BÁ SNICKÉ FIGURY

MGR. HANA HRÁDKOVÁ

BÁ SNICKÁ FIGURA
= ZVLÁŠTNOST V JAZYKOVÉM
VYJÁDŘENÍ, VYBOČENÍ ZE SYNTAXE,
MORFOLOGIE ČI FONETIKY
ANAFORA
= OPAKOVÁNÍ SLOV NA ZAČÁTKU DVOU
NEBO VÍCE PO SOBĚ JDOUCÍCH VERŠŮ

JAKO AKROBAT JENŽ PŘEŠEL PO LANU

JAKO MATKA KTERÁ PORODILA DÍTĚ
JAKO RYBÁŘ KTERÝ VYTÁH PLNÉ SÍTĚ
V. NEZVAL
EPIFORA
= OPAKOVÁNÍ SLOV NA KONCI DVOU NEBO
VÍCE PO SOBĚ JDOUCÍCH VERŠŮ

CHUŤ MĚLA PODZIMKOVOU

A NĚHU MĚLA PODZIMKOVOU
A ÚZKOST MĚLA PODZIMKOVOU F. HALAS
EPANASTROFA = PALILOGIE
= OPAKOVÁNÍ SLOV NA KONCI JEDNOHO
VERŠE A NA ZAČÁTKU DRUHÉHO VERŠE

STŘELA TA ZARYLA SE V BÍLÁ ŇADRA,

V BÍLÁ ŇADRA PRVNÍHO TATAŘÍNA.
F. L. ČELAKOVSKÝ
EPIZEUXIS
= OPAKOVÁNÍ SLOV VEDLE SEBE V JEDNÉ
VĚTĚ, JEDNOM VERŠI

JEDE, JEDE POŠTOVSKÝ PANÁČEK… LIDOVÁ

TAM ŽÁDNÝ – ŽÁDNÝ – ŽÁDNÝ CÍL. K. H. MÁCHA

ALITERACE
= OPAKOVÁNÍ SHODNÝCH HLÁSEK NEBO
SKUPIN NA ZAČÁTKU DVOU NEBO VÍCE
SOUSEDNÍCH SLOV NEBO SKUPIN SLOV

POTKAL POTKAN POTKANA POD

KAMENEM, POD KAMENEM. J. SUCHÝ
PARONOMÁ ZIE
= NAHROMADĚNÍ SLOV SE STEJNÝM
SLOVNÍM ZÁKLADEM, NEMUSEJÍ
VÝZNAMOVĚ SOUVISET, ALE ZNĚJÍ
PODOBNĚ
= PODOBNÉ ALITERACI (ALITERACE MŮŽE
BÝT JEN 1 PÍSMENO)

SLAVME SLAVNĚ SLÁVU SLÁVŮ SLAVNÝCH.

J. KOLLÁR
REFRÉ N
= OPAKOVÁNÍ ČÁSTI NEBO CELÉHO VERŠE,
MŮŽE SE OPAKOVAT I DVOJ ČI VÍCE VERŠÍ
ZA REFRÉN LZE POVAŽOVAT I OPAKOVÁNÍ
SLABIK – NAPŘ. LA, LA, LA, LA, LA.
ZVUKOSLED = EUFONIE
= PRAVIDELNÉOPAKOVÁNÍ STEJNÝCH
HLÁSEK V JEDNOM VERŠI

TYČINKY V TICHÝCH BÍLÝCH LILIÍCH

VE SVĚTLE ZELENÉM SVĚTLE ZELENĚ K. BIEBL
KAKOFONIE = NELIBOZVUK
= ZVUKOVÝ NESOULAD,
NELIBOZVUČNOST

NESNESE SE SE SESTROU
ZVUKOMALBA =
ONOMATOPOIE
= NAKUPENÍ URČITÝCH HLÁSEK VE VERŠI
TAK, ABY VYVOLALY DOJEM SKUTEČNÉHO
ZVUKU

ŘINČÍ ŘETĚZŮ HŘMOT K. H. MÁCHA

VLNY VLASŮ, VLNY VLASŮ SE VLNÍ A VLNÍ.

J. SEIFERT
AKROSTICH = AKROSTYCH
= ZAČÁTEČNÍ ČI KONCOVÁ PÍSMENA
TVOŘÍ NOVÉ SLOVO – MŮŽE BÝT V
JEDNOM VERŠI I V CELÉ STROFĚ

ČLOVĚK VĚŘÍ POZDRAVU

A NECHÁPE
UFONY
POLYSYNDETON
= SPOJENÍ VÍCESPOJEČNÉ = NAHROMADĚNÍ
NĚKOLIKA SPOJEK, NEJČASTĚJI A, I

A ŽE MÁŠ ÚSTA A ŽE MÁŠ DVĚ NOHY

A ŽE TVÁ ZÁDA VELKÉ NAPLNĚNÍ
A ŽE NA TVÝCH ŇADRECH… J. KAINAR
ASYNDETON
= ZÁMĚRNÉ VYPUŠTĚNÍ SPOJEK, BEZ
SPOJEK

JEDEN KÁMEN
DVA DOMY
TŘI ZŘÍCENINY
ČTYŘI HROBNÍCI
JEDNA ZAHRADA J. PRÉVERT
ELIPSA = VÝ PUSTKA
= VYPUŠTĚNÍ, VYNECHÁNÍ SLOV BEZE
ZMĚNY VÝZNAMU

DĚLNÍK JE SMRTELNÝ, PRÁCE JE ŽIVÁ,

ANTONÍN UMÍRÁ, ŽÁROVKA ZPÍVÁ. J. WOLKER
V OBCHODĚ: ROHLÍKŮ DESET? MÍSTO: ROHLÍKŮ JSTE SI
VZAL DESET?

JSEM PRO. (NÁVRH, NÁPAD, PLÁN…)

KOLIK JE? (MYSLÍME HODIN)
PARENTEZE = VSUVKA
= DOPLŇUJÍCÍ FORMULACE, MYŠLENKA

BY LÁSKA TVÁ TĚ ŠŤASTNOU UČINILA,

BY VÁŠEŇ – VÁŠEŇ JE-LI TO – TĚ NIKDY
NEZLOMILA. S. K. NEUMANN
INVERZE = PŘ ESMYČKA =
ANASTROFA
= PŘEHOZENÍ SLOV, ZMĚNA POŘÁDKU
SLOV VE VĚTĚ
= ZMĚNA POŘÁDKU SLOV GRAMATICKY
OBVYKLÉHO

SOK – OTEC MŮJ (MŮJ OTEC) K. H. MÁCHA

KACHNA S PEŘÍM ZELENAVÝM
LITOTES
= POPŘENÍ PROTIKLADU, DVOJITÝ ZÁPOR
= ZMÍRNĚNÍ VÝRAZU NEGACÍ JEHO OPAKU

NENÍ TO ŠPATNÉ.
NEMOHU NEŘÍCT, ŽE TĚ NEMÁM NERAD.
NEMOHU NEPOCHVÁLIT.
APOSTROFA
= OSLOVENÍ VE VERŠI – NEJEN
ČLOVĚKA, I NEPŘÍTOMNÉ OSOBY NEBO
NEŽIVÉ VĚCI

HVÍZDEJ, VĚTŘE! J. NERUDA

ČECHY KRÁSNÉ, ČECHY MÉ
APOSIOPEZE
= ÚMYSLNÉ PŘERUŠENÍ ŘEČI,
NEUKONČENOST VÝPOVĚDI, TEXTU
FORMÁLNĚ: POMLČKA NEBO TŘI
TEČKY

MYSLÍM… MÁM NA TO ODPOVĚĎ

SOK – OTEC MŮJ K. H. MÁCHA
GRADACE
= STUPŇOVÁNÍ VÝZNAMU

KDE JE VODA MODRAVÁ A NEBE

MODRAVÉ A HORY MODRAVĚJŠÍ
TYS VRCHOL BLAHA, ŠTĚSTÍ, PLESU,
SLÁVY. J. VRCHLICKÝ
PARALELA = PARALELISMUS
= OPAKOVÁNÍ STEJNÝCH NEBO
PODOBNÝCH SYNTAKTICKÝCH
KONSTRUKCÍ
POD NAŠIMA OKNY ROSTE JEŘÁBEK: ŽE
JSOU NAŠE HOLKY JAKO OBRÁZEK.
POD NAŠIMA OKNY ROSTE ROKYTÍ: ŽE
JSOU NAŠE HOLKY JAKO TO KVÍTÍ.
EXKLAMACE = ZVOLÁ NÍ
= BÁSNICKÉ ZVOLÁNÍ
= CITOVĚ VZRUŠENÉ ZVOLÁNÍ

JAKÁ KRÁSA!
PLEONASMUS
= UŽITÍ STEJNÉHO NEBO BLÍZKÉHO
VÝZNAMU K VYSVĚLENÍ/ OZNAČENÍ
STEJNÉ SKUTEČNOSTI

MODRÝ BLANKYT
SLYŠETI UŠIMA (ČÍM JINÝM…)
Zdroje:
• Karpatský, D.: Labyrint literatury. Albatros, Praha 1996.
• Klimeš, L.: Slovník cizích slov. SPN, Praha 2005.
• Ukázky z děl autorů, výňatky použity pro vzdělávací potřeby.