazem, který by nazvala
potm šilým, „rád bych si užil legraci s tebou. V tom je
velký rozdíl."
„Vyprošuju si, abys se mnou tak mluvil," zavr ela.
„Víš, že to nechápu."
Zadíval se na její rty a olízl si ústa jazykem. „Jestli se
poddáš nevyhnutelnému a pustíš z hlavy svou hloupou
žádost, pochopíš."
„Nelíbí se mi, když m n kdo ponižuje," utrousila
Kate škroben .
V o ích mu zaplálo. „A mn se nelíbí, když mi upíráš
moje práva," odsekl chladným hlasem.
„Nic ti neodpírám."
„Opravdu?" Jeho protáhlý tón postrádal humor.
„Jen t žádám o odklad. Krátký, do asný, krátký,"
opakovala pro p ípad, že by jeho mozek p íliš zastírala
mužská pýcha, aby rozum l prvnímu slovu. „Ur it mi
tak nepatrnou prosbu neodep eš."
„Z nás dvou nejsem tím, kdo n co odpírá."
l pravdu a Kate nenapadlo, co by m la íct. V la,
že její žádost nemá žádné opodstatn ní a že kdyby si to
Anthony p ál, má právo p ehodit si ji p es rameno, odnést
do postele a zamknout ji v ložnici t eba na týden.
Její pošetilé jednání vycházelo z nejistoty, o níž
netušila, že ji v bec má - dokud nepoznala Anthonyho.
Celý život byla tou druhou. Byly jí ur eny druhé
pohledy, druhé pozdravy, druhé polibky na ruku. Jako
starší dceru ji m li lidé oslovovat d ív než sestru, ale
Edwina byla tak krásná a p vabná, že na to v její
ítomnosti prost zapomínali.

strana 264 / 356

 i p edstavování se Kate obvykle setkávala s
rozpa itým „Samoz ejm " a se zdvo ilým zamumláním
pozdrav , zatímco o i p ítomných p elétaly zpátky k
Edwinin okouzlujícímu a up ímnému obli eji.
Nikdy jí to moc nevadilo. Kdyby byla Edwina zlá a
protivná, nejspíš by to prožívala h , ale v tšina muž
byla stejn povrchní a hloupá, takže Kate bylo skoro
jedno, jestli si jí všimnou až po sest e.
Až donyn jška.
Cht la, aby se Anthonyho o i rozzá ily, když ona
vstoupí do místnosti. P ála si, aby pátral v zástupu, dokud
nespat í její obli ej. Nepot ebovala, aby ji miloval - nebo
si to aspo namlouvala - ale zoufale toužila být první
ženou, pokud šlo o jeho náklonnost i touhu.
A m la p íšerný pocit, že se zamilovala.
Zamilovat se do vlastního manžela - koho by napadlo,
že to bude taková pohroma?
„Vidím, že nevíš, co odpov t," podotkl Anthony
tiše.
Ko ár se milosrdn zastavil, ale když olivrejovaný
lokaj p isp chal a otev el dve e, Anthony je zase
zabouchl. P itom ani na okamžik neodtrhl o i z jejího
obli eje.
„Takže?"
„Takže co?" Úpln zapomn la, na co se jí ptal.
„Jak se hodláš na svatební noc p ipravit?" zeptal se jí
tvrdým hlasem.
„Ješt jsem o tom neuvažovala."
„To bych ani ne ekal." Pustil kliku, takže se dve e
rozlétly a odhalily tak obli eje dvou lokaj , kte í se
usilovn snažili nevypadat zv dav . Anthony pomohl
Kate vystoupit a zavedl ji do domu.

strana 265 / 356

 Personál se shromáždil v malé vstupní hale a
hospodyn s majordomem Kate každého z nich
edstavili. Služebnictva nebylo mnoho, protože d m
nebyl podle m ítek smetánky nijak velký, ale i tak trvalo
edstavování dobrých dvacet minut.
Dvacet minut, které nijak neuklidnily její nervy. Ve
chvíli, kdy jí položil ruku kolem pasu a nasm roval ji ke
schodišti, jí srdce uhán lo jako o závod a poprvé v život
si myslela, že by jí skute mohlo vysko it z hrudi.
Ne že by se tak bála manželské postele.
Ani nem la strach, že manžela nepot ší. Dokonce i
jako nevinná panna mohla soudit, že jeho reakce p i
polibku dostate dokazovaly jeho touhu.
Nepochybovala, že by jí ukázal, co má d lat.
Bála se...
Hrdlo se jí stáhlo a Kate zvedla p st a kousla se do
kloub , jako by jí to snad mohlo p inést úlevu.
„Proboha," zašeptal Anthony, když dorazili na
podestu. „Jsi vyd šená."
„Ne," zalhala.
Vzal ji za ramena, oto il ji k sob a zadíval se jí do
í. Tiše zaklel, pak ji chytil za ruku a táhl ji do své
ložnice. „Pot ebujeme soukromí."
V bohat vyzdobeném pokoji s vínovými a zlatými
dopl ky jí položil ruce na boky. „Copak ti matka ne ekla
o... ehm, o..."
Kdyby nebyla Kate tak nervózní, zasmála by se jeho
kli kování. „Samoz ejm ," vyhrkla. „Mary mi všechno
vysv tlila."
„Tak o co tu ksakru jde?" Okamžit se omluvil.
„Promi , tohle ur it není nejlepší zp sob, jak t
uvolnit."

strana 266 / 356

 „Asi ne," zašeptala a up ela pohled na složitý vzor na
koberci. O i se jí zalily slzami.
Z Anthonyho hrdla unikl zvláštní, p idušený zvuk.
„Kate? Vnucoval ti snad n kdy n jaký muž... nevítanou
pozornost?"
Vzhlédla a p i pohledu na jeho zd šený výraz ji bodlo
u srdce. „Ne! V tom to není. A nedívej se na m tak,
nesnesu to."
„Já to nesnesu," zašeptal Anthony, p istoupil k ní, vzal
ji za ruku a zvedl ji ke rt m. „Musíš mi to íct," naléhal.
„Bojíš se m ? Odpuzuju t ?"
Kate hore zavrt la hlavou. Nemohla uv it, že by
ho opravdu napadlo, že by byl n jaké žen odporný.
„Pov z mi to," zašeptal a p itiskl rty k jejímu uchu.
Jak to mám napravit? Protože ten odklad ti nem žu
dop át." P itiskl ji k sob a zasténal: „Nedokážu ekat
týden, Kate. Prost nedokážu."
„Já..." Kate ud lala chybu a zadívala se mu do o í. V
tu chvíli se jí všechna slova vykou ila z hlavy. Díval se
na ni planoucím pohledem, který v ní rozpoutal ohe a
probudil touhu po n em, co úpln nechápala.
Došlo jí, že ho nedokáže p esv it, aby po kal. A
kdyby up ímn a bez falešných iluzí nahlédla do vlastní
duše, musela by p iznat, že ani ona nechce ekat.
Protože jaký by to m lo smysl? Možná se do ní
Anthony nikdy nezamiluje a nebude po ní toužit jako ona
po n m. Ale co na tom? Nic není dokonalé.
„Anthony," zašeptala jako prosbu a modlitbu zárove .
„Požádej m o cokoli," vyzval ji drsným hlasem a
pomalu p ed ní poklekl, p emž se jí hore snažil
rozepnout šaty, „a dám ti všechno, co je v mých silách."

strana 267 / 356

 Kate zaklonila hlavu. Cítila, jak poslední zbytky
odporu roztávají. Jen m miluj," zašeptala. „Miluj m ."
Jeho jedinou odpov dí bylo hrdelní zasténání.

strana 268 / 356

 17. kapitola

A je to tady! Ze sle ny Katharine Sheffieldové se stala

vikomtka Bridgertonová. Naše autorka p eje š astnému
páru hodn št stí. Citliví a estní lidé se mezi smetánkou
objevují jen z ídka, takže lov ka jist pot ší, když se dva
takoví mladí lidé spojí v manželském svazku.
SPOLE ENSKÉ NOVINY LADY
WHISTLEDOWNOVÉ, 16. KV TNA 1814

Až do té chvíle si Anthony v bec neuv domil, jak

zoufale si p eje, aby Kate svolila a p iznala, že po n m
touží. Pevn ji držel a tiskl tvá k jejímu b ichu. I ve
svatebních šatech von la liliemi a mýdlem, tou k šílenství
dohán jící v ní, která ho týdny pronásledovala.
„Chci t ," zasténal, i když si nebyl jistý, jestli jeho
slova neztlumily vrstvy Kateiných hedvábných šat .
„Chci t hned te ."
Vstal, uchopil ji do náru e a p istoupil k široké posteli
s nebesy, která jeho ložnici vévodila. Nikdy sem žádnou
ženu nevzal, p íležitostné pletky vždy odbýval jinde, a
najednou tomu byl nesmírn rád.
Kate je jiná, mimo ádná. Jeho manželka. Necht l, aby
tuhle ani žádnou další noc rušily jiné vzpomínky.
Položil ji na matraci, aniž spustil o i z jejího
vabného t la, a za al se svlékat. Nejd ív rukavice a pak
kabát, který byl už tak zmuchlaný kv li jeho horlivosti.
i pohledu na její tmavé, úžasem rozev ené o i se
spokojen usmál. „Ty jsi ješt nikdy nevid la nahého
muže, vi ?"
Zavrt la hlavou.

strana 269 / 356

 „To je dob e." P edklonil se a stáhl jí st eví ky. „A
jiného ani nikdy neuvidíš."
Pomalu si rozepínal knoflí ky košile, a když spat il,
jak si olízla rty, jeho touha desateronásobn vzrostla.
Cht la ho. Vyznal se v ženách natolik, že o tom byl
esv ený. A až tahle noc skon í, nedokáže bez n j žít.
Odmítl uvažovat o tom, že možná on nedokáže žít bez
ní. Plamen, který doutná v ložnici, a šepot jeho srdce jsou
dv odlišné v ci. Mohlo by se mu poda it udržet je
odd lené. Poda í se mu to.
Nechce sice manželku milovat, ale to neznamená, že
si spolu nemohou užívat v posteli.
Rukama sklouzl k zapínání kalhot, rozepnul je, ale pak
se zarazil. Kate byla stále úpln oble ená a zcela nevinná.
Nebyla ješt p ipravená spat it d kaz jeho touhy.
Lehl si k ní na postel a jako divoká ko ka se k ní
iplížil, dokud se nep estala opírat o lokty a nelehla si na
záda. Dívala se na n j a pootev enými rty zrychlen a
erývan dýchala.
Není nic úžasn jšího než Katein vzrušený obli ej,
usoudil. Tmavé, hedvábné a husté vlasy se jí už uvolnily
ze sponek, p idržujících složitý svatební ú es. Její rty, o
trochu pln jší, než bylo v mód , v podve erním sv tle
ervenaly. A její ple mu nikdy nep ipadala tak
dokonalá. Tvá e jí slab zr žov ly, což nebyla zrovna
barva, o kterou by urozené dámy usilovaly, ale
Anthonyho okouzlila. Kate je skute ná lidská bytost,
rozechv lá touhou. Nemohl si p át víc.
betem prst ji opatrn pohladil po tvá i a pak
sklouzl po jejím hrdle k jemné k ži nad lemem živ tku.
Šaty m la vzadu upevn né dlouhou adou knoflí , ale

strana 270 / 356

už jich rozepnul skoro t etinu, takže byly dostate
volné, aby jí hedvábná látka sklouzla p es adra.
Vypadala snad ješt p vabn ji než p ed dv ma dny.
Bradavky m la r žové a adra, jak už v l, mu
dokonale padla do ruky. „Nemáš spodni ku?" ocenil a
prstem jí p ejížd l po vy nívající klí ní kosti.
Zavrt la hlavou a vydechla: „St ih t chhle šat to
neumož uje."
Nadzvedl koutek úst ve velmi mužném úsm vu.
„P ipome mi, abych tvé švadlen poslal p íplatek."
Rukou sjel ješt níž, uchopil do dlan její adro a
jemn zmá kl. Zasténala.
„Krásné," zašeptal, odtáhl ruku a hltal ji o ima. Nikdy
ho nenapadlo, že dívat se na ženu m že být taková
rozkoš. Milování vždy zakládal na dotycích, ale te
poprvé ho pohled stejn vzrušoval.
Byla dokonalá, krásná a Anthony cítil zvláštní pocit
uspokojení, že v tšina muž z stala k její kráse slepá.
Díky tomu mu p ipadala víc jeho.
V náhlé touze po dotecích jí nadzvedl ruku stále
zakrytou dlouhou saténovou rukavi kou a položil si ji na
hru . I p es látku vnímal její žár, ale to mu nesta ilo.
„Chci t cítit," zašeptal. Z prstení ku jí stáhl dva prstýnky
a položil jí je do jamky mezi adry.
Kate p i dotyku studeného kovu zalapala po dechu a
zachv la se. Fascinovan pozorovala, jak se Anthony
zam il na její rukavici a jemn ji stahoval z každého
prstu, dokud ji nesvlékl z celé ruky.
Pak jí s dojemnou n hou vrátil prstýnky na prst a
políbil ji na dla .
„Podej mi druhou ruku," vyzval ji jemn .

strana 271 / 356

 Poslechla ho a on jí stahoval satén stejn mu iv
dlouho. Když s tím skon il, vzal její malí ek do úst,
sev el ho mezi rty a jemn sál.
Kate cítila, jak ji zaplavuje vlna touhy. Anthony v ní
probudil n co tajemného a možná i trochu nebezpe ného,
co v ní léta pod imovalo a pouze ekalo na jeho polibek.
esto stále nev la, co p esn od toho má o ekávat.
Jazykem p ejel po vnit ní stran jejího prstu a pak celé
dlan . „Máš krásné ruce," zašeptal a propletl prsty s
jejími. „Silné, a p esto p vabné a k ehké."
„Mluvíš nesmysly," zarazila ho Kate rozpa it . „Moje
ruce -"
Ale p itiskl jí prst ke rt m. „Psst. Copak t neu ili, že
nemáš odporovat manželovi, když obdivuje celi ké tvoje
lo?"
Kate se zachv la.
„Pokud budu nap íklad chtít," pokra oval sv dným
hlasem, „strávit p íští hodinu zkoumáním tvého záp stí,"
- letmo zavadil zuby o citlivou pokožku jejího záp stí -
„mám na to právo, nemyslíš?"
Kate ml ela a Anthony se uchechtl. „A nemysli si, že
to neud lám," varoval ji. „Možná se rozhodnu strávit tím
dv hodiny."
Kate fascinovan pozorovala, jak ji jeho prsty jemn
hladí po vnit ní stran p edloktí.
Jsem p esv ený, že by to bylo p vabné," dodal,
zvedl ruku a jemn p ejel vrcholek jejího adra, „a moc
by m mrzelo, kdybys s tím nesouhlasila."
Sklonil se k ní a zmocnil se jejích rt v krátkém,
esto vášnivém polibku. Mírn nadzvedl hlavu.
„Manželka by m la s manželem ve všem souhlasit,
nemyslíš?"

strana 272 / 356

 Jeho slova p ipadala Kate tak absurdní, že kone
dokázala promluvit. „Pokud si ovšem jeho názor zaslouží
souhlas," namítla.
Panova nadzvedl obo í. „Chceš se se mnou hádat?
A navíc o svatební noci?"
„Je to i moje svatební noc," p ipomn la mu.
Jemn mlaskl a pot ásl hlavou. „Budu t muset
potrestat. Ale jak? Co t eba dotykem?" P ejel rukou p es
jedno její adro a pak i p es druhé.
Pak odtáhl ruce z jejího t la, sklonil se k ní a jemn jí
foukal na bradavku.
„Dotykem," vydechla Kate a vyklenula se proti n mu.
„Rozhodn dotykem."
„Myslíš?" Pomalu se usmál. „V život by m
nenapadlo, že to eknu, ale nedotýkat se má taky svou
itažlivost."
Kate se na n j dívala. Ty il se nad ní op ený o ruce a
kolena jako lovec, který se chystá k záv re né rán .
Choval se nezkrotn , vít zn a majetnicky. Husté
kaštanov hn dé vlasy mu spadaly do ela, ímž mu
dodávaly podivn chlapecký vzhled, ale o i mu plály
velmi dosp lou touhou.
Cht l ji. Bylo to vzrušující. Je to sice muž, a tudíž
nachází uspokojení s jakoukoli ženou, ale práv te , v
tuhle chvíli, chce ji. Tím si byla Kate jistá. A cítila se
itom náhle jako ta nejkrásn jší žena pod sluncem.
Povzbuzená jeho touhou se nadzvedla, uchopila ho za
zátylek a p itáhla k sob . „Líbej m ," vybídla ho,
ekvapená naléhavostí svého hlasu. „Te hned."
Trochu p ekvapen se usmál, ale t sn p edtím, než se
jejich rty setkaly, zašeptal: „Cokoli si p ejete, lady
Bridgertonová."

strana 273 / 356

 A pak m la Kate pocit, že se všechno událo najednou.
La ji líbal, a p itom ji p itáhl do sedu a šmátrav jí
rozepínal knoflí ky šat . Cítila chladný závan, když jí
látka centimetr po centimetru sklouzla z t la a odhalila
její žebra, b icho a potom...
Vytáhl zpod ní šaty a nechal ji pouze ve spodním
prádle, podvazkovém pásu a pun ochách. Kate zalapala
po dechu. V život se necítila tak vystavená n komu
napospas, a p esto ji vzrušoval každý jeho pohled.
S mu ivou pomalostí jí stáhl hedvábnou pun ochu a
brzy po ní i druhou. Pak p išel na adu zbytek a než si
Kate sta ila uv domit, co se d je, z stala p ed ním úpln
nahá.
Rukama ji hladil po b iše. „Nezdá se ti, že jsem trochu
moc oble ený?"
Opustil l žko a svlékl se. Kate rozev ela o i. M l
dokonalé t lo, svalnatou hru , silné ruce i nohy a -
„Panebože," vydechla.
Uculil se. „Chápu to jako kompliment."
Kate k ovit polkla. Už se nedivila, že zví ata na
sousedov farm si rozmnožovací akt nijak neužívala.
inejmenším ne samice. Ur it to nebude fungovat.
Necht la ale vypadat naivn a hloup , takže jen polkla
a pokusila se o úsm v.
Anthony zachytil v jejích o ích záblesk strachu a
žn se usmál. „V mi," zašeptal a vklouzl na postel
vedle ní. Rukama jí sev el boky a p itom klouzal rty po
jejím hrdle.
Cítil, jak p ikývla. Op el se o loket, volnou rukou
ejížd l v kruzích po jejím b iše a sunul se níž a níž,
dokud nezavadil o tmavé chloupky.

strana 274 / 356

 Zachv la se a zhluboka se nadechla. Jen klid," konejšil
ji a sklonil se, aby ji rozptýlil polibkem. Poprvé se
miloval s pannou a spoléhal na instinkt. P ál si, aby její
první zkušenost byla dokonalá. A pokud ne dokonalá, tak
aspo snesitelná.
Zatímco rty a jazykem prozkoumával její ústa, rukou
sjel ješt hloub ji. Znovu zalapala po dechu, ale
neúprosn ji dráždil a erpal pot šení z každé její vst ícné
reakce.
„Co to d láš?" zašeptala.
Zvlnil rty. „Líbí se ti to?"
Její zasténání ho pot šilo. Kdyby promluvila souvisle,
l by, že neodvádí dobrou práci.
esunul se nad ni, stehnem se jí vklínil mezi nohy a
svým mužstvím se dotkl jejího boku. P i pomyšlení, že
do ní vnikne, tém explodoval.
Snažil se ovládnout a postupovat pomalu a n žn , ale
touha byla stále siln jší a dech se mu zrychloval.
Byla p ipravená, p inejmenším tak, jak mohla být.
l, že jí to poprvé p inese bolest, ale modlil se, aby to
netrvalo déle než okamžik.
Zašeptal její jméno a ona na n j up ela tmavé o i
zast ené touhou.
„Te budeš moje," zašeptal a jemn do ní vnikl. M l
co d lat, aby se v tom okamžiku nep estal ovládat a
neusiloval pouze o vlastní pot šení.
„Pov z mi, kdyby to bolelo," vybídl ji a op t se trochu
iblížil. V l, že jí musí dát ješt trochu asu, aby se
jeho d rnostem p izp sobila.
ikývla.
Ztuhl. „Bolí to?"

strana 275 / 356

 Zavrt la hlavou. „Ne, cht la jsem jen nazna it, že
kdybych cítila bolest, povím ti to. Nebolí to, ale je to
velmi... zvláštní."
Anthony p emáhal úsm v a sklonil se k ní, aby ji
políbil na nos. „Nepamatuju se, že by mi to n kdy n jaká
žena ekla."
Chvíli se zdálo, jako by se bála, že ho urazila, ale pak
zvlnila rty do slabého úsm vu. „Možná ses miloval s
nesprávnými ženami."
„Možná," p ipustil a pohnul se ješt o kousek.
„M žu ti íct tajemství?" zeptala se.
Tiskl se dál. „Samoz ejm ."
„Když jsem t poprvé vid la... chci íct dnes ve er..."
„V celé mé kráse?" dobíral si ji a nadzvedl obo í do
povýšeného oblouku.
Kouzeln se zamra ila. „ íkala jsem si, že to nem že
fungovat."
Nechyb lo moc, a byl pln v ní. „Smím ti taky íct
tajemství?"
„Samoz ejm ."
„Tvoje tajemství" - ud lal další nepatrný pohyb a
zastavil se na panenské blán - „v bec nebylo
tajemstvím."
Tázav spojila obo í.
Zak enil se. „ etl jsem to v tvém výrazu."
Znovu se zamra ila a Anthony zatoužil vybuchnout
smíchy. „Ale te ," pokra oval s úzkostliv kamennou
tvá í, „mám pro tebe otázku."
S o ekáváním se na n j dívala.
Sklonil se, p ejel jí rty po uchu a zašeptal: „Co si o
tom myslíš te ?"

strana 276 / 356

 Chvíli ml ela a pak sebou p ekvapen trhla. „Už jsme
skon ili?" zeptala se nev ícn .
Tentokrát opravdu vyprskl smíchy. „Ješt zdaleka ne,
drahá ženo," vydechl a ot el si o i. Pak zvážn l. „Te to
trochu zabolí, Kate. Ale Slibuju, že se to už nikdy nebude
opakovat."
ikývla, ale cítil, jak se její t lo napjalo, což mohlo
celou v c jedin ztížit. „Jen klid," konejšil ji. „Uvolni
se."
ikývla a zav ela o i. „Jsem uvoln ná."
Byl rád, že nevid la, jak se usmál. „To rozhodn
nejsi."
Prudce otev ela o i. „Ale ano, jsem."
„To snad není pravda," zasténal Anthony, jako by byl
v místnosti ješt n kdo jiný. „Hádá se se mnou o svatební
noci."
„Jen jsem -"
Uml el ji prstem na rtech. „Jsi lechtivá?"
„Jestli jsem lechtivá?'
ikývl.
Podez ívav p imhou ila o i. „Pro ?"
„To mi p ipadá jako souhlas," zazubil se.
„V bec - Aaaaach!" vyk ikla, když rukou našel
mimo ádn citlivé místo v jejím podpaždí. „Anthony,
esta !" Zoufale se pod ním zazmítala. „To nesnesu! To
-"
Vnikl do ní.
„Ach," vydechla.
Zasténal, jako by nemohl uv it, jaký je to úžasný
pocit.
„Ted už je po všem, vi ?"

strana 277 / 356

 Pomalu zavrt l hlavou a jeho t lo se za alo pohybovat
v odv kém rytmu. „V bec ne."
Zmocnil se jejích úst a p itom ji hladil po adru.
Vyklenula proti n mu boky, zprvu váhav , ale pak se
stejnou vášní, jakou cítil sám.
„Ach Kate," zašeptal. Jeho schopnost formulovat
kv tnaté v ty se zcela rozplynula. „Jsi dokonalá."
Dýchala stále rychleji a každé roztoužené zalapání po
dechu ješt víc podnítilo jeho touhu. Cht l ji vlastnit,
držet ji pod sebou a už nikdy nepustit. S každým dalším
pohybem bylo stále obtížn jší up ednostnit její pot eby
ed jeho. Rozum ho nabádal, že je to její první milostná
zkušenost, a tudíž se musí postarat nejprve o ni, ale t lo
toužilo po úlev .
S vyp tím všech sil se donutil p estat a popadnout
dech. „Kate?" St ží poznával vlastní hlas. Zn l
chraplav , rozt esen , zoufale.
Otev ela o i. „Nep estávej, prosím nep estávej. Blížím
se k n emu... nevím k emu."
„Bože," zasténal a zaklonil hlavu. „Jsi tak krásná, tak
neuv iteln krásná - Kate?"
Strnula pod ním, ale nebylo to vyvrcholením.
Ztuhl. „Co se d je?"
Spat il v jejím obli eji záblesk bolesti - citové, ne
fyzické - než ho potla ila a zašeptala: „Nic."
„To není pravda," namítl. Soust edil se na její výraz,
který navzdory o ividné snaze to zakrýt vypadal
uzav en a zmu en .
ekls, že jsem krásná."
Dobrých deset vte in na ni užasle zíral. Za boha
netušil, co je na tom špatného. Na druhou stranu, v
ženských úvahách se nikdy nevyznal. Nejd ív ho

strana 278 / 356

napadlo, že své tvrzení jen potvrdí a bude po problému,
ale drobný hlásek ho varoval, a tak se rozhodl našlapovat
velmi opatrn . Proto jen šeptal její jméno, které mu podle
jeho názoru jako jediné mohlo zaru it, že se nedostane do
potíží.
„Nejsem krásná," zavrt la hlavou a zadívala se mu do
í. Vypadala rozrušen a neš astn , ale než jí mohl
odporovat, zeptala se: „Koho sis p edstavoval?"
Zamrkal. „Cože?"
„Na koho myslíš, když se se mnou miluješ?"
Anthony m l pocit, jako by ho ude ila do vnit ností a
vysála mu dech z t la. „Kate, jsi blázen, když -"
„Vím, že muž nemusí toužit po žen , aby s ní našel
pot šení," vyk ikla.
„Myslíš, že po tob netoužím?" zajíkl se. Bože na
nebesích, byl stále p ipravený k vyvrcholení, a to se
posledních t icet vte in ani nepohnul.
Rty se jí t ásly. „Myslíš... myslíš na Edwinu?"
Anthony ztuhl. „Jak bych si vás dv mohl splést?"
Kate cítila, jak se jí zk ivil obli ej a do o í vhrkly slzy.
Necht la p ed ním plakat, a už v bec ne te , ale moc to
bolelo -
S omra ující rychlostí ji chytil za bradu a p inutil ji,
aby k n mu vzhlédla.
„Poslouchej m ," vyzval ji napjatým hlasem, „a
poslouchej dob e, protože ti to povím jen jednou. Toužím
po tob . Planu vášní. Nem žu v noci usnout, protože t
chci. Cht l jsem t i tehdy, když jsem t nem l rád. Je to
šílené, ale je to tak. Jestli uslyším ze tvých rt jediné
další nesmyslné slovo, p ivážu t k té zatracené posteli a
dokážu ti stovkou zp sob , že jsi ta nejkrásn jší a

strana 279 / 356

nejp itažliv jší žena v Anglii. A pokud to n kdo nevidí,
je zatracenej hlupák."
Kate pouze otev ela ústa.
Nadzvedl obo í. „Jasné?"
Nedokázala zformulovat žádnou odpov .
Sklonil se, dokud se tém nedotkl jejího nosu.
„Jasné?"
ikývla.
„Dob e," zavr el a než m la as popadnout dech,
zmocnil se jejích rt v tak vášnivém polibku, že m la co
lat, aby nevyk ikla.
Držela se ho, i když si nebyla jistá, jestli se ho snaží
ipoutat k sob nebo ho odtrhnout. M la ztuhlé, napjaté
svaly a st ží se dokázala nadechnout.
Rukou vklouzl mezi jejich t la a d rn se jí dotkl.
Vyk ikla. Naposledy do ní vnikl a její okolní sv t zmizel.
Napjala se, pak se zachv la a m la pocit, že odn kud
padá. Nedokázala se nadechnout, hrdlo se jí stáhlo a
hlava zato ila. Rukama sev ela matraci.
Znehybn l nad ní, tiše vyk ikl a pak se zhroutil a
itiskl ji svou vahou k posteli.
„Bože," zalapal po dechu a zachv l se, „ješt nikdy...
to nebylo... tak silné."
Kate, která m la na vzpamatování o pár vte in déle, ho
pohladila po vlasech. A pak ji n co napadlo. N co
íšného a zlomyslného. „Anthony?"
Netušila, jak se mu poda ilo zvednout hlavu, protože
se zdálo, že je pro n j nadlidským úsilím pouze otev ít
i a n co zabru et.
Pomalu a sv dn se usmála. Prsty mu p ejížd la po
brad a pak zašeptala: „To bylo všechno?"

strana 280 / 356

 Vte inu ml el a potom zvlnil rty do mnohem
ábelšt jšího úsm vu, než si dokázala p edstavit. „Pro
tuhle chvíli," zamumlal chraplav , skulil se na bok a stáhl
ji s sebou. „Ale jen pro tuhle chvíli."

strana 281 / 356

 18. kapitola

I když klepy o usp chané svatb lorda a lady

Bridgertonových neutuchají, naše autorka je pevn
esv ená, že se vzali z lásky. Vikomt Bridgerton sice
nedoprovází manželku na všechny spole enské události
(jenže který manžel to d lá?), ale když je p ítomen, stále
ji šeptá do ucha a ona se p itom sm je a ervená. Navíc s
ní tan í vždy o jeden tanec navíc, než bývá pravidlem.
Vzhledem k tomu, jak mnozí manželé necht jí v bec
tan it se svými manželkami, je to skute romantické.
SPOLE ENSKÉ NOVINY LADY
WHISTLEDOWNOVÉ, 10. ERVNA 1814

íštích n kolik týdn uteklo jako voda. Po krátkém

pobytu na venkov v Aubrey Hall se novomanželé vrátili
do Londýna, kde byla sezona v plném proudu. Kate
doufala, že se jí poda í využít odpoledne ke h e na flétnu,
ale rychle zjistila, že jí celé dny zapl ují spole enské
návšt vy, nákupy s rodinou a ob asné vyjíž ky v parku.
Ve ery p ipomínaly smrš ples a ve írk .
Ale její noci pat ily pouze Anthonymu.
Zjistila, že ji manželství uspokojuje. Nevid la
Anthonyho tak asto, jak by si p ála, ale chápala, že je
velmi zam stnaný a povinnosti v parlamentu a na jeho
pozemcích mu zabírají hodn asu. Když se však ve er
vrátil a setkal se s ní v ložnici (ne v odd lených ložnicích
lorda a lady Bridgertonových!), byl neuv iteln
pozorný. Vyptával se jí, co celý den d lala, mluvil o
svém dni a miloval se s ní do pozdní noci.
Dokonce si ud lal as, aby si poslechl, jak jeho
manželka cvi í na flétnu. Najala si na dv hodiny týdn

strana 282 / 356

soukromého u itele hudby a vzhledem k úrovni, které
zatím dosáhla (ne zrovna vynikající), dokazovala
Anthonyho ochota prosed t u ní celých t icet minut
nácviku skute nevídanou náklonnost.
Samoz ejm jí neuniklo, že to okázalé gesto už nikdy
nezopakoval.
Žila spokojeným životem, mnohem lepším, než
tšina žen jejího postavení mohla o ekávat. I když ji
manžel nemiloval a možná ani nikdy nebude, snažil se,
aby cítila aspo jeho úctu. Kate se s tím prozatím
spokojila. A pokud si od ní b hem dne udržoval odstup, v
noci to rozhodn neplatilo.
Zbytek spole nosti, a zvláš Edwina, však usoudil, že
manželství lorda a lady Bridgertonových je milující.
Edwina je každé odpoledne navšt vovala a ani dnešek
nebyl výjimkou. Sed ly s Kate v salonu, usrkávaly aj,
uždibovaly sušenky a vychutnávaly si vzácnou chvíli
soukromí, kdy se Kate poda ilo rozlou it se s posledními
ze svých host .
Zdálo se, že všichni cht jí v t, jak se nové vikomtce
da í, a tak její salon nebyl b hem odpoledne skoro nikdy
prázdný. Newton vysko il na pohovku vedle Edwiny a ta
ho bezd pohladila po srsti. „Všichni o tob mluví,"
poznamenala.
Kate zvedla šálek aje ke rt m a usrkla. „A si mluví,"
pokr ila rameny. „Brzy si najdou jiné téma."
„Ne," namítla Edwina, „dokud se na tebe bude manžel
dívat tak jako v era ve er."
Kate se rozho ely tvá e. „Neud lal nic mimo ádného."
„Kate, prakticky mu doutnalo v o ích!" Newton
zm nil pozici a tichým zak ením dal Edwin najevo,

strana 283 / 356

aby ho drbala na b iše. „Sama jsem vid la, jak k tob
pospíchal tak rychle, že p itom odstr il lorda Haveridge."
„Ur it mi jen pot eboval n co íct," vysv tlovala
Kate, ale srdce se jí i p esto naplnilo tajnou - a nejspíš i
pošetilou - radostí.
Edwina se tvá ila pochybova . „A ekl?"
„Co?"
„Jestli ti n co ekl?" opakovala Edwina se zjevným
podrážd ním. „Práv jsi tvrdila, že ti cht l n co sd lit.
Ud lal to? A pokud ano, m la bys v t, co to bylo."
Kate zamrkala. „Edwino, to í se mi z tebe hlava."
Edwina narovnala rty a rozlad svraštila elo.
„Nikdy mi nic nepovíš."
„Není co povídat!" Kate se natáhla pro sušenku a
kousla do ní, aby m la plnou pusu a nemohla mluvit. Má
sest e vysv tlit, že ji manžel ješt p ed svatbou v cn a
narovinu informoval, že se do ní nikdy nezamiluje? To
by nebyla zrovna p íjemná konverzace nad ajem a
sušenkami.
„Vlastn ," prohlásila Edwina kone , když celou
minutu pozorovala Kateino žvýkání, „m sem dnes
ivedlo n co jiného. Mám pro tebe novinku."
Kate vd polkla. „Opravdu?"
Edwina p ikývla a pak z ervenala.
„Jakou?" vybídla ji Kate a usrkla aje. Po tom všem
ežvykování jí úpln vyschlo v ústech.
„Myslím, že jsem se zamilovala."
Kate se skoro zalkla ajem. „Do koho?"
„Do pana Bagwella."
Ale a se Kate snažila sebevíc, nevzpomínala si, kdo
je to pan Bagwell.

strana 284 / 356

 „Je to u enec," vzdychla Edwina zasn . „Poznala
jsem ho na venkovském ve írku lady Bridgertonové."
„Nepamatuju si na n j," podotkla Kate a zamyšlen
stáhla obo í.
„M las dost napilno," utrousila Edwina ironicky. „Se
zásnubami a tím vším..."
Kate nasadila grimasu, kterou si mohla dovolit pouze
v p ítomnosti své sestry. „Pov z mi o n m n co."
Edwin se rozzá ily o i. „Je to druhorozený syn, takže
nem že ekat žádné velké jm ní. Ale te , když ses tak
dob e provdala, si s tím nemusím d lat starosti."
Kate cítila, jak se jí do o í derou slzy. Až dosud si
neuv domila, pod jakým tlakem Edwina žila. Ona i Mary
ji sice ujiš ovaly, že se m že provdat za koho chce, ale
všechny p esn v ly, jak na tom finan jsou. Ur it
se provinily žertováním o tom, jak je snadné zamilovat se
do bohá e stejn jako do chudáka.
Sta il jediný pohled na Edwinin obli ej, aby si
uv domila, že jí z ramen spadla obrovská tíha.
„Jsem ráda, žes našla n koho podle svých p edstav,"
promluvila Kate.
„To ano. Vím, že nebudeme mít moc pen z, ale
nepot ebuju hedvábí ani šperky." O i jí padly na lesklý
diamant na Katein ruce. „Ne že bych si samoz ejm
myslela, že ty ano!" dodala rychle a z ervenala. „Ale -"
„Ale je p kné, když se nemusíš starat o zabezpe ení
sestry a matky," zakon ila Kate místo ní.
Edwina si povzdychla. „P esn tak."
Kate se natáhla p es st l a vzala sestru za ruce. „Se
mnou si ur it nemusíš d lat starosti a jsem p esv ená,
že kdyby Mary n kdy pot ebovala pomoc, Anthony a já
se o ni dokážeme postarat."

strana 285 / 356

 Edwina zvlnila rty do váhavého úsm vu.
„Pokud jde o tebe," dodala Kate, „myslím, že je
nejvyšší as, abys myslela jenom na sebe. Musíš se
rozhodnout podle toho, co sama chceš, ne co ostatní
pot ebují."
Edwina si ot ela slzu. „Opravdu si m získal,"
zašeptala.
„Pak jsem p esv ená, že se mi taky bude líbit,"
ujistila ji Kate. „Kdy ho uvidím?"
„P íštích trnáct dní bude v Oxfordu. Má tam
povinnosti a nechci, aby je kv li mn rušil."
„Samoz ejm že ne. Nechceš se p ece provdat za
muže, který neplní své závazky."
Edwina p ikývla. „Ráno jsem od n j dostala dopis.
Píše, že koncem m síce p ijede do Londýna a doufá, že
bude moct navštívit."
Kate se uli nicky usmála. „Už ti posílá dopisy?"
Edwina p ikývla a z ervenala. „N kolik týdn ,"
iznala.
„A co vlastn studuje?"
„Archeologii. Je velmi nadaný. Byl dokonce v ecku.
Dvakrát!"
Kate netušila, že by její sestra - už tak proslulá krásou
po celé zemi - mohla být ješt kouzeln jší, ale když
Edwina mluvila o panu Bagwellovi, obli ej se jí rozzá il
vabem, který vyrážel dech.
„Nem žu se do kat, až ho poznám," prohlásila Kate.
„Musíme uspo ádat neformální ve i a pozvat ho jako
estného hosta."
„To by bylo báje né."
„A možná bychom se my t i mohli p edtím projet po
parku, abychom se líp poznali. Ted, když jsem vdaná

strana 286 / 356

žena, ti klidn m žu d lat gardedámu." Zasmála se.
„Není to legra ní?"
Ode dve í se ozval pobavený mužský hlas: Je tu n co
k smíchu?"
„Anthony!" vyk ikla Kate. P ekvapilo ji, že manžela
vidí uprost ed dne. „To jsem ráda, že jsi doma."
Mírným úsm vem a kývnutím p ivítal Edwinu. „Zjistil
jsem, že mi ne ekan zbyla trocha volného asu."
„Dáš si s námi aj?"
„Nic proti aji," zamumlal, p ešel p es místnost a
zvedl k iš álovou karafu, která stála na mahagonovém
stolku, „ale radši si vezmu brandy."
Kate sledovala, jak si nalil skleni ku a nep ítomn ji
otá el v ruce. V podobných chvílích jí p ipadalo velmi
obtížné, aby se jí srdce nezra ilo v o ích. Odpoledne mu
to tolik slušelo. Nev la pro - snad za to mohl slabý
náznak strništ na jeho tvá ích nebo fakt, že se mu za
celý den mírn rozcuchaly vlasy. Možná to bylo jen tím,
že ho v tuhle denní dobu asto nevídala - v jedné básni
etla, že ne ekané okamžiky jsou vždycky nejsladší.
Zatímco se up en dívala na manžela, napadlo ji, že ta
báse mohla být pravdivá.
„O em si, dámy, povídáte?" zeptal se Anthony a lokl
si brandy.
Kate pohlédla na sestru, aby získala svolení pod lit se
o tu novinku, a pak promluvila: „Edwin se zalíbil jeden
gentleman."
„Opravdu?" zeptal se Anthony s nebývalým zájmem.
Posadil se na op radlo Kateina k esla, pohodlného kusu
nábytku, který v bec nebyl moderní, nicmén byl v
Bridgertonov domácnosti velmi oblíbený kv li

strana 287 / 356

mimo ádnému pohodlí, jež nabízel. „Rád bych ho co
nejd ív poznal."
„Vážn ?" žasla Edwina a zamrkala jako sova.
„Samoz ejm . Vlastn na tom trvám." Když ani jedna
z dam nepromluvila, trochu se zamra il. Jsem
koneckonc hlava rodiny. Je to moje povinnost."
Edwina p ekvapen pootev ela rty. „N-nev la jsem,
že cítíte zodpov dnost i za m ."
Anthony se na ni díval, jako by ji práv stihl záchvat
šílenství. „Jste Kateina sestra," poznamenal, jako by to
vysv tlovalo všechno.
Edwinin výraz z stal ješt vte inu nechápavý a pak
roztál do radostného úsm vu. „Vždycky jsem uvažovala,
jaké by to bylo mít bratra."
„Doufám, že bych prošel," utrousil Anthony, kterého
náhlý citový výlev vyvedl trochu z míry.
Zá iv se na n j usmála. „Skv le. Nechápu, pro si
Eloise tolik st žuje."
Kate se obrátila k Anthonymu. „Edwina a tvoje sestra
se od naší svatby velmi sp átelily."
„B h nám pomoz," povzdychl si. „A co, smím-li se
zeptat, Eloise tolik vadí?"
Edwina se nevinn usmála. „Vlastn nic. Jen prý
ob as býváte trochu moc ochranitelský."
„Hlouposti," ušklíbl se.
Kate se tlumen uchechtla. Byla si zcela jistá, že až
budou jejich dcery ve v ku na vdávání, Anthony se obrátí
na katolickou víru, jen aby je mohl zamknout v klášte e s
ímetrovými zdmi!
Anthony p imhou il o i. „ emu se sm ješ?"
Kate si rychle p itiskla p ed ústa ubrousek. „Ni emu."
„Hmm."

strana 288 / 356

 „Eloise tvrdí, že když se Simon dvo il Daphne, nebylo
s vámi k vydržení," prohodila Edwina.
„Opravdu?"
Edwina p ikývla. „Prý jste se s ním dokonce utkal v
souboji!"
„Eloise moc mluví," zavr el Anthony.
Edwina š astn p ikývla. „Vždycky všechno ví.
Všechno! Dokonce víc než lady Whistledownová!"
Anthony se obrátil ke Kate s dot eným a áste
ironickým výrazem. „P ipome mi, abych své sest e
koupil náhubek. A pro tvou sestru taky jeden."
Edwina se melodicky zasmála. „Nikdy jsem netušila,
že by si bratr sestru tolik dobíral. Jsem ráda, že ses za n j
provdala, Kate."
„Nem la jsem moc na vybranou," usmála se Kate
suše, „ale samotnou m t ší, že to tak dopadlo."
Edwina vstala, ímž probudila Newtona, který vedle
ní blažen spal na pohovce. Dot en zak el, sesko il
na zem a sto il se pod st l.
Edwina se p i pohledu na psa uchechtla. „M la bych
jít. Ne, neobt žujte se," dodala, když Kate i Anthony
vstali, aby ji doprovodili k hlavnímu vchodu. „Zvládnu to
sama."
„Nesmysl," zavrt la Kate hlavou a uchopila Edwinu
za paži. „Hned se vrátím, Anthony."
„Budu po ítat vte iny," zamumlal a znovu usrkl ze
sklenky. Ob dámy odešly z pokoje následovány
Newtonem, který nadšen št kal, nejspíš v nad ji, že ho
kdo vezme na procházku.
Anthony se uvelebil v pohodlném k esle, které p ed
chvílí uvolnila Kate. Bylo zah áté od jejího t la a on se
zalíbením vdechoval v ni, která na aloun ní ulp la.

strana 289 / 356

Tentokrát je v ní víc mýdla než lilií, pomyslel si a
kladn p ichl. Možná jsou ty lilie parfém, který si
idává na noc.
Nebyl si zcela jistý, pro se odpoledne vrátil dom ,
ebaže to p vodn v bec nem l v úmyslu. Navzdory
tomu, co vypráv l Kate, jeho sch zky a povinnosti
nevyžadovaly, aby byl z domu celý den - zna nou ást
závazk mohl snadno vy ídit i z domova. Ale i když byl
skute zam stnaný muž - nikdy nesouhlasil se
zahál ivým životem, který si smetánka tolik oblíbila - v
poslední dob strávil spoustu odpolední u Bílé ko ky,
kde etl noviny a hrál karty s p áteli.
ipadalo mu to tak nejlepší. Bylo d ležité udržet si
od manželky jistý odstup. Život - nebo p inejmenším
jeho život - byl úhledn rozškatulkován a manželka
zapadala do kategorie, kterou si v duchu ozna il
nálepkou „spole enské d ní" a „postel".
Když ale dnes odpoledne dorazil k Bílé ko ce, nenašel
tam nikoho, s nímž by si cht l doopravdy popovídat.
Zb žn prolistoval noviny, ale poslední vydání ho skoro
nezajímalo. A zatímco sed l u okna a snažil se
vychutnávat soukromí (což ho zrovna dvakrát
neuspokojilo), zaplavilo ho nutkání vrátit se dom a
zjistit, co d lá Kate.
Jedno odpoledne ni emu neuškodí. Ur it se
nezamiluje do manželky tím, že s ní stráví pár hodin
navíc. Ne že by snad takové nebezpe í v bec hrozilo,
ipomn l si p ísn . Oženil se už skoro p ed m sícem a
podobným komplikacím se úsp šn vyhýbal. Nem l
vod si myslet, že ten stav nevydrží tak dlouho, jak si
bude p át.

strana 290 / 356

 Spokojen si znovu lokl brandy, a jakmile se Kate
objevila, vzhlédl.
„Mám. dojem, že se Edwina zamilovala," prohodila s
rozzá eným obli ejem.
Anthony cítil, jak se jeho t lo napjalo. Bylo vlastn
dost absurdní, jak reagoval na její úsm v. Stávalo se mu
to po ád, což ho vyvád lo z klidu. Tedy aspo v tšinou.
Nemyslel tím chvíle, kdy do ní š ouchl loktem a
nasm roval ji do ložnice.
Kate ale o ividn nesdílela stejný názor, protože se
posadila naproti n mu, i když m l vedle sebe spoustu
místa. Užší k eslo by bylo ješt lepší - aspo by ji mohl
nadzvednout a p esunout si ji na klín. Kdyby se ale o
stejný manévr pokusil v sou asné pozici, musel by ji
etáhnout p es st l, p ímo p es ajový servis.
Anthony p imhou il o i, jako by hodnotil situaci a
snažil se spo ítat, kolik aje by vylil na koberec, kolik by
stál nový koberec a jestli ho tak zanedbatelná ástka
opravdu zajímá...
„Anthony? Posloucháš m ?"
Vzhlédl. Kate se p edklonila a op ela si paže o kolena.
Vypadala velmi soust ed a trochu popuzen .
„Tak posloucháš?"
Zamrkal.
„Posloucháš m ?" vyšt kla.
„Cože?" Zak enil se. „Ne."
Sto ila o i ke stropu, ale neobt žovala se s tím, aby ho
hubovala. „ íkala jsem, že bychom m li pozvat Edwinu
a jejího nápadníka na ve i, abychom vid li, jestli se k
sob hodí. Ješt nikdy jsem nevid la, že by se o n jakého
mladíka tolik zajímala, a ráda bych, aby byla š astná."

strana 291 / 356

 Anthony se natáhl po sušence. M l hlad a už se vzdal
vyhlídky, že p enese manželku na sv j klín. Na druhou
stranu, kdyby se mu poda ilo odstranit šálky a talí ky,
nem lo by to zas tak katastrofální následky...
Tajn odstr il podnos s ajovým servisem na stranu.
„Hmm?" zabru el. „Ach ano, samoz ejm . Edwina by
la být š astná."
Kate se na n j podez ívav dívala. „Nechceš k t m
sušenkám trochu aje? Nejsem velká znalkyn brandy,
ale mám pocit, že sušenky se hodí spíš k aji."
Brandy jde k sušenkám docela dob e, pomyslel si
Anthony, ale rozhodn neuškodí vyprázdnit konvici, jen
pro p ípad, že by ji p evrhl. „Skv lý nápad." Popadl šálek
a postr il ho k ní. „ aj je p esn to pravé. Nechápu, pro
jsem na to nep išel d ív."
„Ani já ne," zamumlala kysele a Anthony si uv domil,
že nezná nikoho, kdo by dokázal nasadit stejn
sarkastický tón.
esto se vesele usmál a p evzal šálek z její natažené
ruky. „Díky." Zkontroloval, zda mu dolila mléko.
Nep ekvapilo ho, že to ud lala - takové drobnosti si
velmi dob e pamatovala.
„Je po ád dost horký?" zeptala se Kate.
Anthony vypil šálek. „Akorát," odpov l a spokojen
vydechl. „M žu t požádat ješt o jeden?"
„N jak ti zachutnal," utrousila suše.
Anthony mrkl na konvici a p emítal, kolik aje tam
ješt zbývá a jestli by ho dokázal dopít, aniž by pocítil
pot ebu si ulevit.
„M la by sis taky trochu vzít," navrhl. „Vypadáš
trochu dehydrovan ."
Nadzvedla obo í. „Opravdu?"

strana 292 / 356

 ikývl, ale pak ho znepokojilo, že to možná
formuloval pon kud t žkopádn . Jen trochu,
samoz ejm ."
„Samoz ejm ."
„Z stalo tam dost aje, abych si nalil další šálek?"
zeptal se pokud možno lhostejným tónem.
„Pokud ne, kucha ka ur it uva í další konvici."
„Kdepak, to nebude nutné," zarazil ji, pravd podobn
až p íliš nahlas. „Vezmu si jen, co zbylo."
Kate vyprázdnila konvici, p idala trochu mléka a
ml ky mu šálek vrátila, i když její vyklenuté obo í
mluvilo samo za sebe.
Zatímco usrkával aj - už m l p íliš plné b icho, aby
ho spolkl tak rychle jako ten p edchozí - Kate si
odkašlala. „Znáš Edwinina nápadníka?"
„V bec netuším, kdo to je."

„Ach, promi . Úpln jsem ti zapomn la íct, jak se

jmenuje. Je to pan Bagwell. Neznám jeho k estní jméno,
ale pokud ti to pom že, Edwina íkala, že je to
druhorozený syn. Poznala ho na ve írku tvé matky."
Anthony zavrt l hlavou. „V život jsem o n m
neslyšel. Pravd podobn to bude jeden z t ch chudých
mladík , které matka pozvala do po tu. Vždycky zve
neuv itelné množství žen v nad ji, že by se jeden z nás
mohl opravdu zamilovat, a pak musí najít kupu
nenápadných mladík , aby dorovnali po et."
„Nenápadných?" opakovala Kate.
„Aby se ženy nezamilovaly do nich místo do nás,"
ušklíbl se.
„Velmi touží po tom, abyste se všichni oženili, vi ?"

strana 293 / 356

 „Vím jedin to," pokr il Anthony rameny, „že
naposled pozvala tolik žen, že musela zajít k fará i a
požádat jeho šestnáctiletého syna, aby se dostavil na
ve i."
Kate sebou trhla. „Myslím, že jsem ho potkala."
„Ano, je velmi plachý, chudák. Fará mi vypráv l, že
prý m l ješt týden kop ivku, protože sed l p i ve i
vedle Cressidy Cowperové."
„Z toho by m l kop ivku každý."
Anthony se zachechtal. „V l jsem, že n co takového
ekneš."
„Necht la jsem ji urazit!" bránila se Kate, ale
zlomysln se usmála. „Ale je to pravda."
„Kv li mn se nemusíš omlouvat." aj se v konvici
dlouho louhoval, takže byl velmi silný, ale mléko ho
zjemnilo natolik, že se dal tém strávit. Anthony odložil
šálek. „Tvoje poznámky pat í k v cem, které se mi na
tob líbí nejvíc."
„Proboha," zamumlala. „Ani nechci v t, které máš
rád nejmén ."
Anthony mávl rukou. „Ale abychom se vrátili ke tvé
sest e a panu Bugwellovi -"
„Bagwellovi."
„Ovšem. Myslím, že bych m l Edwin obstarat v no."
Náhle pocítil ironii toho gesta. Když kdysi p emýšlel o
tom, že se ožení s Edwinou, hodlal obstarat v no pro
Kate."
Mrkl po manželce, aby vid l její reakci.
Samoz ejm že jí to nenabídl jen proto, aby si získal
její p íze , ale nebyl tak ušlechtilý, aby si nep iznal, že
doufal v trochu víc než v ml ení, které zachovávala.
Pak si uv domil, že Kate má slzy na krají ku.

strana 294 / 356

 „Kate?" Nebyl si jistý, jestli má cítit radost nebo
obavy.
Neladn si ot ela nos p edloktím ruky. „To je to
nejhez í, co pro m kdo ud lal," popotáhla.
„Vlastn je to spíš pro Edwinu," namítl. V p ítomnosti
pla ících žen se nikdy necítil ve své k ži. Ale uvnit m l
pocit, jako by najednou vyrostl o dva metry.
„Ach Anthony!" vyk ikla. A pak k jeho obrovskému
ekvapení prudce vstala, p esko ila stolek a vrhla se mu
do náru e. Lemem šat p itom shodila na podlahu t i
šálky, dva podšálky a lžíci.
„Jsi tak hodný," vydechla a ot ela si o i, zatímco mu
pevn p istála na klín . „Ten nejlepší muž v Londýn ."
„O tom nic nevím," odpov l a objal ji kolem pasu.
„Nejnebezpe jší nebo pohledný možná -"
„Ten nejlepší," p erušila ho rozhodn a op ela si hlavu
o jeho rameno. „Ur it ten nejlepší."
„Pokud na tom trváš..." Takový vývoj událostí ho
jedin pot šil.
„Ješt že jsme dopili ten aj," poznamenala Kate a
ejela o ima šálky na podlaze. „Ud lal by tu p íšerný
nepo ádek."
„Máš pravdu." S tajným úsm vem ji p itáhl blíž. Bylo
íjemné objímat Kate. Houpala nohama nad op rkou
esla a zády se opírala o jeho paži. P esn se k sob
hodíme, uv domil si. Kate má práv tu správnou velikost
na muže mých proporcí.
Spousta v cí na ní byla správná. Obvykle ho to d silo,
ale v tuhle chvíli se cítil tak naprosto š astný, že odmítl
myslet na budoucnost.
„Jsi na m moc hodný," zašeptala.

strana 295 / 356

 Anthony si vybavil všechny chvíle, kdy schváln
stával pry a nechával denní program na ní, ale
odhodlan vinu odsunul do pozadí. Pokud se snaží udržet
mezi nimi odstup, je to jen pro její dobro. Nechce, aby se
do n j zamilovala, protože až zem e, bylo by to pro ni
mnohem t žší.
A kdyby se zamiloval on do ní...
Ani necht l domyslet, jak t žké by to bylo pro n j.
„Máš na ve er n jaké plány?" zašeptal jí do ucha.
ikývla, p emž ho její vlasy pošimraly po tvá i.
„Ples. U lady Mottramové."
Anthony nedokázal odolat jejím hedvábným vlas m a
nato il si je na prst. „Víš, na co myslím?"
Uslyšel, jak se zasmála. „Na co?"
„Mám dojem, že lady Mottramová m nikdy moc
nezajímala. A víš, na co ješt myslím?"
Snažila se nezachichotat. „Na co?"
„Že bychom m li jít nahoru."
„Opravdu?" P edstírala, že neví, kam Anthony mí í.
„Opravdu. Vlastn hned te ."
Rozpustile se zavrt la, jako by se cht la p esv it,
jak rychle Anthony pot ebuje odejít. „Aha," zamumlala
odvážn .
Lehce zavadil o její rty. „Myslel jsem si, že to ucítíš."
„Už jsem se n co nau ila," p ipustila.
„To ur it ." S prohnaným úsm vem se dotkl jejího
nosu. „A víš, na co ješt myslím?" dodal chraplav .
Rozev ela o i. „To si neumím p edstavit."
„Mám dojem," rukou jí vklouzl pod sukni šat , „že
jestli nep jdeme nahoru okamžit , možná se spokojím s
tím, že z staneme p ímo tady."
„Tady?" zask ehotala.

strana 296 / 356

 Rukou nahmatal lem jejích pun och. „Tady,"
isv il.
„Te ?"
Prsty zavadil o jemné chloupky. „Rozhodn te ."
„Tady?"
ejížd l jazykem po jejích rtech. „Copak jsem ti na to
ješt neodpov l?"
Pokud m la ješt n jaké otázky, následující hodinu je
nevyslovila.
Možná ale jen proto, že ji zcela oloupil o schopnost
mluvit.
A pokud mohl soudit z tichých vzdech a sténání,
které jí vycházely z úst, odvád l dobrou práci.

strana 297 / 356

 19. kapitola

Na každoro ním plese lady Mottramové byla jako vždy

tla enice, ale bd lému oku neuniklo, že se tam neobjevili
lord a lady Bridgertonovi. Lady Mottramová trvala na
tom, že návšt vu p islíbili, takže se naše autorka m že jen
dohadovat, co asi novomanžele doma zdrželo...
SPOLE ENSKÉ NOVINY LADY
WHISTLEDOWNOVÉ, 13. ERVNA 1814

Tu noc mnohem pozd ji ležel Anthony na boku a

objímal svou manželku, která se zády opírala o jeho hru
a tiše oddechovala ze spánku. Což je št stí, napadlo ho,
protože za íná pršet.
Snažil se jí p etáhnout p ikrývku p es ucho, aby
neslyšela kapky bušící do oken, ale spala nepokojn ,
takže ji ze sebe pokaždé op t stáhla.
Netroufal si zatím odhadnout, zda bude vich ici
provázet i bou ka, ale déš sílil a zvedal se vítr, který
ohýbal v tve strom a narážel jimi do bo ní zdi domu.
Kate se znovu zavrt la a Anthony ji tiše konejšil a
hladil po vlasech. Vichr ji neprobudil, ale rozhodn
narušil její pod imování. Mumlala si ze spánku, vrt la se
a obracela, dokud neležela schoulená na druhém boku,
obli ejem k manželovi.
„Pro tolik nenávidíš déš ?" zeptal se tiše a zastr il jí
pramínek vlas za ucho. P esto ji za její strach
neodsuzoval. Dob e znal zoufalství plynoucí
z neod vodn ného strachu a p edtuch. Od okamžiku, kdy
zvedl otcovu ochablou ruku a jemn mu ji položil na
nehybnou hru , pronásledovala ho jistota vlastního
blížícího se konce.

strana 298 / 356

 Nedokázal to vysv tlit, možná to dokonce ani nešlo.
Prost to v l.
Nikdy se nebál smrti. Žil s jejím v domím tak dlouho,
že se s ní smí il stejn , jako se jiní lidé smi ují s
írodními zákony. Jaro následuje zimu a po n m p ijde
léto. A pro Anthonyho to bylo se smrtí zrovna tak.
Až dote . Snažil se to pop ít a vypudit tu neodbytnou
myšlenku z hlavy, ale smrt ho za ínala d sit.
Manželství s Kate sto ilo jeho životní dráhu jiným
sm rem, i když si namlouval, že ho omezil pouze na
átelství a sex. M l ji rád, možná až p íliš. Když nebyli
spolu, toužil po její spole nosti, a v noci o ní snil,
estože ji držel v náru í. Nebyl ochotný to nazvat
láskou, nicmén ho to d silo. A a už mezi nimi plálo
cokoli, necht l, aby to skon ilo. Což byla samoz ejm ta
nejkrut jší ironie.
Zav el o i, unaven vydechl a p itom p emítal, co
bude proboha d lat se zhmotn lou komplikací, která
vedle n j leží v posteli. Náhle noc ozá il krvav oranžový
oslnivý záblesk, který mu pronikl zav enými ví ky.
Anthony se rozhlédl a všiml si, že p ed ulehnutím nechali
áste roztažené záv sy. Musí je zatáhnout, aby blesky
tolik neoza ovaly místnost.
Jakmile se ale pokusil vyklouznout zpod p ikrývek,
Kate ho chytila za ruku a vyd šen mu zaryla prsty do
sval .
„Klid, všechno je v po ádku," zašeptal. „Jen zatáhnu
záv sy."
esto ho nepustila a tiché zasténání, které jí p i úderu
hromu uniklo ze rt , mu tém zlomilo srdce. Ujistil se,
že Kate stále spí, pak jí jemn odtáhl ruku ze své paže a
vstal, aby zatáhl záv sy. Cestou zpátky rozsvítil sví ku a

strana 299 / 356

postavil ji na no ní stolek. Nevydávala tolik sv tla, aby
Kate probudila - aspo v to doufal - ale sou asn chránila
místnosti p ed naprostou temnotou. A nic není tak
sivého, jako když blesk pro ízne erno ernou tmu.
Vklouzl zpátky do postele a pohlédl na Kate. Stále
spala, i když neklidn . Sto ila se do prenatální pozice a
zt žka oddechovala. Nezdálo se, že by ji blesk n jak moc
znepokojoval, ale pokaždé, když místností ot ásl hrom,
sebou trhla.
Vzal ji za ruku, hladil po vlasech a snažil se ji ve
spánku ukonejšit. Ale bou ka nabírala na síle a hromy a
blesky následovaly t sn za sebou. Kate byla každou
vte inou neklidn jší a jakmile tichem ot ásl obzvláš
hlasitý úder hromu, v panice otev ela o i.
„Kate?" zašeptal Anthony.
Posadila se a po ty ech zacouvala k masivnímu elu
postele. Vypadala jako socha hr zy. Stále m la otev ené
i, a a koli nepohnula hlavou a tém ani o ními ví ky,
vyd šen se rozhlížela po pokoji.
„Ach Kate," zašeptal. Bylo to mnohem horší než to, co
prožívala v knihovn Aubrey Hall. A Anthony m l pocit,
jako by se mu její bolest zarývala do srdce jako n ž.
Nikdo by nem l mít takový strach. A zvláš ne jeho
žena. Opatrn se pohnul, p isunul se k jejímu boku a
jemn jí položil ruku na rameno. T ásla se, ale
neodstr ila ho.
„Myslíš, že si na n co z toho ráno vzpomeneš?"
zašeptal.
Neodpov la, ale na druhou stranu to vlastn ani
neo ekával.
„No tak," chlácholil ji jemn a snažil se vylovit z
pam ti konejšivá, nesmyslná sl vka, která používala jeho

strana 300 / 356

matka, když n které z jejích d tí pot ebovalo ut šit.
„Všechno je v po ádku. Nemáš se eho bát."
ásla se o n co mén , ale stále byla velmi rozrušená,
a jakmile místností ot ásl další úder hromu, trhla sebou a
zabo ila mu obli ej do ohbí krku.
„Ne," zasténala, „ne, ne!"
„Kate?" Anthony n kolikrát zamrkal a pak se na ni
pronikav zadíval. Její hlas zn l jinak než obvykle.
„Ne, ne."
Velmi...
„Ne, ne, neodcházej."
... mlad .
„Kate?" Pevn ji držel, a p itom p emítal, co má d lat.
Probudit ji? M la otev ené o i, ale o ividn spala a n co
se jí zdálo. Nejradši by ji vytrhl z její no ní m ry, ale i
když by se probrala, stále by byla na stejném míst -v
posteli uprost ed zu ící bou ky. Cítila by se pak líp?
Nebo ji má nechat spát? Jestli Kate projde no ní m rou,
Anthony možná zjistí, co její strach vyvolává.
„Kate?" zašeptal, jako by mu snad mohla v
rozhodování n jak pomoci.
„Ne," zasténala vyd šen . „Ne!"
Anthony p itiskl rty k jejímu spánku a snažil se ji
ukonejšit pouhou p ítomností.
„Ne, prosím..." Za ala vzlykat, lapala po dechu a její
slzy mu promá ely rameno. „Ne, ach ne... Mami!"
Anthony strnul. V l, že Kate mluví o nevlastní
matce vždy jako o Mary. Že by tentokrát mínila svou
pravou matku, ženu, která jí dala život a p ed mnoha lety
zem ela?
Zatímco nad tím ale p emítal, Kate strnula a pronikav
vyk ikla. Jako velmi malá hol ka.

strana 301 / 356

 Pak se obrátila, vrhla se mu do náru e a zoufale ho
chytila za ramena. „Ne, mami," zalykala se plá em,
„nesmíš odejít! Ach mami, mami, mami..."
Kdyby se Anthony neopíral o pelest postele, ur it by
ho shodila na zem.
„Kate?" vyhrkl, p ekvapený náznakem paniky ve
svém hlase. „Kate? Je to v po ádku. Nic se ti nestane.
Nikdo nikam neodchází. Slyšíš m ? Nikdo."
Ale její slova se rozplynula v záchvatu plá e, který
vycházel ze samé hloubi její duše. Anthony ji držel, a
když se trochu uklidnila, pomohl jí op t ulehnout a
objímal ji, dokud neodplula zpátky do spánku. Což, jak si
všiml, bylo ironií osudu práv ve chvíli, kdy poslední
hrom a blesk ot ásly místností.
Když se Kate ráno probudila, p ekvapilo ji, že její
manžel sedí na posteli a prohlíží si ji zvláštním
pohledem... Zra ily se v n m obavy, zv davost a možná i
soucit. Ml ky pátral v jejím obli eji. ekala na n jakou
reakci a pak kone váhav poznamenala: „Vypadáš
unaven ."
„Moc jsem se nevyspal," p ipustil.
„Pro ?"
„Pršelo."
„Opravdu?"
ikývl. „A h lo."
Nervózn polkla. „P edpokládám, že se i blýskalo."
„Ano," p isv il znovu. „Byla po ádná bou ka."
i jeho stru ných v tách jí p eb hl mráz po zádech.
Ješt št stí, že jsem to zaspala," podotkla. „Nemám
bou ky ráda."
„Já vím."

strana 302 / 356

 Ale ta dv krátká slova podbarvoval skrytý význam a
Kate se rozbušilo srdce. „Co se stalo, Anthony?" zeptala
se, aniž si byla jistá, zda chce znát odpov .
„M las no ní m ru."
Na vte inu zav ela o i. „Doufala jsem, že jsem se jich
už zbavila."
„Nev l jsem, žes jimi n kdy trp la."
Kate dlouze vzdychla, posadila se a p etáhla p es sebe
ikrývku. „Už jako dít , vždycky, když h lo.
Nepamatuju se na to a myslela jsem..." Hrdlo se jí stáhlo
a m la pocit, že ji slova zadusí.
Natáhl se k ní a vzal ji za ruku. Bylo to prosté gesto,
ale dotklo se jejího srdce mnohem víc, než by to dokázala
slova. „Kate? Jsi v po ádku?"
ikývla. „Myslela jsem, že to skon ilo, nic víc."
Místnost se pono ila do takového ticha, že si byla jistá,
že slyší, jak jim ob ma buší srdce. Kone ucítila slabý
závan Anthonyho dechu.
„V las, že mluvíš ze spaní?"
Nedívala se na n j, ale p i té poznámce mírn trhla
hlavou a o ima se st etla s jeho. „Vážn ?"
„V era v noci to tak bylo."
Prsty sev ela p ikrývku. „Co jsem íkala?"
Zaváhal, ale pak vyrovnan odpov l: „Volala jsi
matku."
„Mary?"
Zavrt l hlavou. „Myslím, že ne. Nikdy jsem neslyšel,
že bys jí íkala jinak než Mary, ale v era v noci jsi volala
,mámu'. Mluvilas..." Odml el se a trochu rozt esen se
nadechl, „mluvilas jako docela malá."
Kate si olízla rty. „Nevím, co na to íct," poznamenala
kone . „Nemám tušení, co m k tomu vedlo."

strana 303 / 356

 „Co kdyby ses zeptala Mary?" navrhl jemn .
Kate rychle zavrt la hlavou. „Když matka zem ela,
otec ani já jsme Mary neznali. Nem že v t, pro jsem
ji volala."
„Možná jí tv j otec n co ekl," namítl Anthony, zvedl
její ruku ke rt m a vtiskl na ni uklid ující polibek.
Kate sklopila o i do klína. Cht la pochopit, pro se
tolik bojí bou ky, ale pátrat po p inách strachu bylo
skoro stejn d sivé jako strach sám. Co když zjistí n co,
co nechce v t? Co když -
„P jdu s tebou," vytrhl ji Anthony z p emítání.
Pohlédla na n j a se slzami v o ích p ikývla. „D kuju.
Moc ti d kuju."
O n co pozd ji došli k Maryinu domku. Majordomus
je uvedl do salonu, Kate se posadila na d rn známou
modrou pohovku a Anthony p ešel k oknu, op el se o
parapet a vykoukl ven. „Vidíš n co zajímavého?" zeptala
se.

Zavrt l hlavou a s rozpa itým úsm vem se k ní

obrátil. Jen se rád dívám z okna, nic víc."
Kate napadlo, že je to velmi milý zvyk. M la pocit, že
každým dnem odhaluje nové st ípky jeho povahy, které
je sbližují. Líbily se jí na n m zvláštní drobnosti, t eba
když pokaždé p ed spaním p eložil polštá , aby byl vyšší,
nebo nesnášel pomeran ovou marmeládu, a koli miloval
citronovou.
„Vypadáš zamyšlen ."
Kate sebou trhla. Anthony se na ni tázav díval.
„Zasnila ses a m las v obli eji záhadný úsm v,"
poznamenal pobaven .
ervenala a zavrt la hlavou. „To nic."

strana 304 / 356

 Podezírav si odfrkl a p ešel k pohovce. „Dám sto
liber, abych v l, co se ti honí hlavou."
Kate zachránil p ed odpov dí Maryin p íchod. „Kate!"
vyk ikla Mary. „To je ale milé p ekvapení. Lorde
Bridgertone, moc ráda vás vidím."
„M la byste mi íkat Anthony," odpov l mrzut a
pot ásl si s ní rukou.
Mary se usmála. „Budu se snažit na to nezapomínat."
Posadila se naproti Kate a pak po kala, než se Anthony
uvelebí na pohovku. „Edwina je bohužel venku. Pan
Bagwell p ijel ne ekan do m sta, a tak se šli projít do
parku."
„M li bychom jim p it Newtona," podotkl Anthony
átelsky. „Vhodn jší gardedámu si v bec neumím
edstavit."
„Vlastn jsme p išli za tebou, Mary," ozvala se Kate.
Její nezvykle vážný tón Mary vyplašil. „Co se d je?"
ima p elétala od Kate k Anthonymu. Je všechno v
po ádku?"
Kate p ikývla. Polkla a hledala správná slova. Bylo to
legra ní - celé dopoledne si nacvi ovala, co íct, a te ze
sebe nedokázala vypravit ani slovo. Ale pak ucítila na
ruce Anthonyho prsty, které jí dodaly zvláštní klid.
Vzhlédla. „Ráda bych se t zeptala na svou matku."
Mary trochu zneklidn odpov la: „Samoz ejm .
Osobn jsem ji ale neznala. Vím jen to, co mi o ní
vypráv l tv j otec."
Kate p ikývla. „Možná nebudeš znát odpov di na
moje otázky, ale nevím, koho jiného se zeptat."
Mary si poposedla, ruce elegantn propletené v klín .
Ale Kate si všimla, že jí klouby zb lely.

strana 305 / 356

 „Co by t zajímalo?" zeptala se Mary. „Povím ti
všechno, co vím."
Kate znovu polkla. V ústech jí úpln vyschlo. „Jak
zem ela?"
Mary zamrkala a pak mírn sv sila ramena, možná
úlevou. „To už p ece víš. Na ch ipku. Nebo n jaký druh
plicní hore ky. Dokto i si nebyli jistí."
„Ano, ale..." Kate se podívala na Anthonyho, který
povzbudiv kývl. Zhluboka se nadechla. „Po ád se bojím
bou ek, Mary, a chci v t pro . Už z nich nechci mít
strach."
Mary pootev ela rty a dlouho ml ky hled la na svou
nevlastní dceru. Tvá e jí pozvolna bledly a získávaly
zvláštní, pr svitný odstín. „To jsem netušila," zašeptala.
„Nev la jsem, že po ád..."
„Dob e jsem to skrývala," hlesla Kate.
Mary zvedla ruku ke spánku a pak si rozt esenými
prsty promnula elo. „Kdybych to v la, tak bych..."
Hledala vhodná slova. „Vlastn nevím, co bych ud lala.
Asi bych ti to ekla."
Kate se zastavilo srdce. „Co?"
Mary dlouze vydechla a p itiskla si ruce k obli eji.
íšern ji bolela hlava a m la pocit, že jí v lebce buší
celá tíha sv ta.
„Ne ekla jsem ti to jen proto, že jsem si myslela, že si
to nepamatuješ. A pokud ano, nep ipadalo mi správné ti
to p ipomínat."
Po tvá ích jí tekly slzy. „O ividn si na to ale
vzpomínáš, protože jinak by ses tolik nebála. Ach Kate,
je mi to moc líto."

strana 306 / 356

 „Ur it se nemáte za omlouvat," podotkl Anthony
jemn .
Mary na n j vyplašen pohlédla, jako by úpln
zapomn la, že je v bec v místnosti. „Ale mám,"
povzdychla si smutn . „Nev la jsem, že Kate po ád
trpí, ale m la jsem to poznat. N co takového by m li
rodi e vycítit. Nedala jsem jí sice život, ale snažila jsem
se jí být opravdovou matkou -"
„Tos byla," ujistila ji Kate zanícen . „Tou nejlepší."
Mary se k ní obrátila a n kolik vte in ml ela. Pak
promluvila zvláštním hlasem: „Když ti matka zem ela,
byly ti t i. Vlastn se to stalo p ímo na tvoje narozeniny."
Kate omámen p ikývla.
„Když jsem se provdala za tvého otce, u inila jsem t i
sliby. První jsem složila p ed Bohem a sv dky, že budu
jeho ženou. P i pohledu na tebe, tak neš astnou a
opušt nou, jak by žádné dít nem lo být, jsem p ísahala,
že t budu milovat jako vlastní."
Vd p ijala od Anthonyho kapesník a ot ela si o i.
„A t etí slib jsem dala tvé matce. Chodívala jsem na její
hrob."
Kate p ikývla a zamyšlen se usmála. Já vím.
kolikrát jsem šla s tebou."
Mary zavrt la hlavou. „Ne. To bylo ješt p ed svatbou
s tvým otcem. Všichni íkali, že ti byla dobrou matkou, a
jen hlupák by nevid l, jak ti chybí. A tak jsem jí slíbila to
samé co tob - že ti budu dobrou matkou a budu t
milovat a opatrovat, jako bys byla mé vlastní krve."
Zvedla hlavu a zp íma se na ni zadívala. „Doufám, že
jsem jí pomohla odejít v klidu. Žádná matka neodchází
ze sv ta snadno, když tu zanechává malé dít ."
„Ach Mary," zašeptala Kate.

strana 307 / 356

 Mary se smutn usmála a pak se obrátila k
Anthonymu. „Proto se, pane, omlouvám. M la jsem
poznat, že trpí."
„Ale Mary," protestovala Kate, „necht la jsem, abys
to v la. Schovávala jsem se ve svém pokoji, pod
postelí, ve sk íni. D lala jsem všechno, abych to p ed
tebou utajila."
„Ale pro , zlatí ko?"
Kate popotáhla. „Nevím. Asi jsem t necht la
znepokojovat. Nebo jsem se bála, že budu vypadat jako
slaboch."
„Vždycky ses snažila být silná," zašeptala Mary. „Už
jako malé d cko."
Anthony vzal Kate za ruku, ale p itom hled l na Mary.
„Je silná. A vy také."
Mary se nostalgickým a smutným pohledem dlouho
dívala na Katein obli ej a pak tichým hlasem pronesla:
„Nebyla jsem u smrtelného lože tvé matky, ale po svatb
mi o tom tv j otec vypráv l. V l, že t miluju, a myslel
si, že mi to pom že líp t pochopit. Tvoje matka zem ela
velmi rychle. Onemocn la ve tvrtek a zem ela v úterý.
A celou tu dobu pršelo. Byl to jeden z t ch hrozných
liják , které nikdy nekon í, jen nemilosrdn buší do
zem , dokud se eky nerozvodní a cesty nep estanou být
sch dné.
Tv j otec si byl jistý, že kdyby p estalo pršet,
uzdravila by se. V l, že je to hloupé, ale každou noc
uléhal s modlitbou, aby slunce vykouklo zpoza mrak .
Modlil se za všechno, co by mu poskytlo trochu nad je."
„Ach tati," zašeptala Kate.
„Kv li nevlídnému po así jsi musela z stat pod
st echou, což t velmi sklí ilo." Mary vzhlédla a usmála

strana 308 / 356

se na ni. „Vždycky jsi bývala ráda venku. Otec mi
vypráv l, že t matka nosívala v kolíbce ven a houpala t
na erstvém vzduchu."
„To jsem nev la," zašeptala Kate.
Mary p ikývla. „N jakou dobu jsi v bec netušila, že
matka onemocn la. Drželi t od ní stranou, protože se
báli nákazy. Ale nakonec jsi pravd podobn vycítila, že
se d je n co zlého. D ti to d lávají. Tu noc, kdy zem ela,
déš zesílil a hromy a blesky prý byly tak d sivé, že to
nikdo nepamatoval." Mary se odml ela a pak mírn
naklonila hlavu na stranu. „Vzpomínáš si na ten starý
sukovitý strom v zahrad , na který jste s Edwinou
vždycky lezly?"

„Ten, co byl rozštípnutý vedví?" zašeptala Kate.

Mary p ikývla. „Stalo se to tu noc. Tv j otec tvrdil, že
to byl ten nejd siv jší zvuk, jaký kdy slyšel. Blesk zasáhl
strom p esn ve chvíli, kdy hrom ot ásl zemí. Asi jsi
nemohla usnout," pokra ovala. „Vzpomínám si na tu
bou ku, i když jsem bydlela ve vedlejším hrabství, a
nechápu, jak by p i ní mohl n kdo spát. Tv j otec sed l u
manžel ina lože. Všichni v li, že tvoje matka umírá, a
ve svém zármutku na tebe zapomn li. Velmi dbali na to,
aby t udrželi stranou, ale tu noc jejich pozornost
ochabla.
Tv j otec mi vypráv l, že sed l po jejím boku a držel
ji za ruku. Obávám se, že nem la lehkou smrt, protože
takové plicní nemoci nebývají." Mary vzhlédla. „Matka
mi zem ela stejným zp sobem a vím, že nem la pokojný
konec. Lapala po dechu a dusila se p ed mýma o ima."
Mary k ovit polkla a pak sklouzla o ima ke Kate.
„P edpokládám, žes byla sv dkem stejné události."

strana 309 / 356

 Anthony sev el Kateinu ruku.
„Zatímco ale mn bylo p i mat in smrti p tadvacet,"
pokra ovala Mary, „tob byly t i. Takovou v c by
nem lo dít vid t. Snažili se t odvést, ale nedala ses.
Škrábala jsi, kousala, k ela a pak -"
Mary se zlomil hlas. Zvedla k obli eji kapesník a
chvíli trvalo, než dokázala pokra ovat.
„Tvoje matka umírala," zašeptala, „a práv když našli
koho natolik silného, aby t odnesl, místnost pro al
oslnivý záblesk. Tv j otec tvrdil -" Mary polkla. „Tvrdil,
že to, co se stalo potom, byl nejhr zn jší okamžik, jaký
kdy zažil. Blesk ozá il místnost jako za jasného dne, ale
nebyl to pouhý okamžik - skoro se zdálo, jako by visel ve
vzduchu. Otec se na tebe podíval a vid l, žes úpln
strnula. Nikdy nezapomenu na to, jak to lí il. Prý jsi
vypadala jako socha."
Anthony sebou trhl.
„Co je?" obrátila se k n mu Kate.
Nev ícn zavrt l hlavou. „P esn tak to bylo i v era v
noci. Napadlo m stejné p irovnání."
„Já..." Kate se dívala z Anthonyho na Mary, ale
netušila, co íct.
Anthony jí op t stiskl ruku a pak vybídl Mary:
„Pokra ujte, prosím."
ikývla. „O i jsi upírala na matku, takže se tv j otec
obrátil, aby vid l, co t tak vyd silo, a práv tehdy..."
Kate jemn uvolnila paži z Anthonyho sev ení a
vstala. Posadila se vedle Mary a vzala ji za ruku. „Musíš
mi to íct. Pot ebuju to v t."
Mary p ikývla. „Byl to okamžik její smrti. Tv j otec
íkal, že celé dny nezvedla t lo z polštá , a p esto
najednou sed la rovn jako sví ka. Byla strnulá, se

strana 310 / 356

zaklon nou hlavou, ústa m la otev ená, jako by se
chystala vyk iknout, ale nevydala ani hlásku. A pak
zaburácel hrom a ty sis musela myslet, že ten zvuk vyšel
z jejích úst, protože jsi vyk ikla, vysko ila na postel a
vrhla se k ní. Snažili se t odtrhnout, ale marn . Po ád jsi
ela, volala její jméno a pak se ozvala ohlušující rána
íštícího se skla. Blesk odštípl v tev ze stromu a ta se
ítila práv do okna. Všude bylo sklo, vítr, déš , hrom a
další blesk a celou dobu jsi nep estávala k et. A i když
tvoje matka zem ela a padla zpátky na polštá , ru kama
jsi ji stále objímala kolem krku a k ela, vzlykala a
prosila ji, aby se probudila a neodcházela. Nenechala ses
od ní odtrhnout," zašeptala Mary. „Nakonec museli
po kat, až se unavíš a usneš."
Místnost se pono ila do t žkého ticha. Kone Kate
zašeptala: „To jsem nev la. Netušila jsem, že jsem
toho byla sv dkem."
„Nemluvilas o tom," povzdychla si Mary. „Spala jsi
celé hodiny, a když ses probudila, bylo jasné, žes chytila
mat inu nemoc. Tv j život sice nebyl ohrožen, ale
onemocn la jsi, takže jsi nebyla ve stavu, abys mluvila o
mat in smrti. A nezmínila ses o tom ani po uzdravení.
Otec se na to snažil zavést , ale íkal, že jsi vždycky
zavrt la hlavou a p itiskla si ruce na uši. A tak to
nakonec p estal zkoušet."
Mary se dívala na Kate. „ íkal, že jsi vypadala
astn jší, když se p estal snažit. Ud lal, co považoval za
nejlepší."
„Já vím," zašeptala Kate. „A v tu chvíli to
pravd podobn bylo nejlepší. Ale te jsem to musela
t." Obrátila se k Anthonymu a opakovala: „Musela
jsem to v t."

strana 311 / 356

 „Jak ti je?" zeptal se jemn .
Chvíli p emýšlela. „Nevím, ale myslím, že dob e. O
trochu leh eji." A pak mimod k zvlnila rty. Byl to
váhavý, pomalý úsm v, nicmén to byl úsm v. Obrátila
na Anthonyho užaslé o i. „Mám pocit, jako bych z ramen
shodila obrovskou tíhu."
„Vzpomínáš si na to?" zeptala se Mary.
Kate zavrt la hlavou. „P esto je mi o hodn líp.
Neumím to vysv tlit, ale asi je lepší, že to vím, i když si
na to nepamatuju."
Mary tlumen vzlykla, vstala a vší silou Kate objala.
Ob propukly v plá smísený se smíchem. Tekly jim
slzy, ale byly to slzy št stí, a když se Kate kone
odtáhla a pohlédla na Anthonyho, všimla si, že i on si
otírá koutky o í.
Okamžit odtáhl ruku a p edstíral d stojné vzez ení,
ale vid la ho. A v tu chvíli jí bylo jasné, že ho miluje.
Každou myšlenkou, celým svým nitrem, každým
kouskem své bytosti.
A pokud jí lásku nikdy nebude oplácet, necht la na to
myslet. Ne te , v tento vzácný okamžik. Pravd podobn
nikdy.

strana 312 / 356

 20. kapitola

Všiml si n kdo krom naší autorky, že sle na Edwina

Sheffieldová je poslední dobou velmi roztržitá? Šušká se,
že prý ztratila srdce, ale nikdo nezná totožnost onoho
astného gentlemana.
Soud podle chování sle ny Sheffieldové na ve írcích
má však naše autorka pocit, že ten záhadný mladík nežije
trvale v Londýn . Sle na Sheffieldová nejeví zájem o
žádného p ítomného gentlemana a v pátek ve er na plese
lady Mottramové dokonce sed la mimo tane ní parket.
Že by svého nápadníka poznala minulý m síc na
venkov ? Naše autorka ud lá, co bude v jejích silách,
aby odhalila pravdu.
SPOLE ENSKÉ NOVINY LADY
WHISTLEDOWNOVÉ, 13. ERVNA 1814

„Víš, co si myslím?" zeptala se Kate, když se pozd ji

ve er posadila u toaletního stolku a pe liv si roz esávala
vlasy.
Anthony stál u okna, rukou se opíral o rám a vyhlížel
ven. „Hmm?" zamumlal, nejspíš proto, že byl p íliš
zaujatý vlastními myšlenkami, aby zformuloval n co
souvislejšího.
„Mám dojem," pokra ovala vesele, „že až p íšt p ijde
bou ka, budu v po ádku."
Pomalu se obrátil. „Opravdu?"
ikývla. „Nevím pro , ale mám takový vnit ní pocit."
„Vnit ní pocit bývá asto ten nejsprávn jší," poznamenal
hlasem, který zn l prázdn i jeho uším.
„Cítím zvláštní optimismus," pronesla a mávla
kartá em se st íbrnou rukojetí ve vzduchu. „Celý život

strana 313 / 356

mi ta hrozná v c visela nad hlavou. Ne ekla jsem ti to -
nikdy jsem to nikomu ne ekla - ale pokaždé, když jsem
se p i bou ce zhroutila, myslela jsem... vlastn jsem
la"
„Co, Kate?" D sil se odpov di, aniž tušil pro .
„Když jsem se t ásla a vzlykala, v la jsem, že um u.
la jsem, že nemám šanci dožít se po n em tak
hrozném druhého dne." Mírn nato ila hlavu na stranu a
v obli eji se jí rozhostil napjatý výraz, jako by si nebyla
jistá, jak to vysv tlit.
Ale Anthony to naprosto chápal. A krev mu p itom
tuhla v žilách.
„Ur it si pomyslíš, že je to ta nejhloup jší v c na
sv ," dodala plaše a pokr ila rameny. Jsi tak
inteligentní, rozumný a praktický. Nem žeš to pochopit."
Kdyby jen v la. Anthony si omámen ot el o i,
doklopýtal k židlí v nad ji, že si Kate nevšimne, jak je
vyvedený z míry, a posadil se.
Našt stí se op t soust edila na rozli né lahvi ky a
tretky na toaletním stolku. Jelikož byla p esv ená, že
se Anthony posmívá jejím nesmyslným obavám, p ímý
pohled ji p ivád l do rozpak .
„Kdykoli bou ka skon ila," mluvila se sklopenou
hlavou, „pochopila jsem, že to byla hloupá a sm šná
edstava. Koneckonc jsem p ežila spoustu bou ek a
žádná m nezabila. Ale nepomáhalo to. Chápeš, co tím
myslím?"
Anthony se pokusil p ikývnout, i když si nebyl jistý,
zda se mu to skute poda ilo.
„Když pršelo," pokra ovala, „nic krom bou ky a
samoz ejm strachu neexistovalo. Jakmile vyšlo slunce,
uv domila jsem si svou pošetilost, ale p i další bou ce

strana 314 / 356

jsem se chovala stejn jako d ív. A znovu jsem v la, že
zem u. Prost jsem to v la."
Anthonymu se ud lalo nevolno. M l pocit, jako by mu
lo v bec nepat ilo, a nedokázal ze sebe vypravit ani
slovo.
„Vlastn ," zvedla k n mu hlavu, „jen jednou se mi
zdálo, že bych se mohla do kat zít ka, a to v knihovn
Aubrey Hall." Vstala, p ešla k n mu, klekla si p ed n j a
položila mu hlavu do klína. „S tebou," zašeptala.
Zvedl ruku a automaticky ji pohladil po vlasech.
Nem l tušení, že si Kate uv domuje vlastní
smrtelnost. V tšina lidí to ned lala, a Anthony se tak cítil
ve zvláštní izolaci, jako by pochopil n jakou základní,
sivou pravdu, která zbytku spole nosti uniká. A i když
Kateino vnímání nevyhnutelného osudu nebylo stejné
jako to jeho - její bylo prchavé, vyvolané p echodným
poryvem v tru, dešt a elektrického výboje, kdežto jeho
provázelo stále - ona ho na rozdíl od n j p ekonala.
Postavila se svým obavám a zvít zila.
A Anthony jí mohl jen závid t.
l, že to není ušlechtilá reakce. Protože m l Kate
rád, ulevilo se mu a byl nesmírn rád, že p emohla strach
z bou ek, ale p esto jí závid l.
Kate vyhrála.
Zatímco on, který znal p inu svého strachu a celý
život se jí odmítal bát, byl te zkoprn lý hr zou. A to
všechno kv li jediné v ci, o níž p ísahal, že se mu nikdy
nep ihodí.
Zamiloval se do vlastní manželky. Najednou
nedokázal snést pomyšlení, že zem e. Že jejich spole né
okamžiky vytvo í pouze krátkou báse a ne dlouhý
román.

strana 315 / 356

 Nev l, koho z toho má vinit. Rád by ukázal prstem
na svého otce za to, že zem el mladý a nechal ho tu jako
nositele hrozné kletby. P ál by si obvinit Kate z toho, že
vnikla do jeho života a p im la ho bát se vlastního konce.
Hrome, obvinil by i úpln cizího lov ka na ulici, kdyby
si myslel, že to k n emu bude.
Ale pravdou bylo, že nemohl p ikládat vinu nikomu,
dokonce ani sob . Cítil by se mnohem líp, kdyby n koho
- kohokoli - mohl jmenovat a íct: „Je to tvoje vina."
l, že touha svalit na n koho zodpov dnost je
nezralá, ale všichni p ece mají as od asu právo na
tinské emoce.
„Jsem tak š astná," zamumlala Kate s hlavou stále
spo ívající v jeho klín .
Anthony cht l být také š astný. Nesmírn toužil po
tom, aby bylo všechno jednoduché a št stí bylo pouze
št stím a ni ím jiným. Cht l se radovat z jejího
sou asného vít zství, aniž by myslel na vlastní obavy.
ál si je zahodit a zapomenout na budoucnost, pouze ji
držet v náru í a...
Prudkým, nep edvídatelným pohybem ji vytáhl na
nohy.
„Anthony?" zeptala se Kate a p ekvapen zamrkala.
Místo odpov di ji políbil. Jejich rty se setkaly ve
vášnivé explozi, která zastírala mysl a ídila se pouze
fyzickou pot ebou. Necht l myslet, necht l být schopen
myslet. Toužil pouze po tomto okamžiku. A po tom, aby
tento okamžik trval navždy.
Uchvátil manželku do náru e, zamí il s ní k posteli a
položil ji na matraci. Vzáp tí ji zakryl vlastním t lem.
Užasle se na n j dívala a v útrobách cítila stejný plamen

strana 316 / 356

jako on. Možná nechápala, co jeho náhlou touhu
vyvolalo, ale cítila ji a sdílela.
Byla už oble ená na noc, takže její no ní košile pod
jeho zkušenými prsty snadno povolila. Pot eboval se jí
dotýkat, cítit ji a ujistit se, že jsou oba tady, aby se
milovali. M la na sob hedvábné, modré negližé, které se
zavazovalo na ramenou a obepínalo její k ivky. Bylo
navržené tak, aby v mužích vyvolalo váše , a Anthony
nebyl výjimkou.
Teplá pokožka pod hedvábím byla nesmírn vzrušivá
a Anthony p ejížd l rukama po jejím t le a vášniv ho
hladil.
„Anthony," zalapala Kate po dechu, jakmile zvedl ústa
z jejích rt , „jsi v po ádku?"
„Chci t ," zašeptal a stáhl jí košili. „Te hned."
Rozev ela o i úžasem i vzrušením a on si nad ni klekl.
„Jsi nádherná," zašeptal. „Neuv iteln krásná."
Kate se p i jeho slovech rozzá ila, pohladila ho po
jemném strništi tvá í a objala ho kolem krku.
Jedním tahem uvolnil uzel na jejím negližé, a jakmile
jí hedvábná látka sklouzla p es adra, ztratil veškeré
zdání trp livosti a strhl z ní od v, ímž ji zcela odhalil
la nému pohledu.
S chraplavým zasténáním si strhl košili, z níž odlétlo
pár knoflík , a za pár vte in se zbavil i kalhot. Pak ji
znovu zakryl a svalnatým stehnem jí roztáhl nohy.
„Už nevydržím ekat," zašeptal chraplav . „Nedokážu
to oddalovat."
Kate zasténala a hore ho p itáhla k sob . „Líbí se
mi to," vydechla. „A nechci, abys ekal."
V tu chvíli Anthony hrdeln vyk ikl a jedním a
mocným pohybem do ní vnikl. Kate doširoka rozev ela

strana 317 / 356

 i a p ekvapen pootev ela rty. Ale byla už p ipravená -
víc než p ipravená. Jeho hore ná touha po milování v ní
vyvolala váše , takže po n m prahla stejn zoufale jako
on po ní.
Nemilovali se n žn ani pozvolna. Byli rozeh átí,
zpocení a drželi se jeden druhého, jako by pouhou silou
le dokázali p im t as, aby trval nav ky. Divoce a
spontánn dosáhli vrcholu, vyklenuli se proti sob a
jejich úlevné výk iky se v temnot smísily.
Ale když se op t schoulili v náru í toho druhého a
snažili se popadnout dech, Kate blažen zav ela o i a
zaplavila ji apatie.
Anthonyho ne.
Díval se na ni, jak usíná. Pozoroval, jak se její o i
ob as mihnou pod ospalými ví ky a jak se jí pravideln
zvedá a klesá hru . Poslouchal každý výdech, každé
zamumlání. N které vzpomínky si chce muž vrýt do
pam ti, a tohle byl jeden z nich. Ale práv když si byl
jistý, že opravdu usnula, vydala zvláštní tichý zvuk,
ivinula se ješt blíž do jeho náru e a otev ela o i.
„Po ád jsi vzh ru," zamumlala ospale.
ikývl a uvažoval, jestli ji nedrží p íliš pevn .
Necht l ji pustit. Už nikdy.
„M l bys spát," zašeptala.
Znovu p ikývl, ale m l pocit, že nedokáže zav ít o i.
Zívla. „Je tu p íjemn ."
Políbil ji na elo a souhlasn zabru el.
Zvedla hlavu a vrátila mu polibek na rty. Pak se op t
schoulila na matraci. Spánek ji zmáhal. „Doufám, že nám
to vydrží navždy," zamumlala a zívla.
Anthony ztuhl.
Navždy.

strana 318 / 356

 Nemohla v t, co pro n j to slovo znamená. P t let?
Šest? Možná sedm nebo osm.
Navždy.
To slovo nem lo žádný význam, bylo to cosi
abstraktního, co si neum l p edstavit.
Najednou se nedokázal nadechnout.
l pocit, že ho p ikrývka drtí vahou cihlové zdi a
vzduch houstne.
Musí se odsud dostat. Musí odejít. Musí -
Vysko il z postele a s t žkým lapáním po dechu
šmátral po oble ení, nedbale rozházeném po podlaze.
„Anthony?"
Trhl hlavou. Kate se posadila a zívla. I v matném
sv tle vid l, že vypadá zmaten . A zran .
„Není ti nic?" zeptala se.
Krátce zavrt l hlavou.
„Tak pro se snažíš str it nohu do rukávu košile?"
Zadíval se dol a potla il kletbu, kterou za žádných
okolností necht l vyslovit p ed ženou. S dalšími slovy,
která se mu drala na jazyk, zmuchlal kousek plátna a
hodil ho na zem. Pak popadl kalhoty a chvatn si je
natáhl.
„Kam jdeš?" vyzvídala Kate znepokojen .
„Musím ven," zavr el.
„Te ?"
Neodpov l, protože nev l jak.
„Anthony?" Vstala z postele a zamí ila k n mu, ale
než se rukou dotkla jeho tvá e, trhl sebou a klopýtav
zacouval, dokud zády nenarazil na pelest postele. Vid l
její zran ný výraz i bolest z odmítnutí, ale bylo mu jasné,
že pokud se ho Kate n žn dotkne, bude ztracený.
„K ertu s tím," zaklel. „Kde mám košile?"

strana 319 / 356

 „V šatn ," odpov la váhav . Jako vždycky."
Odešel hledat istou košili, aniž vnímal její hlas.
Nehled na to, co ekla, stále slyšel jen slovo navždy. A
to ho ni ilo.
Když se vyno il ze šatny, v kabát a botách na
pat ných místech t la, byla Kate na nohou, p echázela
po pokoji a nervózn žmoulala široký modrý pásek
županu.
„Musím odejít," prohlásil bezbarv .
Nevydala ani zvuk, ale Anthony stále ekal, až Kate
promluví, jako by se jinak nedokázal pohnout.
„Kdy se vrátíš?" vypravila ze sebe kone .
„Zítra."
„To je... dob e."
ikývl. „Nem žu tu z stat," vyhrkl. „Musím odejít."
ovit polkla. „Ano," p isv ila bolestn tichým
hlasem, „to už jsi íkal."
A pak, aniž se ohlédl a aniž tušil, kam vlastn hodlá
jít, odešel.
Kate pomalu došla k posteli a civ la na ni. P ipadalo jí
nemyslitelné ulehnout na ni sama, schoulit se a
etáhnout p es sebe p ikrývku. Myslela si, že se
rozplá e, ale v o ích ji nepálily slzy. A tak nakonec
ešla k oknu, odhrnula záv sy a vyhlédla ven. Ke svému
ekvapení se tiše modlila, aby p išla bou ka.
Anthony odešel, a i když si Kate byla jistá, že se jeho
lo vrátí, jeho duši už tolik nev ila. A uv domila si, že
pot ebuje n co - nejlépe bou ku - aby si dokázala, že umí
být silná.
Necht la z stat sama, ale možná nemá na vybranou.
Anthony je odhodlaný udržet si odstup a nedokáže se
postavit démon m, kte í ho pronásledují.

strana 320 / 356

 Pokud ji ale eká samota, a to i po manželov boku,
pak bude silná.
Slabost, pomyslela si, zatímco op ela elo o hladké,
studené okenní sklo, nikdy nikomu nic nep inesla.

Anthony nev l, jak se dostal z domu, ale najednou

stál na venkovních schodech, které byly vlivem mírné
mlhy trochu kluzké. Nem l pon tí, kam p jde, jen v l,
že musí odtud pry . Na prot jším chodníku ho však
ábelské pokušení p im lo zvednout o i k oknu ložnice.
Nem žu ji vid t, napadlo ho dost nesmysln . M la by
být v posteli, záv sy by m ly být zatažené nebo bych m l
být v p li cesty ke klubu.
esto ji tam spat il a tupá bolest v jeho hrudi za ínala
být ost ejší a neúprosná. M l pocit, jako by mu roz ízli
srdce, a ruka, která n ž vedla, byla jeho vlastní.
Díval se na Kate minutu - nebo možná hodinu.
Nemyslel si, že ho zahlédla - nic v jejím postoji tomu
nenasv ovalo. Byl p íliš daleko, aby jí vid l do
obli eje, ale byl p esv ený, že má zav ené o i.
Doufá, že nebude bou ka, napadlo ho a vzhlédl k
tmavé obloze. Nejspíš nebude mít št stí. Mlha mu už
za ala ulpívat na k ži ve form vlhkých kapek a zdálo se
jen otázkou asu, kdy promokne skrznaskrz.
l, že by m l odejít, ale neviditelný provázek ho
držel na míst . Dokonce i poté, co se Kate odlepila od
okna, se ani nehnul a hled l nahoru. Bylo tém nemožné
odolat nutkání, které ho táhlo zpátky. Toužil se
rozb hnout do domu, padnout p ed ní na kolena a prosit
za odpušt ní. P ál si uchvátit ji do náru e a milovat se s
ní, dokud se nebe nedotknou první paprsky svítání. Ale
l, že nic z toho nem že ud lat.

strana 321 / 356

 Skoro hodinu stál p imrazený na míst . Teprve když
se rozpršelo a ulicí se prohán l studený vítr, kone
odešel.
Necítil chlad ani déš , který za al padat s p ekvapivou
silou.
Necítil v bec nic.

strana 322 / 356

 21. kapitola

Šušká se, že manželé Bridgertonovi byli ke svatb

donuceni, ale pokud je to pravda, naše autorka odmítá
it, že je jejich svazek jiný než milující.
SPOLE ENSKÉ NOVINY LADY
WHISTLEDOWNOVÉ, 15. ERVNA 1814

Je to zvláštní, myslela si Kate, když se ráno v jídeln

dívala na snídani rozloženou po stole, jak se lov k m že
cítit vyhladov lý a sou asn úpln bez chuti. Žaludek jí
kru el a dožadoval se jídla, a p esto všechno - od vajec
es vdole ky k uzeným rybám a pe enému vep ovému -
vypadalo p íšern .
Se sklí eným povzdechem se natáhla pro toust a s
šálkem aje klesla na židli.
Anthony nep išel v noci dom .
Kate uždibla kousek toustu a donutila se polknout.
Doufala, že by se manžel mohl objevit aspo na snídani.
Jídlo co možná oddalovala - bylo už tém jedenáct
dopoledne a obvykle jedla v dev t - ale nedostavil se.
„Lady Bridgertonová?"
Kate vzhlédla a zamrkala. P ed ní stál lokaj a nesl
krémov zbarvenou obálku.
„P išlo to p ed pár minutami," oznámil.
Kate pod kovala a natáhla se po obálce zalepené
hromádkou sv tle r žového pe etního vosku. Když ji
zvedla blíž k o ím, rozpoznala iniciály EOB. N kdo
z Anthonyho p íbuzných? E by mohlo znamenat Eloise,
protože všichni Bridgertonovi byli pojmenováni v
abecedním po ádku.

strana 323 / 356

 Kate opatrn rozlomila pe a vytáhla obsah -
jednoduchý arch papíru, úhledn p eložený na dv
poloviny.

Kate,
Anthony je tady. Vypadá jako troska. Samoz ejm mi
do toho nic není, ale napadlo m , že byste to t eba ráda
la.
Eloise

Kate chvíli zírala na vzkaz, pak odstr ila židli a vstala.

Je na ase navštívit d m Bridgertonových.

Když zaklepala na hlavní dve e, k jejímu p ekvapení

neotev el majordomus, ale Eloise. „To jste si pospíšila!"
vyhrkla.
Kate se rozhlédla po síni, nap l o ekávajíc, že na ni
odn kud vysko í další hrstka sourozenc . „ ekáte tady
na m ?"
Eloise p ikývla. „P íšt nemusíte klepat. Náš d m
koneckonc pat í Anthonymu. A vy jste jeho manželka."
Kate se chab usmála. Dnes ráno si jako manželka
zrovna nep ipadala.
„Doufám, že si nemyslíte, že jsem beznad jná š oura,"
pokra ovala Eloise, vzala Kate za ruku a vedla ji
chodbou, „ale Anthony vypadá hrozn a m la jsem
mlhavé podez ení, že nevíte, kde je."
„Pro ?"
„Ani nám se to neobt žoval íct."
Kate si švagrovou podez ívav m ila. „Takže?"

strana 324 / 356

 Eloise p vabn zr žov la. „Vím o n m vlastn jen
proto, že jsem ho špehovala. Ani matka netuší, že je
tady."
Kate n kolikrát za sebou rychle zamrkala. „Sledovala
jste nás?"

„Ne, ovšemže ne. Ale náhodou jsem byla dnes asn

ráno vzh ru a slyšela jsem, že n kdo p išel. Šla jsem se
podívat a vid la jsem sv tlo vycházející zpod dve í jeho
pracovny."
Jak tedy víte, že vypadá hrozn ?"
Eloise pokr ila rameny. „Napadlo m , že bude muset
nakonec vyjít ven, aby se najedl nebo si odsko il, takže
jsem ekala na schodech asi hodinu -"
„Asi?" opakovala Kate.
„Nebo t i," p iznala Eloise. „Není to nijak dlouho,
když se lov k soust edí na jediný cíl, a krom toho jsem
si s sebou vzala knížku pro ukrácení asu."
Kate se zdráhavým obdivem pot ásla hlavou. „V kolik
hodin p išel?"
„Zhruba kolem tvrté."
„Pro jste byla tak pozd vzh ru?"
Eloise znovu pokr ila rameny. „Nemohla jsem spát,
jako ostatn asto, tak jsem si došla do knihovny pro
knihu. Kone , kolem sedmé - mám dojem, že i trochu
ed sedmou, takže jsem tam ne ekala celé t i hodiny -"
Kate se za ala to it hlava.
„- se objevil. Nezamí il do jídelny, takže asi musel ven
z toho druhého d vodu. Po chvíli se vrátil do pracovny,
kde," zakon ila Eloise pyšn , „je až dote ."

strana 325 / 356

 Kate na ni dobrých deset vte in zírala. „Neuvažovala
jste o tom, že byste své služby nabídla ministerstvu
války?"
Eloise se zak enila stejn , jako to d lával Anthony.
„Jako zv d?"
Kate p ikývla.
„Myslíte, že bych byla dobrá?"
„Výborná."
Eloise Kate spontánn objala. „Jsem moc ráda, že jste
si bratra vzala. Te b žte a zjist te, co se d je."
Kate p ikývla, narovnala se a vykro ila k Anthonyho
pracovn . Pak se obrátila a ukázala prstem na Eloise.
„Ale neposlouchejte za dve mi."
„To by m ani nenapadlo," ohradila se Eloise.
„Myslím to vážn , Eloise!"
Eloise vzdychla. „Stejn je as jít do postele. Po
probd lé noci by trocha spánku p išla vhod."
Kate po kala, dokud dívka nezmizela na schodech, a
pak popošla ke dve ím Anthonyho pracovny. Položila
ruku na kliku a v duchu se modlila, aby bylo odem eno.
K její obrovské úlev se dve e rozlétly.
„Anthony?" zavolala. Její hlas zn l tiše a váhav , což
se jí nelíbilo. Nerada se chovala tiše a váhav .
Neozvala se žádná odpov , a tak Kate vešla do
místnosti. Záv sy byly zatažené a t žký samet
nepropoušt l tém žádné sv tlo. Kate se rozhlédla a po
chvíli jí o i padly na manželovu postavu shrbenou nad
stolem a hlasit oddechující ze spánku.
Tiše p ešla k oknu a roztáhla záv sy. Necht la, aby
Anthony mrkal, až se probudí, ale sou asn si nep ála
odbývat tak d ležitý rozhovor ve tm . Pak se vrátila ke
stolu a jemn mu zat ásla ramenem.

strana 326 / 356

 „Anthony?" zašeptala. „Anthony?"
Jeho odpov p ipomínala spíš zachrápání.
Kate se netrp liv zamra ila a zat ásla trochu siln ji.
„Anthony?" zavolala tiše. „Anthon-"
„Cojeksakru -!" Prudce se nap ímil, n kolikrát
zamrkal a pak na ni up el o i. „Kate," promluvil hlasem
zast eným spánkem a ješt ímsi jiným - možná
alkoholem. „Co tu d láš?"
„Co ty tady d láš? Když jsem t vid la naposledy,
bydleli jsme skoro míli odsud."
„Necht l jsem t rušit," zahuh al.
Kate tomu ani na vte inu nev ila, ale usoudila, že
nemá smysl se hádat. Zvolila p ímou taktiku a zeptala se:
„Pro jsi v era v noci odešel?"
Po dlouhém tichu si Anthony unaven povzdechl. „Je
to složité."
Kate bojovala s nutkáním zk ížit paže. „Jsem
inteligentní žena," krotila sv j hlas, „takže v tšinou
dokážu pochopit souvislosti."
Anthony nevypadal, že by ho její sarkasmus pot šil.
„Nechci to te ešit."
„A kdy to budeš chtít ešit?"
„B ž dom , Kate," vyzval ji tiše.
„P jdeš se mnou?"
Anthony si se zasténáním prohrábl vlasy. V hlav mu
bušilo, v ústech cítil nep íjemnou pachu , jediné, co
opravdu cht l, bylo opláchnout si obli ej vodou a vy istit
si zuby, a jeho manželka ho nep estane vyslýchat...
„Anthony?"
„Dost.“ Prudce vstal, až p itom p evrhl židli, která s
hlu ným t eskem narazila do podlahy. „Okamžit s t mi
otázkami p esta !"

strana 327 / 356

 Zk ivila ústa do rovné, pobou ené p ímky. Ale její
i...
Anthony polkl kyselou p íchu viny, která ho
zaplavila.
Protože její o i byly plné bolesti. A tísnivý pocit
kolem jeho srdce desateronásobn zesílil.
Nebyl p ipravený. Ješt ne. Nev l, co si s ní po ít,
nev l dokonce, co si po ít sám se sebou. Celý život -
nebo p inejmenším od otcovy smrti - v n co v il. A te
se objevila Kate a p evrátila mu sv t vzh ru nohama.
Necht l ji milovat. Ksakru, necht l milovat nikoho. To
jediné v n m vyvolávalo strach z vlastní smrtelnosti. A
co Kate? Slíbil, že ji bude milovat a chránit ji. Jak to
že splnit, když celou dobu ví, že ji opustí? Rozhodn
jí nem že vypráv t o své p edtuše. Krom toho, že by ho
pravd podobn považovala za blázna, by jí to jen
zp sobilo bolest a vyvolalo strach, které zmítaly jím. Je
lepší nechat ji v blažené nev domosti.
Nebo by bylo rozumn jší, kdyby se do n j v bec
nezamilovala?
Anthony zkrátka neznal odpov . A pot eboval víc
asu. Te , když tu p ed ním stála a o ima plnýma bolesti
pátrala v jeho obli eji, nedokázal p emýšlet -
„Jdi pry ," vypravil ze sebe. „Odejdi."
„Ne," prohlásila s tichým odhodláním, které na ní tolik
miloval. „Dokud mi nepovíš, co t trápí, neodejdu."
Vykro il zpoza stolu a vzal ji za ruku. „Zatím ti to
nedokážu vysv tlit," promluvil chraplav a pe liv se
vyhnul jejímu pohledu. „Zítra. Uvidíme se zítra. Nebo
pozít í."
„Anthony -"
„Pot ebuju as na rozmyšlenou."

strana 328 / 356

 „Pro ?" vyk ikla.
„Ned lej to t žší než -"
„Copak by mohlo být ješt n co horšího? V bec
nechápu, o em mluvíš."
„Pot ebuju jen n kolik dní," opakoval a cítil se jako
papoušek. Jen pár dní na rozmyšlenou. Aby zjistil, co
ud lá a jak prožije sv j život.
Obrátila se k n mu a pohladila ho po tvá i s n hou, p i
níž ho bodlo u srdce. „Anthony," zašeptala, „prosím..."
Nedokázal ze sebe vypravit jediné slovo, dokonce ani
zvuk.
Uchopila ho za hlavu, p istoupila blíž... a blíž... a on s
tím nedokázal nic d lat. Zoufale po ní toužil, p ál si, aby
se k n mu tiskla a on mohl vnímat mírn slanou chu její
že. Cht l ji cítit, dotýkat se jí a slyšet její p erývaný
dech.
Dotkla se jeho rt a jazykem zavadila o koutek úst.
Bylo by tak snadné ztratit se v slastném okamžiku,
klesnout na koberec a...
„Ne!" To slovo mu vylétlo z úst, aniž to Anthony tušil.
„Ne," opakoval a odstr il ji. „Te ne."
„Ale -"
Nezaslouží si ji. Te ne. Zatím. Ne, dokud nepochopí,
jak má naložit se zbytkem života. A pokud si p itom musí
odep ít to jediné, co by mu p ineslo út chu, nic jiného
mu nezbývá.
„Odejdi," p ikázal jí hlasem, který zn l trochu drsn ji,
než p vodn zamýšlel. „Uvidíme se pozd ji."
Tentokrát poslechla.
Odešla, aniž se ohlédla.
A Anthony, který práv zjistil, co je to láska, pochopil,
jaké to je uvnit zem ít.

strana 329 / 356

 Nazít í ráno byl Anthony opilý a odpoledne m l
kocovinu.
V hlav mu tepalo, v uších zvonilo a jeho brat i, které
ekvapilo, že ho v klubu objevili v tak zuboženém stavu,
mluvili p íliš hlasit .
Anthony si zakryl dlan mi uši a zasténal. Všichni
mluvili p íliš hlasit .
„Kate t vyhodila z domu?" zeptal se Colin, zvedl z
cínové misky uprost ed stolu vlašský o ech a hlasit ho
rozlouskl.
Anthony nadzvedl hlavu a vrhl po n m planoucí
pohled.
Benedict bratra pozoroval s pozvednutým obo ím a
mírn domýšlivým úsm vem. „Ur it ho vyhodila," kývl
ke Colinovi. „Podáš mi taky o echy?"
Colin mu hodil jeden p es st l. „Chceš i louská ek?"
Benedict zavrt l hlavou a se širokým úsm vem zvedl
tlustou, v k ži vázanou knihu. Je mnohem uspokojiv jší
ho rozbít."
„A t to ani nenapadne," vyšt kl Anthony a ch apl
rukou po knize.
„Máš dneska odpoledne trochu citlivé uši, co?"
Kdyby m l Anthony pistoli, zast elil by je oba a s
hlukem by si nelámal hlavu.
„M žu ti n co poradit?" zeptal se Colin a
ežvykoval.
„Nem žeš," odsekl Anthony. Vzhlédl. Colin žvýkal s
otev enou pusou. Protože to bylo v jejich domácnosti
ísn zakázáno, Anthony mohl jen usuzovat, že se tím
Colin pouze snaží nad lat co nejvíc hluku. „Zav i tu
nevymáchanou hubu," zamumlal.

strana 330 / 356

 Colin polkl, olízl si rty a usrkl aje. „A už jsi provedl
cokoli, omluv se. Znám t , za ínám poznávat i Kate a z
toho, co vím -"
„O em to ksakru mluví?" zavr el Anthony.
„Myslím," poznamenal Benedict a op el se o op radlo
židle, „že se snaží nazna it, že jsi osel."
„P esn tak!" zvolal Colin.
Anthony jen unaven zavrt l hlavou. „Je to složit jší,
než si myslíte."
„To je vždycky," p itakal Benedict s tak strojenou
up ímností, že jeho poznámka vyzn la tém up ímn .
„Až si vy dva hlupáci najdete dostate d ivé
ženy, aby si vás vzaly," vyšt kl Anthony, „pak si m žete
troufnout mi radit. Ale do té doby... sklapn te."
Colin se podíval na Benedicta. „Myslíš, že má vztek?"
Benedict nadzvedl obo í. „Bu , anebo je opilý."
Colin zavrt l hlavou. „Ne, opilý není. Aspo te už
ne. Má jasn kocovinu."
„Což by vysv tlovalo," p ikývl Benedict filozoficky,
„pro má takový vztek."
Anthony složil hlavu do dlaní a palce a ukazová ky si
pevn p itiskl na spánky. „Panebože," zaúp l. „Co mám
ud lat, aby mi ti dva dali pokoj?"
„Jít dom , Anthony," odpov l Benedict p ekvapiv
jemným hlasem.
Anthony zav el o i a dlouze vydechl. Nic si nep ál
víc, ale nebyl si jistý, co má íct Kate, a navíc netušil, v
jakém se tam dostane rozpoložení.
„Ano," souhlasil Colin. „B ž dom a pov z jí, že ji
miluješ. M že být snad n co prostšího?"
A najednou to bylo prosté. Musí íct Kate, že ji miluje.
Te . Ješt dnes. Musí se ujistit, že to Kate ví, a strávit

strana 331 / 356

každou minutu zatracen krátkého života tím, že jí to
dokáže.
Je p íliš pozd m nit osud. Snažil se nezamilovat a
selhal. Protože není pravd podobné, že by p estal
milovat, m že z té situace vyt žit co nejvíc. P edtucha
vlastní smrti ho bude pronásledovat, a už Kate o jeho
lásce ví nebo ne. Neprožije snad t ch posledních n kolik
let š astn ji, když ji bude otev en a up ímn milovat?
Byl si pom rn jistý, že ona jeho city op tuje. Jist
bude ráda, když uslyší, že Anthony je na tom stejn . A
když muž miluje ženu, není snad jeho povinností pokusit
se ji u init š astnou?
esto jí nem že íct o svých obavách. Jaký by to
lo smysl? Anthony m že trp t v domím, že jejich
spole ný as brzy vyprší, ale pro by m la strádat ona?
Bude lepší, když ji po jeho smrti zasáhne ostrá a
ne ekaná bolest, než aby trp la p edem.
Všichni umírají, p ipomn l si. On jen musí odejít d ív.
Ale p ísahal, že si svá poslední léta vychutná. Možná by
bylo pohodln jší nezamilovat se, ale když už k tomu
došlo, nebude se p ed tím skrývat.
Je to prosté. Jeho sv t je Kate. Kdyby to pop el, mohl
by stejn dob e vydechnout naposledy práv te .
„Musím jít," vyhrkl a vstal tak prudce, že stehny
narazil do hrany stolu a rozsypal rozbité o echové
sko ápky po celém stole.
„P esn to jsem ti navrhoval," zamumlal Colin.
Benedict se usmál. „Jen b ž."
Moji brat i, uv domil si Anthony, jsou o n co
chyt ejší, než dávají najevo.
„Uvidíme se asi za týden?" zeptal se Colin.

strana 332 / 356

 Anthony se musel usmát. B hem posledních trnácti
dní se s bratry setkával v klubu každý den. Colinova
„nevinná" poznámka nazna ovala pouze jediné - že je
ividné, že Anthony zcela ztratil srdce a hodlá to své
manželce dokazovat p inejmenším následujících sedm
dní. A že jeho budoucí rodina pro n j bude stejn d ležitá
jako ta, do níž se narodil.
„Za dva týdny," odpov l Anthony a navlékl si
kabát. „Možná t i."
Jeho brat i se jen zazubili.
Jakmile ale Anthony prošel dve mi svého domu,
mírn udýchaný, jak bral schody po t ech, zjistil, že tam
Kate není.
„Kam šla?" zeptal se majordoma. V bec ho
nenapadlo, že by nemusela být doma.
„Na projíž ku do parku," odpov l majordomus. „Se
svou sestrou a panem Bagwellem."
„Edwininým nápadníkem," zamumlal Anthony pro
sebe. Ksakru. P ál si sice, aby byla švagrová š astná, ale
na asovala si to zatracen nevhodn . Práv ud lal životní
rozhodnutí týkající se manželky, takže by bylo p kné,
kdyby byla doma.
„To zví e jelo taky," doplnil majordomus a ot ásl se.
Nedokázal se smí it s tím, co považoval za vpád corgiho
do svého domu.
„Vzala s sebou Newtona?"
„P edpokládám, že se vrátí za hodinu nebo dv ."
Anthony klepal botou do mramorové podlahy.
Necht lo se mu ekat hodinu. Dokonce ani minutu.
„Najdu je," prohlásil netrp liv . „To nebude tak t žké."

strana 333 / 356

 Majordomus p ikývl a pokynul otev enými dve mi k
malému ko áru, v n mž p ijel Anthony dom . „Budete
pot ebovat ko ár?"
Anthony zavrt l hlavou. „Pojedu na koni. Bude to
rychlejší."
„Dob e." Majordomus se zdvo ile uklonil. „Hned vám
ho osedlám."
Anthony sledoval, jak majordomus pomalu a rozvážn
mí í k zadní ásti domu. „Postarám se o to sám," vyšt kl
netrp liv .
A pak už si pamatoval jen to, jak se vy ítil na
ko ském h betu ze stájí.
Do Hyde Parku dorazil ve veselé nálad . Toužil najít
svou ženu, obejmout ji a pozorovat její obli ej, až jí poví,
že ji miluje. Modlil se, aby mu odpov la stejn
sentimentáln . M l dojem, že by mohla - mnohokrát jí
vid l srdce v o ích. Možná jen cht la, aby se vyjád il
jako první, z ehož ji nemohl vinit - p ed svatbou natropil
dost zmatku tvrzením, že jejich vztah nebude založený na
vzájemné lásce.
Byl p kný hlupák.
Jakmile vjel do parku, obrátil kon a zamí il k Rotten
Row. Rušná cesta mu p ipadala jako
nejpravd podobn jší cíl - Kate jist nem la d vod zvolit
klidn jší trasu.
Pobídl kon k poklusu, rozjel se tak rychle, jak to jen
v parku šlo, a snažil se p ehlížet volání a mávání dalších
jezdc i p ších.
Ale pak, práv když si myslel, že se mu poda í projet
bez zastavení, zaslechl dosp lý, ženský a velmi
panova ný hlas.

strana 334 / 356

 „Bridgertone! íkám, Bridgertone! Okamžit
zastavte! Mluvím s vámi!"
S povzdechem se obrátil. Lady Danburyová, dra ice
smetánky. Neexistoval zp sob, jak jí uniknout. Netušil,
kolik jí je. Šedesát? Sedmdesát? A už byla jakkoli stará,
byla od p írody osobnost a nikdo si ji nedovolil p ehlížet.
„Lady Danburyová," oslovil ji co nejzdvo ileji a
itáhl koni uzdu. „Rád vás vidím."
„Ale paná ku," vyšt kla, „mluvíte, jako byste práv
spolkl kost. Dejte se trochu do po ádku!"
Anthony se chab usmál.
„Kde máte manželku?"
„Práv ji hledám," odpov l, „nebo jsem alespo
hledal."
Lady Danburyová byla p íliš bystrá, aby jí unikl jeho
významný dov tek, a tak se mohl jen domnívat, že ho
schváln ignorovala. „Líbí se mi vaše žena,"
poznamenala.
„Mn taky."
„Nechápu, pro jste se rozhodl dvo it její sest e. P kné
e, ale o ividn ne pro vás." Sto ila o i k nebi a
rozho en dodala: „Sv t by byl mnohem š astn jší,
kdyby m lidé poslouchali ješt p ed svatbou. Do týdne
bych spárovala všechny, kdo o to stojí."
„O tom nepochybuju."
imhou ila o i. „Chcete se mi snad vysmívat?"
„To by m ani nenapadlo," ujistil ji Anthony naprosto
up ímn .
„To je dob e. Vždycky jste mi p ipadal velmi
vnímavý. Cht la jsem jen..." Otev ela ústa. „Co to k ertu
je?"

strana 335 / 356

 Anthony sledoval vyd šený pohled lady Danburyové,
dokud mu o i nepadly na kymácející se ko ár s
otev enou st echou, který projel zatá ku na dvou kolech.
Byl p íliš daleko, aby vid l obli eje pasažér , ale pak
zaslechl výk ik a polekaný št kot psa.
Anthonymu ztuhla krev v žilách.
V tom ko e byla jeho manželka.
Beze slova pobídl kon do cvalu a vy ítil se plnou
rychlostí dop edu. Nebyl si jistý, co ud lá, až ko ár
dohoní. Možná p evezme od neš astného ko ího ot že,
nebo n koho dostane do bezpe í. Ale bylo mu jasné, že
nem že jen tak ne inn p ihlížet, jak v z p ed jeho o ima
havaruje.
A p esn to se stalo.
Anthony byl v p li cesty k neovladatelnému ko áru,
když ten najel na velký kámen, prudce zm nil sm r,
ztratil rovnováhu a p evrátil se na bok.
A Anthony si jen zd šen p edstavil, jak mu jeho
manželka umírá p ed o ima.

strana 336 / 356

 22. kapitola

Naše autorka ví, že ji lidé považují za cynickou. Ale nic,

drazí tená i, nem že být vzdálen jší od pravdy. Naše
autorka nade vše miluje š astné konce. A pokud to z ní
lá romantického blázna, tak a .
SPOLE ENSKÉ NOVINY LADY WHISTLEDOWNOVÉ,
15. ERVNA 1814

Když Anthony dorazil k p evrženému ko áru, Edwin

se práv poda ilo vylézt z trosek. Držela ulomený kus
eva a snažila se vypá it dve e na druhé stran . M la
roztržený a špinavý rukáv, ale jinak vypadala nezran ná.
Newton jí zu iv poskakoval kolem nohou a divoce
št kal.
„Co se stalo?" vyhrkl Anthony vyplašen a sesko il z
kon .
„Nevím," hlesla a otírala si proudy slz, které jí stékaly
po tvá ích. „Myslím, že pan Bagwell není moc zkušený
ko í. Newton se nám vytrhl a pak už si nic nepamatuju.
V jednu chvíli jsme jeli a v p íští -"
„Kde je Bagwell?"
Pokynula k druhé stran ko áru. „Odhodilo ho to.
Ude il se do hlavy, ale bude v po ádku. Zato Kate..."
„Co je s Kate?" Anthony padl na kolena a snažil se
nakouknout do vraku, ležícího na pravém boku. „Kde
je?"
Edwina se snažila k ovit polknout. „Asi z stala
pod ko árem."

strana 337 / 356

 V tu chvíli ucítil Anthony pachu smrti. Byla ho ká a
ostrá jako n ž, dusila ho a vysála mu z plic všechen
vzduch.
Hore odstra oval trosky a pokoušel se zv tšit díru
v boku ko áru. Nebylo to tak zlé, jak to p i nárazu
vypadalo, ale jeho bušící srdce se tím moc neuklidnilo.
„Kate!" volal a snažil se p itom o klidný a bezstarostný
tón. „Kate, slyšíš m ?"
Zaslechl však pouze zoufalé ržání koní. Hrome. Musí
je vyp áhnout, aby nezpanika ili a nesnažili se trosky
ko áru odtáhnout. „Edwino?" zavolal ost e a ohlédl se
es rameno.
Nervózn si ždímala ruce. „Ano?"
„Umíte vyp áhnout kon ?"
ikývla. „Nijak rychle, ale umím."
Anthony trhl hlavou k lidem, kte í se k nim sbíhali.
„Snad vám n kdo pom že."
Znovu p ikývla a okamžit se pustila do práce.
„Kate?" zavolal Anthony znovu. Nikoho nevid l,
uvoln ná lavi ka blokovala vchod. „Slyšíš m ?"
Stále žádná odpov .
„Zkuste to z druhé strany," ozval se Edwinin
rozt esený hlas. „Dve e tam nejsou tak zni ené."
Anthony vysko il a ob hl ko ár. Dve e visely z pant ,
ímž poskytovaly dost prostoru, aby se mohl naklonit
dovnit . „Kate?" zkusil to znovu a snažil se potla it
paniku, která se mu odrážela v hlase. Každý výdech,
rozléhající se v úzkém prostoru, mu p ipadal p íliš
hlasitý, a zárove mu p ipomínal, že stejné zvuky od
Kate neslyší.
A pak, když opatrn pohnul polstrovaným sedadlem
evráceným na stranu, ji spat il. Vypadala hroziv

strana 338 / 356

strnule, ale nezdálo se, že by m la hlavu v nep irozeném
úhlu a nikde nevid l krev.
To je dobré znamení. Moc se sice v medicín
nevyznal, ale považoval to za zázrak.
„Nesmíš um ít, Kate," zašeptal, zatímco se
rozt esenými prsty snažil zv tšit škvíru natolik, aby se jí
protáhl. „Slyšíš m ? Nesmíš um ít!"
Ostrý kus d eva ho ízl do ruky, ale Anthony si
nevšímal krve, která mu stékala po k ži, a tahal za další
eražený trám. „Musíš dýchat," zap ísahal ji
rozechv lým hlasem, který nem l daleko k vzlykotu.
„Nem las to být ty. Ješt není tv j as, rozumíš?"
Vytrhl další kus d eva, protáhl se nov rozší enou
mezerou a chytil ji za ruku. Nahmatal pom rn
pravidelný pulz, ale stále nemohl s jistotou tvrdit, jestli
Kate krvácí, poranila si páte , narazila hlavu nebo...
Rozt ásl se hr zou. Existovala ada zp sob , jak
zem ít. Pokud mohla v ela sprovodit ze sv ta muže v
plném rozkv tu, nehoda v ko áru by jist dokázala
ipravit o život k ehkou ženu.
Anthony chytil za poslední kus d eva, který mu stál v
cest , a zatáhl. Ani se nehnulo. „Tohle mi ned lej,"
zasténal. „Te ne. Ješt není její as. Slyšíš m ? Není její
as!" Ucítil na tvá ích n co vlhkého a matn si uv domil,
že to jsou slzy. „M l jsem to být já," vypravil ze sebe.
„Odjakživa jsem to m l být já."
A pak mu Kate sev ela prsty kolem záp stí. Zalétl
pohledem k jejímu obli eji práv v as, aby vid l, jak
doširoka rozev ela o i.
„O em to proboha mluvíš?" zeptala se z eteln .
ividn byla zcela p i smyslech.

strana 339 / 356

 Úleva mu zaplavila hru tak rychle, že to tém
bolelo. „Není ti nic?" zeptal se rozechv le.
Ud lala grimasu. „Budu v po ádku."
Anthony chvíli ml ky uvažoval nad jejími slovy. „Ale
jak je ti te ?"
Trochu zakašlala a cukla bolestí. „Mám n co s nohou.
Ale myslím, že nekrvácím."
„To í se ti hlava? Neomdlíš?"
Zavrt la hlavou. „Jen to bolí. Co tady d láš?"
Usmál se mezi slzami. „Jel jsem t hledat."
„Opravdu?"
ikývl. „Cht l jsem ti íct... že jsem si uv domil..."
ovit polkl. Nikdy ho nenapadlo, že p ijde den, kdy
ta slova poví n jaké žen , a že v jeho srdci narostou do
takových rozm , že je ze sebe sotva vymá kne.
„Miluju t , Kate," zašeptal. „Chvíli mi trvalo, než jsem to
zjistil, ale miluju t a musel jsem ti to íct. Dnes."
Rozt esen se usmála a pokynula bradou ke svému
lu. „Na asoval sis to zatracen dob e."
Kupodivu se zazubil. „Mohla bys být skoro ráda, že
jsem ekal tak dlouho. Kdybych ti to ekl minulý týden,
nehledal bych t dnes v parku."
„Hlavn m odsud dosta ," hlesla.
„Potom mi povíš, že m taky miluješ?" dobíral si ji.
Láskypln se usmála a p ikývla.
Což bylo samoz ejm stejn dobré jako prohlášení
samo. P estože se plazil v troskách p evrženého ko áru, v
mž byla Kate uv zn na a možná m la zlomenou nohu,
zaplavil ho klid a spokojenost.
Uv domil si, že takhle se necítil skoro dvanáct let, od
onoho osudného odpoledne, kdy vešel do ložnice rodi
a spat il otce nehybn ležet na l žku.

strana 340 / 356

 „Hned t vytáhnu," slíbil a vklouzl pažemi pod její
záda. „Obávám se, že t bude bolet noha, ale tomu se
nevyhneme."
„Bolí i tak," poznamenala se state ným úsm vem.
„Hlavn chci odsud pry ."
ikývl a za al ji tahat ven. Jak to jde?" zeptal se.
Pokaždé, když vid l, jak cukla bolestí, ho bodlo u srdce.
„Dob e," vydechla, ale usuzoval, že se hodn
emáhá.
„Budu t muset nato it," podotkl p i pohledu na
zlomený a ostrý kus d eva, který shora tr el. Bude t žké
ji kolem n ho protáhnout. Anthony se nestaral o
malichernosti, jako jsou roztržené šaty - koupí jí stovku
nových, když mu slíbí, že už nikdy nevsedne do ko áru,
který bude ídit n kdo jiný než on. Ale nedokázal snést
pomyšlení, že by se p i tom mohla ješt víc zranit. Už
toho zažila dost. Nepot ebovala víc.
„Zkusíme to hlavou nap ed," poznamenal. „Myslíš, že
se dokážeš trochu nato it? Jen tak, abych t mohl chytit
pod pažemi."
ikývla, za ala zuby a usilovn se otá ela centimetr
po centimetru.
„No vidíš," povzbuzoval ji Anthony. „Te t jen -"
„Hlavn to ud lej," vyšt kla Kate. „Nemusíš mi nic
vysv tlovat."
„Dob e." Vycouval na trávník, v duchu napo ítal do
í a opatrn ji za al táhnout ven.
Vzáp tí ale strnul, protože Kate vydala ohlušující
výk ik. Kdyby nebyl p esv ený, že b hem p íštích
devíti let zem e, p ísahal by, že ho práv p ipravila o
deset let života.
„Jsi v po ádku?" zeptal se stísn .

strana 341 / 356

 „Jsem," trvala na svém. Ale zt žka odfukovala mezi
sev enými rty a obli ej m la napjatý bolestí.
„Co se stalo?" starala se Edwina. „Slyšela jsem Kate
et."
„Edwino?" Kate zkroutila krk ve snaze vykouknout
ven. „Není ti nic?" Zatahala Anthonyho za rukáv. Je
Edwina v po ádku? Nezranila se? Nepot ebuje doktora?"
„Nic jí není," utrousil. „To ty pot ebuješ doktora."
„A pan Bagwell?"
„Jak je Bagwellovi?" zeptal se Anthony Edwiny úse -
ným hlasem a opatrn vytahoval Kate z trosek.
„Ude il se do hlavy, ale už je op t na nohou."
„Nic mi není. M žu vám n jak pomoct?" ozval se
ustaraný mužský hlas.
Anthony m l pocit, že tu nehodu zavinil Newton
stejn jako Bagwell, ale p esto ten mladík ovládal ot že a
Anthony k n mu v tuhle chvíli necítil zrovna náklonnost.
„Dám vám v t," odsekl a obrátil se zpátky ke Kate.
„Bagwell je v po ádku."
„Nem žu uv it, že jsem se na n j zapomn la zeptat."
„Vzhledem k okolnostem se dá tvoje selhání omluvit,"
poznamenal Anthony. Kate te ležela ve dve ích a bylo
pot eba ješt jednou - dosti dlouze a jist bolestiv -
zatáhnout, aby ji dostal ven. „Edwino? Edwino?" volala
Kate. „Ur it ses nezranila?" Edwina str ila obli ej do
otvoru. „Nic mi není," ujistila ji. „Pana Bagwella to
odhodilo a já mohla -"
Anthony ji loktem odstr il z cesty. „Zatni zuby, Kate,"
ikázal. „Co? Já –" „Aaaaaaaaaaaaaauuu!"
Jedním pohybem ji zcela osvobodil z trosek. Oba te
leželi na zemi a zt žka dýchali. Ale zatímco Anthony

strana 342 / 356

popadal dech z fyzické námahy, u Kate za to o ividn
mohla pronikavá bolest.
„Proboha!" vyk ikla zd šen Edwina. „Podívejte se na
její nohu."
Anthony zalétl pohledem ke Kate a cítil, jak se mu
zhoupl žaludek. Nohu m la ohnutou v nep irozeném úhlu
a nebylo pochyb, že ji má zlomenou. K ovit polkl a
snažil se nedat své obavy najevo. Noha se m že dát do
po ádku, ale také už slyšel o lidech, kte í p išli o
kon etiny kv li infekci a špatné léka ské pomoci. „Co je
s ní?" zeptala se Kate. „Bolí, ale - panebože!" „Lepší se
nedívat," doporu il jí Anthony a pokusil se jí nato it
bradu jiným sm rem.
Její dech, už tak zrychlený snahou ovládnout bolest,
za al být nepravidelný a p erývaný. „Ach m j bože.
Neuv domila jsem si, jak moc to bolí, dokud jsem to
nevid la -" „Nedívej se tam," na ídil jí Anthony.
„Panebože."
„Kate?" zeptala se Edwina znepokojen a naklonila se
k ní. Jsi v po ádku?"
„Podívej se na moji nohu!" zakvílela Kate. „Copak
vypadá v po ádku?"
„Vlastn jsem mluvila o tvém obli eji. Je trochu
zelený."
Ale Kate neodpov la. Zhluboka oddychovala a pak,
ed o ima Anthonyho, Edwiny, pana Bagwella a
Newtona sto ila o i k nebi a omdlela.

Za t i hodiny ležela Kate v posteli. Ur it se necítila

pohodln , ale aspo tolik netrp la díky opiové tinktu e,
kterou ji Anthony donutil spolknout v okamžiku, kdy
dorazili dom . Nohu jí odborn ošet ili t i chirurgové,

strana 343 / 356

které Anthony zavolal (ne že by jich k tomu bylo pot eba
tolik, ale Anthony podrážd zk ížil paže a zíral na n ,
dokud nesklapli), a zastavil se tam i léka , který jí napsal
kolik recept k uspíšení sr stu kostí.
Anthony pobíhal kolem Kate jako kvo na a posuzoval
každý odborný zásah, dokud se jeden z léka neodvážil
zeptat, kdy dostal licenci Královské léka ské fakulty.
Anthonyho to nepobavilo.
Po mnoha dohadech ale Kate ovázali nohu, upevnili
dlahami a sd lili jí, že se má t šit na nejmén m sí ní
klid na l žku.
„T šit se?" zasténala, jakmile poslední z léka odešel.
„Jak se na to mám t šit?"
„M žeš dohnat tení," navrhl.
Netrp liv si odfrkla - bylo t žké dýchat ústy, zatímco
la pevn zatnuté zuby. „Nevím, že bych se s tím n jak
opozdila."
Pokud byl v pokušení se zasmát, dob e to zakryl.
„Nebo by ses mohla pustit do vyšívání."
Zabodla do n j planoucí pohled. Jako by jí snad
vyhlídka na vyšívání mohla zlepšit náladu!
Opatrn se posadil na okraj postele a poplácal ji po
ruce. „Budu ti d lat spole nost." Povzbudiv se usmál.
„Rozhodl jsem se, že na n jakou dobu omezím návšt vy
v klubu."
Kate vzdychla. Byla unavená, potlu ená a všechno ji
bolelo, takže si vybíjela zlost na manželovi, což nebylo
úpln fér. Obrátila ruku tak, že se jejich dlan setkaly a
pak propletla prsty s jeho. „Miluju t ," zašeptala.
Stiskl jí ruku a p ikývl. Teplo v jeho o ích jí íkalo víc
než jakákoli slova.
íkals mi, abych to ned lala," dodala Kate.

strana 344 / 356

 „Byl jsem osel."
Nehádala se a zk ivení jeho rt jasn nazna ovalo, že
si toho všiml. Po chvíli ticha promluvila: „V parku jsi
íkal divné v ci."
Anthony nepustil její ruku, p esto se mírn odtáhl.
„Nevím, co myslíš."
„Ur it víš," namítla.
Anthony na chvíli zav el o i a pak vstal. Tolik let si
nechával své zvláštní obavy pro sebe. P ipadalo mu to
nejlepší. Ostatní by mu nev ili, m li by o n j starost,
nebo by ho považovali za blázna.
Ani jedna možnost ho zrovna nelákala.
Ale te , v jednom d sivém okamžiku, to manželce
prozradil. Nepamatoval si p esn , co ekl, ale vzbudilo to
její zv davost. Mohl jakkoli uhýbat, ale nakonec by to z
j vytáhla. Tvrdohlav jší žena se nikdy nenarodila.
ešel k oknu, op el se o parapet a prázdn zíral p ed
sebe, jako by opravdu p es t žké záv sy vid l do ulic.
„N co bys o mn m la v t," zašeptal.
Ml ela, ale v l, že ho slyšela. Možná to bylo
zašust -ním, jak se v posteli zavrt la, nebo pouhým
elektrickým výbojem ve vzduchu. Zkrátka to v l.
Obrátil se. Bylo by snadn jší mluvit k záv m, ale
zasloužila si víc. Sed la v posteli, nohu podep enou
polštá i, a v o ích se jí zra ila zv davost i obavy.
„Nevím, jak ti to mám íct, aby to nezn lo n jak
sm šn ," ekl.
„N kdy je nejjednodušší prost to íct." Poplácala na
prázdné místo na posteli. „Nechceš si ke mn na chvíli
sednout?"
Zavrt l hlavou. Fyzická blízkost by to jen zt žovala.
„Když otec zem el, n co se se mnou stalo."

strana 345 / 356

 „Byli jste si velice blízcí, vi ?"
ikývl. „Nejbližší ze všech, dokud jsem nepoznal
tebe."
i se jí zaleskly. „Co se stalo?"
„P išlo to velmi ne ekan ." Jeho hlas zn l ploše, jako
by jí vypráv l všední novinky a ne událost, která mu
navždy zm nila život. Jak už jsem ti íkal, prý za to
mohla v ela."
ikývla.
„Koho by napadlo, že by v ela mohla zabít lov ka?"
ušklíbl se Anthony. „Kdyby to nebyla taková tragédie,
ipadalo by mi to legra ní."
Ml ela a prohlížela si ho se soucitem, který mu lámal
srdce.
„Z stal jsem s ním celou noc," pokra oval a p itom se
mírn nato il, aby se jí nemusel dívat do o í.
„Samoz ejm že byl mrtvý, ale pot eboval jsem víc asu.
A tak jsem vedle n j sed l a pozoroval jeho obli ej." Ze
rt mu unikl další podrážd ný smích. „Byl jsem p kný
hlupák. Myslím, že jsem nap l o ekával, že otec každou
chvíli otev e o i."
„Není to hloupé," namítla Kate tiše. „Taky jsem vid la
smrt a je t žké uv it, že je n kdo mrtvý, když vypadá tak
normáln a pokojn ."
„Nevím, kdy se to stalo," pokra oval Anthony, „ale
ráno jsem si byl jistý."
„Že zem el?"
„Ne. Že taky um u."
ekal, že Kate prohodí n jakou poznámku, rozplá e
se nebo n co ud lá, ale jen tam sed la a bezvýrazn se na
j dívala, dokud kone nedodal: „Nejsem tak skv lý
muž, jako byl m j otec."

strana 346 / 356

 „Možná by s tebou nesouhlasil," namítla tiše.
„Už tady ale není, aby to ud lal," vyšt kl Anthony.
Znovu ml ela. A on se op t cítil jako trouba.
Tiše zaklel a p itiskl si prsty ke spánk m. Za ínalo mu
bušit v hlav a on si uv domil, že si nevzpomíná, kdy
naposledy jedl. Je na mn , abych to posoudil," dodal
hlubokým hlasem. „Tys ho neznala."
S vy erpaným povzdechem se op el o ze . „Dovol
mi, a ti to dopovím. Nemluv, nep erušuj m , nesu . Je
žké to ze sebe dostat. M žeš to pro m ud lat?"
ikývla.
Anthony se rozt esen nadechl. „Otec byl ten
nejbáje jší muž, jakého jsem kdy poznal. Neub hl den,
kdy bych si neuv domoval, že nežiju podle jeho
edstav. Byl vším, o jsem kdy mohl usilovat. Možná
bych se mu nedokázal vyrovnat, ale kdybych se mu
alespo p iblížil, byl bych spokojený. Víc jsem nikdy
necht l. Jenom se p iblížit."
Pohlédl na Kate, i když nev l pro . Možná kv li
ujišt ní, možná kv li soucitu. T eba jen proto, aby vid l
její obli ej.
Jestli jsem si n kdy byl n ím jistý," zašeptal a up el
na ni o i, „tak tím, že ho nikdy nep ekonám. Ani v po tu
let."
„Co se mi tu snažíš nazna it?"
Bezmocn pokr il rameny. „Vím, že to nedává smysl.
Nem žu ti nabídnout žádné rozumné vysv tlení. Ale od
té noci, co jsem sed l s mrtvým otcovým t lem, jsem
l, že nebudu žít déle než on."
„Chápu," p isv ila tiše.
„Opravdu?" A pak z n j slova prýštila jako z protržené
ehrady - pro byl tak odhodlaný neoženit se z lásky i o

strana 347 / 356

závisti, kterou cítil, když se jí poda ilo postavit se strachu
a vyhrát.
Vid l, jak p enesla jednu ruku k úst m a kousala si
špi ku palce. Uv domil si, že to d lávala i d ív - kdykoli
byla rozrušená nebo hluboce zamyšlená.
„Kolik bylo tvému otci, když zem el?" zeptala se.
„Osmat icet."
„Kolik je ti te ?"
Zv dav si ji prohlížel - znala jeho v k. P esto
odpov l. „Dev tadvacet."
„Takže podle tvého odhadu nám zbývá dev t let."
„Nanejvýš."
„A opravdu tomu v íš."
ikývl.
Sev ela rty a dlouze vydechla nosem. Kone po
hodné chvíli, kterou vnímal jako v nost, na n ho op t
pohlédla jasnýma o ima a prohlásila: „Tak se tedy
mýlíš."
Up ímný tón jejího hlasu byl velmi uklid ující.
Anthony dokonce cítil, jak se mu jeden koutek úst zvedá
v mírném úsm vu. „Myslíš, že nevím, jak sm šn to
zní?"
„Podle m to v bec není sm šné. Vlastn je to docela
normální reakce, vzhledem k tomu, jak jsi svého otce
zbož oval." Sebejist pokr ila rameny a nato ila hlavu
na stranu. „P esto se mýlíš."
Anthony ml el.
„Smrt tvého otce byla nehoda. Hrozný, p íšerný zvrat
osudu, který nemohl nikdo p edvídat."
Anthony pokr il rameny. „Pravd podobn odejdu
stejným zp sobem."

strana 348 / 356

 „Pro lásku -" Kate se poda ilo odml et. „Anthony, i já
žu zítra um ít. Mohla jsem koneckonc um ít i
dneska, když se na m p evrátil ko ár."
Zbledl. „Ani mi to nep ipomínej."
„Moje matka zem ela, když byla v mém v ku,"
upozornila ho ho ce. „Napadlo t to n kdy? Podle tvých
ítek bych m la být do svých p íštích narozenin
mrtvá."
„Nemluv -"
„Hlouposti?" zakon ila místo n j.
Rozhostilo se ticho.
Nakonec Anthony zašeptal: „Nevím, jestli se p es to
dokážu p enést."
„To ani nemusíš." Skousla horní ret mezi zuby a
položila ruku na prázdné místo na posteli. „M žeš si sem
sednout, abych t mohla držet za ruku?"
Anthony okamžit poslechl. Zaplavilo ho teplo jejího
dotyku a pronikalo do jeho t la, dokud ho nepohladilo na
duši. A v tu chvíli pochopil, že tohle je víc než láska.
Tato žena z n j ud lala lepšího lov ka. I p edtím byl
dobrý, ale po jejím boku se stal n ím víc.
Spole mohli ud lat cokoli.
Skoro ho napadlo, že ty icítka možná nebude zas tak
neuskute nitelný sen.
„Nemusíš se p es to p enést," opakovala tiše, „a abych
byla up ímná, nechápu, jak bys to mohl ud lat d ív, než ti
bude dev tat icet. Ale m žeš," stiskla jeho ruku a
Anthony se cítil mnohem siln jší než p ed pouhým
okamžikem - „nedovolit, aby to ovládalo tv j život."
„Dnes ráno mi to došlo," zašeptal. „Pochopil jsem, že
ti musím íct, že t miluju."

strana 349 / 356

 ikývla a Anthony vid l, že má o i plné slz. „Musíš
prožít každou hodinu každého dne, jako by byla tvoje
poslední. Když m j otec onemocn l, mnoha v cí litoval.
íkal mi, že si toho p ál spoustu ud lat a vždycky se
domníval, že má víc asu. To m hodn ovlivnilo. Pro si
proboha myslíš, že jsem se rozhodla hrát na flétnu v tak
pokro ilém v ku? Všichni m od toho zrazovali, že už
jsem moc stará, abych se na ni nau ila opravdu dob e.
Ale o to tu nejde. Nemusím být nijak zvláš dobrá. Jen se
pot ebuju bavit. A pot ebuju v t, že jsem to zkusila."
Anthony se usmál. Hrála hrozn . Dokonce ani Newton
to nemohl poslouchat.
„Nem žeš se vyhýbat novým výzvám a skrývat se
ed láskou jen proto, že si myslíš, že tu nebudeš, abys
své sny dokon il. Nakonec bys jen litoval jako m j otec."
„Bál jsem se t milovat," zašeptal Anthony. „Úpln
jsem si zvykl na sv j podivný pohled na sv t a bylo to
vlastn docela pohodlné. Ale láska -" Zlomil se mu hlas,
ale nestaral se o to, protože žena vedle n j byla Kate.
Nezáleželo mu na tom, jestli spat í jeho nejhlubší
strach, protože v l, že ho i p esto miluje. Byl to
osvobozující pocit.
„Vid l jsem pravou lásku," pokra oval, „a nebyl jsem
tím cynikem, za n hož m spole nost považovala. Matka
a otec -" Rozt esen se nadechl. „Byl jsem si jistý, že
jedin láska by dokázala ud lat v domí vlastní
smrtelnosti nesnesitelným." Prohrábl si vlasy a snažil se
najít vhodná slova. Jak bych mohl n koho vroucn
milovat, když bych v l, že m j as už skoro vypršel?"
„Ale to není pravda," namítla Kate a stiskla mu ruku.
Já vím. Ale poznal jsem to, až když jsem se do tebe
zamiloval. I kdybych m l pravdu a byl bych odsouzen žít

strana 350 / 356

jen tak dlouho jako otec, nebylo by to zbyte né." Sklonil
se a zlehka zavadil o její rty. „Mám tebe a už nepromar-
ním ani jediný spole ný okamžik."
Kate se usmála. „Což znamená?"
„Znamená to, že láska neexistuje proto, aby se lov k
bál, že o ni jednou p ijde. Láska znamená najít partnera,
který ti zaplní srdce a ud lá z tebe lepšího lov ka, než se
ti kdy snilo. Jsou to chvíle, kdy se díváš do o í své
manželky a víš, že je to nejlepší osoba, kterou jsi kdy
poznal."
„Ach Anthony," zašeptala Kate a slzy jí tekly po
tvá ích. „P esn to si o tob myslím."
„Když jsem se bál, že jsi um ela -"
„Nemluv o tom," zarazila ho. „Nemusíš to celé
prožívat znovu."
„Ale musím. Pot ebuju ti to íct. Bylo to poprvé - i po
všech t ch letech ekání na smrt - kdy jsem opravdu
pochopil, co to znamená zem ít. Protože kdybys odešla,
nem l bych pro žít. Nevím, jak to moje matka
dokázala."
„M la d ti," namítla Kate. „Nemohla vás opustit."
„Já vím, ale bolest, kterou snášela..."
„Mám dojem, že lidské srdce je siln jší, než si umíme
edstavit."
Anthony se na ni dlouze díval, dokud se ho nezmocnil
pocit, že jsou jedna a táž osoba. Pak ji rozt esenou rukou
chytil za hlavu a sklonil se k ní, aby ji políbil. Byl to
žný polibek, jímž jí dával najevo veškerou lásku,
oddanost a úctu, kterou cítil v duši.
„Miluju t , Kate," zašeptal a zavadil o její rty. „Moc t
miluju."
Ml ky p ikývla.

strana 351 / 356

 „Práv te bych si p ál..."
A pak se stala zvláštní v c. Ucítil, jak mu v hrdle
bublá smích. P emohla ho istá radost a musel se snažit,
aby nepopadl manželku do náru e a nezato il se s ní ve
vzduchu.
„Anthony?" zeptala se zmaten .
„Víš, co ješt láska znamená?" zamumlal, op el se
rukama o matraci a položil nos na její.
Zavrt la hlavou. „Neodvažuju se hádat."
„Znamená to, že tvoje zlomená noha mi zp sobí
spoustu nep íjemností."
„Ani ne zpoloviny tak jako mn ," povzdychla si a
vrhla žalostný pohled na nohu v dlaze.
Anthony se zamra il. „N kolik m síc žádné prudké
pohyby?"
„P inejmenším."
Zak enil se a v tu chvíli vypadal p esn jako hejsek, za
kterého ho kdysi považovala. „O ividn budu muset být
velmi, velmi n žný."
„Dnes ve er?" zeptala se.
Zavrt l hlavou. „Ani já nemám talent vyjád it se tak
žným dotykem."
Kate se zachichotala. Nedokázala si pomoct. Milovala
toho muže, on miloval ji, a a už to v l nebo ne, budou
spolu žít do pokro ilého stá í. To sta ilo, aby se dívce -
dokonce i dívce se zlomenou nohou - zato ila radostí
hlava.
„Sm ješ se mi?" ujiš oval se s povýšen vyklenutým
obo ím, zatímco uléhal vedle ní.
„To by m ani nenapadlo."
„Fajn. Protože ti musím íct n co velmi d ležitého."
„Opravdu?"

strana 352 / 356

 Vážn p ikývl. „Možná ti dnes ve er nem žu ukázat,
jak moc t miluju, ale m žu ti to vypráv t."
„Nikdy m neunaví to poslouchat."
„To je dob e. Protože až s tím skon ím, povím ti, jak
rád bych ti to ukázal."
„Anthony!" vyk ikla.
„Myslím, že bych za al tvým ušním lal kem. Ano,
rozhodn ušním lal kem. Políbil bych ho a potom..."
Kate zalapala po dechu.
A zatímco jí šeptal do ucha sladké nesmysly, zmocnil
se jí zvláštní pocit, že p ed sebou vidí celou svou
budoucnost. Každý den bude bohatší a pln jší než ten
edchozí a každý den se bude zamilovávat víc a víc...
Je možné zamilovávat se do stejného muže
dennodenn znovu a znovu?
Kate se s povzdechem uvelebila na polštá i a
poslouchala jeho prostopášná slova.
Ur it se vynasnaží.

strana 353 / 356

 Epilog

Lord Bridgerton oslavil narozeniny - dev tat icáté -

doma se svou rodinou. Naše autorka nebyla pozvána.
Nicmén podrobnosti dorazily k jejím uším a podle všeho
to byl velmi zábavný ve írek. Za al krátkým koncertem
lorda Bridgertona na trubku a lady Bridgertonové na
flétnu. Paní Bagwellová (sestra lady Bridgertonové) se
prý nabídla, že p isp je hrou na klavír, ale její nabídka
byla odmítnuta.
Matka lorda Bridgertona se údajn vyjád ila, že v život
neslyšela disharmoni jší koncert. Nakonec prý povstal
mladý Miles Bridgerton a požádal rodi e, aby p estali.
Nikdo ho prý neplísnil za neslušné chování, ale jakmile
lord a lady Bridgertonovi odložili nástroje, ozvaly se
úlevné povzdechy.
SPOLE ENSKÉ NOVINY LADY WHISTLEDOWNOVÉ,
17. ZÁ Í 1823

Musí mít v naší rodin špeha," prohlásil Anthony a

zavrt l hlavou. Kate se zasmála, zatímco si roz esávala
vlasy a p ipravovala se na l žko. „Nev la, že jsi nem l
narozeniny v era, ale dnes."
„Malichernost," zavr el. „Ur it má špeha. Jiné
vysv tlení neexistuje."
„Všechno ostatní vystihla p esn ," neodolala Kate
poznámce. „Vždycky jsem tu ženu obdivovala."
„Nebyli jsme tak špatní," protestoval Anthony.
„Byli jsme p íšerní." Položila kartá a p ešla k n mu.
„Vždycky jsme p íšerní. Ale aspo se snažíme."

strana 354 / 356

 Anthony ovinul paže kolem manžel ina pasu a op el si
bradu o její elo. To málo ho uklidnilo víc, než kdyby ji
držel v náru í. Nechápal, jak m že n jaký muž p ežít bez
ženy, kterou miluje.
„Je skoro p lnoc," zamumlala Kate, „a tvoje
narozeniny kon í."
Anthony zamrkal. Dev tat icet. Nikdy ho nenapadlo,
že se toho dne dožije.
Vlastn to nebyla tak úpln pravda. Od chvíle, co
pustil Kate do svého srdce, jeho strach pomalu slábl.
esto bylo p kné být dev tat icátníkem. Zna nou ást
dne strávil v pracovn a up en zíral na otc v portrét. A
istihl se, že k n mu mluví. Nakonec k n mu hovo il
kolik hodin. Vypráv l mu o svých t ech d tech, o
svatbách sourozenc a jejich potomcích. Mluvil o své
matce i o tom, že se v poslední dob za ala v novat
malb olejem a že jí to docela jde. A pov l mu o Kate i
o tom, jak osvobodila jeho duši a jak ji miluje.
To, uv domil si, by si otec vždycky p ál.
Hodiny na krbové ímse za aly odbíjet a Anthony ani
Kate nepromluvili, dokud nezazn l dvanáctý úder.
„Tak je to tu," zašeptala Kate.
ikývl. „Poj me si lehnout."
S úsm vem se pohnula. „Jak to chceš oslavit?"
Uchopil její ruku a zvedl ji ke rt m. „Nic lepšího m
nenapadá. Tebe ano?"
Kate zavrt la hlavou a pak s chichotáním zamí ila k
posteli. „ etls, co ješt psala v té rubrice?"
„Ta Whistledownová?"
Kate p ikývla.
Anthony se k ní sklonil a poo ku na ni pošilhával.
„Bylo to o nás?"

strana 355 / 356

 Kate zavrt la hlavou.
„Pak m to nezajímá."
„Týkalo se to Colina."
Anthony si mírn povzdychl. „Píše o n m n jak
asto."
„Asi má pro n j slabost."
„Lady Whistledownová?" Anthony sto il o i k nebi.
„Ta sta ena?"
„Možná není stará."
Anthony si posm šn odfrkl. „Je to vrás itá baba a ty
to víš."
„Nevím," namítla Kate, vykroutila se z jeho sev ení a
vklouzla pod p ikrývku. „Myslím, že m že být mladá."
„A já myslím," prohlásil Anthony, „že o ní práv te
nechci mluvit."
Kate se usmála. „Vážn ne?"
Vklouzl vedle ní a prsty jí p ejel po boku. „Mám na
práci n co lepšího."
„Opravdu?"
„Mnohem lepšího." Rty našel její ucho. „Mnohem,
mnohem lepšího."

V malé, elegantn za ízené komnat nedaleko domu

Bridgertonových se ke stolu posadila žena - ne v rozpuku
mládí, ale rozhodn ne vrás itá a stará - uchopila brk,
lahvi ku inkoustu a vytáhla arch papíru. Protáhla si krk
ze strany na stranu, p iložila brk na papír a psala:
SPOLE ENSKÉ NOVINY LADY WHISTLEDOWNOVÉ, 19. ZÁ Í 1823

Drazí tená i, pozornosti naší autorky neuniklo...

strana 356 / 356