INTERPUNKCE – VÝKLAD

Čárkou se oddělují věty v souvětí

Čárkou oddělujeme věty souřadné (hlavní i vedlejší), pokud nejsou spojeny spojkami a, i ani, nebo,
či v slučovacím významu:
Chtěl, ale nemohl.
Půjde to, není to však jednoduché.
Tuší, že to není snadné, že je to problém.
Přála si, aby vyrostla, aby vykvetla.

Čárku používáme i před spojkami a, i, ani, nebo, či, pokud je vyjádřen jiný vztah než slučovací.
Nemůže si dovolit odejít, a zůstat také nemůže.
Je nemocný, i doktor to říká.
Pamatuješ si to, nebo už jsi zapomněl?
Kniha je starší, a proto v ní chybí aktuální zjištění.
Obelhali ho, a tudíž lidem nevěří.
Patrik teď zazpívá, a to jen pro svou nejmilejší Ester.

Pozor!
Před spojku nebo se čárka neklade, pokud jde o výčet možností:
Připravíte si referát nebo napíšete seminární práci.

Čárkou se oddělují věty vedlejší od vět hlavních (tzn. podřazené od vět nadřazených):
Přednesl řeč, která obsahovala slova díků a obdivu. Dokud všechno neuvidíš, nesmíš odejít!

Čárku píšeme před přirovnávacími spojkami než, jako, jak, pokud uvozují větu (ne jen slovo nebo slovní
spojení):
Je veselejší, než jeho bratr kdy byl. Byl nervózní, jako kdyby něco tušil.

Některé výrazy původně vznikly z vedlejších vět, ale ztratily větnou platnost. Pak v nich čárku již nepíšeme:
je jaký je,
ať chce nebo nechce,
ať dělá co dělá,
má dáti dal.

Čárkou se oddělují složky několikanásobných větných členů

Čárku píšeme, pokud jsou tyto větné členy vedle sebe bez spojek:
Dnes máme matematiku, češtinu, fyziku a tělocvik.
Pracuje s rozvahou, systematicky a bez přestání.
Krásná dívka s hereckými ambicemi, trochu podivný muž středního věku, pětiletý chlapec postižený Downovým
syndromem, to jsou hlavní postavy nového dánského filmu.

Mezi několikanásobnými větnými členy píšeme čárku i tehdy, jsou-li spojeny spojovacími výrazy (s
výjimkou spojek a, i, ani, nebo, či použitých ve významu prostě slučovacím):
Kari je výrazné, ale lahodné koření.
Veverka je divoké, byť roztomilé zvířátko.
Měla bys jíst střídmě, i když s chutí.
Je to šikovný, avšak především velice pracovitý pomocník.
Dělám to dobře, nebo špatně?

Čárku nepíšeme ve frazeologických spojeních.

Dva tři žloutky budou stačit.
Nasliboval hory doly.
Chodil křížem krážem.
Pracovala na tom čím dál tím více.
Myslíš na to ve dne v noci.
Bez čárky se také píší některé další případy, např. přívlastky postupně rozvíjející a stejnorodá, avšak
nesouřadná příslovečná určení.
Přivítejte první letošní promující studenty. Odmaturoval vloni na podzim. Večeři máš na talíři v ledničce.

Čárkou se oddělují výrazy, které jsou do věty vloženy nebo k ní volně připojeny

Čárkou vždy oddělujeme přístavek vyjadřující významově totéž co předcházející větný člen.
Petr, hlupák, nesmlouval.
Dostala 12. otázku, tzn. ruchovce a lumírovce.
Podstata dobrovolnictví, totiž ochota pomáhat, se nedá vynutit.

Pozor!
Václav Klaus, prezident ČR, přednesl projev. – čárka se psát musí

Prezident ČR(,) Václav Klaus(,) přednesl projev. – možné s čárkami i bez nich

Avšak před spojkami čili, aneb, neboli se čárka nepíše.

lingvistika čili jazykověda,
Hobit an
eb cesta tam a zase zpátky,
smetánka lékařská neboli pampeliška.

Čárku píšeme i před přístavkovým spojením, které přináší výčet toho, co souhrnně označuje předcházející
člen, nebo naopak souhrnné označení nebo označení části předcházejícího výčtu.
Představil mi své rodiče, Barboru a Jaromíra.
Přednášel na Sorboně, Oxfordu, Yale, jednoduše na mnoha univerzitách.
Mám rád teplé barvy, třeba oranžovou, hnědou, béžovou.

Jedině pokud spojka jako naznačuje upřesnění významového rozsahu předešlého členu, čárka se nepíše:
Nemoci jako celiakie a intolerance laktózy výrazně zasahují do jídelníčku.

Čárkou oddělujeme osamostatněné části výpovědi.

Ylonu, tu nikdy nepřemluvím. Přijďte všichni, a to včas!

Také podstatné jméno v 5. pádu ve větě oddělujeme čárkami, stejně jako volný přívlastek, volný doplněk a
citoslovce.
Petře, přines mi učebnici.
Proto ti, má drahá, píši ještě dnes.
Tráva, vlnící se ve větru, byla krásně zelená.
Příloha novin, plnící rozšiřující funkci, přináší i televizní program.
Kotě na mě mňoukalo, oči do široka otevřené.
Ach, ty jsi tak krásná! (ale Všichni křičí hurá!)

V některých případech je možné čárku použít i nepoužít, správně jsou tedy obě varianty, například
použijeme-li vsuvku (pokud neztrácí povahu věty), dodatečně připojený větný člen nebo doplněk (nepodstatný
pro úplnost věty) vyjádřený přechodníkem, příčestím nebo jmenným tvarem přídavného jména.
Přineste mi(,) prosím(,) kávu.
Snažil se té nemoci zbavit(,) celé roky.
Pozbyv veškeré naděje(,) vrátil se domů.
Opředen mnohými mýty(,) ten kostel jakoby vyprávěl.

oslovení, přístavek, vět.členy vedle sebe

A
N čili, aneb, neboli, postupně rozvíjející, fráze